Bazální stimulace v ošetřovatelské péči u nemocného na anesteziologicko resuscitačním oddělení

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Hana Kličková

Bazální stimulace v ošetřovatelské péči u nemocného na anesteziologicko resuscitačním oddělení Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Petra Juřeníková

Brno 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedené informační zdroje.

Rosice 20. dubna 2007

…...…………………………….

Děkuji především Mgr. Juřeníkové za odborné vedení a rady, které mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce. Děkuji všem náměstkyním pro ošetřovatelskou péči a hlavním sestrám za povolení distribuce dotazníku. Dále děkuji veškerému personálu

anesteziologicko

resuscitačních

oddělení,

kde

jsem

výzkum

prováděla, za jejich ochotu a spolupráci. V neposlední řadě děkuji všem svým známým a rodině za pomoc a trpělivost při zpracovávání mé bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD…………………………………………………………………………..…….6 1 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY…………………………………………………8 2 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU……………………………………..9 2.1 HISTORIE KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE………………………..9 2.1.1 Autoři a původ konceptu…………………………………………………..9 2.1.2 Současná situace …………………………………………………………..10 2.2 KONCEPT BAZÁLNÍ STIMULACE ……………………………………...11 2.2.1 Charakteristika konceptu………………………………………………….11 2.2.2 Význam vnímání…………………………………………………………..11 2.2.3 Hlavní cíle a principy konceptu…………………………………………...12 2.2.4 Desatero Bazální stimulace………………………………………………..15 2.2.5 Hlavní prvky konceptu……………………………………………………15 2.2.6 Biografická anamnéza…………………………………………………….18 2.3 ZÁKLADNÍ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE…………………………..19 2.3.1 Somatická stimulace………………………………………………………19 2.3.1.1 Celková tělesná koupel……………………………………………...19 2.3.1.2 Polohování…………………………………………………………..22 2.3.1.3 Somatická stimulace dýchání……………………..………………...23 2.3.2 Vestibulární stimulace…………………………………………………….25 2.3.3 Vibrační stimulace………………………………………………………...26 2.4 NÁSTAVBOVÉ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE ………………...……27 2.4.1 Olfaktorická stimulace…………………………………………………….27 2.4.2 Orální stimulace…………………………………………………………...27

4

2.4.3 Optická stimulace………………………………………………………....29 2.4.4 Auditivní stimulace………………………………………………………..31 2.4.5 Taktilně haptická stimulace……………………………………………….32 2.5 KONCEPT BAZÁLNÍ STIMULACE NA ANESTEZIOLOGICKO RESUSCITAČNÍM ODDĚLENÍ………………………….………..…….32 2.5.1 Charakteristika anesteziologicko resuscitačního oddělení………......……32 2.5.2 Význam konceptu Bazální stimulace na anesteziologicko resuscitačním oddělení…………….…………………………..………………………….34

3 METODIKA………………………...………………………………………….36 4 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA…………………..38 5 DISKUSE………………………………………………………………………..67 6 NÁVRH NA ŘEŠENÍ……………………………………………………...…74 ZÁVĚR……………………………………………………………………………...76 ANOTACE……………………………………………...………………………….78 LITERATURA A PRAMENY………………………………………..……….79 SEZNAM ZKRATEK…………………………………………………………...82 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………..…..83

5

ÚVOD

Bazální stimulace je v České republice poměrně novým a pro mnoho zdravotnických

pracovníků

také

zcela

neznámým

konceptem.

V zahraničí,

především pak v německy mluvících zemích (Rakousko, Německo), se ovšem jedná o koncept velmi rozšířený a hojně používaný. V naší zemi je v současné době ve fázi zavádění do ošetřovatelské péče. Nejvíce se používá na odděleních péče o dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců, na geriatrických odděleních, odděleních neonatologických a v neposlední řadě také na pracovištích intenzivní medicíny. Já jsem se s touto problematikou poprvé setkala na vyšší zdravotnické škole během studia oboru intenzivní péče. Zde jsem při praktické výuce na anesteziologicko resuscitačních odděleních, jednotkách intenzivní péče a ostatních pracovištích akutní a resuscitační medicíny viděla používání konceptu Bazální stimulace v praxi. Pacienti ve velmi těžkém zdravotním stavu, často v bezvědomí, nebyli obklopeni pouze sterilním prostředím, složitou medicínskou technikou a množstvím nejrůznějších hadiček. Často ve svém okolí měli fotografie svých nejbližších, namísto nemocničního pyžama měli oblečení své vlastní, k hygieně zdravotnický personál používal jejich vlastní hygienické potřeby a mnohé další. Celkově jejich nejbližší okolí velmi připomínalo pacientův domov. Také péče zdravotnického týmu a možnosti rodiny klienta se od běžné ošetřovatelské péče diametrálně lišily. O jakou metodu či koncept se jedná jsem se dozvěděla až na vysoké škole a začala jsem se o tuto problematiku blíže zajímat. Během studia jsem absolvovala základní kurz Bazální stimulace a zároveň se rozhodla psát na toto téma závěrečnou práci. Tuto závěrečnou bakalářskou práci jsem zaměřila právě na oddělení intenzivní medicíny a konkrétně na oddělení anesteziologicko resuscitační. Chtěla jsem zjistit, zda zdravotničtí pracovníci na těchto odděleních koncept znají a používají ho. Kteří zdravotníci ho využívají v péči o pacienta nejvíce a zda mají k jeho používání odpovídající školení. Dále jsem se zaměřila na to, u kterých pacientů je tento koncept používán nejvíce a zda je používán u všech klientů hospitalizovaných na tomto

6

oddělení. V neposlední řadě mě zajímalo také zapojení rodiny pacienta do provádění konceptu Bazální stimulace. Této problematice bych se chtěla nadále věnovat i v budoucnosti. Je to koncept, který nabízí obrovské možnosti ke zlepšování a zkvalitňování ošetřovatelské péče. Urychluje návrat pacienta do jeho běžného života a v neposlední řadě zkracuje délku hospitalizace na akutním lůžku, čímž je také velmi ekonomický.

7

1 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY

CÍL 1 Cílem mé bakalářské práce je zjistit, zda se na anesteziologicko resuscitačních odděleních (dále jen ARO) s konceptem Bazální stimulace pracuje. Hypotéza 1: Předpokládám, že se s konceptem Bazální stimulace pracuje na více jak 50 % ARO Hypotéza 2: Předpokládám, že se s konceptem Bazální stimulace pracuje převážně na ARO větších zdravotnických zařízení

CÍL 2 Chci zjistit, kteří zdravotničtí pracovníci s konceptem Bazální stimulace na ARO pracují a jak jsou k tomu školení Hypotéza 3: Předpokládám, že s konceptem pracují na ARO nejvíce všeobecné sestry Hypotéza 4: Předpokládám, že kompletní školení k používání konceptu má polovina všech zdravotnických pracovníků pracujících na ARO

CÍL 3 Chci zjistit, u kterých pacientů, hospitalizovaných na ARO, je koncept Bazální stimulace používán Hypotéza 5: Předpokládám, že se tento koncept na ARO využívá u většiny hospitalizovaných pacientů Hypotéza 6: Předpokládám, že nejvíce je tento koncept uplatňován u pacientů ve vigilním kómatu (apalický syndrom)

CÍL 4 Chci zjistit, zda je do ošetřovatelské péče, v rámci konceptu Bazální stimulace, zapojována rodina nemocného Hypotéza 7: Předpokládám, že na ARO je do péče, podle konceptu Bazální stimulace rodina nemocného zapojována velmi málo

8

2 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU

2.1

Historie konceptu Bazální stimulace

2.1.1 Autoři a původ konceptu

Koncept Bazální stimulace byl vyvinut v 70. letech. Za jeho zakladatele a autora je považován Prof. Dr. Andreas Fröhlich. Ten pracoval od roku 1970 v Rehabilitačním centru Landstuhl v Německu s těžce psychosomaticky postiženými dětmi. Na základě těchto svých zkušeností z praxe pak v rámci svého doktorandského studia vypracoval koncept Bazální stimulace. V současnosti, po získání profesury na vysoké škole, je od roku 1994 profesorem na Katedře speciální pedagogiky na Univerzitě v Landau. V 80. letech

byl tento koncept přenesen do ošetřovatelské péče zdravotní

sestrou Chriestel Bienstein. Ta jej zařadila jak do péče o dlouhodobě nemocné, tak i do intenzivní medicíny. Vycházela z poznatků Prof. Dr. Fröhlicha, které ukázaly, že prvky konceptu mají význam pro lidi všech věkových kategorií, a to nejen pro nemocné, ale i pro zdravé. Chriestel Bienstein od roku 1994 vede Institut ošetřovatelství na Lékařské fakultě privátní univerzity ve Witten / Herdecke v Německu a v roce 2003 převzala profesuru v oblasti výzkumu v ošetřovatelství na Univerzitě v Brémách. (5,6) Společně potom vypracovali systém vzdělávání lektorů Bazální stimulace a podílejí se na vědeckých projektech v oblasti konceptu Bazální stimulace. Koncept Bazální stimulace má dnes registrovanou ochrannou známku (5). Při práci v rehabilitačním centru s postiženými dětmi se Prof. Dr. Fröhlich zabýval především podporou sensorické komunikace. Vycházel z toho, že možnosti verbální komunikace byly u těchto dětí velmi omezené. Navázal proto s těmito dětmi úspěšný kontakt na bázi somatické, vestibulární a vibrační komunikace. Po dosažení obrovských výsledků a rozvoje schopností u těchto dětí se tímto konceptem začalo zabývat mnoho odborníků z oblasti medicíny. Ti jej následně podpořili četnými vědeckými studiemi. (5)

9

Společně s Chriestel Bienstein pak Prof. Dr. Fröhlich, tento již registrovaný koncept, přenesli do ošetřovatelské péče a společným úsilím se zasadili o jeho rozvoj. Díky tomu máme v současné době k dispozici takovou formu konceptu, která je velmi dobře integrovatelná do každodenní ošetřovatelské péče. V ošetřovatelských intervencích zdravotnického personálu je zohledňován jak koncept Bazální stimulace tak i individualita každého pacienta. (5,6)

2.1.2

Současná situace

Koncept Bazální stimulace patří v zahraničí a především pak v zemích Evropské unie, k velmi populárním konceptům v ošetřovatelství. Není k němu potřeba žádných speciálních pomůcek a přístrojů. Nevyžaduje tedy žádné finanční zatížení pro zdravotnická zařízení. Nejvíce je rozšířen ve své „mateřské zemi“, Německu. Oblíbený je také v Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Holandsku, Francii, Španělsku a dalších zemích Je používán především na odděleních intenzivní medicíny (JIP,ARO), v domovech důchodců, hospicích, geriatrických odděleních a významné místo má také na odděleních péče o nedonošené děti. V současné době je koncept ve fázi zavádění do praxe. V zahraničí je zařazován do osnov výuky ošetřovatelství na středních i vyšších zdravotnických školách. Řídí se doporučením, že pokud jeden z učitelů je zároveň lektorem, je mu umožněno zařadit do výuky celých 24 hodin konceptu. Absolventi zdravotnických škol tímto způsobem získají při studiu certifikát o absolvování základního kurzu a mohou po skončení studia tento koncept aplikovat do ošetřovatelské péče v praxi. V celé Evropě působí v současné době více než 700 lektorů konceptu. V České republice je zatím jedinou lektorkou Mgr. Karolína Friedlová, která absolvovala několikaleté studium konceptu a získala certifikát lektora. Je registrovaná u Mezinárodní asociace Bazální stimulace. V roce 2003 lektorovala

první kurz

na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od té doby proběhly po celé republice další základní i nástavbové kurzy, jejímiž absolventy jsou nejen ošetřující z různých oblastí ošetřovatelství, ale také vyučující ošetřovatelství na zdravotnických

10

školách a univerzitách. Výjimkou ve výčtu absolventů nejsou ani fyzioterapeuté, ergoterapeuté, speciální pedagogové a také lékaři. V říjnu 2005 byl na území naší republiky založen institut Bazální stimulace®, který organizuje a provádí kurzy Bazální stimulace, poskytuje informace a literaturu o této problematice a je garantem supervizí na pracovištích, které s konceptem pracují. Koncept Bazální stimulace je zohledněn v § 4 odst.h) vyhlášky č. 424/2004 Sb., která stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví. (5)

2.2 Koncept Bazální stimulace

2.2.1 Charakteristika konceptu

Bazální stimulace vychází ze stavu, kdy u pacienta je porušena nebo určitým způsobem omezena komunikace. Často není schopen žádné verbální komunikace. To ovšem neznamená, že není schopen vnímat vůbec. Z nejnovějších vědeckých poznatků vyplývá, že člověk je schopen vnímat i ve stavu bezvědomí či agonie během umírání. Lidské vnímání lze pak určitými vhodnými způsoby stimulovat a ovlivňovat. Náš mozek má schopnost uchovávat své životní návyky v paměťových drahách v různých regionech. To mu dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Bazální stimulace je koncept, který podporuje na nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. (19)

2.2.2 Význam vnímání Cílem Bazální stimulace je schopnost vnímání u postižených lidí: 1. podporovat 2. udržet 3. zmírnit rozvoj postižení (19)

11

Jednotlivé prvky konceptu kopírují vnímání dítěte v jednotlivých fázích embryonálního vývoje. U dítěte je nejprve vyvinuto somatické vnímání (vnímá hranice svého těla a své tělo jako takové). Dále je to vnímání vibrací při mluvení matky, její chůzi, běhu, skoku apod. Jako poslední se v rané embryonální fázi vyvíjí vnímání vestibulární, které nás informuje o změně rovnováhy. Tyto tři druhy vytvářejí u člověka primárně pocit jistoty. V pozdější embryonální fázi dochází ke vnímání vibrací, které jsou rytmické – auditivní vnímání. Ve fetální fázi prenatálního vývoje cucá plod svůj palec a polyká plodovou vodu – orální vnímání a po narození se přidává schopnost cítit – olfaktorické vnímání.V poslední embryonální fázi se vyvíjí schopnost hmatu a úchopu – taktilněhaptické vnímání a zrak – optické vnímání. Všechny tyto smysly, pokud jsou neporušené, umožňují člověku prožívat a vnímat sebe sama a okolní svět. Bazální stimulace vychází z toho, že ať již má člověk kterýkoliv z těchto smyslů vyřazen, ostatními je schopen v každé situaci vnímat alespoň něco. (19)

2.2.3 Hlavní cíle a principy

Cílem Bazální stimulace je podpora a umožnění vnímání tak, aby u postižených docházelo k: - podpoře rozvoje vlastní identity - umožnění navázání komunikace se svým okolím - zvládnutí orientace v prostoru a čase - zlepšení funkcí organismu a vychází ze těchto základních principů: 1) smysly vnímání se utvářejí postupně 2) schopnosti a činnosti člověka mají společné neuronální propojení 3) člověka formulují jeho zkušenosti 4) člověk vnímá tak dlouho, pokud dýchá 5) nejasné podněty vedou ke snížené schopnosti, reagovat, tzv. mrtvolný reflex

12

Koncept Bazální stimulace je osvědčenou metodou, která redukuje závislost pacienta na ošetřovatelské péči. Snaží se o zlepšení pacientovy lokomoce, komunikace a vnímání.(6)

Základními body konceptu bazální stimulace jsou:

1. Struktura Péče je strukturovaná v čase. Jednotlivé ošetřovatelské intervence se pravidelně denně opakují, a to ve stejném čase. Díky této struktuře jsou jednotlivé ošetřovatelské činnosti prováděny tak, aby si na ně pacient mohl zvyknout a nalézt zde pocit jistoty a orientace. Struktura opakovaného cvičení stimuluje vlastní organizaci mozku. U většiny pacientů, především s těžkým mozkovým postižením, musí být prováděna po několik týdnů, aby se příslušné nervové komplexy mohly znovu podněcovat a organizovat.

2. Tělo a okolí pacienta Lidé, kteří mají určitým způsobem poškozeno vnímání, mohou své tělo vnímat velice neurčitě a nejasně. Často sami sebe malují a charakterizují se jako „placka“ s nejasně ohraničenými okraji. Na ošetřovatelském personálu je, aby pacientovi poskytl informace o hranicích jeho vlastního těla. Z tohoto vychází pojem iniciální dotek. Jedná se o jasně stanovené místo na těle pacienta. Nejčastěji je to rameno, loketní kloub, paže apod. Pokud zdravotničtí pracovníci chtějí u pacienta provádět určité intervence, vždy svou péči zahajují právě dotykem na těchto určených místech. Důležité je, aby pro každou ošetřovatelskou intervenci bylo stanoveno místo iniciálního dotyku jinde.

3. Smysluplnost Smysluplná péče je založena na zkušenostech pacienta. Ty získává právě opakovaným vnímáním svého těla a okolí. Pokud si na ritualizaci a pravidelnost jednotlivých ošetřovatelských intervencí navykne, velice dobře potom vnímá a zpracovává zážitky a zkušenosti nové. Nejsou pro pacienta stresující a mohou naopak u něj probudit pozornost a podráždit jeho zájem. Každou ošetřovatelskou

13

intervenci je nutné doprovázet řečí a volit co nejjednodušší slova, aby pacient nebyl informacemi přetížen.

4. Individuální normalita Nejdůležitějším úkolem ošetřujícího personálu je zjistit pacientovu individualitu, tedy to, co je pro něj „normální“. Tyto informace získáme nejčastěji od rodiny a příbuzných nebo od pacienta, je-li komunikace schopen. Jedná se o tzv. biografickou anamnézu. Ta zjišťuje, jaké má pacient zvyklosti, co má rád, na co je navyklý apod. Získané informace jsou pak seřazovány do ošetřovatelské péče, protože základ těchto činností byl u pacienta roky trénován, a to jak psychicky, tak emočně a somaticky. Tímto se mohou pacientovi vrátit ztracené vzpomínky, zážitky, může opět nabýt ztracených emocí, pocitů a pohybů.

