UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění
Pavla Kocurová
Barokní památky v Sedlčanech Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Petra Oulíková, Ph.D.
Praha 2014
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 16. dubna 2014
Pavla Kocurová
Bibliografická citace Barokní památky v Sedlčanech [rukopis] : bakalářská práce / Pavla Kocurová; vedoucí práce: Petra Oulíková. -- Praha, 2014. -- 107 s.
Anotace Bakalářská práce „Barokní památky v Sedlčanech“ se nejprve věnuje vymezení oblasti středního Povltaví a Sedlčanska s přihlédnutím k jejich historii. Následuje kapitola zabývající se vznikem a historií Sedlčan za jejich majitelů. Dále se práce věnuje děkanskému kostelu sv. Martina, stavebnímu vývoji a inventáři. Poté se pozornost přesouvá k baroknímu hřbitovnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie a jeho inventáři. Následně se práce stručně věnuje kapitolám o děkanství, Mariánskému sloupu na náměstí a nerealizovanému zámku od Antonia della Porty.
Klíčová slova Sedlčany, památky, baroko
Abstract Bachelor thesis "Baroque monuments in the Sedlčany" at first devote to characterization of the area of Střední Povltaví and Sedlčansko with regard to their history. The following chapter is dealing with the origin and history of Sedlčany in times of their owners. Furthermore the work focuses to dean church of st. Martin, architectural development and inventory. Then the attention shifts to the baroque cemetery church Nanebevzetí Panny Marie and his inventory. Subsequently, the thesis briefly introduces chapters of the deanery, the Marian column in the square and unrealized castle by Antonio della Porta.
Keywords Sedlčany, monuments, baroque Počet znaků (včetně mezer): 82 443
Poděkování Mé velké poděkování patří PhDr. Petře Oulíkové, Ph.D. za její vzácný čas a trpělivost při vedení této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala pracovníkům Městského muzea v Sedlčanech, především panu Jiřímu Pávovi za cenné informace. Mé poděkování také patří rodině a příteli za jejich velikou pomoc a trpělivost, kterou se mnou v době psaní této práce měli. Zvláštní poděkování pak patří mému dědovi Karlu Kocurovi.
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 6 Přehled literatury ........................................................................................................ 7 1. Střední Povltaví ....................................................................................................... 9 1.1. Sedlčansko .......................................................................................................... 9 2. Sedlčany ................................................................................................................. 11 2.1 Dějiny města za jeho majitelů............................................................................. 11 2.1.1. Rožmberkové ............................................................................................. 12 2.1.2. Popelové z Lobkowicz ................................................................................ 13 2.1.3. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan ................................................................... 13 2.1.4. Lobkowiczové ............................................................................................ 14 2.1.5. Po roce 1848............................................................................................... 16 3. Kostel sv. Martina ................................................................................................. 18 3.1. Historie a stavební vývoj ................................................................................... 18 3.2. Vnitřní výzdoba ................................................................................................ 21 3.2.1. Hlavní oltář ................................................................................................ 23 3.2.2. Oltář sv. Josefa ........................................................................................... 25 3.2.3. Oltář Panny Marie ...................................................................................... 25 3.2.4 Oltář sv. Cyrila a Metoděje .......................................................................... 26 3.2.5. Křížová cesta .............................................................................................. 27 3.2.6. Fresky ........................................................................................................ 27 3.3. Svatý Martin ..................................................................................................... 29 3.4. Literátské bratrstvo ........................................................................................... 30 4. Kostel Nanebevzetí Panny Marie .......................................................................... 32 4.1. Historie a stavební vývoj ................................................................................... 32 4.2. Vnitřní výzdoba ................................................................................................ 33 4.2.1. Hlavní oltář ................................................................................................ 34 4.2.2. Boční oltáře ................................................................................................ 35 4.2.3. Epitaf.......................................................................................................... 36 4.2.4. Nedochované památky................................................................................ 38 4.3. Hřbitov a jeho průčelí ........................................................................................ 38 4
5. Děkanství ............................................................................................................... 40 6. Mariánský sloup .................................................................................................... 41 7. Nerealizovaný zámek ............................................................................................. 43 Závěr .......................................................................................................................... 45 Seznam použitých pramenů a literatury .................................................................. 47 Seznam vyobrazení .................................................................................................... 52 Obrazová příloha....................................................................................................... 58
5
Úvod Téma své bakalářské práce jsem si zvolila z několika důvodů. Především proto, že ze Sedlčan a jejich okolí pochází moji prarodiče z otcovy strany a žijí zde další příbuzní. Vybudovala jsem si tak v dětství k tomuto městu a krajině velmi dobrý vztah, právě při častých návštěvách svých prarodičů a ráda se tam pravidelně vracím. Dalším důvodem také bylo, že jsem se sama chtěla dozvědět něco více o těchto městských památkách. Bohužel o těchto památkách nebyla napsána žádná monografická publikace. O kostelech je vždy psáno v regionálním kontextu kostelů. V této práci bych zejména chtěla uceleně představit nejvýznamnější památky města Sedlčan s přihlédnutím k památkám postavených v době barokní, kterých však v Sedlčanech není mnoho. Je to zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde se bohužel mnohé z významných děl ztratily, Mariánský morový sloup na náměstí, děkanství a vybavení kostela sv. Martina. Také bych se ráda pokusila o jejich začlenění do historického vývoje města. V práci se nejprve stručně věnuji historii a popisu kraje středního Povltaví a Sedlčanska, kvůli kontextu vzniku města Sedlčany. Následně se práce zabývá historií Sedlčan, kvůli přiblížení situace, za jaké památky v Sedlčanech vznikaly. Následující kapitolu pak tvoří děkanský kostel sv. Martina, který byl pro obyvatele Sedlčan velmi důležitý již od dob svého vzniku, kdy byl opevněn a sloužil tak jako útočiště v dobách hrozícího nebezpečí. Dále se práce věnuje hřbitovnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1732–1734 na místě staré gotické kaple, jeho stavebnímu vývoji a především inventáři kostela. Na závěr práce jsem svou pozornost jen ve stručnosti zaměřila na další barokní památky. A to děkanství, Mariánský sloup na náměstí a projekt Antonia della Porty na nerealizovaný zámek, který měl být dominantou náměstí.
6
Přehled literatury Autor, který se krajinou středního Povltaví zabýval, byl kněz a topograf Antonín Vlasák. V monografii Okres sedlčanský (1876), která vyšla v rámci vydání Bibliotéky místních dějepisů, jsou popsány dějiny, hospodářské a kulturní poměry krajiny. Důležitým topografickým dílem o krajině a její historii je čtyřdílné Sedlčansko, Sedlecko a Voticko (1925, 1928, 1928, 1994) od Čeňka Habarta. Historii a osídlení středního Povltaví se věnuje Zdeněk Boháč v článcích, kterými přispěl do Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Postup osídlení středního Povltaví podle stáří církevních staveb (1968) a Dějiny osídlení středního Povltaví podle písemných pramenů (1969). V dalších článcích se také věnuje geografické a archeologické stránce tohoto území. Historii města Sedlčan se věnuje Antonín Kratochvíl v knize Dějiny města Sedlčan (1938). Dále pak Emanuel Ježek v článku Z dějin města Sedlčan (1979) v Sedlčanském sborníku 2. Také již zmíněný Čeněk Habart ve čtvrtém díle Sedlčanska, Sedlecka a Voticka (1994), kde se podrobně věnuje historii jak města, tak i nejdůležitějších uměleckých památek Sedlčan. Jiří Páv a Lubomír Procházka se historií města zabývají v knize Sedlčansko (2010). Eduard Šittler společně s Antonínem Podlahou se umění věnují v Soupisu památek historických a uměleckých v království českém (1898). Památkami tohoto kraje se zabývá Antonín Podlaha v pracích Posvátná místa království českého (1912) a Památkách archeologických (1913). Barokní sochařství nalezneme v práci Oldřicha Blažíčka, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku (1958). Dále se pak baroknímu umění věnuje Jaromír Neumann v knize Český barok (1969). V místopisné literatuře se sedlčanskými památkami zabývá také Emanuel Poche v Uměleckých památkách Čech (1980). Umění doby baroka se věnují dvousvazkové Dějiny českého výtvarného umění II. (1989). O nerealizovaném zámku v Sedlčanech pojednává článek Jiřího Tywoniaka Dva nerealizované stavební projekty Antonína Porty: Zámek na Vysokém Chlumci a v Sedlčanech (1979) v Sedlčanském sborníku 3. Památky města Sedlčan nalezneme v publikaci autorů Karla Bazala, Pavla Kostky a Jiřího Malíčka Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska (2006). Kostely v Sedlčanech se zabývá kniha Kostely na Sedlčansku (2011), jejíž autoři jsou Petr Sommer a Martin Stecker. Důležitým pramenem jak pro historii, tak umění Sedlčan, je Pamětní kniha děkanství 7
Sedlčanského (1895–1951), uložená v Státním okresním archivu v Příbrami. V archivu Národního památkového ústavu v Praze se nalézá restaurátorská zpráva Sedlčany. Morový sloup (1964) od K. Čermáka a L. Kodyma. Zpráva o Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce (1961) se nalézá v Městském muzeu v Sedlčanech.
8
1. Střední Povltaví Střední Povltaví se nachází na severovýchodním okraji Jihočeského kraje. Jeho hranici tvoří na severu dolní tok Berounky, na západě brdské Hřebeny, na jihozápadě rozvodí přítoků Vltavy a na jihu Cunkovské pohoří. Na východě je hranicí horský hřbet mezi Blanicí, Benešovským potokem a Bystřicí [1].1 Sedlecká vrchovina je nejvyšší částí Středočeské pahorkatiny ve středním Povltaví. Uzavírá střední Povltaví na jihovýchodě. Součást Sedlecké vrchoviny je tzv. Cunkovský hřbet, jehož nejvyšší bod je Javorová skála, která měří 723 metrů nad mořem.2 Slované se do středního Povltaví stěhovali pomaleji než do jiných oblastí Čech. První slovanské osady byly založeny v severní části středního Povltaví v 8. a 9. století. Byly to tři sídelní komory. Největší z nich byla při dolní Berounce a jejím ústí do Vltavy. Druhá se vytvořila v dolním Posázaví okolo Lštění a třetí vznikla u Nalžovického Podhájí. Střední Povltaví původně patřilo východočeským Slavníkovcům, až na konci 10. století se stalo součástí přemyslovského státu.3 Oblast středního Povltaví se výrazně měnila od poloviny 12. století, kdy šlechta a kláštery začali krajinu postupně kolonizovat.4
1.1. Sedlčansko Kraj leží asi 50 kilometrů jižně od Prahy [2]. Průměrná nadmořská výška je 400 metrů nad mořem. K souvislému osídlení Sedlčanska došlo až v mladší době bronzové, kdy sem přišel ze severu lid kultury knovízské. V průběhu staletí zde vzniklo několik osad, jejichž existenci dokládají žárová pohřebiště u Zvírotic, Křepenic a Zrůbku. Keltové navázali na toto osídlení vybudováním opevněného oppida u Hrazan, které bylo hospodářské a mocenské centrum středního Povltaví. 5 Počátek Sedlčan jako osady můžeme zasadit do 11. století. Osada měla velice výhodnou polohu. Nacházela se v údolí u soutoku potoků Sedleckého a Mastníka. 1
BOHÁČ 1978, 8. BOHÁČ 1978, 8. 3 BOHÁČ 1978, 19, 129. 4 Na kolonizaci se podílel benediktinský klášter na Ostrově, který měl poddané ve vesnicích Nahoruby a Pořešice. Dále pak Břevnovský benediktinský klášter, který držel ves Křepenice a klášter sv. Jiří na Pražském hradě, kterému patřili vesnice Dublovice, Příčovy a Solopysky. PÁV/PROCHÁZKA, 9. 5 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 2
9
Osada byla také chráněna ze západu Cihelným a Šiberným vrchem a z východu vrchy s Kolihovským lesem. 6
6
PÁV/PROCHÁZKA 2010, 10.
10
2. Sedlčany Sedlčany leží v mírně svažitém terénu v údolí mezi Cihelným a Šiberným vrchem, severně od Cunkovského hřbetu v jihovýchodní části okresu Příbram. Po levé straně městem protéká potok Mastník, do něhož se vlévá potok Sedlecký. Mastník pak pokračuje na sever a vlévá se do Vltavy [3].7 Jméno Sedlčany mohlo vzniknout z označení lidí bydlících v Sedlci nebo přistěhovalých ze Sedlce. 8 Habart píše, že jméno města vzniklo ze slova sedlo (sídlo). 9 Sedlčany mají od roku 1418, kdy městu vládli Rožmberkové, ve znaku rožmberskou červenou pětilistou růži [4].
2.1. Dějiny města za jeho majitelů První písemná zmínka o Sedlčanech pochází z roku 1294. V tomto roce byla uzavřena smlouva mezi majitelem Sedlčan Oldřichem z Hradce a Václavem II. Ve smlouvě bylo napsáno, že pokud Oldřich zemře bez potomků, své statky odkazuje Václavovi. Ovšem s výjimkou Sedlčan s vesnicemi. Pro pány z Hradce bylo město již v této době velice významné. Město mělo nejprve právo trhu, ale zanedlouho bylo již město poddanské. 10 V blízkosti města Sedlčan se nacházely zlaté doly. Jan Lucemburský roku 1337 zastavil tyto doly Petrovi z Rožmberka. V dalších letech pak markrabě moravský Karel nařídil, aby sedlčanské, kamberské, jílovské doly a doly v Knínu dal Petr z Rožmberka v nájem na 3 roky pražským měšťanům. Sedlčanské doly se patrně nacházely u vesničky a vrchu stejného jména, Roudný. U Milešova a Krásné Hory jsou antimonitové zlatonosné žíly. Můžeme se tedy domnívat, že se v Sedlčanech jednalo o stejné žíly. K plnění smlouvy však nedošlo, jelikož se Oldřichovi narodil mužský potomek, pojmenovaný taktéž Oldřich. Sedlčany byly však 24. května 1352 prodány jeho syny Jindřichem, Menhartem a Oldřichem bratrům z Rožmberka. 11
7
KUČA 2004, 590. PROFOUS/SVOBODA 1957, 20. 9 HABART 1994, 266. 10 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 10 11. 11 JEŽEK 1979, 8–9. 8
11
2.1.1. Rožmberkové Po Joštově smrti v roce 1374 si jeho bratři Petr, Oldřich a Jan z Rožmberka rozebrali veškerý majetek. Jan a Petr získali do vlastnictví Sedlčany. 12 Společně nechali vystavět kostel sv. Martina a roku 1383 založili u tohoto kostela kaplanství. Prvním kaplanem se stal kněz Kříž.13 Po smrti obou bratrů se vlády ujal Oldřichův syn, Jindřich z Rožmberka. Jindřich se velmi angažoval v boji proti Václavovi IV. Tím však trpěli obyvatelé a krajina, kde boje probíhaly. Jindřich dokonce Václava uvěznil na hradě Příběnice. Po Jindřichově smrti, která nastala roku 1412, nastoupil Čeněk z Wartenberka, jenž byl poručníkem Jindřichova syna Oldřicha, kterému bylo deset let. Za Čeňka z Wartenberka se začalo na rožmberských panstvích rozvíjet učení Husovo. Roku 1417 padlo nařízení, aby všichni kněží podávali pod obojí způsobou, nebo své fary předali husitským kněžím. Oldřich se vlády ujal roku 1418 a hned toho roku věnoval městu právo královo, práva, která využívají města královská.
