Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
Bakalářská práce Problematika soukromých bezpečnostních služeb z hlediska trestního práva Petr Ulrich 2007
Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Problematika soukromých bezpečnostních služeb z hlediska trestního práva zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“
Petr Ulrich
Obsah ÚVOD ……………………………………………………………………………............ 3 1. BEZPEČNOSTNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE …………………………... 4 1.1. Charakteristika současného stavu ………………..........…………….. ……... 4 .1.2. Bezpečnostní problematika ……………………….………………………… 4 2. BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM ČR …………………………..... ……………………... 7 2.1. Subjekty systému bezpečnosti a prevence kriminality ……………………… 7 2.2. Postavení, místo a úloha Policie České republiky …………………………... 7 2.2.1. Úkoly a povinnosti PČR …………………………………………… 8 2.3. Postavení, místo a úloha obecních nebo městských policií …………………. 9 2.3.1. Úkoly a povinnosti OP …………………………………………….. 10 2.3.2. Další úkoly a význam OP ………………………………………….. 11 3. POSTAVENÍ, MÍSTO, ÚKOLY A VÝZNAM SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH SLUŽEB ……………………………………………………….. 12 3.1. Obsah činnosti a úkoly SBS ………………………………………………… 13 4. OPRÁVNĚNÍ A MOŽNOSTI PROVOZU SBS V ČR ……………………………. 15 4.1. Právní normy zaštiťující činnost SBS ………………………………………..15 4.1.1. Nutná obrana - § 13 TZ ……. …………………………………….. 16 4.1.2. Krajní nouze - §14 TZ ……………………………………………... 18 4.1.3. Omezení osobní svobody - § 76 odst. 2 TŘ ………………………... 20 4.2. Jiné okolnosti vylučující protiprávnost ……………………………………… 21 4.2.1. Oprávněné použití zbraně - § 15 TZ ………………………………. 22 4.2.2. Svolení poškozeného ………………………………………………. 22 5. PROVOZOVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH ČINNOSTÍ V JINÝCH STÁTECH ….. 23 6. ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ NORMA UPRAVUJÍCÍ ČINNOST SBS …………………. 29 6.1. Historie návrhu ……………………………………………………………….29 6.2. Nutnost samostatného zákona a nedostatky ve stávající právní úpravě …….. 29 6.3. Věcné důvody pro přijetí zvláštní úpravy …………………………………… 30 6.4. Základní principy navrhované úpravy ………………………………………. 32 6.5. Prameny zvláštní úpravy ……………………………………………………..33 7. ZÁVĚR ……………………………………………………………………………….. 35 8. SUMMARY …………………………………………………………………………... 36 9. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ………………………………………………….38 9.1. Literatura ……………………………………………………………………. 38 9.2. Prameny ……………………………………………………………………... 38 9.3. Internetové stránky ………………………………………………………….. 38
-2-
ÚVOD Nad výběrem tématu mé bakalářské práce jsem se velmi dlouho nerozmýšlel, neboť přibližně od roku 2000 se profesionálně zabývám detektivními službami a před dvěma lety jsem začal provozovat soukromou bezpečnostní službu, zejména se zaměřením na střežení staveb. K dané problematice mám tudíž velice blízko, čímž byla má volba jaksi předurčena. Téma se mě přímo dotýká především v oblasti právních úprav, jak ze strany možnosti provozovat tyto služby, tedy živnostenského podnikání, tak ze strany možných oprávnění a omezení, která jsou upravena v jiných právních předpisech. Dalším důvodem proč jsem zvolil toto téma je záležitost, která navazuje na výše zmíněné a je to, nejen dle mého názoru, naprosto nedostatečná právní úprava týkající se soukromých bezpečnostních činností. Pokusím se tedy v této práci mimo jiné jednak popsat stav soukromých bezpečnostních činností zejména z hlediska stávajících právních norem, které jej upravují a jednak vyzdvihnout důvody ke změně těchto norem a současně k přijetí zvláštního zákona upravujícího danou oblast. V neposlední řadě mou motivací k napsání tohoto tématu bakalářské práce bylo to, co je stejnou motivací k tomu, že se bezpečnostní činností zabývám také jako svou profesí. Oblast bezpečnosti byla, je a bude stále živým a aktuálním tématem a u nás pak zejména v souvislosti s velmi dynamickým hospodářským a společenským vývojem jak posledních let, tak předpokládaným vývojem let budoucích.
-3-
1. BEZPEČNOSTNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE 1.1. Charakteristika současného stavu Společnost konce dvacátého století je charakterizována velkým nárůstem všech forem kriminality. Proti dopadům a následkům této kriminality nikdo není a nemůže být dostatečně imunní. Zločinné jednání dopadá stejně na fyzické jako právnické osoby. Převážná většina občanů se vedle obav o svůj život či zdraví obává především vloupání do bytů, rodinných domků a rekreačních objektů. Významné nebezpečí pro občany představují krádeže aut a věcí v nich se nacházejících či kapesní krádeže. Fyzické i právnické osoby jsou pod tlakem objektivních skutečností nuceny, vedle klasické bezpečnostní ochrany prováděné státem, stále častěji používat ke své bezpečnosti i své vlastní síly, a to podle svých možností. Pro ty, kterým to jejich ekonomická situace dovoluje, vznikla od roku 1989 na trhu v České republice (dále jen ČR) pestrá a velmi rozsáhlá nabídka bezpečnostních služeb, které jsou poskytovány specializovanými soukromými bezpečnostními organizacemi. Soukromá bezpečnost je komerční službou a není nijak hrazena ani dotována ze státního rozpočtu. Jedná se o službu nadstandardní, o službu nad rámec toho, co zajišťuje stát. V souvislosti s uvedeným negativním trendem vývoje kriminality to jsou především řadoví občané, kteří ze všech uvedených subjektů tento vývoj pociťují nejvíce negativně. Tento vývoj je ale trvalý, jak nás přesvědčuje zkušenost vyspělých západních demokracií. I ochrana života, zdraví a majetku běžných občanů je postupně ponechávána do značné míry na nich samotných. Přesto mezi občany, ale i mezi podnikatelskými subjekty stále ještě přežívá nesprávná domněnka, že jejich bezpečnost musí komplexně zajišťovat policejní orgány. To je vážný omyl. V demokratických právních státech s občanskou společností a tržní ekonomikou jsou ingerence státu co nejnižší a stát prostřednictvím svých státních orgánů a složek státního mechanizmu zajišťuje jen ochranu nejvýznamnějších chráněných zájmů.
1.2. Bezpečnostní problematika V poslední době se i v ČR postupně začíná prosazovat reálný a správný názor, že řešení bezpečnostní problematiky není nenávratnou nákladovou položkou, která pouze zvyšuje už beztak neúměrně vysoké náklady státu, jeho institucí, organizací i občanů, ale že přínos soukromě bezpečnostní ochrany převažuje nad náklady a je naopak efektivní investicí. Po řadě roků jde bezpochyby o velmi povzbudivý trend. Je výsledkem postupné změny v přístupu občanů, organizací i státu k řadě základních hodnot demokracie a je projevem -4-
jejich zbavování se pout k nedemokratické společnosti od euforie k realitě. Míra svobody, se kterou jsou naší občané od počátku devadesátých let konfrontováni a se kterou mohou nakládat, je vedle nepochybného obrovského pozitivního přínosu také velmi citlivá na způsob, jakým se s ní zachází. Dnes už nikdo z nás nepochybuje o tom, že může být velmi snadno zneužita. Z tohoto důvodu občané i organizace musí převzít svůj díl zodpovědnosti za to, že svoboda a demokratické principy života české společnosti budou užívány způsobem obecně prospěšným a že nedojde k jejich zneužití. Proto také bezpečnost a bezpečnostní kultura nemůže být jen výsledkem osamocené činnosti státu, ale společným odpovědným aktivním konáním všech subjektů: občanů, organizací i státu. Pro naší společnost je tento přístup po mnoha letech „všeobjímající ochranné náruče“ totalitního státu zcela novým náhledem na problémy života jednotlivců ve společnosti. Cílem dodržování bezpečnostních zásad není vytvořit prostředí svou atmosférou připomínající tvrz nebo vězení, kde by existoval jakýsi vnitřní svět dokonale chráněný a izolovaný od světa okolního a ve kterém by od sebe byli řadou bezpečnostních opatření jednotlivci odtrženi nebo kde by vládla atmosféra podezřívání a nedůvěry, byť by toto řešení možná řada našich spoluobčanů pociťovala jako pohodlnější a i okamžité výsledky by byly zřetelnější. Cílem je vytvořit prostředí, ve kterém existuje bezpečnostní kultura jako výsledek uvědomělého, dobrovolného a rozumného dodržování základních bezpečnostních zásad pro dosažení lepších výsledků. Dosažení kvalitní bezpečnostní kultury je jednou z podmínek zkvalitňování života lidí ve společnosti a je ukazatelem schopnosti občanů, zda a v jaké míře dokáží odpovědně nakládat s takovými hodnotami jako je svoboda, demokracie, zdraví a život atp. Pro řadu firem je dnes bezpečnostní politika a řešení bezpečnostních otázek součástí jejich celkové firemní strategie. Také samotná ČR je pod tlakem vyspělých demokratických zemí, zejména
v souvislosti
s jejím
vstupem
do
významných
mezinárodních
organizací
a společenství, nucena nalézat nové přístupy k řešení bezpečnostních otázek. Je to důkaz toho, že ani ČR, ani její jednotlivé subjekty nejsou osamocenými ostrovy oddělenými od vyspělých západních států a jejich prostředí se nemůže vyvíjet nepoznamenáno prostředím okolním. Význam bezpečného prostředí dnes chápe i řada občanů, pro něž růst kriminality a z něj plynoucích negativních důsledků se stal jedním ze základních životních problémů. Jejich zkušenosti jsou často výsledkem osobního setkání s různými formami kriminality. V mnoha případech však jejich pocit určité bezmocnosti pramení z neznalosti možností a prostředků,
-5-
jak se ochraňovat. Hodně občanů, ale i některé organizace nemají ujasněno, co mohou požadovat při zajišťování své bezpečnosti od státu a v čem jsou odkázáni výhradně na svou vlastní iniciativu. Na přístupu občanů, organizací i institucí k otázkám spojených s bezpečností se zřetelně odráží jejich vztah k hodnotám materiálním i duchovním. Zvláště v případě organizací, které jsou subjekty hospodářské soutěže, je vztah k bezpečnostní problematice spolehlivým barometrem ukazujícím řídící schopnosti managementu. Bez nadsázky lze říci, že v přístupu k bezpečnostním otázkám se v plné šíři odkryje schopnost vedoucích představitelů organizací chápat a rozlišovat věci podstatné a významné pro správný chod organizace od těch nedůležitých a nepodstatných. V praxi se ukazuje, že úspěšné firmy význam řešení bezpečnostních otázek o fungování firmy pochopily a dokáží jejich význam docenit. Naopak u řady firem se slabšími výsledky se setkáváme i s problematickým a diskutabilním přístupem k těmto otázkám, často v podobě přezíravého podceňování. Není pochyb o tom, že soukromě bezpečnostní ochrana ekonomických zájmů je jedním z významných faktorů efektivity podnikání, konkurenční i exportní schopnosti. Bezpečnostní problematiku organizace nelze zužovat jen na jeden konkrétní problém a hledání jeho řešení. Problematika bezpečnosti je v pravém slova smyslu interdisciplinární. Je zaměřena do všech oblastí organizace: počínaje oblastí personální přes organizační a administrativní až po oblast vysoce moderní techniky včetně elektronických informačních systémů. K zajišťování bezpečnosti a k naplňování bezpečností politiky je používáno prostředků a metod z řady oborů a vědních disciplín: psychologie, statistiky, personalistiky, techniky včetně nejmodernějších elektronických a výpočetních a informačních systémů a další. Nejinak je tomu i v oblasti bezpečnosti státu a jeho občanů.
