BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA

4 / 2014, ročník VI.

Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.

TAKÉ VÁM

RÁDI POMŮŽEME Tímto ujištěním bude končit film, který v těchto týdnech připravujeme ve studiu Video-foto Láryšov o naší stěžejní léčebné proceduře, individuální fyzioterapii. V úvodu filmu představíme na fotografiích všechny fyzioterapeutky, ergoterapeutky a fyzioterapeuty při jejich práci s pacienty. Podobně jako Bc. Ondřeje Chlubnu (vpravo). Film uvidí diváci TV Ondřejka, bude i na internetu na našem kanále YouTube.

S příchodem jara a léta si vždy více uvědomujeme úžasnou sílu přírody. V areálu parku Beskydského rehabilitačního centra letos přírodě mohutně pomáháme různými úpravami výsadbou nových stromů a trvalkových záhonů, budováním nových odpočinkových zón s lavičkami, či otevřením relaxační pyramidy. Více o účincích pyramidy uvádíme na str. 7, o proměnách parku podrobněji na straně 9. 1

Na kávě v kavárně Lara s Ing. arch. Lianou Janáčkovou

UŽ TO NEMÁM NIKAM DALEKO

Je to zvláštní, jak ten čas letí. Se starostkou ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky jsme se v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné potkali před čtyřmi lety, při křtu knihy Lékař lidumil. Později jsme se potkávali i jinde, ale zde zase loni, když nám se svým vnukem Jakubem pomáhala zasadit strom Lidumil (na snímku dole). Naše letošní červnové setkání si vlastně vynutil život. Všeobecně se ví, že na rehabilitace po výměně kyčelního kloubu je Čeladná nejlepší. Však také na terasu kavárny Lara přišla paní starostka docela svižně, byť ještě za pomoci francouzských holí. A tak jsme si povídali.

Jaké máš pocity, když přijedeš do míst, která jsou spojena se jménem MUDr. Jana Maye, Tvého předchůdce ve funkci, byť již od té doby uplynulo více než 100 let? Jeho práce byla úžasná a velice inspirující, někdy mě napadá, že bych ráda stála tehdy po jeho boku. On Mariánské Hory zvelebil a tady pod Ondřejníkem také zanechal výraznou stopu. A někdy si říkám, že by se mu i dnešní Mariánské Hory líbily, za posledních 24 let jsme také udělali nějaký ten kus práce. Takže na doktora Maye si vzpomenu často. Pochopitelně, že by se mu určitě líbilo na tomto místě, kde založil před 102 lety lázně. Viděla ses v místní televizi Ondřejka při tom, jak nám pomáháš zasadit strom LIDUMIL? Viděla, a docela se mi líbí i ostatní pořady této televizní stanice. Ráda se na ni dívám. Budeš na podzim opět kandidovat? Budu a pochopitelně s úmyslem vyhrát. Jediné co by mi v tom mohlo zabránit, tak můj „endoprotézní komplex“. To mi nedá, abych se nezeptal: A co zdraví? Jak o Tebe pečují? Byly chvíle, kdy se mi Léčebný dům dr. Storcha zdál neuvěřitelně daleko. Rehabilitace je tady skvělá, takže vlastně žádné místo v tomto komplexu již není pro mě daleko. A ještě jedné věci si vážím. Péče, která se zde klientům BRC poskytuje, je nejen perfektní, ale pro všechny stejně poctivá. Dostává se mi značné pozornosti a pomoci, ale to platí pro všechny. Úžasné. Jak se cítíš blízko míst, v nichž jsi jistě prožívala krásné chvíle, když jste měli pod Ondřejníkem chatu? Já jsem byla dlouho vlastně částečně občankou Beskyd. Babička zde pod lesem koupila po válce chatu, takže jsme sem dojížděli za zdravím. Konec konců zrovna tak, jako teď. Nejsi jenom starostka, jsi také architektka. Jak se díváš na celý komplex Beskydského rehabilitačního centra? Já jsem nikdy neměla možnost si všechno prohlédnout podrobně, protože při letmé návštěvě člověk toho moc nezjistí. A teď jako klientka si to užívám. Je to velice příjemné místo, stylové a s citem rozvíjené. Pochopitelně, že bychom mohli vést učené debaty o tom, jestli by Apartmánový dům Lara měl být takový či onaký. Neměly by smysl. Budova v sobě skrývá zařízení, bez nichž by se tento komplex neobešel. Velice se mi tady líbí. Brzké dokonalé zrehabilitování popřál a za rozhovor poděkoval Petr Andrle 2