5. Navození vztahu mezi pacientem a ošetřujícím Bazální stimulace by neměla být prováděna na pacientovi, nýbrž s pacientem. Pacient není jen objektem naší péče, ale jejím důležitým subjektem. Je sice závislý, ale dokáže vyjádřit své pocity a přání, například změnou frekvence dýchání či sekrecí potu. Tempo ošetřovatelských intervencí by

mělo být přizpůsobeno pacientovým

požadavkům. Tím vzniká oboustranná souhra. Na straně jedné je nabídka ošetřovatelských úkonů a na druhé straně schopnost vnímání pacienta a jeho dovednosti.

6. Doprovodná a podpůrná péče Bazální stimulace je vždy individuální a orientovaná vývojově. Podporuje osobnost pacienta a pomáhá mu rozvíjet jeho zbylé schopnosti a individuální funkce (9). Centrální cíle konceptu Bazální stimulace®: 1. Zachovat život a zajistit vývoj 2. Umožnit klientovi pocítit vlastní život 3. Poskytnout klientovi pocit jistoty a důvěry 4. Rozvíjet vlastní rytmus klienta 5. Umožnit klientovi poznat okolní svět 6. Pomoci klientovi navázat vztah

14

7. Umožnit klientovi zažít smysl a význam věcí či konaných činností 8. Pomoci klientovi uspořádat jeho život 9. Poskytnout klientovi autonomii a zodpovědnost za svůj život (7)

2.2.4 Desatero Bazální stimulace 1) Přivítejte se a rozlučte se s klientem pokud možno vždy stejnými slovy 2) Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek) 3) Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle 4) Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem 5) Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov 6) Při rozhovoru s klientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý 7) Nepoužívejte v řeči zdrobněliny 8) Nehovořte s více osobami najednou 9) Při komunikaci s klientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí 10) Umožněte klientovi reagovat na vaše slova (6)

2.2.5 Hlavní prvky konceptu

Základní možnosti vnímání mají svůj vývojově historický význam a jsou důležité pro naše přežití v tomto světě. Vývojově podmíněné vybavení a vytvořená síť oblastí vnímání přitom podléhají zcela individuálním událostem. Ty mají svůj nitroděložní vývoj a po porodu se diferencují. Z tohoto důvodu má každý člověk jinou představu toho, co vnímá jako „skutečnost“ a jaký význam pro něj má požitek. Příkladem může být pach, který je jedním člověkem vnímán jako vonící a druhým jako odporně páchnoucí. Z tohoto důvodu je zásadní podmínkou pro volbu vhodné stimulace přesná znalost pacientovy biografie, abychom mu mohli nabídnout opravdu to, co zná.

15

Největší díl našeho vnímání zpracováváme nevědomky a reagujeme bezděčně. Při čtení si například neuvědomujeme náš svalový tonus a jaký zabíráme zorný úhel, ale zahloubáme se zcela do četby. Prvky konceptu Bazální stimulace můžeme rozdělit na základní a nástavbové. Toto dělení vychází z toho, jak se vyvíjí lidské vnímání.

Mezi základní prvky Bazální stimulace patří: 1. somatická stimulace 2. vibrační stimulace 3. vestibulární stimulace

Somatická stimulace podporuje somatické vnímání, které nám dovoluje prožívat vjemy z povrchu a nitra těla. Prof. Dr. Fröhlich v této souvislosti zdůrazňuje význam kůže, jako největšího orgánu lidského těla, ale také jako kontaktní plochu k vnímání okolního prostředí. Kvalita, s jakou je zažívána somatická stimulace, má zásadní vliv na naše vědomí a sebevědomí. Vibrační stimulace podporuje vnímání vibrací. To se vyvíjí spolu s vnímáním somatickým také ve velmi rané fázi embryonálního vývoje. Vibrace jsou šířeny především naším skeletem, např. při chůzi nebo mluvení. Tyto rytmické vjemy nám dávají informace o naší tělesné hloubce. Vibrační receptory na kloubech a vazech pak mají vliv na svalový tonus a vnímání při pohybu. Vestibulární jádra v embryonálním vývoji vznikají od 9. týdne a v 5. měsíci jsou již dobře vytvořené. Vestibulární vnímání slouží především k vnímání rovnováhy. Vestibulární stimulace je nejvíce potřebná u pacientů vyžadujících intenzivní péči, jelikož jsou často v této oblasti smyslově ochuzeni.

K nástavbovým prvkům Bazální stimulace patří: 1. Orální stimulace 2. Olfaktorická stimulace 3. Auditivní stimulace 4. Taktilně - haptická stimulace 5. Optická stimulace

16

Orální/Olfaktorická stimulace vychází z toho, že chuťový smysl pro vnímání kyselého, sladkého, hořkého a slaného je vyvíjen již nitroděložně a to pomocí zárodečných chuťových látek v plodové vodě. Chuť nám umožňuje kontrolu potravy, řízení jejího příjmu a zpracování. Čich má vedle své výstražné a kontrolní funkce také specifický vliv na naše duševní rozpoložení. Rozlišování toho, co voní a chutná, je zcela individuální Auditivní stimulace vychází z toho, že reakce na akustické podněty jsou pozorovány již od 26. týdne vývoje plodu. Slyšitelnost zvuků závisí na frekvenci (tóny, melodie, šumy) a její intenzitě (hlasitost). Auditivní schopnost vnímání má výstražnou funkci a bývá zachována také ve spánku. Vnímání zvukových podnětů je individuálně utvářeno našimi zkušenostmi. Taktilní vjemy jsou přijímány speciálními mechanoreceptory. Vysoký počet se jich nalézá na konečcích prstů a na rtech. Zde se v embryonálním vývoji konají nejčastější kontakty, např. při cucání palce apod. Haptický projev uchopení je u plodu pozorován od 26. týdne těhotenství. Ve dospělosti tento vrozený uchopovací reflex vymizí a je nahrazen vědomým uchopením. Při tomto vývojovém kroku inspirovány

jsou

podporovány vizuální a auditivní následky. Dítě například zpozorní

při hluku chrastítka a poté ho uchopí. Taktilně - haptický smysl nám umožňuje nejen cítit, pociťovat, mít pocit, ale také identifikovat okolí pomocí uchopování a ohmatávání. V tomto spočívá vysoká individuální hodnota znovupoznání pro pacienta s poruchou vnímání. Vizuální vnímání je velmi složitý a komplexní systém. Vývojové stupně dětského věku nám mohou pomoci v orientaci, které vizuální podněty lze uplatňovat u pacientů s porušeným vnímáním. Nejprve se vyvíjí vnímání světlo – stín, později se přidává schopnost poznávání kontur na krátkou vzdálenost (asi 10-15 cm) a následuje vidění vlastních částí těla až po vnímání kontur na větší vzdálenost (přibližně 1-2 m). Od této chvíle jsou vnímány kontury ostřeji až po rozlišování jednotlivých osob a předmětů. Nejprve jsou rozpoznávány tvary, pohyby, vzdálenosti, kontrasty a barvy jako trojrozměrné obrazce. Toto rozpoznávání se děje pomocí primárního zrakového centra v mozku. Poté následuje poznání na bázi zkušeností, což je umožňováno sekundárním centrem. Následně se tyto dvě schopnosti spojí se vzpomínkami (terciální zrakové centrum). Poškození zrakového vnímání může mít

17

rozmanité příčiny. Buďto přichází senzorické ochuzení nebo pacient není schopen fixovat jednotlivé předměty pohledem. ( 3 )

2.2.6 Biografická anamnéza Při odebírání biografické anamnézy od rodinných příslušníků zjišťujeme u pacienta: •

Sociální situaci, zaměstnání

•

Kdo může a kdo nemůže navštěvovat

•

Jaký je typ ( klidný, živý, potřebuje kolem sebe dění)

•

Jak slyší

•

Jak vidí, potřebuje brýle

•

Denní rytmus

•

Zda je pravák, levák

•

Doteky – které má rád

•

Jak spí – poloha, přikrývky

•

Jak si čistí zuby, jak se holí

•

Co jí rád / nerad

•

Co pije rád / nerad

•

Které zvuky poslouchá rád / nerad (rádio, TV, hudba )

•

Upřednostňuje některé materiály

•

Oblíbené vůně

•

Co dělá, když má bolesti

•

Co dělá, aby se cítil dobře (hudba, osoby, klid, káva,…)

•

Ostatní sdělení

•

Důležitý zážitek v poslední době (6)

Sepsání biografické anamnézy je velice důležitá část ošetřovatelského procesu. Zdravotnickým pracovníků pomáhá lépe pochopit vnitřní svět klienta a tím mění jejich názory a postoje k ošetřovatelským intervencím. Jednotlivé ošetřovatelské intervence zohledňují především individualitu a biografii klienta. Z tohoto důvodu by měly být biografické údaje výchozím bodem pro ošetřovatelskou péči. (7)

18

2.3 Základní prvky konceptu Bazální stimulace

2.3.1

Somatická stimulace

Základní formou somatické stimulace je dotek. Jedná se o přirozenou formu komunikace bez použití slov. Je velice důležité, aby se pacientovi dostávalo jasných a cílených doteků. Nejasné a chaotické doteky vyvolávají pocit nejistoty, strachu a zmatku. Zprostředkovatelem dotyků a tedy i informací mezi pacientem a ošetřujícím jsou ruce. Zdravotník by si měl uvědomovat, že ne každý jeho dotyk je pacientovi příjemný a měl by tedy sledovat jednotlivé reakce pacienta na konkrétní doteky. Je nutné také mít na paměti, že určitá místa na těle jsou zvláště citlivé na dotek druhého.

Pro zabránění rozvoje obranné reakce organismu je nutné dodržování několika pravidel: 1. omezovat doteky lehké, velmi krátkodobé 2. omezovat všechny rušivé a neadekvátní doteky 3. omezovat uspěchané činnosti 4. dotek musí být klidný, proveden celou plochou ruky, ne jen prsty 5. po celou dobu pracovat s určitým tlakem, který musí být konstantní 6. ritualizovat po dohodě s pacientem iniciální dotek (6)

2.3.1.1

Celková tělesná koupel

Ve velké většině zdravotnických zařízení je tato koupel prováděna u pacientů upoutaných na lůžko během ranní hygieny. Díky imobilizaci klienta je prováděna dvěma a více sestrami. Často je prováděna ve spěchu a její kvalita tedy není příliš vysoká. Celková koupel dle konceptu Bazální stimulace se od tohoto modelu podstatně liší.

19

Při provádění je nutné dodržovat tyto zásady: •

u každého mytí se snažit pacientova těla dotýkat oběma rukama

•

během této koupele nemusí být umýván genitál a obličej, můžeme je vynechat

•

při koupeli neodcházet od pacienta, měly by být eliminovány veškeré rušivé elementy

•

v místnosti zajistit příjemnou teplotu a klidnou atmosféru

•

celková tělesná koupel by měl být poskytována jen jedním ošetřujícím

•

délka koupele by neměla přesáhnout 15-20 minut

•

ošetřující, který provádí koupel, by neměl v jejím průběhu hovořit se třetí osobou

Celková koupel může mít různé indikace a formy. Nejčastější formy jsou: 1. celková koupel zklidňující 2. celková koupel osvěžující 3. celková koupel podle konceptu Bobatha – neurofyziologická koupel 4. diametrální celková koupel (6)

Celková koupel zklidňující Je založena na principu inervace každého lidského chlupu či vlasu. Tato inervace registruje jejich pohyb a vysílá o tom informace do mozku. Pohyby proti směru růstu chlupů působí nepříjemně, způsobují neklid a úzkost. Naopak pohyby ve směru růstu chlupů přinášejí zklidnění. Z toho vyplývá podstata této koupele. Provádí se ve směru růstu chlupů, aby navodila klid a vyrovnanost. Než s koupelí začneme, klienta vždy o jejím zahájení informujeme. Ošetřující začíná s umýváním na hrudníku a pokračuje přes paže až k jednotlivým prstům. Stejně tak postupuje i na dolních končetinách. Záda se myjí v poloze na boku a při mytí se postupuje směrem od páteře k zevní straně trupu. Osušení probíhá stejným způsobem jako mytí. Po koupeli je důležité klienta přikrýt a nechat odpočinout. Celková koupel zklidňující je indikována u pacientů: -

neklidných, hyperaktivních

-

s tachykardií, pocity úzkosti a strachu

-

s poruchami spánku, Morbus Parkinson a Morbus Alzheimer

-

při bolestech,…(6)

20

Celková koupel osvěžující Je v principu naprostým opakem koupele zklidňující. Zde je směr mytí proti vlasovému a chlupovému kořínku. Jejím cílem je zvýšit úroveň vědomí a pozornost klienta, jeho tepovou frekvenci a krevní tlak, svalový tonus a jeho aktivitu. Tato koupel se začíná od prstů na rukou, přes paže směrem k hrudníku a od prstů nohou směrem k pánvi. Záda jsou opět umývána v poloze na boku, ale směrem ze stran k páteři. Tato koupel je indikována u pacientů: -

v bezvědomí

-

somnolentních

-

s depresí

-

s bradykardií

-

diabetiků,…(6)

Celková bazálně stimulující koupel neurofyziologická (dle konceptu Bobatha) Je založena na principu stimulace postižené části. Vychází z toho, že se klient nejprve učí umývat svou zdravou stranu těla a tím se naučí představovat, jak se cítí jeho druhá, postižená strana. Je indikována u pacientů: -

s hemiplegií a vykazujících symptomy jedné strany

-

po CMP

-

s kraniocerebrálním poraněním,…

Během této koupele stojí ošetřující na postižené straně pacientova těla. Klient se za pomoci zdravotníka myje sám. Na plegickou končetinu je mu nasazena žínka a touto rukou za pomoci ošetřujícího myje zdravou končetinu směrem k hrudníku. Také dolní končetiny myjeme od zdravé končetiny směrem k postižené. Záda pacienta jsou opět umývána v poloze na boku a to ve směru od zdravé končetiny k postižené. Osušení probíhá stejným způsobem. Během této koupele je dobré umožnit nemocnému optickou kontrolu umývaných částí, např. pomocí zrcadel. U těchto pacientů je vhodné používat standardní matrace, nikoliv antidekubitární matraci či vodní lůžko, protože u pacienta dochází ke zkreslenému vnímání těla. (6)

21

2.3.1.2

Polohování

Jedná se o uložení nemocného na lůžku či křesle tak, aby poloha zajistila jeho maximální pohodlí, vylučovala možnost komplikací a plnila léčebný a preventivní účel. Správným uložením klienta se zabrání vzniku deformit, kontraktur a dekubitů. Pomocí polohování dle konceptu Bazální stimulace lze navíc pacientovi umožnit získat informace o hranicích svého těla. Dle citace Prof. Dr. Fröhlicha: „ Ke změně vnímání vlastního těla dochází při klidném ležení již po 10-minutách.“ Polohováním poskytujeme nejen somatickou stimulaci, ale také stimulaci vestibulární. Vnímání vlastního těla lze ovlivnit i polohováním končetin. Takováto opatření nesmí být ovšem prováděna déle jak 90 minut. Hrozí vznik habituace. Následky habituace pak mohou být poruchy vnímání těla, poruchy koordinace a tělesné identity, dezorientace v čase a prostoru, poškození intelektu a další. Změnu polohy a tedy i stimulaci vnímání lze provést jednoduchými úkony. Je to např. propletení prstů rukou, překřížení dolních končetin, položení rukou na hrudník a další. V konceptu Bazální stimulace se využívají dva základní postupy v rámci polohování. Je to tzv. „poloha mumie“ a „poloha hnízdo“. (6)

Poloha mumie Cílem tohoto polohování je umožnit klientovi vnímat hranice svého těla. Je indikována u klientů: -

neklidných

-

agresivních, zmatených

-

dlouhodobě upoutaných na lůžko

-

probouzených z komatu

Před tímto polohováním je dobré nabídnout klientovi zklidňující koupel. Samotné polohování je prováděno následovně. Pacientovi je podložena hlava polštářkem, horní končetiny jsou položeny na hrudník a celé tělo pacienta je zabaleno do prostěradla. Po obvodu je poté klient obložen srolovanými ručníky a dekami. Důležité je neustále klienta sledovat a zároveň nemocnému ponechat možnost se z této pozice vymanit. V pozici mumie s doporučuje nemocného ponechat max. 20 minut. (6)

22

Poloha hnízdo Tato poloha je určena především pro odpočinek klienta a navozuje u něj příjemné pocity bezpečí. Je indikována: -

během noci

-

po náročných vyšetřeních

-

po celkové zklidňující koupeli

-

ve fázi odpočinku

Polohu hnízda lze provádět nejen vleže na zádech, ale také na boku, na břiše či v sedě na lůžku nebo v křesle. Pacienta posadíme do jeho oblíbené polohy a srolovanými dekami ohraničíme jeho tělo. Poté nemocného přikryjeme. V této poloze smí nemocný setrvat libovolně dlouho. Často je užívaná na neonatologických odděleních. Novorozenci jsou v této poloze ponecháváni téměř trvale, se střídáním polohy na zádech, na boku a na břiše. (6)

2.3.1.3

Somatická stimulace dýchání

V konceptu Bazální stimulace se často využívají také techniky k podpoře dýchání. Stav, kdy člověk pociťuje nedostatek vzduchu, je velmi nepříjemný a vede k pocitům bezprostředního ohrožení na životě, ke strachu ze smrti. Technikami somatické stimulace k podpoře dýchání jsou: 1. Kontaktní dýchání 2. Kontaktní dýchání s vibrací 3. Masáž stimulující dýchání (6)

Kontaktní dýchání Tato metoda slouží k tomu, aby si klient uvědomil své vlastní dýchání. Je indikována u hysterických, neklidných pacientů, ale i u pacientů se somatickou poruchou dýchání. Lze ji provádět třemi možnými způsoby. První možnost spočívá v položení jedné horní končetiny ošetřujícího na hrudník klienta a během jeho dýchání ji zde ponechat. Další možností je položení ruky pacienta na svůj vlastní hrudník spolu s dlaní ošetřujícího.

