BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Problematika zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii v České republice

Právnická fakulta Masarykovy univerzity B-PSP SOZA kombinované Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Problematika zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii v České republice Ing. Lukáš Brynza 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Problematika zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii v České republice“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně dne 10. dubna 2011

…........................... vlastnoruční podpis autora

Na tomto místě bych chtěl upřímně poděkovat za věcné připomínky k obsahové náplni bakalářské práce a za pomoc při její tvorbě JUDr. Daně Hrabcové, Ph.D. z Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Obsah bakalářské práce Úvod ................................................................................................. 5 1 Právní a společenská východiska problematiky zaměstnávání cizinců v ČR .................................................... 7 1.1

Mezinárodněprávní závazky ČR v oblasti zaměstnávání a pracovně právních vztahů ........................................................................................ 7 1.1.1 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ....... 7 1.1.2 Evropská sociální charta .......................................................................... 9 1.2 Společenská východiska zaměstnávání cizinců v ČR ............................ 10 1.3 Shrnutí obecných informací .................................................................... 14

2

Vývoj zaměstnávání cizinců v ČR ....................................... 15

2.1 2.2 2.3 2.4

Právní úprava zaměstnávání cizinců do roku 2004 ................................ 15 Současná právní úprava zaměstnávání cizinců ..................................... 16 „Zákonná diskriminace“ cizinců na základě státní příslušnosti ............... 17 Důsledky současné právní úpravy zaměstnávání cizinců ...................... 18

3

Právo a zaměstnávání cizinců v ČR .................................... 19

3.1 3.2 3.3 3.4

Základní pojmy a obecné skutečnosti .................................................... 19 Možnost vstupu na trh práce ČR pro občany EU ................................... 22 Zaměstnávání cizinců z „třetích zemí“ na území ČR .............................. 23 Zelené a modré karty ............................................................................. 27

4

Kontrola zaměstnávání cizinců v ČR .................................. 29

4.1 4.2 4.3 4.4

Příprava kontroly .................................................................................... 29 Průběh kontroly ...................................................................................... 29 Ukončení kontroly a předání zjištění ÚP k dalšímu řízení ...................... 32 Trestný čin - Neoprávněné zaměstnávání cizinců .................................. 32

5

Možné řešení nelegálního zaměstnávání cizinců v ČR ..... 35

5.1 5.2 5.3

Současné legislativní problémy související s kontrolou a jejich řešení ... 35 Současný technický problém související s kontrolou a jeho řešení ........ 37 Komplexní návrh řešení otázky nelegální zaměstnanosti v ČR .............. 37

Závěr .............................................................................................. 40 Resumé .......................................................................................... 41 Použitá literatura, prameny a další zdroje informací ................. 42 Příloha ............................................................................................ 44

Úvod V současné době globální ekonomické krize představuje problematika zaměstnávání cizinců pro značnou část české podnikatelské veřejnosti jednu z dalších komplikací při uskutečňování svých záměrů v podnikání. I z tohoto důvodu jsem si vybral za téma mé bakalářské práce „Problematiku zaměstnávání cizinců ze zemí mimo Evropskou unii (dále i jen „EU“)1 v České republice (dále i jen „ČR“)“. Cílem této práce je přispět k odstranění neznalosti předmětné problematiky, jak u podnikatelské, tak i ostatní veřejnosti. Zároveň doufám, že některým podnikatelům tato práce pomůže při rozvoji jejich podnikatelské činnosti. Problematika zaměstnávání cizinců v ČR je velice obsáhlá a složitá. Proto se tato práce zaměří především na to, aby se její čtenář dokázal v

problematice zaměstnávání cizinců v ČR rychle a bezpečně

orientovat, a taktéž aby pochopil základní principy celé této komplikované problematiky. Zvláštní důraz bude kladen na problematiku nelegální práce cizinců ze zemí mimo EU v ČR. Čtenář získá informace o právních a společenských

východiscích

zaměstnávání

cizinců

v ČR,

a

taktéž

o jednotlivých technologických postupech kontroly zaměstnávání cizinců. Na základě toho může čtenář pochopit, jak vlastně ve skutečnosti probíhá kontrola, a to jak z pohledu celní správy, tak i z pohledu Úřadu práce (dále jen“ÚP“). V závěrečné části práce si dovolím navrhnout některé postupy a procesy, které by mohly zvýšit efektivitu kontroly zaměstnávání cizinců v ČR. V případě, že budou kontroly efektivnější, sníží se počet nelegálně pracujících cizinců a taktéž zaměstnavatelů, kteří budou ochotni riskovat nelegální výkon práce. Na druhou stranu stoupne počet pracovních míst, která mohou být obsazena občany ČR nebo EU, ale případně i cizinci, ovšem už legálním způsobem. Mnou zvolené téma je dle mého názoru v dnešní době ekonomické krize, zvlášť zajímavé a důležité. Všechny vlády ekonomicky vyspělých států světa se musí touto problematikou zabývat a hledat efektivní řešení, protože ekonomická migrace je v současné době velmi aktuální. Nelegální zaměstnávání cizinců má 1

EU - Státy EU: - Belgie, Bulharsko, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Velká Británie, Švédsko. Koordinační nařízení EU se uplatňují i ve třech státech Evropského hospodářského prostoru, a to v Norsku, Lichtenštejnsku a Islandu.

5

totiž značně negativní dopad na celou ekonomiku státu. Nelegálně zaměstnaný cizinec neodvádí státu daň z příjmu, neplatí zdravotní a sociální pojištění a obsazuje pracovní místo, které by mohl využít např. občan ČR, hledající si zaměstnání a využívající sociální síť.

6

1 Právní a společenská východiska problematiky zaměstnávání cizinců v ČR V podmínkách českého pracovního trhu dochází poměrně často k tomu, že jsou na fyzicky náročná pracovní místa (stavební dělníci, pomocné práce, operátoři pásové výroby atd.) zaměstnáváni cizí státní příslušníci, zejména státní příslušníci Ukrajiny. Tato práce, byť fyzicky velice náročná, je v zásadě nedostatečně finančně ohodnocena. Na tyto pracovní pozice se jen těžko hledají pracovníci z ČR. Podnikatelům proto nezbývá jiná možnost, než na tyto pracovní pozice přijmout osoby cizí státní příslušnosti. V ČR tak postupně nastává situace, známá i v jiných státech EU, kdy je prakticky velice obtížné, ne-li nemožné, obsadit některá pracovní místa vlastními občany. Vyhraňují se tak určité oblasti ekonomiky, které se bez pracovní síly cizinců již neobejdou. Na druhou stranu, je primárním úkolem každého rozvinutého státu, tedy i ČR, chránit si vlastní pracovní trh před nekontrolovaným přílivem pracovních sil ze zahraničí a s tím spojeným „dampingem“ v odměňování práce, který má na pracovní trh významný vliv. Stejně, jako mnoho jiných členských států EU, tak i ČR zakotvila ve svém právním řádu určité překážky pro výkon práce zaměstnanců ze zahraničí a to jako nástroj regulace pracovního trhu. 1.1 Mezinárodněprávní závazky ČR v oblasti zaměstnávání a pracovně právních vztahů Z výše uvedeným úzce souvisí i Mezinárodněprávní závazky ČR týkající se oblasti zaměstnávání a pracovně právních vztahů. Jedná se především o čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále i jen „Pakt“) a v případě občanů členských států EU i o čl. 1 Evropské sociální charty (dále i jen „Charta“). 1.1.1 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Dne 19. prosince 1966 byl v New Yorku otevřen k podpisu Pakt. Jménem Československé socialistické republiky byl Pakt podepsán v New Yorku dne

7

7. října 1968. S Paktem vyslovilo souhlas dne 11. listopadu 1975 Federální shromáždění Československé socialistické republiky. Prezident republiky poté ratifikoval Pakt s prohlášením k článku 26 odstavci 1. Ratifikační listiny Československé socialistické republiky byly uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů dne 23. prosince 1975. ČR vznikla dne 1. ledna 1993 jako jeden ze dvou nástupnických států České a Slovenské Federativní Republiky. Oznámením ze dne 22. února 1993 adresovaným generálnímu tajemníkovi OSN, depozitáři Paktu, sukcedovala ČR ke dni 1. ledna 1993 do závazků vyplývajících z Paktu pro bývalou ČSFR. Pakt vstoupil v platnost pro Československou socialistickou republiku v souladu se svým článkem 27 dne 23. března 1976. Plné znění Paktu bylo zveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. Tím se stal text Paktu každému dostupným a obecně závazným. Podle článku 10 Ústavy ČR má Pakt přednost před zákonem. V článku 6 Paktu je uvedeno: „1. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva. 2. Opatření, jež mají být učiněna státy, smluvními stranami Paktu, k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat programy technického a odborného zaškolení a výcviku, plány a prostředky k dosažení stálého hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje a plné a produktivní zaměstnanosti za podmínek, zajišťujících jednotlivci základní politické a hospodářské svobody.“2 Na první pohled by se mohlo zdát, že je zde zakotvena naprostá liberalizace pracovních trhů jednotlivých smluvních stran Paktu, ale při podrobnějším prozkoumání tohoto článku Paktu zjistíme, že tomu tak není. Národní legislativa ČR neupírá právo na práci občanům jiných státu, ale pouze reguluje a stanovuje způsoby vstupu těchto občanů na pracovní trh ČR. Lze tedy konstatovat, že národní legislativa ČR není v žádném případě v rozporu s Paktem.