Andrea Adamová

Už bychom si ani symbolické kácení máje na konci května nedovedli představit jinak, než s folklórním souborem Sedmikvítek z Frenštátu pod Radhoštěm. Taneční pásmo s lidovými písněmi, jejichž melodie hůře či snáz vylovíme ze školní paměti, je vždy radostné a plné života, takže okamžitě dokáže diváky vtáhnout do děje. Ten se točí kolem původních lidových tradic, a tak všichni nakonec fandí švarnému mládenci, aby svou májku ubránil před partou ze sousední vesnice. Dobře to samozřejmě dopadne a skácena je - už doopravdy - ta správná májka, tyčící se nedaleko v našem parku. Přestože také letos bylo počasí spíš aprílové a nad Stolovou se honily tmavé mraky, je vidět z přiložených fotografií, že to nevadilo ani účinkujícím, ani divákům, kteří se nakonec podělili o stuhy z právě skácené májky. Děkujeme tedy ještě jednou všem členům Sedmikvítku za pěkné vystoupení a těšíme se na shledanou zase za rok. Sluší se také zároveň poděkovat ženě, která to má všechno na svědomí. Mgr. Jana Šamánková vede soubor Sedmikvítek (původně dětský, od roku 1986 i dospělý) od jeho založení v roce 1980 a je také autorkou a choreografkou jeho programových čísel. A jak je vidět na snímku níže (je druhá zleva), vystoupení jejích svěřenců ji i po těch mnoha letech stále baví. A protože letos v červenci slaví kulaté životní jubileum, rádi připomínáme její práci podrobněji. Rodačka z Frenštátu pod Radhoštěm působí ve folklórním hnutí více než 50 let a navazuje tak na rodinnou tradici. Během studií na gymnáziu tančila tři roky v souboru Ondráš a Mládí a závodila v umělecké gymnastice. V dalších letech tančila v souboru Radhošť v Trojanovicích, který vedla její maminka. Vystudovala PřF Univerzity JEP v Brně a výchovné poradenství na PedF v Ostravě. Poté se věnovala studiu tanců na lidové konzervatoři, navštěvovala školu lidového tance při Krajském kulturním středisku v Ostravě, semináře pro choreografy u Aleny Skálové a účastnila se školení a seminářů o lidovém tanci po celé České republice. Pro region Valašska je důležitá její práce ve funkci předsedkyně regionálního folklorního sdružení Valašska a její práce ředitelky Moravskoslezského krajského folklorního festivalu Frenštátské slavnosti, které byly jejím přičiněním obnoveny v roce 2000*. Členové souboru Sedmikvítek se pod jejím vedením vypracovali natolik, že dovedou vést samostatně i menší děti, a tak se soubor stal základnou folklóru ve Frenštátě pod Radhoštěm a jeho práce přispívá k záchraně kulturních hodnot, které by jinak byly zapomenuty. GRATULUJEME! *Poznámka: Pravidelnými hosty Frenštátských slavností jsou zahraniční soubory, jejichž některá vystoupení jsme mohli vidět i u nás - například vloni strhující představení dětí z gruzínského souboru Kolkha, jehož záznam uvádí televize Ondřejka každý týden od středy do pátku v programovém bloku s názvem „Víte, kde se nacházíte?“ 3

Kamil Štabla: Někdy mám pocit, jako bych byl se světem protinožců propojen. Na stolech sladké pečivo podle originálního australského receptu, znamenitá australská vína a tóny domorodého hudebního nástroje didgeridoo, který pochází z Austrálie, to byly průvodní znaky vernisáže výstavy Australské sny Kamila Štably (vlevo). Samozřejmě šlo ale především o představení jeho obrazů, které vytváří unikátní výtvarnou technikou, dodnes využívanou kmeny Aboriginců, původních obyvatel Austrálie. V přátelsky rodinné atmosféře vernisáže musela tedy zákonitě padnout otázka, jak se autor k této technice dostal, a co ho na původních obyvatelích Austrálie a jejich umění fascinuje. Jeho vyznání najdete v plném rozsahu na úvodním panelu výstavy, část citujeme níže. Samozřejmě, že nejlepší bude se na výstavu přijít podívat osobně. Galerie Lara je otevřená denně od 9 do 21 hodin, výstava je prodejní a potrvá do 7. srpna 2014. Tentokrát tedy nemusíte jezdit do Austrálie, stačí přijet do Čeladné... „Australské technice se také říká primitivní umění. To začalo jeskynními kresbami původních domorodců, dodnes žijících Aboriginců. Protože neuměli číst ani psát, sdělovali vše důležité kresbou či malbou. Dodnes vybraní kmenoví stařešinové malují a předávají informace, například, kde lze v době velkého sucha najít vodu či potravu. Používají i různé symboly, ale nejvíc tečky, čáry a šrafování. Každý kmen má své osobité vyjadřování a styl. Já jsem se k tomuto druhu umění dostal postupem času, když mě přestalo bavit malovat krajiny, zátiší a podobné věci. Začal jsem v roce 2005, kdy jsem si zřídil čajovnu, v níž se setkávali zajímaví lidé. A protože v čajovně probíhaly i hudební večery, přišlo na řadu také didgeridoo, typický australský hudební nástroj, kterým domorodci vyprávějí různé příběhy pomocí nezaměnitelné hudby. Fascinovalo mě to, chytlo a začal jsem naplno. Nejraději maluji při hudbě, převážně u originální, aboriginské. Dostanu se do jakéhosi transu a jde mi to pak samo. Skoro nikdy nevím, co z toho vzejde. Nejdřív jsem maloval pouze obrazy s domorodou tématikou a po čase jsem začal tvořit své vlastní motivy, i abstraktní, ale tečku po tečce. POCTIVĚ. Cítím u toho obrovskou energii a dokážu malovat i několik dní bez spánku. Někdy mám pocit, jako bych byl se světem protinožců propojen.“