23

Poslední možností je přiložení jen dlaně pacienta. Ošetřující pouze pacienta sleduje a pozoruje. (6)

Kontaktní dýchání s vibrací Jedná se o metodu somatické stimulace napomáhající nejen dýchání klienta, ale také jeho snazšímu odkašlávání. Je indikována u pacientů se záněty dýchacích cest, pacientů zahleněných či v astmatickém záchvatu. Ošetřující, který tuto metodu provádí, přiloží obě své dlaně na hrudník pacienta a při jeho výdechu hrudník mírně stlačuje a provádí jemné vibrace. (6)

Masáž stimulující dýchání (MSD) Masáž stimulující dýchání je technika konceptu Bazální stimulace, jejímž cílem je dosažení pravidelného, klidného a hlubokého dýchání. Vychází z poznatku, že intenzivní tělesný kontakt, klidné a stejné dýchání zprostředkovávají pacientovi pocit bezpečí. Jedná se o masáž v oblasti zad či ventrální části hrudníku. Je rytmická a s dostatečným kontinuálním tlakem našich rukou. Je součástí dechové gymnastiky. Tato masáž je indikována u pacientů: -

neklidných

-

s povrchním dýcháním

-

v depresivním stavu

-

s demencí

-

s Morbus Alzheimer

-

na UPV a další…

Jejím základním principem je ustálení rytmu dýchání pacienta s rytmem ošetřujícího. Při masáži není vhodné, aby ošetřující měl na rukou šperky a hodinky. Doporučuje se také provádět ji bez rukavic. Při samotném provádění uvedeme klienta do polohy vleže či vsedě a umožníme mu, aby zaujal co nejpohodlnější polohu. Ošetřující si nanese na ruce tělové mléko a v dlaních je zahřeje na teplotu těla. Masáž stimulující dýchání se začíná třemi tahy oběma rukama od ramen směrem dolů k pánvi. Základem je, aby ruce ošetřujícího neopustily kůži nemocného. Po základních třech tazích provádí ošetřující oběma rukama souměrné krouživé pohyby.

24

Pohyby směřují jednak směrem zhora dolů a jednak směrem od pářete k bokům. Na bocích je dobré mírně přidávat tlak. Tuto metodu je dobré provádět minimálně 3 minuty. Na konci opět následují tři tahy dlaněmi ošetřujícího od ramen k pánvi. Pokud klient během masáže kašle, masáž krátce přerušíme a můžeme provést kontaktní dýchání s vibrací. (6)

2.3.2 Vestibulární stimulace Každý člověk má v oblasti vnitřního sluchového orgánu umístěno rovnovážné ústrojí. Tady během každého pohybu dochází k přelévání endolymfy a člověk je informován o své poloze a pohybu v prostoru. Lidé, kteří jsou upoutáni na lůžko nebo jakýmkoliv způsobem imobilní, mají tuto schopnost značně omezenou. Rovnovážné ústrojí může podléhat habitaci. Koncept Bazální stimulace dokáže těmto lidem poskytnout podporu a zajistí jim lepší prostorovou orientaci a vnímání pohybu. Pokud není vestibulární aparát delší dobu stimulován, může následovat: -

nauzea

-

kolaps

-

poruchy orientace v prostoru a na vlastním těle

Stimulace vestibulárního ústrojí je indikována u: -

všech klientů upoutaných na lůžko déle jak tři dny

-

klientů, kteří jsou delší dobu na umělé plícní ventilaci

-

klientů v apatickém syndromu

-

pacientů s omezenou možností pohybu

Vestibulární stimulaci lze provádět několika způsoby. Asi nejjednodušším je změna polohy klienta, kdy před touto změnou polohy nejprve otočíme hlavu na místo, kam budeme pacienta polohovat. Z dalších možností je to změna polohy klienta pomocí změny polohy celého lůžka, nácvik pozice vsedě v lůžku a v křesle. Koncept Bazální stimulace nejvíce využívá metodu tzv. „pohybu ovesného klasu v ovesném poli“, houpací pohyby v lůžku či otáčivé pohyby hlavy.

25

U všech těchto postupů je klient uveden do polohy v polosedě tak, aby se zády opíral o hrudník ošetřujícího. Ten se posadí k nemocnému na lůžko. Společně potom pomalu provádějí krouživé pohyby tím způsobem, že jakoby opisují číslici osm. Tuto metodu lze kombinovat i s ostatními druhy stimulací – vibrační (pobroukávání, vyprávění), optická,…(6)

2.3.3 Vibrační stimulace Vibrace na kostech působí velice stimulačně. Tvrdé kosti vedou vibrace na skeletu dále a ty jsou pak vnímány hlouběji v těle a na vnitřních orgánech. Díky tomu si klient může začít uvědomovat existenci některých svých orgánů. Vnímání vibrací se děje směrem od periferie dovnitř těla. Vibrace jsou také důležité pro sluchový orgán, dýchání a vytváření hlasového projevu. Pozitivní vliv má také dráždění kůže a slouží jako příprava k mobilizaci. Vnímání vibrací je u každého klienta jiné. Působí na jednotlivé svaly. Ty ji dále vedou po kostech a pomáhají klientovi uvědomovat si své končetiny. Vibrační stimulace je indikována u hemiplegických klientů a u pacientů s poruchou vnímání svého těla. Je absolutně kontraindikována u pacientů, kteří mají varikózní změny na končetinách, dále u pacientů s krvácením. Vibrační média se zpravidla přikládají na velké klouby, jako je kloub loketní, kolenní, kyčelní či ramenní. Důležité zde je intenzivně sledovat reakce pacienta. Některým pacientům nemusí být vibrační stimulace příjemná. Jako nejčastější vibrační média se používají: -

hlas ošetřujícího

-

ruce

-

elektrické přístroje (masážní strojek, holící trojek, vibrátor,…)

-

dupot a klepání

Vibrační stimulace je velice vhodná při provádění v kombinaci se stimulací vestibulární, především během metody tzv. „pohybu ovesného klasu v ovesném poli“. Klient je opřen o hrudník ošetřujícího, či rodinného příslušníka. Ten může během stimulace například zpívat nebo si pobroukávat. Tím vyvolává vibrace, které působí

26

přes záda na hrudník pacienta. Zvlášť účinná je tato stimulace v intenzivní péči u klientů v komatózních stavech, dále u klientů ve vigilním kómatu. ( 6 )

2.4 Nástavbové prvky Bazální stimulace

2.4.1 Olfaktorická stimulace Každý člověk má své oblíbené vůně a určité pachy. Každý také jinak vnímá, které jsou mu nepříjemné. Všechny vůně a pachy jsou vyvolavately vzpomínek. Určité vůně mohou asociovat například období (perník, jehličí – Vánoce), situaci (káva – příjemné situace) nebo lidi (parfém, pot apod.). Pro provádění olfaktorické stimulace je nesmírně důležité předem se seznámit s chuťovými a čichovými preferencemi klienta. Nejlépe je získáme z jeho biografické anamnézy. Jinak je možné vyvolat stimulaci negativní. Olfaktorické stimuly není vhodné nabízet kontinuálně. Mohlo by dojít k tomu, že si klient na ni navykne a stimulace se tak stane neúčinnou. K olfaktorické stimulaci jsou nejvhodnější vůně parfémů, deodorantů, vůně jídel apod., naopak velmi nevhodné jsou vonné svíčky. (7)

2.4.2 Orální stimulace Ústa patří k nejintimnějším oblastem na lidském těle. Slouží nejen k příjmu potravy a tekutin, ale také k polibkům. Někdy slouží také jako pracovní nástroj a v neposlední řadě zprostředkovávají pocity požitku a rozkoše. Umožňují zjistit, jaké mají jednotlivé věci: 1. chuť 2. vůni 3. konzistenci Úroveň vědomí klienta lze také hodnotit podle aktivity jeho úst, pokud je pacient při

vědomí, má ústa zavřená, polyká sliny a je schopen pohybovat jazykem.

27

Při změnách vědomí klientovi padá čelist a ústa se otevírají, klient často není schopen polykat a sliny vytékají z dutiny ústní ven. Tím dochází k jejímu vysychání. V dutině ústní dochází k pomnožení cizích mikroorganismů. Ty mohou poškodit nejen sliznici dutiny ústní, jazyk, zubní sklovinu, ale také plíce a mohou tím způsobit

těžké

pneumonie. Cílem orální stimulace je zprostředkovat nemocnému vjemy ze svých úst a stimulovat jeho vnímání. Jedná se především o vjemy taktilně – haptické, vizuální a olfaktorické. Lze ji provádět buď jako samostatnou činnost a nebo jako přípravu na přívod stravy.

Předpoklady pro úspěšnou orální stimulaci: -

orální stimulaci neprovádíme, je-li pacient zřetelně unavený

-

pacientovi umožníme zaujmout takovou polohu, ve které se může na své požitky a vjemy nejlépe koncentrovat

-

umožnit ochutnat klientovi to, co je mu příjemné, chutě oblíbené a známé

-

pacienta musíme bedlivě pozorovat a sledovat jeho reakce (7)

Při jídle i orální stimulaci je nesmírně důležitá také poloha klienta. Tělesná pozice musí být symetrická, hlava nesmí být v hyperextenzi. Za hrbol sedací kosti je vhodné položit například polštář či srolovaný ručník. Slouží ke stabilizaci pánve. Je dobré klientovi opřít chodidla o podložku a ruce položit na stůl. Pokud je pacient krmený, je vhodné, aby ošetřující seděl před pacientem a lžíci přikládal k jeho ústům ze strany, nikoliv frontálně. Před zahájením stravy je dobré navodit příjemnou atmosféru. Po ukončení by měl klient zůstat 30 minut ve zvýšené poloze, aby potrava byla tlačena směrem k duodenu. Předejdeme tím možnosti refluxu žaludečního obsahu do jícnu.

Postup u pacientů, kteří neotvírají ústa: -

iniciální dotek

-

čichová stimulace

-

dotek pacienta na hlavě

-

stimulace slinných žláz

-

lehká stimulace rtů

28

-

protitlak – jednu ruku položíme na hlavu pacienta, druhou pevně pod bradu. Takto se většinou otevřou ústa a pacient polkne.(7)

Důležité je nespěchat a mít dostatek trpělivosti. Nikdy nevnikáme do úst klienta násilím.Při orální stimulaci je doporučováno nepoužívat ze začátku více jak tři různé chutě.

Pravidla u jídla a krmení klienta: -

umožnit pacientovi vhodnou pozici vsedě

-

během jídla s pacientem nepříliš hovořit

-

ptát se, až když jsou ústa klienta prázdná

-

nespěchat

-

po každém polknutí chvilku počkat

-

před vložením další porce musí být ústa vyprázdněna

-

po každém jídle umožnit péči o dutinu ústní

-

po jídle ponechat klienta 30 minut v klidu

Během péče o dutinu ústní, příjmu potravy, krmení a orální stimulace nikdy nepřerušujeme kontakt s pacientem. (7)

2.4.3 Optická stimulace

Okolí pacienta během jeho hospitalizace je často nudné a prosté vizuálních podnětů. Lze říci, že je pro něj až nestimulující. Pro optickou stimulaci je nesmírně důležitá již změna polohy klienta. Už jen malým pootočením hlavy se klientovi změní zorné pole a jeho okolí se jiným úhlem pohledu stává zajímavějším Během našeho života dochází k postupným změnám zrakového vnímání. Vývoj zraku od vnímání světla a tmy po narození až po vnímání barev, předmětů, okolí a vlastních částí těla ve zřetelných konturách, je zcela fyziologické. K poruchám v tomto vnímání dochází ve stáří, na základě onemocnění a vzniku léze.

29

Tyto změny a poruchy se mohou projevovat různými způsoby: -

člověk nedokáže vnímat jednotlivé předměty ve svém okolí

-

poruchy vidění celistvosti předmětů nebo osob → pacient nevidí detaily

-

porucha vidění prostorových vztahů → pacient si neumí dát do souvislosti předměty ve svém okolí

-

porucha konstantnosti barev → pacient vnímá předměty ve svém okolí různě (jejich délku, formu, velikost)

-

poruchy vizomotoriky → pacientovi vypadává koordinace mezi zrakovým vjemem a motorikou

-

poruchy vnímání lokalizace v prostoru → poloha předmětů v prostoru není vnímána ve vztahu k pacientovu tělu (7)

Možnosti optické stimulace musí vycházet z pacientovy biografické anamnézy a zde je opět nutné pacienta intenzivně sledovat. Stimulace nesmí vyvolávat negativní emoce. Při poskytování optické stimulace je důležité dodržovaní určitých zásad: -

především nabízet klientovi podněty, které jsou zřetelně světlé a zřetelně tmavé.

-

obličej klienta vystavit alespoň krátce slunečnímu svitu, aby si uvědomil denní dobu a rozdíl mezi dnem a nocí

-

je dobré volit barevné ložní prádlo,oblečení personálu a pyžamo klienta jako kontrast k bílým zdem

-

nikdy nesmíme zapomenout nasadit pacientovi brýle, pokud je používá

-

pokud jsou pacientovi nabízeny obrázky, musí být umístěny do jeho zorného pole a dostatečné velikosti

-

příliš malé obrázky jsou obtížně definovatelné

-

u pacientů s poruchami zraku volit zcela jednoduché obrázky, nejlépe černobílé

-

televizi nabízet klientovi pouze na určitou a ne příliš dlouhou dobu, především na jeho oblíbené programy (7)

30

Úprava a způsob umístění obrázků, fotografií a objektů optické stimulace je zcela závislá na fantazii a kreativitě ošetřujícího personálu. Nesmí ovšem zapomínat, že pozorování stále stejných objektů vyvolává halucinace a dezorientaci. (7)

2.4.4 Auditivní stimulace Jedná se především o stimulaci sluchového vnímání. Mezi nejdůležitější cíle auditivní stimulace patří stimulace vnímání a navázání kontaktu s klientem. V praxi to znamená minimalizaci nejasných zvuků z okolního světa a poskytování jasných a přesných informací. Každý slovní kontakt je dobré podpořit kontaktem tělesným. Například je velmi vhodná kombinace s iniciálním dotekem. Ošetřující také musí dát pacientovi možnost rozlišit, kdy hovoří s ním a kdy s někým z jeho okolí. O Bazální stimulaci se však nejedná, je-li pacientovi umožněno poslouchat rádio nebo televizi kontinuálně. K možnostem auditivní stimulace patří: 1. poslech hudby 2. vyprávění 3. zpěv 4. používání různých hudebních nástrojů

Při poslechu hudby je nutné vycházet z biografie a pacienta bedlivě sledovat. Klidná a oblíbená hudba vyvolává uvolnění. Nikdy však nelze dopředu říci, jaké vzpomínky a emoce vyvolá. Pro vyprávění je důležité začínat a dokončovat ho vždy stejnými slovy, nehovořit rychle, nepoužívat zdrobněliny a nemluvit s více osobami najednou. Zpěv je nejvhodnější v kombinaci se stimulací vestibulární při provádění metody „pohybu ovesného klasu v ovesném poli“. Při používání různých hudebních nástrojů jsou nejvhodnější ty, které zároveň vyvolávají vibrace a pacient je může cítit i tělem. Nejvhodnější jsou například bubínky apod. (7)

31

2.4.5 Taktilně – haptická stimulace Naše ruce mají schopnost rozpoznávat různé předměty. To nám umožňuje získávat během života zkušenosti a ty pak uchovávat v paměti. Neklidní, hyperaktivní pacienti jsou svými končetinami velmi aktivní a tahají za různé zavedené katétry, popotahují ložní prádlo, žmoulají lůžkoviny, poklepávají do matrace apod. Tyto činnosti činí především z důvodu identifikovat předmět, který nahmatali a dávají tak najevo, že potřebují taktilně- haptickou stimulaci.

Předměty používané k taktilně – haptické stimulaci: -

oblíbené předměty, hračky

-

předměty používané k výkonu povolání (klávesnice počítače, zednická lžíce, šroubovák apod.)

-

kelímky, hrníčky na pití, žínky, ručníky

-

zubní kartáček a předměty k osobní hygieně

Z dalších možností je to například nasazení pacientovi na chodidla vlastní ponožky, boty, pohyby chodidly po prostěradle či různé doteky na chodidlech. Nasazení ponožek na chodidla se hojně používá na neonatologických odděleních u novorozenců. (7)

2.5 Koncept Bazální stimulace na anesteziologicko resuscitačním oddělení

2.5.1 Charakteristika anesteziologicko resuscitačního oddělení Anesteziologicko – resuscitační oddělení patří k oddělením intenzivní medicíny. Jsou zde převážně hospitalizováni pacienti, jimž selhává nebo selhala více jak jedna ze základních životních funkcí a jsou tedy ohroženi na životě. Je zde poskytována péče anesteziologická a péče resuscitační.

