Benefity zůstanou zachovány

8/2011

REPORT

Benefity zůstanou zachovány O novele zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, si přečtete na stránkách 2 a 3

Posádku v Jincích NEZRUŠÍME

Ministr obrany Alexandr Vondra navštívil ve čtvrtek 11. srpna v Jincích na Příbramsku 13. dělostřeleckou brigádu. To proto, aby zde před plánovaným jednání se starosty přilehlých obcí k vojenskému újezdu Brdy odpověděl na otázky, které vojáky v těchto dnech nejvíce pálí. Ministr Vondra, kterého doprovázel 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka, ujistil vojáky i starosty, že posádku v Jincích nezrušíme. O den dříve zde s jineckými dělostřelci téměř jeden a půl hodiny besedoval generál Miroslav Žižka. Ten čelil mimo jiné palbě dotazů spojených s budoucností dělostřelců v Jincích. Generál Žižka znovu vysvětlil vojákům, proč bylo nutné stěhování pardubického oddílu do Jinců. Zdůraznil, že i když se ruší vojenský újezd Brdy, nebude v žádném případě ohrožena základní vševojsková příprava, taktický a střelecký výcvik dělostřelců, neboť bude pokračovat na plánovaném posádkovém cvičišti za kasárnami. Dále upozornil, že vzhledem k tomu, že dělostřelecké jednotky jsou součástí jednotlivých úkolových uskupení, jejich nejdůležitější součinnostní cvičení budou stejně probíhat mimo tento výcvikový prostor společně s ostatními jednotkami.

Diskuze se dotkla i otázek, které se týkají existenciálních potřeb vojáků. Generál Žižka zdůraznil, že si je vědom problémového dojíždění vojáků z velké dálky a vlivu snížení platů v tomto roce, což v mnoha případech u vojáků v základních funkcích ovlivňuje jejich schopnost finančně zvládat souběžně dvě domácnosti. Podtrhl, že vedení resortu MO dělá všechny kroky pro to, aby se jejich životní úroveň nadále nezhoršovala. Generál Žižka také reagoval na otázky budoucnosti dělostřelectva a jeho modernizace. „Za této finanční situace není modernizace dělostřelectva hlavní prioritou AČR. V první řadě se musíme postarat o vojáky,“ konstatoval generál. „Po jednáních s velitelem brigády jsme se shodli na tom, že po určitých opatřeních bude i vzhledem k dostatečným zásobám munice možné provozovat současné zbraňové systémy v horizontu dalších deseti let,“ dodal. Ministr Vondra ujistil vojáky, že vedení resortu obrany dělá vše pro to, aby se především daňová opatření dotkla vojáků co nejméně a kompenzace zdaněného příspěvku na bydlení vyrovnala deficit v peněženkách rodin vojáků na základních funkcích. „Chci, aby se další úsporná opatření už svalů naší armády nedotkla. Dělám pro to všechno,“ ubezpečil asi dvě stě vojáků jinecké posádky ministr. Slíbil, že v průběhu září by měli vojáci vědět, jakým způsobem jim bude dorovnáván plat, který sníží od 1. ledna 2012 daň z příspěvku na bydlení. „Přestože zrušíme zákonem stávající vojenský újezd, zůstane tady posádkové cvičiště. Největší v republice. To znamená: Hrachoviště, Velcí a Brda zůstanou součástí posádkového cvičiště. Máte-li nějaké pochybnosti o tom, že by za vámi někdo přišel, že se za rok, za dva odtud odchází, že se to tady rozprodává developerům, tak to je nesmysl!“ zdůraznil ministr obrany. Text: Miroslav Šindelář Foto: autor a Jan Kouba

editorial

obsah LEGISLATIVA Benefity zůstanou zachovány

2

Předpokládané změny, které by měly přinést velká a malá novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání

Čas na rozmyšlenou

6

Součástí připravované úpravy zamezující souběhu vyplácení výsluhy a zaměstnání ve státní správě by mělo být zhodnocení tohoto příspěvku

Namísto dobrovolnosti povinnost

8

Realizace návrhů obsažených v Bílé knize o obraně by měla přinést potřebné změny i v mobilizační oblasti

Volání a SMS bez omezení

13

Pozitivní změny v používání služebních mobilních telefonů

MY A NATO Do 15 minut vzlet!

10

Již dvanáct roků je Česká republika součástí unikátního integrovaného systému protivzdušné obrany NATO – NATINADS

HISTORIE Vstupte do historie

12

Poznejte Invalidovnu – budovu VÚA – v pražském Karlíně

Růžový tank a spol.

38

Tank IS-2m ze Smíchova se stal součástí naší novodobé historie

MISE Kosovské ohlédnutí

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych se s Vámi dnes podělil o jeden z mnoha mailů, které do redakce od Vás čtenářů dostáváme. Před několika dny se v naší redakční schránce objevil mail, kde bylo mino jiné napsáno: „Je sice pěkné, že ve vašem inovovaném časopise, ovšem hlavně po stránce grafické, zveřejňujete různé články ze života armády, ovšem dovolte mi napsat jednu věc. O tom, že od 1. ledna 2012 proběhne taková malá novela zákona 221, se ve vašem časopise nepíše ani slovo. O tom, zda ministerstvo obrany všem vojákům rovnocenně vykompenzuje zdaněný příspěvek na bydlení, o tom se rovněž nepíše nikde nic konkrétního. O tom, jak bude vypadat, či může vypadat novela (či její návrhy) zákona 221, která snad bude platit od roku 2014, se rovněž člověk nikde nedočte. Hlavně všechny zajímá, jakým směrem se budou vyvíjet výsluhové náležitosti. To jsou věci, které vojáka zajímají. Tak na ně zkuste alespoň odpovědět. Alespoň to zkuste... A uklidněte nás. A my budeme sloužit poctivě dál... M. Malý.“ Vážený pane Malý, především Vám, ale i všem ostatním, kteří do redakce píšete, chci poděkovat za Vaše názory. Čtenářský průzkum z prosince loňského roku nám jasně ukázal, o která témata máte zájem, jaké články preferujete a co od nás očekáváte. Naší snahou je o oněch „žhavých“ tématech psát. Psát ale můžeme tehdy, máme-li dostatek informací a podkladů. A věřte, že se ptáme, doslova někdy pídíme a v rámci slušnosti jsme i neodbytní a často až otravní. Jak se říká: vyhodí-li nás dveřmi, vrátíme se oknem. A výsledek? Následující stránky Vás snad alespoň trochu přesvědčí, že naše snaha výsledky přináší a přinášet bude. Ještě malá poznámka k tématu o zdanění příspěvku na bydlení. Na armádních webových stránkách bylo 4. srpna zveřejněno sdělení, kde se mimo jiné uvádí: „I přesto, že MF připomínkám MO nevyhovělo, našlo vedení resortu způsob, jak dopady zdanění příspěvku na bydlení pro vojáky z povolání zmírnit. Formu a výši této kompenzace v současné chvíli řeší odpovědné složky MO. O výsledném řešení bude resort MO včas informovat. Slib, daný ministrem obrany Alexandrem Vondrou v této věci vojákům, tak bude v každém případě dodržen.“ Informovat Vás bude samozřejmě také časopis A report.

14

Dvanáctileté působení českých vojáků v Kosovu má celou řadu rozdílných kapitol

Město na vagonech

17

Poslední kontingent Armády České republiky balí a loučí se s Kosovem

První a poslední

20

Jan Procházka, šéfredaktor časopisu A report

Vzpomínáme nejen na drsné podmínky, v jakých čeští vojáci před dvanácti lety misi v Kosovu odstartovali

Čas se naplnil…

22

Před pár dny byla příslušníky Vojenského historického ústavu a vojáky posledního kontingentu rozebrána kaple na základně Šajkovac

VÝCVIK Zkušenosti „de la France“

TECHNIKA A VÝZBROJ

Chemici v pohotovosti Fire Scout

23

Americké námořnictvo nasadilo v Afghánistánu a Libyi nový bezpilotní vrtulník

Terénní operační vozidla

43

Dingo

45

ZDRAVOTNICTVÍ Vojenská letecká záchranná služba přepravila za dvacet roků svého provozu tolik pacientů, kolik mají například Čelákovice, Veselí nad Moravou, Velké Meziříčí nebo Uničov obyvatel

28

35

Koncem letošního června se uskutečnil již dvanáctý ročník mezinárodního vojenského cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis

Útok takzvanou špinavou bombou

MiG 15

34

Soustředěný výcvik chemických jednotek pozemních sil byl největším cvičením chemiků naší armády

Táhneme za jeden provaz 30

Dynamicky se rozvíjející skupinou kolové techniky jsou vozidla určená především pro speciální jednotky

„Kryštof 07“ letí na pomoc

27

Mjr. Henryk Grabowski se s námi podělí o své zkušenosti s francouzským vojenským školstvím

36

Zdravotníci a chemici Armády ČR se cvičili na hromadný příjem raněných zasažených zbraněmi hromadného ničení

Fotoreportáž Military English Diplomatický protokol a etiketa Inzerce

4 41 47 48

legislativa Předpokládané změny, které by měly přinést velká a malá novela

zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání

Benefity zůstanou zachovány V resortu Ministerstva obrany se již nějakou dobu hovoří o malé a velké novele zákona o vojácích z povolání. To vyvolává celou řadu dohadů a fám. Podle jedné z těchto „zaručených“ zpráv by vojáci měli po skončení aktivní služby pobírat výsluhový příspěvek jen po dobu pěti let. Tuto pavlačovou informaci vyvrátil na mimořádném velitelském shromáždění koncem června sám ministr obrany Alexandr Vondra. Společně s ní se však rychlostí zvuku šíří i další „zaručené“ informace. Proto jsme se rozhodli dát prostor odborníkům a obě zmiňované novely vojenské veřejnosti poněkud přiblížit.

2

Důvodem rozdělení legislativního procesu na malou a velkou novelu je nutnost zavést některá opatření v co nejkratší době. Malá novela by měla vstoupit v platnost již počátkem příštího roku. Vedle určitých úspor by měla obsahovat i nezbytné změny, které vyplývají z dosavadní praxe. Velká novela bude podstatně rozsáhlejší, což si samozřejmě vyžádá také mnohem delší přípravu. Podle předpokladu by měla nabýt účinnosti počátkem roku 2014. Smyslem velké novely rozhodně není očesat výhody vojenského povolání, ale spíš reagovat na Bílou knihu o obraně a odpovídajícím způsobem změnit, případně zavést některé nové instituty. Bude se jednat o podstatně větší zásah do zákona o vojácích z povolání než v případě malé novely, která je v současné době předložena k projednání Legislativní radě vlády. V této fázi se nedá do budoucna ani vyloučit, že by se mohlo jednat o zcela nový zákon. Ten by ale neměl být v těch základních principech nějak zásadně odlišný od toho současného. Bude snaha zachovat ty instituty, které se v praxi osvědčily.

podílí. Jediné, k čemu zřejmě dojde, bude určitá korekce toho, co se bude pro výpočet výsluhových náležitostí započítávat. Tuto záležitost ostatně zmínil ve svém vystoupení na mimořádném velitelském shromáždění i ministr obrany, když řekl, že nejnižší výsluhový příspěvek je tisíc korun a nejvyšší pak přes šedesát čtyři tisíc. Ten přitom nepobírá, jak by někteří očekávali, generál ve výslužbě. „To naznačuje, že zdaleka ne vše je v pořádku. Je správné, když nižší důstojník pobírá vyšší výsluhu než generál? Je správné, že dochází k účelovému zvyšování odměn tak, aby dotyčný měl nárok na vyšší výsluhu? I proto je nutné systém výpočtu změnit,“ řekl Alexandr Vondra. Jiným způsobem by mělo být přistupováno i k přídavku na bydlení. Ten by podle ministra obrany měl zohledňovat větší množství faktorů, jakými jsou například dojíždění, náklady na bydlení v dané oblasti nebo počet dětí v domácnosti. Tato problematika ale není součástí zákona o vojácích z povolání. Informace o tom, jak bude přistupováno k přídavku na bydlení v příštím roce, přineseme v některém z dalších čísel.

Dávky budou objektivnější

Reakce na kariérní řád

„Resortu Ministerstva obrany trvalo poměrně dlouho, než se mu podařilo prosadit do právní úpravy určité výhody pro tak náročnou profesi, jakou povolání profesionálního vojáka určitě je. Nejen z těchto důvodů nemáme nejmenší snahu do těchto záležitostí nějak zásadně zasahovat,“ vysvětluje Stanislav Hemza ze sekce personální MO, který se na přípravě obou novel

Určité změny si vyžádá i připravovaný kariérní řád. Institut minimální doby výkonu služby v hodnosti doplní rovněž maximální doba výkonu služby v hodnosti. Vojáci by měli přesně vědět, jak dlouho mohou být na systemizovaném místě. Po uplynutí této doby bude muset dojít k určité změně. Buď postoupí ve svém služebním zařazení o stupeň výš, nebo přejdou horizontálně

na nějakou štábní či jinou, např. odbornou, funkci. Pokud ne, budou muset armádu opusus-tit. V návaznosti na to musí být v zzákoně ák konně o vojácích z povolání toto uvedeno edeenoo jako důvod pro propuštění. Pokud kuudd voják nebude mít schopnost pooostoupit výše v kariéře ani nebude de moci pokračovat ve výkonu služžby, např. na štábu, bude to důvod vod vo k jeho propuštění. Zákon bude nově obsahovat i instiin nst stituty, které v něm doposud chybí, í, jako jak ko je například přísaha, vojenský předpis pře ředp dpis dp piiss a služební průkaz. K těmto technickým úpravám ám bbude ám ude ud patřit i vyvázání náhrady škod z vvaz vazby azby az by by na minimální mzdu. To je nezbytné zby bytn ytn tnéé odstranit, resort je za to oprávněně ně kkrině ri-ri tizován. „Chtěli bychom také uupravit pprrav vitt důvody propuštění ěnní zee sslužebního lu užeebbnní níh íího ho poměru. Některéé z ni obsannich, ich ch, h, ob bsaažené v paragrafu fu 119, 9, cchceme 9, h em hc emee přesunout do zániku niku iku sl ik sslužebního užeb už ebníího ho poměru. Když si voják vojá vo oják jáák na nnapříklad apř p íkla ík kla l d podá žádost o pr ppropuštění opuš op opuš uště tění ěníí ze služebního po poměru omě m ruu a uplyne podle ssouoouučasné právní úpravy rav avyy doba šesti měsíců, síc í ůů,, služební poměr zazaanikne. V tomto ppříříříří padě nebude potřeba otř třeb řeb eba o tom vydávat ro rozhodozh zhod odnutí. Rozhodovalo by se pouze v případě,

kdyyž se vvoják dohodne se služebním orgákkdyž nnem em m na ddobě kratší,“ vysvětluje Stanislav Heemza. Hemza.

SSjednocení jjedno některých zzáležitostí ááležito V minulosti min se opakovaně objevovala sjednotit zákon o vojácích z povolání ssnaha nnaha a sjed zákonem se zá se zákone o služebním poměru příslušníků sborů. „Něco podobnéků bezpečnostních beezpeč ho bychom byc ycho nedoporučovali, tyto dva poměry měry mě ry jsou jso sou dost odlišné. Některé záležitosti ale novém a e v no al nové vé zákoně přece jen sjednotíme,“ vysvětluje v sv vy svět ětlu ět l je lu j Stanislav Hemza. „Jako příklad uvedu dovolené vojáků. Namísuved uv e u úpravu ed úp too dosavadních 37 dnů by měli mít nárok doossav a a na dovolenou, jako je na šestitýdenní š tomu tto om u příslušníků ostatních ozbrojených sborů. V tomto případě tedy je dojde k rozšíření jednoho z bened fi fittů. t Sjednotit bychom chtěli také zvláštní a rodičovskou dovolenou. z lá zv l Nový Nový zákon o vojácích z povolání by měl měl nabýt mě nnaab účinnosti od 1. 1. 2014. Lidé, kteří na něm v resortu pracují, chtějí k kt

mít návrh paragrafového znění připravený do konce letošního roku. „V příštím roce by proběhlo meziresortní připomínkové řízení a schválení Legislativní radou vlády a samotnou vládou. Následně předpokládáme jeho projednání v Parlamentu ČR,“ upozorňuje Daniel Maňas. „Tento proces by měl být ukončen do června 2013. Veřejnost by měla mít možnost se seznámit se zněním zákona půl roku před tím, než vstoupí v účinnost. Bude také potřeba k němu připravit prováděcí právní předpisy a vnitřní předpisy. Všechno tohle musí být totiž účinné ke stejnému datu jako nový zákon.“

Malá novela Všechny tyto úpravy časově předběhne tzv. malá novela zákona č. 221/1999 Sb., která by měla s největší pravděpodobností nabýt účinnosti již počátkem roku 2012. Tato krátká novela má odstranit největší nejasnosti zákona a upravit ho tak, aby lépe vyhovoval současné i budoucí praxi. Obsahuje sice určité úspory, převažují však spíš technické záležitosti. Do kategorie úspor patří zrušení příspěvku na přestěhování. Dále by se v případě, že voják bude v důsledku organizačních změn zařazen na jiné místo, mělo upravit poskytování nesníženého platu, a to z dosavadních dvanácti měsíců na šest. Určité úspory bude také ta dosaženo dosaženo tak, že vojáci budou mít nahradit mít povinnost mí povinno po vi st nahrad h d poměrnou část nákladů výstroj v případě, n kllad ná adůů za vydanou v v že uvedených důvodů ž jim jim ze ze zákonem zákoonem uv zá v zanikne zani za n kn ni knee služební služ sl u eb už ební ní ppoměr oměr om ěr před uplynutím dvou dvouu let. let e . Další Dalš Dalš Da lší ší změnou zm měn ě ou je je rovněž neposkytování mimořádné to ov

rehabilitace vojákům, kteří vykonávají službu na zahraničních pracovištích. Současné znění zákona neumožňuje, aby všichni vojáci v hodnostním sboru čekatelů byli jmenováni do příslušných hodností na základě splnění stanovených studijních úkolů v jednotlivých ročnících vojenských škol. Toto je možné pouze do hodnosti četař. A právě z tohoto důvodu bude v tomto případě upravena nejkratší doba výkonu služby v hodnosti jednotně na jeden rok. Mělo by také dojít ke sjednocení postupů s civilní sférou při poskytování rodičovské dovolené. Nově se navrhuje, aby byla zákonem upravena povinnost resortu zajišťovat vojákům z povolání vyslaným do zahraniční operace přiměřený kontakt s osobami blízkými prostřednictvím sítí elektronických komunikací. V minulosti byly novely zákona o vojácích z povolání spojovány s obavami, že by poslanci při jeho projednávání mohli zrušit část výhod, které obsahuje. Odborníci, kteří pracují na obou novelách, ale podobný problém nevidí. „Z iniciativy Ministerstva obrany se dosud uskutečnilo pouze pět novel tohoto zákona, přitom v současné době jich má již čtrnáct. V minulosti se do něho vstupovalo z celé řady jiných důvodů, jako byla například změna zákoníku práce, a nikdy to nemělo za následek zrušení některých benefitů,“ dodává na závěr Daniel Maňas. Práci na přípravě obou novel budeme průběžně sledovat a v okamžiku, kdy budou k dispozici další relevantní informace týkající se této oblasti, se vrátíme znovu k této problematice v dalších článcích. Text a foto: Vladimír Marek

3

rubrika

Když se koupou tanky Motor modernizovaného tanku T-72 M4CZ se rozburácel na plné obrátky. Jeho pásy se začaly pomalu převalovat směrem k hladině Myslejovické přehrady. Pokud se letošní léto označuje jako rozmarné a říká se, že plavcům příliš nepřeje, tak pro vojenskou techniku to rozhodně neplatí. Ve výcvikovém prostoru Březina na Vyškovsku se totiž koncem června letošního roku uskutečnilo po čtrnáctileté přestávce brodění tanků. Do překonávání vodní překážky plaváním se kromě nich zapojila i bojová vozidla pěchoty BVP 2 a obrněné transportéry Pandur. Jeden z nich dokonce předvedl vodní slalom a couvání na hladině. Organizačně i finančně náročný výcvik se u 7. mechanizované brigády konal především z důvodu zachování těchto operačních schopností. Brodění, případně plavání vojenské techniky má nemalý význam během vedení bojových operací. Díky němu dokáží i těžce vyzbrojené jednotky velice rychle překonávat vodní toky, aniž by bylo nutné stavět provizorní mosty. Text: Vladimír Marek Foto: Jan Kouba

4

5

legislativa Součástí připravované úpravy zamezující souběhu vyplácení výsluhy a zaměstnání ve státní správě by mělo být zhodnocení tohoto příspěvku

Čas na rozmyšlenou „Cílem všech změn, které navrhujeme, není v žádném případě zhoršit situaci, ale zabránit zneužívání stávajícího systému,“ řekl koncem června na mimořádném velitelském shromáždění na téma vyplácení výsluhových příspěvků ministr obrany Alexandr Vondra.

„Výsluhový příspěvek vyplácíme více než 17 000 bývalým vojákům z povolání, na což máme vyčleněno okolo 2,5 miliardy korun. Nejnižší výsluha je necelých tisíc korun a nejvyšší přes 64 000 korun. A teď pozor: nejde o generála ve výslužbě, jak by někteří z vás očekávali, což naznačuje, že zdaleka ne vše je v pořádku. Je správné, když nižší důstojník pobírá vyšší výsluhu než generál? Je správné, že dochází k účelovému zvyšování odměn tak, aby dotyčný měl nárok na vyšší výsluhu? I proto je nutné systém výpočtu výsluh změnit. Zároveň chceme vyřešit i otázku souběhu pobírání výsluhového příspěvku a zaměstnání ve státní správě a samosprávě. Na jednu stranu nechceme přicházet o odborníky, ale je demotivující, když dva lidé – třeba i ve stejné kanceláři – dělají totéž a přitom mají radikálně odlišný příjem,“ uvedl na toto téma. Na podrobnosti, jakým způsobem hodlá resort řešit otázku souběhu výsluhového příspěvku a zaměstnání ve státní správě a samosprávě, jsme se zeptali ředitele odboru platové politiky a sociálního zabezpečení sekce personální MO Petra Vančury. Jakou právní normou hodláte tuto záležitost ošetřit? Ministerstvo obrany nemůže tuto úpravu udělat samostatně. Pokud k něčemu takovému dojde, musíme se nejdříve domluvit s Ministerstvem vnitra ČR, Vězeňskou službou, Bezpečnostní informační službou a Úřadem pro zahraniční styky a informace. V současné době totiž existuje pouze vyloučení souběhu mezi ozbrojenými složkami navzájem. Což ve svém důsledku znamená, že když bývalý voják pobírá výsluhový příspěvek a nastoupí do služebního poměru k Policii České republiky, je mu pozastaveno jeho vyplácení. Tuto záležitost tedy nemůžeme řešit izolovaně. Musíme minimálně upravit zákon o vojácích z povolání číslo 221 a také ostatní zmíněné složky by měly připravit změnu zákona číslo 361 o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

6

Takže se to bude řešit prostřednictvím novely zákona číslo 221? Nejdříve ale bude muset dojít ke shodě mezi resorty. Bývalí vojáci pobírající výsluhový příspěvek nepracují jen v resortu ministerstva obrany, ale i ministerstva vnitra a v celé státní správě. Není jich přitom právě málo, takže se to dotkne nemalého množství lidí. Kdy předpokládáte, že by tato úprava měla začít platit? Nedovedu si představit, že by tomu mohlo být dřív než v roce 2013. Bude se totiž muset najít nějaká shoda a sestavit ústavně konformní text. Celá tato záležitost nebude vůbec jednoduchá. Ti lidé mají v současné době nějaké podmínky přiznané na základě zákona. Nemůžeme jim je jen tak změnit a odebrat jim příspěvek. Jde o zaměstnance, kteří odešli z armády za určitých podmínek, jenže ty se jim najednou zpětně změní, nebudou moci pracovat ve státní správě. Nejedná se o určitou retroaktivitu? Oni ale budou moci pracovat ve státní správě. Ano, ale pouze v případě, že se zřeknou výsluhového příspěvku. O tom právě hovořím. Musí se najít ústavně konformní text. Podle mého názoru by to nemělo být tak, že na základě nového zákona se zastaví lidem pracujícím ve státní právě vyplácení výsluhových příspěvků. Mělo by to být uděláno způsobem něco za něco. Podle současné platné právní úpravy se sice zastaví vyplácení těchto příspěvků lidem, kteří sloužili v armádě a nyní nastupují do služebního poměru u Policie České republiky, ale zároveň se jim tento příspěvek zhodnocuje. Když pak po několika dalších letech služby odejdou od policie, mají ho vyšší. Tento princip by měl být uplatněn i v případě připravované právní úpravy. Bez toho si to nedovedu představit. Toto navyšování může být třeba jen z jedné třetiny, ale musí tam být.

Hovoří se o tom, že zhruba tři tisíce občanských zaměstnanců v resortu obrany pobírají výsluhové příspěvky. Nemáte obavy z toho, že v okamžiku, kdy bude přijata takováto úprava, se většina z nich rozhodne pro odchod a nastane určitý personální třesk? Nemůžeme samozřejmě vyloučit, že za těchto podmínek by se rozhodla nemalá část lidí odejít. Domnívám se však, že se jedná o menší počet, než uvádíte; ten ovšem nejsme schopni přesně zjistit. Nikdo z nás s ohledem na zákon o osobních údajích nemůže pátrat po tom, kdo bere tuto

dávku. Důležité je, že výsluhový příspěvek je mu přiznán ze zákona, a je tedy součástí jeho příjmů. Na to má nastavenou například hypotéku a mnohé další výdaje. Pokud tedy někdo pobírá příspěvek patnáct tisíc a najednou je přestane pobírat, může mu to poměrně zkomplikovat život. Za této situace je logické, že bude uvažovat nad tím, zda zůstat, anebo odejít. Neuvažujete o určitém rozmělnění počtů odcházejících? Řešením by mohlo být stanovení nějaké přechodné doby, během které by se tyto záležitosti řešily.