2

Pakt

8

1.1.2 Evropská sociální charta Charta je dokument celoevropského významu a má velkou důležitost pro rozvoj sociální politiky na evropské úrovni. Chartu ratifikovaly členské státy Rady Evropy v Turíně v roce 1961. Charta stanovuje 19 základních práv a principů, především právo na práci, právo na spravedlivou odměnu za práci či právo na ochranu zdraví. V roce 1988 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Chartě, který obsahuje dalších 12 práv. (např. právo na stejné příležitosti a na rovné zacházení, právo na důstojnost v práci). Práva zakotvená v Chartě mají celoevropský charakter a jsou uznávána všemi státy, které Chartu podepsaly. Konkrétní opatření, která zabezpečí naplnění předmětných práv, jsou v kompetenci jednotlivých členských států. Charta pouze rámcově uvádí způsob naplnění těchto práv. V článku 1 Charty je uvedeno: „Každý musí mít příležitost získat prostředky ke svému živobytí prací, kterou si svobodně zvolí. S cílem zajistit účinný výkon práva na práci se smluvní strany zavazují: 1.) přijmout jako jeden ze svých prvořadých cílů a odpovědností dosažení a udržení co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti s cílem dosažení plné zaměstnanosti, 2.) účinně chránit právo pracovníka vydělávat si na své živobytí ve svobodně zvoleném zaměstnání, 3.) zřídit a udržovat bezplatné služby zaměstnanosti pro všechny pracovníky, 4.) poskytovat a podporovat vhodné poradenství pro volbu povolání, odborný výcvik a rehabilitaci.“3 Postavení cizinců pocházejících ze států EU při vstupu na pracovní trh, je diametrálně odlišné od postavení cizinců z jiných nečlenských států EU (tzv. cizinci ze třetích zemí). Cizinci z EU nemusí mít povolení k práci, vede se pouze evidence, že v ČR vykonávají práci.4 Je tedy zřejmé, že národní legislativa ČR je zcela v souladu s Chartou. Cizincům z EU je především právo na práci plně přiznáno.

3 4

Charta § 87 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále i jen „ZoZ“)

9

1.2

Společenská východiska zaměstnávání cizinců v ČR Cizinci, kteří se rozhodnou pracovat v ČR, ať už legálně nebo nelegálně,

se většinou snaží nalézt zaměstnání v ČR sami. Část cizinců vstupuje na území ČR původně jako turisté na základě krátkodobého pobytu. Během tohoto pobytu se sami aktivně snaží nalézt zaměstnání, které se pak následně pokouší legalizovat (tzn. získat povolení k dlouhodobému pobytu a pracovní povolení – viz příloha č. 1). Ovšem v nemalém procentu případů se jim legalizace nezdaří a tak cizinci často volí formu nelegálního zaměstnání. Na druhou stranu ovšem existuje i značná skupina cizinců, kteří už přijíždějí s úmyslem hledat si u nás zaměstnání a to primárně na „nelegálním pracovním trhu“. Tato skupina cizinců úmyslně neusiluje o získání pracovního povolení a povolení k dlouhodobému pobytu. Jedním z dalších způsobů jak se cizinci legálně dostávají na český trh práce je možnost využití nabídek zaměstnavatelů, kteří organizují vlastní nábor zahraničních zaměstnanců. Tento způsob nebývá příliš častý. Další možnost vstupu cizinců na český trh práce, je prostřednictvím některé z mnoha českých zprostředkovatelských agentur, které vykonávají tuto činnost s úředně povolenou licencí. Je ovšem možné využít i služeb soukromých zahraničních agentur či zprostředkovatelů působících na trhu práce bez úředně povolené licence. V malém procentu případů se na zprostředkování práce podílejí české nelicencované agentury anebo zahraniční agentury s licencí. Dle názoru samotných cizinců, kteří již vykonávají práci v ČR, se na zprostředkování této práce nejméně podílejí české ÚP. Způsob jakým přistupují úřady k cizincům, není v praxi zrovna optimální. Pro cizince, kteří v ČR vykonávají práci, je mnohdy velice obtížné ne-li přímo nemožné, bránit se proti různým formám diskriminace ze strany svých zaměstnavatelů. Zde vzniká závažný problém, jehož řešení by mělo být pro příslušné státní úřady prioritou. Porušování právních předpisů ze strany zaměstnavatele a s tím související zneužívání cizinců, jako levné pracovní síly, vyvolává napětí mezi majoritní části obyvatelstva a minoritní komunitou cizinců. Možný způsob řešení tohoto závažného problému je provádění monitoringu cizinců, kteří v ČR pracují a na základě výsledků přijmutí příslušných opatření

10

k zamezení zneužívání cizinců jako levné pracovní síly. Důležité je taktéž pravidelné školení příslušných pracovníků státní správy. Hlavním faktorem zda cizinec najde uplatnění na trhu práce ČR je skutečnost, zda existuje volné pracovní místo, které nelze obsadit občanem ČR. Cizinec může dostat povolení k zaměstnání maximálně na dobu dvou let.5 Po uplynutí této doby si cizinec musí požádat o prodloužení stávajícího povolení k zaměstnání. Příslušný ÚP při projednávání této žádosti opětovně posuzuje situaci na trhu práce, tedy skutečnost, zda předmětné pracovní místo nelze obsadit občanem ČR. Pokud ÚP tuto žádost nevyřídí kladně, tak po uplynutí

doby

platnosti

původního

povolení

k zaměstnání

a

povolení

k dlouhodobému pobytu, by tito cizinci měli opustit území ČR. Lze se ztotožnit s názorem, že by při umožňování přístupu cizincům na trh práce ČR měla být věnována vetší pozornost zejména přínosu cizinců pro ČR. Aby bylo možné v praxi zavést příslušná opatření, na základě kterých by bylo možné posoudit jak který cizinec je přínosem pro ČR, je nezbytně nutné detailnější poznání cizinců pracujících v ČR. Z tohoto důvodu existují požadavky na zadávání různých sociální studií a výzkumů, které by poskytly přehled o tom, jaké mají cizinci např. vzdělání, kvalifikaci, obor činnosti, povolání a profesním statutu cizinců atd. Takto zjištěné skutečnosti, by umožnily nabízet cizincům zaměstnání tzv. v jejich oboru, čímž by přínos pro ČR byl daleko větší, než když jsou cizinci využívání pouze jako levná pracovní síla na nekvalifikované práce. Důvody zaměstnávání cizinců v ČR Z hlediska zaměstnavatelů existuje mnoho důvodů, proč umožnit cizinci vykonávat pro ně práci. Cizinci jsou žádanější pracovní silou, než domácí pracovníci

a

to

proto,

že

jsou

v

mnoha

ohledech

výhodnější

pro

zaměstnavatele. Nejvíce je u nich ceněna prostorová flexibilita, dále ochota pracovat o sobotách nedělích nebo svátcích, pracovat déle, než je běžná pracovní doba, nízké nároky na pracovní prostředí, spokojenost s nenáročným ubytováním, ochota pracovat v provozech, kde je vícesměnný respektive nepřetržitý režim výkonu práce.

5

§ 92 odst. 2 Zoz

11

Cizinci si většinou nestěžují, váží si toho, že můžou v ČR pracovat, jsou ochotnější a jejich mzdové nároky jsou daleko nižší, než u domácích pracovníků. Za další významný faktor lze označit skutečnost, že cizinci podávají vyšší pracovní výkon. Příčiny porušování předpisů o zaměstnávání cizinců zaměstnavateli V obecné

rovině

lze

konstatovat,

že

k

porušování

předpisů

o zaměstnanosti a pobytu cizinců, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak i ze strany cizinců dochází proto, že obě strany mají z tohoto porušování určitý profit. Je ovšem potřebné zdůraznit, že jednotlivé výhody nemají stejnou váhu pro obě strany. Důležitá je nejen míra profitu, kterého se porušením legislativy docílí, ale zároveň je třeba posuzovat i míru rizika hrozícího každé ze zúčastněných stran. Ze strany zaměstnavatele je nejčastějším důvodem, proč porušovat předpisy o zaměstnanosti, především možnost cizince kdykoliv propustit. Zaměstnavatel nemá vůči cizinci, který pro něj nelegálně pracuje, vůbec žádné závazky. Další neméně významný motiv je, že zaměstnavatel má nižší mzdové náklady spojené s nelegálně pracujícím cizincem. Zaměstnavatel za takto pracujícího cizince neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Dále se zde promítá i skutečnost, že nelegálně zaměstnaní cizinci jsou ochotni pracovat za nižší mzdu, než občané ČR. Zaměstnavatel nemusí dodržovat bezpečnostní standardy, neposkytuje cizinci žádné sociální služby, jako je stravování, lékařská péče apod. Nelegálně zaměstnaní cizinci si uvědomují, že si nemůžou nikde stěžovat, jelikož sami porušují právní předpisy. Tato skutečnost zaměstnavateli velice vyhovuje. Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že lze nelegálně pracujícího cizince operativně přesouvat na různá pracoviště. S touto změnou pracoviště, ale třeba i druhem vykonávané práce není spojená žádná byrokracie, jako je tomu u legálního zaměstnávání cizinců. Příčiny porušování předpisů ze strany cizinců Z pohledu cizince lze za nejhlavnější důvod porušování platné legislativy označit skutečnost, že sankce za práci bez pracovního povolení a povolení

