JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍVH FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV DĚJIN UMĚNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Tiskárna a vila Aloise Landfrase v Jindřichově Hradci
Vedoucí práce: Mgr. Hynek Látal, Ph.D.
Autor práce: Kristýna Slouková Studijní obor: Dějiny umění Ročník: 3
2013 1
Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s pouţitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, ţe v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéţ elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněţ souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází
kvalifikačních
prací
Theses.cz
provozovanou
Národním
registrem
vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. České Budějovice, 16. května 2013 ………………………………….
2
Poděkování Děkuji panu Mgr. Hynku Látalovi, Ph.D. za vedení mé práce a za cenné rady. Dále děkuji paní PhDr. Štěpánce Běhalové, Ph.D., odborné knihovnici Muzea Jindřichohradecka, za poskytnutí historických fotografií a informací ohledně Landfrasovy vily, Okresnímu archivu a Městské knihovně v Jindřichově Hradci za umoţnění nahlédnutí do pramenů a odborné literatury. Největší poděkování patří panu Jiráčkovi, majiteli Landfrasovy vily, za jeho ochotu a svolení návštěvy zahrady, bez které by tato práce vznikala jen velmi obtíţně.
3
Anotace Bakalářská práce Tiskárna a vila Aloise Landfrase v Jindřichově Hradci je zaměřena na budovu tiskárny a vilu se zahradou a zkoumá ji především z uměleckohistorického hlediska. První část práce pojednává všeobecně o historii tiskařského řemesla v Jindřichově Hradci, stavebníkovi Aloisi Landfrasovi a staviteli obou objektů Josefu Schafferovi. V další části práce se autorka zabývá budovou tiskárny, otázkou datace její přestavby, rekonstrukcemi objektu a byl proveden architektonický popis fasády domu. Následující kapitoly jsou zaměřeny na Landfrasovu vilu se zahradou. Zajímavým bodem je zde nejasnost datace počátku výstavby vily, zaloţená na literatuře a zakládací listině k vile. Dalším zájmem autorky bylo podat kompletní popis zahrady a přiblíţit její původní podobu na základě historických fotografií. Posléze upozornit na dřívější účel objektu, neboť za ţivota Aloise Landfrase měla vila se zahradou význam především kulturní. Následující kapitola rozebírá vztah Aloise Landfrase jako stavebníka a Josefa Schaffera jako stavitele. V poslední části se autorka zaměřuje na rozbor zahrady z hlediska slohových prvků a pokouší se nalézt inspiraci či vzor pro toto architektonické dílo.
Vedoucí BP: Mgr. Hynek Látal, Ph.D
Anotation The bachelor thesis The printing office and the villa of Alois Landfras deals with built of printing office and villa with garden and it primarily examines its in artistic and historical terms. The first part of thesis deals with history of printing craft in Jindřichův Hradec, with builder Alois Landfras and with architect Josef Schaffer. In the next part of thesis the author deals with built of printing office, with question of dating its rebuilding, with reconstructions of object and it was constructed architectural description of house facade. The following chapters are focused on Landfras´s villa with garden. The interesting point is doubt of dating beginnig of villa´s building based on literature and charter of the villa. Author´s other interest was providing of garden complete description and describe its original form based on historical photos. Afterwards author points out earlier purpose of object because during Alois Landfras´s life villa with garden had primarily cultural meaning. Next chapter examines the relation between Alois Landfras as a builder and Josef Schaffer as an architect. In last part author deals with garden analysis in style element term and she tries to find inspiration or archetype of the architectural work.
BT Leader: Mgr. Hynek Látal, Ph.D
4
1. Úvod ………................................................................................................................... 7 1. 1. Zhodnocení literatury a pramenů …………………...…………...………………. 8 2. Historie tiskáren v Jindřichově Hradci ………………………………………………. 13 3. Ţivot Aloise Landfrase ………………………………………………………………. 16 4. Stavitel Josef Schaffer ……………………………………………………………….. 20 5. Budova Landfrasovy tiskárny ……………………………………...………………... 22 5. 1. Otázka datace přestavby domu ……………….……………………..........…….. 22 5. 2. Dispozice a členění budovy tiskárny …………………………………………… 23 5. 3. Architektonický popis průčelí domu ……………………………………............ 24 5. 4. Kaplička sv. Aloise …………………………………………...………………... 26 5. 5. Rekonstrukce a úpravy objektu …………………………………...……………. 27 6. Rodinná vila Landfrasů v zahradě na Karlově …………………………………….… 28 6. 1. Dispozice domu ……………………………………………………………….... 29 6. 2. Architektonický popis fasády vily …………………………………………….... 30 7. Zahrada Landfrasů na Karlově ………………………………………………………. 32 7. 1. Dispozice zahrady, způsob jejího členění a zahradní objekty ………………….. 33 7. 1. 1. První terasa- gotický pavilon …………………………………………… 34 7. 1. 2. Druhá terasa- chodníček a parter ……………………………………….. 35 7. 1. 3. Třetí terasa- dřevěná besídka a divadelní pavilon ……………………… 37 7. 1. 4. Čtvrtá terasa- salla terena, zřícenina a poustevna ………………………. 38 7. 1. 5. Pátá terasa- giardinetto ……………………………………...………….. 39 7. 1. 6. Šestá terasa- antický pavilon ……………………………...……………. 41 7. 2. Kulturní význam Landfrasovy vily a zahrady ………………………………….. 43 7. 3. Kuloborci v Landfrasově zahradě ………………………………...……………. 44 7. 4. Kuţelna a kuţelník ………………………………………………...………….... 46 8. Vztah Schaffera a Landfrase jako stavitele a stavebníka ……………………………. 46 9. Inspirace a předlohy pro Landfrasovu zahradu …………………………………….... 47 9. 1. Zahrada Marie Isabelly z Vesterloo u Klášteříčku …………………………..…. 48 9. 2. Rozbor zahrady z hlediska stylových typů zahrad ………………………...….... 49 9. 2. 1. Prvky renesanční a barokní zahrady v Landfrasově zahradě …...…....... 49 9. 2. 2. Prvky sentimentální a romantické zahrady v Landfrasově zahradě …… 50 9. 3. Absence prvku vody v zahradě ……………………………………...…………. 52 9. 4. Inspirační zdroje pro Landfrasovu zahradu …………………………………..….53 10. Závěr ………………………………………………………………………………... 57 5
11. Obrazové přílohy ………………………………………………………………….... 59 12. Seznam pouţitých pramenů a literatury ………………………………………….… 84 12. 1. Seznam pramenů ………………………………………………………...…… 84 12. 2. Seznam literatury ……………………………………………………………... 84 12. 3. Seznam zdrojů ………………………………………………………………... 86 13. Seznam Obrazových příloh ……………………………………………………...…. 87
6
1. Úvod Tiskárna a vila Aloise Landfrase se nachází v jiţních Čechách, a to ve městě Jindřichův Hradec. Oba objekty, kterým jsem se rozhodla věnovat svou bakalářkou práci, vznikly na počátku 19. století. Tradice tiskárny ve smyslu tiskařského podniku sahala aţ do 17. století, avšak v této práci jsem se téměř nezaměřila na tiskařskou produkci, nýbrţ na samotnou budovu tiskárny. Tiskárnu Alois Landfras převzal po svém otci Josefu Landfrasovi, avšak hned poté nechal dům, ve kterém byla tiskárna provozována přestavět do dnešní podoby. Nedlouho po té si nechal vybudovat jako své rodinné sídlo vilu s unikátní zahradou na okraji Jindřichova Hradce. Architektem obou objektů byl jindřichohradecký stavitel Josef Schaffer. V první části práce jsem se zaměřila na dějiny tiskařského řemesla v Jindřichově Hradci, které nejsou doposud zcela kompletní. Pokusila jsem se podat co nejkomplexnější obraz vývoje hradeckých tiskáren s vyuţitím syntézy dosavadních poznatků. Dále jsem se zabývala ţivotem Aloise Landfrase, neboť se domnívám, ţe události v jeho ţivotě hrály důleţitou roli pro jeho stavebnickou činnost a následný kulturní význam jeho vily. Druhá část práce je zaměřena jiţ na samotnou budovu Landfrasovy tiskárny. Věnovala jsem se zde otázce datace přestavby domu, dispozici a popisu uměleckých prvků na fasádě objektu, rekonstrukcím a také osobě stavitele Josefa Schaffera a jeho dílu. Třetí část mé práce pojednává o Landfrasově vile se zahradou. Zde jsem provedla podrobný popis stávajícího stavu areálu a pokusila jsem se rekonstruovat obraz původní podoby zahrady na základě dochovaných fotografií a historických záznamů. Následně jsem se zabývala datací objektu, která není zcela jasná, a to díky rozporu mezi literaturou a zakládací listinou, kterou Landfras sepsal v roce 1835. Dále jsem se zabývala účelem objektu, neboť vila se zahradou měla za ţivota Aloise Landfrase význam především kulturní. Slouţila jako centrum společenského ţivota v Jindřichově Hradci. Scházel se zde spolek kuloborců, hrálo se divadlo a pořádaly se zahradní slavnosti. Jak vyplývá z kapitoly věnované popisu zahrady, jedná se o mimořádný architektonický projev v měšťanském prostředí, a proto jsem další část práce věnovala rozboru zahrady z hlediska stylových prvků a zamyšlení se nad případnými předlohami pro toto dílo a také úvaze o vztahu mezi stavitelem Schafferem a stavebníkem Landfrasem. Ve své bakalářské práci jsem si kladla za cíl několik úkolů. Nejprve jsem se chtěla zaměřit na budovu tiskárny z uměleckohistorického pohledu, nikoli na její produkci,
7
kterou se zabývalo jiţ několik autorů, ale na dům a jeho architektonickou podobu. Dále jsem se snaţila přispět k poznání díla Josefa Schaffera shrnutím jeho doloţených staveb a pokusit se charakterizovat jeho architektonický projev. V další části práce jsem chtěla podat ucelený popis zahrady a jejího vybavení provedený na základě vlastní zkušenosti a poukázat na rozdílnost dnešního stavu a původní podoby, a tím přiblíţit hodnotu tohoto areálu v dřívější formě. Mým následujícím cílem bylo ukázat umělecké hodnoty tohoto malého zahradního komplexu a pokusit se vyhledat příbuzná díla nebo předlohy. V neposlední řadě jsem chtěla poukázat a připomenout, ţe kromě umělecké hodnoty, která přetrvala do dnešní doby, spočíval za původního majitele význam vily se zahradou zvláště v pořádání společenských akcí a oţivení kulturního ţivota ve městě. Svou bakalářskou práci jsem se tomuto tématu rozhodla věnovat především z vlastního zájmu o obě stavby a celkově o toto téma také z hlediska historie. Dále pak z důvodu vlastní domněnky, ţe se jedná o umělecké dílo, které si zasluhuje nemalou pozornost, jíţ se mu však v dnešní době nedostává. Dalším důvodem pro mě byla také absence publikace, která by se tiskárnou a vilou zabývala z uměleckohistorického hlediska a poskytovala zdroj souhrnných historických faktů ohledně rodiny Landfrasů, stavitele Schaffera, tiskárny a vily. 1. 1. Zhodnocení literatury a pramenů Téma tiskárny a vily Aloise Landfrase se objevuje převáţně v regionální literatuře a v pracích autorů z této oblasti. Za nejdůleţitější práci k Landfrasově vile a zahradě povaţuji text Zdeňka Wirtha z roku 1911, který vyšel v Uměleckém měsíčníku v témţe roce.1 Wirth nejdříve charakterizuje obecně českou architekturu, dále popisuje ţivot Josefa Schaffera a první kontakt s Landfrasem, který spočíval v přestavbě budovy tiskárny. Dále jiţ pokračuje o nejvýznamnější práci Schaffera, vile a zahradě. Uvádí stěţejní letopočty stavby a následují domněnky o moţných vzorech a inspiraci pro zahradu, coţ je důleţitým bodem tohoto pojednání. Nejpodstatnější je však popis zahrady, jenţ nám poskytuje obraz toho, jak zahrada vypadala v roce 1911, tedy v době, kdy bylo ještě téměř vše zachováno. Kratší texty ohledně vily a zahrady se nacházejí také v publikacích Slavné vily Jihočeského kraje2 od Evy Erbanové a kolektivu autorů z roku 2007 a v Zahradách a
1 2
Zdeněk Wirth, Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1, s. 10- 14. Eva Erbanová- Milan Šilhan- Rostislav Švácha et. al., Slavné vily Jihočeského kraje, Praha 2007. 8
parcích jižních Čech3 od Marie Pavlátové a Marka Erlicha z roku 2004. Oba texty mají spíše encyklopedický charakter. Jsou zde uvedena ţivotopisná data Aloise Landfrase, obecné informace o stavbě a popis zahrady, který převáţně vychází z Wirthova textu. Z historického hlediska, spíše neţ z uměleckého, nahlíţí na vilu historici Jan Muk a Ferdinand Strejček. Jedná se spíše o různé zmínky o událostech u Landfrasů v knihách pojednávajících o všemoţných tématech týkajících se Jindřichova Hradce. Z pera Jana Muka to jsou publikace Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec4 z roku 1937, Z historie některých hradeckých domů5 z roku 1970 a Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta6 z roku 1947. Drobné zmínky se nacházejí i v dalších jeho dílech, avšak jsou většinou stejného charakteru. Z prací Ferdinanda Strejčka bych uvedla jen knihu Z paměti starého hradečana7 z roku 1946, kde se mluví o zahradních slavnostech, které Alois Landfras ve své vile pořádal. Zmínky a kratší pojednání o vile a její zahradě najdeme téţ v dílech Štěpánky Běhalové, odborné knihovnice Muzea Jindřichohradecka, která se specializuje na téma Landfrasů. Nejzajímavější je kapitola v poměrně nové knize Jindřichův Hradec, město nad Vajgarem8 z roku 2008. K dispozici je také absolventská práce Michaely Skuhrové s názvem Obnova antického pavilonu9 z roku 2001, která v roce 2002 vyšla ve zkrácené verzi v Jindřichohradeckém vlastivědném sborníku 10. Práce navrhuje rekonstrukci pavilonu a obsahuje část Zaměření stávajícího stavu, jenţ detailně popisuje celý pavilon a jeho podobu z celkem nedávné doby. Druhou studentskou prací je diplomová práce Petra Jiráčka, syna dnešního majitele Landfrasovy zahrady. Dílo nese název Návrh rekonstrukce klasicistní vily z 19.
3
Marie Pavlátová- Marek Erlich et. al., Zahrady a parky jižních Čech, Praha 2004. Jan Muk, Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1937. 5 Idem, Z historie některých hradeckých domů, Jindřichův Hradec 1970. 6 Idem, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta, Jindřichův Hradec 1947. 7 Ferdinand Strejček, Z paměti starého hradečana, Jindřichův Hradec 1946. 8 Štěpánka Běhalová, Jindřichův Hradec, město nad Vajgarem, Jindřichův Hradec 2002. 9 Michaela Skuhrová, Obnova antického pavilonu v zahradě Landfrasovy vily v Jindřichově Hradci (absolventská práce), Vyšší odborná škola stavební arch. Jana Letzela Náchod, Náchod 2001. 10 Eadem, Landfrasova zahrada v Jindřichově Hradci, Jindřichohradecký vlastivědný sborník, sv. 14, 2002, s. 34- 46. 4
9
století v Jindřichově Hradci11 a je z roku 2004. Přínosem této práce je, ţe obsahuje kompletní popis vily. Obsahuje také popis zahrady a důleţitá historická data. V archivních pramenech se nachází záznam Aloise Landfrase o poloţení základního kamene vily z roku 1835. Z toho se dozvídáme o Landfrasových úmyslech při stavbě vily. Také existuje „velký a podrobný inventář budov i všeho zařízení vnitřního“ z roku 1839, o kterém se zmiňuje Zdeněk Wirth ve svém textu a který se objevuje několikrát i v pracích Mukových. Ten je ovšem ve vlastnictví rodiny Jiráčkovy, kteří jsou majiteli vily, a není k němu přístup. Zábavným odkazem na Landfrasovu zahradu je Píseň složená k slavnostní kulbové večeři v zahradě u Landfrasů. Je z roku 1872 a popisuje srazy členů spolku kuloborců a zábavy, jeţ je doprovázely. K nejvýznamnějším pracím týkajících se Landfrasovy tiskárny patří jednoznačně díla historiků Jana Muka, Ferdinanda Strejčka a archiváře Františka Teplého. Jan Muk se věnuje historii tiskařského řemesla v Jindřichově Hradci jiţ od počátku, a to především v publikaci K dějinám tiskáren v Jindřichově Hradci, zvláště Landfrasovy 12. Stejné téma, doplněné ještě o ţivot Aloise Landfrase, se nachází také v knize Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta13. Ferdinand Strejček se v knihách Jak se probouzel Jindřichův Hradec 14 z roku 1930, Jindřichův Hradec let osmdesátých15 z roku 1916 a Z paměti starého hradečana16 z 1946 zabývá různými tématy o Jindřichově Hradci a jeho obyvatelích, přičemţ zde můţeme najít i události týkající se rodiny Landfrasů, tiskárny a vily. Knihy obsahují historické informace spíše z hlediska provozu tiskárny a také literární činnost Aloise. Na tato data je nutné nahlíţet s mírnou opatrností, neboť v některých textech Mukových nalézáme upozornění na některé chyby, kterých se Strejček dopustil. Jedná se například o mylné Strejčkovo tvrzení, ţe Josef Landfras, Aloisův otec, přišel do Jindřichova Hradce poprvé aţ v roce koupi tiskárny. To Muk vyvrací důkazem v podobě překladu úvodu tzv.