Jsem přesvědčen, že takovéto období by tady být mělo. Jednalo by se minimálně o jeden rok, ale spíše o dva. Tato doba by posloužila k tomu, aby se lidé mohli rozhodnout, zda hodlají zůstat za nových podmínek, anebo chtějí odejít. Ústavně konformní řešení musí něco takového nabídnout. Ta problematika souběhu je natolik složitá, že to prostě nepůjde udělat hned. Státní práva se vykonává například i na obcích. Člověk tam může dělat polovinu práce pro stát a polovinu pro samosprávu. Jak budeme posuzovat tyto případy? Přesná specifikace těchto záležitostí představuje přitom jen jedno úskalí. Dalším je otázka diskriminace. Pokud někdo vyhraje konkurz na nějaké místo ve státní správě, tak o výsluhový příspěvek přijde, přitom jeho kolega pracující v samosprávě ho bude nadále pobírat. V tomto případě můžeme narazit právě z hlediska diskriminace. Toto opatření přinese určité omezení jednoho z nejvýznamnějších benefitů vojenského povolání. Nezkomplikuje to resortu již tak dost složité postavení na trhu práce? Může to být vnímáno tak, že poněkud ztěžujeme postavení vojáků při hledání uplatnění po odchodu do civilu. Věřím ale, že se nám podaří najít vyvážené řešení. Často se argumentuje zeměmi, ve kterých je zakázán souběh práce ve státní správě a pobírání výsluhových příspěvků. Existuje však nemálo

států, kde je to nejen povolené, ale resort obrany se navíc snaží propuštěné vojáky přednostně umísťovat ve státní správě. V současné době shromažďujeme informace o této problematice. Pravdou je, že mnohé země mají nějakým způsobem ošetřený souběh práce ve státním sektoru a pobírání výsluhového příspěvku. Většinou ale také mají zákon o státní službě. V těchto případech lidé pracující ve státní správě jsou zároveň ve služebním poměru. Pokud by takovýto zákon platil i u nás, pak by to bylo naprosto regulérní. Ve sdělovacích prostředcích se prezentují případy, kdy si vojáci uměle vytvořili civilní tabulku, na kterou pak přešli po odchodu z aktivní služby. Takovýchto případů je ale minimum. Naprostá většina bývalých vojáků se dostala na tato tabulková místa tzv. zcivilněním resortu. Jeho podstatou bylo nahradit vojenská místa tabulkami pro občanské zaměstnance a v důsledku toho ušetřit. Tito lidé nyní mají pocit, že se jim děje určitá křivda. Nevím, zda je to možné označit za křivdu, byť uznávám, že řada z nich musela před několika lety odložit uniformu nedobrovolně. Pokud mohu hovořit za sebe, budu se snažit prosadit co nejdelší přechodné období a také najít nějaké kompenzace. Chápu ale, že to pro některé lidi může být velice citlivá záležitost. Text a foto: Vladimír Marek

7

legislativa Realizace návrhů obsažených v Bílé knize o obraně by měla přinést potřebné změny i v mobilizační oblasti

Namísto dobrovolnosti POVINNOST Změna mezinárodního klimatu, zejména pak vstup České republiky do NATO a členství v EU, spolu se změnou rizika vyplývajícího z hrozeb umožnily významně přehodnotit systém výkonu branné povinnosti v České republice. Současná právní úprava v oblasti branné povinnosti vychází z principu úplné profesionalizace ozbrojených sil ČR (dále jen ozbrojených sil) a jejich doplňování v době míru na základě dobrovolného smluvního vztahu občana a státu.

Při obraně území České republiky a území spojenců dojde k aktivaci všech sil a prostředků ozbrojených sil. V České republice bude postupně vyhlášen stav ohrožení státu a válečný stav a v případě ozbrojených sil příslušné stupně bojové pohotovosti. Princip dobrovolného výkonu branné povinnosti nahradí její povinný výkon. Doplňování ozbrojených sil jako součást procesu jejich rozvinování na válečnou organizační strukturu se stane povinností. Problematiku zabezpečení obrany státu řeší především dva dokumenty: Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky (původní i přepracovaná na změněný zdrojový rámec) a Koncepce mobilizace ozbrojených sil České republiky. Na základě těchto

8

dokumentů se předpokládá navýšení počtů osob pro mobilizační rozvinutí ozbrojených sil do válečné organizační struktury o 1,2násobek mírových počtů. Přechod státu z mírového na válečný stav představuje soubor postupů a činností prováděných v ozbrojených silách a uplatňovaných na území celého státu, kterým se podřídí státní správa a územní samospráva, právnické i fyzické osoby. Mobilizace je jedním z opatření přechodu České republiky z mírového na válečný stav. Vytváří podmínky pro doplnění ozbrojených sil osobami a vojenským materiálem v případě hrozby vojenského ohrožení státu. Jejím základním rysem je aplikace principů rozumné dostatečnosti a odložené potřeby při minimalizaci nákladů na její

přípravu v době míru. Mobilizace je připravována především koncepčně, zásoby vojenského materiálu se udržují na nezbytně nízké úrovni. V důsledku zrušení povinné vojenské služby v současné době neprobíhá povinná příprava vojáků v záloze pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Uskutečňuje se pouze příprava vojáků v aktivní záloze. Systém tvorby a přípravy vojáků v povinné záloze bude nastartován v dostatečném předstihu před vyhlášením stavu ohrožení státu a válečného stavu. Do zálohy se nyní zařazují pouze vojáci z povolání propuštění ze služebního poměru a vojáci v aktivní záloze. Současná situace ve tvorbě zálohy a neprovádění výcviku vojáků v povinné záloze je z hlediska počtu připravených k doplnění ozbrojených sil za stavu ohrožení státu a válečného stavu nedostatečná a bude vyžadovat změnu legislativy. K té by mělo dojít v souvislosti s implementací koncepce mobilizace ozbrojených sil ČR a Bílé knihy o obraně.

Kompletní vojenský materiál pro mobilizační vytvoření vojenských útvarů není v současné době skladován. Jeho převážná část bude zajištěna až v případě potřeby po identifikaci zvýšeného rizika hrozby vojenského ohrožení státu. Ve vojenských skladech je uložen pouze vybraný vojenský materiál, který bude technologicky použitelný za deset a více let a jehož skladování je ekonomicky výhodné oproti nákupním cenám nového. Jedná se zejména o zbraně a speciální techniku vyřazovanou z mírových sil, která je jedinečná. Počty skladovaného materiálu neustále klesají, a to v důsledku vyřazování vojenského materiálu, jehož životnost nebo použitelnost skončila nebo který byl vydán mírovým jednotkám. Omezování výše zásob umožňuje i další redukci nemovitého majetku určeného pro jeho skladování a tím i počtů logistického personálu. V současné právní úpravě zatím nejsou promítnuta tzv. předběžná opatření stanovená v Koncepci výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracované na změněný zdrojový rámec, kdy stát měl v přechodném období začít zvyšovat svou připravenost k reakci na vojenské krizové stavy. Princip odložené potřeby proto předpokládá, že vláda bude moci po identifikaci vojenského ohrožení státu přijmout podle potřeb ozbrojených sil mimořádná opatření v době míru, ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tato opatření spočívají v tom, že právnické

i fyzické osoby budou mít povinnost zapojit se do přípravy k obraně státu. Cílem mimořádných opatření bude zvýšit schopnosti profesionální armády a připravit síly a prostředky pro jejich mobilizaci. Zavedení mimořádných opatření, zejména v oblasti výkonu branné povinnosti, vyžaduje odpovídající legislativní zebezpečení. Jedním z nich může být vytvoření institutu povinného vojenské cvičení. Vojáci v povinné záloze budou povoláváni k základnímu, zdokonalovacímu a stmelovacímu cvičení, jehož cílem bude zabezpečit vycvičenost jednotlivců i sladěnost celých jednotek, popř. prověřit připravenost k provedení mobilizace. Obdobný model přípravy vojáků v záloze (rezervistů) je prováděn i v ozbrojených silách některých dalších států, a to zejména ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Velké Británii nebo USA. Vzhledem k tomu, že je v době míru výrazně redukován vojenský materiál skladovaný pro mobilizaci, bude nutné jako součást mimořádných opatření zahájit nebo rozšířit jeho výrobu a nákup, týká se to např. vojenské výstroje, výzbroje, munice. Příprava a realizace vlastní mobilizace budou trvat až několik let před možným bojovým nasazením připravených a stmelených jednotek. Pro zabezpečení mobilizace je nutné vytvořit schopnosti a kapacity ozbrojených sil k rozšíření a zintenzivnění výcviku vojsk před jejich vlastním nasazením. Mobilizační plánování je součástí plánování, které spadá do oblasti řízení a organizace obrany státu. Sem je možné zařadit i operační přípravu státního území. Pod tímto pojmem se rozumí příprava a realizace opatření k vytvoření podmínek pro splnění úkolů ozbrojených sil a zabezpečení potřeby obyvatelstva. Zahrnuje rovněž problematiku objektů důležitých pro obranu státu,

jejich určování a střežení. Jedná se o objekty, pozemky a stavby, které jsou stanoveny zákonem nebo, které určí vláda. K jejich střežení lze použít Armádu České republiky, a to na základě nařízení vlády. K plnění těchto úkolů se plánuje povolat také jednotky tvořené vojáky v aktivní záloze. Aktivní záloha je nedílnou součástí zálohy ozbrojených sil České republiky. Naplňuje právo i povinnost občana podílet se na zajišťování obranyschopnosti země. Navíc je nástrojem kontroly a propojení ozbrojených sil s civilní veřejností. Aktivní záloha představuje kvalitní a připravený zdroj vojáků pro doplňování ozbrojených sil v době míru, za stavu ohrožení státu i za válečného stavu. Po implementaci Bílé knihy o obraně budou vojáci v aktivní záloze nejen doplňovat vybrané vojenské útvary v době míru, ale i tvořit rovnocennou náhradu za vojáky z povolání při operačním nasazení na území státu i v zahraničí. Tuto zálohu vytvoří občané, kteří dobrovolně převezmou brannou povinnost, a předurčení vojáci z povolání po ukončení služebního poměru. Aktivní záloha bude institutem, který představuje efektivní zhodnocení finančních prostředků vynakládaných na udržování schopností ozbrojených sil České republiky. Podmínkou prosazení změn v oblasti aktivní zálohy je nutnost celospolečenské diskuze, pochopení jejího významu v budoucích ozbrojených silách a současně i nalezení vhodných forem motivace pro občany stát se vojáky v aktivní záloze. Mělo by dojít k ocenění jejich dvojité role a k motivaci jejich zaměstnavatelů a rodin. Krajská vojenská velitelství sehrávají a jako vojenské správní úřady budou nadále sehrávat klíčovou roli v oblasti přípravy a provedení mobilizace a realizace výkonu branné povinnosti. Jejich význam a role bude posílena přímou podporou výkonu státní správy v působnosti krajských úřadů. Text: plk. Pavel Ťulák Foto: archiv redakce

9

my a NATO Již dvanáct roků je Česká republika součástí unikátního integrovaného systému protivzdušné obrany NATO – NATINADS

Do 15 minut vzlet! Přesně v 9.46 se na pardubickém letišti v budově s nápisem QRA neboli Quick Reaction Alert (pohotovost k rychlé reakci) rozezní ječivý zvuk sirény. Spojené středisko řízení vzdušných operací (CAOC – Combined Air Operations Centre) v německém Uedemu vyhlásilo českým hotovostním pilotům signál Alfa Scramble z důvodu nenavázání spojení s civilním letounem Airbus A340-600 na trase z Londýna do hlavního města Spojených arabských emirátů Abú Dhabí. Patnáct minut! To je maximální čas pro vzlet dvojice hotovostních letounů JAS-39 Gripen, která je zařazena do aliančního systému integrované protivzdušné obrany – NATINADS (NATO Integrated Air Defence System). Oba piloti z čáslavské 211. taktické letky to zvládají ještě o dvě minuty dříve, než stanovuje časová norma. V 9.54 dochází k vizuálnímu kontaktu s airbusem. Zásah QRA probíhá podle přesně daných pravidel. O chvíli později se jim podaří navázat rádiové spojení na mezinárodní nouzové frekvenci 121,50 MHz. Devět minut po desáté letoun A340-600 opouští vzdušný prostor České republiky a dvojice gripenů se vrací zpět na základnu.

Signatář NATINADS musí splňovat jisté základní ukazatele. „Jeho systém velení a řízení musí být kompatibilní s ostatními aliančními státy, provádí nepřetržitý radarový průzkum vzdušného prostoru a disponuje aktivními zbraňovými systémy, především nadzvukovým letectvem, které je jediným výkonným prvkem, jenž je schopný specifika vzdušných misí plnit,“ konstatuje plk. Rejman.

Kolektivní ostraha jednoho prostoru Vzhledem k nezbytnosti nepřetržité obrany vzdušného prostoru, a to jak v době míru, tak v krizových situacích, se členské státy Severoatlantické aliance dohodly na vytvoření společného integrovaného systému pod názvem NATINADS. Zapojení vyčleněných sil a prostředků ozbrojených sil České republiky bylo schváleno usneseními obou komor Parlamentu ČR v prosinci 2000. Podstatou NATINADS je nepřetržitá ostraha národních vzdušných prostorů evropských členských států NATO v jednom společném celku. „Každý členský stát je zodpovědný za obranu svého vzdušného prostoru a poskytuje informace o dění v něm nadřízenému aliančnímu stupni,“ říká zástupce velitele 21. základny taktického letectva v Čáslavi plukovník gšt. Ondřej Rejman. Tímto organizačním prvkem je v případě České republiky Spojené středisko řízení vzdušných operací (CAOC) v severoněmeckém Uedemu, jehož zájmovým prostorem je teritorium od Beneluxu až po Pobaltí.

10

V případě nestandardní situace ve vzdušném prostoru vydává CAOC povel dvojici hotovostních letounů k okamžitému vzletu (Alfa Scramble) s prvotním úkolem provést vizuální identifikaci sporného cíle. Nad územím České republiky je jejich zásah koordinován staroboleslavským střediskem řízení a uvědomování (CRC – Control and Reporting Centre). Čáslavská základna vyčleňuje do nepřetržité hotovosti v rámci NATINADS dva víceúčelové nadzvukové letouny JAS-39 Gripen a jeden letoun jako zálohu. Stroje disponují odpovídajícím zbraňovým

vybavením. Výzbroj tvoří palubní kanon Mauser BK-27 ráže 27 mm a sedm zbraňových závěsníků, na které lze podvěsit protiletadlové řízené střely krátkého i středního doletu a celou řadu protizemních řízených střel, pum i přesně naváděné munice. České gripeny primárně používají infračervené naváděné řízené střely krátkého dosahu AIM-9M Sidewinder a rakety středního dosahu s aktivním radiolokačním naváděním AIM-120C AMRAAM. Pro úplnost je třeba dodat, že do podřízenosti uedemského CAOC spadají i další letadla v QRA, například slovenské nadzvukové letouny MiG-29, německé eurofightery nebo polské, belgické a nizozemské stroje F-16.

Desetkrát „alfa“ neboli roční průměr Ostrých vzletů „alfa“ provedou gripeny v průměru deset za rok. Nejvíce jich bylo v roce 2005 – osmnáct. V následujících dvou letech vzlétly vždy desetkrát. Výjimečný byl rok 2009 při misi Baltic Air Policing v Pobaltí, kdy je během čtyř měsíců zvedla „alfa“ osmkrát, což představovalo stejný počet ostrých vzletů jako u všech předcházejících devatenácti kontingentů ze třinácti států dohromady. „V této souvislosti je třeba říct, že zmíněný počet vzletů na signál Alfa Scramble je číslem částečně zkresleným, neboť se do něho započítává výhradně zásah hotovosti u cíle. Ostrých ‚alf‘ je v reálu násobně víc. V řadě případů však postupně přecházejí do nižších časových stupňů, nebo jsou odvolány. To nemění ale nic na tom, že jsou hotovostní piloti připraveni k okamžitému vzletu v letounu,“ vysvětluje plukovník Rejman. Vedle toho čáslavští piloti dostávají ještě signál Tango Scramble, což je cvičný vzlet, při němž musí prokazovat svoji profesní připravenost. Probíhá podle stejných procedur jako Alfa Scramble, ale s tím rozdílem, že při něm neplní úkol v rámci NATINADS. Častou činností bývá vzdušný souboj jeden na jednoho. „Tango“ je vyhlašováno jednou i dvakrát denně. Sloužit v NATINADS může pouze pilot s odpovídající kvalifikací. „Klíčovou podmínkou je zvládnout závěrečné přezkoušení kontroly techniky pilotáže za dohledu instruktora, kdy musí pilot reagovat na krizové situace jak proti vojenskému, tak civilnímu letounu,“ říká plukovník Ing. Petr Tománek, zástupce velitele 21. zTL – velitel křídla taktického letectva. Přestože je častým důvodem vzletu hotovosti „obyčejná“ ztráta komunikace osádky letounu s civilními orgány řízení letového provozu, o sebemenším podcenění, respektive zlehčení situace nemůže být vůbec řeč. „Každý let Alfa Scramble je bojový let. Tady se nerozděluje na důležitý a méně důležitý. Hotovostní pilot nikdy neví, jak může následná činnost ve vzdušném prostoru eskalovat. Jde do toho na sto procent a nemůže ani v nejmenším kalkulovat, že se jedná o pouhý monitoring či

kontrolu trasy letu. Létá se po civilních tratích, kde je silný letový provoz a faktor bezpečnosti je zde nejvyšší prioritou,“ argumentuje plukovník P. Tománek. Častou otázkou veřejnosti bývá, proč jsou do NATINADS zařazeny právě gripeny. Krátká a výstižná odpověď zní: jejich specifikace, především schopnost dosáhnout nadzvukové rychlosti, je přímo předurčuje k tomu, aby účelně zabezpečily ostrahu vzdušného prostoru. Jedná se o víceúčelový nadzvukový bojový letoun čtvrté generace, který díky nejmodernějšímu vybavení je schopen plnit specifickou činnost vzdušného boje ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. K tomu disponuje odpovídajícími výkony – maximální rychlostí 2 130 km/h, dostupem do 15 km, stoupavostí více než 100 m/s (doba stoupání do výšky 10 km je 120 s a do výšky 14 km 180 sekund). Jeho „kolega“ z čáslavské základny, letoun L-159 ALCA, je určen především k přímé letecké podpoře. Ostatně vyplývá to i z jeho názvu (Advanced Light Combat Aircraft – lehký bojový podzvukový stroj pro bojovou činnost proti pozemním cílům). Jeho výkony? Maximální rychlost 935 km/h, dostup 13 km, stoupavost 48 m/s. Á propos, maximální cestovní rychlost dopravních letounů se pohybuje zhruba na stejné úrovni „alky“ – například u Airbusu A340-600 činí 917 km/h a u Boeingu B747-400 je to 988 km/h. Případný matematický model je tedy zřejmý. Má-li hotovostní gripen dostihnout letoun v nouzi nad českým územím, musí, byť krátkodobě, dosáhnout nadzvukové rychlosti. A touto technickou schopností disponuje v rámci vzdušných sil Armády České republiky výhradně JAS-39 Gripen. Letouny L-159 však také drží hotovost! Jde o takzvaný NaPoSy neboli národní posilový systém, který je součástí protivzdušné obrany České republiky, určený k posílení obrany vzdušného prostoru ČR a vzdušné ostrahy objektů důležitých pro obranu státu. A proč se vyčleňuje dvojice letounů JAS-39 Gripen? „Z taktického hlediska je třeba nasazení dvou strojů. Tomu odpovídají i postupy při provádění zásahu. Jeden letoun nemá de facto význam, čtveřice by byla ekonomicky neúnosnou záležitostí,“ vysvětluje zástupce velitele čáslavské letecké základny. Jedním z klíčových okamžiků českého zapojení do NATINADS bylo přezbrojení v roce 2005, kdy již zastaralé letouny MiG-21MF nahradily bojové stroje JAS-39 Gripen. S prvními dvěma gripeny, s nepřehlédnutelnými českými znaky a nápisy Czech Air Force, přistáli 26. dubna 2005 piloti Petr Mikulenka a Michael Borůvka. Nájem dvanácti jednomístných a dvou dvoumístných nadzvukových letounů v celkové částce 19,65 miliardy korun skončí 30. září 2015. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

11

historie

legislativa Pozitivní změny v používání služebních mobilních telefonů

Volání a SMS bez omezení

VSTUPTE do historie

Stavbu karlínské Invalidovny řídil význačný barokní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Základní kámen položil v roce 1732 sám císař Karel VI. a o osm let později, tedy až po jeho smrti, byla dokončena první budova o rozměrech sto krát sto metrů. Plány počítaly s devíti takovými celky, záhy se však ukázalo, že prostředky Strozziho nadace určené na zřízení Invalidovny nebudou ani zdaleka stačit. Plánovaný objekt by totiž vyšel na milion zlatých a stavěl by se čtyřicet let. Původně se předpokládalo, že by zde mohly žít až čtyři tisíce vojenských invalidů i s rodinami. Tento zámysl byl však následně zredukován na polovinu. Nejvíce vojenských invalidů a vysloužilců s rodinami zde

žilo v roce 1854, a si sice osob. iccee ccelkem elke el lkeem 1 40 4404 4 os osob ob. Z toho bylo 17 poddůstojníků, 1 115 vojínů, 138 žen a 134 dětí. Základní stavební jednotkou se stala čtvercová místnost o rozměrech dvanáct krát dvanáct metrů, kopírující motiv původně navrhované devítidílné budovy. Zde žila četa třiceti sedmi vojáků na jednoduchých i dvojitých lůžkách. Galerie byly vyhrazeny pro poddůstojníky a vojáky s rodinami. Kromě toho zde existovaly správní a reprezentační místnosti, důstojnické kasino, čítárna, klubovna a salon. V kapli sv. Kříže v přízemí hlavní budovy býval oltář zhotovený z vojenských pušek a nábojnic. Součástí Invalidovny byly i obchody, kantýna, prádelna, hasiči a kominík, lékárna,

Zablokovaný mobil a konec měsíce v nedohlednu! Nejeden zaměstnanec resortu obrany zažil tuto nežádoucí situaci na vlastní kůži. Protelefonoval „svých“ sto přidělených minut a „jeho“ Nokia 6303 classic byla rázem dekorací. Přitom převážně nešlo o odsouzeníhodné zneužití služebního přístroje, nýbrž o obvyklou komunikaci s civilním prostředím.

ne nemo nemocnice m cn mo c ic ice see 113 138 38 llůž 38 lůžky, ůžky ky, ja jatk jatky, tky, y ppivovar, ivov iv ovar ar, vi vi-nopalna, dvoutřídní škola pro děti invalidů a vlastní hřbitov. Do roku 1761 k ní patřil také Riedlovský mlýn, který dodával mouku a chléb. Rozsáhlé prostory v okolí, patřící Invalidovně, umožňovaly pořádání celé řady akcí. Vzniklo zde vojenské cvičiště a střelnice. V roce 1836 se tady konala slavnost u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda. O tři roky později tady bylo zbudováno první pražské dostihové závodiště. V roce 1883 v sousedství Invalidovny startoval první závod velocipedistů. V třicátých letech dvacátého století poblíž rozbíjel své stanoviště cirkus Kludský. Po první světové válce žilo v budově již jen osmdesát válečných invalidů. Bylo to způsobeno tím, že péči o ně převzal stát. Až do roku 1927 zde pobýval a tvořil významný český fotograf Josef Sudek, který ve válce přišel o ruku. V letech 1933 až 1934 byla z prostředků Strozziho nadace postavena nová invalidovna v Hořicích, do níž bylo přestěhováno zhruba sto vysloužilců. Poslední vojenský invalida nadace zemřel až v roce 2001. V osmdesátých letech minulého století se v karlínské Invalidovně točily některé scény z Formanova filmu Amadeus.

Text a foto: Vladimír Marek

12

V nejbližších měsících čeká uživatele služebních mobilních telefonů v resortu Ministerstva obrany ČR změna. Nebude jedna a nevýznamná. Bude jich několik a závažných. Svými podpisy pod „Rámcovou smlouvu o poskytování služeb mobilního operátora GSM“ je stvrdili zástupce náměstka ministra obrany pro obranné akvizice – ředitel sekce vyzbrojování plukovník Pavel Bulant a Ladislav Grabowski z akciové společnosti Telefónica Czech Republic. Výše uvedená akciová společnost jako jediná podala nabídku ze šesti zájemců, kteří požádali o zadávací dokumentaci v rámci veřejné zakázky na služby mobilního operátora, zadávanou MO ČR v otevřeném řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Bližší údaje zadavatel uveřejnil v Informačním systému o veřejných zakázkách a v Úředním věstníku EU. Nabídku, kterou podala společnost Telefónica Czech Republic, posoudila devítičlenná komise odborníků a doporučila zadavateli nabídku společnosti přijmout a vyzvat ji k podpisu rámcové smlouvy. Před vydáním rozhodnutí zadavatele o přidělení zakázky společnosti byla dokumentace veřejné zakázky dne 19. května 2011 projednána na řádném zasedání kolegia ministra obrany a na základě jeho usnesení ministr Alexandr Vondra souhlasil s rozhodnutím zadavatele uzavřít rámcovou smlouvu s výše uvedenou akciovou společností. „Smlouva byla uzavřena na roky 2011 až 2015 v celkovém předpokládaném objemu finančních prostředků ve výši maximálně 144 milionů korun, včetně daně z přidané hodnoty,“ upřesňuje kontraktační manažer z odboru pořizování majetku a služeb na sekci vyzbrojování Ladislav Paczelt a dodává, že poskytované služby budou oproti současnému stavu jak většího rozsahu, tak i mnohem operativnější a ve vyšší kvalitě, přičemž finanční krytí zůstává de facto na úrovni stávajícího období.