32

„Péče anesteziologická je soubor léčebných a diagnostických postupů, které umožňují provádět léčebné, operační výkony a vyšetřovací metody.“ (Citace z: www.ontab.cz/texty/aro.htm) Zajišťuje jak anestézii celkovou, tak lokální. Podílí se na přípravě k operacím, na samotném zajištění v jejich průběhu a na nezbytné péči navazující. Příprava k operacím spočívá ve stanovení anesteziologické anamnézy a zhodnocení zdravotního stavu pacienta. Toto hodnocení provádí lékař anesteziolog pomocí několika hodnotících škál, z nichž nejznámější je tzv. ASA. Péče resuscitační zajišťuje poskytování intenzivní a resuscitační medicíny. Jejím obsahem je péče o těžce nemocné a poraněné, kteří by bez intenzivní diagnostiky, léčby a péče pravděpodobně nepřežili. Důležitou součástí je poskytnutí základní a rozšířené KPCR. Ta by měla být poskytována podle nejnovějších vědeckých poznatků a měli by ji dokonale ovládat všichni zdravotničtí pracovníci, kteří na tomto oddělení pracují. ARO se také podílí na léčbě bolesti a úzce spolupracuje s oborem přednemocniční neodkladné péče a medicíny katastrof. Ošetřovatelská péče je specifická v mnoha ošetřovatelských úkonech. Velmi častá je zde péče o pacienty na UPV, invazivní i neinvazivní monitorace hemodynamiky krevního oběhu (monitorace krevního tlaku v zaklínění, středního TK v plícnici, monitorace práce levé srdeční komory, monitorace systémové vaskulární rezistence a další.) a používání různých eliminačních metod. Ty jsou používány nejčastěji u pacientů s renálním selháním, s intoxikacemi, multiorgánovým selháním nebo sepsí. Jedná se nejčastěji o kontinuální venovenózní hemodialýzu, atriovenózní hemodialýzu, hemoperfúzi či peritoneální hemodialýzu, a mnoho dalších. Dále se ošetřovatelská péče odlišuje například monitorací intrakraniálního tlaku, monitorací průtoku krve mozkem, venózní saturace kyslíku v jugulárním bulbu nebo pH žaludeční sliznice. Často k vybavení ARO patří také hyperbarická komora. ( 33 ) Na anesteziologicko resuscitačním oddělení by měly být zaměstnávány všeobecné sestry, mající pomaturitní specializaci ARIP či diplomované sestry v oboru sestra pro intenzivní péči. Co se týče lékařů, pro práci na ARO je nutná I. atestace v oboru intenzivní medicíny.

33

2.5.2 Význam konceptu Bazální stimulace na anesteziologicko resuscitačním oddělení Na anesteziologicko resuscitačních odděleních i obecně na odděleních intenzivní medicíny se více jak kde jinde setkáváme s pacienty, kteří mají určitým způsobem porušeno vnímání okolního světa. Velice často se jedná o pacienty po těžkých úrazech, autonehodách či velmi těžkých onemocněních. Tito klienti mají téměř vždy sníženou kvalitu i kvantitu vědomí či jeho úplnou poruchu. „Ovšem

každý člověk,

ať už je jakkoliv postižen, je schopen v úplně každé situaci alespoň něco některými ze svých smyslů vnímat.“ (Citace z: Friedlová, K., Bazální stimulace u pacientů na ARO a JIP, s.313)

Pacienti na ARO jsou během jejich hospitalizace napojeni na velké množství přístrojů, hadiček a drátků. Kolem sebe vidí jen bílé sterilní prostředí a slyší velké množství neznámých a pro mnoho z nich i nepříjemných zvuků (dávkovače, injektomaty, infúzní pumpy, monitory a další.). Toto prostředí na ně může působit velmi nepříznivě a jejich, už tak těžký, zdravotní stav a psychiku ještě více zhoršovat. Pacienti často pociťují strach, cítí se opuštění a jsou ve velmi velkém stresu. Ovšem prostory ARO nejdou změnit, nelze odstranit monitorovací techniku a všechny ostatní přístroje, které na pacienta tak nepříznivě působí. Koncept Bazální stimulace se snaží tyto nepříjemné faktory zevního prostředí alespoň co nejvíce mírnit a ty, které jdou, tak eliminovat. Velmi příznivě působí už jen změna barvy okolních stěn z bílé na různé pastelové barvy. „Nejnovější studie napovídají, že u pacientů, kteří stráví jen pět minut denně v zeleném zákoutí, dochází ke snížení stresu a k nižší potřebě analgetik.“ (Citace z: Mechová, I.; Majkusová,K., Bazální stimulace na JIP. Sestra 2006, č.12, s. 30) Samozřejmě je velice důležité dodržování hygienických nařízení, ale pacienti by měli mít možnost používat vlastní hygienické potřeby a osobní prádlo. Pozitivně působí už jen příjemný pocit, který vyvolají nasazené vlastní ponožky na chodidlech. Pokud pacient ve svém bezprostředním okolí nevidí jen složitou medicínskou techniku, ale také například fotografie svých nejbližších, rodinných příslušníků nebo třeba jen domácího mazlíčka, působí to na jeho smyslové vnímání velmi stimulačně.

34

Důležitá je také spolupráce mezi jednotlivými členy zdravotnického týmu a vytvoření příjemného klima na oddělení. ARO je oddělením, kde je péče o klienta velmi časově i psychicky náročná a často je omezena jen na soubor diagnosticko – terapeutických úkonů a administrativu. Ovšem podle toho pacient péči o vlastní osobu nehodnotí. Důležité je si práci a službu zorganizovat předem, rozdělit si výkony na důležité a méně důležité a vzájemně si v kolektivu vypomáhat. Tím zdravotníci získají potřebný čas a vnitřní klid beze zmatku, který je k provádění konceptu Bazální stimulace velmi důležitý. A u pacientů, hospitalizovaných na ARO, také velmi přínosný. (14)

35

3

METODIKA Výzkumnou část bakalářské práce jsem prováděla pomocí dotazníku, který byl

anonymní. Dotazník je měrný prostředek, pomocí kterého se zkoumá mínění lidí o jednotlivých jevech. Jedná se o skupinu předem připravených a jasně formulovaných otázek, které jsou smysluplně seřazeny. Respondent na tyto otázky odpovídá písemně. Výhodou této metody je rychlé a ekonomické shromaždování dat od velkého počtu respondentů. Mezi nevýhody můžeme zařadit to, že ne všichni respondenti odpovídají pravdivě, ale spíše tak, jak by se chtěli vidět, což může výsledky zkreslovat. Pro úspěšný sběr dat dotazníkovou formou je také velice potřebná ochota respondentů dotazník vyplňovat. Pokud je ochota nízká, klesá tím celková návratnost. S tímto problémem jsem se setkala na většině pracovišť, kde jsem dotazník distribuovala. Často jsem musela na oddělení chodit opakovaně a v některých případech byly dotazníky vyplňovány až přede mnou. Dotazník jsem distribuovala na anesteziologicko resuscitační

oddělení v nemocnicích Kyjov, Znojmo, Ivančice a Brno. V Brně

se jednalo o nemocnici Milosrdných bratří, Fakultní nemocnici Brno Bohunice a Fakultní nemocnici U Svaté Anny. Distribuovala jsem celkem 240 dotazníků a vrátily se mi od 110 respondentů. Celková návratnost byla tedy 46 %. Všechny byly vyplněny správně a použity pro vlastní zpracování. Absolutně nejvyšší návratnost byla na ARO v nemocnici Kyjov. Zde jsem distribuovala 10 dotazníků a vrátilo se mi vyplněných 11 (110 %). Pravděpodobně si na tomto pracovišti provedli ještě jednu kopii dotazníku. Velmi vysoká návratnost byla také ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice na ORIM II, kde se mi ze 20 dotazníků vrátilo 17 (85 %) a v nemocnici Ivančice. Zde jsem distribuovala 35 dotazníků a návratnost byla 28 (80 %). Naopak velmi nízká byla návratnost na ARO Znojmo (17 %) a ARO ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně (26 %). Dotazník jsem chtěla distribuovat také na ARO v nemocnici Břeclav. Po prvotním schválení a povolení distribuce hlavní sestrou jsem dotazníky zanesla na toto oddělení. Během dvou týdnů se mi ovšem dotazníky vrátily poštou zpět s vysvětlením hlavní sestry, že mají na tomto oddělení momentálně velké množství

36

nových zdravotnických pracovníků a koncept Bazální stimulace neprovádějí. Dotazník byl ovšem určen i pro ARO, kde s konceptem nepracují. Do všech nemocnic jsem předtím, než jsem začala s distribucí, napsala písemnou žádost hlavní sestře či náměstkyni pro ošetřovatelskou péči. V nemocnici Kyjov jsem k povolení distribuce potřebovala ipovolení primáře ARO. Povolení k distribuci dotazníku přikládám v příloze č.1. Všechny výše jmenované nemocnice neměly výslovné přání, aby nebyly v této práci jmenovány, a proto je ve své bakalářské práci uvádím. Při distribuci a během vyplňování dotazníků měli respondenti možnost a nabídku na zodpovězení případných nejasností. Žádné se však nevyskytly. Před zahájením distribuce jsem provedla pilotní šetření u 15 respondentek a na základě výsledků jsem některé položky přehodnotila. Dotazník obsahuje celkem 26 položek. První 3 jsou zaměřeny na osobní údaje respondentů. Položky č. 4 – 5 zjišťují, zda zdravotničtí pracovníci koncept Bazální stimulace znají a používají ho. Respondenti, kteří zde uvedli, že koncept používají, odpovídali dále pouze na položky č. 6 – 20. Ti, kteří uvedli, že koncept nepoužívají na svém pracovišti, vyplňovali dále pouze položky č. 21 – 26. U obou skupin je vždy poslední položka zaměřena na názory a připomínky respondentů k této problematice. Jedná se o položky č. 20 a č.26. Dotazník přikládám v příloze č.2.

V dotazníku jsem použila šest druhů otázek: -

otázky polynomické výběrové: otázka č. 8, 16, 23, 24

-

otázky polynomické polouzavřené: otázka č.3, 7, 9, 10, 13, 18, 19, 22, 25

-

otázky polynomické výčtové: otázka č. 11, 12, 17, 21

-

otázky dichotomické: 1, 4, 5, 14, 15

-

otázky otevřené: 2, 6, 20, 26

-

otázky filtrační: 5, 10, 14

Výsledky šetření jsem vyjádřila pomocí absolutní a relativní četnosti. U položky č.2 jsem vypočítala aritmetický průměr.

37

4

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

Tabulka č.1 – Pohlaví respondentů

POHLAVÍ RESPONDENTŮ

ABSOLUTNÍ ČETNOST 103 7 110

Ženy Muži Celkem

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 93,6 6,4 100,0

Z celkového počtu dotazovaných 110 respondentů (100 %) bylo nejvíce dotazovaných 103 respondentů (93,6 %)

ženského pohlaví. Podstatně menší

zastoupení bylo u mužů (6,4 %). Celkem jich bylo 7 a všichni pracují ve Fakultní nemocnici Brno.

100% 80% 60%

Ženy Muži

40%

6, 4%

0%

93 ,6 %

20%

Graf č. 1 – Pohlaví respondentů

38

Tabulka č.2 – Věk respondentů

VĚK RESPONDENTŮ

Do 20-ti let 21 – 30 let 31 – 40 let 41 – 50 let 51 a více let Celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST (%)

3 70 27 9 1 110

2,8 63,6 24,5 8,3 0,9 100,0

Průměrný věk všech dotázaných respondentů je 29 let. Nejpočetnější věkovou skupinu tvořili respondenti od 21 do 30-ti let. Svůj věk v tomto rozmezí uvedlo celkem 70 respondentů (63,6 %). Druhou nejpočetnější skupinou byla skupina od 34 – 40 let. Zde bylo celkem 27 respondentů (24,5 %). Věková skupina od 41 do 50 let byla zastoupena 9-ti respondenty (8,3%). 3 respondenti (2,8 %) uvedli svůj věk ve věkové skupině do 20-ti let. Jeden respondent uvedl jako svůj věk 52 let (0,9%), čímž jediný patří do skupiny 51 a více let.

70% 60% Do 20-ti let

50%

21 - 30 let

40%

31 - 40 let

30%

41 - 50 let

20%

51 a více let 24 ,5 % 8, 3% 0, 9%

0%

2, 8% 63 ,6 %

10%

Graf č. 2 – Věk respondentů

39

Tabulka č.3 –Vykonávaná zdravotnická profese

VYKONÁVANÁ

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

PROFESE

ČETNOST

ČETNOST (%)

Sanitářka

0

0,0

Ošetřovatelka

2

1,8

Všeobecná sestra (SZŠ)

33

30,0

Diplomovaná sestra

22

20,0

Sestra se specializací

39

35,5

Všeobecná sestra ( Bc.)

12

10,9

Všeobecná sestra ( Mgr.)

1

0,9

Lékař

1

0,9

Jiné

0

0,0

110

100,0

Celkem

Nejvíce respondentů (35,5 %) uvádí jako své nejvyšší dosažené vzdělání pomaturitní specializaci ARIP. Jedná se celkem o 39 dotázaných. Další velmi početnou skupinou jsou respondenti uvádějící jako své nejvyšší vzdělání Střední zdravotnickou školu. Zde se jedná se celkem 33 (30 %) respondentů z celkového počtu. 22 (22 %) dotazovaných respondentů má nevyšší dosažené vzdělání na Vyšší zdravotnické škole a jsou tedy diplomovanými sestrami. Sester s vysokoškolským diplomem – bakalář odpovědělo celkem 12 (10,9 %). Z tohoto počtu jedna sestra bakalářka v současnosti studuje magisterský obor. Další skupinu respondentů tvoří ošetřovatelky. Celkem odpovídaly 2 (1,8 %). Do průzkumu se zapojila také jedna sestra s vysokoškolským diplomem – magistra (0,9 %) a jeden lékař (0,9 %). Žádný z dotazovaných respondentů neuvedl jiné vzdělání.

40

Tabulka č. 4 – Znalost konceptu Bazální stimulace

ZNALOST KONCEPTU

ABSOLUTNÍ ČETNOST


Ano, znám koncept BS

87

79,1

Ne, neznám koncept BS

23

20,9

Celkem

110

100,0

Koncept Bazální stimulace zná 87 dotázaných respondentů (79,1 %) z celkového počtu. Naopak tento koncept vůbec nezná 23 z dotázaných (20,9 %).

80% 70% 60% 50% 40% 30%

Ano, znám koncept BS

20%

Ne, neznám koncept BS

,9 % 20

79

0%

,1 %

10%

Graf č. 4 – Znalost konceptu Bazální stimulace

41

Tabulka č. 5a – Používání konceptu Bazální stimulace

POUŽÍVÁNÍ KONCEPTU

ABSOLUTNÍ ČETNOST


70

63,6

40

36,4

110

100,0

Ano, používáme koncept BS Ne, nepoužíváme koncept BS Celkem

S konceptem Bazální stimulace pracuje na svém pracovišti 70 dotázaných respondentů (63,6 %). Naopak s konceptem nepracuje na svém pracovišti 40 dotázaných respondentů (36,4 %). Ze všech anesteziologicko resuscitačních oddělení, kde jsem průzkum prováděla, není koncept BS používán pouze na ARO v nemocnicích Kyjov a Ivančice.

70% 60% Ano, používáme koncept

50% 40%

Ne, nepoužíváme koncept

30% 20%

36 ,4 %

0%

63 ,6 %

10%

Graf č.5a – Používání konceptu Bazální stimulace

42

Tabulka č. 5b – Znalost a používání konceptu Bazální stimulace

ZNALOST POUŽÍVÁNÍ KONCEPTU BS Ano, znám koncept BS a používáme ho Ano, znám koncept BS, ale nepoužíváme ho Ne, neznám koncept a nepoužíváme ho Ne, neznám koncept, ale používáme ho

ABSOLUTNÍ ČETNOST


66

60,0

22

20,0

18

16,4

4

3,6

110

100,0

Celkem

66 (60 %) dotazovaných respondentů uvedlo, že koncept Bazální stimulace zná a na svém pracovišti ho využívají. 22 (20 %) respondentů uvádí, že koncept Bazální stimulace znají, ale na pracovišti s ním nepracují.

Respondentů, kteří uvádějí,

že koncept neznají ani s ním na svém pracovišti nepracují bylo z celkového počtu dotázaných 18 (16,4 %). 4 respondenti (3,6 %) odpovídali, že koncept Bazální stimulace neznají, přesto s ním na pracovišti pracují.

Ano, znám koncept BS a používáme ho

60% 50%

Ano, znám koncept BS, ale nepoužíváme ho

40% 30%

Ne, neznám koncpet BS a nepoužíváme ho

20%

Ne, neznám koncept BS, ale používáme ho

3, 6%

16 ,4 %

20 %

0%

60 %

10%

Graf č. 5b – Znalost a používání koncept Bazální stimulace na anesteziologicko resuscitačních odděleních

43

Následující tabulky a grafy se týkají pouze respondentů, kteří uvedli, že na svém pracovišti s konceptem Bazální stimulace pracují. Jedná se o respondenty pracující na anesteziologicko resuscitačních odděleních v nemocnici Znojmo, ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice, ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny v Brně a v nemocnici Milosrdných bratří Brno.Celkem se jedná o 70 respondentů.

