O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • â E R V E N 2002
Benediktinsk˘ klá‰ter dnes
2
slovo na úvod
fied pár t˘dny mi zaãalo nûkde „vevnitfi v ãlovûkovi“ docházet, Ïe uÏ máme pfied sebou ostrovskou pouÈ, Ïe je takfiíkajíc na dohled. „Ostrov“ mi v tu chvíli uvízl mezi my‰lenkami a zÛstal aÏ dodnes zapfiíãen˘ zrovna na hlavním neuronovém okruhu. Nûjak ho ale netrápí, Ïe si zaparkoval na rychlostní komunikaci a Ïe ho musím kaÏdou chvíli, spûchaje zrovna s my‰lenkami naléhavûj‰ími, obcházet a podlézat a pfieskakovat. Pfied ãasem jsem nûkde ãetl, Ïe naléhavé vûci je‰tû nejsou tím sam˘m dÛleÏité, tak je tedy obãas zkusím nechat naléhavû pokfiikovat naprázdno, a pak jdu pomalu a Ostrov pozdravím a postojím a popovídáme. Ostrov to má rád a já uÏ taky. Prosím, obrÀte se nyní trpûlivostí, neboÈ má nenapravitelnû romantická du‰e pfii tom objevila vûci, o nichÏ vám teì hodlám vyprávût. Vûc první, prostá: Ostrov tu je. AÈ se na nûj cestou okolo díváte nebo nedíváte, je tu, nezávisle na va‰em zájmu, s jak˘msi umûním nevtíravosti, ale taky sebevûdom˘m stáním si na svém místû. On tu prostû je. Nebo tohle: vidíte ho, mÛÏete ho dokonce z protûj‰ího bfiehu dÛkladnû pozorovat, tfieba od severu k jihu a zase zpátky, tfieba i obrácenû,… ale stejnû nezahlédnete, co je uvnitfi, zakr˘vají to stromy. MÛÏete se na nûj jistû vydat. Pak ale musíte zpomalit, sejít ze silnice prudce dolÛ k vodû a pfiekonat fieku – coÏ je pro lidi poãínání dosti nesamozfiejmé, nemají totiÏ ploutve, loìka je vratká a vody nebezpeãné. Pak? Pak najdete staré ruiny a spoustu ãerstvé, husté a vysoké trávy – to první proto, Ïe
P
vÛbec nejste první, kdo se na Ostrov vydal, to druhé proto, Ïe Ostrov má i zítfiek. Je‰tû k tûm zdem – jsou z opravdov˘ch kamenÛ. Lidé, co tu stavûli, je neudûlali, oni je na‰li – kameny uÏ tu nûkde pfiedtím byly, z milosti BoÏí a chemick˘ch procesÛ. Museli je ale brát do ruky, pfiem˘‰let, otesávat je a skládat v zeì. Anebo: nûkdy je na Ostrovû dobfie ãlovûku samotnému, mÛÏe si ti‰e objevovat, ti‰e se radovat ãi breãet, nûkdy zase s lidmi, mÛÏe své objevy nûkomu dát, s nûk˘m se veselit ãi pla‰it chmury, nûkdy tu v horku musí pracovat, jindy ve stínu mÛÏe oslavovat. … Pfiipomnûlo mi to BoÏí království – taky tu je, my ho z cesty nûkdy vídáme a nûkdy ne, má bohatství, které není hned vidût, vydat se za ním je nesamozfiejmé a riskantní, nejsme první ani poslední, kdo ho hledají, je postaveno z toho, co dûlá BÛh i z toho, co dûlá ãlovûk, zní v nûm tiché „já a Ty“ i jakési barevné orchestrální „My“, ví o váze lidské bolesti a umí uchystat pravou radost. Snad uÏ rad‰i slovo závûrem: zatím se v‰ichni musíme vracet zpátky na bfieh. Je‰tû jsme tu potfieba. A taky pfievozník s lodí zatím neodrazil,… buì Ïe máme pfiíli‰ mnoho krámÛ, abychom se mu do ní ve‰li… anebo se dá naloÏit víc úrody, neÏ jsme zatím pfiinesli. Pfieji vám v‰em, trochu i na rozlouãenou, aby Ostrov nepfiestal vûzet zapfiíãen˘ mezi va‰imi my‰lenkami, aÏ dokud Pfievozník neodrazí. Sejdeme se na Ostrovû a budu se tû‰it.
P. Jan
rozhovor
3
OSTROVSKÉ VZPOMÍNÁNÍ KaÏdoroãnû s koncem jara a zaãátkem léta a prázdnin se v na‰ich farnostech stává nejãastûji skloÀovan˘m slovním spojením „Ostrovská pouÈ“. Pfiípravné brigády, plánování a vybírání vhodného programu, organizaãní zaji‰tûní v‰eho potfiebného… Koneãnû pak pouÈ samotná, která úroãí v‰echna snaÏení. Ostrovská pouÈ leÏí na srdci mnoha farníkÛm, ale tím, kdo nese na sv˘ch bedrech podstatnou ãást odpovûdnosti za její pfiípravu a prÛbûh, je pfiece jenom duchovní správce farností. Za dob existence ostrovsk˘ch poutí si „TO“ zkusili
Vzpomenete si, kdy jste poprvé stanul na bfiehu Ostrova?
Úplnû pfiesnû, protoÏe to bylo je‰tû pfied oficiálním zahájením mého pÛsobení nejenom ve ·tûchovicích (a pfiilehl˘ch obcích), ale vÛbec v âechách. Nûkolik dnÛ pfied 1. ãervencem 1995 jsem se jel podívat na tu svou první ãeskou „misii“. Na ‰tûchovické fafie kromû P. Bubeníãka sedûlo nûkolik mlad˘ch lidí, byli plni dojmÛ z nedávno skonãené ostrovské poutû, a tak bylo asi
celkem ãtyfii knûÏí: P. Petr Bubeníãek, kter˘ vyhrabal Ostrov z kopfiiv a tradici poutí zaloÏil (rozhovor s ním viz Proudy ã. 50) poté trojice pokraãovatelÛ tradice: P. Milo‰ Szabo, P. Robert Hanaãík a koneãnû P. Jan Kotas. Druh˘m v fiadû organizátorÛ ostrovsk˘ch poutí, kter˘ se do pamûti úãastníkÛ zapsal pfiedev‰ím pfiípravou a realizací oslav ostrovského milénia v roce 1999 je otec Milo‰ SZABO – dnes duchovní správce ÏiÏkovsk˘ch farnosti v Praze – kter˘ se uvolil zodpovûdût pár otázek na „ostrovské“ téma:
zcela logick˘m vyústûním, Ïe jsme tam nakonec v‰ichni je‰tû vyrazili, dfiíve neÏ nastala noc. Stejnû jsme se uÏ vraceli za úplné tmy. Ta plavba lodiãkou po Vltavû s hvûzdami nad hlavou je nezapomenutelná. Jak˘ byl vበprvní, bezprostfiední dojem z onoho „setkání"?
