UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
Bakalářská práce Kamila Sedlářová, DiS
Školní družina očima dětí
Olomouc 2013
vedoucí práce: Mgr Pavla Vyhnálková Ph.D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v seznamu citované literatury. V Olomouci dne…………………
……………………………………………….
Děkuji vedoucí práce Mgr. Pavle Vyhnálkové Ph.D. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.
Obsah Úvod……………………………………………………………………………………………5 1 Pojem volný čas ...................................................................................................................... 6 1.1 Volný čas………………………………………………………………….……….....….6 1.2 Funkce volného času………………………………………………………….……...….8 1.3 Volný čas dětí a mládeže………………………………………………………….…….9 2 Charakteristika dítěte v období mladšího školního věku………………………..........10 2.1 Tělesný vývoj a vývoj motoriky………………………………………………………..10 2.2 Vývoj poznávacích proces……………………………..l…………………..…………..11 2.3 Emocionální vývoj a socializace……………………………………………………….12 3 Rodina a volný čas………………………………………………………………………14 3.1 Definice rodiny……………………………………………………………………..…..14 3.2 Vliv rodičů na utváření schopnosti využití volného času…………...…………………14 4 Pedagogické ovlivňování volného času……………………………….…...…..................17 4.1 Výchova mimo vyučování…………………………………………………………......17 4.2 Funkce výchovy mimo vyučování…………………………….…………………..........18 4.3 Zásady výchovy mimo vyučování………………………………………………...........19 4.4 Prostředí pro trávení volného času……………………………………………..………20 5 Školní družina…………………………………………………………………….…...….23 5.1 Vymezení poslání školní družiny………………………………………………...…...23 5.2 Organizace školní družiny……………………………………………………..………24 5.3 Činnosti ve školní družině………………………………………………………..….…25 6 Průzkumná část………………………………………………………………………….27 6.1 Cíle průzkumu a průzkumné otázky…………………………………………....……....27 6.2 Výzkumný soubor…………………………………………………………...………....27 6.3 Výzkumná metoda – dotazník………………………………………………….....…....28 6.4 Průběh průzkumu…………………………………………………….……..………......29 6.5 Vyhodnocení dat získaných z průzkumu………………………………………………29 6.6 Shrnutí výsledků průzkumu……………………………………………....………..…...52 Závěr ……………………………………………………………..…………………...….….54 Použitá literatura a prameny………………………………………………….…………...55 Seznam příloh ……………………….....…………………………….……………………….…..58
Úvod Inspiraci k napsání této bakalářské práce jsem našla při vykonávání souvislé praxe. Dost často jsem se zamýšlela nad využíváním volného času, jak v rámci rodiny, tak i mimo rodinné zázemí. Přemýšlela jsem o tom, zda volný neorganizovaný pohyb dětí po ukončení vyučování je pro ně vhodný. Zda není vhodnější dát dítě do péče specializovaného personálu například školní družiny. Cílem bakalářské práce je popsat, jak školní družinu vnímají děti mladšího školního věku a jejich rodiče. Domnívám se, že děti samy často ani neví, co vlastně mají dělat, jak se zabavit, a tak se velice často stává, že si najdou náhradu ve formě internetu, bojových her či televize. Jiné děti si vybíjí raději energii ve vandalismu, ničí cizí majetek, lavičky v parku, jen tak bez cíle bloumají po sídlišti, či kolem domu. Proto si myslím, že je velice důležité naučit dítě uvažovat o volném čase jako o možnosti výběru z různých aktivit a činností. Rozvíjet v nich cit pro krásu a umění, zájmy, kamarádství, respekt. Před začátkem své praxe jsem si kladla otázku, jak se děti cítí ve školní družině, jak vnímají vztahy například k vychovatelce nebo ostatním dětem, jak hodnotí školní družinu celkově, jak se jim líbí prostředí školní družiny, jak nahlíží na aktivity, které jsou ve školní družině realizované a zda rodiče dotazovaných dětí připisují těmto aktivitám nějaký význam. Na tyto otázky jsem se snažila v této práci odpovědět. Tato bakalářská práce je koncipovaná do dvou částí – teoretické a praktické. Cílem teoretické části je objasnit pojmy, které souvisí s problematikou školní družiny v životě dětí. V teoretické části najdeme definici volného času, co vlastně znamená volný čas a jeho funkce. V další kapitole se dozvídáme charakteristiku dětí mladšího školního věku. Ve třetí kapitole popisuji rodinu, která je velice důležitá pro zdravý rozvoj dítěte a v poslední kapitole teoretické části se rozepisuji o výchově ve volném čase a zásadách pedagogiky volného času a v neposlední řadě o zařízeních pro volný čas. Praktická část se zabývá průzkumem, kde se snažím prostřednictvím dotazníku zjistit, jak děti vnímají školní družinu a jak jejich rodiče hodnotí význam školní družiny.
5
1 Pojem volný čas a jeho vymezení V této kapitole se budeme věnovat vymezení pojmu a funkcím volného času. Existuje mnoho definic, některé z nich se vám budu snažit alespoň přiblížit.
1.1
Volný čas „Mám volno!“ – tato věta v nás vyvolává velmi příjemné pocity. Je to doba, kdy si
můžeme dělat, co chceme, co nás baví nebo uspokojuje. Svobodně si vybíráme činnosti, které nám přináší dobrý pocit nebo osobní radost. Existuje mnoho definic, které nám pojem volný čas objasňují. Tyto definice vysvětlují volný čas na základě různých východisek (ekonomické, psychologické, filozofické, sociologické nebo kulturní). „Volný čas je možno chápat jako opak nutné práce a povinností, dobu, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ (Pávková, 2008, s. 13) „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život“. (Hofbauer, 2004, s. 13) První vymezení volného času pochází z období starověkého Řecka. Aristoteles chápal volný čas jako dobu na rozumování, čtení a setkávání se se svými přáteli či poslech hudby. Jeho pojetí nemá nic společného s lenošením či nicneděláním. (http://cs.wikipedia.org1) Volný čas nám poskytuje prostor, ve kterém se můžeme věnovat věcem nebo činnostem, které máme rádi. Každý člověk si pod tímto pojmem představí zcela něco jiného. Volný čas dělíme podle různých věkových kategorií, společenského postavení i pohlaví. Např. malé dítě má zcela jinou představu o volném čase než dospělý člověk, který například pracuje manuálně a potřebuje si fyzicky odpočinout. Pojem volný čas neznamená jen radosti, ale i menší strasti či problémy. Někteří lidé mají při vyslovení tohoto pojmu negativní pocity. Např. nemám volný čas, špatně si rozvrhuji 1
Volný čas. [online] In Wikipedie – otevřená encyklopedie. [cit. 20-10-2012] Dostupné z:
6
volný čas, nemám dostatek prostředků na realizaci svých plánů atd. Dalším problémem, který vzniká při volném čase, je špatná organizace volného času. Při neorganizovaném volném čase většinou dochází k velkému množství úrazů jak u dětí, tak i u mladistvých. Pod termín volný čas se většinou zařazují pojmy jako odpočinek, dobrovolné vzdělávání, rekreace, zábava, společensky prospěšná činnost, zájmy. U volného času dětí a mládeže je důležitá pedagogická kontrola, tato kontrola by ale měla být nenásilná, nabízené činnosti zábavné a přitažlivé a účast dobrovolná. Prostředí, ve kterém děti tráví volný čas je velmi různorodé. Může to být jak domov, tak škola, různé společenské organizace a instituce. Některé děti prožívají své volné chvíle na veřejných prostranstvích, venku na ulici, a to často bez doprovodu dospělých, což může vést až k ohrožení jejich bezpečnosti a mnohdy i výchovy. (Pávková, 2008, s. 14) Podle poválečného vymezení Joffre Dumazediera má volný čas psychologickou funkci a vyrovnává zčásti vliv práce. Zahrnuje očekávání a naději, osvobození od požadavků pracovního procesu a dalších zátěží života, zábavu a rozptýlení, které přináší hra, divadlo nebo kino, rozvoj intelektuální, umělecký a fyzický, tvořivost a vzdělávání. (Hofbauer, 2004, s. 14) Volný čas je prostorem pro rozvoj jedince. Za účastníky pokládáme jak děti, mladé lidi, tak také dospělé organizátory a další, kteří mezi dětmi nebo mladými lidmi působí jako dobrovolní, externí nebo profesionální pracovníci. (Hofbauer, 2004, s. 33) Děti pod tento pojem běžně zahrnují činnosti jako: odpočinek, kroužky, zájmové činnosti, rekreaci, dobrovolné vzdělávání a dobrovolně společensky prospěšnou činnost. Z hlediska dětí nepatří do volného času doba strávená ve vyučování. To, jak tráví člověk volný čas, není jen záležitostí jeho vůle, ale i mnoha dalších faktorů. Může se jednat o situaci v rodině, materiální možnosti rodiny, dostupnost volnočasových zařízení a také vzoru rodičů. Dnes se člověk může věnovat sám sobě a svému volnému času mnohem více, než tomu bylo dříve. Např. ve středověku se život lidí řídil podle církve, podle ní měl volný čas podřadnou roli. Volný čas byl věnován modlitbám a Bohu. Život na zemi byl jakousi přípravou na posmrtný život, kde bylo volného času dost. 7
V dnešní době má každý člověk mnoho možností a svobodu výběru aktivit nebo tzv. nicnedělání. Existuje mnoho volnočasových aktivit a volnočasových zařízení a organizací.
1.2 Funkce volného času Autoři věnující se problematice volného času se zabývají i teoretickou otázkou, jakou funkci má vlastně volný čas plnit. Podceňování volného času je znepokojující, protože plní řadu funkcí, které mají velký vliv na utváření a formování celé osobnosti jak dítěte, tak i dospělého. Tyto funkce jsou vymezovány na základě uspokojování potřeb či zájmů. Funkce a možnosti volného času můžeme vymezit podle Opaschowského (Hofbauer, 2004, s. 14):
rekreace – potřeba zotavení, shromažďování sil, zbavení zátěže všedního dne,
kompenzace – potřeba rozptýlení, potěšení, odstranění frustrace a zklamání,
výchova a další vzdělávání - učení o svobodě a ve svobodě, sociální učení,
kontemplace – hledání smyslu života a jeho duchovní výstavba,
komunikace – sociální kontakty a partnerství,
participace – podílení se, účast na vývoji společnosti,
integrace – stabilizace života rodiny a vrůstání do společnosti,
enkulturace – kulturní rozvoj sebe samých, tvořivé vyjádření prostřednictvím umění, sportu, technických a dalších činností.