Spokojenost s kontraktem neskrývají ají ani reprezentanti a. s. Telefónica Czech Repubepublic. „Pokračujeme v již dlouhodobé spolupráci. Resort obrany je pro nás důležitým žitým a váženým zákazníkem, tudíž jsme mu nabídli služby, za něž efektivně využívá vá vynaložené finanční prostředky,“ konstatuje tatuje L. Grabowski.

Bezmála šest tisíc mobilů v resortu Již pár dnů po nabytí platnosti dokumentu se začalo s jeho realizací. V počáteční fázi došlo k převodům potřebných informací a ke zkušebnímu provozu, jenž má otestovat funkčnost poskytovaných služeb mobilního operátora. V této souvislosti se budou oprávněným osobám vydávat nové mobilní přístroje. „S postupnou výměnou mobilních telefonů u jednotlivých organizačních celků resortu obrany se počítá od měsíce září zhruba do konce listopadu tohoto roku,“ vysvětluje Miroslav Červený, zástupce ředitele odboru pořizování majetku a služeb – vedoucí oddělení logistiky a přepravy vojsk na SV MO, a doplňuje, že rámcová smlouva je takzvaně nastavena na klientelu v počtu od šesti do deseti tisíc resortních uživatelů. „Bude záležet na rozhodnutí vrcholného managementu, kolik zaměstnanců resortu obrany na služby mobilního operátora GSM reálně dosáhne. Neřeknu nic nového, když zdůrazním, že klíčovým ukazatelem se stanou alokované finanční prostředky. Předpokládám, že se konečné číslo uživatelů bude pohybovat spíše při dolní hranici,“ říká M. Červený a upřesňuje, že stávající počet služebních mobilů je v celém resortu zhruba šest tisíc.

Větší rozsah a kvalita služeb Předmětem rámcové smlouvy je poskytování hlasových služeb mobilního telefonu, dále mobilního internetového připojení a služeb na externích datových zařízeních,

jakož i sledování vozidel či BlackBerry se službou Mobile for Exchange. Vzato od konce – BlackBerry je kombinace služeb kteráá umožňuje bi l ž b a hhardwaru, d kt žň j neustálou synchronizaci dat v handheldu (podmnožina mobilního přístroje) a na serveru. Monitoring vybraných resortních vozidel, v počtu maximálně padesáti kusů, umožní oprávněným osobám zpětnou kontrolu jejich pohybu a činnosti při nasazení. S jistou nadsázkou to lze přirovnat k takzvané černé skříňce v letounu, z níž lze následně vyčíst důležité údaje. „Běžného“ zaměstnance s „běžnými“ hovory, kterých je v resortu MO ČR osmadevadesát procent, čeká od 1. srpna 2011 následující změna – volání a SMS bez omezení! Jinými slovy, dojde k prolomení stominutového limitu pro běžné hovory v rámci České republiky, a to ve všech sítích mobilních operátorů a pevných sítí. Omezení bude zrušeno také v počtu zasílaných SMS zpráv. „Za paušální měsíční částku 154,80 Kč bude u takzvané kategorie Ostatní neomezené volání a ‚esemeskování‘ v tuzemsku. VIP klientela má možnost využití dalších nadstandardních služeb operátora,“ zdůrazňuje L. Paczelt. Česká nátura je nevyzpytatelná, a tudíž je nabíledni otázka, zda se odpovědné instituce neobávají dílčího zprofanování tohoto benefitu. „Předpokládáme, že v počáteční fázi zřejmě dojde k enormnímu nárůstu hovorů. Situace se však za dva tři měsíce zklidní a vše se vrátí do standardního režimu. V případě extrémů existují způsoby, jak situaci řešit,“ odhadují časy budoucí na sekci vyzbrojování. Á propos, tři řízky přes celý talíř také neobědváte, respektive naráz nespořádáte, každý všední den… Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

13

mise se od demonstrování síly. Tato opatření se ale nakonec ukázala jako předčasná. Nepokoje mezi kosovskými Albánci a srbským etnikem propukly naplno v březnu 2004. Čeští vojáci pak pomáhali mimo prostor své odpovědnosti švédským, finským a irským kontingentům v Obiliči, Kosově poli, Gračavici, Ajvaliji, Čaglavici, Plemetině a na dalších místech Kosova. Po Švédech převzali i střežení nejvýznamnějšího srbského symbolu v této zemi – památníku na jejich slavnou bitvu proti Turkům roku 1389 na Kosově poli – Gazimestanu. Jedna z nejhorších situací pro náš kontingent nastala, když se několikasetčlenný dav kosovských Albánců pochodující směrem k administrativní hranici najednou obrátil a vydal k srbskému pravoslavnému kostelu na kraji Podujeva. Ten střežilo jen několik českých vojáků. V okamžiku, kdy dav vzal

Dvanáctileté působení českých vojáků v Kosovu má celou řadu rozdílných kapitol

Kosovské ohlédnutí Úkolem mnohonárodních sil KFOR na území Kosova bylo přispívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí, které umožní pokračování mírového procesu a demokratického vývoje země. První český kontingent přijel do Kosova 12. července 1999, tedy jen několik týdnů po přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244, která tuto misi umožňovala. V čele jednotky, jejíž základ tvořili příslušníci speciálních sil, stál major Karel Klinovský. Průzkumná rota působila v prostoru mnohonárodní brigády Střed a plnila úkoly v podřízenosti britského bojového uskupení s velitelstvím v Podujevu. Základnu si zřídila z bývalé školy v obci Gornij Sibovac. Hlavním úkolem našeho kontingentu bylo střežení čtyřicet dva kilometrů dlouhého úseku administrativní hranice mezi Kosovem a Srbskem. Kromě toho se česká jednotka podílela na evidování a zajištění bezpečného návratu uprchlíků, na vytvoření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců. Rota nepřetržitě zabezpečovala střežení a ochranu odloučených oblastí obývaných srbskou menšinou, především Sekiraču. Tým pro civilně-vojenskou spolupráci (CIMIC) se společně s nadací Člověk v tísni podílel na rekonstrukci školy v obci Hrlica. Tento projekt byl dokončen v závěru roku 1999. Dále také spolupracoval s Moravsko-slezskými dřevařskými závody Uničov na projektu montáže deseti buněk pro obyvatele v okolí obce Orlane, jež se nacházela v prostoru odpovědnosti českého kontingentu. Kromě toho byla v této misi od samého začátku nasazena šestnáctičlenná letecká

14

skupina s dopravním letounem An-26. Ta operovala ve prospěch sil KFOR R a velitelství jižního křídla NATO (AFSOUTH) v Neapoli z letiště v chorvatském Splitu. V listopadu 1999 byl kontingentt rozšířen o dalších 56 osob. Posíleny byly především bojové prvky roty. Přibyla mechanizovaná četa a strážní družstvo, operační štáb roty, skupina CIMIC a Vojenská policie.

Stěhování na Šajkovac Druhému kontingentu pod velením pod podplukovníka Vladimíra Podlipného se podařilo najít vhodnější objekt pro dislokaci základny. Jednalo se o vodárnu na kopci nad obcí Šajkovac. Čeští vojáci zde nejen získali vhodné prostory, ale zároveň také střežili tento strategický bod. Vodárna totiž upravovala vodu z Batlavské přehrady a zásobovala jí převážnou část Kosova. Později, z důvodu lepšího pokrytí prostoru odpovědnosti, jsme od Britů převzali ještě základnu Gazele Line, kterou jsme provozovali až do roku 2007. Již v polovině roku 2001 bylo rozhodnuto o rozšíření kontingentu o dalších čtyři sta vojáků. V únoru následujícího roku vznikl česko-slovenský prapor o síle pěti set vojáků.

Nejobtížnější období zažili naši vojáci v roce 2004. Tehdy vše nasvědčovalo tomu, že situace je již stabilizovaná. Velení KFOR na to reagovalo plánem na postupné stahování spojeneckých jednotek. Také charakter mise se měnil, úkoly začínaly mít více policejní charakter. Upouštělo

kostel útokem, se velitel kontingentu rozhodl, že za dané situace bude rozumnější podřízené stáhnout. Rozvášnění demonstranti nakonec pomocí pohonných hmot vyhodili část kostela do vzduchu.

Z brigády úkolové uskupení V závěru roku 2004 došlo k reorganizaci mnohonárodní brigády Střed. Jednalo se o reakci na zmíněné nepokoje z března téhož roku. Nové struktuře se přizpůsobil i česko-slovenský prapor. Díky tomu mohl být použit v rámci konceptu společného operačního prostoru Balkán, tedy k nasazení na území jak Kosova, tak i Bosny a Hercegoviny, případně Makedonie. Jednotka byla vycvičena k nasazení proti násilným

demonstracím. Jedna mechanizovaná rota byla vybavena štíty, chrániči a tonfami. V tomto období byly poměrně časté prohledávací operace se zaměřením především na odhalení nelegálně držených zbraní. „Jedna z našich hlídek se rozhodla, že zkontroluje v Podujevu projíždějící vozidlo. Byl v něm manželský pár a pět dětí. U ženy přitom vojáci nalezli pistoli. To také ve 23.50 hlásili na operačku. Zde se rozběhl standardní postup. Informaci jsme předali dál na velitelství úkolového uskupení a zároveň požádali o prohlídku místa bydliště zadržené osoby. Celou oblast naši vojáci okamžitě uzavřeli,“ řekl nám před lety při jedné takovéto akci velitel zásahu, v té době kapitán Martin Hajduch ze 7. mechanizované brigády.

fakta V misi KFOR se za dvanáct let vystřídalo celkem 8 261 vojáků. Společně se záložními rotami, které držely hotovost v mateřských posádkách v České republice, se jednalo o více než deset tisíc osob. Celkem zde působilo 23 kontingentů: 6. průzkumná rota, letoun AN-26 (červen 1999 až leden 2000) – velitel kontingentu podplukovník Karel Klinovský 4. průzkumná rota, letoun AN-26 (leden až červenec 2000) – velitel kontingentu podplukovník Vladimír Podlipný 2. průzkumná rota, letoun AN-26 (červenec 2000 až leden 2001) – velitel kontingentu major Zdeněk Pitner 7. průzkumná rota, letoun AN-26 (leden až červenec 2001) – velitel kontingentu major Vlastimil Rozumek 11. průzkumná rota (červenec 2001 až leden 2002) – velitel kontingentu major Petr Smola 1. česko-slovenský prapor KFOR (leden až červenec 2002) – velitelé kontingentu podplukovník Ĺubomír Frk, podplukovník Jiří Dragan 2. česko-slovenský prapor KFOR (červenec 2002 až únor 2003) – velitel kontingentu podplukovník Aleš Opata, velitel praporu podplukovník Petr Procházka 3. česko-slovenský prapor KFOR (únor až říjen 2003) – velitel kontingentu plukovník Rostislav Jaroš, velitel praporu podplukovník Josef Kopecký 4. česko-slovenský prapor KFOR (říjen 2003 až duben 2004) – velitel kontingentu podplukovník Ivo Střecha, velitelé praporu podplukovník Zdeněk Havala, podplukovník Josef Kopecký 5. česko-slovenský prapor KFOR (květen až prosinec 2004) – velitel kontingentu podplukovník Aleš Vodehnal, velitel praporu podplukovník Antonín Genser 6. kontingent AČR KFOR (prosinec 2004 až červenec 2005) – velitel kontingentu podplukovník Jaroslav Trojan, velitel základny major Náhončík 7. kontingent AČR KFOR (červenec 2005 až leden 2006) – velitel kontingentu plukovník Aleš Vodehnal – velitel MNB(C) 8. kontingent AČR KFOR (leden až červenec 2006) – velitel kontingentu plukovník Miroslav Hlaváč – velitel MNB(C), později velitel MNTF(C) 9. kontingent AČR KFOR (červenec 2006 až leden 2007) – velitel kontingentu podplukovník Pavel Lipka 10 kontingent AČR KFOR (leden až červenec 2007) – velitel kontingentu podplukovník Ladislav Švejda 11. kontingent AČR KFOR (červenec 2007 až leden 2008) – velitel kontingentu podplukovník Milan Schulc 12. kontingent AČR KFOR (leden až červenec 2008) – velitel kontingentu podplukovník Jiří David 13. kontingent AČR KFOR (červenec 2008 až leden 2009) – velitel kontingentu podplukovník Jiří Roček 14. kontingent AČR KFOR (leden až červenec 2009) – velitel kontingentu podplukovník Róbert Bielený 15. kontingent AČR KFOR (červenec 2009 až leden 2010) – velitelé kontingentu podplukovník Jiří Kývala, podplukovník Jan Cífka 16. kontingent AČR KFOR (únor až říjen 2010) – velitel kontingentu podplukovník Martin Kavalír 1. úkolové uskupení CZE ORF KFOR (říjen 2010 až červenec 2011) – velitel úkolového uskupení podplukovník Jan Cífka, velitel organizačního jádra (působilo přímo v Kosovu) major Ladislav Horák 2. úkolové uskupení KFOR (červen až říjen 2011) – velitel úkolového uskupení major Josef Nejedlý

15

mise V létě roku 2005 převzal velení mnohonárodní brigády Střed od Finska český důstojník plukovník Aleš Vodehnal. Kromě českého mu tehdy podléhaly slovenský, švédský, finský, irský a lotyšský kontingent. Jednalo se o historicky první úkol tohoto typu. Postupně se prostor odpovědnosti česko-slovenského kontingentu rozrostl na sedm set kilometrů čtverečních. Součástí tohoto území byl i více než osmdesátikilometrový úsek hranice.

Vojáci pod palbou Během nasazení v Kosovu se naši vojáci také několikrát ocitli pod palbou. V úterý 8. listopadu 2005 dokonce došlo ke zranění příslušníka 43. výsadkového mechanizovaného praporu – rotného Karla Melouna. Po několika hodinách patrolování podél administrativní hranice narazila česká hlídka v oblasti Vgliarského Krše na ozbrojené lidi nelegálně těžící dřevo. Bylo zřejmé, že se jedná

o organizovanou skupinu. Při zásahu Albánci namísto toho, aby na výzvu složili zbraně, okamžitě zahájili palbu. Čeští vojáci ji opětovali. Nejdříve stříleli do vzduchu, pak pod nohy. Podařilo se zajmout sedm ozbrojenců a zajistit nemalé množství zbraní a dalšího materiálu. Při akci byl ale jeden z našich vojáků raněn. Na jaře 2006 posílila Armáda České republiky kontingent v Kosovu o záložní rotu v počtu 116 vojáků. Ta byla dislokována ve své mateřské posádce v České republice a připravena na základě žádosti velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed do pěti dnů k nasazení na Balkáně Od dubna do prosince roku 2007 byl kontingent posílen o vrtulníkovou jednotku (dva vrtulníky Mi-17 s osádkami a dalším leteckým personálem), která operovala na území nejen Kosova, ale i Bosny a Hercegoviny. Čeští piloti se podíleli na taktických výsadcích, aeromobilních operacích, průzkumných letech i na přepravě velmi důležitých osob. V omezené míře byli

schopni plnit také roli MEDEVAC, tedy transportovat zraněné osoby. V říjnu 2010 reagovalo velení AČR po dohodě s odpovědnými orgány NATO a KFOR na zlepšení bezpečnostní situace v Kosovu výraznou redukcí českého kontingentu. Ve prospěch operace NATO „Joint Enterprise“ byl za naší stranu nasazen prapor operačních záloh, který měl k dispozici 489 vojáků. V Kosovu bylo však dislokováno pouze jeho organizační jádro, které tvořilo 88 osob. Hlavní prvky kontingentu byly rozmístěny v České republice. V případě aktivace praporu aliančním velitelstvím v Neapoli mělo dojít do sedmi dnů k vyslání štábu praporu a těžké mechanizované roty na území Kosova. Posledním kontingentem naší armády v Kosovu bylo 2. úkolové uskupení KFOR pod velením majora Josefa Nejedlého. To má za úkol od června do října 2011 zrušit základnu Šajkovac, zajistit přepravu využitelného materiálu a techniky do České republiky a předat objekt vodárny odpovědným kosovským orgánům. Text a foto: Vladimír Marek

16 1 6

Poslední kontingent Armády České republiky balí a loučí se s Kosovem

Město na vagonech Připomíná to prudký útok, doslova ofenzivu protivníka. Kruhová obrana stále více zmenšuje svůj poloměr. Takto nějak vypadá v současné době naše kosovská základna Šajkovac. Z okrajů mizí ochranné valy, žiletkové dráty a obytné buňky. Vojáci se z nich stěhují do prostor vodárny. „Klidně se ještě posaďte na to křeslo. Užijte si to, za hodinu ho odneseme,“ vtipkují. Necelá stovka vojáků naší poslední jednotky v Kosovu, úkolového uskupení AČR KFOR, si doslova bourá střechu nad hlavou a je nucena žít ve stále provizornějších podmínkách. V jednom z rohů základny pracuje mohutný dozér, likviduje palebné postavení. Skupinka vojáků, která přichází na řadu po něm, má na starost dočisťovací práce. Celou akci řídí velitelka čety logistiky poručice Petra Balášová. „Ženijní družstvo musí zlikvidovat veškerý materiál, který se zde

nachází. Vojenské ženijní objekty budou odstraněny po celém obvodu základny. Kromě toho nás nejvíce vytěžuje příprava materiálu, který se vrací zpátky do republiky, a jeho odvoz na nádraží ve Skopji a Kosovské Mitrovici,“ vysvětluje. Základna Šajkovac se za téměř dvanáct let, co ji obývají naši vojáci, změnila k nepoznání. V té části, kde je nyní rozsáhlý park, bývala jen louka. Odstranit veškerá zdejší zařízení by si samozřejmě vyžádalo nemalé nasazení pracovních sil. „Ve hře je stále varianta, že budeme muset všechno uvést

do původního stavu. u. Celý tento objekt jsme ale v průběhu let zásadním ásadním způsobem zhodnotili. Vybudovali jjsme oplocení, l í osvětlení, ětl í postavili zpevněné plochy. Nyní provádíme úpravy, aby se jeho charakter změnil z vojenského na civilní. Odstraňujeme palebná postavení, valy, žiletkové dráty atd. Jednáme totiž cestou UMNIK s kosovskou privatizační agenturou o tom, že by si jej po těchto úpravách převzala. Pokud nebude mít zájem, oslovíme další subjekty,“ vysvětluje velitel posledního kontingentu major Josef Nejedlý. „Naši předchůdci z praporu operačních záloh nám kromě plnění svého úkolu hodně pomohli s likvidací základny. Ze šesti vlaků odvážejících materiál do České republiky jeden připravili. Největší objem prací ale zůstává na nás. Čeká nás likvidace zhruba dvou třetin základny. Musíme zrevidovat zásoby a připravit je na odsun do republiky tak, aby byly využitelné pro další útvary a zařízení. Materiál rozebereme, zreviduje a napíšeme k němu technickou dokumentaci. Teprve na základě těchto popisů se bude odesílat do České republiky. Podklady jsou nezbytné pro další řízení, a to ať již celní, či předávací.“

17 7

mise

Text a foto: Vladimír Marek

Jednali i s celníky

Organizační jádro praporu operačních záloh ukončilo svoji činnost v Kosovu poslední červnový den roku 2011. V té samé době převzala plnění svého úkolu poslední jednotka AČR nasazená v Kosovu, 2. úkolové uskupení KFOR, jemuž velí major Nejedlý. Přípravné práce ke stažení našich vojsk z Kosova a likvidaci základny Šajkovac ale začaly mnohem dříve. Ve dnech 8. až 15. února 2011 vyjela na Balkán pracovní skupina. Ta měla přímo na místě nejen provést prohlídku veškerého majetku nacházejícího se na základně, ale i zajistit důsledné posouzení jeho stavu a vydat konečné rozhodnutí o nakládání s ním. „Všechno bylo rozděleno do několika kategorií. Předně se jednalo o materiál vybraný k odprodeji přímo v místě nasazení, dále o majetek určený pro bezúplatný převod, pak o to, co je neupotřebitelné v České republice, a tudíž předurčené ke zrušení, a konečně i všechno to, co bude přepraveno zpátky do republiky. Mottem pracovní skupiny a jejích příslušníků byla hospodárnost a efektivnost. Šlo jim především o co nejúčelnější čerpání finančních prostředků,“ zdůrazňuje plukovník gšt. Jaroslav Trakal z Velitelství sil podpory, který měl celou tuto záležitost na starosti. „Jedná se o velmi složitý a specifický úkol, jaký nemusela naše armáda řešit již několik let. Je potřeba si uvědomit, že likvidace takto velké základny a přeprava zdejšího materiálu jsou srovnatelné snad jen s přesídlením malého města.“ Úkolem skupiny bylo rovněž přijetí nezbytných opatření k zabezpečení zrušení základny. K nim patřilo například zajištění a naplánování výjezdu servisních skupin ze Základny oprav Lázně Bohdaneč a ze Základny zdravotnického materiálu Bystřice pod Hostýnem. Opravy byly prioritně zaměřeny na techniku, která je předurčena k plnění úkolů až do samotného konce. Přejímací skupina z Distribučního centra Pardubice si přímo na místě musela převzít materiál určený pro přepravu do České republiky. Pracovníci vojenské stavební a ubytovací správy zase zajišťovali

18

odpojení páteřního systému struktury inženýrských sítí. Nezbytný byl také hydrogeologický průzkum v prostoru základny. „Museli jsme iniciovat rovněž jednání mezi Ministerstvem obrany a Generálním ředitelstvím cel. Jeho cílem bylo nejen nastavit parametry pro dovoz majetku do České republiky, ale především se navzájem informovat o plněném úkolu a základních pravidlech stanovených pro takovéto případy zákonem,“ připomíná plukovník gšt. Trakal.

Nakládání v Mitrovici To už se ale kolem buňky strážných na výjezdu ze základny line dlouhý had kolony kolové techniky. Jejím cílem je nádraží na severu země v Kosovské Mitrovici. Doprovod tvoří čtveřice vojenských policistů ve dvou ladroverech, která během celé – zhruba padesát kilometrů dlouhé trasy mění za plného provozu své postavení na čele a na konci kolony a zajišťuje jí plynulý průjezd všemi křižovatkami. Nakládání téměř čtyři sta metrů dlouhého vlaku v Kosovské Mitrovici vzbuzuje určitou pozornost. Balkony okolních věžáků rozhodně nezejí prázdnotou. „Příprava na vypravení transportů byla poměrně zdlouhavá. Ze všeho nejdříve jsme museli podle druhu techniky a materiálu, který se chystáme odvézt, objednat železniční vagony. Bylo potřeba přesně promyslet a spočítat, co se nám kam vejde. Nezbytná byla i všechna povolení států, kterými budou vlaky projíždět. Na to navazuje obrovské množství administrativních úkonů,“ popisuje přímo na nádraží v Kosovské Mitrovici starší důstojník logistiky kapitán Jaroslav Křepelka. „Teprve pak jsme mohli přistoupit k samotné nakládce. Ještě předtím jsme ale museli vyzkoušet techniku, zda je pojízdná a funkční. Kolové prostředky přepravujeme totiž na nádraží v Kosovské Mitrovici a Skopji po vlastní ose.“ Část materiálu se nakládá s pomocí jeřábu. Usadit ve vagonu se však musí většinou ručně. Kolová technika objíždí celé nádraží a na jeho konci najíždí po nákladové rampě

přímo na vagony. „Ten nájezd je výborný, usnadňuje nám vagonování. Důležitá je spolupráce s obsluhou techniky. Je potřeba si dát pozor na správné navádění. Centimetry tady hrají roli. Pozornost musíme věnovat i upevnění techniky a jejímu zajištění,“ vysvětluje desátník Michal Kostiha zatímco podkládá kola „vejtřasky“ mohutnými klíny. „Fyzicky to až zas tak náročné není, snažíme se co nejvíce využívat techniku. O to více si ale musíme dávat pozor na bezpečnost. Spolupráce s místními dráhami je podobně jako se zástupci českého přepravce na dobré úrovni. Snaží se nám co nejvíce pomáhat. Celý proces nakládky mají v podstatě ve své režii.“ V České republice se při vagonování využívají europásy a klínování. V případě tohoto transportu je ale potřeba brát zřetel na to, jaké požadavky v tomto směru mají státy, přes které pojede. Proto na veškeré upevňování a zajišťování přímo na místě dohlížejí zástupci kosovských drah. To už se však blíží večer. S nakládáním se bude pokračovat druhý den. Ke slovu nyní přicházejí stráže, které mají zamezit případným nenechavcům, aby část věcí neodnesli ještě před odjezdem transportu z Kosova. Hlídky posiluje kamerový systém, který si na Balkán přivezla skupina Vojenské policie posledního kontingentu.