Hlubok˘. A to z vícero dÛvodÛ. Je‰tû nikdy pfiedtím jsem nezaÏil, aby poutní místo bylo na skuteãném ostrovû. Vezmûte si tu symboliku: dfiíve neÏ se
samotné poutû úãastníte, musíte v‰echno zbyteãné nechat na bfiehu, jinak by vás loì neunesla. S sebou si tedy berete jen to nejnutnûj‰í. Odrazit se od bfiehu, proplout fiekou a vystoupit na zcela jiném svûtû… Kromû toho si vzpomínám na veãerní vycházku po Ostrovû. Mladé jsme nechali u ruin klá‰tera a spolu s m˘m pfiedchÛdcem jsme si vyrazili na severní kout Ostrova. Povídali jsme si, tedy spí‰e povídal on, velmi hezky – o farnos-
4 ti, o svém knûÏství, o plánech, jeÏ mûl. O nûkter˘ch lidech. O svém smutku z odchodu. A o Ostrovû zvlá‰È. Nebylo pochyb, Ïe to v‰echno mûl moc rád a tûÏko se louãí. A já si uÏ tehdy v duchu kladl otázku, zda po tak intenzivním vztahu pfiijme farnost, obyvatelé Povltaví, ale i on jako svého nástupce nového knûze, navíc ze Slovenska… Na‰tûstí vût‰ina obav byla zbyteãná a Pán BÛh v‰e fiídil velmi dobfie. Pro mû nezaslouÏenû dobfie. Kolik poutí vlastnû probûhlo za doby va‰eho pÛsobení ve ·tûchovicích?
To se dá pfiesnû spoãítat: v roce 1996, 1997, 1998 a pak ta poslední – jubilejní u pfiíleÏitosti tisíciletí Ostrovského klá‰tera v roce 1999. TakÏe dohromady ãtyfii. Byla jejich pfiíprava a realizace ve va‰í zdej‰í pastoraci nûãím v˘jimeãn˘m, anebo to byla jenom jedna z mnoha akcí, které jste za svého pÛsobení ve ‰tûchovické farnosti organizoval?
MoÏná se to na první pohled nezdá, ale kdo mû zná lépe, ví, Ïe nemám pfiíli‰ v oblibû „masové akce“. MoÏná proto, Ïe nemám moc rád tzv. manifestace. Pokud mám napfiíklad manifestovat svou víru, radûji bych byl, aby byla vidût
rozhovor
v m˘ch drobn˘ch skutcích, v mém pohledu, v úsmûvu, v obyãejném slovû, v naslouchání… To je tûωí, mnohem tûÏ‰í – protoÏe tato manifestace svého vztahu k Bohu nemá omezení: zahájení, prÛbûh a závûr… Kromû toho hrozí u takov˘ch akcí nebezpeãí, Ïe vnitfiní proÏitek události zaostane nûkde za tím vnûj‰ím pozlátkem. Toto nebezpeãí tu je vÏdycky, nelze si nalhávat nûco jiného. Velké akce v‰ak na druhé stranû zároveÀ mohou nûkter˘m lidem ukázat, Ïe jsou takové vûci v Ïivotû, které jsou v˘jimeãné a stojí za to se kvÛli nim zastavit a vûnovat jim pozornost. Omlouvám se za tak dlouh˘ úvod k odpovûdi, ale chtûl jsem jen vysvûtlit, proã ostrovská pouÈ pro mû osobnû nemohla b˘t pouze jednou z mnoha akcí… Abychom to nebezpeãí, o nûmÏ jsem se zmiÀoval, minimalizovali, bylo zapotfiebí, aby kaÏd˘, kdo se pfiípravy poutû úãastnil, byl na jedné stranû nároãn˘ na sebe a v‰e dûlal co moÏno nejdokonaleji, a zároveÀ nezapomnûl do toho vloÏit svoje srdce. Aby to nebyla ani suchá profesionalita, ale ani opováÏlivé spoléhání se na Boha bez vloÏení na‰eho lidského maxima. A to je skuteãnû nároãné. Dodnes jsem vdûãn˘ Pánu Bohu za ty lidi, ktefií byli ochotni pod m˘m vedením tu pouÈ jiÏ celé t˘dny pfied jejím konáním
organizovat. A touto cestou i po létech dûkuji také jim. Mûl jste vÛbec tu dobu pfiíprav na ostrovské poutû a poutû samotné rád, anebo jste je pfiijal jako nutnou souãást zdej‰ího pastoraãního pÛsobení?
âásteãnû jsem odpovûdûl jiÏ v pfiedchozí otázce. Pokud pfiijmu, Ïe nûjakou akci budu organizovat, tak pro mû pfiijmout znamená vloÏit do toho srdce. Jin˘mi slovy: mít to rád. V opaãném pfiípadû vycítí lidé, Ïe jde pouze o divadlo anebo o stavûní pomníku své osobû. V‰echno, co ãlovûk dûlá, nese jeho podpis. A proto je pfiirozené, Ïe se k tomu vrací, kochá se v tom, obãas si libuje, jak to (u)dûlal dobfie… I z tohoto dÛvodu jsem se po svém pfieloÏení z farnosti stáhnul. Chtûl jsem a chci, aby nejenom farníci pfiijali to, Ïe poutû se budou opût organizovat jinak, Ïe mí nástupcové do toho budou vkládat to, co jim Pán nadûlil do vínku. Ale je dÛleÏité, abych tuto skuteãnost pfiijal i já. Pokud letos po létech pfiijíÏdím na Ostrov i se sv˘mi nov˘mi farníky, chci naãerpat z té duchovní síly, kterou Ostrov jako takov˘ v sobû má. Nechci a nemohu srovnávat, jaké to bylo a jaké to je. Urãitû to JE dobré… A zda to BYLO dobré v dobû mého knûÏského pÛsobení v tûchto místech, já nevím.
rozhovor
Mûl jsem ty poutû (a tu pfiípravu) rád. V‰e ostatní je uÏ dnes záleÏitostí BoÏí. Ovoce nemusím vidût ani já ani nikdo jin˘. I kdyÏ nepopírám, Ïe by mi to (asi jako kaÏdému ãlovûku) udûlalo dobfie. Spl˘vají ostrovské poutû ve va‰ich vzpomínkách v jednu, anebo vzpomínáte na kaÏdou zvlá‰È? Byla nûkterá z nich nûãím v˘jimeãná?
KaÏdá byla nûãím v˘jimeãná. Ta první, kdy pr‰elo a hrozilo, Ïe ve‰kerá pfiíprava bude zbyteãná. Dokonce se odpolední program musel zru‰it. A já si veãer kladl otázku, jak˘ to mûlo v˘znam. A tfii dny poté se mi pfiihlásili dva náhodní náv‰tûvníci Ostrova, Ïe je ta událost oslovila a poÏádali o pfiípravu ke kfitu. A ten sku-
teãnû pozdûji probûhl, i kdyÏ mimo ‰tûchovickou farnost. Nebo pouÈ, kdy pan biskup Paìour nejdfiíve ohlásil, Ïe hned po skonãení m‰e musí odjet, a pak zÛstal na opékání bufitÛ, dále na programu pro dûti, dokonce jsem ho je‰tû odpoledne ve ãtyfii vidûl z pódia, jak sedí mezi lidmi a naslouchá odpolední besedû… To taky o nûãem mluví. Stejnû jako ta následující pfiinesla tfieba dopis matky, která tam prosila za návrat sv˘ch dûtí k vífie. Ta poslední, jubilejní, byla asi v nûãem jiná. Taková… vût‰í, slavnostnûj‰í… Ale ne v˘jimeãná. V˘jimeãná byla opravdu kaÏdá z nich. Která byla pro vás osobnû tou nejkrásnûj‰í?
