Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Akademie staré hudby

Bakalářská diplomová práce

2014

Tereza Tomášková, DiS.

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Akademie staré hudby

Tereza Tomášková, DiS.

Přehled anglických traktátů pro zobcovou flétnu 1679 - 1790 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Martin Celhoffer, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury.

..................................... podpis autorky práce

Děkuji vedoucímu práce za cenné rady a připomínky a své rodině za podporu při studiu.

Obsah Úvod

6

1. Zobcová flétna v Anglii před rokem 1679

8

2. Rozdělení anglických učebnic hry na zobcovou flétnu 1679 – 1790

11

2.1. John Hudgebut – A Vade Mecum For the Lovers of Musick

11

2.2. Traktáty obsahující divize nad groundem

14

2.2.1. Humphrey Salter – The Genteel Companion

14

2.2.2. John Carr – The Delightful Companion

18

2.2.3. Srovnání

20

2.3. Anonymní autoři traktátů

21

2.3.1. The Compleat Flute – Master

21

2.3.2. The Fifth Book of the New Flute Master

23

2.3.3. The Complete Musick – Master

24

2.4. Traktáty s téměř shodným obsahem

25

2.5. The Bird Fancyer’s Delight

29

2.6. Thomas Stanesby – A New System of the Flute a´bec

30

2.7. Knihy věnující se mimo jiné také zobcové flétně

31

3. Tabulka učebnic uvedených v této práci

33

4. Úplné názvy učebnic pro zobcovou flétnu a jejich dostupnost

39

Závěr

47

Resumé

48

Seznam použitých pramenů a literatury

49

Úvod V předkládané bakalářské diplomové práci vytvořím přehled učebnic pro zobcovou flétnu, které vznikly v Anglii v období od roku 1679 do roku 1790. Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že sama zobcovou flétnu vyučuji a chtěla jsem si rozšířit obzory o anglické prameny z období vrcholného baroka. Tyto jsou oproti známým traktátům Johanna Joachima Quantze a Jacqua Martina Hotteterra, které se zobcovou flétnou zabývají, ale v prvé řadě jsou psány pro flétnu příčnou, primárně věnovány zobcové flétně. Protože se mi povedlo získat kopie traktátů, které byly pro zobcovou flétnu vydány mezi léty 1500 – 1800 v Evropě, můžu v této práci přinést přehled jednotlivých učebnic a ty mezi sebou srovnat. Éditions J. M. FUZEAU tyto traktáty vydalo ve čtyřech dílech mezi léty 2001 - 2007, jejich vydání bylo realizováno díky Susi Möhlmeier a Frédériqa Thouvenota. Většina traktátů mě zaujala svými názvy, protože čtenáři slibují získání všech dovedností a znalostí týkajících se hry na zobcovou flétnu. Na první pohled se zdají být komplexním návodem ke hře na tento nástroj, ale při podrobnějším prostudování se zabývají problematikou hry na zobcovou flétnu jen povrchně. V největší míře se jejich autoři zajímají o to, jak správně přikrývat jednotlivé otvory zobcové flétny prsty a traktáty by tak mohly být v jedné kapitole pouze chronologicky seřazeny dle data vydání. První kapitola předkládané práce bude úvodem do historie zobcové flétny v Anglii, zde čtenáře seznámím s učebnicemi, které byly psány pro děti, dále pak s učebnicemi, které byly napsány pro nástroj velice podobný zobcové flétně, flageoletu a s nejznámějšími texty, které používají dnešní autoři knih o zobcové flétně. Ve druhé kapitole se budu v jednotlivých podkapitolách zabývat roztříděním těchto jednadvaceti textů. V prvé podkapitole to bude učebnice Johna Hudgebuta, která pro zobcovou flétnu vyšla v roce 1679, v další podkapitole budou srovnány dva traktáty, v jejichž notových ukázkách se objevují groundy. V podkapitole 2.3. budou čtenáři představeny tři anonymní traktáty, na ty naváže další podkapitola, ta je věnována učebnici Pierra Prelleura, která byla vydána roku 1730, do roku 1790 byla jako anonymní vydána u sedmi vydavatelů, přičemž v textu se objevují malé odchylky oproti Prelleurově

textu.