Pomáhají nám Řekové Hned druhý den ráno přijíždějí na základnu Šajkovac těžké přepravníky řecké armády. Z jejich kabin vyskakuje několik řeckých vojáků a okamžitě se dávají do práce. S jižanským temperamentem gestikulují a navádějí řidiče bojových vozidel BVP 1 na přepravníky. Také tato činnost vyžaduje dokonalou souhru a přesnost. Podvalník je totiž jen o několik centimetrů širší, než je rozpětí pásů bojového vozidla. „Řekové projevili zájem o část našeho materiálu, který se nevyplatí převážet do České republiky. Jedná se především o obytné kontejnery a některé další vybavení, které je zastaralé, opotřebované dlouhodobým používáním a je, vzhledem ke svému specifickému určení, již nevyužitelné. Zároveň nám přislíbili

pomoci s přepravou a ženijními pracemi,“ objasňuje přítomnost spojeneckých vojáků major Nejedlý. O zbývající materiál se podělí vodárna a některé další místní organizace. S ohledem na velmi dobré vztahy a kolegiální podmínky, které nám zde vytvářejí, jsme se rozhodli část nepotřebných věcí na ně bezplatně převést. Prostřednictvím styčného a monitorovacího týmu velitelství jednáme rovněž s místními organizacemi. Například nemocnice v Podujevu má velký zájem o zdravotnický materiál. Školy by zase chtěly především nábytek. Darujeme také deky a postele.“ To už jsou ale díky řecké pomoci na vagonech v Kosovské Mitrovici naložena i bojová vozidla pěchoty. Devítičlenná doprovodná skupina si vyslechne poslední rozkaz pro přepravu. Vojáci nastupují do lůžkového vagonu, který je vybaven mimo jiné i malou kuchyňkou. „Transport má trvat tři až pět dní. Nevíme totiž, jak to bude vypadat v Řecku. Pro případ, že nastane ta horší varianta, jsme se vybavili potravinami a dalším nezbytným materiálem.“ upozorňuje velitel skupiny rotmistr Miloš Libra. „Naším úkolem je dohlížet na přepravovaný náklad. Jeho střežení mají mít na starost bezpečnostní a ochranné složky zemí, kterými budeme projíždět.“ Kola těžké železniční soupravy se konečně dávají do pohybu. Z oken doprovodného vagonu vlají česká a alianční vlajka. Ruce vojáků se pohybují nad hlavami. Loučí se se zemí, ve které strávili posledních deset měsíců. Tři sta šedesát metrů dlouhý vlak, který veze sedm set šedesát tun materiálu kontingentu KFOR AČR v Kosovu, míří k makedonským hranicím. Další čeští vojáci odjedou z Kosova společně s pěti zbývajícími vlakovými transporty. Část vojáků vyrazí do České republiky po vlastní ose společně s kolovou technikou. Zbývající skupina, která ale už nebude příliš početná, se přepraví letecky. Poslední český voják by měl podle majora Josefa Nejedlého opustit základnu Šajkovac koncem října 2011. Klíč od ní bude symbolicky předán místní vodárenské společnosti.

19

mise Vzpomínáme nejen na drsné podmínky, v jakých čeští vojáci před dvanácti lety misi v Kosovu odstartovali

První a poslední Můžeme M ů to označit doslova za osudové. S pposledním českým kontingentem přijelo na základnu Šajkov Šajkovac i několik vojáků, kteří před dvanácti lety pod velením majora Karla Klinovského naši misi v Kosovu zahajovali. S jedním z nich, s rotmistrem Martinem Hainzem, se přesunujeme do míst, kde to všechno začalo. V objektu školy v obci Gornij Sibovac sídlila prvních sedm měsíců česká základna. Pro tohoto člověka to však není pouze cestování prostorem, ale i časem. „Ta škola vypadá skoro stejně, jako když jsme sem před dvanácti lety přijeli. Jediný rozdíl je, že v ní již nejsou okna,“ říká rotmistr Hainz. „Z Makedonie jsme se sem dostali po sedmihodinové cestě. Neměli jsme absolutně tušení, do čeho jedem. Při prvním pohledu na tuto místní školu jsme si říkali, že není možné, aby se v tak malém objektu ubytovala jednotka o síle více než sto dvaceti vojáků. Britské velení v Podujevu, pod které jsme tehdy spadali, nám ale tuto dvoutřídku doporučilo.“ Češi dorazili do obce Gornij Sibovac odpoledne a okamžitě začali budovat základnu. Museli postavit stany, ve kterých přespali nejen tu první noc, ale i řadu dalších. Po nějakých pěti dnech se jim podařilo postavit na základně ta nejdůležitější zařízení a začali vařit. Právě v tomto období měl rotmistr Hainz jako logistik a skladník nejvíce práce. Zařizovala se jídelna, dílny, bylo nezbytné rozvinou sklady. Bez nich by bylo obtížné zásobovat vojáky. „Všechno jsme si tehdy museli zabezpečit sami. Jezdili jsme pro pohonné hmoty, z Makedonie jsme vozili potraviny. Při těchto cestách jsme všude kolem ještě viděli následky války. Pamatuji si na jeden přesun do Albánie, kdy jsme v bezprostřední blízkosti silnice viděli, jak odkrývají masový hrob,“ vzpomíná Martin Hainz. Základ jednotky tvořili převážně příslušníci 601. skupiny speciálních sil. Operační úkol začali plnit během čtrnácti dnů. Byla jim přidělena oblast v okolí Podujeva. Navíc měli dohlížet i na téměř čtyři desítky kilometrů dlouhý úsek administrativní hranice. Prakticky denně rekognoskovali terén. Britové zde v té době byli nejdéle. Právě oni upozornili naše vojáky na srbskou menšinu na Sekirači. Ochranu těchto lidí vnímali Češi jako nejdůležitější. „Přijeli jsme do Kosova s velkým respektem. Když člověk jede do neznámého prostředí, tak je právě tohle hodně důležité. Měl by cítit určitou obavu, ta ho udržuje v ostražitosti. Jako pro logistika bylo

20

pro mne velkým zážitkem, když byla jednotka uvedena do bojové pohotovosti s tím, že máme odzbrojovat Kosovskou osvobozeneckou armádu. Věděli jsme, že to nebude právě snadné, ale o to více kluky lákalo se s tímto úkolem poprat,“ popisuje rotmistr Hainz. Nejsilnější pouto během těch sedmi měsíců se podle něho vytvořilo mezi našimi vojáky a místními dětmi. Neustále žádaly o nějakou pomoc a Češi zde rozdali spoustu čokolád. S místními hráli především fotbal. „Ve stanech není nikdy jednoduché žít delší dobu. Když se přiblížila zima a napadl sníh,

byl v nich chlad. Navíc začaly promáčet. Myslím si, že jsme se s tím dokázali vypořádat velice dobře. Když se ale později objevila možnost přestěhovat se do ubytovacích buněk, každý z nás to uvítal,“ vypráví rotmistr Hainz. „I tak jsme

ale na rozdíl od poměrně komfortní základny na Šajkovaci neměli v Gornim Sibovacu téměř nic. Všechno se budovalo postupně. První tři dny nebyly ani provizorní toalety. Chybělo spojení

s rodinou. Teprve po měsíci jsem měl možnost krátce telefonicky hovořit s manželkou. O internetu ani nemluvím. Tehdy jsme byli odkázáni pouze na dopisy, jejich doručení však trvalo týdny. O to lepší a bezprostřednější ale byly vztahy mezi vojáky.“ Velitel jednotky major Klinovský představoval velkou osobnost. Měl obrovskou autoritu. Pokaždé když se sejdou příslušníci

prvního kontingentu, stočí se řeč právě na něho. „Stával vždycky na těchto schodech před školou. Nikdy si příliš nepotrpěl na formální věci. Jednou se mu ale zdálo, že je jednotka přece jen příliš zarostlá. Odchytil tedy jednoho vojáka, který měl podle jeho názoru na bradě nejdelší strniště. Nařídil

mu, aby se nejen oholil, l, ale také přivedl dalšího hoo neupraveného jedince. ncce. Takto to pokračovalo nějaněějakou dobu. Pak se to rozkřiklo zk křiklo a všichni vojáci se raději ěji oholili oholili,““ usmívá se Martin Hainz nz a marně pátrá v paměti, který z kosovských ovských zážitků byl nejsilnější. Pak si ale vzpomene. „Nejspíš ten s princem Charlesem. Jednoho dne za mnou přišel náčelník logistiky s tím, že jsem byl společně s dalšími třemi vojáky vybrán, abych se účastnil společného brífinku s britským princem Charlesem. Ten se konal v jednom z podujevských hotelů. Následník trůnu se věnoval nějakou dobu přímo nám. Někteří moji kolegové vzpomínali na to, jak studovali v Anglii. Vyprávěli, jaké to tam bylo. Poděkoval nám také za práci, kterou jsme v Kosovu odvedli. Pak přešel k jiné jednotce. Ze všeho nejvíce mne tehdy zaujala jeho angličtina. Byla naprosto perfektní, taková ta učebnicově spisovná.“ Setkání s princem se pro rotmistra Hainze stalo zážitkem na celý život. Nikdy prý na něj nezapomene. Když se vrátil k jednotce, kluci si z něho pěkně dlouho utahovali, že si minimálně měsíc nebude mýt pravici, kterou si potřásl s Charlesem. Pořád mu prý ještě naplno nedochází, že mise v Kosovu definitivně končí. „Dolehne to na mne až v okamžiku, kdy už ze základny na Šajkovaci moc zbývat nebude a všichni budou muset spát ve spacákách na vodárně. Najednou zjistíme, že se kruh uzavírá a my se vracíme do podmínek, jaké zde byly před dvanácti lety, když jsme sem přijeli. Konce bývají příliš nostalgické a tak trochu smutné. Začátek je vždycky lepší. Člověk může říci, já jsem byl mezi prvními, já jsem tady začínal. Na tu první misi jsem dodnes pyšný,“ uzavírá rotmistr Hainz.

Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv redakce

21

mise

technika a výzbroj

Čas se naplnil… Nápad napsat tento článek vznikl již v průběhu mé krátké stáže v Kosovu před výjezdem do mise KFOR v březnu 2011. Tehdy jsem měla možnost poprvé navštívit kapli na základně Šajkovac. Už její umístění na střeše knihovny bylo něčím zvláštní a atypické. Velice emotivně na mne zapůsobil také vyřezávaný interiér kaple, zvláště pak připomenutí tragické nehody slovenských vojáků, kteří zahynuli při pádu letadla vracejícího se z Kosova domů z mise dne 19. ledna 2006. V březnu 2011 zde s námi byl kaplan kapitán Pavel Matoušek, který zde sloužil poslední mši. Věnoval ji všem padlým vojákům v misích. Kaple na základně Šajkovac vznikla v roce 2004 za působení 5. česko-slovenského praporu mise KFOR, který tvořili zejména příslušníci 42. mechanizovaného praporu z Tábora. Její příprava trvala asi dva měsíce a při jejím zrodu byl i kaplan

nadporučík Miroslav Jordánek. „Myšlenka na vznik kaple na základně Šajkovac nevznikla v hlavách vojenských kaplanů, jak by se dalo předpokládat, ale vzešla od samotných vojáků,“ vzpomíná na tehdejší situaci kaplan Jordánek a dodává: „Vojáci se tehdy k bohoslužbám nejčastěji scházeli v knihovně. Několik dní před tím, než se na svět dostala myšlenka, že by na základně mohla vzniknout kaple, za mnou přišel jeden z důstojníků štábu a požádal mě o setkání a společnou modlitbu za jeho mámu v den výročí její tragické smrti. Sešli jsme se v knihovně, ale v průběhu modlitby jsme byli několikrát vyrušeni vojáky, kteří si chtěli vypůjčit knížku či videokazetu. Po modlitbě tento voják poprvé vyslovil myšlenku, že zde chybí kaple, a to nejenom jako místo pro setkávání a bohoslužby, ale také jako místo ticha, kde člověk bude mít kdykoli soukromí, kde nebude rušen.“

Od myšlenky k realizaci nebylo podle slov Mirka Jordánka skutečně daleko. „Uvolnil se prostor nad knihovnou, přesně řečeno na střeše korimeku, kdy byla knihovna. Při debatě s velitelem praporu podplukovníkem Antonínem Genserem o dalším využití této místnosti zmiňovaný voják navrhl, aby se zde udělala kaple. Několik vojáků ihned tuto myšlenku podpořilo. Velitel souhlasil, zavolal mě a nabídl tento prostor pro kapli. A tak začala její příprava.“ Nadporučík Jordánek si dodnes váží pomoci, kterou mu poskytli vojáci z kontingentu, a obdivuje řezbářský um nadrotmistra Milana Líbala, který vytvořil kříž, svatostánek, oltář, nápisy na stěnách kaple a také pamětní desku k tragické události slovenských kolegů. Slavnostní bohoslužba při otevření kaple se konala dne 12. listopadu 2004 a žehnací modlitbu pronesl hlavní kaplan KFOR plukovník Lars Hedberg ze Švédska. Kaple v současné době již neexistuje. Před pár dny byla příslušníky Vojenského historického ústavu a vojáky posledního kontingentu rozebrána. Její demontáž trvala čtyři dny. Před vlastní demontáží byla kaple nejprve nafocena. Každý díl zdí, stropu a podlahy byl označen z důvodu zachování autentičnosti při jejím složení do původního stavu. Kaple bude totiž převezena do České republiky a znovu sestavena v prostorech Vojenského technického muzea v Lešanech. Bude to jediný objekt, který zůstane zachován ze základny Šajkovac. Věřím, že mnozí příslušníci bývalých kontingentů si vstupem do kaple rádi připomenou své působení na základně Šajkovac. Bylo to místo, které nejednomu z nich pomohlo neje při řešení tíživých situací způsobených odloučením způ od rodiny a přátel zejména v době do svátků. Text a foto: mjr. Iveta Lněničková Tex a npor. Miroslav Jordánek

22

Fire Scout Nedávná ztráta bezpilotního vrtulníku MQ-8B působícího nad Libyí zvýšila zájem o tento nový průzkumný a bojový prostředek, proto jsme se rozhodli věnovat mu rozsáhlejší informaci. Bezpilotní vrtulníky tvoří stále početnější skupinu v rámci robotické výzbroje, přesněji bezpilotních letounů států NATO. Z hlediska úkolů se tato skupina dělí na průzkumné, bojové a létající terče. Některé typy jsou schopny plnit i více úkolů. Obzvláště aktuální je jejich použití na palubách válečných lodí. Zde došlo v období po druhé světové válce k rozsáhlým změnám, a to především v poslední dekádě. Vzhledem k ukončení bezpečnostní bipolarity v devadesátých letech minulého století nemají USA z hlediska námořních operací soupeře. Disponují větším množstvím letadlových lodí, které jsou nejsilnějším druhem námořního zbraňového systému, s nejširším spektrem použití. Jedná se především o účinnost vůči pozemním cílům. Právě změna úkolových priorit od vybojování převahy na moři, kontroly a ochrany námořních cest k ničení cílů na zemi vedla ke stavbě nové lodní třídy označované jako bojová loď pro litorální oblast – LCS (Littoral Combat Ship). Pod různými názvy realizuje jejich stavbu několik států. Velikost těchto lodí však neumožňuje nesení standardních bojových letounů a vrtulníků. Proto bylo třeba vyvinout vhodný bezpilotní letoun. První bezpilotní vrtulníky se na palubách lodí objevily již v polovině padesátých let minulého století. Jednalo se o americký protiponorkový bezpilotní vrtulník QH-50 DASH (Drone Anti-Submarine Helicopter) nesoucí dvě torpéda. Za války ve Vietnamu plnil tento typ i úkoly nad pevninou, konkrétně průzkumné a při navádění palby dělostřelectva.

Vrtulník vojáka budoucnosti

Armáda USA má pravděpodobně nejširší spektrum technologických programů zaměřených na války budoucnosti. Jedním z nejrozsáhlejších byl Bojové systémy budoucnosti – FCS (Future Combat Systems). Jeho dlouhodobou a nákladnou realizaci ukončila ekonomická krize roku 2009. Jednalo se především o zrušení programů vývoje různých vozidel. Vývoj některých segmentů však pokračuje samostatně nebo v rámci jiných programů. Jedním z podprogramů FCS byly čtyři třídy bezpilotních letounů. Do nejvyšší spadal velký bezpilotní vrtulník Fire Scout. Je zajímavé, že popud k jeho konstrukci dali důstojníci námořnictva, kteří dospěli k názoru, že je třeba nahradit bezpilotní letouny RQ-2 Pioneer. Jako hlavní problém uváděli start, k němuž byl třeba katapult, a především přistání, které se provádělo do rámu se sítí zachycujících letoun ve vzduchu. Pioneer rovněž nemohl nést výzbroj. Jedním z požadavků na nový bezpilotní prostředek byla schopnost nejen kolmého startu a přistání, ale rovněž režimu visení (stání) ve vzduchu. Základní takticko-technická specifikace byla definována roku 1999. Mělo se jednat o létající prostředek s kolmým startem a přistáním – VTOL (Vertical TakeOff and Landings), s nosností 90 kg, doletem 200 km, dostupem 6 km a meziúdržbovou dobou 190 letových hodin, schopný operovat z palub lodí plujících rychlostí až 46 km/h. V lednu roku 2000 vzlétl prototyp bezpilotního vrtulníku RQ-8 konsorcia Northrop

Grumman vycházející z lehkého vrtulníku švýcarské společnosti Schweizer. Testy prokázaly, že nový typ nesplňuje všechny požadavky, a tak byl vývoj roku 2001 zastaven. Zastavení financování projektu vedlo téměř k jeho zhroucení. Proplacení nákladů ministerstvem obrany o dva roky později jej však oživilo, takže příprava nové verze RQ-8B, přejmenované v roce 2006 na MQ-8B, mohla pokračovat. Vývoj probíhal stále ve spolupráci se švýcarskou společností Schweizer Aircraft, která roku 2006 údajně vyrobila technologický vzor prvního finálního prototypu. Ten převzalo nové pracoviště společnosti Northrop Grumman

fakta GBU-44B Viper Strike Nová dosud nepříliš známá klouzavá bomba byla vyvinuta na základě protitankové submunice BAT (Briliant Anti-Tank), připravované jako náplň hlavic pro rakety systému ATACMS. Primárně je určena pro ničení bodových cílů. Po identifikaci a zachycení cíle nosným letounem jsou informace předány hlavici bomby. Ta je uchovává, takzvaně uzamkne, a po odhozu již cíl sleduje sama. Viper Strike mají tvořit především levnější možnost výzbroje bezpilotních letounů a vrtulníků ve srovnání například s posledními verzemi řízených střel Hellfire. Proběhly rovněž testy jejího nasazení jako výzbroje letounů palebné podpory speciálních sil MC-130W Combat Spear. Bomba má délku 90 cm, průměr těla 14 cm, rozpětí křížových křídel 90 cm, hmotnost 20 kg, bojovou hlavici o hmotnosti 1 kg, klouzavý poměr 10:1 a přesnost 1 m od středu cíle.

23

rubrika

FIRE SCOUT

24

REPORT

25

anténa VHF/UHF

mechanika ovládání rotoru

technika a výzbroj v Moss Point. Zde se zároveň vyrábějí i sériové MQ-8B. V roce 2006 se uskutečnil první zkušební let na základně amerického námořnictva Patuxent River a bylo objednáno 15 vrtulníků pro námořnictvo (US Navy) a 9 pro pozemní síly (US Army). Další rozsáhlé testy zaměřené na schopnost MQ-8B plnit taktické úkoly z hlediska akvizice zpravodajských informací, přehledu na bojišti a průzkumu ISR (Inteligence, Surveillance and Reconnaissance) proběhly roku 2009 v arizonském testovacím středisku Yuma Proving Ground.

Náročné požadavky i nasazení V roce 2009 byla redefinována základní specifikace, a to následujícím způsobem. Vrtulník měl být schopen operovat ze všech lodí, které jej mohly přepravovat, při dostupu 20 000 stop měl dosahovat rychlosti vyšší než 125 uzlů a vytrvalosti buď pět hodin letu, nebo operačního dosahu 110 námořních mil. Přitom měl unést až 600 liber a cíl identifikovat s přesností 12 m od středu. Předpokládané elektronické vybavení tvořil laserový dálkoměr a značkovač cílů propojený s komunikačním systémem umožňujícím předávat informace v reálném čase. Dále se připravovalo použití radaru se syntetickou aperturou schopnou sledování cíle TSAR/MTI (Moving Target Indicator), přístrojů společného taktického rádiového systému JRTS (Joint Tactical Radio System), systému eliminujícího havárie za letu TCAS (Traffic Collision Avoidance System), systému satelitní komunikace SATCOM, možnost shazování akustických protiponorkových bójí či přístroje pro detekci min apod. V rámci testů nesl Fire Scout i několik dalších radarů schopných pracovat v různých podmínkách jak nad mořem, tak i pevninou. Jednalo se například o přehledový radar PDR-1700B. Vývoj byl v podstatě ukončen v minulém roce. Již tehdy o vrtulník projevilo zájem Jordánsko. Tam byly odeslány dva kusy ke zkouškám. V dubnu letošního roku odeslalo velení amerického námořnictva tři MQ-8B do Afghánistánu na podporu jednotek námořní pěchoty – USMC (US Marine Corps), které tam působí. V době, kdy vyjde tento článek, se již podílejí na bojové činnosti. Neujasněný počet byl nasazen nad Libyí. V souvislosti se službou MQ-8B u námořnictva se v médiích objevilo rovněž jeho nové bojové jméno Sea Scout, avšak není běžně používáno.

Hlavní takticko-technická data RQ-8B Fire Scout Délka . . . . . . . . . . . . . . . Výška . . . . . . . . . . . . . . . . Průměr rotoru . . . . . . . . Prázdná hmotnost . . . . . Max. vzletová hmotnost . Maximální rychlost . . . . Dolet . . . . . . . . . . . . . . . Dostup . . . . . . . . . . . . . . 26

7,3 m 2,9 m 8,4 m 940 kg 1 430 kg 213 km/h 203 km 6 100 m

mechanika skládání rotoru

palivová nádrž

anténa VHF/UHF

anténa GPS

anténa GPS

anténa taktické komunikace anténa rádiového výškoměru anténa VHF/UHF

bloky avioniky

výcvik

Zkušenosti „de la France“

anténa rádiového výškoměru kryt filtru vzduchu anténa taktické komunikace pohonná soustava harpuna anténa UCARS

stabilizovaná senzorová hlavice

Scout, která je umístěna na palubě lodi. Z vnějšku je trup osazen anténami pro komunikaci a navigaci. Z důvodu úspory místa při skladování na lodích je nosný rotor sklopný vzad do jednoho svazku listů.

Výzbroj a její úkoly

Větší verze senzorové hlavice se systémem ASTAMIDS

Technický popis

Základem konstrukce je drak vyrobený z kostry tvořené hliníkovými profily a pokryté kompozicovými panely. Před těžištěm se nalézá blok avioniky, který zajišťuje komunikaci včetně řídicích povelů, programové řízení letu, sběr informací a jejich transfer, systém kontroly letu a systém ovládání výzbroje. Za těžištěm je pohonná soustava, jejíž základ tvoří turbovrtulový motor Rolls-Royce 250 o výkonu 313 kW vybavený reduktorem otáček. V aerodynamickém pylonu na vrchu trupu je nádrž pohonných hmot a servosystém ovládající mechaniku nosného rotoru. Stabilizovaná otočná hlavice pod přídí obsahuje televizní/termovizní kameru, laserový dálkoměr a značkovač, případně jinou kombinaci odlišných přístrojů, především senzor systému detekce min ASTAMIDS (Airborne STAndoff Minefield Detection System) o hmotnosti 37 kg, jehož vývoj probíhal od roku 2005 a stál 55 milionů USD. Toto zařízení má ovšem zcela zásadní důležitost z hlediska podpory pozemních sil v konfliktech nízké intenzity. Vrtulníky mají doprovázet zásobovací konvoje, případně průzkumné jednotky a kromě standardního průzkumu vyhledávat miny a nástražné výbušné systémy na komunikacích i v terénu. V přídi trupu nad hlavicí je umístěn blok její elektroniky a mechanický systém zajišťující její pohyb. Spodek trupu tvoří aerodynamický centroplán, na který se z boků upevňují aerodynamické pylony opatřené závěsníky pro externí podvěšenou výzbroj. Podvozek tvoří dvě lyžiny. Pro přistání za zhoršených povětrnostních podmínek slouží, stejně jako u předešlé verze, vystřelovací harpuna s navijákem. Ta se vystřeluje do středového roštu demontovatelné základny pro Fire

Z popisu vybavení MQ-8B je patrné, že výrobce se snažil vyhovět oběma zadavatelům, a to jak pozemním silám a jejich programu FCS, tak i námořnictvu, jež předpokládalo jeho použití v rámci programu lodí LCS velikosti korvet působících především v prostoru takzvaných litorálních vod, konkrétně ve vzdálenostech od ústí řek po několik desítek mil od pobřeží. Zde se vyskytuje široké spektrum útočné i obranné činnosti, kde se bojeschopný bezpilotní vrtulník může opravdu hodit. Jedná se nejen o průzkum, který může mít hodnotu včasného varování, ale rovněž podporu jednotek námořní pěchoty působících na souši, vyhledávání min a jiných obranných zařízení, identifikaci miniponorek s bojovými plavci či útočnou činnost vůči nepřátelským hladinovým plavidlům. Ve spolupráci s lodním dělostřelectvem a letectvem může označovat cíle pro přesné řízené střely nebo nové druhy dělostřelecké munice s měnitelnou trajektorií letu. V krajním případě je schopen úspěšně napadnout vrtulníky a bezpilotní letouny protivníka, které se pohybují menší rychlostí než bojové letouny. Navíc sám tvoří relativně malý cíl s nevelkým vyzařováním v infračervené oblasti spektra, takže jej lze obtížněji identifikovat radary i pasivními senzory. K ničení protivníka může Fire Scout používat několik typů řízených střel. Jedná se především o známý typ AGM-114 Hellfire i nové produkty, a to řízenou pumu GBU-44/B Viper Strike a v neposlední řadě modernizovanou verzi neřízené střely Hydra 70. S bezpilotními vrtulníky se mohou setkat i naši vojáci působící v Afghánistánu. Jedním z nových úkolů MQ-8B je doprovod konvojů. Vrtulníky letící před ním vyhledávají protivníka a pomocí termovizní kamery i miny a nástražné výbušné systémy. V případě potřeby poskytují podporu jednotkám chránícím konvoj. Text: Martin Koller Foto a obrázky: autor, Northrop Grumman, US Navy

Ve druhé polovině loňského roku, jsem byl na pozvání francouzské strany vyslán do štábní školy v Compiègne (sedmdesát pět kilometrů severovýchodně od Paříže). Štábní škola École d´État Major (EEM) se nachází nedaleko místa, kde byla koncem první světové války, ve vagonu maršála Foche, podepsána kapitulace Německa. Vzdělává francouzské kapitány a majory, velitele rot pozemního vojska francouzské armády. V rámci jejich služební kariéry je štábní škola jedním ze stupňů vzdělání, který jim umožňuje pokračovat dále ve funkcích ve štábech praporů a brigád. Vyšším stupněm je pak příprava na válečné škole v Paříži.