·tûchovice 1935, cesta ke kostelu pfies Kocábu. Z knihy Svatojánské proudy autorÛ Honzy a Blanky Reichardtov˘ch
5 V kaÏdém roce to byla ta, která právû probûhla. A dnes? Nesrovnávám je. Ostrov je krásné místo. Nosí v sobû ohromn˘ duchovní potenciál. A kaÏdá, i ta sebemen‰í, ale dobfie pfiipravená pouÈ mÛÏe nûco z toho potenciálu pomoct odkr˘t i tûm, kdo stanou na jeho bfiehu poprvé v Ïivotû. A tehdy nastává ten nejkrásnûj‰í okamÏik. Vûfiím, Ïe i ta leto‰ní pouÈ bude pro mû opût nejkrásnûj‰í. V dobû va‰eho pÛsobení probûhla oslava tisíciletí Ostrovského klá‰tera. âím byla tato slavnostní pouÈ jiná a co vám pfiinesla, resp. vzala?
Vzala… Sv˘m zpÛsobem mi vzala vás, protoÏe právû díky jubilejní pouti si v‰iml víc pan kardinál, Ïe tam jsem a rozhodl, Ïe by mû potfieboval nûkde jinde. Podle lidsk˘ch v˘poãtÛ mi dále vzala spoustu ãasu, fyzick˘ch i psychick˘ch sil. Hodnû jednání, zafiizování, shánûní sponzorsk˘ch pfiíspûvkÛ… Oslovit prezidentskou kanceláfi, vstoupit do jednání s nûmeck˘mi hosty, nav‰tívit matefisk˘ klá‰ter v Niederaltaichu, psát dopisy na ministerstva, obdrÏet desítky povolení – od památkového ústavu k postavení nového pódia pfies ministerstvo obrany kvÛli pokusu postavit pontonov˘ most, dále ministerstvo zemûdûlství, Ïivotního
6 prostfiedí… Zajistit kotvení parníku, pfiesvûdãit o úãasti známé osobnosti, jednat na úrovni generálních fieditelÛ nûkter˘ch podnikÛ… Dnes se mi zdá, Ïe to ani nebylo moÏné, aby se taková akce, jaká nakonec probûhla, mohla uskuteãnit v takov˘ch podmínkách, jaké jsme mûli. Lhal bych, kdybych tvrdil, Ïe to ‰lo snadno. Na druhé stranû mi ta pouÈ pfiinesla mnoho. Paradoxnû více jiÏ v dobû pfiíprav. Jistû nejsem sám, kdo si vzpomene, jak se právû pfii brigádách objevily na Ostrovû nové tváfie, jak se tam odhodlali nûktefií farníci více zapojit do na‰eho spoleãenství… KdyÏ jsem jednou v sobotu vidûl vedle sebe s kosou v ruce pracovat vysoko‰kolského profesora, doktorku práv, obvodního lékafie, kandidátku vûd, ktefií si pak srdeãnû a s nefal‰ovanou láskou povídají a dûlí se o kus svaãiny se silniãáfiem, truhláfiem, prodavaãkou, zdravotní sestrou… Tehdy jsem byl velmi ‰Èastn˘. Dnes uÏ mohu fiíct, Ïe jsem se opfiel o strom a se slzami v oãích jsem dûkoval za to, Ïe ta pouÈ bude. I kdyby uÏ samotné milénium nevy‰lo (a ono díky BoÏí laskavosti vy‰lo), pochopil jsem, Ïe bylo dÛleÏité je pfiipravovat. Omlouvám se, Ïe nebudu teologicky pfiesn˘, ale já jsem vidûl a zaÏil „katolickou církev v praxi“.
rozhovor
Vzpomínáte zvlá‰tû rád na nûkteré ze setkání s lidmi, které vám „Ostrovské putování“ pfiineslo?
Urãitû – kaÏd˘ z nás od Boha obdrÏel nûjaké schopnosti a dary. Umût naslouchat je dÛleÏité, protoÏe i tím nasloucháním se odpoutávám od sebe, svého „já“ a uãím se uznávat jiné. KdyÏ pominu setkání s lidmi ve farnosti, jeÏ jsem zmínil pfied chvílí, tak kaÏdé setkání s hosty bylo pro mû pfiínosem. Hudebním – Ztracená kapela, Schola gregoriana pragensis, ale i domácí Laudato sii… I setkání s lidmi jin˘mi neÏ jsem já, s odli‰n˘mi názory, dokonce i s tûmi, ktefií mû nemusejí mít pfiíli‰ v lásce, mÛÏe b˘t pfiínosem. ProtoÏe uãí pokofie a toleranci. A tak je tûÏké fiíct, zda jsem byl osloven více povídáním s biskupem Mal˘m, jezuitou Koláfiem, tehdy vojensk˘m kaplanem Holubem… Anebo chartistkou KfiíÏkovou, teologem Halíkem, dnes jiÏ zesnul˘m historikem Boháãem ãi hercem Ebenem… Asi jsem neodpovûdûl na otázku. Ano, vzpomínám „zvlá‰tû rád“ na v‰echna setkání s lidmi na Ostrovû. V ãem vy sám osobnû vnímáte v˘znam této události?
Spí‰e v˘znam Ostrova – nûkolikrát jsem pfiem˘‰lel, kolik rovin vlastnû má duchovno tohoto místa. Je to místo
modlitby: stával tady klá‰ter a mni‰i urãitû nûkolikrát dennû vysílali k Bohu své spoleãné i soukromé modlitby. Je to místo sebezapfiení: Ïivot v klá‰terech raného stfiedovûku byl místem i tvrdé práce a odfiíkání. Je to místo obûtí náboÏenské netolerance: nejen vypálení klá‰tera husity, ale i násilná smrt místních benediktinÛ. Je to místo zesnul˘ch: v lapidáriu Národního muzea v Praze jsou dodnes náhrobní desky ostrovsk˘ch opatÛ a pfii sebemen‰ích pracích na Ostrovû se i dnes nacházejí ostatky morov˘ch obûtí zde pohfiben˘ch v 17. a 18. století. Tak si fiíkám: není to místo uprostfied fieky pfiímo vybídkou, aby se zde nበnárod uãil podávání ruky a odpou‰tûní? Na bfiehu zanechat spory a netoleranci a tam, oãi‰tûni pfiechodem vodou, vracet se k Bohu Stvofiiteli a k prvotnímu daru pokoje a lásky? V roce 1999 jsem si myslel, Ïe jsem tam poslán i proto, abych se o to pokusil. Dnes vûfiím, Ïe poslu‰ností biskupovi, kter˘ mû chce jinde, udûlám víc. A v˘znam Ostrova a jeho dal‰í v˘voj pfienechám tûm, kter˘m patfií – místním duchovním, vûfiícím a obyvatelÛm tak nádherného kraje âech, jak˘m je Povltaví. Vracíte se na Ostrov rád?