Další členění funkcí uvádí Roger Sue, francouzský sociolog volného času, jako funkce volného času uvádí: -
psychosociologickou - uvolnění, zábava, rozvoj,
-
sociální - socializaci, symbolickou příslušnost k některé sociální skupině,
-
terapeutickou – zahrnuje oblast zdravotní- smyslový rozvoj, prevenci chorob a zdravý životní styl,
-
ekonomickou - Pozitivní vliv na uplatnění člověka v profesní činnosti, výdaje účastníků vynakládané na aktivity volného času jako prožívání, anebo potřeby vedoucí k odcizení. (Hofbauer, 2004, s. 14)
8
Sociální funkce zahrnuje socializaci v různých sociálních prostředích včetně rodiny a sdružování. Symbolická příslušnost vyjadřuje vztah ke skupině a obsahuje potvrzení vlastní osobnosti a sociální uznání. (Hofbauer, 2004, s. 14)
1.3 Volný čas dětí a mládeže V oblasti volného času dětí docházelo v posledních letech k velice rychlému rozvoji. Došlo ke změnám institucionálního zabezpečení, masivnímu nástupu informačních technologií a dále ke komercionalizaci sportu. Za posledních deset let proběhlo mnoho šetření a výzkumů orientovaných na děti, jejich zájmy, aktivity, na jejich způsob trávení volného času. Podle projektu Národního institutu dětí a mládeže, který zahrnoval výzkum Klíče pro život, se potvrdila skutečnost, že aktivní trávení volného času je závislé na iniciativě, informovanosti a možnostech rodičů. A to koresponduje se vzdělaností a socioekonomickým postavením rodiny. Pokud jde o individuální činnosti, je na prvním místě sledování televize a překvapivě čas věnovaný přípravě na školu, který ale nepatří do volného času. Dále pak s přibývajícím věkem nastupují kamarádi, poslech hudby a počítač. Podle další ankety se zjistilo, že čeští školáci mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě. Děti, které se účastní organizovaných forem mimoškolní činnosti, se cítí šťastnější než jejich vrstevníci. Vzdělávání ve volném čase má zcela jiný charakter než vzdělávání ve škole. Je méně direktivní, více komunikativní a odehrává se v příjemné atmosféře bez nátlaku. (http://www.rodina.cz2)
2
VODÁKOVÁ, Jana. Volný čas dětí? Buď příliš kroužků nebo pasivita. [online] In Rodina, 2011. [cit. 19-122011] Dostupné z:
9
2 Charakteristika dítěte v období mladšího školního věku Mladší školní věk vymezujeme časovým úsekem od 6-7 let do 11 let, kdy se začínají objevovat první známky pohlavního dospívání. V celém průběhu tohoto věkového rozpětí se objevují odlišné charakteristiky u dětí šesti až osmiletých a u dětí devíti až jedenáctiletých. S nástupem dítěte do školy začíná nová etapa a to nejen v jeho životě, ale i v životě celé rodiny. Většina dětí se na školní docházku velice těší. (Šimíčková-Čížková a kol, 2008, s. 93) Psychoanalýza označila mladší školní věk jako období latence, kdy je ukončena jedna etapa psychosexuálního vývoje a základní pudová energie je relativně v klidu až do počátku dospívání. Langmeier charakterizuje tuto etapu jako věk střízlivého realismu, školák je zaměřen na reálný svět, chce ho pochopit. Vývoj je plynulý, rovnoměrný ve všech oblastech. Nápadná je u dítěte snaživost, aktivita a ochota spolupracovat. Subjektivní zkušenost je v tomto období nejdůležitější, obecně lze říci, že pokud dítě vyrůstá přiměřených podmínkách, jedná se o nejstabilnější období v dětském vývoji. (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 93)
2.1 Tělesný vývoj a vývoj motoriky Toto období je ohraničeno dvěma strukturálními změnami organismu. Biologický věk vždy nemusí korespondovat s věkem kalendářním. Většinou pozorujeme zrychlený růst u děvčat, který se kolem osmého roku zpomaluje, zároveň se posiluje odolnost organismu. Vývoj kostry není dokončen, pokračuje formování páteře a srůstání kostí pletence lopatkového a pánevního, změny lebky a další změny. Motorický vývoj se postupně zklidňuje, pohyby jsou účelnější, rychlejší, přesnější a koordinovanější, zlepšuje se hrubá i jemná motorika. Dítě má všeobecnou radost z pohybu. Obzvláště při psychickém napětí je pohyb velice důležitý pro uvolnění a návrat psychické rovnováhy. Dítě se zajímá o různé sporty, mělo by mít co nejvíce příležitostí ke sportu. Motorické výkony nezávisí jen na vnitřních dispozicích, ale i na vnějších podmínkách, které mohou dítě povzbuzovat a rozvíjet, nebo naopak tlumit. (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 94)
10
2.2 Vývoj poznávacích procesů Normálně vyvíjející se dítě se snaží být v mladším školním věku co nejvíce aktivní, rádo spolupracuje, má snahu poznávat vše nové. Nevyhovuje mu již pasivní přijímání informací, chce na vše přijít samo, poznávání je spojeno s city. Vnímání se stává cílevědomým aktem, přestává být náhodné, jedná se o postup zaměření se na poznávání podstaty vlastností, předmětů a jevů. Vnímání dítěte přechází od konkrétního na vnímání všeobecné. Kolem desátého až jedenáctého roku je vnímání zhruba stejné jako u dospělého člověka, dítě má však méně zkušeností pro třídění získaných informací a vyvozování souvislostí (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 94) V oblasti představivosti a fantazie je toto období vrcholné. Představivost postupně ztrácí typickou dětskou spontaneitu, dítě dovede rozlišit skutečnost a fantazii, postupně vniká do životní reality. Fantazie je do určité míry potlačena realitou, školní prací se rozvíjí úmyslná a záměrná představivost. Jedná se o důležitý moment ve vývoji představ, jedná se o přechod od bezděčného vzniku představ ke schopnosti záměrně vyvolávat potřebné představy. Vývoj myšlení je hodně ovlivňován školní činností a činností učitele. Logické usuzování se opírá o konkrétní věci a jevy, které si lze představit. (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 94) Nejtypičtějším rysem myšlení je závislost na pozorovatelné skutečnosti, což znamená, že dítě se má učit počítat s předměty, které už zná, například jablka, hrušky. Číslo je pro dítě abstraktní pojem. Posun od předškolního a školního věku je v tom, že dítě dokáže nacházet a posuzovat věci z více hledisek. Například u auta dokáže popsat zvuk, rychlost, barvu, ne jen tu nejvýraznější vlastnost. Výkony dětí v tomto období jsou závislé na motivaci a dalších faktorech. Vývojem myšlení je spojen vývoj řeči.
Dítě vstupuje do školy s praktickou
znalostí jazyka, ale obecně mezi dětmi jsou velké individuální rozdíly ve slovní zásobě, skladbě řeči a také výslovnosti. Mnoho dětí navštěvuje logopedy. Ve škole si osvojuje psanou i čtenou řeč, což je pro ně zpočátku velmi těžké, protože psaní i čtení vyžaduje souhru smyslových funkcí a syntézy související se složitými neuropsychickými procesy. (http://www.psychotesty.psyx.cz3)
3
PETERKOVÁ, Michaela. Nástup do školy a mladší školní věk : jedna velká změna, jinak klid (bouře na obzoru). [online] Psychotesty a testy osobnosti online. [cit.18-12-2012] Dostupné z:
11
2.3 Emocionální vývoj a socializace Emocionální vyrovnanost a sociální obratnost jsou pro celkovou školní adaptaci a úspěšnost velmi důležitými charakteristikami. Pro citové projevy je typický ústup lability a impulzivity. (Šimíčková-Čížková a kol.,, 2008, s 97) Dítě postupně opouští svůj egocentrismus a začíná respektovat, že není středem všeho dění. Dítě je kolem 9. roku schopné empatie. Pro dítě je optimální vyrůstat v kompletní a funkční
rodině. Vůči osobám majícím autoritu se dítě snaží dostát všech očekávání.