Další

podkapitoly 6

budou

anonymní

traktát,

zabývají se imitací ptačího zpěvu při hře na zobcovou flétnu a učebnice Thomase Stanesbyho Jr., který za základní koncertní nástroj pro hráče na zobcovou flétnu považuje flétnu tenorovou, na rozdíl od všech zbylých autorů, kteří za tento nejdůležitější nástroj považují flétnu altovou. Poslední podkapitolou budou knihy, v jejichž částech se objevuje zmínka o zobcové flétně, způsobu hry na ni, popřípadě také historie tohoto nástroje. Ve třetí kapitole vytvořím tabulky pro srovnání všech učebnic, které byly v tomto období v Anglii vydány. Tyto postihnou jak jednotlivé oblasti, kterými se traktáty zabývají, tak budou na první pohled patrny odlišnosti ve způsobu zobrazení hmatů a značení palcového otvoru. Čtvrtá kapitola bude věnována celým názvům traktátů. Protože je většina těchto dostupná pro čtenáře na internetu, bude v textu uveden odkaz na příslušné webové stránky. V práci budu používat pro označení zobcové flétny názvy v originálním znění, jež se vyskytují v dobových pramenech. Pro přehlednost budou při jejich prvním použití ve vztahu k dílu tučně zvýrazněny. Názvy učebnic, důležitých sbírek a článků budou psány kurzívou.

7

1. Zobcová flétna v Anglii před rokem 1679 Během 17. století se po vzoru Francie rozmohl v Anglii zájem o hru na hudební nástroje. Nejprve se do popředí zájmu dostal flageolet, poté se mezi amatéry rozšířila pro svou jednoduchost a skladnost zobcová flétna. První učebnicí pro zobcovou flétnu, kterou napsal královský houslista Thomas Greeting, jež si přivydělával také výukou, byla The Pleasant Companion1. Ta se věnovala hře na flageolet a přinesla model, kterým se řídily všechny později vydané učebnice: několik základů pro hráče, po kterých následuje tabulka hmatů a výběr známých melodií, které se může hráč naučit díky uvedení pomocných hmatů znázorněných pomocí teček na několika linkách. John Banister byl jedním z autorů, kteří se zaměřili na učebnice pro děti, roku 1681 napsal The Most Pleasant Companion, která přináší pro mladé začátečníky prosté a jednoduché návody ke hře na zobcovou flétnu. Stejné návody slibuje také The Compleat Instructor to the Flute The Second Book Johna Younga z roku 1700. The Delightful Companion Johna Carra vyšla roku 1682, přináší jednoduchý návod ke hře na zobcovou flétnu, který je dle autorova úvodu vhodný ke studiu za pomoci učitele. John Banister je jediným prokazatelným autorem traktátů, zbylí autoři byli anonymní, popřípadě na sebe autorství vzali vydavatelé, u nichž traktáty vyšly. Z nich jmenujme Johna Hudgebuta, Humphreyho Saltera a Johna Walshe, který, jakmile roku 1695 vstoupil do hudebního byznysu, vydal The Compleat Flute – Master, s extravagantním prohlášením: „Veškeré umění hry na zobcovou flétnu, odkryto v tak jednoduchých pokynech, které mohou být nápomocny v získání dokonalosti hry na tento nástroj.“ Traktáty prvních čtyř autorů Johna Hudgebuta, Johna Banistera, Humphreyho Saltera a Roberta Carra obsahují tabulaturu pro zobcovou flétnu, a hmaty pro ozdoby. Uvedené ozdoby jsou převzaty z francouzského stylu zdobení. Jako ozdobu chápou legato, dále pak jmenují trylek, který je hrán od horní noty. Prvně byl autory traktátů nazýván „beat“, později „shake“ nebo také „close shake“. Jako další ozdobu uvádějí mordent se začátkem na hlavní 1

První vydání nebylo nalezeno, vyšlo přibližně mezi léty 1661 – 1667. GREETING, Thomas. The Pleasant Companion. [online]. [cit. 6. května 2014]. Dostupné z: http://memory.loc.gov/cgibin/ampage?collId=musicdcm&fileName=misc/tutor1/dcmbook.db&recNum=5