Ano, rád. Velmi rád. za rozhovor dûkuje Daniela Schröffelová
názory a svûdectví
V posledním ãísle PROUDÒ jsme otevfieli pravidelnû-nepravidelnou rubriku redakãní korespondence, ãtenáfisk˘ch názorÛ a ohlasÛ na uvefiejnûné ãlánky. Dnes vám pfiedkládáme úryvek z dopisu na‰í „pfiespolní“ ãtenáfiky ze sousední farnosti Vysok˘ Újezd. Otiskujeme ho s radostí, protoÏe dokládá, Ïe nበvûstník má své ãtenáfie i na místech, kde bychom to vÛbec neãekali. âtenáfie, které tfieba vÛbec neznáme, a pfiesto (anebo právû proto?) jsme jim za jejich pfiízeÀ a zájem vdûãni…
VáÏená redakce, se zájmem jsem si pfieãetla va‰e Proudy. Pohladilo mû po du‰i, jak jste psali o na‰em panu faráfii Jindfiichu Brandejsovi, kterého si my farníci velice váÏíme. Potû‰ilo mû, Ïe pí‰ete i o na‰em kostelíku v Újezdû a Neveklovû. Oba kostelíky mi pfiirostly k srdci. V Neveklovû jsem se narodila a Ïila a ve Vysokém Újezdû nav‰tûvuji bohosluÏby. Starám se o 86letou maminku, se kterou bohosluÏby nav‰tûvujeme. Zaujal mû i vበpfiíspûvek „Rozhovor s pedagogy“, za kter˘ vám za v‰echny b˘valé uãitele, dnes seniory, dûkuji. Navrátila jsem se po 30 letech zpátky domÛ, pfied dvûma lety mû nûco oslovilo a zaãala jsem taky psát. Básnû, pfiedev‰ím o svém rodném Povltaví, o na‰em kostelíku v Kfieãovicích, Netvofiicích… Pfieji vám hodnû BoÏího poÏehnání ve va‰í práci. Jindra Schneiderová-Jankovská, Vysok˘ Újezd
Své místo na na‰ich stránkách nachází také svûdectví o proÏit˘ch okamÏicích, kdy si nûkdo z nás hluboce uvûdomil BoÏí blízkost. Skuteãnost, Ïe se chcete o proÏitky tûchto chvilek dûlit, dokládá, Ïe spoleãenství v na‰ich farnostech Ïije, a to je i nadûjí do budoucna…
7
O K¤TU
Pfiiznám se, Ïe mi vÛbec nepfiichází slina na jazyk, slova v hrdle váznou a motají se do tûch nejspletitûj‰ích uzlÛ. Vynofiují se obrazy, zvuky... vzpomínky, jako kolotoã. Ale pro ten jeden základní, hlubok˘, pradávn˘ proÏitek – pro ten nenalézám slova. V tom je v‰ak snad jeho krása, v tom je jeho podstata i síla. Tento proÏitek a víra sama o sobû je a vÏdy zÛstane velk˘m tajemstvím, jehoÏ nevyãerpatelnost máme moÏnost objevovat stále znovu a znovu a stále hloubûji. Pro mne byla tato chvíle v˘jimeãná svou prvotností, ale pfiedev‰ím bych byla vdûãná, kdyby ten kfiest mohl b˘t i pfiipomínkou chvíle, kdy jste vy „oblékali Krista“ a vzdali se své vlastní sebestfiednosti, tedy stali se „nov˘mi“ lidmi. NeboÈ o velikonoãní vigilii bychom se mûli kaÏd˘ znovu oãi‰Èovat. Tímto bych ráda vyjádfiila díky v‰em zúãastûn˘m, pfiedev‰ím své kmotfie a pateru Janovi. Va‰e Adéla Lábusová
POUË DO ¤ÍMA 27. 4. – 2. 5. 2002
Sedmdesáté narozeniny mi pfiinesly tento krásn˘ dar. Díky Milo‰ovi Franti‰kovi, kter˘ jel se mnou, celou cestu o mne peãoval a dûlal mi prÛvodce. (·patnû sná‰ím vedra a teì jiÏ i vût‰í námahu.) Ubytováni jsme byli v areálu Nepomucena u fieholních sestfiiãek, které se starají o bohoslovce a kromû toho vydûlávají na provoz Nepomucena tím, Ïe ubytovávají nûkteré turisty. âíst nebo sly‰et o krásách ¤íma a nevidût je na vlastní oãi, není to pravé. ProtoÏe jsme byli na „vlastní pûst“, dalo se v nûkter˘ch bazilikách sedût, odpoãívat, v klidu se modlit za ty, které jsme zanechali doma a vstfiebávat atmosféru svat˘ch míst. Milo‰ Fr. toho vyuÏíval a vysvûtloval mi mnoho vûcí, které bych sama nezaregistrovala.
8
názory a svûdectví
Nejvíce na mne zapÛsobily bazilika sv. Petra ve Vatikánu s hrobem sv. Petra, bazilika sv. Pavla za Hradbami (Fouri le Mura) i s nádhernou Rajskou zahradou v klá‰terním dvofie. Také bazilika Panny Marie Nejvût‰í (Santa Maria Maggiore), bazilika Sv. KfiíÏe, kde je relikviáfi s ãástmi Sv. KfiíÏe, nápis z KfiíÏe, trny a hfieb. RovnûÏ bazilika sv. Jana v Lateránu. Nezapomenutelné jsou dojmy z Kolosea, ohromn˘ch rozmûrÛ pfii pohledu na Forum Romanum… atd. atd. atd. Bylo by toho na nûkolik stránek záÏitkÛ. Setkali jsme se také s bohoslovcem Karlem, kter˘ pracuje ve ãtvrti Trastevere v komunitû San Egidio, kde se starají o rÛzné skupiny lidí tûlesnû i mentálnû postiÏen˘ch, o chudé a imigranty. Zúãastnili jsme se veãer jejich pravidelného programu bohosluÏby slova s krásn˘mi duchovními zpûvy. Chrám byl zcela zaplnûn lidmi v‰ech generací. KdyÏ dnes vzpomínám, mám pocit, Ïe jsme tam byli mûsíc, tolik bohat˘ch záÏitkÛ to bylo. Díky pomoci a ochranû Pána po v‰echen ãas jsem se zase ráda vrátila domÛ a do na‰eho krásného ‰tûchovického kostelíka. Libu‰ka Pfievrátilová
VÍM, ÎE NEJSEM SÁM
Rád bych se s vámi se v‰emi podûlil o své ãerstvé záÏitky a zku‰enosti s tím, jak ãlovûku pomáhá modlitba vlastní i ostatních. Obraz první – o vífie. Operaãní sál: Ze dvou nabízen˘ch moÏností – celkové narkózy nebo jen ãásteãného umrtvení (od pasu dolÛ) – volím tu druhou. Díky tomu jasnû vnímám v‰echny pfiípravy na operaci, modlím se za v‰echny kolem sebe a cítím uvnitfi úÏasn˘ klid a dÛvûru, Ïe v‰e dobfie dopadne. UvaÏuji, nakolik je tento pocit ovlivnûn uti‰ujícími prostfiedky. V prÛbûhu operace se pak stfiídají momenty jakéhosi polospánku s chvílemi plného vûdomí, kdy sly‰ím hlasy operujícího t˘mu, zvuky operaãních nástrojÛ a pfiitom in-
