Bakalářská práce. Konstrukce krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně

Mendelova zemědělská a lesnická universita Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě

Bakalářská práce Konstrukce krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně

Brno 2009

František Prokop

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Konstrukce krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:............................................... podpis studenta

2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především Ing. Michalu Kloiberovi Ph.D. za jeho pomoc, čas a odborné rady. Dále Ing. Michalu Rybníčkovi Ph.D. a Ing. Vladimíru Grycovi Ph.D., za jejich odborné vedení při laboratorních měřeních. Mé velké díky patří panu faráři Sehnalovi, za ochotu, se kterou mi vždy umožnil přístup na krov kostela. Děkuji také svým rodičům za podporu při studiu.

3

Konstrukce krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně František Prokop Abstrakt: Práce se zabývá posouzením stavu konstrukce krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně. Součástí práce je dendrochronologické datování jednotlivých částí dřevěné konstrukce krovu. Základem hodnocení je zaměření, vynesení konstrukce krovu v CAD programu a

konstrukčně

typologický

rozbor

jednotlivých

částí

krovu.

Na

základě

dendrochronologického datování byl upřesněn stavebně historický vývoj konstrukce krovu hlavní lodi. V dalším posuzování konstrukce bylo hodnoceno biologické napadení. Výsledkem práce je kompletní zaměření stávajícího stavu, včetně výkresové dokumentace stavby, určení stáří dřeva konstrukce, identifikace biologického poškození, stanovení rozsahu poškození.

Klíčová slova: konstrukce krovu, dendrochronologie, biologické poškození, CAD program.

4

Roof frame construction of the central nave of the parish church of St. Jan Křtitel in Hlučín František Prokop

Abstract: The thesis deals with the evaluation of the condition of roof frame construction of the central nave of the parish church of St. Jan Křtitel in Hlučín. The thesis includes determination of the dendrochronological age of the individual parts of the wooden roof frame construction. The basis of evaluation is radiation and plotting the roof frame construction in a CAD programme, and the structural-typological analysis of individual parts of the roof frame. Based on the determination of the dendrochronological age the constructional historical process of roof frame construction of the central nave has been specified. In further evaluation of the construction biological attack has been assessed. The result of the work is a complete radiation of the current condition, including drawing documentation of the building, age determination of the wood of the construction,

identification

of

biological

infestation

and

determination

of the scope of the damage.

Keywords: roof frame construction, dendrochronology, biological infestation, CAD programme.

5

OBSAH 1.

ÚVOD ..................................................................................................................................... 8

2.

CÍL PRÁCE ........................................................................................................................... 9

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................... 10 3.1

TŘÍDĚNÍ KONSTRUKČNÍCH SOUSTAV .................................................................................. 10

3.1.1

Vazníkové krovy....................................................................................................... 10

3.1.2

Krokevní soustavy.................................................................................................... 10

3.1.3

Vaznicové krovy....................................................................................................... 11

3.2

TESAŘSKÉ SPOJE ................................................................................................................ 12

3.2.1

Spoje na sraz ........................................................................................................... 12

3.2.2

Čepové spoje............................................................................................................ 12

3.2.3

Plátové spoje ........................................................................................................... 13

3.2.4

Kampové spoje ........................................................................................................ 14

3.2.5

Zapuštěné spoje ....................................................................................................... 14

3.2.6

Sedlové spoje ........................................................................................................... 15

3.3

DENDROCHRONOLOGICKÉ DATOVÁNÍ ................................................................................ 15

3.3.1

Standardní chronologie ........................................................................................... 16

3.3.2

Dendrochronologické standardní chronologie pro území ČR................................. 17

3.4

ŽIVOTNOST DŘEVĚNÝCH KROVŮ........................................................................................ 18

3.4.1

Faktory ovlivňující životnost konstrukce ................................................................. 19

3.5

METODY PRO ZVÝŠENÍ ŽIVOTNOSTI KONSTRUKCE ............................................................. 19

3.6

PORUCHY DŘEVĚNÝCH KROVŮ .......................................................................................... 20

3.6.1

Poruchy vzniklé biotickou činností .......................................................................... 20

3.6.2

Poruchy vzniklé abiotickými faktory........................................................................ 26

3.7

PRŮZKUM DŘEVĚNÝCH KROVŮ .......................................................................................... 27

3.7.1

Smyslové metody...................................................................................................... 28

3.7.2

Přístrojové metody .................................................................................................. 29

3.8 4.

MĚŘĚNÍ RYCHLOSTI ŠÍŘENÍ ZVUKU .................................................................................... 30 MATERIÁL A METODIKA .............................................................................................. 31

4.1

HISTORIE FARNÍHO KOSTELA SV. JANA KŘTITELE V HLUČÍNĚ ........................................... 31

4.2

POPIS STAVBY .................................................................................................................... 32

4.3

IDENTIFIKACE DRUHU DŘEVA ............................................................................................ 34

4.4

DENDROCHRONOLOGICKÉ DATOVÁNÍ ................................................................................ 34

4.4.1

Odběr vzorků ........................................................................................................... 34

4.4.2

Příprava vzorků....................................................................................................... 35

4.4.3

Měření vzorků.......................................................................................................... 35

4.4.4

Datování vzorků ...................................................................................................... 35

4.4.5

Statistické výpočty využívané v programu PAST 32 ................................................ 36

6

4.5

PRŮZKUM KROVU .............................................................................................................. 37

4.5.1

Smyslové metody...................................................................................................... 37

4.5.2

Přístrojové metody .................................................................................................. 37

5.

VÝSLEDKY ......................................................................................................................... 39 5.1

KONSTRUKČNĚ TYPOLOGICKÝ ROZBOR ............................................................................. 39

5.2

IDENTIFIKACE DRUHU DŘEVA ............................................................................................ 42

5.3

DENDROCHRONOLOGICKÉ DATOVÁNÍ ................................................................................ 43

5.4

SMYSLOVÉ METODY .......................................................................................................... 47

5.5

PŘÍSTROJOVÉ METODY ....................................................................................................... 49

5.5.1

Stanovení rychlosti šíření zvuku .............................................................................. 49

5.5.2

Stanovení vlhkosti.................................................................................................... 50

6.

DISKUSE.............................................................................................................................. 51

7.

ZÁVĚR ................................................................................................................................. 54

8.

POUŽITÁ LITERATURA.................................................................................................. 55

9.

SUMMARY.......................................................................................................................... 57

10.

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK................................................................................. 58

10.1

SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................ 58

10.2

SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 59

11.

PŘÍLOHY............................................................................................................................. 61

11.1

VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE ........................................................................................ 61

7

1.

ÚVOD Dřevo je přirozený a tisíciletími osvědčený stavební materiál. Dochované

historické krovy, které se stavěly téměř výhradně dřevěné, jsou neodmyslitelnou součástí našeho kulturního dědictví. Dokládají vysokou úroveň tesařského řemesla, které v sobě spojovalo prostorovou a konstrukční představivost s výtvarným citem a smyslem pro detail. Povrch tradičně opracovaných trámů nese stopy po různých ručních i mechanických nástrojích, po rozměřování jednotlivých prvků a jejich spojů i po montážním a stavebním číslování. Schopnost dřeva uchovávat tyto informace celá staletí bez výraznějších změn je obdivuhodná. Historické krovy nelze vnímat odděleně od souvislostí se stavbami, jež zastřešují. Podoba

krovů

je

výsledkem

protnutí

mnoha

vnějších

i

vnitřních

vlivů,

které tuto konstrukci charakterizují, a které tak vytváří její stavebně historickou informační hodnotu. Vedle potřebných znalostí konstrukčních principů a dobové technologie výroby se analýza a hodnocení starých krovů neobejde bez vědomí historického kontextu. U monumentálních staveb hraje významnou roli slohový rámec, v němž zkoumaná architektura vznikala, u obytných staveb se zase výrazněji uplatňují požadavky na způsob využití půdního prostoru nebo na protipožární zajištění budov. Hlubší poznávání historických krovů vede ke zkvalitnění péče o tyto památky. Krovy se měnily a zanikaly při výměně krytiny, opravách střech, při změně jejich tvaru, který silně podléhal dobové módě jako prvek určující architektonický vzhled. Postupné zdokonalování používaných krovových soustav a jejich konstrukčních detailů nám umožňuje historické krovy popisovat, typologicky klasifikovat i přibližně časově určovat. Významným nástrojem při exaktním datování vzniku jednotlivých konstrukcí či jejich úprav je dendrochronologická metoda, která umožňuje přesně stanovit rok kácení kmenů použitých při stavbě. Krovy

patří

mezi

nejvíce

ohrožené

konstrukce

historických

staveb.

Důvodem je nižší životnost jejich konstrukčního materiálu – dřeva. Pokud nastanou vhodné podmínky, ničí je dřevokazné houby i dřevokazný hmyz. Nejvíce zničující vliv však měly na krovy, zejména v minulosti, požáry. V současnosti je to často velmi malé povědomí o památkové hodnotě krovů, nedostatečná znalost funkce krovů i neodborné a nekvalifikované zásahy při jejich přestavbách.

8

2.

CÍL PRÁCE Cílem práce je analýza krovu hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele

v Hlučíně. Součástí práce je konstrukčně typologický rozbor s dendrochronologickým datováním jednotlivých částí krovu a zbývajících trámů starší konstrukce, provedený za účelem doplnění stavebně historického průzkumu. Hlavním úkolem celé práce je kompletní zaměření stávajícího stavu, včetně výkresové dokumentace stavby. Na základě dostupné archivní dokumentace a nově zjištěných skutečností bylo provedeno celkové vyhodnocení stavu konstrukce.

9

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Třídění konstrukčních soustav Vazníkové krovy Krokevní soustavy Krokevní soustava prostá Hambálkové krovy Hambalková soustava prostá Hambalková soustava podepřená Vaznicové krovy Vaznicová soustava s ležatou stolicí (vzpěradlem) Vaznicová soustava se stojatou stolicí Vaznicová soustava se zděnými pilířky 3.1.1

Vazníkové krovy Pro vazníkové krovy je charakteristická příčná nosná konstrukce - vazník,

konstruovaná tak, aby bylo minimalizováno namáhání jejích prvků ohybem a

převažovalo

namáhání

tahem

nebo

tlakem

(Vinař

a

Kufner,

2004).

Důležité je zabezpečení prostorové tuhosti v podélném směru a v rovině střechy. Zavětrování se nejčastěji realizuje ondřejskými kříži. Vazníkové střešní konstrukce se využívají pro zastřešení prostorů s velkým rozpětím a s malým sklonem střechy (kolem 30°). Při sklonech nad 45° je efektivita vazníků již nízká.

3.1.2

Krokevní soustavy Charakteristickými nosnými prvky jsou krokve, které nesou střešní plášť

a jsou základem všech krovů kromě vazníkových. Dimenzování krokví závisí na sklonu střechy a jejich rozpětí dané způsobem podepření. U větších sklonů (nad 45°) převažuje nad ohybem příznivější namáhání tlakem.

Hambalkové krovy Prosté hambalkové krovy se u jednotlivých staveb vyskytují po celou historickou dobu. Pro období gotiky jsou charakteristické hambalkové krovy s příčnými

10

vazbami ve tvaru trojúhelníku se základnou přibližně rovnou výšce. Při tomto sklonu střechy není v našich podmínkách třeba uvažovat se zatížením sněhem, prvky jsou namáhány převážně tlakem a tahem. Charakteristickým spojem je jednostranné rybinovité přeplátování, schopné dobře přenášet tah i tlak. Ve vazbách se většinou střídá plná a mezilehlá vazba. Nejstarší krovy nemají podélné ztužení (Kloiber, 2004).

Podepřené hambalkové krovy se často vyskytovaly v období gotiky. Byly podepřeny vaznicemi na sloupcích, svázanými pomocí diagonál nebo ondřejských křížů do tuhé konstrukce – podélné stolice, která přenáší zatížení střešním pláštěm do vazných trámů a zdiva. Příčné ztužení obstarávají šikmé vzpěry, zpravidla v symetrických párech ve tvaru „V“, směřujících ze sloupku přes hambálek do krokví (Škabrada, 2000).