11
Petr Jiráček, Návrh rekonstrukce klasicistní vily z 19. století v Jindřichově Hradci (diplomová práce), Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 2004. 12 Jan Muk, K dějinám tiskáren v Jindřichově Hradci, zvláště Landfrasovy, Jindřichův Hradec kolem roku 1930 (přesný rok tisku neuveden). 13 Idem, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6). 14 Ferdinand Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1930. 15 Idem, Jindřichův Hradec let osmdesátých, Jindřichův Hradec 1916. 16 Idem, Z paměti starého hradečana, Jindřichův Hradec 1946. 10
cechovní knihy17, zaloţené Josefem, kde sám uvádí, ţe jiţ před koupí tiskárny byl v Hradci tovaryšem u svého tiskařského předchůdce Hilgartnera. Dalším zdrojem historických dat a událostí ohledně Landfrase a jeho tiskárny jsou Dějiny města Jindřichova Hradce18 od archiváře Františka Teplého. Dějiny mají několik dílů a jsou velmi rozsáhlé. O Landfrasech se dozvídáme převáţně z druhého dílu svazku prvního a pak také z Části kulturní, která druhý díl doplňuje. Za velmi přínosné povaţuji také texty Štěpánky Běhalové, například drobnou publikaci 200 let Landfrasovy tiskárny 1797- 199719, vydanou k příleţitosti výročí. Dále článek ve Sborníku příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny, který nese název Landfrasova tiskárna a Jindřichův Hradec20. V tomto sborníku se nachází ještě Genealogie rodu Landfrasů21 od Jiřiny Psíkové, která přináší přehled stručných ţivotopisných dat Aloise a jeho nejbliţších příbuzných. K samotné budově tiskárny existuje Technická zpráva rekonstrukce objektu22, která je uloţena na NPÚ v Českých Budějovicích. Je z roku 1993 a vznikla při rekonstrukci objektu za účelem umístění administrativního provozu Všeobecné zdravotní pojišťovny. V technické zprávě je zaznamenán stávající stav budovy, popsány opravy a je zde také plán hlavní fasády domu. Landfrasova tiskárna je zapsána mezi Nemovité kulturní památky, a tak je k dispozici její evidenční list 23. List obsahuje základní informace, popis a také fotografie z doby před rekonstrukcí v roce 1993. Dalším zdrojem ohledně ţivota Aloise Landfrase jsou encyklopedie, a to Riegrův slovník naučný a Ottův slovník naučný24, v nichţ se nachází Aloisův ţivotopis. K osobnosti stavitele vily a tiskárny Josefa Schaffera neexistuje téměř ţádná literatura. Jeho krátký ţivotopis se objevil v článku Zdeňka Wirtha 25. Popisy některých 17
Jan Muk, K dějinám tiskáren (pozn. 12). Franrišek Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce I- II, Jindřichův Hradec 1927- 1936. 19 Štěpánka Běhalová, 200 let Landfrasovy tiskárny 1797- 1997, Jindřichův Hradec 1997. 20 Eadem, Landfrasova tiskárna a Jindřichův Hradec, in: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. Výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny, Jindřichův Hradec 1998, s. 38- 45. 21 Jiřina Psíková, Genealogie rodiny Landfrasů, in: idem, 46- 49. 22 Technická zpráva, Jindřichův Hradec, Balbínovo nám. č. 15, rekonstrukce objektu, NPÚ- ÚOP České Budějovice. 23 Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice. 24 Heslo Landfas Alois Josef [bez uvedení autora], in: Sdruţení pro Ottův slovník naučný, Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, 15. díl, Krajčij-Ligustrum, Praha 1999, s. 614. 18
11
staveb a domů, které Schaffer přestavoval, najdeme v Soupisu památek historických a uměleckých v Království českém v politickém okrese jindřichohradeckém 26 od Josefa Nováka z roku 1901, a to jen budov v Jindřichově Hradci, neboť celkové jeho dílo není úplně probádáno. Jako zdroje při zařazení do kontextu s evropskou architekturou povaţuji za vhodné všeobecně knihy o klasicismu. Nejlepší z nich je nejspíše publikace kolektivu autorů Neoclassicism and romanticism: architecture, sculpture, painting, drawings: 1750-184827, jejímţ editorem je Rolf Toman. K českému klasicismu je pak vhodná řada Dějiny českého výtvarného umění, 1780- 189028 od kolektivu autorů. Při hledání vzorů pro Landfrasovu zahradu jsem vybrala knihy různého charakteru o zahradní architektuře. Zajímavá je kniha Historické zahrady v Čechách a na Moravě29 z roku 1957 od kolektivu autorů, která přináší celkový přehled proměn zahrady v jednotlivých časových obdobích a slohách. Publikací, která pojednává o evropské zahradní architektuře je rozsáhlá kniha Rolfa Tomana a kolektivu autorů Gartenkunst in Europa: von der Antike bis zur Gegenwart30 z roku 2005. Někteří autoři, kteří se zabývají Landfrasovou zahradou, uvádí, ţe při stavbě se nechal Landfras inspirovat zahradou Isabely z Westerloo, kterou nechala vybudovat v Jindřichově Hradci při Kláštěříčku. Původní vzhled se jiţ nezachoval, avšak její popis nalézáme v knize Jana Muka Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec, coţ povaţuji za přínosné. Celkově bych literaturu a prameny k tématu tiskárny a vily Aloise Landfrase hodnotila převáţně kladně. Nejvíce podkladů je převáţně historického charakteru, neţ uměleckohistorického, a to díky historikům a archivářům, kteří se tímto tématem zabývali nebo zabývají. Stejně tak k činnosti tiskárny se dochovalo dostatečné mnoţství informací. Avšak práce s prameny týkajícími se přestavby tiskárny a stavby vily se zahradou je problematická, neboť například stavební plány objektů se buď nedochovaly, anebo jsou v soukromém vlastnictví majitelů vily, stejně jako podrobný inventář vybavení z roku
25
Viz Wirth (pozn. 1). Josef Novák, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém v politickém okrese Jindřichohradeckém, Jindřichův Hradec 1901. 27 Rolf Toman (ed.), Neoclassicism and romanticism: architecture, sculpture, painting, drawings: 17501848, Cologne 2000. 28 Naděţda Blaţíčková- Horová- Taťána Petrasová- Helena Lorenzová et. al., Dějiny českého výtvarného umění 1780- 1890, Praha 2001. 29 Zdeněk Dokoupil- Pavel Neumann- Dušan Riedl et. al., Historické zahrady v Čechách a na Moravě, Praha 1957. 30 Rolf Toman (ed.), Gartenkunst in Europa: von der Antike bis zur Gegenwart, Köln 2005. 26
12
1839. Avšak navzdory tomu jsou k dispozici práce, popisy a záznamy dnes jiţ neţijících autorů, kterým se dříve podařilo získat podrobnější informace. 2. Historie tiskáren v Jindřichově Hradci Landfrasova tiskárna získala jméno po svém majiteli Josefu Landfrasovi, který se zaslouţil o vzestup tohoto tiskařského podniku. Avšak vrcholného období v produkci a svého významu dosáhla tiskárna aţ za následovníka Josefa Landfrase, a to jeho syna Aloise. Landfrasova tiskárna se stala prosperujícím podnikem, který fungoval aţ do poloviny 20. století, avšak byl zaloţen na jiţ mnohem dříve vzniklé tiskařské tradici v Jindřichově Hradci. Jak zapsal Jan Muk, jiţ sám Josef Landfras se zajímal o své předchůdce v tiskařském řemesle v Hradci, a proto do úvodu cechovní knihy tiskárny zapsal své poznatky.31 Podle Muka je to velmi cenné doplnění informací, které ve svých pracích zaznamenali František Teplý32 a Ferdinand Strejček 33. I přes to, ţe se historií tiskáren v Hradci zabývalo a zabývá jiţ několik historiků, obraz tohoto vývoje je stále neucelený a nejasný. Některé informace se neshodují a navzájem se překrývají. Úplně první zmínky o řemesle knihtiskařů pocházejí jiţ z roku 1613. V Hradci byl tehdy zaznamenán tiskař Kryštof Haugenhoffer. 34 V průběhu sedmnáctého století zřejmě tiskařské řemeslo provozoval jistý Jan Jakeš, neboť Jan Muk napsal: „[…] knihovník premon. kláštera v Teplé P. J. V. Vacek upozornil mě, že v této knihovně je kniha vydaná v J. Hradci 1674 u Jana Jakše […]“.35 František Teplý ještě do sedmnáctého století zařazuje tiskaře Hagendorfa. 36 Další knihtiskař je znám aţ z počátku 18. století, a to jistý Jan Svoboda, který se zde chtěl usadit. To mu bylo povoleno pouze s podmínkou, ţe nebude v řemesle škodit oběma hradeckým knihařům a nebude prodávat vázané knihy. Písemné prameny jasně hovoří o Svobodovi aţ záznamem z 13. října 1713, kdy zaţaloval jednoho z knihařů pro dluh a téţ se zde uvádí, ţe provozoval tiskárnu se sídlem v Panské ulici č. p. 122.37 Po 31
Muk, K dějinám tiskáren (pozn. 12). František Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce II, sv. 3, Jindřichův Hradec 1934. 33 Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec (pozn. 14). 34 Běhalová, Landfrasova tiskárna (pozn. 20), s. 38. 35 Muk, K dějinám tiskáren (pozn. 12), s. 5. 36 Viz Teplý (pozn. 32). 37 Muk, K dějinám tiskáren (pozn. 12), s. 2. 32
13
něm měl údajně podle Muka tiskárnu převzít Jakeš, který jí vlastnil aţ do roku 1735 a jeho faktorem měl být František Petr Hilgartner. Josef Landfras ještě uvádí, ţe nástupcem Jana Svobody byl jistý Schönstein, avšak o jeho osobě a okolnostech přechodu tiskárny na něj není dnes nic známo. Dalším majitelem se pak stal František Petr Hilgartner. Ten, podle zjištění Josefa Landfrase, tiskárnu později převedl na svého syna Vojtěcha Václava Hilgartnera, a to v roce 1753. Za Václava Vojtěcha Hilgartnera se tiskárna dočkala značného rozkvětu. Dostatek zakázek zajistil přísun financí, a tak mohlo být rozšiřováno vybavení tiskárny. Tiskly se zde tituly v jazyce německém, ale i českém. Produkce tiskárny se skládala především z tisku modlitebních a výchovných knih. Záznam o některých knihách, které Hilgratner vydával, zapsal Ferdinand Strejček. Byla to například tato díla: Makbet, vůdce šotského vojska (1782), Kupec Benátský (1782), Potěšitelné psaní pro takové dospělé panny, které již dávno sobě vinšovaly, aby vdané byly (1782), Ruční kancionál domovní i pocestný s připojenou knížečkou modliteb (1783) nebo Rozmlouvání jednoho Helvetského vyslance (1784).38 Později se však Hilgartner rozhodl a do tisku dával jen evangelické, poučné a výchovné knihy, které nešly na odbyt a později byl nucen prodat je určitému kupci. 39 Nedlouho po tomto nezdaru Hilgartner zemřel. Tiskárnu po jeho smrti zakoupil Josef Landfras, otec Aloise a zakladatel podniku Landfrasovy tiskárny v Jindřichově Hradci. Josef byl ještě za Hilgartnerova ţivota tovaryšem a zaměstnancem v jeho tiskárně. Takto se sám vyjádřil v úvodu své cechovní knihy, a to se ukázalo jako cenná doplňující informace poznatků o rodině Ladfrasů, neboť v dřívějších publikacích bylo zcela chybně uváděno, ţe Josef Landfras, příbramský rodák, se do Jindřichova Hradce přistěhoval aţ téhoţ roku, kdy koupil tiskárnu.
40
Dnes je
známo, ţe ještě před rokem 1797 si Josef otevřel vlastní knihařství a také, ţe se přiţenil do rodiny výrobce berlínské modři Grosse, čímţ se zařadil do společensky vyšších vrstev. Po smrti mistra Hilgartnera nechtěl ţádný z jeho synů pokračovat v řemesle, a tak byla tiskárna dána do draţby. A právě tehdy o ní Josef projevil zájem. I přes jistou nerozhodnost spojenou s nedostatečným jměním nakonec na popud své manţelky Heleny tiskárnu koupil. Josefova choť dostala věnem dům č. p. 1841, který se stal sídlem tiskárny. Podnik se slibně rozvíjel, Landfras dokončoval některé zakázky začaté jiţ jeho učitelem a 38
Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec (pozn. 14), s. 165- 166. Např. kancionály, perlinky, katechismy. 40 F. Teplý, F. Strejček. 41 Jako dům č. p. 18 je budova tiskárny uvedena v – Muk , K dějinám tiskáren (pozn. 12), s. 3. – Avšak dnes je to č. p. 15/I. 39
14
k nim přidal tisk modlitebních a historických knih a také vydávání českých písní. Za vytěţené peníze chtěl Josef opravit celkem zchátralou budovu tiskárny, avšak 19. 5. 1801 postihl město poţár a Landfrasův dům proměnil v trosky. Část tiskařského zařízení se podařilo zachránit a zbytek později obnovit. Stejně tak, za pomoci několika zámoţných lidí, byla znovu postavena budova tiskárny. Brzy na to byl tiskařský podnik uveden opět do chodu a zájem o tituly tištěné Landfrasovou tiskárnou se zvýšil na tolik, ţe kromě českých zakázek byly přijímány i objednávky z Moravy, Slezska, Rakouska, Štýrska a Saska. Tiskárna také od roku 1803 tiskla úřední dokumenty pro krajský úřad v Táboře. Proto tam měla i jeden lis, který ale byl později přesunut zpět do Hradce a tiskoviny byly do Tábora posílány. 42 Kdyţ se v roce 1818 vrátil do rodného města Josefův syn Alois, který studoval filozofii v Praze, byl v tiskárně přijat jako učedník a začal se také podílet na jejím chodu. Díky němu je zde patrná snaha o vydávání nových titulů od současných autorů. Škála druhu vydávané literatury tím byla rozšířena z náboţenské a zábavné o naučnou. Také díky Aloisově snaze začala tiskárna vydávat i soudobá česká díla, jako byla například učebnice němčiny od Antonína Lišky.43 Jiţ od přijetí za učedníka měl Alois na produkci tiskárny velký vliv, avšak zcela převedena na něj byla aţ v roce 1826. Pod vedením Aloise získala tiskárna postupem času svůj stálý okruh autorů. Mezi prvními byl Josef Hýbal, Václav Radomil Kramerius a Jan Hřebeský, v pozdější době pak F. D. Kamarýt, J. Šrámek, J. Procházka nebo K. Müller. Alois tiskařský podnik vedl s úspěchem dvaatřicet let a po té ho roku 1858 předal svému synu Vilémovi, kterému vypomáhal aţ do své smrti v roce 1875. Po roce 1860 byl pro tiskárnu ustálen název A. Landfras a Syn, který jí zůstal aţ do konce její činnosti. Pod vedením Viléma spolupracovala tiskárna s příbramským nakladatelem Eugenem
Petersonem,
v osmdesátých
letech
přijímala
drobnější
zakázky
od
jindřichohradeckých škol a spolků, tiskla učebnice a v roce 1871 vydala první číslo týdeníku Ohlas od Nežárky, který posléze vycházel téměř sedmdesát let. V roce 1897 se slavilo sto let od zaloţení Landfrasovy tiskárny a při této příleţitosti jí byl udělen titul C. K. dvorní. 44 Několik let po této události Vilém zemřel a rodinný podnik přešel na jeho syna Viléma Bohumila, který pro tiskárnu získal některé nové autory. Navázal spolupráci s Ferdinandem Strejčkem a byl pověřen městem, aby 42
Běhalová, Landfrasova tiskárna (pozn. 20), s. 39. Ibidem, s. 40. 44 Císařská a královská dvorní tiskárna. 43
15
vydal několikadílné spisy Dějiny města Jindřichova Hradce od Františka Teplého. Vilém Bohumil byl za svůj tiskařský přínos odměněn několika oceněními, například získal zlatou medaili dobrých zásluh od papeţe Pia X. Po náhlé smrti Viléma Bohumila v roce 1931 musela ve vedení tiskárny pokračovat jeho manţelka Marie Landfrasová s pomocí dcery Marie, provdané Jiráčkové. Nová majitelka se snaţila udrţet tiskárnu v dosavadním chodu, avšak vzrostlá konkurence v podobě dalších dvou nových tiskáren v Hradci ji donutila k pronajmutí Františku Pfauserovi v roce 1940. Ten dále pokračoval v tisku a vydávání Ohlasu od Nežárky, který byl však brzy zastaven výnosem tiskového odboru Ministerstva lidové osvěty. V padesátých letech došlo k vyjasnění majetkového poměru k vybavení tiskárny mezi Marií Landfrasovou, Marií Jiráčkovou a Františkem Pfauserem a převedení několika tiskařských strojů do vlastnictví Národního podniku Jihočeské tiskárny.
Historii a také
činnost Landfrasovy tiskárny ukončil výměr finančního odboru Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci, podle kterého se Landfrasova tiskárna stala majetkem státu.45 3. Ţivot Aloise Landfrase Alois Josef Landfras se narodil 24. dubna roku 1797 v Jindřichově Hradci. Po ukončení
hlavní
školy se stal jedním z prvních ţáků opětovně otevřeného
jindřichohradeckého gymnázia. To bylo před časem zrušeno jezuity a v roce 1807 díky zásluhám tehdejšího faráře Jandery znovu zřízeno. Během šestiletého studia na gymnáziu jednou v pololetí propadl z latinské gramatiky, avšak školu nakonec dokončil s úspěchem. Také docházel do hradecké hlavní školy na vyučování pro kandidáty na učitele, a tam získal vysvědčení soukromého učitele. Po ukončení hradeckých studií odešel do Prahy studovat filosofii. 46 V Praze se seznámil s prostředím českého probuzeneckého hnutí a některými tehdejšími spisovateli, například Janem Hyblem. Alois se k tomuto hnutí jasně přihlásil, a to tím způsobem, ţe „o prázdninách 1818 spolu s Janem Vladykem podali žádost ke krajskému úřadu, aby jim bylo dovoleno v Hradci hrát české divadlo ve prospěch chudé mládeže. Krajský úřad, ač magistrát města vzhledem k sociálnímu účelu žádost doporučil,
45
Běhalová, Landfrasova tiskárna (pozn. 20), s. 43. Uvedené ţivotopisné údaje pocházejí z – Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 7- 8. – Viz Sdruţení pro Ottův slovník naučný (pozn. 24), s. 614. 46
16
5. září zamítl žádost se zajímavým odůvodněním- totiž s poukazem na disciplinární předpisy a na to, že žadatelé neprokázali při letošních závěrečných zkouškách při svých studiích náležitý prospěch a aby tedy o prázdninách dohonili, co zanedbali.“47 Toto zamítnutí sice Aloisovi neumoţnilo zahrát v Jindřichově Hradci divadlo v jazyce českém, ovšem od jeho probuzeneckých snah ho neodradilo. Ke studiím do Prahy se však nenavrátil, ale podstoupil výběrové řízení v tiskárně svého otce a byl přijat do učení. O tomto faktu svědčí záznam z učňovských zápisů z takzvané cechovní knihy zaloţené Josefem Landfrasem, který 26. prosince roku 1818 podepsal a potvrdil svědek Mattias Pavelka. Zápis zní takto: „Po výslechu všech členů slav. umění knihtiskařského v mé privilegované tiskárně nebyla žádná závada zjištěna, aby můj syn Alois jako člen tohoto slav. knihtiskařského umění nebyl přijat a tak byl tento dnes níže uvedeného roku a dne za učedníka propověděn a prohlášen a uznán za tovaryše tohoto umění.“ 48 Od té doby se Alois podílel i na chodu tiskárny. Například pomáhal při výběru titulů tisků a také se sám snaţil o literární činnost, která spočívala v překladech, ale i ve vlastních prvotinách. Ještě v roce 1818 byla Josefem Landfrasem vydána kniha s názvem Umění, kterak ženy s muži šťastny býti a vážnost si získati mohou od Aloise Landfrase.49 Po této knize následovaly příběhy Zločinec skrze ztracenou čest a Krčma v lese, dále překlady veseloher do jazyka českého Příbuzenství a Zazděné okno.50 První kniha, tištěná jiţ pod Aloisovým jménem, pochází z roku 1825. To svědčí o tom, ţe tiskárnu převzal od otce jiţ v tom roce, i kdyţ smlouva o převedení tiskárny a dalšího Landfrasova majetku je aţ z 10. ledna 1826. Celkový majetek se skládal z domu č. p. 1851 v hodnotě 3 000 zl. c. m., tiskárny a skladu s cenou 6 400 zl. c. m., zahrady na Karlově za 1 000 zl. c. m. a hotového dědického podílu 4 000 zl. c. m. 52 Podmínkou tohoto dědictví ovšem bylo ponechat byt v domě rodičům a vyplatit svoji sestru Eleonoru, která nebyla ještě provdaná. Brzy po svém nástupu do čela tiskárny, získal Alois pro svůj podnik významného faktora: Václava Radomila Krameria, syna Václava Matěje, majitele České expedice. Odkoupil od něj také celý sklad České expedice a práva přetisku sedmatřiceti českých knih v roce 1829 a v roce 1839 dalších dvaatřiceti. 47
Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 8- 9. Idem, K dějinám tiskáren (pozn. 12), s. 7. 49 Idem, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 9. 50 Ibidem. 51 Dnes č. p. 15/I. 52 Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 10. 48
17
Ohlas tiskárny a Landfrasova jména se šířil kromě tisku hojného počtu titulů také tiskem kalendářů, snářů, proroctví, modlitebních knih, pouťových a náboţenských písniček. Mezi nimi byla například tato díla: Beránek, útěšná povídka na důkaz, že Bůh tajnými cestami svými neštěstí člověka vždycky v dobré obrací (1826), Náboženský křesťan, modlící se dle ducha kat. církve (1827, 1832), Nebeský budíček (1827, 1830, 1832), Ouplné umění kuchařské od Václava Pacovského (1827), Železná košile od Václava Rodomila Krameria (1831), Epištoly a evangelia, která času postního a při mši sv. čtena bývají (1836), Krátké navedení k počítání z hlavy, se zásobou 358 příkladův a uložení (1841) či Hedvábnictví v Čechách, čili naučení o moruši a pěstování hedvábných červů (1845).53 Důkazem prosperity podniku bylo zaloţení několika filiálek tiskárny, a to v Českých Budějovicích, Táboře a Pelhřimově. Kromě tiskárny samotné si Landfras zřídil ještě v roce 1849 půjčovnu knih a čítárnu. V té byly k dispozici knihy v jazyce českém, německém, anglickém a francouzském. Podle Jana Muka by bylo chybou domnívat se, ţe otevření půjčovny bylo jen další knihkupeckou aktivitou Aloise, neboť to bylo spíše součástí jeho kulturního poslání a zároveň k tomu byl jiţ léta nabádán veřejností.54 Díky úspěšnosti podniku jiţ za Aloisova otce Josefa, mohl Alois hned po převzetí nechat zrenovovat starou budovu tiskárny na Balbínově náměstí podle návrhu jindřichohradeckého architekta Josefa Schaffera.
Z původního jednopatrového domu
nechal udělat dvoupatrový s novou fasádou. Roku 1827 nechal ještě při budově tiskárny vybudovat kapličku, zasvěcenou sv. Aloisovi, patronu studentů. V roce 1852 vystavěl rodinnou hrobku na hřbitově Nejsvětější Trojice, jejíţ podobu navrhoval také Josef Schaffer. Práce se však ujal Jan Kocáb, neboť Schaffer jiţ několik let před stavbou zemřel. 55 V roce 1825 započal také se stavbou rodinné vily a zahrady na Karlově u řeky Neţárky v Jindřichově Hradci. Tímto úkolem byl pověřen opět Josef Schaffer. Stavba byla dokončena roku 1839. Alois Landfras se stal oporou všech buditelů v Jindřichově Hradci. Angaţoval se jak v literární oblasti, divadelnictví, tak i ve školství. Od roku 1824 suploval na hradeckém gymnáziu a získal také funkci školního dozorce, kterou vykonával po čtyřicet let. Jeho úkolem bylo starat se o povznesení ducha školy. Dokonce sám z vlastních zdrojů přispěl k renovaci interiéru školní budovy, která sídlila v bývalém jezuitském semináři. 53
Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec (pozn. 14), s. 166- 172. Muk, Alois Landfras, probuzenecký (pozn. 6), s. 16. 55 Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 36. 54
18
Nechal pořídit nové školní lavice a opravit kapli sv. Víta, do níţ objednal nový oltářní obraz. Později byl jmenován světským dozorcem nad učitelskou preparandou, která zde byla zaloţena v roce 1842. Také se společně s tehdejším ředitelem gymnázia zaslouţili o rozšíření na osmileté, a to tím, ţe jeli navštívit a přimluvit se za tuto věc k ministrovi školství Thunovi. Roku 1841 byl zvolen do městské rady a roku 1850 se stal starostou města. Jako starosta se zaslouţil o rozkvět podoby Jindřichova Hradce. Nechal například vybudovat nové městské sady s promenádou56 nebo opravit hřbitov Nejsvětější Trojice a opatřit ho plotem a zdí. V roce 1861 při nových volbách byl sveden boj mezi dvěma politickými stranami, a to stranou „panskou“ zámecko- landfrasovskou a stranou „demokratickou“ českoněmeckou občanskou opozicí. 57 Landfras se musel nakonec vzdát své pozice v čele města. Přesto však neztratil na pověsti váţeného občana a roku 1862 byl zvolen ředitelem nově vzniklé Jindřichohradecké Spořitelny. Od mládí Landfras rád cestoval po celých Čechách, přičemţ osobně navštěvoval své zákazníky. Několikrát byl také v Rakousku a Německu, jednou cestoval také do Itálie. Působení Aloise Landfrase výstiţně zachytil Zdeněk Wirth: „Je málo osobností tak charakteristických, které by označovali prostě svým jménem půl století vývoje venkovského města, jako tento vzdělaný impressor, ovládající celý český jih i Slovensko svým obchodem od r. 1825 až do let 1860tých a rozhodující jako radní a později purkmistr několik desetiletí všechny veřejné záležitosti v městě.“58 Alois Landfras zemřel 9. května 1875 ve věku osmasedmdesáti let jako váţená a uznávaná osobnost jindřichohradeckého kraje. Po jeho smrti vydal časopis Ohlas od Nežárky nekrolog, ve kterém byly připomenuty jeho zásluhy jakoţto starosty města.