-6-
2. BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM ČR 2.1. Subjekty systému bezpečnosti a prevence kriminality Abychom se mohli blíže a podrobněji věnovat problematice a významu soukromých bezpečnostních služeb musíme se nejprve zmínit komplexně o všech prvcích a systémech sloužících k zajištění bezpečnosti občanů, organizací a institucí a to jak pro zajištění bezpečnosti uvnitř státu, tak i proti vnějším rizikům a hrozbám. Jsou to jednak systémy a orgány zákonodárné, legislativní, správní, ozbrojené sbory, záchranné systémy, organizované nebo dobrovolné občanské aktivity, výchovné i nápravné instituce, ale také komerční, lépe smluvní instituce, subjekty a podniky zajišťující bezpečnost občanů, jednotlivců, organizací, podniků, institucí v různých oblastech. Účinnost uvedených snah a procesů je ovšem zejména závislá na systémovém přístupu. Jestliže je tento přístup porušen nebo nerespektován, dochází k častým problémům a nedorozuměním, dokonce i ke konfliktům mezi jednotlivými druhy a prvky bezpečnosti a snižuje se tak celková efektivita jejich práce a systému jako celku. Celý bezpečnostní systém je tedy vytvořen z jednotlivých prvků, mezi nimiž jsou nezbytné informační vazby, a to jak řídící, tak zpětné neboli kontrolní, a systém je proti poruchám nebo zničení zabezpečen odpovídajícími regulátory právními, ekonomickými, technickými, společenskými atp. Na tomto místě si rozebereme tři nejpodstatnější subsystémy sloužící zajištění bezpečnosti v ČR, zejména pak z hlediska zajištění bezpečnosti občana, podniku, organizace a instituce.
2.2. Postavení, místo a úloha Policie České republiky Policie České republiky (dále jen PČR) je subsystémem státu k zajištění bezpečnosti státu a jeho občanů. Je to prvek a nástroj státní správy k zabezpečení optimálního fungování bezpečnostního systému, optimální realizace přijatých norem a zákonů, ale také orgánů činných v trestním řízení, a konečně významným prvkem prevence kriminality a zločinnosti.
-7-
2.2.1 Úkoly a povinnosti PČR Činnost PČR legislativně upravuje zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Mimo jiné jsou v něm uvedeny úkoly PČR a to v § 2: 1. Policie plní tyto úkoly: a) chrání bezpečnost osob a majetku; b) spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku, a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení; c) vede boj proti terorismu; d) odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele; e) koná vyšetřování o trestných činech; f) zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu; g) zajišťuje ochranu ústavních činitelů ČR a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území ČR poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod; h) zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů, ochranu sídelních objektu Parlamentu, pokud zákon nestanoví jinak, prezidenta republiky, Ústavního soudu, ministerstva zahraničních věcí, ministerstva vnitra a dalších objektu zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které určí vláda na návrh ministra vnitra; rovněž zajišťuje ochranu objektu, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní dohody, kterou je ČR vázána; i) dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení; j) odhaluje přestupky; k) projednává přestupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon; l) vede evidence a statistiky potřebné pro plnění svých úkolu; m) vyhlašuje celostátní pátrání; přitom je oprávněna zveřejňovat údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob; n) na základě vyrozumění orgány Vězeňské služby České republiky provádí úkony související s bezprostředním pronásledováním osob, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody; o) zadržuje svěřence s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku, a spolupůsobí při jejich vyhledávání, p) zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení, která určí vláda ČR a podílí se na fyzické ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě podle zvláštního zákona;
-8-
q) kontroluje doklady o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu. 2. Policie plní též úkoly státní správy, pokud tak stanoví zvláštní zákon. 3. Policie plní rovněž úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, které jí ukládají příslušné orgány obcí za podmínek stanovených zvláštními předpisy. 4. Úkol odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je policista, a zjišťovat pachatele plní postupem podle trestního rádu útvar ministerstva pro inspekční činnost, přímo řízený ministrem vnitra. Blíže bych se pozastavil u písmene a) výše zmíněného paragrafu, kdy policie má chránit bezpečnost osob a majetku. Jde o obecné pojetí bezpečnosti zejména fyzické a individuální, případně skupinové. Vzhledem k reálným kapacitám, prostředkům a nákladům nelze však očekávat absolutní a nepřetržitou ochranu všech subjektů a objektů. Z toho vyplývá i povinnost každého občana, ale také podniku, organizace a instituce ve vlastním zájmu a vlastními prostředky a nástroji si bezpečnost osoby, zdraví, života a majetku chránit a upevňovat. Ostatně zákony ukládají každému občanu povinnost oznámit, zakročit či poskytnout pomoc při ohrožení zdraví, života a majetku. V této souvislosti nemohou uvedené subjekty spoléhat jen na policejní ochranu ale hledat způsoby, cesty a prostředky vlastní nebo využívat bezpečnostních služeb nestátního charakteru. Teprve v případech, kdy není možno nebezpečí odvrátit vlastními silami, je třeba povolat a požádat orgány PČR.
2.3. Postavení, místo a úloha obecních nebo městských policií Kapacity PČR jsou vymezeny zejména pro celostátní, maximálně regionální působnost a zajištění bezpečnosti občanů a institucí. Jsou úkoly a povinnosti, které nemůže PČR předávat jiným subjektům. Omezené kapacity lidské i materiální i teritoriální rozmístění PČR však ve značné míře snižují místní a osobní znalost prostředí a osob, které mohou potenciálně i skutečně ohrožovat bezpečnost občanů a která je základem efektivnosti a úspěšnosti prevence včetně efektivnosti pátrání a zákroků. Přitom tradice naší země i zkušenosti ze zahraničí přikládají značný význam policii na úrovni obcí, okrsků, měst apod. V ČR je působnost obecní nebo městské policie (dále jen OP) upravena zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. OP jsou orgány veřejné správy, tedy obcí, k zajišťování bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, ale zejména pak prevence kriminality a dalších protispolečenských jevů a procesů. OP řeší zejména místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce.
-9-
2.3.1. Úkoly a povinnosti OP Obsah činnosti OP a jejich strážníků i orgánů je stanoven v jejich povinnostech a oprávněních. OP řídí starosta nebo jím pověřený pracovník. Kontroluje ji ministerstvo vnitra, které dává obecním strážníkům osvědčení o výkonu služby. Strážníci plní zejména tyto úkoly: •
dohlížejí na dodržování obecně závazných právních norem a předpisů o ochraně veřejného pořádku,
•
přispívají k ochraně bezpečnosti osob a majetku,
•
dohlížejí na dodržování pravidel občanského soužití,
•
odhalují přestupky v rozsahu stanoveném zákonem,
•
ukládají v blokovém řízení pokuty za přestupky,
•
upozorňují fyzické a právnické osoby na zjištěné nedostatky a podle konkrétní situace činí opatření k jejich odstranění,
•
vybírají pokuty za přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a stání vozidla na zakázaných místech.
Strážník OP je v pracovní době povinen zakročit je-li páchán trestný čin či jiný správní delikt nebo je-li důvodné podezření z jejich páchání. Každý je pak povinen uposlechnout výzvy strážníka a ten je povinen každé podezření z trestného činu oznámit PČR, popřípadě ji předat zadrženého pachatele. Při plnění shora uvedených i dalších úkolů jsou městští strážníci vybaveni následujícími oprávněními: a) oprávnění požadovat vysvětlení, které je analogicky chápáno jako u PČR - v souvislosti s přestupky, b) požadovat prokázání totožnosti osob, c) předvést osobu podezřelou z trestného činu nebo přestupku hledanou PČR nebo na žádost obce, d) odebrat zbraň při předvádění, po výzvě na veřejném místě v zájmu ochrany veřejného pořádku, při podezření z trestné činnosti a hledané osobě, e) zakázat vstup na určená místa, f) otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor ze stejných důvodů jako PČR a stejnými způsoby. Zajistit si nezúčastněnou osobu jako svědka a vyrozumět vlastníka, g) odejmout věc po marné výzvě k vydání věci,
- 10 -
h) zastavovat vozidlo, jehož řidič spáchal přestupek a postupovat stejně jako příslušník PČR, i) použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla při porušení dopravních předpisů a vyhlášek, j) oprávnění vstupu do živnostenských provozoven v provozní době, do prostorů pro zákazníky. Při plnění úkolů a realizaci oprávnění může strážník OP použít donucovacích prostředků ale také služebního psa k ochraně bezpečnosti vlastní i k ochraně jiné osoby.