Tabulka č. 6 – Délka používání konceptu Bazální stimulace dle jednotlivých pracovišť

JEDNOTLIVÁ PRACOVIŠTĚ

DÉLKA POUŽÍVÁNÍ KONCEPTU

ARO FN U Svaté Anny Brno

36 měsíců

ARO nem. Znojmo

18 měsíců

ARO nem. Milosrdných bratří Brno

12 měsíců

ORIM I FN Brno Bohunice

12 měsíců

ORIM II FN Brno Bohunice

12 měsíců

ORIM III, IV FN Brno Bohunice

6 měsíců

Nejdéle s konceptem Bazální stimulace pracují na ARO ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně. Zde je koncept používán 36 měsíců. 18 měsíců pracují s konceptem na ARO v nemocnici Znojmo. Rok, tedy 12 měsíců, je tento koncept shodně používán na ARO v nemocnici Milosrdných bratří a ORIM I a II FN Brno Bohunice. Nejkratší dobu je koncept využíván na ORIM III, IV ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Zde se používá 6 měsíců.

44

Tabulka č. 7a – Zapojení zdravotnických pracovníků do provádění konceptu BS dle počtu dotázaných respondentů

ZAPOJENÍ ZDRAVOT.

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

PRACOVNÍKŮ

(%)

Jen všeobecné sestry

24

34,4

Veškerý zdrav. personál

46

65,7

Celkem

70

100,0

Nejvíce dotázaných respondentů uvedlo, že na jejich pracovišti pracuje s konceptem veškerý zdravotnický personál. Jedná se o 46 respondentů (65,7 %). 24 respondentů (34,3 %) odpovědělo, že na jejich pracovišti je koncept prováděn pouze všeobecnými sestrami.

70% 60% 50%

Veškerý personál

40%

Jen všeobecné sestry

30% 20%

34 ,3 %

0%

65 ,7 %

10%

Graf č.7a – Zapojení zdravotnického personálu do provádění konceptu BS dle počtu dotázaných respondentů

45

Tabulka č. 7b – Zapojení zdravotnických pracovníků do provádění konceptu BS dle jednotlivých pracovišť

JEDNOTLIVÁ PRACOVIŠTĚ

ZAPOJENÍ ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ Jen všeobecné sestry Veškerý zdravot.personál

ARO FN U Svaté Anny v Brně ARO nem.Milosrdných bratří v brně ORIM I FN Brno Bohunice ORIM III, IV FN Brno Bohunice ARO nem. Znojmo ORIM II FN Brno Bohunice

Ne

Ano

Ne

Ano

Ne

Ano

Ne

Ano

Ano

Ne

Ano

Ne

Do provádění konceptu Bazální stimulace je zapojován veškerý personál na ARO ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně, ARO v nemocnici Milosrdných bratří a ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice na ORIM I III a IV. Na ARO v nemocnici Znojmo a na ORIM II ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice je koncept prováděn pouze všeobecnými sestrami.

Tabulka č.8 – Použití iniciálního doteku

POUŽITÍ INICIÁLNÍHO DOTEKU Ano, vždy Občas Ne Neuvedeno Celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 51 18 0 1 70

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 72,8 25,8 0,0 1,4 100,0

51 respondentů (72,8 %) odpovědělo, že iniciální dotek v péči o nemocného používá vždy. Druhou skupinu tvořilo 22 respondentů (25,8 %), kteří na tuto otázku odpověděli občas. Jeden respondent na tuto položku neodpověděl (1,4 %). Žádný z respondentů neodpověděl ne (0 %).

46

Tabulka č.9a – Jednotlivé druhy prováděné Bazální stimulace

DRUHY JEDNOTLIVÝCH STIMULACÍ Somatická Vestibulární Vibrační Olfaktorická Orální Optická Auditivní Taktilně haptická Celkem odpovědí

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 12,5 4,0 7,1 16,1 15,4 15,8 16,1 13,0 100,0

53 17 30 68 65 67 68 55 423

Na tuto otázku odpovídalo celkem 70 respondentů, kteří mohli uvést více možných odpovědí. Dohromady jich uvedli 423. Nejčastější odpovědí bylo používání stimulace olfaktorické. Tak odpovědělo celkem 68 respondentů (16,1 %). Dalším velice používaným druhem je stimulace optická, tu provádí 67 respondentů (15,8 %). Orální stimulaci používá v péči o pacienty celkem 65 respondentů (15,4 %). 55 respondentů (13,0 %) používá také stimulaci taktilně haptickou. Somatická stimulace je v odpovědích zastoupena u 53 respondentů (12,5 %). Stimulaci vibrační používá 30 dotázaných respondentů (7,1 %). Nejméně je využívána stimulace vestibulární, kterou používá 17 respondentů (4,0 %).

13,0%

12,5% Somatická

4,0% 7,1%

16,1%

Vibrační Vestibulární Olfaktorická Orální Optická

16,1%

Auditivní Taktilně haptická

15,8% 15,4%

Graf č. 9a – Jednotlivé druhy prováděné Bazální stimulace

47

Tabulka č.9b – Druhy prováděné Bazální stimulace dle jednotlivých pracovišť

JEDNOTLIVÁ PRACOVIŠTĚ ARO nem. Znojmo

DRUHY JEDNOTLIVÝCH STIMULACÍ Nejvíce používaný druh Nejméně používaný druh Olfaktorická, Somatická Vibrační

ARO FN USA Brno

Olfaktorická, Optická

Vestibulární

ARO nem. MB Brno

Somatická

Vestibulární

ORIM I FN Bohunice

Olfaktorická, Auditivní

Vestibulární

ORIM II FN Bohunice

Olfaktorická, Optická

Vestibulární

ORIM III, IV Bohunice

Olfaktorická, Auditivní

Vestibulární

Na ARO ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně a na ORIM II FN Brno Bohunice je shodně nejvíce používaným druhem stimulace olfaktorická a optická, nejméně používaná je stimulace vestibulární. Shodné je také používání jednotlivých stimulací na ORIM I a ORIM III, IV ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Zde je nejvíce používána stimulace olfaktorická a auditivní. Nejméně potom stimulace vestibulární. Zdravotnický personál na ARO v nemocnici Znojmo nejvíce používá stimulaci olfaktorickou a somatickou, nejméně stimulaci vibrační. Na ARO v nemocnici Milosrdných bratří je nevíce používána stimulace somatická, nejméně opět stimulace vestibulární.

Tabulka č. 10a – Absolvování kurzu Bazální stimulace

ABSOLVOVÁNÍ

ABSOLUTNÍ ČETNOST

KURZU


Ano

26

37,2

Ne

44

62,8

Celkem

70

100,0

48

Z celkového počtu dotázaných respondentů, kteří koncept Bazální stimulace využívají na svém pracovišti , jich 44 (62,8 %) odpovědělo, že kurz Bazální stimulace neabsolvovalo. 26 respondentů (37,2 %) kurz Bazální stimulace absolvovaný má.

37,2% Ano Ne

62,8%

Graf č. 10a – Absolvování kurzu Bazální stimulace

Tabulka č. 10b – Druh absolvovaného kurzu

DRUH KURZU Základní Základní a nástavbový Celkem



Základní kurz má celkem 23 respondentů (88,5 %) ze 26 dotázaných, kteří opověděli, že absolvovali kurz Bazální stimulace. Základní i nástavbový kurz mají respondenti 3 (11,5 %).

49

Tabulka č. 11 – Způsob získávání informací o konceptu Bazální stimulace

ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ

ABSOLUTNÍ ČETNOST

Ve škole ( SZŠ ) Ve škole ( VOŠ ) Ve škole ( VŠ ) Ve škole ( NCO NZO )

2 7 6 5

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 2,3 7,9 6,8 5,7

Od kolegyně Z internetu Z odborných časopisů Samostudium Seminář v rámci kliniky / oddělení Na pracovišti Psala jsem na toto téma bakalářkou práci Celkem odpovědí

29 7 8 8

33,0 7,9 9,1 9,1

6 9

6,8 10,2

1 88

1,2 100,0

Na tuto otázku odpovídalo celkem 44 respondentů, kteří uvedli, že kurz Bazální stimulace neabsolvovali. Tito respondenti měli možnost uvést více možných odpovědí kde se s konceptem seznámili a uvedli jich celkem 88. Nejvíce odpovědí bylo od kolegyně. Takto odpovědělo celkem 29 respondentů (33 %). 9 respondentů (10,2 %) odpovědělo, že se s konceptem seznámili na pracovišti. Velice časté byly také odpovědi z odborných časopisů a samostudiem. Takto odpovědělo dohromady 8 respondentů (9,1 %). Odpověď z internetu a na VOŠ zazněla celkem 7–krát (7,9 %). Seminář v rámci kliniky či oddělení a na vysoké škole se v odpovědích objevily celkem 6-krát (6,8 %). Na SZŠ se s konceptem seznámili 2 respondenti (2,3 %). Jedna respondentka (1,2 %) uvedla, že na toto téma psala bakalářskou práci.

50

Tabulka č.12 – Přehled nejčastěji hospitalizovaných pacientů na ARO

LÉKAŘSKÁ DIAGNÓZA Polytrauma Stav po KPCR Intoxikace Komatózní stavy Apalický syndrom Akutní respirační selhání SD/ ED hematom Rozvrat vn. prostředí Pooperační stavy CMP St.p. TEP velkých kloubů CA hlavy Celkem odpovědí

ABSOLUTNÍ ČETNOST 53 64 42 58 37 63 50 42 4 1 1 1 416

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 12,7 15,4 10,2 13,9 8,9 15,2 12,0 10,2 0,9 0,2 0,2 0,2 100,0

Na tuto otázku reagovalo celkem 70 respondentů, kteří měli možnost uvést více odpovědí. Dohromady jich uvedli 416. Z tohoto výzkumu vyplývá, že nečastěji jsou na ARO hospitalizováni pacienti po KPCR. Tato odpověď se vyskytla celkem 64-krát (15,4 %). Další početnou skupinou jsou pacienti s akutním respiračním selháním. Takto odpovědělo 63 respondentů (15,2 %). 58 dotázaných (13,9 %) označovalo pacienty v komatózních stavech. Diagnóza polytrauma se objevila v průzkumu celkem 53-krát (12,7 %). Dále jsou zde hospitalizováni pacienti s epidurálním či subdurálním hematomem. Tato lékařská diagnóza se vyskytla dohromady 50-krát (12 %). 42 – krát (10,2 %) se objevily diagnózy rozvrat vnitřního prostředí a intoxikace. Diagnóza apalický syndrom, tato odpověď zazněla dohromady 37 – krát (8,9 %). Pacienti v pooperačních stavech se v průzkumu objevili celkem 4 – krát (0,9 %). Ostatní diagnózy jako CMP, St.p. TEP velkých kloubů, CA hlavy se objevily shodně po jedné odpovědi (0,2 %).

51

Tabulka č.13a – Provádění konceptu Bazální stimulace u pacientů hospitalizovaných na ARO

POUŽITÍ KONCEPTU

ABSOLUTNÍ ČETNOST


30

43,0

pacientů

40

57,0

Celkem

70

100,0

U všech pacientů Pouze u některých

Koncept Bazální stimulace využívá u všech pacientů hospitalizovaných na ARO 30 respondentů (43,0 %) ze 70 dotázaných. Pouze u některých používá koncept 40 respondentů ( 57,0 %).

60% 50% 40%

U všech pacientů

30%

Pouze u některých

20% 10%

% 57

43

%

0%

Graf č. 13a – Provádění konceptu bazální stimulace u pacientů hospitalizovaných na ARO

52

Tabulka č. 13b – Nejčastější použití konceptu Bazální stimulace u pacientů hospitalizovaných na ARO

JEDNOTLIVÉ LÉKAŘSKÉ DIAGNÓZY Kraniotrauma Apalický syndrom St.p. KPCR Komatózní stavy St.p stabilizaci stavu Polytrauma Celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 7 20 2 5 4 2 40

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 17,5 50,0 5,0 12,5 10,0 5,0 100,0

Celkem 40 respondentů uvedlo, že koncept Bazální stimulace provádí pouze u některých pacientů. Nejčastěji je koncept Bazální stimulace prováděn u pacientů v apalickém syndromu. Takto odpovědělo celkem 20 respondentů (50,0 %). Častou odpovědí bylo také kraniotrauma (17,5 %). Jednalo se celkem o 7 respondentů. 5 odpovědí (12,5 %) poukazovalo na komatózní stavy. Bazální stimulaci u pacientů po stabilizaci stavu provádí celkem 4 respondenti (10,0 %). Shodně se vyskytovaly odpovědi polytrauma a st.p.KPCR, obě po dvou ( 5,0 % ).

50% 40%

Kraniotrauma Apalický syndrom

30%

St.p. KPCR Komatózní stavy

20%

St.p. stabilizaci 10%

5%

10 %

12 ,5 %

5%

50 %

17 ,5 %

0%

Polytrauma

Graf č. 13b – Nejčastější použití konceptu Bazální stimulace u pacientů hospitalizovaných na ARO

53

Tabulka č.14 – Zapojení rodiny do provádění konceptu Bazální stimulace u pacienta na ARO

ZAPOJENÍ RODINY

ABSOLUTNÍ ČETNOST

Ano

60

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 85,7

Ne

10

14,3

Celkem

70

100,0

60 respondentů (85,7 %) odpovědělo, že do konceptu Bazální stimulace u pacientů na ARO, rodinu a příbuzné nemocného zapojují. Jedná se o naprostou většinu dotázaných. Pouze 10 dotázaných respondentů (14,3 %) uvedlo, že rodinu do provádění konceptu nezapojují.

Ano

,3 % 14

,7 %

Ne

85

90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Graf č.14 – Zapojení rodiny do provádění konceptu Bazální stimulace u pacienta na ARO

54

Tabulka č.15 – Možnosti kontaktu rodiny s nemocným na ARO

MOŽNOST

ABSOLUTNÍ ČETNOST

KONTAKTU RODINY


Ano, mají možnost

61

87,2

Ne, nemají možnost

9

12,8

Celkem

70

100,0

Z celkového počtu 70 respondentů jich celkem 61 ( 87,2 %) odpovědělo ano, rodinní příslušníci mají možnost přijít za nemocným ve kteroukoliv denní dobu a na jak dlouho chtějí. 9 respondentů (12,8 %) odpovědělo, že rodinní příslušníci tuto možnost nemají. Jako nejčastější důvod byla uváděna odpověď pouze po domluvě s ošetřujícím lékařem.

Tabulka č. 16 – Odběr biografické anamnézy od rodiny nemocného

ODBĚR BIOGRAFICKÉ

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST

ANAMNÉZY

(%)

Ano, odebíráme vždy

42

60,0

Odebíráme pouze občas

26

37,2

Ne, neodebíráme

2

2,8

Celkem

70

100,0

42 respondentů (60,0 %) uvedlo, že biografickou anamnézu od rodiny nemocného odebírá. 26 respondentů (37,2 %) uvedlo, že biografickou anamnézu odebírá pouze občas a pouze 2 respondenti (2,8 %) uvedli, že biografickou anamnézu neodebírají vůbec.

55

Tabulka č.17 – Důvody pro nezapojení rodiny do konceptu Bazální stimulace u pacientů na ARO

JEDNOTLIVÉ DŮVODY Nezájem (rodina) Nezájem (pacient) Zákaz návštěv Nedostatečné prostory Po domluvě s oš. lékařem Celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 0 0 4 2 4 10

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 0,0 0,0 40,0 20,0 40,0 100,0

Celkem 10 respondentů uvedlo, že rodinu nemocného do provádění konceptu nezapojují. Těchto 10 respondentů uvedlo dohromady deset důvodů, proč tomu tak je. 4 dotázaní (40 %) odpověděli zákaz návštěv na ARO z důvodu dodržování přísných hygienicko – epidemiologických nařízení a umožnění návštěv pouze po domluvě s ošetřujícím lékařem. Tyto odpovědi byly se vyskytovaly nejčastěji. Dva respondenti (20 %) uvedli jako důvod nedostatečné (malé prostory) na ARO. Žádný z respondentů neuvedl důvod, nezájem ze strany rodiny či pacienta.

Tabulka č.18a – Vedení dokumentace Bazální stimulace na ARO

VEDENÍ DOKUMENTACE Ano, vedeme Ne, nevedeme Celkem



Ze 70 dotázaných respondentů jich 44 (62,8 %) odpovědělo, že dokumentaci Bazální stimulace mají na svém oddělení zavedenou a používají ji.Celkem 26 respondentů (37,2 %) uvádí, že dokumentaci zavedenou nemají.

56

Tabulka č. 18b – Důvody pro nevedení dokumentace Bazální stimulace

JEDNOTLIVÉ DŮVODY Dokumentujeme BS v oš. dokumentaci Předáváme si informace o BS ústy Nemáme dokumentaci BS zavedenou Nechce se nám vypisovat další formuláře Důvod neuveden Celkem

ABSOLUTNÍ ČETNOST 5


1

3,8

9

34,6

1 10 26

3,8 38,4 100,0

10 respondentů (38,4 %), kteří uvedli, že dokumentaci Bazální stimulace nevedou, důvod neuvedlo. Pokud byl důvod uveden, jednalo se nejčastěji o to, že nemají zatím dokumentaci BS na pracovišti zavedenou. Odpovědělo takto 9 dotázaných respondentů (34,6 %). 5 respondentů (19,4 %) uvedlo, že prováděnou Bazální stimulaci dokumentují v ošetřovatelské dokumentaci. Jedna respondentka (3,8 %) odpověděla, že si informace o prováděné stimulaci předávají ústně. Nejzajímavější odpovědí byla bezesporu ta, že se nechce zdravotnickým pracovníkům vypisovat další formulář. Takto odpověděla jedna respondentka (3,8 %).

Tabulka č.19 – Jednotlivé názory na vhodnost konceptu Bazální stimulace pro ARO či obecně pro oddělení intenzivní medicíny

VHODNOST KONCEPTU BS Ano, je pro ARO vhodný Ne, není pro ARO vhodný Neuvedeno Celkem



5 4 70

7,2 5,6 100,0

57

61 respondentů (87,2 %) odpovědělo na tuto otázku ano, koncept Bazální stimulace je vhodný pro naše pracoviště. 5 respondentů (7,2 %) odpovědělo ne. Ostatní 4 respondenti (5,6 %) na tuto otázku neodpověděli.