4. Stavitel Josef Schaffer Josef Schaffer, stavitel Landfrasovy tiskárny a vily se zahradou, se narodil v roce 1752.59 Místo jeho narození není známo a také o jeho ţivotě a činnosti je dnes málo zpráv. Z 18. století nejsou doloţeny ţádné jeho stavby. První stavby, u kterých je známo, ţe je Schaffer přestavoval, jsou některé domy v Jindřichově Hradci po roce 1801 po 56
Dnes Husovy sady. Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 19. 58 Viz Wirth (pozn. 1), s. 11. 59 [PV] Pavel Vlček, heslo Schaffer Josef, in: Pavel Vček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 579. 57
19
ničivém poţáru, který Hradec zachvátil (obr. 1). Jak je uvedeno jiţ výše, byly to například domy č. p. 6 a č. p. 156 ve Svatojánské ulici. 60 Při poţáru byla značně poničena také hradecká radnice (obr. 2a- b). S jejími opravami začal Václav Fiedler, po němţ práci převzal Schaffer a s opravou byl hotov do roku 1807.61 Další stavbou, jejíţ rekonstrukce mu byla svěřena, byl jindřichohradecký sirotčinec. Oprava tohoto domu č. p. 31 byl hotova v roce 1811.62 Významnou zakázkou, kterou Schaffer získal, byla velmi rozsáhlá přestavba proboštského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci (obr. 3). Velkou část kostela zničil poţár v roce 1801. Byly zničeny krovy a shořelo téměř všechno vnitřní vybavení kostela. Zřítila se klenba chóru, dva pilíře hlavní lodi při triumfální oblouku, byla zničena věţ a následkem dešťů, které přišly po poţáru, byly téměř zničeny kříţové klenby ve všech třech lodích. Stavební práce, které Schaffer řídil, probíhaly mezi léty 1808 aţ 1828.63 Josef Novák v Soupisu památek také uvádí dům č. p. 69 v Jindřichově Hradci, o kterém píše, ţe jeho stavitelem byl Josef Schaffer a dům dostavěl ve dvacátých letech devatenáctého století po Aloisi Landfrasovi hrabě La Montaique, coţ byl podle Nováka emigrant narozený roku 1770 v Avignonu.64 O něco později, po roce 1822, vystavěl Schaffer budovu dnešního kina zvanou Střelnice (obr. 4a- b), kde se scházel ochotnický spolek. Dříve na tomto místě probíhal parkán, na kterém pořádali svá cvičení jindřichohradečtí ostrostřelci, a podle toho také získala budova své jméno. 65 Čelní fasáda stavby si však nedochovala svou původní podobu, neboť byla několikrát upravena. Schaffer pracoval i na několika zakázkách v okolí Jindřichova Hradce. Jedná se například kapli sv. Barbory v kostele sv. Bartoloměje v Kunţaku, ke které vypracoval plány, ale stavbu prováděl zednický mistr Tom. Broisel, 66 nebo o továrnu v Nové Včelnici. Z toho, ţe byl po poţáru města Schafferovi svěřen vcelku vysoký počet zakázek, se dá usuzovat, ţe v té době jiţ měl v Hradci jistou prestiţ. To odvodil Zdeněk Wirth také z jeho nabytého majetku. Do roku 1803 obýval Schaffer dům na Rybničním předměstí,
60
Viz Wirth (pozn. 1), s. 11. Viz Novák (pozn. 26), s. 261. 62 Viz Wirth (pozn. 1), s. 11. 63 Viz Novák (pozn. 26), s. 229. 64 Ibidem, s. 268- 269. 65 www.jh.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013. 66 Viz Novák (pozn. 26), s. 317. 61
20
kdeţto po té se přestěhoval na náměstí do domu č. p. 172, v roce 1831 do čísla 176 a roku 1838 zemřel v domě č. p. 122/I. 67 Stavitelským úkolům po roce 1801 určitě předcházely další, o kterých se zatím nepodařilo nic zjistit. Díky poţáru a nutnosti četných oprav a rekonstrukcí, měl jistě dost pracovních příleţitostí, a tak si zřejmě získal jako stavitel úctu u obyvatel města. Kdyby tomu tak nebylo, Alois Landfras by si ho nejspíše nevybral pro realizaci přestavby domu své tiskárny a pro novostavbu rodinné vily a zahrady. Tvorbu Josefa Schaffera poznáváme aţ v době, kdy mu bylo jiţ přes padesát let. Téměř celou druhou polovinu svého ţivota zasvětil práci na nejvýznamnějších dílech své tvorby. Zdeněk Wirth se domnívá, ţe jako architekt byl Josef Schaffer vychován v duchu barokní tradice.68 Na svých stavbách pouţíval barokní prvky, které libovolně kombinoval s prvky klasicismu. V případě přestavby proboštského kostela Nanebevzetí Panny Marie však vyuţil prvky gotizující. Opravil zdivo a ţebrové klenby v lodích kostela, v chóru pak vystavěl novou klenbu kříţovou. Na poničenou věţ kostela přistavěl nový krov a střechu v podobě upravené barokní helmice, na níţ nasadil gotizující vikýře. V Schafferově díle nalézáme některé prvky, které by se daly označit jako typické pro jeho stavby. Při porovnání fasád Landfrasovy tiskárny (obr. 5), hradecké radnice a domu č. p. 69 na Masarykově náměstí (obr. 6) se pro něj jeví jako příznačný prvek uţ jen samotné rozčlenění fasády, a to přízemí zvýrazněné pásovou rustikou a další patro či patra s hladkou fasádou. Také začlenění oken za pomoci suprafenester a parapetních výplní je pro jeho tvorbu charakteristické. V tomto ohledu se Landfrasově tiskárně nejvíce podobá dům na Masarykově náměstí. Schaffer zde vyuţil velmi podobné formy prvků, ať uţ se jedná o trojúhelné nadokenní římsy nesené konzolami nebo drobné florální motivy provedené ve štuku jako výzdoba parapetních výplní či suprafenester (obr. 7a- b). Charakteristické je zde také rozdělení fasády pomocí kordonové římsy a korunní římsy s motivem zubořezu. Zubořez pouţil Schaaffer také na trojúhelném štítu edikuly na fasádě tiskárny, na kapličce sv. Aloise a v tympanonu antického pavilonu v zahradě Landfrasovy vily. V případě domu na Masarykově náměstí a budovy tiskárny je zubořez zdoben shodným prvkem ve tvaru prohnutého listu. Celkově by se Schafferova tvorba mohla charakterizovat jako velmi přizpůsobivá dané situaci budovy, jejímu účelu a jistě také přání stavebníka. Při přestavbách městských domů vyuţíval Schaffer barokní formy, které libovolně přetvářel a kombinoval je 67 68
Viz Wirth (pozn. 1), s. 11. Ibidem. 21
s běţnými prvky tehdejšího klasicismu a empíru, jako byl například motiv slunce, trojúhelný tympanon či vlys s triglyfy pod korunní římsou. Naopak při přestavbě sakrálních staveb, jako byl kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci a kaple sv. Barbory při kostele sv. Bartoloměje v Kunţaku, respektoval jejich gotické formy a vyuţil jich. 5. Budova Landfrasovy tiskárny Hlavní budovou, kde sídlila Landfrasova tiskárna, byl jiţ od roku 1797, kdy Josef Landfras tiskárnu zakoupil v draţbě, dům na Balbínově náměstí. Tuto budovu pro tiskárnu poskytla Josefova manţelka Helena, která ji dostala společně s několika sty zlatých věnem. Jak Josef napsal v úvodu cechovní knihy, byl dům „sice zchátralý, ale pro mé řemeslo ještě vždy dosti prostranný.“69 Dnešní adresa domu je Balbínovo náměstí 15, avšak kdyţ zde Josef zřizoval tiskárnu, označení domu bylo č. p. 18. A právě s názvem „dům č. p. 18“, jako označení pro budovu Landfrasovy tiskárny, se setkáme ve starší literatuře. 5. 1. Otázka datace přestavby domu Jaká byla přesná podoba „zchátralého“ domu, kdyţ zde na konci 18. století fungovala tiskárna, dnes nevíme. Je známé pouze to, ţe se jednalo o přízemní budovu a podle průzkumu v roce 1965 se z původního objektu dochovala kříţová klenba v přízemí, obvodní zdivo a sklep. 70 Přestavbu domu, ke které byl Josef více méně donucen, zapříčinil velký poţár v Jindřichově Hradci. Propukl 19. května 1801 a rozšířil se z domu kotláře Ignáce Hybera na Náměstí Míru. Jak popisuje Josef v úvodu cechovní knihy, strávil poţár na 320 domů v Hradci a v hromadu sutin proměnil i dům na Balbínově náměstí. Některé zdroje uvádějí, ţe přestavba do dnešní podoby, kterou řídil stavitel Josef Schaffer, započala jiţ právě po zmíněném poţáru.71 Avšak ve většině literatury se nachází datace přestavby aţ do doby, kdy tiskárnu převzal Alois Landfras, coţ znamená mezi léty 1825 aţ 1827.72 Tato datace se zdá pravděpodobnější, jelikoţ Alois přebíral tiskárnu v době jejího rozkvětu, kdy o zakázky nebyla nouze, a měl k dispozici nemalý finanční obnos. Naproti 69
Muk, K dějinám tiskáren (pozn. 12), s. 3. Viz Evidenční list (pozn. 23). 71 Ibidem. 72 Viz Wirth (pozn. 1). - Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6). - Muk, Z historie některých hradeckých domů (pozn. 5). Atp. 70
22
tomu po poţáru přišel Josef o velkou část svého majetku a tiskařského vybavení a jak sám píše „začal hromadu sutin překopávati a všemožně v budovu obývací schopnou přeměňovati“73, a to pouze díky několika půjčkám. Proto se nezdá pravděpodobně, ţe by do podoby, kterou má budova dnes, byla přestavěna jiţ v této době. Avšak mohlo by být moţné, ţe po poţáru se přestavby přeci jen ujal Josef Schaffer, neboť je doloţeno, ţe právě po ničivém poţáru přestavoval několik měšťanských domů v Hradci, například č. p. 6 a č. p. 156.74 Ovšem do dnešní podoby dům po poţáru určitě upraven nebyl, neboť Josefovi se jistě nejednalo o zkrášlení sídla svého podniku, ale hlavně o to, aby měl tiskárnu kde provozovat. Bylo by tedy moţné, ţe pokud se Schaffer ujal přestavby domu po poţáru, o několik let později se ke stavbě vrátil, aby ji, uţ na přání nového majitele tiskárny Aloise, upravil jeho poţadavkům. K tomuto tvrzení neexistují však ţádné podklady, a proto se můţeme jen domnívat, jak opravený dům po poţáru vypadal a kdo ho přestavěl. 5. 2. Dispozice a členění budovy tiskárny Budova Landfrasovy tiskárny je jednopatrový nároţní dům. Má trojtraktovou dispozici. Hlavní prostor má obdélníkový půdorys, na který navazuje na východní straně podélný trakt mírně se rozšiřující směrem na jih, sloţený z několika menších prostorů (obr. 8).
Z jiţní strany přiléhá k domu dvorek s přístavkem, který byl dostavěn aţ
v polovině 19. století. K jihozápadnímu nároţí domu je přistavena kaplička sv. Aloise. V jihozápadní části budovy se nachází malý sklep, ponechaný pravděpodobně z původního domu. V přízemí je vyuţito několik klenebních druhů.75 V hlavním traktu, bývalé tiskařské dílně, se nachází klášterní klenba s velkými lunetami. Uprostřed se nachází místnost se schodištěm vedoucím do prvního patra. Prostor probíhající podélně k obdélníkovému, je členěn do sedmi menších místností, které jsou zaklenuty buď českými plackami, nebo v jedné části kříţovou klenbou, coţ je pravděpodobně ještě část z původní stavby. Sklep je zaklenut valenou klenbou, má cihlovou podlahu a vede do něj několik větracích otvorů.
73
Muk, K dějinám tiskáren (pozn.12), s. 4. Viz Wirth (pozn. 1), s. 11. 75 Popis prostoru a kleneb se nachází v – viz Evidenční list (pozn. 23). 74
23
V patře budovy se opakuje dispozice přízemí, avšak prostory mají plochý strop, s výjimkou místnosti se schodištěm, kde se nachází placková klenba (obr. 9). Nad prvním patrem se nachází podkroví, ve kterém je nyní vestavba. Celá budova je zastřešena valbovou střechou s vikýři, krytou dráţkovými taškami. 5. 3. Architektonický popis průčelí domu Dům bývalé tiskárny je umístěn vůči přiléhajícím budovám tak, ţe je stranou severní natočen do ulice Komenského, západní, která můţe být nazývána hlavním průčelím budovy, na Balbínovo náměstí, východní strana směřuje do dvora areálu Fruka 76 a jiţní do dvorku mezi tiskárnou a přístavkem. Jiţní strana spolu s východní není zvláště architektonicky řešena. Hlavní průčelí má sedm os (obr. 10). Střední osa je zvýrazněna portikem, který předstupuje před budovu a nese balkónek. Mezi přízemím a prvním patrem obíhá kolem celé budovy kordonová římsa, která budovu dělí na dvě pomyslné poloviny, pod střechou pak obíhá korunní římsa s hladkým vlysem umístěným těsně pod ní. Fasáda přízemí je zvýrazněna pásovou rustikou, která navazuje na kamenný sokl. Po kaţdé straně portiku se nacházejí tři obdélníková okna zasazená do úzké šambrány, která je svrchu lemována klenáky, z nichţ prostřední nejvíce vystupuje. Okna v přízemí nejsou rytmizována. V prvním patře budovy je hladká omítka. Okna jsou zde umístěna a řazena stejným způsobem jako v přízemí a jsou stejného tvaru. Avšak na rozdíl od oken o patro níţe jsou nad těmito umístěny suprafenestry. Kaţdá se skládá z trojúhelné nadokenní římsy, hranolovitých konzolek, které římsu podpírají, a nadokenní výplně v podobě reliéfu (obr. 11). Konzolky jsou zdobeny motivem větvičky s lístky a střídavě pak květem růţe a drobným maskaronem. Při spodním okraji konzol jsou zavěšeny drobné ozdobné prvky připomínající poupě či zelnou hlávku. V nadokenní výplni se střídají reliéfy s dvěma motivy. Jedním je motiv propletených akantových listů a druhým na plocho poloţený list střídající se s větvičkou. Parapet oken je vynášen stejnými konzolkami jako fronton. Mezi nimi se nachází obdélná parapetní výplň nebo reliéf v podobě akantových listů ovinutých kolem vázy s květinami (obr. 12). Právě díky reliéfům v nadokenní a parapetní výplni je oknům dána rytmizace. Pokud bychom okenní osy prvního patra měli
76
Budova firmy Fruko-Schulz s.r.o. vyrábějící lihoviny a ostatní alkoholické nápoje. 24
popsat pomocí písmen, vypadalo by to takto: z levé strany na pravou B, C, B, A, B, C, B, coţ znamená, ţe fasáda patra je osově souměrná na osu A. Jak je jiţ uvedeno výše, na středu průčelí je vystavěn portikus, který se skládá z dvojice toskánských sloupů, jejichţ patka je umístěna na druhém stupni schodiště vedoucího ke vchodu, a balkónku s kovaným ozdobným zábradlím s geometrickými motivy a motivy váz (obr. 13). Vchod na balkónek je umístěn v edikule, která je tvořena párem rýhovaných pilastrů s polštářovou hlavicí, kladím s dvojitou římsou a trojúhelným štítem. Uprostřed štítu je půlkruhové okénko orámované klenáky a vnitřní strany štítu jsou zdobeny motivem zubořezu. Na jednotlivých zubech je umístěn list akantu a mezi zuby květ. Stejně tak je tomu i zvenku spodní strany štítu. Zubořez je také na korunní římse po celém průčelí. Nad balkonovými dveřmi se nachází supraporta, která je obdobná jako suprafenestry v okenní ose C, ovšem s rozdílem nadokenní římsy, která je v tomto případě segmentová s maskou uprostřed a reliéf v nadokenní výplni má jinou formu akantového propletence. Hlavní vchod do budovy je zasazen do profilovaného portálu zakončeného stlačeným obloukem. Dveře jsou dřevěné se segmentovým světlíkem. 77 Zdobeny jsou kazetami s rostlinnými motivy a při horním okraji pod světlíkem lemovány perlovcem. Klika je utvořena kombinací motivů slunce, akantového listu a květu. Severní průčelí směřující do ulice Komenského je řešeno obdobným způsobem jako hlavní průčelí domu (obr. 14). Má tři osy, které jsou tvořeny v prvním patře okny a v přízemí dvěma okny a dveřmi po levé straně. Přízemní sokl je zde jen nízký na rozdíl od hlavního průčelí. Na fasádě v přízemí je provedena pásová rustika, nad kterou mezi patry probíhá kordonová římsa. Nad římsou je opět hladká omítka prvního patra. To je zakončeno korunní římsou se zubořezem. Okna v přízemí jsou provedena stejným způsobem jako na hlavním průčelí. Jsou obdélníková ohraničená šambránou s klenáky při horním okraji. Vchod na levé straně je téţ orámován šambránou a klenáky, dveře jsou dřevěné. Okna v prvním patře jsou rovněţ shodná s okny hlavního průčelí, a to ve formách architektonických prvků i prvků ozdobných. Rytmus oken vypadá za pomoci označení písmeny takto: B, C, B. Drobný rozdíl ve výzdobě u okenní osy C je v reliéfu v parapetní
77
Dveře i s ozdobnou klikou pocházejí z doby přestavby Josefem Schafferem. 25
výplni. Zde je vyobrazena ţenská hlava s okřídlenou přílbou mezi vinoucími se listy, avšak na hlavním průčelí se mezi listy nachází váza s květinami. Na střeše nad průčelím je umístěn zděný vikýř, který má trojúhelné zakončení. Uprostřed je edikula, ve které jsou zapuštěny dveře, čímţ ve vikýři vzniká balkónek. Edikula je tvořena dvojicí pilastrů, kladím a trojúhelným štítem s motivy akantových listů uprostřed. Z kaţdé strany edikuly se nachází jedno obdélníkové okno lemované svrchu klenáky. 5. 4. Kaplička sv. Aloise Při jiţní straně domu nechal Alois Landfras v roce 1827 vybudovat malou kapličku zasvěcenou sv. Aloisovi, který je patronem studentů a mládeţe (obr. 15). Kaplička má obdélníkový půdorys a mírně vystupuje před hlavní průčelí domu a ohradní zdi dvorku. Její stěna směřující na Balbínovo náměstí je tvořena dvojicí pilastrů s iónskými hlavicemi, na nichţ spočívá kladí a jednoduchý vlys, římsa s motivem zubořezu a svrchu atika. Mezi pilastry je umístěn vchod do kapličky, který je půlkruhově zakončen a lemován štukovým rámem. Před vchodem je umístěna kovová mříţ. V kapličce bývala socha sv. Aloise, kterou podle Josefa Nováka nechala na konci 18. století na Balbínovo náměstí umístit manţelka Františka Antonína Friedla.
