Básně | Z nových básní Petra Řeháka
Z nových básní Petra Řeháka Jsi verš vedle vodovodu (Člověk to belmundo)
Jsi pořád tady a vedle tebe teče veršem vodovodu to stojaté slovo Hýbeš se leda kapsou a k čemu se přiblížíš to především a rychle mizí A někdo dopuje tvé tělo solí a tělovýchovou A nezáleží na tom jak a kdy Dals na to slovo genetovi v bytě s kobercem anebo jinde
Jsi už jen činkou a kapesníčkem Netuhneš ale kalíš jako by baron chtěl dávat Jenže pracně ruce dentistovi Trapnej hezoun ze saxikem v národě partyzánstva
Hokynář s hokejem a hokejistou Stačilo bydlet v praze pomyslel sis v ten listopadový den Když vzduch průvanem si lehnul A kolem kachen ve stromovce se vznášelo žluté listí Nic kromě větru se nehýbalo Počasí vládl vítr inverze nehýbající se vítr a studna se zvonem Podzim se ukázal jako idyla na ostrově v temži Byla to čárka rozetřená máselným planckem Nebyla to žádná věta tečka nebo otazník Chyběl jen chléb s kýčem rozmazávaným tak
Přece nejsi žádná kurvička se ztučnělýni játry pomyslel sis
A myslel jsi dále na mladou ženskou než jsi opět vydechnul Ale proč? kvůli dvojí větě na splátky nebo spíš protože se píše 2011 a na konci roku mají všichni vymalováno Ty tučné čechy Ten břeh skákající břichem piva Ta nultá vlna moře pod zemí vlnivost vody a kapénkovou kapsou s kamínkem Matka industrie mladší žena anglická spodek jako trumf v kartách Blbeckost jakube je má nejmladší země
To je to místo
Ale není to hra
Všichni jsme v ní spodkovými partyzány Dokonce i vegani s drogama jako gándhí Ve válce uprostřed míru mezi sibiří ve dveřích vedle svázaných lyží
Píšeš o člověku a jde to ztuha Jsou to ty pentle po holanovi co to kazí Ale těch si nevšímej a dělej to stejně
Medium is message Nezapomeň I v domácích čechách vladimír zrní u zpráv Konečně ses vymáčkl alespoň k parníku který plul smetanovi v kávě A hned chceš o člověku Opravdu jsi uříznul větu
Ano?
Protože přátelé z paměti nepřicházejí Ani rudolf s růžovou píčou Který u rumpálu sáhnul po klicperovi
Píšeš české divadelní drama jenže s podnosem A hnedle visíš vedle jako trapas Nezapomeň na to
Píšeš pro literaturu To je ta bunda
A pro spolknutou trapnost Pro to povlečení vzoru na košili Pokračuj kapsičkou na útratu Ano buď obrýlený dál buď obrýlený jen buď obrýlený
Jdi pokračuj nevzpomínej si Tu cestu plnovousem na které ti ginsberg potře mandle Aby ti vdechnul pohlaví během kratších dnů delších nocí Aby ti pochmurně nabrousil další přísun drog Mezi tyčemi prcponků a hartusivých much v kopci Nebo ve vlasech martina rozkýval kýho větu
Brzy tě uvidím v přecpaném penále na žluté lebce s květinou která mi zasvinila ruku Na tvém žehleníčku pro jacka protože to má tak rád A pro důvod koruny kinga tě uvidím A uvidím tě pro seno ve snu Uvidím tě pro šťastnou chudobu s pohlavím hare kršna A pro uši z kostí
Už brzo však páteř poštovního vlaku zavře notu tu poruchu životů a více neprohloupí o cval Žádné coby duby pošťáků mezi chůzí v kolejích Brzo žádná prochcaná kupé nebo kurvička na řemínku O pudly bláto už brzo nebude dbát Prší jen v zastávkách
Brzo nebude žádné bude Byty profrčí exekucema do aut Ať zbučí volarama v mezivětí všechna má neznalost ceremonií I vší hmotnosti zbavené čtverce Úměra newtonova I zákonů který jsou leda ksakru
Těšíš se konečně na ty auta se záclonkama Na to barevné cikánské šmé Jen proboha ne na vyblité barvy hippies Spěchám smýkat časem a rozmazávat ho Je ho jen tolik na podzimní přednes I proto nevolám po toaletách Jsou pořád mezi vlasama a řekou Jako kupící kupky kobylek poea Je to prostě dobou Jako zdvořilé hovno které snědl úředník neúměrně v noci Žijeme v okolí chráněném zevnitř allene Guillaume povrchu užírá stále z kontinentů I když henryho kundička v puse se mrská A soudruh chicago má stále na súfího dvoře plezír Je to tvůj ignu s telefonem nebo nesmrtelnost Nebo prostě plotinovi v náklaďáku myšima kliklo Jeden nezešílenej ignu který nešukal při svačině v praze 5 Kdo ví? Chápeš to! Konkrétně asymbolicky jeden Jak si to nepřipustit a neztloustnout po ibn rušdovi