tenzivnû vzpomínám na v‰echny blízké, ktefií na mû myslí a modlí se za mne. Tû‰ím se na to, jak jim budu moci uÏ brzy oznámit, Ïe jsem po operaci. Cestou z operaãního sálu doufám, Ïe nebudu pfievezen na jednotku intenzivní péãe, ale Ïe se vrátím zpût na pokoj, kde mám mobil. Necelou hodinu po operaci uÏ úplnû nad‰en telefonuji ze svého pokoje a s vdûãností pfiem˘‰lím o tom, jak mû BÛh doslova rozmazluje. Obraz druh˘ – o radosti. První ráno po operaci: Teprve nyní si plnû uvûdomuji, Ïe mám v‰e za sebou a znovu pociÈuji hlubokou vdûãnost, otvírám breviáfi a ranní chvály si opravdu proÏívám: … A my v‰em hlásáme radostnou zvûst, Ïe ta zaslíbení, která BÛh dal na‰im otcÛm, vyplnil na jejich dûtech, na nás, kdyÏ vzkfiísil JeÏí‰e. Tak je i psáno v Ïalmu: „Ty jsi mÛj Syn, já jsem tû dnes zplodil“ (Sk 13, 30-33). Cel˘ den proÏívám v úÏasné euforii, Ïe v‰e probíhá v BoÏí reÏii. Ve v˘borné náladû pfiijímám první náv‰tûvy, spoustu mil˘ch telefonátÛ a povzbudiv˘ch SMS zpráv. Obraz tfietí – o /bez/nadûji. Páteãní noc: âtvrtá noc po operaci je nekoneãná, noha bolí, nezabírají ani injekce na bolest ani prá‰ek na spaní, místností se oz˘vá nafiíkání prvního spolupacienta, kter˘ je právû po operaci a chrápání druhého, kter˘ má v‰e je‰tû pfied sebou. Pokou‰ím se modlit, ale nemohu se vÛbec soustfiedit, vybiãované smysly vnímají v‰echny ru‰ivé zvuky. Opût otvírám breviáfi a znovu ãtu ne‰pory: … Kristus, aãkoli byl Syn BoÏí, nauãil se sv˘m utrpením poslu‰nosti. KdyÏ tak dokonal své dílo, stal se pfiíãinou vûãné spásy pro ty, ktefií ho poslouchají… (Îid 5, 8-10). Znovu si uvûdomuji, jakou mám úÏasnou v˘hodu, Ïe nejsem ani v nejtûωích chvílích sám, Ïe se mám ke komu se sv˘m trápením obracet. Je mi velkou posilou i vûdomí, kolik lidí na mû myslí a za mû se modlí, kdyÏ toho sám nejsem schopen. BoÏe, dûkuji Ti za v‰echny ty bratry a sestry. Jifií Suk
zeptali jsme se
9
Chce to jen umût ti‰e vnímat... Pozorn˘ ãtenáfi, kter˘ doãte nበfarní obãasník aÏ k tiráÏi na konci poslední stránky, se mÛÏe mimo jiné dovûdût, Ïe za grafickou úpravu ProudÛ vdûãíme dvojici schované pod trochu tajemn˘m J.+J. Majcherovi. Kdo tedy jsou ti, kdo dávají ProudÛm jejich definitivní tváfi, formují stránky tak, aby byly ãtenáfisky pfiitaÏlivé? Kdo jsou ti, pro tebe, mil˘ ãtenáfii, vlastnû neznámí a pfiece nepostradatelní, grafici? Vystoupí Jana a Jan Majcherovi z anonymity tiráÏe a prozradí (tak trochu i sv˘m) ãtenáfiÛm ProudÛ nûco o sobû?
Je nám dohromady 84 let, vzali jsme se zhruba pfied 15 lety. Jsme Zbraslaváci, jen Jana proÏila malou ãást dûtství v Bruntále. Oba jsme profesí grafici, pfiesnûji fieãeno, grafická designérka a typograf. Zvlá‰tû na konci osmdesát˘ch let jsme se vûnovali volnému v˘tvarnému umûní na pomezí informelu. V té dobû jsme uskuteãnili nûkolik autorsk˘ch v˘stav, napfi. na Deltû nebo v ¤eznické. Po revoluci jsme se snaÏili zvládnout v rámci oboru poãítaãe. âasem jsme se osamostatnili, nûkolik posledních let uÏ oba pracujeme tak fiíkajíc na volné noze. Rozli‰ujeme 2 druhy zákazníkÛ, jedni nám pfiiná‰e-
jí peníze, pro druhé, vût‰inou z oblasti nekomerãní kultury, pracujeme tfieba i zdarma. Na‰ím nejznámûj‰ím grafick˘m poãinem urãitû byly plakáty s básnûmi, které se objevovaly nûkolik let ve vagonech praÏského metra. Ale realizovali jsme mj. i napfi. pro V˘bor dobré vÛle Olgy Havlové v kÛÏi vázanou knihu Deset dopisÛ Olze podepsanou autorem Václavem Havlem
nebo (bohuÏel v praxi pak nevyuÏit˘) obsáhl˘ autorsk˘ manuál pro pouÏití loga Praha – Mûsto evropské kultury roku 2000. MoÏná si nûktefií ãtenáfii ProudÛ je‰tû vzpomenou i na pozvánky, pohlednice a plakáty, které se uplatnily pfii oslavách milénia Ostrovského klá‰tera v roce 1999. Byly téÏ od nás. âást energie vûnujeme provozu nakladatelství Cherm (www.cherm.net). Zamûfiujeme se zde na pÛvodní ãeskou
10
zeptali jsme se
tvorbu, ale i na literaturu duchovní. Namátkou: Cyklus meditativních skladeb Ïánrovû oscilujících mezi polohou litanie, modlitby a rozpravy Pavla Rejchrta Labyrint zemû Sinear nebo jedenáct studií Ivana O. ·tampacha Tu‰ili svûtelné záplavy, kde se autor vûnuje otázce vnímání Boha v ãeské v˘tvarné a literární modernû. Nûkolik ukázek z kníÏky Petra P. Payna Neãekan˘ ãekan˘ a jiné variace na staré biblické pfiíbûhy bylo kdysi oti‰tûno v Proudech. Víte pfiesnû, kolik ãísel ProudÛ pro‰lo va‰ima rukama, va‰í grafickou úpravou a které ãíslo bylo to va‰e první?
33. První ãíslo ProudÛ, které vy‰lo v únoru 1996, bylo tfiicáté. Teì zpracováváme ãíslo 64.
ProtoÏe... také Proudy zÛstávají vûrny nám. Za dobu na‰í spolupráce se vystfiídali celkem tfii ‰éfredaktofii, mûní se s osobou v ãele va‰e vnímání ProudÛ?
Proudy za P. Milo‰e se vztahovaly víc i k dûní mimo farnost, za P. Roberta byly moÏná jednodu‰‰í, ale mûly nezamûniteln˘ „pfiím˘ tah na branku“. S P. Janem zpracováváme teprve tfietí-ãtvrté ãíslo, zdá se, Ïe se budou víc vztahovat k umûní...
Vzpomenete si na nûco hezkého, co jste si v Proudech pfieãetli?
Mûní ‰éfredaktofii z va‰eho pohledu tváfi ãasopisu?
V poslední dobû napfi. Slovo na úvod P. Jana v ãísle 61, bylo o tichu. Jana si vÏdy ráda ãítává v rubrice Z historie obcí.
Vnû nepfiíli‰. Spí‰ pfiicházejí s nov˘mi právû pro nû charakteristick˘mi impulsy obsahov˘mi.
A nûco, co vás opravdu rozlítilo?
Jak a proã „to“ vlastnû zaãalo?
Je nûco, co v bûhu zmûn zÛstává v Proudech nemûnné?
Jednoho dne básnífika a pfiekladatelka Markéta Hrbková ze ·tûchovic za námi poslala ‰éfredaktora ProudÛ P. Milo‰e...
Urãitû dobrá vÛle tûch, ktefií se na nich podílejí. Dobrá schopnost (sebe)reflexe.
…a proã zÛstáváte ProudÛm vûrni?
o nic jiného, neÏ o standardní fiemeslo, kvalitní sazbu apod. Samozfiejmû se nám líp pracuje s texty, které nás oslovují a rozumíme jim, neÏ kdyby tomu bylo opaãnû.