78
V dnešní
době se socha v kapličce jiţ nenachází, ale je uloţena v depozitáři Muzea Jindřichohradecka. 79
5. 5. Rekonstrukce a úpravy objektu Aţ do počátku padesátých let byla tiskárna ve vlastnictví rodiny Landfrasů, avšak po té přešla do vlastnictví státu. První rekonstrukce, která proběhla od padesátých let, byla v roce 1965.80 Při této příleţitosti byl proveden architektonický průzkum a byly určeny části domu, které byly ponechány ze stavby před Schafferovou přestavbou. Při této rekonstrukci byla pravděpodobně provedena úprava severního průčelí domu. To lze usoudit na základě historické fotografie (obr. 16), která sice není datována, avšak v porovnání s fotografií z roku 1987 (obr. 17.) jsou zde jasně viditelné změny. Za
78
Viz Novák (pozn. 26), s. 146. Ústní sdělení MgA. Jakuba Valáška, kurátora uměleckých sbírek Muzea Jindřichohradecka. 80 Viz Evidenční list (pozn. 23). 79
26
předpokladu, ţe mezi léty 1965 a 1994 ţádná rekonstrukce neproběhla, musí fotografie pocházet z doby před rokem 1965 a úpravy byly tedy provedeny právě v tomto roce. Na fotografii je zachyceno průčelí do Komenského ulice se dvěma vchody a dvěma výlohami, nad kterými je umístěn název firmy A. Landfras a Syn. Je moţné, ţe právě tudy vcházeli zákazníci do budovy tiskárny a druhý vchod byl určen pro majitele a zaměstnance podniku. Pravděpodobně v době před rokem 1993 se stala budova bývalé tiskárny majetkem Všeobecné zdravotní pojišťovny a je jím dodnes. 14. 7. 1993 byl schválen koncept rekonstrukce za účelem administrativního provozu Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Tomuto projektu předcházelo zaměření stávajícího stavu v roce 1986.
Samotná oprava domu pak probíhala mezi léty 1994 aţ 1995 (obr. 18a- b). V přízemí budovy byly zřízeny prostory pro styk s veřejností, v prvním patře a podkroví je administrativní oddělení pojišťovny. Nejzásadnějším zásahem do budovy bylo pořízení nového krovu a nové střechy, přičemţ bylo vybudováno i podkroví rozdělené sádrokartonovými příčkami na osm kanceláří, hygienické zařízení, sklady atp. Byla sejmuta původní plechová a šindelová krytina a byla nahrazena novou taškovou krytinou. Stejně tak byla upravena i střecha a krov nad přístavkem ve dvoře (garáţí), s rozdílem pouţití měděné krytiny. Také byla ubourána skleněná nástavba na terase směřující do dvora. Stav nosných konstrukcí je hodnocen v Technické zprávě rekonstrukce objektu jako dobrý. Zdivo je vesměs cihlové, stejně tak klenby. Byly provedeny jen drobné úpravy spojené se zavedením elektrického topení, izolací a omítkami. Dále byly pořízeny nové podlahy z různých materiálů, nové klempířské a zámečnické prvky. Okna v přízemí byla vyměněna za šestitabulková s kovovými mříţemi. Kamenné prvky na fasádě i uvnitř byly očištěny a zakonzervovány, případně doplněny. Technická zpráva uvádí, ţe „barevnost bude určena po provedení sond na jednotlivých průčelích“ 81. Při této rekonstrukci dostala tiskárna barvu zelenou, a je tedy velmi pravděpodobné, ţe zelená byla barva původní. Tato barevnost budově vydrţela do doby nedávné, avšak dnes je pozměněna na světle ţlutou. 6. Rodinná vila Landfrasů v zahradě na Karlově
81
Viz Technická zpráva (pozn. 22), s. 4. 27
Kdyţ Alois Landfras v roce 1826 převzal po svém otci Josefovi tiskárnu, zdědil s ní také zahradu na Karlově v Jindřichově Hradci.82 V té době to byla běţná městská zahrada nelišící se od ostatních, avšak během několika let zde Landfras nechal vybudovat rodinnou vilu v klasicistním stylu a zahradu, která se stala unikátním objektem Jindřichova Hradce a okolí. Stavitelem domu a přiléhající zahrady byl opět Josef Schaffer. Některé zdroje uvádějí, ţe stavba vily byla dokončena jiţ v roce 1825.83 Jiní autoři její výstavbu datují aţ do roku 1826.84 Existuje však také Záznam Aloise Landfrase o položení základního kamene zahradního domu na zahradě u Nežárky 85, datovaný do roku 1835. Landfras zde napsal, ţe se rozhodl „[…]starý zahradní domek poblíž nežáreckého potoku zbořit a na jeho místě vystavěti novou pevnou budovu. K tomuto rozhodnutí jsem dospěl po zralé úvaze na jaře roku 1835 […]“ Následně pak uvádí „ […] Slavnostně položil jsem dnes 23. dubna společně se svou ženou […] základní kámen, ve jménu Boha Otace, Boha Syna a Ducha Svatého! […]“. V listině není přesně uvedeno, co Landfras myslel „starým zahradním domkem“ a „novou pevnou budovou“, ale podle mého názoru by se mohlo jednat o stavbu vily, neboť mi nepřipadá pravděpodobné, ţe by Landfras psal zakládací listinu k některému ze zahradních objektů. Gotický pavilon je sice datován do roku 1835, ale nedomnívám se, ţe by se k němu listina vztahovala, neboť nevidím ţádný důvod, proč by Landfras sepsal zakládací listinu pouze k jedné z drobných staveb. Pravděpodobnější se zdá, ţe pokud se listina vztahuje k vile a ta byla opravdu stavěna aţ v roce 1835, zároveň s ní a následně vznikly také pavilony. Tuto úvahu bych ráda nechala otevřenou, neboť mi není známo, proč starší literatura datuje stavbu vily do doby o deset let dříve a proč tato listina nebyla nijak zohledněna. Avšak v díle Jana Muka86 se objevuje pouze citace Landfrasových slov z úvodu listiny, a to prohlášení, ţe se rozhodl tuto stavbu provést „Pro ozdobu svého milovaného rodného města a na památku pro své potomky […]“.
6. 1. Dispozice domu 82
Ulice Karlov se dnes nachází v městské části Jindřichův Hradec IV. Viz Jiráček (pozn. 11), s. 30. – Pacáková- Hošťálková- Jaroslav Petrů- Dušan Riedl et. al., Zahrady a parky v Čechách, Moravě a ve Slezsku, Praha 1999. 84 Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 161. – Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 18. 85 Záznam Aloise Landfrase o položení základního kamene zahradního domu na zahradě u Nežárky, 23. 4. 1835, karton č. 382, folio bez označení, Kulturněhistorický archiv Státního okresního archivu Jindřichův Hradec. 86 Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 18- 19. 83
28
Rodinná vila je umístěna ve východním rohu zahrady částečně na nejniţší terase a částečně na druhé nejniţší terase v mírně se svaţujícím terénu (obr. 19). Jedná se o jednopatrovou budovu s částečným podsklepením zastřešenou valbovou střechou. Půdorys je ve tvaru písmene L, avšak dřívější byl obdélníkový. 87 Původní podoba vily byla jiná neţ dnes. Stejně jako zahrada prošel i dům několika změnami. První rekonstrukce domu proběhla v roce 1937, při které byla dána budově dnešní podoba. Na přání Marie Landfrasové, která byla vdovou po Vilému Bohumilu Landfrasovi, byla k domu ze severozápadní strany přistavěná obdélníková přístavba. Plán na tuto úpravu domu vypracoval Matouš Glaser. 88 Druhou úpravou prošel dům v roce 1959. Majitelka vily Marie JiráčkováLandfrasová si přála, aby budova nabyla charakteru rodinného domu, a tak byl objekt rozčleněn na tři bytové jednotky. 89 Téměř celý objekt je kryt valbovou střechou, která má dvě úrovně výšky hřebene. Nad částí přístavby je plochá střecha, která je zakryta atikou vysokou asi půl metru. Přízemí vily je členěno na několik pokojů přiléhajících k chodbě, která vede prostředkem domu od hlavního vchodu aţ ke vchodu do zahrady. Chodba je zaklenuta pruskou klenbou. Dva pokoje jsou zaklenuty pruskou a klášterní klenbou a ve zbylých byl proveden keramický strop „miako“, coţ je keramicko- betonový systém tvořený keramickými vazníky s nosnou prostorovou armaturou.90 V přízemí přístavby je také situována garáţ. Vlevo na konci chodby se vchází do loţnice, která dříve slouţila jako kuţelna členů spolku kuloborců. Tento pokoj měl dříve vchod přímo do zahrady a býval často otevřen, takţe prostor slouţil podobně jako salla terena. Později byl však nahrazen třemi okny a pokoj byl tak zpřístupněn pouze z vnitřní chodby. Po pravé straně chodby se vchází na schodiště vedoucí do prvního patra. V patře se nachází opět několik pokojů, které na rozdíl od přízemních mají dřevěný plochý strop. Pouze chodba vedoucí od schodiště je zaklenuta opět pruskou klenbou a v koupelně se nachází klášterní klenba. V přístavbě jsou dva pokoje. Z jednoho z nich se vchází na balkon, umístěný mezi přístavbou a původní částí vily.
6. 2. Architektonický popis fasády vily
87
Viz Jiráček (pozn. 11), s. 30. Ibidem. 89 Skuhrová, Landfrasova Zahrada (pozn. 10), s. 36. 90 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 30- 31. 88
29
Průčelí domu s hlavním vchodem směřuje na severozápadní stranu (obr. 20). Průčelí je dvouúrovňové, neboť se skládá z fasády původní stavby a fasády přístavby s tím, ţe přístavba mírně ustupuje. V přízemí má fasáda původní stavby tři osy skládající se ze dvou okenních a hlavního vchodu. Fasáda přístavby má také tři, avšak ty jsou tvořeny dvěma malými okénky a garáţovými vraty. V patře pak jsou to tři okenní osy na původní stavbě a dvě na přístavbě. Dům je usazen na nízkém kamenném soklu, který ubíhá podle nerovnosti terénu. Horizontálně jsou obě části fasády členěny jen kordonovou římsou mezi patry a korunní římsou, pod níţ se nachází ještě hladký vlys členěný toskánskými triglyfy. Vertikálně je fasáda členěna pilastry s toskánskou hlavicí. Na původní části domu jsou čtyři pilastry, které procházejí přes obě patra a jsou přeťaty kordonovou římsou. Přístavba je také členěna za pomoci stejných pilastrů, avšak jen v patře a pouze třemi. V přízemí je fasáda hladká, bez dalšího členění. Okna jsou obdélníková tabulková, rámovaná šambránou bez suprafenester nebo parapetních výplní. V přízemí je z kaţdé strany garáţových vrat jedno malé okénko stejného charakteru jako ostatní okna. Hlavní vchod do vily je řešen dřevěnými vchodovými dveřmi v pravé části původní stavby. Vchod nemá portál, je jen zvýrazněn dvojitou šambránou. Ke dveřím vedou tři schody, avšak původně jich bylo pět. Postupem času a vlivem změn okolního terénu byly schody upraveny. 91 Dveře jsou dřevěné, částečně prosklené a opatřené kovovou mříţí. Dveřní kliky jsou ve tvaru sfingy a pocházejí z původního vybavení domu (obr 21). 92 Jihovýchodní fasáda je hladká, členěná jen vertikálně kordonovou římsou, jednoduchým vlysem a korunní římsou. V přízemí jsou uprostřed dvě okna. V patře jsou čtyři, dvě přímo nad přízemními okny a další dvě ze strany. Jihozápadní fasáda směřuje do zahrady (obr. 22). Je stejně jako hlavní průčelí rozdělena na dvě poloviny, neboť zahrnuje původní část vily i přístavbu. Fasáda původní části vily má v přízemí čtyři osy, které tvoří tři okna a dveře, v patře jsou tři okenní osy. Dveře vedoucí do zahrady jsou dřevěné dvoukřídlé, lemované šambránou s ušima. Okna jsou řazena těsně vedle sebe, avšak jsou oddělena kanelovanými pilastry. Okna mají společnou nadokenní římsu, na kterou přiléhá nad kaţdým oknem trojúhelný fronton. V patře jsou pak okna řešena stejným způsobem jako na hlavním průčelí, jsou obdélná, 91 92
Ibidem, s. 30. Sdělení pana Jiráčka, majitele vily. 30
lemovaná šambránou. Fasáda přístavby nemá kordonovou ani parapetní římsu, ale je zakončena atikou s motivem vytlačovaných obdélníků. V přízemí se nachází dvě okna stejné charakteristiky jako okna na jihovýchodní fasádě původní části vily a jedno okno orámované šambránou. V patře jsou pak dvě okna půlkruhovitě zakončená se společným parapetem. Jsou spojena rámováním, na kterém je nad kaţdým oknem klenák. Přístavbu s původní částí spojuje čtvrtkruhový balkon s kovaným zábradlím, na nějţ vedou jedny dveře a okno. Fasáda směřující na severozápad je celá součástí přístavby. Opět je ale rozdělena na dvě pomyslné poloviny, neboť pravá část navazuje na jihozápadní stranu a je zakončena atikou a plochou střechou. Levá polovina naopak navazuje na hlavní průčelí a má valbovou střechu. Na pravé části jsou tři okenní osy, které jsou v přízemí tvořeny stejnými okny, jako jsou přízemní okna na jihozápadní fasádě. Okna v patře se shodují s patrovými okny na jihozápadu. Levá polovina fasády je horizontálně členěna kordonovou římsou, vlysem s toskánskými triglyfy a korunní římsou. Vertikálně pak třemi pilastry s toskánskou hlavicí. V přízemí jsou umístěna dvě obdélníková okna poloţena naleţato, v patře jsou dvě obdélníková tabulková okna lemovaná šambránou. Barevné řešení fasády je dnes nerovnoměrné a je ve špatném stavu, tudíţ původní odstín barvy není téměř rozpoznatelný. Avšak podle dobových podkladů se mělo jednat o světle okrový odstín, který byl doplněn okenními rámy v bílé barvě. Dveře byly v barvě hnědé, coţ se dodnes příliš nezměnilo.93 7. Zahrada Landfrasů na Karlově Kdyţ se Alois Landfras v roce 1825 rozhodl, ţe vybuduje vilu se zahradou jako rodinné sídlo s reprezentativní funkcí, nebylo na tomto pozemku nic víc, neţ starý zahradní domek a obyčejná zahrada. Terén zde byl nejspíše skalnatý a nerovný, neboť se uvádí, ţe Landfras zahradu vybudoval „nedbaje přirozených překážek, zavážel výmoly a odstraňoval skálu.“94 Stavitelem a architektem vily i zahrady byl Josef Schaffer, avšak není pochyb o tom, ţe dispozice objektu je výsledkem společné tvorby Schaffera a Landfrase. Zahradní areál má charakter terasovité zahrady, sestává z různých zákoutí doplněných mnoţstvím rostlin a dřevin, brodérie, průchodů mezi ţivými ploty a také, kromě samotné vily, z
93 94
Viz Jiráček (pozn. 11), s. 30. Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 18. 31
několika drobných staveb. Za nejdůleţitější a nejnápadnější z nich by se daly povaţovat tři stavby, a to tzv. antický pavilon, dále gotický pavilon a salla terena. Dalšími cennostmi tohoto areálu je imitace středověké zříceniny, poustevna, cesta fuchsií, kuţelková dráha, dřevěná besídka, vinný sklípek nebo čínské voliéry před antickým pavilonem. Uvádí se, ţe na výstavbu vynaloţil Alois Landfras velkou částku 65 000 zl.95 Přesná datace jednotlivých částí zahrady není moţná, neboť se nedochovaly dokumenty, které by zachycovaly přesný průběh stavby. Avšak existuje datace přibliţná, která se objevuje v dosavadní literatuře, a to tak, ţe počátek prací na zahradě se datuje do roku 1826, výstavba kuţelny do roku 1829, 1835 gotického pavilonu a ukončení prací bylo pravděpodobně v roce 1839.96 Z téhoţ roku pochází inventář všech budov a vnitřního zařízení, 97 který je ve vlastnictví rodiny Jiráčkových. Existuje také drobná zpráva od Matěje Tejčky, zvaného Matěje z Políkna, z roku 1883, která se týká zaloţení zahrady, avšak tu není moţné brát příliš váţně, neboť Matěj Tejčka byl „oblíbený šprýmař“
98
té doby. Uvedl zde, ţe při zakládání zahrady
v místě tehdejší kuţelny byly nalezeny zbytky jiné kuţelny se zkamenělými kuţelkami s letopočtem 1389, které byly ze dřeva s bronzovým kováním. Tejčka usoudil, ţe pocházejí z roku 1389 před Kristem, neboť v roce 1389 po Kristu se jiţ pouţívalo ţelezo a ne bronz. 99 Pravděpodobně se spíše neţ o pravdivý záznam jednalo o ţertovnou hříčku. 7. 1. Dispozice zahrady, způsob jejího členění a zahradní objekty Zahrada má nepravidelný tvar půdorysu, a to z toho důvodu, ţe je ze západní strany vtěsnána mezi ostatní parcely a domy. Její celková rozloha je 0,27 ha.100 Je ohraničena vysokou zdí s jedním východem na jiţní straně, který se však jiţ dnes nepouţívá. Zahrada je rozčleněna na šest teras o různých výškách a šířkách (obr. 23). K Landfrasově zahradě existuje jiţ několik popisů. Kaţdý z autorů postupoval trochu rozdílným způsobem, ale ţádný neprovedl popis zahrady kompletně. Uvádím zde tři autory, kteří jsou podle mého názoru nejdůleţitější, a jejichţ práce se později staly zdrojem popisů v případných mladších publikacích. 95
Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 161. Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 18. 97 Viz Wirth (pozn. 1), s. 12. 98 Strejček, Jindřichův Hradec (pozn. 15), s. 50. 99 Kopie textu Matěje Tejčky otištěna v – Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 43- 44. 100 Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 161. 96
32
Nejstarší popis zahrady pochází z roku 1911 a byl pořízen Zdeňkem Wirthem. 101 Wirth zde uvedl, ţe velkou výhodou je zachovalý stav zahrady, na kterém se téměř nic nezměnilo. Zahradu popsal po jednotlivých terasách, avšak nerozdělil ji na šest stupňů, jako jeho následovníci, ale pouze na pět a nezabýval se při tom výškovými rozdíly. Jednotlivé terasy utvořil spíše z hlediska jejich účelu nebo estetické stránky. Je nutné si uvědomit, ţe v tehdejší době bylo v zahradě mnohem více stromů, keřů a květin neţ dnes, a tak nabízela zcela jiný pohled. Například jako druhou terasu označil pouze průběţný chodníček vedoucí od vchodu do vily k zadnímu východu ze zahrady, který byl lemován stromy a poskytoval tak přímý pohled napříč zahradou. Avšak parter, který je na stejné výškové úrovni jako chodníček, nazval třetí terasou společně s prostorem se zahradní besídkou a s vysokou lípou, jenţ přitom parter převyšuje. Pravděpodobně druhým autorem, který zhotovil popis zahrady, byla v roce 2002 Michaela Skuhrová. 102 Skuhrová postupovala při rozdělení zahrady poněkud odlišným způsobem. Zahradu rozčlenila do šesti teras, přičemţ se řídila opravdu jednotlivými a samostatnými stupni. V roce 2004 na Michaelu Skuhrovou v popisu zahrady navázal Petr Jiráček. 103 Jiráček vycházel nejspíše z jejího rozdělení zahrady, neboť zde nejsou patrné ţádné změny. Já jsem ve svém popisu postupovala opět trochu jiným způsobem. Rozvrhla jsem zahradní areál také na šest teras, avšak označila jsem je s ohledem na jejich výškovou úroveň. V popisu jsem postupovala vzestupně, to znamená od terasy nejníţe poloţené aţ po tu nejvyšší tak, jak na sebe výškově navazují.
7. 1. 1. První terasa- gotický pavilon Jako terasu číslo jedna jsem označila terasu nejníţe poloţenou. Má půdorys tvaru dlouhého obdélníka, z jedné strany ohraničeného zahradní zdí a ze strany druhé ţivým plotem oddělujícím ji od druhé terasy, se kterou je spojena dvěma schodišti.