3.1.3

Vaznicové krovy Základním nosným prvkem u vaznicových krovů je vaznice. Je to vodorovný

prvek, který je v plných vazbách podepřen šikmými nebo svislými sloupky. Ve vazbách mezilehlých, kde nejsou sloupky, je zatížení přenášené vaznicemi do vazeb plných. Pomocí vhodné vaznicové soustavy je možno zastřešit každý půdorys bez ohledu na sklon střechy. Vaznicové konstrukce mají menší spotřebu dřeva než hambálkové, vyžadují však diferencované profily a spoje. U některých prvků vaznicových krovů jsou též nutné velké průřezy (Vinař, 2004).

Vaznicová soustava s ležatou stolicí (vzpěradlem) Podepření vaznic šikmými sloupky na ležaté stolici umožňuje snížit namáhání vazního trámu na ohyb, protože při kotvení sloupků blíže podpoře se vyvozuje menší ohybový

moment.

Tím

se

snižují

i

nároky

na

spotřebu

řeziva

(Reinprecht a Štefko, 2000). Podélné ztužení zajišťují mezilehlé vaznice s ondřejskými kříži nebo diagonálami. Ležatá stolice je typická pro barokní krovy a nejvhodnější parametry vykazuje při sklonu 55° - 60°. Vaznicová soustava se stojatou stolicí Stojaté stolice se používaly často v klasicismu. V této době již díky novému trendu v architektuře nevyhovovaly stolice ležaté, méně strmé sklony střech se 11

pohybovaly v rozmezí 30°-35. Stojaté stolice byly ovšem využívány již dříve u krovů s podepřenými hambálky. Při jejich použití vzrůstají nároky na dimenzování vazného trámu, který přenáší i ohybový moment od sloupků. U krovů s větším rozpětím proto musejí být stojaté stolice kombinovány s věšadly. V případě románských krovů se vaznice ukládaly přímo na zeď. 3.2 Tesařské spoje 3.2.1

Spoje na sraz Spoje na sraz jsou nejjednodušší tesařské spoje, kdy se prvky přikládají čely

k sobě. Používají se při nastavování nebo prodlužování prvků (např. u pozednic), kde je celý prvek podepřený. Srazy musí být dodatečně zajištěny čepy, klíny, skobami či příložkami. Provedení se nejčastěji vyskytuje rovné, šikmé a na pokos (Obrázek 1).

Obrázek 1 : Sraz rovný, šikmý a na pokos 3.2.2

Čepové spoje Čepové spoje (Obrázek 2) patří k nejstarším a nejrozšířenějším způsobům

spojování, které má i nejvíce variant. Čepování je spojení dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků. Na konci jednoho prvku je čep, který je zapuštěný do dlabu na boční ploše druhého prvku. Tyto spoje spolehlivě kotví prvky namáhané hlavně na tlak, při rybinovém čepování i na tah.

12

Obrázek 2 : Čep rovný, z obou stran odsazený, křížový

3.2.3

Plátové spoje Plátování (Obrázek 3) je podélné nastavování prvků, kdy obě spojovaná dřeva

s protilehlým zářezem leží vazně přes sebe, příčně, nebo se křižují. Spojované prvky se stýkají částí čel a částí podélných ploch – plátem. U toho typu spoje není nutné jeho podepření jako je tomu u srazu.

Obrázek 3: Rovný plát, rovný plát na obou stranách šikmo seříznutý, rovný plát seříznutý na ostro, šikmý plát

13

3.2.4

Kampové spoje Kampování (Obrázek 4) je spojení dvou navzájem kolmých nebo šikmých

prvků,

kde

jeden

nebo

oba

dva

mají

navzájem

si

odpovídající

zářezy,

potřebné pro vzájemné osazení obou spojovaných prvků. Používají se tam, kde je kladen důraz na minimální oslabení prvků.

Obrázek 4: Kamp rovný, rybinový, křížový

3.2.5

Zapuštěné spoje Zapuštění, nebo-li zarážka (Obrázek 5), je spojení dvou vzájemně kolmých

nebo šikmých prvků, kde je čelo jednoho prvku zapuštěné do odpovídajícího výřezu ve druhém prvku. Používají se pro kotvení vzpěr, zejména krokví.

Obrázek 5: Zarážka čelní, patní, čelní z jedné strany krytá

14

3.2.6

Sedlové spoje Osedlání (Obrázek 6), nebo-li zadrápnutí, je spojení dvou prvků ležících

v různých rovinách, z nichž jeden má zářez (sedlo) a druhý je buď bez zářezu, nebo je na prvku kosé sedlo. Při osedlání se empiricky stanovená hloubka zářezu rovná 1/3 výšky prvku. Používají se například pro osazení krokve na vazní trám nebo pozednici.

Obrázek 6: Osedlání čelem krokve, osedlání na jednoduché sedlo, jednoduché osedlání 3.3

Dendrochronologické datování Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření šířek

letokruhů. Umožňuje datovat dřeva z archeologických výzkumů, včetně uhlíků, dřevěných prvků historických staveb. Především se jedná o krovy, ale i nábytek, dřevěné sochy, nebo staré obrazy. Vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole (v případě vzácných památek měřicí lupou), odkud je informace přenášena přímo do počítače. Zde se pak naměřená data zobrazí ve formě křivky, která je pomocí datovacího programu porovnávána s námi zvolenou standardní křivkou pro danou dřevinu. Program nám ukáže zadaný počet statisticky nejpravděpodobnějších dat měřeného vzorku (tj. pozic, v nichž se křivka našeho vzorku se standardem nejvíce shoduje). Tyto výpočty jsou jen jakousi pomůckou pro usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečnou dataci rozhodující. Pokud má některá ze stanovených pozic na standardu dostatečnou statistickou hodnotu aby datum připadalo v úvahu, musí se také při optickém srovnání obě křivky setkávat ve většině výrazných minim a maxim. S souhlasný by měl být i celkový trend křivek. 15

Pro dataci určitého objektu, nebo lokality, je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují jen těžko, protože mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu. Při zpracování většího souboru dřev je prvním krokem po jejich změření vzájemné srovnání jednotlivých naměřených křivek. Snahou je najít takovou pozici křivek, kdy tyto spolu výborně korelují, tzn. že jsou současné. Zprůměrováním křivek vznikne tzv. křivka střední, která zvýrazní společné výkyvy související s klimatickými změnami a potlačí všechny ostatní oscilace způsobené jinými vlivy. Pro vlastní datování dřeva je však nejdůležitější poslední letokruh vytvořený před skácením použitého stromu, tzv. letokruh podkorní. Je-li tento letokruh na vzorku přítomen, je možné říci, ve kterém roce, případně i ve kterém ročním období byl strom skácen. Často však tento letokruh na vzorku schází, protože byl odstraněn při opracování, nebo se ho nepodařilo odebrat. V tomto případě je výsledkem datování pouze určení roku, po kterém ke kácení došlo, tedy terminus post quem. Zvláštním případem je při dendrochronologickém datování dub, jehož dřevo se dělí na

vnitřní,

Tloušťka,

tmavou

resp.

počet

jádrovou

část

letokruhů,

a

tvořících

vnější,

světlou

bělovou

část,

bělovou lze

část.

odhadnout

(v ČR 10-21 letokruhů) (Rybníček, 2007), tudíž v případě, že je na vzorku zachován alespoň jeden bělový letokruh, lze stanovit i horní limit kácení stromu. Rok, kdy došlo ke smýcení stromu, však nemusí odpovídat roku, ve kterém byl daný strom použit ke stavbě nebo výrobě datovaného objektu. Takřka vždy je třeba připočíst určitý čas, potřebný např. pro vysušení dřeva. Zvláštním případem je druhotné použití dřeva, které není sice příliš časté, ale vždy je nutné s touto možností počítat. Z tohoto důvodu je potřeba z každé konstrukce odebírat větší počet vzorků.

3.3.1

Standardní chronologie Aby bylo možné jednotlivé vzorky datovat, je nutná existence standardní

chronologie. Ta je pro každou dřevinu stanovena zvlášť a vzniká postupným překrýváním letokruhových sekvencí od současnosti do minulosti. Pro její sestavení je nutné co největší množství výborně spolu korelujících středních křivek, z

nichž

se

vytvoří

(Kaennel a Sweingruber 1995).

křivka

průměrná

standardní

chronologie

Jednotlivé standardní chronologie se od sebe liší 16

oblastí, pro kterou se dají použít a délkou časového intervalu, do kterého spadají. Standard je neustále doplňován, prodlužován a vylepšován (Rybníček, 2007). 3.3.2

Dendrochronologické standardní chronologie pro území ČR Dendrochronologické standardní chronologie jsou vždy sestavovány pro určité

území a určitou dřevinu. Rozsah území, pro které je účelné sestavovat standardní chronologii, je závislý na geografické variabilitě letokruhových řad. Jeho hranice tedy nelze stanovit zcela libovolně. Z praktických důvodů jsou jimi však často státní hranice. Čtyři základní dřeviny jedle, smrk, borovice, dub, které jsou ve střední Evropě předmětem dendrochronologie, se chovají výrazně odlišně, pokud jde o možnosti sestavování standardní chronologie, zejména pokud jde o jejich geografické vymezení. Je to důsledek jejich odlišných ekologických charakteristik a časových změn jejich zastoupení v lesních porostech (Vinař, 2005). •

Standardní chronologie jedle Jedle vykazuje ze všech čtyř dřevin vůbec nejmenší geografickou variabilitu,

a proto pro tuto dřevinu lze sestavovat datovací standardní chronologie za největší území.

Pro

dendrochronologické

datování

má

jedle

největší

význam,

protože až do počátku zavádění umělých lesních kultur smrku a borovice v polovině 18. století byla nejrozšířenějším jehličnanem od nížiny do hor na většině území českých zemí a v mnoha oblastech byla jehličnanem jediným. Chronologie jedle ČR má současný rozsah 1131 – 2000, čili 870 let. •

Standardní chronologie smrku Tvorba standardní chronologie smrku je podstatně ovlivněna skutečností,

že od 2. poloviny 18.století se stal smrk dřevinou masově pěstovanou na stanovištích někdejších bučin a jedlobučin. Jeho původní stanoviště se omezovala na dva typy se zcela odlišnými chronologiemi: na horské (klimaxové) smrčiny při horní hranici lesa, které byly do 19. století jako zdroj stavebního dřeva nedostupné. Dále na smrčiny nižších poloh, vázané na podmáčené polohy pramenišť a rašelinišť a na často významnou

příměs

smrku

ve

vlhčích

polohách

bučin

a

jedlobučin.

Důsledkem bylo malé a lokální zastoupení smrku v krovech v některých regionech zhruba do první poloviny 18. století. Tato skutečost ovlivňuje možnost tvorby dlouhých standardních chronologií (Vinař, 2005). 17

Kromě

regionální

standardní

chronologie

(Šumavské

podhůří,

jih Českomoravské vysočiny a Českomoravské mezihoří), jsou vytvořeny generální standardní chronologie pro Čechy, Moravu a Českou republiku. Jejich využitelnost je však, na rozdíl od generálních standardních chronologií jedle, omezena větší gografickou variabilitou řad smrku. Jistá část materiálu smrku z krovů mimo oblasti regionálních chronologií (zejména v podhůří) je zatím nedatovatelná (Vinař, 2005). •

Standardní chronologie dub

V českých zemích se na výstavbu krovů používal dub jen zcela výjmečně. Z tohoto důvodu nemají standardní chronologie dubu pro datování krovů až tak velký význam. Pokud jde o geografickou variabilitu, platí pro dub zhruba totéž co pro jedli. Stávající generální standardní chronologie umožňují datovat dubové dřevo na celém území ČR a to ve velkém časovém rozpětí. U dubu byla totiž získána zatím vůbec nejdelší naše standardní chronologie (539-2003), díky zpracování archeologického materiálu z pražského Hradu a z velkomoravských objektů jihozápadní Moravy. Z místních standardních chronologií je významější standard pro Brno (1352-1790) (Rybníček, 2003).

3.4

Životnost dřevěných krovů Životnost dřevěných krovů je doba, po kterou by krov měl vyhovovat funkčně-

technickým a estetickým požadavkům v předpokládaných podmínkách použití. Životnost (trvanlivost) je dána odolností vůči vnějším vlivům, napadení a poškození biotickými škůdci a požáru. Tato odolnost závisí na vlastnostech dřeva jen do jisté míry. Rozhodující jsou vlivy, kterým je dřevo ve stavbě vystaveno a jak je před nimi chráněno. Aby krov měl dlouhou životnost, musí být dobře navržen, udržován a chráněn. Na životnost konstrukce lze nahlížet z více hledisek (Reinprecht a Štefko 2000): •

Fyzická životnost – odráží skutečný technický stav.