Jako nejčastější důvody, proč je koncept Bazální stimulace vhodný pro ARO a pracoviště intenzivní medicíny, bylo uváděno: „ zlepšuje vnímání pacienta a usnadňuje jeho návrat do předchozího života“ „ koncept

Bazální

stimulace

napomáhá

ke

zklidnění

pacienta,

pokud

nespolupracuje, je neklidný, nebo má strach, což je na ARO velice časté“ „ koncept Bazální stimulace vede ke zlepšení ošetřovatelské péče a zvyšuje její kvalitu“ Odpovědi některých respondentů si dovoluji citovat: „ Tento koncept jednak skutečně pomáhá pacientům a jednak pomáhá vyhnout se u personálu Burn – out syndromu.“ „ Mnohem lepší probouzení pacientů z umělého spánku.“ „ Pacienti na ARO trpí nedostatečným množstvím jednotlivých stimulů a tímto konceptem jim poskytujeme základní informace.“ „ Na ARO se setkáváme se stavy, které tento koncept vyžadují velmi často. Častěji, než na jiných typech oddělení.“ „ Velká část mozku není doposud prozkoumaná a nikdy nemůžeme vědět, komu z pacientů to přinese co pozitivního.“

5 respondentů, kteří uvedli, že koncept Bazální stimulace pro ARO a pracoviště intenzivní medicíny není vhodný, si opět dovolím citovat: „ Intenzivní medicína se zabývá akutním stavem pacienta, mnohdy není na Bazální stimulaci dostatek času, tudíž bývá zmatená a chaotická.“ „ Kvůli vytíženosti personálu na ARO si myslím, že je vhodnější Bazální stimulaci provádět na odděleních pro chronickou resuscitační péči. Na ARO si nejsem jist jejím efektem.“ „ ARO je pouze pro nestabilní pacienty, lze zde provádět pouze začátek stimulace.“

58

Na položku č.20 odpovědělo celkem 8 respondentů. Jejich jednotlivé názory si dovolím citovat:

1)

„Existuje

velmi

málo

dostupných

pracovišť,

kde

stimulaci

provádějí

a je v blízkosti rodiny pacienta. Z tohoto důvodu je velmi problematické pacienta přeložit, není totiž vhodné, aby byl daleko od stimulace rodinou.“

2)

„ Koncept Bazální stimulace je dnes již vcelku dobře informačně dostupná metoda, která má význam, pokud se provádí intenzivně a svědomitě.“

3)

„ Pro provádění této metody jsou důležité pomůcky, komunikace s rodinou, lékařem a dostatek času.“

4)

„ Škoda, že tento koncept nelze navázat následnou péčí.“

5)

„ Je to dobrá věc, jen ne každá sestra ji používá a umí. Je to i o povaze člověka.“

6)

„ Vzdělávání pracovníků v této oblasti je značně omezené a finančně náročné, vzhledem k finančním možnostem SZP !!! Přitom by tento koncept v dnešní době měl patřit k základním znalostem ze střední zdravotnické školy.“

7)

„ Jedná se o velmi náročnou péči na čas i energii. Je zapotřebí proškolit veškerý personál.“

8)

„ Myslím, že je perfektní, jak tento způsob ovlivňuje vztah sestra – pacient, sestra – příbuzní a příbuzní – sestra, pacient. Jen je velmi negativně vnímána ze strany lékařů, což mě zaráží po 12 letech práce na ARO. Tento koncept má velmi blízko vnitřku sestry, její duše a může vzniknout citové navázání na pacienta. Z tohoto je mezi sestrami trochu obava.“

59

Následující tabulky a grafy se týkají pouze respondentů, kteří na svém pracovišti s konceptem

Bazální

stimulace

nepracují.

Jedná

se

respondenty

pracující

na anesteziologicko resuscitačních odděleních v nemocnici Ivančice a Kyjov. Celkem se jedná o 40 respondentů.

Tabulka č.21 – Důvody, proč není koncept Bazální stimulace na některých pracovištích prováděn

JEDNOTLIVÉ DŮVODY Nedostatek času Nedostatečně proškolený personál Nepovažuji to za důležité Nebylo mi to umožněno Neochota ze strany personálu Nedostatek personálu Celkem odpovědí



36 0 6

65,5 0,0 10,9

1 1 55

1,8 1,8 100,0

Na tuto otázku odpovědělo celkem 40 respondentů, kteří měli možnost uvést více možných odpovědí. Celkem jich bylo uvedeno 55. Nejčastější byla odpověď, že koncept neprovádějí z důvodu nedostatečně proškoleného personálu. Takto odpovědělo celkem 36 respondentů (65,5 %). Dalším velice zastoupeným důvodem byl nedostatek času. Tuto příčinu uvedlo celkem 11 respondentů (20 %). 6 respondentů (10,9 %) uvedlo, že jim provádění konceptu bazální stimulace nebylo umožněno. Všech 6 respondentů pracuje na ARO v nemocnici Ivančice. Po jedné odpovědi byla neochota personálu k provádění Bazální stimulace a nedostatek personálu (1,8 %). Žádný z dotázaných respondentů neuvedl důvod, že tento koncept nepovažuje za důležitý.

60

Tabulka č.22a – Provádění jiných druhů stimulace pacienta

PROVÁDĚNÍ JINÝCH DRUHŮ STIMULACE

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

25

65,5

12

30,0

3 40

7,5 100,0

Ano, snažím se pacienta stimulovat i jinými způsoby Ne, u pacientů neprovádím žádnou stimulaci Neuvedeno Celkem

Odpověď Ano, snažím se pacienta stimulovat i jinými způsoby uvedlo celkem 25 respondentů (65,5 %). 12 respondentů (30 %) odpovědělo, že pacienty žádným jiným způsobem nestimuluje. 3 respondenti (7,5 %) na tuto otázku neodpověděli.

70% 60% 50% Ano Ne Neuvedeno

40% 30% 20%

7, 5%

% 30

65

0%

,5 %

10%

Graf č. 22a – Provádění jiných druhů stimulací

61

Tabulka č.22b – Jiné možné způsoby stimulací vnímání pacienta

JEDNOTLIVÉ DRUHY STIMULACÍ

ABSOLUTNÍ ČETNOST

Verbální komunikace Polohování Poslech hudby Sledování TV Masáže Fotografie a hlasy rodiny Používání vlastních osobních pomůcek Celkem odpovědí

9 7 17 6 2 7

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 17,3 13,5 32,7 11,5 3,8 13,5

4 52

7,7 100,0

25 respondentů, kteří v předchozí otázce odpověděli, že se snaží pacienta stimulovat jinými způsoby, uvedlo celkem 52 odpovědí, ve kterých jednotlivé druhy stimulací uvádějí. Tito respondenti mohli uvést více možných odpovědí. Nejčastější odpovědí byl poslech hudby. Takto odpovědělo celkem 17 respondentů (32,7 %). 9 respondentů (17,3 %) uvádí jako stimulaci verbální kontakt s pacientem, nejčastěji ve formě rozhovoru. Polohování a fotografie a hlasy rodiny používá jako stimulaci celkem 7 respondentů (13,5 %). Další uvedenou odpovědí bylo sledování TV. Odpovědělo takto 6 respondentů (11,5 %). 4 respondenti (7,7 %) z celkového počtu dotázaných umožňují pacientům používání vlastních osobních pomůcek. Nejméně zastoupenou odpovědí bylo provádění masáží, odpověděli takto 2 respondenti (3,8 %).

40%

Kom unikace Polohování

30%

Poslech hudby 20%

Sledování TV Masáže

10% 7, 7%

13 ,5 %

3, 8%

11 ,5 %

32 ,7 %

13 ,5 %

17 ,3 %

0%

Fotografie Vlastní pom ůcky

Graf č.22b - Jiné možné způsoby stimulace vnímání pacienta

62

Tabulka č. 23 – Zájem o poznání konceptu Bazální stimulace

ZÁJEM O KONCEPT BS

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST

31

77,5

1 8 40

2,5 20,0 100,0

Ano, mám zájem se s konceptem blíže seznámit Ne, nemám zájem se s konceptem blíže seznámit Nevím Celkem

Nejvíce dotázaných respondentů uvedlo, že má zájem se s konceptem blíže seznámit. Jedná se o 31 respondentů (77,5 %). 8 respondentů (20 %) odpovědělo, že nev,í zda se s konceptem chce seznámit a jeden respondent (2,5 %) se s konceptem seznámit blíže nechce.

80% 70% 60% 50%

Ano

40%

Ne

30%

Nevím

20%

20 %

2, 5%

0%

77 ,5 %

10%

Graf č.23 – Zájem o bližší poznání konceptu Bazální stimulace

63

Tabulka č.24 – Zájem o budoucí používání konceptu Bazální stimulace na pracovišti

ZÁJEM O BUDOUCÍ POUŽÍVÁNÍ BS

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST (%) 52,5 5,0 42,5 100,0

21 2 17 40

Ano Ne Nevím Celkem

Celkem 21 respondentů (52,5 %) na tuto otázku odpovědělo ano, chtěl/a bych do budoucna začít tento koncept na svém pracovišti používat. Další skupinu tvoří 17 respondentů (42,5 %), kteří odpověděli, že nevědí. 2 respondenti (5,0 %) uvedli, že do budoucna tento koncept na svém pracovišti používat nechtějí.

60% 50% 40% Ano 30%

Ne Nevím

20%

42 ,5 %

5%

0%

52 ,5 %

10%

Graf č.24 – Zájem o budoucí používání konceptu Bazální stimulace na pracovišti

64

Tabulka č.25 – Jednotlivé názory na vhodnost konceptu Bazální stimulace pro ARO či obecně pro oddělení intenzivní medicíny

VHODNOST KONCEPTU BS

ABSOLUTNÍ ČETNOST

Ano, je pro ARO vhodný Ne, není pro ARO vhodný Neuvedeno Celkem

14


18 8 40

45,0 20,0 100,0

18 respondentů (45 %) odpovědělo na tuto otázku ne, koncept Bazální stimulace není vhodný pro naše pracoviště. Žádný z těchto respondentů ovšem neuvedl důvod. 14 respondentů (35 %) odpovědělo ano. Zbylých 8 respondentů (20,0 %) na tuto otázku neodpovědělo. Jako nejčastější důvody, proč je koncept Bazální stimulace vhodný pro ARO a pracoviště intenzivní medicíny, bylo uváděno: „ zlepšuje zdravotní stav pacienta.“ „ zlepšuje pacientovu náladu a psychiku.“ „ podporuje duševní klid pacienta“ „ je vhodný právě pro pacienty hospitalizované na ARO. “

Odpovědi některých respondentů si dovoluji citovat: „ Pacienti na ARO mají snížené vnímání okolního světa zrakem a sluchem. Často také nemáme ověřenou hloubku jejich vnímání. Je proto potřeba stimulovat jejich ostatní smysly jako hmat a chuť pro uvědomění si sebe sama.“ „ S konceptem Bazální stimulace a jeho výsledky jsem se seznámila v televizi z reportáže na dětském ARO v Ostravě. Tyto výsledky byly velmi dobré. I u nás, na našem pracovišti se vyskytuje vhodná věková skupina lidí po dlouhodobých úrazech, u kterých by se tato stimulace uplatnila.“ „ Myslím si, že tento koncept by mohl být přínosem pro naše pracoviště, ale je potřeba proškolit veškerý personál.“

65

„ Tento koncept pro naše pracoviště určitě vhodný je, ale vždy to závisí od konkrétních lékařských diagnóz pacientů.“

Na položku č.26 žádný z dotázaných respondentů, kteří pracují na ARO, kde se koncept Bazální stimulace neprovádí, neodpověděl.

66

5

DISKUSE Během sestavování dotazníku jsem vycházela ze stanovených cílů a hypotéz

práce. Při pozdějším zpracování výzkumné části mi vyšlo několik zajímavostí, které mě velmi překvapily. Nad nimi bych se zde chtěla pozastavit a podrobněji je rozebrat. Zpracovávala jsem celkem 110 dotazníků. Na naprostou většinu z nich mi odpovídaly ženy. Celkem jich bylo 103 (93,6 %). Mužů se do dotazníkového šetření zapojilo pouze 7 (6,4 %). Nejvíce respondentů bylo ve věkovém rozmezí 21-30 let a jejich průměrný věk byl 25,4 let. Celkem bylo v této věkové skupině 70 respondentů (63,6 %). Druhou nejpočetnější skupinou byli respondenti ve věkovém rozmezí 31- 40 let. Zde se jednalo celkem o 27 respondentů (24,5 %) a jejich průměrný věk byl 34,4 let. Do věkové skupiny 41-50 let se řadilo celkem 9 respondentů (8,3 %) a zde byl průměrný věk 44,1 roků. Ve věkové skupině do 20-ti let byli pouze 3 respondenti (2,8 %). Jejich průměrný věk byl 19,7 let. Nejméně zastoupená byla věková skupina 51 a více let, kam se řadil pouze jeden respondent. Ten byl ve věku 52 let a proto i průměrný vek této věkové skupiny je 52,0 let. Celkový průměrný věk všech dotázaných respondentů je 29 let. Tento mladý věk mě nijak významně nepřekvapil. Na odděleních intenzivní medicíny se vzhledem k náročnosti dané práce zdravotnický personál mění poměrně často. Nejpočetnější skupinu tvořilo celkem 39 respondentů (35,5 %), kteří uvedli jako své nejvyšší dosažené vzdělání pomaturitní specializaci ARIP na NCO NZO. Pro práci na ARO je samozřejmě nezbytná. Co mě ovšem překvapilo byl fakt, že druhou nejpočetnější skupinu zastupovali absolventi střední zdravotnické školy bez jakékoliv specializace. Zde se jednalo o 33 respondentů (30,0 %). Třetí skupinu tvořilo celkem 22 diplomovaných sester (20,0 %). Drtivá většina z nich má vystudovaný obor Sestra pro intenzivní péči. Bakalářský titul uvádělo celkem 12 respondentů (10,9 %), z toho jeden uváděl momentální studium v magisterském oboru. Do dotazníkového šetření se dále zapojily jen dvě ošetřovatelky, jedna sestra magistra a jeden lékař. Toto zjištění mě překvapilo vzhledem k tomu, že dotazník byl určen všem zdravotnickým pracovníkům na ARO. Pravděpodobně to bude tím, že ostatní zdravotnické profese

67

s konceptem Bazální stimulace nepracují a nepovažovaly tedy za důležité dotazník vyplnit. Další má otázka byla zaměřena na to, zda respondenti koncept Bazální stimulace znají. Velká většina, tedy 87 respondentů (79,1 %), uvedla, že Bazální stimulaci znají. Pouze 23 dotázaných (20,9 %) koncept nezná. Následující otázka s předchozí souvisí. Zajímalo mě, zda respondenti koncept používají na svém pracovišti. Předpokládala jsem, že je Bazální stimulace používána na více jak 50 % dotázaných ARO. Zjištěné výsledky mi tuto hypotézu potvrdili. S konceptem pracuje celkem 70 respondentů (63,6 %) ze 110 dotázaných. Jedná se o respondenty pracující ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice, Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně, v nemocnici Znojmo a nemocnici Milosrdných bratří v Brně. Naopak s konceptem nepracují v nemocnici Kyjov a Ivančice. Tímto faktem se mi potvrdila i hypotéza další, v níž jsem předpokládala, že je koncept Bazální stimulace hojněji používán na ARO větších zdravotnických zařízení. Na základě výsledků z předchozích otázek jsem se rozhodla zhodnotit je také dohromady. Nejvíce respondentů, tedy 66 (60,0 %), uvedlo, že koncept znají a používají ho na svém pracovišti. Další skupinu tvořili respondenti, kteří uvedli, že koncept sice znají, ale na pracovišti ho nepoužívají. Jednalo se o 22 respondentů (20,0 %). Třetí skupinu tvořili respondenti, kteří koncept neznají a nepoužívají ho.Takto odpovědělo dohromady 18 dotázaných (16,4 %). Velice překvapivým faktem ovšem bylo zjištění, že někteří respondenti koncept vůbec neznají, přesto ho používají. V této skupině byli celkem 4 respondenti (3,6 %). Následující otázky se týkaly už jen respondentů z nemocnic, kde s konceptem pracují. Zjišťovala jsem, jak dlouho Bazální stimulaci respondenti na pracovišti používají. Vyšlo mi, že nejdéle je používán na ARO ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny. Zde s ním pracují již 3 roky. Naopak nejkratší dobu je používán na ORIM III, IV ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Na většině ostatních pracovišť je používán jeden rok. Tento výsledek jsem očekávala vzhledem k tomu, že v České republice je Bazální stimulace koncept poměrně nový. Zda je do provádění konceptu zapojován veškerý personál na ARO, měla zjistit otázka následující. Mým předpokladem bylo, že Bazální stimulaci používají nejvíce všeobecné sestry. Většina respondentů, tedy 46 (65,7 %), ovšem uváděla, že bazálně stimuluje pacienty veškerý personál na ARO. Takto probíhá Bazální stimulace