Celý vzdělávací systém francouzských vojáků je nedílnou součástí kariérního řádu. Každý důstojník francouzské armády ví, jaké vzdělání potřebuje pro výkon své funkce a kam postoupí po dosažení dalšího stupně ve vzdělávacím systému. Zároveň má jistotu, že po splnění stanovených požadavků na danou funkci nastoupí, a také ví, v jakém časovém horizontu bude pokračovat v kariérním postupu. Nejen tento vzdělávací a kariérní systém, ale celá organizace a činnost francouzské armády vychází z v pořadí již třetí Bílé knihy, jejíž obdoba u nás byla před pár týdny dokončena. Během čtyř měsíců jsem se připravoval k získání diplomu štábní školy, který je ekvivalentem našeho kurzu pro vyšší důstojníky. Spolu se 190 francouzskými a 18 zahraničními spolužáky z řady zemí, jako Angola, Afghánistán, Brazílie, Dominikánská republika, Jordánsko, Gruzie, Kambodža, Katar, Lucembursko, Malajsie, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Thajsko, Ukrajina a Vietnam, jsem prošel řadou přednášek, školení a cvičení tohoto kurzu. Studovali jsme ve skupinách po šestnácti. V každé skupině byli jeden až dva zahraniční studenti. V mé skupině byl také major logistiky generálního štábu angolské armády. Vlastní výuka začínala v pondělí v devět hodin ráno. Každý den byla naplánovaná

až do šesti hodin večer. Někteří profesoři však tento systém neuznávali a přednášeli až do pozdních večerních hodin. Hlavní tematické prezentace acee nám přednášeli vvelie elitelé a další představitelé avitelé francouzské armády. Většina z nich byla od jednotek a všichni měli zkušenosti ze zahraničních misí. Jedním z přednášejících byl i náčelník štábu pozemních

sil armádní generál Elrick Irastorza, pod kterého spadá více než sto tisíc vojáků pozemního vojska. Zajímavé pro mne byly i rozhovory s jedním ze spolužáků, který je velitelem roty v cizinecké legii. Hlavní důraz přípravy všech složek pozemního vojska francouzské armády je kladen na vzdělávání důstojníků pro práci na štábních funkcích, speciálně pak na spolupráci všech druhů vojsk pozemní armády při plánování operací. Smyslem této části studia je zvládnout práci na stupni prapor a získat znalosti při plánování a řízení operací na stupni brigáda. Stěžejním předmětem je pak taktika, kterou vhodně a účelně doplňují hodiny s výukou jazyka, protože dalším předmětem byla tvorba dokumentů. Cílem je získání dovedností v řízení jednotek s využitím informačního systému SICF (le Système d'Information pour le Commandement des Forces). Studium taktiky vychází ze systému MEDO (la Méthode d´Elaboration d´une Décision Opérationnnelle), což je metoda vypracování operačního rozhodnutí. Vyučuje se podle principu tzv. marteau thérapie, což obrazně přeloženo znamená „natloukání znalostí kladivem do hlavy“. Míra dosažení znalostí a schopností byla v průběhu celého studia prověřována testy. Všechny testy byly hodnoceny zápočty,

které ve svém souhrnu dávaly výslednou známku za celý kurz. Deset bodů opravňovalo studenta k získání diplomu. Jak například vypadala taková zkouška z taktiky? Dostali jsme operační rozkaz z brigády a já jako příslušník štábu amerického tankového praporu – zpracovatel oddělení plánování jsem měl za úkol v časovém limitu připravit pro velitele praporu útok na palác fiktivního diktátora. Dokument čítal okolo dvaceti stran podrobných informací. A zde začala opět působit ona neviditelná, leč stále přítomná „jazyková bariéra“. Když už francouzští kolegové psali ve svém mateřském jazyce nařízení, já jsem teprve těžce luštil zadání. Každé cvičení mělo jiný název – podle místa, kde se v minulosti odehrála nějaká významná bitva, jako například Argonne nebo Verdun. V průběhu studia jsme postupně vystřídali všechny odbornosti pozemního vojska v daných sekcích. Já jsem například během štábních cvičení byl jednou spojař, podruhé dělostřelec nebo logista. Také jsem byl zařazen do 3D oddělení, které koordinuje činnost vlastních dělostřeleckých a vrtulníkových jednotek v přidělených sektorech. Pro mne nejzajímavějším bylo cvičení na štábním elektronickém polygonu JANUS, který dokáže digitálně simulovat skutečné bojiště a výsledek činnosti promítne přímo na mapu virtuálního bojiště. Dokáže zaznamenat každou akci a různě simuloval bojové situace. Pro nás bylo zajímavé zpětně sledovat průběh a výsledek jedné z našich bitev. Absolvování kurzu mi přineslo především rozšíření jazykových znalostí, seznámení se systémem výuky a kariérního řádu francouzské armády. Zároveň jsem poznal specifický způsob práce francouzských kolegů a získal praktické zkušenosti ze simulovaných štábních cvičení. Měl jsem možnost zblízka poznat armádu, která stála u zrodu naší země a naší obrany. Armádu, od které jsme se sice v mnohém vzdálili, ale která je našemu myšlení a zvykům stále nejbližší. Text: mjr. Henryk Grabowski, 34. základna KIS Foto: autor a archiv EEM

27

zdravotnictví Vojenská letecká záchranná služba přepravila za dvacet roků svého provozu tolik pacientů, kolik mají například Čelákovice, Veselí nad Moravou, Velké Meziříčí nebo Uničov obyvatel.

„Kryštof 07“ letí na pomoc Bilance po dvaceti letech? Jedenáct tisíc sedm set sedmdesát sedm! To je počet pacientů, kterým v bezprostředním ohrožení života nezištně pomohli lékaři a zdravotnický personál Centra letecké záchranné služby (CLZS) v Líních u Plzně. Posádky vrtulníků z kbelské 24. základny dopravního letectva přitom nalétaly bezmála deset tisíc letových hodin. Nedávno si veřejnost připomněla dvacetileté výročí provozu letecké záchranné služby v Líních. Nevelké, ale nesmírně důležité složky vojenského zdravotnictví zapojené do integrovaného záchranného systému. Na jejich rychlou a správnou pomoc spoléhají lidé v nouzi nejvyšší. Nejen civilisté Plzeňského i Karlovarského kraje a v nočních hodinách celé České republiky, ale také profesionálové Armády ČR sloužící v zahraničních operacích tisíce kilometrů od domova. Statistika za poslední roky je nanejvýš přesvědčivá. Na území České republiky v roce 2009 uskutečnilo CLZS 521 letů, v roce následujícím 502 letů, přičemž většina z nich byla primárních, neboť se jednalo o poskytnutí neodkladné zdravotnické péče přímo v terénu. V zahraničí strategickou přepravu nemocných z misí (Strategic Evacuation – tzv. Stratevac) do ČR zabezpečovalo líňské CLZS v roce 2008 pětkrát, následující rok šestkrát, vloni třikrát a letos doposud devětkrát. Není tajemstvím, že nejčastěji z afghánského Kábulu a Bagramu.

Namísto kufříku sofistikované monitorovací přístroje Vojenská letecká záchranná služba (LZS) v Líních vznikla na základě rozkazu tehdejšího ministra obrany Luboše Dobrovského v rámci letky velení a průzkumu 1. armády, které šéfoval podplukovník Jiří Šašek. „První primární a sekundární zásahy byly prováděny s vrtulníkem Mi-2,“ vzpomíná na rok 1991 náčelník Centra letecké záchranné služby plukovník MUDr. Michal Mareček a dodává, že tehdejší stroj s trupovým číslem 4541 byl při té příležitosti přestříkán na žluto. „Lékaři a zdravotní sestry, kterých nebylo více než prstů na jedné ruce, měli k dispozici jeden kufřík se zdravotnickým materiálem,“ konstatuje plk. Mareček. Následně se začaly provozovat také vrtulníky Mi-17 zařazené do systému letecké pátrací a záchranné služby (SAR). Od roku 1993 se stává volacím znakem líňských leteckých záchranářů „Kryštof 07“. Výrazný

28

technický pokrok je spojen se zavedením nových víceúčelových strojů polské výroby W-3A Sokol. Mediálně nejznámější se stává červenobílá „nulasedmsetdevatenáctka“, která nese toto speciální výrazné barevné schéma pro působení v rámci SAR a LZS od července 2007, kdy po třech tisících letových hodinách prošla ve výrobním závodě v Polsku generální opravou. Přestože měla statistika zásahů LZS, respektive počet zachráněných lidských životů, očividně pozitivní, rostoucí trend, někteří tehdejší vrcholní představitelé státu vydávají v roce 1997 rozhodnutí o ukončení provozu vojenské LZS a SAR v Plzni-Líních. „Poprava letecké záchranné služby kvůli nemoudrému politickému rozhodnutí dvou ministrů,“ charakterizuje tehdejší ortel náčelník CLZS. Za necelý rok, konkrétně 1. května 1998, a to po neúspěšném provozu soukromým provozovatelem, se vojenská „záchranka“ vrací zpět na původní základnu. Mílovými kroky se posouvá vpřed ve všech směrech, leteckou technikou počínaje, přes zdravotnické vybavení až po erudovaný lékařský a zdravotnický personál. „V současnosti máme na tabulkách počtů třicet lidí, z nichž je sedm lékařů, třináct zdravotních sester a deset občanských zaměstnanců, kteří všestranně logisticky zabezpečují provoz CLZS. Zájem o službu u nás je veliký. Otevřeně však říkám, že máme vysoké profesní nároky na zaměstnance. Na stejnou úroveň je tady postavena i loajalita a týmový duch. Každý zde plní svoji nenahraditelnou úlohu. Případný výpadek jedince může CLZS přinést i fatální následky,“ konstatuje plk. Mareček a vysvětluje, že vedle nepřetržité čtyřiadvacetihodinové služby drží i stodvacetiminutovou hotovost pro strategickou přepravu Stratevac. „Můžeme být de facto nasazeni v kterékoliv krizové oblasti ve světě. Jedná se o mimořádně náročný úkol. Na jedné straně máte k dispozici špičkové přístrojové vybavení na palubě letounu, na druhé straně jste odkázáni sami na sebe. Za zády vám nestojí erudované lékařské koncilium s důležitými

rozhodnutími. Posádka letadla vám také okamžitě nepřistane, kdyby to vyžadovala situace. Je to jen a jen na vás. Vy rozhodujete o životě a smrti těžce zraněného pacienta ve specifických podmínkách za letu,“ vyznává se ze svých pocitů zkušený vojenský lékař.

Perspektiva versus neperspektiva Pravdou je, že období let 1991 až 2011 bylo u vojenské letecké záchranné služby v Líních u Plzně plné změn. Dvě indicie však zůstávají stále stejné. První – lety k dopravním nehodám a úrazům. Druhá – spokojenost šéfů jednotek intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních oddělení zdravotnických zařízení s poskytnutou první pomocí postiženým. „Moderní zdravotnické vybavení na palubě sokola násobně

zvyšuje účinnost intenzivní péče. Dnes nám přežívají pacienti, kteří by byli dříve již beznadějnými případy,“ pochvaluje si plukovník Mareček. Jedním dechem však nabádá, aby schopnosti LZS nebyly démonizovány. „Veřejnost očekává, že když už k vážnému případu přiletí vrtulník, záchranný tým si dokáže pokaždé poradit. Ale věřte, že ani my nejsme všemocní. Když to někdo napálí ve sto dvaceti čelně do kamionu, tak nás může být na palubě deset, a stejně mu už nepomůžeme,“ argumentuje náčelník Centra letecké záchranné služby. Oficiálních oslav při příležitosti výročí 20 let provozu vojenské LZS v Líních se zúčastnili vedle zástupců veřejné a státní správy také představitelé Ministerstva obrany ČR a Armády České republiky. „Poděkování bývalým i současným příslušníkům vojenské letecké záchranné služby je zcela namístě. Společně s technickým a létajícím personálem 24. základny dopravního letectva Kbely odvádějí profesionální výkon, což se pozitivně promítá do jejich každodenních primárních a sekundárních zásahů při záchraně lidských životů,“ řekl ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO

– náčelník vojenské zdravotnické služby brigádní generál MUDr. Pavel Zbořil. Další dobrou zprávou pro líňské záchranáře je skutečnost, že se pro nejbližší roky stále počítá s provozem vrtulníků W-3A Sokol ve vzdušných silách Armády ČR. „Tím pádem má CLZS k dispozici dopravní prostředek, který nezbytně potřebuje k tomu, aby mohlo provozovat tuto nadmíru potřebnou činnost. Jsem optimista a věřím, že se nad existencí Centra letecké záchranné služby nestahují černá mračna,“ dodal generál P. Zbořil.

O bytí a nebytí CLZS v Líních by mohl dlouze vyprávět plukovník Mareček. „Dvacet roků svádíme boj, zda centrum v Líních ano, či ne. Věřil jsem, že statistika našich zásahů je natolik vypovídajícím argumentem, že přesvědčí každého pochybovače. Rozhodují však i jiné faktory. Doufám však, že zvítězí zdravý rozum a tato specifická složka vojenské zdravotnické služby bude zachována i nadále.“ Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

29

technika a výzbroj Humwee SF

Terénní operační vozidla

vozidla s kabinou pancéřovanou ze všech stran. I zde však vyvstává problém, protože například americká Strategie taktických kolových vozidel TWV (Tactical Wheeled Vehicles) pro US Army do roku 2025 předpokládá ve všech případech a váhových kategoriích uzavřené karoserie. Ne vždy jsou však stropy vozidel pancéřované. Otázka, zda je výhodnější lepší přehled, nebo pancéřovaný strop, stále není dořešena. V terénu je vesměs výhodnější otevřené vozidlo. V osadě se jedná o spornou záležitost. Kontrola okolí směrem vzhůru je u vozidel se stropem omezená a možnost včasného zahájení palby rovněž. Naprostá většina stropů kolových obrněných vozidel nevydrží zásahy průbojnými střelami, především velkorážnými, o kumulativní munici z pancéřovek nebo nástražných systémech s výbuchem tvarovaným projektilem EFP (Explosively Formed Projectile) ani nemluvě. Podle ruských zkušeností z Čečenska je výhodnější sledovat okolí a palbou více zbraní zamezit útoku shora. Odpověď na tuto otázku vlastně není v dostupných informačních zdrojích spolehlivě definována. Jedná se o preferenci buď aktivního (shora otevřené typy), nebo pasivního (shora uzavřené typy) přístupu k ochraně vozidel na bojišti. Dílčím řešením je vybavení uzavřených vozidel vnějším kamerovým a senzorovým systémem. Jako velmi důležitá se jeví z hlediska ochrany pohyblivost, daná především poměrem hmotnosti vozidla a výkonu motoru. Vliv mají samozřejmě konstrukce převodovky a vhodné pneumatiky. Schopnost akcelerace a naopak rychlého brždění umožňuje skokový pohyb mezi přírodními kryty, což snižuje, stejně jako velká rychlost jízdy, pravděpodobnost účinného napadení. Terénní operační vozidla slouží především k průzkumu různé hloubky, hlídkování a doprovodu konvojů sestavovaných z nákladních automobilů. Zároveň mohou poskytovat podporu pěším vojenským a policejním jednotkám opevněným v terénu nebo osadách

a provádět v omezené míře evakuace. Část osádky může při asistenčních akcích bojovat mimo vozidlo, avšak není to její hlavní úkol. Náplň bojové činnosti se v širokém spektru úkolů podobá akcím policie, či spíše četnictva. V angličtině se pro vozidla používaná jako TOV používají různá označení, například lehké užitkové vozidlo (Light Utility Vehicle) nebo vozidla pro speciální operace SOV (Special Operation Vehicle), které lze považovat za nejpřesnější. Technicky spadají vesměs do kategorie tzv. terénních automobilů s pohonem všech kol. V médiích se však objevují i označení technické vozidlo (technical vehicle), improvizované bojové vozidlo (improvised fighting vehicle) nebo vozidla s improvizovaným pancéřováním (improvised vehicle armour). Některé typy jsou na hranici s kategorií Gun Truck, tedy vyzbrojenými a pancéřovanými nákladními automobily, další s klasickými terénními automobily. Okrajovou skupinu TOV tvoří typy s takzvaným diskrétním pancéřováním, které se příliš neliší od běžných větších civilních aut. Některá jsou na stropě opatřena poklopem, ze kterého lze vyklopit lafetu pro kulomet. Většina TOV vznikla přestavbou terénních lehkých nákladních automobilů. Koncepčně mnohdy připomínají civilní kategorii Pickup truck. I jejich historicky nejznámější reprezentant, americký Jeep MB, je oficiálně nákladní automobil, avšak s náhonem na všechna kola. Z hlediska technologického vývoje lze TOV rozdělit do čtyř skupin. První tvoří terénní automobily s výzbrojí, druhou terénní automobily s výzbrojí a pancéřovou ochranou, třetí jsou konverze kolových obrněných vozidel a čtvrtou zcela nově vyvíjené typy.

Auta s kulomety Historicky se minulost terénních operačních vozidel prolíná s obrněnými automobily. Různě vyzbrojená kolová vozidla se spalovacím motorem se objevila už

na bojištích první světové války. Jejich nevýhodou byla konfigurace podvozku 4×2, v lepším případě 6×4, což omezovalo průchodivost v terénu. Za pravzor terénních operačních vozidel lze označit prototyp francouzského automobilu Charron-Girardot-Voight z roku 1902. Otevřený kabriolet měl v prostoru zadních sedadel kruhové pancéřové stanoviště vyzbrojené kulometem. Pravděpodobně prvním bojově nasazeným typem TOV byl Ford T s kulometem Colt, použitý roku 1916 expedicí generála Pershinga v severním Mexiku. Automobily vyzbrojené kulomety posílily v meziválečném období rovněž výzbroj některých policejních sborů. Určitou kuriozitou, avšak úspěšnou, se staly německé průzkumné jednotky na motocyklech s kulometníky v sidecarech. Plnily úkoly průzkumu a sloužily jako pohyblivá stanoviště palebné podpory.V průběhu druhé světové války nasadila takto upravené motocykly francouzská a Rudá armáda. Už v počátečním období války se kulomety objevily na německých terénních vozidlech Kdf 82. Avšak proslavily se především upravené americké terénní automobily Jeep MB. Nejprve se jednalo o jejich nasazení v rámci britských leteckých speciálních jednotek SAS (Special Air Service) a skupin dálkového pouštního průzkumu pozemních sil LRDG (Long Range Desert Group) působících v severní Africe. Tito slavní bojovníci používali zpočátku civilní automobily Chevrolet a Ford s konfigurací podvozku 4×2, vyzbrojené kulomety Vickers Berthier. Džípy pro ně znamenaly obrovský technologický pokrok. Již tam začaly úpravy podle nestandardních potřeb uživatelů. Například vylámané příčky čela karoserie zvýšily objem vzduchu proudícího k chladiči. Výzbroj tvořilo i několik kulometů, zprvu Vickers nebo BREN, později i velkorážné americké M2HB, případně protitankové vrhače PIAT a dvoupalcové minomety v provedení Commando. Vozidlo tedy nejen vozilo

Za posledních více než dvacet let jsme se setkali s mnoha různými teoriemi o perspektivě a vhodnosti různých druhů a typů vojenské kolové techniky ve vztahu k úkolům. Stále těžší obrněná vozidla se mimo cesty moc pohybovat nemohou, takže většina terénu zůstává pod kontrolou nepřátel. Ofenzivnější formu činnosti mohou, mimo jiné, zajistit lehčí terénní operační vozidla – TOV (Terrain Operation Vehicle). V terminologii zabývající se vojenskou technikou, která používá kolové podvozky, se v posledních letech objevují nejasnosti, ne-li zmatky. Důvodem jsou především neologismy typu kolové bojové vozidlo pěchoty, lehké kolové obrněné vozidlo a podobně. Naopak realistická označení obrněný automobil (armored car) nebo asistenční vozidlo se již nepoužívají. Rovněž terénní operační vozidlo je nový termín, který spojuje několik kategorií automobilů, avšak může se jednat rovněž o pásová vozidla.

30

Co je co?

Technicky a takticky spojují současná TOV vysoký stupeň pohyblivosti v terénu s palebnou silou a v některých případech i dílčí balistickou, případně elektronickou ochranou. Velká rychlost jízdy a relativně malé rozměry snižují pravděpodobnost detekce, zaměření a zasažení protivníkem. Karoserie je obvykle shora otevřená. Nejedná se tedy o obrněné transportéry s uzavřenou pancéřovou korbou ani o obrněné automobily či (lehká) kolová obrněná

Ford jednotek SAS

Průzkumný Jeep MB

Jeep MB jednotky LRDG s kulomety Vickers Berthier

31

technika a výzbroj vojáky, ale poskytovalo i nezanedbatelnou palebnou podporu. Průzkum někdy doplnily různé diverzní a rušivé akce v týlu protivníka. Avšak technicky nejvyspělejším účastníkem války v severní Africe bylo italské vozidlo AS.42 Sahariana od společnosti SPA-Viberti. Jeho výzbroj tvořily automatický kanon a kulomet, šasi s velkými koly bylo tvarováno z hlediska zvýšení odolnosti vůči ženijním minám. Výzbroj tvořenou i několika kulomety však dostávaly i těžší typy automobilů, např. průzkumná verze amerického nákladního Dodge WC51 a 53 a na německé straně Steyr 1500. Za určitou kuriozitu lze označit britská lehká pásová obrněná vozidla Universal a Bren Carrier, která jsou mylně zařazována mezi obrněné transportéry. Přitom plnila úkoly průzkumu a palebné podpory a nepřepravovala pěchotní výsadek. Další unikátní pásový typ, tentokrát obojživelný, je americký M29 Weasel, vyvinutý původně pro diverzní činnost v týlu nepřítele. Osvědčil se za bojů proti partyzánům ve Vietnamu pokrytém bahnitými rýžovišti. Patří tedy právem mezi terénní operační vozidla.

Další vývoj Za prototyp současných TOV lze označit upravené džípy americké armády z roku 1944, které mohli vidět i naši občané v jihozápadních Čechách koncem druhé světové války. Američané vozidla průzkumných jednotek a vojenské policie vybavili jedním i dvěma kulomety Browning M1919, případně kombinací tohoto typu a velkorážného M2HB. Tak byli schopni napadnout i lehce pancéřovaná vozidla, lehká polní opevnění a staticky kritická místa stálých staveb. Výzbroj doplňovaly raketové pancéřovky Bazooka a lehké pěchotní minomety. Novinkou se staly pancéřové štíty, které chránily prostor osádky zepředu a v některých případech i částečně z boků. Uvedeného pancéřování bylo několik verzí a jednalo se vlastně o rozšířené obcházení předpisů realizované

Průzkumný Jepp MB s přídavným pancéřováním

32

v útvarových dílnách. V oficiálních přehledech a služebních předpisech se pancíře nevyskytují, ale na dobových fotografiích ano. Různě upravené džípy MB, později 151 MUTT, se v poválečném období vyskytovaly za válek v Indočíně, na Arabském poloostrově a v Africe. Některé z nich dostaly jako výzbroj bezzákluzové kanony, později i protitankové řízené střely, takže byly schopny ničit obrněnou techniku včetně tanků a poskytovat účinnou palebnou podporu pěchotě. Průběžně se objevil konkurent džípu, a to britský terénní automobil Land Rover. Novinkou z hlediska využití palebné síly lafetované výzbroje se staly trubkové konstrukce osazené oběžným kruhem s lafetou pro kulomet, vycházející z klasického leteckého řešení Scarf ring. To umožnilo vést palbu s kruhovým odměrem. Zároveň došlo ke zvýšení tuhosti konstrukce karoserie a zlepšení ochrany osádky při převrácení vozidla. Jako atypickou zajímavost lze označit izraelské vozidlo RBY společnosti RAMTA. Permanentní konflikt nízké intenzity vedl ke konstrukci čtyřkolového obrněného shora otevřeného vozidla se zesíleným podvozkem, vyzbrojeného několika kulomety. Po určitém útlumu v šedesátých a sedmdesátých letech lze zaznamenat novou éru TOV za válek proti Iráku. Proslavily se především upravené verze původně hospodářských automobilů Land Rover Series III s kulomety FN MAG, používané opět příslušníky SAS. Pro červenou barvu, poskytující maskovací efekt v pouštním písku, dostaly přezdívku Pink Panther, odvíjející se od filmů s Peterem Sellersem. Novější verze Land Rover Defender se opět osvědčily ve druhé válce s Irákem i později v Afghánistánu. V poválečném období se nenápadně prosadily ještě dvě značky. Podle japonských terénních automobilů Toyota byla dokonce pojmenována válka mezi Libyí a Čadem roku 1987. Již zde působily různé polovojenské skupiny využívající vyzbrojená terénní vozidla jako

Land Rover Pink Panther

Renault Sherpa 3

TOV. Nelze rovněž zapomenout, že k vítězství islamistického hnutí Taliban v Afghánistánu v polovině devadesátých let přispěly opět Toyoty zakoupené Saúdskou Arábií a vyzbrojené kulomety, pancéřovkami a přenosnými protiletadlovými řízenými střelami. Velkou oblibu si získala v řadě armád německá vozidla Mercedes G, vyráběná rovněž ve Francii. Používají je například některé speciální jednotky amerického námořnictva. Společnost KMW tento typ modernizovala pod názvem Serval a opatřila pancéřováním a širokou škálou výzbroje.