Chování hodnotí jako dobré nebo špatné podle pohledu autority. Autorita je pro něj jakýsi pocit jistoty, ale postupným osamostatňováním je dítě kritičtější ve svých názorech. Kolem desátého roku věku jsou pro dítě nejdůležitější spolužáci. Jedním z důkazů je, že dítě přestává na své spolužáky žalovat – je solidárnější. Z hlediska sociálního vývoje je ztotožnění se dítěte se skupinou důležité, protože plní funkci jakési přípravy na budoucí intimní a přátelské vztahy. Pro tuto etapu je důležitá rodina, matka pomáhá dítěti s orientací v novém prostředí, mezi nimi je otevřená komunikace. Otec je považován za vzor – autoritu. Morální vývoj je tedy ovlivněn výchovnými postupy a způsobem interakce mezi členy rodiny. V oblasti sebepojetí je důležité kladné sebehodnocení. Podstatný je subjektivní pocit úspěšnosti či neúspěšnosti ve škole. Případný rozvod rodičů znamená pro dítě ztrátu dosavadní jistoty rodiny. V tomto případě je nutné podat dítěti vysvětlení, které bude schopné pochopit. Období mladšího školního věku je obdobím extroverze, kolektivního života, vztahů. Role žáka přináší dítěti mnoho nového, dítě si rozšiřuje sociální zkušenosti, odpoutává se od rodiny a zároveň mu role i přináší nové zkušenosti. Rodina ale pořád zůstává tím základem jistoty dítěte. Děti navazují nové vztahy se svými vrstevníky a učí se kooperaci. Na začátku bývají skupiny dětí založené na nahodilém a málo diferencovaném vztahu, ale na konci tohoto období jsou vztahy trvalejší. Ve škole jsou chlapci aktivnější než děvčata, jsou schopni rychleji přecházet z jedné činnosti ke druhé, ale zase oproti děvčatům nedokážou dlouho vydržet u jedné činnosti, jsou náchylnější k rušivým vlivům zvenčí a jsou méně vstřícní k požadavkům učitele. Vztah dětí k učiteli je zpočátku nekritický, později záleží na zkušenostech. Vágnerová uvádí, že také postoj učitele k dítěti se postupně fixuje do určité podoby a poté se většinou stává stereotypem. Hodně často dochází k vydělení žáků „problematických“, což působí jako sociální stigmatizace, která nepříznivě ovlivňuje 12
úspěšnost těchto žáků a jejich vztah k učiteli nebo škole. (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 98) Aktivita a chování dětí ve třídě je také odvislé od chování učitele k žákům. Hlavní náplní ve škole je učení a práce, ale pro dítě je pořád důležitá hra, ta je však v tomto období již diferencovanější s jasnějšími a propracovanějšími pravidly. Chlapci jsou více originální, draví a hluční než děvčata. Hra má v každém období vývoje dítěte nezastupitelnou roli. Slouží jako odreagování a odpočinek od všech povinností. Však i my dospělí si rádi odpočineme u nějaké společenské nebo pohybové hry a rádi zapomeneme na veškeré problémy a starosti, co máme. V tomto období se dítě rozhoduje, o co se bude zajímat, jaký kroužek bude navštěvovat, zda bude hrát na hudební nástroj jako jeho kamarádka atd. Tyto zájmové činnosti se postupně vytříbí a zůstane pouze to, co ho opravdu baví. Tento výběr je pro dítě velice důležitý, dítě se obohatí o nové poznatky, zkušenosti a dochází tak k seberealizaci. (Šimíčková-Čížková a kol., 2008, s. 99)
13
3 Rodina a volný čas Optimálně trávený volný čas s rodinou napomáhá zvládat složitosti dnešního světa. Důležitým faktorem zájmu rodičů o společně trávený čas je přímé ovlivňování svých dětí, které si nápodobou utváří svůj vlastní pohled na svět.
3.1 Definice rodiny Rodina je malá, neformální, primární skupina, která tvoří základ populace. Rodina je z historického hlediska útvar flexibilní. Dříve byla závislá na širokém příbuzenstvu a dnes jsou rodiny spíše malé. Aby rodina byla tím základem a vhodným výchovným prostředím, musí být plně funkční, musí plnit alespoň základní funkce. Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako „ obecně původní a nejdůležitější společenská skupinu a instituci, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova, tedy socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ (Maříkova a kol., 1996, s. 940) Rodina je primární sociální skupina a pro rozhodující většinu dětí a mládeže také prvotním prostředím volnočasového života a výchovy, podílející se na formování jejich osobnosti.(Hofbauer, 2004, s. 56)
3.2 Vliv rodičů na utváření schopnosti využití času dítěte Rodina pro dítě a mladého člověka zůstává prvním prostředím, které pro jejich volný čas vytváří příznivé podmínky: hodnotová východiska a motivaci k dosahování životních cílů. (Hofbauer, 2004, s. 61) Rodiče svojí výchovou zajišťují dětem prvotní seznamování s různými aktivitami a činnostmi. Rodiče ve všech případech stávají modely a děti si vytvářejí celkový pohled na svět a svůj životní styl. Pro formování vztahu k volnému času jsou podle Pávkové důležité určité skutečnosti: 14
-
o jaký typ rodiny se jedná,
-
jak je způsob rodinného soužití,
-
zda je rodina velká či malá, uzavřená či otevřená,
-
věk rodičů,
-
počet dětí,
-
styl výchovy,
-
zájmy rodičů,
-
tolerance rodičů,
-
finanční prostředky na koníčky dětí. (Pávková, 2008, s. 28) Rodiny se od sebe liší životním stylem i využíváním volného času. Základní návyky
a postoje si všichni přinášíme z rodiny od svých rodičů. Nedostatek kvalitních osobních zájmů můžeme chápat jako závažný negativní osobní rys. Zájmy a koníčky jsou pro každého člověka velkou oporou. Existují určitá období, kdy se to extrémně projevuje. Například: odchod dětí z domu, mateřská dovolená, ztráta životního partnera, nemoc. Osobní zájmy dokážou člověka někdy zachránit od negativních či patologických projevů nebo ho podržet v nepříznivých životních situacích. (Pávková, 2008, s. 28) Rodina jako inspirátor, podporovatel i realizátor volnočasových aktivit může svoje děti učit k volnému času přistupovat tvůrčím způsobem a vytvářet postoje, které budou ochotny a schopny v budoucnosti uplatňovat i po založení vlastní rodiny. Toto působení se uskutečňuje: -
Nápodobou a reprodukcí (modelováním, sociálním učením) vzorců pozitivního volnočasového chování rodičů prostřednictvím účasti dětí na aktivitách rodiny, příležitostných společenských hrách, domácích zábavách a oslavách, setkáních s příbuznými a přáteli, společných návštěvách zábavních a kulturních zařízení, při vycházkách, výletech. Avšak nápodoba životního stylu rodičů je nežádoucí, pokud rodiče žijí konzumním způsobem života či až vysloveně provozují protispolečenské aktivity.
-
Uskutečňováním individuálních i společných pravidelných zájmových činností dětí v rodině
(sportovních,
turistických,
uměleckých,
technických,
přírodovědných,
zábavných …). Aktivita většinou bývá navázáním na aktivitu rodičů, tedy děti se stávají volnými pokračovateli zájmu rodičů.
15
-
Citlivým sledováním a cílevědomým reagováním na potřeby, zájmy a nadání dětí, které se k takové činnosti samy přihlásí nebo jež k účasti na ni přímo rodiče vybídnou a podpoří i její realizaci mimo rodinu. S rostoucím věkem a rozvíjejícími se zájmy děti překračují rámec rodiny a postupně se osamostatňují. Se svými vrstevníky vstupují do dalších výchovných prostředí, kde svoje zájmy dále rozvíjejí. (Hofbauer, 2004, s. 61) Vzorce volnočasového chování svých rodičů děti přejímají i odmítají, někdy se je
snaží jen napodobit nebo od nich osvobodit a vlastní způsobem překonat. Nejdůležitějším prvkem je dostatek času, který rodiče věnují dětem. Poučení a aktivní přístup k tomu, aby děti svůj volný čas využívaly k rozvoji sebe i ve prospěch druhých. (Hofbauer, 2004, s. 61)
16
4 Pedagogické ovlivňování volného času Na začátku této kapitoly je důležité se zmínit o poslání výchovy ve volném čase, které dokresluje celkový pohled na funkce volného času. Subjekty jako škola, rodina a další se podílí na pedagogickém aspektu volného času tak, že výchovně působí na dítě. Výchova ve volném čase a k volnému času pod dohledem pedagoga přispívá k celkové pozitivní kultivaci osobnosti. Výchova formuje žádoucí chování, fixuje morální a etické normy, rozumně rozděluje volný čas, rozvíjí schopnosti a dovednosti a uspokojuje potřeby. Vzdělávání ve volném čase má zcela jiný charakter než vzdělávání ve škole. Je méně direktivní, více komunikativní a odehrává se v příjemné atmosféře bez nátlaku.
4.1 Výchova mimo vyučování Pojetí volného času a jeho terminologie prošla vývojem, ve kterém se objevilo mnoho přístupů. Potřeba ovlivňovat volný čas vedla k tomu, že se tato terminologie začala mnohem více používat. Především to byla koncepce a pojem
výchova mimotřídní – aktivity
realizované školou mimo povinnou školní docházku (žákovská samospráva, školní časopis). Další pojem výchova mimoškolní – označuje aktivity vykonávající se mimo školu, například ve sdruženích a zařízeních volného času. Toto pojetí bylo v 60. letech nahrazeno širším pojmem výchova mimo vyučování. Na výchově mimo vyučování se podílí škola, zařízení pro výchovu mimo vyučování, některé další subjekty a jiné společenské vlivy. (Hofbauer, 2004, s. 16) Výchova mimo vyučování: -
probíhá mimo povinné vyučování,
-
probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny,
-
je institucionálně zajištěná,
-
uskutečňuje se převážně ve volném čase. (Hofbauer, 2004, s. 16)
Výchova mimo vyučování výrazně přispívá k prevenci společensky nevhodných a škodlivých forem chování. (Hofbauer, 2004, s. 16) 17
Významnou součástí výchovy mimo vyučování jsou zájmové činnosti. Pokusíme se nyní tento pojem ještě stručně přiblížit… Zájmové činnosti jsou cílevědomé činnosti zaměřené na uspokojování individuálních potřeb, zájmů, dovedností a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti a na společenskou orientaci. Zájmy můžeme rozdělit podle úrovně činnosti, délky, koncentrace, dle obsahu a společenské hodnoty. Tradičně se užívá dělení podle obsahu na činnosti společenskovědní, pracovně-technické, přírodovědně-ekologické, esteticko-výchovné, tělovýchovné, sportovní a turistické. Významné místo mají dnes činnosti spojené s výpočetní technikou. (Pávková, 2008, s. 92) Zájmy v mladším školním věku nejsou ještě úplně rozlišeny, proto je žádoucí předkládat dětem neustále obměňující se škálu činností. U dětí využíváme dychtivosti, nadšení a chuti, které jsou pro tento věk typické. Zájmy jsou krátkodobé, s postupujícím věkem se prohlubují a specializují. (Pávková, 2008, s. 97)
4.2 Funkce výchovy mimo vyučování Výchova mimo vyučování je specifickou oblastí výchovného působení a plní funkci výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivně rozvojovou. Jednotlivá zařízení a instituce plní tyto funkce v různé míře a obsahu dle svého charakteru. (Pávková, 2008, s. 40)
-
Výchovně - vzdělávací funkce Na funkci je kladen velký důraz. Jednotlivé instituce se podílejí podle svých
specifických možností a legislativně vymezeného poslání na rozvíjení schopností dětí a mládeže, na usměrňování, kultivaci a uspokojování jejich zájmů a potřeb, na formování žádoucích postojů a morálních vlastností. Na základě pestrých a zajímavých činností se děti motivují ke společensky žádoucímu využívání volného času, k získávání zkušeností, vědomostí, dovedností a k celoživotnímu vzdělávání. (Pávková, 2008, s. 40)
18
-
Zdravotní funkce Usměrňuje režim dne, aby pomáhal vytvářet zdravý životní styl. To znamená střídání
činností různého charakteru – duševní a tělesné činnosti, práce a odpočinku atd.). Zdravotní funkce má význam v podněcování a poskytování pohybu na čerstvém vzduchu. (Pávková, 2008, s. 41)
-
Sociální funkce Zařízení pro mimoškolní výchovu do určité míry zbavují rodiče starostí v době, kdy jsou
v zaměstnání nebo mají jiné povinnosti. Dále mají možnost vyrovnávat rozdíly mezi různými materiálními i psychologickými podmínkami v rodinách. (Pávková, 2008, s. 41)
-
Preventivní a rozvojová Rodiče věnují pozornost volnému času, ať už stráveného v rodině nebo mimo rodinu a to
z více důvodů. Jeden z nich vychází z jejich představy preventivní ochrany před nežádoucími jevy společnosti. Prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže je směrována do určitých oblastí: -
drogová závislost, alkoholismus, kouření,
-
kriminalita a delikvence,
-
virtuální drogy,
-
patologické hráčství,
-
záškoláctví,
-
šikana atd. (Pávková, 2008, s. 42)
4.3 Zásady výchovy mimo vyučování Výchova mimo vyučování se musí řídit obecnými pedagogickými zásadami, například zásada přiměřenosti, zásada kladné motivace, názornosti a aktivity, vyzdvihování kladných vlastností osobnosti aj. Vedle toho existují specifické nároky, které jsou kladeny na pracovníky a dobrovolníky v oblasti pedagogiky volného času, a to nejen pro zefektivnění jejich práce: 19
-
Pedagogické ovlivňování volného času – Můžeme chápat jako citlivé vedení dětí k aktivnímu a celistvému využití času. Každému dítěti má být předložena příležitost k naplnění volného času. Toto právo je ukotveno v Úmluvě o právech dítěte.