Nezapomeň Medium is message
Ty mi rozumíš ginsbergu Jako praha pět a šedesát nebo v roce jedenáct dvorek Ty mi rozumíš Stařena mě míjí a v očích jí hoří les Moskva vyndala van goghovo ucho v pražském metru
A moskvané rozlepili už rozepnuté tělo lenina Pili jsme šveps a volali sláva efraimovi Policisté opět láhvují své uniformy Protože jsme vytáhli ze zástrčky klid Nepřeli jsme se o bezpečnost Ona se třela o nás Byla to opřená mandolína ta čudla pro budoucnost Ležela vedle srovnaných karbanátků v kabele s vojnou a mírem když už křesťané měli mít se sexem šlus
A tak veselé dějiny začaly opět bez zástrčky a dírek
Jak kopýtka zrzky která vlála K vystouplé šťopce udušených per Čichajíc kolem mraveniště sádla Zvedla si uši kundu z pod tater Jak vlála se vším povětřím Vším spěchem větru zase blíž Hádám že větru povětří Uřízlou větu připomene bříz A látku kůry zbavenou vší prachu Ten známý šustot hoření Valéry jde varlem od karláku Mým městem valí koření
Nemám vás básně – jste břízami Žiju rychleji a hořím jsem plevelem Vleču bezúsměvnou masu tramvají O’hara mi nasadil slimáka A můj krk šel do výlivky Chtěl jsem psát o člověku ale umírám jsem dlouhý k prasečí boleslavi A člověka jsem poznal jenom z módy a čtvera ročních dob a ženských povrchností všech jejich klouzáků při dosedu ta jejich masa v obou kolenních jamkách Jdu na vycházku s počasím Jsem provlávající rtěnkou klopýtám modrou cikánečkou z jihu Jsem z cejlonu Běžím ostrovem s masarykovou třídou nemám boty v černých ponožkách je mi chladno Patřím rumunům v konstantinovu ve spěchu sunu se městem jako bieblem Mám pod prdelí teplý bod ten tučnej je von Plovdiv pražského metra v bachmannové Mám s cigaretou žíhanou postel hořením Trojbarevnost olizující jazykama kruhy Tu rudou švýcarovu hrůzu tu běl tanců nad myšlenkou Však kopu za limoges za živé víno scvrklé chůzí Za varný bod bod tání sůl hlemýžděm sune se rozlitým dnem dlaně Praha mě přelila pětiprstím a břehem kůstek Jako kohouta vykouřeného v chůzi Jsem otáčivou pokorou Hodinky na noze otáčí pařátem chatky Je to nevlastní rusko O’hara ni nasadil slimáka A já ho domáznul šnekem
Toho viselce na samém mase Zprohýbaného ocasem větru S ušima prodýchanýma do dna Krájím verš z dyje mlaská vltava pro samý pospěch až k rýnu
Slyším šustot Hlas hedvábím vlaje Mrzne venku sněží zima Prskot elektřiny dává vale semaforům Automobily patří úřadům A přednost na křižovatce má vláda Praha je sumou toho rána Dnešní den bude v dopravě na lokty Gödel se vrátil pro důkaz pravdivosti mezi stupni a kameny bolasa Vším vládne chaos dopravní uzle okupujeme jak masa Jsem v průvodu zlomeným luxem chybí mi jen koště a literatura Záznam v přímém přenosu Ze světa jako by mi vymizelo R v pravém horním Medium is message Síla vize proti konverzaci Duchaplnost musí jít stranou žádný ostych nic nesnese údržbu Nic už nepodržuje hudbu žádný měchýř