8

notě nebo s rostoucí appoggiaturou, ten byl pojmenován jako „shake“, poté „beat“ nebo „open shake“. Robert Carr ve svém traktátu znázorňuje mimo tabulky hmatů také tabulku trylků, z nichž některé jsou koncipovány velmi důmyslně. Autor rozlišuje enharmonické křížky a béčka v tabulce hmatů a dbá na čistou intonaci při provedení. Ozdoby těchto čtyř autorů zpracovala do dvou tabulek hmatů Marianne Mezger ve vydání pěti sonát pro altovou zobcovou flétnu a basso continuo Jacquea Paisible (Brighton 1993). Mezi návody ke zdobení v The Compleat Flute – Master je také „sigh“, což je ekvivalent k francouzskému accentu a „double relish“, čímž je myšlen trylek se zátrylem. Tento traktát také přináší pravidla zdobení vzestupných, sestupných a repetovaných not, když v notách nejsou ozdoby značeny. Prstové vibrato je označováno jako „sweetning“ a je podle Marianne Mezger myšleno jako alternativa k mordentu nebo trylku. Všechny tyto ozdoby byly převzaty ve většině traktátů vydaných do roku 1780. Nejneobvyklejším traktátem vydaným v Anglii v 18. století je A New System of the Flute a’bec, or Common English – Flute Thomase Stanesbyho Jr. Ten byl vydán v Londýně roku 1732. V The Galpin Society Journal 15 bylo Dalem Highbee vydáno faximile textu Stanesbyho ve článku „A plea for the tenor recorder by Thomas Stanesby Jr." roku 1962. Stanesby ve svém textu upřednostňuje používání tenorové zobcové flétny před altovou a v traktátu přináší hmaty přes obvyklý rozsah po d3 (u altového nástroje g3).2

Zobcová flétna se podle článku uvedeném v New Grove od Davida Lasockého dostala do Anglie kolem roku 1673 díky skupině profesionálů z Francie, kteří ji označovali jako flute douce nebo simply flute3. Jelikož se jedná o hudební nástroj, který je relativně jednoduchý pro samouky, logicky vzrostl o tento nástroj zájem, což také potvrzuje vznik dvaceti učebnic hry na zobcovou flétnu mezi léty 1679 – 1790. Informace ze začátku článku v NG je postupně vyvracena, protože autor uvádí příklady, kdy Angličané zobcovou flétnu užívali již před rokem 1673.

2

THOMPSON, John Mansfeld. The Cambridge Companion to the Recorder. Cambridge University Press, 1995. s. 125 – 130. 3 Oba tyto názvy se používaly pro označení zobcové flétny do roku 1695.

9

Poprvé se dnešní podoba anglického recorder pro označení zobcové flétny objevila v podobě ricordo v Anglii v roce 1388, v domácím účetnictví hraběte z Derby (později krále Jindřicha IV. Anglického) jako platba za i. fistula nomine Ricordo4. V anglické literatuře se zobcová flétna objevila prvně v básni The Fall of Princes Johna Lydgate, jež byla napsána mezi léty 1431 – 1438. Latinsko – anglický slovník vydaný roku 1440 Promptorium Parvulorum překládal recorder nebo lytyll pipe z latinského canula. Nejznámější sbírka sedmdesáti šesti zobcových fléten patřila anglickému králi Jindřichu VIII. (1491 – 1547), který si na svůj dvůr pozval v letech 1539 – 1540 pět bratrů z rodiny Bassano z Benátek. Král napsal sedmnáct písní a několik skladeb pro housle. Jediná skladba, která se od krále dochovala je tříhlasý motet Quam pulchra es.5 Na konci šestnáctého století se consort šesti hráčů používal ve všech londýnských divadlech, odtud je také možná zmínka o zobcové flétně ve hře Sen noci svatojánské Williama Shakespeara.6

4

TROWELL, Brian. „King Henry IV, Recorder-Player“. The Galpin Society Journal 10, 1957, p. 83 – 84. 5 MILSOM, John. Henry VIII. [online]. [cit. 18. března. 2014]. Dostupné z:http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t237/e4839?q=Henry+VIII.&searc h=quick&pos=1&_start=1#firsthit 6 LASOCKI, David. Recorder. [online]. [cit. 6. května 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/23022?q=recorder&search =quick&pos=1&_start=1#firsthit

10

2. Rozdělení anglických učebnic hry na zobcovou flétnu 1679 – 1790 V rozmezí let 1679 – 1790 vyšlo v Anglii dvacet jedna učebnic nebo textů, které se věnují hře na zobcovou flétnu. Ty byly vydávány buď samostatně, nebo byly částmi většího celku. V následujících sedmi podkapitolách tyto texty rozdělím.