•

Morální životnost – plnění funkčních požadavků dnešní doby (modernost, osvětlení, prostorovost, tepelná a zvuková izolace, atd.).

•

Ekonomická životnost – zohledňuje čas, kdy jsou náklady na provoz, údržbu nebo kulturně-historické poslání ještě hospodárné.

18

3.4.1

Faktory ovlivňující životnost konstrukce Na zkrácení celkové životnosti dřevěné konstrukce se z pohledu jednotlivých

etap její existence podílejí následující faktory (Reinprecht a Štefko 2000): •

Nedostatky v projektu – špatná materiálová skladba. Dále nedostatky konstrukční ochrany, chyby ve statice a stavební fyzice projektu apod.

• Nedostatky při realizaci (stavbě) – technologické nedostatky. • Chyby během průběhu užívání – zvýšená agresivnost prostředí, zvýšené zatížení, špatná údržba. • Nepředvídatelné události – požár, živelné pohromy apod. • Změny v normách a předpisech – inovace norem, nové bezpečnostní předpisy apod. 3.5 Metody pro zvýšení životnosti konstrukce Hlavními předpoklady k dlouhé životnosti krovu jsou správná stavební řešení, výběr dřeva, konstrukční a chemická ochrana, pravidelná kontrola a péče. • Dřevo musí odpovídat normám z hlediska jakosti, fyzikalních a mechanických vlastností apod. Z hlediska výběru dřeva je také kladen důraz na jeho přirozenou trvanlivost - schopnost dřeva zachovat si původní strukturu a vlastnosti v podmínkách příznivých pro aktivitu činitelů, kteří dřevo znehodnocují. Podle ČSN-EN 350-2 se odolnost proti dřevokazným houbám hodnotí pomocí 5 tříd, kde 1. třída znamená nejvyšší a 5. třída nejnižší trvanlivost. Z nejčastěji používaných dřevin v ČR je trvanlivost jádrových zón vyšší hlavně u dubu (2. třída), méně u borovice a modřínu (3. - 4. třída). Nejnižší je u smrku (4.třída). • Konstrukční ochrana – ochrana proti aktivitě biotických škůdců a abiotických degradačních činitelů. Možnosti konstrukční ochrany: a) výběr vhodných druhů dřeva b) tvarová optimalizace dřevěných prvků c) izolace proti vlhkosti a degradačním činitelům d) regulace klimatických podmínek v objektu • Chemická ochrana – zvyšuje se původní přirozená trvanlivost dřeva. Používá se v krajních případech (sanace objektu, vyšší třída ohrožení (3-5)), kdy byly vyčerpány všechny možnosti konstrukční ochrany. 19

• Kontrola a údržba – dodržováním obecných a specifických zásad péče o konstrukci lze významně ovlivnit její životnost. Při pravidelné kontrole lze včas zjistit poruchy již v počátku jejich vzniku a zabránit tak jejich rozšíření. Správnou údržbou konstrukce se zpomalují procesy jejího fyzického opotřebování.

3.6

Poruchy dřevěných krovů Poruchou konstrukce je každá změna jejího stavu oproti stavu původnímu.

Projevují se snížením její užitkové, estetické, památkové hodnoty nebo životnosti. Poruchy konstrukcí vznikají většinou vlivem biotických nebo biotických činitelů.

3.6.1

Poruchy vzniklé biotickou činností Hlavní příčinou vzniku poruch biotickými škůdci je zvýšená vlhkost

v konstrukci. Zvyšováním vlhkosti se totiž vytváří vhodné prostředí k jejich rozvoji. Druhým významným parametrem, pro vhodné životní podmínky biotických činitelů, je teplota. Biotické činitele můžeme rozdělit do tří velkých skupin: •

Dřevokazný hmyz

•

Dřevokazné houby

•

Dřevozbarvující houby, plísně a bakterie

a) Dřevokazný hmyz

Dřevokazný hmyz je zdrojem závažných poškození dřeva v konstrukcích. Nevyžaduje totiž tak vysokou vlhkost dřeva (minimálně 10%) jako dřevokazné houby, a proto se vyskytuje i na dřevě relativně suchém. Se stoupající vlhkostí roste nebezpečí napadení. Optimální teplota pro vývoj larev dřevokazného hmyzu se u jednotlivých druhů liší v rozmezí od 18°C do 30°C. Hlavními škůdci vyskytující se na našem území jsou: •

Cerambycidae – tesaříkovití,

•

Anobiidae – červotočovití,

•

Lyctidae – hrbohlavovití,

•

Siracidae – pilořitkovití 20

Samičky dřevokazného hmyzu kladou do dřeva vajíčka, z kterých se líhnou larvy. Ty vyhlodávají chodbičky různých tvarů a rozměrů a tím v konstrukci způsobují statické i estetické vady. Stadium larvy může trvat i několik let. Délka záleží na druhu hmyzu a okolních podmínkách (zejm. teplota a vlhkost). Po zakuklení larev a následném výletu dospělých brouků, jsou jejich výletové otvory viditelným důkazem napadení dřeva (Holan a kol., 2006). Cerambycidae – tesaříkovití Tesaříkovití se od ostatního dřevokazného hmyzu liší svojí velikostí (10-30mm) a nápadně dlouhými zahnutými tykadly. Většina druhů je hmyzem čerstvého dřeva. Jejich poškození se však někdy vyskytuje i ve dřevě suchém. Napadají zejména dřevo jehličnanů (Baier, Týn, 1996). Jejich vylíhlé larvy vyhlodávají pod povrchem chodby. V pozdějším stádiu napadení se zavrtávají někdy i hlouběji. Výletové otvory dospělých brouků jsou oválné o průměru 6 – 10 mm. Mezi nejznámější zástupce tohoto hmyzu řadíme Tesaříka krovového (Hylotrupes bajulus (L.)) a Tesaříka fialového (Callidium violaceum (L.)). Hylotrupes bajulus L. – Tesařík krovový Dospělec (Obrázek 7) je smolně hnědý až černý, délky 7 - 17 mm (sameček) a 11 – 22 mm (samička) s jemně šedým ochlupením tvořícím ve středu krovek dvě nezřetelné příčné skvrny. Tykadla má ve srovnání s jinými druhy tesaříků poměrně krátká, dosahují sotva do poloviny krovek. Samičky kladou průměrně 200 vajíček z nichž se za 2 – 3 týdny líhnou larvy (Obrázek 8), které požírají dřevo těsně

Obrázek 7 : Hylotrupes bajulus (L.) - dospělý jedinec

Obrázek 8 : Hylotrupes bajulus (L.) - larva

21

pod

povrchem

(v běli)

a

zanechávají

za sebou typické

chodbičky

požerků,

vyplněné jemnými pilinkami s trusem. Obvykle toto stádium trvá 3 – 4 roky. Larvy se zakuklí na konci chodby pod povrchem dřeva a za 2 – 4 týdny se líhnou mladí brouci (Holan a kol., 2006). Anobiidae – Červotočovití Dospělí brouci jsou zbarvení do hněda až černa, dlouzí pouze pár milimetrů (1,5 - 9). Jejich charakteristikou je krční štít, který zakrývá hlavu jako kapuce. Napadají především bělové dřevo jehličnanů i listnáčů (Baier a Týn, 1996). Trávení celulózy jim umožňují symbiotické kvasinky, které má tento hmyz v trávícím ústrojí. Typická je pro tento hmyz schopnost v nebezpečí předstírat smrt. Pravidelnými údery hlavou o stěny chodeb vydávají tikavé zvuky, kterými navzájem komunikují zejména v rámci opačného pohlaví. Mezi největší škůdce tohoto druhu patří Červotoč proužkovaný (Anobium punctatum (Deg).), Červotoč umrlčí (Hadrobregmus pertinax (La Červotoč kostkovaný (Xestobium rufovillosum (Deg).). Anobium punctatum (Deg.) – Červotoč proužkovaný Spolu s Tesaříkem krovovým představuje tento brouk největší hrozbu pro dřevěné budovy, nábytek a jiné zabudované výrobky ze dřeva. Je 2,5 – 5,0 mm dlouhý, tmavohnědý (Obrázek 10). Z nakladených vajíček se za 2 -3 týdny líhnou larvy (Obrázek 9), které jsou 5 - 6 mm dlouhé, krátce ochlupené (Baier, Týn, 1996). Hlodají chodby vyplněné drobnými drtinkami s trusem. Po zakuklení se líhnou přibližně po 14 – ti dnech a ze dřeva vylétávají kruhovými otvory o průměru cca 2 mm (Holan a kol., 2006).

Obrázek 10 : Anobium punctatum (Deg.) - dospělý jedinec

Obrázek 9 : Anobium punctatum (Deg.) - larva

22

Lyctidae – Hrbohlavovití Tito brouci se vyznačují poměrně nízkými nároky na vlhkost dřeva a vyššími nároky na jeho výživnou hodnotu – obsah škrobu a bílkovin. Proto napadají pouze běl některých listnatých dřevin, např. dub a akát. Největšími škůdci tohoto druhu jsou Hrbohlav hnědý (Lyctus brunneus (Steph.)) (Obrázek 11) a Hrbohlav parketový (Lyctus linearis (Goeze.)). Jedná s většinou o tmavě červeno hnědé brouky dlouhé 4 -5 mm. Na bočních okrajích hlavy mají před očima hrboly – odtud hrbohlavi. Generační cyklus je různě dlouhý – od několika měsíců po rok Obrázek 11: Lyctus brunneus

a

závisí

na

okolních

podmínkách

(Holan a kol., 2006).

- dospělý jedinec

Siracidae – Pilořitkovití Zástupci čeledi kladou vajíčka do poloopracovaného dřeva. Larvy se vyvíjejí 2-3 roky. Vylíhlý jedinec se provrtá ven a zanechá kulatý výletový otvor o průměru 5-7 mm. Je-li opracované dřevo přikryto jiným materiálem, který stojí v cestě líhnoucímu se jedinci, bývá poškozena i tato krytina, např. koberec apod. (Holan a kol., 2006). Nejčastěji se vyskytuje Pilořitka velká (Urocerus giga (L.)). Dospělé pilořitky měří 12 až 40 mm, jsou kovově modré, černé nebo černožluté a vzdáleně připomínají velké vosy nebo sršně (Baier a Týn, 1996). b) Dřevokazné houby Dřevokazné houby lze rozdělit na houby hnědého, bílého a měkkého tlení. Rozdělení hub dle jejich degradace dřeva na hnědé a bílé tlení se zpravidla určuje poměrem fulvokyselin a huminových látek. U hnědého tlení převažují huminové látky a u bílého tlení zase fulvokyseliny. Poškození dřeva dřevokaznými houbami je založeno na rozkladu strukturních jednotek dřeva pomocí enzymů, způsobují ztrátu hmoty a snížení pevnosti dřeva. Rozložené látky (celulóza, hemicelulóza a v některých případech i lignin) slouží jako potrava hub a dřevo je tak ideálním substrátem pro jejich výživu (Holan a kol., 2006). 23

Životní pochody hub tedy závisí na zdroji potravy a dále na vlhkostních (vlhkost trvale nad 20 %) a teplotních podmínkách (ideální pro růst je 15 – 40 °C), přítomnosti kyslíku, světla (Serpula lacrymans má raději tmavé podmínky), kovových iontů a stupni pH dřeva (optimální pH 5 – 6) (Baier a Týn, 1996). Houby hnědého tlení Napadají čerstvé stavební řezivo a často se vyskytují společně s dřevokazným hmyzem Xestobium rufovillosum. Způsobují rozklad pouze všech polysacharidů (celulózy, hemicelulózy), tím se odkrývá lignin, který na světle degraduje a hnědne. Dřevo se stává křehkým, drobivým, ubývá na hmotnosti a objemu (Baier, Týn, 1996). Optimální podmínky růstu jsou při 23°C a w 50 – 60 %. Rostou 6 – 7 mm za den.

Obrázek 13: Serpula lacrymans

Obrázek 12: Serpula lacrymans

- plodnice

- mycelium

Mezi jejich nejčastější zástupce patří Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) a Trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium). Serpula lacrymans - Dřevomorka domácí Roste především ve konstrukcích i na krovech staveb. Vyznačuje se typickou houbovitou

vůní

starých

vlhkých

budovách

(často

brázděných),

sklepech,

pod podlahami, v zazděných dřevěných a dlouho roste skrytě. Přednostně napadá jehličnany, listnáče z nedostatku potravy. Způsobuje rozpad dřeva (Obrázek 12) do velkých kostek (hrana cca 5 cm). Podmínky pro život má skromné. Malý pohyb vzduchu, šero, teplotu okolo 21°C, vlhkost okolo 40 - 60 %.