Humwee, které bylo možno opatřit přídavným pancéřováním různého stupně odolnosti. V současné době se na ně valí vlna nezasloužené kritiky, kdy jejich odolnost je srovnávána zcela diletantsky s obrněnými vozidly programu MRAP. Zásadní novinkou se staly různé formy zvýšení odolnosti spodku vozidel, především pancéřování dna karoserie a podběhů, jako odpověď na množící se útoky minami nebo nástražnými výbušnými systémy. Od osmdesátých let se na bojišti objevila ještě jedna samostatná skupina TOV, a to ozbrojené buggy. Jsou obvykle dvoumístné (řidič a velitel-střelec) a slouží především k průzkumu a jako pohyblivá stanoviště palebné podpory. Vyznačují se malou siluetou a extrémní pohyblivostí. Plní částečně úkoly terénních operačních vozidel a lze je označit za jejich lehčí kategorii. I naše armáda

Současné trendy K rozšířenému nasazení TOV přistoupila řada států. Jsou účinným bojovým prostředkem v rámci misí probíhajících v rozsáhlých prostorách asijských a afrických zemí. Osvědčily se především výkonné americké

Land Rover Defender vyzbrojený PTŘS Milan

Panhard VG

Izraelský typ Ramta RBY

byla vybavena upravenými Land Rovery nesoucími jména Kajman a Kovboj. Stejně jako u jiných druhů vojenské techniky dochází u TOV ke snaze o rozšíření spektra použití. To vede k zesilování výzbroje, a tudíž doslova ke kolotoči růstu hmotnosti. Dalším negativním faktorem je z tohoto hlediska přídavné pancéřování. Pro zachování pohyblivosti jsou proto potřeba silné motory, které ovšem mají větší hmotnost a potřebují objemnější nádrže na pohonné hmoty. Rostoucí hmotnost vozidel vyžaduje zesílení konstrukce podvozku, což opět znamená nárůst hmotnosti. Výsledkem všech modernizací je tedy stálý růst hmotnosti, který je exponenciální ve vztahu k růstu lineárních rozměrů a mění jízdní vlastnosti vozidel počínaje akcelerací a délkou brzdné dráhy. Přitom lehké vozidlo nenahradí v žádném případě z hlediska odolnosti těžký typ programu MRAP. Na druhé straně vozidla MRAP nemohou pro velké měrné zatížení překonávat terén s malou únosností a používat většinu mostů v Asii a Africe. Navíc historická praxe posledních 200 let prokázala, že každý pancíř lze prorazit. Terénní operační vozidla jsou tedy kompromisem pohyblivosti, ochrany a palebné síly, stejně jako například tanky. Uvedené faktory se vzájemně ovlivňují, přičemž platnost fyzikálních zákonů zůstává zachována. Za technologický klad posledních let lze označit používání nových keramických pancířů, které mají ve srovnání s ocelovými poloviční až třetinovou hmotnost při stejné odolnosti. Dalším přínosem jsou rušičky omezující dálkovou bezdrátovou iniciaci rozněcovačů min a různých improvizovaných (nástražných) výbušných zařízení (systémů) – IED (Improvised Explosive Device). Otevřená karoserie má navíc výhodu v tom, že při zásahu kumulativní nebo jinou výbušnou municí nebrání rozptýlení tlaku exploze do okolního prostoru. Tím je snížena pravděpodobnost zranění osádky. Nepominutelný je rovněž dobrý rozhled

po okolí. Ten většině vozidel s uzavřenou pancéřovou korbou nebo karoserií chybí. Proto mohou být pravděpodobnějším cílem útoku v léčce. Vozidla se stropem mají rovněž omezené palebné možnosti, především směrem vzhůru. Většinou jsou vybavena dálkově ovládanou zbraňovou základnou nebo stropní lafetou pro jednu zbraň. V případě jejich vyřazení vyvstává problém. I v případě, že osádka disponuje střílnami, jsou její palebné možnosti nižší ve srovnání s vozidlem, které je shora otevřené. K udržení mobility slouží rovněž centrální systém dofukování pneumatik a především vnitřní dojezdové obruče. K novinkám patří přídavné boční plastové pancéřování pneumatik. Součástí standardního vybavení jsou navijáky umožňující samovyproštění. V posledním období se objevilo několik koncepčně zcela nových typů. Francouzská společnost Panhard odstranila středovou část pancéřování na lehkém kolovém obrněném vozidle VBL (Véhicule Blindé Léger) a výslednou verzi VG vyzbrojila automatickým kanonem. Klasicky řešený italský typ LMV-SF (Special Forces) společnosti IVECO vychází z kolového obrněného vozidla LMV. Přitom byla zachována odolnost vůči explozi zdola. V rámci britských ozbrojených sil působí již několik let zcela nově koncipované těžké TOV Jackal. Z výše uvedeného vyplývá, že TOV lze v současnosti rozdělit na tři váhové kategorie. Do lehké spadají neobrněné verze terénních automobilů Land Rover nebo Mercedes G, do střední výkonné typy LMV- SF nebo Humwee, které jsou vybaveny pancéřováním dna, případně balistickou ochranou po obvodu, a do třetí nové konstrukce typu Jackal opatřené pancéřováním o větší ploše, případně třínápravovým podvozkem. Různými úpravami se však mohou vozidla přesouvat mezi uvedenými kategoriemi. Text: Martin Koller Foto: autor, archiv autora, AM General, KMW

33

výcvik

Chemici v pohotovosti Soustředěný výcvik chemických jednotek pozemních sil, který se uskutečnil v polovině června ve vojenském výcvikovém prostoru chemického vojska v Tisé, byl největším cvičením chemiků naší armády. Výcvik proběhl v rámci vyvedení 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce. Kromě vojáků chemických odborností z Jinců, Hranic na Moravě, Přáslavic, Klatov, Pardubic, Tábora, Jindřichova Hradce, Bučovic, Olomouce, Žatce, Chrudimi a Lipníku nad Bečvou se na výcviku podíleli také srbští chemici a rakouští kadeti. „Cílem výcviku, jehož náplní je odborná příprava, je procvičit příslušníky pozemních sil v radiačním a chemickém průzkumu a v plnění úkolů dekontaminace tak, abychom sladili činnost vojáků v sestavě družstev a čet,“ uvedl velitel libereckého praporu podplukovník Ján Hruboň a dodal, že příslušníci praporu zde plní funkci odborných instruktorů. „Toto cvičení je v podstatě jedinou možností, jak se mohou vojáci zdokonalit ve své odbornosti a dosáhnout sladěnosti ve standardních operačních postupech všech jednotek chemického vojska Armády České republiky.“ Určené jednotky rozvinovaly místo dekontaminace v rekognoskovaném i neznámém terénu. K jejich dalším úkolům patří odmoření a hygienická očista osob, budování plnícího místa, dekontaminace zbraní, bojové techniky a terénu, včetně komunikací, dozimetrická a chemická kontrola a v neposlední řadě také zjištění a měření radioaktivní kontaminace. Jakým způsobem je zajištěna úspěšnost dekontaminačního procesu osob, u kterých je podezření na zamoření, popsal zástupce

velitele 4. roty chemické ochrany nadporučík David Pietrosz: „Před vstupem na místo dekontaminace provádějí příslušníci kontrolního a roztřiďovacího stanoviště dozimetrickou kontrolu osob a zjišťují tak stupeň radioaktivního zamoření. Tato vstupní kontrola se provádí v prostoru mezi druhým a třetím stanem. Pokud i pak naměřené hodnoty převyšují stanovené limity, celý proces dekontaminace se musí zopakovat.“ Průzkumné jednotky plnily úkoly radiačního a chemického průzkumu pochodových os a plánovaného prostoru rozmístění a zabezpečovaly také radiační a chemické pozorování. „Vojáci si vybudovali pozorovací stanoviště, která působí ve prospěch vojsk a mají za úkol podávat informaci o radiační a chemické situaci. Při prvotním zjištění napadení chemickými nebo radioaktivními látkami připraví a posílají tzv. NBC zprávy na výpočetně-analytické pracoviště, kde jsou zjištěné údaje dále zpracovány. V pravidelných intervalech odesílají vojáci meteo zprávu, která obsahuje informace o směru a rychlosti větru a vertikální stálosti atmosféry, tedy jestli je inverze, izotermie nebo konverze, což je důležité k posouzení stálosti jedovatých otravných látek v terénu,“ přiblížil činnost družstev radiačního a chemického průzkumu jeden z instruktorů výcviku, četař Tomáš Pajkrt. Rotmistr Zdeněk Kycl popsal činnost a význam výpočetně-analytického pracoviště: „Příslušníci pracoviště vyhodnocují dodané NBC zprávy od družstev radiačního a chemického průzkumu. Data získávají družstva pozorováním, monitorováním a pozemním průzkumem. Přijaté informace jsou vyhodnoceny a zakresleny do mapy.

K podrobnějšímu vyhodnocení se využívá program NBC Analysis. Výsledky výpočetně-analytického pracoviště slouží jako doporučení a upřesnění pro velitele.“ Srbští chemici mici a rakouští kadeti byli začleněni do sestavy vy jednotek, seznamovali se s materiálem a vybavením chemického vojska naší armády a zapojili se i do činnosti při plnění odborných úkolů. Význam společného výcviku chemiků zhodnotil velitel čety chemické ochrany 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce poručík Roman Jarath: „Během cvičení jsme se seznámili s novým vybavením a technikou, naše souprava pro dekontaminaci osob je vybavena plátěnými stany, v Liberci používají gumové nafukovací. Tady jsme si mohli vyzkoušet práci s tímto materiálem a také sladit postupy během dekontaminace. Uvítal bych, kdyby byl výcvik častěji a nikoli jen jednou ročně. Vzhledem k tomu, že naše jednotka stejně jako liberecká vyčleňuje odřady k odstraňování následků v případě havárií jaderných elektráren Dukovany a Temelín, považuji zvládnutí činnosti s jejím materiálem za velmi důležité.“ Zpracovala: kpt. Vlastimila Cyprisová, tisková a informační důstojnice 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany

Táhneme za jeden provaz Vojáci Armády České republiky, německého Bundeswehru a US Army společně cvičili v Plzni a německé Geře. Koncem letošního června se uskutečnil již dvanáctý ročník mezinárodního vojenského cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis (PHEE). „Hlavním cílem bylo prohloubit schopnosti vojáků při řešení přidělených úkolů v mnohonárodním prostředí a pokračovat v příhraniční spolupráci. Výcvik byl zaměřen na zvládání krizových situací vojenského i nevojenského charakteru.“ řekl ředitel Krajského vojenského velitelství Plzeň plukovník gšt. Roman Kučera. Plzeň byla hostitelským městem poprvé v dvanáctileté historii mezinárodního vojenského cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis. Letošní ročník probíhal za podpory Krajského úřadu Plzeňského kraje a Magistrátu města Plzně. Při zahájení cvičení byli vojáci rozděleni do desetičlenných smíšených družstev. Každé z nich se skládalo ze šesti Němců (dva z Duryňska, dva z Bavorska a dva

ze Saska), dvou Čechů a dvou Američanů. Každý z týmů si vylosoval jednu vlajku, pod níž absolvoval celé cvičení. Vlajka byla symbolem, který spojoval celé mnohonárodní družstvo. „Protože týmy byly mnohonárodní, rozhodli jsme se na úvod připravit soutěž v přetahování lanem. Chtěli jsme, aby se vojáci poznali a našli společnou řeč,“ uvedl před zahájením podplukovník Slavomír Tomčák. O tom, že se záměr povedl, svědčilo nasazení všech vojáků. Dali do toho tolik síly, až přetrhli lano. Soutěž vyhráli vojáci plzeňské pěší roty AZ. „Naše pětatřicátnické heslo, které máme na praporu, zní jasně: Vytrváme, dokud nezvítězíme,“ říká s hrdostí rotmistr v záloze Tomáš Labecký. Hlavní akce české části cvičení se konaly v areálu Armádního střeleckého stadionu Plzeň-Lobzy. Vojáci si zde měřili síly a dovednosti ve střelbě z pistole, opravě a odtažení nepojízdného vozidla, naložení a převezení humanitárního materiálu na raftech, transportu raněného, hodu granátem na cíl, plnění protipovodňových pytlů pískem

a jejich naložení na korbu nákladního automobilu. Vyhodnocení české části cvičení se konalo na plzeňském náměstí Republiky. „Plzeň má bohatou vojenskou tradici. Vzpomeňme slavné Pětatřicátníky. Jsem hrdý, že cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis se uskutečnilo u nás v Plzni,“ řekl vojákům při vyhodnocení plzeňský primátor Martin Baxa. Ocenění pro nejlepší týmy předal primátor spolu s náměstkem hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grünerem a ředitelem KVV Plzeň plk. gšt. Romanem Kučerou. Pro návštěvníky akce byl připraven doprovodný program s ukázkami Musado, koncertem vojenské hudby a prezentací motocyklů Hradní stráže. Mohli si také prohlédnout techniku a vybavení jednotlivých součástí integrovaného záchranného systému. „V Plzni jsme vyhráli a v Geře budeme ještě lepší,“ usmívala se s pohárem pro vítěze české části v ruce rotná Tanja Höss z týmu Charlie. Cvičení PHEE 2011 vyvrcholilo v německé Geře. V areálu ženijního praporu na vojáky čekal střelecký simulátor, vyproštění raněného z vozidla a poskytnutí první pomoci, vyhledávání min a překonání překážkové dráhy. Stejně jako na české straně byli i v Geře nejlepší vojáci týmu Charlie, které cvičilo pod americkou vlajkou. Stali se tak absolutním vítězem celého cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis 2011. „Proč jsme vyhráli? To bude tím, že v našem družstvu máme dvě ženy…,“ smála se rotná Höss. Pro příští rok se chystá novinka. Americká strana plánuje, že jeden den cvičení se uskuteční na americké základně v bavorském Grafenwöhru. Text a foto: mjr. Jindřich Plescher

34

35

výcvik sil podpory a přímo podřízených vojenských útvarů a zařízení. „Končíme tento výcvikový cyklus s odpovídající připraveností k podpoře aliančních jednotek na území České republiky,“ konstatoval dnes již bývalý velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián a odkazuje na Bílou knihu o obraně, kde je podpora hostitelskou zemí charakterizována jako jedna z nejvyšších politicko-vojenských ambicí ČR. Uvedený způsob výcviku v silách podpory považuje generál Kocián za velice efektivní. „Tříletý cyklus se osvědčil, a proto předpokládáme, že se bude touto metodou pokračovat i v nadcházejícím období. Osobně jsem na toto téma hovořil s veliteli a náčelníky podřízených organizačních celků.“ Velitel Nemocniční základny v Hradci Králové plukovník gšt. MUDr. Jan Österreicher, do jehož podřízenosti spadají jak 6. a 7. polní nemocnice, tak i rota nemocniční podpory, hodnotí Medical Man 2011 jako další reálnou prověrku operačních postupů pro hromadný příjem raněných, kteří jsou zasaženi látkami hromadného ničení. „Nejenže zvyšujeme profesní připravenost příslušníků polní nemocnice,

Zdravotníci a chemici Armády ČR se cvičili na hromadný příjem raněných zasažených zbraněmi hromadného ničení

Útok takzvanou špinavou bombou Zdravotníci a chemici – dva druhy vojsk Armády České republiky, které spolu příliš často necvičí. Přestože od jejich společného nácviku už uběhl nějaký ten týden, popis jejich součinnosti při řešení krizové situace je nejen zajímavý, ale i stále aktuální. Rozkaz k nasazení při živelních pohromách, do humanitárních misí nebo stabilizačních operací může totiž přijít kdykoliv. 36

Makab zahájil operace na území Laprepu a jeho představitelé prohlásili, že zahájí útok, pokud nebude Organizací spojených národů (OSN) uznána nezávislost autonomní oblasti Madiaran. Vláda státu Laprep proto požádala o pomoc OSN. Ta vyslala k vyřešení vzniklé krizové situace koaliční jednotky NRF (NATO Response Force). Při plnění operačního úkolu byla přesouvající se kolona koaličních vozidel zasažena takzvanou špinavou bombou nepřítele. Jednotka se musí okamžitě vrátit zpět na základnu k provedení dekontaminace a ošetření raněných. Aktivuje se rota chemické ochrany a polní nemocnice vyhlašuje signál „Mascal“, což je zkratka pro Mass Casulties neboli hromadné ztráty. Zhruba takový byl námět cvičení pod názvem Medical Man 2011, jehož závěrečná fáze proběhla v královéhradeckých Nových kasárnách za režie hlavního řídícího cvičení majora Tomáše Dědáka.

Zkušenosti in natura Zdravotnické cvičení Medical Man 2011 lze zařadit do finální části tříletého cyklu přípravy a výcviku příslušníků Velitelství

která je na úrovni Role 2/E až 3, ale také předáváme přítomným profesionálům nedávno nabyté zkušenosti ze zahraniční mise v Afghánistánu, protože náčelníkem cvičící polní nemocnice je podplukovník Martin Oberreiter, jenž velel prvnímu polnímu chirurgickému týmu ve francouzské vojenské nemocnici dislokované v Kábulu.“

Hodnověrný scénář Scénář cvičení lze bez nadsázky považovat za naléhavý. „Shodou okolností právě s těmito hrozbami jsou alianční jednotky v Afghánistánu konfrontovány. V Kábulu jsme o tom na odborných shromážděních často diskutovali, a upřímně řečeno, ne všechny detaily lékařské pomoci raněným a nemocným při možném použití zbraní hromadného ničení byly zcela přesvědčivé. Jde tedy o velice aktuální námět. Výjimečnost tohoto cvičení spatřuji v tom, že příjem raněných proběhl v úzké součinnosti s libereckými specialisty na radiační, chemickou a biologickou ochranu,“ zdůrazňuje pplk. MUDr. Oberreiter. „Části zde cvičících profesionálů z roty chemické ochrany posloužilo toto cvičení jako další příprava na následnou rotaci

do Afghánistánu koncem letošního roku. Scénář cvičení se totiž v mnohém shodoval s realitou při operačním nasazení,“ upřesňuje velitel 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany podplukovník Jan Hruboň.

Záchrana v koridoru polní nemocnice První pohled každého přihlížejícího spočine na koridoru polní nemocnice (PN), který je založen na stavebnicovém systému. K jeho rozvinutí se používá kombinovaná soustava stanů a kontejnerů s možností vzájemného propojení do funkčních celků, jež mohou pracovat i samostatně. Denní kapacita ambulantních ošetření se pohybuje od čtyřiceti do osmdesáti raněných a nemocných. Dva chirurgické týmy zde mohou denně provést až deset výkonů, samozřejmě v závislosti na typu poranění. Mezi další možnosti PN patří provádění resuscitačních a reanimačních zákroků. Ječivý zvuk sirény je neklamným znamením toho, že byl vyhlášen „signál špína“. O pár minut později přijíždí kontaminovaná jednotka. Nejprve zamořené vojáky příslušníci přijímacího a třídícího oddělení polní nemocnice rozdělují podle závažnosti zranění. Vzápětí procházejí dekontaminačními linkami, na jejichž konci se jich ujímá lékařský a zdravotnický personál a specifikuje jejich zařazení na jednotlivá pracoviště. „Těžce ranění mají samozřejmě nejvyšší prioritu, takzvanou P1,“ upřesňuje náčelník skupiny přípravy vojsk královéhradecké Nemocniční základny kapitán Jaromír Jandora a dodává, že dalšími stupni jsou tzv. P2 a P3. „Jednotka intenzivní péče disponuje čtyřmi lůžky, na oddělení intermediální péče lze umístit pět pacientů a kapacita lůžek ve standardní péči je sedmnáct,“ popisuje dílčí modulární prvky. I laikovi je zřejmé, že personál polní nemocnice, ve spolupráci se specialisty na chemickou ochranu, poskytuje zhruba dvěma desítkám pacientů maximálně možnou odbornou lékařskou péči. Leckdo však může poukázat na deficit významné indicie – faktor nebezpečí v místě nasazení. To ovšem není případ profesionálů z Nemocniční základny v Hradci Králové. Důkaz? Roky 1994–1998 mise UNCRO a UNTAES (Chorvatsko), 1999 – AFOR (Albánie, Turecko), 2002–2003 ISAF (Afghánistán), 2003–2005 Iraqui Freedom (Irák), 2005–2006 Winter Race (Pákistán), 2007–2008 ISAF (Afghánistán), od ledna 2011 s předpokladem do ledna 2013 ISAF (Afghánistán). „Výcvik nových příslušníků Nemocniční základny má svoji kontinuitu. Každá další zkušenost je pro nás nesmírně cenná, se specialisty na radiační, chemickou a biologickou ochranu obzvlášť. Při tomto cvičení jsme reálně konfrontováni se současnými trendy,“ hodnotí stroze, ale výstižně cvičení Medical Man 2011 plukovník Jan Österreicher. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

37

historie

Růžový tank a spol. S těžkými tanky výrobní řady IS získala naše armáda minimun zkušeností, avšak jeden se dokázal zapsat do českých dějin. Těžké tanky byly jednou z priorit sovětského obranného průmyslu, draze vybudovaného mezi světovými válkami. Jejich výrobu realizoval nejprve Kirovský strojírenský a metalurgický závod v Leningradě (dnes Petrohrad), přestěhovaný roku 1941 do Čeljabinska. Tím byl položen základ zbrojního koncernu známého jako Tankograd. Sovětské těžké tanky KV-1 a KV-85 znamenaly nepříjemné překvapení pro německé tankisty v létě 1941. Avšak pro sovětské velení znamenal překvapení hraničící se šokem první německý tank Pz VI Tiger ukořistěný koncem roku v prostoru Leningradu. Bylo třeba urychleně zavést do výzbroje tank schopný s ním bojovat. Vývoj realizoval tým známého konstruktéra Jozefa Jakovleviče Kotina.

Nejlepší tank V roce 1943 vyjely z Tankogradu zcela nové tanky. Typ IS-85 (Josif Stalin; ráže kanonu 85 mm) měl moderně tvarovanou pancéřovou korbu i věž a podobal se známému střednímu tanku T-34. Používal upravený motor z tohoto typu, což znamenalo úžasnou výrobní unifikaci snižující pracnost i náklady. Kdo navrhl pojmenovat tank po Stalinovi, se nepodařilo zjistit. Po všemožných politických peripetiích, od boje proti kultu osobnosti v padesátých letech až po nedávnou anketu, kde Rusové zvolili Gruzínce Josifa Džugašviliho za největšího Rusa, se k tomu nikdo konkrétní nepřihlásil. Později, po zavedení verze s kanonem ráže 122 mm, se pro tento tank začalo používat označení IS-1.

38 38

Ještě v roce 1943 začal sjíždět z výrobní linky další typ s drtivou výzbrojí, který dostal označení IS-122. To bylo brzy změněno na IS-2. Jednalo se prakticky o modernizaci IS-1, a to zásadním přezbrojením. Nepříliš účinný kanon D5-T85 ráže 85 mm byl nahrazen podstatně výkonnějším A-19 ráže 122 mm se šroubovým závěrem, později modernějším D-25T ráže 122 mm s poloautomatickým klínovým závěrem. Následné přezbrojení proběhlo rovněž u většiny ze 102 (podle jiných zdrojů 107, nebo 120) již vyrobených tanků IS-1, které přežily první křest ohněm. Další již byly vyráběny s novým kanonem. Tanky lze na první pohled rozlišit podle toho, že ústí kratšího kanonu ráže 85 mm je holé, zatímco u delšího ráže 122 mm je zdobeno mohutnou dvoustupňovou úsťovou brzdou. Velká ráže zbraně měla z hlediska kinetické energie při dopadu granátu drtivý účinek, takže IS-2 byl schopen ustřelit na vzdálenost 500 až 1 000 m věž kterémukoli z německých tanků. Avšak průbojnost homogenního pancíře byla zhruba stejná jako u německých tankových kanonů ráže 75 mm a 88 mm. Sovětský kanon však byl adaptací taženého děla, které mělo dělenou munici. Granát o hmotnosti až 40 kg

a nábojku musel nabíječ dostat do hlavně postupně, a to i za jízdy v terénu. Proto byla rychlost střelby výrazně nižší ve srovnání s tanky vyzbrojenými kanony konstruovanými pro jednotné náboje. Poměr byl přibližně tři ku osmi ranám za minutu. Na druhé straně měl těžký tank IS-2 velmi dobře řešenou konstrukci pancéřové korby i věže, takže při silnější balistické ochraně měl téměř stejnou hmotnost jako německý Panther, který je řazen mezi střední tanky. Ve srovnání s těžším Pz-VI Tiger měl při stejné rychlosti lepší průchodivost v terénu. Někteří tankoví specialisté jej považují za nejlepší sovětský tank používaný ve druhé světové válce. Podle svědectví osádek měl bez ohledu na nižší rychlost lepší jízdní vlastnosti než T-34. Tanky IS-2 byly vyráběny prakticky ve třech vizuálně odlišných verzích. První velmi malá série postrádala ještě úsťovou brzdu. Tyto tanky ji následně dostaly. Verze z roku 1943 měla v prostoru řidiče lomený čelní pancíř, zatímco modernizovaný typ z roku 1944 měl čelní pancíř korby rovný (bez lomu) až k přední hraně. Tato verze se mimo Rusko rovněž označuje jako IS-2m. Důvodem ke změně tvaru čela pancéřové korby byla nedostatečná odolnost vůči protipancéřovým střelám a granátům protitankových kanonů 7,5 cm PAK a kanonům tanků Tiger a Panther. IS-2 sloužily při útoku jako tzv. průlomové tanky. V obraně zaujímaly druhou linii za T-34. Jako zajímavost lze uvést, že v době války probíhal vývoj tanku IS s hybridním pohonem. Cílem bylo snížení spotřeby paliva, tišší chod pohonné soustavy, snížení množství hořlavého paliva a jednodušší systém řízení.

