Bankovnictví. Studijní zátěž. Počet výukových. hodin podle. Semestr Týden ,75. Počet výukových

Předmět B103BAN Bankovnictví

Bankovnictví Garant: Autoři:

František Pavelka František Pavelka

Studijní zátěž

Prezenční studium

Semestr Týden

Počet Počet kreditů výukových hodin podle počtu kreditů 7 252 21 —

Počet výukových kontaktních hodin 48 3+1

Počet výukových hodin samostudia 204 17

Počet časových hodin samostudia 153 12,75

Počet výukových kontaktních hodin

Počet výukových hodin samostudia

Počet časových hodin samostudia

16 4×4

236 4 × 59

177 4 × 44,25

Kombinované studium Počet kreditů

Semestr 7 Výuka v blocích — čtyři bloky za semestr

Počet výukových hodin podle počtu kreditů 252 4 × 63

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví

Obsah

Obsah Úvod ................................................................................................................... 3 1.

Bankovní soustava .................................................................................... 5 1.1. 1.2. 1.3. 1.4.

2.

Komerční banka ..................................................................................... 14 2.1. 2.2. 2.3. 2.4.

3.

Komerční banka jako licencovaná a regulovaná osoba .................... 15 Bilance komerční banky ................................................................... 16 Principy řízení aktiv a pasiv banky................................................... 18 Výkaz zisků a ztrát, výsledovka ....................................................... 20

Bankovní obchody .................................................................................. 22 3.1. 3.2. 3.3. 3.4.

4.

Banky a finanční trhy ......................................................................... 6 Bankovní soustava a její fungování .................................................... 8 Bankovní soustava a její struktura ...................................................... 9 Stručná historie evropského a českého bankovnictví ....................... 11

Depozitní obchody ............................................................................ 23 Úvěrové obchody .............................................................................. 25 Investiční obchody na finančních trzích ........................................... 27 Platební styk ..................................................................................... 29

Centrální emisní banky .......................................................................... 33 4.1. 4.2. 4.3. 4.4.

Postavení a funkce centrální emisní banky ....................................... 33 Měnová politika a její nástroje ......................................................... 36 Bankovní regulace a dohled ............................................................. 38 Evropský systém centrálních bank ................................................... 40

Dodatky............................................................................................................ 42 Seznam doporučené literatury ...................................................................... 44

-2-


Úvod

Úvod Úvod Kurz Bankovnictví je zařazen mezi povinné předměty na bakalářském stupni studia na Bankovním institutu VŠ, a.s. Bývá vyučován podzimním semestru druhého ročníku (respektive ve třetím semestru bakalářského stupně studia). Kurz Bankovnictví navazuje na Makroekonomii I a na kurz Finanční matematika, které jsou přednášeny v prvním ročníku. Kurz Bankovnictví je zakončen zápočtem a zkouškou v prezenční formě studia a zkouškou v kombinované formě studia. Úvod do předmětu „Bankovnictví“ Kurz Bankovnictví je zaměřen na základy fungování tzv. bankovní industrie (bankovnictví) v širším kontextu jeho fungování jako nedílné součásti tzv. finančních trhů. V rámci bakalářského studijního oboru Bankovní management slouţí jako základ pro další prohlubování odborných znalostí v této oblasti, u ostatních studijních představuje nedílnou součást širší odborné profilace absolventů. Důraz je kladen zejména na osvojení si znalostí o fungování tzv. komerčního bankovnictví (úvěrové a depozitní obchody, platební styk a obchody s cennými papíry, devizami a cennostmi vůbec), řízení rizika, jeho zajištění a regulace a na pochopení významu a role centrálního bankovnictví. A to vše v širším mezinárodním kontextu. Zaměstnanci banky poslouţí znalosti z kurzu Bankovnictví zejména při jednání s klienty, klientům jednajícím s bankou ať jiţ za svoji osobu nebo za podnik v němý pracuje, pak znalosti poslouţí při jednání s bankou. Aktivní účast studentů na výuce je zajišťována v prezenčním studiu zejména diskusními vy\stoupeními studentů na zadaná témata, v kombinovaném studiu tzv. konzultačními přednáškami, při kterých studenti rovnou mohou vznášet dotazy. Zápočty lze získat zejména aktivní účastí na cvičeních. Zkoušky jsou prováděny formou písemných testů nebo formou ústní. Vybraný způsob zkoušek oznámí přednášející na první přednášce. Kurz Bankovnictví je bohatě dotován počtem kreditů. Práce s doporučenou literaturou Výuka se opírá jak o přímý kontakt se studenty při přednáškách a cvičeních, tak o samostudium. Vyuţít lze i individuálních odborných konzultací s přednášejícím. K samostudiu slouţí jak předepsaná literatura, tak i tato studijní podpora. Předepsaná literatura se obvykle dělí na povinnou a doporučenou. Povinná literatura je vybírána tak, aby pokryla problematiku Bankovnictví v šíři znalostí vyţadovaných při zkoušce. Doporučená literatura pak dává moţnost obohatit své znalosti i o jiné pohledy autorů.

-3-

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Úvod Povinná i doporučená literatura je dostupná v odpovídajícím mnoţství v knihovnách zřizovaných přím školou nebo jejími regionálními pracovišti, Praţští studenti mají výhodu v moţnosti bezplatné návštěvy rozsáhlé knihovny České národní banky, jakoţto banky centrální. Jak pracovat s touto publikací Studijní opora Bankovnictví nevyčerpává veškerou problematiku tohoto předmětu. Slouţí především pro základní orientaci při studiu, kdy ukazuje, na co se především zaměřit a jak k dalšímu studiu přistupovat. Dává také moţnosti ověřit si nabyté znalosti na jednoduchých testovacích otázkách. Ukazuje, kde v literatuře lze nalézt odpovědi na studovanou problematiku. V rámci kaţdého tématu naleznete cíl kapitoly (tedy, co byste se měli dozvědět), odkaz na literaturu, test předchozích znalostí, vlastní studijní text, shrnutí a autokorekční cvičení, abyste si mohli ověřit, jak jste dané problematice porozuměli. Výsledky autokorekčních cvičení naleznete v dodatku této opory. Tento studijní text, který je studentům nepřetrţitě k dispozici v elektronické podobě na webu BIVŠ, je třeba povaţovat za výchozí etapu samostudia (doporučuje se seznámit se s ním na počátku studia) a pak pro rekapitulaci problematiky probírané na přednáškách a konzultacích po kaţdé tématicky ucelené kapitole studia Bankovnictví. Po prostudování doporučené literatury a ostatních informačních zdrojů ho lze velmi vhodně pouţít znovu jako základní součást opakování a přípravy ke zkoušce. Doporučujeme rovněţ vracet se ke studijní opoře předmětu Makroekonomie I.

-4-

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví 1. Bankovní soustava

C

L

1. Bankovní soustava Cíle kapitoly: seznámit se s významem a funkcemi bank v ekonomice a na finančních trzích; ekonomickými a právními aspekty struktury a principy fungování bankovní soustavy; základními systémy a funkcemi centrálního a komerčního bankovnictví; stručnou historií evropského a českého bankovnictví. Doporučená literatura: Autor Název

Kolektiv autorů: DVOŘÁK, P. MEDVEĎ, J. TKÁČ, M. a kol.

T

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Bankovnictví. Praha: BIVŠ, 3–15 2006. ISBN 97880-7265-099-6 Bankovnictví Praha: Linde, 25–36 pro bankéře a klienty. 2005. ISBN 80- a 120– 7201-515-X. 142 – Banky, história, teória Bratislava: Sprint, 21-36 a práx, 2013. ISBN 97880-89393-73-2.

Test předchozích znalostí: Otázka číslo 1: Jako peníze v současné době fungují a) mince b) mince a bankovky c) mince, bankovky a bezhotovostní peníze d) mince, bankovky, bezhotovostní peníze a kreditní karty Otázka číslo 2. Inflací je a) trvalý růst spotřebitelských cen b) trvalý růst nákupních cen a nákladů c) trvalý růst celkové cenové hladiny Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

-5-


1. Bankovní soustava

1.1. Banky a finanční trhy V trţní ekonomice dochází neustále k tomu, ţe u jedněch subjektů vzniká dočasný přebytek peněz, u jiných subjektů jejich dočasný nedostatek. To vede k nebezpečí vzniku specifické nerovnováhy na trhu, která by se mohla projevit v zastavení procesu reprodukce, k zastavení koupí a prodejů, k zastavení procesu investování. K řešení této nerovnováhy slouţí finanční trh, jako místo, kde se střetává poptávka po penězích s jejich nabídkou. Subjektů, které se zúčastňují tohoto trhu, je však nesmírné mnoţství, prakticky všechny domácnosti, podnikatelské i nepodnikatelské fyzické či právní subjekty, stát a jeho instituce domácí i zahraniční účastnící atd. Efektivní fungování peněţních trhů si proto vyţádalo vznik subjektů, které tento obchod zprostředkují, tzv. finanční zprostředkovatele. Z nich nejvýznamnější roli hrají banky. Banky, jakoţto finanční zprostředkovatelé, získávají a soustřeďují u sebe volné peněţní prostředky ekonomických subjektů (nabízejících) jednak pomocí tzv. depozitních operací (vklady peněz na účty) a jednak tím, ţe vydávají cenné papíry, které ostatní subjekty peněţního trhu nakupují. Takto získané zdroje pak poskytují subjektům s nedostatkem peněţních prostředků (poptávajícím) prostřednictvím úvěrů aneb tak, ţe samy nakupují cenné papíry těmito poptávajícími vydávané. Výkon funkce banky jako zprostředkovatele lze zjednodušeně znázornit takto: banka bankovní úvěr

bankovní vklad

koupě zboţí

volné peníze

V tomto své postavení vlastně banky přerozdělují, redistribuují peněţní prostředky mezi účastníky peněţních trhů. Protoţe jde o přebytky a nedostatek peněţních prostředků dočasný, redistribuce probíhá na principu návratnosti. Tento princip nahrazuje princip ekvivalence, protoţe při návratné redistribuci jde vţdy o jednostranný přesun peněz. Účastníci finančních trhů se pak dostávají do pozice dluţníka (půjčují si) nebo věřitele (půjčují peníze) Rychlý ekonomický růst, zejména v obdobích průmyslových a jiných ekonomických revolucí vedl k tomu, ţe nedostatek peněţních prostředků na finančních trzích se mohl projevit nejen jako relativní, ale i jako absolutní. Vysokou poptávku po penězích banky vyuţily k tomu, ţe svou zprostředkovatelskou roli obrátily a začaly samy peníze vydávat – emitovat.

-6-

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví 1. Bankovní soustava Výkon funkce banky, jakoţto zprostředkovatele pak vypadal, tako: banka bankovní úvěr

bankovní vklad koupě zboţí volné peníze

Banky tak získaly novou funkci, funkci emitenta peněz.

Shrnutí Banky jsou nejvýznamnějším zprostředkovatelem na finančních trzích. Plní při tom tzv. redistribuční funkci, tj. funkci přerozdělování dočasně volných peněžních prostředků mezi nabízejícími a poptávajícími. Tím napomáhají zajištění plynulosti procesu reprodukce. Redistribuční funkce se uskutečňuje na principu návratnosti Banky z titulu finančního zprostředkovatele plní také emisní funkci a zásobují hospodářství penězi.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo jedna. Banka ve své funkci finančního zprostředkovatele je v pozici a) dlužníka b) věřitele c) dlužníka i věřitele Otázka číslo dvě. Banka jako emitent vystupuje v roli a) dlužníka b) věřitele c) dlužníka i věřitele Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů

-7-


1. Bankovní soustava

1.2. Bankovní soustava a její fungování Peníze mohou být bankami emitovány jako peníze hotovostní (bankovky a mince) anebo jako peníze bezhotovostní, v podobě zápisů na bankovních účtech, hrajících zároveň formu deposit, vkladů. Postupná monopolizace emise bezhotovostních peněz jen do jedné nebo několika málo bank vedla ve svých důsledcích k tomu, ţe se bankovní soustava zformovala jako tzv. soustava dvoustupňová. Rozdělila se na bankovnictví centrální a bankovnictví komerční. První stupeň představují banky s monopolem na emisi hotovostních peněz. Tyto banky se nazývají centrální emisní banky. V České republice se nachází v roli centrální emisní banky Česká národní banka. Všechny ostatní banky patří do skupiny komerčních bank. V čem spočívá problém. Hotovostní peníze, bankovky a mince představují zákonné platidlo. Jejich fungování je podpořeno zákonem, kaţdý je povinen je přijímat jakoţto peníze. Mají nejvyšší likviditu ve smyslu schopnosti fungovat jako peníze. Podobnou sílu likvidity mají i vklady komerčních bank u centrální banky. Tímto aktem centrální banka jakoby posvěcuje zákonný charakter tohoto druhu bezhotovostních peněz. Proto se také úhrn hotovostních peněz v oběhu plus vklady komerčních bank u centrální banky nazývá „mocné peníze“. Bezhotovostní peníze, v podobě zápisů na účtech, sice také na základě zákona, ale jen nepřímo, přes zákon o bankách, který dává právo bankám fungovat jako banky a přes zákon o bezhotovostním platebním styku. V praxi však vznikají na základě smlouvy mezi klientem banky a bankou o běţném účtu a operacích na něm. Jedná se tedy o peníze smluvní, dá se říci o soukromé peníze emitující banky. Jejich akceptaci jako peněz lze odmítnout. (Příklad – akceptace bezhotovostních plateb jen přes některé platební či kreditní karty). Pokud chtějí klienti komerční banky vybrat své vklady v hotovosti, a komerční banka nemá jejich dostatečnou zásobu, dostává se komerční banka do problémů s likviditou, hrozí jí krach a musí se obrátit s ţádostí o úvěr na jiné komerční banky anebo na centrální emisní banku. Případně jí prodat svá aktiva. Z této závislosti – mít zabezpečen dostatek hotovostních peněz – komerčních bank na centrální emisní bance plyne ekonomický, a o něj se opírající i právní základ „podřízenosti“ komerčních bank bance centrální. Pokud by jim centrální banka v kritické situaci nedala cestou úvěru či odkupu aktiv dostatek hotovostní likvidity, komerční banky by zkrachovaly. V ČR poslední případ podobné události nastal v ČR na počátku třetího tisíciletí. Investiční a poštovní banka. Z monopolizace emise hotovostních peněz vyplývá i nová funkce pro centrální banky, a to je odpovědnost za stabilitu měny, která je v podobě odpovědnosti astabilitu cen kodifikována dokonce v ústavě členských zemí EU. Stala se také základem toho, aby centrální banky hrály roli regulátora fungování celé bankovní a někdy i finanční industrie. Vzhledem k tomu, ţe Centrální emisní banka je jedinou bankou, která se hypoteticky nemůţe dostat do nesnází s likviditou a má-li být -8-

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Bankovní soustava odpovědná za stabilitu měny, je nutné, aby byla co1.nejvíce samostatná a nezávislá na státu a jeho vládě. Podnikatelským cílem komerčních bank se tak stává zisk. Protoţe se komerční banky při realizaci tohoto cíle orientují i podle ziskovosti odvětví podnikání a své zdroje vkládají přednostně do podniků s vysokou rentabilitou, nabývá redistribuční funkce komerční bank novou dimenzi, nabývá i charakter funkce alokační. Tím komerční banky ovlivňují i celou strukturu hospodářství.

S

Shrnutí Moderní bankovní soustavy se zformovaly jako dvoustupňové. Dělí se na centrální a komerční bankovnictví. Ekonomickým a právním základem dvojstupňovosti je monopolizace emise hotovostních peněz do rukou centrální banky. Monopolizací emise hotovostních peněz v rukou centrální banky přechází na ni odpovědnost za stabilitu měny a posléze i stabilitu celé bankovní soustavy. Redistribuční funkce komerčních bank v podmínkách dvoustupňové soustavy nabývá dimenzi funkce alokační.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo tři. Centrální emisní banka vydává hotovostní peníze do oběhu a) na základě rozhodnutí vlády b) na základě rozhodnutí vedení centrální banky c) na základě poskytování úvěru

1.3. Bankovní soustava a její struktura Moderní bankovní soustavy jsou dvoustupňové. První stupeň představují centrální emisní banky, druhý stupeň pak banky komerční. Centrální emisní bankovnictví Pro centrální emisní banky je typické, ţe mají monopol na emisi hotovostních, zákonných peněz, která vykazují nejvyšší likviditu, tedy nejvyšší stupeň plnění všech funkcí peněz. Zároveň mají odpovědnost za stabilitu měny, respektive za stabilitu cen a z titulu stability měny i odpovědnost za stabilitu celé bankovní soustavy a někdy i celého finančního trhu. Vzhledem významu zachování stability měny a celé bankovní soustavy pro celou ekonomiku bývá obvyklé, ţe v dané zemi, v dané ekonomice funguje jen jedna centrální emisní banka. Integrační a globalizační procesy vedou postupně k tomu, ţe v některých zemích anebo v některých ekonomických uskupeních tuto funkci vykonává i několik institucí.

-9-

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Bankovnía soustava V USA, které fungují na principu plné ekonomické,1.měnové politické integrace, tuto roli zastává FED (Federální Reservní Systém) fungující jako soukromá instituce, ke které nemá stát přístup. Své funkce vykonává od roku 1914 prostřednictvím 12 regionálních bank. Postupující ekonomická a měnová integrace v Evropské unii vedla postupně k vytvoření Systému evropských centrálních bank ESCB. V jejich čele stojí Centrální evropská banka a členy systému jsou všechny centrální banky členských zemí EU. Z nich ale centrální banky zemí, které přijaly euro jako národní měnu, vytvářejí tzv. Eurosystém. Eurosystém funguje v rámci ESCB jako měnová autorita pro členské země Eurozóny. V Západní a Střední Africe existují měnová uskupení zemí, vzniklá po rozpadu francouzského koloniálního impéria. Mají svou jednu společnou centrální banku vydávající CFA frank pro Západní a pro Střední Afriku. Byl pevně navázán na francouzský frank, dnes jsou oba navázány na euro. Některé státy, skládající se z více zemí, jako Velká Británie, dovolují, aby hotovostní peníze vydávaly i některé regionální banky. Tyto bankovky (např. vydané ve Skotsku) však nemusí být přijímány například centrální Anglii. A na druhém konci jsou země, které centrální banky vůbec nemají a jako národní měnu pouţívají např. euro. Některé dokonce s právem razii euromince. Komerční bankovnictví V historických počátcích se komerční bankovnictví rozvíjelo spíše jako bankovnictví specializované. Většinou se jednalo o oddělení tzv. klasického komerčního bankovnictví (přijímání vkladů a poskytování úvěrů) od bankovnictví investičního (prodej a nákup cenných papírů). V současné době došlo ke značnému smazání těchto rozdílů a komerční bankovnictví se rozvíjí především jako bankovnictví univerzální. Předností specializovaného bankovnictví je vyšší produktivita plynoucí ze specializace, předností univerzálního bankovnictví je vyšší konkurenceschopnost plynoucí z komplexnosti nabídky Přesto lze rozlišit dva základní typy komerčního bankovnictví. Jde o bankovnictví evropské a bankovnictví anglosaského typu. První, evropské, je zaměřeno především na klasické bankovnictví, hledající své zdroje i uplatnění především na peněţních trzích jako součásti trhů finančních. Tedy na operace depozitního charakteru a na poskytování úvěrů. V rámci universality je při tom typické, ţe zdroje v podobě depozit, mohou být pouţívány i na operace s cennými papíry. Druhé, anglosaského typu, hledá své uplatnění především na kapitálových trzích. Zdroje hledá především cestou emisí a prodeje cenných papírů, velmi častou operací je sekuritizace úvěrových pohledávek, kdy se pohledávky z úvěrů spojí do „balíků“, ta se prodají příslušným institucím a pro jejich financování se vydají cenné papíry. V rámci evropského i anglosaského typu se vyvíjí i bankovnictví zaloţené na vzájemnosti účastníků. Jedná se o druţstevní, lidové apod. bankovnictví, kde bankovní operace se uskutečňují v podstatě jen mezi členy druţstva. V poslední době se do popředí dostává i tzv. muslimské bankovnictví. Z ekonomického hlediska je zaloţeno na principu určitého sdílení rizika. Úvěrující banka se podílí na zisku z podnikatelského záměru, ale i na případné ztrátě s ním spojené.

- 10 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví 1. Bankovní soustava Z hlediska vlastnické struktury pak lze rozlišit komerční bankovnictví soukromé, státní a smíšené. Komerční bankovnictví je zaloţeno jednoznačně na obchodních principech, státní a smíšené bankovnictví se obvykle zaměřuje na podporu nějakého odvětví nebo způsobu podnikání. Ziskovost banky není u nich na prvním místě. Zvláštní skupinu ještě tvoří světové a mezinárodní banky. Patří sem např. skupina Světové banky a řada regionálních investičních bank. Jedná se o banky, které mají za úkol podporovat ekonomický, ale i vzdělanostní, sociální apod. rozvoj integrujících se uskupení.

S

Shrnutí Centrální bankovnictví nerelativně samostatná součást bankovního systému vybavená odpovědností za stabilitu měny a monopolem emise hotovostních peněz. Z toho hlediska je nadřazená /měnovou autoritou) vůči komerčnímu bankovnictví Centrální bankovnictví se může opírat o jednu centrální banku anebo může jit o systém více centrálních bank. Komerční bankovnictví může fungovat jako specializované nebo univerzální anebo smíšené. Předností specializovaného bankovnictví je vyšší produktivita plynoucí ze specializace, předností univerzálního bankovnictví je vyšší konkurenceschopnost plynoucí z komplexnosti nabídky. Bankovní soustavy doplňují státní, mezinárodní a světové banky zaměřené spíše na podporu rozvoje určitých oblastí podnikání nebo regionů.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo čtyři. Evropský systém centrálních bank zahrnuje a) všechny centrální banky Evropské unie b) centrální banky Eurozóny c) všechny centrální banky EU včetně Evropské centrální banky Otázka číslo pět. Předností specializovaného bankovnictví je a) vysoká produktivita práce bankovních služeb b)široká nabídka bankovních služeb c) komplexnost nabídky bankovních služeb

1.4. Stručná historie evropského a českého bankovnictví Historie bankovnictví je v podstatě historií peněz. Jednotlivé druhy bankovních operací a systémy organizace a realizace těchto operací se vyvíjely v návaznosti na potřebu obsluhy vydávání, úschovy, půjčování a oběhu peněz, platebního styku. Za předchůdce bank a bankéřů v dnešním slova smyslu můţeme povaţovat směnárníky a peněţníky. Vzhledem k různorodosti obíhajících mincí byla jejich hlavní činností činnost směnárenská. K ní se postupně přidávala činnost depotní (úschova peněz a cenností), poskytování úvěrů atd.

- 11 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví 1. Bankovní soustava Bankovnictví vděčí za svoje jméno italštině − „Banco“ je italsky stůl, na kterém se prováděly směnárenské obchody. Stejně tak i slovo bankrot má původ v italštině – slov „banca rotta“ se pouţívalo v případech, kdy byl tento „směnárenský stůl“ převrţen a došlo tak k bankrotu. Přímými předchůdci moderního bankovnictví byly různé depozitní a ţirové instituce a úvěrová společenství z 12. aţ 14. století. Vznikaly téměř souběţně na jihu i severu Evropy, v Benátkách, Janově, Amsterdamu, Hamburku atd. Ve druhé polovině 17. století začaly vznikat centrální emisní banky. Za nejstarší centrální banku na světě je pokládána švédská Riksbank, zaloţená v roce 1668. Druhou nejstarší centrální bankou je Bank of England, která byla zaloţena v roce 1694. Největší počet centrálních bank vznikl ve druhé polovině 19. století. V tomto období začal i boom bank s českým kapitálem. 1867 vznikla Ţivnostenská banka, jak zastřešující organizace lidových záloţen. Po vzniku Československa 1918 řídil a ovlivňoval vývoj bankovnictví Bankovní úřad při ministerstvu financí. Po konsolidaci československé měny v letech 1019 aţ 1023 došlo v roce 1926 k zaloţení Národní banky československé jakoţto centrální emisní banky. Československé obchodní bankovnictví trpělo aţ do 2. světové války velkou roztříštěností. V té době fungovalo v Československu na 2000 peněţních ústavů, víc jak 150 spořitelních institucí a víc jak 2000 malých spořitelen. Po druhé světové válce začalo probíhat masivní znárodňování a centralizace bankovních institucí. V roce 1950 byla jako centrální banka ustavena Státní banka československá, SBČS, která byla zároveň pověřena poskytováním provozních úvěrů a poskytováním dalších bankovních sluţeb státním a druţstevním podnikům. Začal proces přechodu na nepravou jednostupňovou bankovní soustavu. Vedla SBČS ještě působily Investiční banka, Ţivnostenská banka, posléze Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna. V roce 1965 zahájila svou činnost ještě Československá obchodní banka. Převzala z SBČS mezinárodní platební a zúčtovací styk a financování a úvěrování podniků zahraničního obchodu. Po roce 1989 začal proces obnovy dvojstupňového bankovnictví. Od 1. ledna 1993, po rozdělní Československa, začala fungovat Česká národní banka jak centrální emisní banka. V průběhu deseti let nastal velký boom bank s českým kapitálem a následným jejich pádem z maxima 34 v roce 1994 na pouhých 9 v roce 2003. Kolem poloviny 90 let minulého století začal rozvoj stavební spoření a hypotečního úvěrování. Na něj navázal velký boom druţstevního bankovnictví, který skončil velkým krachem. Z maxima 127 záloţen v roce 1999 jich dnes funguje méně jak 10. Na přelomu tisíciletí začala, po jejich očištění od špatných pohledávek, privatizace velkých státních bank. Do Česka začal masově stupovat zahraniční kapitál, který dnes vlastní okolo 80% celkového kapitálu. Kolem roku 2004 byla dokončena konsolidace českého bankovnictví (přišla na cca 500 – 600 mld. Kč) a rovněţ bankovního dohledu. Český bankovní systém celkem bez problémů přeţil krizové období let 2008 – 2010. V současné době funguje v České republice více jak 40 bank, z toho 33 se zahraničním kapitálem. Většina bank jsou univerzálními bankami. Jaké specializované fungují 2 hypoteční banky, 5 stavebních spořitelen, Česká exportní banka a Českomoravská záruční a rozvojová banka. Začíná růst počet

- 12 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví soustava angaţmá zahraničních bank cestou zřizování poboček,1. Bankovní které nepodléhají českému bankovnímu dozoru a potřebě získat českou bankovní licenci. Řada universálních komerčních bank podporuje svou konkurenceschopnost rozšiřováním a kompletováním své nabídky vytvářením bankovních skupin, bankovních a finančních konglomerátů. Do své skupiny zapojují zejména specializované banky a dále instituce, které se sice zabývají finanční činností, ale ne bankovními obchody. Např. pojišťovny, leasingové společnosti, společnosti zaměřené na faktoring a forfaiting, obchodování s cennými papíry, investiční společnosti, penzijní fondy apod.