Byl však velice nestálý a
zanedlouho se přidal na Zikmundovu stranu. 14 Sedlčanům se také dostalo práva používati znak, červenou pětilistou růži ve stříbrném poli. I když Oldřich uznal čtyři artikuly pražské, husitským útokům na Sedlčany nezabránil. Rožmberkové obdrželi roku 1454 od obyvatel Sedlčan žádost, aby potvrdili privilegia, která město dostalo roku 1418. Listina prý byla poškozena, když husité Sedlčany napadli. Pověst říká, že Sedlčany chtěl dobýt Jan Žižka. Poslal proto posla do Benešova, kde byli jeho spojenci. Posel však dorazil do Sedlčan. Domnívaje se, že je v Benešově, vše o nadcházejícím útoku řekl. Sedlčanští tak měli možnost se na útok připravit. Dalšího dne, za ranní rosy, bylo Žižkovo vojsko poraženo.15
12
Dále pak Rožmberk, Krumlov, Přiběničky s Jistebnicí, Miličín, Třeboň a jiné statky. HABART 1994, 267. 13 Úplně prvním knězem v Sedlčanech je znám kněz Hostislav, jenž si vyměnil působení s knězem Verenherem, který kázal u sv. Havla v Praze. Kněz Hostislav se chtěl stát kanovníkem u sv. Jiří. HABART 1994, 268. 14 Každý teď mohl odkázat svůj majetek, který užíval s naprostou svobodou, komu chtěl. Kdo zemře bez závěti, dostanou majetek jeho příbuzní. JEŽEK 1979, 9–10. 15 Na památku tohoto vítězství se od pobělohorské doby slavila slavnost Rosa. Byla však roku 1789 zakázána sedlčanským děkanem Antonínem Tischlerem. Od roku 1990 se slavnost znovu každoročně pořádá. PÁV/PROCHÁZKA 2010, 12. O tom, zda byly Sedlčany skutečně napadeny husity, nemáme v historických pramenech žádné zprávy. Čeněk Habart upozorňuje, že roku 1420 Žižka Benešov přepadl a i s klášterem vypálil. Proto nemohl být Benešov spojencem Jana Žižky. Habart také dodává, že pokud byly Sedlčany skutečně Tábority napadeny, mohlo se tak stát roku 1441, kdy Táboři dobyli nedaleký hrad Kozí hřbet. Přiklání se však spíše k možnosti, že celá pověst byla vymyšlena. K této možnosti mají blíže i Michal Flegl a Heller se Součkem v knize Kříž a kalich na Sedlčansku. Michal Flegl se domnívá, že
12
Roku 1450 Oldřich přenechal vládu synu Jindřichovi, jelikož byl válkami již vyčerpán a zadlužen. Jindřich vládl velice krátce. Již roku 1457 umírá ve Vídni, když se vrací z boje proti Turkům. Vlády se ujímá jeho bratr Jan, který chce zástavami ztenčit dluhy. Proto postupně dává do zástavy Křepenice, Rožmberk, Choustník a Soběslav. 16 2.1.2. Popelové z Lobkowicz Roku 1469 zastavil Jindřich z Rožmberka Sedlčany a Křepenice Janovi Popelovi z Lobkowicz.17 V roce 1481 Janův syn, Vok z Rožmberka, byl nucen potvrdit zástavu Sedlčan a Křepenic bratrům Děpoltovi, Ladislavovi a Václavovi Popelům z Lobkowicz. Ti společně vládli jen do roku 1490, kdy si rozdělili dědictví. Sedlčanům tedy dál vládl pouze Děpolt. 18 Od roku 1503 patřily Sedlčany kapitule vyšehradské. Petr z Rožmberka totiž vyměnil Sedlčany za Prachatice. Stále ale zástavními majiteli byli Lobkowiczové, kterým Rožmberkové obnovovali zástavu.
19
Po Děpoltově smrti obnovil Petr z Rožmberka
zástavu jeho synu Jiřímu Popelovi z Lobkowicz. Posledním zástavním majitelem z rodu Popelů z Lobkowicz byl od roku 1578 Ladislav z Lobkowicz.20 2.1.3. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan Dalším majitelem Sedlčan se stal regent rožmberských statků Jakub Krčín. 20. ledna 1580 vyměnil statek Nový Leptáč za Sedlčany a další vesnice. 21 Předcházelo tomu však jednání mezi Vilémem z Rožmberka, který neměl k prodeji Sedlčan právo a Rudolfem II. Dle smlouvy o převodu Sedlčan na vyšehradskou kapitulu nesměl Vilém město prodat. Český král však Vilémovi dlužil 5500 kop českých grošů. Proto Vilém nabídl Rudolfovi, aby Sedlčany odebral kapitule a dal je Vilémovi do dědičného držení. I přes protesty vyšehradského probošta Zbyňka Berky z Dubé a Lipé,
pověst i sama slavnost vznikla na počátku 18. století. Habart klade začátek slavnosti do druhé poloviny 17. století. 16 HABART 1994, 270. 17 HABART 1994, 271. 18 KRATOCHVÍL 1938, 12. 19 JEŽEK 1979, 14. 20 KRATOCHVÍL 1938, 13. 21 Buzice, Břekovu Lhotu, Líchovy, Křepenice, Chramosty, Zvírotice, Zrůbek, Záběhlice, Dolní a Horní Jezvinu, část Dublovic a část Skrýšova. Cena Sedlčan byla však vyšší než cena Nového Leptáče. Jakub Krčín tak musel doplatit 3580 zlatých uherských. KUTHAN 2005, 20.
13
Vilém z Rožmberka Sedlčany získal. Mohl je tedy 29. ledna téhož roku na radnici předat Krčínovi. 22 Roku 1582 obyvatelé Sedlčan psali Vilémovi z Rožmberka, jelikož jim nový pán zakázal vařit pivo. Krčín nechtěl trpět žádnou konkurenci. Ve městě pivo vařilo 80 domů. 8 jich bylo nákladnických, kde se připravoval slad, který se převážel na Zrůbek a odtud do Prahy po Vltavě. Jako odškodnění za zákaz Krčín v listině datované 29. května 1582, obyvatele osvobodil od placení platů vrchnosti a zemských berní. 23 Jakub Krčín si nechal postavit tvrz u Křepenic, kterou pojmenoval Nový Hrádek nad Křepenicí.
V letech
1580–1590
byl
městským
rychtářem
Václav
Křikava.
V nepřítomnosti Krčína byl jeho zástupcem. Krčín své panství také rozšiřoval a zveleboval. Vystavěl nový pivovar, mlýn a nové sádky na ryby. Koupil vsi Obděnice, Podhájí, Radešice, Brod, Voděrady a šest dalších. 24 Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan zemřel roku 1604. I když byl dvakrát ženatý, nezanechal po sobě žádného mužského dědice. Z prvního manželství neměl žádného potomka. Z druhého pak měl šest dcer, z nichž jedna zemřela předčasně roku 1597. Krčín je pohřben v kostele v Obděnicích.25
2.1.4. Lobkowiczové Petr Vok z Rožmberka (bratr zemřelého Viléma z Rožmberka) prodal Sedlčany Lobkowiczům ještě, když Krčín žil. Plně se Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz ujímá vlády roku 1604 a připojuje Sedlčany k Vysokému Chlumci. Potvrzení privilegií z roku 1582 se Sedlčanským dostalo roku 1612, kdy též Zdeněk z Lobkowicz se svou manželkou Polyxenou z Pernštejna povolili městu purkmistra. 26 Katolík Zdeněk z Lobkowicz chtěl obyvatele Sedlčan přivést na katolickou víru, ti se však postavili za Fridricha Falckého. Roku 1620 po bitvě na Bílé Hoře začíná v Sedlčanech postup proti nekatolíkům. Zpočátku bylo město pod kontrolou knížecího rychtáře. Následně museli své farnosti opustit kněží podobojí. Po roce 1624, kdy císař vydal příkaz obrácení všech obyvatel ke
22
Krčín však Sedlčany získává dědičně pouze, když bude mít mužské potomky. Pokud ne, město se vrátí Rožmberkům. Jestliže však Krčín bude mít dcery, Rožmberkové jim splatí 6000 kop českých grošů. KUTHAN 2005, 20. 23 Jakub Krčín listinu vydal na přímluvu Viléma z Rožmberka. KUTHAN 2005, 22–23. 24 Václav Křikava byl také kmotrem Krčínových dětí. JEŽEK 1979, 17–18. 25 HABART 1994, 282. 26 Prvním purkmistrem v Sedlčanech byl Štěpán Lounský. Úřad purkmistra potvrdil majestátem ze 17. září 1612 císař Matyáš. HABART 1994, 283.
14
katolictví, přistoupili Lobkowiczové ke konfiskacím majetku. Celkem bylo zabaveno bez náhrady 23 domů a statků.27 Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz nechal roku 1613 udělat soupis všech poddaných ve vysokochlumeckém panství. Sedlčany, které v té době čítaly 215 domů a 819 poddaných obyvatel, se v soupisu dělí na Staré a Nové město. 28 V knize Diadoch vyšlo první známé vyobrazení Sedlčan z roku 1602, dřevorytina od Willenberga [5]. V době, kdy dřevorytina vznikla, zde bylo okolo 120 stavení. Kostel sv. Martina byl obehnán hradbami s dřevěným podsebitím[6]. Blízko kostela stála fara a škola. Některé domy na náměstí byly velice honosné, měly například i dva štíty. Na návrší byl dřevěný kostelík Církvička. Město mělo čtyři brány, Vyšehradskou, Obecnickou, Dublovskou a Novoměstskou.29 V průběhu třicetileté války se městu nevyhnulo řádění švédských ani císařských vojsk. Švédové město vyplenili roku 1643 a o dva roky později zde škody napáchalo vojsko císařské a znovu i vojsko švédské pod vedením generála Torstensona. Další ranou byly pro město četné požáry. Roku 1648 vyhořelo 95 domů a roku 1680 shořelo 80 domů, škola, panský dvůr, zvonice a děkanství. Městu se nevyhýbal ani mor. Ten zde v letech 1649 a 1680 zanechal 295 mrtvých. Sedlčany procházely těžkým obdobím. 30 Chlumecké panství zdědil syn Zdeňka Vojtěcha z Lobkowicz a Polyxeny z Pernštejna, Václav Eusebius z Lobkowicz. Ten měl ve svých službách známého architekta Antonia della Portu. Václav ho pověřil přestavbou zámku Vysokého Chlumce a stavbou nového zámku v Sedlčanech. Z obou projektů nakonec sešlo. Stavitel nadále zůstal u Lobkowiczů i za panování Václavova syna Ferdinanda Augusta z Lobkowicz. 31 27
PÁV/PROCHÁZKA 2010, 15–17. Ze soupisu je také patrné, že děti do 15 let tvořili 40,17 % obyvatelstva. Věku nad 65 se v Sedlčanech v této době dožilo málo lidí. Mezi nejčastější řemesla patřila povolání švec, pekař, řezník, mlynář. BAREŠOVÁ/JUSTIN/ZACH 2000, 54–58. 29 Obecnická brána byla na východní straně u mostu. Na severní straně, směrem na Prahu se nacházela brána Novoměstská neboli Pražská. Na jihu stála brána Vyšehradská také též Zákostelská. A konečně na západě se procházelo bránou Dublovskou. 30 PÁV 1994 31 Václav z Lobkowicz uzavřel s Portou smlouvu 22.2. 1688 ve Vídni. Porta působil ve službách Lobkowiczů v letech 1668-1697. Zprvu se věnoval roudnickému zámku. Jako knížecí stavitel byl jmenován až v říjnu roku 1670. TYWONIAK 1979, 159. Antonio della Porta byl stavitel a architekt, který se narodil roku 1631/32 v Mannu u Lugana ve Švýcarsku. Zemřel roku 1702 a je pohřben u františkánů v Marienweyher. Mezi léty 1662-1666 byl stavitelem u hraběte Ferdinanda Werdenberga v Rakousku a na Moravě. Dále pracoval pro Kašpara Zdeňka Kaplíře. Roku 1668 byla sepsána smlouva v níž se Porta na půl roku zavázal do služeb knížete Václava Eusebia z Lobkowicz. Roku 1670 byl pak přijat definitivně. Porta dostával 300 zl. a 5 zl. v naturáliích čtvrtletně. Také dostával jeden gulden stravného denně, volný byt, na služební cesty měl 28
15
Roku 1700 byla postavena, na dnešním Sukově náměstí, zděná kaplička Svaté Trojice, nákladem Matěje Mikánka a jeho ženy Doroty [7]. Ke kapličce vedly dva kamenné stupně. Samotná kaplička byla postavena dole ze smíšeného zdiva a nahoře z cihel. Ve výklenku se nalézal obraz Nejsvětější Trojice. Kaplička zde stála do sedmdesátých let 20. století, kdy byla odstraněna, jelikož překážela automobilovému provozu. Stála totiž uprostřed křižovatky.32 Roku 1712 byly z rozkazu chlumecké vrchnosti děkanu Girthovi odvezeny na Chlumec čtyři městské knihy a dva balíky listin. Další nařízení z Chlumce bylo roku 1719, kdy se bez souhlasu vrchnosti nesměly uzavírat sňatky. Bylo také zakázáno, aby se Sedlčanští scházeli na radnici k poradám. 33 Sedlčany ztratily roku 1717 statut města krajského, neboť došlo ke spojení kraje Podbrdského s Vltavským v kraj Berounský. 34 Do této doby patří vystavění Mariánského sloupu roku 1713 a stavba barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie v letech 1732–1734, o nichž pojednávám v samostatných kapitolách. Další rány pro město byly hladomory a hlavně požáry v letech 1783, 1802 a 1828. Toho roku 21. dubna shořelo 185 domů a zemřeli 4 lidé. Byla vyhlášena veřejná sbírka ve všech krajích[8].35
2.1.5. Po roce 1848 Rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, byl v dějinách Sedlčan velkým zlomem. Sedlčanští si jako jedni z prvních zřídili národní gardu. Od roku 1850 byl ve městě, které již nespadalo pod chlumeckou vrchnost, okresní soud a berní úřad. Hejtmanství, jež dříve bylo ve Voticích, se zde nacházelo od roku 1868 a byly pro něj spolu s okresním soudem upraveny prostory staré radnice. 36 Sedlčany byly od roku 1853
k dispozici koně a stravné pro něj. Roku 1697 vstoupil do služeb markraběte Kristiána Arnošta do Bayreuthu. V době, kdy byl pověřen zhotovit plány zámku v Sedlčanech, dělal půdorysy pro zámek v Roudnici a také nové urbanistické řešení města Roudnice. V Sedlčanech zřejmě Porta navrhl a postavil pivovar. VLČEK 2004, 517–521. 32 BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 16. 33 KRATOCHVÍL 1938, 26. V okrese Sedlčanském Antonína Vlasáka se dočítáme, že gruntovní knihy byly uloženy ve skrýši nad sakristií kostela sv. Martina a na Chlumec byly dány 5. března 1712. 34 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 18. 35 Do sbírky přispěl i pražský arcibiskup. JEŽEK 1979, 49–50. 36 V té době bylo vydlážděno náměstí, zbořeny zděné pekařské krámce, které zde byly vystavěny po roce 1820 na místě původních dřevěných. PÁV/PROCHÁZKA 2010, 19–20.
