MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE ARCHEOLOGIE
Kamila Šmidová
Odraz hmotné kultury v archeologických pramenech na příkladu nálezů z Mečové 2 v Brně
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph.D. 2012
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Brně dne 22. 8. 2012 ………………………………. vlastnoruční podpis
1
Obsah Obsah ................................................................................................................................ 2 Úvod ................................................................................................................................. 4 Teoretická část .................................................................................................................. 5 Geologické poměry a klima Brna ................................................................................. 5 Rostliny Brněnska ......................................................................................................... 5 Dějiny Brna ................................................................................................................... 5 Umístění lokality........................................................................................................... 6 Historie lokality ............................................................................................................ 6 Odpadní jímky .............................................................................................................. 7 Výroba keramiky .......................................................................................................... 8 Kachle ..................................................................................................................... 11 Výzkum ....................................................................................................................... 12 Jímka č. 17 .................................................................................................................. 12 Metoda zpracování souboru ........................................................................................ 12 Chronologie ................................................................................................................ 13 Chronologie keramiky ze soutoku Jihlavy a Svratky ............................................. 13 Chronologie keramiky z Brna................................................................................. 14 Praktická část .................................................................................................................. 18 Vyhodnocení ............................................................................................................... 18 Kuchyňská a stolní keramika ...................................................................................... 24 Charakteristika souboru .............................................................................................. 24 Morfologie .................................................................................................................. 26 Hrnce ...................................................................................................................... 27 Poháry ..................................................................................................................... 37 Džbány .................................................................................................................... 41 Zvonovité pokličky ................................................................................................. 43
2
Kónické poklice ...................................................................................................... 44 Mísy ........................................................................................................................ 45 Mísa s talířovitým podokrajím ............................................................................... 45 Trojnohé pánve ....................................................................................................... 46 Miniaturní nádobky ................................................................................................ 46 Zásobnice ................................................................................................................ 47 Stavební keramika....................................................................................................... 47 Technická keramika .................................................................................................... 48 Kamnářská keramika .................................................................................................. 49 Ostatní nálezy ............................................................................................................. 54 Přechodný horizont ..................................................................................................... 54 Fragmentarizace .......................................................................................................... 55 Závěr ............................................................................................................................... 57 Seznam použité literatury ............................................................................................... 59 Internetové zdroje ........................................................................................................... 62 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 63 Seznam tabulek ............................................................................................................... 64 Seznam grafů .................................................................................................................. 65 Obrazová příloha ............................................................................................................ 66
3
Úvod Vzhledem k velkému stavebnímu ruchu v posledních desetiletích v centru historických měst se provedlo nepřeberné množství záchranných výzkumů, díky kterým máme dnes poměrně ucelenou představu o životě ve středověkých městech. Zpracováním nálezů z jednoho takového záchranného výzkumu se zabývá tato práce. Jedná se o výplň z odpadní jímky z ulice Mečová 2. Tato lokalita spadá do areálu Velkého Špalíčku. Jímka byla exkavována při záchranném výzkumu v letech 1990 – 1991 a nálezy z ní jsou uloženy v depozitáři Muzea města Brna na Špilberku. Objekt byl předběžně datován do pozdního středověku a renesance. Cílem této práce je vyhodnocení středověkého souboru keramiky a určení přechodného horizontu. Práci jsem rozdělila na tři části: teoretickou, praktickou a přílohy. V teoretické části se budu zabývat geologickými podmínkami Brna, přírodními poměry, umístěním lokality v prostoru Brna, historií lokality, odpadními jímkami, výrobou keramiky a její chronologií, popisem situace. V praktické části prezentuji výsledky studia keramiky z dané lokality, které jsem vyhodnotila za pomoci programů Microsoft Access 2010 a Microsoft Excel 2010. Pro přehlednost jsem hned v úvodu uvedla výčet zastoupených keramických tříd i profilace okrajů hrnců. K názornější prezentaci výsledků jsem vložila grafy a tabulky. Zabývám se zde morfologií a typologií nádob v závislosti na keramických třídách. Dále pak zde řeším nejen keramiku kuchyňskou a stolní, ale i keramiku technickou, stavební a kamnářskou, která je důležitá z hlediska datace materiálu. V závěru práce shrnuji nejdůležitější fakta týkající se souboru. Také zde datuji jímku a určuji přechodný horizont od pozdního středověku k renesanci. Úplný konec práce patří kresebné a fotografické dokumentaci. Ráda bych na tomto místě poděkovala PhDr. Ireně Loskotové za vedení práce, Lee Chatrné za přístup do depozitáře, Mgr. Lence Sedláčkové za konzultaci keramiky.
4
Teoretická část Geologické poměry a klima Brna Město Brno leží na styku dvou geomorfologických celků: Českého masívu a karpatské soustavy. Tyto dva celky jsou od sebe odděleny karpatskou předhlubní, což je sníženina, která se dnes nazývá Dyjskosvratecký úval (Krejčí 1993). Brnem protékají tři řeky: Svratka, která je nejvodnatější, Svitava a Ponávka. V jejich nivách byly prováděny archeologické výzkumy (Procházka 2000, 11). Klima v Brně je teplé, mírně suché a s mírnou zimou. Řadí se k tepelné oblasti A, přesněji do okrsku A. Více než 50 dnů v roce je tedy teplota v Brně nad 25°C a průměrná teplota v lednu je nad -3°C (Procházka 2000, 12).
Rostliny Brněnska Území města Brna leží ve dvou vegetačních okruzích. První z nich je okruh Subpannonica s převažující teplomilnou květenou. Tento okruh se nachází na území Českého masívu. Druhý okruh, ležící v karpatské předhlubni, se nazývá Eupannonicum (xenothermní panonská květena). V ní rostou rostliny přizpůsobené na suché a teplé podnebí. O rostlinách vyskytujících se na brněnském území víme především díky analýzám makrozbytků z odpadních jímek (Procházka 2000, 12-13).
Dějiny Brna O dějinách Brna bylo publikováno mnoho samostatných prací, proto zde zmíním pouze jejich rámcový obraz a uvedu literatury, která se jimi podrobněji zabývá. Brno bylo poprvé označeno jako civitas (město) roku 1240. Již v první polovině 3. století byly kolem Brna vybudovány městské hradby. Do města se dostávalo skrze 5 bran. Už v roce 1243 jsou Brnu udělena městská práva králem Václavem I., například právo mílové nebo právo na konání trhů). Pro rozvoj brněnského obchodu je významné privilegium Karla IV., které ukládá obchodníkům z Uher, Rakous a Polska projíždět Brnem (Balcárek 1994, 143 – 145). Roku 1349 se Jan Jindřich stal moravským markrabětem, který si jako sídlo zvolil právě Brno. Od tohoto roku je Brno sídelním městem moravským markrabat (Flodrová 2000, 255). Po Janu Jindřichu se markrabětem stal Jošt, který zde založil na konci 14. století mincovnu (Jordánková – Loskotová – Merta 2009, 593). 5
Husitské války v první polovině 15. století měly ekonomický dopad i na Brno. Město se z válek vzpamatovávalo až do 17. století, kdy po dobytí Olomouce Švédy opět získalo své postavení ze 14. století. Detailnější pohled na dějiny Brna nám nabízí publikací, namátkou J. Dřímal a V. Peška (1969, 1973), M. Flodr (2001, 2006, 2008) nebo R. Procházka (2000).
Umístění lokality Mečová 2 se nachází v městské části Brno-střed a na její adrese je obchodní galerie Velký špalíček. Blok domů se taktéž nazývá Velký Špalíček. Je ohraničený ulicemi Mečovou, Dominikánským náměstím, Starobrněnskou a Dominikánskou (Procházka – Himmelová 1995, 233). Mečová 2 je na rohu ulic Mečové a Dominikánské a naproti ní ústí ulice Panská (Obr. 1, 2).
Historie lokality Lokalita se náchází v Brněnské čtvrti (Quartale Brunnense). Ulice měla ve 14. století dva německé názvy: retro Consistorium nebo Hinter dem Rathaus (Za radnicí). V 15. století se název změnil na platea Sutorum (Ševcovská). Svůj dnešní název získala až v roce 1867, neboť se zde nacházela zbrojnice a také zde sídlil nožíř Mikuláš (Vičar 1965, 253; Flodrová 1997, 147). Nejvíce zmínek o majitelích domu na adrese Mečová 2 nám poskytují berní rejstříky hlavně od 14. století. Nejlépe se nám však mapují majitelé po roce 1432. Vzhledem k tomu, že dům patřil markraběti, tak nemusí být v městských knihách zapsán, protože je tzv. nepoplatný, tedy nezatížený daní (Procházka – Himmelová 1995, 233). Už v roce 1387 jsou v berních rejstřících poprvé zmiňováni mincmistři (Jordánková – Loskotová – Merta 2009, 593), avšak až v letech 1411 a 1412 se Mečová 2 jednoznačně označuje jako mincovna, „area monetae“. Mincovnu zde založil markrabě Jošt. V mincovně se za Joštovy vlády vystřídali tři mincmistři: Jan, Martin z Radotic a Arnold z Kumbachu. Jan je zmiňován v roce 1387, Martin z Radotic byl mincmistrem
6
v letech 1384 – 1394 a Arnold z Kumbachu zastával tento post mezi léty 1397 – 1401 (Baletka 1996, 298). Ladislav Pohrobek vydal roku 1457 mincovní privilegiu, na jehož základě dům nejspíše převzala městská mincovna. V roce 1483 se dům dostává do rukou dvořenína krále Matyáše Korvína a pak i krále Vladislava, Jana Doupovce z Čisté Studně, který ho musel na své náklady opravit. Přestože se v mincovně během celého 16. století nerazily mince, dům zůstával v berních knihách označen jako „domus monetae“, městu nepoplatný. Na konci 70. let 16. století koupil tzv. „Münzhof“ Hynek Brtnický z Valdštejna, nejvyšší komoří a hejtman Markrabství moravského. Ten dům přestavoval za pomoci italského zednického mistra Petra Gabriho (Jordánková – Loskotová - Merta 2009, 593). Dále byl dům v držení Zdeňka z Valdštejna, jemuž byl ale zkonfiskován díky účasti na protihabsburském stavovském povstání, a poté jej koupil hrabě Lev Burian z Dubé a Lipé, který jej přenechal svému synovi (Jordánková – Loskotová – Merta 2009, 594). Posledním vlastníkem domu bylo město Brno, které jej koupilo v 18. století a vlastnilo jej až do vybombardování za 2. světové války.
Odpadní jímky Ve městech bylo nutné zabezpečit kromě dostatku pitné vody i místa pro odpad a fekálie. K tomuto účelu začaly být budovány odpadní jímky. Dělí se na nezpevněné (bez vnitřní konstrukce), vydřevené a vyzděné. Jímky bez vnitřní konstrukce se často vyskytují v Brně. Je to umožněno hlavně vhodným sprašovým podložím. Ústí těchto jímek bylo kruhového nebo čtyřúhelného půdorysu s nejčastějším průměrem 1-2 m a hloubkou mezi 3 až 10 m. Jejich datace spadá od první poloviny 13. století až do počátku 16. stol. (Široký 2000, 371). Jímky se dřevěnou konstrukcí jsou pravoúhlého půdorysu a mají stěny vyztuženy dřevěnou bedněnou konstrukcí, která je z fošen nebo prken opřených o rohové sloupy. Místo mezi bedněním a stěnou jámy je zaplněno udusaným jílem nebo štěrkem. Starším typem vydřevené jímky je jímka s rohovými sloupy vodorovně rozepřenými kuláči nebo hranoly. Stěnu tvořila vodorovně či svisle zasunutá prkna za tuto konstrukci. Nebyly moc hluboké, měly pouze kolem 2 metrů. Tento typ jímky se našel např. v Mostě, Olomouci nebo Ostravě. Jejich datace spadá do 2. poloviny 13. 7
14. století. Mladší typ jímky s výdřevou měl konstrukci tvořenou vodorovnými prkny, které byly zasunuty v drážkách rohových sloupů. Pozůstatky takovýchto jímek byly objeveny v Mostě, Praze, Písku nebo Kašperských Horách. Tato mladší konstrukce se v použití překrývá s mladším typem a její konec datujeme do 15. století. Ne moc častým nálezem je jímka zpevněná sudy, které jsou zapuštěny do jámy kruhového půdorysu. Takové jímky byly nalezeny v Olomouci a Táboře. Posledním typem jímek jsou jímky vyzděné. Nejvíce se jich nalezlo v Brně. Měly obdélný půdorys a jejich stěny byly vyztužené cihlami nebo kameny. Byly mělčí než jímky bez konstrukce, jejich hloubka se pohybuje mezi 1,2 – 4,5 m. Jámy s kamennou vyzdívkou jsou starší než s cihlovou. Zasazujeme je do 15. století, kdežto jímky s cihlovou konstrukcí se objevují od 16. století, jejich největší rozmach však nastal v novověku (Široký 2000, 373 - 374). V písemných pramenech stojí, že nad jímkou byla krytá nebo nekrytá dřevěná stolice. Tyto nadzemní konstrukce se však při archeologických výzkumech objevují zřídka. Ojediněle se při výzkumu objeví stopy po oplocení jímky, například v Mostě nebo Chrudimi. (Široký 2000, 374). Odpadní jímky se budovaly pouze ve městech, které měly vhodné hydrogeologické podloží. Proto např. z Uherského Hradiště známe pouze jedinou jímku, neboť toto město leží v zátopové oblasti řeky Moravy (Měřínský – Procházka 2010, 15). Tyto objekty jsou vhodné pro odběr vzorků k makrozbytkovým analýzám, neboť nám mohou podat výpověď o stravě a rostlinstvu ve středověku.
Výroba keramiky Člověk začal formovat nádoby z hlíny již v mladší době kamenné, ve středověku bylo toto umění značně pokročilé. Na počátku středověku nebylo mnoho hrnčířů pouze výrobci keramiky, ale zůstávali nadále i zemědělci, a to i tehdy, pokud měli řemeslnou dílnu ve městě. Postupně ale se zemědělskou činností přestávali a věnovali se pouze výrobě keramiky. V průběhu 15. století se hrnčíři sdružovali do cechů. (Nekuda – Reichertová 1968, 29). Z celkového počtu řemeslníků byla výrobců keramiky jen velmi malá část. Hrnčíři patřili k poměrně chudým obyvatelů a jejich dílny ležely na okrajích měst kvůli obavě z požáru (Smetánka 1968, 544).
8
Ve vesnickém prostředí se dílny nacházely většinou u místa těžby hlíny. Tak tomu bylo například v Mstěnicích. V městském prostředí to s hlínou bylo obtížnější, většinou se hlína dovážela a hrnčíři za ni museli platit. Na brněnském území platilo, že pokud byla hlína na území vrchnosti, tak si vrchnost vyžádala právo na její kopání. (Nekuda – Reichertová 1968, 33) Nejčastěji používanou hlínou byla hlína jílovitá hlína Hlínu je po nakopání nutné nechat uležet. Tím se odstraní její organická složka (např. kořeny rostlin), která uhnije. Pokud hlína obsahovala větší nečistoty, jako organické tak neorganické, tak se rozplavovala nebo strouhala. Rozplavování je patrně mladší metodou. Poté se do hlíny přidává ostřivo (Smetánka 1968, 556-558). Ostřivo zabraňovalo smršťování výrobku při vysoušení a vypalování. Mezi nejčastější ostřiva patří jemnozrnný písek, tuha a drcený svor, díky kterému se hlína stávala slídnatou. Každý z těchto materiálů se primárně objevuje v jiném období (viz Chronologie). Tuha se používala hlavně v raném středověku, v pozdním středověku se objevuje pouze jako příměs hlíny na výrobu tyglíků a zásobnic. Mezi její vlastnosti patří nepropustnost a ohnivzdornost. Hrnčířská dílna byla jednoduše zařízená. V její blízkosti se nacházela pec a kolem byly hromady materiálu – hlíny, písku na ostření a zásoby dřeva na topení. Spotřeba palivového dřeva byla velká, tudíž bylo vhodné situovat dílnu v blízkosti jeho zdroje. Pokud bylo dřevo dováženo, nepochybně tím vzrůstala cena výrobků (Smetánka 1968, 548). Mezi nejdůležitější hrnčířův nástroj patřil hrnčířský kruh, který se poháněl ručně nebo nožně. Ruční kruh je pomalu rotující, a proto formování nádob na něm označujeme jako obtáčení. Nádoba se nejprve vytvarovala pomocí slepených válečků (nálepová technika) a až poté byla doformována na tomto kruhu. Nožní kruh je podstatně rychlejší a tento způsob vytváření keramiky nazýváme vytáčení. Při použití tohoto kruhu se nádoba tvaruje z jednoho kusu hlíny. Ruční kruh se skládá z jedné otočné desky kolem osy, kdežto nožní kruh je tvořen dvěma otočnými deskami na jedné ose. Mezi hrnčířovy pomůcky patřila struna (nejspíše drát, šlacha nebo provázek) nebo nůž na odříznutí dna od podložky, pokud nepoužil podsýpku. Pro výzdobu se 9
používala radélka (ozubené kolečko), kolky, různá rydla a hřebeny. Další nástroje se používaly k seříznutí či podžlabení okrajů. Možnou pomůckou je také kousek kůže, kterým se nádoby vyhlazovaly. Používaly se také kadluby, převážně na výrobu reliéfů čelních vyhřívacích stěn kachlů. V pozdním středověku (konec 15. a 16. století) se používalo třecích kamenů, které rozmělňovaly olovo, ze kterého se vyráběly hrnčířské polevy. Mezi další nástroje hrnčíře patří hrnčířská čepel, kterou známe z některých ikonografických pramenů. Pro výrobu např. cimbuří na kachlích se používal železný zahrocený nůž (Smetánka 1968, 546-555). Hrnčíři nepochybně používaly mnohem více nástrojů, které však byly ze dřeva, takže se nám nedochovaly. Od 2. poloviny 14. století se na keramice začíná objevovat glazura (Procházka 1994, 330), rozvoj této keramiky spadá ale až do století následujícího. Nestarší glazura je olovnatá. Připravovala se tavením křemičitého písku, klejtu a barvicího kysličníku. Vzniklá hmota se rozemlela pomocí třecích kamenů a pak se rozředila vodou. Nanášení polevy na nádoby se provádělo buď štětcem, nebo namáčením nádoby do polevy. Štětec se používal u vícebarevných polev (Smetánka 1968, 568-569). Po vytvarování nádob je bylo nutné nechat je řádně vyschnout, aby v peci nepopraskaly. Na vypalování se používaly pece vertikální nebo horizontální. Vertikální pec je taková, ve které je topeniště pod roštovou konstrukcí. Roštová konstrukce leží na soklu, který topeniště rozděluje na dva topné kanálky. Říká se jim také dvoukomorové pece. U pecí, které nazýváme horizontální nebo jednokomorové, se topeniště nachází před vypalovacím prostorem. Ve středověku jsou dominantní jednokomorové pece, avšak doznívají i pece dvoukomorové. Půdorys pecí byl nejčastěji oválný. Pece jsou většinou kopulovitě klenuté a zahloubené, kvůli lepší tepelné izolaci, uvnitř vymazané mazanicí. Uprostřed kopule byl pravděpodobně komín. Hrnčíři nejčastěji vypalovali v noci, kdy dobře viděli na vypalované nádoby. Když byla keramika vypálená, všechny otvory v peci byly uzavřeny a keramika pomalu chladla. Když hrnčíř naplnil pec nevypálenými nádobami, rozdělal před pecí oheň. Poté nahrnul rozžhavené uhlíky do topných kanálků. Kanálky byly tvořeny deskovitými kameny nebo hliněnými destičkami, které byly uspořádány tak, aby mezi nimi byly otvory, kterými žár pronikal k nádobám. Nejčastější orientace pecí byla ve směru západvýchod, ve kterém u nás nejčastěji fouká vítr (Nekuda - Reichertová 1968, 42-47).