12

k pobytu

jsou

relativně

nízké

a

případné

pokuty

jsou

problematicky

vymahatelné. Za další důvody je možné považovat: - i přes nízkou mzdu a nižší „kvalitu pracovního místa“, je mzda pro cizince stále ještě přitažlivá. - získání pracovního povolení je administrativně náročné, - cizinci nemají dostatek informací o svých povinnostech a právech na trhu práce v ČR, - možnost kontroly, zda cizinci pracují na základě povolení, ze strany kontrolních orgánů je relativně málo pravděpodobná a cizinci se tedy neobávají případného postihu. Nelegální práce cizinců Práci cizinců bez patřičného povolení respektive nelegální práci cizinců, lze obecně považovat za trvalý problém všech ekonomicky vyspělých zemí a to obzvlášť v dnešní době globální ekonomické krize. Ambivalentní postoje jak politiků, tak i veřejnosti, které na jedné straně nelegální práci cizinců odsuzují a na straně druhé ji mlčky tolerují, ne-li v některých případech i využívají, přispívají k resistenci problému a růstu „šedé ekonomiky“. Na pracovním trhu existují pracovní místa, která jsou vysoce žádaná a potřebná, ale která nelze v současné podobě, ani legalizovat, ale ani zrušit (např. místa, kde dochází k úmyslnému porušování bezpečnostních předpisů). Snaha o nápravu daného stavu by vedla k zániku existence těchto pracovních míst. Cizinci v ČR nejčastěji nelegálně pracují zejména v oblastech profesí, kde se nevyžaduje žádná nebo jen minimální kvalifikace (pomocné práce ve stavebnictví, úklidové práce, operátor pásové výroby v průmyslu, v zemědělství zejména sezónní práce apod.). Z tohoto hlediska lze situaci cizinců pracujících v ČR nelegálně plně srovnat se situací občanů ČR, kteří pracují v zahraničí bez patřičných povolení. Jazyková bariéra cizinců v ČR Nízká úroveň znalosti českého jazyka některých cizinců je značně znevýhodňujícím faktorem jak v zaměstnání, tak i v oblasti podnikání těchto 13

osob na území ČR. Prioritním zájmem samotných cizinců, by měla být snaha o odstranění této jazykové bariéry. Skutečnost je ale diametrálně odlišná. Značná část cizinců o možnost jazykové výuky nejeví zájem a ani ji nevyhledává. Tato situace pravděpodobně souvisí i se značnou obtížností českého jazyka. Neznalost českého jazyka komplikuje možnost posouzení kvalifikace a odbornosti jednotlivých cizinců, kteří se snaží najít si legální cestou zaměstnání v ČR. Taktéž v oblasti bezpečnosti práce je tato jazyková bariéra velikou překážkou. Státní orgány by měly vyvíjet větší úsilí v této oblasti a například zajistit vydání informačních materiálů souvisejících s platnými právními předpisy, bezpečností práce apod., aspoň v rodných jazycích cizinců, kterých je na pracovním trhu ČR nejvíc. Je taktéž žádoucí provádět monitorování, zda zaměstnavatelé respektive zprostředkovatelé práce v ČR věnují tomuto problému dostatečnou pozornost. 1.3

Shrnutí obecných informací V souvislosti s nelegálním zaměstnáváním cizinců dochází často

k porušováním celé řady právních předpisů (z oblasti pracovněprávní, daňové, platby zákonných pojištění, bezpečnosti práce, mezd a ochraně zdraví atd.) Celní správa České republiky má jako jeden ze svých úkolů i ochranu těchto, nejen fiskálních, zájmů státu. Přibližná efektivita pozitivních zjištění je na úrovni cca 28%. Dle informací od pracovníků Českého statistického úřadu byl zaznamenán pokles odhadu nelegálně pracujících cizinců na území ČR. Dále byl taktéž zjištěn i nárůst počtu pracovních povolení cizinců. Tyto skutečnosti lze označit za pozitivní vývoj a dá se předpokládat, že represivní akce zainteresovaných státních orgánů jsou vnímány jak podnikateli, tak cizinci. K poklesu počtu nelegálně pracujících cizinců přispívá taktéž větší medializace činnosti celní správy na úseku kontrol zaměstnanosti cizinců. Koncentrace cizinců je obecně ve větší míře v Praze a Středočeském kraji a ve větších městech a průmyslových oblastech. Občané Ukrajiny jsou významněji zastoupeni pouze v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji. Občané Vietnamu jsou ve větší míře usazeni v česko-německém pohraničí, v Praze a Brně. Občané Ruska jsou výrazně zastoupeni v Praze, Středočeském a Karlovarském kraji. 14

2 Vývoj zaměstnávání cizinců v ČR Imigrační politika ČR a s ní související legislativa se vyvíjí teprve od roku 1990. Zásadní změnu přinesl až nový „porevoluční“ zákon 326/1999 Sb. ze dne 30. listopadu 1999 o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, který nabyl účinnost 1. 1. 2000 (dále i jen „zákon o pobytu“). Tento zákon, který byl již od doby svého vzniku mnohokrát novelizován, vychází ze zásad a principů imigrační politiky států EU. Zákon o pobytu a ZoZ, které jsou základními kameny české imigrační legislativy, sledují v podstatě dva hlavní směry - pobyt občanů EU a pobyt cizinců pocházejících mimo EU, tedy státních příslušníků tzv. třetích zemí. 2.1

Právní úprava zaměstnávání cizinců do roku 2004 I předcházející zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ze dne 4. prosince

1990, odrážel realitu, že do ČR začali postupně přicházet cizinci hledající si zde práci. Bylo proto nezbytné nějakým způsobem upravit jejich právní postavení a taktéž možnost jejich legální práce v ČR. Tuto problematiku řešil zákon č. 1/1991 Sb. v ustanoveních § 2 až §2e. Dle této právní normy, která platila až do konce září 2004, bylo potřebné k získání povolení k zaměstnání mít rovněž povolení k pobytu. Tato skutečnost v podstatě vytvářela „bludný kruh“ pro cizince, kteří chtěli na území ČR pracovat legálním způsobem. Cizinecká policie neobnovovala povolení k pobytu bez toho, že by měl občan cizího státu platné povolení k zaměstnání, ovšem bez povolení k pobytu nebylo možné získat povolení k zaměstnání. Občané ČR měli dle § 2a odst. 1 výše uvedeného zákona absolutní přednost při obsazování volného pracovního místa před cizinci. V tomto ustanovení bylo uvedeno: „povolení k zaměstnání může vydat cizinci ÚP, v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno, s přihlédnutím k situaci na trhu práce a za předpokladu, že se jedná o volné pracovní místo, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak.“6 S rostoucí mírou nezaměstnanosti v ČR bylo toto ustanovení v podstatě nepřekonatelnou překážkou pro cizince, kteří 6

§ 2a odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti

15

v ČR chtěli vykonávat legálně práci. Pokud existují v ČR regiony s až 15% nezaměstnaností, je v podstatě nemožné nějakým způsobem prokázat, že pracovní místo nelze obsadit jinak, tedy občanem ČR. Realita byla a v současnosti stále je, diametrálně odlišná. Občané ČR nejsou ochotni obsadit volné pracovní místo, obzvlášť pokud se jedná o pracovní místo s nepříznivými podmínkami (např. fyzicky a časově náročná práce za nízkou mzdu). 2.2

Současná právní úprava zaměstnávání cizinců V současné době platný zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, účinný

od 1. 10. 2004 sleduje podobnou koncepci, jako byla ta předešlá. Markantní rozdíl je v tom, že budoucí zaměstnavatel cizinců může získávat cizince na volná pracovní místa7, která nelze obsadit jinak, jestliže předem ÚP oznámí a projedná s ním záměr zaměstnávat cizince, včetně jejich počtu, druhu práce, kterou budou vykonávat, a předpokládané doby výkonu práce.8 Výše uvedený způsob zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí se přitom týká pouze občanů, kteří jsou státním příslušníkem jiného státu než ČR, nebo některého z členských států EU. Dle dikce § 3 odst. 2 „má státní příslušník jiného členského státu Evropské unie a jeho rodinný příslušník stejné právní postavení v právních vztazích upravených ZoZ, jako občan ČR, pokud tento zákon nestanoví jinak.“9 Je tedy zřejmé, že dle, v současné době platného právního předpisu, se bude odlišně přistupovat např. k občanu Maďarska a občanu Ukrajiny. Již předešlý zákon o zaměstnanosti10 obsahoval podobné ustanovení, rozdíl je tedy způsoben pouze skutečností, že Maďarsko se stalo členem Evropské unie. Zatímco občané Maďarska nemusí od 1. 10. 2004, kdy „nový“ ZoZ je účinný, žádat o povolení k zaměstnání v ČR, tak občané Ukrajiny toto povolení k zaměstnání potřebují a nemohou bez něj v ČR legálně vykonávat práci. Podrobněji tuto problematiku rozeberu v kapitole „Právo a zaměstnávání cizinců v ČR“, této práce.