24

Vytváří bílé, spíše šedobílé povrchové povlaky mycelia a při vhodných podmínkách tvoří rozlité, nepravidelné oválné červenohnědé plodnice (Obrázek 13) s bílými okraji o průměru až 30 cm, tloušťce 3 cm (Holan a kol., 2006). Přes cévnaté hyfy si může v nedostatku dopravovat vodu a živiny na několikametrové vzdálenosti. Její nebezpečí je také v tom, že si své rozmnožovací funkce dokáže uchovat i při dlouhém suchu (Baier,Týn 1996). Gloeophyllum sepiarium - Trámovka plotní Patří do skupiny Geophyllum spp., které se dají označit za nejagresivnější dřevokazné houby. Napadá jehličnany i listnáče. Často se vyskytují na oknech. Působí velké škody na většině stavebních dílů ve venkovním prostředí. Pod střechou a na místech, kam dlouhodobě zatéká. Uvnitř dřeva vzniká hnědá hniloba, která se nerovnoměrně rozrůstá, přičemž i při velkém ztrouchnivění dřeva zůstává vnější povrch neporušen.

Dřevo

se

odděluje

podél

letokruhů a térově zapáchá. Jestliže se objeví Obrázek 14: Gloeophyllum sepiarium

plodnice (Obrázek 14), je již poškození

- plodnice

uvnitř velmi velké (Holan a kol., 2006).

Houby bílého tlení Rozkládají jak polysacharidy (celulóza, hemicelulóza), tak fenolické látky lignin). Poškozené dřevo je světlé, mění se hmotnost i mechanické vlastnosti. Nejčastěji se vyskytuje Outkovka pestrá (Trametes versicolor) a Schyzpohyllum commune.

25

Trametes versicolor - Outkovka pestrá Je exteriérová houba (Obrázek 15), která se vyskytuje na mrtvém listnatém dřevě (často dub, buk). Nevyskytuje se v budovách. Optimální teploty pro vývoj jsou 26-29°C a vlhkost 40-45%. Napadené dřevo

je

a křehké. černých

zpočátku

okrově

Charakteristická linek,

které

bílé, jsou

vypadají

tvrdé pásma jako

mramorování. V pozdějším stádiu je dřevo bílé, měkké, rozpadající se podél dřeňových paprsků (Holan a kol., 2006). Obrázek 15: Trametes versicolor - plodnice Houby měkkého tlení Napadají polysacharidy i lignin. Rychlost degradace dřeva je pozvolnější. Vyskytují se ve vlhkém nebo mokrém dřevě. To je měkké, často na vnější straně plesnivé, mastné. Barvu má od tmavě hnědé po černou. Rozpad má vzhled kůry a objekty, které houby patřící do této skupiny napadnou, bývají často zničeny. Dřevozbarvující houby a povrchové plísně Nejčastěji napadají čerstvé řezivo a někdy i dřevo zabudované ve stavebních konstrukcích. Živí se cukry a škroby, nemají vliv na pevnost dřeva. Šíří se převážně výtrusy, které jsou unášeny větrem z plodnice do vzdálenosti i několika kilometrů. Výtrusy čekají na vhodné růstové podmínky (Holan a kol., 2006). Plísně se často vyskytují na povrchově nedokončeném dřevě, nezpůsobují snížení pevnosti dřeva. Barevné skvrny, vyskytující se na povrchu způsobuje velké množství výtrusů, nevylučují žádná barviva. Bývají prvními příznaky možného dalšího poškození typická je plesnivá vůně. 3.6.2

Poruchy vzniklé abiotickými faktory Abiotické faktory poškozující dřevo jsou charakterizovány jako atmosférická

koroze dřeva. Svým působením znehodnocují dřevo (snižují jeho mechanické, fyzikální i estetické vlastnosti).

26

Jedná se o působení zejména: •

slunečního záření

•

vody

•

extrémních cyklických teplot

•

větru

•

písku, prachu

•

emisí

•

požárů

•

agresivních chemikálií

Poruchy vzniklé prvními šesti výše uvedenými činiteli bývají často pokládány za „přirozené stárnutí dřeva“ a jsou typické pro venkovní expozice (Reinprecht, 1996). Výrazněji se projevují při synergickém působení více abiotockých činitelů, tudíž v interiérech nebývá tento problém příliš častý. Pokud nejsou dodrženy zásady konstrukční ochrany, hrozí vznik vlhkostních napětí, v jejichž důsledku se mohou objevit trhliny a tím riziko snížení únosnosti (Reinprecht a Štefko, 2000). Jestliže se jedná o chemickou korozi, je velké nebezpečí ve skrytém oslabení, které se může vyskytovat v navenek neporušeném prvku. Mokré dřevo (w > 30 %) poškozené chemickou korozí, požárem nebo hnilobou, ztrácí svoji pevnost výrazněji než dřevo suché. Příčinou je oslabení van der Walsových sil mezi celulózou a ostatními stavebními komponenty dřeva (Reinprecht a Štefko, 2000).

3.7

Průzkum dřevěných krovů Průzkum dřevěných konstrukcí slouží k určení aktuálního stavu objektu

a identifikování poruch. Provádí se z důvodů preventivní prohlídky, havarijního stavu, objevení biotického napadení, změny účelu využití objektu. Na základě zjištěných poruch se rozhoduje o dalším postupu sanačních opatření. Při zjišťování poruch dřevěných krovů je žádoucí postupovat podle doporučených metodik a používat vhodné průzkumné metody.

27

3.7.1

Smyslové metody Zrakové (vizuální) metody umožňují zjistit: - poškození dřeva dřevokaznými houbami - napadení dřeva dřevozbarvujícími houbami a plísněmi - poškození dřeva dřevokazným hmyzem - povrchové poškození dřeva povětrnostními vlivy - poškození dřeva požárem - trhliny ve dřevu - deformace dřevěných prvků nebo konstrukčních spojů - zjevnější zvýšení vlhkosti dřeva Čichové metody umožňují zjistit: - přítomnost hub a plísní (speciálně cvičení psi Rothounds) - následky požáru - zvýšenou vlhkost v objektu Hmatové metody umožňují zjistit: - povrchové poškození dřeva - vyšší stupeň poškození dřeva, obvykle na základě změny jeho tvrdosti nebo integrity - zjevnější zvýšení vlhkosti dřeva Sluchové metody umožňují zjistit: - přítomnost larev a imag dřevokazného hmyzu - poruchy v dřevěném prvku na základě jeho odezvy na poklep - poruchy v konstrukci na základě různých zvukových anomálií v době dynamického namáhání větrem nebo jinými vlivy

28

3.7.2

Přístrojové metody

• Vlhkoměry – (kapacitní, odporové) ke stanovení vlhkosti dřeva. • Endoskopy – pro zjišťování kvality dřeva v těžko přístupných místech • Mikroskopy – (světelné, polarizační, elektonopické) pomocí nich lze určit přítomnost hyf a výtrusů hub, vajíček, larev, kukel a dospělců hmyzu. • Fyzikálně-chemické přístroje (IČ – spektometry, ESR – elektronová spinová rezonance, NMR – nukleární magnetická rezonance, hmotnostní spektografy, chromatografy aj.) na zjišťování změn v chemické struktuře dřeva. Z hlediska nákladů se využívají zejména pro vědecké účely. • Počítačová tomografie, gama – zářiče nebo rentgeny na prostorové znázornění vnitřních poškození dřevěných prvků. • Přístroje na určení elektrofyzikálních vlastností dřeva na základě změněné vodivosti nebo permitivity dřeva poškozeného hnilobou, požerky, trhlinami. • Přístroje pro destruktivní nebo semidestruktivní určení poklesu pevnosti, tuhosti nebo tvrdosti dřeva: - stanovení mechanických vlastností dřeva na odebraných vzorcích ve zkušební laboratoři,

- „in situ“ stanovení ohybových vlastností mikrovzorků pomocí Fractometru, - „in situ“ stanovení zmenšeného odporu dřeva vůči vniku tenkého vrtáku o průměru 3mm pomocí Rezistografu, - „in situ“ stanovení tvrdosti dřeva modifikovaným Baumannovým kladívkem s pružinou a ocelovou kuličkou průměru 20 mm. •

Přístroje na nedestruktivní určení poklesu tuhosti dřevěných prvků: - z útlumu rychlosti šíření impulsivních bln (impulsivní kladívko Arbosonic) - na základě útlumu rychlosti šíření ultrazvukových vln (Sylvatest) - na základě první vlastní frekvence dřevěného prvku (Akustomat).

•

Tenzometry

(mechanické,

elektrické)

k

posunů nebo trhlin (Reinprecht,Štefko 2000).

29

přesnému

určení

průhybů,

3.8

Měřění rychlosti šíření zvuku K měření byl použit přístroj Arbosonic, který pracuje na principu měření

rychlosti ultrazvuku procházejícím materiálem. Vysílač generuje impulsivní vlny o frekvenci 75 kHz na jedné straně prvku, detektor vlny snímá na straně druhé. Rychlost šíření zvuku závisí na druhu dřeviny, tuhosti a na orientaci vysílaných vln k letokruhům. Nejrychleji se zvuk šíří podél vláken, v radiálním a tangenciálním směru je rychlost nižší a to v poměru c║ : c┴r : c ┴t = 15 : 5 : 3 . Průměrná rychlost šíření zvuku ve dřevě vybraných dřevin je uvedena v Tabulka 1. Z doby průchodu elastické deformace a vzdálenosti sond, čili tloušťky materiálu, lze výpočtem stanovit rychlost šíření zvuku ze vztahu: Kde:

c=

d t

c – rychlost šíření zvuku ( m.s-1) d – průměr prvku nebo vzdálenost mezi měřenými místy (m) t – čas šíření zvuku z jednoho místa do druhého (µs)

Tabulka 1 : Průměrná rychlost zvuku rovnoběžně a kolmo na vlákna ve dřevě některých dřevin, při w=12%. (Kollmann a Coté, 1968)

Druh dřeva

Průměrná objemová hmotnost

Průměrné hodnoty modulu pružnosti E

Průměrná rychlost C

Poměr zvuku

[kg/m3]

[Mpa]

[m.s-1]

[c║ a c┴]

SM

470

11 000

550

4 790

1 072

1,47

BO

520

12 000

460

4 760

932

5,11

JD

460

11 000

490

4 890

1 033

4,73

JV

630

9 400

915

3 826

1 194

3,21

BK

730

16 000

1 500

4 638

1 420

3,27

DB

690

13 000

1 000

4 304

1 193

3,61

30

4.

Materiál a metodika

4.1

Historie farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně Město Hlučín leží na úpatí Hlučínské pahorkatiny na spojnici Ostravy a Opavy.

Město bylo založeno kolem roku 1256. První zmínka o farním kostele (Obrázek 17) je z roku 1378. Tehdy opavská knížata Václav a Přemek povolili bratrům Petrovi a Kunešovi z Varty, majitelům dvora při městě Hlučíně, aby darovali 6 kop grošů na postavení nového bočního oltáře "corpotis Christi". Současně žádali olomouckého biskupa Jana ze Středy, aby tuto fundaci potvrdil. Listina byla zapsána 16. srpna 1378. Mezi léty 1522 a 1533 dochází k další přístavbě a to kaple sv. Michaela dnes "Boží hrob" a na protější straně kaple Panny Marie Egyptské - dnes boční vchod. V roce 1597 se zřítila kostelní věž a poškodila hlavní loď a kapli sv. Tří králů. V roce 1608 byla chrámová loď zaklenuta a celý gotický kostel byl upraven v barokním slohu. K úpravám došlo také v kapli sv. Tří králů ( dnes kaple sv. Andělů ), která byla rozšířena do dnešní velikosti. V roce 1508 dochází k přístavbě kostela a to kaple sv. Anny. Její klenutí má bohatý hvězdicovitý vzorec a renesanční štuková žebra. Touto přístavbou dostal půdorys kostela tvar kříže. Vyplývá z toho, že na protější straně musela být již dříve přistavěna kaple sv. Tří králů - dnes kaple sv. Andělů, která má barokní klenbu jako chrámová loď. V lunetách klenutí chrámové lodi jsou kulatá okna,která jsou symetrická s opěrnými pilíři z venkovní strany. Znamená to, že jsou ze starší doby. V roce 1616 nově opravený kostel vyhořel. V roce 1618 o sv. Františku byl kostel znovu zaklenut válenou klenbou ve stylu raného baroka a vnitřek kostela byl znovu obnoven. V roce 1645, v období 30-ti leté války, zapálili kostel Švédové, ale shořely jen krovy. V roce 1649 udeřil do kostelní věže, která byla po požáru z roku 1645 čerstvě dokončena, blesk a opět ji poškodil. Od tohoto roku

nevíme,

zda

věž

kostela

i

nadále

existovala.