-
Požadavek jednoty a specifičnosti vyučování a výchovy mimo vyučování – Zahrnuje spolupráci učitelek a vychovatelů za cílem rozvoje osobnosti dítěte, předpokládá možnost vzájemného doplňování školního vyučování a práce školní družiny.
-
Dobrovolnost – Jedná se o dobrovolnou účast dětí na činnostech. Tato účast má určitá omezení, jedná se o motivovanou a ovlivňovanou dobrovolnost.
-
Aktivita účastníků – Předpokládá se podílení dětí jak na přípravě, tak i na organizaci, realizaci a zhodnocení činností.
-
Seberealizace – Možnost každého jedince realizovat takové činnosti, aby mohl uplatnit své specifické vlohy a schopnosti a být úspěšný.
-
Požadavek odpočinkového a rekreačního zaměření – Zařazování takových činností, které přispívají k odstranění únavy a regeneraci duševních i fyzických sil.
-
Požadavek zajímavosti a zájmovosti – Tvoří nejdůležitější součást obsahu činností volného času. Tento požadavek zahrnuje důležité prvky jako pestrost a přitažlivost, které se týkají obsahu, forem a metod.
-
Citlivost a citovost – Činnosti mimo vyučování by měli v dětech vzbuzovat kladné emocionální zážitky – radost, uvolnění, chuť komunikovat, spolupráci. (Hájek, Pávková, 2011, s. 23) Výchova mimo vyučování má specifické požadavky. Plnění těchto požadavků může
zkvalitnit pedagogické ovlivňování dětí ve volném čase a tím přispívá k motivaci a k aktivnímu trávení volného času. (Hájek, Pávková, 2011, s. 23)
4.4 Prostředí pro trávení volného času dětí a mládeže Existují prostory, které nebyly původně pro volný čas určeny, ale aktivity spojené s trávením volného času jsou zde realizovány. Můžeme sem zařadit upravené či původní přírodní nebo městské prostředí. Například městské parky, dětská hřiště, přírodní lokality, místa historická, ulice nebo náměstí.
20
Institucializovaná zařízení mají oproti těmto prostorám stanovené výchovné a vzdělávací cíle, strukturu, organizaci a kvalifikované pracovníky. Důležitým prvkem je prostorová a materiální vybavenost, která umožňuje provozování různorodých činností. Zásadním
prvkem těchto zařízení a prostor je rozvoj osobnosti a také preventivní funkce
proti patologickým jevům. Školská zařízení jsou definována ve školském zákoně jako zařízení poskytující služby a vzdělávání, které doplňují vzdělávání ve školách nebo s nimi přímo souvisejí. (Zákon č.74/2005 Sb.) Patří mezi ně bezesporu i školská zařízení pro zájmové vzdělávání. Řadíme sem střediska volného času, Domy dětí a mládeže, stanice zájmového vzdělávání, školní klub a školní družinu. Tyto školská zařízení budeme rozebírat následovně. Dále existují nestátní neziskové a ziskové organizace pro trávení volného času. Školská zařízení pro zájmové vzdělávání jsou střediska pro zajišťování volnočasových aktivit pro děti a mládež a pro širokou veřejnost. a) středisko volného času: - Dům dětí a mládeže, - Stanice zájmového vzdělávání – zaměřuje se na jednu oblast činnosti, b) školní klub; c) školní družina. (Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, §3) Střediska volného času (SVČ) jsou školská zařízení pro zájmové vzdělávání a jejich posláním je motivovat, podporovat a vést děti, mládež a dospělé k rozvoji osobnosti a k smysluplnému využívání volného času. Hlavním posláním středisek je zajišťování volnočasových aktivit pro děti a mládež a pro širokou veřejnost v daném místě. Střediska nabízejí pravidelnou zájmovou činnost, příležitostnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činnost, táborovou a jinou pobytovou činnost, osvětovou činnost a poskytování informací,
21
možnost individuální práce s dětmi s nadáním a v neposlední řadě otevřenou nabídku spontánních aktivit. (http://userfiles.nidm.cz4) Střediska volného času nabízejí dětem, mladistvým a dospělým aktivity, které probíhají v bezpečném prostředí a s pedagogicky vzdělanými pracovníky. Poskytují odbornou, metodickou nebo i materiální pomoc. Organizují zájezdy, tábory, nebo pobyty v zahraničí. Tyto střediska jsou zařízeními pro všechny, kteří mají zájem využít kvalitně svůj volný čas. (http://www.nidm.cz5) Školní klub poskytuje zájmové vzdělávání žákům jedné školy nebo několika škol a vykonává svoji činnost ve dnech školního vyučování, a to většinou včetně prázdnin. Činnost klubu je určena především pro druhý stupeň základní školy. Školní družina je základním prvkem zařízení mimo vyučování, je nejpočetnější, zaměstnává nejvíce vychovatelů a jeho odděleními prochází nejvíce dětí. Školní družina tvoří mezistupeň mezí školním vyučováním a výchovou v rodině. (Vyhláška č. 74/2005 Sb.) Nestátní neziskové organizace nejsou založeny za účelem vytváření a dosahování zisku. Nejdůležitějším znakem je pomoc lidem, kteří to potřebují. Činnost neziskových organizací je dobročinná, za svoji pomoc nechtějí peníze. Například: Pionýr – nezávislé, dobrovolné, samostatné sdružení dětí, mládeže a dospělých. Institucionalizovanými prostředími pro volný čas mohou být i ziskové organizace.
4
STRAŠÁKVÁ, Martina. Střediska volného času
Praha: NIDM.[online] [cit. 20-12-2012]
Dostupné z:
STRAŠÁKOVÁ, Martina. Střediska volného času. Praha: NIDM. [online] [cit. 20-12-2012] Dostupné z:
22
5 Školní družina Školní družina je školské zařízení výchovy pro zájmové vzdělávání a je mezi ostatními zařízeními určenými pro volný čas dětí nejrozšířenější. (Hájek, 2011, s. 9)
5.1
Vymezení poslání Školní družina je školské zařízení pro výchovu mimo vyučování. Jejím posláním je
poskytování zájmové činnosti a možnosti odpočinku a relaxace po vyučování. Školní družina nabízí veškeré činnosti i dětem, které družinu pravidelně nenavštěvují, tyto děti mohou využít času a prostoru na relaxaci, přípravu do školy a tak si mohou zahrát kolektivní nebo individuální hry. Školní družiny jsou také důležité v sociální rovině. Jejich hlavním úkolem je mimoškolní výchova, která tvoří mezistupeň mezi výchovou ve škole a výchovou v rodině. Jejím cílem není jen hlídat děti, když rodiče jsou v práci, ale i pomáhat plnit vzdělávací cíle – rozvíjí v dětech nadání, pomáhá odstraňovat různé psychické nebo fyzické překážky a celkově formuje žákovu osobnost. Družina je tedy odlišná od běžné vzdělávací praxe ve škole. Cílem výchovy ve školní družině je obohacovat denní program dítěte, zajistit odborné pedagogické vedení a podporovat individuální rozvoj.
Stanovení cílů je uvedeno v Rámcovém
vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání: -
rozvoj dítěte, jeho učení a poznávání,
-
osvojování základů hodnot, na kterých je založeno fungování naší společnosti,
-
získávání samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost,
-
vychovávat k smysluplnému využívání volného času a vybavovat žáky dostatkem námětů, pro využívání volného času, (Hájek, 2011, s. 10)
-
Činnost školní družiny by měla vyústit v získávání určitých kompetencí, například kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a interpersonální kompetence, občanské kompetence, kompetence k trávení volného času. Jedním z mnoha důvodů, proč dávají rodiče děti do družiny, je ochrana před patologickými jevy. Proto náplň školní družiny musí reagovat na aktuální situaci ve
23
společnosti a chápat výchovu i jako nespecifickou formu prevence sociálně patologických jevů. (Hájek, 2011, s. 10-13) -
Děti se v družině učí, jak se chovat, dodržovat pravidla, jak pomáhat ostatním a určité sebekázni. Specifičnost práce ve školní družině poskytuje vychovatelkám6 možnost citlivě a aktuálně reagovat na různé stavy, nálady i sociální potřeby dětí. Program ve školní družině není pevně stanoven, a proto si vychovatelky mohou tento program koncipovat dle svých možností a zkušeností a tím umožňuje výchovným pracovníkům reagovat na zájmy dětí.