7

§ 35 ZoZ § 86 odst. 1 ZoZ 9 § 3 odst. 2 ZoZ 10 zákon č. 1/1991 Sb 8

16

2.3

„Zákonná diskriminace“ cizinců na základě státní příslušnosti Nabízí se otázka, zda současná právní úprava (ZoZ) nezakládá tzv.

zákonnou diskriminaci osob s různou státní příslušností. V této souvislosti je důležité připomenout i skutečnost, že v současnosti platný ZoZ „nově“ upravuje rovné zacházení a zákaz diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání.11 Mimo jiné, zde uvedené diskriminační důvody, byl nově do ZoZ včleněn i důvod státního občanství. V předešlé právní úpravě za diskriminační důvody, mimo jiného, označeny jen etnický původ a národnost.12 Je potřebné uvážit, zda celá část ZoZ týkající se zaměstnávání cizinců není v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 téhož zákona. V žádném případě se nejedná o „zákonnou diskriminaci“, neboť § 4 odst. 1 ZoZ mimo jiné stanoví, že „...za nerovné zacházení se nepovažuje rozlišování, které stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis.“ Předmětné zákonné ustanovení, je přitom zcela v souladu s evropským právem, neboť příslušná směrnice13 stanoví, že „se tato směrnice netýká rozdílů v zacházení na základě státní příslušnosti a nejsou jí dotčeny ustanovení a podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním statutem dotčených státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti.“14 Je tedy zřejmé, že zmíněná zákonná úprava vychází z dikce „podmínky upravující vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na území členských států a dále se netýká rozdílů v jakémkoli zacházení souvisejícím s právním statutem dotčených státních příslušníků třetích zemí,“ tedy že odlišné zacházení s občany třetích států je založeno na jejich odlišném právním statutu, jenž vychází z toho, že jako cizinci mají v ČR jiné postavení, než občané ČR respektive EU.

11

§ 4 ZoZ § 1 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb 13 SMĚRNICE RADY 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ 14 Čl. 3 odst. 2 SMĚRNICE RADY 2000/43/ES 12

17

2.4

Důsledky současné právní úpravy zaměstnávání cizinců I když současná právní úprava je zcela v souladu s evropským právem

a i ústavními zásadami, je dle mého názoru na místě si položit zásadní otázku, zda je v dnešním globalizovaném světě podobná právní úprava žádoucí a účelná. Evropské společenství, ale i jiné ekonomicky vyspělé státy světa, neustále zpřísňují svou politiku vůči občanům „třetích států“. Je tento postup v době celosvětové ekonomické krize správný? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Na jedné straně je stát „povinen“ chránit své občany před živelnou migrací cizinců, ale na straně druhé je potřeba vidět i možnost využití potenciálu těchto cizinců. Dále je taktéž důležité brát na zřetel, že příliš „tvrdou“ legislativou v oblasti migrační politiky a tedy s tím související práce cizinců, si vytvářejí tyto státy základy pro organizovaný zločin a zneužívání osob, které se na jejich území nacházejí nelegálně. Tito lidé jsou ze strany organizovaného zločinu vystaveni porušování i svých základních lidských práv, která jsou již garantována každému člověku, a to bez ohledu na jeho občanství nebo národnost. Za důkaz lze považovat nelidské až otrocké podmínky, za kterých nelegálně pracuje ve vyspělých státech světa desetitisíce cizinců. Dle mého názoru, by bylo ekonomicky výhodnější, aby cizinci v ČR respektive v EU pracovali legálně. Odváděli řádně daně a další zákonné dávky a časem se plně integrovali do společnosti. Samozřejmě, že určitá „ochrana“ vlastních občanů by měla být zajištěna. V ČR respektive EU existuje ale i velké množství pracovních míst, které nejsou „vlastní“ občané, za daných platových a jiných podmínek, ochotni obsadit. Tuto práci by přitom rádi vykonávali občané třetích států a to i za podmínek (legálních), které jsou pro občany ČR a EU již nepřijatelné (nižší platové ohodnocení, fyzická náročnost práce, nízká společenská prestiž povolání atd.).

18

3 Právo a zaměstnávání cizinců v ČR Účelem

této

kapitoly

je

poskytnout

informace

o

povinnostech

a postupech zaměstnavatelů a zaměstnanců v souvislosti s výdělečnou činností ve spojitosti se zaměstnáváním cizinců, a přispět tak k lepší orientaci čitatelů této práce v právních předpisech. Možnost vstupu cizinců na pracovní trh ČR je legislativou ČR předvídaná a upravená. V této části své práce se proto budu zabývat právní stránkou problematiky zaměstnávání cizinců v ČR. 3.1

Základní pojmy a obecné skutečnosti

Zaměstnávání

-

a zaměstnancem,

je kdy

forma

závislého

zaměstnanec

vztahu vykonává

mezi práci

zaměstnavatelem podle

pokynů

zaměstnavatele na místě a v době se zaměstnavatelem dohodnuté, za mzdu, plat nebo odměnu za práci a na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Zaměstnavatelem - se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatel vystupuje v pracovněprávních vztazích svým jménem a má odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Za zaměstnavatele se považují rovněž organizační složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby oprávněné podnikat na území České republiky podle zvláštních právních předpisů. Cizinec - pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí podle ZoZ se za cizince nepovažuje občan EU a jeho rodinný příslušník15 a rodinný příslušník občana ČR.16 Identifikačními údaji - pro účely ZoZ se rozumí:

15

§ 3 odst. 2 ZoZ - „Státní příslušník jiného členského státu Evropské unie (dále jen "občan Evropské unie") a jeho rodinný příslušník 7) mají stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.“ 16 § 3 odst. 3 - „Rodinní příslušníci občana České republiky, kteří nejsou státními příslušníky České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, mají v právních vztazích upravených tímto zákonem stejné právní postavení jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.“

19

a) u fyzické osoby - jméno, případně jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, rodné číslo nebo datum a místo narození, nebyloli rodné číslo přiděleno, bydliště; b) u právnické osoby - obchodní firma nebo název, sídlo, identifikační číslo; c) u fyzické osoby, která je podnikatelem - obchodní firma nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, místo podnikání, identifikační číslo, bylo-li přiděleno; d) u zahraniční osoby údaje uvedené pod písm. b) nebo c) a umístění organizační složky v ČR. Bydlištěm - se pro účely ZoZ rozumí: a) u státního občana České republiky adresa místa trvalého pobytu na území České republiky, b) u cizince, který je občanem EU nebo jeho rodinným příslušníkem anebo rodinným příslušníkem občana ČR, adresa trvalého nebo přechodného pobytu na území ČR, a pokud takový pobyt nemá, adresa místa, kde se na území ČR obvykle zdržuje, c) u cizince, který není občanem EU ani jeho rodinným příslušníkem ani rodinným příslušníkem občana ČR, adresa místa trvalého pobytu na území ČR, d) u cizince, který není občanem EU ani jeho rodinným příslušníkem ani rodinným příslušníkem občana ČR, a který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání na pracovní pozici vyžadující vysokou kvalifikaci (tzv. „modrá karta“), vydaným podle jiného právního předpisu17, adresa uvedená jako místo pobytu v agendovém informačním systému cizinců18 Nelegální práce cizince - je z hlediska ZoZ a) pokud fyzická osoba - cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (tzv. „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu19 nebo bez zelené karty, je-li podle 17

§ 42i zákona č. 326/1999 Sb. zákon o pobytu, ve znění zákona č. 427/2010 Sb. § 147c ZoZ 19 § 42g zákona č. 326/1999 Sb. zákon o pobytu, ve znění zákona č. 382/2008 Sb. 18

20

tohoto zákona vyžadována, nebo v rozporu s modrou kartou, nebo bez modré karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na jinou práci.20 Obecné skutečnosti Dne 1. května 2004 se ČR stala členem EU. Tímto okamžikem se i změnili podmínky zaměstnávání zahraničních občanů na území ČR. Podmínky zaměstnávání cizinců v ČR jsou stanoveny ZoZ. Občané EU a jejich rodinní příslušníci nejsou z hlediska ZoZ považováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané ČR, tzn., že v ČR mají i volný přístup na trh práce.21 Ostatní cizinci mohou vykonávat zaměstnání na území ČR za předpokladu, že mají platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR nebo jsou držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud ZoZ nestanovuje jinak.22 Povolení k zaměstnání se vyžaduje i v případě, má-li být cizinec, jehož zaměstnavatelem je zahraniční subjekt, vyslán k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.23 Záměr zaměstnávat cizince na více místech výkonu práce projedná a povolení k zaměstnání pro více míst výkonu práce vydá ÚP práce, který o povolení rozhoduje, ve správním řízení a to po vyjádření ÚP, v jehož správním obvodu má být zaměstnání vykonáváno.24 Podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání a podání žádosti o prodloužení povolení k zaměstnání podléhají správnímu poplatku.25

20

§ 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) §3 odst. 2 a §87 ZoZ 22 § 89 ZoZ 23 §95 ZoZ 24 §145 ZoZ 25 §101 ZoZ, viz zákon č. 634/2004 Sb.‚ o správních poplatcích 21

21

3.2

Možnost vstupu na trh práce ČR pro občany EU Občan EU nebo jeho rodinný příslušník nepotřebuje pro účely

zaměstnání, na území ČR povolení k zaměstnání. Evidence občanů EU na českém ÚP Jestliže občan EU ztratí v ČR zaměstnání, může využít možnosti a přihlásit se na nejbližším ÚP, které jsou situovány do každého okresního města

a

registrovat

se

zde

jako

uchazeč

o

zaměstnání.