2.1. John Hudgebut – A Vade Mecum For the Lovers of Musick Jedná se o první traktát, který byl věnován hře na zobcovou flétnu, byl vytištěn Nathanielem Thompsonem pro Johna Hudgebuta7 a objevil se na pultech jeho obchodu Golden Harp and Hoe-boy v Chancery – Lane blízko Fleet – Street v Londýně roku 1679. Úvod traktátu zahajuje věta: „Hudba je stejně stará jako čas, je duší harmonie; svoji podobu nabyla při stvoření světa, a dokud bude čas plynout, hudba nepřestane znít.“8 Zobcovou flétnu Hudgebut pojmenovává jako rechorder a srovnává s flagiletem, který je v Anglii známější. Oba nástroje jsou podle něj stejně vhodné k imitaci zpěvu, což je podle něj nejpřirozenější pojetí hudby. Zobcovou flétnu ale považuje za vznešenější nástroj vhodný pro šlechtu a flagilet jako nástroj pro lokaje a sluhy. Traktát rozděluje do dvou oddílů: držení zobcové flétny a hru na ni a notových ukázek. Jako jediný správný způsob držení uvádí: „Chyť flétnu levou rukou, vlož ji do úst. Poté polož svůj prostředníček levé ruky na třetí dírku, palcem levé ruky přikryj první dírku, která je pod flétnou, zvedni prostředníček a polož ukazováček levé ruky na druhou dírku. Poté opět polož prostředníček na třetí dírku a prsteníčkem levé ruky přikryj čtvrtou dírku. Prsteníček pravé ruky polož na sedmý otvor a palec opři pod flétnu. I když nebudou prsty pravé ruky při hře zrovna potřeba, nechej flétnu o palec pravé ruky podepřenou. Pátou dírku zakryj ukazováčkem pravé ruky, poté zvedni pravý prsteníček, polož prostředníček na šestou dírku, poté opět polož prsteníček a malíčkem pravé 7

John Hudgebut byl vydavatelem a prodejcem knih. Ve svém obchodě prodával také hudební nástroje a vydal The Most Pleasant Companion or Choice New Lessons for the Recorder or Flute Johna Banistera z roku 1681. 8 „Musick is as Antient as Time, and that the Soul of Harmony; it took its Original with the Creation, and while time continues, Musick will not cease.“ HUDGEBUT, John. A VADE MECUM For the LOVERS OF MUSICK, Shewing the EXCELLENCY of the RECHORDER. Londýn, 1679.

11

ruky zakryj poslední osmou dírku. Poté co máš všechny dírky zakryty, začni jemně foukat.“9 Hmaty by podle Hudgebuta měly být podle osmi dírek flétny značeny na osmi linkách, což uznává, by bylo nepřehledné, proto je značí na linkách sedmi. Jako nejdůležitější pokládá znalost gammutu a čtení not z houslového klíče, ne jen podle tabulky hmatů. Pro čtenáře dále ilustruje zápis melodických ozdob v notové osnově. První ozdobou je nátryl, druhou trylek, jako třetí se objevuje oblouček pro legato. (viz. Obr. 1 – zobrazení melodických ozdob podle J. Hudgebuta).

Obr. 1 – zobrazení melodických ozdob podle J. Hudgebuta

V dalším příkladu je zobrazena potřebná výměna hmatu pro provedení ozdoby. (viz. Obr. 2 – zobrazení výměny hmatů podle J. Hudgebuta). Pro hráče je tedy příjemné, že si tuto problematiku vyzkouší rovnou na uvedeném příkladu, ne až při samotné hře skladeb.

Obr. 2 – zobrazení výměny hmatů podle J. Hudgebuta

Při zapsání ozdob u notových ukázek Hudgebut znázorňuje dvojí provedení symbolu

9

. U sestupné melodie se jedná o nátryl, u vzestupné

Ibid. s. 5.