16
okresním městem a byly připojeny k táborskému kraji. 37 Po obsazení Prahy pruskými vojsky v roce 1866, navštívila pruská vojska také Sedlčany. 38 Ve druhé polovině 19. století bylo v Sedlčanech založeno mnoho spolků, pěvecký spolek Záboj, spolek divadelních ochotníků, sbor dobrovolných hasičů, Občanská beseda, sokolská jednota a také muzeum. Rozvoji města prospělo vybudování železniční tratě z Olbramovic do Sedlčan roku 1894. Trať měla vést až do Příbrami, z návrhu však sešlo, kvůli nástupu silniční dopravy. 39 Sedlčany nyní patří pod okres Příbram a náleží pod Středočeský kraj. V současné době jsou pod správou města i vsi Červený Hrádek, Doubravice, Hradišťko, Libíň, Sestrouň, Solopysky, Třebnice, Oříkov, Vítěž a Zberaz. 40
37
HABART 1994, 292. Antonín Kratochvíl v Dějinách města Sedlčan dodává, že pruští vojáci tudy prošli dvakrát. Poprvé na cestě do Vídně a pak při návratu do Pruska. 39 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 20–23. 40 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 38. 38
17
3. Kostel sv. Martina Dnešní kostel sv. Martina stojí na místě původního románského kostela, který zde nechali vystavět páni z Hradce v době jejich panování v Sedlčanech [9]. Původní kostel byl menší a do dnešních dob se z něj zachovala pouze dolní část věže s románskými okny. V roce 1817, když se nad sakristií předělával depozitář v oratoř, byly ve zdivu nalezeny původní kameny z románského kostela. Tyto kameny posloužily jako stavební materiál při stavbě současného kostela. Ten nechali postavit bratři Petr a Jan z Rožmberka patrně roku 1374. Tento letopočet nalezneme u zábradlí v lodi kostela. 41 Z románské doby se dochovala také kamenná růžice, která se nachází ve stěně schodiště do kůru.42
3.1. Historie a stavební vývoj V roce 1374, kdy byla uskutečněna přestavba románského kostela na gotický, bylo kolem kostela se hřbitovem postaveno opevnění, které se skládalo ze zdi s podsebitím, příkopem a bránou s padacím mostem. Do opevněného kostela se ubírali lidé při nebezpečí, jelikož město nemělo své hradby. Ukrývaly se zde také cenné listiny a majetek.43 Rožmberská huť v kostele sv. Martina postavila nový pravoúhlý presbytář se sakristií po severní straně. Východní zaklenutí kněžiště systémem trojpaprsků je pro rožmberskou huť typické [10].44 Hradební zeď s opěráky byla až 6 m vysoká a měla jedinou bránu v místech dnešní zvonice [11]. Kostel měl také tzv. obranné patro, které vedlo těsně pod střechou a mělo malá okna. Jeho přítomnost dokládá osmnáct dřevěných příložek a dva kamenné krakorce v jižní stěně kostela a také lomený portál ve východní zdi [12]. Z Willenbergovy veduty můžeme vidět, že na východní straně byly dvě nárožní vížky, které posilovaly obranu. 45 Opevněný kostel měl však jednu nevýhodu. Nebyl tu vlastní zdroj vody. Další zvláštností kostela byla jeho brána se zvony. Brána byla roku 1743 přestavěna z podnětu
41
HABART 1994, 267–268. BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 10. 43 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 11. 44 LÍBAL 1984, 201. 45 Vížky byly odstraněny roku 1745. SOMMER/STECKER 2011, 123–125. 42
18
tehdejšího děkana Jana Josefa Mayera, který si stěžoval na husitské zvonění. 46 Lešení pro zvony zhotovil tesař Třeboňský. Přidělal ke zvonům také rovnovážná ramena. 47 Kostel sv. Martina má pravoúhlý presbytář, obdélníkovou loď a věž při severním nároží západního průčelí [13]. Východní zeď je vzepřena dvěma opěráky, které jsou nasazeny šikmo na nároží a jedním v ose presbytáře[14]. Presbytář je sklenut jedním polem křížové a jedním polem síťové klenby, která se skládá ze tří trojpaprsků. Toto pole má tři středy. Svorníky jsou ozdobeny vytesanou růžicí [15]. K severnímu boku presbytáře přiléhá obdélná sakristie, do níž se vstupuje vchodem, který má gotické kamenné pažení s výplněmi v hořejších rozích. Dveře mají barokní kování a jsou pobité plechem. 48 Mezi presbytářem a lodí se nachází 10,7 m vysoký vítězný lomený oblouk[16]. Loď je plochostropá se strmou sedlovou střechou, osvětlena třemi gotickými okny. 49 Západní části kostela dominuje raně gotická empora [17]. Vchází se na ni vchodem z jižní strany lodi schodištěm. Je podklenuta třemi poli klenby a stojí na dvou osmibokých pilířích. V roce 1864 přibylo směrem na východ druhé patro kruchty s varhanami. Kruchta tedy spočívá na šesti klenbových polích.50 Z průčelí kostela vystupuje věž pokrytá sgrafitovými obdélníky a po její pravé straně předstupuje předsíň s depozitářem v patře, krytá pultovou střechou [18].51 Průčelí předsíně má dvě pravoúhlá okna. Jedno patří depozitáři a druhé, výše umístěné osvětluje schodiště do podstřeší lodi. V průčelí je také hlavní vchod do kostela. Jsou to dvoukřídlé dveře pobité svislými prkny a na nich jsou čtyřlaločné rozetky. Okolo dveří je osazen portál s dvěma pravoúhlými ústupky. Na vnější navazuje hrotitý záklenek na vnitřní trojlaločný. Tomuto portálu s ostěním je předsazeno nálevkovitě se rozšiřující profilované ostění[19].
46
Do roku 1743 byly ve zvonici šlapací zvony, které jsou připevněny srdcem vzhůru. Páka zvony otočí srdcem dolů a šlapáním se rozezní. BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 10. Tento rebelantský styl zvonění se dodnes dochoval pouze v Rovensku pod Troskami a v Kouřimi. KUČA 2001, 264. 47 PODLAHA 1912, 81. 48 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Jan Žižka: Sedlčany – kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum, oprava exteriéru kostela, P 336, 7. 49 Původně byla loď zaklenutá. Během 17. století došlo k zřícení a od roku 1709 je loď plochostropá. Když byl kostel v devadesátých letech 20. století opravován, byly nalezeny pozůstatky sloupů, o které se opírala původní klenba. BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 10. 50 HABART 1994, 309. 51 Sgrafitové obdélníky byly na věži již v období renesance. V padesátých letech minulého století byly obnoveny. SOMMER/STECKER 2011, 117.
19
Ve spodní části věže je úzké střílnové okno. Další okno je sdružené podvojné s trojlistými záklenky. V nejvyšším patře nad profilovanou patrovou římsou se nachází hrotité okno, do něhož jsou vloženy hodiny.52 Okno je zakončeno sférickým trojúhelníkem s trojlaločnou výplní. Na vrcholu věže je ochoz s cimbuřím a osmibokou helmicí, na které je měděná makovice a kříž. V ochozu cimbuří je umístěn hodinový cimbál s nápisem „STADT SEDLCZAN ANNO 1684“. 53 Sgrafitové obdélníky byly na věži udělány pravděpodobně v polovině 16. století nebo až za doby vlády Jakuba Krčína v době 1579–1600. Podobná výzdoba byla totiž i na Krčínově tvrzi v Křepenicích. 54 Po levé straně věže se nachází ustupující schodiště na emporu. V průčelí této severní boční lodě, se nachází jednoduchý lomený portál, s dvoukřídlými dveřmi. Nad vchodem je umístěné lomené okno s pseudogotickou kružbou. Na jižní zdi lodi kostela jsou tři okna různých velikostí. Okno úplně vlevo je položeno nejvýše a je vyplněno dvojicí hrotitých oblouků vynášejících sférický trojúhelník. Prostřední okno je vyplněno stejnou dispozicí, jen ve sférickém trojúhelníku na vrcholu je čtyřlaločná výplň. Poslední, pravé okno lodi, je nejširší a je tvořeno trojicí hrotitých oblouků, které vynáší dva sférické trojúhelníky, nad kterými je sférický čtyřúhelník [20]. Pod levým oknem je předsazené schodiště a vchod na emporu. V jižní zdi uprostřed se nachází dveře s hrotitým portálem, které vedou do lodi kostela. Jižnímu průčelí presbytáře dominují dvě okna se sférickými čtyřúhelníky na vrcholu. Mezi nimi je pultově zakončený odstupňovaný opěrák. Na východní stěně kostela jsou dvě okna, obě ve vrcholu zakončeny sférickým čtyřúhelníkem. Na nárožích jsou odstupňované opěráky a jeden, šestkrát odstupňovaný, je mezi okny. Štít vrcholí kamenným křížem. K severní straně presbytáře přiléhá sakristie, na jejíž východní straně se nachází hrotité okno. V severní zdi lodi je vchod do boční lodi kostela s hrotitým obloukem a jednoduchým ostěním. Nadsvětlík je rozdělen na tři hrotité oblouky. Nad vchodem je okno s kružbou s liliovitým nosem. Po stranách vchodu jsou dvě hrotitá okna.
52
Roku 1680 byly hodiny požárem zničeny, v devadesátých letech pak byly pořízeny nové. HABART 1994, 309. 53 SOMMER/STECKER 2011, 118. 54 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Jan Žižka: Sedlčany – kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum, oprava exteriéru kostela, P 336, 10.
20
Roku 1680 došlo k mohutnému požáru, kdy shořelo podsebití na hradební zdi a zvonice. V roce 1860 pak byly hradby zbourány, příkop zasypán, byl zrušen hřbitov a kolem kostela byly vysazeny stromy. 55 Mezi léty 1862–1864 bylo provedeno několik úprav kostela podle projektu Bernharda Gruebera a Ing. Kletečky. Již zmíněná kruchta, pak dále byla přistavěna z kapacitních důvodů přístavba s tribunou k severní boční zdi lodi [21]. Má dvě okna a je k lodi připojena klenutými průlomy. Loď byla vysvěcena na sv. Martina roku 1864.56 Kostel byl vybílen. Před průčelím kostela byla postavena předsíň a vchod z bývalého průčelí byl dán do přístavku západně vedle věže. 57 V roce 1906 byla nad sakristií zrušena oratoř, která zde byla od roku 1817.58 Roku 1911 byla opravena střecha děkanského kostela i střecha zvonice. Do báně věže kostela byla vložena listina a tehdejší běžné mince. 59 Zvonice byla postavena roku 1810 za děkana Hanouska. Před rokem 1802 na tom samém místě stávala zvonice dřevěná, která však shořela. Požár se jí nevyhnul ani v roce 1680. Děkan Hanousek nechal pravděpodobně v roce 1810 opravit zděné přízemí a na ně nechal postavit nové patro. Jednopatrová zvonice stojí na čtvercovém půdorysu a má jehlancovou střechu. Vchod do ní je okoseným půlkruhovým gotickým portálkem [22]. Na severozápadní straně je dodnes vidět ostění pravoúhlého průjezdu, které asi bylo vstupem do opevněného areálu kostela.60
3.2. Vnitřní výzdoba Vnitřní výzdoba kostela byla velmi bohatá. Dodnes se dochovalo jen velmi málo. V presbytáři se nachází hlavní oltář portálového typu [23]. V kněžišti jsou také dochované fragmenty fresek, o nichž se detailněji zmíním později. Na severní zdi 55
PÁV/PROCHÁZKA 2010, 20. Se zrušením hřbitova a zbouráním hradeb nesouhlasil tehdejší děkan František Burda a mnoho obyvatel. 56 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Jan Žižka: Sedlčany – kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum, oprava exteriéru kostela, P 336, 11. Bernhard Grueber byl památkář, profesor architektury na německé polytechnice v Praze. SOMMER/STECKER 2011, 117. 57 Oprava a přestavba kostela se financovala z dobrovolných příspěvků a sbírek. 58 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Jan Žižka: Sedlčany – kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum, oprava exteriéru kostela, P 336, 11. 59 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 42. 60 SOMMER/STECKER 2011, 122.
21
kněžiště se nachází obraz sv. Jana Nepomuckého, na jižní pak vyobrazení Korunování Panny Marie. V presbytáři je dále osm zastavení křížové cesty. Čtyři na evangelijní a čtyři na epištolní straně. U vítězného oblouku na evangelijní straně stojí šedě mramorovaná kazatelna s bílými soškami evangelistů a čtyřmi soškami církevních Otců na stříšce. Naproti kazatelně se nachází cínová křtitelnice z 16. století, vedle které visí na vítězném oblouku velký krucifix. 61 V lodi kostela, nalevo od vítězného oblouku stojí oltář Panny Marie. Napravo se nachází oltář sv. Josefa [24]. Na jižní straně lodi kostela se pak nachází další čtyři zastavení křížové cesty. Nad těmito zastaveními visí obraz Srdce Ježíšova. Obraz Srdce Panny Marie visí naproti, na severní zdi lodi na pilíři arkád [25]. Tyto dva obrazy zhotovil akademický malíř Ludvík Bernard v letech 1865–1866.62 Mezi arkádami jsou také umístěné sochy sv. Antonína a sv. Terezie od Ježíška. 63 Na západní straně lodi kostela mezi arkádami kruchty jsou na konzolách umístěné dvě pozlacené sochy [26]. Pochází z oltářů, které byly na začátku 18. století zrušeny. Žena nalevo drží v rukou lebku, mohlo by se tedy jednat o sv. Máří Magdalénu. Druhá postava bohužel nemá žádné atributy, ale zdá se, že v rozpažených rukou nějaké držela. Sochy pravděpodobně pochází z poslední čtvrtiny 17. století. Na stropě v lodi visí lustr s 24 svíčkami na elektrické světlo.64 Také je zde oválný znak Zdeňka Vojtěcha Lobkowicze ze 17. století [27]. V severním přístavku se nachází oltář sv. Cyrila a Metoděje z 19. století a visí zde poslední dvě zastavení křížové cesty.
61
Křtitelnice je 78 cm vysoká a stojí na třech nohách, které mají podobu hlavy s knížecí korunou a vybíhají v nohy s drápy. SOMMER/STECKER 2011, 128. 62 PODLAHA 1912, 88. Ludvík Bernard absolvoval pražskou akademii a akademii výtvarných umění ve Vídni. Maloval podobizny i historické a kostelní obrazy. Žil v letech 1827-1882. TOMAN 1950, 61. 63 Sv. Terezii daroval kostelu roku 1928 pan Jaroslav Gärtner. Soška je sádrová a polychromovaná. SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895– 1951, 116. Antonín Paduánský byl křesťanský světec a teolog, který se narodil v Lisabonu. Vstoupil k minoritům a stal se kazatelem. Nejčastěji bývá zobrazován jako mladý muž v hnědém řádovém oděvu. Jeho atributy jsou osel, plamen, kniha, lilie či krucifix. Bývá také zobrazován, jak drží děťátko. HALL 1991, 51–52. Terezie byla španělská karmelitánka narozena v Kastilii. Ve Španělsku založila mnoho klášterů. Bývá zobrazován její zážitek, kdy se jí ve vidění zjevil anděl, který nesl zlatý šíp s planoucím hrotem a vrazil jí ho do srdce. Může být také zobrazena, jak píše a u ucha se jí vznáší Holubice, která ji inspiruje. HALL 1991, 441. 64 Elektrické osvětlení v děkanském kostele bylo zavedeno roku 1924. Na osvětlení byla uspořádaná sbírka a mezi sběratelky se přihlásily Marie Janoušková, Terezie Felixová, M. Selikovská, Marie Jakubičková a další. SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 98–99.
22
Z inventáře z roku 1700 se dozvídáme, že se v kostele nacházela archa, na níž byla Nejsvětější Trojice. Dále zde pak byla socha Panny Marie, šest na plátně malovaných obrazů a dvě archy. Z nákladu kněze Jiřího Genneliusa postříbřená archa za mrtvé a archa se Staroboleslavskou Pannou Marií, z nákladu řeznického cechu.65 Roku 1709 za děkana Antonína Ferdinanda Girtha byly postaveny dva oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory. 66 Další změny ve vybavení kostela nastaly za děkana Antonína Tischlera. V rámci josefinských reforem odstranil několik soch a obrazů z bočních oltářů. Odstranil také celé oltáře a to oltář sv. Rocha a sv. Rosalie, které stály v presbytáři naproti sobě. Dále nechal odstranit dvě sochy andělů. Jeden stával pod kazatelnou a jeden na stříšce na ní. 67 3.2.1. Hlavní oltář Dnešní hlavní oltář je kopií barokního portálového oltáře, který byl zhotoven v letech 1704–1706 z prostředků děkana Františka Ferdinanda Čedíka z Eisenberka. Finanční podporu tohoto děkana připomíná jeho znak, který je umístěn na vrcholu rámu oltářního obrazu. Po stranách rámu obrazu sv. Martina stojí dva a dva sloupy. Uvnitř s hladkým dříkem a korintskou hlavicí a vedle sloupy tordované taktéž s korintskou hlavicí. Nad sloupy je kladí s prolomeným frontonem, na kterém tři andělé drží oválný rám s obrazem Korunování Panny Marie od Jaroslava Majora [28].68 Rám obrazu je zdoben akanthovou řezbou, která se vine po stranách celého oltáře. U Schallera se dočítáme, že za děkana Františka Ferdinanda Čedíka, zde byl pozlacený oltář s pěknou sochařskou výzdobou.69 Nad postranní brankou u oltáře na epištolní straně se nachází socha sv. Ludmily a nad brankou na evangelijní straně stojí socha sv. Václava [29–30]. Antonín Podlaha v Památkách archeologických píše, že tyto dvě sochy nemají velkou cenu.70 Socha sv. Václava je dílem Františka Charváta.
