Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Seminář dějin umění Dějiny umění
Muzeum v Hradci Králové a Jan Kotěra Bakalářská diplomová práce
Vypracovala: Lenka Brandejská Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ............................................................ V Brně 30. dubna 2009
Poděkování patří panu prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc. za vedení práce a pomoc při zpracování tématu. Dále bych zde chtěla poděkovat paní PhDr. Jaroslavě Pospíšilové za umožnění nahlížení do fondu archivu MVČ a zaměstnancům Muzea východních Čech za jejich ochotu.
1 Úvod ................................................................................................................................... 1 2 Prameny a literatura ........................................................................................................ 2 3 Architektura konce 19. a počátku 20. století.................................................................. 4 4 Muzeum východních Čech v Hradci Králové ................................................................ 7 4.1 Historie muzea ........................................................................................................... 7 4.2 Návrh a výstavba budovy.......................................................................................... 8 4.3 Konečná podoba muzea .......................................................................................... 10 5 Vlivy motivující vzhled a uspořádání budovy.............................................................. 15 6 Pozice budovy Muzea východních Čech v soudobé architektuře .............................. 17 7 Realizace Jana Kotěry v Hradci Králové ..................................................................... 19 8 Kotěrovo architektonické dílo a jeho inspirace ........................................................... 21 8.1 Studium a zahraniční cesty..................................................................................... 21 8.2 Realizace ................................................................................................................... 22 8.3 Vliv soudobé světové architektury ......................................................................... 24 9 Jan Kotěra jako „zakladatel moderní architektury“.................................................. 25 9.1 Kotěra učitel a teoretik............................................................................................ 25 10 závěr............................................................................................................................... 27 11 Seznam pramenů a literatury...................................................................................... 28 12 Přílohy ........................................................................................................................... 30
1 Úvod Pravděpodobně v každém městě i obci lze najít stavbu, která může být označena jako jeho dominanta. Nejinak je tomu i v Hradci Králové. Zde bychom ovšem mohli váhat, kterou z významných staveb lze za dominantu označit. Pravděpodobně bychom rozvažovali mezi stavbami náležícími k historickému jádru, tedy především gotickým chrámem sv. Ducha na Velkém náměstí a s ním sousedící renesanční Bílou věží. Ovšem některým z nás by zcela určitě jako dominanta vytanula na mysli i stavba modernější, monumentální budova Východočeského muzea zbudovaná na Eliščině nábřeží v letech 1909 – 1913. I kdybychom tuto stavbu neoznačili přímo jako dominantu, zajisté bychom o ní mohli říci, že je to jedna ze staveb, které se každému návštěvníkovi Hradce nesmazatelně vryjí do paměti. Jedná se o stavbu, která svou fasádou z režného zdiva navazuje na tradici hradeckého stavitelství minulosti1 a současně předjímá tradici následující.2 Budova patřila v době svého vzniku mezi stavby moderní a dnes je oprávněně uváděna jako jedna z prvních staveb moderní české architektury. Přitom dobu jejího projektování a výstavby datujeme přibližně do doby před sto lety. Tedy doby kdy v české architektuře byly stále hojně využívány historizující slohy a bylo stavěno Národní divadlo3 či Národní muzeum.4 Oproti těmto zdá se však býti málo dekorativní, až strohá, příliš čerpající z architektury průmyslových staveb. Přesto svou výraznou odlišnost oproti soudobé architektuře vzbuzovala muzejní budova již ve své době příznivé ohlasy, které přetrvávají dodnes a od roku 1995 je vedena na seznamu národních kulturních památek. Cílem této práce bude podání pokud možno co nejkomplexnějších informací o budově, tedy jejím architektonickém řešení, a okolnostech jejího vzniku. Dále bude nastíněna její pozice v ostatní tvorbě Jana Kotěry a také v kontextu soudobého architektonického tvoření.
1
Již zmíněna budova chrámu sv. Ducha byla provedena z režných cihel provedených ve stylu polské (tzv. gotické) vazby 2 Například stavby Josefa Gočára v Hradci Králové – dnešní Gymnázium J. K. Tyla, bývalá Koželužská škola. Režné zdivo je užito i na stavbě vznikající téměř současně s Kotěrovým muzeem, na vodní elektrárně Hučák projektované Františkem Sanderem (do provozu byla uvedena roku 1910). 3 Autorem projektu byl Josef Zítek, rekonstrukce po požáru se ujal Josef Schulz (1866-81) 4 Josef Schulz 1885-1890
1
2 Prameny a literatura Při každém zkoumání architektonického díla je důležitým zdrojem informací budova sama. V našem případě tedy stavba budovaná v letech 1909 – 1913. Přičemž dnešní stav odpovídá stavbu po dokončení. Jedinou pozdější úpravou byla instalace fontány (navržené Janem Kotěrou) před muzejní budovu. Důležité je také zmínit rekonstrukci, jež probíhala od květnu roku 1999 do roku 2002, tato však byla prováděna na základě zachovaných plánů a historických fotografií. V jejím průběhu došlo k celkové obnově interiéru historické ředitelny. Dalším významným pramenem jsou dochované plány vyhotovované Janem Kotěrou v rozmezí let 1906 – 1909. Tyto části projekční dokumentace jsou uchovávány částečně v archivu Národního technického muzea v Praze5 a část je rovněž uložena v archivu Muzea východních Čech v Hradci Králové6. V archivu NTM jsou uloženy půdorysy a řezy budovy a také pohledy na průčelí vyhotovené ve 2 variantách (první datovaná do roku 1907 a druhé z projektu dokončeného roku 1908 a schváleného k provedení). Archiv MVČ pak disponuje především plány zobrazujícími interiéry7 a výkresy pro výrobu nábytku a osvětlení.8 Co se netištěných pramenů týče, pak je nutno zmínit ještě korespondenci uloženou v archivu MVČ. Jedná se o dopisy mezi Janem Kotěrou (případně některým z jeho zástupců stanovených v rámci architektonické kanceláře, nejčastěji Josefem Gočárem nebo p. stavitelem Pokorným) a starostou města JUDr. Františkem Ulrichem nebo zástupci muzea (nejčastěji s tajemníkem muzea Miloslavem Oehmem). K této kategorii pramenů patří také doklady související s průběhem výstavby, především oferty a vyúčtování, případně různé upomínky. Tyto prameny jsou součástí fondu Stavby musea archivu MVČ. Korespondence je rovněž obsažena v publikaci tištěné, nazvané Kotěra – Plečnik: Korespondence. Základní literaturou ke zvolenému tématu je monografie Jan Kotěra a jeho doba, jejíž autor Otakar Novotný byl Kotěrovým žákem a pozdějším spolupracovníkem při některých realizacích. Druhou stejně významnou publikací je Jan Kotěra 1871-1923 Zakladatel moderní české architektury. Tyto dvě monografie doplňuje speciální výtisk
5
dále pouze NTM dále MVČ 7 jedná se o tzv. modré plány, řešící dispozici čítárny (měřítko 1:50) 8 taktéž tzv. modré plány, především výkresy dělících skříní provedené v měřítku 1:20, výkres nábytku pro čítánu (m 1:10) a také plány pro výrobu osvětlovacích těles (opět m 1:10) 6
2
ze sborníku Umění z roku 1922 Jan Kotěra, jehož autorem byl historik umění Karel B. Mádl. Literaturu monografickou pak doplňují nejrůznější studie. Důležitým zdrojem dobových ohlasů Kotěrovy práce jsou především časopisy Volné směry, Styl či Zprávy spolku inženýrů a architektů.9 Z „novějších“ periodik zveřejňujících studie o Kotěrovi a jeho pracích stojí za zmínění časopis Umění vydávaný Akademií věd ČR. Co se periodik, která nejsou zaměřená na umění týče, pak zajímavým zdrojem ukazujícím průběh výstavby muzea je místní periodikum Ratibor, rekonstrukci muzea je pak věnováno několik článků v Radnici.