12

melodie se jedná o provedení trylku shora, o čemž se ale v teoretické části traktátu nezmiňuje. Na další ukázce je čtenáři vysvětleno rozdělení hodnot not od celé po dvaatřicetinovou, jejich zápis a guidónský gammut. Pro procvičení hmatů následuje zapsání tónů chromaticky od f1 po d3 a poté diatonický postup po d3 a sestup k f1, což čtenáře plynule převede do druhé části traktátu, který obsahuje třicet šest notových ukázek. Hráči je zde na prvních dvaceti šesti stranách nápomocno pod každým tónem označení hmatu. V tabulce hmatů Hudgebut nad sedmi linkami označuje tečkou zavření palcového otvoru, otevření tohoto Hudgebut značí prázdným kolečkem, poloviční zakrytí otvoru pro hru tónů od a2 po d3 značí hvězdičkou. Prsteníček pravé ruky vyrovnává stabilitu nástroje a pomáhá v ladění tónů c2 – g2. Poloviční zakrytí sedmé a osmé dírky značí pomocí

. Odlišným

způsobem značí enharmonické tóny dis2/es2, fis2/ges2. Pro dis2 používá hmat: 12457, pro hmat es2: 1247. Pro fis2: 237 a pro ges2: 27. Pro b2 používá hmat *34567. (viz. Obr. 3 – chromatická tabulka hmatů podle J. Hudgebuta)

Obr. 3 – chromatická tabulka hmatů podle J. Hudgebuta

13

2.2. Traktáty obsahující divize nad groundem The

Genteel

Companion

Humphryho

Saltera

z roku

1683

a The Delightful Companion Roberta Carra z roku 1686 jsou jediné dva traktáty obsahující divize nad groundem z celkového počtu dvaceti, které vyšly v Anglii mezi léty 1679 – 1790. Dvojí

vymezení

pojmu

ground,

běžně

používaném

v Anglii

v době baroka, objevující se v NG je následující: může se jednat o formu, kterou je daná skladba napsána nebo o neustále se opakující bas, nad nímž diminuje

další

hlas.10

Andreas

Habert

k této

problematice

napsal:

… „Ground je počáteční bod rozvíjející se myšlenky a zároveň také hranicí série variací, komponovaných nebo improvizovaných. Objevoval se jako melodie v base, harmonický základ, který zůstával vždy ve stejné podobě nebo mohl být mírně pozměněn nebo jako melodie ve vrchním hlase.“11 Koncept groundu lze ilustrovat také na renesančních tancích, hudebníci byli znuděni neustálým opakováním téže melodie a čas si krátili vymýšlením nových variací nad pevně daný bas. Podle Christopera Simpsona, autora The Division – Violist: or An Introduction to the Playing upon a Ground, byly divize často improvizovány. Z velké části ale byly vypsány a sloužily tak jako prostředek ke zvýšení technické stránky hry na nástroj.12

2.2.1. Humphrey Salter – The Genteel Companion V překladu: „Noblesní společník. Přesný návod pro zobcovou flétnu, se pyšní dovětkem, sbírkou nejlepších a nejnovějších skladeb a groundů.“ Tento traktát byl vydán v Londýně roku 1683 Robertem Huntem, uvedené skladby byly zkomponovány a shromážděny Humphry Salterem.

10

SCHOLES, Percey. NAGLEY, Judith. Ground. [online]. [cit. 18. března. 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t114/e3040?q=ground&search=quic k&pos=2&_start=1#firsthit 11 … „A ´ground´ is a beginning point for the unfolding idea and boundary of a series of variations, composed or improvised, the ´ground´ appeared as a bass melody, a harmonic model that always remained the same or was liguly altered, or a melody in the upper part.“ LASOCKI, David. „Divisions on a Ground for the recorder: A Bibliographic Essay.“ The Recorder Educational Journal 7, 2002, s. 10. 12 Ibid. s. 10.