65
PODLAHA 1912, 77–78. PODLAHA 1912, 78–79. 67 PODLAHA 1912, 82. 68 SOMMER/STECKER 2011, 128. Jaroslav Major byl malíř, sochař, restaurátor a architekt. Žil v letech 1869–1936. Žák beuronské klášterní školy a člen benediktinského řádu v Emauzích. V Itálii studoval techniky fresek. Restauroval fresky tzv. pastelovým olejem, kterým dosáhl starého vzhledu a patiny. TOMAN 1950, 64. 69 SCHALLER 1788, 209. 70 PODLAHA 1913, 97. 66
23
Vytvořil ji z ohořelých zbytků barokního oltáře. 71 Pokud bychom se drželi doby zhotovení barokního oltáře, mohla by doba vzniku původní sochy sv. Václava a sochy sv. Ludmily být v prvním desetiletí 18. století. Víme, že roku 1706 dodal Jan Brokoff pro kostel boční oltář.72 Naproti tomu Oldřich Blažíček píše, že Brokoff vytvořil pro sedlčanský kostel již shořelý oltář.73 Jednalo by se tedy o hlavní oltář, který roku 1934 shořel a s ním několik soch v presbytáři. Vzhledem k pohybu inventáře kostela, je těžké určit, o jaké sochy by se nyní mohlo jednat. Pokud srovnáme sochy sv. Václava a sv. Ludmily na oltáři v Sedlčanech se sochami z Mariánského sloupu v Broumově, který vznikl ve stejnou dobu jako oltář pro Sedlčanský kostel, Brokoffovo pojetí postoje či drapérie v sedlčanských sochách nenajdeme. Je však nutné připomenout, že původní hlavní oltář shořel roku 1934. Pokud budeme srovnávat současné sochy s těmi na fotografii z roku 1911, vidíme, že sochy byly o něco mohutnější, draperie byla klidnější, méně rozevlátá [31]. U sochy sv. Václava vidíme na fotografii klidnější splynutí pláště a mírnou disproporci postavy. Sochu sv. Václava a sv. Ludmily tak mohla opravdu vytvořit dílna kolem Jana Brokoffa, jehož rukopis je v originálech soch z fotografie více čitelný. Obraz sv. Martina je z roku 1882 od J. Umlaufa z Prahy. Byl pořízen z nákladu Sedlčanského soukromníka F. Špale. 74 Na obraze je sv. Martin oděn do biskupského oděvu. Pod ním leží na zemi žebrák, kterému Martin žehná. V zadní části obrazu je městská brána, u níž je výjev, jak Martin sedí na koni a žebrák ho prosí o almužnu. Martin se s žebrákem dělí o svůj plášť [32]. Dříve zde byl obraz sv. Martina od Thadeáše Šmejkala, kterého namalováním obrazu pověřil děkan Antonín Tischler. 75 V horní části oltáře je již zmíněný obraz Korunování Panny Marie z roku 1932.76 Panna Marie klečí uprostřed se sepnutýma rukama a je korunována Nejsvětější Trojicí.
71
TOMAN 1947, 396. PODLAHA/ŠITTLER 1898. 73 BLAŽÍČEK 1958, 99. 74 PODLAHA 1912, 87. Jan Umlauf byl malíř a žák pražské akademie. Narodil se roku 1825 a zemřel roku 1916. Studoval také na vídeňské akademii. Vytvořil mnoho kostelních obrazů, křížových cest a portrétů. Roku 1873 vytvořil nástěnné malby v ambitech na Svaté Hoře. TOMAN 1950, 621. 75 Thadeáš Šmejkal pro kostel namaloval také obrazy Narození a Zjevení Páně, Poslední večeři a Utrpení. Tyto obrazy se na oltáři měnily podle ročních období. PODLAHA 1912, 82. 76 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Inventář děkanského kostela a Církvičky v Sedlčanech, kapli v Příčovech a Solopyskách dle stavu koncem roku 1932, 2. 72
24
Kristus drží přes rameno velký kříž, na druhé straně Bůh Otec a nad Pannou Marií Duch svatý v podobě holubice. Obraz namaloval Jaroslav Major z Prahy za 1 500 Kč. 77 Dne 5. května 1934 propukl v kostele veliký požár, při němž shořel oltář, barevná okna v presbytáři, byly poškozeny varhany a kazatelna. Obraz sv. Martina se zachoval, jelikož byl minulého dne nahrazen mariánskou soškou k májovým pobožnostem. Nový oltář zhotovil řezbář František Charvát z Kutné Hory podle ohořelých zbytků. 78 Jeho autorství je zaznamenáno na zadní straně oltáře. 3.2.2. Oltář sv. Josefa Oltář sv. Josefa portálového typu se nachází na epištolní straně. Zdobí ho obraz sv. Josefa, který má po obou stranách sloupy s kanelovanými dříky. Nad retabulem je nástavec se dvěma sochami a obrazem sv. Kateřiny [33]. Oltářní obraz sv. Josefa namaloval Jan Umlauf roku 1882. Sv. Josef je vypodobněn jako mladý dospělý muž, držící v pravé ruce Ježíška a v levé ruce lilii. Jan Umlauf je i autorem obrazu sv. Kateřiny z roku 1882 v oltářním nástavci. 79 Po stranách obrazu stojí sochy sv. Františka a sv. Antonína. 80 3.2.3. Oltář Panny Marie Portálový typ oltáře Panny Marie je tvořen retabulem s oltářním obrazem Panny Marie s Ježíškem a po stranách dvěma kanelovanými sloupy. Pod obrazem se nachází soška Panny Marie Lurdské v jeskyni [34]. Nástavec pak zdobí obraz sv. Barbory lemovaný sochami sv. Anny a sv. Josefa [35].81 Sochy pochází nejspíše z druhé čtvrtiny 18. století. Na oltářním obraze je znázorněna Panna Marie s Jezulátkem [36]. Antonín Podlaha se domníval, že obraz je dílem umělce holandské školy. Obraz se proto vyndal z rámu a
77
SOMMER/STECKER 2011, 120. HABART 1994, 309–310. František Charvát byl řezbář, sochař a restaurátor v Kutné Hoře, který se narodil roku 1866. Studoval kurzy na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Dělal převážně práce sochařské pro kostely. Restauroval také sochu sv. Václava v děkanském kostele v Sedlčanech. TOMAN 1947, 396. 79 PODLAHA 1912, 88. 80 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Inventář děkanského kostela a Církvičky v Sedlčanech, kapli v Příčovech a Solopyskách dle stavu koncem roku 1932, 6. 81 PODLAHA 1912, 88. V 19. století se slavným poutním místem staly Lurdy na jihu Francie. V roce 1858 se tam pasačce Bernadettě Soubirousové několikrát zjevila v jeskyni Panna Maria oblečena do bílé řízy, s modrým 78
25
na jeho zadní straně byl nalezen nápis: „A. 1788 praesentem imaginem a Theodoro Smejkal Kruppensi pictam Ecclesiae decanali Selčanensi donavit Ant. Tischler, decanus Teutobrodensis.“82 Tento obraz namaloval roku 1788 Theodor Šmejkal z Krupé a děkanskému
kostelu
v Sedlčanech
ho
daroval
Antonín
Tischler,
děkan
havlíčkobrodský. 83 Obraz sv. Barbory namaloval roku 1882 Jan Umlauf. 84 3.2.4. Oltář sv. Cyrila a Metoděje Oltář stojí v severním přístavku u východní zdi od roku 1864, kdy byl přístavek postaven [37]. Retábl nad oltářní mensou se skládá ze dvou kanelovaných sloupů. Na nich spočívá prolomený fronton s dvěma anděly a křížem. Uprostřed retabulu je obraz sv. Cyrila a Metoděje od Jana Herzoga [38].85 Metoděj stojící napravo je oděn do biskupského roucha s mitrou a u nohou drží knihu života v podobě desky. Cyril je oblečen do mnišského hábitu a drží knihu a kříž. Mezi bratry je vidět krajina s řekou a kostelem. Na oltáři bývá o Vánocích vystaven Betlém. Nejstarší jesličky byly sádrové. Začátkem 20. století nechal páter Krainer pro kostel zhotovit jesličky ze dřeva. Když pak ze Sedlčan odešel, vzal s sebou i dřevěný betlém. Děkan Luža nechal v šedesátých letech 20. století udělat jesličky nové, ve kterých nechybí figurky slona či velblouda. Na pozadí je namalována skalnatá krajina s noční oblohou, jejímž autorem je pan Krejčík. 86
opaskem a rouškou na hlavě. V roce 1864 byla dle tohoto popisu vytvořena soška, která byla umístěna na místě zjevení. ROYT 2006, 218. 82 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 13. 83 Xaver Antonín Tischler se narodil v Havlíčkově Brodě a kaplanoval v Dolní Krupé. Podporoval malíře Thadeáše Šmejkala, jenž byl bratrem Theodora Šmejkala. PODLAHA 1912, 88. 84 PODLAHA 1912, 88. 85 SOMMER/STECKER 2005, 128. Cyril (Konstantin) a Metoděj byli křesťanští světci, řečtí misionáři a patroni slovanských národů. Narodili se v Soluni. Konstantin se stal vysokoškolským profesorem filozofie, poté vstoupil do kláštera v Bithynii, kde již byl jeho bratr. Metoděj před vstupem do kláštera pracoval jako vysoký úředník ve státní správě. Při misii u Chazarů nalezli bratři na Krymu ostatky mučedníka a papeže sv. Klimenta. Roku 863 přišli na Moravu, na pozvání knížete Rostislava. Později byl Metoděj jmenován arcibiskupem Velké Moravy a Panonie. Konstantin v Římě vstoupil do kláštera, kde přijal jméno Cyril a zemřel roku 869. Metoděj zemřel roku 885 zřejmě na Velehradě. Nejčastěji jsou zobrazováni spolu ve dvojici. HALL 1991, 98–99. Jan Herzog se narodil roku 1820 a zemřel roku 1866. Absolvoval malířskou akademii v Praze, kde byl žákem Chr. Rubena. Maloval nejprve podobizny a pak mnoho obrazů a křížových cest pro kostely. TOMAN 1936, 202. 86 BAZAL 1991, 36–37.
26
3.2.5. Křížová cesta I když v děkanském kostele křížová cesta malovaná na plátně byla, L. Krainer nechal zhotovit roku 1932 křížovou cestu novou. Důvod byl, že Panna Marie pod křížem leží na zemi v mdlobách, místo Stabat Mater Dolorosa. Čtrnáct zastavení křížové cesty zhotovil řezbář František Charvát z Kutné Hory, jenž je také autorem hlavního oltáře [39–40]. Zastavení jsou vyřezány podle obrazů akademického malíře M. Feuersteina. Bylo smluveno, že každé zastavení bude stát 1 200 korun. Bude polychromované v dřevěném rámu s dřevěným křížem nahoře.87 3.2.6. Fresky Roku 1864 byly při stavbě severního přístavku objeveny středověké fresky. Nejlépe dochovaný byl obraz sv. Michala, který stojí na přemoženém draku [41]. Na fresku se narazilo při odstranění vápna na severní stěně. Postava byla vysoká sedm stop a byla bez architektonického orámování. Měla na sobě žlutý svrchní oděv kombinovaný s modrou barvou.88 Všechny fresky byly zabíleny. 89 Roku 1913 byl pověřen stavitel Frant. Poustka ze Sedlčan opravou vnitřku kostela. 90 Poslední opravy proběhly v roce 1890 a bylo nutné, aby se stará malba a omítka na stěnách opravily. Pod omítkou byly objeveny malby dvojího stáří. Malba ze 14. století al fresco a malba ze 17. století. Malba ze 14. století byla objevena v presbytáři nad vchodem do sakristie a pokrývala asi půlku stěny. Nad malbou byla prolomena velká okna do oratoře, proto byla značně poškozena. Malby prozkoumával Antonín Podlaha, který sem byl poslán jako c.k. konservátor. Obraz představuje klanění Tří králů [42]. Úplně vpravo se nachází část roucha sedící osoby, zřejmě se jedná o Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Před Pannou Marií je část pláště prvního krále, který klečí. Za ním stojí jeho služebník, jenž má šaty pouze ke kolenům a je vidět skoro celá postava a kůň patřící prvnímu králi. U něho stojí malý pejsek. Následuje druhý kůň, na němž sedí druhý král oblečen do splývajícího pláště, za ním byly objeveny pouze nohy třetího koně. Nad celou skupinou byly osoby
87
Byla uspořádána sbírka. Několik zastavení se zaplatilo z této sbírky, ale většinu financovali samotní občané, jako děkan, Amalie Bulanová, Marie Janoušková, Bedřich Pejša a další. SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 120121. 88 GRUEBER 1871, 90–91. 89 HABART 1994, 310.
27
v krátkých sukních, zřejmě služebnictvo králů. Malba byla několikrát zabílena a v 17. století ji překryla malba nová. Neví se, co na ni bylo znázorněno, jelikož se vše sloupalo.91 Panna Marie a první král byli přemalováni námětem křtu Pána Ježíše [43]. Ježíš je zahalen pouze do bederní roušky a vystupuje z Jordánu. Jsou vidět také kolena klečící osoby, zřejmě Jana Křtitele.92 Byly zde také objeveny dva konsekrační kříže červené barvy, další dva na protější straně presbytáře a dva také za oltářem [44]. Nad vchodem do sakristie byl objeven barevný znak. Antonín Podlaha znak přiřadil bývalému sedlčanskému děkanovi Janu Madzowskému de Roses Monte, jenž byl ve funkci v letech 1647–1657. V Pamětní knize děkanství sedlčanského je na té samé straně dole připsáno: „NB. Znak tento je znak Jiřího Načeradského z Ostroměře, a pochází z roku 1651.“93 Erb patří Jiřímu Načeradskému z Ostroměře, který ho získal za své vojenské zásluhy od císaře Ferdinanda II. roku 1650 [45]. Jiří Načeradský pocházel z města Načeradce. 94 Hlavní rozložení a barevnost erbu souhlasí. Štít je polcený. Levá část (z pohledu nositele) je rozdělena na dvě pole, v horním je ruka držící poštovskou trubku a v dolním dva červené pruhy s bílým pruhem uprostřed. Trubka je však otočena. Z fragmentu, který je vyobrazen v kronice, již nemůžeme rozeznat polovinu černé orlice v pravém poli štítu, korunovanou turnajskou přilbu, z níž splývají přikryvadla. Na levé straně černo – žlutá a na pravé straně červeno – bílá. Klenotem jsou dvě otevřená křídla, levé děleno červeno – bíle a pravé žluto – černě. Mezi křídly vystupuje ruka, držící kolmo větvičku se sedmi listy. V presbytáři na epištolní straně se pod klenbou dochovala část malby Bolestné Panny Marie, která má z levé strany zabodnuty tři meče do prsou [46]. Zabílen byl nápis ze 17. století a čtyři meče z druhé strany. 95 Níže od této malby byly objeveny tři latinská dvojverší psaná gotickou minuskulí. Nápis se bohužel loupal a byl proto seškrábán. Pod nápisem byla žlutá obruba a pod ní
90
František Poustka byl stavitelem v Sedlčanech. Stavitelskou zkoušku vykonal roku 1900. Roku 1904 mu podle projektu Jana Heindla ze Žižkova byla svěřena stavba radnice. VLČEK 2004, 523. 91 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 47. 92 Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty. Stal se kazatelem a žil v poušti asketickým životem. V Jordánu křtil Ježíše Krista. Herodes Jana uvěznil a na přání své dcery Salomé nechal stít. Bývá zobrazován v šatu ze zvířecí srsti. Jeho atributy jsou plástev medu, beránek nebo kříž. HALL 1991, 187 – 189. 93 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 48. 94 MYSLIVEČEK 1997, 29,113.