68

na ARO ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny v Brně, ARO v nemocnici Milosrdných bratří Brno a na ORIM I ,ORIM III, IV ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Zbylí respondenti uváděli, že bazálně stimulují pacienty pouze všeobecné sestry. Tento výsledek mě velmi překvapil. Je zde však nutné zamyslet se nad tím, zda respondenti odpovídali opravdu pravdivě. Iniciální dotek vždy používá 51 respondentů (72,8 %). Občas tento stimul používá respondentů 18 (25,8 %). Jeden respondent na tuto otázku neodpověděl vůbec a žádný z respondentů neuvedl, že iniciální dotek nepoužívá. Tímto zjištěním jsem velmi mile překvapena. Následující otázka měla za úkol zjistit, které druhy Bazální stimulace používají respondenti v péči o pacienty nejvíce. Absolutně nejčastěji je používána stimulace olfaktorická a auditivní. Tímto způsobem stimuluje pacienty celkem 68 respondentů (16,1%). Velmi hojně je používána také stimulace optická a stimulace orální. Naopak nejméně je používána stimulace vestibulární. Myslím si, že tento druh stimulace je na rozdíl od jiných poměrně technicky náročný a vyžaduje absolutní důvěru mezi pacientem a ošetřujícím.Proto je používaný velice zřídka. Kurz Bazální stimulace absolvovalo pouze 26 respondentů (37,2 %) a z toho naprostá většina, tedy 23 (88,5 %), kurz základní. Oba kurzy, základní i nástavbový, mají absolvovaný respondenti 3 (11,5 %). Velká většina dotázaných kurz Bazální stimulace absolvovaný nemá. Toto zjištění je velmi smutné s ohledem na fakt, že všemi těmito respondenty je na pracovišti koncept Bazální stimulace prováděn. Ovšem je to také poměrně pochopitelné a to vzhledem k velmi vysoké finanční náročnosti kurzů. Tímto zjištěným výsledkem se mi nepotvrdila hypotéza, ve které jsem předpokládala, že kurz absolvovala více jak polovina zdravotníků pracujících na ARO. Respondenti, kteří napsali, že kurz neabsolvovali, uváděli celou řadu možností, kde se s Bazální stimulací seznámili. Nečastěji to bylo od kolegyně, na pracovišti, z odborných časopisů nebo samostudiem. Řada dotázaných se konceptem seznámila během studia a to nejvíce na vysoké škole. Na řadě klinik také proběhly kurzy Bazální stimulace pro zaměstnance. Tento způsob je, dle mého názoru, velice dobrý a zdravotničtí pracovníci mají možnost se s konceptem seznámit určitě kvalitněji než z ostatních informačních zdrojů. Ovšem je zde nutné, aby byl kurz v rámci kliniky

69

či oddělení veden opravdu zkušeným odborníkem v této problematice. Jedna respondentka uvedla, že na téma Bazální stimulace psala bakalářskou práci. Další otázka se týkala pacientů hospitalizovaných na ARO. Zajímalo mě, kteří pacienti jsou na tomto oddělení hospitalizováni nejčastěji. Zjištěné výsledky nebyly nijak překvapivé. Nejčastěji se jednalo o pacienty po KPCR. Ty uvedlo dohromady 64 respondentů (15,4 %). Dále pak o pacienty s akutním respiračním selháním, které uvedlo celkem 63 respondentů. Častou diagnózou byly uvedeny také komatózní stavy všeobecně

a polytraumata. Hojné zastoupení měli dále lékařské diagnózy jako

kraniotrauma, intoxikace, rozvrat vnitřního prostředí, apalický syndrom a mnohé další. V následující otázce jsem chtěla zjistit, zda je koncept Bazální stimulace používán u všech těchto pacientů a pokud ne, tak u kterých se provádí nejčastěji. Více jak polovina dotázaných odpověděla, že s konceptem pracují pouze u některých pacientů. Nejčastěji se jednalo o klienty s apalickým syndromem. Ty uvedlo dohromady 20 respondentů (50,0 %). Nejméně je potom využíván u klientů s polytraumaty , které uváděli pouze respondenti 2 (5,0 %). Tímto zjištěním se mi nepotvrdila hypotéza, ve které jsem předpokládala, že Bazální stimulace je prováděna u většiny klientů hospitalizovaných na ARO. Zároveň se mi ovšem potvrzuje hypotéza následující, že nejvíce jsou bazálně stimulováni klienti s apalickým syndromem (coma vigile). Rodinu nemocného do provádění konceptu zapojuje drtivá většina dotázaných. Jedná se zde celkem o 60 respondentů (85,7 %). Tento výsledek byl pro mě velmi příjemně překvapující. Očekávala jsem, že na ARO je zapojení rodiny velice komplikované a to z nejrůznějších příčin. Respondenti, kteří odpověděli, že rodinu nemocného nezapojují, zde jde o 10 dotázaných (12,8 %), uvedli některé důvody, proč tomu tak je. Nejčastější odpovědí byla přísná hygienicko – epidemiologická nařízení na ARO. Stejně často byla uváděna také možnost návštěv a stimulace pacienta rodinou pouze po domluvě s ošetřujícím lékařem. 2 dotázaní respondenti uvedli také nemožnost z důvodu nedostatečných prostor na ARO. Velmi mě potěšilo zjištění, že žádný z respondentů neuvedl nezájem, ať už ze strany pacienta či rodiny. Ovšem hypotéza, kde jsem předpokládala, že rodina je do provádění konceptu na ARO zapojována velmi málo, se mi nepotvrdila. I následující otázka je zaměřená na rodinu nemocného. Zde jsem se chtěla dozvědět, zda mají rodinní příslušníci možnost přijít za nemocným v jakoukoliv denní

70

dobu a na jak dlouho chtějí. Opět jsem byla velice příjemně překvapená z výsledku, kdy naprostá většina respondentů uvedla, že rodinní příslušníci tuto možnost mají. Odběr biografické anamnézy byla problematika, kterou se zabývala otázka následující. Nejvíce respondenti uváděli, že tuto anamnézu odebírají od rodiny nemocného vždy. Takto odpovědělo celkem 42 dotázaných (60,0 %). Druhou skupinu tvořilo 26 respondentů (37,2 %) uvádějících, že biografickou anamnézu odebírají pouze občas. Dva respondenti (2,8 %) uvedli, že ji neodebírají vůbec. U těchto dvou respondentů předpokládám, že se buď přepsali nebo si neuvědomili, že se sběr dat o pacientovi tímto způsobem nazývá právě biografická anamnéza. V další otázce jsem se zabývala vedením dokumentace Bazální stimulace, která je velice důležitá. Poskytuje ošetřujícím přehled o jednotlivých technikách prováděných u konkrétního pacienta, jeho zvláštnosti a reakce, umožňuje sledovat vývoj zdravotního stavu nemocného při provádění tohoto konceptu a v neposlední řadě zdravotnického pracovníka také chrání, pokud u klienta dojde k určitým komplikacím. Mým předpokladem bylo, že dokumentace na většině pracovišť zatím zavedena není. Opět jsem byla překvapená, když výsledky ukázaly, že zavedenou dokumentaci Bazální stimulace má na svém pracovišti většina dotázaných. Jedná se zde o 44 respondentů (62,8 %). Ostatní

uvedli, že tuto dokumentaci zatím na svém

pracovišti nemají, ovšem důvod proč, nebyl z velké části uveden. Dále dotazovaní uváděli, že Bazální stimulaci dokumentují v ošetřovatelské dokumentaci nebo si informace předávají ústně. Úsměvná byla odpověď jedné respondentky, která napsala, že se jim nechce vypisovat další formuláře. Protože mě tento výsledek překvapil,

pátrala

jsem

po

existenci

dokumentace

Bazální

stimulace

na jednotlivých pracovištích. Šokující bylo zjištění, že dokumentace opravdu existuje jen na třech ze šesti pracovišť, kde byl výzkum prováděn. Důvod, proč respondenti na tuto otázku neodpovídali pravdivě, si netroufám odhadnout. V následující otázce jsem chtěla zjistit mínění respondentů o vhodnosti tohoto konceptu na pracovištích intenzivní medicíny. Většina jich uváděla, že tento koncept je pro tato oddělení vhodný. Jednalo se celkem o 61 respondentů (87,2 %). Nejčastějším vysvětlením, proč zastávají tento názor, byly odpovědi typu: koncept Bazální stimulace zlepšuje vnímání pacienta, usnadňuje jeho návrat do předchozího „normálního“ života, zklidňuje pacienta pokud nespolupracuje, je neklidný nebo má strach. Velké množství respondentů ale důvod neuvedlo. Ostatní dotázaní,

71

kteří zatrhli, že koncept pro jejich pracoviště není vhodný, uvedli tyto jednotlivé důvody: ARO je pro nestabilní pacienty, na Bazální stimulaci na ARO není čas, na ARO je obrovská vytíženost personálu a další. Opět velká část respondentů důvod neuvedla. Zajímavé na tomto výsledku bylo, že často se názory střetávaly nejen mezi jednotlivými pracovišti, ale také mezi jednotlivými respondenty na společném pracovišti. Na jednom ARO, kde jsem výzkum prováděla, dokonce přesně jedna polovina respondentů uváděla ano a druhá ne. Dovolím si tvrdit, že důvodem k tomuto rozporu je nízká informovanost respondentů o

konceptu. Můj názor je,

že je to způsobováno jednak nedostatkem informačních zdrojů, ale také nedostupností kurzů Bazální stimulace. V další otázce jsem dala respondentům prostor, aby vyjádřili svůj názor k problematice Bazální stimulace. Vesměs se jednalo o názory kladné, ale část respondentů byla samozřejmě i názoru záporného. Jednotlivé názory cituji ve výzkumné části práce. Následující otázky se týkaly pouze respondentů, kteří koncept na svém pracovišti nevyužívají. Jedná se o dotazované z ARO v nemocnici Kyjov a Ivančice. Zjišťovala jsem, z jakých důvodů tito respondenti s konceptem na pracovišti nepracují. Nejvíce bylo uváděno, že na pracovišti není dostatečně proškolený personál.Takto odpovědělo dohromady 36 respondentů (65,5 %). Častým důvodem byl také nedostatek času, což uvedlo respondentů 11 (20,0 %). Zarážející je důvod, který zatrhlo celkem 6 respondentů (10,9 %), a to, že jim provádění konceptu nebylo umožněno. Pravděpodobně tento fakt vychází z nedostatečné znalosti výhod, které tento koncept nabízí. Potěšilo mě ovšem zjištění, že žádný z respondentů neuvedl, že by tento koncept nepovažoval za důležitý. V další otázce jsem zkoumala, zda se respondenti snaží pacienta stimulovat jiným způsobem. Drtivá většina, tedy 25 dotázaných (65,5 %) uvedla ano, provádíme u pacientů různé druhy stimulací jejich smyslů. Nejčastěji se jednalo o poslech hudby. Tato odpověď se vyskytla celkem 17-krát (32,7 %). Dále byla uváděna verbální komunikace s pacientem formou nedirektivního rozhovoru polohování pacienta, umístění do jeho okolí fotografie nejbližších a rodiny, umožnění sledování televize a používání vlastních hygienických pomůcek. 2 respondenti provádějí u klientů také masáže. Je zde na pováženou, zda tyto uvedené způsoby stimulací nejsou zároveň

72

jednotlivé druhy spadající do konceptu Bazální stimulace. Ostatní klienti odpověděli, že pacienty žádným způsobem nestimulují a zde se jedná o respondentů 12 (30,0 %). Všichni zdravotničtí pracovníci byli také dotazováni, zda by se s konceptem Bazální stimulace chtěli seznámit. Naprostá většina, tedy 31 respondentů (77,5 %), jich uvedla, že má zájem koncept poznat blíže. 8 respondentů (20,0 %) uvedlo, že neví a pouze jeden (2,5 %) se vyjádřil ve smyslu, že nemá zájem o bližší poznání konceptu. Tento zjištěný fakt mě velmi potěšil. S předchozí otázkou souvisí otázka následující a to, zda mají respondenti zájem o budoucí používání Bazální stimulace na svém pracovišti. Zde byly výsledky poměrně vyrovnané. 21 respondentů (52,5 %) uvedlo, že by chtěli koncept do budoucna začít na pracovišti používat a celkem 17 (42,5 %) nevědělo. Pouze 2 respondenti (5,0 %) zájem o používání konceptu nemají. Stejně jako respondenti, používající koncept, měli i dotazovaní, kteří koncept nepoužívají, možnost uvést svůj názor. Jednalo se opět o otázku, zda je podle jejich názoru Bazální stimulace vhodná pro pracoviště intenzivní medicíny. Zde byla reakce naprosto opačná, než v předchozím případě. 18 respondentů (45,0 %) odpovědělo, že koncept se na pracoviště intenzivní medicíny nehodí. Ovšem žádný z nich neuvedl, proč tento názor zastávají. Zbylých 14 respondentů (35,0 %) odpovědělo, že koncept pro tato pracoviště vhodný je. Tito dotazovaní uvedli, že podporuje duševní klid pacienta, zlepšuje jeho zdravotní stav, psychiku a náladu a další. Myslím si, že tento výsledek je ovlivněn tím, že zde byli oslovováni zdravotničtí pracovníci, kteří koncept Bazální

stimulace na svém oddělení nepoužívají.

Opět poslední otázka dávala respondentům prostor, uvést svůj názor k problematice Bazální stimulace. Ovšem žádný z respondentů této možnosti nevyužil.

73

6

NÁVRH NA ŘEŠENÍ Ze zjištěných nedostatků bych jako první řešila potíže vznikající při provádění

dotazníkového šetření. Vzhledem k tomu, že tato šetření probíhají opakovaně a dosti nárazově, bere zdravotnický personál jejich vyplňování spíše jako obtěžující povinnost. Mým největším problémem byla nízká návratnost dotazníků a jejich ne vždy pravdivé vyplnění. Často byly dotazníky vyplňovány ve spěchu nebo až přímo přede mnou. Příště bych volila spíše metodu rozhovoru či pozorování, nebo bych dotazníky vyplňovala společně s respondenty. Dalším zjištěným nedostatkem bylo velmi nízké procento respondentů, kteří mají absolvovaný kurz Bazální stimulace a přesto s konceptem na pracovišti pracují. Jako nejčastější důvod byla uváděna vysoká finanční náročnost těchto kurzů a jejich nedostupnost. Tento problém je, z mé pozice, velmi obtížné řešit. Osobně bych navrhovala jednak snížení ceny kurzů, zvýšení jejich nabídky tak, aby pokrývala poptávku a v neposlední řadě provádění seminářů v rámci kliniky či oddělení. Část respondentů v dotazníkovém šetření tuto skutečnost uváděla. Podle mého názoru, pokud jsou kurzy vedeny skutečným odborníkem v této oblasti, mohou být poskytované informace velmi kvalitní a zároveň i finančně dostupné. Obrovským problémem je také vedení dokumentace Bazální stimulace. V dotazníkovém šetření jsem sice zjistila, že je vedena na většině oslovených pracovištích, ovšem při podrobnějším zkoumání jsem vypátrala, že skutečnost je zcela jiná. Dokumentaci Bazální stimulace mají zavedenou a opravdu ji požívají pouze na třech ze šesti zkoumaných ARO. Zde bych doporučovala vytvoření určitého standardu, jak by měla tato dokumentace vypadat. Tento standard následovně dát k dispozici vedoucím pracovníkům na všech odděleních, které mají o provádění Bazální stimulace zájem. Problematiku vedení dokumentace Bazální stimulace by bylo také vhodné zařadit do jednotlivých kurzů, pořádaných v rámci kliniky či oddělení. Na kurzech (nástavbových) Bazální stimulace, vedených certifikovaným lektorem tato problematika probírána je. Z výzkumu mi vyplynula také skutečnost, že respondenti nepoužívají na pracovišti všechny druhy stimulací. Nejčastěji jsou prováděny stimulace, které nejsou náročné na čas a techniku provedení. Jedná se především o stimulaci

74

olfaktorickou a auditivní. Nejméně je používána stimulace vestibulární. Přitom tato stimulace také není časově náročná, ale je náročnější po stránce technické a vyžaduje naprostou důvěru mezi ošetřujícím a pacientem. Pokud není možné takovéto souznění vytvořit, měli by zdravotničtí pracovníci dát možnost alespoň rodině klienta, aby ho tímto způsobem stimulovala. Posledním problémem je zapojení veškerého personálu do provádění konceptu. Z dotazníkového šetření mi sice opět vyplynulo, že na většině pracovišť je zapojován veškerý personál, ale tato odpověď zaznívala pouze od všeobecných sester. Pokud byl dotazník vyplňován jiným zdravotnickým pracovníkem, byla odpověď u většiny z nich zcela odlišná. Zde bylo uváděno, že s konceptem pracují právě jen všeobecné sestry. Myslím si, že s touto problematikou úzce souvisí malé zapojení především lékařů. Řekla bych, že tento problém vyplývá opět z nízké informovanosti. Lékaři se často domnívají, že koncept Bazální stimulace je záležitostí pouze ošetřovatelskou a proto se jich netýká. V této oblasti bych navrhovala proškolení také lékařů a veškerých zdravotnických pracovníků v rámci kurzů Bazální stimulace. Bylo by určitě vhodné toto ošetřit také zařazením konceptu Bazální stimulace do osnov učiva, jak

na

středních

zdravotnických

školách,

vyšších

odborných

školách

tak i na lékařských a zdravotně-sociálních fakultách ve všech studijních oborech.

75

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou konceptu Bazální stimulace a jeho využitím na anesteziologicko resuscitačních odděleních. Zaměřila jsem se na to, zda je na těchto odděleních koncept vůbec používán, kým je používán nejvíce, u kterých pacientů a zda je zapojována rodina. Po prostudování dostupné literatury jsem v teoretické části práce popisovala koncept Bazální stimulace obecně. Uváděla jsem jeho zásady, cíle, výhody a nevýhody. Podrobně jsem se zde zaměřila na jeho jednotlivé metody, techniky a

způsoby

provedení.