10
Různá barevná odlišnost středověké keramiky je dána především různým druhem výpalu. Rozlišuje dva: oxidační a redukční. Při oxidačním výpalu vniká do pece vzduch a vzniká tak keramika žluté až červené barvy. Redukční výpal je prováděn v uzavřené peci, bez přístupu vzduchu. Po takovémto výpalu je keramika modrošedé až černé barvy (Nekuda - Reichertová 1968, 47). Kachle Kachle se na našem území vyskytují od 14. století, avšak v malé míře. Na počátku 16. století doznívají gotické kachle a na kachlích se začínají objevovat motivy renesanční (Smetánka 1968, 544). Výrobu kachlů i stavbu kamen obstarávali především hrnčíři, specializovaní kamnáři se vyskytují málokdy. Kamnářství se nerozvinulo hlavně z ekonomických důvodů, neboť kachle a kamna byly luxusním zbožím s vysokou cenou, a také s dlouhou délkou životnosti, takže nebyla třeba jejich častá výměna (Smetánka 1968, 544). Jednoduché kachle, např. pohárovité nebo tyglíkovité, se vyráběly lepením pásků a následným obtáčení, jak to známe u kuchyňské keramiky. Často se na jejich dnech objevuje podsýpka (Smetánka 1968, 562). Miskovité kachle byly většinou vytáčené a postup jejich výroby se taktéž shoduje s postupem výroby běžné keramiky. Výroba komorových kachlů byla složitější. Hlína se nejprve vtlačila do kadlubu, čímž se vytvořila čelní vyhřívací stěna. Hlína přebývající na okraji kadlubu byla odříznuta a do okraje čelní vyhřívací stěny bylo vyryto lože pro nožičkovitě rozšířené okraje pláště komory. Hloubka tohoto vrypu nebyla příliš velká a jeho šířka byla nejčastěji mezi 16 a 19 mm. Plášť komory se vytáčel na kruhu. Na jeho povrchu bývala často šroubovice sloužící k lepšímu uchycení v kamnech. Okraj vzniklého vyhřívací otvoru má obvykle tvar plochého okruží nebo je plný nebo ploše zaoblený s podseknutím nebo podtržením (Smetánka 1968, 556- 565). Pro výrobu reliéfních kachlů bylo používáno kadlubů. Zatím známe pouze zlomky hliněných, nemůžeme však vyloučit ani kadluby zhotovené ze dřeva (Smetánka 1968, 560). Kachle na rozích kamen byly spojovány tzv. nárožní lištou. Středověký kachlový materiál je většinou nepolévaný, ale objevují se i jednobarevné nebo vícebarevné polevy. Nejčastější barvou je zelená. 11
Výzkum V letech 1990 – 1991 byl na adrese Mečová 2 a Dominikánské náměstí 12 a 13 prováděn záchranný archeologický výzkum kvůli výstavbě hotelu. Z důvodu změny stavebního záměru byl výzkum pozastaven. Z původní plochy 2400 m2 určené k prozkoumání byl proveden výzkum na 1600 m2 (Procházka – Himmelová 1995, 233).
Jímka č. 17 Jímka byla vyzděná smíšeným zdivem a její tvar je téměř pravidelný obdélník se S stěnou dlouhou 246 cm, V stěnou 134 cm, J stěnou 244 cm a Z stěnou 124 cm. Povrch terénu byl nivelován ve výšce 224,38 m, dno jímky bylo ve výšce 219,82 m. Původní povrch se předpokládá v nivelační výšce 226,20 m. Zásyp byl hnědý až červenohnědý, hlinitý a sypký. Jeho charakter se s přibývající hloubkou neměnil, proto byla jímka vybírána po 15 – 40 cm mechanických vrstvách. Dno objektu bylo tvořeno hrubým rezavě hnědým pískem (za sdělení děkuji R. Procházkovi).
Metoda zpracování souboru Soubor jsem zpracovávala studiem literatury k danému tématu a tříděním a popisování keramického materiálu podle kódu pro brněnskou keramiku od R. Procházky (Procházka 2007). Tímto získaná data jsem zadávala do počítačového programu Microsoft Access 2010. V souboru se nacházela především kuchyňská a stolní keramika, v mnohem menším množství se objevily zlomky i celé kachle, technická a stavební keramika byla pouze ve zlomcích. Údaje o kamnářské, technické a stavební keramice nebyly do databáze zadávány. Keramický soubor jsem dělila podle hmoty, ze které byl zhotoven, a to na slídnatý, neslídnatý a glazovaný. Dále jsem u nádob určovala jejich tvar, výzdobu, typ okraje, stopy odříznutí ode dna, průměr dna a okraje. Velikost fragmentů a jejich hmotnost byly také důležité hodnoty. U celých nádob jsem navíc ještě určila výšku a průměr maximální výdutě. Dále byly do databáze zadávány údaje o hloubce, ze které byl daný jedinec vyzvednut. Nejpočetnějším tvarem v souboru jsou nepochybně hrnce, které tvoří 88,56 % z celého souboru. Dalšími tvary jsou džbánky, poháry, zvonovité puklice, mísy, několik
12
trojnohých pánví a jedna miniaturní nádobka. Dále se našlo několik kachlů a zlomků střešní krytiny, cihel a dlaždic. Tyglíky zastupují keramiku technickou. Celkem bylo v souboru 45 celých nebo rekonstruovaných nádob z celkového počtu 2757 jedinců. Do této hodnoty je započítána i kamnářská, technická a stavební keramika. Nejrozsáhlejší prací na popis keramických tvarů je práce R. Procházky, který vytvořil systém popisu středověké brněnské keramiky. Tento systém počítá i novými nálezy a může se nadále doplňovat. Před touto prací se o systém středověké keramiky pokoušeli například Vladimír Goš (1980), Vladimír Nekuda (1984) nebo Josef Unger (1984).
Chronologie Pro jihomoravskou oblast byly vytvořeny dvě chronologie. Starší z nich publikoval v roce 1984 v Archeologických rozhledech J. Unger a to pro keramiku z oblasti soutoku Jihlavy a Svratky. Detailnímu zpracování chronologie keramiky z Brna se věnoval R. Procházka (1991, 1994, 1996). Chronologie keramiky ze soutoku Jihlavy a Svratky J. Unger vyčlenil pro středověkou keramiku z regionu kolem soutoku řek Jihlavy a Svratky 4 horizonty (Unger 1984), které zde stručně charakterizuji. Horizont mladohradištní keramiky Tento horizont se vyznačuje především použitím tuhy jako ostřiva. Tuhu obsahuje až 80 % keramického materiálu. Nejčastěji jsou to hrnce a zásobnice. Okraje zásobnic bývají hráněné, okraje hrnců jsou nahoru vytažené. Keramika je zdobená převážně rýhami, vlnicemi, objevují se i plastické lišty s přesekáváním. Tento horizont datujeme do 12. století. Horizont pozdně hradištní keramiky V tomto období ustupuje používání tuhy, naopak se začíná do keramické hmoty přidávat slída. Poměr keramiky se slídnatým a tuhovým ostřivem je vyvážený. Z tohoto důvodu lze tento horizont označit jako přechodný. Nejčastějším keramickým tvarem jsou hrnce. Mají nahoru vytažené nebo vně přehnuté okraje a k výzdobě se nově používá radélko, které zanechává čtverečkové, obdélníčkové nebo trojúhelníčkové pásy. Datace takovéto keramiky se klade do 12. – 13. století. 13
Horizont středověké keramiky A V této době převažuje v materiálu slída, tuha se používala už jen pro výrobu zásobnic. U hrnců se nadále vyskytují nahoru vytažené okraje, avšak objevuje se i nový typ hrnců se vně vyhnutým a podžlabeným (nebo podseknutým) okrajem s rýhami na podhrdlí. Tvarová variabilita sortimentu je oproti předchozím obdobím velmi rozmanitá. Kromě již zmíněných hrnců a zásobnic s hráněným okrajem zesíleným nebo dovnitř vtaženým dále nalézáme ploché pokličky s držadlem uprostřed nebo uchem vycházejícím z okraje, konvice, nálevky, mísy a také polévané miniaturní nádobky. Tyto tvary řadíme do 2. poloviny 13. a 1. poloviny 14. století. Horizont středověké keramiky B Poslední horizont se vyznačuje jemným matriálem s příměsí slídy, tuha se opět vyskytuje jen u zásobnic. Bezslídnatý jemný materiál je používán na výrobu trojnožek. Nejčastějšími výzdobnými motivy jsou šroubovice, vlnice a různé vypnuliny. Hrnce jsou vyšší a štíhlejší s největší výdutí v horní polovině těla. Mezi nové tvary patří džbánky. Jejich ucha jsou zdobená šikmými záseky a plece vypnulinami. Nově se také objevují zvoncovité pokličky, které mívají občas na vnitřní straně vlnici. Okraje mís jsou zesílené nebo vně vyložené. Jediným polévaným typem nádoby jsou trojnohé pánve s tulejkovitým držadlem. Poleva bývá na vnitřní straně a je žlutohnědá. Ke svícení se používaly kahánky s promačkávanými hubičkami. Jiným novým tvarem jsou poháry se třemi výlevkami nebo naběračky s nahoru vytaženým držadlem. Datace takového materiálu spadá do 14. a začátku 15. století. Chronologie keramiky z Brna Zpracováním keramické produkce z Brna se v posledních letech zabývá především R. Procházka, který sestavil pro tuto keramiku numerický kód (Procházka 2007). Před vytvořením kódu rozdělil brněnskou keramiku do několika horizontů. Zde je jejich stručná charakteristika. Nejpodrobněji jsem se zabývala charakteristikou horizontu IV, neboť je pro datování tohoto celku nejpodstatnější. Horizont I Horizont I je zastoupen nádobami tvořenými z tuhové i netuhové keramiky. Nejčastějším keramickým tvarem je hrnec. V tomto období je pro něj charakteristický vzhůru vytažený okraj. Ke zdobení se používalo hlavně radélko. Objevují se zde 14
masivní zásobnice. V tomto horizontu se začíná objevovat slídnatá keramika typu B1. Tato keramika je redukčně pálená tmavě šedé až černé barvy. Na dně nádob bývají stopy po podsýpce. Nálezy z tohoto horizontu se datují do počátku 13. století. Horizont II Tento horizont se dělí na dvě fáze. Pro starší fázi je typická keramika pozdně hradištní tradice. V mladším horizontu je poměr pozdně hradištní keramiky s keramikou slídnatou skupiny B srovnatelný. Tato keramika je charakteristická značným množstvím slídy přidaným ke keramickému těstu. Příznačný je pro ní hrnec vejčitého tvaru s vyhnutým a střechovitě seříznutým či ohnutým okrajem nebo s okružím. V takto datovaných souborech se dále nacházejí ploché pokličky, zvonovité jsou pouze ojedinělé. Začínají se zde objevovat nádoby keramické skupiny C z jemné bílé hlíny. Další skupinou je keramika D, která se oproti skupině C liší pouze glazurou. Ojedinělý je výskyt skupiny E, kterou reprezentuje jemná červená keramika. Horizont této keramiky spadá do 3. čtvrtiny 13. století. Horizont III V tomto horizontu je už nejzastoupenější keramikou skupina B. Stejně jako ve všech ostatních horizontech je nejfrekventovanějším tvarem hrnec. Začínají se zde objevovat hrnce s uchem, pokladničky, četnější jsou též nálezy džbánů a zvonovitých poklic. I když keramika skupiny B převažuje, setkáváme se tu oproti předchozímu horizontu častěji s keramikou skupin C, D a E. Nově se zde vyskytuje cihlově červená a glazovaná keramika skupiny F. Další novou skupinou je keramika skupiny G, tedy světlá až žlutavá keramika, ze které jsou nejčastěji konvice, džbány či akvamanile. Nálezy z tohoto horizontu budeme datovat do 1. poloviny 14. století. Horizont IV Keramika tohoto horizontu je datována od druhé poloviny 14. století do počátku 15. století. Dělí se však na další fáze. Horizont IV/1 Tento horizont se může rovnat s Ungerovým horizontem středověké keramiky B. Datujeme ho do 2. poloviny 14. století. Nejčastěji ho zastupuje keramika tmavě šedé až černé barvy s příměsí slídy skupiny B1, objevuje se ale i keramika skupiny B2, které je ostřená pískem. V tomto období se začíná vyskytovat užitková glazovaná keramika, kterou Procházka řadí ke třídě F. Další skupinou keramiky, která se objevuje, je 15
keramika, u které je dodáváno jako ostřivo písek. Barva této keramiky může být až modrošedá. Tento typ poté převažuje v horizontu IV/2. Způsob, jakým byly nádoby tvořeny, je lepení válečků a následné obtáčení. K oddělení dna od podložky se používala podsýpka. Nejčastější keramickým tvarem v tomto období jsou bezuché hrnce. Tvar jejich okraje je vyhnutý a zesílený, střechovitý, oble hráněný, ovalený a různě podříznutý a podžlabený. Lze zaznamenat i výskyt okruží. Občas je okraj zdobený vodorovnými žlábky nebo vlnicí. Tělo nádob bývá zdobeno především žlábkovanou šroubovicí. Oproti předchozímu období se začínají častěji vyskytovat hrnce s uchem. Jejich ucho je neprofilované a okraj je většinou zesílený se šikmě nebo rovně seříznutou horní částí. Džbány jsou v tomto horizontu tvarem podobné hrncům, jejich ucha mají kruhový nebo okrouhlý průřez a okraje jsou v naprosté většině tvarované do okruží. Speciálním tvarem jsou hrncovité pohárky se třemi výlevkami. Tvarem často používaným v kuchyni jsou mísy, i proto v tomto horizontu nesmí chybět. Frekventovanějším tvarem jsou bezuché hrncovité mísy, ale nesmíme zapomenout i na mísy kónické. Jejich výskyt se datuje od 1. poloviny 13. století a pokračuje až do 15. století. Rozdíly v jednotlivých stoletích jsou patrné především na okrajích. Na přikrývání hrnců se používaly ploché a zvonovité pokličky. Vývoj plochých poklic v tomto horizontu končí, kdežto vývoj zvonovitých zde začíná a pokračuje do dalších horizontů. Tímto však výčet keramických tvarů tohoto období nekončí. Objevují se široké nálevky, naběračky s plným, strmě nasazeným držadlem. Od předchozího období nerozeznáme miskovité kahánky s výlevkou nebo pokladničky, neboť na jejich utváření se v průběhu let nic nezměnilo. Posledním tvarem jsou tuhové zásobnice. Předpokládá se, že už se v tomto období nevyráběly, pouze dožívaly tvary ze staršího období. Životnost zásobnic je oproti hrncům o mnoho delší, protože se s nimi tak často nemanipuluje (Procházka 1994, 323 - 330). V tomto období se začíná vyskytovat užitková glazovaná keramika, kterou Procházka řadí ke třídě F. Barvy této keramiky jsou v červených odstínech. Glazura je transparentní, popřípadě červenohnědá nebo výjimečně tmavě zelená. Nádoby byly vytáčeny a dno bylo odděleno strunou. Nejčastějšími tvary tohoto keramického 16
materiálu jsou trojnohé pánve, kónické mísy, džbánky, hrnce s uchem, občas se objevují hrncovité mísy, konvice, naběračky nebo poklice. Okraj je nejčastěji ovalený. Pánve mají okraj ostře vykloněný a jejich úchytka je trubkovitá. Kónické mísy bývají oboustranně polévané s rozšířeným okrajem, který mívá horní plochu zdobenou dvěma pásy pravoúhlých otisků kolečka. Další skupinou keramiky, která se objevuje, je keramika, u které je dodáváno jako ostřivo písek. Barva této keramiky může být až modrošedá. Tento typ poté převažuje v horizontu IV/2. Mezi další zastoupenou keramickou hmotu patří keramika z jemně plaveného materiálu, jejíž povrch je zakuřovaný a následně leštěný. Tímto postupem získá povrch tmavě šedou barvu. Keramické tvary této hmoty jsou skoro stejné jako u skupiny se slídnatým ostřivem anebo s keramikou s písčitým ostřivem. Objevuje se nejen v horizontu IV/1, ale její výskyt pokračuje i do další fáze horizontu IV. Keramická náplň tohoto horizontu není zastoupena pouze těmito vyjmenovanými třídami. Objevuje se několik dalších keramických materiálů, ze kterých jsou nádoby formovány, jejich výskyt však není tak častý. Horizont IV/2 V tomto horizontu pokračuje především výroba užitkové glazované keramiky. Na rozdíl od horizontu IV/1 zde převažuje keramika skupiny B2 nad skupinou B1. I zakuřovaná keramika se v tomto období objevuje. Keramické tvary se od předchozího období nijak zvlášť neliší. Rozdíl je patrný převážně na vývoji okrajů například u kónických mís. Ty mají ve 14. století zvýrazněný, vodorovně nebo šikmo seříznutý okraj. V dalším století se vnější hrana okraje protahuje. Na rozdíl od horizontu IV/1 se na dně objevují značky, především kříž v kruhu. V tomto období se začínají vyskytovat vysoké štíhlé poháry s vysoko posazenou maximální výdutí. Jejich dno je odříznuto. Poháry se řadí ke dvěma typům, mezi nimiž je rozdíl ve tvarování okraje. První typ má okraj výrazný ve tvaru nízkého okruží nebo má svisle či mírně kuželovitě seříznuté hrany. Druhý typ poháru má okraj prostě zaoblený. Těla pohárů jsou zdobená ozubeným kolečkem nebo žlábkováním. Na konci tohoto období se dochází ke změně výrobního procesu. Používá se jemnější hlína a nádoby jsou tvrději vypalovány. Tvar pohárů se také mírně mění. Začíná se více oddělovat nožka od těla. Tím vzniká prototyp brněnského poháru, který je typický pro následující období (Procházka 1994, 325 – 332). 17
Praktická část Vyhodnocení V této kapitole se budu zabývat podrobným popisem souboru. Jak už bylo řečeno výše, jímka byla vybírána po mechanických vrstvách. Nejnižší hloubka s nálezy je vrstva 360 – 380 cm. Byly v ní nalezeny pouze 3 zlomky neurčených výdutí a uch různých keramických tříd. V rozmezí 340 – 360 cm bylo 255 nádob, nejvíce bylo samozřejmě hrnců, ale nalezlo se i několik kachlů, 2 poháry, džbán, poklice, mísa a zlomky stavební keramiky. Další vrstva (320 – 340 cm) je opět reprezentována většinou hrnci, ale opět se zde objevují i další tvary jako džbány, kahany, kachle, dlaždice a 2 neurčené nádoby. Do vrstvy 300 – 320 spadá pouze 82 keramických nálezů. Jeden jedinec je neurčeného tvaru, dále je zde jedna mísa, džbány, poklice, poháry a největší počet je bezuchých hrnců. I v následující vrstvě 280 – 300 cm převážnou většinu nálezů zaujímají hrnce. Ostatní tvary, které ležely v této hloubce, jsou poháry, poklice, džbány, kahany, kachle a jeden neurčený tvar. Z nálezů z hloubky 260 – 280 cm jsou znovu nejpočetnější hrnce a kromě trojnohé pánve, miniaturní nádobky, zásobnice a talíře se zde objevily všechny keramické tvary zastoupené v tomto souboru. V následující vrstvě 240 – 260 cm je opět nejčastěji zastoupeným tvarem hrnec se 74 jedinci, ale byl zde nalezen i velký počet kachlů (39). Mezi další tvary se řadí poháry džbány, mísa, miniaturní nádobka a jeden neurčený tvar. V hloubce 220 – 240 se z keramiky nalezlo pouze 12 kachlů, nebyl zde ani jeden jedinec kuchyňské keramiky. Předposlední mnou zkoumaná vrstva je reprezentována převážně hrnci. Vyskytují se zde všechny tvary kuchyňské keramiky zastoupené v souboru a bylo tam i 17 kachlů. Poslední vrstva je zastoupena největším počtem jedinců. Samozřejmě se zde nejčastěji vyskytují hrnce, následují je poháry. Pouze v této vrstvě byly nalezeny 2 zásobnice a jeden renesanční mísa s talířovitým podokrajím. Jinak jsou zde poháry, poklice, džbány, mísy, pánve, 2 miniaturní nádobky, několik neurčených tvarů a kachle. Všechny tyto údaje jsou sumarizovány v následující tabulce. Další tabulka ukazuje zastoupení keramických tříd v jednotlivých vrstvách.