28
byl znak, jenž je podle Antonína Podlahy kardinála, pražského arcibiskupa Arnošta II. hraběte z Harrachu, jenž působil v letech 1623–1667 [47]. 96 Pod znakem kardinála Harracha byly objeveny dvě barokní postavy v nadživotní velikosti. Obličeje byly seškrábány, proto je těžké určit postavy. První, blíže k oltáři, byl zřejmě sv. Václav, jelikož nad hlavou byla rozeznatelná koruna. Druhý světec měl u sebe kohouta. Jednalo se tedy o sv. Víta. Z nápisu blízko postav se dozvídáme, že světci byly čtyři [48]. „Slovutný Pan Jan Horáček, poctivého řemesla sladovnického starší, obrazy čtyry svatých patronův českých vlastním nákladem na budoucí památku ke cti Pánu Bohu vymalovati dal. Anno 1651.“ 97 Poslední dochovanou malbou je v lodi oválný znak Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic ze 17. století. 98
3.3. Sv. Martin Martin z Tours se narodil asi roku 315 v Sabarii v Panonii. Jeho otec byl voják. Martin se stal důstojníkem a ve městě Amiens se rozdělil o svůj plášť se žebrákem. Další noci se mu ve snu zjevil Kristus, jenž byl oblečen polovinou jeho pláště.99 Světec je nejčastěji zobrazován na koni, jak roztíná plášť mečem, nebo žebrákovi klade plášť přes ramena. Nedlouho poté byl Martin pokřtěn a požádal, aby byl propuštěn z armády, jelikož jako voják Kristův nemůže bojovat zbraní. Byl obviněn ze zbabělosti, ale odvážně šel v bitvě v první řadě a nesl pouze kříž. Nepřátelé, když ho viděli, požádali o mír. 100 Po propuštění z armády pobýval v Itálii a Dalmácii. Žil také jako poustevník na ostrově. Roku 360 se stal v Poitiers knězem a založil řeholní komunitu v Ligugé. Kolem roku 370 se stal biskupem v Tours. V následujících letech žil v ústraní, kde postupem času vznikl klášter Marmoutiers. Martin z Tours byl křesťanský světec, který zemřel 95
Tvář Panny Marie je velice něžná a plná bolesti. SOMMER/STECKER 2011, 121. SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 49. 97 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 49-50. Sv. Vít patří mezi české zemské patrony, čtrnáct svatých pomocníků. Mučedník, který žil ve 4. století. Za císaře Diokleciána byl odsouzen k smrti. Byl dán do kotle s horkým olovem či smůlou, ale neublížilo mu to. Pak ho předhodili lvům. Nakonec byl umučen ve vězení. Bývá zobrazován jako dítě nebo mladík v kotli, nebo drží malý kotel v ruce. Jeho atributy jsou ratolest, lev, kniha nebo kohout. HALL 1991, 484 – 485. 98 VLASÁK 1876, 46. 99 ATTWATER 1993, 268. 96
29
roku 397 v Candes u Tours. Byl první, který byl uctíván jako světec, i když nebyl mučedník. 101 Svatý Martin bývá zobrazován v několika výjevech. Na koni, jak se dělí s žebrákem o plášť nebo je pasován na rytíře a dostává meč od císaře Constantia II., či jak se zříká vojenského povolání a jak slouží mši v špatně padnoucím oděvu, jelikož roucho daroval žebrákovi. 102
3.4. Literátské bratrstvo V Sedlčanech byl literátský sbor u kostela sv. Martina již v 15. století, velkého rozsahu však získal v 16. století, kdy literáti zpívali česky i latinsky. Zámožnější občané na literáty nezapomínali ve své závěti. Měli tedy dost prostředků na pořízení nádherných kancionálů. 103 Literátský sbor velkou mírou podporoval i jeho člen Jakub Krčín, který pořídil tzv. Krčínův kancionál. 104 Literáti měli u obyvatel velkou vážnost, dva přísežní starší literáti konali ve škole každý měsíc inspekce, aby viděli pokrok žáků. Měli také povinnost přicházet včas do kostela na první znamení zvonem. Zpěv zahajoval kantor, který začínal každý verš.105 Z inventáře bratrstva z roku 1677 se dozvídáme, že jim patřili varhany, sešlý regál, tenorový a altový pozoun, viola, dvoje housle, latinský antifonář, dva latinské pergamenové graduály, velký okovaný graduál, pergamenové žalmy, čtyři kancionály, devět cínových svícnů a několik polí. 106 Roku 1785 Josef II. zrušil všechna kostelní bratrstva a nařídil, aby byly udělány inventární seznamy majetku.107 Sedlčanští literáti udali při inventuře pouze dva velké a sešlé kancionály a jeden malý, ostatní zapřeli. Z kancionálů se zpívalo dál až do roku 1806. Kancionálů se zachovalo osm. Nejstarší jsou latinský antifonář a latinský žaltář z 15. století. Vzácný je zejména český papírový graduál, tzv. Krčínův kancionál. 108 Vznikl v letech 1580–1594. 109 Kancionál je svázán v kožených deskách, v kterých jsou
100
HALL 1991, 265. ATTWATER 1993, 268. 102 HALL 1991, 265–266. 103 KRATOCHVÍL 1938, 22. 104 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 14. 105 BAJGAR/KAŇKA/KAŇKOVÁ/KLIMEŠ/VANIŠOVÁ 1979, 67. 106 PODLAHA 1912, 78. 107 HABART 1994, 312. 108 SOMMER/STECKER 2011,45. 109 PODLAHA/ŠITTLER 1898, 101. 101
30
vtlačeny ornamenty a portréty historických a alegorických postav. V kancionálu se nachází české i latinské písně, které doplňují zdobené iniciály a iluminace, které vznikly v letech 1582–1596. Na iluminacích pracovalo více autorů a zachycují například Křest Ježíše Krista, Poslední večeři Páně, Povolání Přemysla Oráče na knížecí trůn, Jonáše a velrybu a další [49–50]. Nejznámější iluminací je však vyobrazení literátského sboru při zpěvu [51]. Je zde vyobrazen muž v červeném šatu s bílým kloboukem, zřejmě se jedná o Jakuba Krčína. Je to tedy jediné známé dobové vyobrazení Krčína. Za literáty je v průhledu zachycen sedlčanský kostel. 110
110
SOMMER/STECKER 2011,46–48.
31
4. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Barokní hřbitovní kostel byl vystaven v letech 1732-1734 na místě starší gotické kaple. Kostelu, jenž stojí na návrší na severní straně města, se říká Církvička [52]. Původní gotická kaple byla dřevěná. Na Willenbergově vedutě je kaple vyobrazena jako kamenná, s pravoúhlou lodí s pravoúhlým presbytářem a jehlancovou střechou s věžičkou. U kaple je také nápis „Cyrkwice Matky Boží“ [53].111 Habart píše, že dřevěný kostelík zde zřejmě býval již od založení Sedlčan. 112 Antonín Kratochvíl také uvádí, že kostelík je starší než kostel děkanský. 113 Karel Kuča v knize Města a městečka píše, že šlo o františkánskou gotickou kapli, která byla roku 1581 poškozena úderem blesku.114 V Pamětní knize města Sedlčan se dočteme, že původní kostelík musel být zbourán a na jeho místě byl postaven současný kostel. 115 A. Podlaha a E. Šittler v Soupisu památek historických a uměleckých uvádí, že stavba vznikla v letech 1732– 1735.116 Byl vysvěcen děkanem Janem Václavem Kazilem. Antonín Vlasák jako jediný uvádí, že kostel byl vystavěn nákladem Vileminy, kněžny z Lobkowicz. 117
4.1. Historie a stavební vývoj kostela Jedná se o jednolodní stavbu s plochým stropem a čtvercovým presbytářem zakončeným apsidou, která je zaklenuta konchou. Do lodi kostela proniká světlo ze dvou jižních a dvou severních oken. Presbytář je zaklenut valenou klenbou s výsečemi a je ozdoben srdcovitými a geometrickými motivy [54]. Osvětlen je čtyřmi okny. Na západní straně se na dvou mohutných pilířích nachází kruchta. Kůr má uprostřed kruhovitý výběžek s dřevěným zábradlím [55]. Kromě lisen nenajdeme v kostele jiné architektonické ozdoby.118
111
SOMMER/STECKER 2005, 132. HABART 1994, 315. 113 KRATOCHVÍL 1938, 42–43. 114 KUČA 2004, 588. 115 Městské muzeum Sedlčany, Pamětní kniha města Sedlčan I. 1922/1836/ – 1937, D 365, 58. 116 PODLAHA/ŠITTLER 1898, 103. 117 VLASÁK 1876, 49. 118 SOMMER/STECKER 2011, 133. 112
32
Nad presbytářem se nachází sanktusová věžička. Západní věž kostela s cibulovou bání je umístěna uprostřed průčelí. Ve věži je umístěn střed kruchty a vstup do kostela [56]. Fasáda je velmi prostá, členěna pilastry s hlavicemi. 119 Průčelí je velice jednoduché, ve vpadlých polích jsou výklenky. Rohy věže i průčelí zdobí pilastry. Na věži jsou stlačená okna se závěrovými klenáky. Pod nimi jsou čtyřlistá okna. Po stranách věže jsou volutová křídla a vedle nich na hlavní římse obelisky [57]. Roku 1897 byla opravena střecha a u severní zdi byl vyhlouben a vyzděn příkop pro odvádění vody.120 Roku 1930 za děkana Františka Bučila byl stav věže a omítky velice špatný. S opravami se však začalo až těsně před druhou světovou válkou roku 1938. Byla sundána šindelová krytina z věže i ze sanktusníku [58]. Krov byl nahrazen novým a pokryt měděným plechem klempířem Václavem Jirouškem. Do báně na věži byla vložena listina, kde se píše, co se toho roku na kostele opravovalo, kdo byl duchovním správcem, starostou, prezidentem [59]. Kostel byl také nově omítnut. Omítka však i po opravě opadávala, protože do malby byl použit kopaný písek.121 Další opravy kostela se uskutečnily roku 1995[60].
4.2. Vnitřní výzdoba V presbytáři se nachází hlavní oltář portálového typu se sochařskou výzdobou a obrazem Nanebevzetí Panny Marie [61]. Za oltářem jsou v nikách umístěny originály soch sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z kapliček z průčelí hřbitova, o nichž se zmíním v samostatné kapitole. Na epištolní straně presbytáře se nachází vchod do kněžiště.
Naproti, na evangelijní straně, visí obraz Ježíše Krista, jenž se modlí
v zahradě Getsemanské. V lodi kostela je čtrnáct zastavení křížové cesty. Sedm na epištolní a sedm na evangelijní straně. Na levé straně lodi je navíc ještě zastavení Ježíš v zahradě Getsemanské [62].
119
POCHE 1980, 299. SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 12. 121 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 143–144. 120
33
Na evangelijní straně lodi visí tři tabulky se jmény padlých vojínů v první světové válce. Nad nimi je v zaskleném rámu obraz Panny Marie s anděly. Panna Marie má na hlavě vykládanou korunu [63].122 Pod kruchtou visí bez rámu obraz, který sem věnoval purkmistr Jakub Bozecký [64]. Na obraze je sv. Jakub s Pannou Marií a částečně čitelným nápisem „Ex Voto Jacub Bozecki objetowal“. Obraz pravděpodobně vznikl po roce 1645, kdy byl kostel vyloupen. 123 Na obrazu vidíme sv. Jakuba v poutnickém oděvu s holí, na které je uvázána mošna. V ruce drží knihu a vzhlíží na nebe, kde se vznáší Panna Marie na oblacích, obklopena anděly. Na levé straně ve výklenku pod kruchtou je soška Panny Marie a kovový tepaný kříž. 4.2.1. Hlavní oltář Hlavní oltář portálového typu má retabulum tvořené obrazem, u něhož jsou vždy dva sloupy hladké a točité, ukončené korintskými hlavicemi. Mezi sloupy jsou umístěny putti. Nad brankami do prostoru zaoltáří se nachází dva klečící andělé, kteří drží nástavce na svíce a sochy sv. Václava a sv. Floriána [65–66].124 Sv. Václav, nacházející se na epištolní straně, je nakročen pravou nohou a pohled mu směřuje na sv. Floriána. V levé ruce přidržuje kopí s praporem. Sv. Florián, v římském oděvu, je znázorněn s typickými atributy. V pravé ruce drží vědro a v levé praporec na kopí. V nástavci oltáře, který odděluje profilovaná římsa, se uprostřed nachází symbol Ducha svatého. Po stranách se nachází dvě sochy [67]. Na epištolní straně je postava ženy v mírném kontrapostu s hlavou otočenou doprava a s levou nohou lehce pokrčenou a vysunutou vpřed. Žena má mírně natažené ruce a dlaně obrácené vzhůru. Je oblečena 122
HABART 1994, 315. Jakub Bozecký byl purkmistr Sedlčan v době třicetileté války. SOMMER/STECKER 2011, 133. Jakub Větší byl apoštol, rybář z Galileje a bratr evangelisty Jana. Byl přítomen v Getsemanské zahradě, spal, zatímco se Kristus modlil. Roku 44 byl v Jeruzalémě popraven. Bývá znázorňován jako apoštol, poutník v plášti s kloboukem, nebo jako rytíř a svatý patron Španělska sedí na koni. Jeho zvláštní atribut je mušle, která může být na klobouku, plášti či mošně. HALL 1991, 182–183. 124 Václav se narodil kolem roku 903. Je to křesťanský světec, mučedník, hlavní patron českého státu a kníže z rodu Přemyslovců. Syn knížete Vratislava a Drahomíry. Vychovávala ho jeho babička Ludmila a kněz Pavel. Roku 923 se stal knížetem. Svou politikou narazil na odpor bratra Boleslava, jenž ho pozval na hostinu na svůj hrad ve Staré Boleslavi a nechal ho u kostela sv. Kosmy a Damiána zavraždit. Jeho tělo nechal pak v roce 938 (939) přenést na Pražský hrad do jedné z apsid svatovítské rotundy. Je zobrazován v rytířském brnění s mečem, štítem s orlicí či praporem s orlicí. HALL 1991, 469–470. Florián byl římský voják z města Emže. Obrátil se na křesťanskou víru a roku 304 zemřel mučednickou smrtí. Byl vhozen s mlýnským kamenem uvázaným kolem krku do řeky Emže. Florián je uctíván jako ochránce proti požáru. Uhasil prý jedním vědrem vody hořící budovu, i celé město. Bývá znázorňován jako římský voják nebo středověký rytíř. Jeho atributy jsou také korouhev s křížem, mlýnský kámen či jak drží džbán nebo jak lije vodu na hořící dům. HALL 1991, 139–140. 123
34
do volného šatu a nemá u sebe žádný atribut. Jelikož je oltář zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, mohlo by se jednat o sv. Annu, i když je zvláštní, že žena nemá na hlavě závoj. Muž na evangelijní straně nástavce by mohl být sv. Jáchym. Postava je nakročena pravou nohou a oblečena v dlouhý oděv s pláštěm. Vidíme však trochu jiné zpracování drapérie i tváře než u sv. Anny. Na hlavním oltáři se nachází obraz Nanebevzetí Panny Marie z roku 1880 [68]. Bohužel autor obrazu není znám. Na obraze čtyři andělé pozvedají Pannu Marii k nebesům. V oblacích, které se rozestupují, vidíme hlavy čtyř dalších andělů. Marie má zdvižené paže a hledí vzhůru. Je oděna v prostý šat a přes ramena má přehozený modrý plášť. 4.2.2. Boční oltáře Na epištolní straně se nachází oltář sv. Rocha, portálového typu [69].125 Po stranách oltáře stojí dva hladké sloupy s kompozitní hlavicí. V nástavci, který je zdoben volutami a dvojicí andílků, je znak IHS. Uprostřed je umístěn obraz sv. Rocha [70]. Je zde zobrazena klečící postava, která hledí vzhůru k nebi, kde je vidět anděla. U nohou sv. Rocha sedí pes a vedle něj leží hůl. Přední stranu mensy zdobí malované barokní antependium s květinovým motivem, na němž je vyobrazena Máří Magdaléna [71].126 Antependium pravděpodobně pochází z druhé třetiny 18. století. V nice nad oltářem, oddělenou zvlněnou římsou, můžeme vidět nakročenou postavu vousatého muže, který drží žezlo a má na sobě plášť, či královské roucho. Jedná se zřejmě o sochu sv. Zikmunda, i když nemá korunu [72].
125
Roch byl křesťanský světec, který se narodil v Montpellieru. Cestoval po Evropě a ošetřoval postižené morem. Je uctíván jako ochránce proti moru. Bývá zobrazován jako poutník s holí a mošnou nebo jak ukazuje černou skvrnu na vnitřní straně stehna. Bývá u něho také jeho pes a opatruje ho anděl. HALL 1991, 388. 126 IHS je zkratka jména Ježíš v řečtině. Jezuité tuto zkratku přijali za svůj znak. HALL 1991, 174. Marie Magdaléna pomazala Kristovi nohy vzácným olejem (L 7,36). Kristus z ní také vyhnal sedm démonů (L 8,2). Magdaléna bývá zobrazována s vázou či vonnou mastí a dlouhými vlasy. Nebo jak odkládá svůj plášť a šperky či jako kajícnice, kdy má na sobě prostý plášť. U sebe má krucifix a lebku, někdy bič a korunu z trní. HALL 1991, 259– 260. Zikmund byl mučedník, kajícník, burgundský král a Český zemský patron. Stal se katolíkem a později dal zavraždit svého syna. Poté se z lítosti uchýlil do kláštera. Zradou byl vydán králi Franků, který ho nechal stít. Karel IV. nechal velkou část ostatků přenést do Prahy, do chrámu sv. Víta. Jeho atributy jsou královské roucho, koruna, žezlo, říšské jablko, meč nebo má vedle sebe studnu. HALL 1991, 502.