Do jaké míry vás osobnû pfii grafické úpravû oslovuje obsah ãasopisu?
Dnes se jednotlivá ãísla ProudÛ z pohledu grafick˘ch úpravcÛ vyvíjejí mûrou nevelkou. NesnaÏíme se víceménû
Opravdu nic. Co ve svém Ïivotû povaÏujete za záblesky „toho boÏího"?
Samotn˘ Ïivot, vlastnû v‰echno. Chce to jen umût ti‰e vnímat. Nemusí se o tom mluvit. Má bÛh ve va‰ich oãích svou grafickou podobu?
Na to neumíme odpovûdût. za rozhovor dûkuje Daniela Schröffelová
stalo se
15. – 16. 3. 2002 Jako ãlen farní rady jsem jiÏ na nûkolika farních radách zasedal, a proto mû ohlá‰ení dal‰í nepfiekvapilo. Ale v˘jezdní zasedání a je‰tû dvoudenní – to bylo nûco zvlá‰tního. Zatímco obvyklé farní rady probíhaly veãer na fafie ve ·tûchovicích, mûla se tato konat v klá‰tefie ve Slaném v prÛbûhu páteãního veãera a sobotního dne. Zatímco jsme na bûÏn˘ch farních radách fie‰ili praktické otázky chodu farnosti, toto zasedání mûlo b˘t naplnûno modlitbou, pohledem na roky minulé a pfiedstavou o ãasech budoucích. Páteãní veãer probíhal v duchu pfiesunu do Slaného, dobré veãefie a pfiíjemného posezení v kruhu ãlenÛ farní rady. Po sobotní snídani s obyvateli klá‰tera a po ranní modlitbû breviáfie jsme se pustili do práce. Pod vedením otce Jana jsme se snaÏili rozpomenout na prÛbûh minul˘ch asi 15 let v na‰í farnosti (‰tûchovicko-slapsko-davelské), pfiipomenout si v‰echny akce (oslavy, poutû, dovolené, koncerty, v˘lety, brigády atd.) a u kaÏdé z nich si fiíct, co na ní bylo dobré, co ‰patné, která by se mûla vylep‰it a rozvíjet a kterou naopak utlumit a dále se jí nevûnovat. Bylo toho moc a moc na pfiem˘‰lení. Dopoledne uteklo jako voda a byl ãas posilnit jiÏ umdlévající tûla chutn˘m obûdem z klá‰terní kuchynû. Po obûdû a nezbytné polední kávû jsme pokraãovali. Tématem byl pohled do budoucnosti. Zam˘‰leli jsme nad tím, kam smûfiovat úsilí na‰í farnosti – úsilí tûch, ktefií se chtûjí podílet na Ïivotû SVÉ farnosti, a tím i na Ïivotû celé církve. Dále jsme si fiekli, jak postupovat pfii dal‰í zmûnû duchovního správce, jak mu podat ucelen˘ obraz o na‰í farnosti, o dûní, které bychom rádi zachovali a zároveÀ citlivû pfiijali jeho pfiedstavy, zámûry a zmûny. Na závûr jsme se pomodlili v pfiilehlé kapli, rozlouãili se s osazenstvem klá‰tera, podûkovali
11
za poho‰tûní a ubytování a rozjeli jsme se k domovÛm. Byla to opravdu netradiãní farní rada. A podle názoru v‰ech pfiítomn˘ch ãlenÛ to bylo velice uÏiteãné zasedání. M.D. – ãlen farní rady
18. 4. 2002
KnûÏí jílovského vikariátu (tvofií ho farnosti na území mezi Úvaly, Sázavou a ·tûchovicemi, pÛsobí v nûm 12 knûÏí, vikáfiem je P. Stanislav Ho‰ek z Jílového) se se‰li na na‰í fafie ve ·tûchovicích ke své pravidelné mûsíãní „vikariátní konferenci“. Nejprve v 9 hodin slavili ve farním kostele spolu s malou skupinou farníkÛ eucharistii, které pfiedsedal P. Ivan Kudláãek z Mnichovic. Pracovní dopoledne vûnovali jak vûcem souvisejícím s praktickou správou farností ve vikariátu, tak nûkter˘m problémÛm Ïivota na‰í diecéze a církve vÛbec (budoucí podoba farního uspofiádání, situace na praÏské teologické fakultû, podoba pfiípravy knûÏí,…). Po v˘borném obûdû, kter˘ pfiipravila Katefiina NoÏinová a její pomocnice, a nepracovním posezení u kávy se knûÏí opût rozjeli ke sv˘m stádÛm. pjan
30. 4. a 2. 5. 2002
Celá na‰e 5. tfiída se byla podívat v místním kostele. Jak se nám to líbilo? To byste se asi museli zeptat v‰ech ÏákÛ, ale já vám to fieknu za v‰echny: V kostele se nám to v‰em moc líbilo, aÏ na pár remcalek, kter˘m se tam moc nechtûlo, ale nakonec byli v‰ichni pfiíjemnû pfiekvapeni. Zjistili jsme totiÏ mnoho nov˘ch uÏiteãn˘ch vûcí, které jsme dosud nevûdûli. UÏ víme, jak se hraje na varhany, kdo byli ãe‰tí panovníci a hlavnû, kdo byl JeÏí‰ Kristus a také o oknech ve tvaru rÛÏe s barevn˘mi sklíãky. Sami jsme si je zkusili udûlat. Jsou povû‰eny u nás ve ‰kole. Pfiijdete se podívat? Nebo staãí zajít pod okna chodby. Nejhezãí jsou, kdyÏ na nû svítí sluníãko. DÛstojn˘ pán nám slíbil, Ïe se na nás pfiijde podívat. Pfii‰el a pfiijde zas. Tentokrát nám bude
12
stalo se
vyprávût o Cyrilovi a Metodûjovi. UÏ se na nûho moc tû‰íme. PáÈáci ze ·tûchovic 1. 5. 2002
Dostat se vãas hned na zaãátek poutû aÏ z Prahy není nic sloÏitého, ale obãas se prostû „nezadafií“. Myslela jsem si, Ïe poutníky dobûhnu snadno a rychle, ale v tom jsem se letos zm˘lila. Tempo nemûli rozhodnû ‰patné, a tak jsem poãetnou skupinu dostihla aÏ témûfi ve dvou tfietinách cesty. Zato právû vãas, abych si vyslechla první úryvky z Písma a mohla se spolu s ostatními zamyslet a hlavnû zastavit a vydechnout. PouÈ pokraãovala v dobrém duchu
to vorÛ motorové ãluny, které jsou od leto‰ního roku opût povoleny, a tak toho hojnû vyuÏívají. I na Rovínek tedy uÏ dotrhla civilizace se sv˘m hfimotem. Co bylo naopak stejné? Jako kaÏd˘ rok i letos se poutû zúãastnil P. Petr Bubeníãek, jako kaÏd˘ rok i letos vy‰lo krásnû poãasí a pouÈ byla vlastnû prvním skuteãnû krásn˘m dnem leto‰ního jara. Jako obvykle byla m‰e krásná a jako obvykle se uÏ teì tû‰ím na pfií‰tí rok. M‰í u Rovínské kapliãky den ale je‰tû ani zdaleka neskonãil. Veãer pokraãovala slavnost u táboráku na zahradû ‰tûchovické fary. Jedlo se, peklo a hodovalo, povídalo se a byl ãas na zastavení a setkání. Co víc si pfiát? Snad jen za v‰echno podûkovat a doufat, Ïe se pfií‰tí rok zase potkáme. Dana âermáková
10. 5. 2002
M‰e svatá na Rovínku – kaÏd˘ rok stejná a pfiesto jiná...