2.3.2. Ostatní úkoly a význam OP Vzhledem ke stupni místní a osobní znalosti může být OP využita i při plnění dalších dílčích úkolů správní činnosti ale zejména úkolů souvisejících s upevňováním ochrany bezpečí občanů vyplývajících ze základních práv a svobod občanů a pravomoci zřizovatele. Zde mám na mysli především prevenci proti kriminalitě. Preventivní činnost pak provádí jednak jako přirozenou součást své činnosti ale také se může aktivně podílet a pomáhat na vzniku občanských aktivit a iniciativ v oblasti prevence, výchovy, rozvíjení pozitivních zájmových činností v oblasti kultury a sportu, práce s mládeží, pomoc ohroženým občanům, ale také se aktivně podílet na řízení obecních, městských preventivních systémů a orgánů. To samozřejmě nevylučuje možnosti součinnosti a spolupráce OP s místními podniky, organizacemi a institucemi a bezpečnostními službami a záchrannými systémy. Tyto formy spolupráce a součinnosti s vědomím zřizovatele mohou mít různou podobu. Jednak je to přiměřená výměna informací o bezpečnostních rizicích nebo dokonce o hrozícím nebezpečí a bezpečnostní situaci v obci vůbec i rozsahu rizik a nebezpečí ohrožující životy, zdraví a majetek občanů, podniků, organizací a institucí. Ve spolupráci a součinnosti se mohou řešit i otázky dopravy, kulturních památek, chráněných objektů apod. Analýzu je třeba podle požadavků, případně podle plánů činnosti projednávat v zastupitelských i řídících orgánech obce, navrhovat a přijímat potřebná opatření.
- 11 -
3. POSTAVENÍ, MÍSTO, ÚKOLY A VÝZNAM SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH SLUŽEB Pro účely této práce zahrnuje v sobě pojem soukromé bezpečnostní služby veškeré soukromé bezpečnostní činnosti, prováděné na komerčním základě (např. detektivní služby, technické služby bezpečnostního charakteru, bezpečnostní poradenství atp.). Postavení bezpečnostních služeb a složek (dále jen SBS) je vždy odvozeno od charakteru a systému uspořádání společnosti, ekonomického systému, pojetí politiky obecně a bezpečnostní politiky zvláště. Jejich upevňování pak závisí na formulaci ale zejména na skutečné existenci bezpečnostních rizik a stavu kriminality i dalších sociálně-patologických jevů a procesů a na míře garancí, které je stát schopen poskytnout občanům, podnikům, organizacím a institucím. Z toho je pak odvozováno množství, druhy a počet bezpečnostních subjektů i systém a jednotlivé prvky represe a prevence. Po víc jak patnáctileté zkušenosti z vývoje ČR je zřejmé, že kromě PČR a OP prokázaly svoji užitečnost i oprávnění existence i potřebné kvality SBS. Poněvadž jejich činnost je prozatím (a pravděpodobně ještě dlouho bude) upravena pouze zákony o živnostenském podnikání, občanským zákoníkem a normami a některými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona a je hlavně opřena o smlouvy mezi zákazníkem, které sledují především zájmy a potřeby zákazníka na straně jedné a možnosti SBS na straně druhé, vznikaly a dosud vznikají některé problémy zejména právního a legislativního charakteru. Dosavadní činnost, postavení a úkoly SBS vycházejí jednak z analogie zákonů ČR zajišťujících bezpečnost a prevenci kriminality ale také ze zahraničních zkušeností, pocházejících zejména z členských zemí Evropské unie. Dosavadní problémy, potíže i dílčí excesy jsou tedy způsobeny dlouhotrvajícími procesy při tvorbě a přijetí konkrétní právní normy, zvláštního zákona. V nedávné minulosti měl již několikrát výše zmíněný zákon blízko k přijetí, nicméně bouřlivý vývoj naší politické scény v posledních letech a absence politické vůle jej odsunuly do přihrádky „odloženo na neurčito“. I když bylo předloženo několik poměrně kvalitních návrhů zmiňovaného zákona, vycházejících zejména z podobných zákonů dobře fungujících v okolních státech a upravených na podmínky ČR, nepodařilo se dosud profesním komorám ani ostatním zainteresovaným institucím jej prosadit. K nutnosti takového zákona se vrátím podrobněji v některé z dalších kapitol.
- 12 -
3.1. Obsah činnosti a úkoly SBS Obecně lze říci, že SBS doplňují bezpečnostní systém v oblastech, kde PČR nebo OP nepůsobí nebo ani ze zákona působit nemohou. Nejobecněji lze formulovat úkoly SBS při zajišťování bezpečnosti občanů, podniků, organizací a institucí a prevencí kriminality i dalších protispolečenských jevů následovně: 1. Ochrana osob a majetku v soukromí, podniku, organizaci a v instituci. 2. Ochrana osob a majetku na veřejně přístupných místech. 3. Ochrana osob a majetku na jiných místech než veřejně přístupných. 4. Ochrana osob a majetku při přepravě. 5. Ochrana osob a majetku a zabezpečení pořádku při různých společenských a sportovních akcích. 6. Vnější nebo vnitřní ochrana objektů při provozu i mimo provoz. 7. Vypracování plánů ochrany objektů. 8. Poradenská služba při analýze, prognóze bezpečnostních rizik a vypracování plánů ochrany. 9. Projektování, zavádění a vlastní provádění strážní, ochranné a hlídací služby. 10. Projektování, instalace, provozování a obsluha signalizačních, monitorovacích a zabezpečovacích systémů. 11. Hledání osob. 12. Hledání majetku. 13. Získávání a ochrana informací podle smlouvy se zákazníkem v souvislosti s ochranou osobnosti, majetku, podnikání, s právním a trestním řízením. 14. Získávání informací v souvislosti s vymáháním pohledávek, možnosti korupce, vyhrožování a vydírání. 15. Získávání údajů o osobním stavu občana a o činnosti fyzických osob týkajících se občanských a rodinných vztahů. 16. Vyhledávání protiprávního jednání ohrožujícího obchodní tajemství. 17. Poradenství ve vztahu k bodům 11 až 17. 18. Zřizování a instruktáž vlastní ochrany (např. strážní a informační služby). 19. Fyzická ochrana osob (bodyguard). 20. Vývoj, výroba, prodej, projektování, montáž, údržba, revize a zdokonalování technických a dalších zabezpečovacích zařízení.
- 13 -
21. Organizace zvyšování kvalifikace pracovníků SBS podle zaměření a obsahu činnosti. 22. Organizování kurzů, seminářů a výcviků v oblasti bezpečnosti nejen pro pracovníky SBS ale také pro odbornou i laickou veřejnost. To je dosavadní přehled činností, které jsou schopny SBS zajišťovat a realizovat. Při současném i budoucím uzavírání smluv na zmíněné úkoly a činnosti je třeba přesně dodržovat a respektovat stávající právní řád i společenské normy. Mezi jednotlivými činnostmi je pak možné a často i nutné dodržovat systémový přístup, vzájemné vazby informační i součinnostní mezi jednotlivými činnostmi i subjekty je konajícími, což by se mělo odrážet v uzavřených smlouvách i ve vlastních směrnicích pro výkon služby a jednotlivých činností. Cílem je, aby se jednotlivé činnosti na jedné straně nepřekrývaly a nevznikaly mezery snižující efektivnost systému ochrany na straně druhé ale také aby nedocházelo k nežádoucím konfliktům např. detektivní, fyzické a technické ochrany. Dosavadní systém zatím můžeme tedy rozdělit na strážní a hlídací služby, detektivní služby, technické zabezpečovací služby a osobní strážce, které mohou fungovat jako samostatné subsystémy (agentury) nebo integrovaně v rámci samostatných SBS.
- 14 -
4. MOŽNOSTI A OPRÁVNĚNÍ K PROVOZU SBS V ČR Hned na začátku této kapitoly je třeba zdůraznit, že každý pracovník SBS má stejná práva a povinnosti jako každý jiný občan ČR, které vyplývají z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a platných zákonů. Toto je velice důležité, neboť řada občanů ale i někteří pracovníci SBS si to neuvědomují nebo o tomto nemají povědomí a v důsledku nevědomosti si neoprávněně nechají zasahovat do svých občanských práv a svobod na straně jedné nebo protizákonně zasahují do práv a svobod jiných na straně druhé. Případy, kdy zaměstnanci SBS neoprávněným způsobem zasahovali proti občanům jsou dnes již víceméně minulostí, což lze přičíst lepšímu a stále se zdokonalujícímu systému vzdělávání a přípravy pracovníků jednotlivých SBS. Trh ostatně sám postupně eliminuje, stejně jako v každém odvětví, nekvalitní a neprofesionální organizace, takříkajíc „odděluje zrno od plev“. Tomuto procesu by samozřejmě velmi napomohl a urychlil jej samostatný zákon. Tedy každý pracovník SBS, jakožto kterýkoliv jiný občan, má mj. i povinnost zasáhnout nebo zakročit případě, kdy je ohroženo zdraví, život i majetek, nebo když hrozí nebezpečí škody většího rozsahu. Obecně shrnuto povinností každého pracovníka SBS je předcházet, odvracet, zamezit protiprávnímu jednání, zločinnosti, kriminalitě a jiným hrozícím nebezpečím.