35
Z inventáře z roku 1932 se dozvídáme, že se na oltáři nacházely i jiné sochy. Po stranách oltáře byli připevněni dva andělíčci a na oltářní mense stála soška Panny Marie s Ježíškem. 127 Na evangelijní straně můžeme vidět oltář portálového typu sv. Rodiny [73].128 Retabulum se skládá ze dvou hladkých sloupů s kompozitními hlavicemi a obrazu sv. Rodiny. Nástavec je zdoben volutami, dvojicí hlaviček andílků, obláčky a uprostřed je znak MARIA. Nad zvlněnou římsou, v nice nad oltářem je socha sv. Jana Křtitele [74]. Světec je zde znázorněn s typickými atributy. Levou nohu má postavenou na vyvýšenině, u které sedí beránek. Je oděn pouze v bederní roušce s kožešinou přes levé rameno a kolem pasu. V levé ruce drží jednoduchý kříž, na kterém vlaje páska a pravou rukou si přidržuje pás. Na přední straně mensy se nachází květinové malované barokní antependium s motivem jak sv. Anna učí Pannu Marii [75].129 Z fotografie z roku 1912, umístěné v Pamětní knize děkanství sedlčanského, vidíme, že na oltáři sv. Rodiny byli po stranách obrazu také dva andělíčci. Na mense pak soška Panny Marie s Ježíškem a sošky sv. Petra a Pavla [76].130 Sochy na hlavním i bočních oltářích bych datovala, i vzhledem ke vzniku kostela, do druhé čtvrtiny 18. století. Na sochách sv. Zikmunda, sv. Václava a sv. Floriána jsou vidět stejné prvky. Je tedy pravděpodobné, že sochy dělala jedna dílna. Sochy mají stejné záhyby na sukních a dole stejný zlacený vroubkovaný lem. Do této skupiny bych zařadila i sv. Jana Křtitele a sv. Jáchyma, jelikož postavy mají stejné výrazy v obličejích. 4.2.3. Epitaf Pod kruchtou visel epitaf z roku 1607, který se nyní nachází v depozitáři Arcibiskupství pražského [77]. Epitaf je malován na desce, provedený stylem sedlčanských kancionálů, o rozměrech 175 x 120 cm. Skládá se ze dvou desek, které jsou vloženy do rámu. Epitaf je rozdělen na dvě části. V horní čtvercové části je 127
SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Inventář děkanského kostela a Církvičky v Sedlčanech, kapli v Příčovech a Solopyskách dle stavu koncem roku 1932, 17. 128 Vyobrazení sv. Rodiny, tedy Marie, Josefa a malého Ježíše vzniklo z námětů Narození Páně, Klanění Tří králů, Obětování Krista, Obřezání Krista, Útěku do Egypta, Odpočinek na útěku do Egypta a Návrat z Egypta. ROYT 2006, 272–273. 129 SOMMER/STECKER 2011, 133. 130 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Inventář děkanského kostela a Církvičky v Sedlčanech, kapli v Příčovech a Solopyskách dle stavu koncem roku 1932, 16.
36
temperou malovaný výjev Posledního soudu.131 Obraz Posledního soudu je po celé šířce rozdělen oblaky. Nad oblaky je ústřední postava Ježíše Krista, který sedí na oblouku duhy a má zvednuté ruce s dlaněmi obrácenými vně, takže lze vidět jeho rány [78]. Kristus má po své pravé straně lilii a po levé straně meč. Po pravé straně Krista klečí Panna Marie, která se přimlouvá za ty, kteří mají být souzeni. Po levé straně klečí Jan Křtitel. Za nimi stojí v oblacích apoštolové. Pod oblaky se ze země vynořují mrtví. Po pravici Krista jsou spravedlivý odváděni do nebeského ráje a po levici jsou hříšníci, které anděl s vytaseným mečem zahání do pekla. V pravé dolní části obrazu je rozevřený pekelný chřtán netvora leviatana. Kolem obrazu Posledního soudu je zlacený nápis, dnes jen málo čitelný. Lze z něj však několik slov přečíst a doplnit tak, co bylo na epitafu napsáno. Nápis začíná zřejmě v levém dolním rohu, pokračuje dvěma řádky nad obrazem Posledního soudu a končí v pravém dolním rohu. Pokud tedy začneme číst nápis zleva dole, první slova, která můžeme přečíst, jsou: „zie Wykupitel mug ziw gest, a...“ [79]. Nápis pak pokračuje horním řádkem nahoře, kde je k přečtení jen málo: „…den nejposledne…“ [80]. V řádku pod ním text pokračuje slovy: „z prachu zeme wstati.“ Následují dva řádky v pravé horní části epitafu slovy: „mam a obleczen budu koži mau…w tele“ [81]. Nápis pokračuje po pravé straně obrazu Posledního soudu, kde je však písmo hodně nečitelné a přečíst můžeme pouze: „mem…oczi me“. Z těchto slov se domnívám, že nápis okolo epitafu je citát z Bible z knihy Job 19. „Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo [červi] zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří [jej,] a ne jiný, [jakkoli] zhynula ledví má u vnitřnosti mé.“132 Upravený text, spíše podobný nápisu, by mohl znít takto: „Vím zajisté, že Vykupitel můj živ jest a v nejposlednější den z prachu země vstáti mám a oblečen budu v kůži mou a v těle mém uzřím Boha mého, kterého uzřím já sám a oči mé spatří a ne jiné.“ Bohužel ostatní text, který je kolem votivní scény nelze přečíst. Obraz byl roku 1961 restaurován. 133 V dolní části je votivní výjev [82]. Uprostřed se nachází krucifix. Po levé straně klečí muž se dvěma chlapci. Muž má nad sebou erb a 131
KUTHAN 2005, 68. Poslední soud nastane po druhém Kristově příchodu. Mrtví budou vzkříšeni a společně se živými budou souzeni, zda přijdou do nebe či do pekla. HALL 1991, 363. 132 http://www.bible.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=2480, vyhledáno 2.4. 2014. 133 Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961, D 335. Z restaurátorské zprávy se dovídáme, že epitaf byl velmi znečištěn.
37
písmena IZKM. Po pravé straně klečí žena se čtyřmi dcerami. Nad několika postavami je znatelný křížek, jedná se tedy o osoby zemřelé.134 Kdo je na votivní scéně zobrazen se neví. Říká se, že by to mohl být Jakub Krčín, který sám obraz do kostela věnoval. Neodpovídá tomu však rok 1607, kdy epitaf vznikl. Krčín zemřel již roku 1604. Dále pak Krčín neměl žádného mužského potomka a ani počet dcer nesouhlasí. Erb u písmen IZKM je podobný znaku cechu malířů. Mohlo by se tedy jednat o místního malíře. Poslední písmeno ve zkratce IZKM by tedy mohlo být malíř. Dřevěný epitaf měl v této době připomínat památku měšťana s nebližšími členy rodiny. 135 V roce 2005 byl epitaf v tomto stavu: „Plátno je potrhané, vyvěšené, poškozené od vlhkosti v kostele, malba opadává. Současné uložení zabraňuje další destrukci, ale vylučuje manipulaci s obrazem před restaurováním.“136 4.2.4. Nedochované památky V lodi na stěně býval obraz, kopie correggiovské kojící Madony, Panny Marie s Ježíškem, k němuž se skláněl sv. Jan [83]. Byla to práce směru vlašské školy 17. století. 137 Dalším nedochovaným dílem je obraz vztahující se k Anně Roubíkové, jež byla jako poslední v Sedlčanech na šibenném vrchu popravena roku 1758. Na obraze byl namalován kněz, jemuž do kalicha padá kvítek, znamení, že popravená Anna Roubíková byla spasena. 138
4.3. Hřbitov a jeho průčelí U kostela Nanebevzetí Panny Marie se pohřbívalo od roku 1821, kdy sem byly přeneseny ostatky zesnulých ze zrušeného hřbitova u kostela sv. Martina. 139 Hřbitov byl pak rozšířen roku 1937. Na hřbitov se vchází širokou branou, vedle které stojí na každé straně jedna kaplička. Kaplička sv. Jana Nepomuckého stojí na východě. Na západní straně se nachází kaple Barva již odpadávala. Ze zlaceného nápisu zůstaly pouze částečky a dřevo bylo silně zničeno červotočem. Na obrazu jsou také patrná vypálená místa od svíček. 134 KUTHAN 2005, 68 135 VACKOVÁ 1969, 134. 136 KUTHAN 2005, 68. 137 HABART 1994, 315. 138 VLASÁK 1876, 49. 139 PÁV/PROCHÁZKA 2010, 20.
38
zasvěcená sv. Václavu [84].140 Na bráně byl nápis: „Pole svaté, co vseto v tebe bolu, však pevné víry naděj máme, že s Kristem vstaneme zas živí z hrobu.“ [85]141 Kaple sv. Jana Nepomuckého zde stojí od roku 1745. Byla sem přesunuta z podnětu děkana Jana Josefa Mayera, jelikož byla překážkou k rozšíření silnice. Ve výklenku byla barokní socha sv. Jana Nepomuckého, kterou poškodila střelba za druhé světové války. Socha byla tedy přesunuta do kostela [86]. Čeněk Habart v knize Sedlčansko, Sedlecko a Voticko uvádí, že na kapličce bylo napsáno: „Poslouchal Boha více než lid. Blahoslaveni, kteří jazykem neklesli.“ Nad výklenkem byl nápis: „Svatý Jene z Nepomuku, oroduj za nás.“ Nyní nad výklenkem stojí: „Oroduj za nás“. Na spodním soklu je vytesán rok 1922.142 V kapli sv. Václava byla umístěna socha sv. Václava, která se nyní také nachází v kostele [87]. Kaple byla postavena k výročí smrti sv. Václava. Nyní je nad výklenkem nápis: „Svatý Václave.“ Habart uvádí, že na kapličce byl dříve nápis tohoto znění: „Račiž nám přát tisíce let dál. 929. 1929. 2929. Nedej zahynouti nám, ni budoucím, sv. Václave!“143 Sochu sv. Václava zhotovil roku 1930 František Charvát za 3000 korun. Socha i kaplička byly posvěceny 16. května 1931 kaplanem Ladislavem Krainerem. 144
140
Jak brána tak i obě kapličky jsou zděné a pokryté prejzy a mají křížek. BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 14–15. 141 HABART 1994, 316. Před branou stojí kamenný kříž, na němž je letopočet 1835. Na kříži je zasklená lucerna, nad níž visí Ježíš Kristus. 142 BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 14–15. Habart uvádí, že kaple překážela výstavbě nových domů, byla proto roku 1921 rozbourána a socha přenesena do nové kaple u hřbitova. Jan Nepomucký se narodil v Pomuku. Byl to kanovník vyšehradský, český zemský patron a patron salcburské arcidiecéze. Po studiích a kněžském svěcení se dostal jako generální vikář do sporu s Václavem IV. kvůli obsazení kladrubského opatství. Byl zabit při obraně církevního práva. Bývá zobrazován jako stojící, klečící či ležící v kanovnickém rouchu s biretem, pěti hvězdami okolo hlavy, s palmovou ratolestí a krucifixem. Jeho atributy jsou také jazyk, ryba, kniha nebo staroboleslavské paládium. Je patronem mlynářů, vorařů, lodníků a zpovědníků. HALL 1991, 189–190. 143 BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 15. 144 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 117.
39
5. Děkanství Budova děkanství stojí naproti kostelu sv. Martina. Je to jednopatrová budova postavená roku 1742 Matyášem Seinerem [88]. Budova má zaoblená nároží a barokově prohýbané mříže v oknech. Uprostřed se nachází vystupující risalit s trojúhelným štítem. Nadpraží vchodu a okna v prvním patře jsou barokně vyzdobena[89].145 Fara naproti kostelu stála již od nepaměti. Roku 1566 byla fara povýšena na děkanství. 146 Za třicetileté války byla fara v takovém stavu, že zde ani děkan nemohl bydlet. Nevyhnul se jí ani požár roku 1680. Až v letech 1740–1742 byla fara opravena z odkazu děkana Františka Ferdinanda Čedíka z Eisenberka. Za děkana Tob. V. Mikovce byla založena zahrada, obehnána plotem a vystavěna stodola. Následovaly však požáry roku 1802 a 1828. Po tomto požáru bylo děkanství přestavěno do nynější podoby.147 Roku 1898 postihlo Sedlčany velké krupobití. Na děkanství bylo rozbito 50 tabulí skla. Další poškození budovy se stalo roku 1912, kdy do ní uhodil blesk. Prorazil střechu a dostal se až na drátové vedení. Následujícího roku byl na děkanství postaven hromosvod.148 Po druhé světové válce bylo děkanství v hrozném stavu. Byly vytrhány podlahy, ukradeny dveře a vyvráceny veřeje.149
145
HABART 1994, 313. KUČA 2004, 588. 147 HABART 1994,313. 148 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 15, 45–46. 149 SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 145. 146
40
6. Mariánský sloup Roku 1713 propukla v Sedlčanech morová epidemie. Děkan Antonín Ferdinand Girth uspořádal sbírku na postavení morového sloupu k odvrácení epidemie.150 Ještě téhož roku byl na náměstí vztyčen hladký sloup s iónskou hlavicí a na něm socha Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1703 od Bernarda Spinettiho [90].151 Socha stála 40 zlatých a byla Spinettimu zaplacena roku 1710.152 Kameníkovi Václavu Tejnickému bylo zaplaceno 85 zlatých.153 Je zvláštní, že socha na sloupu od B. Spinettiho byla zaplacena tři roky předtím, než vznikla samotná myšlenka na postavení sloupu. Pozoruhodné také je, že kameník dostal větší finanční odměnu než sochař. Mohlo to být z důvodu rozdílného materiálu sloupu a sochy. Sloup je zhotoven ze žuly, zatímco socha je z pískovce. Spinetové byla velice rozvětvená rodina a je těžké určit, který z jejích členů sochu Neposkvrněného početí Panny Marie udělal. 154 Roku 1716 byla kolem sochy postavena kamenná kuželkovitá balustráda, která spočívá, stejně jako socha, na šesti stupních. Roku 1716 bylo za mřížky dáno Jakubovi Mrzkošovi 13 zl. 9 kr.155 Sochy sv. Josefa a sv. Anny byly přidány až v roce 1772 [91]. Tento rok můžeme vidět na podstavcích obou soch. Zaplatil je Josef Švamberk a jeho žena Rosina.156 Jejich autorem je zřejmě Tomáš Hatlák.157 Sloup, který měří deset metrů je ze žuly a socha Panny Marie je z pískovce [92]. Celé sousoší bylo roku 1964 zrestaurováno. Panně Marii chyběla svatozář, část drapérie a hlavy [93]. Na celém sousoší byl mechový porost. Na sochách byly také patrné necitlivé dodělávky z cementu a staré fermežové nátěry. Na sochách sv. Anny a sv. Josefa
150
V letech 1680 a 1713 zde zároveň s morem lidským byl i mor dobytčí. V letech 1713-1714 zde uhynulo 1 954 735 kusů dobytka. SLOUKA 2010, 181–182. 151 POCHE 1980, 299. Immaculata, socha Panny Marie neposkvrněné, bývá zobrazována s rozpuštěnými vlasy, rukama sepjatýma k modlitbě a kolem hlavy má dvanáct hvězd. Zašlapuje hada, který je obtočen kolem sféry. ROYT 2006, 191–192. 152 ŠORM/KRAJČA 1939, 224. 153 PODLAHA 1912, 79. 154 VLČEK 2004, 614–618. 155 PODLAHA 1912, 79. 156 BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006, 17. Anna byla matkou Panny Marie. Nemá žádný zvláštní atribut, ale můžeme ji poznat podle zeleného pláště, pod níž má červený šat. HALL 1991, 50. 157 BLAŽÍČEK 1958, 262. Tomáš Hatlák se narodil v Pyšelích. V letech 1764–1782 pracoval ve Smilkově. TOMAN 1936, 186. Tomáš Hatlák se vyučil v dílně Lazara Widemanna. KOVAŘÍK 2006, 31. Hatlák spolupracoval s Widmannem již na výzdobě zámeckého parku ve Smilkově v roce 1750. BLAŽÍČEK 1958, 226.