Na
Východním konci terasy je umístěna vila a na jiţním gotický pavilon a za ním hospodářský přístavek. Po celé délce terasy jsou v devatenácti párech umístěny ţulové čtyřhranné sloupky s jednoduchou hlavicí a patkou, které mají dnes svůj přirozený kamenný povrch, avšak dříve byly natřeny na bílo. Tato terasa bývala označována jako 101
Viz Wirth (pozn. 1), s. 10-14. Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 34- 46. 103 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 35- 38. 102
33
cesta fuchsií (obr. 24), a to proto, ţe v nikách ohradní zdi a na sloupkách byly umístěny hrnkové fuchsie. V dnešní době je však zeď obrostlá břečťanem a po bývalých fuchsiích zbyly jen dřevěné podstavce. Z fotografie z doby kolem roku 1911 je zřejmé, ţe mezi sloupky a také podél zdi rostly stromy (obr. 25). V době Landfrasova ţivota na tuto terasu vedl vchod z přízemní místnosti vily, ve které se scházeli členové spolku kuloborců ke svým zábavám. Vchod býval v letních měsících často otevřen, takţe pokoj měl funkci salla tereny. V části terasy blíţe k domu byl umístěn také kuţelník. Gotický pavilon, někdy označován jako gotický letohrádek104, je stavba čtvercového půdorysu se sedlovou střechou (obr. 26). „Gotický“ je označován proto, ţe zde bylo vyuţito architektonického historismu, a to gotizujících forem, které jsou zkombinovány s klasicistními. Stavba je mírně vyvýšena na čtyřech stupních, v průčelí má prostylos podpíraný šesti sloupy, které byly pro tuto stavbu zakoupeny za 70 zl. z vedlejší zahrady č. 41/IV, kde byly ve starém altánu. 105 Uprostřed je vchod zakončený lomeným obloukem a po stranách okna také s lomeným obloukem. Střecha přesahuje zeď altánu a spočívá na jakémsi náběhu valené klenby s lunetami, která zdivo se střechou spojuje. Okna a dveře jsou dřevěná, částečně vyplněná dřevěnými kruţbami. Pod kaţdým oknem mezi sloupy je umístěn jeden podstavec tvořený kováním ve tvaru gotických kruţeb a několika prkénky, který mohl slouţit jako stojan na květiny. Barva fasády je dnes okrová v kombinaci s cihlově červenou a modrou. Na prostylu je vyvedena imitace struktury cihlové zdi. Zdá se, ţe barevnost je zhruba zachována podle původní, přinejmenším malba cihel na prostylu, a to podle fotografie přiloţené k textu Zdeňka Wirtha (obr. 25). Dnešní stav pavilonu je velmi špatný. Nátěr fasády je oprýskaný, okna i dveře poničena. Původní podoba interiéru je dnes rozeznatelná jen ve fragmentech, neboť je ve velké míře poničena. Popis vnitřku altánu zachytil Zdeněk Wirth takto: „letohrádek v nejnižším koutě zahrady uvnitř s imitací gotické klenby vladislavské, sladěný barevně ve stěnách i nábytku na modř a běl a vyzdobený temperami na papíře od zám. Klíčníka John. See.“106 Mobiliář pavilonu se skládal z osmibokého stolu, čtyř ţidlí s bílým a zlatým lakem, dvou podstavů na květiny a závěsného lustru na osm svící. 107 Dnes se v pavilonu
104
Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. Viz Novák (pozn. 26), s. 270. 106 Viz Wirth (pozn. 1), s. 14. 107 Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 38. 105
34
jiţ ţádné zařízení nenachází, kromě lustru a stolku uprostřed, na který je umístěna neidentifikovatelná busta (obr. 27). Stěny mají tmavě modrou barvu, místo obloţení zde byla pouţita malba imitující mramor, která sahá do výšky asi 60 cm. 108 Dřevenou imitaci pozdně gotické klenby vynášejí iluzivní přípory. Naproti vchodu je pověšeno zrcadlo, při kterém jsou po straně umístěny konzoly, na nichţ stávaly sošky. 109 Přístavek za gotickým pavilonem je dnes také ve špatném stavu. Dříve však jedna jeho část slouţila jako prádelna a druhá jako toalety. 7. 1. 2. Druhá terasa- chodníček a parter Druhá terasa je poloţena o něco výše neţ první a svou rozlohou je druhá největší ze všech. Má nepravidelný tvar, neboť zabírá prostor před vilou, v literatuře nazývaný parter, a ještě její část se táhne v dlouhém obdélníkovém půdoryse podél první terasy. Na jejím severovýchodním konci je z části umístěna vila. Na tuto terasu ústí východ z vily, který je přímo proti východu ze zahrady na jihozápadní straně. Na stejné úrovni je také hlavní vstup do vily. Tímto je vytvořena osa, která spojuje hlavní vchod se zadním východem. Při vstupu do zahrady se před návštěvníkem otevíral průhled zakončený východem v podobě širokých dveří v zelené barvě zdobených motivem slunce, zakončených trojúhelnou supraportou nesenou volutovými konzolami. V dnešní době uţ východ není pouţíván a není ani přístupný. Tento průběţný chodníček je lemován alejí jednadvaceti párů čtyřhranných kamenných sloupků, mezi kterými jsou do země zapuštěny kamenné obrubníky (obr. 28). Na některých sloupcích jsou dnes umístěny květináče s některým z druhů agáve. Od první terasy je sice chodníček oddělen výškovým rozdílem, avšak mezi obrubníky a sloupky na první terase je udrţován ţivý plot, který obě patra rozděluje ještě výrazněji. Blíţe k vile je pak plot lemován okrasnými květinami. První a druhá terasa je spojena za pomoci schodiště dvěma průchody mezi ţivým plotem. Pro oddělení chodníčku od třetí terasy slouţí také ţivý plot, ovšem větší výšky a obě terasy propojuje schodiště asi o dvou stupních. Z fotografie pořízené před rokem 1911 (obr. 29) je zřejmé, ţe chodníček byl po obou stranách lemován řadou stromů středního vzrůstu, coţ dnes dokazují jen zbylé pahýly. Sloupky byly stejně jako sloupky na první terase natřeny na bílo a byly propojeny plůtkem. Na sloupcích byly, stejně jako dnes,
108 109
Viz Jiráček (pozn. 11), s. 37. Ibidem. 35
umístěny květiny v květináčích, avšak ve větší pravidelnosti. Podle fotografie se moţná mohlo jednat rovněţ o fuchsie. Část druhé terasy zabírající prostor před vilou bývá označován jako parter (obr. 30.). Je ve stejné výškové úrovni jako chodníček, avšak je od něj oddělen nejen kamennými sloupky, ale i květinovým záhonem, který je blízko k vchodu do vily přerušen a vytváří tak vstup na pěšinu. Na parteru byla vytvořena ornamentální brodérie. Dnes má tvar nepravidelného kruhu, který je umístěn v ose prostředního schodiště vedoucího na pátou terasu a schodiště na terasu první. Je utvořena pomocí bílých ohradníčků, trávníku a květinového záhonu. Zbytek parteru je vyplněn travnatou plochou s několika záhony. V dnešní době má brodérie znatelně jednodušší tvar a chudší výzdobu neţ tomu bylo v minulosti. Z popisu Zdeňka Wirtha zabírala brodérie celou plochu parteru.110 To dosvědčuje i několik dochovaných vyobrazení z let 1902 – 1912 a jedno vyobrazení bez datace, na kterých je zachycen pohled na antický pavilon a část brodérie. Je zde vidět, ţe brodérie měla různorodé tvary, mezi nimiţ vedly pěšiny, a rozprostírala se skutečně po celém parteru. Byla osázena rozličnými rostlinami exotického charakteru, jejichţ sloţení se však během let měnilo, jak je z vyobrazení patrné. Díky tomu je také moţná přibliţná datace u dosud dobově nezařazených vyobrazení či fotografií. Například vyobrazení z roku 1902 (obr. 31) se rostlinou sloţkou shoduje s fotografií ze Státního okresního archivu v Jindřichově Hradci (obr. 32), takţe se dá předpokládat, ţe fotografie pochází z blízké doby. Stejně tak vyobrazení z roku 1912 (obr. 33) je v mnohém shodné s fotografií z Muzea Jindřichohradecka (obr. 34), avšak podle úpravy okraje čtvrté terasy se dá usoudit, ţe pochází nejspíše z doby po roce 1912. 7. 1. 3. Třetí terasa- dřevěná besídka a divadelní pavilon Jako třetí terasu jsem označila plochu zaujímající prostor o stupeň výše, neţ je terasa druhá. Třetí terasu je moţné rozdělit na dvě pomyslné části, a to díky ose, která spojuje schodiště sestupující na druhou terasu se schodištěm vedoucím na čtvrtou (obr. 35).
Kromě toho podél osy je ţivý plot s úzkým průchodem, jenţ terasu zřetelně
předěluje. Z parteru návštěvník vstoupí do čtverhranného prostoru třetí terasy ohraničeného ţivým plotem s hliněným povrchem (obr. 36). Po pravé straně se nachází dřevěná 110
Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 36
besídka. Má čtvercový půdorys, je otevřena z jedné strany a zbylé tři jsou sloţeny z dřevěných latí. Střechu má plechovou s malou nástavbou, rovněţ sloţenou z dřevěných latí. Na vrcholu se nachází korouhev s půlměsícem. Po levé straně je umístěn nepříliš hluboký bazén, vedle nějţ stojí studna. Studna má plechový kryt tvaru kvádru s malým chrličem po boku a s ozdobnou vázou s květinou na vrcholu krytu (obr. 37). Za studnou se nachází průchod mezi ţivým plotem do druhé části terasy. Ústí na kruhovou pěšinu obíhající kolem lípy malolisté111, dnes jediného plně vzrostlého stromu v zahradě. Po právě straně pěšiny je zdivo čtvrté terasy. Ve zdi je výklenek, dnes zcela porostlý břečťanem (obr. 38). Za lípou jsou zachovány ruiny dřívější imitace středověké zříceniny. Ze dvou nám dochovaných textů je jisté, ţe třetí terasa bývala hlavní částí zahrady. 112 Jan Muk uvádí, ţe na této terase stával zahradní pavilon, ve kterém nacházela útočiště divadelní společnosti a ochotníci, a také zahradní salonek. 113 Podle Zdeňka Wirtha stával uprostřed třetí terasy pavilon s divadlem a „cabinet de verdure“ s orlem ve vrcholu.114 Obě tyto stavby, divadelní pavilon a zahradní salonek či cabinet de verdure, byly zničeny při poţáru zahrady 21. 4. 1865. Společně s nimi podlehl také kuţelník na první terase a skleník, který stával na terase čtvrté. Dá se předpokládat, zahradní salonek byl v pozdější době nahrazen dřevěnou besídkou, která zde stojí dodnes, a to nejspíše jiţ před rokem 1902. To lze usoudit na základě fotografie pocházející, podle mého datovaní, z těchto let, na které je zachycen pohled na antický pavilon s parterem v popředí a třetí terasou v pozadí. Mezi stromy na třetí terase je vidět vrcholek zahradní besídky (obr. 32). Studna a bazén ve středu terasy zde pravděpodobně bývaly uţ v době divadelního pavilonu. Ovšem bazén byl hlubší a slouţil jako nádrţ na vodu a chrlič na boku krytu studny chrlil vodu do nádrţe.115 Druhá část třetí terasy skryta za ţivým plotem je poměrně hustě zarostlá keři, kapradinami, břečťanem a jinými rostlinami, tudíţ původní podoba není dnes příliš zřetelná. Dříve se zde také nacházely keře, ale také stromy a hlavně, jak to ve svém textu definoval Zdeněk Wirth, „různá allotria zahradní romantiky“.116 Od lípy vede jiţním směrem pěšina k dnešním troskám imitace středověké zříceniny (obr. 39). Zřícenina byla 111
Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 163. Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. – Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 19. 113 Muk, idem, s. 19. 114 Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 115 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 37. 116 Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 112
37
vystavěna z kamene a měla podobu části věţe, ve které bylo točité schodiště vedoucí na čtvrtou, vyšší terasu za ní. Do věţe se vstupovalo bránou zaklenutou obloukem s výrazným klenákem ve vrcholu. 117 Podél čtvrté terasy stálo ještě kamenné cimbuří navazující na věţ. Dnes je věţ i cimbuří skryté pod břečťanem. Opěrná zeď čtvrté terasy zalamující se do rohu má ve svém středu výklenek, ve kterém se nacházelo sedátko s kouzelným stolkem. 7. 1. 4. Čtvrtá terasa- salla terena, zřícenina a poustevna Čtvrtá terasa je ve tvaru pokřiveného písmene L a obepíná třetí terasu. Její vnější strana je tvořena opěrnou zdí ohraničující zahradu, za níţ na pozemek navazují další domy. Ohraničení poloviny vnitřní strany terasy tvoří zřícenina a její cimbuří a druhou polovinu litinové zábradlí upnuté mezi čtverhranné široké kamenné sloupky. Zábradlí má pásový vzor, který se skládá z prostupujících se oválů (obr. 40). Stejné zábradlí navazuje při schodištích v severovýchodním koutě terasy. Po jednom se sestupuje na terasu třetí a druhé vede na šestou terasu. Při výstupu po schodišti ze třetí terasy se naskytne pohled na stavbu s obdélníkovým půdorysem, zvanou salla terena (obr. 41). Dvě opěrné stěny této stavby jsou pevné, avšak dvě jsou otevřené, tvořené soklem, dvěma sloupy a čtyřmi polosloupy. Mají dórské tvary a jsou ze dřeva. Do stavby byly zakomponovány aţ v roce 1948.118 Salla terena je kryta pultovou střechou. Dnešní stav této budovy je tak špatný, ţe původní podoba není rozeznatelná. Barevnost fasády se zachovala jen ve fragmentech, a to jen v jihovýchodním průčelí v podobě světle oranţové a bílé barvy. Na boku salla tereny není ani omítka a jsou vidět cihly, ze kterých je postavena. Interiér je téţ v nepoznatelném stavu a slouţí převáţně jako skladiště. V dřívějších dobách byla salla terena prosklená a slouţila jako skleník. Jan Muk uvádí, ţe při poţáru, který Muk chybně datuje do roku 1863, a který ve skutečnosti proběhl v roce 1865, lehl popelem kromě dalších staveb také skleník. 119 Z literatury není ovšem jasné, jestli je tímto skleníkem myšlena dnešní salla terena nebo byl v zahradě ještě jiný skleník. Před koncem salla tereny se terasa zalamuje jiţním směrem a rámuje tak třetí terasu. Zkraje jsou vzrostlé dva smrky, před nimiţ je kamenná lavice. V závěru čtvrté terasy bývala eremitáţ neboli poustevna. Byla to jednopatrová stavbička se sedlovou 117
Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 39. Ibidem, s. 40. 119 Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 19. 118
38
plechovou střechou a víţkou zakončenou malou zvonicí. 120 Zdi byly z latí a kůry, ozdobené pohledy na města a litografiemi českých dějin od A. Machka. Uvnitř byla posazena pohyblivá figura poustevníka a vycpaný pták (obr. 42).121
7. 1. 5. Pátá terasa- giardinetto Pátá terasa má obdélníkový tvar zuţující se směrem na sever. Nachází se mezi parterem a šestou terasou. Výškově je uprostřed mezi úrovněmi třetí a šesté terasy. Vstupuje se na ni třemi schodišti. Dvě jsou umístěna po krajích terasy a jedno uprostřed. Při schodištích jsou čtverhranné sloupky stejného typu jako na první terase. V dřívější době bylo mezi těmito sloupky upnuto zábradlí. Opěrná zeď terasy je obloţena kamennými
kazetami
s kosočtvercovým
vzorem,
které
byly
dříve
opatřeny
různobarevnými nátěry. 122 Celou plochu páté terasy zabírá giardinetto (obr. 43). Jedná se o „ozdobnou zahradu“123, která má dvě příčné osy tvořené pěšinou u opěrné zdi šesté terasy a středovou pěšinou, a pět svislých os, z nichţ tři tvoří pěšiny vedoucí ke schodištím a dvě mezi nimi, které se protínají s pěšinou uprostřed. Pěšiny dělí celou terasu na dvě pole, jejichţ středy jsou akcentovány kosočtvercovými záhony s kanelovanými sloupy ve středu a kamennou vázou se ţivou rostlinou na vrcholu. Pěšiny mají hliněný povrch a jsou od zbylé zatravněné plochy odděleny stejnými ohradníčky, jako jsou pouţity v brodérii na parteru. Pěšina při opěrné zdi šesté terasy je lemována dvaceti páry kamenných sloupků stejného charakteru, jako jsou sloupky na chodníčku druhé terasy. Kosočtvercové záhony jsou osázeny různými druhy okrasných květin. Skoro celou jihozápadní opěrnou zeď šesté terasy zabírá velké schodiště. Severozápadní opěrná zeď šesté terasy je z velké části porostlá břečťanem, uprostřed je schodiště vedoucí na nahoru a na západní straně se nachází vchod do vinného sklípku. V dnešní době je sklípek vyuţíván jako skladiště. Raritou je zde pravý krápník. 124 K této části zahrady se dochovalo nejvíce historických fotografií, které částečně ukazují stav giardinetta, ale některé také stav parteru a šesté terasy. Nejstarší vyobrazení pochází z roku 1902 (obr. 31). Je zde vidět, ţe giardinetto bývalo podstatně více osázeno různými rostlinami. Okraj byl ohraničen nízkým ţivým plotem, ve kterém byly ještě 120
Skuhrová, Landfrasova zahrada (pozn. 10), s. 39. Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 122 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 37. 123 Wirth ji nazývá pojmem Ziergarten. – Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 124 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 37. 121
39
v mezerách postaveny květináče s dalšími rostlinami. Je zde zachyceno také bílé zábradlí, které lemovalo všechny pěšiny. Na krajních sloupcích schodiště stávaly kamenné lucerny. Na dvou kanelovaných sloupech uprostřed květinových záhonů byly namísto rostlin umístěny dvě kamenné sochy, které podle Wirtha byly později přemístěny jinam. 125 Na vyobrazení z roku 1912 (obr. 33) se giardinetto z pohledu z parteru příliš nezměnilo, avšak na kanelovaných sloupech jiţ stojí kamenné vázy s malými palmami. Přímý pohled na tuto terasu nabízí aţ fotografie, která je zatím bez přesné datace (obr. 44). Na základě dalších fotografií jsem ale usoudila, ţe musela být pořízena po roce 1912, neboť zde úplně chybí ohraničení terasy ţivým plotem, které se nachází na všech starších vyobrazeních, a které tam v dnešní době také není. Fotografie nabízí pohled na giardinetto ze severovýchodní strany a ukazuje tak zřetelně jednu polovinu terasy. Druhá je vidět jen částečně, protoţe pohled zakrývá zábradlí u středového schodiště. Je patrné, ţe dnešní kosočtvercové záhony jsou dílem nějaké úpravy v pozdějších letech, neboť v této době kolem kanelovaných sloupů obíhal nízce zastřiţený ţivý plot ve tvaru oválu, kolem kterého se vlnily pěšinky střídající se s osázenými plochami, jeţ společně vytvářely dvě menší brodérie. Okraj terasy byl ohraničen jen nízkými ohradníčky a někdy květinou v květináči. Schodiště byla lemována bílým zábradlím, které bylo i napříč mezi nimi, takţe lemovalo brodérie Na zábradlích byly umístěny dřevěné podstavce, na který stály v řadě květináčky. Cestička vytvořená opěrnou zdí šesté terasy a zábradlím je lemována záhonem osázeným různými rostlinami. Při jihozápadní zdi stojí po kaţdé straně schodiště rastr ve tvaru oblouku porostlý popínavou rostlinou a vytváří tam jakýsi výklenek s lavičkou. 7. 1. 6. Šestá terasa- antický pavilon Jako šestou terasu jsem označila tu nejvýše poloţenou. Zaujímá prostor nad giardinettem a lemuje z jedné strany část třetí terasy. Je zde umístěna pohledově nejdůleţitější stavba zahrady, a to antický pavilon (obr. 45). Na terasu se vstupuje třemi schodišti. Dvě vedou z páté terasy a jedno ze čtvrté (obr. 46). Antický pavilon stojí v západním rohu přímo proti hlavnímu schodišti vedoucímu na terasu. Celá terasa je ohraničena litinovým zábradlím s motivem prostupujících oválů, které je umístěno mezi širokými čtverhrannými sloupky. Toto zábradlí je shodné se zábradlím lemující čtvrtou terasu, neboť na sebe navazují při 125
Viz Wirth (pozn. 1), s. 13. 40
schodišti, které obě terasy spojuje. Na sloupcích při schodišti vedoucím na terasu z giardinetta v dřívějších dobách stávaly květináče s rostlinami nebo dvě sochy, jak je patrné z fotografie pořízené před rokem 1911 (obr. 47). Při srovnání s vyobrazením z roku 1902 (obr. 31), je patrné, ţe se jednalo o sochy stávající na kanelovaných sloupech uprostřed giardinetta. Dvě třetiny terasy se nachází nad giardinettem. Je to zatravněná plocha se třemi ovocnými stromy, několika rostlinami a novodobým skleníkem (obr. 48). Je ohraničena cihlovou zdí, která ji odděluje od dalších pozemků a na severovýchodní straně od cesty. V této zdi byly vytvořeny čtyři výklenky s gotizujícími okny a dřevěnými okenicemi (obr. 49). Tato zeď měla z vnější strany budit dojem průčelí budovy. 126 V této části zahrady se dříve nacházela štěpnice. Na několika historických vyobrazeních je vidět, ţe terasa nad giardinettem byla hustě porostlá stromy (obr. 33 a 34). Na bývalou štěpnici navazuje menší část terasy, prostor obepínající z jedné strany giardinetto a z druhé třetí terasu, jehoţ plocha je téměř celá zabraná antickým pavilonem (obr. 50). K němu vede velké schodiště směrem vzhůru se zuţující. I zde se nachází stejné zábradlí se sloupky jako podél štěpnice. Na dvou sloupích při nároţí zdiva schodiště stojí dvě kamenné sochy v podobě puttů s rohem hojnosti, kteří mají barokizující formy, na sloupích v řadě za nimi jsou pak umístěny dvě litinové mísy na vysoké noze. Pohled z niţších teras na schodiště s antickým pavilonem v pozadí je doplněn o dvě voliéry v čínském stylu (obr. 51). Jsou vyrobeny ze dřeva a stojí na kamenném osmibokém soklu. V dřívějších dobách byly pestře polychromovány, avšak nikdy neslouţily svému účelu.127 Antický pavilon je zděný zahradní altán napodobující antický chrámek s pouţitím empírových prvků. Je to přízemní stavba na půdoryse ve tvaru písmene L. Stavba má dvě části výškově rozdílné, a to prosklenou verandu a salonek, který na ni navazuje. Pavilon je zastřešen sedlovou střechou, jejíţ konstrukce se liší nad verandou a salonkem. Jako krytina byly pouţity pálené tašky původně v červené barvě, která se vlivem povětrnostních podmínek změnila v šedou.128 Průčelí pavilonu je tvořeno čtyřmi dórskými sloupy, mezi kterými jsou umístěna tabulková okna zabírající celou plochu (obr. 52). Uprostřed jsou dveře prosklené stejným způsobem jako okna. Nad sloupy je usazeno kladí, vlys s triglyfy, metopami a kapkami, 126
Viz Jiráček (pozn. 11), s. 37. Ibidem, s. 38. 128 Skuhrová, Obnova antického pavilonu (pozn. 9), bez označení stran. 127
41
na něţ navazuje atika v podobě tympanonu. Tympanon je zdoben motivem zubořezu. Střechu verandy a salonku odděluje atikové patro, na kterém jsou umístěny dvoje ţaluzie lemované šambránou mezi dvojicí pilastrů. To má nejspíše navozovat iluzi štítu druhého patra pavilonu s okny. Obě atiky jsou kryty plechovou stříškou. V interiéru jsou veranda a salonek spojeny dvěma okny s bílými okenicemi a dveřmi, které jsou naproti vchodovým dveřím. Z verandy k nim vedou tři schody. Dělící stěna mezi prosklenou částí a salonkem je ze strany verandy vymalována světle ţlutou barvou orámovanou tmavě modrým prouţkem. Stěna je ve spodní části obloţena světlým dřevem. Na stropě se dochoval fragment nástěnné malby, avšak podle něj není zcela jasné, jaký námět malba měla (obr. 53). Z vybavení zde zůstal zahradní ratanový stolek se ţidlemi a lavicí, několik nástěnných obrázků a zrcadlo ve vyřezávaném rámu (obr. 54). Druhá část pavilonu, salonek nebo také kabinet, se nachází v příbuzném stavu a je podobného vybavení jako veranda. Stejně jako celá zahrada, prošel i antický pavilon v průběhu let drobnými změnami. Podle textu Wirtha byl pavilon původně snad nezasklený. 129 Tomu by mohla nasvědčovat skutečnost, ţe v dělící stěně mezi verandou a salonkem jsou pevné dřevěné dveře a zcela uzavíratelná okna s okenicemi, avšak to mohl být stavitelův záměr i přes zasklení verandy. Druhý, dnes nerozeznatelný fakt je, ţe na tympanonu byla alegorická malba a bývala pravděpodobně i na jiţní straně pavilonu. 130 Malba není znatelná však jiţ přes to let, neboť při pohledu na fotografii pořízenou před rokem 1911 (obr. 47) není vidět, ţe by byl štít jakkoliv vyzdoben.