4.1. Právní normy zaštiťující činnost SBS Jsou to některá ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, (dále jen OZ), zejména § 11 citovaného zákona, který říká, že: Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy a další. Dále je to zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ŽZ), který ovšem upravuje činnosti SBS pouze z hlediska vstupu do podnikání, jak bude ještě následně podrobněji uvedeno. Na tomto místě se však důkladněji věnujme relevantním ustanovením zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ) a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen TZ), neboť jsou to v současné době jediná ustanovení o které lze opřít každodenní, konkrétní činnost SBS. Jedná se především o § 13 a § 14 TZ, a § 76, odst. 2 TŘ.
- 15 -
4.1.1. Nutná obrana - § 13 TZ Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmu chráněnému trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi. Protože však obránce odvracející útok chrání tytéž zájmy, které chrání trestní zákon, nejedná proti účelu trestního zákona, ale naopak ve shodě s ním. Jde o střet zájmů na ochraně různých společenských vztahů, a to na jedné straně zájem, který byl napaden útokem (zdraví apod.) a na druhé straně zájem či zájmy útočníka (zdraví, život apod.), které jsou při nutné obraně obětovány, aby tak byl odvracen útok. Stav nutné obrany je důvodem vylučujícím protiprávnost činu i jeho nebezpečnost pro společnost, takže čin provedený v nutné obraně není trestným činem a nemůže být postižený trestem ani jinou sankcí. Účelem nutné obrany je dát možnost občanům k ochraně zájmů vlastních, zájmů státu a společnosti, zájmů jiných osob, neboť na místě páchání útoku není často možné zajistit včasný zásah příslušných státních nebo veřejných orgánů. Přitom je třeba vycházet ze zásady, že riziko vyvolané útokem by měl vždy nést útočník, nikoli obránce a proto by se ustanovení § 13 mělo uplatňovat ve prospěch obránce co nejvýrazněji a v co nejširší míře. Zde je třeba podotknout, že nutná obrana je pro občana právem nikoli povinností. Je pouze na něm zda-li se bude útoku bránit fyzicky, zavolá pomoc nebo prostě uteče. Výjimku tvoří ty osoby, které jsou povinny k nutné obraně na základě zvláštních právních předpisů, které jim ukládají chránit určité zájmy. Těmto osobám je jinak poskytována ochrana trestním zákonem. Jejich úkony se pak řídí předpisy o plnění těchto povinností. Zájmy chráněné trestním zákonem jsou především zájmy obecně uvedené v § 1 TZ, které jsou pak dále blíže rozvedeny v dalších ustanoveních TZ. Jedná se jak o zájmy individuální (např. život, zdraví, svoboda, majetek, důstojnost, čest), tak i o zájmy celospolečenské nebo státní (např. státní tajemství). K nutné obraně je oprávněn kdokoli, tedy nejen ten, kdo byl bezprostředně sám útokem ohrožen, ale i osoba, která vystupuje proti útoku směřujícím proti jiné osobě, a to bez ohledu
- 16 -
na to, zda se osoba, vůči níž útok směřuje, sama brání či nikoli (pomoc v nutné obraně). Proti jednání v nutné obraně není nutná obrana přípustná. Zde se jedná pouze o pokračující útok vedený útočníkem. O tom, kdo je obráncem a kdo útočníkem, rozhoduje zásadně iniciativa na počátku střetnutí, nikoli jeho další průběh. Útokem je zde myšleno jednání člověka, a to zpravidla konání nebo opomenutí, které je úmyslné, protiprávní a nebezpečné určitou měrou pro společnost. Útok má zpravidla znaky trestného činu ale nemusí tomu tak nutně být. Za útok se ve smyslu § 13 nepovažuje útok zvířete, neboť se zde nejedná o protiprávní jednání člověka. Proti nebezpečnému chování zvířete je možno zasáhnout za podmínek krajní nouze (§ 14 TZ), která je popsána níže. Výjimkou je poštvání zvířete člověkem. V tomto případě jde o útok člověka a zvíře je považováno za „živý nástroj“ v jeho rukou. Obrana v tomto případě může být vedena jak proti zvířeti, tak proti útočníkovi, který zvíře poštval. Protože útok musí být vždy protiprávní, nelze nutnou obranu použít proti jednáním dovoleným jako např. proti jednání v nutné obraně nebo krajní nouzi nebo proti jednáním, kterými někdo vykonával své právo či povinnost. Nelze takto použít nutnou obranu např. proti zadržení, byly-li pro něj splněny podmínky stanovené trestním řádem. Diskutabilní je zda lze použít nutnou obranu při útoku osoby nepříčetné, dítěte nebo osoby jednající ve skutkovém omylu. V minulosti se takový útok převážně posuzoval podle zásad o krajní nouzi, přičemž bylo vyžadováno splnění podmínky, že hrozící nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak a způsobená škoda nemohla být stejná nebo větší než ta, která hrozila. Já osobně se přikláním k názoru, že řešení je třeba hledat v objektivním pojetí protiprávnosti útoku. Útok musí splňovat pouze požadavek, že útočí na zájem chráněný tímto zákonem. Ustanovení § 13 dále nevyžaduje aby útok byl trestným činem, tudíž ani útočník nemusí být osobou trestně odpovědnou. Navíc útok např. duševně choré osoby může být daleko nebezpečnější než útok pachatele trestného činu. Z výše uvedeného vyplývá, že nutná obrana je přípustná za splnění všech zákonných podmínek na ní kladených i proti útoku výše zmíněných osob. Další zásadou nutné obrany je, že útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat. Podle okolností případu musí být jasné, že útok musí bez prodlení a určitě následovat za hrozbou, přičemž útok nemusí být neočekávaný ale také hrozba nemusí být vyslovena, postačí, když z okolností případu vyplývá. Nejedná se o nutnou obranu pokud byl útok ukončen nebo přerušen
- 17 -
a nebezpečí již přímo nehrozí (např. nelze považovat za nutnou obranu kdy útočník již ukončil fyzické napadení, kterým úmyslně způsobil ublížení na zdraví a odchází a poškozený jej v tom okamžiku udeří ze zadu do hlavy sebranou tyčí). Naproti tomu lze použít nutné obrany proti pachateli krádeže, který s ukradenými věcmi prchá, neboť zde stále trvá útok na majetkový zájem i když je již trestný čin dokonán. Z tohoto vyplývá, že ukončení útoku není totožné s dokonáním činu, tedy v případě trestného činu s naplněním skutkové podstaty trestného činu. Posledním bodem, týkajícím se § 13 TZ, který bych zde chtěl blíže rozebrat je, že obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Novela provedená zákonem č. 290/1993 Sb. umožňuje pojmem „zcela zjevně“ daleko širší výklad než původní pojem „zřejmě“. Podmínky se mají posuzovat podle toho, jak se jevily zejména bránicí se osobě, poněvadž zcela zjevné je to, co je jasné, očividné a nepochybné. Již ze samotné povahy věci vyplývá, že pokud má být obrana napadeného účinná musí být intenzivnější a silnější než samotný útok. Přiměřenost nutné obrany je třeba hodnotit se zřetelem k subjektivnímu stavu osoby, která odvracela útok, tzn. podle toho, jak se čin útočníka jevil tomu, kdo jej odvracel. Toto pojetí však nelze absolutizovat, nýbrž je vždy nutno celou situaci posuzovat a hodnotit komplexně a v celém jejím vývoji v konkrétním čase a na konkrétním místě.
4.1.2. Krajní nouze - § 14 TZ Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Krajní nouzí se označuje takový stav, kdy je možné chránit zájem, který chrání trestní zákon, jen tím, že se obětuje jiný takový zájem. Např. při požáru lesa se vykácí kus zdravého, nezasaženého lesa aby se zabránilo šíření požárů. Jde tady o střet zájmů. Jednomu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze narušením jiného zájmu. Krajní nouze vylučuje protiprávnost proto ji nelze posoudit ani jako přestupek s odůvodněním, že krajní nouze jen snižuje nebezpečnost činu pro společnost. Účelem krajní nouze je poskytnout občanům možnost k ochraně zájmů vlastních, zájmů jiných osob, zájmu státu i společnosti v případě hrozící poruchy zájmu chráněnému trestním
- 18 -
zákonem, která nemůže být odvrácená jinak, než porušením jiného takového zájmu za podmínek uvedených v § 14. Zájmy chráněné trestním zákoně jsou shodné se zájmy vyjmenovanými výše v rozboru § 13. K činu v krajní nouzi je oprávněn zásadně každý, tedy nejen ten, jehož zájmy jsou ohroženy (pomoc v krajní nouzi). Původ nebezpečí odvráceného při krajní nouzi není zpravidla rozhodující. Může být způsobeno přírodní silou (povodeň, blesk), člověkem nebo také zvířetem. Za jednání, při kterém občan v krajní nouzi odvrací nebezpečí lze považovat i útok člověka (např., když je přepadena benzínová a pumpa a obsluha je ohrožována na životě střelnou zbraní, přičemž nemá kam utéct, vydá útočníkovi finanční obnos z pokladny). Nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně. Nejedná se o krajní nouzi pokud nebezpečí již pominulo nebo by hrozilo teprve v budoucnu, nikoli bezprostředně. Nebezpečí nemusí být skutečné. Domnělé nebezpečí, které nedosahuje předpokládané intenzity se posuzuje podle zásad o skutkovém omylu. Důležitou podmínkou krajní nouze je, že nebezpečí za daných okolností nelze odvrátit jinak. Jedná se o tzv. subsidiaritu. Požadavek subsidiarity krajní nouze vychází z toho, že odvracení nebezpečí se často dotýká zájmů osob, které na vzniku nebezpečí nemají žádné viny a lze-li proto nebezpečí odvrátit jinak, bez ohrožení jejich zájmů, je třeba tomu dát přednost. Ohrožený musí tedy využít možnosti vyhnout se nebezpečí např. útěkem. Při hodnocení, zda nebezpečí mohlo být odvráceno jinak, je důležité brát v úvahu jen ty možnosti, které měl ještě před porušením zájmu chráněného trestním zákonem. Velmi důležitým také bude psychický stav toho, kdo v krajní nouzi jednal a mohl být hrozícím nebezpečím ovlivněn. Nejedná se o krajní nouzi, jestliže ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen je snášet (např. voják ve válce, hasič při záchraně osob, ošetřovatel v nemocnici apod.). Další podstatnou podmínkou krajní nouze je, že následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Jedná se o tzv. proporcionalitu. Nemohu zachránit vlastní život nebo i život jiného tím, že někoho usmrtím. Naproti tomu pokud obětuji jeden lidský život pro záchranu více lidí jedná se o krajní nouzi.