14

Autor v předmluvě uvádí svůj cíl přinést pro začátečníky ve hře na zobcovou flétnu učebnici, jako pomůcku pro ty, kterým nemohou pomáhat profesionální hráči či učitelé tohoto nástroje. Traktát je rozdělen do čtyř částí. V prvé řadě pokládá Salter za nejdůležitější naučit se správně držet nástroj a upozorňuje na to, že si hráč při špatném držení může značně zkomplikovat hru. Pro správné držení flétny uvádí tento postup: „Chyť flétnu levou rukou, polož prostředníček levé ruky na třetí dírku, poté polož prsteníček pravé ruky na sedmou dírku. Palec pravé ruky opři pod flétnu, místo si najde přirozeně sám, poté vlož flétnu do úst, přikryj zbytek dírek a začni foukat.“13 Největší část traktátu věnující se hraní jednotlivých tónů je rozčleněna do čtyř oddílů: způsob označení hmatů, hra vzestupně, hra sestupně, přefukované tóny. Tabulku hmatů Salter uvádí pomocí teček na šesti linkách, upozorňuje na to, že někteří autoři mohou hmaty zapisovat do sedmi linek. Šestilinková tabulka hmatů je obvyklejší a dle Salterova názoru lepší pro rychlou orientaci. Tečka nad první linkou je označení pro zakrytí palcové dírky, která se nachází v opozici k ostatním, pro její odkrytí používá prázdné kolečko. Popisuje zakrytí jednotlivých dírek zobcové flétny prsty tak, že každý prst přísluší vždy jen jedné dírce. Jednotlivé otvory zobcové flétny počítá Salter od palcové dírky 1 - 8. Dnes se nejčastěji používá pro číslování otvorů 0 pro palcovou dírku, která je při jejím polovičním otevření pro hraní tónů od a2 výše přeškrtnuta. Dírky, které jsou na zobcové flétně shora, se číslují 1 – 7, jako osmý je označen spodní otvor zobcové flétny. Některé učebnice ale dírky počítají stejně jako Salter. Pro lepší pochopení jednotlivých hmatů Salter v dalších dvou částech doporučuje v sedmi krocích pomalé procvičení odkrytí dírek14 a v devíti krocích jejich zakrytí.15

13

SALTER, Humphrey. THE Genteel Companion, Being exactra Directions for the RECORDER. Londýn, 1683. s. 5. 14 Ibid. s. 7. 1. Jemně foukej a přikryj všech osm otvorů (hmat f1), odkryj malíček pravé ruky, zakrytých je sedm dírek (hmat g1). 2. Dále zvedni prsteníček, zakrytých je šest dírek (hmat a1). 3. Zvedni pravý ukazováček a polož prsteníček (hmat h1). 4. Zvedni pravý prostředníček (hmat c2). 5. Zvedni prsteníček levé ruky (hmat d2). 6. Zvedni prostředníček levé ruky (hmat e2). 7. Zvedni ukazováček levé ruky, polož prostředníček stejné ruky (hmat f2). 15 Ibid. s.8. 1. Jemně foukej, prostředníčkem levé ruky a prsteníčkem pravé ruky přikryj příslušné dírky, zbytek prstů drž nad otvory. 2. Přikryj palcovou dírku (hmat f2). 3. Oddělej prostředníček levé ruky a polož její ukazováček (hmat e2). 4. Polož prostředníček levé ruky (hmat d2). 5. Polož

15

V dalším oddíle se zabývá přefukovanými tóny, které za pomoci malého otevření palcové dírky umožňují hrát o oktávu výše. V tabulce hmatů je toto mírné ohnutí palce označeno křížkem. Salter poukazuje na správný ozev tónu za pomoci silnějšího fouknutí, než při hraní předešlé oktávy. Pro všechny ostatní vyšší hmaty platí stejné hmaty jako v nižší oktávě s polovičním zakrytím palcové dírky. Ve třetí části se Salter zabývá pravidly zdobení a představuje čtyři symboly. Jako první představuje ozdobu považuje

legato. Symbol

mordent, trylek shora značí patří nátrylu a

. Jako třetí

dvojitému nátrylu.

V notových ukázkách Salter zdobí až skladby, pod kterými se nevyskytují hmaty, objevují se v nich tři další symboly, které ale dříve více nespecifikuje , další dva z nich jsou podobné trylku

,

. Repetice, je značena také

různým způsobem, v případě, že se jedná o návrat a pozměnění konce, což dnes uvádíme jako prima a sekunda voltu používá (viz. Obr 4 – značení prima a sekunda volty podle H. Saltera).

Obr. 4 – značení prima a sekunda volty podle H. Saltera

Repetici s předtaktím značí Salter (viz. Obr. 5 – značení repetice s předtaktím podle H. Saltera):

Obr. 5 – značení repetice s předtaktím podle H. Saltera

O problematice zdobení a jeho výuce k praktickému muzikantství v kontextu se Salterovou tabulkou hmatů a jeho značením ozdob se hovoří

prsteníček levé ruky (hmat c2). 6. Polož prostředníček pravé ruky (hmat h1). 7. Zvedni prsteníček pravé ruky a polož její ukazováček (hmat a1). 8. Přikryj sedmý otvor pravým prsteníčkem (hmat g1) 9. Polož malíček pravé ruky na poslední nejnižší otvor nástroje (hmat f1).