-
Družina spolupracuje s dalšími subjekty, které nabízejí aktivity mimo vyučování (výuka v umělecké škole, zájmové kroužky). Činnost družiny má omezenou dobu před a po vyučování do odchodu žáků domů nebo do jiných aktivit. Pro vychovatelky je důležitá nejen zásoba námětů pro určité činnosti, ale také řada informací, poznatků a ustanovení, které vytvářejí odborné zázemí a pomáhají v nalézání smyslu školní družiny. Práce v družině je tedy zcela samostatnou oblastí vzdělávací činnosti a řídí se tedy specifickými úkoly a pravidly pedagogiky volného času. (Hájek, 2011, s. 8)
5.2 Organizace školní družiny Navštěvování družiny není povinné, jedná se o volbu rodičů. Tato služba je placená. Školní družina může fungovat samostatně nebo jako součást základní školy. Školní družina má dlouholetou tradici v ČR. Je to zařízení, kde se děti mladšího školního věku seznamují s různými aktivitami, které rozvíjí jejich osobnost, prohlubují školní znalosti a zdokonalují jejich kompetence. Družina je mezi ostatními zařízeními určenými pro volný čas dětí nejčastější, zaměstnává velké množství vychovatelů a jejím působením prošlo mnoho dětí. Školní družiny jsou, jak bylo výše uvedeno, součástí školy nebo jsou i samostatné a podílí se na realizaci Školního vzdělávacího programu. Klíčové kompetence jsou v tomto případě zaměřeny na výchovu. Díky speciálně vytvořeným programům dochází k propojení se školou a tím bývá posilována motivační a obsahová stránka u různých aktivit. (Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání) 6
Protože z 99% pracují ženy ve školní družině, budeme používat pojem „vychovatelka“
24
5.3 Činnosti ve školní družině V současné době je školní družina chápána jako místo pedagogického působení, které umožňuje formou vedení a nácviku sociálních dovedností zaměření se na chování školních dětí. (Hájek, 2011, s. 83). Svou funkci v péči o děti mimo školní vyučování naplňují školní družiny činnostmi, které jsou uspořádány v určitých skupinách. Nyní tyto činnosti blíže popíšeme. 1. Odpočinkové činnosti Tyto činnosti mají odstranit únavu a zařazují se nejčastěji po obědě nebo popřípadě ráno v ranní družině. Provozují se buď klidové hry nebo klid na lůžku či lehátku. Zařazení těchto činností do programu školní družiny je důležité z psychohygienického hlediska. 2. Rekreační činnosti Slouží k regeneraci sil, převažuje spíše aktivní odpočinek ve formě náročnější pohybové hry. Hry a spontánní činnosti mohou být rušnější, ale to nelze vždy považovat za nekázeň dětí. Je to spíše jakési uvolnění napětí po soustředění dětí ve škole. 3. Zájmové činnosti Jsou to činnosti, které rozvíjejí osobnost žáka. Umožňují jeho seberealizaci a další rozvoj pohybových dovedností a nového poznání. Mohou být zařazeny do programu družiny jako řízená kolektivní hra nebo jako individuální činnost jako organizovaná nebo spontánní aktivita. 4. Příprava na vyučování Tato činnost není legislativně stanovena jako povinná. Může mít různé formy: - Vypracování domácích úkolů pouze se souhlasem rodičů – vychovatelka neopravuje dětem chyby, ale vede k vyhledání a zdůvodnění chyby, -
Zábavné procvičování učiva formou didaktických her,
5. Získávání doplňujících informací při průběžné činnosti družiny – například: poslech, vycházka, práce s časopisy. (Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání) 25
Vychovatelka ve školní družině má jiné postavení než běžný učitel ve škole. Důležitým prvkem práce s dětmi ve školní družině není školní výkon, ale kvalita sociálních vztahů k vrstevníkům. Žáci by měli být vedeni k osvojování sociálních dovedností, ke kterým patří sociální kompetence. (Hájek, 2011, s. 84): -
schopnost vyjádřit odlišného názoru,
-
schopnost zahájit rozhovor se spolužákem nebo dospělým,
-
schopnost odmítnout návrh, se kterým samo dítě nesouhlasí,
-
schopnost vyzvat vrstevníka k účasti na nějaké činnosti nebo hře,
-
schopnost pochválit druhého,
-
schopnost přijmout pochvalu,
-
schopnost požádat o pomoc,
-
schopnost oprostit se od tlaku vrstevníků chovat se nevhodným způsobem. Často si klademe otázku, proč si všechny děti neosvojí tyto kompetence a způsoby
chování. Může to být ze tří důvodů: 1. dítě nemusí přesně vědět nebo pochopit, co je správné chování, 2. dítě může mít znalosti, ale nemá dostatek předchozích sociálních zkušeností z praxe, 3. dítě může být ovlivněno svým emočním stavem. (Hájek, 2011, s. 84)
26
6 Průzkumné šetření Praktická část obsahuje výsledky průzkumu, který byl zaměřen na to, jak samotné děti vidí školní družinu. Pro zjednodušení budeme používat v praktické části pojem družina.
6.1 Cíle průzkumu a průzkumné otázky Hlavním cílem průzkumu bylo analyzovat, jak je školní družina vnímána samotnými dětmi a jak je její význam hodnocen z pohledu rodičů. Abychom mohli dosáhnout vytýčeného cíle, realizujeme dotazníkové šetření, přičemž v něm dáme prostor jak samotným dětem, tak jejich rodičům – dotazník budou vyplňovat obě tyto skupiny. Dílčí cíle průzkumu budou naplněny zodpovězením následujících průzkumných otázek, z nichž některé sledují hledisko dětí, jiné hledisko rodičů. 1. Jak se děti cítí ve školní družině, chodí do ní rády? 2. Jak děti vnímají vztahy ve školní družině (k vychovatelce, ostatním dětem)? 3. Jak děti hodnotí prostředí školní družiny? 4. Jaký je pohled dětí na aktivity realizované ve školní družině, které aktivity jsou dětmi oblíbené? Jak děti hodnotí přínos aktivit ve školní družině? 5. Jaký význam připisují rodiče dotazovaných dětí jejich aktivitám ve školní družině a školní družině celkově?
6.2 Výzkumný soubor Potřebné informace k vypracování této bakalářské práce jsme získali na vzorku dětí z 2. a 3. ročníků 1. stupně základních škol. Jednu položku v dotazníku vyplnili také rodiče těchto dětí. Respondentů je 120, z toho 62 chlapců a 58 dívek. Pohlaví respondentů bylo zjištěno první položkou dotazníku.
27
Jsi chlapec nebo dívka? (Soubor respondentů – pohlaví) N
%
chlapci
62
51,66 %
dívky
58
48,33%
celkem
120
100 %
Tabulka č. 1. Respondenti dle pohlaví.
48,33 %
51,66 % chlapci dívky
Graf č. 1. Respondenti dle pohlaví.
Tento graf znázorňuje celkové procentuální rozložení respondentů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření. Chlapci tvořili 51,66 % což je 62 chlapců, a dívky 48,33 % což je 58 dívek.
6.3 Výzkumná metoda – dotazník Jako nejvhodnější metodu pro získání potřebných informací a dat jsme zvolili metodu dotazníku. Tato metoda umožnila získání množství informací od většího počtu dětí, dotazníková metoda není náročná na čas. Dotazník byl konstruován tak, aby odpovídal cílům práce a průzkumným otázkám. V dotazníku byly použity jak položky uzavřené, tak i otevřené. Dotazník je uveden jako příloha č. 1. 28
Dotazník je velmi používanou metodou pro získávání dat v pedagogickém výzkumu. Je to soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou seřazeny a na které se odpovídá písemně. Nevýhodou je, že není zcela objektivní, že nezjišťuje to, jací respondenti jsou,ale jak se vidí. Je hodně důležité dobře dotazník sestavit, protože dotazník nevhodně sestavený a použitý má malou výpovědní hodnotu. (Chráska, 2008, s. 163)
6.4 Průběh průzkumu Po dohodě s pracovníky školní družiny jsem osobně dotazníky rozdala a poskytla dětem informace potřebné k vyplnění. Děti byly již předem seznámeny s tím, že dotazníky budou rozdány a že v případě neporozumění, vše vysvětlím.
6.5 Vyhodnocení dat získaných v průzkumu V této kapitole vyhodnotíme data získaná z dotazníků. Na závěr kapitoly informace zhodnotíme a shrneme.
Chodíš do družiny rád/a? První položkou v dotazníku směřující k naplnění cílů průzkumu byla otázka: „Chodíš rád/a do školní družiny“? Pomocí této otázky jsme zjišťovali vztah dítěte ke školní družině. chlapci
dívky %
chlapci
dívky
ano
59
57
95,16
98,27
ne
3
1
4,83
1,7
%
Tabulka č. 2. Oblíbenost školní družiny. 29
95,16
98,27
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
chlapci % dívky % 4,83
ano
1,7
ne
Graf č. 2. Oblíbenost školní družiny. Z tohoto grafu je patrné, že 95 % chlapců a 98 % dívek ze 120 respondentů chodí rádo do družiny. Pouze 5 % chlapců a 2% dívek družinu navštěvují neradi. Oblíbenost družiny je důležitá, protože pokud se dítě cítí dobře, je i výchova toho dítěte usnadněna.
Máš rád paní vychovatelku? Další položku do dotazníku jsem zařadila proto, abych rozšířila informace získané v předchozí položce a zjistila vztah dětí k vychovatelce, který je důležitý pro výchovu. chlapci
dívky
%
%
54
95,6
93,1
4
4,83
6,89
chlapci
dívky
ano
59
ne
3
Tabulka č. 3. Oblíbenost paní vychovatelky.
30
95,6
93,1
100 80 60
chlapci % dívky %
40 4,83
6,89
20 0 ano
ne
Graf č. 3. Oblíbenost paní vychovatelky. Třetí položka zněla: „Máš rád paní vychovatelku?“ Z grafu zcela vyplývá, že většina respondentů má ráda paní vychovatelku, z toho 5 % chlapců a 7 % dívek paní vychovatelku rádo nemá. Tento výsledek mě trochu překvapil. Očekávala jsem, že dívky nebudou mít žádnou negativní odpověď nebo budou mít těchto odpovědí zřetelně méně.
