Básně | Z básní Tomáše Kafky
Z básní Tomáše Kafky
Soči
Tři góly od Fina zaskočily Putina možná že to Soči nebyl tak zlý počin.
Chvála Černínu
Když ministerstvo ubíjí jalovostí slova je třeba zajít mezi lid... a pak v Černínu se schovat.
Za všechny peníze Brazilské mistrovství za všechny peníze celý svět přitisklo k travnaté hrudi a přitom seznalo, ač je to k nevíře, že příliš fotbalu proklatě nudí.
Temný hrdina Suaréz je jako pes co kouše, ale neštěká pro fotbal je hvězdou hvězd však rizikem pro člověka.
Padesát odstínů šedi
Jen úředníci vědí že klidně mohou spát když odstínů šedi je jen padesát.
Obrázek z Rusi Tatjana a Oněgin šli do temného lesa „kéž tam s vámi zabloudím“ dívka slabě hlesla. Na to řekl Oněgin že on raději zkusí nahý skočit do malin trpět prý se musí. Dívka záhy zkoprní a v údivu hledí jak si Evžen v maliní evidentně medí. Bože dobrý, nestranný, žít na Rusi je dřina ač milujeme Tatjany chápem Oněgina.
Vinnetou is dead
Těžko se dnes hledaj slova jsou jak špatný kanabis pánbu si vzal Vinnetou co slyšet na jméno Brice.
Anti-Tolstoj
Nejsem Anna Karenina ve světě, který divočí rád bych zastavil vlak však byl jsem jenom průvodčí.
Ve světě, kde krásné ženy chtějí páchat sebevraždy buďto muži něco změní nebo aspoň zlepší brzdy.
Krásná Anno Karenino ještě je tu pro nás místo řekneš-li mi svoje „ano“ stanu se rád feministou.
Samotář Hule
Když ráno zjistil Harry Hule že je nesmrtelný hrůzou se mu chtělo bulet tak jak pláčou dravé šelmy.
Nekonečně vyšetřovat a nedojít cíle? Drahá Rachel, věčná škoda však je to vyšší vůle.
Je nesnadné být hrdinou populární fikce když jedinou odměnou je vědět, co sám nechce.
Však už Harry v Bergenu zanaříká ze sna Sherlock neměl rodinu však dostal aspoň Watsona.
Nové mýty I.
Když šli lidi za Bohem přišli rovnou s batohem a co jim Bůh do něj dal? Jenom Marxův Kapitál.
Paříme s Italem
Mozarella s rajčaty tvoří čerstvé caprese zato hoši s děvčaty deprese a askeze.
Chleba, rajče, bazalka tvoří prima bruschettu šance je prý nevelká přesto ještě zbyla tu.
Tenké plátky tuňáka tvoří svěží carpaccio hoší pijí panáka štěstí není zadáčo.
Vysušená vepřová tvoří skvostné prosciutto všichni budou litovat a ráno bude nablito.
Amorální amor
Bez lásky prý nelze žít však jak to máme vyřešit když má Amor holou řiť a bez lásky tu nelze… shit.
Boj o trůny
Náš svět má dnes vzkaz jediný ať chceme nebo nechcem zas přišel čas pro hrdiny – těžko je být světcem.
Milénium IV (recenze)
„Když miluješ, nezabiju“ to zní jak nové přikázání ne však v novém Miléniu kde zabíjet je zbožné přání jako produkt svůdné krásy která už tak tak dopustí ztráty víry v lepší časy než lidstvo spasí – autisti!
Terapie
Dnes při cestě k doktorovi jedna věc mě šťaví co když jsou ty blbé stavy jen důkaz, že jsem zdravý?
Tomáš Kafka vystudoval v Praze Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity, pracoval krátce v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, aby se od prosince 1990 stal pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČSFR/ČR. Ve svém literárním životě spoluzaložil či provozoval samizdatové časopisy Dolmen a Kvašňák, vydal několik básnických sbírek jak českojazyčných (Kvaše, Ze světa, Verše v roce), tak makarónskou (Padesát odstínů od rýmů Kafky), několik divadelních jednoaktovek (Tragedy, Kry s Karlem, Míčové hry) a průřezovou knihu různými žánry ( Můj vlas po řece Misůry). Kromě toho opublikoval řadu překladů a to zejména z německého jazyka (od poezie H. M. Enzensbergera přes prózy Bernharda Schlinka, komiksy Heinricha Hoffmanna či Wilhelma Busche až po divadelní hry Wernera Schwaba, Klause Marthalera či Thomase Brussiga). Ve volném času publikuje v českých a občas i zahraničních denících kulturní a politické eseje. Aktuálně žije v Praze.
foto (c) David Vávra