18
340 - 235 360 320 - 492 340 300 320
2
1
1
65
1
1
2
8
4
3
3
1
6
1
3
2
1
280 - 297 300
12
9
6
6
260 - 451 280
18
1
7
4
1
240 260
27
12
4
1
47
8
2
1
26
2
1
2
1
24
39
220 240
celkem
360 380
neurčené
prejzy
dlaždice
cihly
kachle
kahan mísa s talířovitým podokrajím zásobnice
mini nádoby
pánve
mísa
džbán
poklice
pohár
hrnec s uchem
hrnec bez ucha
hlou bka
3
3
2
255
1
507
1
82
1
334
9
544
1
134
12
200 - 183 220
17
93
1
180 - 457 200
13
63
5
3
4
5
2
1
2
2
17
celkem 2227
88
188
24
23
8
8
3
6
2
2
109
12
1
Tabulka 1: Zastoupení tvarů v jednotlivých vrstvách
19
3
4
27
5
300
12
586
35
2757
2
8
4
1
3
1
1
3
1
40
2
3
3
185
6
1
34
7
3
1
101
87
7
1
116
16
4
17
5
4
3
3
1
7
7
2
5
29
29
10
9
2
1
18
5
1
2
1
8
2
180 200
677
17
5
1
4
1
12
1
11
4
6
4
1
67
88
12
50
54
18
116
107
519
172
57
1
33
5
1
1
1
5
242
499
1
1
10
3
10
1
1
24
1
14
119
1
1
89
14
1
63
1
1
173
1
1
16
1
83
1
333
1
491
28
1
93
166
1
300
8
260
10
599
4
1
5
3
4
9
6
566
2
Tabulka 2: Zastoupení keramických tříd kuchyňské a stolní keramiky v jednotlivých vrstvách V tomto místě uvedu pro přehlednost výčet keramických tříd a skupin okrajů hrnců, se kterými budu v dalších kapitolách pracovat. Keramické třídy Pro popis hmoty, ze které byly střepy zhotoveny, jsem zvolila deskripční systém pro brněnskou keramiku od R. Procházky (Procházka 2007). Pro přehlednost zde charakterizuji ty, které jsem pro deskripci použila. Stručně se keramika dělí na slídnatou (třídy 100), tuhovanou (262) a neslídnatou (200, 500, 800). 100 – keramické hmota je tmavě šedá až černá s použitím muskovitu jako ostřiva. Celková zrnitost materiálu je střední až hrubá. Keramika této třídy se formovala obtáčením a je datována od 2. poloviny 13. století do 15. století.
20
celkem
802
801
800
515
511
505
501
500
262
210
23
2
15
1
220 240
cel kem
206
3
240 260
200 220
205
127
204
260 280
203
86
201
280 300
111
13
110
300 320
108
295
107
320 340
106
147
105
340 360
104
100 1
103
hloubka 380 360
2608
103 – barva materiálu je světle šedá, opět se střední či hrubou zrnitostí. Znovu byl muskovit použit jako ostřivo hmoty. Tato keramiky byla obtáčena a datuje se do 13. století. 104 – jde o světle šedou keramiku se slabým použitím muskovitu. K vytvoření keramiky se používala technologie obtáčení. Zrnitost materiálu je opět střední až hrubá a je typická pro 13. století. 105 – tato keramika je typická světle až tmavě šedou barvou, hladkým nebo jemně drsným povrchem a slabě se vyskytujícím muskovitem v hmotě. Její povrch je poslídovaný a byla tvářena vytáčením na hrnčířském kruhu. Nálezy zařazené do této třídy datujeme od 2. poloviny 15. století až do 16. století. 106- keramika této třídy má shodné rysy s keramikou třídy 105, liší se však tím, že byla obtáčena a je tudíž starší, datujeme ji do rozmezí 11. – 13. století. 107- tmavě šedá keramika, do které bylo přimícháno velké množství muskovitu, náleží do keramické třídy 107. Byla formována vytáčením. Začala se vyskytovat v 15. století, ale konec její výskytu není dosud znám. 108 – tato keramická třída je shodná s třídou 107, liší se pouze barvou, která je světle až tmavě šedá a má poslídovaný povrch, jinak technologie formování a její datace je stejná. 110 – vytáčená, středně až tmavě šedá keramika s muskovitem jako ostřivem se datuje do 2. poloviny 15. století až do 17. století. 111 – do stejného období se datuje keramika třídy 111. Jde o středně až tmavě šedou hrnčinu s malým množstvím muskovitu v hmotě, která byla opět formována vytáčením. 201 – tato třída už je bezslídnatá, jako ostřivo se používal jemný písek. Zrnitost je jemná až střední a k vytváření tvaru byl využit postup obtáčení. Datujeme ji mezi 14. a 15 století. 203 –vytáčení je jediným rozdílem této třídy od třídy předchozí, jinak jsou všechny znaky shodné.
21
204 – obtáčené střepy světle okrového až běložlutého zbarvení s písečným ostřivem jsou charakteristické pro tuto třídu. Datace takového materiálu je 2. polovina 13. století až přelom 14. a 15. století. 205 – obtáčená keramika s kovově šedým nebo namodralým povrchem se světle šedým lomem je zařazována do rozmezí 2. poloviny 14. století až 1. poloviny 15. století. 206 – jde o keramickou třídu typickou světle šedou barvou s pórovitým povrchem, která je vytáčená. Zařazujeme ji do 2. poloviny 15. století až do 16. století. 210 – tato keramika se vyznačuje tmavě šedým až kovově šedým povrchem. Nádoby této třídy jsou vytáčené a datují se do 2. poloviny 15. století až do poloviny 17. století. Jde o materiál brněnských pohárů. 262 – tato třída se vyskytuje u zásobnic a je charakteristická odstíny hnědé s příměsí grafitu a hlinitou engobou. Vyráběly se v 12. a 13. století. 500 – keramika této třídy má okrový až cihlově červený lom s glazurou, zasazujeme ji do 13./14. století až do 15. století. Povrch střepu je hladký a mohl se vyrábět jak obtáčením, tak vytáčením. 501 – stejně jako předchozí třída je datována i tato třída. Barva lomu střepu je okrová až cihlově červená bez glazury. Tato keramika mohla být obtáčena nebo vytáčena. 505 – vytáčené a glazované střepy s okrovým až cihlově červeným lomem se řadí ke keramické třídě 505. Jejich povrch je hladký a datují se do 2. poloviny 25. století až do 17. století. 511 – keramika této třídy má bílý lom i povrch. Byla vytáčena a datujeme ji na přelom 13./14. století až do 14. století. 800 – střepy z 2. poloviny 14. století až počátku 15. století s bílým lomem, černošedým až kovově lesklým povrchem, který je hladký a leštěný náleží ke keramické skupině 800. Keramika této třídy je obtáčená. 801 – střepy této třídy jsou na první pohled stejné jako u třídy 800. Jde o další vývojový stupeň keramiky 800, tudíž má lepší technologický postup – vytáčení, a její 22
datování navazuje na předchozí, což znamená, že ji datujeme do 2. poloviny 15. století až do 16. století. 802 – tato keramická třída se vyznačuje světle až středně šedou barvou s nestejnoměrně zbarveným povrchem. Jde o vytáčenou keramiku s datací spadající do 2. poloviny 15. století až do 17. století. Okraje hrnců (podle Procházka 2007) Pro přehlednost zde uvádím vyskytující se tvary okrajů hrnců. 01 – okraj je zaoblený a nezesílený 02 – zaoblený a zesílený 04 – okraj je svisle až nálevkovitě seříznutý a zesílený 05 – opět je okraj svisle až nálevkovitě seříznutý, zevnitř nebo oboustranně prožlabený a lehce šikmo protažený 09 – svisle až nálevkovitě seříznutý okraj, který je nepodžlabený 10 – svisle až kuželovitě seříznutý, lehce podříznutý nebo podžlabený 11 – svisle až kuželovitě seříznuté, výrazně podříznuté nebo podžlabené 12 – přehnutý okraj, který je lehce podžlabený 13 – přehnutý okraj výrazně podžlabený 14 – výrazně přehnutý okraj 18 – náhle ovalený okraj, který je palicovitě zesílený a zaoblený 19 – nahoru vytažený svisle nebo kuželovitě seříznutý okraj, zespoda podžlabený, jeho sklon je svislý nebo kuželovitý 21 – oble vytažený okraj, který je zesílený a dovnitř skloněný a jehož vnější plocha je konvexní 22 – vzhůru vytažené okraje s mnoha variantami 23 – vzhůru vytažený okraj zhruba obdélného průřezu, který je svislý nebo vykloněný
23
25 – oble ukončené okruží, prožlabené, v horní části rozšířené 26 – oble ukončené okruží ploché 27 – ploché okruží 30 – zhruba vodorovně vytažené ústí, často zesílené, okraj je seříznutý či zaoblený
Kuchyňská a stolní keramika Charakteristika souboru Na začátku zpracování jsem si nálezy rozdělila podle keramických tříd. Jejich zastoupení lze sledovat v grafu.
Zastoupení keramických tříd
100 103
32
105 107
598
677
108 110 111 201 10 203
17
16 204 205 210
57
173
54 18
14
500 501
116 171 107
505 ostatní (104, 106, 206, 262, 511, 512, 800, 801, 802)
33 519
Graf 1: Zastoupení keramických tříd Z grafu je jasně patrné, že u zlomků převažuje keramika třídy 100 s počtem 677 jedinců. Druhá nejhojněji zastoupená keramická třída je třída 505 s 599 jedinci, kterou 24
těsně následuje třída 203 s 519 jedinci. Za povšimnutí stojí také keramické třídy 110, 111, 204 a 210, jejichž počet jedinců přesahuje stovku. Zbylé třídy jsou zastoupeny pouze několika málo jedinci. Z následujícího tabulky je patrné, jaký počet jedinců určitého tvaru spadá do
6
103
17
17
104
5
5
105
48
5
1
106 107
43
108
17
110
114
111
100
201
32
203
489
204
162
205
11
mísy 1 1
1 9 1
6 1 2
1
677
2 8
53
1
18 115
3
107 33
1 1
4
517
4
170 14
1
206
1
174
210
57 1
2 1 3 1 8 2
celkem
poklice
1
neurčené
džbány
3
zásobnice
poháry
666
mini nádobky
hrnce
100
pánve
keramická třída
mísy s talířovitým podokrajím
keramické třídy.
174
1
262
1
500
15
1
16
501
8
2
10
505
570
5
597
511
1
2
3
515
4
4
800
9
9
801
1
802
2
celkem
2315
2
5
2
1
8
2
2
1
4
6 2
189
23
24
4
8
3
2
2
37
2608
Tabulka 3: Zastoupení tvarů v keramických třídách Soubor byl předběžně datován podle vrstev do dvou období, a to do novověku do hloubky 2m, a od dvou metrů níže do středověku. Nejstarší nálezy se předběžně datovaly do poloviny 15. století. 25
Celková hmotnost kuchyňské a stolní keramiky v souboru činí 89464 g. Tuto hmotnost tvoří 2569 jedinců tvořených 3670 fragmenty.
Morfologie Z grafu je jasné, že nejčastěji zastoupenou nádobou jsou hrnce bez ucha. Zaujímají 86,56 % z celkového počtu jedinců. Druhým nejfrekventovanějším tvarem jsou poháry zaujímající pouze 7,23 %. Ostatní keramické tvary se vyskytují v poměrně zanedbatelném množství.
2500
2315
2000 1500 1000 500
189 23
6
4
8
3
21
3
2
2
12
0
Graf 2: Počet jedinců u jednotlivých tvarů keramiky Nádoby se ve většině nezachovaly celé. Z tabulky je patrné, jaký počet částí se dochoval.
26
poklice zvonovitá
13
poklice kónická
2
trojnohá pánev
1
miniaturní nádoby
10
1
zásobnice
2
neurčené 242
4
2227
2
1
12
88
5
1
7
4
25
2 3 1
1
mísa s talířovitým podokrajím
celkem
117
celkem
1
20
výlevka
mísa
1
tělo a ucho
6
229
nožka
džbán
1811
celé
35
1
úchytka
pohár
50
dno a okraj
3
dno
hrnec s uchem
tělo
181
ucho
okraj
hrnec
okraj s uchem
nádoba
2
1
190 1
23
3
4
5
21
1
3
1
3
8
1
3
1
2 2
1
11
17
5
61
25
1928
233
1 4
5
37
28
1
Tabulka 4: Počet dochovaných částí nádob Hrnce Tyto nádoby jsou nejčastějším keramickým tvarem v nejen v této jímce. Používaly se k vaření, ale i uskladňování potravin. Hrnce jsou různých velikostí a tvarů. Vyskytují se s uchem i bez ucha. Tvar jejich těla je různý, stejně tak i tvar jejich okraje (Nekuda – Reichertová 1968, 55). Hrnce s uchem i bez něj tvoří 89,37 % ze všech fragmentů, je tedy naprosto jasné, že se jedná o dominantní tvar v celém souboru. Patří k 20 keramickým třídám. Nejvíce hrnců náleží ke třídě 505, zastupuje ji 168 jedinců. Další třída s velkým počtem jedinců je třída 203. Do té patří 119 exemplářů a poslední třída, jež je zastoupena více než stem jedinců, je třída 100 se 105 hrnci. Další keramické třídy zastoupené v souboru hrnců jsou třídy 103,104, 105, 107, 108, 110, 111, 201, 204, 205, 500, 501, 512, 515, 800, 801 a 802. Počet exemplářů v jednotlivých třídách je sumarizován v přiloženém grafu.
27
37 2608
procentuální zastoupení keramických tříd 1,30
100 103 105
24,67
28,77
107 108 110 111
0,65
201
0,48 0,73 2,07 1,86 0,73
7,00
4,92 4,32 21,12
1,38
203 204 205 500 505 ostatní (104. 501, 512, 515, 800, 801, 802)
Graf 3: Procentuální zastoupení keramických tříd hrnců Celkem 2315 hrnců je tvořeno 3278 zlomky. Do těchto čísel jsou započítány celé nádoby, dále se jedná o zlomky ze všech částí nádoby od okraje po dno. Nádoby se od podložky oddělují podsýpkou nebo odříznutím strunou nebo nožem. Způsob oddělení dna je jeden z chronologicky citlivých údajů. Podsýpka je obecně považována za starší výrobní postup. V souboru se nalezlo několik jedinců s neznatelnými stopami na dně. Může to znamenat použití popelovité podsýpky nebo byly zlomky tak malé, že se způsob oddělení nedal určit (Procházka 1994, 324). U ří den hrnců byly rozpoznány značky (Obr. 21). Jedná se o značku kříže v kruhu. Podle R. Procházky (1994, 325) se značky na dně vyskytují až v horizontu IV/2. Analogie těchto značek můžeme najít například ze stejné lokality z objektu č. 7 (Krásenská 2007, 26), z náměstí Svobody 1 (Čiháčková 2008, 19) nebo z Dominikánské 15 (Jáni 2010, 22).