9
časopis, sdružující starší generaci autorů, později se přejmenoval na Architektonický obzor, jeho reakce nebyla nakloněna Kotěrovi a jeho práci, nejvýrazněji proti němu vystoupili v ročníku XXXII/1898
3
3 Architektura konce 19. a počátku 20. století 19. století v architektuře se nese ve znamení hledání nového adekvátního architektonického projevu. Toto hledání je příhodně charakterizováno jednou ze slovníkových definic tohoto období: „[...] široké spektrum architektonického projevu v období přechodu mezi klasickou a moderní architekturou. Na rozdíl od relativní slohové jednoty předchozích období je od počátku 19. stol. pro architekturu charakteristická stylová různorodost a absence jednotného slohu, a to i ve vymezeném dobovém horizontu.“10. Vývoj v české architektuře se nijak výrazně neliší od vývoje architektury světové. Když Otakar Novotný v knize Jan Kotěra a jeho doba charakterizuje situaci v české architektuře, píše toto: „Konec XIX. století je tedy dobou úpadku české architektury. Není bojovníků a není vůdců. Právě tak jako jinde, také u nás se projevují neblaze důsledky nezájmu širokých vrstev o architektonickou výstavbu a odborníků o její co možná nejvyšší vyspělost. Celá doba je ve varu; literatura, hudba, sochařství a malířství mají již své koryfeje, jimiž se mohou řídit, ale architektura stagnuje, nesmělé poukazy několika jednotlivců na potřebu její obrody jsou zavaleny všeobecnou netečností.“11 Nejvýraznější odlišnost od světové architektury je zde vystižená jedinou větou, je jí zmíněná absence „vůdce“ české architektury. Pro srovnání lze uvést architektura holandskou a belgickou, v jejichž „čele“ stojí Hendrik Petrus Berlage12 a Henry van de Velde13. Jako třetí ovšem neméně významnou osobnost světové architektury je nutné jmenovat Otto Wagner a jeho architektonickou školu ve Vídni, která ve své době „produkovala“ mnoho nadaných a uznávaných architektů.14 V monografii Zdeňka Wirtha a Antonína Matějčka Česká architektura 1800 – 1920 je období konce 19. století (1850 – 1895) nazváno „Období historických slohů“. Pro vývoj české architektury v této době je signifikantní v prvé řadě vliv německého
10
Encyklopedie světové architektury A-K, s. 35 Jan Kotěra a jeho doba, s. 20 12 (1856 – 1934), nizozemský architekt, ovlivněn secesí. Později představitel individualistické moderny, měl blízko k hnutí De Stijl. Ve svých pracích po roce 1905 hojně uplatňoval režné zdivo, z cihel vytvářel ornamenty a římsové útvary. 13 (1863 – 1957), belgický architekt, významný představitel secese 14 Z architektů působících na Moravě a ve Slezsku lze jmenovat J. M. Olbricha, Leopolda Bauera, Karla Benirschkeho, Huberta Gessnera a v neposlední řadě i Jana Kotěru a Josefa Hoffamanna. 11
4
prostředí, v jehož důsledku zde dlouho přetrvával zejména neogotický purismus15, který později vystřídala neorenesance, představovaná stavbou Národního divadla. 90. léta 19 století se nesou ve znamení pozdního historismu, pro nějž byl příznačný eklekticismus, tedy používání tvarových prvků z různých epoch či děl jiných autorů a jejich následné spojování do nových celků, či neobaroko. Kromě těchto zmíněných pozdně historizujících proudů jsou budovy dále navrhovány i v neorenesančním slohu, obvyklé je také mísení obou zmíněných stylů. Jako vedoucí osobnost tohoto období v české architektuře bývá často označován profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy, Friedrich Ohmann16, který se jako první začal zabývat studiem v té době opomíjeného pražského baroka a pro nějž jsou typické právě návrhy neobarokních staveb. Vliv německého prostředí se potvrdil také na přelomu století, kdy z Vídně pronikaly do českého prostředí prvky nově vznikající secese17. Způsob využívání secesních motivů na stavbách popisuje Rostislav Švácha: „Obdobné mísení motivů historických stylů s elementy moderny se kolem roku 1900 objevuje v dílech architektů Václava Roštlapila, Aloise Čenského, Josefa Sakaře, Josefa Podhajského, Jiřího Stibrala, Františka Velicha, Františka Sandera nebo stavebního podnikatele a architekta Matěje Blechy (1861 - 1919), který vděčil za modernistický ráz svých četných staveb spolupráci s obratným sochařem-dekoratérem Celdou Kloučkem a absolventem uměleckoprůmyslové školy v Darmstadtu, architektem Emilem Králíčkem. Práce těchto tvůrců jsou mnohdy kultivované, o nějaké překračování stylových pravidel směrem k novému stylu nebo alespoň novému osobnímu projevu, po jakém toužil Osvald Polívka,však u nich nelze mluvit.“18 Pro roli architekta na konci 19. století byla významná také skutečnost, že plnil funkci spíše dekoratéra fasád a interiérů, nenáleželo mu však zasahovat do dispozice stavby, která byla navrhována především provádějícími stavebními firmami.
15
Purismus jako směr v historizující architektuře, je charakterizován lpěním na tzv. čistém slohu a nekompromisním odstraňováním pozdějších úprav, v českých zemích byl hlavním představitelem architekt a restaurátor Josef Mocker 16 (1858 – 1927), hlavní představitel pozdního historismu a později také secese. Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze působil v letech 1889 – 1898, kdy odešel do Vídně, kde se roku 1904 stal profesorem akademie. 17 Počátky secesní architektury se však objevují již v 80. letech 19. století v Anglii. K jejímu vyvrcholení došlo na světové výstavě v Paříži roku 1900. Pro rakouskou secesi byl důležitý okruh architektů kolem Otto Wagnera. 18 R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu; str. 45
5
Takto tedy lze nastínit situaci v české architektuře, za které roku 1898 přichází do Prahy Jan Kotěra a přebírá místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole po Friedrichu Ohmannovi.
6
4 Muzeum východních Čech v Hradci Králové „Museum v Hradci Králové budeme jednou hodnotiti jako prvního a pravého průbojníka.[...] V Kotěrově museu celá architektura vznikla jako zhmotnění a zkrystalisování speciálního novověkého účele a úkolu museální instituce. Prostory výstavní, přednáškové, sbírkové, knihovní, jejich rozměry a spojení, jejich poloha a osvětlení, vyrůstají a srůstají v architektonické těleso, jehož tvůrce vidí v tom uměleckou poctivost a povznesenou pravdu, že těmto činitelům přiznává vlivnou moc a tvárnou sílu zevní v architektuře.“19
4.1 Historie muzea Počátky sběratelství na Hradecku lze datovat do období konce 18. století. Jedná se o dobu počínajícího národního obrození a sběratelství je tedy spojeno s potřebou povzbuzení národního povědomí a zachovávání památek.20 V procesu vznikání a následného formování sběratelství sehrála významnou úlohu stavba a pozdější boření pevnosti21, během kterých docházelo k četným archeologickým nálezům, jež se stávaly majetkem města. Kromě těchto nálezů bylo město vlastníkem památek údajně se vztahujících k pobytu královny Elišky Pomořanské22 i jiných historicky cenných objektů. Vlastnictví předmětů, jež mohly být základem muzejních sbírek vedlo také k žádosti o založení muzea podané 22. října 1879. Návrh na zřízení muzea byl schválen 21. května 1880 a současně byl zvolen šestičlenný muzejní výbor.23 Na schůzi 6. srpna 1880 pak byly schváleny muzejní stanovy. Pro rozšíření muzejních sbírek byla oslovena široká veřejnost, a tak do roku 1894 získalo muzeum darem téměř 700 exponátů. Zpočátku byly sbírky uchovávány v prostorech hradecké reálky, později byly přesunuty do někdejší kaple sv. Václava v obecním domě č.p. 33 na Velkém náměstí. Zde bylo muzeum poprvé otevřeno pro veřejnost 1. února 1885. V únoru následujícího 19
Karel B. Mádl, Jan Kotěra, s. 14 viz Jiří Malina, Hradecké muzeum. Hradec Králové, 1983. 21 V první polovině 17. století byla nizozemským způsobem zbudována tzv. švédská fortifikace, roku 1745 byly provedeny úpravy systému obrany – tyto změny řídil Ing. Jan F. Sochor. V důsledku Slezských válek bylo město významně poškozeno, roku 1762 došlo k jeho požáru. Při obnově (v průběhu 2. poloviny 18. století) bylo město opět budováno jako pevnost. Následné rušení pevnosti probíhalo již od roku 1884, nicméně boření hradeb bylo v této době spíše symbolické, definitivní převod hradeb do majetku města proběhl 6. dubna 1893. Viz Jiří Krátký, Urbanistická koncepce Hradce Králové. Hradec Králové, 1990. Karel Herain, Ulrichův Hradec Králové, Umění III, 1990. 22 Konkrétně se jedná o tzv. Eliščin pás a gotické lžičky. 23 Členy výboru byli zvoleni Karel Collino, Ladislav Jan Pospíšil, Jaroslav Červený, JUDr. M. Lhotský, František Ulrich a Kristian Stefan. 20
7
roku byly schváleny nové stanovy Městského průmyslového muzea pro severovýchodní část Království Českého a současně i stanovy Městského historicko-archeologického muzea. Od 90. let 19. století se muzeum počalo potýkat s nedostačujícími prostory pro uchovávání i vystavování rozsáhlých sbírek. Výnosem z 19. července 1895 byl městskému muzeu věnován pozemek o výměře 450 m2, o rok později muzeum získalo dům č.p. 76 na Pražském předměstí. K zmíněnému domu náležel také pozemek o výměře 2400 m2.