Andrea Adamová; Foto: Lenka Machálková

4

Pozvánka na výstavu fotografií Pokud Vám název této výstavy přijde povědomý, nemýlíte se. Cestami lesními od Lysé až po Radhošť je titul knihy o Předních horách, kterou vydal vloni před Vánoci Okrašlovací spolek Rozhledna. Byl o ni takový zájem, že celý náklad tisíc kusů byl rozebrán během několika týdnů. Ti z Vás, kteří ji vlastní, si pravděpodobně vybaví mnoho fotografií různých přírodních scenérií a zajímavých míst. Autorem většiny z nich je Petr Kasal, a právě jeho výstava bude probíhat v Galerii Lara od 8. srpna do 25. září 2014. Jistě se na ní některé z „lesních“ fotografií objeví. Chcete-li se s autorem setkat osobně, bude k tomu příležitost na veřejně přístupné vernisáži 8. srpna v 18 hodin. Zahájení výstavy proběhne v přilehlé kavárně Lara a hudebně ho doprovodí Markéta Odleváková, absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě v oboru zobcová flétna. Poznámka: Možná Vás potěší, že v těchto měsících pracuje kolektiv autorů, fotografů a nadšenců pro krásy Beskyd na volném pokračování první zmíněné knihy, které ponese název Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech. Subskripční listina s objednávkou na tuto knihu je k dispozici v recepci Apartmánového domu Lara, nebo si ji můžete vyzvednout v Informačním centru v Čeladné. (aa) Foto: Cestou z Lysé, Petr Kasal

„Ondřejka v zelené džungli“, tak by se mohl jmenovat snímek dole, který nám do soutěže pro fotografické amatéry poslala jedna z klientek BRC. Paní Helena Rusková z Vrbna pod Pradědem k nám přijela na několik dnů za svým manželem, který u nás absolvoval rehabilitaci po operaci, a tak měla dost času na toulky po okolí. Proto se jí podařilo zachytit léčebný dům Ondřejka z úplně jiného pohledu, než jak ji zná z parku většina návštěvníků. Získat neobvyklé či jinak unikátní záběry i známých míst je právě jedním z cílů fotosoutěže, kterou organizujeme už čtvrtým rokem. Soutěže LÁZEŇSKÁ STOPA 2014 se může zúčastnit každý, bez ohledu na to, zda je klientem BRC, nebo bydlí v některé z okolních obcí, či se do Beskyd vypravil na dovolenou. Pravidla soutěže jsou jednoduchá: letošní téma je PŘÍRODA, přihlásit lze maximálně pět fotografií, pořízených letos v areálu BRC Čeladná, nebo v jeho okolí do 20 kilometrů. Autor přihlášením snímku vyjádří souhlas s jeho případným využitím pro potřeby BRC (například na internetu, v časopise Čeladenská fontána, v reklamě apod.) O vítězích rozhodne do konce ledna 2015 porota, složená ze zaměstnanců BRC. Soutěží se o ceny v podobě vstupenek do Polaria či wellness centra Lara a o drobné upomínkové předměty. Hlavní cenou je letos permanentka na pět půlhodinových klasických částečných masáží v AD Lara. (aa) Způsob předání fotografií: do 31. prosince 2014 elektronicky na adresu [email protected]. Informace: Mgr. Andrea Adamová, Oddělení rozvoje a marketingu, BRC Čeladná, 739 12 Čeladná 42.

Pokud se snažíte dívat hledáčkem svého fotoaparátu jinak, než ostatní, je tato soutěž určena právě Vám!

5

BLAŽENÁ PANÍ BLAŽENKA S paní Blaženkou Stuchlou za Staré Vsi nad Ondřejnicí sedíme v jejím pokoji léčebného domu Polárka v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné a povídáme si o tom, co všechno za svého dlouhého života prožila. Paní Blaženka se totiž netají s tím, že je ročník 1931. Ona na to vůbec nevypadá, naopak. Člověk by jí hádal nejméně o dvacet let méně. Přesto již jednou přes Čeladnou jela. Avšak spíše z důvodů duševního zdraví, než z důvodů potřeby zdraví fyzického. Jejím životem jsou totiž proloženy příhody jejího potkávání s T. G. Masarykem. Jak to vlastně bylo?