Podpora

v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání, jenž získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců a to v posledních třech letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, požádal ÚP, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.26 Pokud se občan EU stane v ČR nezaměstnaným a požádá zde o podporu v nezaměstnanosti, může využít práva sčítaní dob zaměstnání (dob pojištění) ze všech členských zemí EU, kde kdy pracoval. Povinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou občané EU a jejich rodinní příslušníci a rodinní příslušníci občana ČR, kteří nejsou státními příslušníky ČR ani jiného členského státu EU, svým zahraničním zaměstnavatelem na základě smlouvy vyslány k výkonu práce, je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce písemně informovat o této skutečnosti příslušný ÚP.27 V informaci pro ÚP zaměstnavatel uvádí: identifikační údaje občana EU nebo jeho rodinného příslušníka, adresu v zemi trvalého pobytu, adresu pro doručování zásilek, 26 27

§ 39 odst1, § 41 odst. 1 ZoZ §87 ZoZ

22

číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal, druh práce, místo výkonu práce, dobu, po kterou by mělo být zaměstnávání vykonáváno, pohlaví těchto fyzických osob, zařazení podle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností, nejvyšší dosažené vzdělání, vzdělání požadované pro výkon povolání, dobu, na kterou jim bylo vydáno povolení k zaměstnání a na kterou jim byl povolen pobyt, den nástupu a den skončení zaměstnání nebo vyslání k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem.28 Při ukončení zaměstnání výše uvedených osob jsou zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba povinni tuto skutečnost oznámit příslušnému ÚP nejpozději do 10 kalendářních dnů od ukončení zaměstnání nebo vyslání.29 3.3

Zaměstnávání cizinců z „třetích zemí“ na území ČR Cizince mohou zaměstnavatelé získávat jen na volná pracovní místa,

která nelze obsadit jinak. A to za podmínky, že předem ÚP oznámí a projednají s ním záměr zaměstnávat cizince, včetně jejich počtu, druhu práce, kterou budou vykonávat, a předpokládané doby výkonu práce.30 Za

volné

pracovní

místo

se

označuje

takové

místo,

které

zaměstnavatel nově vytvořil nebo které se uvolnilo. Charakteristika volného pracovního místa hlášeného ÚP musí být totožná s charakteristikou místa, na které

zaměstnavatel

zamýšlí

získávat

zaměstnance,

případně

cizince.

V případě zaměstnání cizince je zaměstnavatel povinen nabídnout tomuto cizinci tytéž pracovní a mzdové podmínky jako u občana ČR ve stejném pracovním zařazení podle platných právních předpisů, případně v souladu s kolektivními smlouvami nebo pracovními smlouvami. Zaměstnavatel je povinen do 10 kalendářních dnů oznámit příslušnému ÚP volná pracovní místa 28

§ 91 odst. 1 písm. a) , b), c) a e), § 102 odst. 2 ZoZ § 87 odst. 3 ZoZ 30 § 86 odst. 1 ZoZ 29

23

a jejich charakteristiku31 a neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit i obsazení těchto míst.32 Postup zaměstnavatele při získávání zaměstnanců ze zahraničí Zaměstnavatel může cizince zaměstnávat pouze tehdy, pokud tento cizinec má platné povolení k zaměstnání od ÚP podle místa výkonu práce, platné vízum k pobytu za účelem zaměstnání, případně povolení ke krátkodobému nebo dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, písemně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, a za předpokladu, že zaměstnavatel cizince přihlásil k platbě dávek sociálního a zdravotního pojištění. Zaměstnavatel je dále povinen cizinci nabídnout pracovní a mzdové podmínky obvyklé u občana ČR ve stejném pracovním zařazení podle platných právních předpisů, případně v souladu s kolektivními smlouvami. Oznamovací povinnost Zaměstnavatel je povinen oznámit obsazení volného pracovního místa cizincem ÚP do 10 kalendářních dnů. Zaměstnavatel je dále povinen písemně informovat příslušný ÚP o tom, že cizinec, kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání nenastoupil do práce, ukončil zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno zaměstnání bylo ukončeno výpovědí33 zaměstnání bylo ukončeno okamžitým zrušením34 Při ukončení zaměstnání výpovědí, dohodou nebo okamžitým zrušením je zaměstnavatel povinen uvést i důvod ukončení tohoto zaměstnání. Ve všech uvedených případech musí zaměstnavatel splnit informační povinnost vůči ÚP

31

§ 37 ZoZ § 35 ZoZ; zákoník práce 33 z některých důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce 34 § 56 zákoníku práce 32

24

nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy měl cizinec nastoupit na pracovní místo nebo kdy ukončil zaměstnání. Postup cizince k získání zaměstnání na území ČR Cizinec, který chce vykonávat práci v ČR, musí písemně zažádat o povolení k zaměstnání příslušný ÚP. Děje se tak většinou před jeho příchodem na území ČR. V řízení o udělení povolení k zaměstnání se cizinec může nechat zastoupit a to jak svým budoucím zaměstnavatelem, tak i jiným zplnomocněným zástupcem. Žádost o povolení k zaměstnání musí obsahovat: identifikační údaje cizince (tj. jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, rodné číslo nebo datum a místo narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, bydliště), adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek, číslo cestovního dokladu a název orgánu, který cestovní doklad vydal, identifikační údaje budoucího zaměstnavatele (název, sídlo, IČO), druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání.35 K žádosti cizinec předkládá: vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná; doklady osvědčující odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání, ve kterém bude cizinec na území ČR pracovat (výuční list, maturitní vysvědčení, diplom o ukončení vysokoškolského studia apod.); další doklady, jestliže to vyplývá z charakteru zaměstnání nebo jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je ČR vázána.36 Výše uvedené přílohy se předkládají v originálním znění spolu s jejich úředně ověřeným překladem do českého jazyka.37 35

§ 91odst. 1 ZoZ § 91odst. 2 ZoZ 37 § 91 odst. 3 ZoZ 36

25

Povolení k zaměstnání: ÚP při vydávání povolení k zaměstnání cizince přihlíží k situaci na trhu práce. Povolení k zaměstnání může vydat ÚP za podmínky, že se jedná o volné pracovní místo38, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak a zaměstnavatel s ÚP předem projednal záměr zaměstnávat cizince podle § 86 ZoZ.39 O povolení k zaměstnání vydává ÚP rozhodnutí. Povolení se vydává nejdéle na dobu 2 let.40 Platnost povolení k zaměstnání může ÚP s přihlédnutím k situaci na trhu práce cizinci na jeho žádost prodloužit, a to i opakovaně, vždy však nejdéle na dobu 2 let.41 Dále povolení k zaměstnání: obsahuje identifikační údaje cizince, místo výkonu práce, druh práce, identifikační údaje zaměstnavatele, u něhož bude cizinec vykonávat zaměstnání, dobu, na kterou se vydává a další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání; je nepřenosné a vydává se na dobu určitou, maximálně však na dobu dvou let; u sezónních zaměstnanců zaměstnávaných činnostmi závislými na střídání ročních období se vydává nejdéle na dobu šesti měsíců v kalendářním roce a je možno je vydat i opakovaně ovšem mezi jednotlivými zaměstnáními musí uplynout doba nejméně šesti měsíců;42 je platné pouze pro zaměstnání u zaměstnavatele, který je uveden v rozhodnutí; týká se i druhu a místa výkonu práce. Má-li dojít v době před ukončením platnosti povolení k zaměstnání ke změně některých podmínek uvedených v tomto povolení, cizinec musí požádat místně příslušný ÚP o vydání nového povolení k zaměstnání; se vyžaduje pro všechny pracovněprávní vztahy ve smyslu zákoníku práce vykonávané cizincem na území ČR, tj. pracovní poměr, vedlejší pracovní poměr, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti, a to i tehdy, dochází-li k souběhu těchto pracovněprávních vztahů. 38

§ 35 ZoZ § 92 odst. 1 ZoZ 40 § 92 odst. 2 ZoZ 41 § 94 odst. 2 ZoZ 42 § 96 ZoZ 39

26

Pracovní činnost na území ČR: Cizinec může na území ČR vykonávat práce za předpokladu, že má platné povolení k zaměstnání a platné vízum k pobytu na území ČR nebo je-li držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud ZoZ nestanoví jinak.43 3.4

Zelené a modré karty Vláda ve snaze o usnadnění přílivu zahraničních pracovníků, kteří mají

kvalifikaci, respektive mají vyšší kvalifikaci, po které je v ČR poptávka, zavedla institut „zelených a modrých karet“. Tyto karty mají tzv. duální charakter, tzn., že se jedná zároveň o povolení k zaměstnání, tak i o povolení k pobytu. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) vede centrální evidenci volných pracovních míst, které mohou obsadit držitelé zelené a modré karty. Tato evidence je dostupná na internetu. Zelená karta: je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ČR ve zvláštních případech. Existují tři typy zelených karet: typ A: pro pracovníky s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál typ B: pro pracovníky min. vyučené typ C: pro ostatní pracovníky Platnost zelené karty je 3 roky typ A, B a 2 roky typ C. U zelené karty typu A a B je možné její platnost za určitých okolností prodlužovat vždy až o 3 roky, typ C nelze prodloužit. Zelená karta by měla být při splnění všech náležitostí vydána v kratším čase než standardní povolení k zaměstnání. Zelená karta je určena pouze pro cizince, občany z následujících států: Australské společenství, Černá Hora, Chorvatská republika, Japonsko, Kanada, Korejská republika, Nový Zéland, Republika Bosna a Hercegovina, Republika Makedonie, Spojené státy americké, Srbsko, Ukrajina. Modrá karta: je povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ČR taktéž ve zvláštních případech. Vydává se cizincům s vyšším odborným (pokud studium trvalo aspoň 3 roky) nebo vysokoškolským

43

§ 89 ZoZ

27

vzděláním, kteří mají pracovní smlouvu nejméně na dobu jednoho roku na zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu a sjednanou hrubou měsíční nebo roční mzdu, jejíž výše odpovídá alespoň 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy v ČR vyhlašované sdělením MPSV. Platnost modré karty je na dobu výkonu zaměstnání stanovenou v pracovní smlouvě plus 3 měsíce, nejdéle však na 2 roky a lze ji opakovaně prodloužit nejvýše o 2 roky. Modrá karta by měla být při splnění všech náležitostí vydána v kratším čase než povolení k zaměstnání. Je určena cizincům bez omezení, resp. kromě těch, kteří povolení nepotřebují.