S

Shrnutí Dějiny moderního bankovnictví začínají 12. až 14. stoletím, dějiny dvoustupňového bankovnictví počínaje stoletím 17. Dějiny bankovnictví s českým kapitálem začínají polovinou 19. století. Po druhé světové válce došlo na 40 let ke změně fungování komerčního i centrálního bankovnictví na pouhého správce a financiéra administrativně a centrálně řízené plánované ekonomiky. Novodobá historie českého bankovnictví počíná po peripetiích v letech 1989 až 1992 od 1. ledna 1993 Současné české komerční bankovnictví funguje v 90 % jako univerzální bankovnictví, funkci české centrální banky vykonává Česká národní banka.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo šest: České komerční bankovní funguje jako a) univerzální bankovnictví b) specializované bankovnictví c) smíšené bankovnictví Otázka číslo sedm: Česká národní banka je a) členem Evropského systému centrálních bank b) členem Eurosystému c) není členem žádného uskupení centrálních bank

- 13 -


C

L

2. Komerční banka Cíle kapitoly: seznámit se a porozumět vymezení a základům regulace komerční banky významu a struktuře bilance a výsledovky komerční banky, principům řízení aktiv a pasiv komerční banky principům řízení rentability, likvidity a říká rizika (bezpečnosti) komerční banky Doporučená literatura: Autor Název


T

2. Komerční banka

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Bankovnictví. Praha: BIVŠ, 17−33 2006. ISBN 97880-7265-099-6 Bankovnictví Praha: Linde, 53−98 pro bankéře a klienty. 2005. ISBN 807201-515-X. – Banky, história, teória Bratislava: Sprint, 99-128 a práx. 2013. ISBN 97880-89393-73-2.

Test předchozích znalostí: Otázka č. 3: a) přijímají vklady a poskytují úvěry Komerční banky b) vydávají hotovostní peníze c) nakupují nemovitosti Otázka č. 4 : a) jsou univerzálními bankami Komerční banky b)jsou specializovanými bankami c) mohou být univerzálními nebo specializovanými bankami Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 14 -


2. Komerční banka

2.1. Komerční banka jako licencovaná a regulovaná osoba Komerční banky můţeme prvoplánově charakterizovat jak instituce, které se zabývají poskytováním bankovních sluţeb. Bankovní sluţby jsou součásti finančních sluţeb, tj. sluţeb poskytovaných na finančních trzích, kam ještě patří sluţby pojišťovací a sluţby investiční. Původní bankovní sluţba znamenala především poskytování úvěrů, a to na základě zdrojů, získaných z vkladů (viz část 1. 3. této opory). Rozvoj finančních trhů ovšem ukázal, ţe finanční instituce nemusí být pouze banka, tzn., ţe úvěry můţe poskytovat i nebankovní subjekt, který své zdroje získá i jinak neţ z vkladů, Proto se v právu EU místo pojmu banka pouţívá pro poskytovatele bankovních sluţeb pojem úvěrová instituce. V České republice se, podle zákona č. 21/1992 Sb., se bankami rozumějí akciové společnosti se sídlem v České republice, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které k výkonu těchto činností mají bankovní licenci. Vkladem se pak rozumí svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu a úvěrem v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněţní prostředky. Banky mohou vykonávat řadu dalších činností, jako, investování do cenných papírů na vlastní účet, platební styk a zúčtování, vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků, poskytování záruk, obstarávání inkasa atd., mají-li je povoleny v udělené licenci. Bankovní licence vydává Česká národní banka po splnění určitých podmínek. Jedná se zejména o příslušný kapitál (v ČR je to v současné době minimálně 500 mil. Kč), který je sloţený v hotovosti, v penězích a u něhoţ je prokázán průhledný a nezávadný způsob nabytí. Dále u osob, kterým má být licence udělena a u vedoucích zaměstnanců musí být prokázána jejich důvěryhodnost, odborná způsobilost a zkušenost. Ţadatelé musejí také prokázat technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky, funkční řídicí a kontrolní systém banky, obchodní plán vycházející z navrhované strategie činnosti banky podloţený reálnými ekonomickými kalkulacemi atd. Banka je povinna ve své činnosti dodrţovat pravidla tzv. obezřetného chování. Tato pravidla jsou daná obecně pro celou EU, v kaţdé zemi jsou pak konkretizována. Pravidla obezřetného chování jsou v ČR stanoveny vyhláškou regulátora finančních trhů, České národní banky č. 123/2007 Sb. platnou pro banky, spořitelní a úvěrová druţstva a obchodníky s cennými papíry. Banka se tak stává regulovanou osobu. Vstupem do EU se v ČR uplatňuje při poskytování bankovních sluţeb princip jednotné licence. Platí, ţe banky se sídlem na území členského státu (dále jen "domovský stát") mohou vykonávat na území jiného členského státu Evropské unie (dále jen "hostitelský stát") prostřednictvím své pobočky vyjmenované činnosti bez licence, pokud oprávnění k jejich výkonu bylo těmto bankám uděleno v domovském státě.

- 15 -


S

2. Komerční banka

Shrnutí Bankami se obvykle rozumí finanční instituce poskytující úvěry na základě zdrojů získaných z vkladů. V České republice jsou banky definovány zákonem jako akciové společnosti, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a mají k tomu udělenu licenci. Licence poskytuje regulátor, Česká národní banka. Bank se tak stává regulovanou osobou. Po vstupu ČR do EU je v ČR uplatňován princip jednotné licence.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo jedna: Bankou se v ČR rozumí finanční instituce, která a) je právnickou osobou a přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry b) je veřejně prospěšnou osobou a přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry c) je akciovou společností a přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry Otázka číslo dvě: Banka se sídlem v členské zemi EU pro poskytování bankovních služeb prostřednictví pobočky v ČR a) potřebuje licenci od České národní banky b) nepotřebuje licenci od České národní banky c) nepotřebuje licenci od České národní banky pro činnosti vyjmenované v zákoně

2.2. Bilance komerční banky Základní údaje o majetku, operacích a výsledcích obchodování komerční banky nám dávají dva významné výkazy: bilance (rozvaha) a výsledovka (výkaz zisků a ztrát) banky. Bilance banky zahrnuje rozvahu a podrozvahu. Oba dokumenty obsahují aktiva a pasiva banky. V rozvaze je zachycen faktický současný stav aktiv a pasiv k určitému datu, v podrozvaze jsou zachycena a aktiva, která mohou bance v budoucnu vzniknout. Aktiva banky představují majetek banky. Z větší části však nemají charakter fyzický, ale charakter pohledávek vůči třetím osobám. Pasiva banky představují zdroje, ze kterých pořízení majetku bylo financováno, z větší části však nemají charakter vlastních zdrojů, ale představují závazky banky vůči třetím osobám a tedy mají charakter cizích zdrojů. Aktiva a pasiva zároveň celkem jednoznačně vyjadřují i podstatu a charakter jednotlivých bankovních operací. Tak např. hotové peníze v rukou banky jsou jejich fyzickým majetkem a představují operaci, pomocí které banka zajišťuje svoji likviditu. Poskytnuté úvěry jsou aktivem banky, jsou pohledávkou vůči třetí osobě a představují úvěrovou operaci. Naproti tomu kapitál banky je jejím pasivem a zároveň vlastním zdrojem, ze kterého banky financují své aktivní operace. Vklad

- 16 -


2. Komerční banka

klientů je pasivem banky a zároveň závazkem banky vůči třetím osobám a cizím zdrojem financování bankovních operací. Pokud je realizace obchodní operace zaznamenána v pasivech banky, nazýváme ji pasivním obchodem, pasivní operací. Pokud je realizace obchodní operace zaznamenána v aktivech komerční banky, nazýváme je aktivním obchodem, aktivní operací. Zjednodušená bilance (rozvaha) banky aktiva pasiva majetek (pohledávky a fyzický zdroje financování (vlastní a cizí majetek kapitál) hotovost (hotové peníze, vklady u úvěry od CEB (závazky vůči CEB) CEB) úvěry a vklady od bank vklady u bank a úvěry bankám vklady od nebankovních subjektů úvěry nebankovním subjektům emitované (a prodané) cenné papíry nakoupené cenné papíry od jiných vlastní kapitál hmotný a nehmotný majetek banky aktiva celkem pasiva celkem Zjednodušená podrozvaha aktiva budoucí pohledávky poskytnuté úvěrové přísliby poskytnuté záruky pohledávky ze směnek ostatní budoucí pohledávky aktiva celkem

pasiva budoucí závazky přijaté úvěrové přísliby přijaté záruky závazky ze směnek ostatní budoucí závazky pasiva celkem

Pro vztah mezi aktivy a pasivy rozvahy banky platí, ţe aktiva celkem se musí rovnat pasivům celkem. V rozvaze na straně aktiv převaţují úvěry nebankovním klientům, na straně pasiv vklady od nebankovních subjektů. Bilanci banky je moţné členit i z dalších hledisek. Pro banku je důleţité zejména členění z hlediska časového. Pohledávky a závazky banky mají od svého vzniku do realizace (splacení) určitou dobu trvání. Za krátkodobé se obvykle povaţují pohledávky a závazky s dobou trvání do jednoho roku, za střednědobé pohledávky a závazky s dobou trvání od jednoho roku do 3 aţ pěti let, ostatní pak se povaţují za dlouhodobé. Časové členění pohledávek a závazků je pro banku důleţité z hlediska zajištění její likvidity. Tak jako platí, že závazky jsou zdrojem financování aktiv, tak zároveň platí obrácený vztah, že pohledávky jsou zdrojem pro splácení závazků. Časová rozdílnost trvání jednotlivých operací je základem rozpadu finančního trhu na trh peněţní (operace s aktivy a pasivy do jednoho roku) a kapitálový (operace s pohledávky a závazky s dobou trvání nad jeden rok).