Masaryka a vrátit ho do obce. Jenže paní, která měla v jistém okresním úřadu na starosti depozitář, pokrčila rameny a řekla, že už mají jenom jednoho Masaryka. Bohužel to nebyl ten jejich. Zklamaná odcházela, když tu za ní vyběhla jiná pracovnice úřadu. Ta jí řekla, že mají ještě jeden depozitář v bývalé škole v Kunčicích pod Ondřejníkem, někde u nádraží. A tak se tam s kamarádkou vypravily. Tehdy poprvé jela přes Čeladnou. Dalo jim to dost práce, než našly „svého Masaryka“ pod hromadou fošen. V jeho třetím úkrytu. Paní Blaženka, pochopitelně ve spolupráci s vedením obce, musela pro sochu najít jiné místo. Poblíž toho původního udělali autobusovou zastávku, což nebylo pro znovupostavení sochy místem nejvhodnějším. Paní Blaženka nové místo našla a socha dnes stojí v parčíku u místního zámku. A zdá se, že již nikdy nikdo nebude usilovat o její odstranění.

Před obecním hostincem č. p. 147, který měl pronajatý její dědeček, stála již před jejím narozením Masarykova socha. Když nastoupila školačka Blaženka do první třídy, potkala se s prezidentem Masarykem trochu jinak. Jeho smrt (14. září 1937) poznamenala i její první týdny ve škole. A byla u toho, když v pohnutých dnech bezprostředně před německou okupací zorganizoval starosta obce ukrytí Masarykovy sochy. Zahrabali ji do hlubokého sklepa dědečkovy hospody. Původně byly tyto sklepy používány na skladování ledu a nad nimi vybudoval dědeček kuželnu. Blaženka chodila jako dítě stavět kuželky. Ve všední den za dvacet haléřů, v neděli za padesátník. O tom, že je pod kuželnou Masarykova socha, věděla celá vesnice. Vždy 7. března chodila Blaženka se svými vrstevníky do sklepa pod kuželnou a zapálili zde svíčku. Po osvobození sochu vynesli ze sklepa a postavili na původní místo. Blaženka, tehdy již čtrnáctiletá, si stejně musela vzít žebřík, aby ji celou omyla a vyčistila.

Paní Blaženka Stuchlá prožila jinak velice pestrý život. Vyučila se krejčovou, poté nemohla na oči, tak se stala kuchařkou studené kuchyně a končila jako její vedoucí v ostravském hotelu Atom. V obci byla u všech kulturních akcí, což trvá dodnes. A strach? Ten jsem nikdy neměla, říká, a vzpomíná, jak za okupace vozila do Prahy mléko a balíčky s jídlem rodině svého strýce, známého pražského chirurga MUDr. Vidličky. Každý měsíc sedala v Petřvaldu do vlaku (tatínek byl železničář, takže na ní po cestě dával vždy nějaký jeho kolega pozor). Občas tvrdila, že její strýček je churirg. Co také chcete od desetileté holky z vesnice.

Když jí bylo v roce 1949 osmnáct, museli Masaryka znovu schovat. Někam jinam, protože hospoda v prosinci 1945 vyhořela. Když byla ve zralém ženském věku, sochu z druhého úkrytu vyjmuli a postavili znovu na původní místo. To bylo na jaře roku 1968. Následná normalizace byla v některých věcech důslednější. Občané neměli čas sochu opět schovat a byla tedy „úředně“ zabavena.

Její dědeček Prokop Místecký pocházel z Klimkovic, ve Staré Vsi se oženil s Marií Vidličkovou a společně si pronajali již zmíněný hostinec. V něm se později zpívávalo „U Prokopa Místeckého, ve staré vsi hostinského…“ Kulaté hodiny, které měl dědeček ve výčepu, má paní Blaženka ve své kuchyni. Pamatuje, že vedle nich býval verš: „Poseď, užij, nespěchej, ať přijdeš večer nebo ráno, dostaneš stejně vynadáno…“

Když bylo paní Blažence osmapadesát, přišla v roce 1989 opět změna režimu a ona hodlala najít jejich 6

Dávám paní Blažence knihu „Lékař lidumil“ o zakladateli zdejších lázní MUDr. Janu Mayovi. Můj strýček byl také lidumil, povídá zamyšleně. Vím, co to znamená. Listuje knihou a ptá se na zajímavá místa v Čeladné a v okolí. Vyprávím jí o nich a ona se usměje. To nestihnu obejít, budu zde již jen pár dní.

Na můj tázavý pohled hned odpovídá. Musím to všechno objet, musím to vidět na vlastní oči. Vždyť jsou tu zajímavá místa. A kousek tady odtud ležel třicet let náš Masaryk. Zahrabaný, ale neporušený. A já si musím přiznat, že to vše té třiaosmdesátileté blažené paní Blažence tak trochu závidím. Zejména, když mi ještě honem rychle vypráví, co vše v jejich obci dělají a dělat budou. Petr Andrle, červen 2014

Přijela totiž kvůli silným bolestem bederní páteře (vertebro-algický syndrom). Ale jsem po těch třech týdnech v tomto úžasném zařízení jako znovuzrozená, povídá. Už jsem stejně volala domů, aby mi přivezli auto.