28
KT
nezřetelné podsýpka
100 103 104 105 107 108 110 111 201 203 204 205 501 505 800 celkem
5
struna
celkem
1 3
33 3 2 7 10 2 35 4 9 34 15 1 4 77 2 238
27 2
1 3 1
6 7 2 34 4
9 2
7
11 1 1 14
18
66
32 4 3 56 2 154
Tabulka 5: Způsob oddělení dna od podložky podle keramických tříd Na většinu okrajů hrnců navazuje i hrdlo a část plecí, na kterých můžeme pozorovat například výzdobu. Okraje se nalezly z 231 jedinců. Jejich tvarová variabilita je značná, ale suverénně nejpočetnějším je svisle až kuželovitě seříznutý okraj, který je lehce podříznutý nebo podžlabený. Tento typ se řadí k 10. skupině. Přesné počty zástupců v jednotlivých skupinách okrajů jsou v následující tabulce. Další grafy názorně reflektují tvary okrajů v jednotlivých keramických třídách. KT
01 02 04 05 09 10 11 12 13 14 18 19 21 22 23 25 26 27 30 celkem
100 200 500 800
3 4 5 0
2 2 2 0
4 0 3 0
1 9 25 9 1 10 13 7 1 5 12 6 0 0 1 0
celkem 12
6
7
3 24 51 22 1
0 1 0 0
3 3 3 0
9 9 5 2 10 4 3 5 1 0 0 0
0 0 3 0
1 2 3 0
0 1 7 0
4 1 0 2 3 0 4 12 3 0 0 1
0 1 0 1
85 66 78 3
9 14 24 10 3
6
8 10 16 4
2
232
Tabulka 6: Zastoupení okrajů u keramických tříd
29
25 25 20 15 9
10 5
3
9
9
5
4 2
9 4
3 1
0
0
1
1
0
0
0
0 1
2
4
5
9 10 11 12 13 14 18 19 21 22 23 25 26 27 30
Graf 4: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 100
14
13
12 10
10
10 8
7
6 4
4
4
3 2
3 2
2
1
2
1
2 1
0
0
1 0
0 1
2
4
5
9 10 11 12 13 14 18 19 21 22 23 25 26 27 30
Graf 5: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 200
30
12
12
12 10 8
7 6
6
5
5
5 4
4
3
3
3
3
3
3
2 2
1
1 0
0
0 1
2
4
5
9 10 11 12 13 14 18 19 21 22 23 25 26 27 30
Graf 6: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 500 1
1
1
1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1
0
0
0
0
0
1
2
3
4
5
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
7
8
9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
0 6
Graf 7: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 800 Další soubory, ve kterých převažovaly okraje skupin 09 a 10 pocházejí z Dominikánské 5 (Vichrová 2009, 32), Dominikánské 15 (Jáni 2010, 25) nebo z Petrova (Procházka – Himmelová – Šmerda 1999, 130 – 139). U okrajů byla sledována i jejich výzdoba. Například u 4 hrnců jsou na okrajích patrné lišty, jeden je zdoben žlábky, u dalšího je patrná prsty vytvořená vypnulina a na dvou okrajích jsou záseky tvaru kávového zrna (Obr. 6:1, 3). Průměry okrajů hrnců dosahují od 6 do 31 cm. Průměrná hodnota však činí 13 cm. Dva okraje jsou
31
jednostranně protlačované (Obr. 16:3, 4). Podobné byly nalezeny na lokalitě Dominikánská 15 (Jáni 2010, 34). Na okraj navazuje hrdlo a i to bývá zdobené. Různý druh výzdoby se objevil na 34 exemplářích. Nejčastější je opět výzdoba žlábky, 6 hrdel je zdobenou rytou linií a na 4 je lišta. U 15 nádob je přechod hrdla a těla zvýrazněn lomem v horní části plecí. Nejhojněji však středověcí hrnčíři zdobili těla nádob. Je patrná u 16,5 % nádob z celkového počtu hrnců. Lišty nejsou častým typem výzdoby, jsou doloženy pouze na 4 exemplářích. Ani kolkovaná výzdoba není moc častá, přesto se u 4 jedinců vyskytla. Ve dvou případech se jedná o kolkované obdélníčky, které jsou uvnitř přesekávané. Hrnec s inventárním číslem 426364 je zdoben pásem kosočtverců. Podrobný popis nádoby je uveden v podkapitole Celé hrnce. Na jednom hrnci je pás svisle postavených krokvic. Jednoznačně nejpoužívanějším typem výzdoby však bylo žlábkování. Jeden žlábek, hlavně na rozhraní hrdla a výdutě, je patrný na 57 nádobách. U dalších 30 je v kombinaci s jiným výzdobným prvkem. Střep s inventárním číslem 426153 je zdoben dvěma žlábky, mezi kterými je pás kolkovaných obdélníčků vnitřně přesekávaných (Obr. 5:3). Několik jiných střepů je zdobeno žlábkem, pod nímž je pás krátkých vseků, pod kterým je žlábkovaná šroubovice. Výzdoba žlábkem, pod kterým je několik pásů hřebenových vlnic před sebe, je znakem hrnce s inventárním číslem 426010 (Obr 17:2). U 19 jedinců je tělo zdobeno opět žlábkem, pod nímž je vlnice a pod tou jsou jeden nebo dva žlábky. 4 jedinci mají stejnou výzdobu až na poslední část, kde mají místo žlábků lištu, a jeden jedinec nemá pod vlnicí žádnou výzdobu. 317 jedinců je zdobenou žlábkovanou šroubovicí. Posledním typem výzdoby, který se na nádobách z tohoto keramického souboru vyskytuje, jsou ryté linie. 5 nádob je zdobenou jednou linkou, na jedné nádobě je linka v kombinaci se žlábkem. Na 13 nádobách je vyryto několik rýh. Nesmíme však zapomenou na vrypy. Samotný pás obloučkových vrypů se nalezl u jednoho hrnce. Jinak se obloučkové vrypy nacházely v kombinaci se žlábky. Jednalo se o žlábek, pod kterým byl pás obloučkových vrypů a pod ním byla žlábkovaná šroubovice. Pouze u 4 jedinců se nalezla výzdoba v pořadí žlábek, pod nímž je jednoduchá vlnice o šířce 2 mm a pod ní je lišta s trojúhelníkovým průřezem. Ke většině den se váže spodní část nádoby, na kterých jsou u některých jedinců vidět výzdobné prvky. Je tedy pravděpodobné, že některé hrnce byly zdobeny po celém těle. Na spodku nádob se jedná především o žlábkované šroubovice. Šroubovice po 32
celém těle je výhradně na glazované keramice, stejně jako na nám. Svobody 1 (Čiháčková 2008, 108). I průměr dna dosahuje velmi rozdílných hodnot. Největší naměřená hodnota dna dosahuje 19 cm, nejmenší pak pouze 4 cm. Průměrně velikost dna činí 8,6 cm. Jak už bylo řečeno výše, existuje několik způsobů oddělení dna od podložky kruhu. Lasturovité stopy na dně napovídají o použití struny. Tento způsob oddělení ode dna je nejčastější, byl nalezen u 165 jedinců. Na dně 58 nádob jsou patrné stopy po písčité podsýpce a 18 nádob nemělo na dně žádné zřetelné stopy po oddělení. Součástí hrnců bývají i ucha. Ta většinou vystupují z okraje nádoby a končí připevněním na maximální výduti hrnce. Jejich průřezy se dělí na dva základní tvary, válečkové a páskové. Celkem se nalezlo 88 hrnců s uchy a objevují se u nich oba typy uch, ale pásková ucha u hrnců jednoznačně převažují. Tato ucha jsou nejen hladká, ale mnoho exemplářů se vyskytuje s různě intenzivní promačkáváním střední části ať už z jedné nebo z obou stran. U 11 jedinců se ale nedal určit typ ucha, neboť byla z ucha zachována pouze malá část. Velikost fragmentů záleží nejen na depozičních a postdepozičních procesech, které na zlomek působily, ale záleží i na části nádoby, ze které pocházejí. Například dna se díky své tloušťce pouze ojediněle vyskytují ve velmi malých zlomcích. Absolutně nejvíce zlomků je střední fragmentarizace. Druhá nejfrekventovanější velikost fragmentů je malá do 9 cm2 a nejméně fragmentů je velikosti nad 36 cm2. Celé hrnce Celých hrnců se zachovalo 16 kusů. 4 jedinci jsou bez uch, zbytek hrnců je s uchy. Tvar bezuchých hrnců je soudkovitý až kulovitý. Tvarová variabilita hrnců s uchem je poněkud větší, i když opět převažuje soudkovitý až kulovitý tvar, objevují se ale i vejčité tvary s různou výškou výdutě a nechybí ani hrnce s válcovitým tělem. Podle J. Pajera (1983, 40 – 43) jsou středověké hrnce vejčité a novověké hrnce mají soudkovitý tvar. Rozměry všech nádob jsou v tabulce pod jejich podrobným popisem. Inventární číslo 426486: Tato nádoba je 13,7 cm vysoký středně šedý bezuchý hrnec. Byl nalezen v jednom kuse (kromě části okraje)v hloubce 320 – 340 cm. Okraj tohoto hrnce patří do skupiny 9 a je zástupcem keramické třídy 203. Jeho vejčité tělo je zdobeno hustými žlábky. Na dně nádoby jsou stopy lasturovitého odřezu (Obr. 10:1).
33
Inventární číslo 426448: Tento hrnec je stejně jako předchozí jedinec zástupcem keramické třídy 203. Nádoba byla nelezena v hloubce 320 – 340 cm. Jedná se o celý hrnec s uchem, kterému ale opět chyběla část okraje. Tělo je vejčitého tvaru s nízkou maximální výdutí a je zdobeno třemi žlábky, z nichž jeden je na rozhraní hrdla a výdutě. Na dně jsou stopy po použití písčité podsýpky (Obr. 10:3). Inventární číslo 426413: Jedná se o poměrně malý hrnec keramické třídy 110. Nález pochází z hloubky 300 – 320 cm. Nádobka nebyla lepená, jedná se o celý vejčitý tvar. Přestože opět nebyla nádoba kompletní a chybí jí části okraje, byla jsem schopná zařadit okraj do 9. skupiny. Tělo hrnce je zdobeno žlábkem, pod kterým je jedna oválná vypnulina. Při tvarování byla nádoba oddělena od podložky strunou (Obr. 6:4). Inventární číslo 426374: Tento hrnec náleží do keramické třídy 501. Objevili ho v hloubce 280 – 300 cm v několika kusech. Není však úplně celý, chybí mu skoro polovina těla. Tvar těla patří do skupiny A1, jedná se tedy o soudkovitý tvar a je zdobený žlábkovanou šroubovicí. Okraje hrnce patří ke skupině 23 a je na něm ještě patrná lišta. Dno bylo odděleno strunou (Obr. 15:1). Inventární číslo 426337: Toto inventární číslo má hrnec s uchem ze slídnatého materiálu keramické třídy 100. Byl nalezen v několika fragmentech, tudíž je slepovaný a i částečně dosádrovaný. Hloubka, ve které byla nádoba nalezena, byla 280 – 300 cm. Tento hrnec má vejčitý tvar s vysokou výdutí. Tělo nádoby bylo zdobené žlábkovanou šroubovicí, ucho hrnce je páskované s promáčknutou střední částí. Okraj je ovalený a zaoblený. Na dně nádoby jsou stopy po podsýpce (Obr. 5:2). Inventární číslo 426364: Tato nádoba byla slepována z poměrně velkého množství fragmentů. Jedná o hrnec s uchem spadající do keramické třídy 204. Ucho je páskové s promáčknutou střední částí, okraj nádoby. Tělo je na rozhraní s hrdlem zdobeno kolkovanými kosočtverci. Oddělení ode dna je strunou (Obr. 8:1). Inventární číslo 426269: Ke keramické třídě 203 se řadí hrnec s uchem. Hloubka nálezu činí 260 – 280 cm. Tělo hrnce je v horní části plecí zdobeno několika žlábky. Hrnec je slepovaný a chybí mu část výdutě. Přesto můžeme jeho tvar určit jako soudkovitý. Jeho dno nese stopy po podsýpce a jeho ucho je páskové s promačkávanou střední částí z obou stran. Okraj náleží ke skupině 11 (Obr. 7:6).
34
Inventární číslo 426287: Tento hrnec s uchem řadíme ke keramické třídě 204. Jedná se o slepovaný exemplář, kterému chybí část výdutě. Tělo má soudkovitý tvar. Okraj nádoby patří ke skupině 10, jde tedy o seříznutý okraj, který je lehce podříznutý nebo podžlabený. Ucho je opět páskové s promačkávaným středem. Dno nese známky oddělení od podložky pomocí struny. Tento hrnec není vůbec zdobený (Obr. 8:6). Inventární číslo 426101: Hrnec s uchem tmavě šedé barvy s velkým množstvím muskovitu v hmotě patří do keramické třídy 107. Tvar hrnce je vejčitý. Hrnec není slepovaný, nedochoval se však úplně celý. Chybí mu část okraje s výdutí a je i odlomené ucho. Po něm zůstaly pouze stopy na místě připevnění k nádobě. Okraj hrnce zařazujeme do skupiny 10. Nádoba byla vyzvednuta z hloubky 240 – 260 cm. Tělo není zdobené a na dně je vidět lasturnatý odřez (Obr. 8:2). Inventární číslo 426102: Hrnec s tímto inventárním číslem je středně šedé barvy s poměrně silným zastoupením muskovitu. Tento popis zařazuje hrnec ke keramické třídě 111. Tělo hrnce má vejčitý tvar s nízkou maximální výdutí. Hrnec měl původně ucho, to je však uražené a zbyly po něm jen stopy na těle a okraji. Okraj je silně až nálevkovitě seříznutý a zesílený. Na rozhraní hrdla a těla je zřetelný jeden hluboký žlábek. Dno bylo odděleno od hrnčířského kruhu pomocí struny (Obr. 6:5). Inventární číslo 426103: Kovově šedý povrch značící keramickou třídu 205 má 14,5 cm vysoký hrnec s uchem. Jeho tělo má soudkovitý tvar a byl nalezen v hloubce 240 – 280 cm. Jeho okraj je přehnutý a výrazně podžlabený. Na rozhraní hrdla a plecí je žlábek. Nádoba je v jednom kuse, na protější straně než je ucho však chybí část okraje. Ucho je páskové. Dno nese stopy po oddělení strunou (Obr. 8:5). Inventární číslo 426168: Glazovaný hrnec s uchem je vytvořen ze světle okrové hlíny keramické třídy 500. Nádoba je hnědě glazovaná uvnitř s přesahem na okraj. Glazura je ve „stříkancích“ i na těle hrnce. Ucho hrnce je válečkové s promáčknutou stření částí. Nádoba byla slepovaná, dokonce je dosádrovaná. Nalezena byla v hloubce 240 – 260 cm. Tělo hrnce je válcové a celé zdobené žlábky. Okraj je vzhůru vytažený a vykloněný. Při vytváření nádoby byl použit písek jako podsýpka (Obr. 9:3). Inventární číslo 426169: Hrnec se zelenou glazurou světle okrového zbarvení náleží do keramické třídy 505. Glazura je vnitřní s přesahem na okraj, na těle nádoby jsou od ní skvrny. Tělo hrnce bylo slepované a je dosádrované. Exemplář byl vyzvednut 35
z hloubky 240 – 260 cm. Tvar nádoby je válcovitý se vzhůru vytaženým a vykloněným okrajem. Ucho je válečkové. Zdobená je horní část plecí, a to několika žlábky. Dno bylo odděleno strunou (Obr. 15:4). Inventární číslo 425994: Hrnec s uchem keramické třídy 205 byl nalezen v hloubce 200 - 220 cm. Nádoba se nalezla v jednom kuse, chybí z ní však většina okraje a ucho. Tvar těla je opět soudkovitý až kulovitý. Okraj má zesílený a zaoblený tvar. Rozhraní hrdla a plecí je zvýrazněno dvěma žlábky. Dno nádoby nese stopy po oddělení strunou (Obr. 12:1). Inventární číslo 425902: Ke keramické třídě 110 je přiřazen hrnec s uchem středně šedé barvy se slídnatým ostřivem. Jedná se o nádobu soudkovitého tvaru v jednom kuse, pouze na spodku nádoby má asi 2 cm velkou díru. Hloubka uložení nádoby byla 180 – 200 cm. Okraj je ovalený, náhle palicovitě zesílený a zaoblený. Hrdlo je zdobeno žlábkováním. Ucho mírně přesahuje okraj a je téměř kulovitého průřezu. Na dně jsou stopy lasturovitého odřezu (Obr. 8:3). Inventární číslo 425939: Tato nádoba je vnitřně glazovaná transparentní glazurou a náleží ke keramické třídě 505. Jedná se o hrnec s uchem nalezený v hloubce 180 – 200 cm. Nádoba není slepovaná, chybí jí však ucho. Okraj je svisle až nálevkovitě seříznutý a nepodžlabený. Analogický hrnec můžeme najít v renesančním souboru z Rašínovy ulice (Pešlová 2002, tab. 36:3). Na pomezí hrdla a výdutě je jeden žlábek. Dno nese opět stopy po oddělení strunou (Obr. 15:2).
36
I.Č.