P

Příklad: Aktiva banky jsou 1000 jednotek, cizí zdroje (cizí kapitál) 900 jednotek. Jak velký musí být vlastní kapitál? - 17 -


S

2. Komerční banka

Shrnutí Bilance komerční banky se skládá z rozvahy a podrozvahu. Strana aktiv rozvahy zachycuje faktický stav pohledávek a majetku banky k určitému datu, strana aktiv podrozvahy jejich potencionální budoucí stav. Strana pasiv rozvahy vyjadřuje faktický stav závazků banky k určitému datu, strana pasiv jejich potencionální stav budoucí. Pasiva představují zdroj financování aktivních obchodů (aktiv) banky. Člení se na zdroje (kapitál) vlastní a cizí. Aktiva představují zdroje úhrady závazků v okamžiku jejich splacení. S krátkodobými aktivy a pasivy se obchoduje na peněžních trzích, s ostatním aktiva pak na trzích kapitálových. Peněžní a kapitálový trh ve své jednotě představuje trh finanční.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo tři: Aktiva banky představují a) majetek banky b) závazky banky c) záruku ziskovosti banky Otázka číslo čtyři: Pasiva banky slouží a) rozdělování zisku mezi klienty a vlastníky banky b) měření výkonnosti banky c) financování aktiv, aktivních obchodů banky

2.3. Principy řízení aktiv a pasiv banky Mezi aktivy a pasivy banky existuje řada významných ekonomických vztahů, které ovlivňují konečné výsledky hospodaření komerční banky. Kaţdé finanční aktivum nebo pasivum banky má tři základní vlastnosti: rentabilitu, likviditu a riziko. Rentabilita představuje poměr mezi výnosem a hodnotou aktiva (u pasiva jde z hlediska banky o náklad). Likvidita představuje schopnost finančního aktiva přeměnit se na peníze. Riziko pak představuje nejistotu dosaţení očekávaného výsledku. Tyto tři vlastnosti představují zároveň tři základní principy řízení aktiv a pasiv a s nimi spojených bankovních operací: rentabilita, likvidita, riziko. Tyto tři principy nejsou zcela slučitelné a představují tzv. magický trojúhelník. Platí zhruba tyto vztahy: čím vyšší rentabilita, tím vyšší riziko a tím niţší likvidita. Čím vyšší likvidita, tím niţší riziko ale tím i niţší výnos. Čím vyšší riziko, tím vyšší moţnost výnosu (ale i ztráty) a tím niţší likvidita. Podle toho, kterému z těchto principů dává banka přednost, hodnotíme politiku banky jako konzervativní (přednost nízkému riziku a jistějším výnosům), progresivní (vyváţené riziko, průměrná rentabilita) anebo agresivní (operace s vyšším rizikem a vyššími výnosy, ale i moţností vyšších). Charakter politiky banky se nejlépe pozná podle struktury aktiv a pasiv. Převaţují-li v bilanci finanční operace peněţního trhu, banka je aţ příliš konzervativní, Převaţují-li finanční operace kapitálového trhu, zejména s cennými papíry, banka sklouzává k agresivní politice.

- 18 -


2. Komerční banka

Pro rentabilitu banky, respektive jejích vlastníků, akcionářů, je důleţitý poměr mezi vlastním a cizím kapitálem, neboli úvěrová páka. Čím je za ostatních neměnných okolnosti podíl cizích zdrojů, tím vyšší je zisk připadající na kapitál a tedy i rentabilita měřená ke kapitálu.

P

Příklad: Průměrný výnos z aktiv nechť je 2 %. Aktiva jsou ve výši 1000 jednotek, výnos v absolutním vyjádření 20 jednotek. Jestliţe je vlastní kapitál 100 jednotek, úvěrová páka je 0,9 a rentabilita kapitálu je 20 %, Při vlastním kapitálu 200 jednotek, úvěrová páka je 0,8. a rentabilita kapitálu pouhých 10 %. Při vlastním kapitálu 50 jednotek, úvěrová páka je 0,95 a rentabilita kapitálu 40 % Z hlediska likvidity banky je důleţitý poměr mezi rychle likvidními aktivy a splatnými pasivy. Mezi rychle likvidní aktiva patří hotovost v pokladě (nulová rentabilita), vklady u centrální emisní banky a u komerčních bank (minimální rentabilita) a krátkodobé cenné papíry, zejména státní pokladniční poukázky. Do popředí se poslední době z hlediska rizika likvidity dostává i poţadavek obecný soulad mezi angaţovaností aktiv a pasiv. Jde a to, aby krátkodobá aktiva byla kryta krátkodobými pasivy a střednědobá a dlouhodobá aktiva střednědobými a dlouhodobými pasivy. Nesoulad mezi převahou krátkodobých pasiv nad dlouhodobými řeší tzv. depozitní sedlina. Krátkodobá pasiva v podobě zůstatků na běţných účtech z hlediska jednoho klienta rychle mění svou výši, jsou jako zdroj pro banku nestabilní. Ale v úhrnu (agregaci) za všechny klienty, je témě jisté, ţe nepoklesnou pod určitou úroveň a jako stabilní zdroj mohou být pouţitý k financování i dlouhodobých aktiv. Pro řízení likvidity banky je důleţité i sledování budoucích peněţních toků (cash flow) zachycujících všechny budoucí, předvídatelné příjmy a výdaje banky a jejich vyrovnanost. Příjmy do banky plynou jak z postupného splácení pohledávek (aktiv), např. při splácení úvěrů, tak z nabíhajících závazků (např. nových vkladů klientů). Výdaje odtékají z banky zejména z titulu splácení existujících závazků (např. výběry z účtů) a z realizace přislíbených aktivních operací (např. při čerpání úvěrů).

S

Shrnutí Základem řízení aktiv a pasiv jsou principy optimalizace vztahu mezi rentabilitou, likviditou a rizikem. Problém je v tom, že tyto principy v některých směrech působí proti sobě, vytvářejí magický trojúhelník Pro rentabilitu banky má velký význam struktura aktiva pasiv z hlediska jejich výnosnosti a dále tzv, úvěrová páka. Pro likviditu banky jsou důležité vztahy mezi likvidními aktivy a pasivy a časový soulad mezi krátkodobými a dlouhodobými aktivy a pasivy. Pro riziko banky má význam soulad mezi požadavky na rentabilitu a likviditu.

- 19 -


2. Komerční banka

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo pět. Vysoký podíl vysoce rentabilních, ale rizikových aktiv v bilanci banky svědčí profilu banky jako a) konzervativním b) progresivním c) agresivním Otázka číslo šest. Likvidita banky je dobře zajištěna, když a) celková aktiva převažují nad celkovými pasivy b) krátkodobá aktiva převažují nad krátkodobými pasivy c) rychle likvidní aktiva pokrývají splatná pasiva

2.4. Výkaz zisků a ztrát, výsledovka Pro řízení rentability je důleţitým nástrojem výkaz zisků a ztrát neboli výsledovka komerční banky. Výsledovka na jedné straně zachycuje výnosy banky z její činnosti, na straně druhé náklady s touto činností spojené. Výnosy a náklady banky bývají seskupeny do tří skupin. 1. výnosy a náklady spojené s její finanční a provozní činností. Tam patří výnosy a náklady z bankovní činnosti (úvěrová a depozitní činnost), investiční činností (koupě a prodej cenných papírů, záruky atd.), provozní činností (poplatky a provize). Druhou významnou sloţku představují správní náklady (mzdové, ostatní správní náklady a odpisy) a třetí jsou výnosy a náklady spojené s řízením rizika (tvorba rezerv a úhrada ztrát). Mezi hlavní výnosy a náklady z bankovních činností patří aktivní (výnosové) a pasivní (nákladové) úroky a poplatky s touto činností spojené. Mezi hlavní výnosy a náklady z investičních činností patří úroky a dividendy z cenných papírů, zisky a ztráty z trţního rizika a poplatky s touto činností spojené. Příklad zjednodušené výsledovky Výnosy Aktivní úroky Zisky z investičních operací Poplatky a provize přijaté Pouţití rezerv, aktiv Výnosy celkem

P

Náklady Pasivní úroky Ztráty z investičních operací Poplatky a provize zaplacené Správní náklady zhodnocení Tvorba rezerv, znehodnoť. aktiv Náklady celkem

výsledek marţe zisk/ztráta zisk/ztráta ztráta zisk/ztráta zisk/ztráta

Příklad: V roce 2011 činil zisk českých bank z finanční činnosti162 miliard Kč, z toho z bankovní činnosti 110 miliard, v investiční činnosti12 miliard a z poplatků a provizí 40 miliard. Správní náklady dosáhly 73 miliard a náklady spojené s řízením rizika 26 miliard Kč. Hrubý zisk před zdaněním tak dosáhl 63 miliardy Kč.

- 20 -


S

2. Komerční banka

Shrnutí Významným nástrojem řízení rentability banky je řízení výnosů a nákladů s jejich vyjádřením ve výsledovce. Hlavní příjmy a náklady, tudíž i rozhodující zdroj zisku představují výnosy a náklady z činnosti finanční, tj. bankovní, investiční a ostatní provozní činnosti. Důležitou složkou nákladů jsou i náklady správní, zejména mzdové. Relativně neurčitým, volatilním zdrojem výnosů a nákladů jsou činnosti spojené s řízením rizika a minimalizací důsledků jeho realizace.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo sedm. Výkaz zisků a ztrát zachycuje a) výnosy a náklady a hospodářský výsledek banky b) příjmy a výdaje a hospodářský výsledek banky c) celkový peněžní obrat banky a jeho hospodářský výsledek Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 21 -


3. Bankovní obchody

3. Bankovní obchody Cíle kapitoly: Hlavním cílem je seznámit studenty se všemi základními druhy bankovních obchodů komerčních bank, s jejich riziky a způsoby jejich zajišťování. Zejména pak s devizovými obchody; úvěrovými obchody; investičními obchody a s nejvýznamnější neutrálním bankovním obchodem; platebním stykem.

L

Doporučená literatura: Autor Název


T

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Bankovnictví. Praha: BIVŠ, 76−225 2006. ISBN 97880-7265-099-6 Bankovnictví Praha: Linde, 343−355 pro bankéře a klienty. 2005. ISBN 80- 511−562 7201-515-X. 590−602 – Banky, história, teória Bratislava: Sprint, 155-168 a práx. 2013. ISBN 978- 169-187 80-89393-73-2. 226-236

Test předchozích znalostí: Otázka č. 5 : a) jakákoliv operace banky na finančních trzích Bankovním b) depozitní a úvěrové operace obchodem se c) koupě a prodej cenných papírů rozumí Otázka č. 6 : a) za hotové (cash) a s odloženým splacením Bankovní b) aktivní a pasivní obchody dělíme c) realizovatelné a nerealizovatelné na Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 22 -



3.1. Depozitní obchody Do depozitních operací patří všechny obchody, kdy komerční banka získává zdroje vkladem peněz klienta banky na účet, nebo jiným způsobem, kdy vklad je dříve nebo později splatný. Depozitní operace se uskutečňují ve dvou fázích. Nejdříve dochází ke vkladu (tvorbě depozita) a po uplynutí určité doby můţe dojít k obrácené operaci výběru. Pokud vklad (depozitum) je uskutečňován nebankovním subjektem, nazýváme jej depozitem prvotním, primárním. Pokud jej uskutečňuje jiný bankovní subjekt, nazýváme jej depozitem druhotným, sekundárním Vklady mohou uskutečňovány buďto v hotovosti anebo bezhotovostním způsobem. V případě vkladu hotovostí dochází k těmto závaţným důsledkům a následným rizikům: A) mění forma existence peněz. Z hotovostní na bezhotovostní. Banka drţí hotovostní peníze a má je zaznamenány v aktivech. Klient drţí bezhotovostní peníze a má je zaznamenány v pasivech banky. Pokud banka půjčí někomu hotovostní peníze formou v aktivech, zmizí poloţka hotovost a je nahrazena poloţkou úvěr (pohledávka z úvěru). Vzniká riziko pro banku i klienta – riziko likvidity v případě, kdy klient přijde do banky vybrat si peníze v hotovosti. Riziku likvidity se v současné době čelí formou povinných minimálních rezerv (vklad peněz u centrální banky) a pojištěním vkladů. Pojištění vkladů se vztahuje jen na primární vklady a jeho výše je omezena. Fond pojištění vkladů spravuje v ČR specializovaná organizace a vytváří se příspěvků bank ve výši daného procenta z primárních vkladů (jde o náklad banky) B) zapůjčení peněz v hotovostní formě nebankovnímu subjektu můţe vyvolat tzv. bankovně úvěrovou multiplikaci peněz. Hotovostní peníze se mohou v rámci jejich oběhu opět vrátit do banky a vyvolat tak vznik dalších bezhotovostních vkladů, bezhotovostních peněz. Další vypuštění hotovostních peněz do běhu můţe vést ke vzniku dalších bezhotovostních vkladů, tedy bezhotovostních peněz. Stejná částka hotovostních peněz tak multiplikuje stále více bezhotovostních peněz. Vzniká tak nové riziko kromě rizika likvidity a to riziko inflace. Ke zmírnění tohoto rizika se v současné době čelí opět pomocí minimálních povinných rezerv (PMR), kdy povinnost vkladu u centrální banky omezuje úvěrové moţnosti bank. Zvyšování nebo sniţování PMR urychluje nebo zpomaluje tuto multiplikaci. Depozitní operace představují pro banku zdroj pro její aktivní operace. Pro klienty představují formu spoření, od které očekávají, za vzdání se likvidity, odměnu v podobě úroků. Nejrozšířenější formou vkladů v ČR jsou vlády na běţných účtech, vklady na viděnou. Jde o vklady, kdy klient můţe provést výběr bez předběţného oznámení a pokud nejde o příliš vysoké hotovostní částky, i bez jakéhokoliv omezení. Úroky z nich jsou poskytovány v minimální výši. Druhou rozšířenou formou jsou vklady časově mezené, vklady termínované a vklady s výpovědní lhůtou. Vklady termínované jsou k dispozici pro výběr k dohodnutému datu, vklady s výpovědní lhůtou jsou dispozici v dohodnuté lhůtě, která začíná běţet dne výpovědi. V rámci konkurenčního boje banky - 23 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Bankovní dávají moţnost i případných výběrů během vázací lhůty 3. bez postihů. obchody Úročení zůstatků na účtech bývá vyšší. Zvláštní formou spoření je spoření za určitým účelem. Nejčastěji to bývá spoření na bydlení (v ČR jde o tzv. Stavební spoření, které je podporováno státem). Peníze jsou pravidelně ukládány do banky po dohodnutou lhůtu, banky poskytují zvýhodněnou úrokovou sazbu a často nabízejí, po skončení lhůty i výhodný úvěr. Mezi depozitní operace mohou řazeny koupě tzv. spořících cenných papírů (směnky, certifikáty, dluhopisy) a v poslední době oţívá spoření i na vkladní kníţku. Úspory se úročí aţ na výjimky (např. právě ony cenné papíry) polhůtně, tj. po uplynutí určité doby trvání vkladu, většinou měsíčně. Pouţívá se především sloţené úročení, kdy úroky se připisují k zůstatku na účtu a jsou pak také úročeny. Jde o úroky z úroku. Úroková sazba se stanovuje povětšinou jako roční, ale doby úročení bývají kratší. To má pak za následek, ţe např. při roční úrokové sazbě a měsíčním sloţeném úročení je výsledný úrokový výnos větší neţ při úročení jednoduchém