Léčebnou a relaxační pyramidu najdete v zadní části areálu parku Beskydského rehabilitačního centra v blízkosti Léčebného domu Dr. Storcha. Proč jsme ji postavili? Rehabilitační centrum je už druhé desetiletí průkopníkem nových metod (například jsme jako první v ČR zavedli léčbu chladem v Polariu). Pyramida má nejen krásný tvar, ale především působí léčebně a regeneračně. Výzkumy dokládají harmonizaci psychiky, pobyt v ní má velmi uklidňující účinky při stresu a nervozitě. Léčivá energie pyramidy je vhodná při fyzické i psychické vyčerpanosti. Pobyt v pyramidě zlepšuje imunitu a posiluje sebeuzdravující schopnosti organismu. Pyramidální energie urychluje hojení ran i pooperačních stavů, podporuje léčbu páteře i chronických onemocnění. Pomáhá při revmatismu, angíně, nachlazení, žaludečních vředech, při různých bolestech a zánětlivých stavech, při chorobách jater, problémech se srdcem. Výborného efektu se dosahuje při léčbě všech bolestí hlavy, silné migréně nebo neuralgii. Pyramida je otevřená a volně přístupná stále, k relaxaci slouží dřevěná lehátka. Doporučená délka pobytu v pyramidě je 30 až 40 minut 1x týdně. Srdečně zveme všechny zájemce k její návštěvě. (aa)

NOVÝ TELEVIZNÍ POŘAD Od června jsme novým devítiminutovým dokumentem s názvem „A ze tmy náhle vystoupilo světlo“ rozšířili první programový blok televize Ondřejka s názvem „Víte, kdo jsme?“, který vysíláme v BRC nepřetržitě vždy od neděle do úterka. Podtitul dokumentu je „Pohled do tajů celostní terapie“, a tak napovídá, že tentokrát jde o bližší seznámení s metodami a postupy celostní terapie na pracovišti, které vede Andrew Urbiš (na snímku). Video je rovněž možné zhlédnout na našem kanále YouTube (www.youtube.com/rehabilitacnicentrum). (aa) 7

ZAJÍMÁ JE, CO DĚLÁME Lenka Machálková

V úterý 10. června 2014 k nám do Beskydského rehabilitačního centra zavítali studenti a studentky Střední zdravotnické školy z Frýdku-Místku. Vedoucí oddělení rehabilitace Dobroslava Havránková (na snímku vpravo nahoře) je u nás srdečně přivítala a na začátek jim v konferenčním salonku Apartmánového domu Lara promítla film „Splněný sen doktora Maye“. Studenti se tak seznámili nejen s historií, ale i se současnými službami našeho rehabilitačního centra. Následovala prohlídka léčebných domů v areálu a seznámení s léčebnými procedurami, které pacientům poskytujeme. Věříme, že si studenti odnesli spoustu informací a dojmů a rádi se k nám opět přijedou podívat. Třeba se někteří z nich stanou v budoucnu našimi novými spolupracovníky. To platí tím spíš v případě studentů několika vysokých škol, kteří u nás pravidelně přes léto pracují v rámci povinné praxe v oboru pod vedením našich nejzkušenějších fyzioterapeutů. Letos nás o tuto spolupráci požádali z Masarykovy univerzity v Brně Fakulty sportovních studií, Ostravské univerzity Lékařské fakulty, katedry rehabilitace a z Univerzity Palackého v Olomouci - Fakulty zdravotnických věd. Všechny tyto vysoké školy poskytují vzdělání v tříletém bakalářském, nebo v pětiletém magisterském studijním programu. Exkurzi v BRC si na konci školního roku domluvila také skupinka pedagogů ze Speciálního pedagogického centra pro tělesně postižené ve Frýdku-Místku. Ti začali na pracovišti celostní terapie Andrewa Urbiše, kde využili jedinečné možnosti zeptat se na zkušenosti z průběhu Terapie tmou klientky, která pobyt ukončila ten den ráno. V salonku Apartmánového domu Lara potom zhlédli film Splněný sen doktora Maye, který několika informacemi o službách rehabilitačního centra doplnila Andrea Adamová z oddělení rozvoje a marketingu. Při závěrečném posezení v kavárně (na snímku vpravo) pak mohli odborné dotazy položit hlavní sestře BRC Věře Machálkové. Jsme rádi, že program exkurze naši hosté ocenili a věříme, že získané poznatky budou moci využít při náročné práci se svými dětskými a dospívajícími klienty. PŘEDSTAVUJEME NOVOU KOLEGYNI