KT
okraj d1
výduť max. d3
dno d4
výška nádoby
426486
203
10,00
12,00
7,00
13,70
426448
203
11,00
14,00
8,00
12,20
426413
110
9,00
10,00
5,00
11,00
426337
100
13,00
16,00
13,00
16,40
426364
204
13,00
15,00
10,00
19,80
426269
203
13,00
13,00
9,00
18,70
426287
204
10,00
11,00
7,00
13,30
426101
107
10,00
9,00
6,00
13,20
426102
111
10,00
11,00
7,00
11,30
426103
205
10,00
11,00
7,00
14,50
426168
500
12,00
10,00
10,00
14,70
426169
505
10,00
9,00
9,00
12,80
425994
205
11,00
12,00
9,00
14,50
425902
110
13,00
14,00
9,00
16,90
425939
505
10,00
10,00
5,50
12,80
Tabulka 7: Metrické údaje celých hrnců v cm Poháry Poháry jsou druhým nejčastěji zastoupeným keramickým tvarem v souboru. Jedná se o stolní keramiku a používaly se ke konzumaci nápojů. Můžou se objevovat jak varianty s uchy, tak i bezuché. V tomto nálezovém souboru se setkáváme pouze s bezuchým tvarem. Většina zlomků (92,97 %) pohárů se zařazuje ke keramické třídě 210, typickou třídou brněnských pohárů. Pouze jeden exemplář byl vyroben ze slídnaté keramiky třídy 100. Zbylé poháry se rozdělují mezi třídy, 203, 205, 505 a 801. Na tomto místě vyhodnotím poháry, které nejsou brněnskými, ty popíšu později. Těchto pohárů se nalezlo pouze 15. Dva z těchto pohárů se nalezly celé. První pohár s inventárním číslem 426376 patří ke keramické třídě 801. Tento pohár má válcovité tělo a jeho okraj je oble zatažený. Hrdlo od těla je oddělené lištou s trojúhelníkovým 37
průřezem (Obr. 17:3). Byl vyzvednut z hloubky 280 - 300 cm. Průměr okraje poháru činí 10 cm, průměr dna je 8 cm. To bylo od podložky odděleno strunou. Výška této nádoby je 17 cm. Druhý pohár, který musel být slepovaný, má inventární číslo 426370. Jeho okraj je směrem nahoru se zužující okruží. Celé tělo je zdobeno pásy kolkovaných oválků. Je vyroben ze středně šedé hlíny náležící ke keramické třídě 203. Na dně nejsou patrné stopy po oddělení. Průměr okraje je 11 cm a dna je 8 cm. Výška poháru je 18 cm (Obr. 9:2). Zbylé poháry se dochovaly pouze ve zlomcích. Nalezly se 4 okraje pohárů se třemi výlevkami. Tři z nich jsou z keramické třídy 100, jeden zlomek je keramické třídy 203. Všechny okraje mají průměr 9 cm. U jednoho jedince se k okraji nalezlo i dno, které bylo od podložky oddělené podsýpkou a jeho průměr je 5 cm. V Dominikánské ulici 5 se taktéž nalezl pohár se 3 výlevkami, který byl ale zařazen do keramické třídy 200 (Vichrová 2009, 42). Další takovéto pohárky pocházejí z Dominikánské ulice 11 a z Mečové 2 z objektu č. 7 (Procházka 1994, 327). Objevují se od horizontu IV, ale byl nalezen i v souboru z 60. let 15. století z výše zmíněného objektu č. 7 (Procházka 1994, 327). Další pohárek se skládá za dna, těla a části okraje s výlevkou, pravděpodobně jde o netypický pohárek se třemi výlevkami (inventární číslo 426507). Tento zlomek je vytvořen z tmavě šedé hlíny keramické třídy 203. Průměr dna této nádobky je 3, 5 cm. Jeho tělo je zdobeno žlábkováním a průměr okraje je 7 cm. Jeho tvar okraje se řadí k okruží směrem nahoru se zužujícím. Zachovala se pouze jedna hubičkovitá výlevka, nelze však vyloučit, že tato nádobka jich měla více. Na dně jsou zřetelné stopy po podsýpce (Obr. 10:4). Pohár s inventárním číslem 426491 je zhotoven z keramické třídy 203. Nalezl se skoro celý, kromě okraje a hrdla. Tělo má situlovitý tvar a je zdobeno hustými pásy kolkovaných oválků. Nebyl nalezen celý, ale ve fragmentech, tudíž je slepován i dosádrován. Na dně jsou stopy po podsýpce a má jeho průměr je 6 cm (Obr. 10:2). Z pohárů se dále nalezly 3 zlomky okrajů. Dva z okrajů náleží ke keramické třídě 505. U jednoho se dal určit průměr okraje (11 cm), protože se nalez ve velkém zlomku. Druhý zlomek byl na určení průměru moc malý (do 9 cm2). Oba zlomky mají tvar okruží směrem nahoru se zužujícího. Třetí okraj patří ke keramické třídě 203 a má tvar oblého okruží. Jeho průměr je 8 cm a velikost fragmentu je střední. 38
Poslední 4 zlomky jsou bez inventárního čísla a pocházejí z těla pohárů. Tři z nich jsou z keramického těsta třídy 203, jeden z těsta třídy 505. Všechny jsou zdobeny žlábkovanou šroubovicí a jedná se o střední nebo malé zlomky. Brněnských pohárů se nalezlo 172 jedinců. Všechny se shodně řadí ke keramické třídě 210, která je typická právě pro tento druh pohárů. 8 pohárů se nalezlo celých. P. Michna (1970) rozdělil brněnské poháry do 3 skupin. Počátek všech klade do 2. poloviny 15. století, liší se však v konci výskytu. Typ I má jednoduše profilovaný okraj. Je nižší a má nevyvinutou nožku. Tento typ vyznívá v počátku 16. století. Typ II je proti předchozímu tvaru vyšší. Jeho tělo je vejčité a zdobené šroubovicí s kuželovitě klenutou nožkou. Okraj je tvarován do okruží. Konec výskytu tohoto typu klademe na přelom 16. a 17. století. Typ III vyznívá až v 1. polovině 17. století. Jeho tělo je baňaté až kulovité, opět zdobené šroubovicí. Střep je na lomu červený. Velikost nádob je různá. Pohár s inventárním číslem 425923 má okruží směrem nahoru rozšířené a na něm je lišta. Tělo poháru není zdobeno, ale je zdobena až nožka, a to několika rytými liniemi. Tvar těla je typu K1, tedy oblý, řadíme ho k Michnovo typu II (Obr. 14:7). Metrické údaje všech celých brněnských pohárů (kromě zlomků těl) jsou uvedeny v tabulce pod textem. Druhý celý brněnský pohár má inventární číslo 426144. I tento okraj má směrem nahoru rozšířené okruží a i na něm je lišta stejného průřezu jako u předchozího poháru, jeho tělo má však jiný tvar. Má konvexní nožku a oblé tělo, které je zdobené žlábkováním. Jedná se o typ II (Obr. 12:2). Třetí celý pohár má tělo v nejvyšší výduti lehce zalomené. I tělo toho poháru s inventárním číslem 425925 je žlábkované. Okraj je oble vytažený, na hrdle tohoto poháru je lišta. Tělo je baňaté, patří tedy k pozdnímu typu III (Obr. 14:6). Další pohár (inventární číslo 425924) má oblé tělo opět zdobené žlábkovanou šroubovicí. Opět jsem ho přiřadila ke III. typu. Vykloněné ploché okruží tvoří okraj tohoto poháru (Obr. 14:1). Poslední tvar poháru (inventární číslo 426034), který se zachoval celý, byl nalezen v hloubce 200 - 240 cm. Tělo je opět oblé až kulovité a znovu se řadí k typu III. Opět je zdoben žlábkovanou šroubovicí. Okraj má tvar okruží směrem nahoru se zužující (Obr. 13:3). Stopy po oddělení dna jsou ve třech případech po struně (inv. č. 426144, 425925, 426034), na zbylých dvou (inv. č. 425932, 425924) nejsou na dně žádné zřetelné stopy.
39
27 jedinců bylo nalezeno ve zlomcích okrajů s částí těla. Stejným počtem jedinců jsou zastoupeny okraje s okružím směrem nahoru se zužujícím, vykloněné ploché okruží a okruží směrem nahoru rozšířené. Na 4 exemplářích je na okraji ještě lišta. O něco méně je zastoupen oble vytažený okraj. I na hrdle se vyskytuje výzdoba. Jde o lištu, rytou linii nebo žlábek. V jednom případě se jedná o kombinaci lišty se žlábkem. U většiny okrajů i s částí výdutě je zdobená, a to buď rytou liniovou šroubovicí, nebo žlábkovanou šroubovicí. Tyto fragmenty jsou střední nebo velké velikosti, pouze jeden jediný je malé velikosti. Průměr těchto okrajů se pohybuje průměrné hodnotě 9 cm s odchylkou 1 cm. Z brněnských pohárů se nalezly i zlomky těl. Těm nebylo přiděleno inventární číslo, je jich však značné množství (126 fragmentů tvořící 113 jedinců). 57,5 % je zdobených žlábkovanou šroubovicí, u několika se vyskytuje lišta na hrdle. Fragmentarizace těchto zlomků je především střední, několikrát se nalezly malé zlomky. Velké velikosti není ani jeden fragment těla. Poslední části pohárů, které se v souboru nalezly, jsou nožky. Jejich typ je 2 a 3 podle Procházkova deskripčního systému (Procházka 2007, 263). Několik nožek je ještě s částí výdutě, na kterých je někdy vidět výzdoba. Ta je buď žlábkovaná, nebo rytá liniová. Stopy oddělení den o podložky jsou ve většině po odříznutí, u dvou jedinců jsou stopy po podsýpce a u 5 nožek nejsou zřetelné žádné stopy. Díky větší tloušťce střepů se nožky nacházejí především ve velkých zlomcích, i když několik jich bylo nalezeno ve střední velikosti. Průměr dna je 6 cm s odchylkou 0,5 cm. Všechny tyto zlomky byly nalezeny v hloubce od 3 do 1,8m. inv. č.
KT
Ø okraje Ø dna
výška
hmotnost
426370
203
11,00
6,00
18,00
290,00
425924
210
10,00
6,00
15,70
235,00
425925
210
10,00
5,50
18,40
265,00
425923
210
9,00
6,00
17,30
265,00
426034
210
9,00
6,00
17,70
315,00
426144
210
8,00
6,00
15,90
210,00
426376
801
10,00
8,00
17,00
480,00
Tabulka 8: Metrické údaje celých pohárů v cm a g
40
KT
02
100 203 205 210 505 801 celkem
3 2 1 7 1 14
Typy okrajů pohárů 05 07 08 09 1 7
7
1 1
5
8
6
8
celkem 3 3 1 27 1 1 36
Tabulka 9: Typy okrajů v závislosti na keramické třídě Džbány Vedle hrnců a pohárů jsou džbány dalším častým tvarem kuchyňské a stolní keramiky. Ojediněle se s nimi setkáváme již v 13. století, jejich největší rozvoj je však typický pro 14. a 15. století. Vyznačují se válcovitým okrajem či okružím. V souboru se vyskytují právě tyto dva typy okrajů a u jednoho jedince je okraj kalichovitě tvarovaný. Jeden jedinec má svislý přímý okraj a ostatní exempláře mají okraje ve tvaru okruží s lištou. Tento tvar má celkem 16 džbánů. Tvar uch je kulovitý až oválný, popřípadě páskový a můžou se na nich objevit záseky (Nekuda 1980, 394; Procházka 1994, 326). Těla džbánů mají kulovitý nebo hrncovitý tvar. Výzdoba bývá žlábkovaná, občas jsou zdobeny vypnulinami. V souboru se našlo 25 džbánů, z toho 2 nádoby byly nalezeny celé. Džbán s inventárním číslem 426284 je vysoký 22,9 cm. Velikost jeho dna je 8 cm a průměr okraje činí 10 cm. Nádoba je s hubičkovitou výlevkou a patří ke keramické třídě 203. Jeho tělo je zdobeno dvěma žlábky, pod kterými je pás obloučkových vrypů. Zbytek těla je pak zdoben žlábkovanou šroubovicí. I jeho válečkové ucho je zdobené, a to jedním zásekem. Na dně je patrný lasturovitý odřez (Obr. 9:1). Druhý celý džbán má inventární číslo 426419. Taktéž patří ke keramické třídě 203 (Obr. 9:4). Na rozhraní hrdla a těla je široký žlábek, pod kterým je asi centimetrová mezera, pod kterou začíná žlábkovaná šroubovice. Stejně jako předchozí džbán má i tento zdobené válečkové ucho jedním zásekem. Jedná se o velmi podobné džbány, neboť i tento má hubičkovitou výlevku, ale kromě výzdoby a výšky je rozdílný i způsob oddělení dna. To bylo odděleno od podložky posdýpkou. Metrické údaje jsou takovéto: průměr okraje 10 cm, průměr dna je 8 cm a výška 27,7 cm. Je mnohem těžší než předchozí džbán. Hmotnost tohoto kusu je 1060 g oproti 785 g předchozího džbánu. Oba džbány jsou vejčitého těla s válečkovým uchem. Nebyly nalezeny vcelku, ale musely být slepovány a z části jsou i 41
dosádrovány. Obě ucha jsou v horní části zdobena jedním vsekem. Džbány jsou zakončeny okružím s lištou. Výška nádob byla rozdílná, 22,9 a 27,7 cm, průměr dna i okrajů byl ale stejný. Průměr den je 8 cm a okrajů 10 cm. Kromě výšky se také mírně lišily v rozměrech maximální výdutě, a to o jeden centimetr. Tyto rozměry jsou 16 a 17 cm. U obou nádob byla, na okraji protější strany než bylo ucho, hubičkovitá výlevka. Okraje džbánů jsou převážně ve tvaru okruží s lištou, ale jeden jedinec je s přímým okrajem a jeden exemplář má kalichovitý okraj.
KT 100 105 107 111 203 205 505 celkem
6
8
9
10 1 2 1
11
13
14
16
17
1 1
4 2 1 1
1 1
1 1
1
10
1
1
1 1 1
1
1
celkem 1 3 1 1 6 2 4 18
Tabulka 10: Průměry okrajů džbánů podle keramických tříd v cm KT 100 105 107 111 203 205 505 celkem
01
03
06
1 1
1 3 1 1 6 2 2 16
1 1
Tabulka 11: Typy okrajů džbánů Tvary uch byly velmi rozdílné, objevují se jak válečková, tak pásková. Jedno ucho mělo dva žlábky po celé délce. Celkem u 6 jedinců se objevily záseky v uchu, jsou v tom započítány i dva výše zmíněné džbány. U jednoho jedince byl úzký vsek v horní části ucha, častěji se však objevuje vsek široký. Jeden jedinec spadá do výzdobné kategorie 02.07.07.05, to znamená, že je zdoben několika kratšími vseky pod sebou (Obr. 5:3).
42
Dna se dochovala pouze u 4 jedinců (2 celé džbány), z toho na dvou byly nalezeny stopy podsýpky, u jednoho byly zřetelné stopy po odříznutí strunou a u jednoho jedince nešlo určit způsob oddělení dna od podložky kruhu. Těla džbánů byla různě zdobena, většina více či méně početnými žlábky, někdy i rýhami. U některých džbánů se kromě výzdoby těla objevila i výzdoba okraje. Například džbán s ven vyhnutými okraji byl zdoben vlnicí. Jinak se na okrajích objevily lišty či žlábky. Hloubka, ze které nádoby pocházejí, nehrála žádnou větší roli, vyskytovaly se ve všech vrstvách. Fragmentarizace většiny zlomků se řadí ke skupině 3, tedy s velikostí nad 36 cm2. Zbytek střepů má fragmentarizaci do 36 cm2, žádný z nich nespadá do velikostní kategorie do 9 cm2. Nelze říci, že by u džbánů nějak výrazně převažovala určitá keramická třída. Nejvíce zastoupená je zde třída 203, těsně na ní v počtu zastoupených jedinců navazuje třída 505 a poté třída 105. Po jednom, maximálně dvou jedincích jsou zastoupeny třídy 205, 204, 107, 100. Zvonovité pokličky Zvonovité pokličky se stejně jako trojnohé pánve začínají objevovat ve 14. století (Unger 1984, 294). Nahradily dříve používané ploché a miskovité (kónické) poklice. Vzhledem k tomu, že poklice slouží k přikrytí hrnců, existuje možnost, že se shodují s některými hrnci ze souboru. Tvar úchytek je většinou knoflíkovitý, patřící podle Procházkova systému ke skupině 01.02. V souboru jsou zvonovité poklice zastoupeny 21 jedinci, z čehož 5 se jich zachovalo celých. Jejich velikosti jsou značně rozdílné. Průměry okrajů celých poklic jsou od 10 do 18 cm. Výška je také rozdílná, ale ne tak výrazně. Všechny metrické údaje o poklicích jsou v tabulce pod textem. Dále jsou pak zastoupeny 3 úchytky a zbytek tvoří okraje poklic. Průměry okrajů se pohybují v rozmezí 10 až 18 cm, z čehož lze usoudit, že poklice byly používány k přikrytí hrnců všech velikostí. Měřitelné okraje jsou v tabulce pod celými poklicemi. V zastoupení keramických tříd u zvonovitých poklic převažuje třída 203, a to v počtu 7 kusů, za ní je nejčastěji zastoupena třída 100. Ta je reprezentováno 6 jedinci. Další třídy, které se vyskytují u pokliček, jsou 105 (1 jedinec), 111 (1 jedinec), 201 (1 jedinec), 204 (2 jedinci) a 505 (2 jedinci). Převažující fragmentarizace střepů je do 36 cm2, téměř o polovinu méně se vyskytují střepy 43
s fragmentarizací nad 36 cm2. Pouze jeden střep je s nejmenší fragmentarizací, tedy do 9 cm2. Nejčastěji se poklice objevují v rozmezí hloubek 260 – 300 cm, ale není to výlučné, můžeme je najít ve všech zkoumaných vrstvách.
I.Č.
hloubka
Ø okraje
KT
18 300 - 320 203 425932 180 - 200 15 203 425916 180 - 200 11 111 426526 340 - 360 11 100 426373 280 - 300 10 201 Tabulka 12: Metrické údaje celých zvonovitých poklic 426423
výška
obrázek
8 5,7 5,5 6,5 3,2
8:5 5:2 4:2 4:6 5:1
I.Č.
hloubka
KT
Ø okraje
426360
280 - 300
100
11,00
426267
260 - 280
100
16,00
426288
260 - 280
505
10,00
426285
260 - 280
203
10,00
426268
260 - 280
100
16,00
425960
180 - 200
505
14,00
426287
260 - 280
203
14,00
Tabulka 13: Velikosti okrajů zlomků zvonovitých poklic Kónické poklice Kónické poklice jsou přechodným tvarem od poklic plochých ke zvonovitým. Bývají silnostěnné a jejich výskyt je vysvětlován potřebou zvýšení tlaku v hrnci. Jsou úzce vázány na horizont IV/1 (Procházka 1994, 329). V nálezovém souboru se nalezly 3 kónické poklice. Jedna z nich (inv. č. 426286) se nalezla celá a náleží ke keramické třídě 203. Průměr jejího okraje je 30 cm a je vysoká 12,3 cm. Její úchytka už je terčovitá (Obr. 11:2). Zbylé dvě poklice se nalezly pouze ve zlomcích okrajů. Průměr byl měřitelný pouze u jedné a činil 15 cm. Obě poklice se řadí k třídě 111. 44
Mísy V nálezech ze zkoumané jímky se našly pouze kónické mísy, i když středověký tvarový sortiment tohoto nádobí byl mnohem širší. Kónické mísy se vyskytují v nálezech z Brna už od 1. poloviny 13. století (Procházka 1994, 328). Ve mnou zkoumané části nálezového souboru se vyskytly pouze 4 exempláře. Jak už bylo řečeno, všechny mísy patří ke kónickému typu. Jedna z nich je se dvěma uchy. Každá z nich náleží do jiné keramické třídy, i když dvě jsou ze slídnatého materiálu (keramické třídy 105 a 106) a druhé dvě jsou neslídnaté, jedna z nich je dokonce s glazurou (203, 505). Taktéž se každá z nich nalezla v jiné hloubce. I průměry okraje se mísy navzájem značně liší. Největší z nich má průměr 37 cm, střední 17 a 18 cm a nejmenší průměr okraje je 12 cm. Na rozdíl od průměru okrajů není ve výšce nádob takový rozdíl. U tří exemplářů, které se zachovaly celé, činila výška 7, 10 a 12,8cm. Dalším rozdílem jsou stopy po oddělení dna od podložky, které jsou určeny u celých nádob. V jednom případě byla mísa oddělena od podložky strunou, ve dvou případech byla použita podsýpka. Ani v okrajích se mísy neshodují. Jeden je zesílený, přehnutý a lehce podžlabený (skupina 2), další dva jsou symetricky nebo jen mírně asymetricky rozšířený, nahoře seříznuté (3. skupina). Poslední okraj řadíme ke skupině 7. Je to výrazně vodorovně vytažený okraj na konci přehnutý. Pouze jedna mísa má zdobení. Můžeme ho najít na míse s uchy a jedná se o zdobení pomocí žlábkováním. Mísy s okraji skupiny 2 se nalezly v několika celcích datovaných do 15. století. Jedním z nich je například soubor z nám. Svobody 1 (Čiháčková 2008, 127) nebo z Petrova (Procházka – Himmelová – Šmerda 1999, 130 obr. 2:C). Všechny výše popsané hodnoty jsou názorně seřazeny v tabulce. inv. č.