P

Příklad: Vklad s roční výpovědní lhůtou ve výši 1000 jednotek, roční úroková sazba 5 % p.a., měsíční úročení (12 úrokových období) Pouţijeme vzorec UV = D ((1+ i/m)mn – 1) kde UV je úrokový výnos, D je depozitum (1000), i je sjednaná úroková sazba dělená 100, tj. 0,05) a m je počet úrokových období (zde 12) a n = 1, protoţe jde jen o 1 rok. Výsledek: 51,1 jednotek. Při jednoduchém úročení by úrokový výnos byl jen 50 jednotek.

S

Shrnutí Depozitní operace patří do skupiny pasivních bankovních operací. Depozitní operace jsou pro komerční banku hlavním zdrojem financování aktivních operací. Pro klienty banky jsou formou spoření. S depozitními operacemi je spojeno zejména riziko likvidity. K jeho zmírnění slouží pravidlo povinných minimálních rezerv a pojištění vkladů. Oba instrumenty se týkají primárních depozit. Dalším nástrojem je pravidlo likvidity definující optimální poměr mezi likvidními aktivy a splatnými závazky. Povinné minimální rezervy slouží i k regulaci úvěrové multiplikace spojené s depozity. Depozita jsou většinou na viděnou, nebo termínovaná či s výpovědní lhůtou. Specifickou formu spoření představují účelová depozita, např. stavební spoření

- 24 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Depozita přinášejí vkladatelům úroky. U běžných vkladů se používá přednostně úročení polhůtní, složené 3. Bankovní obchody

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo jedna: Depozitní obchody patří mezi: a) pasivní bankovní operace b) aktivní bankovní operace c) neutrální bankovní operace Otázka číslo dvě: Pojištění vkladů se vztahuje na a) všechna depozita b) primární depozita c) sekundární depozita

3.2. Úvěrové obchody Úvěrové obchody, respektive úvěrové operace patří do skupiny aktivních bankovních operací. Představují objemově největší skupinu obchodů a přinášejí největší objem bankovních výnosů. Uvěrové obchody se uskutečňují rovněţ ve dvou fázích. První fází je půjčka, druhou fázi představuje splátka úvěru. Vzhledem k časové oddělenosti obou fází úvěrové operace a vzhledem k tomu, ţe první fáze negeneruje automaticky zdroje pro realizaci fáze druhé, váţe se k úvěrovým operacím tzv. kreditní riziko, respektive riziko třetí osoby. Jinými slovy, ţe poskytnutý úvěr nemusí být splacen. Tím zasahuje úvěrová činnost i do rizika likvidity banky. Proti kreditnímu riziku se banky zajišťují v první fázi prověřováním úvěruhodnosti a úvěruschopnosti ţadatele o úvěr. Úvěruhodnost hodnotí kvalitu ţadatele, jako je poctivost, serióznost, zda nemá nesplacené dluhy apod. Tyto věci se v současné době nejlépe ověřují v úvěrových registrech. Při analýze úvěruschopnosti se prověřují spíše kvantitativní stránky ţádosti o úvěr. Zejména se pověřuje vztah mezi příjmy ţadatele o úvěr a jeho schopností úvěr splácet. Pokud jde o spojitost s rizikem likvidity banky, velký význam má optimalizace jejich struktury z hlediska doby splatnosti úvěru. U účelových úvěrů se prověřuje i účel pouţití (např. úvěry na bydlení se povaţují za méně rizikové, protoţe nikdo nepřichází rád o bydlení) Významným nástrojem řízení a sniţování kreditního rizika je zajištění úvěru. Zajištění musí být s to generovat zdroje na splacení úvěru nezávisle na příjmech dluţníka. Můţe jit o zajištění věcné nebo osobní. Věcné zajištění je zajištění např. movitou a nemovitou věcí, cennými papíry, autorskými a jinými právy, kdy zdroje splacení úvěru se generuje prodejem zástavy. Věcné zajištění je smluvně podporováno ve většině případů zástavním právem nebo převzetím věci do úschovy. Zajištění osobní, je zajištění splacení úvěru zárukou jiné osoby, která se smluvně zaručí za splacení úvěru v případě platební neschopnosti dluţníka. Za nejkvalitnějšího ručitele jsou povaţovány banky, u mezinárodních úvěrů státy a vlády. Osobní ručení fyzickými osobami se nejčastěji vyskytuje u spotřebních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření.

- 25 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Pokud věcné ani osobní zajištění není s to zabránit nesplácení úvěru, můţe banka úvěry tzv. klasifikovat, podle míry ohroţení je zařazuje do skupin jako 3. Bankovní obchody úvěry sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové a k nim si vytvářet z nákladů na úkor zisku a tedy i placených daní odpovídající rezervy a opravné poloţky. Dluţník se spolu se splacením úvěru smluvně zavazuje i ke splácení úroku. Úrok je podobně jako u depozitních operací splácen většinou polhůtně, sloţené úročení se zde nepouţívá. S úrokem je spojeno, jako s úvěrem, kreditní riziko. Pro banku však zde úrokové riziko nabývá ještě jinou rizikovou dimenzi, a to riziko trţní projevující se v moţné změně úrokových výnosů z titulu změny poměrů na finančních trzích. (K trţnímu riziku blíţe viz část 3.3. Obchody na finančních trzích). Bankovní úvěry představují širokou nabídku produktů. Základní skupiny se rozlišují především podle skupin ţadatelů o úvěr. Typickým příkladem jsou spotřební úvěry určené pro domácnosti, Další skupinou jsou úvěry pro právnické osoby zabývající se podnikatelskou činností. Ty ještě člení na úvěry provozní a úvěry investiční. Mohou sem patřit i úvěry exportní a importní atd. Samostatnou součástí úvěrové nabídky jsou i úvěry obcím (komunální), státu (veřejné) a zahraničí (zahraniční, mezinárodní). Pro úvěry zajištěné zástavním právem k nemovitosti je vyčleněna rovněţ samostatná skupina. Jde o úvěry hypoteční. Je to doposud jediný druh úvěrů, který můţe být financován z výnosu prodeje hypotečních zástavních listů. Tyto cenné papíry jsou povaţovány za velmi kvalitní, jsou zajišťovány nejen pohledávkami z poskytnutých úvěrů, ale i zastavenými nemovitostmi (přesto se však v roce 2008 staly jedním ze spouštěčů finanční krize). Úvěry mohou být čerpány jednorázově nebo postupně. Jednorázové čerpání se pouţívá při koupích, čerpání postupné při výstavbě nebo rekonstrukcích. Podobně můţe probíhat i splácení úvěrů. Úvěry jsou však převáţně spláceny postupně, kdy ve splátce jsou zahrnuty jak splátky vlastního úvěru (úmor), tak i úrok vypočtený procentem z nesplacené výše dluhu. Nejrozšířenější splácení je splácení tzv. degresivní (konstantní splátka dluhu + klesající úrok => klesající splátka) a anuitní (rostoucí splátka dluhu + klesající úrok => konstantní splátka). Z hlediska splácení a čerpání úvěrů lze vyčlenit skupinu tzv. kontinuálních úvěrů. Patří sem např. kontokorentní úvěr (v podstatě povolené překročení zůstatku na běţném účtu), revolvingový úvěr (automaticky se obnovující úvěr po jeho splacení), úvěrová linka – dnes uţ většinou v podobě úvěru na kreditní kartě etc. Tyto úvěry jsou vhodné při financování provozu podniku, zejména v obchodě, ale i při financování některých druhů spotřebních úvěrů. Pokud bankám brání pravidla obezřetného chování v poskytování úvěrů kvůli nadměrné úvěrové angaţovanosti, banky se mohou spojit k poskytování sdruţených, syndikovaných úvěrů. Vzhledem k tomu, ţe za úvěrové sluţby klienti musí platit nejen úrok, ale ještě i řadu poplatků, mají banky povinnost, zejména u spotřebních úvěrů, dávat informaci i o tzv, roční procentní sazbě nákladů – RPSN. Je o souhrn výše úroků a na roční procenta převedené náklady z poplatků. Tento ukazatel dává komplexnější informaci o ceně (nákladech), které musí klient za úvěr skutečně zaplatit.

- 26 -


S


Shrnutí Bankovní úvěr patří mezi objemově největší položku bankovních aktiv. Je také největším zdrojem výnosů pro banku, ale i největším zdrojem rizika, zejména kreditního. Ovlivňuje i riziko likvidity banky. Kreditní riziko je zabezpečováno, kromě analýzy úvěruhodnosti a úvěruschopnosti žadatele o úvěr, zajištěním úvěru věcným nebo osobním, případně i oběma způsoby. V případě, že se objeví problémy se splácením úvěru, banky si mohou vytvářet na případné ztráty rezervy a opravné položky. Úrok spojený s úvěrem je zdrojem, kromě rizika kreditního i rizika tržního. Splácí se zároveň s úmorem dluhu a splácení tak může probíhat např. jako degresivní (nejčastěji u podnikatelských úvěrů) nebo anuitní (nejčastěji u spotřebních úvěrů). Pravidla férového chování ukládají bankám vyjadřovat celkové náklady klienta spojené s úvěrem v podobě Roční procentní sazby nákladů RPSN.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo tři. Úvěruhodnost žadatele o úvěr lze nejsnadněji ověřit a) v obchodním rejstříku b) v úvěrovém registru c) v denním tisku Otázka číslo čtyři. RPSN je a) větší než úroková sazba z úvěru b) rovno úrokové sazbě z úvěru c) menší než úroková sazba z úvěru

3.3. Investiční obchody na finančních trzích Za investiční obchody můţeme obecně povaţovat všechny operace s investičními nástroji. Za investiční nástroje jsou povaţovány investiční cenné papíry jako nástroje obchodování na kapitálových trzích, nástroje kolektivního investování, nástroje obchodování na peněţním trhu (krátkodobé cenné papíry). Dále sem můţeme zařadit devizy, respektive zahraniční měny a investiční komodity (zlato, diamanty, některé druhy zboţí apod. Mezi nejvýznamnější nástroje investičního trhu patří majetkové cenné papíry (např. akcie, zatímní listy, podílové listy apod.), dluhové cenné papíry (např. státní obligace, hypoteční zástavní listy, podnikové obligace ETA.) a nárokové cenné papíry (papíry dávající drţiteli nárok na získání investičních instrumentů). Z nárokových senných papírů vznikly posléze deriváty, jako cenné papíry, jejichţ hodnota se odvozuje od podkladového aktiva (např. nafty) a způsob jejich realizace závisí na skutečném vývoji jejich hodnoty proti očekávanému. Investiční obchody, obdobně jako depozitní nebo úvěrové obchody se také realizují ve dvou, časově oddělených fázích. V případě, kdy jde o obchody pasivní, první fází je prodej investičního instrumentu, ve fázi druhé jde o koupi tohoto instrumentu. Prodávajícím,