4.2 Návrh a výstavba budovy Na základě získaných pozemků bylo rozhodnuto o výstavbě nové muzejní budovy. A tak byl roku 1898 osloven Jan Koula24, aby vyhotovil návrhy pro nové muzeum. Ten svůj návrh poslal JUDr. Františku Ulrichovi v květnu následujícího roku. Koulou navržená budova byla ještě silně ovlivněna historismem a vycházela z české renesance, byla zamýšlena jako součást celého obytného bloku. Nejvýraznější dominantou průčelí byla nárožní věž na kruhovém půdoryse, v jejíž horní části se měl nacházet arkádový ochoz, na celém průčelí byla také patrná snaha o využití železných kovaných doplňků (mříže, zábradlí). Na základě dodaného projektu byl v listopadu roku 1901 předložen návrh žádosti o subvenci na výstavbu nové muzejní budovy. Nicméně pseudorenesanční projekt byl nakonec zamítnut a v březnu 1903 bylo rozhodnuto přizvat ke spolupráci Jana Kotěru. První náčrty byly Kotěrou muzejnímu kuratoriu dodány roku 190625 a v lednu 1907 byly dodány další návrhy pro stavbu o výměře 1112 m2. Narozdíl od Koulova pojetí muzea jako součásti domovního bloku navrhoval Jan Kotěra od počátku budovu volně se rozvíjející v prostoru. První skici ukazují ještě vliv secese, fasáda je částečně pokrývána ornamentální výzdobou, pravděpodobně nebylo uvažováno ani použití
24
(1855 – 1919), český architekt, malíř a etnograf. Působil jako profesor na ČVUT, později ředitel historických, archeologických a národopisných sbírek Národního muzea. Dále byl činný jako redaktor Zpráv architektů a inženýrů v Království českém a předseda redakční rady Architektonických obzorů. V architektuře byl stoupencem historismu, později prvky historismu spojoval s folklórem a secesí. Uplatnění nalezl především v oblasti rekonstrukce historických památek a návrzích užitných a obytných budov. 25 Datace začátku projektování je sporná. Zabývá se jí především Rostislav Švácha, který předpokládá, že Kotěra začal své práce na projektu muzea již dříve a tuto teorii dokládá na základě dopisu psaném Janem Kotěrou jeho příteli Richardu Gombrichovi 18. prosince 1904: „Teď budu v Hradci Králové s okresním soudem hotov. Jsou tam s tím spokojení, myslím také, že není vše špatné na tom. V dohledné době začnu také s projektem muzea...“ (dopis publikován v časopise Stavitel 1924, s. 64). Viz R. Švácha: Poznámky ke Kotěrovu muzeu. Umění XXXIV, 1986, s. 171 – 180.
8
režného zdiva. Schodišťová věž byla navrhována konkávně prohnutá jakoby do budovy. Oproti pozdějšímu pojetí je také odlišně řešeno zastřešení na pravém křídle budovy, v počátečních variantách navrhované pomocí valbové střechy (ovšem nad půdorysem ukončeným půlkruhovou apsidou), na které měly být provedeny skleněné šedy, tedy osvětlení po vzoru průmyslových staveb. Tyto první varianty plánů byly posléze změněny ve prospěch definitivních plánů z roku 1908. Důvodem vypracování nových plánů byla snaha muzejního kuratoria o snížení celkové ceny budovy. Proti návrhům z roku 1907 tak došlo ke zmenšení zastavěné plochy (o 147 m2), následně musela být zjednodušena i fasáda, z úsporných důvodů byl jako materiál soklu budovy navržen beton na místo původně předpokládaného pískovce. Taktéž byla Janem Kotěrou navržena možnost využití režného zdiva: „Přízemek jakož i hlavní tektonické dělení ostatních částí budovy bych provedl z režného zdiva. Veškeré zbývající plochy by byly pouze hrubě zomítány.“26 Definitivní plány k výstavbě byly muzejnímu kuratoriu odeslány v dopise z 2. října 190827, plány pro novou muzejní budovy byly schváleny na schůzi kuratoria v únoru 1909 a na jejich základě byla v březnu 1909 vytyčena definitivní poloha budovy. Dne 6. dubna 1909 byla podána žádost o povolení stavby, následně byl 16. dubna téhož roku vydán protokol povolující provedení budovy na Eliščině nábřeží.28 Již 10. března 1909 bylo vypsáno veřejné ofertní řízení na nejrozličnější stavební práce. Toto řízení bylo ukončeno 20. dubna téhož roku a na jeho základě byly na následující schůzi kuratoria svěřeny základní stavební práce (tedy provedení prací zednických, tesařských, kamenických, podlahářský, pokrývačských) staviteli Josefu Jihlavcovi. Další „speciální“ práce byly svěřeny dr. ing. Františku Jiráskovi (provedení stropní betonové konstrukce a konstrukcí železobetonových), vyhotovením železných konstrukcí byla pověřena firma Jan Štětka na Královských Vinohradech, ústřední topení bylo zadáno královéhradecké firmě Bromovský, Schulz a Sohr. Provedením figurálním výzdoby pak byl pověřen prof. Sucharda a dozor nad průběhem stavby prováděl hradecký stavitel Josef Melcr. Provádění stavby bylo zahájeno na počátku května, kdy bylo přistoupeno k hloubení výkopů, v červnu započaly práce na základech. Tyto byly komplikovány vysokou hladinou spodní vody a nepevným podložím, které bylo částečně nasypáno při
26
Dopis z 11. 6. 1908, archiv MVČ, fond stavba muzea. Konkrétně se jednalo o 14 plánů v M 1:100 a situaci. 28 Žádost o povolení stavby i protokol výstavbu povolující se nacházejí v archivu MVČ. 27
9
budování pevnosti. Z těchto důvodů musely být základy v některých místech provedeny až do hloubky 7,5 metru. Vlivem zmíněných komplikací byly základy dokončeny až 20. října 1909. Komplikace provázely stavbu muzea i po započetí zednických prací, neboť byl zpomalen přísun lisovaných cihel. Z tohoto důvodu bylo zdivo přízemí vyhotoveno až na počátku července, první patro bylo dozděno koncem července a druhé patro v druhé polovině srpna. Zednické práce na kopuli byly dokončeny 13. září a tato byla následné pokryta mědí. Do 5. listopadu bylo provedeno zastřešení budovy a úprava fasád. K tomuto datu lze tedy považovat hrubou stavbu, alespoň co se vnějšího vzhledu týče, za ukončenou. Na konci roku 1910 se tedy práce přesunuly do interiéru budovy. V zimních měsících došlo k osazení schodišť a provedení instalací (rozvody elektřiny, vodovod, ústřední topení). Na jaře roku 1911 se pokračovalo úpravou vnitřních omítek a podlahové krytiny. Byla provedena také vstupní rampa a dokončovány řemeslnické práce. Zároveň došlo k osazení detailů provedených z pálené a glazované hlíny.29 V průběhu roku 1912 byly dokončovány řemeslnické práce v interiéru stavby (truhlářské, zámečnické, malířské, sklenářské). Na podzim téhož roku byl dodán nábytek pro přednáškový sál a čítárnu a byla osazena ozdobná osvětlovací tělesa. Dokončení stavby je doloženo certifikátem z 28. prosince 1912, který byl vydán „[...]za příčinou žádosti městské obce Královéhradecké za trvalé osvobození zmíněné budovy musejní od domovní daně činžovní.“30
4.3 Konečná podoba muzea Budova Muzea východních Čech v Hradci Králové byla oproti počátečním záměrům situována na levém břehu řeky Labe, na Eliščině nábřeží, v místě původních městských hradeb, tedy na volném prostranství, nevčleňována do bloku sousedních budov. Architekt pro stavbu využil asymetrický půdorys vycházející z podoby latinského kříže, tuto podobu modifikoval odsazením pravého (jižního) křídla budovy směrem od řeky, takže jeho osa se s osou protilehlého severního křídla míjí. Stejně tak
29
Jedná se o detaily na vnější fasádě – figurální plastiky – lev se znakem (2 kusy), ornamentální výplň tupého nároží (2 kusy), ornamentální výplně na pilíře u skleněné střechy (8 kusů), ornamentální výplně na pilíře u oken přednáškového sálu (2 kusy) a 3 typy ornamentálních ukončení pilířků (celkem 17 kusů) – viz dopis stavitele Pokorného z 24. 8. 1911, archiv MVČ 30 Archiv MVČ
10