Líbí se ti prostředí družiny? Prostředí, ve kterém děti tráví čas po vyučování, je velice důležité. Děti se zde musí cítit dobře a uvolněně.
chlapci
dívky
chlapci %
dívky %
ano
60
58
96,77
100
ne
2
0
3,22
0
Tabulka č. 4. Hodnocení prostředí školní družiny.
31
96,77
100
100 80 chlapci %
60
dívky %
40 3,22 20
0
0 ano
ne
Graf č. 4. Hodnocení prostředí školní družiny. Čtvrtou položkou dotazníku byla otázka: „ Líbí se ti prostředí družiny“, 97 % chlapců a 100 % dívek odpovědělo na otázku, že ano. Dvěma chlapcům prostředí školní družiny nevyhovuje a podle mého názoru je to tím, že chlapci mají raději hry venku, kde ze sebe dostanou přebytečnou energii.
32
Kolik máš v družině kamarádů, vídáš se s nimi i mimo družinu? Úkolem páté položky průzkumu bylo zjistit, zda mají děti hodně kamarádů, zda se děti s kamarády ze školní družiny navštěvují i mimo prostory školní družiny. chlapci
dívky
chlapci %
dívky%
43
44
69
75,86
5
2
8,06
3,45
hodně - ne
8
2
12,9
3,45
málo – ano
2
1
3,22
1,72
2
2
3,22
3,45
2
7
3,22
12,06
hodně - ano hodně někdy
málo někdy málo - ne
Tabulka č. 5. Počet kamarádů a vzájemné navštěvování.
80
75,86 69
70 60 50 40
chlapci %
30
dívky%
20 10
8,06
3,22
12,9 3,45
3,45
3,45
1,72 3,22
12,06
3,22
0 hodně - ne- málo hodně ano ne
málo ano
málo někdy
anoněkdy
Graf č. 5. Počet kamarádů a vzájemné navštěvování.
33
Při porovnávání počtu kamarádů a času stráveného s kamarády, zvolilo 69 % chlapců a 76 % dívek - odpověď, že má mnoho kamarádů a vídá se s nimi i mimo školní družinu. Celkem 23 % chlapců a 12 % dívek nemá mnoho přátel a mimo družinu se málo kdy spolu vídají, 13 % chlapců a 3 % dívek odpověděly, že kamarádů mají hodně,ale mimo družinu se s nimi nevidí., 3 % chlapců a 2 % dívek mají málo kamarádů a mimo družinu se s nimi nevidí, stejný počet chlapců a dívek odpovědělo, že má málo kamarádů a mimo školní družinu se s nimi vídají jen někdy příležitostně v zájmových kroužcích, 8 % chlapců a 3% dívek odpověděly, že má mnoho kamarádů, ale jen někdy se s nimi vídají i mimo družinu. Z celkového pohledu vidíme, že dívky mají méně kamarádů a to z toho důvodu, že bývají více citlivější a komplikovanější při výběru kamarádů.
Když jsi nemocný, stýská se ti po družině? Touto průzkumnou otázkou jsem si chtěla ověřit, zda školní družina je opravdu místem, kde se dětem líbí a zda se jim po družině stýská, když jsou nemocní. chlapci
dívky
%
%
42
79,03
72,41
16
20,96
27,58
chlapci
dívky
ano
49
ne
13
Tabulka č. 6. Stesk po školní družině.
34
79,03 72,41
80 70 60 50 40
20,96
chlapci %
27,58
dívky %
30 20 10 0 ano
ne
Graf č. 6. Stesk po školní družině. Šestou položkou průzkumného šetření byla otázka:
„Když jsi nemocný, stýská se ti po
družině“? Při porovnávání výsledků jsme zjistili, že chlapci odpověděli kladně ze 79 % a dívky ze 72 %. Negativně odpovědělo 21 % chlapců a 28 % dívek. Z čehož je patrné, že respondentům se z větší části po školní družině stýská. Tato otázka je na ověření, zda děti do družiny chodí opravdu tak rády, jak uvedly v první položce.
Získáš v družině i nějaké poznatky? Školní družina je zcela jistě místem, kde děti získávají nové informace a učí se novým postupům a tvořivým činnostem. Zajímalo nás však, zda si to děti uvědomují. chlapci
dívky
%
%
54
90,3
93,1
4
9,67
6,89
chlapci
dívky
ano
56
ne
6
Tabulka č. 7. Poznatky ve školní družině.
35
90,3
93,1
100 80 60
chlapci % dívky %
40 9,67
6,89
20 0 ano
ne
Graf č. 7. Poznatky ve školní družině. Dalším dílčím cílem průzkumu, bylo zjistit, zda děti mají pocit, že získají v družině nějaké poznatky. Celkem 56 chlapců a 54 dívek odpovědělo, že ano, a 6 chlapců a 4 dívky odpověděli negativně.
Podnikáte v družině nějaké výlety? Jak už jsem se zmiňovala v teoretické části, velice důležitá je ochota a aktivnost vychovatelky. A na základě této informace jsme koncipovali tuto průzkumnou otázku. chlapci
dívky
%
%
56
93,54
96,55
2
6,45
3,44
chlapci
dívky
ano
58
ne
4
Tabulka č. 9. Podnikáte výlety?
36
93,54 96,55 100 80 chlapci %
60
dívky %
40 6,45 20
3,44
0 ano
ne
Graf č. 9. Podnikáte výlety? Devátá položka zněla: „Podnikáte v družině nějaké výlety“? Děti ze školní družiny mají možnost podnikat mnoho různých výletů, několika jsem se také zúčastnila, a proto mě překvapily negativní odpovědi, myslím si, že negativní výpovědí plynou z toho, že děti mají různou představu o tom, co to je výlet. Celkem 94 % chlapců a 97 % dívek odpovědělo, že ano a 6 % chlapci a 3 % dívek, že se ve školní družině výlety nepodnikají.
Čeho si v družině nejvíc vážíš? Dalším cílem průzkumu bylo zjistit, čeho si děti ve školní družině nejvíce váží. chlapci
dívky
chlapci
dívky
%
%
vybavení
10
4
16,12
6,89
hry venku
14
6
22,58
10,34
odpočinkové aktivity
8
5
12,9
8,62
tvořivé aktivity
12
10
19,35
17,24
hry s hračkami
8
11
12,9
18,96
společenské hry
8
6
12,9
10,34
výtvarné činnosti
10
16
16,12
27,58
37
Tabulka č. 10. Čeho si v družině nejvíc vážíš?
27,58
30 22,58
25 20
16,12
15 10
17,24
12,9
12,9
10,34 6,89
18,96
19,35
16,12 12,9 10,34
8,62
chlapci % dívky %
5 0
Graf č. 10. Čeho si v družině nejvíc vážíš? Respondenti měli na výběr sedm odpovědí, ze kterých si každý měl vybrat dvě. Dívky nejvíce zajímají výtvarné činnosti – 28 % a hry s hračkami – 19 % . Chlapcům se nejvíce líbí hry venku – 23 % a tvořivé aktivity – 19 %. Za to vybavení si dívky váží nejméně – 7 % a chlapci mají na stejné úrovni odpočinkové aktivity, hry s hračkami a společenské hry – 13 %. Dívky inklinují k výtvarným činnostem, chlapci k hrám venku. Je to dáno tím, že dívky mají rády spíše klidnější činnosti a naopak chlapci si potřebují vybít energii a zasportovat si.
38
Jak se v družině cítíš? (Ohodnoť známkou od 1 do 5, kdy 1 je výborně a 5 špatně) Další otázka, na níž jsme se zaměřili, směřovala k tomu, aby se dítě vyjádřilo, na stupnici od 1 do 5, jak se v družině cítí. chlapci
dívky
%
%
44
83,87
75,86
4
13
6,45
22,41
3.
4
1
6,45
1,72
4.
0
0
0
0
5.
2
0
3,22
0
Chlapci
dívky
1.
52
2.
Tabulka č. 11. Jak se v družině cítíš.
90
83,87 75,86
80 70 60 50
chlapci %
40
dívky % 22,41
30 20 10
6,45
6,45
2.
3.
1,72 0 0
3,22
0 1.
4.
5.
Graf č. 11. Jak se v družině cítíš. 39
0
Respondenti měli možnost ohodnotit známkou 1 až 5, kdy 1 znamená výborně. Známkou 1 ohodnotilo školní družinu 84 % chlapců a 76 % dívek nejhorším stupněm ohodnotili školní družinu 3 % chlapců. Dívkám stačila stupnice od 1 do 3, ale chlapci využili i poslední stupeň známkování.
Vyprávíš doma, co jsi v družině dělal/a? Další otázka dotazníku se týkala toho, zda děti povídají rodičům, co se ve školní družině událo nebo co ve školní družině dělalo, což se může poznat i podle toho, že si povídají o školní družině i doma s rodiči.
chlapci
dívky%
chlapci
dívky
ano
21
20
33,87
34,48
někdy
32
35
51,61
60,34
nikdy
9
3
14,51
5,17
%
Tabulka č. 12. Vyprávíš doma, co jsi v družině událo?
60,34
70 51,61
60 50 40
33,87 34,48
chlapci %
30
dívky%
14,51
20
5,17
10 0 ano
někdy
nikdy
Graf č. 12. Vyprávíš doma, co se v družině událo? 40
Respondentům byla nabídnuta možnost tří odpovědí. Ano odpovědělo 34 % chlapců a 35 % dívek, někdy si povídá o družině 52% chlapců a 60% dívek a nikdy o školní družině nemluví 15 % chlapců a 5 % dívek. Z grafu je patrné, že největší podíl odpovědí byla odpověď – někdy. Výrazný rozdíl je v odpovědích, že si doma nikdy nevypráví o družině s rodiči. Celkem 15 % chlapců odpovědělo, že si doma s rodiči nikdy nevypráví o družině. Je to dáno tím, že chlapci jsou obecně méně sdílnější než dívky.