a veselé atmosféfie aÏ k so‰e sv. Jana Nepomuckého, kter˘ kontroluje, co se dûje pod hrází. Po obvyklé zmrzlino/pivové pauze jsme se v dobrém ãase a rozmaru dostali aÏ k opravené kapliãce na Rovínku. M‰e svatá je kaÏd˘ rok stejná a pfiesto jiná. V ãem tedy byla jiná letos? Napfi. v tom, Ïe jsme stáli obráceni bokem ke kapliãce, abychom si mohli sednout na trávu – a tak se vzpomínalo i na letní dûtsk˘ tábor, kter˘ se tu pfied drahnû lety konal. Letos projíÏdûly kolem kapliãky mís-
JiÏ na poslední vikariátní konferenci, která se konala ve ·tûchovicích se projednávalo nové uspofiádání farností v na‰em vikariátû. Následnû na svolané farní radû jsme byli vyzváni, abychom se jako zástupci farnosti zúãastnili vikariátního semináfie laikÛ a knûÏí v ¤íãanech. Se‰li jsme se z farností vikariátu v hojném poãtu, je vidût, Ïe nám na farnostech je‰tû opravdu záleÏí. Nás zastupovali Marek Dobrusk˘, Eva Îemliãková, Katka NoÏinová a pater Jan. Prozatímní návrh arcibiskupství je ustanovení 6 sídelních farností, ke kter˘m se pfiipojí spádové obce. BohuÏel v nûkter˘ch pfiípadech asi uspofiádání ne‰Èastné, podle ostré a chaotické diskuse, která se nad tímto rozdûlením rozpoutala. Navrhované sídelní farnosti: Jílové, ¤íãany, Úvaly, Mnichovice, Kostelec u KfiíÏku, Sázava. Pozitivní a dÛleÏité pro nás je, Ïe jsme nebyli ani k jedné z tûchto farností pfiipojeni. Na‰e farnost má b˘t nesídelní, spravována ze Zbraslavi nebo Nového Knína. Velk˘ dÛraz se kladl na v˘chovu laikÛ, ktefií by pfievzali vût‰í ãást práce ve farnostech. Vedení bohosluÏby slova, pohfibívání, vedení spoleãenství, v˘uka náboÏen-
stalo se
13
ství, to v‰echno by mohli v na‰í farnosti vykonávat laici. BohuÏel, aÈ se nám to bude líbit nebo ne, tato skuteãnost jednou pfiijde. Vûkov˘ prÛmûr na‰ich knûÏí je více neÏ 60 let. Myslím, Ïe záleÏí dost na nás, jak a zda to spoleãenství, které tady máme, bude Ïít dál. Já osobnû si myslím, Ïe se i do na‰í farnosti najde knûz, moÏná po nûjaké ãasové odmlce. Na nás je, abychom se zaãali za na‰e farnosti intenzivnû modlit a prosit v modlitbû za nová knûÏská povolání. K.N.
11. – 12. 5. 2002
Pfii v‰ech bohosluÏbách veden˘ch v atmosféfie radostného oãekávání seslání Ducha svatého se v na‰ich kostelech konala Svatojánská sbírka na arcidiecézi. Její nutnost je dána faktem, Ïe, jak uvedl otec Jan, „jsou v arcidiecézi farnosti, které si mÛÏou dovolit ledacos a jsou farnosti, které si nemÛÏou dovolit z vlastních sil a prostfiedkÛ témûfi nic“. Tato sbírka je tedy pfiíleÏitostí vyjádfiit vzájemnou solidaritu, vstfiícnost a ochotu pomoci ze svého farnostem, které jsou na tom momentálnû hÛfi, neÏ my sami. A lze vlastnû s jistotou fiíct, kdo je dárcem a kdo obdarovan˘m? Nejspí‰ to vÛbec není to podstatné… V˘tûÏek uvedené sbírky: ·tûchovice 1519 Kã, sv. Kilián 2885 Kã, Slapy 1500 Kã, celkem se vybralo 5904 Kã. rr
V˘jezdní zasedání farní rady ve Slaném
taci Gregoriánského chorálu. Ve ãtyfiech blocích zpíval sbor chorály s tûmito tématy: Uvedení Pánû do chrámu, Seslání Ducha sv., PíseÀ písní a mariánské téma. Mezi jednotliv˘mi bloky nám dvû ãlenky sboru zahrály Telemannovy Fantazie pro flétnu. Potlesk posluchaãÛ, kter˘ si vynutil pfiídavek, jistû nebyl formální. Velice pfiíjemn˘m zakonãením veãera bylo posezení u ohnû na farní zahradû. Více neÏ tfiicet farníkÛ si pochutnávalo na sladkostech, rÛzn˘ch zeleninov˘ch salátech a v˘borném masu, které na grilu pfiipravili Krist˘na a Petr. Ti nejvytrvalej‰í vydrÏeli pak pfii kytafie aÏ pfies pÛlnoc. Svatojánská pouÈ se opravdu vydafiila. J.S.
18. 5. 2002
22. 5. 2002
To, Ïe se pouÈ ke svátku sv. Jana Nepomuckého uskuteãnila ve ‰tûchovické farnosti právû na závûr velikonoãní doby a bezprostfiednû pfied oslavou Letnic, jistû napomohlo k slavnostní a hezké atmosféfie, jaká zde panovala. Úãinkování pûveckého souboru Laudato sii… obohatilo prÛbûh celé m‰e sv. Ochutnávka poutních koláãÛ a Ïivá diskuse pfied kostelem vyplnila krátkou pauzu do zaãátku koncertu. V nûm vystoupil sbor ãtyfi dívek – Schola benedicta, kter˘ se jiÏ nûkolik let vûnuje pfieváÏnû interpre-
Na‰i farnost nav‰tívil pan vikáfi P. Stanislav Ho‰ek, aby „z moci úfiední“ zkontroloval, jak si spoleãenství církve ve ·tûchovicích vede. ¤íká se tomu vizitace. Jednou z prvních povinností vikáfie totiÏ je pravidelnû nav‰tûvovat jednotlivé farnosti vikariátu, mít pfiehled o jejich Ïivotû, radostech i bolestech, a pomáhat biskupovi v péãi o nû a jejich knûze. P. Ho‰ek si tedy prohlédl farní písemnosti, zda jsou v náleÏitém pofiádku (matriky, úãetnictví, smlouvy, korespondenci, …), kostely, faru a jejich stav a hovo-
14
stalo se
fiil s P. Kotasem o jednotliv˘ch oblastech Ïivota farního spoleãenství. Na závûr svojí náv‰tûvy slavil s farníky veãerní m‰i v kostele sv. Jana.
do nedûlního rána probudili za zpûvu Ïivého ptactva (to v Praze nemají, pozn. autora). A bylo to dobré.