7. 2. Kulturní význam Landfrasovy vily a zahrady V dnešní
době
má
vila
a
zahrada
význam
především
historický
a
uměleckohistorický, avšak původním významem byla hlavně kulturní funkce tohoto objektu v Jindřichově Hradci. Landfras v zakládací listině ke stavbě z roku 1835 uvedl, ţe se vilu se zahradou rozhodl vybudovat „pro novou ozdobu svého rodného města a na památku pro své potomky“.131 Za Aloisova ţivota vilu navštěvoval bezpočet rodinných přátel příbuzných, ale také se stala centrem společenských událostí. Uvádí se, ţe kaţdá významná návštěva, která zavítala do Hradce, navštívila také Landfrasovu zahradu. 132 129
Viz Wirth (pozn. 1), s. 14. Viz Jiráček (pozn. 11), s. 38. 131 Viz Záznam Aloise Landfrase o položení základního kamene (pozn. 85). 132 Běhalová, Jindřichův Hradec (pozn. 8), s. 88. 130
42
V roce 1843 to byl například spisovatel Václav Frič v doprovodu bratří Náprstkových. V roce 1911 byla na letní dovolené s ubytováním ve vile spisovatelka Růţena Svobodová s manţelem dramatikem Františkem Xaverem Svobodou, které zde navštívil literární kritik a spisovatel František Xaver Šalda. 133 Roku 1845 do zahrady zavítal dokonce jeden z prvních fotografů, který poznal Jindřichův Hradec, a to Jan Vávra. 134 Landfrasova zahrada, jakoţto místo konání společenských akcí, měla značný podíl na kulturním ţivotě v Jindřichově Hradci. V zahradě se pořádala divadelní představení v jazyce českém i německém. Odehrávala se v divadelním pavilonu na třetí terase, avšak po jeho zničení poţárem roku 1865, přišli ochotníci a divadelní společnosti o tuto příleţitost. Je moţné, ač nepříliš pravděpodobné, ţe po poţáru k divadelním hrám slouţil antický pavilon. Ten je v některých zdrojích právě také nazýván divadelním. 135 Ačkoli podle mého názoru se spíše jednalo ze strany autora o záměnu s původním divadelním pavilonem na třetí terase. 7. 3. Kuloborci v Landfrasově zahradě Hlavní aktivitou, při které se v zahradě vţdy sešlo nejvíce návštěvníků, byly schůzky členů klubu kuloborců. Tyto zábavy se v zahradě odehrávaly od té doby, co se Alois Landfras dostal do čela spolku, vţdy v rozmezí od května do října. Kdyţ byla v Rudolfově v Jindřichově Hradci zaloţena restaurace, stala se především v letních měsících vyhledávaným místem panských úředníků a také Aloise a jeho syna Viléma. Při těchto sezeních bylo navrţeno, aby se místem schůzek kuloborců stala Landfrasova zahrada, neboť byla příhodná svou blízkostí k centru města a srazy se zde mohly odehrávat i za nepřízně počasí. Byly ustanoveny dva dny v týdnu, čtvrtek a neděle, kdy se kuloborci dostavovali bez zvláštního pozvání ke kulbě. Mezi členy kuloborců, kteří se jako prví dostavovali k Landfrasům, patřili bývalý ředitel hradeckého panství Formánek, úřednický pomocník Tischer, sládek Moural, profesor Gabriel, hostinský Šejnoha, pan Matěj Tejčka zvaný z Políkna a také pan Strejček, otec Ferdinanda Strejčka. Při kulbách se diskutovalo o váţných událostech, odpočívalo se a bylo také postaráno o bohaté občerstvení, které zajišťovali jak hostitelé, tak samotní návštěvnicí. Například o dostatek nápojů se zasluhoval sládek Moural. Na konci sezóny se konala valná hromada, při které se provádělo vyúčtování kasy a bylo určeno vedení 133
Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 162. Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař (pozn. 6), s. 19. 135 Viz Jiráček (pozn. 11), s. 36. 134
43
spolku a závěrem byla pořádána velkolepá hostina, kterou, z poplatků získaných ve hře, zaopatřovala mladší paní Landfrasová, manţelka Viléma. Spolek si vedl tzv. knihy kuloborců, do kterých se zapisovaly jména účastníků a všemoţné události. Nacházely se zde také protokoly, které zaznamenávaly usnesení probíraná na schůzích, ku příkladu ustanovení dne a hodiny poslední kulby a slavnostní večeře. Při jedné z těchto příleţitostí je zaznamenáno, ţe Landfras nesouhlasil s návrhem, aby namísto večeře byly z kasy placeny opravy kuţelníku a kuţelny, avšak odsouhlasil, ţe v další sezóně kaţdý účastník přinese do hry vklad padesát krejcarů a budou uděleny tři výhry. Dále se jednalo o jídlech podávaných při večeři, která byla ustanovena pouze na tři: zelí, knedlíky a uzené maso. Knihy kuloborců byly Vilémem Landfrasem darovány Muzeu Jindřichohradecka, kde jsou uloţeny dodnes. Při srazech kuloborců vznikla myšlenka na zvláštní časopis, který by byl vydáván pro Hradec. Tento úmysl byl uskutečněn koncem roku 1871, kdy v redakci Matěje Vojty, jednoho z kuloborců, vyšlo první číslo časopisu zvaného Ohlas od Nežárky. V něm se pak objevovalo oznámení: „Kuloborci, dnes v obvyklou hodinu!“, čímţ Landfrasovi zvali přátele ke kulbě. Do Ohlasu hojně přispíval jeden ze členů spolku, a to Matěj Tejčka, jiţ zmíněný výše. Tejčka je popisován jako šprýmař a duše kuloborců, neboť s oblibou skládal ţertovné básně zachycující atmosféru tehdejších zábav. Byl také autorem Historie čili kroniky kuloborců u Landfrasů, krátkého výtahu z velkého třináctisvazkového díla posud nenapsaného od Matěje z Políkna. K příleţitosti dvacetiletého výročí pořádání srazů členů spolku kuloborců sepsal Tejčka Báseň, kterou k oslavě dvacetiletého jubilea kulby schválně spáchal Matěj z Políkna. Jedná se o ţertovnou báseň zachycující zvyklosti spolku, pravidla při kulbě a zábavy následující, z nichţ jmenuje zpěv písní a hru karet. Zmiňuje se také o knihách, do nichţ se zapisovalo „Vše, co se tu u nás stává, do knihy se zapsat dává, kdo kdy natáh bačkory, neb kdo odjel za hory, kdo se zase z cesty vrátil, kolik kdo devítek sklátil, vše věrně v paměti, uchovává pro děti, aby našich vnuků vnuci, a pak zase jejich kluci, radost měli z předků svých, kuloborců udatných, jichž všech vzácná jména, tuto buďte čtena.“136, po čemţ následoval výčet jmen od počátku kuloboreckého spolku. 137 V roce 1872 vznikla píseň obdobného námětu, a to Píseň složená k slavnostní kulbové večeři v zahradě u Landfrasů, v sobotu dne 14. září roku letošního ke cti a slávě 136 137
Strejček, Jindřichův Hradec (pozn. 15), s. 50- 51. Informace ke klubu kuloborců čerpány z publikací – Ibidem, s. 49- 56. – Běhalová (pozn. 8), s. 89. 44
obrkosa pana profesora Višňáka uspořádané. Píseň byla vytisknuta nákladem Aloisem Landfrasem a syna v Jindřichově Hradci, avšak autor není uveden. Píseň především ţertovným způsobem rozebírá způsoby kulby a dovednosti jednotlivých členů spolku, a to například takto: „Vojta nedbá, jak mu koule běží, jen má radost, když kuželky leží, Michl co nejostřeji mrští koulí, kdyby trefil kluka, hned má bouli. Bystřický ten tůze ruku zvedá, pravou fanku jistě si vyhledá, fanka levá ale je mu těžká, při té on někdy tři hody mešká. Tejčka jindy matador byl slavný, fanka levá, pravá, přední, zadní, házel-li on, zdaleka se třásla, vědouc, že jí svíce žití zhasla.“138 7. 4. Kuţelna a kuţelník K potřebám hry v kuţelky slouţil kuţelník na první terase a kuţelna, místnost v přízemí vily, která mívala tři velké klenuté otvory otevřené do zahrady. Uvnitř se nacházelo posezení a také kulečníkový stůl. Jedna řada stolů stála také venku a návštěvníci si proto podle počasí mohli vybrat, kde budou trávit volné chvíle. Cenným dokladem je vyobrazení Kuţelkářů v Landfrasově zahradě (obr. 55a-b), otištěné v knize Ferdinanda Strejčka Jak se probouzel Jindřichův Hradec.139 Autor zde zachytil pohled do kuţelny s otevřenými průchody a v popředí část cesty fuchsií s kuţelkovou dráhou. V pozadí je vyobrazen interiér kuţelny vyzdobený zarámovanými obrazy, kulečníkovým stolem a hráči v plné zábavě usazenými kolem stolů přilehlých ke zdi. V přední části, která se odehrává jiţ na zahradě, postává shluk bavících se návštěvníků, v levém rohu pak dva z nich sedí u venkovního stolu s občerstvením. V pravé části je znázorněna kuţelková dráha. Zde je vidět, ţe byla umístěna mezi hradní zdí zdobené fuchsiemi a kamennými sloupky, které celou cestu rámují. Na sloupcích jsou nastavěny květináče s fuchsiemi, přesně jak popisují některé zdroje. Vedle kuţelníku je za stolkem usazen pravděpodobně zapisovatel, který zaznamenává skóre kaţdého kuloborce.
8. Vztah Schaffera a Landfrase jako stavitele a stavebníka Je zřejmé, ţe kdyţ se Alois Landfras rozhodl vybudovat vilu se zahradou jako své sídlo, pomýšlel také na to, ţe objekt bude mít účel reprezentativní. Neměl však reprezentovat pouze svého majitele, ale určitě také celé město. Jistě chtěl vytvořit stavbu, 138
Píseň složená k slavnostní kulbové večeři v zahradě u Landfrasů, v sobotu dne 14. září roku letošního ke cti a slávě obrkosa pana profesora Višňáka uspořádané, karton č. 342, folio č. 28, Kulturněhistorický archiv Státního okresního archivu Jindřichův Hradec. 139 Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec (pozn. 14). 45
která by byla proslulým a vyhledávaným místem, cílem mnoha návštěvníku a také příhodným prostorem k pořádání společenských akcí. Tímto Landfras myslel jak na samotnou prezentaci města, tak na kulturní ţivot jeho obyvatel. K uskutečnění těchto cílů však potřeboval schopného stavitele, kterého patrně objevil v Josefu Schafferovi. Schaffer pro Landfrase od roku 1825 pracoval současně na přestavbě tiskárny na Balbínově náměstí a na stavbě vily. Tiskárna byla hotova v roce 1827 a vila nejspíše uţ v roce 1826. Po dokončení vily se začalo s pracemi na zahradě. Jak se Alois, který ještě nedosáhl ani třiceti let, seznámil se sedmdesátiletým Schafferem, není dnes známo. Dá se předpokládat, ţe Schaffer měl v té době zvučnou pověst díky realizování četných zakázek po poţáru, jenţ v roce 1801 poničil město. Landfras ho mohl zaměstnat právě z tohoto důvodu, neboť předpokládal, ţe zkušený stavitel, jehoţ stavby měly dobrý ohlas, odvede dobrou práci i na jeho budově a plánované zahradě. Avšak kromě tohoto důvodu je moţné se domnívat, ţe si Alois Schaffera jako stavitele zvolil jiţ po předchozí známosti a zkušenosti s jeho prací. Tato zkušenost by jistě nemohla být samotného Aloise, ale jeho otce Josefa, a to za předpokladu, který jsem rozvedla jiţ výše, ţe by Schaffer po poţáru města v roce 1801, který poničil také Landfrasovu tiskárnu, pracoval na opravě této budovy. Není také vyloučeno, ţe i kdyby Schaffer pro Josefa Landfrase nikdy předtím nepracoval, mohl s ním navázat kontakty nebo se doslechnout o kvalitě jeho práce od ostatních obyvatel města, pro které Schaffer pracoval, a tato doporučení později předat synovi. Podstatnější neţ to, jak Landfras se Schafferem navázali kontakt, je jejich samotná spolupráce. Je, myslím, jasně zřetelné, ţe stavební dílo na Karlově, které Schaffer pro Landfrase vybudoval, nemohl naplánovat pouze z vlastních invencí. Podle mého názoru zahrada vznikla ze součinnosti stavitele a stavebníka. Landfras jako vzdělaný člověk měl jistě dobré povědomí o architektonických tendencích tehdejší i minulé doby, a pravděpodobně měl představu o podobě svého sídla a zahrady. Domnívám se, ţe se Landfras velmi výrazně podílel na celkovém konceptu zahrady, jejím rozčlenění a sestavení jednotlivých architektur včetně brodérie, kuţelkové dráhy, štěpnice, stinných zákoutí atp. Naproti tomu Schaffer, jako stavitel schopný přizpůsobit se poţadavkům stavebníka a uzpůsobit formy stavby jejímu účelu, pracoval na vizuální podobě zahrady. Otázkou zůstává, kdo se podílel na biologické sloţce zahrady. Je moţné, ţe Schaffer, Landfras či snad jeho manţelka měli dostačující znalosti v oblasti rostlin pouţívaných v zahradách, avšak mohla zde pracovat ještě třetí osoba zaměřená na tuto problematiku.
46
9. Inspirace a předlohy pro Landfrasovu zahradu Ať fungovala spolupráce při budování zahrady mezi Schafferem a Landfrasem jakýmkoliv způsobem, je jisté, ţe areál by nevznikl bez předchozích znalostí obou společníků ohledně zahradní architektury a bez informovanosti o jiných českých i zahraničních zahradách a parcích, ať uţ pramenila z osobní zkušenosti nebo jen z vědomostí získaných z literatury. O vzdělání Josefa Schaffera nemáme dnes ţádné zprávy a není ani známo, zda někdy navštívil cizí země, takţe není moţné soudit, do jaké míry znal zahradní architekturu. Naopak u Landfrase se několik moţností nabízí. Téměř veškerá literatura věnovaná zahradě na Karlově jako první moţnost uvádí, ţe podnět k vytvoření zahrady v této podobě získal Landfras na své cestě po Itálii. Za druhé mu měla být předobrazem dnes jiţ zaniklá zahrada u Klášteříčku v Jindřichově Hradci. 9. 1. Zahrada Marie Isabelly z Vesterloo u Klášteříčku Klášteříček byla budova vystavěná Annou Kateřinou z Münsterberka v roce 1534 vedle kláštera františkánů s kostelem sv. Kateřiny v Jindřichově Hradci. 140 Klášteříček slouţil původně jako špitál pro malomocné a vdovské sídlo a byl s klášterem spojen chodbou na pilířích vedoucí nad Hlubokou cestou (obr. 56). Před rokem 1750 se do klášteříčků nastěhovala Marie Isabella Černínová, rozená z Vesterloo, vdova po Františku Josefu Černínovi. Marie Isabella mezi léty 1750- 1780 nechala klášteříček upravit na panské sídlo se zahradou. Zahrada jiţ dnes neexistuje, ale dochoval se alespoň zevrubný popis jejího vzhledu. Jednalo se o zahradu terasovitě rozloţenou směrem dolů od salla tereny, která byla v přízemí severního křídla zámečku. Delší zdi byly obklopeny loubími. Terasy byly mezi sebou propojeny schody, nejvyšší terasa před sallou terenou byla rámována balustrádou. Pod touto terasou se nacházela fontána ve tvaru delfína, do jehoţ nosu zatínal drápy orel, po bocích byly nahé dětské postavy. Z tlamy delfína vytékala voda do lastury a dále pokračovala přes skalky do vodojemu. Dolní část zahrady byla zakončena bránou s vázami na pilastrech. Zahradu doplňovala kuţelna, skleníky, kuchyňská zahrada a besídka. Zahrada zanikla po poţáru města v roce 1801 a od roku 1850 zde sídlí Okresní soud.141
140
Viz Novák (pozn. 26), s. 202. Údaje o Klášteříčku a popis zahrady pochází z – Muk, Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec (pozn. 4), s. 41- 45. 141
47
Z tohoto nepříliš podrobného popisu zahrady se dá usoudit, ţe se Landfras mohl inspirovat přinejmenším terasovitým rozloţením terénu. Je moţné předpokládat, ţe zahrada Klášteříčku byla provedena ve stylu rokokové či pozdně barokní zahrady, neboť upravená budova Klášteříčku je charakterizována jako „rokokový lusthauz“.142 Proto se domnívám, ţe tato zahrada byla pro Landfrase spíţe inspirací z hlediska myšlenky vytvoření reprezentativní a okrasné zahrady pro zkrášlení města, neţ vzorem v utváření kompozice prostoru a uţití uměleckých forem. 9. 2. Rozbor zahrady z hlediska stylových typů zahrad Pokus zařadit Landfrasovu zahradu mezi některý typ zahrady v rámci slohů a stylů, shledal téměř nemoţným jiţ Zdeněk Wirth, a proto ji charakterizoval jako „velmi složitý organism, jehož prvky zahrnují několik kultur“. 143 K obdobnému závěru jsem dospěla také já. V období, kdy Landfras stavěl svou zahradu, převládající tendencí v zahradní architektuře byl uţ převáţně typ anglického parku napodobující volnou přírodu. Přesto Landfras svou zahradu koncipoval jiným způsobem. Podle mého názoru by se hradecká zahrada mohla v jistém smyslu označit ještě jako zahrada sentimentální, ovšem s prvky pocházejícími ze starších zahradních typů. Pokud jsem se na zahradu podívala nikoli jako na celek, ale rozebrala sem ji na jednotlivé části, zjistila jsem, ţe nese rysy několika druhů zahrad v různých stylech. 9. 2. 1. Prvky renesanční a barokní zahrady v Landfrasově zahradě Při pohledu na celkovou dispozici, která je terasovitá, je zřejmé, ţe základní vzor zahrady je moţné hledat u italských zahrad renesanční doby, avšak s několika závaţnými rozdíly. Zatímco v renesanci byl v italské zahradě dominujícím prvkem dům, u Landfrase tomu tak není, neboť dům stojí umístěn v rohu a navíc na nejniţší terase, coţ bývalo v italských zahradách většinou naopak. Dále hradecký areál postrádá pravidelnost renesančních italských zahrad. Naproti tomu je zde patrná vazba zahradního prostoru na okolí, a to prostřednictvím výhledu z nejvyšší terasy na Jindřichův Hradec se zámkem a Rondelem v popředí.