41
Zamysli se a napiš, co se ti v družině líbí a co nelíbí. Pozitivně hodnocené skutečnosti ve školní družině – chlapci. Chlapci
Chlapci
- líbí
– líbí %
2
3,22
3
4,84
5
8,06
6
9,68
6
9,68
osmisměrky
7
11,29
kroužky
14
22,58
14
22,58
vybavení
16
25,8
vše
25
40,32
hry venku
26
41,93
výlety tvořivé činnosti společnost dětí počítače odpočinkové místo
výtvarné činnosti
Tabulka č. 13. Co se chlapcům ve školní družině líbí
42
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
40,32 41,93 22,58 25,8 22,58 3,22
8,06
9,68 9,68
11,29
4,84
chlapci – líbí %
Graf č. 13. Co se chlapcům ve školní družině líbí. Abychom zjistili, co se respondentům na školní družině líbí a co ne, použili jsme otázku: „Zamysli se a napiš, co se ti v družině líbí a co ne“. Byla to zcela otevřená otázka, kde se respondenti mohli samostatně vyjádřit. Odpovědí jsem roztřídila do kategorií, jak znázorňuje tabulka. Oblíbené a neoblíbené skutečnosti jak u chlapců, tak i u dívek jsem pro přehlednost rozdělila do samostatných tabulek a grafů. Chlapcům se nejvíce líbí odpočinkové místo a nejméně chlapců uvedlo, že se jim nejméně líbí výlety.
43
Negativně hodnocené skutečnosti ve školní družině – chlapci. Chlapci -
Chlapci – nelíbí
nelíbí
%
vybavení
3
4,83
vše
6
9,67
počítače
7
11,29
povinnosti
9
14,52
nepořádek
9
14,52
čtení pohádek
17
27,42
hokej
22
35,48
nic
25
40,32
křik
26
41,94
Tabulka č. 14. Co se chlapcům ve školní družině nelíbí.
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
40,32
41,94
35,48 27,42 14,52 14,52 9,67 11,29
chlapci – nelíbí %
4,83
Graf č. 14. Co se chlapcům ve školní družině nelíbí.
44
Další částí otázky bylo, co se chlapcům nelíbí ve školní družině. 42 % chlapců odpovědělo, že se jim nejvíce nelíbí křik a nejméně, čili 5 % chlapců odpověděli vybavení.
Pozitivně hodnocené skutečnosti ve školní družině - dívky dívky - líbí
počítače
dívky – líbí %
4
6,89
6
10,34
7
12,06
malování
8
13,79
výlety
8
13,79
kroužky
8
13,79
vybavení
13
22,41
30
51,72
32
55,17
tvořivé činnosti odpočinkové místo
společnost kamarádů
vše
Tabulka č. 15. Co se dívkám ve školní družině líbí.
45
60
51,72
55,17
50 40 30 12,06
20 10
6,89
10,34
13,79
13,79
22,41 13,79 dívky – líbí %
0
Graf č. 15. Co se dívkám v družině líbí. Dívky na stejnou otázku odpověděly, že se jim nejvíce líbí vše ve školní družině a nejméně se líbí výuka počítačů.
46
Negativně hodnocené skutečnosti ve školní družině – dívky. dívky -
dívky –
nelíbí
nelíbí %
chybí hodiny
3
5,17
počítače
3
5,17
křik
5
8,62
kroužky
5
8,62
povinnosti
5
8,62
vybavení
10
17,24
13
22,41
nic
32
55,17
neodpovědělo
40
68,96
pošťuchování spolužáků
Tabulka č. 16. Co se dívkám v družině nelíbí.
68,96 70 60 50 40 30 20 10 0
55,17
5,17 5,17
8,62 8,62 8,62
17,24
22,41 dívky – nelíbí %
Graf 16. Co se dívkám ve školní družině nelíbí.
47
Na otázku, co se dívkám nelíbí na školní družině, odpovědělo 55 % dívek, že jsou v družině spokojené a napsaly nic. 69 % dívek se vůbec nevyjádřilo. Chlapci se vyjádřili všichni. Nejméně se jim nelíbí počítače a chybí jim v herně nástěnné hodiny.
Můžeš si svoji aktivitu vybrat sám/sama? Při vytvoření této otázky jsem chtěla zjistit, zda je činnost v družině z pohledu dětí zcela organizovaná nebo si děti můžou svou činnost někdy vybrat samy. chlapci
chlapci
dívky
ano
39
20
62,9
34,48
někdy
19
38
30,65
65,52
nikdy
4
0
6,45
0
%
dívky %
Tabulka č. 17. Můžeš si svoji aktivitu vybrat sám/sama?
70
65,52
62,9
60 50
34,48
40
30,65
chlapci % dívky %
30 6,45
20
0
10 0 ano
někdy
nikdy
Graf č. 17. Můžeš si svoji aktivitu někdy vybrat sám/sama? Výsledky z tohoto grafu ukazují, že většinou si děti můžou činnost ve školní družině vybrat samy. Nepatrná část chlapců odpovědělo, že si nikdy sami činnost nevybírají. Odpovědi
48
respondentů vypovídají o skutečnosti, že chlapci jsou svobodomyslnější a méně empatičtí než dívky.
Jakou známkou od 1 do 5 bys ohodnotil/a školní družinu? (1 nejlepší, 5 nejhorší). Touto otázkou jsme chtěli zjistit, jak děti celkově vnímají školní družinu, nejen vybavení. chlapci
chlapci
dívky
dívky %
1.
45
46
72,58
73,31
2.
11
9
17,74
15,52
3.
4
3
6,45
5,17
4.
0
0
0
0
5.
2
0
3,22
0
1,43
1,26
%
průměrn á známka Tabulka č. 18. Ohodnocení školní družiny.
49
72,58
80
73,31
70 60 50
chlapci %
40 30
17,74
dívky % 15,52
20
6,45
10
5,17
3,22
0 0
0
0 1.
2.
3.
4.
5.
Graf č. 18. Ohodnocení školní družiny. Patnáctá položka v průzkumném šetření měla název: „Jakou známkou bys ohodnotil/a školní družinu“. Na základě odpovědí na tuto položku dotazníku jsme zjistili, že většina respondentů ohodnotila školní družinu nejlepší známkou a nejhorší známkou žádná dívka a 3 % chlapců.
Mají aktivity ve školní družině pro vaše dítě význam? Pokud ano, jaký? Poslední položka dotazníku byla určena rodičům dotazovaných dětí. rodiče chlapců
rodiče dívek
rodiče
rodiče dívek
chlapců %
%
ano
43
49
69,35
84,48
ne
19
9
30,64
15,52
Tabulka č. 19. Mají aktivity ve školní družině význam?
50
100
84,48 69,35
80 rodiče chlapců %
60 30,64
40
15,52
rodiče dívek %
20 0 ano
ne
Graf č. 19. Mají aktivity ve školní družině význam.
Jaký význam mají aktivity ve školní družině? počet
počet
odpovědí
odpovědí %
odpočinkový
6
6,52
poznávací
6
6,52
7
7,61
8
8,7
10
10,9
tvořivý
12
13,04
spolupráce
12
13,04
všeobecný
12
13,04
pohyb
19
20,65
význam
rozvoj motoriky nové vědomosti rozvoj osobnosti
Tabulka č. 20. Jaký význam má školní družina – kladné odpovědi. 51
25
20,65
20 13,04 13,04 13,04
15 10
10,9 6,52
6,52
7,61
8,7 %
5 0
Graf č. 20. Jaký význam má školní družina – kladné odpovědi. Při této poslední otázce jsme se ptali, zda mají aktivity ve školní družině význam. Tato otázka byla určena pro rodiče dotazovaných dětí. Z toho 69 % rodičů chlapců a 85 % rodičů dívek odpovědělo, že aktivity ve školní družině význam mají. 31 % rodičů chlapců a 16 % rodičů o dívek odpovědělo, že nemají. Pokud rodiče odpověděli na poslední otázku ano, byli respondenti vyzváni, aby svou odpověď zdůvodnili. Odpovědi jsem sjednotila do devíti skupin, kdy největší význam má podle rodičů školní družina v oblasti pohybu a nejméně odpovědí měl odpočinkový význam a poznávací.
6.5
Shrnutí výsledků průzkumu
Průzkumem zjištěné údaje můžeme takto shrnout. Průzkumu se zúčastnilo 120 respondentů, z čehož je 58 dívek a 62 chlapců. Vzorek respondentů byl rovnoměrně rozložen mezi žáky 2. a 3. tříd základní školy. Na základě provedeného výzkumu jsme zjistili, že školní družina je – viděno očima dětí – oblíbeným místem. Z dalších získaných dat lze usuzovat, že děti vnímají čas strávený ve školní družině jako příjemně strávený ve společnosti svých kamarádů a družinu chápou jako místo, kde se mohou věnovat různým činnostem nebo jen tak relaxovat po vyučování. Děti jsou celkově spokojené se vším, co jim školní družina přináší. 52
Vztahy ve školní družině vnímají děti také velice pozitivně, 96 % chlapců a 93 % dívek má rádo vychovatelku. Při otázce, zda mají hodně kamarádů a jestli se s nimi vídají i mimo družinu, odpovědělo 70 % chlapců a 80 % dívek, že mají mnoho kamarádů ze školní družiny a hodně se s nimi vídají i mimo ni. Je to dáno i skutečností, že mnoho dětí navštěvuje i společné zájmové kroužky. Prostředí školní družiny je pro děti příjemné, protože odpovídaly kladně. Dokonce při otázce, zda se jim líbí prostředí družiny, dívky odpověděly zcela jednoznačně, že ano. Je to dáno i tím, že dívky jsou klidnější a mají rády výtvarné aktivity a hry s hračkami, kterých je ve školní družině dostatek. Chlapci ohodnotili oblíbenost školní družiny na 97 %. Myslím si, že je to zcela zanedbatelný rozdíl, ale podle mého názoru v tom hraje velkou roli pohyb venku. Chlapci si potřebují vybít energii. Nejvíce oblíbené činnosti u chlapců byly tvořivé činnosti a aktivity venku. Ráda bych se ještě vrátila k položce: „Jak se dětem ve školní družině líbí“. Dívky využily hodnocení od 1 do 3, kdy 75 % odpovědělo, že hodnotí družinu jako výbornou Chlapci využili celou škálu výpovědí. Nejlepším stupněm ohodnotilo školní družinu 84% chlapců. V porovnání výsledků chlapců a dívek nejsou žádné velké rozdíly. Zcela nepatrně se odlišují při otázce, jak hodnotí školní družinu. Celkem 70 % dotazovaných rodičů chlapců připisuje význam činnostem a aktivitám ve školní družině. Celkem 80 % rodičů dívek také hodnotí školní družinu za významnou v přínosu pro rozvoj dítěte. Největší význam rodiče přikládají pohybu, dále pak rozvoji schopnosti spolupráce, tvořivosti a v neposlední řadě má družina dle jejich názoru kladný vliv na celkový rozvoj dítěte. Při odpovědích nebyly zaznamenány výrazně negativní odpovědi, jež by mohly naznačovat nějaký problém či patologii
nebo skutečnost, že by děti nechtěly
družinu navštěvovat. Při shrnutí celého průzkumného šetření jsem zjistila, že školní družina je dětmi i rodiči hodnocena velice pozitivně. Je důležitá při rozvoji osobnosti a získávání informací.