1. 6. 2002
8. 6. 2002
Veãerní m‰i ve ·tûchovicích s námi slavila skupina farníkÛ od sv. Vojtûcha z Prahy- Dejvic. NበP. Jan pfii tomto kostele v minul˘ch letech pÛsobil a staral se o jejich spoleãenství. OdváÏní PraÏané se ráno vydali posázavsk˘m pacifikem k pikovick˘m r˘Ïovi‰tím zlata, pak pû‰ky sebûhli po stráni od Medníka, vtrhli kolem poledne do krãmáfiovy chaty v Tfiebsínû, u Ztracenky tklivû zapûli babiãce Mary a nakonec unavenû zdfiímli ve stínu ‰tûchovické laguny (na farní zahradû, prosím pûknû! neplést s jakousi módní obãerstvovnou zvanou ·tûchovická laguna). OsvûÏeni na tûle i na du‰i pak nûktefií odjeli, aby uvidûli zas mûsto drah˘ (neb budou volby, pozn. autora), jiní je‰tû pfiespali na fafie, aby se
Pfied veãerní m‰í probûhl od 16.30 v kostele sv. Jana Nepomuckého koncert amatérského pûveckého souboru Carmina vocum z Prahy. Zaznûly skladby J. S. Bacha, A. Vivaldiho, P. I. âajkovského, G. Bizeta a dal‰ích. Nበkostel tak spolu s ochotn˘mi zpûváky mohl opût ·tûchovicím nabídnout kousek krásy. V˘nos z dobrovoln˘ch pfiíspûvkÛ bude pouÏit na opravy kostelÛ a kaplí v na‰ich farnostech. red
red
pjan
Plenární snûm, snûmovní krouÏek. VáÏení pfiátelé, v poslední dobû sly‰íte jednou mûsíãnû v oznámeních na konci m‰e svaté pozvání na setkání snûmovního krouÏku. Vûfiím, Ïe ze sdûlovacích prostfiedkÛ (televize, KT
Svatojánské proudy na dobové fotografii (1914) ze stejnojmenné knihy
stalo se
apod.) máte v podvûdomí základní informace o tom, Ïe se v roce 1999 rozbûhla pfiípravná, snûmovní fáze plenárního snûmu katolické církve v âR. Také v na‰í farnosti byl zaãátkem roku 1999 ustanoven snûmovní krouÏek, kter˘ s podporou otce Milo‰e zrealizoval pût setkání. K diskusi a zamy‰lení bylo vybráno téma O Bohu Otci z apo‰tolského listu Tfietí tisíciletí pfiichází (Tercio millenio adveniente). Nejistota a následná zmûna knûÏí v na‰í farnosti na nûjak˘ ãas rozbûhnut˘ krouÏek pozastavila a potfiebná aktivita ke snûmování vyhasla. S odstupem ãasu jako animátor krouÏku bych chtûl za toto období Pánu Bohu podûkovat, protoÏe nám tím jasnû fiekl, jací ve skuteãnosti jsme, do jaké míry jsme ochotni na faru dojít za osobou a do jaké míry za církví a s tím související vírou v ní. Nové kolo snûmování se rozbûhlo z iniciativy otce Jana v listopadu 2001. Do konce roku jsme
Regionální muzeum Jílové u Prahy Vás zve na v˘stavu
Svatojánské proudy Galerie pohlednic a fotografií z let 1900 – 1945 ze sbírky Honzy a Blanky Reichardtov˘ch 30. 3. – 8. 9. 2002 Otevfieno dennû, mimo pondûlí (pokud není svátkem) 9 – 12 a 13 – 17 hod.
15
hovofiili na téma Rodina, manÏelství, Ïena. Se zaãátkem nového roku nám pfiípravná komise plenárního snûmu pfiipravila nové materiály, které se zab˘vají liturgií. Myslím si, Ïe v tomto okamÏiku máme ‰tûstí i smÛlu zároveÀ. ·tûstí v tom, Ïe otec Jan je odborníkem na problematiku liturgie a jeho názory a my‰lenky rozhodnû stojí za pozornost a chvíli ãasu. SmÛlu máme v tom, Ïe otec Jan je odborníkem na problematiku liturgie a je, jak v‰ichni pravdûpodobnû víte, poslán na dal‰í studie tohoto oboru do ¤íma. Pro nበsnûmovní krouÏek je urãitû ‰koda, Ïe zb˘vající liturgická, a nejen liturgická témata, neprojdeme pod jeho vedením. Jak jsem jiÏ naznaãil, ãekají nás opût zmûny. Vûfiím, Ïe setkání, a to nejen snûmovní, nás pfiivedou do spoleãenství, kde se snaÏíme poznávat víru, bliÏního, a tím se pfiiblíÏit Bohu. Jan Novák
K pfiíleÏitosti v˘stavy vy‰la kniha „SVATOJÁNSKÉ PROUDY“, která obsahuje pfies 250 dobov˘ch pohlednic a fotografií tohoto romantického úseku Vltavy, ·tûchovic, trampingu, paroplavby, vorÛ a ‰ífÛ, projektÛ pfiehrad, Kocáby a dal‰í zajímavosti. ZároveÀ byla vydána série pohlednic z let 1900 – 1915.
http://svatojanske-proudy.webpark.cz
16
kalendáfi
P O U Ë N A O S T R O V ù U D AV L E Poutní slavnost narození sv. Jana Kfititele ve zbytcích benediktinského klá‰tera zaloÏeného roku 999 sobota 15. ãervna 2002 10:00 hod. SLAVNOSTNÍ M·E SVATÁ P. Mgr. TomበHOLUB, hlavní kaplan Armády âR. BohosluÏbu hudebnû doprovází a po jejím skonãení zpívá s dûtmi ZTRACENÁ KAPELA moÏnost obãerstvení 14:30 hod. P¤EDSTAVENÍ PRAÎSKÉHO DIVADLA ¤Í·E LOUTEK PRO DùTI I DOSPùLÉ odpolední program pro dûti 15:30 hod. BESEDA S P. TOMÁ·EM HOLUBEM o rozdílech v muÏském a Ïenském proÏívání víry na závûr veãerní modlitba Srdeãnû zve farní spoleãenství ·tûchovice – Davle – Slapy
Bûhem prázdnin se ve farnosti budou konat pravidelné nedûlní bohosluÏby, nebudou v‰ak programy pro dospûlé ani pro dûti a pravdûpodobnû nebudou v‰ednodenní bohosluÏby. V‰echny zmûny budou ohlá‰eny a vyvû‰eny na kostelních nástûnkách. Truverskou m‰i Petra Ebena v podání skupiny Laudato sii usly‰íme pfii bohosluÏbû v sobotu 22. 6. v 18 hodin v kostele sv. Jana.
Jáhen Ondfiej Salvet, kter˘ doprovázel na‰e farní spoleãenství pfii leto‰ní postní duchovní obnovû, pfiijme v sobotu 22. 6. v 10 hodin v praÏské katedrále knûÏské svûcení. Primici bude slavit v nedûli 30. 6. ve 14 hodin v kostele sv. Mauritia v ¤evnicích. V‰ichni jsme zváni. Poutní bohosluÏba v kapli v Krámech bude v den slavnosti apo‰tolÛ sv. Petra a Pavla v sobotu 29. 6. v 10 hodin.
obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
Milo‰ Franti‰ek Pfievrátil s radostí oznamuje, Ïe pravdûpodobnû v sobotu 7. 9. v 10 hodin pfiijme v praÏské katedrále jáhenské svûcení. ZároveÀ srdeãnû zve v‰echny farníky k úãasti na této radosti. Farní dovolená probûhne ve dnech 8. aÏ 15. 7. v Nové Vsi u Tachova. Bliωí informace poskytne paní Marie Ne‰nûrová.
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 02/9941112 ·éfredaktor: P. Jan Kotas Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha–Zbraslav