16

ve článku „The Genteel Companion by Humphrey Salter: The Gracing as Method“.16 V závěrečné části textu se autor věnuje proporcím hodnot not. Rozděluje takt na čtyřdobý a třídobý, přičemž čtyřdobý bývá chápán na dvě. Pro přehled uvádí vztahy not od celé po šestnáctinovou a použití tečky vedle noty, která danou notu prodlužuje o polovinu její původní hodnoty. Upozorňuje také na důsledné nastudování těchto vztahů. Z větší části pak tato učebnice přináší notový zápis skladeb, sloužících k procvičení si teoreticky získaných vědomostí prakticky. Objevují se zde jednoduché písně, z nichž prvních dvanáct má pod každou notou vypsán hmat, dále pak groundy, které nebyly primárně psány pro zobcovou flétnu,

například

Mr.

Reddins

Ground,

Old

Simon

the

King.

Mr. Fardinels Ground je transpozicí skladby pro housle – variace na téma folie, která byla napsána francouzským houslistou Michelem Farinelem, který navštívil Anglii v letech 1675 – 1679. The King´s Health jsou divize na folii na text Thomase D´Urfey, které byly vydány v roce 1682. Vzhledem k tomu, že tabulka hmatů uvádí pouze hmaty diatonicky od f1 po g3, se zdá, že budou notové ukázky omezeny pouze na tóninu C dur. Není tomu tak a uvedené skladby jsou také v tóninách G dur, A dur, d moll a g moll. Hmaty těchto tónin gis1, hes1, cis2, es2, fis2 a gis2, které nejsou v tabulce hmatů uvedeny, jsou pod těmito notami v ukázkách znázorněny. (viz. Obr. 6 – diatonická tabulka hmatů podle H. Saltera)

Obr. 6 – diatonická tabulka hmatů podle H. Saltera

16

STONE – DAVIS, Férdia. „The Genteel Companion by Humphrey Salter: The Gracing as Method.“ The Consort 64. 2008, s. 78 – 89.

17

2.2.2. John Carr – The Delightful Companion V překladu:

„Rozkošný

společník

nebo

výběr

nových

lekcí

pro zobcovou flétnu nebo flétnu, ve kterém je přidáno několik lekcí pro dvě a tři flétny společně. Také jasné a jednoduché instrukce pro začátečníky a několik ozdob vhodných pro tento nástroj.“ Druhé opravené vydání bylo vytištěno v Londýně roku 1686 pro Johna Playforda v jeho obchodě blízko Temple Church a pro Johna Carra v jeho obchodě na Middle – Temple Gate.

První věcí, kterou se tento traktát věnovaný recorder (zobcové flétně), jež pojmenovává stejně jako Salter, zabývá, je držení nástroje a přesné zakrývání osmi dírek zobcové flétny. Opět, stejně jako Salter, je počítá od palcového otvoru, na rozdíl od něj však výuku prvních hmatů staví na postupném zakrývání otvorů od levého palce: „Chyť flétnu do levé ruky, zobcem směřuj blízko svým rtům, uvidíš osm dírek na zobcové flétně. Sedm je nahoře, ta nejdůležitější, kterou zakryj levým palcem, je dole. Postupně přikryj

všechny

dírky,

protější

k

palci

levým

ukazováčkem,

třetí

prostředníčkem levé ruky a čtvrtou jejím prsteníčkem. Pravým ukazováčkem přikryj pátý otvor, postupně přikryj zbylé dírky prsty tak, aby malíček pravé ruky zakryl osmý otvor. Jakmile máš přikryty všechny dírky, zkontroluj, že jsou prsty na svých místech a přesně zakrývají všechny otvory.“17 V další části se věnuje tabulce hmatů, na rozdíl od Salterovy šestilinkové tabulky hmatů značí toto puntíky na sedmi linkách, pravý malíček zakrývající osmou dírku má značku půl kroužku a nemá speciální linku jako ostatní otvory. Stejně jako Salter dolaďuje intonaci tónů c2 – g2 přikrytím prsteníčku pravé ruky, k těmto je přidán hmat h1 s pravým malíčkem. Poloviční zakrytí palcové dírky značí, také jako Salter, křížkem. Jako první je zobrazena tabulka základních tónů f1 – d3. Další dvě tabulky hmatů jsou věnovány chromatickým postupům jednotlivých tónů od f1 po d3, jimž se Salter nevěnuje vůbec. Tóny h1, h2 a e2 píše na rozdíl od Saltera s křížkem.