V ODDĚLENÍ ROZVOJE A MARKETINGU Mgr. Lenka Machálková vystudovala Všeobecné gymnázium ve Frenštátě pod Radhoštěm a v roce 2013 úspěšně ukončila magisterské studium oboru Sociální práce se zdravotnickým profilem na Ostravské univerzitě. Studium sociální práce pro ni neznamenalo jen učení se teoriím a metodám, používaným v sociální práci a v práci s lidmi obecně. Během studií měla blízko k sociálně-právní ochraně dětí, a proto většinu praxí absolvovala na jednotlivých Odděleních sociálně právní ochrany dětí v Ostravě, v Novém Jičíně a ve Frenštátě pod Radhoštěm. Z volitelných předmětů se soustředila na marketing a personální management s přáním se mu věnovat ve svém budoucím povolání. Mezi studijními předměty měla také základy psychologie a práva a po celou dobu studia se učila také zdravotním vědám, jejichž znalost ji v nové pracovní pozici bude také jistě přínosem. BRC je jí velice blízké nejen díky rodičům* a tomu, že se tady v Čeladné narodila, ale především oceňuje naši příjemnou a přátelskou atmosféru. Věříme, že k této atmosféře přispěje svými znalostmi, dovednostmi i vlastnostmi a přejeme jí na startovní čáře její profesní dráhy hodně úspěchů. (*Maminka, hlavní sestra Věra Machálková, zde pracuje od roku 1983 - ještě i v bývalé nemocnici, tatínek, Lubomír Machálka, vede technický úsek od roku 2001.) (aa) 8

Ing. Zdeněk Strnadel Článek se stejným názvem přinesl v minulém čísle Fontány informace o koncepci obnovy lázeňského parku. Započali jsme nezbytným kácením přestárlých či nemocných dřevin a výsadbou 21 nových stromů. V tomto pokračování bych čtenáře rád seznámil s květinovými výsadbami v areálu BRC ve formě letničkových, trvalkových a smíšených záhonů. Význam květinových výsadeb v parcích či zahradách spočívá hlavně v jejich dynamice kvetení a růstu během ročního období. Uplatňují se hlavně na parteru, tedy v zorném poli chodce. Díky svým květům vnášejí do prostoru pestrou paletu barev, která se v průběhu roku proměňuje v závislosti na Foto: Pestrý letničkový záhon na Lázeňském náměstí. použitých druzích rostlin. Výškovou dominantu záhonu tvoří sporýš argentinský. V kompozicích krajinářské architektury se uplatňují hlavně u prostorů a prvků, které chceme zvýraznit. Často se vysazují v blízkosti stavebních objektů, například u veřejných budov, škol či lázeňských budov. Také lze samotný záhon umístit do středu kompozice a ponechat mu hlavní výtvarnou funkci bez dalších návazností. Záhon rozkvetlých květin se pak stává samostatným výrazným prostorovým prvkem. Letničkové, trvalkové či smíšené záhony jsou velice rozdílné prvky krajinářské architektury a mají různé využití. Letničkové výsadby patří k nejnáročnějším prvkům zeleně z hlediska zakládání a také údržby. Výsadby se musí každoročně nově zakládat, likvidovat, důkladně hnojit, odplevelovat a hlavně vydatně a pravidelně zalévat. V případě, že jakýkoliv úkon v rámci údržby neprovedeme či neprovedeme dostatečně kvalitně, je účinek okamžitě patrný. Záhon pak působí v prostoru rozpačitě. Již tradičně byly i v tomto roce založeny letničkové záhony na Lázeňském náměstí. Pro sezónní dekoraci oken či balkónů jednotlivých lázeňských objektů byly zvoleny také letničky. Letničky dělíme do dvou kategorií, a to na letničky pravé a nepravé. Pravé letničky jsou ty, které svůj životní cyklus začnou i ukončí během jednoho vegetačního období. Ze semínka vyklíčí mladá rostlinka, která po vytvoření dostatečné listové plochy začne kvést a po opylení vznikne semeno. Její životní cyklus se tak uzavírá a rostlina odumírá. Pravé letničky se často vyskytují na extrémních stanovištích, například na skálách či suchých stanovištích polopouští a pouští. Mezi pravé letničky patří například měsíček, laskavec, rezeda a kopr setý, které můžete vidět v záhonech na Lázeňském náměstí. Jako nepravé letničky jsou nazývány rostliny, které ve své domovině rostou více jak tři roky, jsou to tedy vytrvalé byliny nebo keře. V našich zeměpisných šířkách však nepřežijí období zimy. Také zástupci nepravých letniček rostou v záhoně na Lázeňském náměstí nebo před budovou Lázní, jedná se o muškát, begónie, verbeny. Například všem známý muškát pochází z jižní Afriky z oblasti Kapského města. Muškát roste na suchých skalnatých stráních a na okrajích lesů. Ve své domovině kvete tento keř téměř po celý rok a dorůstá do výšek tří metrů. Trvalkový záhon patří také k náročnějším prvkům zeleně. Oproti letničkám však nepotřebují trvalky tak intenzivní péči a na záhonu rostou více let. Trvalkový záhon je zpravidla funkční po dobu 8 až 10 let, následně je pak vhodné záhon obnovit - zmladit stávající rostliny, popřípadě přesadit a dosadit nové. Trvalky jsou tedy víceleté nedřevnaté rostliny, které během svého života několikrát kvetou a plodí. Převážná většina trvalek přečkává zimu pod povrchem díky podzemním orgánům, například srdcovka, čechrava či denivka. U některých trvalek zůstávají přes zimu i nadzemní části rostliny, takovým trvalkám pak říkáme stálozelené a patří mezi ně například bergénie a metlice. Smíšené záhony mohou být založeny jako kombinace letniček, trvalek, cibulovin a hlíznatých rostlin, popřípadě se doplňují i výsadbami nízkých keřů. V rámci obnovy lázeňského parku byl nově založen smíšený záhon před budovou Kněhyně (vpravo), který tomuto domu vytváří při pohledu z centrální části parku pestrou podnož. Prvním zásahem do místa budoucího záhonu bylo snížení výšky stávajících tisů, které tvořily pohledovou bariéru mezi budovou a parkem. Vysoké tisy také působily příliš ponuře. Snížením tisů došlo k otevření fasády a k proslunění a zpříjemnění tohoto prostoru. Záhon pod stávajícími tisy je směsicí trvalek a nízkých keřů. Na strmém svahu se uplatňují převážně stálozelené rostliny, stávající břečťan a nově vysazené barvínky, čemeřice a bergénie. Na opačné straně tisů je v rovném terénu založen trvalkový záhon, jehož druhové složení je zvoleno tak, aby v záhonu po dobu vegetace stále něco kvetlo. V dalším pokračování se budeme věnovat moderně pojatému záhonu u parkoviště pod budovou Apartmánového domu Lara, který je založen jako smíšený záhon s vyšším stupněm autoregulace. 9