- 19 -
Při posuzování krajní nouze není na rozdíl od nutné obrany rozhodující přiměřenost či nepřiměřenost způsobu odvracení hrozícího nebezpečí. Rozhodující pro hodnocení vybočení z krajní nouze je, zda bylo toto nebezpečí možno odvrátit jinak nebo zda způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Kdy jde o následek zřejmě stejně závažný nebo závažnější, je třeba posoudit v každém jednotlivém případě zvlášť s přihlédnutím ke všem okolnostem a souvislostem. Zákon používá pojem zřejmě stejně závažný, aby v praxi nedocházelo k příliš úzkému výkladu podmínek krajní nouze. Při posuzování, jestli je tomu tak, je třeba hodnotit nejen skutečnou situaci, ale i psychický stav jednajícího. Schématicky znázornění hlavních rozdílů mezi nutnou obranou a krajní nouzí: Nutná obrana 1. útok 2. způsobená škoda útočníkovi samému 3. přípustnost způsobení i vetší škody útočníkovi 4. není nutno hledat jiné způsoby vyhnutí se útoku Krajní nouze 1. nebezpečí 2. škoda způsobená komukoliv, i tomu, kdo je bez viny 3. škoda musí být zásadně jen menší, zásada proporcionality 4. je nutno hledat i jiné způsoby, jak se nebezpečí vyhnout – subsidiarita Problematiku výše jmenovaných ustanovení řeší obdobně také § 418 OZ, kde se všem jedná o odpovědnost za škodu.
4.1.3. Omezení osobní svobody - § 76 odst. 2 TŘ Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
- 20 -
Zde je třeba si především uvědomit hlavní rozdíl mezi odstavcem 1 a odstavcem 2 tohoto ustanovení. Podle odstavce 2 může osobu přistiženou při trestném činu nebo bezprostředně poté omezit na svobodě kterýkoli občan, s výjimkou policejního orgánu, který zásadně postupuje podle odstavce 1 a takto přistiženou osobu zadržuje. Zadržet osobu může tedy pouze policejní orgán. Pojem zadržení je specifikován v odstavci 1. Kdo je policejním orgánem nám specifikuje § 12 odst. 2 TŘ. Podstatné je, že ten, kdo omezil osobní svobodu přistižené osoby je povinen jí ihned předat policejnímu orgánu. Pokud to nelze provést ihned je povinen toto neprodleně policejnímu orgánu oznámit. Účelem omezení osobní svobody přistižené osoby je tedy zjištění její totožnosti, zamezení útěku nebo zajištění důkazů. Lze-li tohoto účelu dosáhnout jinými prostředky méně omezujícími svobodu přistižené osoby, pak je potřeba použít takovýchto jiných prostředků. Tento výklad nám umožňuje pojem „pokud je to nutné“. V praxi to znamená, že pokud např. přistižený spolupracuje a sám dobrovolně čeká na příjezd policejního orgánu nemá právo ten, který jej přistihl omezovat ho na osobní svobodě spoutáním nebo dokonce uzamčením v nějakém prostoru. Mám zde namysli některé neblahé případy z nedávné minulosti, kdy někteří členové bezpečnostních služeb nejmenovaných supermarketů mnohdy až brutálním způsobem omezovali na svobodě občany podezřelé z krádeže. Navíc se v mnoha těchto případech krádež vůbec neprokázala. Naproti tomu je omezení osobní svobody podle odstavce 2 možné realizovat u osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté různým způsobem, tak např. jejím uzamčením v bytě nebo jiném vhodném místě nebo jejím spoutáním.
4.2. Jiné okolnosti vylučující protiprávnost Výše zmíněná ustanovení patří do skupiny tzv. okolností vylučující protiprávnost. Je potřeba se zmínit ještě o dalších případech spadajících do této oblasti a mající vliv na činnost SBS. Nemají však již takového významu jako ta předchozí, proto se jim budu věnovat jen krátce.
- 21 -
4.2.1. Oprávněné použití zbraně - § 15 TZ Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů. Příslušnými zákonnými předpisy se rozumí především zákony, ale mohou to být i podzákonné právní předpisy, vydané v mezích stanovených zákonem pro činnost ozbrojených sil a sborů, které použití zbraně blíže konkretizují. Jsou to především zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon ve znění pozdějších předpisů a jiné. Z toho vyplývá, že toto ustanovení platí pouze pro ty složky, které mají použití zbraně a s tím související činnosti upraveny zvláštním zákonem, což neplatí pro pracovníky SBS. Mimochodem pro ty platí, stejně jako pro ostatní občany, že střelnou zbraň mohou nosit pouze skrytě a to i v případě, že jsou ve službě a ve služebním oděvu. Vyloučení protiprávnosti při případném použití zbraně těmito osobami je proto možno posuzovat pouze z pohledu § 13 TZ nutné obrany. Zbraní se pro účely trestního zákona rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
4.2.2. Svolení poškozeného Tato okolnost není v trestním zákoně přímo uvedena, ale dovozuje se z jiných právních předpisů. Abychom mohli považovat svolení poškozeného za okolnost vylučující protiprávnost musí být splněny následující podmínky: •
svolení musí dát pouze oprávněná osoba, tedy osoba jež je sama poškozena
•
jde o svolení vážné, dobrovolné a nevyvolané lstí
•
svolení je dáno osobou schopnou učinit závazný projev
•
svolení je dáno osobou před činem nebo současně s ním.
Svolení může vyplývat ze situace a nemusí být učiněno výslovně. Pokud se někdo domníval, že svolení bylo za shora uvedených podmínek dáno, jednal v omylu. Je vyloučena jeho trestní odpovědnost za úmyslný trestný čin, nikoliv za trestný čin spáchaný z nedbalosti. U některých trestných činů svolení poškozeného nevylučuje trestnost. Jde o ochranu zájmů a hodnot, na kterých má společnost zvláštní zájem. Například bude trestně odpovědný za vraždu pachatel, který na žádost poškozeného tohoto usmrtí.
- 22 -
5. PROVOZOVÁNÍ BEZPEČNOSTNÍCH ČINNOSTÍ V JINÝCH STÁTECH Uvádím zde, z pochopitelných důvodů, příklady zejména států Evropské unie (dále jen EU). Na rozdíl o řady oborů, je problémem SBS, že v zemích Evropské unie neexistuje jednotná právní úpravě těchto služeb. Obsah činností SBS jak v ČR tak v Evropské unii tak v nově přistupujících zemích a nakonec i ve světě je v podstatě stejný. SBS vyvíjejí svou činnost od detektivních služeb až po ochranu ekonomických zájmů firem a společností ( podnikatelské sféry). Níže se zaměřuji zejména na možnost provozování detektivní činnosti v jednotlivých státech. Francie Základní parametry činnosti privátních agentů detektivních služeb jsou nastaveny zákonem ještě z doby okupace Francie hitlerovským Německem a to zákonem z 28.září 1942, který je dosud platný. Je novelizován zákonem o agentech privátních detektivních služeb ze dne 23.prosince 1980, který původní zákon modifikuje s ohledem na moderní poměry . Agent privátních detektivních služeb musí mít Francouzské státní občanství nebo jiného státu patřícího do Evropské unie. Další podmínkou je, že bývalí příslušníci policie musí mít písemný souhlas ministerstva vnitra. Podle dekretu prezidenta Francouzské republiky z roku 1977 musí každý ředitel, jednatel a majitel soukromé detektivní agentury v předstihu odevzdat policejní prefektuře daného regionu prohlášení o datu a základních okolnostech zahájení těchto činností. Jedná se o úřadní formalitu realizovanou vyplněním formuláře o osobních údajích a přiložením dokladu o adrese sídla firmy, o zaplacení nájemného, kopie dokladu o platbě daní apod.. Státní správa má právo kontroly dokladů spojených s výkonem činnosti. Nesmí probíhat kumulace detektivních služeb a služeb ochrany majetku a osob. Podle dosažitelných údajů ve Francii působí 450 – 500 privátních detektivních agentur. Privátní detektivní agenturou je i samostatně působící privátní agent soukromé detektivní činnosti ( soukromý detektiv). Irsko Zákon o soukromých bezpečnostních službách upravuje jak služby soukromých detektivů tak služby ochrany majetku a osob.