41
chyběly části říms [94].158 Při restaurování byly trhliny v sochách zajištěny měděnými sponami. K doplnění chybějících částí drapérie, říms a architektury sloupu, se použil umělý kamen.159
158
NPÚ ÚOP v Praze, Restaurátorská dokumentace. K. Čermák/L. Kodym: Sedlčany. Morový sloup 1964, RD 349 159 NPÚ ÚOP v Praze, Restaurátorská dokumentace. K. Čermák/L. Kodym: Sedlčany. Morový sloup 1964, RD 349
42
7. Nerealizovaný zámek Kromě chlumeckého panství měli Lobkowiczové možnost zdržovat se také v Sedlčanech a to v tzv. panském dvoře. Tento dvůr vznikl v letech 1654–1661 z hospodářství, které vnuci měšťana Mikuláše Křikavy prodali lobkovické vrchnosti. 160 Komplex stál na západní straně Velkého náměstí. Roku 1672 zadali Lobkowiczové Atoniu della Portovi úkol, aby vypracoval návrh na zámek v Sedlčanech. Porta nebyl nijak limitován místem či výslednou podobou. V zadání se píše, že si sám má prohlédnout město a vybrat nejvhodnější místo pro nový zámek. Hotový výkres má pak odevzdat vrchnosti. Porta se tohoto úkolu zhostil s velkou pílí a již následujícího roku po zadání byl s návrhem hotov. Plány na zámek předal knížeti 2. března 1673.161 Bohužel nákres průčelí se nedochoval, máme tedy k dispozici pouze půdorys. Zámek se zřejmě nedočkal realizace kvůli smrti objednavatele Václava Eusebia z Lobkowicz a také z důvodu vyšší ceny. 162 Italský architekt předložil dva návrhy míst, kde by se mohl zámek nacházet. První, ke kterému se přikláněl více, byl přímo na náměstí na jeho severní straně, která je nejvyšším bodem náměstí [95]. Zámek by tedy byl dominantou náměstí a byl i protiváhou k farnímu gotickému kostelu, který stál na jižní straně. Porta si však nebyl jist, jak se bude vrchnost tvářit na situování zámku mezi poddanské domy. Navrhl proto druhou možnost, postavit zámek na návrší za městem, snad na blízkém Cihelném vrchu, aby odtud bylo vidět celé město. K návrhu můžeme z výkresu říci, že Porta chtěl, aby zámek měl od náměstí odstup čestným dvorem a od sousedních měšťanských domů velkou zahradou. Samotný zámek byl navržen jako čtyřkřídlá budova, uvnitř s obdélníkovým nádvořím [96]. Jak už jsem se zmínila, před zámkem měl být čestný dvůr, který má po stranách dvě budovy pro čeledíny, stáje a měly sloužit také jako ubytování.
163
Stáje chtěl Porta umístit už na zámku v Roudnici, ale
160
Ke dvoru přiléhala obytná budova v roce 1667 popisována jako kamenná, která se sestávala ze 7 pokojů, 3 klenutých sklepů, 2 sklepů na víno a velikou kuchyní. Dům byl chlumecké vrchnosti prodán za 360 kop. JEŽEK 1979, 46. 161 VLČEK 2004, 519. 162 TYWONIAK 1979, 170–173. 163 Zahrada byla tvořena osmi obdélníkovými záhony. Dva vchody do ní byly z čestného dvora, po stranách průčelí. Další vedl ze sloupové haly v přízemí. TYWONIAK 1979, 171–173.
43
kníže si vůbec stáje v zámku nepřál. 164 Je tedy možné, že Porta v Sedlčanech navrhl čestný dvůr také z důvodu, aby kníže stavbu stájí mimo vlastní budovu zámku odsouhlasil. V průčelí zámku, které mělo měřit 54 metrů, mělo být na každé straně pět okenních os a uprostřed vjezd do arkádového nádvoří. V přízemí bylo navrženo 11 pokojů, kuchyně a hlavní schodiště. Druhé patro mělo tvořit devět pokojů, salonek, dvě předsíně a kaple, do které bylo možno nahlížet i z postranních pokojů [97]. 165 V květnu roku 1678 hrozilo, že se zdi lobkowiczkého panského domu v Sedlčanech zřítí. V červnu toho samého roku rozhodl kníže o jejich snesení a následně je nechal vyzdít. Neví se, zda se na této úpravě Porta podílel. 166
164
VLČEK 2004, 519. TYWONIAK 1979, 172. 166 VLČEK 2004, 520. 165
44
Závěr Tato práce si kladla za cíl představit nejdůležitější památky města Sedlčan se zaměřením na památky barokní, i když se jich bohužel do dnešních dní převážná většina nedochovala. Děkanský kostel sv. Martina prošel od dob svého vzniku mnoha úpravami. Nejprve zde stál románský kostel vystavěný Pány z Hradce v době jejich panování v Sedlčanech. V roce 1374, za vlády Rožmberků, byl kostel opevněn a stal se útočištěm v dobách hrozícího nebezpečí. Po roce 1375 rožmberská huť přestavěla presbytář na pravoúhlý, s dvěma okny a opěrákem uprostřed, zaklenutý systémem tří trojpaprsků. Renesance se na kostelu projevila v polovině 16. století výzdobou v podobě sgrafitových obdélníků. V této době dosáhlo vrcholu literátské bratrstvo u kostela, které zpívalo česky a latinsky. Z doby baroka zde stával hlavní oltář, který však roku 1934 shořel a dále pak oltáře v presbytáři, které měli buď stejný osud, jako hlavní oltář, nebo byly zrušeny v rámci josefínských reforem. Roku 1860 byly zbourány hradby a zrušen hřbitov kolem kostela. Další proměny kostela byly v roce 1864, kdy bylo postaveno druhé patro kruchty, severní přístavek s tribunou s oltářem sv. Cyrila a Metoděje, předsíň před průčelí a vchod z bývalého průčelí byl přemístěn do severního přístavku. Z 19. století je také skoro celá malířská výzdoba oltářů. Ve 20. století se do podoby kostela negativně podepsal rozsáhlý požár, kterému padlo za oběť mnoho barokních děl. Byla tedy provedena kopie hlavního oltáře včetně soch sv. Ludmily a sv. Václava. Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1732–1734, na místě starší gotické kaple. Kostel je velice prostá jednolodní stavba, u které se začalo pohřbívat roku 1821. Z vnitřního vybavení se bohužel mnoho cenných věcí ztratilo. Je tomu tak u obrazu ze 17. století, na kterém byla namalována Panna Maria s Ježíškem a sv. Janem. Pod kruchtou zde visel renesanční epitaf z roku 1607, který se dnes nachází v depozitáři Arcibiskupství pražského. Je na něm zobrazena votivní scéna, nad kterou je výjev Posledního soudu, kolem něhož je verš z Bible z knihy Job 19. Jednopatrová budova děkanství, stojící naproti kostelu sv. Martina, byla postavena roku 1742, z odkazu děkana Františka Ferdinanda Čedíka z Eisenberka, Matyášem Seinerem. Mariánský sloup na náměstí byl vztyčen roku 1713 k odvrácení morové epidemie, která toho roku Sedlčany postihla. Na sloupu se nachází socha Neposkvrněného početí 45
Panny Marie od Bernarda Spinettiho a po stranách jsou sochy sv. Anny a sv. Josefa od Tomáše Hatláka, které byly přidány až roku 1772. Dominantou náměstí se měl stát zámek, navržený Antoniem della Portou, pro Václava Eusebia z Lobkowicz roku 1673. Zámek bohužel nebyl postaven z důvodu smrti objednavatele a také kvůli vysoké ceně.
46
Seznam použitých pramenů a literatury Prameny: Městské muzeum Sedlčany, Pamětní kniha města Sedlčan I. 1922/1836/ – 1937, D 365 Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961, D 335 NPÚ ÚOP v Praze, Restaurátorská dokumentace. K. Čermák/L. Kodym: Sedlčany. Morový sloup 1964, RD 349 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Jan Žižka: Sedlčany – kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum, oprava exteriéru kostela, P 336 NPÚ ÚOP v Praze, Stavebně historický průzkum, Sedlčany stavebně historický průzkum historického jádra města 1973, P 47 Státní okresní archiv Příbram (SOkA), Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951 Státní okresní archiv Příbram (SOkA), Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Inventář děkanského kostela a Církvičky v Sedlčanech, kapli v Příčovech a Solopyskách dle stavu koncem roku 1932
Literatura: ATTWATER 1993 — Donald ATTWATER: Slovník svatých. Vimperk, Rudná u Prahy, 1993 BAJGAR/KAŇKA/KAŇKOVÁ/KLIMEŠ/VANIŠOVÁ 1979 — Jindřich BAJGAR / Petr KAŇKA / Miroslava KAŇKOVÁ / Ivan KLIMEŠ / Dagmar VANIŠOVÁ: Hudební památky sedlčanského literátského bratrstva. In: Sedlčanský sborník 2, 1979, 67–89 BALEKA 1997 — Jan BALEKA: Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha 1997 BAREŠOVÁ/JUSTIN/ZACH 2000 — Zora BAREŠOVÁ / Petr JUSTIN / Jan ZACH: Lobkovický soupis poddaných vysokochlumeckého panství z roku 1613. Město Sedlčany. In: Podbrdsko VII, 2000, 53–63 BAZAL 1991 — Karel BAZAL: Kostelní betlémy Sedlčanska. Sedlčany 1991 BAZAL/KOSTKA/MALÍČEK 2006 — Karel BAZAL / Pavel KOSTKA / Jiří MALÍČEK: Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska. Díl I. Sedlčany 2006 Bible. Překlad 21. století. Praha 2009 47
BLAŽÍČEK 1958 — Oldřich Jakub BLAŽÍČEK: Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku. Praha 1958 BLAŽÍČEK 1971 — Oldřich Jakub BLAŽÍČEK: Umění baroku v Čechách. Praha 1971 BLAŽÍČEK 1989 — Oldřich Jakub BLAŽÍČEK: Sochařství vrcholného baroka v Čechách. In: Dějiny českého výtvarného umění. Od počátků renesance do závěru baroka, II/2, 1989, 480–509 BLAŽÍČEK/KROPÁČEK 1991 — Oldřich Jakub BLAŽÍČEK / KROPÁČEK Jiří: Slovník pojmů z dějin umění. Praha 1991 BOHÁČ 1968 — Zdeněk BOHÁČ: Postup osídlení středního Povltaví podle stáří církevních staveb. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 9, 1968, 53–93 BOHÁČ 1969 — Zdeněk BOHÁČ: Dějiny osídlení středního Povltaví podle písemných pramenů. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 10, 1969, 109–146 BUBEN 1995 — Milan BUBEN: Svatí spojují národy. Portréty evropských světců. Praha 1995 DAVID/SOUKUP 2002 — Petr DAVID / Vladimír SOUKUP: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, Praha 2002 DVOŘÁK 1873 — Max DVOŘÁK: Geschichte des Raudnitzer Schloss–Baues. Praha 1873 FLEGL 1971 — Michal FLEGL: Sedlčany v husitské revoluci. In: Sedlčanský sborník 1971, 36–43 FLIEGL 1924 — Jindřich FLIEGL: Průvodce po Sedlčanech a okolí. Sedlčany 1924 GRUEBER 1871 — Bernhard GRUEBER: Die Kunst des Mittelalters in Böhmen nach den bestehenden Denkmalen geschildert: Der romanische Styl, beiläufig 1070–1230. Vídeň 1871 HABART 1925 — Čeněk HABART: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl I. Sedlčany 1925 HABART 1928 — Čeněk HABART: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl II. Sedlčany 1928 HABART 1928 — Čeněk HABART: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl III. Sedlčany 1928 HABART 1994 — Čeněk HABART: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl IV. Sedlčany 1994 HALL 1991 — James HALL: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991 HEINZ 1999 — Mohr Gerd HEINZ: Lexikon symbolů. Obrazy a znaky křesťanského 48
umění. Praha 1999 HELLER 1948 — Ludvík HELLER: Kříž a kalich na Sedlčansku. Sedlec 1948 JEŽEK — Emanuel JEŽEK: Sedlčany v době utraquismu. Sedlčany JEŽEK 1979 — Emanuel JEŽEK: Z dějin města Sedlčan. In: Sedlčanský sborník 2, 1979, 7–50 KOTYŠKA 1895 — Václav KOTYŠKA: Úplný místopisný slovník království českého. Praha 1895 KOUCKÝ 2003 — Karel KOUCKÝ: Pojetí generálních cechovních nařízení z 1. poloviny 18. století v cechovním prostředí na Sedlčansku. In: Podbrdsko X, 2003, 62–83 KOUCKÝ/DVOŘÁK 2002 — Karel KOUCKÝ / Martin DVOŘÁK: Cechovní pohřební štíty ze Sedlčan. In: Podbrdsko IX, 2002 54–83 KOVAŘÍK 2006 — Viktor KOVAŘÍK: Sochař Lazar Widemann (1697–1769) a jeho dílo v západních Čechách. Plzeň 2006 KRATOCHVÍL 1938 — Antonín KRATOCHVÍL: Dějiny města Sedlčan. Sedlčany 1938 KUČA 2001 — Karel KUČA: České Moravské a Slezské zvonice. 2., rozšířené vydání, Praha 2001 KUČA 2004 — Karel KUČA: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Díl VI. Praha 2004 KUTHAN 2005 — Jan KUTHAN: Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína. Praha 20052 LÍBAL 1984 — Dobroslav LÍBAL: Gotická architektura. In: Dějiny českého výtvarného umění. Od počátků do konce středověku, I/I, 1984, 145–215 MALÝ 1999 — Zbyšek MALÝ (ed.): Slovník českých a slovenských výtvarných umělců. Díl IV. Praha 1999 MYSLIVEČEK 1997 — Milan MYSLIVEČEK: Erbovník 2. Praha 1997 NEJEDLÁ 1964 — Věra NEJEDLÁ: Příspěvek k dílu Jana Brokofa. Památce profesora Antonína Matějčka. In: Umění XII, 1964, 1–27 NEUMANN 1969 — Jaromír NEUMANN: Český barok. Praha 1969 Panorama kostelů a církevních památek 1941 — Panorama kostelů a církevních památek. Díl V. Praha 1941 PÁV 1994 — Jiří PÁV: Sedlčany. Sedlčany 1994 PÁV/PROCHÁZKA 2010 — Jiří PÁV / Lubomír PROCHÁZKA: Sedlčansko. Praha, Litomyšl 2010
49
PODLAHA 1912 — Antonín PODLAHA: Posvátná místa království českého. Vikariáty: Sedlčanský a Votický. Díl VI. Praha 1912 PODLAHA 1913 — Antonín PODLAHA: Památky archeologické. Díl XXV, Praha 1913 PODLAHA/ŠITTLER 1898 — Antonín PODLAHA / Eduard ŠITTLER: Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Politický okres Sedlčanský. Praha 1898 POCHE 1980 — Emanuel POCHE (ed.): Umělecké Památky Čech 3. Praha 1980 POCHE 1989 — Emanuel POCHE: Renesanční umělecké řemeslo v Čechách. In: Dějiny českého výtvarného umění. Od počátků renesance do závěru baroka, II/1, 1989, 136–149 PREISS 1986 — Pavel PREISS: Italští umělci v Praze. Praha 1986 PROFOUS/SVOBODA 1957 — Antonín PROFOUS / Jan SVOBODA: Místní jména v Čechách. Díl IV. Praha 1957 ROYT 2006 — Jan ROYT: Slovník biblické ikonografie. Praha 2006 SEDLÁČEK 1998 — August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický království českého. Praha 19982 SEDLIČANSKÝ 1891 — Bobek SEDLIČANSKÝ:
Od hole pastýřské až k berle
arcibiskupské. Jaroměř 1891 SCHALLER 1788 — Josef František Jaroslav SCHALLER: Topographie des Königreichs Böhmen Berauner Kreis. Praha 1788 SLOUKA 2010 — Jiří SLOUKA: Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy. Praha 2010 SOMMER/STECKER 2011 — Petr SOMMER / Martin STECKER: Kostely na Sedlčansku. Sedlčany 2011 ŠORM/KRAJČA 1939 — Antonín ŠORM / Antonín KRAJČA: Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě. Praha 1939 TOMAN 1936 — Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha 1936 TOMAN 1947 — Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělců. Díl I. Praha 1947 TOMAN 1950 — Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělců. Díl II. Praha 1950. TOUFAR 2003 — Pavel TOUFAR: Záhadné Sedlčansko. Benešov 2003
50
TYWONIAK 1979 — Jiří TYWONIAK: Dva nerealizované stavební projekty Antonia Porty: Zámek na Vysokém Chlumci a v Sedlčanech. In: Sedlčanský sborník 3, 1979, 159–173 VLASÁK 1896 — Antonín Norbert VLASÁK: Okres Sedlčanský. Díl VI. Praha 1876 VLČEK 2001 — Pavel VLČEK: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha 2001 VLČEK 2004 — Pavel VLČEK (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004 VYSTYD 1906 — Miloš VYSTYD: Na Sedlčansku. Praha 1906 ŽUPANIČ/FIALA — Jan ŽUPANIČ/Michal FIALA: Praha 1648: nobilitační listiny pro obránce pražských měst roku 1648. Praha 2001
Internetové zdroje: http://www.bible.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=2480
51
Seznam vyobrazení 1. Střední Povltaví, mapa. Zdroj: autor 2. Sedlčansko, vyznačení oblasti. Zdroj: http://www.czso.cz/xs/redakce.nsf/i/2123_so_orp_sedlcany, vyhledáno 14.4.2014 3. Sedlčany, plán města. Zdroj: http://tinyurl.com/mapasedlcany, vyhledáno 14. 4. 2014 4. Sedlčany, znak města. Zdroj: http://mesto-sedlcany.cz/, vyhledáno 14. 4.2014 5. Sedlčany, veduta města od Jana Willenberga z roku 1602. Reprodukce z: PODLAHA 1913, 98 6. Sedlčany, kostel sv. Martina, veduta města od Jana Willenberga z roku 1602. Reprodukce z: PODLAHA 1913, 98 7. Sedlčany, kaple Svaté Trojice na Sukově náměstí, 1700. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 8. Sedlčany, veduta města z roku 1861. Reprodukce z: HABART 1994, 292 9. Sedlčany, kostel sv. Martina, pohled z jihu. Zdroj: autor 10. Sedlčany, kostel sv. Martina, zaklenutí kněžiště systémem trojpaprsků, 1374. Zdroj: autor 11. Sedlčany, kostel sv. Martina, zvonice, pohled od západu. Zdroj: autor 12. Sedlčany, kostel sv. Martina, dva kamenné krakorce, pohled z jihu. Zdroj: autor 13. Sedlčany, kostel sv. Martina, půdorys. Reprodukce z: HABART 1994, 310 14. Sedlčany, kostel sv. Martina, opěráky na východní zdi. Zdroj: autor 15. Sedlčany, kostel sv. Martina, růžice zdobící svorník. Zdroj: autor 16. Sedlčany, kostel sv. Martina, presbytář kostela s lomeným obloukem, pohled od západu. Reprodukce z: SOMMER/STECKER 2011, 120 17. Sedlčany, kostel sv. Martina, empora, pohled od východu. Zdroj: autor 18. Sedlčany, kostel sv. Martina, podélný řez. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951 19. Sedlčany, kostel sv. Martina, ostění hlavního vchodu. Zdroj: autor 20. Sedlčany, kostel sv. Martina, okenní kružby. Reprodukce z: PODLAHA 1913, 94 21. Sedlčany, kostel sv. Martina, severní přístavba s tribunou. Zdroj: autor 22. Sedlčany, kostel sv. Martina, zvonice. Zdroj: autor 52