KT
Ø okaje
Ø dna
výška
hmotnost
426145
106
12,00
13,00
7,00
340,00
426524B 203
37,00
27,00
10,00
1570,00
426437
18,00
15,00
12,80
980,00
505
Tabulka 14: Metrické údaje celých mís Mísa s talířovitým podokrajím Tento typ nádoby není ve středověku obvyklý. J. Pajer (1983, 28) uvádí, že se vyskytují od konce 1. třetiny 16. století. V Brně se ale nalezly v jímce datované mincemi do 60. let 15. století (Mečová 2, obj. 7) 2 zlomky těchto mís (Krásenská 2007, 39). V tomto celku se nalezly dva jedinci. První z nich má inventární číslo 42598 a 45
nalezl se v hloubce 180 – 200 cm. Jedná se o celý tvar, chybí mu pouze část okraje. Jeho barva je oranžová a řadíme ho ke keramické třídě 505. Průměr okraje je 17 cm a dna 6,5 cm. Výška nádoby je 5 cm. Mísa je uvnitř zdobena, na dně je spirála a okraj je zdoben vodorovnými a svislými liniemi (Obr. 18). Vzhledem ke své profilaci patří mezi novověké tvary (Obr. 17:1). Druhý jedinec se nalezl pouze ve zlomku okraje. Taktéž patří ke keramické třídě 505, nebyl však zdoben. Průměr okraje je 23 cm. Byl vyzvednut ze stejné hloubky jako předchozí jedinec. Trojnohé pánve Podle J. Ungera (1984, 294) se trojnohé pánve objevují od 14. století a náleží do horizontu středověké keramiky B. V nálezech z této jímky se vyskytlo 8 exemplářů, ovšem jen jediný se dochoval celý (inventární číslo 426196). Výška celé nádoby je 8,1 cm a průměr okraje je 16 cm. Byla vyzvednuta z hloubky 240 – 260 cm. Tělo pánve není zdobené a tvar úchytky je jako u všech zde se vyskytujících jedinců trubkovitého tvaru (Obr. 16:2). Do otvoru v ní se nasadila dřevěná rukojeť, díky které se s pánví lépe manipulovalo. U dvou jedinců se nalezly pouze nožky, u dvou exemplářů se objevily pouze úchytky. Všichni zástupci tohoto tvaru se řadí ke keramické třídě 505, jde tedy o keramiku s cihlově červeným lomem a glazurou. Několik pánví bylo na těle zdobeno hustými žlábky. Dalším společným znakem všech pánví je velikost fragmentů, která je vždy nad 36 cm2. Dna jdou od podložky hrnčířského kruhu oddělena strunou a jejich povrch je očazen, jak byl vystaven přímému ohni. Rozmezí hloubek, ve kterých ležely pánve, se pohybuje od 240 – 260 do 180 – 200, tedy v mladších vrstvách. Průměry okrajů se pohybují v rozmezí 16 až 24 cm. Průměr dna se dal změřit pouze u dvou jedinců a jejich rozměr byl 15 a 16 cm. Miniaturní nádobky Celkem neobvyklým tvarem jsou miniaturní nádobky. Jedná se o zmenšeniny běžných tvarů. Podle J. Ungera se začínají polévané nádobky vyskytovat v horizontu středověké keramiky A, což je od 2. poloviny 13. století do 1. poloviny 14. století (Unger 1984, 289). Podle Procházky se miniaturní nádobky objevují v keramické třídě F a to až v horizontu IV/2 (Procházka 1964, 331). I Nekuda se ve své práci zmiňuje o miniaturních nádobkách a datuje jejich výskyt od 13. století (Nekuda 1980). Z nálezového celku se podařilo vyzvednout 3 miniaturní nádobky. Jedna byla v hloubce 240 – 260 cm (inventární číslo 426195) a dvě se nalezly v mechanické vrstvě 46
180 – 200 cm (inventární číslo 425979, 425954). Všechny tyto nádobky jsou zmenšeninou hrnce. Jediná nádobka se našla celá. Jedná se o malý hrneček patřící ke keramické třídě 505, neboť je vytvořen z okrové hlíny a je uvnitř glazovaný (inventární číslo 426195). Hrneček je vysoký 9,3 cm. Průměr jeho okraje činí 5 cm a dno má široké 4 cm (Obr. 15:3). Další miniaturní nádobka se nalezla pouze ve zlomku. Jedná se o fragment dna s částí spodku nádoby, s největší pravděpodobností pocházející z hrnečku. Na spodku je patrná výzdoba žlábky. Dno bylo odděleno od kruhu strunou a jeho průměr je stejný jako u předchozí nádobky, tedy 4 cm. Tento zlomek taktéž náleží ke keramické třídě 505. Posledním tvarem je hrneček s uchem, z něhož se zachovala pouze část okraje a ucho. Jeho ústí je segmentově nebo přímo vyhnuté a okraj je zesílený a zaoblený. Materiál použitý k výrobě tohoto kusu nádobí se řadí ke keramické třídě 204. Opět byl tento hrnek zdoben žlábkováním. Zásobnice V tomto souboru se našly pouze 3 zlomky zásobnic z 2 jedinců. Zásobnice jsou velké nádoby se silnou stěnou používané pro uskladňování potravin. Většinou jsou vyrobeny z tuhového materiálu. Jejich největší výskyt je zaznamenán v 13. století, v pozdějších stoletích se objevují spíše ojediněle. Jeden ze zlomků byl okraj, který patří do skupiny 11, jde tedy o okraj oble kyjovitě zesílený. Jeho průměr je 36 cm. Fragmentarizace všech zlomků je 3. kategorie. Obecně byla pro zásobnice vyčleněna třída 261, do té ovšem spadají pouze dva fragmenty. Okraj má světle šedou barvu a jeho povrch je pórovitý, náleží tedy do třídy 206. Oba jedinci se objevily v hloubce 180 – 200 cm.
Stavební keramika Stavební keramika je hlavně reprezentována cihlami, dlaždicemi, taškami, prejzami. Cihly se u nás objevují nejvíce ve 13. století. Jedná se o základní prvek stavební keramiky. Občas se na nich objevují otisky zvířecích tlapek (Nekuda – Reichertová 1968, 59). Cihly mívají poměrně normované rozměry, což ale z tohoto nálezového souboru nejde posoudit, neboť se nalezly pouze ve zlomcích. Zlomky stavební keramiky nebyly zaznamenávány do databáze společně s kuchyňskou a stolní keramikou. V nálezovém souboru se nalezly pouze 4 úlomky cihly a to ve velikosti do 9 47
cm2. Jejich hmotnost činí 100 g a byly vyzvednuty z hloubky 340 – 360 cm. Vzhledem k velikosti zlomků nelze určit jejich původní velikost ani to, zda na nich nebyly nějaké značky. Další stavební keramikou objevenou v této jímce je střešní krytina. Jedná se o zlomky prejzů. Oblouková střešní krytina (prejzy) patří k pálené střešní krytině a skládá se ze dvou dílů. Spodní díly tvoří korýtka, háky nebo jeptišky a horní díl je z prejzů, korýtek a mnichů. Tyto díly byly k sobě spojovány maltou. Ve 14. století začaly na střechách středověkých domů vytlačovat tašky a převažují nad nimi i v 15. století. V 16. století se začínají opět na střechy vracet tašky (Holub 2007, 76). Částí střešní krytiny se nalezlo mnohem více než cihel. Celkem je v souboru 14 prejzů tvořených 15 zlomky, z toho 4 jedinci byly s hřebenem. Fragmentarizace všech zlomků je větší než 36 cm2. Jedná se o těžké nálezy, jejich celková hmotnost činí 2690 g. Cihel se nalezly pouze 5 kusů. Dlaždic se vyskytuje mnoho druhů. Od čtvercových po šestihranné nebo trojúhelníkové, od nezdobených po reliéfní nebo mozaikové. Vyskytují se jak glazovaní, tak neglazovaní jedinci. Celkem se v souboru nalezly 3 dlaždice. U dvou jedinců se dal naměřit alespoň jeden rozměr, u obou se jednalo o výšku dlaždice. Dlaždice s inventárním číslem 426500 je vysoká 3,2 cm. Tento rozměr podle P. Holuba (2006, 96) umožňuje dataci mezi 13. a 15. století. Na jejím povrchu jsou patrné stopy po zelené barvě, je tedy možné, že byla glazovaná. Nelze ale vyloučit, že její obarvení bylo nezáměrné. Druhá dlaždice je vysoká pouze 2 cm, což jí datuje do 13. století až do počátku 14. století. Obě pocházejí ze stejné hloubky 320 – 340 cm. Jejich fragmentarizace je taktéž shodná, u obou se jedná o velké zlomky. Třetí zlomek dlaždice je pouze malé fragmentarizace a nedal se u ní změřit ani jeden rozměr. Byla nalezena v hloubce 340 – 360 cm. Hmotnost těchto zlomků je značná, dlaždice se stopami zelené barvy váží 280 g, druhá dlaždice má 140 g a třetí nejmenší zlomek váží 100 g.
Technická keramika K technické keramice se řadí tyglíky, osvěcovadla, křivule, přesleny a keramické vodovodní trubky. V této odpadní jímce se však nalezly pouze zlomky tyglíků a osvěcovadel.
48
Tyglíky Tyglíky se vyráběly z tuhového materiálu. Jejich tvar je většinou pohárkový, někdy mají trojboké stěny. Není pro ně jednotná velikost, můžou dosahovat výšky od 10 až do 40 cm. Zpravidla bývají bezuché, ale výjimečně se vyskytují s jedním uchem (Nekuda – Reichertová 1968, 61). Nacházíme je v místech, kde se zpracovávaly kovy. V hloubce 320 – 340 cm se nalezly zlomky 3 tyglíků. Jeden zlomek je bez inventárního čísla. Je střední velikosti s průměrem okraje 7 cm. Další tyglík už má inventární číslo 426503. Jedná se o zlomek dna s částí stěn. Dno má průměr 9 cm, ale nelze určit stopy po oddělení. Je zhotoven ze světle šedé hlíny. Třetí tyglík má inventární číslo 426502. Taktéž se jedná o pohárovitý tyglík se stejným průměrem dna. Jeho hmotnost je však mnohem větší, předchozí tyglík vážil 290 g, tento má hmotnost 460 g. Kahany Kahany jsou malé miskovité nádobky s výlevkami. Technologie výroby kahánku se v průběhu časů nezměnila. Dna mívají stopy podsýpky (Procházka 1994, 229). V nálezovém souboru se našly dva fragmenty se zachovalým dnem. První z nich má však stopy po odříznutí strunou. Tento zlomek však není signifikantní, neboť je vyroben z netypické hmoty pro kahany (keramická třída 505), tedy s okrovým až červeným lomem s glazurou. Na druhém zlomku už je na dně zřetelná podsýpka i keramická třída už je pro kahany typičtější, tedy 107. Pouze tyto dva zlomky byly dostatečně velké, aby se u nich dal určit průměr okraje a průměr dna. Rozměry dna jsou u obou stejné, tedy 5 cm. Průměr okraje se u nich liší, jde o rozměry 8 a 7 cm. Další zlomek se odlišuje, a to tím, že je vyroben ze světlé hlíny (keramická třída 204). Další keramické třídy, které se v tomto materiálu vyskytují, jsou 110 a 203. Fragmenty všech kahanů se kromě dvou zlomků jednoho jedince zařadily do velikosti 2, jejich plocha je tedy větší než 9 cm2 a větší než 36 cm2. Zmíněný jedinec měl velikost fragmentů nad 36 cm2. Všechny střepy se vyskytují v hloubkách 280 – 300 a 320 – 340 cm, pouze střep keramické třídy 505 se vyskytl v hloubce 180 – 200 cm, jde tedy podle stratigrafie o nejmladší exemplář, o čemž svědčí i materiál, ze kterého byl vyroben. Není vyloučené, že se jedná o mladší než středověký střep.
Kamnářská keramika Nejvíce se z kamnářské keramiky nalézá kachlů. Ty se vyráběly ve stejných dílnách jako užitková keramika. Začínají se objevovat na konci 13. nebo počátku 14. století, jejich rozvoj je ale patrný ve stoletích následujících. Dělí se na nádobkové a 49
komorové. ty pak dále na základní a římsové. Římsové rozlišujeme pateční, kordonové a korunní. Častější ale jsou kachle základní, které dělíme ještě na řádkové a rohové. Další způsob dělení je podle toho, v jaké části kamen se nacházely, zda jsou ze soklové či z nástavcové části. Toto kritérium však nebudeme brát na zřetel při vyhodnocení tohoto souboru. Mohlo by se zdát, že tímto jejich dělení končí, ale není tomu tak. Dále můžeme kachle rozřazovat podle celkového tvaru, podle motivů na čelní vyhřívací stěně nebo podle čelní vyhřívací stěny (Smetánka 1969, 228 -234). Nádobkové kachle jsou kachle, jejichž tvar je podobný kuchyňské nebo stolní keramice. Dále je dělíme na hrncovité, pohárovité, baňkovité a tyglíkovité a miskovité s pravoúhlým či trojúhelným ústím. Hrncovitý kachel je takový, jehož výška příliš nepřevyšuje šířku a má kruhové ústí. Stěny mohou být rovné, vypouklé i dvoukónické. Pohárkovité kachle mají taktéž kruhové ústí a jejich stěny jsou mírně kónické. I baňkovité kachle mají kruhové ústí. Jejich tělo je baňaté s lomenou oblou dvoukónickou hlavicí, na kterou je nasazený krček. Tento tvar stejně jako předchozí se v tomto nálezovém souboru nevyskytuje. Zato nádobkový kachel s pravoúhelníkovým ústím je často zastoupený tvar v této jímce. Rozdíly mezi miskovitými a tyglíkovitými kachli nelze v torzovitém materiálu vždy bezpečně odlišit. Spočívá především v metrických údajích. Když je kachel vyšší než 160 mm, označujeme ho za dlouhý, pokud je jeho výška mezi 160 a 115 mm, pak je považován za krátký a nižší hodnoty přiřazují kachle k nízkým. Dalším kritériem bývá plocha ústí. Za tyglíkové kachle považuje dlouhé s malým ústím, dlouhé s velkým ústím a krátké s malým ústím, kdežto kachle krátké s velkým ústím se nazývají miskovité. Na vnějšku tyglíkovitých kachlů bývá záchytná šroubovice. Jejich okraje bývají vodorovně seříznuté a mírně zatažené dovnitř. Můžou ale mít i ovalené nebo zaoblené okraje. Miskovité kachle bývají dovnitř zaoblené a uvnitř může být vnitřní obvodová lišta. I na nich se mohou vyskytnout záchytné šroubovice. Oba typy pravoúhlých nádobkových kachlů mají rovné dno (Smetánka 1969, 233 – 238). V souboru se nalezlo minimálně 27 jedinců nádobkových kachlů. Jedná se poměrně o velké číslo. Většina těchto kachlů je tvořena z okrové až cihlově červené hlíny, ale několik exemplářů je i tmavě šedé barvy. Kromě 3 exemplářů nelze určit, zda se jedná o tyglíkovité nebo miskovité kachle, neboť se zachovaly pouze fragmentárně. Většina z nich jsou pouze okraje, které jsou zpravidla vodorovně seříznuté popřípadě mírně dovnitř zatažené s obvodovou lištou. Pouze jeden kachel je tyglíkový. Jedná se o 50
kachel s inventárním číslem 426528 vyrobený ze světlé hlíny. Uvnitř jsou hluboké a široké žlábky a vnitřek je zeleně glazovaný. Okraj je oboustranně ovalený (Obr. 32). Další celý nádobkový kachel je miskovitý. Má inventární číslo 426201 a je vyroben z okrové hlíny a nese stopy po slídě uvnitř kachle. Jeho rozměry jsou 21x22x12,7 cm. Průměr dna je 13 cm. Třetím celým tvarem je opět miskovitý kachel. Jeho inventární číslo je 426202 a je vyroben ze stejného materiálu jako předchozí jedinec. Rozměry jsou 22x22x13,5 cm. Průměr dna je 12 cm. Obě dna jsou očazená. Vyskytly se i dva exempláře rohových kachlů. V jednom případě se jedná pouze o zlomek nárožní lišty (inventární číslo 426323). Tento kachel byl vytvořen ze světle okrové hlíny a nárožní lišta je tordovaná. Druhý exemplář se zachoval skoro celý (inventární číslo 426321). Jde o asymetrický pravostranný rohový kachel, Jedna strana má rozměry 22x22 cm, rozměry druhé strany jsou 22x11 cm. Nárožní lišta není tordovaná ani jinak zdobená, je pouze přímá (Obr. 31). Často jsou v nálezech kachle komorové. Plášť komory je uzavřen čelní vyhřívací stěnou (ČVS), která je zpravidla zdobená. Naproti ČVS je vyhřívací otvor a kolem ní je okrajová lišta. Okraje vyhřívacích otvorů jsou různé, ne vždy byly tvářeny precizně, neboť když byla kamna sestavena, tak nebyly vidět (Smetánka 1968, 238 – 242). Na třech nalezených kachlích je vyobrazena turnajová scéna, přesněji tjost, tedy klání dvou rytířů s dřevci. Jeden kachel se nalezl celý, zbylé dva jsou pouze ze zlomků čelní vyhřívací stěny. Celý kachel (inventární číslo 426198) se nalezl v hloubce 260 – 280 cm. Je vyroben z okrové hlíny a jeho rozměry jsou 20,5x20,5x9,7 cm. Jedná se o jezdce jedoucího vpravo. Jezdec je zobrazen na kachli celý, jeho dřevec nezasahuje do sousedního kachle. Na konci turnajového dřevce je patrná korunka. Není na kachli vyobrazený žádný rodový znak. Další kachel s jezdcem jedoucím vpravo se nalezl v 5 zlomcích. Opět je rytíř zobrazen v kachli celý i s korunkou na konci dřevce. I třetí kachel s jezdcem je fragmentarizovaný. Na těchto zlomcích jsou patrné zadní nohy koně, jeho hlava a pak konec turnajového dřevce s korunkou. Stejně jako předchozí dva kachle je i tento zhotoven z okrového materiálu. U posledních dvou kachlů nemůžeme naměřit velikost čelní vyhřívací stěny ani hloubku komory. Ani jeden z těchto kachlů není glazován. Nejbližší analogie k těmto kachlům máme z Anenské ulice v Brně, které jsou datované do 2. poloviny 15. století (Loskotová 2011, 204).