28

4 Kontrola zaměstnávání cizinců v ČR V této kapitole bude nastíněn způsob provádění kontrolní činnosti na úseku zaměstnávání cizinců a to hlavně z pohledu Celního úřadu (dále jen „CÚ“), který má tuto kontrolu jako jednu ze svých kompetencí.44 4.1

Příprava kontroly CÚ provádí tipování subjektů (jak fyzických tak právnických osob),

u kterých je předpoklad, že mohou zaměstnávat cizince, a to jak legálním způsobem, tak i nelegálně. Při výběru subjektů, u kterých bude kontrola provedena (dále jen „kontrolované osoby“), spolupracují CÚ hlavně s ÚP a útvary Policie ČR, ale i s jinými státními orgány. CÚ provádí před zahájením kontroly vlastní šetření, vyhodnocení vlastních nebo obecně známých informací, adresných i anonymních oznámení a informací z jiných zdrojů se zaměřením na místo kontroly a jeho charakter, předpokládanou skladbu a počet cizinců zdržujících se na pracovišti kontrolované osoby, jejich státní příslušnost a vykonávané profese. V případě potřeby je možné provádět ze strany CÚ i pozorování objektu, kde cizinci konají práci. Výše uvedené činnosti CÚ neprovádí a kontrolu provede neprodleně v případě ověřených informací, adresných nebo anonymních podání, kdy je třeba okamžitě zjistit skutečný stav věci nebo ověřit pravdivost podání. 4.2

Průběh kontroly Před vstupem do objektu (prostoru) kontrolované osoby provedou celníci

zajištění tohoto objektu (prostoru). Celníci při vstupu do objektu (prostoru) kontrolované osoby prokáží své oprávnění a pověření ke kontrolní činnosti služebním průkazem.45 Zároveň oznámí zahájení kontroly46 kontrolované osobě nebo osobě pověřené kontrolovanou osobou nebo osobě, která může činit právní úkony, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech kontrolované 44

§ 126 odst. 4 ZoZ § 130 ZoZ 46 § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“) 45

29

osoby nebo je to vzhledem k jejímu pracovnímu zařazení obvyklé. V praxi to znamená, že celníci oznámí zahájení kontroly např. stavbyvedoucímu, vedoucímu provozovny, řediteli společnosti případně jinému pracovníkovi ve vedoucí funkci. Celníci provedou kontrolu totožnosti všech fyzických osob, které se na pracovišti kontrolované osoby zdržují a vykonávají pro ni práci. Dále od všech těchto osob celníci vyžadují prokázání, že vykonávají práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy. V případě, že fyzická osoba zdržující se na pracovišti kontrolované osoby neprokáže svoji totožnost, postupují celníci v souladu s ustanovením § 31 a následujících zákona č. 13/1993Sb., celní zákon (dále jen „CZ“). Od cizinců, kteří se na pracovišti kontrolované osoby zdržují a vykonávají pro ni práci celníci dále vyžadují: a) předložení povolení k zaměstnání, případně zelené nebo modré karty jsou-li ZoZ vyžadovány b) předložení povolení k pobytu s výjimkou, kdy cizinec má zelenou nebo modrou kartu47 Pokud celníci při kontrole zjistí porušení zákona o pobytu, vyrozumí nejbližší útvar Policie ČR.48 Pokud cizinec, který se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a vykonává pro ni práci, není schopen nebo odmítne předložit platné povolení k pobytu na území ČR, vykonává práci bez povolení k zaměstnání, případně v rozporu s vydaným povolením, případně předložené doklady nejsou zcela a jednoznačně v souladu se zjištěnými skutečnostmi nebo nesou zjevné znaky nepravosti, požádají celníci bezprostředně po zjištění těchto skutečností cizince o podání vysvětlení. Informace, které cizinec poskytne, se zaznamenají do „Protokolu o podaném vysvětlení“ (dále jen „PPV“). V případě, že cizinec prohlásí, že neovládá jednací jazyk, využije se při sepsání PPV ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. O podání vysvětlení a předložení příslušných dokladů osvědčujících legálnost práce cizince, který není schopen předložit požadované doklady, požádají celníci vždy, pokud je kontrole přítomný, statutárního zástupce kontrolované osoby nebo jím pověřeného zástupce. 47 48

§ 132 ZoZ § 25 CZ

30

Při provádění kontroly mohou celníci, v odůvodněných případech, zajišťovat doklady. Převzetí dokladů musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů.49 O provedeném kontrolním zjištění je CÚ vždy sepsán protokol o kontrole, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, u kterých je důvodné podezření, že byly porušeny.50 Existuje zde legislativní problém, který je podrobněji uveden v kapitole 6.1 této práce. Pokud CÚ v průběhu kontroly zjistí, že na pracovišti kontrolované osoby se nacházejí cizinci, kteří vykonávají práci, vyžaduje CÚ předložení dokladů směřujících ke zjištění zaměstnavatele a druhu vykonávané činnosti těchto cizinců.51 V případě, že: a) CÚ zjistí, že zaměstnavatelem cizinců není kontrolovaná osoba a tito cizinci vykonávají na pracovišti kontrolované osoby a pro kontrolovanou osobu práci, která je obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby, budou všechna skutková zjištění zahrnuta do protokolu o kontrole, i když se nejedná o zaměstnance kontrolované osoby b) CÚ zjistí, že zaměstnavatelem cizinců není kontrolovaná osoba a tito cizinci nevykonávají činnost pro kontrolovanou osobu, CÚ své zjištění o těchto cizincích do protokolu o kontrole neuvede. Kontrolu těchto cizinců může CÚ provést

pouze

na

základě

vydání

nového

rozkazu

znějícího

na

zaměstnavatele těchto cizinců nebo CÚ předá příslušnému ÚP sdělení s podnětem k zahájení kontroly u zaměstnavatele těchto cizinců. CÚ

seznámí

kontrolovanou

osobu

nebo

kontrolovanou

osobou

zmocněnou osobu s obsahem protokolu a předá jí stejnopis protokolu o kontrole. Seznámení s protokolem o kontrole a jeho převzetí potvrdí kontrolovaná osoba podpisem protokolu o kontrole. Odmítne-li se kontrolovaná osoba seznámit s kontrolním zjištěním nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v protokolu o kontrole.52 CÚ může uložit fyzické osobě, která způsobila, že kontrolovaná osoba neposkytla součinnost CÚ při provádění

49

§ 11 písm. e) zákona o státní kontrole § 15 zákona o státní kontrole 51 § 132 odst. 1 ZoZ 52 § 16 zákona o státní kontrole 50

31

kontroly53, pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč a to i opakovaně až do celkové částky 200 000 Kč.54 4.3

Ukončení kontroly a předání zjištění ÚP k dalšímu řízení Proti protokolu o kontrole může kontrolovaná osoba podat písemné

a zdůvodněné námitky a to ve lhůtě 5-ti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li vedoucí kontrolní skupiny lhůtu delší.55 Kontrolovaná osoba může podat námitku i proti obsahu protokolu o kontrole (např. pro nesrozumitelnost protokolu). CÚ po vypořádání námitek vydá rozhodnutí o námitkách. Pokud byla kontrola provedena na základě adresného písemného podnětu, CÚ písemně vyrozumí o způsobu a výsledku kontroly osobu, která podnět podala. Předání zjištění ÚP k dalšímu řízení CÚ po ukončení kontroly, zdokumentování zjištěných skutečností a po uplynutí lhůty pro podání námitek nebo po ukončení řízení o námitkách kontrolované osoby, informuje o provedené kontrole příslušný ÚP56, kterému předá stejnopis protokolu o kontrole spolu s dalšími podklady pro přijetí opatření k nápravě nebo pro zahájení správního řízení o uložení pokuty. 4.4

Trestný čin - Neoprávněné zaměstnávání cizinců Od 1.1.2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále

jen „trestní zákoník“), který obsahuje i nový trestný čin - § 342 Neoprávněné zaměstnávání cizinců: „(1) Kdo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizinců zdržujících se neoprávněně na území České republiky, nebo kdo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizinců, kteří nemají platné povolení k zaměstnání podle jiného