S největší pravděpodobností však, kvůli umístění zvonů, byla nahrazena jen malou věžičkou nad střechou kostela. Až v roce 1791 byla opět přistavěna u zadních dveří čtyřhranná věž, která je vysoká 148 stop, tj. 46,7 m. V těchto místech, tzn. v průčelí kostela bylo dříve velké kulaté okno. K dalším drobným úpravám došlo v období mezi rokem 1872 a 1887, kdy byla vsazena nová malovaná okna v hlavní chrámové lodi. V roce 1905 došlo k přestavbě a úpravě presbytáře, kde byla taktéž vsazena nová

31

barevná okna, darovaná věřícími zdejší farnosti. V roce 1922 došlo k probourání zdiva mezi hlavní lodí a kaplí sv. Andělů, a tak vznikl druhý oblouk, který přispěl k prosvětlení kostela. Ve stejném roce byl zvětšen chor. Vzácné zvony, které v minulosti tento kostel měl, byly odebrány v období I. a II. světové války. Dnešní zvony pocházejí až z roku 1943. Nejsou sice bronzové, ale mají dobrý zvuk. Původní střešní krytina byla břidlice a zřejmě v důsledku jejího porušení začalo do prostoru krovu zatékat. Nyní se na střeše nachází eternit.

4.2

Popis stavby

Obrázek 16: Půdorysné schéma objektu (Hubáček, 2008)

Jedná se o zděnou omítanou jednolodní stavbu s hranolovou věží před západním průčelím a obdélnou nižší kaplí na jižním boku. Dále je kaple podkovového půdorysu (Obrázek 16) na severním boku. Vedle ní je situována malá předsíň a schodiště na kruchtu. Presbytář polygonální s opěrnými pilíři, při jeho jižním boku se nachází sakristie. Věž je architektonicky členěna lesénovými trámci a průběžnou hlavní římsou. Okna mají šambrány a podokení římsy. Helmice zvonovitého mansardového tvaru. Ke věži přiléhají volutová křídla západního štítu lodi. Mezi hranolovými opěráky lodi jsou dvě pořadí oken, dolní lomená, horní okrouhlá. Okna presbytéria mají kružby, které jsou děleny oblými pruty se soklíky na dvě osy a nahoře je vložen prázdný kruh. 32

Jižní boční kaple má lomená okna. V podvěží křížová klenba s vytaženými hranami. Loď je klenuta valně se čtyřmi páry lunet. Pod horními okrouhlými okny jsou protáhlá kladí, která se zalamují nad dvojicemi kanelovaných polopilířků. V západní části je kruchta se třemi oblouky na osmibokých sloupcích, podklenutá třemi poli křížové hřebínkové klenby. Poprsnice je vysunuta silně do prostoru lodi, střední část segmentově vypjata, členěna vpadlinami. Na jižním boku je kaple, zevnitř polygonální s pěti lunetami po obvodu klenby. Obdélná jižní kaple se otvírá do lodi dvěma půlkruhovitými arkádami, klenuta valně se dvěma páry lunet. Na severním boku se nachází předsíň s paprskovitou hřebínkovou klenbou. Kaple je zevnitř polygonální s hvězdicovitým obrazcem štukových žeber, spočívajících na toskánských čabrakových konzolách. Presbyterium je s lodí spojeno půlkruhově, zakončeno triumfálním obloukem, sklenuto dvěma hvězdicovitými klenbami a paprsky, v závěru spadajícími na válcové přípory. Stěny presbytáře pod okny členěny slepými lomenými arkádami na válcovitých tříčtvrtěsloupcích. Sakristie ja klenuta klášterní klenbou s hřebínkovými lunetami, nad ní se nachází oratoř. Výmalba je novější – ze 20.stol.

Obrázek 17: Pohled na kostel z jižní strany

33

4.3

Identifikace druhu dřeva Vzhledem k tomu, že pro dendrochronologické datování je nezbytné znát druh

dřeva,

byla

provedena

identifikace

druhů

dřeva

podle

makroskopických

a mikroskopických znaků. Identifikace druhu dřeva podle mikroskopických znaků byla provedena v následujících krocích: a) ze vzorků, odebraných k dendrochronologické analýze, byly pomocí žiletky zhotoveny dva mikroskopické řezy – příčný a tangenciální, b) z připravených mikroskopických řezů byly vyrobeny dočasné mikroskopické preparáty. Jako montovací médium byla použita destilovaná voda, c) mikroskopické preparáty byly zkoumány pod světelným mikroskopem, d) identifikace preparátů byla provedena na základě mikroskopických znaků.

4.4

Dendrochronologické datování

4.4.1

Odběr vzorků Základním předpokladem dendrochronologického datování vzorku je správný

odběr vzorků. Vzorky byly odebírány Preslerovým přírůstovým nebozezem (Obrázek 18) ve směru kolmém na osu prvku za účelem získání dobře čitelného

Obrázek 18: Preslerův přírůstový nebozez příčného řezu, který je důležitý pro kvalitní měření šířky letokruhů. Pomocí kovové lžičky, která je součástí nebozezu, byly vzorky o průměru 5 mm vyjmuty a vloženy do speciální transportní složky. Do předem připraveného formuláře byly zapsány důležité informace: číslo vzorku a zda vývrt obsahoval podkorní letokruh. Dále rozměry a umístění prvku v konstrukci, ze kterého byl vzorek odebírán. 34

4.4.2

Příprava vzorků Vývrty byly nalepeny do předem připravených dřevěných lišt s drážkou,

která odpovídala průměru vzorku. Tím byly vzorky zajištěny před mechanickým poškozením, které bylo, vzhledem k malému průměru vývrtu, snadno možné. Aby jednotlivé hranice letokruhů byly dobře zřetelné, každý vzorek byl zbroušen jemným brusným papírem.

4.4.3

Měření vzorků K měření bylo použito speciální zařízení, skládající se z měřícího stolu,

který

byl

vybaven

zaznamenávajícím

posuvným

interval

šroubovým

posunu

desky

mechanismem stolu

a

tím

a i

impulsmetrem,

šířku

letokruhu.

Připravené vzorky byly měřeny vždy od středu (od nejstaršího letokruhu) směrem k obvodu a vždy kolmo na následující letokruh. Pomocí šroubového mechanismu se vzorek posouval vždy o jeden letokruh a každý roční přírůstek byl potvrzen kliknutím tlačítka (myši). Šířky letokruhů byly okamžitě v patřičném formátu zapisovány do počítače, vybaveného speciálním programem PAST 32. Po doměření a uložení dat si bylo možné prohlédnout letokruhovou sekvenci ve tvaru křivky a opravit případné chyby v měření (Rybníček 2004). Roční přírůstky dřeva byly měřeny s přesností na 0,01 mm. Před počátkem měření a také po jeho ukončení byly o každém vzorku do počítače zapsány důležité údaje. Byly jimi číslo vzorku, laboratorní kód, lokalita z níž byl vzorek odebrán, počet naměřených letokruhů, počet nezměřených letokruhů s označením typu ukončení vzorku, počet bělových letokruhů (pouze u dubu), případně další poznámky důležité k přesnému odatování.

4.4.4

Datování vzorků Dendrochronologie rozlišuje dva základní způsoby datování, a sice absolutní

a relativní (plovoucí). Přiřazujeme-li vzorku dřeva přesný rok, kdy byl příslušný strom pokácen, na základě synchronizace se standardní chronologií, jedná se o absolutní datování. Relativní datování používáme v případě, že z nějakého důvodu není možné soubor dřev absolutně datovat (např. pro dané období nebo dřevinu není dostupná absolutně datovaná standardní chronologie) (Kaennel a Sweingruber 1995).

35

Při zpracování souboru dřev bylo prvním krokem po změření vzájemné srovnání jednotlivých naměřených křivek. Z dobře synchronizovatelných křivek byla vytvořena tzv. křivka průměrná, která zvýraznila společné extrémy související s klimatickými změnami

a

potlačila

všechny

ostatní

oscilace

způsobené

jinými

vlivy

(Cook a Kairiukstis; 1990). Poté byla průměrná křivka porovnávána se zvoleným dendrochronologickým standardem pro danou dřevinu. Jednalo se o tzv. křížové datování, což je nalezení synchronní polohy letokruhové řady X s nedatovanými letokruhy s jinou letokruhovou řadou Y s letokruhy datovanými (např. standardní chronologií). Obě řady byly vzájemně srovnávány ve všech možných vzájemných polohách. Existovala-li poloha vzájemně synchronní, projevilo se to dostatečně vysokou podobností v úseku, jímž se vzorky překrývaly (Vinař et al. 2005). Následně byla průměrná křivka přikládána ke standardu a hledaly se nejvyšší hodnoty statistických parametrů. Míra podobnosti mezi průměrnou křivkou a standardní chronologií byla posuzována pomocí korelačního koeficientu a tzv. koeficientu souběžnosti. Tyto výpočty sloužily k usnadnění optického srovnání obou křivek, jež bylo pro konečné datování rozhodující. Pokud měla některá ze stanovených pozic na standardu dostatečnou statistickou hodnotu, musely se také při optickém srovnání obě křivky setkávat ve většině výrazných minim a maxim.

4.4.5 •

Statistické výpočty využívané v programu PAST 32 Souběžnost Tato hodnota představuje procento směrové shody křivky vzorku a standardu

v překrývající se části obou křivek. Souběžnost se vypočítává následujícím způsobem: 1. Standardu i vzorku jsou přiřazovány hodnoty po jednoletých intervalech. Možné hodnoty jsou –1 pro klesající trend křivky, 0 pro stagnující a +1 pro roky s rostoucím trendem. 2. Druhým krokem je porovnání digitalizovaných hodnot překrývající se části standardu a vzorku a sečtení jednoletých intervalů se souhlasným trendem křivek. 3. Počet souhlasných let ku počtu všech překrývajících se roků udává hodnotu souběžnosti (0 až 100 %).

36

Obecně by neměla být souběžnost nižší než 55%. Tento test poskytuje rychlou informaci o tom, zda má hodnota souběžnosti (v intervalu překrytí křivek) statistický význam či nikoli. •

T-Test T-Test je založen na porovnání vzorku a standardu (v překrývajících se částech

křivek) jako dvou datových řad. Míra podobnosti je spočítána pomocí korelace a její statistická významnost hodnocena pomocí t-testu. Původní

data

jsou

před

vlastním

provedením

statistického

výpočtu

transformována. Transformace je nutná pro splnění statistických podmínek, které použití t-testu vyžaduje (normalita rozdělení, odstranění autokorelace). Transformované a indexované datové řady standardu a vzorku jsou použity pro výpočet korelačního koeficientu (Drápela a Zach, 2000). •

Překrytí vzorku se standardem Důležitou hodnotou je délka překrytí datované křivky se standardní chronologií.

Čím je delší překrytí křivek, tím je větší spolehlivost datování (Grissino a Mayer, 2001).

4.5

Průzkum krovu

4.5.1

Smyslové metody Smyslové metody byly využity k průzkumu poruch (např. zatékání dešťové

vody) a druhu poškození jako jsou hniloba, výletové otvory, požerky, trhliny. Na základě zjištěných skutečností, byly vytipovány místa pro podrobnější průzkum přístrojovými metodami.

4.5.2

Přístrojové metody Detailní průzkum kvality dřeva vytipovaných prvků byl proveden za použití

přístrojových nedestruktivních metod. Pro zjištění vlhkosti byl použit vlhkoměr Wagner Electronic product a pro zjištění míry napadení Arborsonic.

37

4.5.2.1 Měření rychlosti šíření zvuku Pro měření byly vybrány staticky důležité prvky – krokve, vaznice a vazné trámy. Dále byly měřeny námětky z důvodu rozsáhlého poškození. Měření probíhalo v příčných směrech.