51
Tito 3 jedinci nejsou jedinými dochovanými komorovými kachli, ostatní exempláře jsou však pouze fragmenty vyhřívacího otvoru. Skoro všechny zlomky jsou fragmentarizace větší než 36 cm2, jen málo jich je fragmentarizace střední. Byly utvořeny z okrové až cihlově červené hlíny a okraj vyhřívacího otvoru je skoro vždy přehnutý. Stěnové kachle jsou dalším typem. Tyto kachle nemají vyhřívací komoru. Dělí se na kachle výklenkové, necičkovité a zrcadlové. Jeden exemplář necičkového kachle byl nalezen v tomto souboru. Nemají čelní vyhřívací stěnu a jsou tvořeny z jednoho plátu hlíny (Obr. 27). V souboru se dále nalezly 3 zlomky, u kterých je těžké určit, z čeho pocházejí, ale může se jednat o netypický necičkový kachel s komorou. Kachel s inventárním číslem 426090 se našel ve stejné vrstvě jako například zlomky kachlů s jezdcem jedoucím vlevo i jedoucí vpravo, tedy v hloubce 220 – 240 cm. Jedná se o zlomek čelní vyhřívací stěny s vyobrazením tlapy českého lva. Je zdoben několika typy glazury. Samotná tlapa je překryta transparentní glazurou, na pozadí je použita tmavě hnědá glazura a z části je patná zelená linie. Jedná se o renesanční kachel, neboť středověku nebyly takovéto glazury používány. (Obr. 23) Další kachle z hloubek 240 – 220 a 200 – 180cm řadíme k renesančním. Jedná se o zlomky čelní vyhřívací stěny. U jednoho jedince je patrná polychromní glazura, další je typický svými vegetabilními ornamenty (Obr. 19, 22). Kromě jedince jsou s polychromní glazurou jsou zlomky opatřeny zelenou glazurou. U zlomků okrajů vyhřívací otvoru nemůžeme soudit, zda se jedná o středověké či novověké exempláře, neboť hlavní rozdíl je patrný na čelní vyhřívací stěně. Níže uvedená tabulka systematizuje nálezy všech zkoumaných kachlů.
52
počet jedincu
zlomek
barva
fragmentarizace
hmotnost [v g]
popis
1
o
tmavě šedá
2
90
nádobkový
11
1
o
cihlově červená
3
570
komorový
240 - 260
1
1
o
tmavě šedá
3
40
komorový
240 - 260
3
1
o
cihlově červená
2
120
komorový
240 - 260
3
1
o
cihlově červená
3
110
komorový
240 - 260
13
3
o
cihlově červená
3
780
nádobkový
240 - 260
3
1
o
okrová
3
145
nádobkový
240 - 260
1
1
o
tmavě šedá
3
110
nádobkový nádobkový
240 - 260
1
1
o
cihlově červená
2
30
426498
320 - 340
1
1
o
okrová se slídou
3
270
miskovitá
426495
320 - 340
1
1
o
okrová
2
40
nádobkový
426496
320 - 340
1
1
o
okrová
2
40
komorový
rozměry [v cm]
počet zlomku 2
240 - 260
hloubka
inv. č.
320 - 340
320 - 340
5
1
o
cihlově červená
2
80
nádobkový
426529
340- 360
2
1
o, d
okrová
3
300
nádobkový
426202
240 - 260
1
1
c
cihlově červená
3
1160
nádobkový
21x21x13,5
426201
240 - 260
1
1
c
cihlově červená
3
1340
nádobkový
21x22x12,7
426098
200 - 240
1
1
c
cihlově červená
3
940
21x?x11,4
426198
260 - 280
1
1
c
okrová
3
1835
426321
280 - 300
1
1
c
tmavě šedá
3
1480
426528
340 - 360
1
1
c
okrový
3
500
426322
260 - 280
4
1
o, d
okrový
3
430
426323
260 - 280
1
1
o
okrový
3
340
426324
260 - 280
1
1
d
cihlově červená
3
165
nádobkový komorová, jezdec rohový kachel asymetrick ý tyglíkový, glazovaný nádobkový rohový kachel nádobkový
426325
260 - 280
1
1
d
okrová
3
180
nádobkový
260 - 280
4
3
o
tmavě šedá
3
270
nádobkový
260 - 280
1
1
o
cihlově červená
2
36
komorový
260 - 280
5
4
d
tmavě šedá
2
100
komorový
260 - 280
4
2
d
okrová
2
150
komoroý
260 - 280
4
2
d
cihlově červená
2
80
komorový
426529
340 - 360
6
1
o, d
cihlově červená
3
320
426096
220 - 240
2
1
c
cihlově červená
3
630
426090
220 - 240
1
1
ČVS
okrový
2
36
426091
220 - 240
1
1
o
cihlově červená
3
58
nádobkový komorový, jezdec glazovana ČVS, tlapa lva komorový
426092
220 - 240
2
1
ČVS
cihlově červená
3
120
komorový
426093
220 - 240
1
1
ČVS
cihlově červená
3
140
komorvý
427094
220 - 240
1
1
o
cihlově červená
2
22
komorový
426095
220 - 240
1
1
o
cihlově červená
2
32
komorový
426096
220 - 240
1
1
o
cihlově červená
3
120
komorový
426097
220 - 240
1
1
o
cihlově červená
3
80
komorový
426203
240 - 260
1
1
o, t
cihlově červená
3
400
nádobkový
426204
240 - 260
1
1
o
cihlově červená
3
180
nádobkový
426205
240 - 260
1
1
o
cihlově červená
3
170
nádobkový
53
20,5x20,5x9,7
22X22; 22X11 11,6x11,9x11, 7
hloubka
počet zlomku
počet jedincu
zlomek
barva
fragmentarizace
hmotnost [v g]
popis
240 - 260
1
1
o, t
cihlově červená
3
240
nádobkový
426207
240 - 260
1
1
o
cihlově červená
3
220
nádobkový
426208
240 - 260
1
1
o
cihlově červená
3
105
nádobkový
426209
240 - 260
4
1
o
okrová
3
500
nádobkový
426210
240 - 260
1
1
d
cihlově červená
3
190
nádobkový
426211
240 - 260
1
1
d
okrová
3
220
nádobkový
426212
240 - 260
1
1
d
okrová
3
275
nádobkový
426213
240 - 260
1
1
o
tmavě šedá
3
100
nádobkový
426214
240 - 260
1
1
o
tmavě šedá
3
140
nádobkový
426215
240 - 260
1
1
o, t
tmavě šedá
3
185
nádobkový
426199
240 - 260
7
1
ČVS
okrová
3
1120
komorový, jezdec
426200
240 - 260
4
1
o
cihlově červená
3
300
komorový
426499
320 - 340
1
1
d, t
okrová
3
160
necičkovitý
425992
180 - 200
1
1
o
cihlově červená
3
160
komorový
425988
180 - 200
1
1
ČVS
okrová
3
190
glazovana ČVS
425991
180 - 200
1
1
o
cihlově červená
3
50
glazovana ČVS
425989
180 - 200
1
1
ČVS
cihlově červená
2
50
glazovana ČVS
425993
180 - 200
1
1
o
cihlově červená
3
90
komorový
425987
180 - 200
11
1
ČVS
cihlově červená
3
630
glazovana ČVS
rozměry [v cm]
inv. č. 426206
Tabulka 15: Základní údaje o kachlích
Ostatní nálezy V jímce nebyly jenom keramické nálezy. Sklo zpracovává PhDr. Hedvika Sedláčková, CSc. Kosti ještě nebyly analyzovány a zlomky kovových předmětů se také teprve zpracovávají. V hloubce 300 – 320 cm byla nalezena struska, která spolu s tyglíky dokládá zpracovávání barevných kovů.
Přechodný horizont Po zpracování materiálu jsem určila přechodný horizont od středověku k renesanci ve vrstvě 240 – 180 cm. Tento kontext je typický dvojnásobným výskytem glazované keramiky oproti keramice slídnaté. Značný je zde i počet brněnský pohárů, kterých je 153, což je 88,44 % z jejich celkového počtu. Tvar celých pohárů i nožek s částí výdutě je většinou vyspělého kulovitého typu III. Lze je tedy datovat od 2. 54
poloviny 15. století až do 1. poloviny 17. století (Michna 1970, 132). Výskyt mís s talířovitým podokrajím též napomáhá k dataci na závěr středověku a počátek novověku. Dva ze tří celých hrnců mají soudkovitý tvar. Ten je podle J. Pajera typický pro renesanční hrnce. Třetí z hrnců má vejčitý tvar, který je signifikantní pro pozdně středověké hrnce (Pajer 1983, 40). Dalším nálezem je glazovaný zlomek kahanu. Velký je zde i počet zlomků trojnohých pánví. Z celkového počtu 8 se jich zde nalezlo 6. Renesanční prvky nesou i kachle vyzvednuté z této hloubky. Tři zlomky pocházejí z okrajů komorových kachlů, jeden z nich má stopy po glazuře. 13 zlomků ČVS tvořící 3 jedince pochází taktéž z komorových kachlů. Jeden jedinec měl tapetový vegetabilní motiv politý zelenou glazurou (Obr. 19). Druhý jedinec byl tvořen pouze jedním zlomkem, na kterém byla tlapa českého lva. Jedná se polychromní střep, který je popsaný výše. Třetí jedinec je zdoben polychronní glazurou (Obr. 22). Překvapivým nálezem byly dvě kónické poklice, které pocházejí pravděpodobně ještě ze středověku. Rozdíly v novověkých a středověkých zvonovitých pokličkách nejsou velké. Rozdílem je jejich profilace, která je u novověkých oblejší (Pajer 1983, 37). U 2 ze 4 poklic je patrná oblejší profilace. Tato vrstva je typická promícháním ryze renesančních prvků (kachle, velký výskyt glazované keramiky) s prvky středověkými (kónické poklice) a prvky přechodnými (mísy s talířovitým podokrajím, brněnské poháry) i s tvary vyskytujícími se v obou obdobích (trojnohé pánve, zvonovité poklice).
Fragmentarizace Zkoumaný soubor byl v převážné většině tvořen zlomky nádob. Pouze 1,42% nádob se nalezlo celých, zbytek materiálu je fragmentární. Velikost fragmentů se dělí do tří skupin. Fragmenty do 9 cm2 jsou nejméně zastoupeny. Fragmentarizace 9 – 36 cm2 je v souboru nejběžnější. Poslední skupinou jsou zlomky s velikostí nad 36 cm2. Z grafu je patrná závislost fragmentarizace na jednotlivých keramických třídách. Následující tabulka poté poukazuje na závislost velikosti fragmentů k části těla, ze které pocházejí. Tyto hodnoty jsou bez celých nádob.
55
600
500
400 do 9 cm2 300
9 - 36 cm2 nad 36 cm2
200
100
0 100
104
107
110
201
204
206
262
501
511
515
801
Graf 8: Fragmentarizace střepů v závislosti na keramické třídě
fragmentarizace okraj 2
do 9 cm 9 - 36 cm2 nad 36 cm2 celkem
27 226 200 453
okraj a ucho ucho 50 130 180
7 18 11 36
tělo
dno
530 1800 286 2616
3 143 154 300
Tabulka 16: Fragmentarizace zlomků podle části nádoby
56
nožka úchytka výlevka 7 23 30
5 6 11
8 8
celkem 567 2257 810 3634
Závěr Cílem této bakalářské diplomové práce bylo vyhodnocení keramického materiálu z odpadní jímky č. 17 z Mečové ulice 2 z areálu Velkého Špalíčku. Výzkum na této lokalitě byl proveden v letech 1990 – 1991 pod vedením PhDr. Rudolfa Procházky, CSc. Nálezy jsou uloženy v depozitáři Muzea města Brna na Špilberku. Jímka byla vyzděna smíšeným zdivem a měla téměř čtvercový půdorys. Její maximální hloubka činila 4, 56 m a byla vybírána po 20 cm mechanických vrstvách. Nálezy se ale vyzvedávaly až z hloubky 3, 6 m. V objektu se nenalezla pouze keramika, ale byly tam například skleněné nálezy, kosti nebo kovové předměty, ty ale budou vyhodnoceny v samostatných pracích. Též zde bylo nalezeno 5 mincí, pouze jedna z nich byla určena, a to do počátku 16. století. Vyzvedla se z hloubky 1,15 – 1,3 m. Materiál z těchto kontextů už nebyl předmětem této práce. Celkem bylo v jímce do hloubky 180 cm od povrchu 3858 zlomků pocházejících minimálně z 2756 jedinců. Nejčastěji zastoupeným keramickým tvarem byly bezpochyby hrnce (2323 jedinců). Mezi další tvary zde zastoupené patří například zvonovité poklice, džbány nebo poměrně početný soubor brněnských pohárů. V souboru nechybí ani několik zástupců mís, trojnohých pánví, zásobnic, poklic či mís s talířovitým podokrajím. Co se týká keramických tříd, nejhojněji je zastoupena třída 100 následovaná třídou 505 a třídou 203. Zbylé keramické třídy jsou zastoupeny většinou několika málo jedinci. Jedná se především o výrobky z hrnčířských dílen z Brna, ale dají se zde pozorovat i ojedinělé importy z Boskovicka (hrnce třídy 802). Nejčastěji zastoupeným tvarem je svisle až kuželovitě seříznutý okraj, který je lehce podžíznutý nebo podžlabený (skupina 10). V četnosti je tento typ následován stejným tvarem ale nepodžlabený (skupina 9) nebo výrazně podžlabený či podříznutý (skupina 11). Stejný typ okrajů převažuje v dalších souborech datovaných do 15. století z Petrova (Procházka – Himmelová – Šmerda 1999, 130 - 140), z objektu č. 7 z Mečové 2 (Krásenská 2007, 25) nebo z Dominikánské 15 (Jáni 2010, 25). Nelze opomenout ani velký výskyt zlomků s okrajem ovaleným, zaobleným a palicovitě zesíleným, i ten se objevuje z v objektu č. 7 na Mečové 2 (Krásenská 2007, 25). Na hrncích se nejčastěji objevuje výzdoba žlábkovanou šroubovicí, méně četné jsou dva žlábky, kolkování nebo vlnice.
57
Hojně zastoupené jsou zde i fragmenty kamnářské, technické a stavební keramiky. Z té jsou nejfrekventovanější nálezy prejzů. Technická keramika je reprezentována několika zlomky kahánků a třemi tyglíky. Poměrně značný počet fragmentů pochází z kachlů. V jímce můžeme sledovat všechny typy kachlů, od rohových s nárožní lištou, nádobkových, komorových až ke stěnovým. Vzhledem k tomu, že se kachle objevují od 14. století, je nepravděpodobné, že by nálezy z této jímky byly starší, neboť kachle se objevují skoro už ode dna objektu. Vzhledem k častému výskytu brněnských pohárů už od spodních vrstev jímky (300 – 320 cm) lze soubor datovat do 2. poloviny 15. století (Nekuda – Reichertová 1968, 158). Na 15. století ukazují i nálezy komorových kachlů. I nálezy kachlů s jezdcem dokládají tuto dataci. Nejbližší analogie můžeme hledat na Anenských terasách v Brně, které jsou taktéž datované do 2. poloviny 15. století (Loskotová 2011, 204). Jímka tedy byla používána od poloviny 15. století a její využívání je kontinuální až do renesance. Hloubky 380 – 240 cm datujeme do 2. poloviny 15. století, vrstvy 240 – 180 cm můžeme označit jako přechodný horizont k renesanci. Mladší vrstvy se oproti starším vyznačují malým podílem slídnaté keramiky keramických tříd 100 proti neslídnaté keramické třídě 505. Na přechodný horizont poukazují taktéž nálezy dvou talířovitých mís s podokrajím. Je zde i velký počet brněnských pohárů a vyskytuje se tu několik renesančních kachlů.
58
Seznam použité literatury BALCÁREK, P. 1994: Brno – významné centrum obchodu. Minulost, přítomnost a budoucnost. BMD 12, 143 – 156. BALETKA, T. 1994: Dvůr a kancelář moravského markraběte Jošta (1375 – 1411). In.: Sborník archivních prací. Praha. ČIHÁČKOVÁ, L. 2008: Dům U Zlatého orla, nám. Svobody 1/Česká 2. Městská parcela poloviny 16. století v odrazu hmotné kultury. Magisterská diplomová práce uložena na ÚAM FF MU. Brno. DŘÍMAL, J. – PEŠKA, V. 1969: Dějiny města Brna. 1. Brno. -
1973: Dějiny města Brna. 2. Brno.