byla upravena podoba vstupního ramene, jehož osa byla posunuta východním směrem, čímž došlo jakoby k jeho vtažení do prostoru budovy. Budova muzea je vyprojektována jako dvouposchoďova, pouze střední část stavby je provedena třípochoďová. Obě křídla budovy jsou ukončena plochými střechami, na nichž byly navrženy prostorné terasy a světlíky prosvětlující prostory výstavních sálů. Nad schodišťovou věží, která může být interpretována transept, je umístěna kopule. Nejvýraznějším prvkem celého průčelí je zmíněná monumentální schodišťová věž, v níž je situován vstup do budovy, tento je zdůrazněn předsazenými, dovnitř ustupujícími zdmi. Před schodišťovou věží pak do prostoru vybíhají ramena schodišťové rampy, jakoby otevřená náruč zvoucí kolemjdoucí k návštěvě. Celkové dynamické vyznění budovy je výrazně ovlivněno červeno-bílou kombinací použitých materiálů. Tedy režných, částečně glazovaných cihel doplněných velkými plochami hrubé výrazně vodorovně rýhované omítky a současně pohledového betonu použitého na soklu stavby (zde byl původně navrhován světlý královédvorský pískovec). Jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách, režné zdivo bylo provedeno v celé úrovni zvýšeného přízemí a dále jím byly zdůrazněny tektonicky významné části. V přízemí je ještě proveden pás zdiva, vystupující před ostatní fasádu o celou šíři cihly, obíhající celou budovu. Tento je proveden tak, že spodní hrana je v úrovni okenních parapetů a horní v úrovni nadpraží. Přechod mezi režným zdivem a omítkou je proveden pomocí kamenných říms. Celkový výraz fasády je dotvořen především terakotovými plastikami umístěnými na pylonech těsně navazujících na vstupní část. Jedná se o postavy sedících žen navržené Stanislavem Suchardou31. Tyto jsou alegoriemi Průmyslu a Umění (někdy též prezentováno jako Historie)32. Zmínka náleží také drobnější bronzové sošce muže, jejíž podstavec svírá v ruce alegorie Umění, vytvořené taktéž Stanislavem Suchardou. Za povšimnutí pak stojí ještě drobné detaily z glazované hlíny umístěné především na „tupých nárožích“ – v závěru levého křídla, a poté také na pilířcích mezi okny.33 Kotěra se při této realizaci také zabýval úpravou okolí muzea, pro realizaci parkové části za budovou navrhoval muzejnímu kuratoriu spolupráci se zahradním architektem Františkem Thomayerem. Rovněž navrhl i úpravu prostranství před
31
Někdy bývá toto autorství zpochybňováno a připisováno Vojtěchu Suchardovi. Sochy byly realizovány z pálené glazované hlíny firmou RAKO. 33 viz poznámka č. 22 32
11
muzeem, kam situoval rozměrnou fontánu, tvořenou dvěma mísami nad sebou. Nicméně tato byla instalována až roku 1934, čímž byla dovršena realizace muzea dle Kotěrových plánů. V interiérech budovy převládají jednoduché kombinace bílé a černé barvy, místy doplněné šedou či zlacením. „Honosněji“ jsou řešeny pouze prostory ředitelny a přednáškového sálu, případně vestibuly jednotlivých pater. Vstupnímu vestibul dominují čtyři výrazné pilíře, zdobené štukovými geometrickými ornamenty, tyto pilíře nesou žebra trámového stropu taktéž zdobeného štukovou omítkou s jemným geometrickým dekorem. Při pohledu ode dveří zaujme, v žulou obložené nice umístěná, měděná fontána provedená na místní škole uměleckého zámečnictví. Pohled k tomu to prvku přivádí pruh dlažby, který je zde proveden „na šachovnici“ z černých a bílých dlaždic čtvercového formátu34, okolní dlažba je provedena do jednoduchých geometrických obrazců a dominantní černo-bílá kombinace je doplněna o neutrální šedý odstín. Při pohledu přes vestibul pak spatříme monumentální schodiště. Schodnice jsou obloženy žulovými deskami, na střední schodišťové zdi jsou kombinovány tenké pásy, provedené taktéž ze žuly, se širšími pásy štukové omítky s geometrickým vzorem a jemně zlaceným detailem. Obvodové zdi jsou ponechány bílé. Podlahy mezipodest jsou provedeny opět z dlažby, čelní zdi prorážejí okna vyplněná vitrážemi s jednoduchým geometrickým vzorem provedeným v kombinaci čirého, zeleného a žlutého skla.35 Autorem návrhu vitráží je František Kysela, realizoval je Jaroslav Uhlíř. Jižní křídlo budovy zaujímá přednáškový sál, svažující se směrem k pódiu, s galerií oddělenou od sálu pilíři a zábradlím konvexně prohnutým do prostoru sálu. Zdi sálu jsou obloženy dřevěným obkladem doplněným intarsiemi. Pro přednáškový sál, který měl pojmout 200 sedících posluchačů, navrhl Jan Kotěra židle, pultík pro přednášejícího, ale také osvětlení a krytky topných těles. V severním křídle je v přízemí umístěna ředitelna, původní knihovna s místností pro knihovníka a čítárna.36 Interiér ředitelny byl obnoven během rekonstrukce muzea v letech 1999-200237. I pro tuto místnost, stejně jako pro čítárnu, Kotěra navrhl veškeré 34
Dodavatelem dlažeb pro celou stavbu byla firma RAKO. Styl schodiště je totožný ve obou patrech 36 Knihovna je dnes zachována na původním místě, místnost pro knihovníka je využívána jako kancelář a čítárna se nedochovala, dnes se zde nachází výstavní sál. 37 V průběhu rekonstrukce byla do původní podoby dle historických fotografií navrácena především ředitelna, přednáškový sál zůstal zachován v původním stavu, pouze došlo k zrestaurování dřevěného vybavení (oproti původní podobě byl při příležitosti rekonstrukce v sále zbudován bezbariérový přistup 35
12
vnitřní zařízení. V ředitelně nalezneme odlišné zpracování především co se týče povrchové úpravy stěn. Jedině v této místnosti jsou využity papírové ražené tapety černé barvy, které jsou ve výšce dveřního nadpraží nahrazeny malbou zobrazující královéhradecký městský znak, tedy lva nesoucího velké písmeno G. Čítárna, s dvaašedesáti místy u stolů, byla navržena v zadní části severního křídla, s vestibulem byla spojena dlouhou chodbou zaklenutou valenou klenbou. Stejně, jako pro přednáškový sál a ředitelnu, tak i pro čítárnu se dochovaly podrobné plány pro rozmístění zařízení a výkresy nábytku, který zde měl být umístěn. V prvním a druhém patře se opakuje stejný vestibul jaký nalezneme v přízemí. Vestibul v prvním patře, kterému dominují vitráže opět podle návrhu Františka Kysely, umožňuje vstup do výstavních sálů v pravém i levém křídle budovy. Do levého křídla byly umístěny dva na sebe navazující sály určené pro expozice uměleckého průmyslu. V pravém křídle byl pak situován sál s horním osvětlením, zasahující tak až do úrovně druhého podlaží. Pro tyto výstavní prostory navrhl také Kotěra později i vitríny38, které zhotovili truhláři Josef Sháněl a Josef Michálek. Vestibul v druhém patře je pak ozvláštněn průhledem do kopule, ve které jsou umístěny čtyři mozaiky zobrazující roční doby, zhotovené dle kartonů malíře a grafika Jana Preislera39. Mozaiky jsou rámovány štukovou výzdobou, po obvodě kopule pak obíhají štukem tvořené ornamentální řetězce. V rámci druhého patra lze ještě zmínit tzv. kandelábr, osvětlovací těleso umístěné na střední schodišťové zdi, taktéž zhotovené dle návrhu architekta.40 Ze zmíněného vestibulu je umožněn také vstup do nejvyšší části budovy, tedy do prostoru ateliéru. Poslední součást stavby, jíž je nutno věnovat alespoň krátkou zmínku, je prostor suterénu, především lapidária. Zde došlo k odlišnému pojetí působení povrchů. Zatímco stěny v nadzemních částech budovy jsou pokrývány bílým štukem a celkový dojem z prostoru je jakoby vzdušný, lehký, tak stěny lapidária jsou provedeny z režného zdiva,
pro vozíčkáře). Jedním z nejdůležitějších bodů rekonstrukce byla sanace vlhkého zdiva a úpravy anglických dvorků. V rámci rekonstrukce byly také vyměněny veškeré cihelné a keramické podlahy, došlo i k obnově historických svítidel. Restaurovány byly veškeré výplně otvorů (okna, dveře), vitráže, dřevěné prvky (obklady, zárubně), historický nábytek, truhlářské a zámečnické výrobky, kamenické výrobky, původní papírové ražené tapety či štukové prvky. Kromě restaurování byla budova v jistém směru modernizována, byl zbudován výtah a prvky umožňující bezbariérový přístup. 38
O návrzích vitrín bylo s Janem Kotěrou vyjednáváno roku 1918, výkresy jsou datovány rokem 1920 O realizaci se zasloužil malíř Josef Novák ve spolupráci se sklářským ústavem v Hradci Králové, mozaiky byly instalovány roku 1931. 40 Proveden ze světlého bronzu v hradecké průmyslové škole, instalován byl 12. ledna 1924 39
13
symetricky zde procházejí dvě řady masivních pilířů nesoucích valené klenby, které jsou ještě zdůrazněny příčnými klenebními pásy, taktéž režnými. Ačkoliv hlavním cílem bylo především vytvořit funkční budovu, Kotěra v interiérech muzea dokázal pomocí relativně jednoduchých prvků vytvořit vzdušné prostory a současně prostředí odpovídající instituci mající vzdělávací i jistým způsobem společenskou funkci.