Jakube vikingpedia.rehak.org Je řekou k renesanci Napříč časem Lodě vypluly ze severu Rychlé lodě lehké a přenosné Ne zdraví současnosti ale choroby včerejška Zdálo se mi o rakvi na baltu jakube S přáteli na ní jsme vyjížděli vstříc moři Byla to rakev abrahamova biřice Vyprávěl jsem ti to cestou k bankomatu Když jsme se šli nabít Markétčina prsa scvrklá do oříšku v kruzích Mozek s mandlí jako oboustranná mašle a hudba která nás vyhnala vstříc Mraky loupily v našich srdcích a voda od prstů stoupala v koupeli blaženosti Těch přátelských pošťuchování vůbec všechen ten smích ty ohně v tancích jako plápol plamenů ve vzpomínce Jsme přátelé jako syčení a praskot dvě sirky trojí barvy celé to ohňovo a jsme přátelé v bzukotu plynu Přátelíme se s přáteli na sídlištích dokonce s přáteli v bezpečí zelených peněz Jejich ekologičtí přátelé se přátelí přítel vošoust i přítel pelech se přátelí s přáteli všech psích kusů Všichni naši přátelé se přátelí v domě trapnosti protože bez kurev by byl život samý řemen Byl by to život v území nikoho
Čechy Ty zpropadené Česko
Přátelé hřebenů a větru na kobylce Tou veškerou znělostí kapitulace Vší přátelé anonymní sousedé jako sýčkovití v řádu domácích orlů Ty partyzánské čechy kde lidé mají vodováhu v puse Subcomandante marcosi
V praze je reloch A hodinky u rumpálu s rudolfem Je to přítel z přístavu u černého moře Řka ropa teče stanicemi v zastaveních proto neobsazujme uzle nýbrž jejich čas Jako v kublajchánově letopise bublin o mapách Kružítko je patentováno chánovem za čínskou zdí Všichni naši přátelé se přátelí s přáteli indických krav Jeden můj přítel se přátelí s rohem modré krávy a další navrhuje nasadit krávy v dopravě Místo polišů by dopravu řídily kruhy Objezdy kruhovým mlaskáním jazyka a láskou v chůzi
Ale kdo znás skutečně hýbe kýho hosta Neslyším nás říční kostí Člověk ve mně mi ujíždí Adame příteli Jonáš ujedl z mé sumové věty Hrnce výkalů na nás přehýčkávám se jako mario luzi Protože jsem zvyklý žít všude vzadu na ulici mezi sibiří ve dveřích ve všem co je trvale zmoklé dokonce ve vázání lyží
Vším stočeným standartem hermetického jazyka Povolejte mě k volnosti popaste orli Chci ženu s vlasama koženýma jako kozy Tehdy už budu myší Tou perlou baroka Její tlustou šíjí
Nemějte se mnou soucit Soucit naříká já nikdy Jsem starý okopávám trvalky vedle brambor Slyšíte to hýbu se dvojím už téměř nemám masku Skrýš tváře mám těžkou po maltě a lidé se mě bojí anebo jim přijdu směšný anebo anebo anebo trpím amnézií jako dada protože působím jako pohozený host Jako podstatné jméno kterému v puse hoří krev buster nebo kočí s kočovníkem v mraku nomádů hrnoucí se hlenem pouště Vidím ho a jeho člověka hasí zadarmo v chinatownu Vídím ho ženu dřezové inkarnace a slyším v činelech poupat švitoření jara ve vlhkém jaru průvanu zas jsem jen tak Vítr je v prstu slaný a vane ze severu Voda protéká v zastávkách minus čtyři hodiny denně Děti mají své koupele o sobotách Pracuje se až v noci Vidím lunu ten emblém oxfordu Mrtvé peníze olupují vajíčko Z inteligentních explozí má obama plakát Uši s kartelem jsou na prohlídce Prosíme nesahat Demokracii by se namohl kabát A v davu jak známo je možné souloužit bez ochrany Sice žádná velká rozkoš zato bez narcismu A verš který by se mohl stát vnadným
Bezpečnost je v dírkách samý česnek Antiseptikum proti moru Hledám v člověku proti němu Jsem hloupý sporem který ve při není Jako algebra a imaginárno Všechny ty bludiště obludárií a soch v rozkoši Copak to jednou v evropě nepůjde různě? Penisem soustrasti nad rozkoší
Leknín pluje temží čas orloje bije v toweru Slyším smích ze života plastů Amortizace má prsten A plod šroubovici Mám ucho samý hřeben Jsou to kopce vlasů Jsou to ruce statické elektřiny provlávám je Prskot rádia v mozku Guillaume vstávej Mám dno tvé ženy Tu zemi na obzoru Hýbu stopou Tu vzpomínku na současný svět Který vyrůstá bez zástrčky a dírek
-----------------------------------------------------------------------------
Petr Řehák (1978) je zakládajícím členem skupiny Fantasía. Publikoval dosud ve stejnojmenném sborníku a dále časopisecky. Uveřejněné verše jsou druhou částí připravované trojdílné skladby youtube.com (první část vyšla v čísle 3/2012 obtýdeníku Tvar).