4.5.2.2 Měření vlhkosti Pro určení vlhkosti prvků v konstrukci krovu byl použit přístroj Wagner Electronic Product 160 1-3. Tento dielektrický vlhkoměr, je založen na nepřímé metodě. Principem je rozdílnost dielektrika kondenzátoru v závislosti na měnícím se obsahu vlhkosti dřeva. Měření

spočívá

v

přiložení

přístroje

dotykovou

plochou

Naměřené hodnoty bylo třeba přepočítat pro danou dřevinu dle Tabulka 2.

Tabulka 2: Hodnoty k převedení vlhkosti pro jednotlivé dřeviny Dřevina

Stupnice Stupnice 10% 20%

BO lesní

1

+0,5

VJ

+3

+3

MD

+0

+1

SM/JD

+2,5

+2,5

AK

-5

-7

BK

-3

-5

DB

-3

-4

HB

-4

-6

JS

-2,5

-4

JV klen

-1,5

-2,5

JL

+0

-1

LP

1,5

+1

OL

+1

+1

TP

+3

+3

38

na

prvek.

5.

VÝSLEDKY

5.1

Konstrukčně typologický rozbor Konstrukce zastřešení hlavní lodi je provedena krovem hambalkové soustavy.

Jde o pokročilý renesanční typ krovu s rozvinutým podélným vázáním se dvěma středovými stojatými stolicemi nad sebou a dvěma laterálními (postranními) stojatými stolicemi. Vnitřní šířka zastřešovaného prostoru je 13,5 m. Sklon střešních rovin je dán úhlem 52°. Krov nad hlavní lodí je tvořen pětadvaceti příčnými vazbami o rozestupu 0,94 m. Krokve jsou ve třech úrovních rozepřeny hambalky, ve spodní části pak byly podepřeny patními vzpěrami (Obrázek 19), které po stranách tvořily řady tzv. ,,pacholíků“. Později byly na obou stranách všechny patní vzpěry krokví odstraněny a nahrazeny šikmými stolicemi, které jsou tvořeny sloupky, vaznicí a pásky. Všechny vazby měly původně krokve začepované do vazných trámů a opatřené námětky, které sahají do vzdálenosti 3,5 m od římsy. Jelikož při jedné z oprav byl odstraněn každý druhý vazný trám, končí dnes polovina krokví osedlána na dodatečně vloženém prahu, umístěném v místě spojení krokve a původních vazných

Obrázek 19: Dlab pro jednostranné rybinovité přeplátování

Obrázek 20: Zápora spodního středového sloupku, dlouhá zápora laterálních sloupků

39

trámů. Tímto je určena podoba mezilehlých příčných vazeb, které jsou pravidelně tři za sebou. Každá čtvrtá vazba je plná, zmnožená o sloupky podélných stolic a o příčné rozpěry sloupků, umístěných ve spodní úrovni. Dále je zmnožená o zápory v patě spodního středového sloupku a velké ondřejské kříže vycházející z vazného trámu, protínající záporu a o rozpěru sloupků, boční a vrchní středový sloupek, spodní a prostřední hambalek, ukončené v krokvi mezi prostředním a vrchním hambalkem. Laterální sloupky mají dlouhé vnitřní zápory, které přetínají spodní část velkého ondřejského kříže a zápory spodního středového sloupku (Obrázek 20). Nejvýše umístěným, ztužujícím prvkem, jsou krátké klasové vzpěry krokví opřené o sloupek vrchní středové stolice. Podélné vázání centrální rámové stolice je tvořeno vaznicemi probíhajícími pod středy hambalků. Spodní prahová vaznice spočívá na vazných trámech a je do nich zakampována. Zavětrování je provedeno dlouhými diagonálními vzpěrami, tvořícími v polích mezi sloupky středových stolic ondřejské kříže (Obrázek 21). Malé ondřejské kříže jsou také mezi prostřední a vrchní vaznicí centrální podélné vazby (Obrázek 22). Laterální stojaté stolice se skládají ze sloupků, z vaznic, podpírajících konce hambalků a z prahových vaznic. Zavětrování laterální stojaté stolice je opět provedené pomocí ondřejských křížů, jejichž křížení je přesně v místě sloupku (Obrázek 24).

Obrázek 21: Ondřejské kříže v polích mezi sloupky středových stolic

Obrázek 22: Malé ondřejské kříže mezi prostřední a vrchní vaznicí centrální podélné vazby

40

Nejužívanějším tesařským spojem, je v souladu s dobovými zvyklostmi, jednostranné rybinovité přeplátování, zajištěné dřevěným hřebem. Tímto způsobem jsou do vazby zaneseny hambalky a veškeré vzpěry. Kolmé střední čepy nalezneme ve spojení sloupků a vaznic, šikmé čepování je užito na spojení krokví a vazných trámů. Vazné trámy jsou kampovány na pozednice. Kampování je použito ještě u spoje centrální patní vaznice s vaznými trámy. Tesařské montážní značení je provedeno záseky v podobě římských číslic a trojúhelníčků (Obrázek 23).

Obrázek 24: Zavětrování laterální stojaté stolice pomocí ondřejských křížů

Obrázek 23: Trojúhelníčková tesařská značka

Popsané prvky jsou vyobrazeny na (Obrázek 25) a dále zakresleny na výkresech přiložených v příloze bakalářské práce.

41

Obrázek 25 : Názvosloví u prvků plné vazby

5.2

Identifikace druhu dřeva Vzorky k mikroskopické identifikaci druhu dřeva byly odebrány ze vzorků

určených k dendrochronologickému datování. Z 15 zkoumaných preparátů byly identifikovány 4 smrkové a 11 jedlových. Smrk Přechod mezi jarním a letním dřevem je u smrku pozvolný. Podélný dřevní parenchym

se

vyskytuje

jen

velmi

ojediněle

nebo

zcela

chybí.

Počet parenchymatických buněk na výšku dřeňového paprsku obvykle bývá 10 - 15, zřídka pak 25. Hlavním diagnostickým znakem při identifikaci smrku byly pryskyřičné kanálky

s

menšími

tlustostěnnými

epitelovými

buňkami

které bylo možno pozorovat na příčném a tangenciálním řezu.

42

(Obrázek

26),

Jedle Přechod mezi jarním a letním dřevem je pozvolný až středně ostrý, pryskyřičné kanálky chybí (Obrázek 27). Výskyt podélného dřevního parenchymu je nepatrný. Počet parenchymatických buněk na výšku dřeňového paprsku bývá o něco vyšší než u smrku - 15 - 25, ojediněle až 40.

Obrázek 27 : Tangenciální řez jedle

Obrázek 26 : Tangenciální řez smrku

Dub K identifikaci dubového dřeva, které nebylo součástí stávají krovové konstrukce, ale konstrukce předešlé, postačila identifikace na makroskopické úrovni.

5.3

Dendrochronologické datování Synchronizací průměrmé letokruhové křivky se standardní chronologií pro jedli

(Tabulka 3, Obrázek 28) vyšly hodnoty t-testů (6,61 a 7,09) při souběžnosti 68 % a překrytí 75 letokruhy. Hodnoty t-testů jsou vyšší než kritická hodnota Studentova t - rozdělení při 0,1 % hladině významnosti a překrytí 75 letokruhy, která je 3,46. Naměřené hodnoty t-testů jsou vyšší než 3,46, což svědčí o vysoké spolehlivosti datování. Tabulka 3 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro jedli Porovnání křivek

T-test (Baillie & Plicher)

T-test (Holstein)

Souběžnost [%]

Překrytí křivek [letokruhy]

Datování [rok]

Jedle ČR x Hlučín průměr

6,61

7,09

68

75

1703

43

Měřené vzorky č. 2, 3, 12 a 16 ovšem neobsahovaly podkorní letokruh, proto lze pouze označit rok, po kterém byly stromy, použity na stavbu objektu, pokáceny. Průměrně byl stanoven na rok 1703 (Tabulka 3). Konkrétní hodnoty vzorků jsou patrné z(Tabulka 4). Tabulka 4 : Datování jednotlivých vzorků laboratorní číslo kód vzorku

dřevina

délka

začátek

konec

datování

S3139

18

jedle

41+12 wwk

1657

1697

1709/1710

S2824

2

jedle

31+14 ak

1644

1688

po roce 1702

S2821

3

jedle

76+1 ak

1629

1704

po roce 1705

S2820

16

smrk

41+7 ak

1663

1703

po roce 1710

S2819

14

jedle

61+2 wwk

1648

1708

1710/1711

S2817

12

jedle

59+7 ak

1642

1700

po roce 1707

Jedle - ČR

1701

1697

1693

1689

1685

1681

1677

1673

1669

1665

1661

1657

1653

1649

1645

1641

1637

1633

4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

1629

Šířka letokruhů [ mm ]

Hlučín - průměr

Pozice křivek [ rok ]

Obrázek 28 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro jedli

Obrázek 28 znázorňuje průběh synchronizace průměrné letokruhové křivky pro krov farního kostela v Hlučíně, sestavené z naměřených letokruhových křivek odebraných vývrtů s národní standardní letokruhovou chronologií Jedle ČR. Správnost datování potvrzuje také optická shoda standardní chronologie s průměrnou letokruhovou křivkou ve většině extrémních hodnot.

44

Z Tabulka 5 je patrné, z které části krovu byly konkrétní vzorky odebrány. Ze 24 odebraných vývrtů jehličnatého dřeva bylo možné použít pouze 6 vzorků. Zbylé vzorky nebylo možné datovat. Příčinou byly chybějící podkorní letokruhy, poškození vzorků při manipulaci a nedostatečný počet měřitelných letokruhů. Dále tabulka znázorňuje způsob opracování a příčné rozměry prvku, ze kterých byly vývrty odebrány. Jsou zde uvedeny i konkrétní roky datování jednotlivých vzorků.

Tabulka 5 : Lokace jednotlivých vzorků č.vz. dřev. oracov. příč. rozm. [cm]

popis prvku

lokalizace

datování

18

jedle

tesání

18 X 25

vaznice šikmé stolice

8.-9. vazba

1709/1710

2

jedle

tesání

25

práh krokve 17. vazby

17. vazba

po roce 1702

3

jedle

tesání

23 X 28

vazný trám 5. vazby

5. vazba

po roce 1705

16

smrk tesání

16 X 20

ondřejský kříž podél. 13.-14. vazba po roce 1710 hřeben. vázání

14

jedle

tesání

16 X 22

vzpěra bočního podél. 14.-15. vazba vázání -sever

12

jedle

tesání

22 X 30

X

28

střední sloupek plné vazby

13. vazba

1710/1711 po roce 1707

Dále bylo provedeno dendrochronologické datování dubových trámů. Vzorky byly odebrány v podobě vývrtů a kotoučů. Odatovat se podařilo pouze jeden vývrt a to po roce 1581 (Obrázek 29) Tabulka 6 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro dub Porovnání křivek

T-test (Baillie & Plicher)

T-test (Holstein)

Souběžnost [%]

Překrytí křivek [letokruhy]

Datování [rok]

Dub ČR x Hlučín - dub

5,2

5,29

67

48

1569

45

Dub ČR

4 3,5 3 2,5 2 1,5

1567

1564

1561

1558

1555

1552

1549

1546

1543

1540

1537

1534

1531

1528

1525

1 0,5 0 1522

Šířka letookruhů [mm]

Hlučín - dub

Pozice křivek [rok]

Obrázek 29 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro dub

Synchronizací letokruhové křivky, vytvořené naměřením dubového vzorku, se standardní chronologií pro Dub ČR (Tabulka 7, Obrázek 29), vyšly hodnoty t-testů 5,2

a 5,29 při souběžnosti 67 % a překrytí 48 letokruhy. Hodnoty t-testů jsou vyšší

než kritická hodnota Studentova t-rozdělení při 0,1 % hladině významnosti a překrytí 48 letokruhy, která je stanovena 3,551. Hodnoty t-testů mají vyšší hodnotu než 3,551, což svědčí o spolehlivosti datování. Datování potvrzuje také optická shoda standardní chronologie s průměrnou letokruhovou křivkou ve většině extrémních hodnot.