14
5 Vlivy motivující vzhled a uspořádání budovy Základním požadavkem, který ovlivnil výsledný vzhled a uspořádání budovy, bylo funkční propojení jednotlivých prostor a poskytnutí vhodného prostředí pro provoz všech funkcí, které mělo muzeum zastávat. Především se jednalo o řešení výstavních sálů z hlediska přístupu, jejich orientace a vhodného osvětlení. Dalším důležitým bodem, který vyžadoval řešení, bylo umístění konzervátorského sálu a fotografického ateliéru, který opět vyžadoval specifický druh osvětlení. Uspořádání půdorysu ovlivnilo také umístění přednáškového sálu. Současně musely být v budově umístěny také provozní místnosti a v rámci vzdělávací funkce muzea ještě zámečnické dílny. Centrem dispozice muzejní budovy je tedy reprezentativní vestibul, umístěný v schodišťové věži, na který plynule navazují komunikační prostory schodiště a popřípadě chodeb, na než pak navazují méně reprezentativní prostory výstavních sálů, kde je kladen důraz na vystavené exponáty, nikoli na architekturu samu o sobě a na dekorativnost řešení interiérů. Přelomové je využití asymetrického půdorysu pro monumentální stavbu, což staví Kotěru do opozice proti jeho učiteli, Otto Wagnerovi, který proklamoval nutnost navrhovat stavby symetrické, pokud je to možné41. Je velice pravděpodobné, že pro použití tohoto typu půdorysu se Kotěra inspiroval u Frank Lloyd Wrighta, který tento půdorys využil například na Willits house, navrhovaném roku 1902. Podle Rostislava Šváchy, je však možné uvažovat také vliv secesního naturalismu, případně také stavby bruselského paláce Stoclet od Josefa Hoffmanna. Pro využití režného zdiva na této stavbě lze, kromě finančních důvodů, najít několik dalších možných vlivů. Jedním z nich mohou být opět práce F. L. Wrighta nebo inspirace nizozemskou architekturou, zejména pracemi Hendrika Petruse Berlageho, v souvislosti s nímž je jako možná inspirace uváděna budova Amsterdamské burzy z let 1898 – 1903. Pro Kotěrovu architekturu jsou typické také některé prostorové „typy“, na budově muzea uplatnil dva základní – jedná se o využití místností s horním osvětlením, v případě muzea tedy o vestibul v druhém patře a také o sály osvětlené pomocí světlíků na terasách. Co se jiných staveb týče, jedná se zejména o osvětlení skrze kopule, jako například v zmiňovaném pavilonu Mánesa. Druhým prvkem je tzv. „průlom 41
Asymetrie uznával pouze tam, „kde útvar místa, účel, prostředky a vůbec příčiny užitkové znemožňují dodržení souměrnosti.“ Otto Wagner, Moderní architektura, Praha b. d., s. 36-37; citováno dle Rostislav Švácha, Poznámky ke Kotěrovu muzeu, s. 172
15
s průhledem“42, jež se v muzeu objevuje opět ve vestibulu, tentokrát v přízemí, kde měl být pohled diváka přitahován k fontánce navržené Jaroslavem Horejcem. Obdobný motiv lze opět nalézt na pavilonu Mánesa, kde byl tento prvek využit pro spojení vestibulu a výstavních sálů. Pro využití horního osvětlení místností lze nalézt různé možné inspirace, může se jednat o inspiraci soudobou průmyslovou architekturou či způsobu osvětlování galerií a obrazáren. Současně však, budeme-li se snažit interpretovat budovou muzea jako chrám vědy, můžeme vycházet z inspirace sakrální architekturou a tím také použít motiv kopule nad křížením lodí a osvětlení prostoru svatyně lucernou, otvory v tamburu popřípadě i samotným otvorem v kopuli.43 V případě „průlomu s průhledem“ může být vzorem opět jak soudobá inženýrskoprůmyslová výstavba, tak sakrální architektura, především motiv vítězného oblouku otevírající prostor lodi do kněžiště. Dle Rostislava Šváchy, jsou sakrální motivy na muzejní budově „naléhavější“ než v případě jiných realizací. „Přinejmenším kopule nad „křížením“ je tentokrát umístěna v náležité vzdálenosti od poloválcového „presbytáře““.44 Rostislav Švácha se dále zabývá inspirací vstupní pasáže, která se jeví být inspirována Obecním domem navrženým Antonínem Balšánkem a Osvaldem Polívkou. Patrná je podobnost zejména s neprovedeným návrhem z roku 1907, kde je navrhováno zmiňované konkávní prohnutí vstupní pasáže. Podobnost provedení průčelí však dle Šváchy neměla být vyjádřením obdivu, spíše mohly být cílem „vyhrotit konfrontaci s Balšánkovým a Polívkovým výtvorem, ukázat, jak pravdivě, a ne bombasticky a lživě jako v Praze, lze ztvárnit totéž základní schéma.“45, nicméně tato teorie je nadále spíše pouze domněnkou.