Stalince v naší armádě

Běžně užívané označení Stalinec je ve vztahu k IS-2 vlastně nesprávné. Oficiálně se používalo pro pásové zemědělské traktory vyráběné podle amerického vzoru Caterpillar, které sloužily rovněž jako dělostřelecké tahače Rudé armády. Avšak uvedené neoficiální pojmenování tanků se vžilo natolik, že jim málokdo říká Staliny a známé jsou především jako Stalince. Ve výzbroji našeho 1. čs armádního sboru v SSSR se IS-2 v době války nevyskytovaly. Tanková brigáda navíc přišla koncem války o většinu výzbroje. Dodávka nové byla realizována na základě smlouvy ze 14. dubna 1945. Po ukončení bojů v Praze došlo k doplnění brigády 60 tanky T-34/85 a osmi tanky IS-2, a to verzí 1943 i 1944 od útvarů 1. ukrajinského frontu. Tyto tanky se zúčastnily i slavnostní přehlídky 17. května 1945 v Praze. Podle dostupných materiálů tvořily IS-2 následně součást výzbroje praporu těžkých tanků velitelství tankového sboru dislokovaného v Moravské Třebové. V říjnu roku 1945 se uskutečnila redislokace praporu do Vysokého Mýta. Podle dosažitelných materiálů nebyla služba IS-2 příliš úspěšná a stroje trpěly mechanickými závadami. Prapor byl rozformován již po dvou letech a tanky zmizely z výzbroje československé armády v roce 1949. Do výzbroje naší armády se dostaly i další verze slavného tanku. Především pravděpodobně pouze dva kusy poválečného IS-3, který je považován za tank s nejlépe tvarovanou korbou z hlediska balistické ochrany. Jeden z nich používal na přehlídkách velitel tankových vojsk generál Janko, který v roce 1968 spáchal sebevraždu. Tento tank má na boku pancéřové korby navařené schůdky pro pohodlnější nastupování. Byl plánován nákup 34 až 46 tanků IS-3 jako výzbroje 1. tankového pluku přímé podpory pěchoty. Dosažitelné údaje jsou u tohoto typu nejisté a některé zahraniční zdroje označují za místo původu egyptských IS-3 nasazených na Sinaji právě Československo. Vyvstává tedy možnost, že IS-3 byly dodány, avšak před zařazením k čs vojskům odeslány do Egypta. V roce 1949 bylo nakoupeno 36 těžkých samohybných děl ISU-152, nesoucích v naší armádě označení SD-152. Základem jejich konstrukce byl podvozek IS-2. Tvořily výzbroj 1. těžkého tankosamohybného pluku dislokovaného ve Strašicích. O sedm

Is-2m číslo 23 na pomníku v původním provedení

let později byl pluk rozformován a samohybná děla skončila ve skladech, kde se nacházela ještě počátkem sedmdesátých let. V době druhé světové války se jednalo o účinnou protitankovou zbraň sloužící zároveň k dělostřelecké podpoře pěchoty. Její nevýhodou byla dělené munice, avšak ve vozidle se nalézali dva nabíječi (granátník a nábojkář), takže střelba byla rychlejší. Vyráběly se verze ISU-152, která byla vyzbrojena tankovou verzí tažené kanonové houfnice ráže 152 mm s mnohastupňovou reaktivní úsťovou brzdou, a ISU-122 vyzbrojená kanonem s dělenou municí ráže 122 mm. U této verze existovala provedení s dvoustupňovou aktivně-reaktivní úsťovou brzdou i bez ní. Za války dostala tato samohybná děla neoficiální bojové jméno Zvěroboj (zabíječ zvířat), protože počínaje bitvou u Kurska roku 1943 úspěšně ničila německé tanky Tiger a Panther. Jako poslední verze tanku IS se do naší armády dostaly jejich podvozky. Tvořily základ transportních a odpalovacích vozidel operačně taktických raket Elbrus, známých spíše jako SCUD, a to ve verzích SCUD 1 a SCUD 2A. Tato vozidla byla po vyřazení z výzbroje předělávána na rekultivační traktory pro doly na Ostravsku.

Růžové i zelené tanky Smíchovský růžový tank byl od prvopočátku považován za symbol. Je vcelku známé, že opožděného osvobození Prahy dne 9. května 1945 se zúčastnila především 4. gardová tanková armáda generála Dmitrije Leljušenka. Do Prahy pronikly na jejím čele tři tanky T-34/85 s taktickými čísly 23, 24 a 25 od 10. tankového praporu 63. tankové gardové brigády. Na Klárově se střetly se čtyřmi německými stíhači tanků JPz 38 (t) Hetzer, přičemž tank s číslem 24 byl zničen. Dostal tři nebo čtyři zásahy. Přitom byl po zásahu do velitelské věžičky zabit jeho velitel gardový poručík Ivan Grigorjevič Gončarenko. Na bojišti zůstal rozbitý a vyhořelý vrak a dva zničené Hetzery. Tank číslo 23 následně dorazil až na Staroměstské náměstí.

Pražský magistrát požádal sovětské velení o vrak tanku č. 24, aby jej mohl využít jako pomník na smíchovském Štefánikově náměstí před Štefánikovými kasárnami. Měl připomínat příjezd 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Koněva. Generál Leljušenko však rozhodl, že na pomníku bude místo vyhořelého vraku T-34 číslo 24 nový tank IS-2. Údajně to doprovodil slovy: „Přece nebudeme Čechům dávat takové harampádí.“ Podle jiné verze použil slovo „šrot“. Nový IS-2m přijel z Německa, údajně z prostoru Drážďan, a patřil k rezervě 32. těžké gardové tankové brigády, která byla údajně dislokována buď ve Kbelích, nebo Satalicích. Odtud dorazil na Smíchov a ve druhé polovině července vycouval po rampě z trámů vlastní silou na pětimetrový kamenný podstavec vytvořený ze žuly z lomu, jenž se nalézá nedaleko muzea v Lešanech. Postavili ho němečtí zajatci. Slavnostní odhalení památníku se konalo 29. července 1945 za přítomnosti několika zahraničních delegací, včetně skupiny důstojníků americké armády, která dorazila z Plzně. Podle maršála Koněva měl být tento tank symbolickým ochráncem Prahy proti všem nepřátelům. Na věži se kromě rudé hvězdy objevilo bílé taktické číslo 23, podle tanku T-34, který dorazil jako první do centra Prahy. Po revolučních událostech v Maďarsku z něj byl demontován motor a použit jako náhradní pro samohybná děla ve službě. Roku 1951 získal pomník status národní kulturní památky a náměstí bylo přejmenováno na Sovětských tankistů. V následujícím období sloužil tank číslo 23 především jako politický symbol. Odbývaly se před ním slavnostní nástupy i pionýrské sliby. Z bojovníka, památníku osvobození a ochránce se stal politický subjekt prezentovaný jako symbol československo-sovětského přátelství, což mu následně přišlo draho. Již v roce 1968 se objevily na podstavci různé protisovětské nápisy. Roku 1991 vypukla kolem tanku na Smíchově mediální show. V únoru historik Pavel Bělina napsal, že nejsou historické ani morální důvody, aby tank na Smíchově

39

historie zůstal. Část poslanců Federálního shromáždění vedená Petrem Lomem smysluplnost památníku zpochybnila a navrhla jeho odstranění. Tehdejší Obvodní úřad Prahy 5 rozhodl, že tank bude sejmut, pomník rozbořen a nahrazen pouze pamětní deskou. Tank bude poté buď prodán v dražbě, nebo sešrotován. Proti tomu se vyjádřili například tehdejší prezident Václav Havel nebo ministr obrany Luboš Dobrovský. Emoce proti tanku posilovala u obyvatel Prahy 5 ještě jedna informace, dnes pozapomenutá. V polovině osmdesátých let se jednalo o možnosti vystěhovat obyvatele bloků v okolí náměstí Sovětských tankistů na sídliště a domy včetně kasáren proměnit ve velitelství a byty velení sovětské armády dislokované na našem území. Spor o tank probíhal v hektickém období na pozadí jednání tříčlenné Komise pro pobyt a odsun sovětské armády. Federální shromáždění pověřilo jejím vedením generála Rudolfa Ducháčka. Komisi pro kontrolu odsunu sovětských vojsk vedl tehdejší poslanec Michael Kocáb. V noci z 27. na 28. dubna 1991 natřel student David Černý tank na růžovo a umístil na věži mohutný vztyčený prst. Podle blogu na iDnes z 21. června 2011 (autor Vít Hassan) se údajně vyjádřil, že tak učinil proto, „že na to chtěl balit ženský“. Zda uvedený výrok myslel vážně, není zcela jasné. Armáda urychleně prst sundala a přetřela tank opět na zeleno. Zároveň se řešila otázka trestního stíhání Davida Černého za poškození chráněného památkového objektu. Nakonec měl zaplatit pouze pokutu zhruba 1 200 Kčs, na kterou se složili úředníci obvodního úřadu. Následně 12. května skupina poslanců využila svojí trestní imunity a natřela tank znovu na růžovo. Byli to, podle zápisu z jednání Federálního shromáždění, Stanislav Devátý, Petr Gandalovič, Milan Hruška, Tomáš Kopřiva, Petr Kulan, Ján Mlinárik, František Pernica, Jana Petrová, Jiří Pospíšil, Jan Ruml, Klára Samková a Věroslav Sláma. Do sporu se poté vložil tehdejší ředitel Muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích plukovník Vladimír Remek. Podařilo se mu zabránit zničení, případně potupné dražbě tanku a získal jej pro Vojenský historický

Hlavní takticko-technická data IS-2m Kategorie těžký Osádka 4 Hmotnost 46 t Délka korby 6,7 m Šířka korby 3,1 m Výška po strop věže 2,7 m Maximální rychlost 37 km/h Dojezd 240 km Pancíř věže až 160 mm Pancíř korby 122 mm Ráže kanonu 122 mm Dělová munice 28 ks Výkon motoru 370 kW

military english

V. TOP STORIES V.V The Punisher in Afghanistan After years of development the U.S. Army has successfully employed a new weapon in Afghanistan, the XM25 Counter Defilade Target Engagement System (CDTE), also known as the XM25 Individual Semi-Automatic Airburst System (ISAAS). It is a 25mm air-burst grenade launcher and was first distributed to soldiers serving in the War in Afghanistan in the summer of 2010. Its effectiveness has earned it the nickname the Punisher by the first U.S. soldiers who used it in combat. SCUD-2A využívající podvozek IS-2 je v Lešanech součástí fondu dělostřelectva

ústav. K jeho sejmutí z podstavce došlo k večeru 13. června a pak byl odvezen do Kbel, stejně jako čtyři bronzové desky z pomníku. Následně proběhl jeho přesun do depozitáře tehdy připravovaného Vojenského technického muzea v Lešanech. Status národní kulturní památky byl pomníku odejmut až po odstranění tanku. Ten se již slibovaného zpětného přetření na zeleno nedočkal a od založení Vojenského technického muzea v Lešanech roku 1996 je umístěn nedaleko za branou. V rámci letošních oslav Týdne svobody (20. 6.–1. 7.), organizovaného společností Opona v souvislosti s dvacátým výročím odchodu sovětských vojsk, se ocitl na pontonu na Vltavě, vyzdoben opět mohutným prstem. Závěrem lze připomenout, že na pomníku se v naší republice vyskytoval ještě jeden IS-2, a to v Turnově. Zajímavé je, že měl nově vyrobenou masku kolébky a místo hlavně ocelovou rouru ukončenou čímsi, co úsťovou brzdu připomínalo jen velmi vzdáleně. Nelze vyloučit, že se jednalo o neuměle vylepšenou odzbrojenou vyprošťovací verzi IS-2T, používanou především v polské armádě. Podle nepotvrzených informací se na pomník dostal až v šedesátých letech. Tomu nasvědčuje i jeho provedení, protože v poválečném období nebyl problém získat kompletní tank, zvláště

T-34/85 střední 5 29 t 6,7 m 3,0 m 2,5 m 53 km/h 400 km 90 mm 90 mm 85 mm 60 ks 370 kW

Panther střední 5 45 t 6,9 m 3,3 m 3,0 m 55 km/h 250 km 110 mm 80 mm 75 mm 79 ks 515 kW

(různé zdroje uvádějí i odlišné údaje, čísla jsou zaokrouhlena) 40

Tiger těžký 5 57 t 6,3 m 3,6 m 3,0 m 38 km/h 195 km 120 mm 88 mm 92 ks 515 kW

na politicky motivovaný pomník. Úprava na vyprošťovací IS-2T spočívala v odstranění kanonu s kolébkou a nahrazení masky rovným pancéřovým plátem. Rovněž tento tank byl sejmut z podstavce, předán Vojenskému historickému ústavu a převezen do tehdejšího dočasného depozitáře v Terezíně. Následně doplnil fond Vojenského technického muzea. Tam lze v současnosti vidět IS-2 verze 1943 (v hlučné spodní bitevní hale), IS-2m verze 1944 (růžový tank blízko vjezdu), ISU-152 (v hale prezentující druhou světovou válku a padesátá léta), SCUD 2A (v dělostřelecké hale) a pojízdný IS-3 (pod přístřeškem v hlavní venkovní expozici). Podobně jako výše uvedené IS-2 skončilo několik tanků T-34 a různých děl z poválečných pomníků. V současné době zůstávají jako pomníky pravděpodobně pouze dva. Především Sýkorův tank v Ostravě, který připomíná hrdinskou smrt mladého českého odbojáře při osvobozování města. Dále T-34/85 na pomníku u moravských Staroviček, kde byl postaven roku 1975 na památku tankové bitvy 15. dubna 1945. Historicky cenný T-34/76 z Mělníka, který připomínal osvobození města polskou armádou, byl roku 1996 převezen do fondu Vojenského technického muzea, a to především z důvodu lepší ochrany před povětrnostními vlivy. V současné době na něm probíhají restaurátorské práce. Růžový tank vyvolává ještě dnes řadu diametrálně rozdílných emocí, především u starší generace. Pro většinu mladých je to jen vzdálená minulost a mnozí občané říkají, že je to záležitost Pražáků. Ministr obrany Alexadr Vondra, který spolu s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem a pražským primátorem Bohuslavem Svobodou převzal záštitu nad akcí společnosti Opona, k tomu řekl: „Je symbolem naší svobody. Pro jeho natření jsem měl pochopení. Tehdy to bylo považováno za provokaci. Nyní se na to můžeme podívat s nadhledem. Jsme rádi, že ministerstvo jej má ve svých sbírkách.“ Text: Martin Koller Foto: autor, archiv autora a VHA

The XM25 is approximately 70 cm long and weighs 6,54kg. It is equipped with a Target Acquisition and Fire Control module XM104. Its primary ammunition is a 25mm High Explosive Airburst (HEAB) round, which explodes in mid-air. It has fore and aft explosive warheads and a mid-body airburst fuse. Other specialized rounds, which will be color-coded, are to be produced as well. The system is equipped with many high-tech elements like a thermal sight with zoom, day-sight, ballistic computer, digital compass, laser rangefinder or environmental sensors. Despite all this seemingly complicated technology, designers of the system claim the only thing a soldier needs to do is to laze the target and the gun will decimate anything in its lethal radius. The firing is a traditional pull of the trigger. The entire process from aiming to direct hit takes less than ten seconds. The user can manually adjust the detonating distance by up to 10 feet (3.0m) shorter or longer. The system is capable of defeating defilade (hidden) targets and is ideal for urban combat. High explosive air-bursting ammunition (HEAB) can dramatically increase lethality and range. With the increased production in 2012 the price of the XM 25 as well as the rounds should fall well below the current prices. Other countries are believed to follow in production of similar weapons, but copying of the XM25 if captured is thought to be technologically extremely demanding.

Glossary adjust /əˈdʒʌst/ – seřídit, přizpůsobit, upravit; air–burst /ɛər/ /bɜrst/ – vzdušný výbuch, výbuch ve vzduchu; capture /ˈkæptʃər/ – zmocnit se (něčeho); color-coded /ˈkʌlər/ /koʊdɪd/ – označený barevným kódem; day-sight /deɪ//saɪt/ – denní mířidla, mířidla pro použití za denního světla; decimate /ˈdɛsəˌmeɪt/ – zničit, decimovat; defilade /ˌdɛfəˈleɪd/ – skryt, ukrývání před nepřátelským pozemním pozorováním a palbou; direct hit /dɪˈrɛkt/ /hɪt/ – přímý zásah; environmental sensor /ɛnˈvaɪrənməntəl/ /ˈsɛnsər/ – snímač okolního prostředí; fire control module /faɪər/ /kənˈtroʊl/ /ˈmɒdʒul/ – modul k řízení palby; fore and aft warhead /fɔr/ /ən/ /æft/ /ˈwɔrˌhɛd/ – přední a zadní bojová hlavice; fuse / fyuz/ – zapalovač, rozněcovač; high explosive /haɪ/ /ɪkˈsploʊsɪv/ – tříštivý; mid-air /mɪd/ /ɛər/ – ve vzduchu; mid-body /mɪd/ /ˈbɒdi/ – nacházející se uprostřed těla; laze /leɪz/ – zaměřit laserovým paprskem; lethal /ˈliθəl/ – se smrtícím účinkem; radius /ˈreɪdiəs/ – dosah, okruh působení; range /reɪndʒ/ – dosah; rangefinder /ˈreɪndʒˌfaɪndə/ – dálkoměr; round /raʊnd/ – náboj; target engagement /ˈtɑrgɪt/ /ɛnˈgeɪdʒmənt/ – napadení cíle; target acquisition module /ˈtɑrgɪt/ /ˌækwəˈzɪʃən/ /ˈmɒdʒul/ – řídící modul; thermal sight /ˈθɜrməl/ /saɪt/ – mířidlo s termovizí; zoom /zum/ – funkce přiblížení. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitions Target acquisition – the detection, identification and location of the target in sufficient detail to permit the effective employment of weapons. Target engagement – firing on a designated target. Defilade – protection from hostile observation and fire provided by natural or artificial obstacles, a vertical distance by which a position is concealed from enemy observation. Airburst – an explosion of a bomb or projectile above the surface as distinguished from an explosion on contact with the surface or after penetration.

Poznámky The nickname „The Punisher“- přezdívka „ten, který trestá“. Adjusted aim = korigované zamíření, adjustment fire = palba pro zastřílení, adjustment of fire = opravy prvků střelby. Air-burst = vzdušný výbuch, burst-in-air = rozprask. Armour = pancíř, armoured = obrněný, armour-piercing = průbojný, armour-piercing shell = průbojný granát, armourer = zbrojíř. To direct to one´s target = navádět na cíl, direct laying/pointing = přímé zamíření, direct observation = přímé pozorování, to direct operations = řídit operace.

EXERCISES 1. Match the beginnings of the sentences to their appropriate endings .

4. Read the statements and decide whether they are true (T) or false (F).

1.__ The MX25 is capable of firing an air-bursting round 2.__ The fire control system uses thermal optics, day-sight, laser range finder, and compass 3.__ The capability to program the rounds 4.__ If there´s a sniper hidden behind a trench, the soldier can program each round 5.__ Each type of bullet – high explosive, air bursting, armour piercing, anti-personnel, non-lethal

1. The XM25 fires 25mm grenades that are set to explode in mid-air. 2. The detonating distance is transmitted to the grenade in the firing chamber manually. 3. The XM25 is more effective than traditional grenade launchers hitting targets in defilade. 4. The grenade detonates at the proper detonating distance to produce a detonating wave. 5. The manufacturer has indicated that the weapon may use bullets with small explosive charges killing opponents at any distance.

a. b. c. d. e.

out to 600 meters with a 360 degree explosive radius. is what allows the weapon to go “around objects.” to exactly measure the distance to the target. is color-coded. so it explodes just behind the target.

technika a výzbroj

2. Fill in the gaps. Use verbs from the box. The verbs may be used more than once. allows flies

detonates increases

employs measures

extends transmits

1. The XM25 is an entirely new class of weapon. The advanced design _______ the soldier to program the air bursting 25mm round so that it _______ to the target and _______ at a precise point in the air. 2. The revolutionary fire control system _______ an advanced laser rangefinder that _______ information to the chambered 25mm round. 3. As the round _______ to the target, it precisely _______ the distance travelled and _______ at exactly the right moment to deliver maximum effectiveness. 4. The XM25 _______ the warfighter´s probability of hit-tokill performance and _______ the effective range to more than 500 meters.

3. Reorder the scrambled words to make statements. 1. 25 millimeter to explode close to The XM 25 weapon that fires are designed grenades in mid-air or target an intended 2. lasers The weapon the distance uses to a target to calculate 3. 500 meters firing has The XM25 range a direct of 4. The XM25 when weighs loaded and 14 pounds fully a gas is semi-automatic operated weapon 5. The U.S. military to purchase than has announced more 12.000 XM25 Individual Weapons Airburst

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: Vladimír Marek

3

200

Answer key to the exercises Ex. 1: 1a, 2c, 3b, 4e, 5d Ex. 2: 1 allows, flies, detonates; 2 employs, transmits; 3 flies, measures, detonates; 4 increases, extends Ex. 3: 1. The XM 25 weapon fires 25 millimeter grenades that are designed to explode in mid-air or close to an intended target 2. The weapon uses lasers to calculate the distance to a target 3. The XM25 has a direct firing range of 500 meters 4. The XM25 is a semi-automatic gas operated weapon and weighs 14 pounds when fully loaded 5. The U.S. military has announced to purchase more than 12.000 XM25 Individual Airburst Weapons. Ex. 4: 1T, 2F, 3T, 4F, 5F

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

MiG-15 Historie a služba Naši vojenští letci mohli sloužit řadu let na jednom z nejslavnějších stíhacích letounů všech dob. Jedná se o MiG-15, který je zároveň nejpočetnějším vojenským proudovým letounem v dějinách letectví. První prototyp stíhacího letounu druhé generace I-310 vzlétl poprvé v roce 1947. Vývoj řídili legendární konstruktéři Arťom Mikojan a Michail Gurjevič. Jejich příjmení tvoří dodnes logo konstrukční kanceláře MiG (Mikojan i Gurjevič). Velení tehdejšího sovětského letectva požadovalo, aby nový denní záchytný stíhač disponoval silnou kanonovou výzbrojí, rychlostí blízkou zvuku, velkou stoupavostí, vytrvalostí letu po dobu nejméně jedné hodiny, schopností operovat ve výšce nad 14 000 m a působit z travnatých letišť ve všech klimatických pásmech. Výzbroj měla umožňovat podporu pozemních sil. Vzhledem k tomu, že neexistoval vhodný motor, došlo k nákupu britských Rolls-Royce Dervent a Nene, kterými byly vybaveny prototypy. U sériových letounů se používal domácí RD-45, následně VK-1. Nový stíhač jednoznačně překonával domácí i zahraniční proudové letouny první generace z hlediska jak technologie, tak výkonů. Zároveň se jedná o první sovětský sériový letoun se šípovými křídly. V následujících letech tvořily letouny MiG-15 základní výzbroj letectev Varšavské smlouvy i dalších. Celková produkce je udávána kolem 18 000 kusů, z toho třetina v zahraničí. Základní provedení vystřídala ve výrobě jeho modernizovaná verze MiG-15bis. Počáteční problémy s výcvikem vedly k vývoji a výrobě dvoumístné cvičné verze MiG-15UTI. Ta se stala základem dvoumístného typu pro boj za zhoršených povětrnostních podmínek, vybaveného radiolokátorem Izumrud. Licenční výroba MiGů probíhala v Československu pod označením S-102 a S-103, v Polsku jako Lim-1, Lim-2, SB Lim-1 a Li-2 a v Čínské lidové republice jako J-2 a JJ-2.