Tabulka 7 : Datování dubového vzorku laboratorní číslo kód vzorku S3212

29

dřevina

délka

začátek

konec

datování

dub

48 +12 ak

1522

1569

po roce 1581

Tabulka 8 : Lokace dubového vzorku č.vz. dřev. oracov. příč. rozm. [cm] 29

dub

tesání

14 X 19

popis prvku

lokalizace

datování

vazný trám předešlé konstrukce

25. vazba

po roce 1581

46

5.4

Smyslové metody

Při vizuálním posouzení krovu hlavní lodi, bylo zjištěno poškození působené dřevokazými škůdci biotického původu. Podle požerků a výletových otvorů byla identifikována čeleď hmyzu: Cerambycidae - Tesaříkovití a Anobiidae - Červotočovití. Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny larvy ani dospělci, nebylo tedy možno specifikovat konkrétní druh. Jelikož je však Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)) nejčastějším a nejrozšířenějším zástupcem čeledi, dá se předpokládat, že se jedná o tento druh. Z čeledi Anobiidae je to pak zřejmě u nás nejrozšířenější Červotoč kostkovaný (Anobium punctatum (Deg.)). Tesaříkem byly v konstrukci napadeny (viz. Tabulka 9) námětky, krokve a severní práh krokve (Obrázek 32). Dále byla v objektu krovu identifikována dřevokazná houba hnědého tlení. Bylo zjištěno, že všechna zhlaví vazných trámů jsou v důsledku vysokého stupně napadení touto hnilobou vyměněna za nová. Zhlaví byla zhotovena ze zdravých částí vazných trámů, které byly při této opravě odstraněny (Viz. kapitola 5.1) a protézovaná příložkami k částem vazních tramů, které byly v konstrukci ponechány. S příložkami jsou spojeny pomocí kovových závitových svorníků. Vazné trámy jsou tímto způsobem také spojeny s podpěrnou konstrukcí. Nejvíce je takto stále napaden vazný trám 19. vazby v místě podpěrné konstrukce na jižní straně, kde se i přes výměnu hniloba opět rozšířila. V místě poškození je trám protézován (Obrázek 31) a spojen s podpěrnou konstrukcí (Obrázek ). Hnilobou bylo poškozeno i velké množství krokví, jejichž napadené patní části byly odstraněny a nahrazeny novými. Jako spoj zde bylo použito rovné přeplátování. Stále je hnilobou napadena krokev 7. vazby severní strany. Při vizuální prohlídce krovu byl objeven nápis letopočtu 1711 (Obrázek 33). V prostoru krovu bylo nalezeno 6 dubových trámů, které neměly v současné vazbě žádnou konstrukční funkci. Jedná se zřejmě o zbytky předešlého krovu.

47

Obrázek 30 : Ve spodní části obrázku dubové trámy z předešlé konstrukce krovu

Obrázek 31: Hnědá hniloba 19. vazného trámu na jižní straně

Obrázek 32 : Poškození severního prahu

Obrázek 33 : Letopočet 1711 na prvku

krokve Tesaříkem

konstrukce 48

5.5

Přístrojové metody

5.5.1

Stanovení rychlosti šíření zvuku Pro zjištění míry poškození prvků byl použit nedestruktivní přístroj Arborsonic

Decay Detector. Pro měření byly vybrány prvky poškozené dřevokazným hmyzem a houbami a staticky důležité prvky. Naměřené hodnoty prvků příčných vazeb jsou uvedeny v Tabulka 9 a podélných vazeb v Tabulka 10, které obsahují rychlost šíření ultrazvuku, dobu průchodu ultrazvukových vln, příčné rozměry prvků. U námětků je uveden pouze jeden rozměr a to jejich průměr, jelikož jsou zhotoveny z kuláčů. Tabulka 9: Naměřené hodnoty rychlosti šíření zvuku, vlhkosti, rozsah poškození příčných prvků číslo vazby

prvek

rozměr čas rychlost rozměr čas rychlost vlhkost poškození stupeň (cm) (μs) (m.s-1) (cm) (μs) (m.s-1) (%)

krokev S

19

109

1743

18

111

1621

11,5

T

2

krokev J

16

153

1045

16

715

223

10,5

T

1

2

krokev J

22

200

1100

16

107

1495

11,5

T

1

3

krokev J námětek J

17

103

1650

14 14

87 171

1609 818

11,5 10,5

T T

1 2

4

námětek S

15

86

1260

12,5

Č+T

3

1

krokev S námětek S námětek S námětek J

17

138

1231

15 15 12 18

110 95 102 121

1363 1578 1176 1487

12,5 12,5 11,5 10,5

H T T T

1 2 1 2

12

krokev S

17

999

170

16

999

160

12,5

T

3

13

spodní středový sloupek

30

202

1485

22

171

1286

Č

2

13

sloupek laterální stolice

24

149

1610

15

98

1530

Č

1

18

námětek J

16

96

1660

10,5

T

1

19

námětek J krokev J

17 15

145 94

1172 1595

10,5 11,5

T T

2 1

20

námětek J

16

113

1415

11,5

T

2

21

námětek S

14

91

1538

12,5

T

2

22

námětek J

16

94

1702

10,5

T

1

23

námětek S

14

107

1308

11,5

T

2

24

námětek S

12

63

1904

11,5

T

1

26

námětek J

17

141

1205

10,5

T

2

7 9

15

88

1704

49

Vysvětlivky: Druh biologického napadení (poš.):

Stupeň poškození (st.):

T – tesařík

1 – slabě poškozený prvek

Č – červotoč

2 – středně poškozený prvek

T + Č – tesařík a červotoč

3 – silně poškozený prvek

H – hniloba

4 – totální destrukce

Tabulka 10 : Naměřené hodnoty rychlosti šíření zvuku, stupeň vlhkosti a zjištěný rozsah poškození podélných prvků číslo vazby 8–9 9–10 10–11 11–12 12–13 14–15

5.5.2

prvek práh spodního středového sloupku práh krokve S práh krokve S práh krokve S práh krokve S práh spodního středového sloupku

rozměr čas (cm) (μs)

rychlost rozměr čas rychlost vlhkost poš. (m.s-1) (cm) (μs) (m.s-1) (%)

st.

27

180

1500

24

165

1454

10,5

Č

1

15,5

999

15,51

15

167

898

11,5

T

3

16

374

427

14

352

397

11,5

T

3

16

138

1159

15

291

519

11,5

T

3

16

141

1134

15

169

887

11,5

T

3

25

199

1256

18

151

1192

10,5

Č

1

Stanovení vlhkosti Vlhkost dřeva byla měřena s cílem zjistit, zda jsou v objektu vhodné podmínky

pro výskyt biotických škůdců. V konstrukci krovu hlavní lodi nepřesáhly naměřené hodnoty více jak 12,5 %. Tato hodnota by měla vyloučit aktivitu biotických činitelů. Naměřené hodnoty vlhkosti jsou uvedeny v Tabulka 9 a Tabulka 10. Vlhkost naměřená na bednění nepřesáhla 12,5 %.

50

6.

DISKUSE

Konstrukce zastřešení hlavní lodi farního kostela sv. Jana Křtitele v Hlučíně je provedena krovem hambalkové soustavy. Jde o pokročilý renesanční typ krovu s rozvinutým podélným vázáním se dvěma středovými stojatými stolicemi nad sebou a dvěma laterálními stojatými stolicemi. Krov nad hlavní lodí je tvořen pětadvaceti příčnými vazbami, o rozestupu 0,94 m. Jelikož při jedné z oprav byl odstraněn každý druhý vazný trám, zřejmě kvůli pokročilému stádiu hniloby, končí dnes polovina krokví osedlána na dodatečně vloženém prahu, umístěném v místě spojení krokve a původních vazných trámů. V konstrukci krovu je nejčastějším tesařským spojem jednostranné rybinovité přeplátování, zajištěné dřevěným hřebem. Toto tesařské spojení zajišťuje v konstrukci pevnost ve všech směrech. Dalšími spoji, použitými v konstrukci, jsou čep z jedné strany odsazený, čep z obou stran odsazený, rovný plát, rovný kamp. Pro dendrochronologické datování bylo celkem odebráno 24 vzorků ze stávající krovové konstrukce a 8 vzorků z konstrukce předešlé. Z krovu hlavní lodi se podařilo odatovat pouze 6 vzorků, ze zbývajících trámů starší konstrukce pouze jeden. Příčinou byly chybějící podkorní let okruhy, poškození vzorků při odběru a manipulaci, nedostatečný

počet

letokruhů

a

nesesynchronizovatelnost

se

standardy.

Datování dubového vazného trámu předešlé konstrukce, který neobsahoval podkorní letokruh, spadá do období po roce 1581. V roce 1597 se zřítila kostelní věž a poškodila hlavní loď a kapli sv. Tří králů. O jedenáct let později byla chrámová loď zaklenuta a gotický kostel byl upraven v barokním slohu. To by mohlo znamenat, že zbylé dubové trámy pocházejí z konstrukce z roku 1608. Ovšem o osm let později, roku 1616 nově opravený kostel vyhořel a roku 1645 jej opět zapálili švédové, kdy zhořely „pouze“ krovy. Zdroje informací však neuvádějí, zda krovy při požárech shořely celé, nebo jen částečně. V celé současné krovové konstrukci nebyla nalezena jediná známka po požáru. Jestliže shořely celé krovy, jak je možné, že se v prostoru krovu dochovaly dubové trámy datované na dobu smýcení 1581? Možným vysvětlením by bylo druhotné použití dřevěných prvků. Nynější krovová konstrukce nejpravděpodobněji byla dokončena v roce 1711. Nasvědčuje tomu nalezený letopočet, napsaný na trámu a dendrochronologické

51

datovaní ukázalo, že stromy, které byly použity na stavbu krovu, byly zmýceny v letech 1709 - 17011. Při vizuálním posouzení krovu hlavní lodi bylo zjištěno poškození dřevokazným hmyzem. Podle požerků a výletových otvorů byla identifikována čeleď Cerambycidae Tesaříkovití a Anobiidae - Červotočovití. Během průzkumu, který probíhal od konce zimy 2008 do začátku léta 2009, nebyla pomocí smyslových metod zaznamenána aktivita výše uvedených biotických činitelů. Skutečnosti, že je napadení hmyzem zřejmě neaktivní přispívá i fakt, že se jedná o krov starý 300 let a tedy o historické dřevo (nad 100 let), ve kterém se již zpravidla nevyskytují snadno degradovatelné, doprovodné látky (tuky, cukry, bílkoviny). Takovéto dřevo je méně často napadáno dřevokazným hmyzem, než dřevo nové či mladší (do 100 let), jelikož larvy se bez uvedených látek již nemohou vyvíjet (Holan a kol. 2006). Vzhledem k tomu, že v objektu nebyly nalezeny larvy ani dospělci, nebylo možno specifikovat konkrétní druh dřevokazného škůdce, který poškození krovu způsobil. Jelikož je však Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)) nejčastějším a nejrozšířenějším zástupcem čeledi, dá se předpokládat, že se jedná o tento druh. Z čeledi Anobiidae je to pak zřejmě u nás nejrozšířenější Červotoč kostkovaný Anobium punctatum (Deg.). Vizuální průzkumnou metodou bylo zjištěno, že všechna zhlaví vazných trámů byla v důsledku vysokého stupně napadení hnědou hnilobou vyměněna za nová. Příčinou

výskytu

hniloby

mohlo

být

s největší

pravděpodobností

zatékání,

v jehož důsledku byla původní břidlicová krytina vyměněna za stávající eternit. Nová zhlaví trámů byla zhotovena ze zdravých částí vazných trámů, které byly při opravě odstraněny (Viz. kapitola 5.1) a protézovaná příložkami k částem vazných trámů, které byly v konstrukci ponechány. S příložkami jsou vazné trámy spojeny pomocí kovových závitových svorníků. Tímto způsobem jsou také spojeny s podpěrnou konstrukcí. Mezi nejpoškozenější prvky konstrukce patří vazný trám 19. vazby, který je v místě podpěrné konstrukce na jižní straně napaden hnědou hnilobou. Stejným způsobem bylo poškozeno i velké množství krokví, jejichž napadené patní části byly odstraněny a nahrazeny novými. Jako spoj zde bylo použito rovné přeplátování. Napadení škůdci čeledi Cerambycidae bylo nejvíce rozšířeno na námětcích. Důvodem je jejich zabudování do konstrukce v neodkorněném stavu. Zřejmě také

52

v důsledku toho byly napadeny i další prvky konstrukce, např. severní práh krokve (Obrázek 32).

53

7.

ZÁVĚR Předmětem této bakalářské práce bylo zpracování analýzy dřevěné konstrukce

krovu

hlavní

lodi

farního

kostela

sv.