42
R. Švách, Poznámky ke Kotěrovu muzeu, s. 175 k tomuto způsobu osvětlení se váže i Kotěrova poznámka v dopise z italské cesty, týkající se osvětlení Pantheonu – viz dopis zveřejněný v časopise Umění IV, 1931, s. 316 44 R. Švácha, Poznámky ke Kotěrovu muzeu, s. 176 45 viz pozn. 44 43
16
6 Pozice budovy Muzea východních Čech v soudobé architektuře V rámci staveb navrhovaných Janem Kotěrou lze hledat jisté sepětí zejména s pavilonem Mánesa, který architekt navrhoval již roku 1902. Na obou budovách je patrný stejný motiv vstupního prostoru, rámovaného pylony (popř. náznaky pylonů), nad nímž je umístěna kopule a také motiv segmentově či polygonálně zakončeného pravého křídla stavby.46 Oproti předchozím realizacím však u budovy muzea chybí motiv „slavobrány“ umístěné mezi pylony, který však lze ještě najít na prvních skicách k budově muzea47. Tuto lze najít jak na již zmíněném výstavním pavilonu Mánesa, tak například u Národního domu v Prostějově či u vodárenského objektu v Praze-Michli. Jistou strohostí a asketičností výsledného provedení muzeum vytváří tradici objevující se na Kotěrových stavbách jako je jeho vlastní vila (1908/1909) či Laichterův dům v Praze. Do kontrastu s tímto provedení se pak dostávají jeho rané práce, ovlivněné secesí a využívající florální dekor. Z těchto staveb lze zmínit zejména Peterkův dům na Václavském náměstí. Přechod mezi zdobností počátečních prací a pozdější asketičností pak může představovat prostějovský Národní dům z let 1905 – 1907, na kterém je již zřejmě patrný odklon od secesní dekorativnosti. Z hlediska architektury světové se Kotěrovo muzeum řadí ke zmiňovaným stavbám Frank Lloyd Wighta či Hendrika Petruse Berlageho. Nastupující architekturu hlásal již Otto Wagner v manifestu Moderní architektura z roku 1895. Sám tuto svou tezi podpořil až stavbami z let 1904 (budova spořitelny) a 1908 (kostel na Steinhofu). Proti Wagnerovi vystupuje zejména Adolf Loos, kritikou secesních a eklektistických fasád, proti kterým se staví již realizací domu na Michaelperplatz ve Vídni (1910), kde na fasádě kombinuje pouze mramor a hladké plochy bílé omítky. Významný vliv na formování evropské architektury mají již zmiňované práce F. L. Wrighta, především jeho koncepce volného půdorysu a převládajících horizontálních rozměrů u tzv. prériových domů. Architektura v českých zemích se od historismu postupně přes modernu přenesla až ke kubismu, jež utvářel stavby na základě soustavy šikmých geometrických ploch. Jedním významných představitelů se později stal i Josef Gočár, tedy jeden z Kotěrových žáků, kterého s Kotěrou pojí i jeho pozdější navrhování staveb pro Hradec Králové48. Dalším pokračovatelem Kotěrova díla v Čechách byl pak Otakar Novotný, 46
viz Rostislav Švácha, Poznámky ke Kotěrovu muzeu jedná se o skicu, kterou R. Švácha datuje do let 1905 až 1906 48 Koželužská škola (1923 – 1924), státní gymnázium (1923), Ambrožův sbor 47
17
který stejně jako Kotěra uplatňoval na svých stavbách motivy režného zdiva, taktéž převzaté z holandské architektury. Režné zdivo použil například na stavbě sokolovny v Holicích z let 1908 – 1911, tedy na budově projektované téměř souběžně s budovou muzea. Od roku 1922 se v české architektuře výrazně projevoval také funkcionalismus, který však vycházel již z myšlenek o racionalismu v architektuře G. Sempera. Jeho myšlenky se však prostřednictví Otto Wagnera mohly částečně projevovat již na pracích J. Kotěry.
18
7 Realizace Jana Kotěry v Hradci Králové Jan Kotěra byl k realizaci královéhradeckého muzea pozván zejména zásluhou JUDr. Františka Ulricha. Ten se s ním seznámil pravděpodobně již v době jeho vídeňských studií. První prací, kterou pro Hradec navrhoval byl návrh Okresního domu z let 1902 – 1904. Stavba byla dle Kotěrových plánů realizována v letech 1903 – 1904 na místě bývalých městských Hradeb. Fasáda budovy je ještě poplatná secesi, podle J. Pavla se jedná o stavbu ve stylu „vrcholné křivkovité secese“49. Zajímavé je řešení průčelí, kde k symetrické části fasády je připojena svébytně působící vstupní pasáž, od zbylé části průčelí se lišící okny i dekorem. Symetrická část průčelí je v přízemí jakoby proražena třemi velkými výkladci, poskytujícími pohled přímo do restaurace. Jednolitá plocha prvního patra je pak porušena pouze velice mírně předstupujícím oblým arkýřem. Korunní římsu v druhém patře, nezdůrazněnou architektonicky co do masivnosti, za to ve střední části výrazně prohnutou, zdobí výrazný ornamentální dekor s dvouocasým lvem uprostřed. Vstupní pasáž pak je od ostatní fasády jakoby oddělena na pilíře navazujícími pilastry, mezi nimiž se pne kamenné ostění vstupního portálu. Stejně jako v případě dalších realizací, i pro Okresní dům Kotěra navrhoval také interiéry, zde se jednalo především o zařízení pro restauraci, kde se na některých detailech podílel také jeho žák a autor jedné z monografií, Otakar Novotný. Pravděpodobně i na základě této úspěšně proběhnuvší spolupráce, byl Kotěra přizván, aby navrhl novou budovu muzea. Zjevně se i tato spolupráce zdála být úspěšnou, a tak byl Kotěra starostou Ulrichem vyzván ke spolupráci ještě dvakrát. Nejprve roku 1910 navrhl úpravu předmostí Pražského mostu, poté v letech 1910 – 1911 navrhoval přístavbu Grandhotelu. Co se úpravy předmostí týče, tak Kotěra zde navrhl po jednom kiosku na každé straně, dále je jeho prací návrh kamenného zábradlí na mostě a také osvětlení. Přístavbu Grandhotelu, pozdější Hôtel Urban, navrhl Kotěra tříposchoďovou. Fasáda byla očištěna ode všech dekorativních momentů, zachováno zůstalo pouze vertikální členění pomocí pilastrů mezi okny, na jejichž spodní části jsou umístěny sochařsky zpracované masky. V přízemí jsou opět využity velké výkladce umístěné mezi pilíři, celé průčelí je řešeno symetricky. Zvláštností jsou půlkruhově zakončené vikýře ve třetím poschodí (podkroví).
49
Dějiny umění v Československu, s. 188
19
Roku 1911 se Kotěra ještě účastnil soutěže na Úvěrní záložní ústav a z roku 1922 pak pochází návrh obecních domů. Na návrhu Záložního úvěrního ústavu lze opět objevit pro Kotěru typický motiv pylonů nesoucích sochařskou výzdobu.
20
8 Kotěrovo architektonické dílo a jeho inspirace 8.1 Studium a zahraniční cesty Jan Kotěra se narodil v Brně v česko-německé rodině50. Záhy přesídlili do silně poněmčených severních Čech. Zde Kotěra i s bratrem vystudoval obecnou a záhy německou měšťanskou školu. Následně Kotěrovo studium pokračovalo na vyšší průmyslové škole v Plzni, taktéž německé. Zlomovým pro Kotěrovu budoucí práci byl jeho odchod na praxi ke vzdálenému příbuznému, inženýru Freinovi, který Kotěru přiměl k dalšímu studiu, tentokrát ve Vídni, u architekta Otto Wagnera51. Zde byli jeho spolužáky například Leopold Bauer, Hubert Gessner, Hans Kestranek či Josip Plečnik. Dalšími významnými kolegy byli také Josef Maria Olbrich a Josef Hoffman52. „Wagnerova škola v té době představovala jedno z hlavních architektonických učilišť v Evropě a její podíl na rozvoji nové architektury v podunajské monarchii byl naprosto klíčový[...]Zatímco na technických školách výuka spočívala ve studiu historických staveb, Wagner své studenty vedl k řešení praktických úloh.“53 Jako školní práce navrhoval Kotěra například kostel, knížecí lázně či město u tunelu Calais–Dover. Studium u Wagnera dokončil kotěra roku 1897, kdy za svůj závěrečný projekt získal tzv. římskou cenu, tedy stipendijní pobyt v Palazzo Venezia v Římě. V únoru až červnu 1898 tedy pobýval v Římě. Z této doby pochází množství různých skic a také dopisy zobrazující jeho pohled na některé památky.54 Během pobytu v Itálii vytvořil také studii chrámku pro Erota a Psyché, nicméně ohniskem zájmu zde pro něj bylo umění raně středověké, nikoli antika. Z italského pobytu a s ním spojených návštěv Pantheonu pochází také poznámka týkající se horního osvětlení staveb. Tedy způsobu osvětlení, který Kotěra později aplikoval nejen na královéhradeckém muzeu. Další cestou, kterou Kotěra podnikl, byla návštěva Paříže roku 1900 u příležitosti světové výstavy. Následovala téměř půlroční (od února do června) cesta do
50
Matka pocházela z německé rodiny, ale brzy se stala „horlivou Češkou“ (1841 – 1918) rakouský architekt a teoretik architektury. V počátcích tvorby podléhal ještě neorenesančnímu historismu, později však navázal na myšlenky Gottfrieda Sempera a jeho pojetí racionalismu v architektuře. Roku 1899 se navzdory generačním rozdílům připojil ke skupině Sezession, jeho práce se však od nich lišili některými klasicizujícími rysy a také prvky již předjímajícími modernu. Z jeho teoretických prací je významný spis Moderne architektur z roku 1895, v němž vznáší požadavky na účelnost použitého stylu a vhodně zvolené materiály a konstrukce. 52 Oba byli členy Siebener Clubu – debatního klubu, kde se postupně zrodila vídeňská secese, Kotěra díky nim obdržel pozvání do klubu. Siebener Club také vydával časopis Ver Sacrum, kde byly publikovány některé Kotěrovy rané práce 53 J. Vybíral, Mladí mistři, s. 15 54 Výtah z dopisů byl uveřejněn v časopise Stavitel z roku 1924, jsou použity především pasáže týkající se římských kostelů, dále galerie Uffizi a Benátek. 51
21
Ameriky v roce 1904. V letech 1905 a 1906 se pak uskutečnili cesty do Anglie, roku 1905 proběhla ještě jedna studijní cesta, tentokrát do Nizozemí.