Kolektiv kuchyně našeho rehabilitačního centra čítá celkem 16 kolegyň a kolegů, takže když se na společný výlet vydají čtyři z nich, je to vlastně celá čtvrtina. (Na snímku zleva Magda Maralíková, Lenka Štefková, Jaroslava Špačková a Vladimír Vaněk). To je na první počin tohoto druhu docela slibné. V redakci Fontány jsme také rádi za to, že se hlavní fotograf výpravy Vladimír Vaněk rozhodl podělit o snímky z jejich červnového výletu také s námi ostatními. „Bylo tam prostě krásně. Příroda Roháčů je nádherná“, lapidárně shrnul svoje zážitky, když jsme se ho ptali na podrobnosti. Snad jen pro úplnost dodejme, že pátým členem expedice byl Jakub Štefek, výletníci strávili v Roháčích dva dny, většinou se pohybovali v nadmořských výškách kolem dvou tisíc metrů a zdolali například Volovec, Ostrý Roháč a Hrubou Kopu. Je vidět, že hodně našich zaměstnanců je v horách stejně doma, jako na svém pracovišti. Zprávu o výpravě celého kolektivu jedenácti sestřiček a ošetřovatelek oddělení R3 v LD Dr. Storcha na Radhošť jsme přinesli vloni v říjnu. Přidá se někdo další? Foto vpravo dole: Pohled z vrcholů Roháčů na okolní hory je opravdu impozantní

10

SAMÉ GRATULACE  Pomaturitní specializační studium v oboru aplikované fyzioterapie úspěšně po čtyřech letech ukončily tři naše fyizoterapeutky (na horním snímku zleva Eva Švrčková, Svatava Syptáková, gratulující vedoucí oddělení rehabilitace Dobroslava Havránková a Michaela Švejdová). Zvýšenou kvalifikací a novými vědomostmi a dovednostmi prospějí jistě svým pacientům, ale také našemu rehabilitačnímu centru. Kvalifikaci a kvalitu zdravotnického personálu pozorně sledují zdravotní pojišťovny a hodnotí ji při pravidelném personálním auditu, jehož výsledek má například vliv na výši platby za ošetřovací den. Gratulace ke studijnímu úspěchu kolegyň je tedy rozhodně na místě.  Na pravidelné pracovní schůzce oddělení rehabilitace došlo také na gratulaci k životnímu jubileu fyzioterapeutce Marii Zemanové (na prostředním snímku vlevo). Penze jí nijak na pracovním elánu neubrala, i nadále pomáhá všem pacientům, kteří se jí dostanou „do rukou“. Na oddělení rehabilitace bývalé nemocnice nastoupila v roce 1969, v roce 2000 přešla do BRC. Takže ani nespočítáme, kolika pacientům za tu dobu pomohla. Bylo jich opravdu hodně.  Marie Pavlátová (v popředí) se loučila při odchodu do penze se svými kolegyněmi a se staničními sestrami. V příjmové kanceláři BRC pracovala od jeho založení v roce 2000 (v roce 1994 nastoupila do bývalé nemocnice jako zdravotní sestra, od roku 1999 pracovala jako odborný referent pro zpracování dat ZP). Do penze se těšila, a tak bylo její rozloučení docela radostné. Zleva doprava: Hana Adamcová, Marcela Rygolová, Radka Mičulková, Anna Hirmanová, Anna Mičková, Miroslava Švarcová, Marie Pavlátová, Věra Machálková hlavní sestra, Stanislava Česlarová, Růžena Rožnovská a MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC.