FLODROVÁ, M. 1997: Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek. Brmo. FLODROVÁ, M. 2000: Brno v době Lucemburků. In: Moravští Lucemburkové. Brno, 253 – 278. GOŠ, V. 1980: Keramika doby husitské na Moravě, AH 5, 369 – 374. HIMMELOVÁ, Z. – PROCHÁZKA, R. 1995: Příspěvek k vývoji středověké zástavby tzv. Velkého Špalíčku v Brně, AH 20, 233 – 245. HOLUB, P. 2006: Stavební keramika v Brně I. – II.. Diplomová práce uložena naÚAM FF MU. Brno. JÁNI, M. 2010: Odraz hmotnej kultury v archeologických prameňoch na príklade obj. č. 54 z druhej polovice 15. storočia z Dominikánskej ulice 5 v Brně. Bakalářská diplomová práce uložena na ÚAM FF MU. Brno. JORDÁNKOVÁ, H. – LOSKOTOVÁ, I. – MERTA, D. 2004: Odraz domácí války v produkci brněnských kamnářů druhé poloviny 15. století. AH 29, 581 – 597. KRÁSENSKÁ, L. 2007: Hmotná kultura brněnského měšťana v 15. století (Na základě výzkumu v Mečové ulici č. p. 2). Magisterská diplomová práce uložena na ÚAM FF MU. Brno.
59
KREJČÍ, J. 1993: Geologické a fyzickogeografické poměry území města Brna, BMD 11, 129-220. LOSKOTOVÁ, I. 2011: Brněnské kamnové kachle období gotiky. Disertační práce uložena na ÚAM FF MU. Brno. LOSKOTOVÁ, I. – PAVLÍK, Č. – MENOUŠKOVÁ, D. 2008: Krása, která hřeje. Výběrový katalog gotických a renesančních kachlů Moravy a Slezska. Uherské Hradiště. 56 – 60. MĚŘÍNSKÝ, Z. – PROCHÁZKA, R. 2010: K některým aspektům každodenního a svátečního života středověkého člověka na Moravě a ve Slezsku, AH 35, 7 – 44. MICHNA, P. 1970: Ein Massenfund mittelalterlicher Keramik aus Brünn, Dvořák – Gasse, ČMM LV, Vědy společenské, 121 – 156. OPRAVIL, E. 1964: Středověké jámy a studny, AR XVI, 219 – 224. PAJER, J. 1983: Počátky novověké keramiky ve Strážnici. Strážnice. PEŠLOVÁ,
L.
2002:
Hmotná
kultura
renesančního
měšťana
na
základě
archeologických nálezů. Magisterská diplomová práce uložena na ÚAM FF MU. Brno. PROCHÁZKA, R. 1984: Pozdně hradištní keramika v některých moravských regionech, AR XXXVI, 430 – 442. -
1991: Brünner Keramik des 13. und den ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts und die Frage ihrer auswärtigen Beziehungen, XX. mikulovské symposium 1990, 233 – 246.
-
1994: Brněnská stolní a kuchyňská keramika 2. poloviny 14. – počátku 15. století, Pravěk NŘ 4, 323–344.
-
1998: Keramik von Brün des 12./13. Jahrhunderts, Pravěk NŘ 6/ 1996, 209 – 216.
-
2000: Zrod středověkého města na příkladu Brna (K otázce odrazu společenské změny v archeologických pramenech), Mediaevalia archaeologica 2, 7 – 158.
-
2007: Deskripční systém brněnské keramiky, PV 48, 233-270.
PROCHÁZKA, R. – HIMMELOVÁ, Z. 1995: Příspěvek k vývoji středověké zástavby tzv. Velkého Špalíčku v Brně, AH 20, 233-245. 60
PROCHÁZKA, R. – HIMMELOVÁ, Z. – ŠMERDA, J. 1999: Soubor nálezů z první poloviny 15. století z katedrály sv. Petra a Pavla. Pravěk Supplementum 3. Brno. PROCHÁZKA, R. – LOSKOTOVÁ, I. 1999: K topografii a interpretaci předlokačního osídlení brněnského jádra, AH 24, 169 – 188. PROCHÁZKA, R. – PEŠKA, M. 2007: Základní rysy vývoje středověké brněnské keramiky ve 12. – 13./14. století, PV 48, 143 – 299. NEKUDA, V. – REICHERTOVÁ, K. 1968: Středověká keramika v Čechách a na Moravě, Brno. NEKUDA, R. 1980: Korpus středověké keramiky datované mincemi z Moravy a Slezska, AH 5, 389 – 450. -
1885: Mstěnice 1. Zaniklá středověká ves. Brno.
SMETÁNKA, Z. 1968: Technologie výroby českých kachlů od počátku 14. do počátku 16. století, PA 59, 543-578. -
1969: K morfologii českých středověkých kachlů, PA 60, 228 – 265.
ŠIROKÝ, R. 2000: Pitná, užitková a odpadní voda v českých městech ve středověku a raném novověku, stav a perspektivy archeologického poznání, PA 91, number 2, 345410. UNGER, J. 1980: Keramika z přelomu 14. a 15. století ve venkovském prostředí jižní Moravy, AH 5, 383 – 288. -
1984: Základní horizonty keramiky 12. – 15. stol. na soutoku Jihlavy a Svratky, okr. Břeclav, AR XXXVI, 288–296.
VIČAR, O. 1965: Místopis Brna v polovici 14. století, BMD 7, 242-283. VICHROVÁ, Š. 2009: Odraz hmotné kultury v archeologických pramenech na příkladu objektu č. 638 z poloviny 15. století z Dominikánské ulice 5 v Brně. Bakalářská diplomová práce uložena na ÚAM FF MU. Brno.
61
Internetové zdroje Mečová 2, Brno [online] nedat. [cit. dne 18. 8. 2012]. Dostupné z: http://mapy.cz/#x=16.607865&y=49.192909&z=17&d=addr_9079743_1&t=s&q=Me% 25C4%258Dov%25C3%25A1%25202%252C%2520brno&qp=10.881272_48.334630_ 20.004188_51.119584_6&c=2-3-8-15-25 Mečová 2, Brno [online] nedat. [cit. dne 18. 8. 2012]. Dostupné z: http://mapy.cz/#x=16.609495&y=49.192911&z=15&d=addr_9079743_1&t=s&q=Me% 25C4%258Dov%25C3%25A1%25202%252C%2520brno&qp=10.881272_48.334630_ 20.004188_51.119584_6&c=2-3-8-15-25
62
Seznam použitých zkratek AH – Archaeologica historica AR – Archeologické rozhledy BMD – Brno v minulosti a dnes c – celá nádoba ČMM – Časopis Moravského muzea ČVS – čelná výhřevná stěna d - dno inv. č. – inventární číslo KT – keramická třída o - okraj PA – Památky archeologické Pravěk NŘ – Pravěk Nová řada PV – Přehledy výzkumů t - tělo ÚAM FF MU – Ústav archeologie a muzeologie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity VVM – Vlastivědný věstník moravský
63
Seznam tabulek Tabulka 1: Zastoupení tvarů v jednotlivých vrstvách Tabulka 2: Zastoupení keramických tříd kuchyňské a stolní keramiky v jednotlivých vrstvách Tabulka 3: Zastoupení tvarů v keramických třídách Tabulka 4: Počet dochovaných částí nádob Tabulka 5: Způsob oddělení dna od podložky podle keramických tříd Tabulka 6: Zastoupení okrajů u keramických tříd Tabulka 7: Metrické údaje celých hrnců v cm Tabulka 8: Metrické údaje celých pohárů v cm a g Tabulka 9: Typy okrajů v závislosti na keramické třídě Tabulka 10: Průměry okrajů džbánů podle keramických tříd v cm Tabulka 11: Typy okrajů džbánů Tabulka 12: Metrické údaje celých zvonovitých poklic Tabulka 13: Velikosti okrajů zlomků zvonovitých poklic Tabulka 14: Metrické údaje celých mís Tabulka 15: Základní údaje o kachlích Tabulka 16: Fragmentarizace zlomků podle části nádoby
64
Seznam grafů Graf 1: Zastoupení keramických tříd Graf 2: Počet jedinců u jednotlivých tvarů keramiky Graf 3: Procentuální zastoupení keramických tříd hrnců Graf 4: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 100 Graf 5: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 200 Graf 6: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 500 Graf 7: Tvary okrajů hrnců keramických tříd skupiny 800 Graf 8: Fragmentarizace střepů v závislosti na keramické třídě
65
Obrazová příloha Obr. 1: Umístění lokality Obr. 2: Detailní pohled na lokalitu Obr. 3: Řez jímkou Obr. 4: Tvary okrajů hrnců 1 – 15, tvary okrajů džbánů A1 – A3 1 – hrnec, inv. č. 426006, KT 100, okraj 01, hloubka 200 – 220 cm 2 – hrnec, inv. č. 426228, KT 107, okraj 02, hloubka 260 – 280 cm 3 – hrnec, inv. č. 426066, KT 505, okraj 04, hloubka 200 – 220 cm 4 – hrnec, inv. č. 426232, KT 105, okraj 09, hloubka 260 – 280 cm 5 - hrnec, inv. č. 46514, KT 100, okraj 10, hloubka 340 – 360 cm 6 - hrnec, inv. č. 426118, KT 110, okraj 11, hloubka 240 – 260 cm 7 - hrnec, inv. č. 426276, KT 203, okraj 12, hloubka 260 – 280 cm 8 - hrnec, inv. č. 426272, KT 203, okraj 13, hloubka 260 – 280 cm 9 - hrnec, inv. č. 425999, KT 100, okraj 14, hloubka 200 – 220 cm 10 - hrnec, inv. č. 426009, KT 203, okraj 18, hloubka 200 – 220 cm 11 - hrnec, inv. č. 426343, KT 100, okraj 19, hloubka 280 – 300 cm 12 – hrnec s inv. č. 425942, KT 203, okraj 21, hloubka 180 – 200 cm 13 - hrnec, inv. č. 425947, KT 505, okraj 26, hloubka 180 – 200 cm 14 - hrnec, inv. č. 425944, KT 505, okraj 27, hloubka 180 – 200 cm 15 - hrnec, inv. č. 426365, KT 802, okraj 30, hloubka 280 – 300 cm A1 – džbán, inv. č. 426399, KT 505, okraj 01, hloubka 280 – 300 cm A2 – džbán, inv. č. 425903, KT 111, okraj 03, hloubka 180 – 200 cm A3 – džbán, inv. č. 426316, KT 505, okraj 06, hloubka 260 – 280 cm 66
Obr. 5: Zastoupení tvarů keramických tříd 100, 105, 106 a107 1 – džbán, inv. č. 426352, KT 105, hloubka 280 – 300 cm 2 – hrnec s uchem, inv. č. 426337, KT 100, hloubka 280 – 300 cm 3 – ucho džbánu, inv. č. 426354, KT 105, hloubka 280 – 300 cm 4 – mísa, inv. č. 426145, KT 106, hloubka 240 – 260 cm 5 – džbán, inv. č. 426484, KT 107, hloubka 320 – 340 cm 6 – mísa, inv. č. 426265, KT 105, hloubka 260 – 280 cm Obr. 6: Zastoupení tvarů keramických tříd 100, 110 a 111 1 – hrnec, inv. č. 426450, KT 110, hloubka 320 – 340 cm 2 – zvonovitá poklice, inv. č. 425916, KT 111, hloubka 180 – 200 cm 3 – zvonovitá poklice, inv. č. 426449, KT 110, hloubka 320 – 340 cm 4 – hrnec, inv. č. 426413, KT 110, hloubka 300 – 320 cm 5 – hrnec, inv. č. 426102, KT 111, hloubka 240 – 260 cm 6 – zvonovitá poklice, inv. č. 426526, KT 100, hloubka 340 – 360 cm Obr. 7: Zastoupení keramických tvarů keramických tříd 201 a 203 1 – zvonovitá poklice, inv. č. 426373, KT 201, hloubka 280 – 300 cm 2 – zvonovitá poklice, inv. č. 425932, KT 203, hloubka 180 – 200 cm 3 – hrnce, inv. č. 426153, KT 203, hloubka 240 – 260 cm 4 – pohárek se 3 výlevkami, inv. č. 426432, KT 203, hloubka 300 – 320 cm 5 – džbán, inv. č. 426158, KT 203, hloubka 240 – 260 cm 6 – hrnec s uchem, inv. č. 426269, KT 203, hloubka 260 – 280 cm Obr. 8: Zastoupení keramických tvarů 105, 107, 11, 204 a 205 1 – hrnec s uchem, inv. č. 426364, KT 204, hloubka 280 – 300 cm 67
2 – hrnec s uchem, inv. č. 426101, KT 107, hloubka 240 – 260 cm 3 – hrnec s uchem, inv. č. 425902, KT 110, hloubka 180 – 200 cm 4 – džbán, inv. č. 426490, KT 204, hloubka 320 – 340 cm 5 – hrnec s uchem, inv. č. 426103, KT 205, hloubka 240 – 260 cm 6 – hrnec s uchem, inv. č. 426287, KT 204, hloubka 260 – 280 cm Obr. 9: Zastoupení tvarů keramické třídy 203 1 – džbán, inv. č. 426284, KT 203, hloubka 260 – 280 cm 2 – pohár, inv. č. 426370, KT 203, hloubka 280 – 300 cm 3 – hrnec s uchem, inv. č. 426168, KT 203, hloubka 240 – 260 cm 4 – džbán, inv. č. 426419, KT 203, hloubka 300 – 320 cm Obr. 10: Zastoupení tvarů keramické třídy 203 1 – hrnec, inv. č. 426486, KT 203, hloubka 320 – 340 cm 2 – pohár, inv. č. 426491, KT 203, hloubka 300 – 320 cm 3 – hrnec s uchem, inv. č. 426448, KT 203, hloubka 320 – 340 cm 4 – hrncovitý pohárek se 3 výlevkami, inv. č. 426507, KT 203, hloubka 340 – 360 cm 5 – zvonovitá poklice, inv. č. 426423, KT 203, hloubka 300 – 320 cm Obr. 11: Zastoupení tvarů keramické třídy 203 1 – mísa, inv. č. 426524B, KT 203, hloubka 340 – 360 cm 2 – kónická poklice, inv. č. 426286, KT 203, hloubka 260 – 280 cm 3 – džbán, inv. č. 426355, KT 203, hloubka 280 – 300 cm Obr. 12: Zastoupení tvarů keramických tříd 205 a 210 1 – hrnec s uchem, inv. č. 425994, KT 205, hloubka 200 – 240 cm
68
2 – brněnský pohár, inv. č. 426144, KT 210, hloubka 240 – 260 cm 3 – brněnský pohár, inv. č. 425930, KT 210, hloubka 180 – 200 cm 4 – brněnský pohár, inv. č. 425929, KT 210, hloubka 180 – 200 cm 5 – brněnský pohár, inv. č. 426053, KT 210, hloubka 200 – 220 cm Obr. 13: Zastoupení tvarů keramické třídy 210 1 – brněnský pohár, inv. č. 426054, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 2 – brněnský pohár, inv. č. 426056, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 3 – brněnský pohár, inv. č. 426034, KT 210, hloubka 200 – 240 cm 4 – brněnský pohár, inv. č. 426046, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 5 – brněnský pohár, inv. č. 426047, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 6 – brněnský pohár, inv. č. 426055, KT 210, hloubka 200 – 220 cm Obr. 14: Zastoupení tvarů keramické třídy 210 1 – brněnský pohár, inv. č. 425924,KT 210, hloubka 180 – 200 cm 2 – brněnský pohár, inv. č. 426049, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 3 – brněnský pohár, inv. č. 426052, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 4 – brněnský pohár, inv. č. 426051, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 5 – brněnský pohár, inv. č. 426048, KT 210, hloubka 200 – 220 cm 6 – brněnský pohár, inv. č. 425925, KT 210, hloubka 180 – 200 cm 7 – brněnský pohár, inv. č. 425923, KT 210, hloubka 180 – 200 cm Obr. 15: Zastoupení keramických tříd 501 a 505 1 – hrnec, inv. č. 426374, KT 501, hloubka 280 – 300 cm 2 – hrnec s uchem, inv. č. 425939, KT 505, hloubka 180 – 200 cm 3 – miniaturní nádobka, inv. č. 426195, KT 505, hloubka 240 – 260 cm 69
4 – hrnec s uchem, inv. č. 426169, KT 505, hloubka 240 – 260 cm 5 – neurčené, inv. č. 426318, KT 505, hloubka 260 – 280 cm 6 – džbán, inv. č. 426378, KT 505, hloubka 280 – 300 cm Obr. 16: Zastoupení tvarů keramických tříd 505 1 – mísa s uchem, inv. č. 426437, KT 505, hloubka 300 – 320 cm 2 – trojnohá pánev, inv. č. 426196, KT 505, hloubka 240 – 260 cm 3 – hrnec, inv. č. 426175, KT 505, hloubka 240 – 260 cm 4 – hrnec, inv. č. 426070, KT 505, hloubka 200 – 220 cm Obr. 17: Zastoupení tvarů keramických tříd 505 (1) a 800 (2) a 801 (3) 1 – mísa s talířovitým podokrajím, inv. č. 425981, KT 505, hloubka 180 – 200 cm 2 – hrnec, inv. č. 426010, KT 800, hloubka 200 – 220 cm 3 - pohár, inv. č. 426376, KT 801, hloubka 280 – 300 cm Obr. 18: Renesanční talíř z hloubky 180 – 200 cm (inv. č. 425981) Obr. 19: Renesanční kachle z hloubky 180 – 200 cm (ivn. č. 425987) Obr. 20: Tordovaná nárožní lišta (inv. č. 426323, hloubka 260 – 280 cm) Obr. 21: Značka na dně (inv. č. 426348, hloubka 280 – 300 cm) Obr. 22: Zlomek polychromní renesanční kachel (inv. č. 425989, hloubka 180 – 200 cm) Obr. 23: Zlomek čelní vyhřívací stěny renesanční kachle s tlapou lva (inv. č. 426090, hloubka 220 – 240 cm) Obr. 24: Jezdec jedoucí vpravo (inv. č. 426096, hloubka 220 – 240 cm) Obr. 25: Tyglík (inv. č. 426501, hloubka 320 – 340 cm) Obr. 26: Tyglík (inv. č. 426502, hloubka 320 – 340 cm) 70
Obr. 27: Necičkový kachel (inv. č. 426499, hloubka 320 – 340 cm) Obr. 28: Dlaždice (inv. č. 426500, hloubka 320 – 340 cm) Obr. 29: Kachel (inv. č. 425902, hloubka 180 – 200 cm) Obr. 30: Nádobkový kachel (inv. č. 426098, hloubka 200 – 240 cm) Obr. 31: Rohový nádobkový kachel asymetrický (inv. č. 426321, hloubka 280 – 300 cm) Obr. 32: Tyglíkový kachel (inv. č. 426528, hloubka 340 – 360 cm)
71