- 27 -


3. Bankovní obchody přesněji emitentem je samotná banka. V zásadě se jedná o emise dluhových cenných papírů, výjimečně o emise akcií. V obou případech jde o posílení finančních zdrojů banky, ať uţ cizích /emise obligací) nebo vlastních (akcie) V případě, kdy jde o obchody aktivní, první fází je koupě investičního instrumentu, druhou fází pak jeho prodej. Jedna se při tom o obchodování s investičními instrumenty emitovanými jinými subjekty, neţ je komerční banka. Účel koupě můţe být spekulativní (koupě cenných papírů za účelem prodeje) anebo jen získání trvalého zdroje výnosů (cenné papíry drţené do splatnosti). V případě koupě krátkodobých cenných papírů peněţního trhu často je motivem sníţení ztrát v případě, kdy banka musí nahromadit větší mnoţství hotovosti pro objemově větší investice nebo objemově náročné výplaty dividend, úroků z obligací a splátek dříve emitovaných vlastních obligací. Operace s investičními nástroji můţe banka provádět na vlastní účet anebo jen jako zprostředkovatel. Bankovní operace s investičními instrumenty jsou ohroţeny, tak jako i ostatní bankovní obchody rizikem kreditním, respektive třetí osoby a rizikem likvidity. V této oblasti bankovních aktivit však daleko výrazněji vystupuje riziko tržní, riziko z pohybu cen na trhu. Jedná se zde zejména o riziko úrokové (úrok jako cena zápůjčního kapitálu) akciové (změny cen akcií a ostatních cenných papírů) měnové (změna devizového kurzu jako ceny zahraniční měny, deviz a valut) komoditní (změna cen komodit na trhu) Mezi základní nástroje řízení a omezování tohoto rizika patří zajišťovací investiční obchody a diverzifikace rizika. Zajišťovací instrumenty jsou nejrůznějšího druhu. Vţdy jsou zaloţeny na tom, ţe při obchodu, před jeho realizací, se v současné době stanoví cenové podmínky jeho budoucí realizace. Souhrnně je zahrnujeme také pod pojem deriváty. Deriváty můţeme rozdělit na dvě velké skupiny: - pevné nebo téţ nepodmíněné termínované obchody jako o forwardové kontrakty- pevně sjednané kontrakty na budoucí koupi nebo prodej určitého investičního instrumentu. Jsou sjednávány individuálně, mimo organizované trhy, mimo burzu (OTC – over the counter - obchody) o futures kontrakty – obdoba forwardů, ale jde o standardizované obchody realizované na organizovaných trzích, burzách o swapové kontrakty – zjednodušeně - směna různých finančních instrumentů (např. dolarů za eura nebo pevných úroků za pohyblivé) s tím po uplynutí sjednané doby se instrumenty vymění zpět. - podmíněné nebo téţ opční kontrakty. Při nich jeden ze subjektů má právo, nikoliv povinnost kontrakt uskutečnit. Subjekt s opčním právem můţe od kontraktu odstoupit, pokud se pro něj obchod vyvíjí nepříznivě. Osoba povinná se chrání opční prémií, kterou mu osoba s opcí musí za odstoupení zaplatit. Nejznámější jsou kupní (právo koupit) a prodejní (právo prodat) opce.

- 28 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Význam investičních obchodů v českém bankovnictví nepřesahuje co do objemu význam depozitních a úvěrových obchodů, ale obchody pomalu 3. Bankovní se zvyšuje.

S

Shrnutí investiční obchody jsou obchody investičními nástroj. Obchody se uskutečňuji cestou koupě a prodeje těchto instrumentů cílem pasivních investičních obchodů je posílení zdrojů banky cílem aktivních investičních obchodů je výnos nebo zajištění rizika nejvýznamnějšími investičními instrumenty jsou majetkové, dluhové a nárokové cenné papíry. Pro zajišťovací (ale i spekulativní operace) jsou využívány deriváty jako specifická forma nárokových cenných papírů výrazným rizikem spojeným s investičními obchody je riziko tržní v podobě rizika úrokové, akciového, měnového a komoditního.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo pět: Do investičních instrumentů patří a) instrumenty peněžního trhu b) hypoteční zástavní listy c) komunální obligace Otázka číslo šest: Pevné nebo též nepodmíněné termínované obchody a) jsou povinny plnit obě strany b) kupující má právo opce c) prodávající má právo opce

3.4. Platební styk Dočasné přebytky peněz slouţí nejen jako kapitál, se kterým se obchoduje na finančních trzích, ale také jako oběţivo a platidlo, jako prostředek směny, prostředek platebního styku. Podle toho zda se platební styk uskutečňuje hotovostními penězi anebo penězi bezhotovostními, hovoříme o hotovostním anebo bezhotovostním platebním styku. Hotovostní platební styk a jeho udrţování a obsluha jsou dosti nákladné. Tisk a raţba bankovek a mincí, jejich rozvoz, opotřebování, chování, nebezpečí falšování, stojí v ČR miliony korun ročně. Navíc anonymita původu hotovostních peněz z nich činí ideální prostředek pro obohacování se nezákonnou činností cestou praní špinavých peněz. Proto dochází k realizaci opatření ke sniţování podílu hotovostního peněţního oběhu ve prospěch bezhotovostního platebního styku. Bezhotovostní platební styk je z tohoto hlediska relativně levný, je uskutečňován pouhým převodem peněz mezi jednotlivými bankovními účty a navíc je adresný. Je znám plátce, příjemce, zprostředkovatel platby a často i účel platby. Jak jiţ bylo řečeno v podkapitole 3.1, depozitní operace mohou být uskutečňovány vkladem nebo výběrem bezhotovostních peněz. Tato operace je

- 29 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví nejen operací depozitního charakteru, ale zároveň je základem tzv. mezibankovního bezhotovostního platebního styku. Při depozitních 3. Bankovní obchody operacích na bázi bezhotovostního platebního styku proto nehovoříme o vkladech a výběrech, ale o převodech peněz mezi bankovními účty. Mění se i samotný charakter operace, zde jiţ nejde o klasický vztah mezi klientem a bankou (klient v pozici věřitele, banka v pozici dluţníka), ale jedná se o operaci mezi dvěma klienty banky a banka zde hraje roli pouze zprostředkovatele. Proto také se tyto operace nazývají z hlediska postavení banky operacemi neutrálními. Klienti se nacházejí v pozici plátce a příjemce. K uskutečnění převodu peněz je třeba dát příkaz. Ten můţe dát plátce, majitel účtu nebo zplnomocněná osoba, pak se jedná o převodní příkaz, zkráceně převodu. Nebo můţe dát příkaz příjemce, pak hovoříme o inkasním příkazu, zkráceně o inkasu. Aby nedošlo ke zneuţití inkasa, musí k němu dát plátce souhlas. Většina bezhotovostních plateb se realizuje jen na základě převodního nebo inkasního příkazu. Těmto platbám říkáme platby prosté. S bezhotovostním platebním stykem je spojeno zejména riziko třetí osoby. Např. ţe plátce nemá na svém účtu dostatek peněz. Ţe příjemce nedodá zboţí nebo sluţbu. Nebo ţe banka špatně vyplní příkaz. První dva druhy rizika se zajišťují formou tzv. dokumentárních plateb. Jejich princip je celkem jednoduchý: platba uskuteční aţ po přeloţení bance dalších dokumentů, které zajišťují, ţe je vše v pořádku. Např. banka potvrdí, ţe na účtu klienta je blokováno tolik peněz, kolik stačí na úhradu platební povinnosti (např. při koupi domu). Naproti tomu příjemci, jsou peníze vyplaceny, aţ po předloţení dokumentu dosvědčujícím splnění povinnosti (např. doklad o převedení kupovaného domu na prodávajícího výpisem z katastru nemovitostí). Dokumentární platby se vyuţívají zejména při platbách zahraničních za dodávky zboţí a sluţeb. Jedná se hlavně o dokumentární inkaso a o dokumentární akreditiv. U dokumentárního akreditivu se peníze vyplácejí po předloţení sjednaného dokumentu příjemcem platby. Volí se obvykle takový dokument, po jehoţ obdrţení získává plátce na dispozici se zboţím. U dokumentárního akreditivu dochází navíc k rezervaci a blokování peněz u banky plátce. Riziko omylu ze strany banky se do značné míry eliminuje systémem identifikace účtu plátce a účtu příjemce. Kaţdá banka má svůj vlastní identifikační (směrový) kód a kaţdý účet klienta má své vlastní číslu. Pro zahraniční a přeshraniční platby se pouţívají mezinárodní čísla bankovních účtů označované zkratkou IBAN (International Bank Account Number) a mezinárodní identifikační kódy bank BIC (Bank Identifier Code). Bezhotovostní platební styk se můţe uskutečňovat také jako mimobankovní bezhotovostní platební styk. Zúčastňuji se ho banky sice také, ale mohou jej zúčastňovat i nebanky, zejména vydavatelé tzv. elektronických peněz. Nebo organizace specializované jen na platební styk. Banka vydá drţiteli bankovního účtu dokument (šek, směnku, platební nebo kreditní kartu, úvěrový list atd.), klient s pomocí tohoto instrumentu zaplatí mimo banku a příjemce tohoto instrumentu, nebo záznamu z toho instrumentu, si pak příslušnou sumu od vydavatelské banky zinkasuje.

- 30 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví 3. Bankovní Pokud bezhotovostní plateb styk probíhá mezi klienty téţe obchody banky, vše probíhá celkem hladce. Peníze zde dělají jakoby kolečko (giro – z italštiny – odtud dávný název pro bezhotovostní peníze – ţirální peníze). Odchozí a příchozí platby jsou automaticky vyrovnané Při mezibankovním bezhotovostním platebním styku však můţe začít dělat problém jejich smluvní charakter, to ţe jde vlastně o „soukromé“ peníze příslušné banky. Jejich hladký oběh můţe být zabezpečen jen na principech clearingu (čti klíring) neboli dvoustranném či vícestranném zúčtování. Podstata clearingu spočívá v započtení vzájemných pohledávek a závazků, vzájemných dluhů. Jde vlastně o „vyčištění“ dluhů

P

Příklad: Dva podniky si navzájem zajišťují dodávky zboţí a sluţeb. Aby se nemusely namáhat s okamţitým placením hotovými penězi, své závazky si evidují, a vlastně tak vytvářejí své soukromé bezhotovostní peníze. Pak si závazky porovnají, a pokud se sobě rovnají, vše se smaţe, vyklíruje. Pokud ne musí se řešit. Hotově nebo úvěrem. Totéţ platí pro banky. Ty k takovému vyrovnání mají speciální část finančního trhu – mezibankovní peněţní trh. Takovýto clearing zajišťuje a jako clearingové neboli zúčtovací centrum funguje v ČR Česká národní banka. Kaţdá komerční banka si musí u ní otevřít tzv. nostro (náš) účet a přes něj jdou všechny platby mezi bankami. Roli zúčtovacího centra mohou hrát i jiné instituce, neţ centrální banky, protoţe role zúčtovacího centra spočívá jen ve zprostředkování plateb a v organizování způsobu jak vyrovnávat schodky z vyúčtování. Na obdobných principech funguje i mezinárodní bezhotovostní platební styk. Jako clearingová centra však vystupují zahraniční, tzv. korespondenční banky, u kterých si ostatní banky otevírají své nostro účty. Pro urychlení prostých mezinárodních plateb se pouţívá zvláštní způsob realizace plateb pomocí tzv. SWIFTu. U mezinárodního bezhotovostního platebního styku, kromě jiţ výše uvedených rizik, intenzivně vystupuje také riziko trţní, riziko kurzovní. K jeho zajištění se pouţívají obdobné způsoby, jaké byly popsány v subkapitole 3.3. V rámci mezinárodního platebního styku se (spíše z technických důvodů) rozlišuje přeshraniční platební styk (platby v eurech mezi zeměmi EU) a zahraniční platební styk (s ostatními zeměmi). S rozvojem elektroniky byly do bezhotovostního platebního styku zavedeny platební prostředky elektronického bankovnictví. Jsou to produkty banky, při kterých je kontakt klienta s bankou nebo pouţití příslušného produktu prováděno plně nebo zčásti elektronickou formou. Patří sem zejména jiţ zmíněné platební karty, phonebanking (po telefonu) a internet banking. GSM banking. V návaznosti na to se objevily i elektronické peníze, coţ je peněţní hodnoty uchovávaná na elektronickém platebním prostředku a to buď na samostatném nosiči (elektronická peněţenka) aneb o v paměti počítače (dnes běţné v bankách).