23. Sedlčany, kostel sv. Martina, hlavní oltář sv. Martina. Zdroj: autor 24. Sedlčany, kostel sv. Martina, boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa. Zdroj: autor 25. Sedlčany, kostel sv. Martina, obraz Srdce Ježíšova. Zdroj: autor 26. Sedlčany, kostel sv. Martina, dvě pozlacené sochy mezi arkádami kruchty. Zdroj: autor 27. Sedlčany, kostel sv. Martina, znak Zdeňka Vojtěcha Lobkowicze, 17. století. Zdroj: autor 28. Sedlčany, kostel sv. Martina, Korunování Panny Marie, nástavec hlavního oltáře. Zdroj: autor 29. Sedlčany, kostel sv. Martina, sochy sv. Václava a sv. Ludmily na hlavním oltáři. Zdroj: autor 30. Sedlčany, kostel sv. Martina, presbytář kostela, fotografie z roku 1911. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 583 31. Sedlčany, kostel sv. Martina, sochy sv. Václava a sv. Ludmily, fotografie z roku 1911. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 583 32. Sedlčany, kostel sv. Martina, obraz sv. Martina na hlavním oltáři. Zdroj: autor 33. Sedlčany, kostel sv. Martina, nástavec oltáře sv. Josefa. Zdroj: autor 34. Sedlčany, kostel sv. Martina, soška Panny Marie Lurdské, oltář Panny Marie. Zdroj: autor 35. Sedlčany, kostel sv. Martina, nástavec oltáře Panny Marie. Zdroj: autor 36. Sedlčany, kostel sv. Martina, Panna Maria s Jezulátkem. Zdroj: autor 37. Sedlčany, kostel sv. Martina, oltář sv. Cyrila a Metoděje, severní přístavba. Zdroj: autor 38. Sedlčany, kostel sv. Martina, oltářní obraz, sv. Cyrila a Metoděj. Zdroj: autor 39. Sedlčany, kostel sv. Martina, Křížová cesta. Zdroj: autor 40. Sedlčany, kostel sv. Martina, Křížová cesta. Zdroj: autor 41. Sedlčany, kostel sv. Martina, sv. Michal stojící na přemoženém draku, freska. Reprodukce z: GRUEBER 1871, 91 42. Sedlčany, kostel sv. Martina, kresba fresky klanění Tří králů. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 47 53
43. Sedlčany, kostel sv. Martina, kresba fresky Křtu Ježíše Krista. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 47 44. Sedlčany, kostel sv. Martina, fotografie fresek v presbytáři. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 48 45. Sedlčany, kostel sv. Martina, srovnání erbu Jiřího Načeradského. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 48 46. Sedlčany, kostel sv. Martina, freska Panny Marie Bolestné. Reprodukce z: SOMMER/STECKER 2011, 128 47. Sedlčany, kostel sv. Martina, znak pražského arcibiskupa Arnošta II. hraběte z Harrachu.
Reprodukce z: SOkA Příbram,
Děkanský úřad Sedlčany,
neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 49 48. Sedlčany, kostel sv. Martina, nápis v presbytáři. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 50 49. Sedlčany, Krčínův kancionál, Jonáš a velryba. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 50. Sedlčany, Krčínův kancionál, Poslední večeře. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 51. Sedlčany, Krčínův kancionál, literátské bratrstvo. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 52. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734. Zdroj: autor 53. Sedlčany,
kostel
Nanebevzetí
Panny
Marie
1732–1734,
vyobrazení
z Willenbergovy veduty. Reprodukce z: PODLAHA 1913, 98 54. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, geometrická výzdoba stropu presbytáře. Zdroj: autor 55. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, kruchta. Zdroj: autor 56. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, průčelí. Zdroj: autor 57. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, průčelí. Zdroj: autor 58. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oprava kostela roku 1938. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 59. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, listina uložená do báně na věži. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 54
60. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oprava kostela roku 1995. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 61. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie. Zdroj: autor 62. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, Křížová cesta. Zdroj: autor 63. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, obraz Panny Marie s anděly. Zdroj: autor 64. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734,obraz od purkmistra Jakuba Bozeckého. Zdroj: autor 65. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, socha sv. Václava. Zdroj: autor 66. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, socha sv. Floriana. Zdroj: autor 67. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, nástavec. Zdroj: autor 68. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. Zdroj: autor 69. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltář sv. Rocha. Zdroj: autor 70. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltářní obraz sv. Rocha. Zdroj: autor 71. Sedlčany,
kostel
Nanebevzetí
Panny
Marie
1732–1734,
antependium
s vyobrazením sv. Máří Magdalény. Zdroj: autor 72. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Zikmunda nad oltářem sv. Rocha. Zdroj: autor 73. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltář sv. Rodiny. Zdroj: autor 74. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Jana Křtitele nad oltářem sv. Rodiny. Zdroj: autor 75. Sedlčany,
kostel
Nanebevzetí
Panny
Marie
1732–1734,
antependium
s vyobrazením sv. Anny a Panny Marie. Zdroj: autor 76. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, fotografie interiéru 55
kostela z roku 1912. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 594 77. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 78. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 79. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, nápis po levé straně. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 80. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, horní nápis. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 81. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, horní nápis. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 82. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, votivní scéna. Reprodukce z: Městské muzeum Sedlčany, Restaurátorská zpráva. Jan Horký: Restaurování renesančního epitafu z kostela na Církvičce 1961 83. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, Panna Maria s Ježíškem, 17. století. Reprodukce z: PODLAHA 1913, 103 84. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, kaplička sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého u vstupu na hřbitov. Reprodukce z: SOkA Příbram, Děkanský úřad Sedlčany, neuspořádaný fond, Pamětní kniha děkanství sedlčanského 1895–1951, 101 85. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, původní nápis na bráně na hřbitov. Zdroj: Městské muzeum Sedlčany 86. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Jana Nepomuckého. Zdroj: autor 87. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Václava. Zdroj: autor 88. Sedlčany, děkanství 1742. Zdroj: autor 56
89. Sedlčany, děkanství 1742, vstup. Zdroj: autor 90. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713. Zdroj: autor 91. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, sochy sv. Anny a sv. Josefa 1772. Zdroj: autor 92. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, socha Neposkvrněného početí Panny Marie. Zdroj: autor 93. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, stav před restaurováním, chybějící svatozář a část draperie. Reprodukce z: NPÚ ÚOP v Praze, Restaurátorská dokumentace. K. Čermák/L. Kodym: Sedlčany. Morový sloup 1964 94. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, stav před restaurováním, chybějící části říms. Reprodukce z: NPÚ ÚOP v Praze, Restaurátorská dokumentace. K. Čermák/L. Kodym: Sedlčany. Morový sloup 1964 95. Sedlčany, Nerealizovaný zámek s plánem centra města, Antonio della Porta, 1673. Reprodukce z: TYWONIAK 1979, 166 96. Sedlčany, nerealizovaný zámek, plán zámku se zahradou, Antonio della Porta, 1673. Reprodukce z: TYWONIAK 1979, 167 97. Sedlčany, nerealizovaný zámek, plán druhého poschodí, Antonio della Porta, 1673. Reprodukce z: TYWONIAK 1979, 168
57
Obrazová příloha
1. Mapa středního Povltaví
2. Sedlčansko, vyznačení oblasti
58
3. Sedlčany, plán města
4. Sedlčany, znak města
59
5. Sedlčany, veduta města od Jana Willenberga z roku 1602
6. Sedlčany, kostel sv. Martina, veduta města od Jana Willenberga z roku 1602
60
7. Sedlčany, kaple Svaté Trojice na Sukově náměstí, 1700
8. Sedlčany, veduta města z roku 1861
61
9. Sedlčany, kostel sv. Martina, pohled z jihu
10. Sedlčany, kostel sv. Martina, zaklenutí kněžiště systémem trojpaprsků, 1374
62
11. Sedlčany, kostel sv. Martina, zvonice, pohled od západu
12. Sedlčany, kostel sv. Martina, dva kamenné krakorce, pohled z jihu
63
13. Sedlčany, kostel sv. Martina, půdorys
14. Sedlčany, kostel sv. Martina, opěráky na východní zdi
64
15. Sedlčany, kostel sv. Martina, růžice zdobící svorník
16. Sedlčany, kostel sv. Martina, presbytář kostela s lomeným obloukem, pohled od západu
65
17. Sedlčany, kostel sv. Martina, empora, pohled od východu
18. Sedlčany, kostel sv. Martina, podélný řez
66
19. Sedlčany, kostel sv. Martina, ostění hlavního vchodu
20. Sedlčany, kostel sv. Martina, okenní kružby
67
21. Sedlčany, kostel sv. Martina, severní přístavba s tribunou
22. Sedlčany, kostel sv. Martina, zvonice
68
23. Sedlčany, kostel sv. Martina, hlavní oltář sv. Martina
24. Sedlčany, kostel sv. Martina, boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa
69
25. Sedlčany, kostel sv. Martina, obraz Srdce Ježíšova
26. Sedlčany, kostel sv. Martina, dvě pozlacené sochy mezi arkádami kruchty
70
27. Sedlčany, kostel sv. Martina, znak Zdeňka Vojtěcha Lobkowicze, 17. století
27. Sedlčany, kostel sv. Martina, Korunování Panny Marie, nástavec hlavního oltáře
71
29. Sedlčany, kostel sv. Martina, sochy sv. Václava a sv. Ludmily na hlavním oltáři
30. Sedlčany, kostel sv. Martina, presbytář kostela, fotografie z roku 1911
72
31. Sedlčany, kostel sv. Martina, sochy sv. Václava a sv. Ludmily, fotografie z roku 1911
32. Sedlčany, kostel sv. Martina, obraz sv. Martina na hlavním oltáři
73
33. Sedlčany, kostel sv. Martina, nástavec oltáře sv. Josefa
34. Sedlčany, kostel sv. Martina, soška Panny Marie Lurdské, oltář Panny Marie
74
35. Sedlčany, kostel sv. Martina, nástavec oltáře Panny Marie
36. Sedlčany, kostel sv. Martina, Panna Maria s Jezulátkem
75
37. Sedlčany, kostel sv. Martina, oltář sv. Cyrila a Metoděje, severní přístavba
38. Sedlčany, kostel sv. Martina, oltářní obraz, sv. Cyrila a Metoděj
76
39. Sedlčany, kostel sv. Martina, Křížová cesta
40. Sedlčany, kostel sv. Martina, Křížová cesta
77
41. Sedlčany, kostel sv. Martina, sv. Michal stojící na přemoženém draku, freska
42. Sedlčany, kostel sv. Martina, kresba fresky klanění Tří králů
78
43. Sedlčany, kostel sv. Martina, kresba fresky Křtu Ježíše Krista
44. Sedlčany, kostel sv. Martina, fotografie fresek v presbytáři
79
45. Sedlčany, kostel sv. Martina, srovnání erbu JiříhoNačeradského
46. Sedlčany, kostel sv. Martina, freska Panny Marie Bolestné
47. Sedlčany, kostel sv. Martina, znak pražského arcibiskupa Arnošta II. hraběte z Harrachu
80
48. Sedlčany, kostel sv. Martina, nápis v presbytáři
49. Sedlčany, Krčínův kancionál, Jonáš a velryba
50. Sedlčany, Krčínův kancionál, Poslední večeře
81
51. Sedlčany, Krčínův kancionál, literátské bratrstvo
52. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734
82
53. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, vyobrazení z Willenbergovy veduty
54. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, geometrická výzdoba stropu presbytáře
83
55. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, kruchta
56. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, průčelí
84
57. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734
58. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oprava kostela roku 1938
85
59. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, listina uložená do báně na věži
60. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oprava kostela roku 1995
86
61. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie
87
62. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, Křížová cesta
88
63. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, obraz Panny Marie s anděly
64. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, obraz od purkmistra Jakuba Bozeckého
89
65. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, socha sv. Václava
66. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, socha sv. Floriana
90
67. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, hlavní oltář, nástavec
68. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie
91
69. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltář sv. Rocha
70. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltářní obraz sv. Rocha
92
71. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, antependium s vyobrazením sv. Máří Magdalény
72. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Zikmunda nad oltářem sv. Rocha
93
73. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, oltář sv. Rodiny
74. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Jana Křtitele nad oltářem sv. Rodiny
94
75. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, antependium s vyobrazením sv. Anny a Panny Marie
76. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, fotografie interiéru kostela z roku 1912
95
77. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607
96
78. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607
79. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, nápis po levé straně
80. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, horní nápis
97
81. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, horní nápis
82. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, epitaf 1607, votivní scéna
83. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, Panna Maria s Ježíškem, 17. století
98
84. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, kaplička sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého u vstupu na hřbitov
99
85. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, původní nápis na bráně na hřbitov
86. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Jana Nepomuckého
100
87. Sedlčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie 1732–1734, socha sv. Václava
88. Sedlčany, děkanství 1742
101
89. Sedlčany, děkanství 1742, vstup
90. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713
102
91. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, sochy sv. Anny a sv. Josefa 1772
92. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, socha Neposkvrněného početí Panny Marie
103
93. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, stav před restaurováním, chybějící svatozář a část draperie
94. Sedlčany, Mariánský sloup na náměstí 1713, stav před restaurováním, chybějící části říms
104
95. Sedlčany, Nerealizovaný zámek s plánem centra města, Antonio della Porta, 1673
96. Sedlčany, nerealizovaný zámek, plán zámku se zahradou, Antonio della Porta, 1673
105
97. Sedlčany, nerealizovaný zámek, plán druhého poschodí, Antonio della Porta, 1673
106