8.2 Realizace Styl Jana Kotěry nelze nahlížet jako statický, pouze s „předsudkem“ modernosti veškerých jeho staveb. Jeho raná díla byla nezapřou ještě prvky dekorativnosti spojované s dozníváním vlivu Friedricha Ohmanna. Naopak v dílech pozdějšího období lze spatřovat až náznaky pronikajícího kubismu. První realizací ovlivněnou secesí je Peterkův dům v Praze na Václavském náměstí, navrhovaný v roce jeho příchodu do Prahy. V jeho případě Kotěra poněkud využil pozornosti, která byla věnována secesi zásluhou Firedricha Ohmanna a jeho kavárny Corso.55 Tato stavba stále ještě odporuje jeho pozdějšímu pojetí pravdivosti v architektuře a účelnosti architektury, nejvýznamnější zde bylo ještě stále tvoření „slupky“, tedy fasády, nikoliv rozvíjení prostoru. Druhou důležitou realizací, kterou je třeba uvést, je výstavní pavilon Mánesa z roku 1902, který Kotěra navrhoval v Kinského sadech kvůli první mimofrancouzské výstavě Augusta Rodina. Již na této stavbě Kotěra využil motivy, které později znovu opakoval. Jedná se především o kopuli, kterou najdeme znovu na hradecké muzeu, na zámku v Radboři i na návrzích univerzitní budovy, a také o pylony zdůrazňující vstup, taktéž se opakující na budově muzea v Hradci, na Národním domě v Prostějově a dokonce i na jevištních dekoracích pro Rusalku (zde se taktéž vyskytl i výše zmíněný motiv kopule). Vyvrcholením Kotěrovy rané tvorby je realizace Národního domu v Prostějově (navrhován v letech 1905 – 1907). Stavba je tvořena třemi funkčními částmi – korpusem divadla a částí patřící spolkovému domu, mezi kterými tvoří spojovací článek prostory restaurace a přednáškového sálu – které Kotěra rozmístil v budově rozvíjející se na půdorysu tvaru písmene L. Ještě v tomto projektu shledáváme prvky secesní tvorby, zároveň je zde však předjímána budoucí racionálnější koncepce architektonických děl. Co se týče oblíbených Kotěrových motivů, nacházíme v průčelí již zmíněné pylony zdůrazňující vstupní fasádu, nechybí ani sochařská dekorace. Nejvýznamnější realizací Kotěrova vrcholného tvůrčího období je muzeum v Hradci Králové. Inspiraci pro jeho tvorbu lze nalézt v americké architektuře,
55
Kavárna byla dostavována roku 1898
22
především v díle F. L. Wrighta. Zároveň je v literatuře56 tato stavba srovnávána s hlavním nádražím v Helsinkách navrženým Elielem Saarinenem v letech 1905 – 1914. V tomto případě však asi nelze mluvit o vzájemné inspiraci. Ve druhém desetiletí 19. století se na Kotěrových prací začínají objevovat náznaky kubistických motivů, byť jsou tyto užívány pouze ve smyslu dekorativním. Zajímavým dokladem je Mozarteum navrhované v letech 1911 – 1913, na jehož fasádě je opět užito režné zdivo, z nějž jsou nad okny skládány geometrické ornamenty vzdáleně evokující renesanční trojúhelníkové frontony. Významnou roli v Kotěrově díle hraje tvorba vilová, která se jako červená nit vine celou architektovou produkcí a je nejlepším dokladem vývoje, jakým procházel. První důležitou realizací je Trmalova vila ve Strašnicích z let 1902 – 1903. Kotěra na této stavbě objevuje nové způsoby využití materiálů i konstrukcí a hledá optimální řešení bydlení. V literatuře57je označena jako „vzkříšená čeká chalupa“. Ve své vilové tvorbě architekt spojuje uzavřený dům anglického typu prvky jako jsou loggie, terasy a balkony, tedy s architektonickými články, jež jsou odkazem na jeho italský pobyt. Inspirací pro vilovou tvorbu však nejsou pouze anglické stavby, významnou roli hraje také domácí lidová tradice.58 Kromě Trmalovy vily byly důležité realizace vily Stanislava Suchardy či Tonderův letní dům v St. Gilgen. Ve vrcholném období se i na jeho vilách objevuje využití režného zdiva, příkladem může být již zmiňovaná vlastní vila na Vinohradech. Poslední projekt, jejž si zaslouží být zmíněn je návrh Právnické a Teologické fakulty České univerzity Karlo-Ferdinandovy. Tento projekt byl Kotěrovou radostí a zároveň jakýmsi jeho prokletím. V dopise Richardu Gombrichovi píše: „Mám neštěstí, má velká práce, universita, zůstala úplně trčet.“59 První návrh na budovu pocházel z roku 1907, do roku 1909 je datován druhý návrh, jehož koncepce navazovala na královéhradecké muzeum, následoval klasicizující návrh, který byl odmítnut Ferdinandem d’Este. Přepracované návrhy tedy Kotěra dodal v prosinci 1914. V důsledku války však bylo k realizaci přikročeno až po Kotěrově smrti. Zatímco první náčrty, opět počítající s využití kopule, se velice blíží hradeckému muzeu, pozdější studie nesou již některé rysy kubismu.