- 23 -
Nizozemí Zákon z 24.10.1997 o soukromých bezpečnostních a soukromých detektivních společnostech je koncipován jako jeden zákon. Nesmí být, ale kumulace soukromých detektivních služeb se službami ochrany majetku a osob. Sektor soukromé bezpečnosti v Nizozemsku spadá do kompetence justice ( ministerstva spravedlnosti i policie a ministerstva vnitra) . Jak justice tak policie provádí kontrolu celého oboru podnikání v soukromé bezpečnosti. Policie vydává pro celý sektor komerční bezpečnosti průkazy všestranné způsobilosti, kontroluje dodržování podmínek akreditace a nedostatky sděluje ministerstvu spravedlnosti a v případě podezření z trestné činnosti státnímu zastupitelství. Hlavním gestorem dohledu je ale ministerstvo spravedlnosti. Specifická právní úprava pro komerční bezpečnost ( sektor soukromé bezpečnosti dávavá státu řadu nástrojů pro kontrolu a dozor nad jednotlivými subjekty komerční bezpečnosti. Soukromé vyšetřovací agentury v Nizozemsku musí od počátku roku 1993 jako předpoklad své činnosti získat za náročných podmínek souhlas ministerstva spravedlnosti. V Nizozemsku v roce 1997 působilo 630 soukromých detektivů ( soukromých vyšetřovatelů). Soukromé detektivní služby, stejně jako ostatní soukromé bezpečnostní služby, působící na území tohoto státu, musí každoročně k 1.dubnu na státem určeném formuláři informovat o všech podstatných skutečnostech a okolnostech svého podnikání. Hlášení se předkládá místně příslušnému útvaru policie. Zaměstnanci soukromých detektivních, ale i dalších bezpečnostních, agentur se musí podrobovat velmi přísnému výběru. Rakousko Soukromé detektivní služby se v Rakousku nazývají soukromí vyšetřovatelé. Soukromí detektivové v Rakousku mají dlouholetou tradici. Již v období doznívajícího feudalismu řada rakouských feudálních ( šlechtických) rodů si zřizovala své soukromé kriminalisty, kteří působili zejména v oblasti soukromých rodinných záležitostí a ochraňovali tak šlechtické rody před skandály. V devadesátých létech 19 století pak začaly ve Vídni fungovat skutečné detektivní kanceláře dnešního typu. Zákonná úprava pro ně byla již od roku 1904. Koncesním zkouškám se musí Rakouští soukromí detektivové ( vyšetřovatelé) podrobovat od roku 1937, koncesní zkoušku nevykonávali řádně do výslužby převedení policisté, kteří chtěli vykonávat soukromé ( privátní) detektivní služby. Soukromé detektivní služby získaly velkého rozmachu v době druhé světové války a to v souvislosti se sledováním manželek jejichž manželé museli jít na bojiště. Soukromé detektivní služby v Rakousku se rychle rozvíjejí po roce 1955, kdy se jejich činnost začala zaměřovat do obchodně – podnikatelské
- 24 -
sféry. Právní úprava soukromých detektivních činností z roku 1973 byla do seznamu profesí zavedena profese „ detektiv z povolání „. To současně, ale přineslo zvýšené nároky na odbornou způsobilost. Současný stav soukromých detektivních služeb v Rakousku je vysoce profesionální. Podmínky podnikání v sektoru soukromé detektivní činnosti jsou upraveny živnostenským zákonem, který vymezuje tři okruhy soukromé bezpečnosti: detektiv z povolání ; hlídání budov, podniků a pozemků ; ochrana osob a transportů cenností. Činnost soukromého detektiva v Rakousku je váženým a všemi doceňovaným oborem. Spojené království Velké Britanie a Severního Irska Je zákon o soukromém bezpečnostním podnikání z 11.5.2001, který upravuje i soukromé detektivní služby; Soukromí detektivové nebyli nikdy podrobováni detailnímu, ale ani objektivně prováděnému dohledu a hodnocení ze strany státu ani médií. To se mění teprve v poslední době. Mnozí kvalifikovaní soukromí detektivové ve Velké Britanii pociťují stres z toho, že v jejich řadách působí tzv. „ kovbojové“ tak i „ zvláštní charaktery“, kteří poškozují dobré jméno soukromých detektivních služeb ve Velké Britanii. Podnikatelské prostředí ve Velké Britanii je velice liberální a neexistuje žádná definice povolání soukromého detektiva. Za soukromého detektiva může být považován jedinec, který buď sám podniká, nebo je zaměstnaný firmou, která poskytuje vyšetřovací služby za úplatu. Privátní soukromé detektivní služby ( privátní vyšetřování) je ve Velké Britanii starší než vyšetřovací činnosti veřejných policejních sborů. Soukromí detektivové ve Velké Britanii jsou z 80 % vysloužilí důstojníci kriminálních nebo pořádkových služeb policie a tato okolnost je považována za výhodu a to zejména ze strany advokátů, kteří služeb soukromých detektivů v hojné míře využívají. Převážná většina soukromě detektivních zakázek ve Velké Britanii je ve prospěch soukromých firem a společností, zejména obchodních společností a hotelů. Velký podíl v zakázkách zaujímají pojišťovací společnosti. Nemalý podíl zakázek je i pro právní společnosti ( advokáty). Velký podíl zakázek je zaměřen na prověřování zaměstnanců, vyšetřování krádeží a vnitřních zpronevěr, zjišťování informací k vyhledávání dlužníků a vymáhání pohledávek, zjišťování skutečností o společnostech a firmách a v neposlední řadě na zabraňování technologické a obchodní špionáži ze strany jiných firem. Soukromí detektivové představují v celé řadě případů profesionální vyšetřovatele pro občanskoprávní spory . V občanské kontextu jsou typickými aktivitami soukromých detektivů plnění soudních příkazů včetně exekucí, shromažďování důkazů k podpoře občanskoprávních žalob a shromažďování a zajišťování jiných právních dokumentů. Soukromé společnosti dávají přednost vyšetřování soukromími detektivy před vyšetřováním
- 25 -
státních policejních sborů. Provedené výzkumy ve Velké Britanii ukázali, že 80 % soukromých společností prohřešky, které se odehrávají v jejich podniku vůbec policii nehlásí. Soukromí detektivové v této souvislosti nabízejí atraktivní řešení, neboť nejsou sešněrováni systémem limitujících státních regulativních systémů a řídí se limity neformálních systémů a mechanizmů regulace trhu. V této souvislosti soukromí detektivové ve Velké Britanii musí respektovat požadavek, že všechny pátrání a kriminální šetření jsou pevně určena více méně dobrovolně respektovanými zásadami, jejichž respektování a dodržování je předpokladem možnosti výsledky šetření také využít. Účinná a mnohostranná je kontrola nad detektivními službami přímo ze strany zákazníka ( klienta) Zákazník si vybírá nejen detektiva s individuálními předpoklady, ale určuje i to jaké informační zdroje mají být využity a kteří zaměstnanci podniku budou detektivovi k dispozici. Velmi významné místo v činnosti soukromého detektiva, což je vyžadováno zákazníkem, je diskrétnost a mlčenlivost. Maďarsko Činnost služeb ochrany majetku a osob a soukromých detektivních služeb v Maďarsku je upravena vládním nařízením č. 87 z roku 1995. Činnost soukromého detektiva může být provozována pouze na základě povolení – legitimace. Provozovateli vydává průkaz policejní ředitelství . Legitimaci (speciální průkaz) může obdržet pouze právně způsobilí a netrestaný maďarský občan s trvalým bydlištěm na území státu a disponující příslušným odborným vzděláním. To je dosud upraveno nařízením ministra vnitra č.12/1995. Kontrolu nad výkonem soukromých detektivních služeb provádí policie. Soukromí detektivové v Maďarsku se musí ve své činnosti denně vypořádávat se zákonem na ochranu dat. Právní postavení privátního detektiva v Maďarsku je odvozeno od právního postavení zákazníka. Soukromý detektiv ve vztahu k zákazníkovi se musí vypořádat se střetem zájmů – musí být vyloučen střet zájmů s jinými klienty (zákazníky). Od roku 1998 je platný zákon č. 161/1997Sb.- o ozbrojené bezpečnostní stráži, o ochraně přírody, o ochraně osob a majetku jakož i činnosti soukromých detektivů, a potřebná legislativa soukromé bezpečnostní činnosti je dovršena zákonem č.4/1998 o odborné komoře pro činnost ochrany osob, majetku a soukromých detektivů. Členství je povinné pro provozovatele i zaměstnance. Jde o jakýsi hybrid mezi profesní komorou a odborovou organizací. Maďarská právní úprava taxativně vymezuje oprávnění při výkonu činnosti, která ale nepřevyšují oprávnění klientů.
- 26 -
Polsko V Polsku jsou soukromé bezpečnostní činnosti upraveny společným zákonem o soukromých bezpečnostních službách z 27.3.1998. Soukromé detektivní služby jsou koncesovanou živností. Dozor nad výkonem soukromých detektivních služeb zajišťuje ministerstvo pro vnitřní záležitosti a správu (ministerstvo vnitra). To také uděluje koncese a určuje formy a rozsah služeb, případně zamítá udělení koncesí. Ministerstvo také určuje typy dokumentů jako povinných příloh k žádosti o udělení koncese. Ministerstvo rovněž formuluje a stanoví podrobné podmínky provozování soukromé detektivní činnosti. Významné místo v řízení soukromých detektivních služeb mají také policejní orgány s územní odpovědností –velitelství vejvodské policie. Stejně jako v ČR i v Polsku vznikla v sektoru soukromé bezpečnosti řada spolků podle dílčích profesních specializací. Polský zákon o soukromých bezpečnostních službách řeší jistá oprávnění pracovníků při výkonu činnosti a řeší i okolnosti nošení a použití zbraně. Je ale nesporné, že snad ani ve Francii není dohled a kontrola orgánů vnitra nad všemi součástmi systému soukromých bezpečnostních služeb tak rozsáhlá jako v polské republice. Podmínkou pro udělení koncese je : žadatel musí být polským státním občanem, musel vykonat vojenskou základní službu, je způsobilý k právním úkonům, dokončil střední školu, disponuje nezávadným osvědčením podepsaným policejním komisařem a zdravotní doporučení o fyzické a psychické způsobilosti. Slovensko Na Slovensku jsou soukromé bezpečnostní činnosti upraveny společným specifickým zákonem č. 379/1997 Z.z. o provozování soukromých bezpečnostních služeb a podobných činností, o změně a doplnění zákona č.455/1991 Z.z. o živnostenském podnikání ve znění novějších předpisů a doplnění zákona č. 65/1965 Z.z. zákoník práce ve znění pozdějších předpisů . Zákon č. 379/1997 Z.z. byl novelizován zákonem č. 225/2000 Z.z., kterým se mění a doplňuje zákon č. 379/1997 Z.z o provozování bezpečnostních služeb a podobných činností a zákonem č. 440/2001 Z.z.. Nepřímá novela byla dále provedena zákonem č. 418/2002 Z.z., kterým se mění a doplňuje zákon č. 311/1999 Z.z. o rejstříku trestů ve znění zákona č. 48/2002 Z.z. o změně a doplnění některých zákonů. Zákonná úprava je prováděna prováděcím předpisem vyhláška Ministerstva vnitra Slovenské republiky č. 550/2001 Z.z., kterou se vykonávají některá ustanovení zákona o soukromých bezpečnostních službách.