Součástí

byla

také

charakteristika

anesteziologicko

resuscitačního oddělení a úvaha nad vhodností provádění konceptu Bazální stimulace právě na tomto typu oddělení. V empirické části jsem pomocí dotazníkového šetření ověřovala stanovené hypotézy. Hypotéza č.1, kde předpokládám, že se s konceptem Bazální stimulace pracuje na více jak 50 % ARO, se mi potvrdila. Koncept je používán na čtyřech (67 %) ze šesti oslovených ARO.

Hypotéza č.2, ve které předpokládám, že se s konceptem Bazální stimulace více pracuje na ARO větších zdravotnických zařízení, se mi potvrdila. S konceptem se pracuje v naprosté většině na ARO ve fakultních nemocnicích.

Hypotéza č.3, kdy předpokládám, že s konceptem Bazální stimulace pracují na ARO nejvíce všeobecné sestry, se mi nepotvrdila. Celkem 46 respondentů (65,7 %) uvedlo, že koncept je na jejich pracovišti prováděn veškerým personálem.

Hypotéza č.4, ve které předpokládám, že odpovídající školení k používání konceptu Bazální stimulace má alespoň polovina všech zdravotnických pracovníků, pracujících na ARO, se mi nepotvrdila. Kurz Bazální stimulace absolvovalo celkem 26 respondentů (37,2 %).

76

Hypotéza č.5, kde předpokládám, že se tento koncept na ARO využívá u většiny hospitalizovaných pacientů, se mi nepotvrdila. 40 respondentů (57 %) uvedlo, že koncept Bazální stimulace využívá pouze u některých pacientů.

Hypotéza č.6, kdy předpokládám, že nejvíce je tento koncept uplatňován u pacientů ve vigilním kómatu ( apalický syndrom ), se mi potvrdila. Dohromady 20 respondentů (50 %) uvedlo, že koncept Bazální stimulace provádí nejvíce u pacientů s apalickým syndromem.

Hypotéza č.7, ve které předpokládám, že na ARO je do péče, podle konceptu Bazální stimulace, rodina nemocného zapojována velmi málo, se mi nepotvrdila. Rodinu do konceptu Bazální stimulace na ARO zapojuje celkem 60 respondentů (85,7 %).

77

ANOTACE Příjmení a jméno autora:

Kličková Hana

Instituce:

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

Název práce:

Bazální stimulace v ošetřovatelské péči u nemocného na anesteziologicko resuscitačním oddělení

Vedoucí práce:

Mgr. Juřeníková Petra

Počet stran:

90

Stran příloh:

7

Počet příloh:

3

Rok obhajoby:

2007

Klíčová slova:

Bazální stimulace intenzivní péče resuscitační oddělení pacient v bezvědomí

Bakalářská práce je zaměřena na problematiku Bazální stimulace u pacientů hospitalizovaných na anesteziologicko- resuscitačním oddělení. V teoretické části jsou shrnuty základní informace o konceptu Bazální stimulace a jeho použití na anesteziologicko – resuscitačním oddělení. Výzkumná část je zaměřena na zjištění zda se na ARO koncept

Bazální stimulace používá, ve kterých zdravotnických

zařízeních se využívá více a jakým zdravotnickým personálem je používán nejvíce. Dále zjišťuje u kterých pacientů je koncept na ARO prováděn nejvíce a zda je do provádění zapojována rodina nemocného. The bachelor thesis deals with a concept of primary stimulation of patients hospitalized at the Anaesthesiology-Resuscitation (AR) Units. The theoretical part sums up the basic information about the concept of the primary stimulation and its use at the AR units. The research part aims at finding out whether the AR units employ the concept of the primary stimulation and to what extent, and which health-care institutions and specifically who of the staff take the best advantage of it. Furthermore, it examines for what type of patients the concept is best made use of and whether the family of the patient is involved in it.

78

LITERATURA A PRAMENY Bibliografické zdroje: 1. Ivanovová, Kateřina; Juříčková, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5. 2. Bártlová, Sylvie; Hnilicová, Helena. Vybrané metody a techniky výzkumu. 1.vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. 118 s. ISBN 80-7013-311-2 3. Nydahl, Peter; Bartoszek, Gabriele. Basale Stimulation – Neue Wege in der Pflege Schwerstkranker. 4. Auflage. München • Jena : URBAN & FISCHER, 2003. 334 s. ISBN 3-437-26501-6. 4. Nydahl,

Peter;

Bartoszek,

Gabriele.

Basale

Stimulation,

Neue

Wege

in der Intensivpflege.Berlin, Wiesbaden : Ullstein Mosby, 1997. ISBN 3-60895154-7 5. Friedlová,

Karolína.

Bazální

stimulace

pro

učitele

předmětu

OŠETŘOVATELSTVÍ 1. a 2. díl. 1.vyd. Frýdek – Místek : INSTITUT Bazální stimulace s.r.o., 2005. 100 s. ISBN 80-239-6132-2. 6. Friedlová, Karolína. Bazální stimulace v ošetřovatelské péči – Skriptum pro základní kurz Bazální stimulace. 4.vyd. Frýdek – Místek : INSTITUT Bazální stimulace s.r.o., 2005. 32 s. 7. Friedlová, Karolína. Stimulace vnímání v ošetřovatelské péči – Skriptum pro nástavbový kurz Stimulace vnímání. Frýdek – Místek : INSTITUT Bazální stimulace s.r.o., 30 s. 8. Vítková, Marie. Podpora vzdělávání dětí a žáků s těžkým zdravotním postižením II. – Metoda bazální stimulace. Praha : Institut pedagogicko – psychologického poradenství ČR, 2001. 34 s. 9. Marečková, Jana; Vránová, Věra. Ošetřovatelství na prahu 3.tisíciletí. 1.vyd. Praha: Galén, 2000. 137s. ISBN 80-86257-21-5 10. Friedlová, Karolína. Bazální stimulace u pacientů na ARO a JIP. Ročenka intenzivní medicíny. Praha : Galén, 2003. s.313 – 316 . ISBN 80-7262-227-7.

79

11. Kasal, Eduard. Základy anesteziologie, resuscitace, neodkladné medicíny a intenzivní péče. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2003. 197 s. ISBN 80-246-0556-2 12. Zemanová, Jitka. Základy anesteziologie – 1.část. 1.vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2002. 149 s. ISBN 80-7013-374-0 13. Friedlová, Karolína. Bazální stimulace, pojetí konceptu. Sborník Multioborové, interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošetřovatelství. Olomouc: 2002, s. 80 - 83. ISBN 80-247-0536-2

Články z časopisů: 14. Mechová, Irena; Majkusová, Kamila. Bazální stimulace na JIP. Sestra, 2006, roč.16, č.12. s. 30 – 31. ISSN 1210-0404 15. Wolffová, Věra. Bazální stimulace – pohled ze zákulisí. Sestra, 2006, roč. 16, č.6, s.26 – 27. ISSN 1210-0404 16. Lišková, Marcela. Polohování. Sestra, 2005, roč.15, č.4, s.4-5. ISSN 1210-0404. 17. Friedlová, Karolína. Dynamika ošetřovatelství – Bazální stimulace. Sestra, 2005, roč.15, č.11, s.30. ISSN 1210-0404. 18. Wolffová, Věra. Ošetřuj nemocného duší!. Sestra, 2005, roč.15, č.1, s.17-18. ISSN 1210–0404. 19. Friedlová, Karolína.Bazální stimulace v práci sestry. Sestra, 2003, roč.13, č.1, s.1416. ISSN 1210-0404. 20. Friedlová, Karolína. Bazální stimulace. Sestra, 2000, roč.10, č.8, s.7. ISSN 12100404. 21. Friedlová, Karolína. Bobathův koncept v ošetřovatelské praxi – část 1. Sestra, 2003, roč.12, č.6, s.19. ISSN 1210-0404. 22. Friedlová, Karolína. Bobathův koncept v ošetřovatelské praxi – část 2. Sestra, 2003, roč.12, č.7-8, s.25-26. ISSN 1210-0404. 23. FRIEDLOVÁ, Karolína. Bazální stimulace. Sestra, 2000, roč.10, č.5, s.6-8. ISSN 1210-0404.

Elektronické zdroje: 24. www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-32006/27848/Bazalni-stimulace-prospiva-pacientum-i-zdravotnikum [citace 4.3.2007]

80

25. www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-32006/27849/Bazalni-stimulace-me-oslovila-humanitou [citace 4.3.2007] 26. www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-32006/27850/Krtecek-a-domaci-pyzamko [citace 4.3.2007] 27. www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-32006/27851/Stimuluji-vsichni-sestry-i-lekari [citace 4.3.2007] 28. www.linet.cz/zdravotnicka-technika/o-spolecnosti/casopis-komfort/Komfort-32006/27852/Prvni-kongres-Bazalni-stimulace [citace 4.3.2007] 29. www.bazalni-stimulace.cz/cl_bs_aro.php [citace 20.1.2007] 30. www.bazalni-stimulace.cz/historie.php [citace 20.1.2007] 31. www.bazalni-stimulace.cz/soucasnost.php [citace 20.1.2007] 32. www.bazalni-stimulace.cz/stimulace_vnimani.php [citace 20.1.2007] 33. www.ontab.cz/texty/aro.htm [citace 3.3.2007]

Informační materiály: 34. Informační materiály firmy LINET 35. Přednášky a semináře

81

SEZNAM ZKRATEK ISBN

International Standart Book Numbering

ISSN

International Standart Serial Numbering

ARO

Anesteziologicko – resuscitační oddělení

ORIM

Oddělení resuscitační a intenzivní medicíny

JIP

Jednotka intenzivní péče

SZŠ

Střední zdravotnická škola

VOŠ

Vyšší odborná škola

VŠ

Vysoká škola

ARIP

Akutní resuscitační a intenzivní péče

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství nelékařských zdravotnických oborů

SZP

střední zdravotnický personál

Atd.

a tak dále

Str., s.

strana

Č.

číslo

Roč.

ročník

Vyd.

vydání

Např.

například

Tzv.

takzvaně

BS

Bazální stimulace

TV

televize

KPCR

kardio – pulmo – cerebrální resuscitace

CMP

centrální mozková příhoda

CA

karcinom

TEP

totální endoprotéza

ED

epidurální

SD

subdurální

FN

Fakultní nemocnice

TK

tlak krve

UPV

umělá plícní ventilace

ASA

American Society of Anaesthesiologists

82

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Žádost o povolení distribuce dotazníků Příloha 2 – Dotazník Příloha 3 – Certifikát o absolvování základního kurz Bazální stimulace

83

Příloha č.1 – Žádost o povolení distribuce

84

Příloha 1 – Pokračování

85

Příloha 2 – Dotazník

Vážená kolegyně,vážený kolego, jmenuji se Hana Kličková,jsem studentka 3.ročníku bakalářského studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor všeobecná sestra. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, který bude použit jako výzkumný materiál k mé bakalářské práci, jenž zpracovávám na téma: „Bazální stimulace v ošetřovatelské péči u nemocného na anesteziologicko-resuscitačním oddělení“. Pokud budete mít během vyplňování jakékoliv nejasnosti či dotazy,můžete mě kontaktovat na telefonním čísle 605069862 nebo na emailové adrese [email protected]. Tento dotazník je zcela anonymní a bude použit pouze k výše uvedeným výzkumným účelům. Neuvádějte proto své jméno. V dotazníku zaškrtněte pouze jednu odpověď pokud nebude uvedeno jinak. Předem děkuji za Váš čas a ochotu pro vyplnění tohoto dotazníku. S pozdravem Kličková Hana

1. Jakého jste pohlaví? a) žena

b) muž

2. Kolik je Vám let? (uveďte) --------------------------------------------3. Jakou profesi na oddělení vykonáváte? a) sanitář/ka b) ošetřovatel/ka c) všeobecná sestra (zatrhněte Vaše nejvyšší dosažené vzdělání) • všeobecná sestra SZŠ ukončené maturitou • diplomovaná sestra • sestra specialistka • sestra – bakalářka • sestra – magistra d) lékař/ka e) jiné (uveďte)………………………………….. 4. Znáte koncept Bazální stimulace? a) ano

b) ne

5. Používáte koncept Bazální stimulace na Vašem pracovišti? b) ano b) ne

Pokud jste v otázce č.5 odpověděl/a NE pokračujte otázkou č.20 6. Jak dlouho koncept Bazální stimulace na Vašem pracovišti provádíte? (uveďte) …………………………………….............................................................

86

Příloha 2 – Pokračování 7. Je do provádění konceptu na Vašem pracovišti zapojen veškerý personál? a) ano b) ne jen (uveďte, kdo)…………………………………………………. 8. Používáte v péči o nemocné iniciální dotek?

a) ano vždy b) občas c) ne 9. Které druhy Bazální stimulace provádíte? (lze uvést více možných odpovědí) a) somatická stimulace (masáž stimulující dýchání, celková koupel zklidňující,…) b) vibrační stimulace (kontaktní vibrační dýchání, vibrační masáž,...) c) vestibulární stimulace (houpací pohyby v lůžku, tzv. „pohyb ovesného klasu“,…) d) olfaktorická stimulace (používání vlastních potřeb osobní hygieny, oblíbeného parfému) e) orální stimulace (vytírání DÚ oblíbenými nápoji,…) f) optická stimulace (umístění oblíbených fotografií a obrázků pacienta do jeho okolí, používání barevného ložního prádla,…) g) auditivní stimulace (poslech oblíbené hudby, hlasů příbuzných a známých,…) h) taktilně - haptická stimulace (používání oblíbených a známých předmětů – např.klávesnice PC, zednická lžíce, vlastní zubní kartáček, hrníček na pití,…) 10. Absolvoval/a jste kurz Bazální stimulace? a) ano (zaškrtněte, který) • základní • nádstavbový

b) ne

11. Pokud jste v otázce č.10 odpověděl/a NE, uveďte kde jste se s konceptem seznámil/a? (lze uvést více možných odpovědí) a) ve škole (zatrhněte ve které) • SZŠ • VOŠ • VŠ • specializační pomaturitní studium na NCO NZO b) od kolegyně c) z internetu d) z odborných časopisů e) samostudium f) jiné (uveďte)…………………………………………………………. 12. Kteří pacienti (s jakými lékařskými diagnózami) jsou na Všem pracovišti převážně hospitalizováni? (lze uvést více možných odpovědí) a) polytrauma b) stav po KPCR c) intoxikace d) komatózní stavy (mimo apalického syndromu) e) apalický syndrom f) akutní respirační selhání g) subdurální/epidurální hematom h) rozvrat vnitřního prostředí i) jiné (uveďte)…………………………………………….

87

Příloha 2 – Pokračování 13. Provádíte koncept Bazální stimulace u všech pacientů s těmito diagnózami, uvedenými v otázce č.12? a) ano b) ne, pouze u některých (uveďte u kterých)……………………………….... …………………………………………………………………………….. 14. Zapojujete při provádění tohoto konceptu rodinu nemocného? a) ano b) ne 15. Pokud jste v otázce č.14 uvedl/a odpověď ANO, mají možnost rodinní příslušníci přijít za nemocným v jakoukoliv denní dobu a na jak dlouho chtějí? a) ano b) ne 16. Odebíráte od rodiny nemocného biografickou anamnézu? a) ano, vždy b) pouze občas c) ne 17. Jestliže jste v otázce č.14 uvedl/a odpověď NE, rozveďte proč tomu tak je? (lze uvést více možných odpovědí) a) nezájem ze strany rodiny b) nezájem ze strany pacienta c) z důvodu dodržování přísných hyg. – epi. nařízení na ARO (zákaz návštěv) d) nedostatečné (malé prostory) na oddělení e) jiné (uveďte)……………………………………………………………………. 18. Vedete na Vašem oddělení dokumentací o prováděné Bazální stimulaci? a) ano b) ne (uveďte, proč)……………………………………………………………….. 19. Je, podle Vás, používání tohoto konceptu vhodné právě pro Vaše pracoviště, nebo obecně na pracoviště intenzivní medicíny? a)

ano (uveďte proč)……………………………………………………... ………………………………………………………………………

b)

ne (uveďte proč)………………………………………………………. …………………………………………………………………………

20. Chcete ještě něco dodat ke konceptu Bazální stimulace? (lze uvést své názory a připomínky k této problematice)

88

Příloha 2 – Pokračování

Vyplňováním dotazníku pokračují pouze ti, kteří v otázce č.5 uvedli odpověď NE 21. Z jakých důvodů neprovádíte koncept Bazální stimulace? (lze uvést více možných odpovědí) a) nedostatek času b) nedostatečně proškolený personál c) nepovažuji to za důležité d) nebylo mi to umožněno e) jiné (uveďte)…………………………………………………………….. 22. Snažíte se pacienta stimulovat jinými způsoby? a) ano (uveďte, kterými)…………………………………………………… b) ne 23. Chtěl/a byste se s konceptem bazální stimulace blíže seznámit? a) ano b) ne c) nevím 24. Chtěl/a byste tento koncept do budoucna začít na Vašem pracovišti používat? a) ano b) ne c) nevím 25. Je, podle Vás, používání tohoto konceptu vhodné právě pro vaše pracoviště, nebo obecně na pracoviště intenzitní medicíny? a)

ano (uveďte proč)……………………………………………………………… …………………………………………………………………………….

b)

ne (uveďte proč)………………………………………………………………. …………………………………………………………………………….

26. Chcete ještě něco dodat ke konceptu Bazální stimulace? (lze uvést své názory a připomínky k této problematice)

89

Příloha 3 – Certifikát o absolvování základního kurzu Bazální stimulace

90

91

Bazální stimulace v ošetřovatelské péči u nemocného na anesteziologicko resuscitačním oddělení

Recommend Documents