- 31 -


S


Shrnutí Bezhotovostní mezibankovní platební styk patří mezi neutrální bankovní obchody. Realizuje se převody peněžních prostředků mezi bankovními účty K bezhotovostní platbě může dát příkaz plátce (bankovní převod) nebo příjemce peněz (inkaso). K inkasu je třeba souhlas plátce. Výjimku má banka u smluvních poplatků. Ke zmírnění rizika se místo hladkých plateb používají někdy převody dokumentární. Platba se pak uskuteční po předložení dohodnutého dokladu. Hladký průběh bezhotovostního platebního styku se realizuje cestou clearingu, vzájemného započítání pohledávek a závazků. Clearingovým centrem v ČR je Česká národní banka, na mezinárodní úrovni slouží k tomuto korespondenční banky. Bezhotovostní platební styk lze uskutečňovat též jako mimobankovní (např. šeky, platební karty) aneb na dálku (např. internet)

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo sedm: Hladkým převodem peněz se rozumí a) převod peněz bez jakéhokoliv příkazu b) převod peněz na základě na základě převodního příkazu c)převod peněz na základ převodního příkazu a dalšího dokumentu dokazujícího oprávněnost převodu Otázka číslo osm: Clearing znamená a) Vymazání dluhů z platebního styku b) Vyčištění podvojných pohledávek z platebního styku c) Vzájemné vyúčtování pohledávek a závazků z platebního styku Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 32 -


4. Centrální emisní banky

4. Centrální emisní banky Cíle kapitoly: Cílem kapitoly je seznámit studenty s postavením a hlavními funkcemi centrální banky v bankovním systému; vysvětlit úlohu centrální banky jako orgánu zodpovědného za stabilitu měny a stabilitu cen; objasnit úlohu centrální banky jako regulátora bankovní industrie a ukázat mezinárodní souvislosti fungování centrálních bank.

L

Doporučená literatura: Autor Název


T

Vydavatel a rok Strany vydání doporuče ného textu Bankovnictví. Praha: BIVŠ, 242−249 2006. ISBN 978- 251−253 80-7265-099-6 255−265 Bankovnictví Praha: Linde, 143−184 pro bankéře a klienty. 2005. ISBN 80- 200−203 7201-515-X. 219−229 – Banky, história, teória Bratislava: Sprint, 56-63 a práx. 2013. ISBN 978- 71-82 80-89393-73-2. 287-299

Test předchozích znalostí: Otázka č. 7 : Centrální banky emitují peníze na základě

a) pokynů státu nebo parlamentu podle signálů komerčních bank b) úvěrových operací s komerčními bankami c) nákupu cenných papírů od komerčních bank

Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

4.1. Postavení a funkce centrální emisní banky Centrální emisní banky (CEB) v současné době vystupují jednak jako banky a jednak jako součást státní správy, jako správní orgán. Jako banka plní CEB tyto funkce:

- 33 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví mají na starosti péči o hotovostní a tím i celkový peněţní oběh. Vydávají bankovky a mince do oběhu a 4.stahují je zemisní oběhu.banky Plní Centrální emisní funkci. vedou účty komerčních bank, poskytují jim úvěry, berou od nich klady, obchodují s nimi s cennými papíry. Fungují tedy jako banka bank. vedou účty státu, státních a popřípadě i místních orgánů státní správy a zajišťují po technické (platební) stránce pokladní operace veřejných rozpočtů. Po formální stránce tak plní funkci státní pokladny, fungují jako banka státu. (Centrální banky mají v současné době většinou zakázáno přímo úvěrovat stát a místní samosprávy.)

nakupují a prodávají zahraniční měny a tím ovlivňují devizový kurz národní měny. Poskytují a přijímají zahraniční úvěry, poskytují záruky při mezinárodním úvěroví apod. Fungují tak jako devizová, zahraniční banka. Tyto bankovní funkce nazýváme funkcemi ekonomickými. Jako správní orgán plní CEB funkci orgánu odpovědného ze zákona za vnitřní a vnější stabilitu měny a za stabilitu cen a vytváří a pouţívá k tomu nástroje měnové politiky regulatorního a dohledového orgánu nad fungováním soustavy komerčních bank. Na základě zákona vydává k tomu příslušné předpisy a nařízení a kontroluje jejich planění nezávislého poradního orgánu státu ve věcech hospodářských, finančních a měnových reprezentanta státu v zahraničních, mezinárodních a světových bankách a měnových fondech v rozsahu svých pravomocí. Tyto funkce, vyplývající z postavení CEB jakoţto správního orgánu nazýváme funkcemi správními. Ekonomické funkce ale i správní funkce CEB se odráţejí i v bilanci centrálních emisních bank. Ukáţeme si to na příkladu České národní banky.

P

Příklad bilance České národní banky (rok 2011, v mld. Kč) Aktiva Zlato Pohledávky vůči MMF Devizy (vklady u zahr. bank) Zahraniční cenné papíry a ostat. Úvěry komerčním bankám (KB) Vklady a rezervy u KB Ostatní pohledávky u bank Pohledávky vůči státu Hmotný a nehmotný majetek Ostatní aktiva

Aktiva celkem

Mld. 0,8 57,3 71,8 587,1 3,5 0,0 0,0 0,0 4,4 7,2

Pasiva Bankovky a mince v oběhu Závazky vůči MMF Vklady a úvěry od zahr. bank Ostatní zahraniční závazky Přijaté úvěry – repo operace Povinné a dobrov. rezervy KB Ostatní závazky vůči KB Závazky vůči státu (vklady) Kapitál a fondy ČNB Ostatní závazky Zisk za období Neuhrazená ztráta z dřívějška 832,1 Pasiva celkem

- 34 -

Mld. 412,0 44,8 4,8 0,2 328,1 50,3 11,2 76,0 9,5 21,6 35,4 −161,8 832,1

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Strana aktiv bilance České národní banky sice představuje majetek, 4. Centrální její emisní banky případně její pohledávky, ale zároveň představuje způsoby a cesty jakým byly peníze emitovány do oběhu. Za peníze zde můţeme povaţovat bankovky a mince v oběhu (412,0 mld. Kč), povinné a dobrovolné rezervy komerčních bank (50,3 mld. Kč) a vklady od státu (76,0 mld. Kč). Z toho ale zvláštní skupinu představují bankovky a mince v oběhu a povinné a dobrovolné rezervy komerčních bank. Nazývají se „mocné peníze“. Jejich zvýšení či sníţení o jakoukoliv jednotku vyvolává úvěrově multiplikační efekt, který vede k násobnému nárůstu nebo poklesu mnoţství bezhotovostních peněz v oběhu (blíţe viz subkapitolu 3.1. Depozitní obchody) nebo obecněji peněţní zásoby (k tomuto pojmu blíţe subkapitola 4.2. Měnová politika a její nástroje).

S

Shrnutí Centrální banky plní ekonomické a správní funkce Mezi jejich nejvýznamnější ekonomické funkce patří emisní funkce, funkce banky bank, funkce banky státu a funkce devizové banky Mezi jejich nejvýznamnější správní funkce patří funkce orgánu měnové politiky, regulatorního a dohledového orgánů, správce a strážce státní poklady a reprezentanta státu v zahraničních a světových bankách a měnových fondech

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo jedna: Funkce centrální banky jako banky bank spočívá a) Vydávání a odnímání licencí b) Hloubkové kontrole finančního hospodaření komerčních bank c) V poskytování úvěrů, vedení účtů, prodejích a koupích senných papírů, zkrátka v obchodování s komerčními bankami. Otázka číslo dvě. Když centrální banka nakoupí zlato a devizy a) Sníží se množství peněz v oběhu b)Zvýší se množství peněz v oběhu c) Nedochází ke změnám množství peněz v oběhu. Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 35 -



4.2. Měnová politika a její nástroje Trhy, zejména trhy finální produkce, ale i trhy výrobních faktorů a finanční trhy, potřebují pro své fungování jen určité mnoţství peněz. Toto mnoţství je dáno zákonem peněţního oběhu, respektive rovnicí směny v podobě kde M je mnoţství peněz oběhu, V je rychlost oběhu peněz a M.V představuje svým způsobem agregátní poptávku P jsou ceny zboţí sluţeb, Q je mnoţství nabízeného zboţí a sluţeb a P.Q svým způsobem představuje agregátní nabídku. Protoţe se peníze dostávají do oběhu prostřednictvím bankovních úvěrů nebo tím, ţe banky nakupují cenné papíry, devizy a jiná investiční aktiva, je úkolem centrální banky vyuţít své funkce emitenta hotovostních peněz a banky bank k regulaci mnoţství peněz v oběhu tak, aby rovnice směny byla co nejméně narušována. Centrální emisní banka má k dispozici tyto ekonomické nástroje k ovlivňování mnoţství peněz v oběhu: Úvěrové, depozitní a úrokové operace (operace na mezibankovním peněţním trhu) Operace s investičními instrumenty, zejména s cennými papíry (operace na volném peněţním trhu) Povinné minimální rezervy (PMR – představují vlastně ekonomickoadministrativní nástroj, přechod k administrativním postupům) V případě mimořádných situací má centrální banka tyto mimořádné administrativní nástroje Úvěrové kontingenty a úrokové limity Individuální schvalování úvěrů Individuální schvalování investičních operací komerčních bank Na mezibankovním peněžním trhu si komerční banky navzájem mezi sebou půjčují nebo ukládají peníze, aby vyrovnaly schodky nebo přebytky likvidity z platebního styku nebo z úvěrových, depozitních a investičních obchodů. Na základě poptávky a nabídky zde vznikají tržní sazby typu IBOR (poptávkové operace) a IBID (nabídkové operace). Trhy se uskutečňují většinou na určitých místech a první písmena míst se pouţívají k doplnění názvu. Proběhne-li poptávková operace na Praţském trhu (např. úvěr jedné banky druhé, úroková sazba se označí PRIBOR. Tyto trţní sazby jsou pak základem pro odvozování úrokových sazeb nabízených nebankovním klientům. Nestačí-li kapacita mezibankovního trhu, obracejí se komerční banky na banku centrální. Nečastějším druhem operací mezi KB a CEB jsou repo

- 36 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví operace, kdy poskytnutí úvěru nebo vkladu se opírá 4. odkup či prodej cenných Centrální emisní banky papírů jako záruky s tím, ţe při splátce úvěru nebo výběru vkladu budou tyto cenné papíry zpětně prodány či odkoupeny. (Výraz repo je od repurchase − zpětný prodej). Tyto operace dosahují miliardových obratů (v našem příkladě to bylo k 31. 12. 2011 328 miliard Kč. Dalšími operacemi např. mohou být reeskont směnek, lombardní půjčka proti zástavě cenných papírů apod. Úrokové sazby u těchto operací nemají charakter trţních úroků, neformuje je poptávky a nabídka. Stanovuje je centrální banka, jsou intervenčního charakteru a jejich zvyšování či sniţování můţe vyvolat i pohyb sazeb trţních. V ČR je nejvýznamnější repo sazba, pak diskontní sazba (při reeskontech směnek) a lombardní sazba (úvěr proti zástavě cenných papírů) Nestačí-li ani kapacita intervenční části mezibankovního peněţního trhu, uchylují se centrální banky k operacím na volném peněžním trhu. Nákupem např. cenných papírů nebo deviz od komerčních bank zvyšují mnoţství peněz v jejich rukou a tím i celkové mnoţství peněz v oběhu. Naopak prodejem cenných papírů nebo deviz komerčním bankám, odčerpávají od nich volné peníze a tím sniţují mnoţství peněz v oběhu. Zvyšování či sniţování mnoţství peněz v oběhu můţe vést k růstu nebo poklesu poptávky a tak ovlivňovat vývoj cen, jejich stabilitu a inflaci. Vzhledem k tomu, ţe vztah mezi vývojem mnoţství peněz v oběhu a vývojem cen není deterministický, jednoznačný (ještě jsou tam proměnné jako rychlost oběhu peněz V, kde např. projevuje opatrnostní faktor poptávky po penězích, a mnoţství zboţí a sluţeb Q) nezaměřují se centrální banky přímo na mnoţství peněz v oběhu, ale na cílování inflace. Centrální banka si stanoví inflační cíl, např. růst cen v rozmezí od 2 do 3 % ročně. Podle skutečného vývoje cen pak řídí svou měnovou politiku, své měnově politické nástroje. Blíţí-li se inflace horní hranici, centrální banka zpřísňuje svou politiku, zvyšuje úrokové sazby, omezuje úvěry, prodává cenné papíry, zavádí restriktivní opatření atd. Hrozí-li pokles cen pod dolní hranicí, přechází ke spíše expanzivní politice popř. aţ k dnes moderní politice tzv. kvantitativního uvolňování peněz. Jak se měří mnoţství peněz v oběhu? Vyjadřuje se formou peněžních agregátů M0, M1, M2 a M3 (těchto M můţe být i více). M0 jsou hotovostní peníze, M1 je součet M0 a bezhotovostního oběţiva (vklady na běţných účtech) a M2 je součet M1 a vázaných (termínovaných) vkladů do 2 let a M3 je součet M2 a repo operací a dluhových cenných papírů do 2 let.

P

Příklad: K 31. 12. 2011 agregát M0 dosáhl 412,0, M1 2149,7, M2 2818,7 a M3 2835,0 miliard Kč S úlohou centrální banky jako garanta stability měny souvisí i stabilita devizových kurzů (vnější stabilita). Centrální banka zde můţe realizovat politiku pevného devizového kurzu (udrţuje devizový kurz v určitých mezích svými intervencemi na devizových trzích) nebo politiku volného, plovoucího kurzu, kdy ovlivňuje devizový kurz jen nepřímo, přes výsledky stabilizace vnitřních cen a podpory ekonomického růstu.