53

§ 14 zákona o státní kontrole § 19 zákona o státní kontrole 55 § 17 zákona o státní kontrole 56 § 7 odst 3 ZoZ 54

32

právního předpisu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody až na jeden rok bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, b) za úplatu, nebo c) opětovně. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.“ Jak vyplývá z ustanovení § 126 odst. 4 ZoZ v případě, že CÚ při kontrole zjistí porušení ZoZ, má za povinnost předložit příslušnému ÚP podklady pro zahájení správního řízení. Jakmile však CÚ při kontrole zjistí skutečnosti, že konkrétní fyzická osoba ve větším rozsahu neoprávněně zaměstnává nebo zprostředkovala zaměstnání cizincům zdržujících se v ČR neoprávněně, případně zaměstnává nebo zprostředkovala zaměstnání pro cizince bez platného povolení k zaměstnání, je zde důvodné podezření ze spáchání trestného činu neoprávněné zaměstnávání cizinců ve smyslu ustanovení § 342 trestního zákoníku. Ne vždy je od prvopočátku známa konkrétní podezřelá osoba, v tom případě se jedná o zatím neznámého pachatele, případně dosud neustanovenou osobu. Vzhledem k tomu, že CÚ nejsou věcně příslušné zabývat se trestným činem neoprávněné zaměstnávání cizinců (§ 342 trestního zákoníku), musí být trestní oznámení (podání) CÚ, který zjistil skutečnosti obsahující důvodné podezření ze spáchání trestného činu, adresováno místně příslušnému útvaru Policie ČR. Ustanovení § 342 trestního zákoníku se zabývá trestným činem neoprávněného zaměstnávání nebo zprostředkování zaměstnání cizinců ve větším rozsahu. V trestním zákoníku není ale pojem „ve větším rozsahu“ jakkoli definován a tudíž nelze jednoznačně stanovit, v jakých případech se jedná o neoprávněné zaměstnávání nebo zprostředkování zaměstnání jako o trestný čin. Lze vycházet analogicky z komentáře k trestnému činu neoprávněné podnikání podle ustanovení § 118 zákona č. 140/1961 Sb., trestní 33

zákon, ve znění pozdějších předpisů (zrušen novým trestním zákoníkem). Zde je uvedeno, že musí jít o soustavnou činnost provozovanou po delší dobu (např. déle než šest měsíců) nebo rozsáhlou akci, která se skládá z jednotlivých aktů. U trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 trestního zákoníku je možné zákonný znak ve větším rozsahu chápat obdobně s tím rozdílem, že trestné by tu mělo být i zaměstnání nebo zprostředkování zaměstnání cizinců jednorázovou akcí. Pro naplnění znaku ve větším rozsahu se bude muset ale jednat o větší počet cizinců touto akcí zaměstnaných (např. nejméně 3 cizince) a navíc dále bude záležet na dalších skutkových okolnostech (např. sofistikovanost jednání, dosažený prospěch atd.).

34

5 Možné řešení nelegálního zaměstnávání cizinců v ČR V této části budou uvedeny hlavní, jak legislativní, tak technické problémy související s nelegálním zaměstnáváním cizinců v ČR a taktéž možné návrhy způsobů řešení těchto problémů. 5.1

Současné legislativní problémy související s kontrolou a jejich řešení

Problém: §132 v odst. 1, ZoZ je uvedeno: „Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti, a nejde-li o manžela nebo dítě kontrolované fyzické osoby, i prokázání, že tuto práci vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy. U cizinců jsou dále oprávněni vyžadovat předložení povolení k zaměstnání, pokud zákon jeho vydání vyžaduje, a povolení k pobytu, zelenou kartu nebo modrou kartu, pokud ji zákon vyžaduje.“ Je zde zákonný předpoklad, že kontrole lze podrobit pouze osoby (včetně cizinců), které „vykonávají práci pro kontrolovanou osobu“ - jakým způsobem, ale mají celníci (zaměstnanci orgánu kontroly) prokazovat, že cizinci vykonávají práci na pracovišti a pro kontrolovanou

osobu?

Neexistuje

zde

jednoznačné

určení

důkazních

prostředků. V praxi je běžné, že cizinec tvrdí, že na pracovišti kontrolované osoby práci nevykonával (navštívil pouze své kamarády – zdržuje se na pracovišti kontrolované osoby) a vízum má v pořádku. Na příklad na stavbách je zcela normální, že zde vykonává práci více subdodavatelů, a tudíž stavbyvedoucí (zástupce kontrolované osoby) tvrdí, že nemá přehled o tom, kdo se na stavbě vlastně nachází – cizinec patří k jednomu subdodavateli a jestli pracuje nebo je na „návštěvě“, to stavbyvedoucí neví. Návrh řešení: v zásadě jsou možné pouze dvě varianty řešení, jakým způsobem prokazovat cizinci, že vykonával práci pro kontrolovanou osobu. První možností je, že by celníci během kontroly, měli ZoZ dané oprávnění pořizovat video-dokumentaci, která by následně sloužila jako důkazní materiál. Další možností je, že by sami celníci dosvědčili, že cizinec, který se na pracovišti kontrolované osoby nachází, vykonává pro ni i práci. První možnost

35

je pravděpodobně efektivnější, protože celníci během kontroly jednají v některých případech i s desítkami cizinců a je v podstatě nereálné, aby si pamatovali konkrétní osoby a mohli je přesně identifikovat. Je tedy žádoucí upravit legislativu, a to tak, aby byla celníkům respektive i jiným zaměstnancům orgánů kontroly, dána pravomoc pořizovat video-dokumentaci z průběhu kontroly. Problém: zrušením ustanovení § 93 ZoZ57 odpadla omezení spočívající v povinnosti zaměstnavatele oznamovat ÚP pracovní cestu delší než 7 dní a nepřekračující 30 dní a v případě pracovní cesty delší než 30 dní v povinnosti cizince mít nové povolení k zaměstnání. Vznikl zde tedy problém, zda cizinec musí mít při vyslání na pracovní cestu nové pracovní povolení, případně pracovní povolení dle § 145 ZoZ, ve kterém by bylo vyznačeno i nové místo výkonu práce při pracovní cestě. Návrh řešení: výkon práce cizince mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání a v pracovní smlouvě je možný jedině na základě vyslání cizince na pracovní cestu58, kterou zaměstnavatel prokazuje např. cestovním příkazem nebo doklady o proplacení cestovních náhrad apod. Zcela odlišná situace ovšem nastane v případě cizince, který je společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva a na základě povolení k zaměstnání59 plní běžné úkoly vyplývající z předmětu činnosti jeho obchodní společnosti nebo družstva. Tento cizinec není k obchodní společnosti nebo družstvu v pracovněprávním vztahu, a proto nemůže být vyslán na pracovní cestu podle zákoníku práce. Výkon práce mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání je tedy nutno v tomto případě považovat za nelegální práci.60 V praxi se většinou vyskytuje druhý případ, jelikož valná většina cizinců vykonávajících práci v ČR je členem nějakého družstva a tedy nemůžou být vysláni na pracovní cestu podle zákoníku práce.

57

novelou ZoZ provedenou zákonem č. 382/2008 Sb. v souladu s § 42 zákoníku práce 59 vydaného podle § 89 ZoZ 60 § 5 písm. e) bod 2 ZoZ 58

36

Problém: do kontrolního protokolu se mimo jiné uvádí „... označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny.“61 Ovšem o tom zda byly nějaké právní předpisy porušeny, rozhodne až ÚP v rámci správního řízení a ne CÚ, který jenom zjišťuje skutkový stav věci a předává tomuto ÚP podklady pro zahájení správního řízení o uložení pokuty.62 Celníci tudíž nemůžou v kontrolním protokolu, který sepisují po kontrole, konstatovat porušení právních předpisů, ale zákon o státní kontrole to vyžaduje. Návrh řešení: jediná možnost řešení je úprava legislativy tak, aby tento rozpor byl odstraněn. 5.2

Současný technický problém související s kontrolou a jeho řešení

Problém:

existence

jazykové

bariéry

mezi

kontrolním

orgánem

(CÚ)

a kontrolovanými cizinci nesmírně stěžuje provádění kontroly. Požadovat při kontrole po cizinci poskytování nějakých dalších informací a vysvětlení, případně s ním sepisovat protokol o podání vysvětlení (PPV) je prakticky nereálné. Je nemožné žádat cizince (např. ukrajinský pomocný stavební dělník), aby si sám a v reálném čase obstaral tlumočníka přímo na místě kontroly i když na to má právo.63 Návrh řešení: Sepisování PPV přenechat ÚP v rámci správního řízení, kde si předvolaný cizinec může reálně tlumočníka zajistit. Vybavit orgány kontroly kartami, na kterých by bylo v jazycích cizinců, kteří nejčastěji pracují v ČR, uvedeno poučení jaké mají práva a povinnosti v souvislosti s kontrolou. 5.3

Komplexní návrh řešení otázky nelegální zaměstnanosti v ČR Na nelegální zaměstnávání cizinců neexistuje jednoduché, levné

a přitom účinné řešení. Jako nejlepší způsob lze navrhnout úpravu legislativy směřující k zjednodušení přístupu cizinců na pracovní trh, ale zároveň i zefektivnění kontroly, zda cizinci vykonávají práci legálně nebo nelegálně.