Z DOPISŮ VEDENÍ PODNIKU Setkala jsem se vždy s pochopením a s hodně dobře odvedenou prací Přijela jsem po operaci ramene - hybnost pravé ruky byla velice špatná. Věřila jsem, že mi tady pomůžou. A vůbec jsem se nezmýlila. Díky mnoha procedurám, které mi napsala milá paní doktorka Bajgarová a paní primářka Jurová, se hybnost ruky začala zlepšovat. Všechny procedury byly prováděny vždy s úsměvem a ochotou, ale nejvíce mi pomohla fyzioterapie. Všechny fyzioterapeutky LD Kněhyně jsou opravdu jedničky. Se mnou cvičila Jana Křepinská, Svaťa Syptáková a Lucka Pacherová. Ať zamíchám pořadím, jak chci, všechny tři jmenované jsou u mě na prvním místě. Jejich vysoce profesionální práce, hezký a milý přístup k nám, nemocným, mi opravdu pomohla. Někdy, v dobrém slova smyslu, trošku potrápily, ale to k tomu patří a musí to být. Porovnám-li hybnost ruky, když jsem přijela, s tím, jak odjíždím - je to velké zlepšení. Chci jim za to moc poděkovat. Setkala jsem se vždy s pochopením a hodně dobře odvedenou prací lékařek i všech sestřiček pod vedením paní vrchní Mirky Švarcové a vůbec celého kolektivu LD Kněhyně. Nemůžu rovněž opomenout dobré jídlo, které vždy bylo podáváno s přáním dobré chutě. Též ubytování bylo na vysoké úrovni. O to vše byl pobyt tady ještě příjemnější a patří Vám všem ještě jednou velký dík. Budu-li mít možnost opětné rehabilitace, ráda bych se sem vrátila. Spokojená pacientka LD Kněhyně Pavla Kuncová, Frýdek-Místek 11

Houslistka, zpěvačka a skladatelka Iva Bittová má velmi pestrý koncertní program už mnoho let a nechybí v něm doslova žádný světadíl. 10. července sólové vystoupení v Praze, 13. s dětským sborem na Hukvaldech, 17. na jazzovém festivalu v Norsku, 18. v Praze na festivalu - a tak podobně můžete na jejím webu listovat „donekonečna“. Když vystupuje na Moravě, dá se ale vsadit na to, že si pár dní vyhradí na odpočinek a rehabilitaci u nás. O své lásce k Čeladné a o spokojenosti s našimi službami mluví velice spontánně a při každé příležitosti. Ten, kdo ji nezná, by si mohl myslet, že máme s Ivou nějakou tajnou dohodu. Ale nemáme. Ona se prostě netají s tím, kde jí je dobře. Například na lavičce v parku před Apartmánovým domem Lara. Tak, milá Ivo, přejeme hodně krásných koncertů a nashledanou příště... Velké poděkování patří všem z restaurace U Sestřiček

V době od 5. května do 2. června 2014 jsem byla v Beskydském rehabilitačním centru na rehabilitačním pobytu a chtěla bych touto cestou poděkovat všem zaměstnancům, kteří se o nás vzorně starali. Byl to pan MUDr. Zajonc, sestřičky na oddělení, všechny sestřičky na procedurách. Také velké poděkování patří všem z restaurace U Sestřiček, kdy i v době rekonstrukce restaurace se velmi vzorně starali o naše hladové žaludky. Poděkovat je také třeba i uklizečkám, které se staraly, abychom měli kolem sebe vždy čisto. Děkuji všem za profesionální a milý přístup k nám, pacientům. A bude-li mi to umožněno, tak bych si k Vám znovu a již po páté přijela léčit svoje bolavá záda. Je u vás opravdu krásně, a proto se k vám ráda vracím. Zdenka Bosáková, Frenštát pod Radhoštěm

Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v srpnu: Mgr. Anna Biolková - lázně Radka Vávrová - R8 MUDr. Roman Dudys Jana Zemanová - R3 v září: Lubica Jílková - R8 Petra Andrýsková - lázně Magda Kuchařová - lázně Martina Blažková - R3 Dáša Kuttlerová - R7 Ilona Galatíková - lázně Lubomír Machálka - správa Bc. Eva Geryková - lázně Martina Murasová - R2 Sylva Káňová - kuchyně Bc. Jan Neuwirth - lázně Mgr. Lenka Machálková - správa MUDr. Michaela Plucnarová Mgr. Monika Oprštěná - R3 Miroslava Pustková - R9 Zdeňka Pavlicová - obchod Marcela Magdalena Růžičková - R8 Silvie Švrčková - lázně MUDr. Zdeněk Soška Michaela Tomšíková - R9 Silvie Strnadlová - lázně Miroslava Tyčová - kuchyně Jitka Štulcová - R8 Alice Vlčková - R9 Radoslava Uličníková - lázně Lenka Zahradilová - R1 Ivana Vaňková - R7 Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Adresa redakce: BRC, 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v červenci 2014 v nákladu 700 výtisků.

12