56
Jan Kotěra 1871 – 1923: Zakladatel moderní české architektury O. Nvotný, Jan Kotěra a jeho doba 58 V tomto ohledu Kotěra následuje Dušana Jurkoviče 59 Stavitel 1924, s. 64 57
23
8.3 Vliv soudobé světové architektury V souvislosti s Kotěrovým pracemi bývá uváděno několik hlavních vlivů zprostředkovaných jak vlastními cestami do zahraničí, tak studium zahraničních publikací, zejména časopisů. Jedním z často prezentovaných vlivů je americká architektura představovaná především pracemi Frank Lloyd Wrighta a Louise Sullivana, se kterými se mohl Kotěra seznámit při své cestě na světovou výstavu do St. Louis. Kotěra pravděpodobně využíval volný půdorys dříve než se seznámil s pracemi těchto architektů, ale dozajista mu mohly poskytnout inspiraci co se jeho další tvorby týče. Kotěra zde navíc sehrál roli zprostředkovatele, když Sullivanovy a Wrightovy stavby představil v časopise Volné Směry60. Další inspirací, promítající se do architektova díla, byla také soudobá architektura anglická a skotská, s níž se blíže seznámil také při návštěvách Velké Británie v letech 1905 a 1906. „Zdravý cit anglického architekta pro vůni domova, pro smysl a formu žití a živobytí, trefná rozhodnost ve volbě prostředků hmotných a tvarových, ano i,podle naší míry,poněkud skoupě vykázaný úkol dekorace, to vše nalézá u Kotěry ohlas velmi vděčný a příbuzenský.“61 Právě inspirace architekturou anglofonní oblasti je patrná zejména na ranných Kotěrových vilách, které jsou utvářeny snahou o spojení tradice domácího lidového stavitelství a prvků anglického venkovského domu.62 Příkladem takového mísení dvou architektur je Trmalova vila ve Strašnicích z let 1902 – 1903 a vila Stanislava Suchardy v Bubenči z období 1905 – 1906. Kontakt s anglickou a nizozemskou architekturou je rovněž možným a pravděpodobným zdrojem využití režného zdiva na Kotěrových stavbách. To se výrazněji projevuje na komplexu budov pro vodárny v pražských Vršovicích z let 1906 – 1907 a opět nachází uplatnění na Hradeckém muzeu, později také například na vlastní vile na Vinohradech či Laichterově domě. Co se inspirace nizozemskou architekturou týče, jsou důležité práce H. P. Berlageho, přičemž jeho teoretická východiska jsou zveřejněna například v časopise Styl z roku 1911.63
60
Články Architektura v Americe, Z dopisu, Volné Směry IV, 1900 Karel B. Mádl, Jan Kotěra, s. 8 62 viz. Jan Kotěra 1871 -1923 63 H. P. Berlage, Základ a vývoj moderní architektury, Styl III, 1911, s. 74 - 79 61
24
9 Jan Kotěra jako „zakladatel moderní architektury“ Kotěrovy zásluhy jako zakladatele moderní architektury shrnuje v závěru své knihy Otakar Novotný: „Zato jeho novátorské zásluhy je možné si ověřit několika směry. Nejsou veliké v konstrukční vynalézavosti, [...] ale jsou bohaté v oživování klasických materiálů, v užívání materiálů nově vynalezených a ve vyhledávání příslušných technik pro ně.“64 Kotěrovým hlavním přínosem tedy je hledání nových způsobů zpracování prostoru dle jeho účelu. Odmítá nejprve dekorativní zpracování fasády a následné „naskládání“ místností do již vymezeného půdorysu, požaduje postup opačný. Nejprve je podstatné rozvinou jednotlivé prostory a ty následně „obalit slupkou“ a to tak, aby nebyl zakrýván účel těchto celků.
9.1 Kotěra učitel a teoretik Kotěrova role profesora začíná roku 1898, kdy přichází do Prahy a směle se hlásí o místa na Uměleckoprůmyslové škole, po profesoru Fiedrichu Ohmannovi, který je odvolán do Vídně. Ku podivu jeho odpůrců, snad i některých stoupenců, toto místo dostane. Od roku 1910 pak působil jako profesor i na pražské Akademii výtvarných umění, kde v letech 1920 –1922 zastával funkci rektora.65 Na formování nového architektonického proudu v české architektuře se Jan Kotěra nepodílel pouze svou architektonickou a pedagogickou činností. Důležitou roli hrála také jeho činnost veřejná, projevoval se i jako organizátor společenského života.66 Od roku 1899 se podílel na vydávání Volných směrů, poté 3 roky zastával funkci odpovědného redaktora. Roku 1909 stál spolu se Stanislavem Suchardou a dr. Zdeňkem Wirthem u zrodu časopisu Styl. Rovněž významnou roli sehrál při zakládání Sdružení architektů a při vzniku Svazu českého díla. Své stanovisko, částečně přejímající myšlenky Otto Wagnera, jakým způsobem mají být prováděny stavby, publikoval Jan Kotěra ve stati O novém umění, jež vyšla v časopise Volné směry IV, 1899 – 1900. Klíčová se zde jeví především pravdivost architektury – nelze materiály či formy uzpůsobovat tak, aby vypadaly jako materiály nebo formy jiné. Druhým, ale zajisté neméně důležitým, požadavkem je projektování 64
O. Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, s. 98 Jeho nástupcem na pozici profesora se zde později stal jeho žák Josef Gočár. 66 Příkladem mohou být maškarní plesy Uměleckoprůmyslové školy v Praze, konané v letech 1903 a 1904, nebo aktivní podílení se na pořádání velkých výstav – expozice na světové výstavě v Paříži roku 1900 či spolupráce na tvorbě expozice pro světovou výstavu v St. Louis 1904 65
25
jednotlivých prostor dle jejich účelu, kdy použitá forma musí vždy následovat funkci daného prostoru. „Abychom si tvoření architektury a spřízněných ji umění ujasnili, analysuji je v tvoření prostoru – totiž zúčelnění s ohledem k místním poměrům a potřebám (podnebí, kultura, mravy) – v konstrukci prostoru s prostředky jež máme po ruce (materiál a technické znalosti) – a konečně v okrášlení, zdobení, prováděné s citem, jenž v nás žne pro přirozené krásno. [...] Nový tvar vznikne tudíž z nového účelu, z nové konstrukce přizpůsobené místu.“ 67
67
O novém umění, S: 189, 190
26
10 závěr Jan Kotěra významně ovlivnil českou architekturu počátku 20. století. Díky své pedagogické činnosti v rámci Umělecko průmyslové školy v Praze a následně na Akademii mohl působit také na vývoj nastupující generace architektů. Z nich připomeňme zejména Josefa Gočára nebo Otakara Novotného. Muzeum v Hradci Králové lze patrně označit jako jednu z Kotěrových nejvýznamnějších realizací. Pojetí budovy je novátorské ať již z hlediska použitých materiálů a jejich kombinací nebo způsobu rozvíjení architektonického prostoru nad volným půdorysem. Nová muzejní budova je samozřejmě také součástí jakési vývojové řady muzeí, která vznikala od konce 19. století: „Královéhradecká muzejní budova postavená v letech 1909 – 1912 podle návrhu architekta Jana Kotěry v jistém smyslu završuje řadu speciálních muzejních staveb budovaných v českých zemích koncem 19. a na počátku 20. století. Z nich je možné jmenovat budovu brněnského Uměleckoprůmyslového muzea z roku 1883, Národního muzea v Praze z let 1885 – 1891, muzeí v Chrudimi z let 1895 – 1898, v Liberci (1897 – 99) a konečně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze z let 1897 – 1899. Zatímco tato muzea jsou svým řešením ještě poplatná názorům 19. století, hlásí se budova Kotěrova muzea svou moderní koncepcí i výtvarnou podobou již plně ke století dvacátému.“68
68
Zdeněk Zahradník, Než opět vstoupíte do Muzea východních Čech, Radnice 18/2002, 20. května 2002, s. 2
27
11 Seznam pramenů a literatury Archiv Muzea východních Čech v Hradci Králové – Fond Stavba musea Archiv Národního technického muzea v Praze – Fond Jan Kotěra Státní okresní archiv v Hradci Králové – Fond Ulrich František, JUDr.
Jan Kotěra 1871-1923: Zakladatel moderní české architektury. Praha 2001. Karel B. Mádl, Jan Kotěra. Praha 1922 Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba. Praha 1958.
Marie Benešová, Česká architektura v proměnách dvou století. Praha 1984. Marie Benešová – František Toman – Jan Jakl. Salón republiky:Moderní architektura Hradce Králové. Hradec Králové 2000. Lenka Dolanová, Jan Kotěra zakladatel, Literární noviny XIII, č. 4, 2002, s. 12. Vladislav Dudák et al., Encyklopedie světové architektury. Praha 2000. Karel Herain, Ulrichův Hradec Králové, Umění III, 1930, od s. 330. Jan Kotěra, O novém umění, Volné směry IV, 1989 – 1900. Jiří Krátky, Urbanistická kompozice Hradce Králové. Hradec Králové 1990. Vojtěch Lahoda et al, Dějiny českého výtvarného umění IV 1890/1938. Praha 1998 Jiří Malina, Hradecké muzeum. Hradec Králové 1983. Jakub Pavel, Dějiny umění v Československu. Praha 1978. Josef Pechar – Petr Ulrich, Programy české architektury. Praha 1981. Bohuslav Syrový, Architektura – svědectví dob. Praha 1987. Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu. Praha 1994. Rostislav Švácha, Poznámky ke Kotěrovu muzeu, Umění XXXIV, 1986, s.171–179 František Toman, Sto let výstavby a územního plánování Hradce Králové. Hradec Králové 1985. Jindřich Vibíral – Damjan Přelovšek (eds.), Kotěra – Plečnik: korespondence. Praha 2002. Jindřich Vybíral, Mladí mistři: Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha 2002 Zdeněk Wirth – Antonín Matějček, Česká architektura 1800 – 1920. Praha 1922.
28
Jiří Zikmund – Zdena Lenderová, Kotěrovo muzeum v Hradci Králové na historické fotografii. Hradec Králové 2002.
29
12 Přílohy
30