- 27 -
Všeobecné podmínky pro podnikání fyzických osob: •
věk 21 let
•
způsobilost k právním úkonům
•
bezúhonnost;
•
spolehlivost;
•
zdravotní způsobilost;
•
má požadovanou odbornou způsobilost; odborná způsobilost má dvě složky: 1. Získání průkazu odborné způsobilosti pro výkon fyzické ochrany nebo pátrání; 2. Vysokoškolské vzdělání v oboru právo nebo odborné bezpečnostní služby (může být i neúplné a to v rovině bakalář ). Dále je požadavek praxe v oboru právo nebo bezpečnostní praxe nejméně 10 let a čas od výkonu této praxe není delší jak 5 let. Další povinností kvalifikace je kvalifikační zkouška před zkušební komisí Ministerstva vnitra Slovenské republiky.
•
má trvalý pobyt na území Slovenské republiky
Pro právnické osoby platí: Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo členem statutárního orgánu, splňuje podmínky jako fyzická osoby pro výkon detektivních služeb. Podmínky fyzické osoby pro výkon detektivních služeb musí splňovat i osoba, která má nejméně 20 % podílu v právnické osobě.Všeobecná způsobilost právnické osoby z hlediska bezúhonnosti a spolehlivost.
- 28 -
6. ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ NORMA UPRAVUJÍCÍ ČINNOST SBS 6.1. Historie návrhu zákona Návrh zákona o provozování soukromých bezpečnostních činností byl zpracován poprvé ministerstvem vnitra podle zásad schválených vládou ČR v září 1993, které byly projednány v 1. pololetí 1994 ve výboru branném a bezpečnostním a ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti tehdejší Poslanecké sněmovny Parlamentu a byl schválen vládou již dne 22. března 1995. následně byl vládní návrh zákona předložen k projednání do Parlamentu, byl projednán v příslušných výborech Poslanecké sněmovny a na schůzi Poslanecké sněmovny, která však již o něm nestačila rozhodnout. V průběhu projednávání byly schváleny četné pozměňovací návrhy, které byly do návrhu zákony zapracovány. Vládou České republiky byl ve druhém pololetí 1996 předložen poslanecké sněmovně k dalšímu projednání původní návrh zákona, který však Poslanecká sněmovna dne 30. října 1996 vrátila v prvém čtení k dopracování. Po dopracování a zapracování připomínek byl návrh zákona projednán dne 16. prosince 1997 Legislativní radou vlády, která jej doporučila vládě ke schválení. Návrh zákona však z časových důvodů nebyl projednán a byl zařazen až do plánu legislativních prací vlády roku 2002. Od té doby mi není známo, že by se tímto problémem některá z vlád zabývala i když se o to dotčené profesní skupiny velmi snaží, jak již jsem se výše zmínil.
6.2. Nutnost samostatného zákona a nedostatky ve stávající úpravě SBS se zaměřují na zajišťování bezpečnosti osob a majetku na komerčním základě. Provozování soukromých bezpečnostních činností se vyznačuje specifickými zvláštnostmi, které jsou pro ně charakteristické a nemají obdobu v žádné jiné podnikatelské aktivitě. Náročnosti, významu a v neposlední ředě i preventivnímu vlivu těchto činností na snižování kriminality však současná úroveň právní úpravy neodpovídá. Uvedené aspekty proto vedly k legislativnímu záměru, podřídit tyto činnosti samostatné právní úpravě. Pokud jsou zmíněné činnosti v ČR provozovány jako předmět podnikání za účelem dosažení zisku, jsou podle dosud platné právní úpravy koncesovanými živnostmi ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob, Služby soukromých detektivů a Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob). Tato právní úprava je však naprosto nedostatečná, protože
- 29 -
živnostenský zákon upravuje pouze podmínky pro vstup do podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních činností z hlediska státní regulace podnikání, avšak neupravuje ani nemůže upravovat tyto činnosti z hlediska jejich specifických zvláštností a bezpečnostních rizik.
6.3. Věcné důvody pro přijetí zvláštní právní úpravy Věcnými důvody pro přijetí zvláštní právní úpravy pro činnost ochrany osob a majetku jsou: •
Podnikání v uvedených oblastech se podstatnou měrou liší od jiných forem koncesovaného podnikání. Zvlášť závažný je prvek možnosti zasahování do právních poměrů třetích osob při ostraze osob a majetku. Potřeby uspokojované touto činností totiž souvisejí s odvracením případných útoků, které lze v některých případech kvalifikovat jako trestný čin nebo pokus trestného činu, jindy jako přestupek. Plnění ze smlouvy zahrnuje i zásahy do práv eventuálních útočníků (např. jejich zneškodnění, zranění, v krajním případě usmrcení). Byť jde o důsledky oprávněné, je mimořádnost rizika této podnikatelské činnosti zjevná. Újmu, v tomto případě neoprávněnou, však mohou utrpět i nezúčastněné osoby. Obdobná rizika vykazuje i stávající koncesovaná živnost „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“, kde navíc provozovatelé disponují takovými technickými prostředky, které mnohdy svou kvalitou převyšují kvalitu materiálně technického vybavení policie
•
Pokud mají být SBS významným subjektem bezpečnostního systému státu, zejména v oblasti prevence bezpečnosti osob a majetku a jejich činnost má být pozitivním příspěvkem k bezpečnostní situaci země, musí tato činnost být regulována a kontrolována státem. Dosavadní nespecifická právní úprava toto vůbec neumožňuje a prakticky se nezabývá profesionální úrovní soukromých činností v oblasti ochrany a majetku. Neumožňuje rovněž stanovit podmínky jejich provozování na úrovni odpovídající povaze těchto činností. Příslušný živnostenský úřad ani není schopen tyto otázky odborně posoudit a následně zabezpečit adekvátní kontrolu podnikání v této oblasti, přičemž z hlediska prevence jde o velice významné působení proti kriminalitě.
•
Osoby provádějící vlastní výkon fyzické ostrahy a pátrání jsou mnohdy vybaveny specifickými dovednostmi (např. speciální výcvik, odvrácení útoku nebo sledování osob, odborné znalosti) a zpravidla také speciálními věcnými bezpečnostními
- 30 -
prostředky (např. sledovací, zabezpečovací nebo jiná speciální technika). V případě, že při své činnosti poruší právní předpisy, může dojít k bezprostřednímu ohrožení základních lidských práv a svobod jednotlivců. Jde tedy o specifické formy podnikatelských činností, zasahujících do oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, čímž se liší od všech ostatních podnikatelských aktivit. Závažným nedostatkem stávající právní úpravy je skutečnost, že živnostenský zákon k těmto specifikám nepřihlíží a prakticky se jimi nezabývá. Živnostenské úřady ani nejsou schopny tyto požadavky postihnout. Jsou totiž omezeny nejen svou územní působností ale i odbornou nepřipraveností. K naznačeným rizikům těchto druhů podnikání v podstatě živnostenský zákon nepřihlíží a živnostenské úřady se jimi blíže nezabývají, přestože jde o rizika nemalá, která se dotýkají jak provozovatelů těchto činností a jejich zaměstnanců, tak i ostatních občanů. Oblast bezpečnostních činností vykonávaných pro vlastní potřebu není upravena vůbec. Jedná se o činnost, kdy např. podnikatel si zabezpečuje svůj majetek (objekt), který mu slouží jako prostředek k jeho podnikatelské činnosti, vlastními prostředky a zaměstnanci. Je nadále neúnosné tolerovat stav, aby subjekty, zajišťující uvedené činnosti tyto nadále vykonávaly v řadě případů nekvalifikovaně a bez odborné průpravy. Výše zmíněnou činnost totiž nelze upravit živnostenským zákonem, protože není živnostenským podnikáním. Je však nezbytné zajistit, aby je rovněž vykonávaly osoby odborně kvalifikované, splňující podmínky bezúhonnosti, spolehlivosti, zdravotní způsobilosti a věku, jako v podnikatelských činnostech. Dosavadní právní úpravou nejsou rovněž pokryty v praxi prováděné činnosti, spočívající v poskytování bezpečnostního poradenství. Osoby, poskytující tyto služby, využívají zástupně jako předmět podnikání činnost organizačních a ekonomických poradců a finanční poradenství. Přestože se jedná o vysoce odbornou činnost, obsahově náležející do soukromých bezpečnostních činností, vymyká se veškeré právní úpravě. Z analýzy dosavadního stavu provozování soukromých bezpečnostních činností jednoznačně vyplývá nedostatečnost jejich právní úpravy. Přitom nápravu zjištěných nedostatků nelze zjednat pouhou novelou živnostenského zákona, která navíc nemůže vyřešit problémy provozování těchto činností pro vlastní potřebu. Je tudíž nezbytné uplatnit systémové řešení, přihlížející i k právním úpravám a zkušenostem z provozování obdobných
- 31 -
činností v jiných zemích, především v zemích EU, změnit nevyhovující právní úpravu a přijmout novou, samostatnou komplexní zákonnou úpravu.