Křest ohněm prodělaly MiGy za války v Koreji (1950–1953). Tam tvořily výzbroj nejprve čínských dobrovolníků, později severokorejských pilotů a rovněž dvou sovětských stíhacích pluků, které byly utajeně dislokovány v zázemí. Americké letectvo proti nim mohlo postavit pouze jeden technicky a takticky srovnatelný typ, a to F-86 Sabre, ostatní nástupem MiGů naráz zastaraly. Pravou pohromou se stala drtivá kanonová výzbroj MiG-15 pro americké bombardéry B-29. Nezkušení čínští a korejští piloti se stávali snadnou kořistí amerických veteránů s válečnou praxí operujících na F-86, takže vzájemné skóre sestřelů je údajně 78:792 ve prospěch Američanů. Prostor mezi Sinidžu a Kangije nese pro jejich ztráty pojmenování Alej MiGů.

technika a výzbroj

školních pluků, proudových výcvikových středisek letectva, výcvikových základen letectva, letek vlečných terčů a oddílů vlečných terčů na letištích České Budějovice, Bratislava, Brno, Pardubice, Líně, Milovice, Zvolen, Malacky, Čáslav, Kbely, Mošnov, Bechyně, Žatec, Náměšť nad Oslavou, Hradčany, Hradec Králové a Košice. Stejně jako v SSSR došlo i v ČSSR k transformaci MiG-15 na verzi bis a následně k výrobě stíhací-bombardovací verze SB, průzkumné bisR a vlečné bisF. Export probíhal do řady zemí, včetně SSSR.

Základní technický popis MiG-15 je v základním provedení jednomístný, samonosný, jednomotorový středoplošník se šípovými křídly a ocasními plochami a tříkolovým podvozkem příďového typu. Trup i nosné plochy mají poloskořepinovou konstrukci. Klimatizovaná

Dingo Historie a služba

K dalšímu nasazení MiG-15 došlo především na Blízkém a Středním východě. Jak američtí, tak izraelští piloti hodnotili vysoce bojové kvality MiG-15, ale hůře jejich piloty. Bývalé československé letectvo prakticky přešlo ze zastaralých pístových typů přímo na stíhací letouny druhé generace. První MiGy byly dovezeny roku 1951 a téhož roku se rozběhla i licenční výroba v Aeru Vodochody. V letech 1951 až 1982 tvořily hlavní výzbroj leteckých stíhacích pluků, stíhacích-bombardovacích leteckých pluků, dělostřeleckých průzkumných leteckých pluků, průzkumných leteckých pluků, leteckých

Základní takticko-technická data: Rozpětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nosná plocha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10,08 m 10,10 m 3,70 m 20,60 m² 5 044 kg 1 076 km/h 15 500 m 1 330 km

přetlaková kabina je vybavena vystřelovací sedačkou. Drak trupu lze rozdělit na dvě části, což výrazně zjednodušuje údržbu, včetně výměny motoru. Výzbroj tvoří dva automatické kanony ráže 23 mm a jeden ráže 37 mm. Všechny zbraně jsou upevněny v jedné lafetě a lze je spustit na zem jako blok. Na závěsníky pod křídly je možné zavěsit přídavné nádrže, pumy nebo rakety. K zaměřování zbraní sloužil gyroskopický zaměřovač, později střelecký radiolokátor. Součástí výzbroje je fotokulomet. Připravil: Martin Koller Foto: autor a archiv VHÚ

Kolové či lehké kolové obrněné vozidlo Dingo je odrazem změn v německé zahraniční politice od devadesátých let minulého století. Do té doby zákony SRN striktně zakazovaly nasazení Bundeswehru v zahraničí. Tomu odpovídala i výzbroj, tvořená téměř zcela pásovými typy vozidel vhodnými pro evropské bojiště. Již první mise na Balkáně aktualizovaly potřebu nového typu kolové obrněné techniky, která by byla schopna plnit široké spektrum úkolů, od chráněné přepravy osob až po asistenční operace. Tradiční výrobce obrněné techniky, konsorcium Krauss-Maffei Wegman, zahájil vývoj roku 1998. Vycházel při tom z následující specifikace Bundeswehru: odolnost vůči průbojným střelám do ráže 7,62 mm vto a střepinám dělostřelecké a ženijní munice; integrální ochrana vůči účinkům zbraní hromadného ničení; vysoká rychlost v terénu; schopnost transportu letouny C-130 Hercules a C-160 Transal; nízká akviziční cena a operační náklady; možnost oprav kdekoli ve světě. Uvedené požadavky paradoxně ulehčily a zrychlily vývoj. Bylo třeba využít šasi, které je kvalitní, spolehlivé a obecně rozšířené. Vývojáři se vcelku logicky rozhodli pro Mercedes Unimog 1500. Zbývalo jen dodělat pancéřovou korbu pro plně chráněné transportní vozidlo ATF (Allschutz-Transport-Fahrzeug), označované v angličtině jako All Protected Transport Vehicle. Na základě včas ukončeného vývoje a úspěšných vojskových zkoušek bylo roku 2004 objednáno pro misi KFOR 5 a následně dalších 91 vozidel, která dostala v souladu s německou tradicí bojové jméno z živočišné říše – Dingo. Následně bylo jméno této první sériové verze upraveno na Dingo 1. Hlavní úkoly jsou průzkum a hlídkování v oblastech konfliktů nízké intenzity.

Poznatky z nasazení na Balkáně ovlivnily vývoj modernizované verze, která dostala označení Dingo 2. Především bylo rozhodnuto o prodloužení celého vozidla za účelem zvýšení jeho přepravní kapacity. Vývoj opět zjednodušilo zavedené šasi, tentokrát víceúčelového terénního nákladního automobilu Mercedes Unimog 5000L. Starší a novější provedení se na první pohled odlišují maskou chladiče, která je u Dinga 1 ve středu dělená, zatímco u Dinga 2 průběžná. Nový typ má větší mezeru mezi předními a zadními dveřmi na obou bocích. Smlouva na nákup 147 vozidel byla uzavřena v roce 2004. Bundeswehr je znám

diplomatický protokol a etiketa a

Stolování Drazí přátelé, přeji krásné letní dny a těch, kteří četli můj předchozí článek, se ptám: Jak dopadlo Vaše pátrání v oblasti etikety stolování? Co jste zjistili a prostudovali? Že nic? Plně chápu, nebyl ani čas, ani myšlenky. Je léto, čas dovolených a k tomu patří klid a odpočinek, tak proč studovat. Pustím se do toho za Vás sám a doufám, že se mi podaří Vám základy etikety stolování ve stručnosti objasnit a přiblížit.

systémem vysoce odborných výběrových řízení, která provádí zcela samostatné a uzavřené specializované pracoviště. Testy probíhají až do zničení techniky. Zavedení typu Dingo do výzbroje proto zvýšilo zájem dalších zákazníků. Mimo Bundeswehru, který do konce roku 2010 kontrahoval a odebral celkem 147 vozidel Dingo 1 a 396 Dingo 2, nakoupila 220 vozidel Dingo 2 belgická armáda, 48 lucemburská, 35 rakouská, 10 norská a 21 česká. Důvodem pro akvizice byla rovněž příznivá cena z hlediska tzv. operačního cyklu LCC (Life Cycle Cost). Jedná se o souhrn kupní jednicové ceny a operační ceny, která zahrnuje soustavu provozních nákladů a logistického zabezpečení. Z tohoto hlediska se časem projevil jako výhodnější nákup vozidel se silnějším motorem, která lépe zvládají jízdu v horském terénu při nepříliš vyšší spotřebě. Například v belgické armádě mají nahradit pásové obrněné transportéry M113. Výrobce nabízí celkem 10 verzí Dinga.

Jedná se o obrněný transportér, průzkumné vozidlo s radiolokátorem BÜR, vyprošťovací vozidlo ARV, vozidlo operačního zpravodajství, mobilní velitelské stanoviště, hlídkové vozidlo, ambulanci, průzkumné vozidlo, vozidlo policie a chemického průzkumu. Je třeba zdůraznit, že vozidlo Dingo nelze srovnávat s typy disponujícími vyšší odolností, především z programu MRAP. Jedná se o jinou „váhovou“ kategorii. Ostatně Bundeswehr dodnes vozidla s vysokou odolností do výzbroje nezavedl. Důvodem jsou především vysoká hmotnost a měrný tlak na půdu, které omezují jejich průchodivost mimo komunikace a použití mostů, i vysoké provozní náklady.

Základní technický popis Pancéřová korba či karoserie spočívá na klasicky řešeném rámovém šasi. Na něm je vpředu namontována pohonná soustava tvořená vznětovým motorem, automatickou převodovkou a rozvodovkami. Pomocí kardanových hřídelí přenáší točivý moment na kola přední i zadní nápravy. Následuje bojový prostor osádky, ve kterém je lafetována výzbroj. Jeho dno je tvarováno do tvaru písmene V za účelem snížení účinku tlakové vlny trhaviny explodující pod vozidlem. Od zadní nápravy do konce šasi následuje nepancéřovaný nákladní prostor. To však platí pouze u základní verze. Další mají pancéřovanou celou nástavbu až po záď, nebo naopak u vyprošťovací verze tvoří základnu mechanismů otevřená plocha. Jako základní výzbroj slouží dálkově ovládaná zbraňová základna FLW 100 s kulometem MG3 ráže 7,62 mm, případně M2HB ráže 12,7 mm nebo FLW 200 s automatickým granátometem HK GMG ráže 40 mm. Modulární pancéřování MEXAS lze zesílit našroubovatelnými deskami balistické ochrany. Okna mají stejnou balistickou odolnost jako okolní pancéřování. Kola jsou opatřena vnitřními dojezdovými obručemi (runflat) a systémem dofukování za jízdy.

Hlavní takticko-technická data: Osádka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška bez výzbroje . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . Dojezd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální odolnost . . . . . . . . . . . . .

2 + 4 nebo 2 + 6 6 080 m 2 390 m 2 550 m 11 t 100 km/h 1 000 km STANAG 2+ Připravil: Martin Koller

Konzumace jídla a nápojů patří k nejzákladnějším potřebám života lidí. Většina populace této zeměkoule dodnes údajně konzumuje pokrmy rukama, v druhé řadě hůlkami a teprve v poslední řadě příborem. K jídlu bychom proto neměli přistupovat jen jako k živočišné potřebě, ale i jako k potřebě spojené s lidskou kulturou. Na konzumaci jídla a nápojů bychom si měli udělat řádně čas, neboť rychlá, neklidná a uspěchaná konzumace nesvědčí našemu zdraví, ale naopak mnohdy svědčí o míře naší osobní kultury. Proto vznikla etiketa stolování, která jasně určuje a popisuje pravidla našeho chování při konzumaci jídel a nápojů ve všech stravovacích oblastech, jak na veřejnosti, tak v soukromí, včetně formy oblékání a komunikace. I naši předkové pochopili, že jídlo a dobré pití nejsou jen základní životní potřebou, ale v kombinaci s dobrou společností patří k důležitým prvkům mezilidské komunikace. A tak vznikly tzv. společenské akce, které mají kromě gastronomické části také část společenskou, a to na různé platformě, ať již v oblasti kulturní, ekonomické, státní, diplomatické, rodinné či jen přátelské. Společenské akce se odvíjejí od našich základních časových živočišných potřeb konzumace potravy, jako je snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina a večeře. Tyto základní potřeby daly po staletí vzniknout již jmenovaným společenským aktivitám, které se Vám pokusím nyní v krátkosti představit. Na úvod však musím zdůraznit, že druh a úroveň společenského styku, včetně oblečení, stanovuje hostitel, tj. osoba, která oficiální společenskou akci pořádá. Společenský a diplomatický protokol registruje následující úrovně těchto akcí v chronologicky denním časovém pořadí. SNÍDANĚ: od 8.00 do 10.00, a to buď snídaně slavnostní, například u příležitosti zahájení nebo ukončení návštěvy hosta, nebo snídaně pracovní, například v rámci různých pracovních příležitostí nebo osobních či soukromých rozhovorů protokolárních osobností. Sortiment jídla a nápojů se volí ve skladbě teplých nápojů, včetně mléka, mléčných výrobků, teplého a studeného bufetu a sladkého pečiva. Kromě toho se podávají ovocné a zeleninové džusy. S výjimkou skleničky sektu se k snídani nepodávají alkoholické nápoje. KÁVA (coffee break): koná se od 10.00 do 11.00, jako přestávka při pracovních jednáních. Kromě kávy (čaje) se podávají drobné druhy slaného či sladkého pečiva a nealkoholické nápoje. PIKNIK: koná se v poledne nebo odpoledne u příležitosti výletu uzavřené společnosti do přírody. Forma oblečení stejně jako občerstvení se řídí volbou hostitele a může být různá. MATINÉ: koná se v dopoledních hodinách a jedná se o vzpomínkovou oslavu s kulturním programem. Jako občerstvení se servírují zpravidla nealkoholické nápoje a drobné slané či sladké pečivo. ČÍŠE VÍNA: koná se ve 12.00 nebo 14.00, může být však i dříve (dopoledne). Pořádá se při různých, převážně pracovních příležitostech. Občerstvení je zastoupeno číší vína doplněnou o canapés (chuťovky), slané pečivo a nealkoholické nápoje. OBĚD (formou banketu, bufetu, rautu): od 12.30 do asi 14.00. Stejně jako snídaně má oběd dvojí charakter, a to buď slavnostní, nebo pracovní; jeho forma, včetně druhu oblečení, je určena na pozvánce. Servis je buď banketní formou, tzn. konzumace vsedě a servis s obsluhou se stanoveným jídelníčkem (tzv. menu), nebo formou bufetu, což znamená, že si host sám jídlo vybírá a donáší z bufetu k prostřenému stolu a obsluhující personál servíruje pouze nápoje a debarasuje, tzn. sklízí použité nádobí. Poslední formou oběda je raut, ten

probíhá výhradně vestoje a hosté si jídlo a nápoje vybírají sami z bufetových a nápojových stolů. Obsluhující personál pouze debarasuje, někdy však také může servírovat nápoje a kávu. ODPOLEDNÍ ČAJ (afternoon tea neboli čaj o páté): se koná od 16.30 do 18.00. I když se klasicky jedná o společenský podnik dámských programů, přítomnost pánů se nevylučuje. Jako občerstvení se podává sladké pečivo, moučníky, zákusky, ovoce a různé nápoje. HIGH TEA: koná se od 15.00 nebo 17.00 a je oficiální odpolední svačinou s výhradní účastí dámské společnosti podléhající zasedacímu pořádku. Servis občerstvení je složen z moučníků, zákusků, ovoce, zmrzlin, ovocných šťáv a dalších nápojů. VERNISÁŽ: slavnostní zahájení výstavy, které začíná obvykle od 16.00. Servíruje se drobné občerstvení ve formě nápojů a slaného či sladkého pečiva. DRINK, DRINKS PARTY: koná se zpravidla od 17.00 a podobně jako high tea pro dámy je tento společenský podnik určen výhradně pánské společnosti s užším počtem osob na bázi přátelské důvěry nebo podobného profesního zaměření. Občerstvení je složeno převážně z alkoholických a nealkoholických nápojů, canapés, čerstvé zeleniny a drobného pečiva. ZAHRADNÍ SLAVNOST (garden party): koná se od 17.00 nebo 20.00. Pořádá se při různých příležitostech pro pozvané hosty. Na pozvánce je uvedena i forma oblečení. Při zahradní slavnosti se podává pohoštění dle menu a volby hostitele. KOKTEJL (cocktail party): začíná převážně v 18.00, může však být i v jinou denní dobu. Pořádá se při různých příležitostech, které se vyznačují v kategorii pozvání. Občerstvení je jednodušší než u recepce či rautu a podávají se převážně nealkoholické nápoje, vína, míchané nápoje (koktejly) a canapés, studená i teplá jídla a moučníky. VEČEŘE (formou bufetu, banketu nebo recepce): od 19.00 do 22.00. Stejně jako oběd má večeře dvojí charakter, a to jak pracovní (v menší míře), tak slavnostní, její forma je určena, včetně druhu oblečení, na pozvánce. Servis je buď formou banketu, tzn. s obsluhou u stolu a stanoveným menu, jídlo se konzumuje vsedě, nebo formou bufetu, což znamená, že host si sám jídlo vybírá a donáší z bufetu k prostřenému stolu a obsluhující personál servíruje pouze nápoje a debarasuje (sklízí použité nádobí). Recepce probíhá výhradně vestoje a hosté si jídlo a nápoje vybírají sami u bufetových a nápojových stolů. Obsluhující personál pouze debarasuje, někdy však může servírovat nápoje, včetně kávy a digestivu. Recepce se konají v rámci nejvýznamnějších událostí z oblasti politického a kulturního života a často podléhají kromě etiketních pravidel i protokolárnímu režimu. Součástí recepce může být také hudební doprovod či vystoupení významného umělce. SUPPER: pozdní večeře servírovaná zpravidla od 21.00, obvykle však po kulturním podniku pozdě v noci i po půlnoci. HUDEBNÍ VEČER: zpravidla se koná ve 21.00 u příležitosti hudebního, koncertního či filmového představení. Bývá doprovázen společenským setkáním s malým pohoštěním. TANEČNÍ VEČER: zpravidla se koná ve 21.00. Během večera se podává lehké občerstvení, převážně formou servisu nápojů. BRIDŽOVÝ VEČER (bridge party): koná se obvykle ve večerních hodinách a bývá mnohdy spojován s večeří a rozhovory. Společnost je převážně pánská. PLES: koná se ve 20.00 nebo 21.00 a je velkou společenskou událostí. Protokolární ples je pouze na pozvání, má zasedací pořádek u osmi nebo šestimístných stolů a stanovený minutovník programu. V průběhu protokolárního plesu se pořádá banket. RÉVEILLON: koná se převážně po půlnoci a zpravidla následuje po předchozí společenské nebo kulturní události (divadelním nebo koncertním představení, premiéře apod.), hlavně je však pořádána v jiném objektu než předchozí akce. VIN D´HONNEUR: konání tohoto podniku není časově omezeno. Jedná se o číši vína na počest významné osobnosti nebo události. Připravil Karel Míšek, oddělení protokolu Kabmo Použitá literatura: Diplomatická praxe MZV ČR, Lušovský, J. H., Stolování pro každého, MAC Praha, 2006

47

REPORT

inzerce Výběrová řízení

Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení těchto míst akademických pracovníků katedry radiolokace: ● asistent skupiny pasivních sledovacích systémů ● asistent skupiny elektronického boje ● asistent skupiny radiolokačních systémů Místa jsou plánována pro vojáky v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti aktivní a pasivní radiolokace, elektronického boje a radioelektroniky nebo blízké specializace; základní důstojnický kurz; vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. (eventuálně předpoklady pro jeho získání); alespoň 3 roky praxe v daném nebo souvisejícím oboru; vědecká a publikační činnost v dané oblasti; AJ 2222; BP „T“. Termín obsazení míst – 1. listopad 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení včetně přehledu vědecké a publikační činnosti do 22. září 2011 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Ing. Jiří Komolík, Kounicova 65, 662 10 Brno; alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 10. října 2011. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení těchto míst akademických pracovníků: ● vedoucí katedry zbraní a munice Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti plukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru zbraní a munice nebo obdobného zaměření, kurz vyšších důstojníků; alespoň 10 let práce v oboru; pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru (eventuálně předpoklady pro jeho získání); vědecká a publikační činnost v oboru zbraní a munice; AJ 2222; BP „T“. Termín obsazení místa – 1. leden 2012. ● vedoucí skupiny konstrukce zbraní katedry zbraní a munice Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru zbraní a munice nebo obdobného zaměření; kurz vyšších důstojníků; alespoň 10 let práce v oboru; pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru (eventuálně předpoklady pro jeho získání); vědecká a publikační činnost v oboru zbraní a munice; AJ 3232; BP „T“. Termín obsazení místa – 1. prosinec 2011. ● vedoucí skupiny geografie katedry vojenské geografie a meteorologie Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru geodézie a kartografie, vojenské geodézie a kartografie nebo vojenské geografie a meteorologie; kurz vyšších důstojníků; absolvent doktorského studia Ph.D. nebo CSc. (eventuálně studující); pedagogický titul profesor nebo docent v příslušném oboru (případně předpoklady pro jeho získání); zkušenosti z odborné a řídící práce nejméně 5 let; praxe v oblasti vědecké práce, z jejího řízení a minimálně 5 let pedagogické praxe; AJ 3232; BP „T“. Termín obsazení místa – 1. listopad 2011. Uchazeči o místa předloží přihlášky k výběrovému řízení včetně přehledu vědecké a publikační činnosti do 22. září 2011 na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Ing. Jiří Komolík, Kounicova 65, 662 10 Brno; alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 3. října 2011. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

48

Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor Jan Procházka Grafická úprava Andrea Bělohlávková Kresby Jiří Král Jazyková korektura Jiřina Švarcová Foto na titulní straně Jiří Hokův V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 16. 8. 2011 Toto číslo vyšlo dne: 22. 8. 2011 Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři

Volná místa

Ředitel VZ 5133 Praha nabízí volné systemizované místo pro VzP na pozici: ● vedoucí oddělení vnitřní správy – ČVO 01, PT 12 Požadavky: major nebo podplukovník; BP „Tajné“; vysokoškolské vzdělání (magisterské); kurz pro vyšší důstojníky (06); AJ 2222. Nástup možný od 1. 10. 2011. Od zájemců očekáváme organizační schopnosti, praktické znalosti v oblastech logistiky, finančního zabezpečení, BoMoPo apod. Strukturovaný životopis s přehledem průběhu vojenské služby a kontakt zašlete na adresu: personalistka Martina Bukáčková VZ 5133 Praha, Pohořelec 121/21, 160 00 Praha, případně na ŠIS adresu: Bukáčková Martina ŘeZA-ŠIS AČR; alc. 202 280. Kontaktní osoba: o. z. Martina Bukáčková, alc. 214 420. Ředitel VZ 4773 Ústí nad Labem nabízí volné systematizované místo pro VzP na pozici: ● vedoucí oddělení podpory Místo výkonu práce Ústí nad Labem; PT 11 (příplatek za vedení). Kvalifikační předpoklady: vysokoškolské

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz

magisterské vzdělání; kurz vyšších důstojníků; BP – „D“; plánovaná hodnost: major; jazykové znalosti 2222. Základní charakteristika: komplexní řízení oddělení se zaměřením na oblast ekonomie a logistiky; zabezpečení odborné přípravy příslušníků oddělení podpory; zabezpečení efektivního využívání peněžních prostředků přidělených na daný finanční rok; zpracování analýz čerpání peněžních prostředků a kalkulačních listů v systému plánování; programování a rozpočtování. Nástup možný od 1. září 2011. Strukturovaný životopis zasílejte na adresu: VZ 4773, Bc. Věra Poláčková, Štefánikova 231/2, 400 02 Ústí nad Labem; alc. 286 154; e-mail: [email protected]. Kontakt: Bc. Věra Poláčková, tel. 973 286 154, fax 973 286 115. Spojovací rota DCM v podřízenosti 3rd NSB (NATO Signal Battalion) v Bydgoszczi (Polsko) dislokovaná v Lipníku nad Bečvou, nabízí tato volná systemizovaná místa pro VzP: ● mladší technik pracoviště kryptografického zabezpečení čety podpory spojovací roty

DCM – SH 42, PT 08, BP „T“, STANAG 6001 AJ, alespoň 2211, KvPo 03, ● starší operátor – specialista rádiového družstva spojovací čety spojovací roty DCM – SH 41, PT 08, BP „T“, STANAG 6001 AJ, alespoň 2211, VŘP skupiny C, E výhodou, ● starší operátor pracoviště LAN/WAN spojovací čety spojovací roty DCM – SH 18, PT 07, BP „T“, STANAG 6001 AJ, alespoň 2211, VŘP skupiny C, E výhodou. Případní zájemci mohou zaslat životopis na e-mail [email protected]. Výběrové řízení se uskuteční dne 29. 9. 2011. Kontakt: rtm. Pavla Chiprianovová, alc.: 428 114. Různé

Koupím do sbírky různá vyznamenání, medaile a odznaky – současné i staré, naše i cizí. Kontakt 605 745 922. Hledám za sebe náhradu k VU 1824 Žatec na funkci střelec, hodnost svobodník. Kontakt 731 183 512.

Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VzP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VzP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

DUM DUM SPIRO SPIRO SPERO SPERO

601. skupina speciálních sil Generála Moravce v Prostějově vyhlašuje výběrové řízení pro zájemce o službu u této elitní jednotky AČR Kdy? 19. září 2011

Kde? Letecká kasárna Prostějov

Je určeno pro dvě skupiny uchazečů: Kategorii A – zájemce o službu u bojových jednotek (7 dnů) Kategorii B – zájemce o službu u ostatních součástí skupiny (2 dny) Skládá se ze dvou částí: základního výběru (pro kategorii A i B) a výběrového týdne (pouze pro kategorii A)

Vstupní podmínky minimálně 2 roky aktivní služby u útvarů a zařízení AČR, nebo absolvent vojenské vysoké školy (ve zvláštních případech může být odpuštěno) zdravotní klasifikace A čistý rejstřík trestů úplné středoškolské vzdělání s maturitou (výjimky pouze u zabezpečovací jednotky) pokud možno bezpečnostní prověrka požadovaná na danou funkci

Ubytování je zabezpečeno v prostoru kasáren (bez možnosti opuštění ubytovacího prostoru) Nutnost zabezpečení si stravy na první dva dny výběrového řízení. Zájemci o výběrové řízení, kontaktujte oddělení personalistiky 601. skupiny speciálních sil nejpozději do 31. srpna 2011 na tel. (973) 411 595 (411 593), 724 692 676 (725 705 125) nebo na e-mail [email protected]

Více informací o útvaru a výběrovém řízení na internetových stránkách www.601skss.cz

Máš odvahu vyzkoušet své schopnosti? Čekáme Tě!