61

§ 15 zákona o státní kontrole § 126 odst. 4 ZoZ 63 § 16 odst. 3 správního řádu 62

37

Legislativa by měla zajistit využití moderních technologií a to konkrétně čipových karet a pořizování video-dokumentace přímo z místa kontrol. Princip by byl následující: cizinec, který se rozhodne, že bude v ČR vykonávat práci, se dostaví na kterýkoliv ÚP v ČR a zažádá si o udělení pracovního povolení. ÚP žádost elektronicky zaeviduje a to včetně údajů v jakém oboru chce cizinec pracovat, zda má nějaké specifické schopnosti nebo znalosti, které by mohl při práci využít (znalost českého jazyka, vzdělání, vyučení v oboru, délka praxe atd.). ÚP elektronickou cestou následně kontaktuje pracoviště cizinecké policie ČR a předá mu všechny získané informace o cizinci. Cizinecká policie cizince „prolustruje“, tj. prověří, zda cizinec není hledaná osoba, zda nemá udělen zákaz vstupu na území ČR respektive EU, na základě jakých dokladů se zdržuje na území ČR, jakou dobu atd. V případě, že cizinec není osobou tzv. nežádoucí nebo dokonce hledanou, je mu vydáno pracovní vízum s tím, že jsou zároveň od něj získány biometrické údaje (např. otisky prstů). Skutečnost, že cizinci bylo vydáno pracovní vízum je elektronicky oznámena ÚP, který žádal o lustraci cizince. Zároveň jsou veškeré údaje o cizinci (včetně biometrických) zadány do elektronického systému, který vygeneruje a přidělí cizinci unikátní alfanumerický kód. Cizinec se následné dostaví na ÚP, kde si podával žádost o pracovní povolení. Zde mu je vydána čipová karta, na které je v elektronické podobě uveden již zmíněný unikátní alfanumerický kód cizince, pod kterým je evidován v systému. Zároveň je cizinci sdělena nabídka pro něj vhodných volných pracovních míst. Ihned po vydání čipové

karty

si může

cizinec

začít

aktivně

hledat

práci,

a to

jak

u zaměstnavatelů, které mu nabídl ÚP, tak i u jiných zaměstnavatelů ovšem v oboru, který mu určí ÚP a to na základě situace na pracovním trhu ČR. Následná kontrola cizinců, zda vykonávají práci legálně nebo nelegálně, je pak velice efektivní, jednoduchá a rychlá. Celníci (respektive pracovníci jiných kontrolních orgánů) na pracovišti kontrolovaného subjektu pořídí videodokumentaci jako důkazní materiál, že cizinci, kteří se zde nachází, vykonávali práci pro kontrolovanou osobu. Každý cizinec, který na pracovišti kontrolované osoby pracuje, předloží celníkovi svou čipovou kartu. Pomocí elektronické čtečky celník okamžitě zjistí veškeré údaje o cizinci. Zároveň provede ztotožnění osoby pomocí elektronické kontroly jejích biometrických údajů. V případě, že je vše v pořádku, může cizinec ihned pokračovat v práci. Pokud 38

se na pracovišti vyskytují cizinci, kteří nemají čipovou kartu, provede se podrobná kontrola zjištění jejich totožnosti a taktéž kontrola zda jsou tyto osoby evidovány v elektronickém systému zahraničních pracovníků. Jestliže se zjistí, že některý z kontrolovaných cizinců není evidován v elektronickém systému zahraničních pracovníků, je tento člověk zadržen. ÚP následně vydá rozhodnutí o tom, že tento cizinec pracoval nelegálně. Cizinec je pak vyhoštěn z ČR a současně je mu i uložena pokuta za přestupek do výše 10 000 Kč.64 Zároveň ÚP zahájí správní řízení i s tím, kdo cizinci umožnil výkon nelegální práce. V případě jak fyzické tak i právnické osoby zde hrozí sankce až do výše 5 000 000 Kč.65 Pokud by se jednalo o zaměstnávání ve větším rozsahu, předá ÚP věc policii ČR jako podezření ze spáchání trestného činu - Neoprávněné zaměstnávání cizinců.66 Výše uvedeným způsobem, by se zároveň mnohonásobně zvýšil počet provedených kontrol, což má i nemalý pozitivní psychologický efekt, jak na samotné cizince, kteří uvažují o nelegální práci, tak i na potencionální zaměstnavatele nelegálně pracujících cizinců.

64

§ 139 odst. 1 písm. c) a odst. 3 písm. c) ZoZ § 139 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. e) a § 140 odst. 1 písm. c) a odst. 4 písm. e) ZoZ 66 § 342 trestní zákoník 65

39

Závěr V současné době se ČR nachází v situaci, kdy lze konstatovat výrazný pokles ekonomicky aktivních obyvatel a s tím i související nedostatek potenciálních pracovních sil. Tato situace je způsobena jednak takzvaně stárnutím populace ČR, ale i odlivem pracovníků do zahraničí a to zejména po vstupu ČR do EU. Značným rizikem je zejména odliv vysoce kvalifikovaných pracovníků do zahraničí (tzv. „odliv mozků“). ČR by měla na tuto skutečnost připravena a snažit se na ni správně reagovat. Je tedy důležité, aby ČR rozvíjela aktivity v oblasti pobídek zaměstnání pro kvalifikované pracovníky ze zahraničí.

Zároveň

je

podstatné

plně

využívat

potenciál

zahraničních

pracovníků. „Plýtváním“ se dá nazvat situace, kdy např. vysokoškolsky vzdělaný cizinec pracuje v ČR jako pomocný dělník ve stavebnictví. Bohužel tato situace je v současné době častou realitou. Cizinci pracující v ČR legálně, pravděpodobně přivedou po určité době do ČR i své rodinné příslušníky a jejich usídlení a plná integrace do společnosti, by mělo být státem podporováno. Tímto způsobem je možné řešit nepříznivý demografický vývoj populace ČR. Uspokojování poptávky po pracovní síle je tedy možné i za pomoci využití zahraničních zdrojů pracovní síly. Příslušné úřady by ale při rozhodování o udělování povolení k zaměstnání cizinců měly brát v úvahu možnost primárního obsazení předmětného pracovního místa občanem ČR. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo popsat současné legislativněprávní a technické problémy související s kontrolou zaměstnávání cizinců v ČR a pokusit se nalézt možnosti jejich řešení. Čtenář této práce by si měl také udělat obrázek o tom, jaké překážky čekají potencionální zaměstnavatele cizinců v ČR.

40

Resumé Nowadays, Czech Republic is in the situation when we may state that there is a significant decrease of economically active people going hand by hand with lack of potential work force. This situation is caused by demographically ageing people of CR as well as manpower moving to abroad after CR entered EU. As most problematic seems to be movement of high qualified manpower to abroad (called “ brain drain”). CR should be prepared for such situation and react appropriately on this issue. That’s why is important for CR to open job offers available for high qualified people from abroad. Moreover, it is very important to fully use potential of foreign workforce. Wasteful is the situation when e.g. university degree foreign person is working as a labor in a building industry. Unfortunately, at present we meet with such situation day by day in CR. Usually, foreigners working legally in CR bring most likely their families with them and their full integration to local community should be supported by the state. This way is possible to solve bad demographic evolution of CR population. Satisfaction of local job demands is possible through usage of manpower resources from abroad. Particular state offices when giving work permition to foreigners should consider possibility for primary occupied the position by CR citizen at first. In this paper there was not possible to cover by details the situation about employment of foreigners in CR. The main goal of this graduation paper was to describe present legislative, legal and technical problems related to foreigners’ employment in CR and try to find out some solutions to solve the situation. Reader of this paper should understand what kind of obstacles exists for CR employers who hiring foreigners.

41

Použitá literatura, prameny a další zdroje informací Legislativa 

Evropská sociální charta



Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech



Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti



Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole



Zákon č. 13/1993Sb., celní zákon



Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů



Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti



Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád



Zákon č. 634/2004 Sb.‚ o správních poplatcích



Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce



Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Seznam použité literatury 1.

Kolektiv autorů. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. Olomouc: Anag, spol. s r.o., 2006. 223 s. ISBN 80-7263-350-3

2.

Kroupa, A., Horáková, M., Šmolcnop, V. et al. Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1997. 72 s.

3.

Winkler, J., Wildmannová, M. Evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy. Praha: Computer Press, 1999. 115 s. ISBN 80-7226-195-9

Internetové odkazy 1.

Internetové stránky Euroekonom.cz ekonomický portál, 2008, dostupné z www: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jlnezamestnanost07

2.

Internetové stránky Firemní finance, 2011, dostupné z www: http://www.fire mnifinance.cz/zamestnanci/informace/zamestnavani-cizincu/

3.

Internetové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí, 2008, dostupné z www: http://www.mpsv.cz/cs/1282

42

4.

Internetové stránky Národní informační centrum pro mládež, 2011, dostupné z www: http://www.icm.cz/nova-pravni-uprava-zamestnavanicizincu

5.

Internetové stránky Portál veřejné správy České republiky, 2011, dostupné z www: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/713?ZS=on&LEG=on&ADR= on&OBC=on&KAT=on&CMS=on&s=zam%C4%9Bstn%C3%A1v%C3%A1n %C3%AD+cizinc%C5%AF

6.

Internetové stránky Sagit nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava, 2011, dostupné z www: http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd =211&typ=c

43

Příloha Vzor - Povolení k zaměstnání (všechny identifikační údaje jsou smyšlené)

44