- 37 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Intervence na devizových trzích se uskutečňují nákupem nebo prodejem 4. Centrální emisní banky deviz. Nakupuje-li CEB devizy, zvyšuje po nich poptávku a oslabuje kurs koruny, ale zároveň pouští do oběhu více peněz. Cíle vnitřní (stabilita cen) a vnější (stabilita kurzů) měnové politiky se tak automaticky dostávají do rozporu. Proto ČNB zvolila variantu volného, plovoucího kurzu.

S

Shrnutí Centrální emisní banka emisí peněz do oběhu nebo jejich stahováním z oběhu ovlivňuje celkovou agregátní poptávku a tím i vývoj vnitřních cen. K ovlivňování stability měny, respektive stability cen má řadu měnově politických nástrojů a to jak ekonomického, tak i administrativního charakteru. CEB zasahuje především pomocí změn úroků úvěrové a depozitní politiky a intervencemi na peněžních trzích. Za nejúčinnější nástroj měnové politiky v současné době lze považovat operace na volném peněžním trhu a repo operace. V oblasti vnější stability měny centrální emisní banky se kloní spíše k politice volných, plovoucích devizových kurzů.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo tři: Peněžní agregát M3 je součtem a) Agregátů M0, M1 a M2 b) Agregátů M1 a M2 c) Agregátu M2 a položek typu repo operace a krátkodobé dluhové cenné papíry

4.3. Bankovní regulace a dohled Podnikání v bankovnictví, podobně jako podnikání na finančních trzích vůbec, podléhá regulaci. Regulátorem mohou být různé instituce (např. ministerstvo financí, specializovaný orgán apod.) v ČR je tímto regulátorem Česká národní banka, Od roku 2006 je v ČNB integrována regulace prakticky celého finančního trhu, tj. i podnikání v pojišťovnictví a podnikání v investičních sluţbách. ČNB reguluje jednak vstup do odvětví a výstup z něho a zejména pak chování banky. Pravidla regulace vstupu do bankovnictví jsme ve stručnosti probrali jiţ v subkapitole 2.1. Komerční banka jako licencovaná a regulovaná osoba. Základem regulace obezřetného chování banky jsou pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angaţovanosti, povinných minimálních rezerv a pravidla likvidity. Pravidlo kapitálové přiměřenosti nutí banky udrţovat kapitál na určité výši ve vztahu k riziku, které banka podstupuje. Předpokládá se, ţe riziko je úměrné angaţovanosti banky (maximum představují aktiva banky) a druhu rizika, které banka podstupuje (úvěrové, trţní a operativní). Zjednodušeně řečeno,

- 38 -


4. Centrální emisní banky v současné době musí být poměr kapitálu k tzv. rizikově váţeným aktivům roven nebo větší alespoň 8 procentům. Uvaţuje se dále o zavedení tzv. úvěrové páky, kdy by se kapitál poměřoval rovnou k celkovým aktivům. Pravidlo úvěrové angaţovanosti udává maximální moţnou výši celkové angaţovanosti banky k jednomu subjektu anebo ke vzájemně propojeným subjektům. Maximum se vyjadřuje procentem z kapitálu. Ve vztahu k jedné osobě je to 25 %. Smyslem tohoto pravidla je minimalizace rizika z koncentrace na jeden subjekt. Pravidlo likvidity ukládá bankám vytvořit účinný systém řízení a sledování likvidity banky, tedy jejích současných a budoucích peněţních toků. Jeho doplňkem je pravidlo povinných minimálních rezerv, kterého jsme se dotkli v podkapitole 3.1. Depozitní obchody. Do budoucna se uvaţuje se zavedením i závazných pravidel určujících poměr mezi dlouhodobými pasivy a dlouhodobými aktivy. Uvedená pravidla jsou zaváděná na základě mezinárodních dohod. V současné době jsou shrnuta pod tzv. Basel II, připravuje se Basel III., v podobě direktivy EU Capital Requirement Directive. Pravidla jsou doplňována regulací chování banky v podobě pravidel obezřetného a odpovědného obchodování (Prudential and responsible lending) a pravidel řízení trţní a vnitropodnikové discipliny (Best Pratice). Tato pravidla definují chování bank ke klientům, zejména v oblasti úplné informovanosti. Účinnost regulatorních opatření je zajišťována bankovním dohledem. Tedy kontrolou dodrţování pravidel, a to jednak na dálku a jednak nablízko. Dohled na dálku je realizován analýzou dokumentů a informací, které banka je povinna pravidelně posílat regulátorovi. Dohlídka namístě se uskutečňuje přímo v bance, analýzou konkrétních smluv, rozhovory se zaměstnanci atd. Pro koordinaci regulace bankovnictví a ostatních součástí finančních trhů v rámci EU byl počínaje rokem 2011 zřízen Evropský systém finančního dohledu ESFS s třemi celoevropskými sektorovými dohledovými orgány pro bankovnictví (European Bank Authority), pojišťovnictví (European Insurance and Occupational Pensions Authority) a pro trhy s cennými papíry (European Securities and Market Authority).

S

Shrnutí Podnikání v bankovnictví podléhá regulaci. V ČR je regulátorem Česká národní banka. Základem regulace obezřetného chování banky jsou pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti, povinných minimálních rezerv a pravidla likvidity. Uvedená pravidla jsou zaváděná na základě mezinárodních dohod. V současné době jsou shrnuta pod tzv. Basel II, Účinnost regulatorních opatření je zajišťována bankovním dohledem na dálku nebo namístě. Na evropské úrovni koordinují dohled nad finančními trhy tři sektorové celoevropské dohledové orgány pro bankovnictví, pojišťovnictví a trh s cennými papíry - 39 -



Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo čtyři: Regulátorem podnikání v bankovnictví je a) Česká národní banka b) Česká národní banka a Ministerstvo financí ČR c) Česká národní banka, Ministerstvo financí ČR a Komise pro cenné papíry Otázka číslo pět: Požadavek na kapitál komerční banky z hlediska kapitálové přiměřenosti je a) 500 milionů Kč b) minimálně 8 % z rizikově vážených aktiv c) minimálně 8% z celkových aktiv banky

4.4. Evropský systém centrálních bank Rostoucí globalizace a integrace nejen v ekonomice, ale i ve finanční sféře a zvláště pak v bankovnictví vyvolává stále větší tlak na propojování, sjednocování a integraci i v oblasti výkonu dohledu a regulace nad fungováním finančních trhů. První pokusy o sjednocování a integraci měnové politiky lze pozorovat uţ 19. století v podobě vytváření různých měnových uskupení, bloků apod. Jednoznačné a cílevědomé úsilí o posílení a prosazení snah o integraci v oblasti řízení a regulování měnového vývoje na celosvětové úrovni se odrazilo v letech 1944 a 1945 v zaloţení Mezinárodního měnového fondu a skupiny tzv. Světové banky. Zatím však nejdále se toto úsilí dostalo, a to i na institucionální úrovni, v rámci integračních procesů Evropské unie. Vývoj byl korunován v letech 1998 a 1999 vznikem Evropské centrální banky (ECB), Eurozóny, Eurosystému a tzv. Systému evropských centrálních bank (SECB) Evropská centrální banka (ECB), zaloţená 1. června 1998, odpovídá od 1. ledna 1999 za provádění měnové politiky v eurozóně, druhé největší ekonomice na světě po Spojených státech. Eurozóna vznikla, kdyţ v jedenácti členských státech EU byla v lednu 1999 převedena odpovědnost za měnovou politiku z národních centrálních bank na ECB a v bezhotovostním platebním styku bylo zavedeno Euro. Evropský systém centrálních bank (ESCB) se skládá z ECB a národních centrálních bank (NCB) všech členských států EU bez ohledu na to, zda zavedly, nebo nezavedly euro. Eurosystém se skládá z ECB a národních centrálních bank zemí, které zavedly euro. Eurosystém a ESCB budou souběţně fungovat, dokud se všechny členské státy EU nestanou členy eurozóny. Úkoly ESCB a Eurosystému jsou popsány ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. Podrobněji jsou pak definovány ve Statutu Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky (ECB). Statut je jedním z protokolů připojených ke Smlouvě. Ve Smlouvě se odkazuje na „ESCB“ a nikoliv na Eurosystém. Smlouva totiţ vycházela z předpokladu, ţe všechny členské státy EU zavedou euro. Do té doby bude tyto úkoly plnit Eurosystém. - 40 -



Prvořadým cílem ESCB je udrţovat cenovou stabilitu. Aniţ je dotčen cíl cenové stability, má ESCB za úkol podporovat obecné hospodářské politiky v Evropském společenství se záměrem přispět k vysoké úrovni zaměstnanosti a trvalému a neinflačnímu růstu. Podle Smlouvy o zaloţení Evropského společenství plní Evropské společenství centrálních bank tyto základní úkoly: vymezuje a provádí měnovou politiku Eurozóny; provádí devizové operace; drţí a spravuje devizové rezervy států eurozóny (správa portfolií); podporuje plynulé fungování platebních systémů. Pokud jde o Evropskou centrální banku má výhradní právo rozhodovat o vydávání bankovek v Eurozóně; ve spolupráci s národními centrálními bankami shromaţďuje od orgánů státní správy nebo přímo od hospodářských subjektů v jednotlivých zemích statistické informace, které potřebuje ke své činnosti; snaţí se napomáhat institucím, které odpovídají za dohled nad úvěrovými institucemi a za stabilitu finančního systému; v rámci plnění úkolů, které byly svěřeny Eurosystému, udrţuje ECB pracovní vztahy s příslušnými institucemi, orgány a fóry v rámci EU i v mezinárodním měřítku.

S

Shrnutí Evropský systém centrálních bank (ESCB) zahrnuje Evropskou centrální banku (ECB) a centrální banky všech členských zemí Evropské unie. Podmnožinou ESCB je tzv. Eurosystém zahrnující ECB a centrální banky zemí Eurozóny. Hlavním úkolem ESCB je zajišťovat stabilitu cenové hladiny. Hlavním úkolem ECB je koordinace měnové politiky Evropské unie.

Kontrolní otázky a náměty: Otázka číslo šest: Eurosystém zahrnuje ECB a centrální banky zemí Eurozóny ECB a centrální banky členských zemí Evropské unie ECB a centrální banky zemi Evropského hospodářského prostoru Správné odpovědi na testové otázky jsou uvedeny v dodatcích – kapitola výsledky testů.

- 41 -


Dodatky

Dodatky TESTY Kapitola 1. Otázka číslo 1: c) je správně Otázka číslo 2. c) je správně Kapitola 2 Otázka číslo 3: a) je správně Otázka číslo 4: c) je správně Kapitola 3 Otázka číslo 5: a) je správně Otázka číslo 6: b) je správně Kapitola 4 Otázka číslo 7: a) a b) je správně KONTROLNÍ OTÁZKY Kapitola 1 Otázka číslo jedna – c) je správně Otázka číslo dvě – b) je správně Otázka číslo tři – c) je správně Otázka číslo čtyři – c) je správně Otázka číslo pět – a) je správně Otázka číslo šest – c) je správně Otázka číslo sedm – a) je správně Kapitola 2 Otázka číslo jedna – c) je správně Otázka číslo dvě – c) je správně Otázka číslo tři – a) je správně Otázka číslo čtyři – c) je správně Otázka číslo pět – c) je správně Otázka číslo šest – c) je správně Otázka číslo sedm – a) je správně Kapitola 3. Otázka číslo jedna – a) je správně Otázka číslo dvě – b) je správně Otázka číslo tři – b) je správně Otázka číslo čtyři – a) je správně Otázka číslo pět – vše je správně Otázka číslo šest – a) je správně Otázka číslo sedm – b) je správně Otázka číslo osm – c) je správně

- 42 -

František Pavelka Předmět B103BAN Bankovnictví Dodatky Kapitola 4. Otázka číslo jedna – c) je správně Otázka číslo dvě – b) je správně Otázka číslo tři – c) je správně Otázka číslo čtyři – a) je správně Otázka číslo pět – b) je správně Otázka číslo šest – a) je správně

- 43 -


Seznam doporučené literatury

Seznam doporučené literatury

L

Autor Kolektiv autorů: DVOŘÁK, P. MEDVEĎ, J. TKÁČ, M. a kol.

Název Bankovnictví.

Vydavatel a rok vydání Praha: BIVŠ, 2006. ISBN 97880-7265-099-6 Bankovnictví Praha: Linde, 2005. ISBN 80pro bankéře a klienty. 7201-515-X. – Banky, história, teória Bratislava: Sprint, 2013. ISBN a práx. 978-80-89393-73-2.

- 44 -

Bankovnictví. Studijní zátěž. Počet výukových. hodin podle. Semestr Týden ,75. Počet výukových

Recommend Documents