Jana

Křtitele

v Hlučíně,

doplněné

o dendrochronologické datování. Konstrukce krovu hlavní lodi je provedena krovem hambalkové soustavy. Jde

o

pokročilý

renesanční

typ

krovu

s

rozvinutým podélným vázáním,

se dvěma středovými stojatými stolicemi nad sebou a dvěma laterálními stojatými stolicemi. V

průběhu

průzkumu

krovové

konstrukce

bylo

zjištěno

poškození,

způsobené dřevokaznými škůdci biotického původu. Podle požerků a výletových otvorů byla identifikována čeleď hmyzu: Tesaříkovití (Cerambycidae) a Červotočovití (Anobiidae). Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny larvy ani dospělci škůdců, nebylo možno určit konkrétní druh. V patních částech krovu byla identifikována dřevokazná houba hnědého tlení. U vybraných konstrukčních prvků krovové konstrukce proběhlo měření rychlosti šíření zvuku prvkem kolmo na vlákna, s následným porovnáním průměrné hodnoty uváděné v literatuře, která je pro smrk 1072 m.s-1, a pro jedli 1033 m.s-1. Naměřené hodnoty dosahovaly až 1700 m.s-1, což dokazuje vysokou kvalitu použitého materiálu. Součástí práce bylo denrodochronologické datování. Z předešlé krovové konstrukce se dochovalo šest dubových trámů. Z osmi odebraných vzorků se podařilo datovat pouze jeden, a to dřevo vazného trámu k jehož smýcení došlo po roce 1581. Krovová konstrukce hlavní lodi farního kostela byla vyrobena převážně z jedlového dřeva, v menším zastoupení pak z dřeva smrkového. Podle výsledků k sestavení krovové konstrukce došlo v roce 1711, což potvrzuje nález letopočtu na jednom z prvků konstrukce a také dendrochronologická analýza. Dendrochronologické datovaní ukázalo, že stromy, které byly použity na stavbu krovu, byly smýceny v letech 1709 - 17011.

54

8.

POUŽITÁ LITERATURA

Baier, J. – Týn, Z.: Ochrana dřeva, Grada Publishing Praha, 2004, ISBN 80-247-9000-9 Cook, E.R. - Kairiukstis L.A. (1990): Methods of Dendrochronology –Applications in the Environmental Sciences. Kluwer Academic Publisher and International Institute for Applied Systems Analysis, Dordrecht, Boston, London,394 s. Drápela, K. – Zach, J.: Dendrometrie, MZLU Brno, 2000, ISBN 80-7157-178-4 Gerner, M. : Tesařské spoje, Grada Publishing Praha, 2003, ISBN 80-247-0076 Grissino–Mayer H.D. - Holmes R. - Fritts H.C. (1992): International tree – ring data bank program library. Version 1.1. Laboratory of Tree – Ring Research, University of Arizona, Tucson. Holan a kol.: Dřevo v domácnosti, Era group Brno, 2006, ISBN 80-7366-049-0 Hubáček, A. : Architektura a urbanismus města Hlučína 1850-1950, Bakalářská práce, Ostravská univerzita v Ostravě, 2008 Kaennel, M., Schweingruber, F.H. : Multingual Glossary of Dendrochronology, Paul Haupt Publishers, Berne, 1995 Kloiber, M. – Stavebně historický průzkum a návrh sanace krovu kostela ve Starém Hobzí, Diplomová práce, MZLU v Brně, 2004 Kladiwa, P. a kol. : Hlučín 750 let města, Muzeum Hlučínska, 2006, ISBN 80-23970008-9 Reinprecht, L. - Štefko, J.: Dřevěné stropy a krovy, ARCH Praha, 2000, ISBN 8086156-29-9 Reinprecht, L.: Rekonštrukcia objektov z dreva, TU Zvolen, 1998, ISBN 80-228-0751 Rybníček, M.: Sestavení dendrochronologických standardů pro město Brno. Diplomová práce. MZLU v Brně, 2003, 89 s. Rybníček, M.: Dendrochronologické datování dřevěných částí historických staveb, archeologických vzorků a výrobků ze dřeva – sestavení

národní

dubové

standardní chronologie. Disertační práce. MZLU v Brně, 2007, 111 s. Schweingruber, F. H.: Tree Rings and Environment Dendroecology. Birmensdorf, Swiss Federal Institute for Forest, Snow and Landscape Research, Bern,Stuttgart, Vienna, 1996, 609 s. Škabrada, J. : Konstrukce historických staveb, Praha, 2000 ISBN 80-01-02071-1 Šlezingerová J. - Gandelová L.: Stavba dřeva cvičení, MZLU v Brně, Brno 2004, 187 s. 55

Vinař, J. - Kufner, V. : Historické krovy – Konstrukce a statika, Grada Publishing Praha, 2004, ISBN 80-7169-575-0 Vinař, J. – Kyncl, J.: Historické krovy II. – průzkumy a opravy, Grada, Praha, 2005, 301 s. Internetové zdroje: http://www.hlucin.cz http://dendrochronologie.cz/historie http://dendrochronologie.cz/metodika http://dendrochronologie.cz/odber www.uku.fi/~holopain/stt/Hylotrupes-bajulus2.jpg www.pariseksaniert.de/holzschaedlinge/tierischbilder/anobium-punctatum-larve.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Anobium.punctatum.jpg www.cirdis.it/.../2009/04/lyctusbrunneus.jpg www.engelkg.de/news.php?skip=5 http://lvb.net/item/5515 http://www.forestryimages.org/browse/detail.cfm?imgnum=5029064 http://www.forestryimages.org/browse/detail.cfm?imgnum=5379856

56

9.

SUMMARY The subject of this bachelor thesis is the elaboration of an analysis

of the wooden roof frame construction of the central nave of the parish church of St. Jan

Křtitel

in

Hlučín,

supplemented

with

determination

of the dendrochronological age. The construction of the central navy’s roof frame was carried out by means of a roof frame of the collar beam system. It is an advanced renaissance type of a roof frame with developed longitudinal binding including two central upright saddles above one another and two lateral upright saddles. In the course of the examination of the roof frame construction, serious damage caused by wood-destroying insects of the biotic origin has been ascertained. According to gallery systems and exit holes the family of the insect has been identified: Longhorn beetles (Cerambycidae) and Anobium beetles (Anobiidae). Since no larvae or imagos were found, it was impossible to determine the concrete species. In the skewbacks of the roof frame a wood-destroying fungus of brown rot has been identified. For selected constructional elements of the roof frame construction measurements of the velocity of sound propagation by an element across the fibre with has been carried out, including the subsequent comparison with the average value stated in literature which is 1072 m.s-1 for a spruce and 1033 m.s-1 for a fir. The measured values were as high as 1700 m.s-1 which proves the high quality of used material. The

work

included

determination

of

the

dendrochronological

age.

From the previous roof frame construction six oak beams have been preserved. From eight obtained samples it was possible to establish the date for a single sample only. It was the wood of a joining beam which was felled after 1581. The roof frame construction of the central navy of the parish church was predominantly made of fir wood, then in smaller proportion of spruce wood. Based on the results the roof frame construction was set up in 1711, which has been confirmed by a discovery of year on one of the constructional elements as well as by dendrochronological analysis. The determination of the dendrochronological age proved that the trees used in the roof frame construction were felled during 1709 - 1711. 57

10. SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK 10.1

Seznam obrázků

Obrázek 1 : Sraz rovný, šikmý a na pokos .................................................................... 12 Obrázek 2 : Čep rovný, z obou stran odsazený, křížový……………………………... 13 Obrázek 3 : Rovný plát, rovný plát na obou stranách šikmo seříznutý, rovný plát seříznutý na ostro, šikmý plát………………………………………………… 13 Obrázek 4 : Kamp rovný, rybinový, křížový………………………………………..…14 Obrázek 5 : Zarážka čelní, patní, čelní z jedné strany krytá…………………………..14 Obrázek 6 : Osedlání čelem krokve, osedlání na jednoduché sedlo, jednoduché osedlání……………………………………………………………………………….. 15 Obrázek 7 : Hylotrupes bajulus (L.) - dospělý jedinec …………………………….…21 (www.cirdis.it/.../04/hylotrupes_bajulus01.jpg) Obrázek 8 : Hylotrupes bajulus (L.) - larva ………………………………………..…21 (www.uku.fi/~holopain/stt/Hylotrupes-bajulus2.jpg ) Obrázek 9 : Anobium punctatum (Deg.) - larva…………………………………...…..22 (www.pariseksaniert.de/holzschaedlinge/tierischbilder/anobium-punctatum-larve.jpg) Obrázek 10 : Anobium punctatum (Deg.) - dospělý jedinec………………………… 22 (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Anobium.punctatum.jpg) Obrázek 11 : Lyctus brunneus - dospělý jedinec……………………………………... 23 (www.cirdis.it/.../2009/04/lyctusbrunneus.jpg) Obrázek 12 : Serpula lacrymans - mycelium………………………………………... 24 (www.engelkg.de/news.php?skip=5) Obrázek 13 : Serpula lacrymans - plodnice…………………………………………. 24 (http://lvb.net/item/5515) Obrázek 14 : Gloeophyllum sepiarium - plodnice……………………………………. 25 (http://www.forestryimages.org/browse/detail.cfm?imgnum=5029064) Obrázek 15 : Trametes versicolor – plodnice………………………………………... 25 (http://www.forestryimages.org/browse/detail.cfm?imgnum=5379856) Obrázek 16 : Půdorysné schéma objektu (Hubáček, 2008)........................................... 32 Obrázek 17 : Pohled na kostel z jižní strany…………………………………………. 33 Obrázek 18 : Preslerův přírůstový nebozez…………………………………………... 34 Obrázek 19 : Dlab pro jednostranné rybinovité přeplátování ……………………….. 39

58

Obrázek 20 : Zápora spodního středového sloupku, dlouhá zápora laterálních sloupků………………………………………………………………………... 39 Obrázek 21 : Ondřejské kříže v polích mezi sloupky středových stolic……………... 40 Obrázek 22 : Malé ondřejské kříže mezi prostřední a vrchní vaznicí centrální podélné vazby………………………………………………………………………….. 40 Obrázek 23 : Trojúhelníčková tesařská značka………………………………………. 41 Obrázek 24 : Zavětrování laterální stojaté stolice pomocí ondřejských křížů……….. 41 Obrázek 25 : Názvosloví u prvků plné vazby………………………………………... 42 Obrázek 26 : Tangenciální řez smrku………………………………………………… 43 Obrázek 27 : Tangenciální řez jedle………………………………………………….. 43 Obrázek 28 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro jedli…………………………………………………………………………… 44 Obrázek 29 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro dub ....................................................................................................................................... 46 Obrázek 34 : Ve spodní části obrázku dubové trámy z předešlé konstrukce krovu…..48 Obrázek 31 : Hnědá hniloba 19. vazného trámu na jižní straně................................... 48 Obrázek 32 : Poškození severního prahu krokve tesaříkem.......................................... 48 Obrázek 33 : Letopočet 1711 na prvku konstrukce.. Chyba! Záložka není definována.48

10.2

Seznam tabulek

Tabulka 1 : Průměrná rychlost zvuku rovnoběžně a kolmo na vlákna ve dřevě některých dřevin, při w=12%. (Kollmann a Coté, 1968)....................................... 30 Tabulka 2: Hodnoty k převedení vlhkosti pro jednotlivé dřeviny ................................ 38 Tabulka 3 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro jedli ............................................................................................................................... 43 Tabulka 4 : Datování jednotlivých vzorků................................................................... 44 Tabulka 5 : Lokace jednotlivých vzorků ...................................................................... 45 Tabulka 6 : Synchronizace letokruhové křivky se standardní chronologií ČR pro dub45 Tabulka 7 : Datování dubového vzorku........................................................................ 46 Tabulka 8 : Lokace dubového vzorku........................................................................... 46 Tabulka 9 : Naměřené hodnoty rychlosti šíření zvuku, vlhkosti, rozsah poškození příčných prvků ....................................................................................................... 49

59

Tabulka 10 : Naměřené hodnoty rychlosti šíření zvuku, stupeň vlhkosti a zjištěný rozsah poškození podélných prvků........................................................................ 50

60

11. PŘÍLOHY 11.1

Výkresová dokumentace 1. Podélný řez A-A 2. Podélný řez B-B 3. Příčný řez C-C 4. Půdorysný řez D-D

61