142 143
Ibidem, s. 44. Viz Wirth (pozn. 1), s. 14. 48
Značnou část druhé terasy zabírá parter, prostor přímo před vilou, v dřívějších dobách zdoben bohatou brodérií s mnoha okrasnými i exotickými rostlinami. Partery se v italské renesanční zahradě vyskytovaly rovněţ, i kdyţ v trochu odlišné podobě, ale měly, stejně jako je tomu v hradecké zahradě, reprezentativní funkci. Vedle parterů bývaly v Itálii umístěny „giardini secreti“, zahrádky slouţící k soukromým účelům majitele. Za „giardino secreto“ ovšem v mnohem menším měřítku, neţ tomu bylo v Itálii, by se moţná mohlo povaţovat v Landfrasově zahradě giardinetto na páté terase. I kdyţ je tato část označovaná jako „ozdobná zahrada“, nacházely se tu také stinné lavičky slouţící k odpočinku a navíc vchod od vinného sklípku, tudíţ by zde snad mohla být i tato myšlenka. Nad giardinettem je na šesté terase situována štěpnice, která se v italských zahradách vyskytuje při okrajích. Parter, jenţ zaujímá poměrně velkou část plochy Landfrasovy zahrady, se vyskytoval nejen u renesančních italských zahrad, ale byl především hlavní součástí barokní zahrady ve Francii. V této zemi byly partery plochou před průčelím zámku a byly bohatě osázeny různými rostlinami nízce zastřiţenými, které v kombinaci s vysypanými cestičkami tvořily zpravidla geometrické brodérie. Landfrasův parter sice nenabízel geometrické obrazce, avšak brodérie zde byla stejně bohatá a rozmanitá jako u francouzských zahrad. I přesto, ţe byla tvarům brodérií daná poněkud volnější podoba, je moţné usoudit, ţe Landfras či Schaffer znali podoby francouzských zahrad 17. a 18. století a chtěli jejich drobnou část přizpůsobenou jejich představám zanést také do své zahrady. 9. 2. 2. Prvky sentimentální a romantické zahrady v Landfrasově zahradě Při plánování výše uvedených úseků zahrady, tzn. parteru, giardinetta a štěpnice, mohli Landfras a Schaffer hledat vzory v zahradním umění pocházejícím z rozmezí 16. století aţ první poloviny 18. století. Avšak další část zahrady, zahrnující první, druhou, třetí, čtvrtou terasu a část šesté s antickým pavilonem, nese rysy zahrad, které vznikaly v Evropě ve druhé polovině 18. století. Jednalo se o tzv. sentimentální zahrady, které by se daly charakterizovat jako transformace anglického parku v kombinaci s tradičními francouzskými mentálními schématy. 144 Na rozdíl od krajinářského anglického parku, jehoţ typ se ustálil na území Velké Británie, a který do Čech pronikal aţ v 19. století,
144
Jiří Kroupa, Úvod, Čechy 1780- 1840, in: viz Blaţíčková- Horová (pozn. 28), s. 15- 27, cit. s. 22. 49
měly tyto zahrady symbolický podtext, jenţ byl z velké části udáván drobnými stavbami, exotismy nebo památníky rozmístěnými v ploše zahrady. V Landfrasově zahradě se jedná hned o několik takových architektur. Jako první se nabízí antický pavilon, umístěný pohledově nejvýše z celé zahrady. V sentimentálních parcích se často objevoval chrámek antikizujících forem, který byl nazýván chrámem slunce či přátelství a byl zpravidla vyvrcholením kompozice areálu. Je moţné předpokládat, ţe podobný smysl antického pavilonu zamýšlel také Landfras, protoţe pavilon je skutečně jakýmsi vyvrcholením komplexu. Antický pavilon vyčnívá nad zbylým prostorem areálu a je nutné k němu vystoupat po schodišti reprezentativního rázu, které je nejširší v zahradě a je doplněno kromě zábradlí s kamennými sloupky také sochami a ozdobnými vázami. Navíc je prakticky jedinou stavbou, která převyšuje ohradní zeď zahrady a je viditelná i z vnějšího okolí. Zřícenina středověké tvrze bývala rovněţ často součástí sentimentální zahrady. Někdy znázorňovala meditaci nad velikostí dějin, jindy vítězství přírody nad lidským dílem. U Landfrase se jednalo o fragment hradeb a kamenné věţe se schodištěm, po kterém se vystupovalo na další terasu. Za věţí se nacházela eremitáţ, další součást sentimentální zahrady. Čínské voliéry, které se nacházejí před vchodem do antického pavilonu, odkazují na zálibu tehdejší společnosti v exotismech. V zahradách té doby, ale také v nadcházejících romantických parcích se často objevovaly stavby s orientálními prvky, coţ bylo dáno oblíbeností japonských a čínských zahrad. Gotický pavilon, který byl vybudován v roce 1835, by mohl být jiţ projevem vlivu romantismu, který pomalu pronikal do naší země. V romantických zahradách se velmi často objevovaly stavby gotizujících forem. Podíváme- li se na kompozici této poloviny zahrady jako na celek tvořený drobnými stavbami a veškerou vegetací, můţe se zdát, ţe nese rysy anglického romantického parku v miniaturní rozloze. Poukazují na to četná stinná zákoutí tvořená rafinovaně vysázenými keři a stromy či záměrné průhledy od vily skrz stinné loubí k zadnímu východu nebo přes cestu fuchsií ke gotickému pavilonu. Ovšem uváţíme- li jistou pravidelnost a uspořádanost jednotlivostí, opět se vracíme spíše k sentimentální zahradě. Pomyslně by tedy bylo moţné rozdělit zahradu na dvě poloviny, a to podle typu pouţitých forem zahradní architektury. První polovina zahrnuje parter, giardinetto a 50
štěpnici, tedy zahradní útvary přejaté ze starších zahradních typů. Druhá polovina pak první, část druhé, třetí, čtvrtou terasu a navíc část šesté terasy s antickým pavilonem. Tato polovina zahrady by byla označena jako zahrada sentimentální s drobnými romantickými prvky. 9. 3. Absence prvku vody v zahradě Zvláštností v této zahradě je kromě jiného fakt, ţe zde prakticky chybí jakákoliv vodní zařízení. Na třetí terase se sice nachází bazén malých rozměrů se studnou a chrličem, který dříve chrlil vodu do bazénu a fungoval jako jakási drobná fontána, avšak jiný vodní aparát zde nenajdeme. Není jasné proč, ale Landfras zřejmě vodě v zahradě nepřikládal přílišný význam. Naproti tomu v zahradách v době renesance, baroka i v dobách následujících, tvořila voda základní prvek kompozice.145 V Itálii často voda stékala po kaskádách prostupujících i přes několik teras, byly zde četné fontány, vodotrysky, bazény a kašny. Majitelé zahrad si nechávali konstruovat všemoţné vodní hříčky, jako například vodní divadla či varhany. Vrcholu pak práce s vodním uměním dosáhla v době manýrismu. V zahradách ve Francii se spíše neţ vodní hříčky upřednostňovaly velké vodní plochy v podobě přísně ohraničených jezírek, bazénů či kašen s chrliči nebo s velkolepými sousošími uprostřed. Tyto vodní aparáty se obvykle nacházely přímo na hlavní pohledové ose mezi průčelím zámku a zakončením zahrady, ale také v postraních částech zahrady. V období baroka se rovněţ v Německu stala voda významnou součástí zahradní architektury. Příkladem by mohla být zahrada u zámku v Heidelbergu, kterou vybudoval architekt Salomon de Caus. Původní podoba se do dnešní doby nezachovala, avšak existují de Causovy rytiny, které ukazují její podobu. Na zahradě se nacházel tzv. vodní parter, který sestával z kruhových vodních drah.146 V pozdější době v anglickém krajinářském parku získal vodní prvek podobu rozlehlé vodní hladiny ve formě napodobující rybník či jezírko. Vodní plochy byly často doplněny mosty nebo i ostrůvky s drobnými stavbami.
145
Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 16. Ehrenfried Kluckert, Barokní zahrady, in: Rolf Toman (ed.), Baroko: architektura, plastika, malířství, Praha 1999, s. 152- 161, cit. s. 158. 146
51
V Landfrasově zahradě kromě nepatrné nádrţe na vodu však nenajdeme ţádný z těchto vodních prostředků ozvláštňujících kompozici zahrady. Jak je patrné z výše uvedených příkladů, voda vţdy v zahradě hrála důleţitou roli. Proč se Landfras omezil jen na jeden bazén s drobným chrličem, není jasné. Moţná ho k tomu vedla omezenost rozlohy zahrady a upřednostnění jiných zahradních prvků před vodním elementem, nebo je moţné, ţe skalnaté podloţí terénu neumoţňovalo přílišnou práci s vodou, a tak se musel spokojit jen s malou nádrţí. 9. 4. Inspirační zdroje pro Landfrasovu zahradu Jelikoţ Landfrasova zahrada nese rysy zahrad z různých zemí a období, nedomnívám se, ţe by existoval konkrétní vzor pro toto architektonické dílo. Landfras a Schaffer pravděpodobně propojili různé typy zahradních prvků a forem a tím vytvořili zcela jinou koncepci, při čemţ se zahrada jako celek vymyká konkrétnímu stylovému či slohovému zařazení. Uvádí se, ţe Landfras se pro svou stavbu nechal inspirovat návštěvou Itálie. Kdyţ však uváţíme, ţe Alois po svých studiích nastoupil k práci v tiskárně, kdy mu bylo pouhých jednadvacet let a tiskárnu převzal po svém otci v osmadvaceti letech, s tím, ţe nedlouho po té jistě vznikly plány na stavbu vily a zahrady, musel do Itálie cestovat jako velmi mladý. V úvahu připadá několik moţností. Buď Itálii navštívil ještě v době, kdy studoval filozofii v Praze, nebo aţ v době zaměstnání v otcově podniku. Uvádí se, ţe Landfras rád cestoval jiţ od mládí a po převzetí tiskárny cestoval za obchodem také mimo Čechy, a to do Rakouska a Německa. Pokud by tyto cesty probíhaly jiţ za stavby zahrady, mohl se Landfras seznámit s některými tamějšími díly, coţ ovšem není jisté. Druhou moţností je, ţe se zahraniční architekturou mohl mít zkušenosti stavitel Schaffer. O jeho ţivotě aţ do doby, kdy v Jindřichově Hradci vypukl poţár, a Schaffer se ujal oprav domů, nevíme nic. Je moţné, ţe cestoval po Evropě a získával zkušenosti, ale podle mého názoru to není příliš pravděpodobné, neboť se domnívám, ţe by tyto zkušenosti z větší části promítl do své práce. Schaffer byl stavitel, který dokázal formy architektury přizpůsobit svému zadavateli, a proto rozmanitost struktury zahrady připisuji z větší části Landfrasovi. Nejdůleţitějším zdrojem inspirace pro zahradu byla pravděpodobně Landfrasovi a Schafferovi literatura. Existovala díla anglických, francouzských i německých autorů, která byla v podobě buď předlohových knih, nebo odborných časopisů. Například čísla
52
zahradních vzorníků vydávaných v Lipsku v letech 1796- 1802 byla uloţeny v Blatné.147 Dalším příkladem je teoretický spis Theorie der Gartenkunst od Christiana Cay Lorenze Hirschfelda, který byl ve vlastnictví hrabat Buquoyů na zámku v Nových Hradech.148 Jelikoţ je zřejmé, ţe Landfras měl ke knihám pozitivní vztah, není vyloučeno, ţe vlastnil nebo měl vypůjčené obdobné publikace. V literatuře či vlastní zkušeností se mohl Landfras setkat s obrovským mnoţstvím zahradních areálů či parků ať uţ na území Čech či zahraničních. Z italských zahrad to mohly být například zahrady Vily Lante v Bagnaii, Vily Gamberaii, Vily Petraii, Vily d´ Este v Tivoli, Vily Borghese v Římě či zahrada na Isola Bella. V německém prostředí se mohl Landfras nechat inspirovat barokní zahradou v Herrenhausenu, zámeckou zahradou v Schwetzingenu, zahradou v Veitshöchheimu či parkem ve Wörlitz. Z anglických krajinářských parků 18. a 19. století by jako volná předloha mohl slouţit park ve Stowe, zahrady při paláci v Blenheim a paláci Chatsworth a další. Při označení těchto zahrad jako moţných předloh pro Landfrasův areál je nutné vzít v potaz, ţe všechna tato díla mají mnohem monumentálnější rozměry a nacházejí se na jiné umělecké úrovni. Pokud se Landfras opravdu některými ze zahrad nechal inspirovat, přizpůsobil jejich formy měřítku měšťanské architektury nepříliš velkého města. Avšak i přes její nevelkou rozlohu, ji povaţuji za důmyslně rozčleněnou s vyuţitím veškerých dispozic, které toto místo nabízelo. Dimenze zahradních architektur byla zhotovena takovým způsobem, ţe obsah zahrady budí velkolepý dojem. Jelikoţ jsem neshledala ţádný přímý vzor v některé ze zahradních architektur, vybrala jsem několik děl, které se pro Landfrase v určitých směrech mohly stát inspirací. První z těchto děl je zahrada Vily d´ Este v Tivoli (obr. 57). Tento objekt leţí v Itálii nedaleko Říma a byl vybudován ve druhé polovině 16. století pro kardinála Ippolita II. d´Este. Architektem zahrady byl Pirro Ligorio. Ligorio vyuţil svaţujícího se terénu k vybudování pěti teras, z nichţ na nejvyšší umístil kardinálův palác. Terasy jsou navzájem propojeny mnoţstvím schodišť a ramp. V zahradě se nachází bezpočet fontán, kašen, drobných altánů, stinná loubí, parter, květinové brodérie a sochařská výzdoba. Tato zahrada se pro Landfrase mohla stát zdrojem inspirace v terasovitém uspořádání dispozice. Dalším zahradním dílem, které mohlo Landfrase ovlivnit, je park v anglickém městě Stowe. Původní podoba zahrady byla ve stylu italského či francouzského parteru, 147 148
Viz Pavlátová (pozn. 3), s. 30. Ibidem. 53
ale lord Cobham ji nechal během první poloviny 18. století přebudovat ve stylu anglického parku (obr. 58). Na práci se podílelo několik zahradních architektů, mezi nimi také William Kent. V zahradě byly vybudovány drobné architektury v různých podobách. Park má poměrně velkou rozlohu, nachází se zde jezero a také řeka, přes kterou je poloţen Oxfordský most vybudovaný z kamenů a zdobený osmi vázami. Nedaleko se nachází východní pavilon Bojkotů, pojmenovaný po zaniklé osadě Bojkotů. V zahradě se nachází ještě západní pavilon, který s východním tvoří pár. V parku dále najdeme například gotický chrám (obr. 59), který je postaven ve stylu novogotiky, chrámek přátelství vyzdobený alegorickými malbami znárodňujícími přátelství, spravedlnost a svobodu, palladiánský most, královnin chrámek (obr. 60), chrám úctyhodných Britů vyplněný bustami velkých osobností britských dějin (obr. 61), dále dva jezerní pavilony a mnoho dalších chrámků, památníku, soch a pavilonů. Landfrase mohlo na této zahradě zaujmout mnoţství drobných staveb v různých stylech, například gotický chrám nebo chrámky v neoklasicistním stylu. I kdyţ je tato zahrada povaţována jeden z prvních anglických krajinářských parků,149 je zde patrný symbolický podtext sentimentální zahrady, který spočívá ve významu jednotlivých architektur, jako je například chrám úctyhodných Britů. Tento rys podle mého názoru má park ve Stowe společný s Landfrasovou zahradou. Následujícím objektem Landfrasovy inspirace mohla být zámecká zahrada ve městě Schwetzingen v Německu. Zámek slouţil jako letní sídlo kurfiřta Karla Theodora. Zahrada měla původně podobu barokní francouzské zahrady, avšak během druhé poloviny 18. století byla částečně přeměněna v anglický park (obr. 62). Z barokního období se dochoval bosket a parter před zámkem s květinovými brodériemi a kruhovou fontánou uprostřed (obr. 63). Části zahrady na severu a severozápadě mají podobu anglického parku. V zahradě se opět nachází mnoţství chrámků, jako například Merkurův chrám vystavěný z hrubých cihel (obr. 64), kruhový Apollónův chrám se sochou uprostřed (obr. 65), chrám bohyně Minervy v neoklasicistním stylu (obr. 66) či chrám lesní botaniky s omítkou napodobující kůru stromu. Dále zde stojí malé lázně ve stylu italské vily, voliéry, oranţérie, ruina římského vodovodu nebo na jiţním konci v tzv. turecké zahradě budova mešity. U tohoto objektu, kromě drobných staveb, mohla na Landfrase zapůsobit stylová odlišnost dvou částí zahrady. I kdyţ se v tomto případě jedná
149
Toman, Gartenkunst in Europa (pozn. 30), s. 352. 54
o důsledek přestavby z původní barokní podoby na anglický park, Landfras to mohl ve své zahradě upotřebit jako záměr. Jako poslední z příkladů zahrad případně působících na Landfrasovo a Schafferovo dílo je zahrada ve Wörlitz. Zahrada se nachází v Německu na panství Anhalt- Dessau. Park při svém zámku si nechal vybudovat kníţe Leopold Friedrich Franz. Práce začaly po roce 1764 a zahrada byla dokončena počátkem 19. století. Toto dílo bylo jako první ve střední Evropě vybudováno podle vzorů anglického krajinářského parku. V jeho kompozici se uplatnilo mnoţství vodních kanálů s mosty a shluky stromů vytvářející v kombinaci s vodní hladinou všemoţné krajinné průhledy (obr. 67). Nechybí zde ani drobné architektury, které jsou ve stylu novogotiky, romantismu nebo neoklasicismu a zpravidla jsou dominantami parkových scenérií. Nachází se zde například Venušin chrámek (obr. 68), Pantheon, chrámek bohyně Flóry (obr. 69) nebo gotický dům (obr. 70). Park Wörlitz byl v době, kdy Landfras budoval svou zahradu velmi známým a oblíbeným dílem, takţe je velmi pravděpodobné, ţe ho také znal. Četné drobné objekty tohoto parku mohly opět ovlivnit stavby v Landfrasově zahradě. Při stavbě gotického pavilonu se mohl Landfras inspirovat gotickým domem nebo v případě antického pavilonu chrámkem bohyně Flóry ve Wörlitz.
55
10. Závěr I kdyţ jsem si pro svou práci vytyčila několik cílů, mým hlavním úkolem bylo poskytnout nový náhled na toto téma. Informace z jiţ vydaných publikací jsem se snaţila doplnit vlastními poznatky a vytvořit tak souhrnnou práci. Při vyhledávání literatury k tématu, která je v podstatě docela rozsáhlá, jsem získala pocit, ţe autoři dosavadních děl se nikdy nezabývali tiskárnou a vilou jako komplexním tématem. Historikové, archiváři a další badatelé150 se ve svých dílech zaměřovali na věc z hlediska historického a zabývali se především produkcí tiskárny, dějinami tiskařského řemesla v Jindřichově Hradci, ţivotopisnou historií rodiny Landfrasů nebo kulturním ţitím ve městě, ke kterému Landfras bohatě přispíval, takţe tyto publikace 151 obsahují všemoţná fakta týkající se mého tématu. Autoři dalších prací152 pojednávajících o vile nebo o části zahrady nahlíţejí na objekt
z hlediska architektonického, nikoli však uměleckohistorického, ale
spíše technického. Jedinou prací, kde jsem narazila částečně na obdobný záměr, jako byl můj, je článek Zdeňka Wirtha.153 Během psaní mé bakalářské práce jsem se setkala s uţitečným archivním materiálem, avšak drobnější komplikací v tomto ohledu bylo, ţe některé materiály se nacházejí v Okresním či Oblastním archivu v Jindřichově Hradci a jiné v soukromém vlastnictví majitelů vily. Jedním z cílů mé práce bylo pokusit se najít vzor nebo předlohu pro Landfrasovu zahradu. Tento úkol se mi bohuţel nepodařilo zcela splnit. V ţádné ze zahrad a praků jsem neobjevila rysy, které by udávaly objekt jako přímou předlohu. Proto jsem se touto problematikou zabývala spíše teoreticky a určila jsem některé zahrady, které se pro Landfrase mohly stát inspirací. Postupovala jsem na základě rozboru slohových a stylových forem Landfrasovy zahrady. Zajímavým bodem tohoto tématu je vztah mezi stavitelem Schafferem a stavebníkem Landfrasem. Z architektonických podob budov, které Schaffer stavěl nebo přestavoval, jsem usoudila, ţe ač to byl architekt schopný přizpůsobit formu architektury přání jejího majitele, čímţ se projevil jako zdatný umělec, pravděpodobně koncepci Landfrasovy zahrady nemohl vytvářet zcela sám. Zastávám názor, ţe mezi oběma stranami probíhala jistá kooperace, a to asi tím způsobem, ţe autorem konceptu zahrady
150
Jan Muk, Ferdinand Strejček, František Teplý, Štěpánka Běhalová atp. Například – Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec (pozn. 14). 152 Petr Jiráček a Michaela Skuhrová. 153 Viz Wirth (pozn. 1). 151
56
byl z větší části Landfras a stavební práce s tvorbou drobných architektur obstarával Schaffer. Při psaní mé práce jsem narazila na nejasnosti v dataci tohoto objektu. Původně jsem vycházela z literatury, která vţdy datuje počátek prací a výstavbu vily do roku 1825 nebo 1826. Avšak musela jsem vzít v potaz také zakládací listinu, kterou sepsal Alois Landfras v roce 1835. V listině není zcela přesně uvedeno, ke které stavbě se vztahuje, ale na základě jejího obsahu jsem usoudila, ţe náleţí k vile. Z tohoto důvodu není jasné, proč literatura tuto listinu při dataci nezohlednila. Domnívám se, ţe téma Landfrasovy tiskárny a vily zůstává stále otevřené novému bádání a ţe se zde nabízí stále celá řada nepodloţených otázek, zejména v případě vily a zahrady. Ač je tato umělecká a historická památka nevelká svou rozlohou a v dnešní době neprávem pozapomenuta, zajisté patří svou uměleckou hodnotou, k významným architektonickým objektům v naší zemi.