6.4. Základní principy navrhované úpravy Rozsah této práce neumožňuje aby zde byl prezentován celý návrh zvláštního zákona a jeho následný rozbor. Uvedu zde aspoň jeho základní principy. Celý návrh zákona vychází zejména ze zkušeností společností a profesních organizací zabývajících se soukromými bezpečnostními činnostmi již od roku 1990. Tyto zkušenosti jsou ve značné míře již dnes implementovány do jejich vlastních stanov a řádů. Základními principy navrhované úpravy tedy jsou: 1. Podrobit soukromé bezpečnostní činnosti k ochraně osob a majetku, podnikatelské i nepodnikatelské (prováděné pro vlastní potřebu), specifické úpravě. 2. Vyjmout podnikatelské činnosti, mající těsnou souvislost s oblastí vnitřního pořádku a bezpečnosti z působnosti živnostenského zákona a podřídit je zvláštní samostatné právní úpravě. Komplexně v ní upravit jak zmíněnou oblast podnikatelského provozování soukromých bezpečnostních činností, tak i oblast provozování stejných činností pro vlastní potřebu. V navrhované právní úpravě koncipovat licencovanou činnost spočívající v bezpečnostním poradenství. 3. Stanovit zvláštní odbornou způsobilost všech osob, které budou provádět výkon fyzické ostrahy nebo pátrání. 4. Taxativně vymezit oprávnění osob, provádějících výkon fyzické ostrahy nebo pátrání tak, aby byla v souladu s obecným standardem daným každému zejména normami trestního a občanského práva, což přispěje k eliminování případných excesů, k nimž neustále dochází. 5. Provozovatelům soukromých bezpečnostních činností a jejich zaměstnancům uložit některé zvláštní povinnosti. 6. Stanovit působnost ministerstva při rozhodování o licencích k provozování bezpečnostních služeb, rozhodování o licencích k provádění vlastní ochrany, výkonu státního dohledu a projednávání správních deliktů. Tyto základní principy reagují na specifickou povahu podnikání v předmětné oblasti a na jeho možné dopady. Úprava přitom umožňuje odborné rozvinutí podnikatelských aktivit a respektuje právo každé osoby na vlastní ochranu.
- 32 -
6.5. Prameny zvláštní právní úpravy Zmíněný návrh zákona byl zpracován ve spolupráci se sekcí ochrany majetku Hospodářské komory České republiky a Asociací soukromých bezpečnostních služeb České republiky. Při zpracování návrhu byly využity pozměňovací návrhy poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jakož i připomínky vzešlé z mezirezortních připomínkových řízení k předchozím návrhům. Problematika soukromých bezpečnostních činností není upravena komunitárním právem. Při přípravě návrhu zákona tvůrci respektovali a plně využili Doporučení Rady Evropy č. R(87) Výboru ministrů členským státům „O organizaci předcházení zločinnosti“, přijaté Výborem ministrů dne 17. září 1987 (dále jen Doporučení). Především byla vzata v úvahu doporučení vládám států, směrovaná k takovým právním úpravám povolování a provozování soukromých bezpečnostních služeb, které zabezpečí, aby tato činnost neoprávněně nezasahovala do funkce policie, neohrožovala svobodu osob a veřejný pořádek, včetně zajištění odpovídající úrovně pravidelného dohledu nad činností SBS. Byla využita doporučení týkající se minimálních požadavků na odbornou úroveň zaměstnanců SBS, doporučení k používání stejnokrojů rozdílných od uniformy policie, náležitosti identifikačních dokumentů, přiměřeného výcviku včetně znalostí trestního práva, zabezpečovací techniky, svých práv, povinností, odpovědnosti i norem žádoucího chování, zejména při styku s veřejností. Doporučení sice není závazné pro členské státy EU a tedy nemusí být plně implementováno do právních řádů členských států, avšak v řadě členských států z něj buď platná právní úprava vychází, nebo bylo do právní úpravy zapracováno. Návrh zákona je tedy plně kompatibilní s právní úpravou zemí EU, v řadě případů je i komplexnější, protože při jeho tvorbě využili autoři poznatků z právní úpravy řady států EU, zejména Španělska, Belgie, Francie, Nizozemí a především Slovenska jehož platná právní úprava je takřka obdobná. Návrh zákona je v souladu s mezinárodními dokumenty z oblasti lidských práv, kterými je ČR vázána, odpovídá i dokumentům, vydaným k těmto problémům Evropskou unií tím, že nediskriminuje občany EU podnikající v ČR ve srovnání s vlastními občany. Návrh zákona je rovněž v souladu se zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje specifickou úpravu ve zvláštním zákoně, se stanovením odpovídajících podmínek s přihlédnutím k prováděným činnostem.
- 33 -
Co se týče ekonomického dopadu navrhované právní úpravy tak ten je odvozen jednak od předpokládaného počtu žadatelů o licence k provozování soukromých bezpečnostních činností, jednak z předpokládaného počtu žadatelů o vydání průkazu odborné způsobilosti a z předpokládaných nákladů na zabezpečení těchto úkolů. Přihlíží i k nezbytnému personálnímu zajištění nově vytvořené agendy v resortu ministerstva a jejímu technickému vybavení. Při vybudování nezbytné organizační složky se nepočítá s nárůstem finančních prostředků ani personálního obsazení policie. Při rozpočtu nákladů bylo hlavním kritériem snížení finančních požadavků na minimální výši. Nová právní úprava provozování SBS vyžaduje taktéž dílčí změnu zákona č. 455/1991., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů a změnu zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
- 34 -
7. ZÁVĚR SBS jsou významným doplněním bezpečnostního systému státu, zejména v oblasti prevence bezpečnosti osob a majetku a jsou jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů podnikatelských činností. Jejich činnost však znamená pozitivní příspěvek k bezpečnostní situaci země jen v případě, kdy bude jejich působení státem regulováno a kontrolováno a za předpokladu úspěšné spolupráce s hlavními subjekty bezpečnostního systému, tedy PČR a OP. Cílem této práce bylo popsat současný stav bezpečnostních činností v ČR ale především zdůraznit nutnost vzniku zvláštní právní úpravy pro tuto oblast. Hlavní důvody byly popsány již výše ale zjednodušeně lze říci, že je nutné dospět ke stavu, kdy bude na jedné straně možné vykonávat soukromé bezpečnostní činnosti v kvalitním legislativním prostředí, tzn. mít naprosto jasně vytýčená pravidla, tedy práva a povinnosti a na straně druhé aby tuto činnost vykonávali jen odborně a profesionálně vyškolené fyzické i právnické osoby a v neposlední řadě aby stát měl možnost nad touto činností vykonávat dohled, což je zárukou, že tato činnost bude vykonávána v potřebné kvalitě a bez závažnějších excesů. Velmi důležitá je v tomto ohledu možnost užší spolupráce s ostatními složkami bezpečnostního systému státu, tedy především s PČR a OP. Netvrdím, že zákon o SBS je to nejdůležitější, co naše země momentálně potřebuje. Jsou samozřejmě důležitější zákony nebo novely, které je třeba uvést do života ale výše zmíněný zákon se bezpochyby pohybuje v rovině těch důležitějších a hlavně chybějících. Nezbývá než doufat, že se již brzy najde politická vůle k přijetí příslušného zákona, který značnou měrou přispěje k celkové bezpečnostní politice státu. Je nevyvratitelnou skutečností, že v prostoru, kde není po všech stránkách zajištěna bezpečnost na nejvyšší možné úrovni nelze kvalitně vykonávat žádné odvětví lidské činnosti.
- 35 -
8. SUMMARY In my dissertation, I deal with the possibility of running private security activities in the CR, especially in terms of criminal law, but also in terms of civil and trade laws possibilities to operate these activities on a commercial basis. In the introduction, I give reasons for the selection of the subject in question, and of its importance to me personally from the professional point of view. In the first chapter, I pay attention to the overall security situation in the CR from the general point of view. I seek to give its current state, causes of the state, and especially a view and an attitude of citizens towards the situation as such. Furthermore, there are described goals of security principles as well as the attitude of citizens and organizations towards them. An approach to the points at issue and their understanding both by citizens and organizations are mentioned. The two entities come to realize more and more that the issues of security cannot be solved separately as single problems, but in a comprehensive way in context. The following chapter describes the structure of the security system in the CR. Significance and the role of the Police of the Czech Republic and the municipal police are described here and emphasized. There is one separate chapter devoted to the problems of private security services in this sense. I point out that the whole security system can perfectly work not only if its subsystem works perfectly, there must concurrently be a functional coordination between them, too. This chapter is immediately followed by the chapter in which I deal with the description of the possibility to run the aforementioned activities in the CR, particularly in terms of authorization and application of contemporary legal norms to this activity. There are listed specific provisions of the Criminal Law and Rules of Criminal Procedure with a detailed analysis on which the activity of private security services is based in the sphere of criminal law. Next chapter is dedicated to the view of running security activities, in this case detective services in other democratic countries. Member states of the EU such as France, the Netherlands, Poland, but above all the closest country Slovakia where appropriate legislation has already been successfully implemented for several years.
- 36 -
I consider the chapter on reasons for the necessity of adoption of a special act in this area to be the most important and essential part of my dissertation. The introductory article of the chapter deals with the history of submission of a bill and its procedure through government and legislative channels. Next, there are described matter-of-fact reasons for the adoption of a special legal rule. Especially, particularity of the field of private security activities, influence and interference of these activities in citizens´ life, mainly in the areas of basic human rights and freedoms, and other. Last but not least, there are mentioned basic principles of the proposed legal regulations: it is necessary, for instance, to enumeratively define authorization of private security services workers, to determine a qualification for these workers, and last but not least to determine the sphere of authority of the ministry the decision-making on licences and the performance of inspection over this activity. There are also described all aspects
which were taken into consideration at the formation of this
proposal. In the end, I go back again to the summary of the importance of private security services, and I express my wish for an appropriate act to be passed as soon as possible.
- 37 -
9. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 9.1. Literatura - Brabec, F. a kol. Bezpečnost pro firmu, úřad, občana. Praha: Public History, 2001 - Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006 - Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005 - Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004
9.2. Prameny - Důvodová zpráva k návrhu zákona o provozování soukromých bezpečnostních činností - Návrh zákona o provozování soukromých bezpečnostních činností - Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění - Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění - Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění - Zákon č. 379/1997 Z.z., o prevádzkovaní súkromných bezpečnostných služieb a podobných činností
9.3. Internetové stránky www.ckds.cz www.business.center.cz www.juristic.cz
- 38 -