53
Závěr Hlavním cílem bakalářské práce bylo popsat, jak školní družinu vnímají děti mladšího školního věku a jejich rodiče. Předložená bakalářská práce přináší vedle poznatků zaznamenaných v teoretické části práce také empirickou část, ve které je na zkoumanou problematiku nahlédnuto formou dotazníkového šetření. Závěrem bych se chtěla zmínit, že tvorba bakalářské práce byla pro mě velkým přínosem. Chtěla jsem zjistit, zda je školní družina pořád stejná, jako když jsem ji navštěvovala já, jak ji vidí dnešní děti a jak ji hodnotí jejich rodiče. V současné době, kdy mnoho dětí nesprávně využívá svůj volný čas, který jim vzniká během dne, mohou školská zařízení pro zájmové vzdělávání určitým způsobem usměrňovat. Ve své práci jsem se zaměřila na to, jaká je školní družina z pohledu dětí. V teoretické části jsem se nejprve snažila objasnit, co je volný čas, pokusila jsem se charakterizovat psychomotorický vývoj dětí. Dále jsem se snažila popsat vývojové charakteristiky dětí mladšího školního věku po stránce fyzického a emočního vývoje a vývoje poznávacích procesů. Pokusila jsem se objasnit, jak souvisí rodina s trávením volného času dítěte. Popsala jsem zásady výchovy mimo vyučování a v poslední části teoretické části jsem se věnovala školským zařízením pro zájmové vzdělávání. Pouze stručně jsem popsala prostředí pro trávení volného času dětí a mládeže. Nejvíce jsem se zaměřila na školní družinu. Data, která mi sloužila jako podklad pro vypracování empirické části, jsem získala z průzkumu, který jsem uskutečnila ve školní družině v Litovli. V empirické části jsem se snažila přiblížit tomu, jak děti a jejich rodiče školní družinu vidí, zda se dětem v družině líbí, jaký mají k družině vztah, jak hodnotí aktivity,jak se v ní cítí a jaký význam připisují školní družině rodiče dětí. Stanovené cíle jsem se snažila naplnit v plném rozsahu. Myslím si, že vzhledem k nízkému množství respondentů nemohu vyvozovat všeobecné záměry, ale pro potřeby školní družiny mohou být tyto výsledky přínosem nebo alespoň informačním zdrojem.
54
Použitá literatura a prameny ADLER, ALFRED. Psychologie dětí. 1. vyd. Praha: Práh, 1994. ISBN 80-85-809-22-2. HÁJEK, BEDŘICH, PÁVKOVÁ, J. a kol. Školní družina. 3. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-900-2. HOFBAUER, BŘETISLAV. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál 2004. ISBN 807178-927-5 Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Sborník her s environmentální tématikou, 1. vyd. Praha: Brontosaurus, 1996. CHRÁSKA, MIROSLAV. Metody pedagogického výzkumu. 1. Vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. KANTORKOVÁ, JANA a kol. Vybrané kapitoly z obecné pedagogiky I. Olomouc: Hanex, 2008. ISBN 978-80-7409-024-0. KRATOCHVÍLOVÁ, EMÍLIA a kol., Úvod do pedagogiky. Pedagogická fakulta Trnava 2007. ISBN 978-80-8082-145-6. KULHÁNKOVÁ, ALENA. Kreslíme a hrajeme si ve školní družině. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-737-394-9. KYRIACOU, CHRIS. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-945-3. LANIADO, NESSIA. Máte neklidné dítě. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 110 s. ISBN 80-7178868-6. MAŘÍKOVÁ, HANA, PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. PÁVKOVÁ, JIŘINA et al. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 807178-295-5. PLEVOVÁ, ILONA, SLOWIK, REGINA. Komunikace s dětským pacientem. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2968-8. 55
PRŮCHA, JAN, WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2. rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1. Příručka pro práci vychovatelek: Výchovně vzdělávací činnost ve školní družině. Praha:Státní pedagogické nakladatelství, 1984. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, JITKA a kol. Přehled vývojové psychologie. 2. Vyd. Olomouc, 2008. ISBN 978-80-244-2141-4. ŠRÁMKOVÁ, MARTINA. Rukojeť rodiče malého školáka. 1.vyd. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01-491-2. VALIŠOVÁ, ALENA., KASÍKOVÁ, HANA a kol. Pedagogika pro učitele. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1734-0. Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání. PŘADKA, MILAN, Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-383-3.
Internetové zdroje Volný čas. [online] In Wikipedie – otevřená encyklopedie. [cit. 20-10-2012] Dostupné z: .
VODÁKOVÁ, Jana. Volný čas dětí? Buď příliš kroužků nebo pasivita. [online] In Rodina, 2011. [cit. 19-12-2011] Dostupné z:
PETERKOVÁ, Michaela. Nástup do školy a mladší školní věk : jedna velká změna, jinak klid (bouře na obzoru). online Psychotesty a testy osobnosti online. cit. … Dostupné z:
STRAŠÁKOVÁ, Martina. Střediska volného času. Praha: NIDM. [online] [cit. 20-12-2012] Dostupné z:
STRAŠÁKOVÁ, Martina. Střediska volného času. Praha: NIDM. [online] [cit. 20-12-2012] Dostupné
z:
svc/svc-a-jak-jde-cas>
57
Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník pro žáky prvního stupně základní školy a jejich rodiče.
58
Příloha č. 1 Dotazník pro žáky 1. stupně základní školy a jejich rodiče. Dobrý den. Jmenuji se
Kamila Sedlářová, studuji na VŠ v Olomouci
obor Vychovatelství a
k úspěšnému dokončení studia bych potřebovala pomoc s vyplněním krátkého dotazníku, který mi poskytne potřebné informace. Dotazník není test, nemá správné ani špatné odpovědi. Je zcela anonymní a dobrovolný. Tímto bych Vás ale chtěla poprosit, zda mi pomůžete a s dětmi vyplníte tento dotazník. Předem děkuji.
Dotazník
1. Chodíš do družiny rád/a?
Ano – Ne
2. Máš rád pani vychovatelku?
Ano – Ne
3. Líbí se ti prostředí herny?
Ano – Ne
4. Kolik máš kamarádů, vídáš se s nimi i mimo družinu? 5. Když jsi nemocný, stýská se ti po družině? 6. Naučíš se v družině i něco nového?
Ano – Ne Ano – Ne Ano – Ne
7. Jsi ve družině spokojený/á?
Ano – Ne
8. Podnikáte v družině nějaké výlety?
Ano – Ne
9. Čeho si ve školní družině nejvíc vážíš? (Zakroužkuj) Výletů - paní vychovatelky - kamarádů - vybavení 10. Jak se v družině cítíš? Výborně – dobře - špatně 11. Vyprávíš doma, co jsi v družině dělal/a? 12. Zamysli se a napiš, co se ti v družině líbí a co nelíbí. 59
Ano – Někdy – Nikdy
Líbí
Nelíbí
Chlapci
Děvčata
13. Můžeš si svoji aktivitu vybrat sám/sama? Ano – Někdy – Nikdy 14. Jakou známkou od 1 do 5 bys ohodnotil/a školní družinu? (1 nejlepší, 5 nejhorší)
Pro rodiče 15. Mají aktivity ve školní družině pro Vaše dítě význam? Ano – Ne
(Pokud ano, jaký? Např. rozvíjí motorický vývoj dítěte- kladný/záporný vliv na
psychický vývoj dítěte……)
60
Anotace Jméno a příjmení:
Kamila Sedlářová
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce.
Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D
Rok obhajoby:
2013
Název práce:
Školní družina očima dětí.
Název v angličtině:
School Daycare eyes of children.
Anotace práce:
Tato bakalářská práce je zaměřena na to, jak školní družinu vidí děti na 1. stupni základní školy. Hlavním cílem práce je analyzovat, jak je školní družina vnímána samotnými dětmi a jak je její význam hodnocen z pohledu rodičů. Obsahem teoretické části jsou kapitoly, popisující volný čas, charakteristiky dětí v období mladšího školního věku, rodinu a volný čas, pedagogické ovlivňování volného času a v neposlední řadě i školní družinu. Praktická část je zaměřena na průzkumné šetření zjišťující, jak děti výchovu mimo vyučování ve školní družině vnímají.
Klíčová slova:
Volný čas, rodina, školní družina, mladší školní věk, výchova mimo vyučování, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, vychovatel
61
Anotace v angličtině
This thesis is focused on how the company sees the children on the school 1. level of primary schools. The aim of this work is to analyze how school children sees the company how it feels and what plays the role of school children surveyed were parents, according to the company. The content of the theoretical part are chapters, describing the characteristics of children's leisure time, in the period of the younger school age, family and leisure time, the pedagogical influence of free time and last but not least school company. The practical part contains the results of the survey, which was focused on how the children sees the school troupe.
Klíčová slova v angličtině:
Leisure, family, the pedagogical influence of leisure time, school daycare, younger school age, , educational facilities for extracurricular education, educator.
Přílohy vázané v práci:
1 příloha (Dotazník pro žáky 1. stupně základní školy a rodiče)
Rozsah práce:
62
Jazyk práce:
český
62