57
11. Obrazové přílohy
Obr. 1. Pohled na Jindřichův Hradec po poţáru v roce 1801.
Obr. 2a. Průčelí radnice ze 17. století.
Obr. 2b. Průčelí radnice v dnešní podobě.
58
Obr. 3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci
Obr. 4a. Budova dnešního kina Střelnice v roce 1903.
59
Obr. 4b. Budova kina střelnice v dnešní podobě.
Obr. 5. Budova Landfrasovy tiskárny.
Obr. 6. Dům č. p. 69 na Masarykově náměstí. 60
Obr. 7a. Okna prvního patra budovy Landfrasovy tiskárny.
Obr. 7b. Okno prvního patra domu č. p. 69 na Masarykově náměstí.
Obr. 8. Půdorys přízemí budovy Landfrasovy tiskárny.
Obr. 9. Půdorys prvního patra Landfrasovy tiskárny. 61
Obr. 10. Průčelí Landfrasovy tiskárny směrem na Balbínovo náměstí.
Obr. 11. Suprafenestra s nadokenní výplní a konzolkami.
Obr. 12. Parapetní výplň. 62
Obr. 13. Portikus a vchod na balkonek umístěný v edikule.
Obr. 14. Severní průčelí Landfrasovy tiskárny do ulice Komenského.
63
Obr. 15. Kaplička sv. Aloise.
Obr. 16. Průčelí do Komenského ulice. Podoba průčelí pravděpodobně před rekonstrukcí v roce 1965.
Obr. 17. Průčelí do Komenského ulice. Stav v roce 1987.
64
Obr. 18a. Průčelí do Komenského ulice. Obr.18b. Kaplička sv. Aloise. Stav před rekonstrukcí v letech 1994- 1995. Stav před rekonstrukcí v letech 1994- 1995.
Obr. 19. Půdorys Landfrasovy zahrady s vilou. Měřítko 1: 500.
65
Obr. 20. Severozápadní průčelí Landfrasovy vily s hlavním vchodem.
Obr. 21. Kliky hlavního vchodu vily ve tvaru sfingy.
Obr. 22. Jihozápadní strana vily směřující do zahrady.
66
Obr. 23. Půdorys Landfrasovy zahrady.
67
Obr. 24. Cesta fuchsií. Pohled směrem k vile. Dnešní stav.
Obr. 25. Cesta fuchsií. Pohled směrem ke gotickému pavilonu. Stav kolem roku 1911.
Obr. 26. Gotický pavilon.
Obr. 27. Interiér gotického pavilonu.
68
Obr. 28. Průběţný chodníček na druhé terase. Pohled směrem k vile. Dnešní stav.
Obr. 29. Průběţný chodníček na druhé terase. Pohled směrem k zadnímu východu. Stav kolem roku 1911.
Obr. 30. Pohled na parter před vilou.
69
Obr. 31. Pohled na antický pavilon s částí parteru z roku 1902.
Obr. 32. Pohled na parter pravděpodobně z doby kolem roku 1902.
Obr. 33. Pohled na antický pavilon s částí parteru z roku 1912.
70
Obr. 34. Pohled na parter pravděpodobně z doby po roce 1912.
Obr. 35. Schodiště prostupující mezi ţivými ploty. Pohled od první terasy směrem vzhůru.
71
Obr. 36. Pohled na třetí terasu s dřevěnou besídkou
Obr. 37. Studna s bazénem.
Obr. 38. Opěrné zdivo čtvrté terasy s výklenkem ve zdi a sallou terenou v pozadí.
Obr. 39. Středověká zřícenina. Dnešní stav.
72
Obr. 40. Zábradlí lemující čtvrtou terasu. Pohled ze čtvrté terasy na třetí s lípou uprostřed.
Obr. 41. Salla terena.
73
Obr. 42. Figura poustevníka v bývalé poustevně.
Obr. 43. Giadrinetto na páté terase. Pohled od antického pavilonu. Dnešní stav.
Obr. 44. Pohled na giardinetto. Stav pravděpodobně po roce 1912.
74
Obr. 45. Pohled z parteru na část páté terasy a šestou s antickým pavilonem.
Obr. 46. Pohled z parteru na pátou terasu s giardinettem a schodištěm vedoucím na šestou terasu.
75
Obr. 47. Pohled na parter a antický pavilon v pozadí. Stav před rokem 1911.
Obr. 48. Pohled na část šesté terasy, kde bývala štěpnice.
76
Obr. 49. Ohradní zeď zahrady s okny a okenicemi.
Obr. 50. Antický pavilon se schodištěm a sochami.
Obr. 51. Čínská voliéra před antickým pavilonem.
Obr. 52. Průčelí antického pavilonu.
77
Obr. 53. Fragment nástěnné malby ve verandě antického pavilonu. Dnešní stav.
Obr. 54. Interiér verandy antického pavilonu. Dnešní stav.
Obr. 55a. Kuloborci v Landfrasově zahradě. Pohled do kuţelny v přízemí vily.
Obr. 55b. Dnešní podoba přízemí vily- kuţelny.
78
Obr. 56. Chodba na pilířích spojující Klášteříček (vlevo) a klášter františkánů (vpravo). Jindřichův Hradec. Dnešní stav.
Obr. 57. Vila d´Este v Tivoli.
Obr. 58. Anglický park ve Stowe. Kresba z doby kolem roku 1720.
79
Obr. 59. Gotický chrám. Park Stowe.
Obr. 60. Královnin chrámek. Park Stowe.
Obr. 61. Chrám úctyhodných Britů. Park Stowe.
Obr. 62. Zámecká zahrada ve Schwetzingenu.
80
Obr. 63. Pohled na zámek Schwetzingen a parter v barokní podobě.
Obr. 64. Merkurův chrám. Zahrada Schwetzingen.
Obr. 65. Apollónův chrám. Zahrada Schwetzingen.
Obr. 66. Chrám bohyně Minervy. Zahrada Schwetzingen.
81
Obr. 67. Pohled na park Wörlitz s Venušiným chrámkem v pozadí.
Obr. 68. Venušin chrámek. Park Wörlitz.
Obr. 69. Chrám bohyně Flóry. Park Wörlitz.
Obr. 70. Gotický dům. Park Wörlitz. 12. Seznam pouţitých pramenů a literatury
12. 1. Seznam pramenů Jaroslav Herout, Klasicismus a empír, výstřiţek z blíţe neidentifikovatelného periodika, karton č. 342, folio 31, Kulturněhistorický archiv Státního okresního archivu Jindřichův Hradec. 82
Technická zpráva, Jindřichův Hradec, Balbínovo nám. č. 15, rekonstrukce objektu, NPÚÚOP České Budějovice. Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice. Píseň složená k slavnostní kulbové večeři v zahradě u Landfrasů, v sobotu dne 14. září roku letošního ke cti a slávě obrkosa pana profesora Višňáka uspořádané, karton č. 342, folio 28, Kulturněhistorický archiv Státního okresního archivu Jindřichův Hradec. Záznam Aloise Landfrase o položení základního kamene zahradního domu na zahradě u Nežárky, 23. 4. 1835, karton č. 382, folio bez číslování, Kulturněhistorický archiv Státního okresního archivu Jindřichův Hradec. 12. 2. Seznam literatury Štěpánka Běhalová, 200 let Landfrasovy tiskárny 1797- 1997, Jindřichův Hradec 1997. Štěpánka Běhalová, Landfrasova tiskárna a Jindřichův Hradec, in: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. Výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny, Jindřichův Hradec 1998.
Štěpánka Běhalová, Jindřichův Hradec, město nad Vajgarem, Jindřichův Hradec 2002. Štěpánka Běhalová, Vlastivědná a historická literatura o Jindřichově Hradci, Jindřichův Hradec 2004. Naděţda Blaţíčková- Horová- Taťána Petrasová- Helena Lorenzová et. al., Dějiny českého výtvarného umění 1780- 1890, Praha 2001. Anna Brabcová, Literární místopis Jindřichova Hradce: tři procházky městem, Jindřichův Hradec 1998. Zdeněk Dokoupil- Pavel Neumann- Dušan Riedl et. al., Historické zahrady v Čechách a na Moravě, Praha 1957. Eva Erbanová- Milan Šilhan- Rostislav Švácha et. al., Slavné vily Jihočeského kraje, Praha 2007. Jan Hendrych, Krajinářská tvorba 18. a 19. století a vlivy odrážející se na kompozicích parků v Červeném Dvoře a na Hluboké, www.cervenydvur.cz, vyhledáno dne 25. 4. 2013. Petr Jiráček, Návrh rekonstrukce klasicistní vily z 19. století v Jindřichově Hradci (diplomová práce), Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 2004. Zdeněk Mráz, Jindřichův Hradec 1293- 1993, České Budějovice 1993.
83
Jan Muk, K dějinám tiskáren v Jindřichově Hradci, zvláště Landfrasovy, Jindřichův Hradec kolem roku 1930 (přesný rok tisku neuveden). Jan Muk, Jak kdysi vypadal Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1937. Jan Muk, Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta, Jindřichův Hradec 1947. Jan Muk, Z historie některých hradeckých domů, Jindřichův Hradec 1970. Josef Novák, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém v politickém okrese Jindřichohradeckém, Jindřichův Hradec 1901. Boţena Pacáková- Hošťálková- Jaroslav Petrů- Dušan Riedl et. al., Zahrady a parky v Čechách, Moravě a ve Slezsku, Praha 1999. Marie Pavlátová- Marek Erlich et. al., Zahrady a parky jižních Čech, Praha 2004. Emanuel Poche, Umělecké památky Čech 1, A/J, Praha 1977. Jiřina Psíková, Genealogie rodu Landfrasů, in: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. Výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny, Jindřichův Hradec 1998. Sdruţení pro Ottův slovník naučný, Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, 15. díl, Krajčij-Ligustrum, Praha 1999. Michaela Skuhrová, Obnova antického pavilonu v zahradě Landfrasovy vily v Jindřichově Hradci (absolventská práce), Vyšší odborná škola stavební
arch. Jana
Letzela Náchod, Náchod 2001. Michaela Skuhrová, Landfrasova zahrada v Jindřichově Hradci, Jindřichohradecký vlastivědný sborník, sv. 14, 2002. Ferdinand Strejček, Jindřichův Hradec let osmdesátých, Jindřichův Hradec 1916. Ferdinand Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1930. Ferdinand Strejček, Z paměti starého hradečana, Jindřichův Hradec 1946. František Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce III, Jindřichův Hradec 1927- 1936. Rolf Toman (ed.), Baroko: architektura, plastika, malířství, Praha 1999. Rolf Toman (ed.), Gardenkunst in Europa, Köln 2005. Rolf Toman (ed.), Neoclassicism and romanticism, Cologne 2000. Pavel Vlček (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. Zdeněk Wirth, Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1. 84
Zdeněk Wirth at. al., Umělecké poklady Čech. Sbírka význačných děl výtvarného umění v Čechách od nejstarších dob do konce XIX. stol., Praha 1913. 12. 3. Seznam zdrojů www.jh.cz www.jindrichohradecky.denik.cz www.jiznicechy.org www.rajce.idnes.cz www.portaljindrichuvhradec.cz www.petrjanecek.cz www.dataisnature.com www.flickr.com www.gardenvisit.com www.schwetzingen.de www.geo.de www.panoramio.com www.flickriver.com www.magazin.uni-halle.de
85
13. Seznam obrazových příloh
1.
Pohled
na
Jindřichův
Hradec
po
poţáru
v roce
1801
[www.jindrichohradecky.denik.cz, vyhledáno dne 2. 3. 2013]. 2a.
Podoba průčelí radnice v Jindřichově Hradci v 17. století [wwwdepositum.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013].
2b.
Podoba radnice v Jindřichově Hradci. Dnešní stav [foto autorka].
3.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci [www.jiznicechy.org, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
4a.
Budova kina Střelnice. Stav v roce 1903 [www.rajce.idnes.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013].
4b.
Budova
kina
Střelnice.
Dnešní
podoba
[www.portaljindrichuvhradec.cz,
vyhledáno dne 7. 5. 2013]. 5.
Budova Landfrasovy tiskárny. Pohled z Balbínova náměstí [foto autorka].
6.
Dům č. p. 69 na Masarykově náměstí v Jindřichově Hradci [foto autorka].
7a.
Detail výzdoby oken prvního patra Landfrasovy tiskárny [ foto autorka].
7b.
Detail výzdoby oken prvního patra domu č. p. 69 na Masarykově náměstí v Jindřichově Hradci [foto autorka].
8.
Půdorys přízemí budovy Landfrasovy tiskárny [repro: Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice].
9.
Půdorys prvního patra budovy Landfrasovy tiskárny [repro: Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice].
10.
Průčelí Landfrasovy tiskárny. Pohled z Balbínova náměstí [foto autorka].
11.
Detail výzdoby oken prvního patra Landfrasovy tiskárny. Suprafenestra s nadokenní výplní a konzolami [foto autorka].
12.
Detail výzdoby oken prvního patra Landfrasovy tiskárny. Parapetní výplň [ foto autorka].
13.
Detail průčelí Landfrasovy tiskárny. Portikus. Pohled z Balbínova náměstí [foto autorka].
14.
Severní průčelí Landfrasovy tiskárny do ulice Komenského [foto autorka].
15.
Kaplička sv. Aloise. Pohled z Balbínova náměstí [foto autorka].
86
16.
Průčelí Landfrasovy tiskárny do Komenského ulice. Pravděpodobně stav před rekonstrukcí v roce 1965 [www.rajce.idnes.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013].
17.
Průčelí Landfrasovy tiskárny do Komenského ulice. Stav v roce 1987 [repro: Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice].
18a.
Průčelí Landfrasovy tiskárny do Komenského ulice. Stav před rekonstrukcí v letech 1994- 1995 [repro: Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice].
18b.
Kaplička sv. Aloise při Landfrasově tiskárně. Stav před rekonstrukcí v letech 1994- 1995 [repro: Evidenční list kulturní nemovité památky, Městský dům bývalá Landfrasova tiskárna, evid. č. 1571, NPÚ- ÚOP České Budějovice].
19.
Půdorys Landfrasovy vily se zahradou. Měřítko 1: 500 [repro: Petr Jiráček, Návrh rekonstrukce klasicistní vily z 19. století v Jindřichově Hradci (diplomová práce), Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 2004].
20.
Průčelí Landfrasovy vily s hlavním vchodem. Pohled od severozápadu [foto autorka].
21.
Detail hlavních vstupních dveří Landfrasovy vily. Kliky ve tvaru sfingy [foto autorka].
22.
Jihozápadní průčelí Landfrasovy vily. Pohled ze zahrady [foto autorka].
23.
Půdorys Landfrasovy zahrady s popisky [repro: Michaela Skuhrová, Landfrasova zahrada v Jindřichově Hradci, Jindřichohradecký vlastivědný sborník, sv. 14, 2002, úprava popisků: autorka].
24.
Cesta fuchsií na první terase zahrady. Pohled od gotického pavilonu [foto autorka].
25.
Cesta fuchsií na první terase zahrady. Pohled od vily. Stav kolem roku 1911 [repro: Zdeněk Wirth, Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1].
26.
Gotický pavilon na první terase. Pohled od vily [foto autorka].
27.
Pohled do interiéru gotického pavilonu [foto autorka].
28.
Průběţný chodníček na druhé terase. Pohled od zadního východu ze zahrady směrem k vile. Dnešní stav [foto autorka].
29.
Průběţný chodníček na druhé terase. Pohled od vily směrem k zadnímu východu ze zahrady. Stav kolem roku 1911 [repro: Zdeněk Wirth, Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1]. 87
30.
Landfrasova vila s parterem. Pohled od antického pavilonu [foto autorka].
31.
Vyobrazení
z roku
1902.
Pohled
na
antický pavilon
a
část
parteru
[www.rajce.idnes.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013]. 32.
Fotografie pravděpodobně z doby kolem roku 1902. Pohled na parter [repro: fotografie uloţená v KHA Okresního archivu Jindřichův Hradec, karton č. 342, folio č. 38].
33.
Vyobrazení
z roku
1912.
Pohled
na
antický
pavilon
s částí
parteru
[www.rajce.idnes.cz, vyhledáno dne 1. 3. 2013]. 34.
Fotografie pravděpodobně z doby po roce 1912. Pohled Parter s antickým pavilonem a giardinettem v pozadí [repro: fotografie uloţená v Muzeu Jindřichohradecka].
35.
Pohled na schodiště spojující jednotlivé terasy. Pohled z první terasy směrem čtvrté [foto autorka].
36.
Třetí terasa s dřevěnou besídkou. Pohled od studny [foto autorka].
37.
Pohled na studnu a bazén na třetí terase [foto autorka].
38.
Opěrné zdivo čtvrté terasy s výklenkem. Pohled z třetí terasy směrem ke salla tereně na čtvrté terase [foto autorka].
39.
Pohled na bývalý vchod do imitace středověké zříceniny [foto autorka].
40.
Zábradlí lemující čtvrtou terasu. Pohled ze čtvrté terasy na třetí s lípou uprostřed [foto autorka].
41.
Salla terena [foto autorka].
42.
Figura poustevníka v bývalé poustevně [repro: fotografie uloţená v KHA Okresního archivu Jindřichův Hradec, karton č. 342, folio č. 33].
43.
Giardinetto na páté terase. Pohled od antického pavilonu [foto autorka].
44.
Pohled na giardinetto ze severovýchodní strany zahrady. Stav pravděpodobně po roce 1912 [repro: Zdeněk Wirth at. al., Umělecké poklady Čech. Sbírka význačných děl výtvarného umění v Čechách od nejstarších dob do konce XIX. stol., Praha 1913].
45.
Antický pavilon. Pohled z parteru [foto autorka].
46.
Pohled z parteru na pátou terasu s giardinettem a schodištěm vedoucím na šestou terasu [foto autorka].
47.
Parter s antickým pavilonem a giardinettem v pozadí. Stav před rokem 1911 [repro: Zdeněk Wirth, Zahrada Landfrasova v Jindřichově Hradci, Umělecký měsíčník I, 1911, č. 1]. 88
48.
Šestá terasa, bývalá štěpnice. Pohled od antického pavilonu [foto autorka].
49.
Ohradní zeď zahrady s okny a okenicemi. Pohled ze severovýchodu. Bez datace [repro: fotografie uloţená v KHA Okresního archivu Jindřichův Hradec, karton č. 342, folio č. 27].
50.
Antický pavilon. Pohled z parteru [foto autorka].
51.
Pohled na čínskou voliéru před antickým pavilonem [foto autorka].
52.
Pohled na průčelí antického pavilonu [foto autorka].
53.
Pohled do antického pavilonu. Fragment nástěnné malby ve verandě. Dnešní stav [foto autorka].
54.
Pohled do antického pavilonu. Zařízení verandy. Dnešní stav [foto autorka].
55a.
Kuloborci v Landfrasově zahradě. Pohled do kuţelny v přízemí vily [repro: Ferdinand Strejček, Jak se probouzel Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 1930].
55b.
Pohled na první patro Landfrasovy vily a cestu fuchsií v místě, kde bývala kuţelna a kuţelník [foto autorka].
56.
Chodba na pilířích spojující Klášteříček a klášter františkánů. Jindřichův Hradec. Dnešní stav [www.petrjanecek.cz, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
57.
Vyobrazení vily d´Este v Tivoli v Itálii. Bez datace [www.dataisnature.com, vyhledáno dne 4. 5. 2013].
58.
Park ve Stowe. Charles Bridgeman. Kolem roku 1720 [repro: Rolf Toman (ed.), Gardenkunst in Europa, Köln 2005].
59.
Pohled na gotický chrám. Park Stowe, Velká Británie [repro: Rolf Toman (ed.), Gardenkunst in Europa, Köln 2005].
60.
Pohled na královnin chrámek. Park Stowe, Velká Británie [www.flickr.com, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
61.
Pohled
na
chrám
úctyhodných
Britů.
Park
Stowe,
Velká
Británie
[www.gardenvisit.com vyhledáno dne 7. 5. 2013]. 62.
Plán zámecké zahrady ve Schwetzingenu [repro: Rolf Toman (ed.), Gardenkunst in Europa, Köln 2005].
63.
Pohled na zámek Schwetzingen a parter v barokní podobě [www.schwetzingen.de, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
64.
Pohled
na
Merkurův
chrám.
Zahrada
[www.flickr.com vyhledáno dne 7. 5. 2013].
89
ve
Schwetzingenu,
Německo
65.
Pohled na Apollónův chrám. Zahrada ve Schwetzingenu, Německo [www.geo.de, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
66.
Pohled
na
chrám
bohyně
Minervy.
Zahrada
ve
Schwetzingenu,
Německo[www.panoramio.com, vyhledáno dne 7. 5. 2013]. 67.
Pohled na park Wörlitz s Venušiným chrámkem v pozadí [www.flickriver.com, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
68.
Pohled na Venušín chrámek. Park Wörlitz, Německo [www.magazin.uni-halle.de, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
69.
Pohled na chrám bohyně Flóry. Park Wörlitz, Německo [repro: Rolf Toman (ed.), Gardenkunst in Europa, Köln 2005].
70.
Pohled na gotický dům. Park Wörlitz, Německo [www.flickr.com, vyhledáno dne 7. 5. 2013].
90
91