17

CARR, John. PLAYFORD, John. THE Delightful Companion: OR, CHOICE NEW LESSONS FOR, The Recorder or Flute. 2. ed. Londýn 1686. s. 2.

18

V části věnující se ozdobám uvádí příraz od spodní sekundy k hlavnímu tónu, nátryl ukázkách značí stejně jako Salter

, který je proveden

a trylek, který ale v notových

. Díky tomu, že ozdoby používá již

od první notové ukázky, pod kterými jsou uvedeny hmaty, se může hráč lépe orientovat v jejich provedení. Na páté a šesté straně se Carr věnuje notám, jejich proporcím, značení celého a trojdobého taktu a tečky za notou. Stejně jako Salter upozorňuje na správné pochopení a zapamatování si tohoto. U osminové a šestnáctinové hodnoty upozorňuje, že se obvykle objevují ve skupině čtyř nebo šesti not. Před závěrečnou částí notových ukázek Carr uvádí dvě tabulky hmatů. První je chromatický postup od f1 po d3 (viz. Obr. 7 – chromatická tabulka hmatů podle J. Carra). Ve druhé tabulce se jedná o zobrazení trylků. (viz. Obr. 8 – tabuka trylků podle J. Carra).

Obr. 7 – chromatická tabulka hmatů podle J. Carra

Obr. 8 – tabulka trylků podle J. Carra

19

Poloviční zakrytí palcového otvoru Carr značí +, poloviční zakrytí zbylých otvorů značí x. Jako první uvádí chromatickou tabulku hmatů f1 – d3 vzestupně, tóny h1, h2 a e2 píše s #. Po textovém úvodu následuje osm stran skladeb s označením hmatů pro jednotlivé tóny a vypracování ozdob. Skladby jsou v tóninách C dur, G dur, d moll, g moll a c moll. V závěru je traktát podepsán Robertem Carrem, je tedy otázkou zda traktát napsal on a tento byl vydán u jeho otce Johna Carra a Johna Playforda nebo se jedná o podepsanou revizi, kterou provedl při druhém vydání v roce 1686 pro otce.

2.2.3. Srovnání Obě učebnice jsou ve velké míře podobné, The Delightful Companion je dle mého názoru o něco stručnější co se týče slovního vysvětlení, pro laika je vše v zápětí názorně ukázáno, a tudíž je toto dle mého názoru lépe zapamatovatelné, než pouhé vysvětlení u Saltera. Hlavní rozdíl je však v uvedení a zobrazení jednotlivých hmatů na šesti linkách v diatonickém rozsahu f1 – g3 v případě Saltera a sedmi linkách v chromatickém rozsahu od f1 po d3 u Johna Carra. Kombinace obou učebnic přináší hudebníkovi možnost hrát přes celý rozsah altové zobcové flétny.

20

2.3. Anonymní autoři traktátů Velkou část traktátů zahrnují učebnice neznámých autorů, je jimi sice deset traktátů, v této části se ale budu zabývat pouze třemi, zbylých sedm bude obsaženo v podkapitole 2.4., z důvodu nápadné podobnosti s traktátem Pierra Prelleura.

2.3.1. The Compleat Flute – Master V překladu: „Flétnový mistr neboli veškeré umění hry na zobcovou flétnu.“ Tento traktát se začal prodávat v Londýně roku 1695 v obchodech Golden Violin Johna Hare a Golden Harp and Haut-Boy Johna Walshe. Po krátkém úvodu sepsaném oběma prodejci následuje šest stran textu, kde se autor nejprve věnuje zapsání not f1 po e3. Noty jsou zapsány v notové osnově, pod nimi je osm linek, které jsou pojmenovány jednotlivými prsty, na kterých jsou znázorněny přikryté otvory. Autor v tomto odstavci vysvětluje, že vždy jen jeden prst ovládá příslušný otvor a seznamuje se správným způsobem držení nástroje, kterému pomůže postupné přikrytí dírek tak, že: „Hráč umístí prostředníček levé ruky na třetí dírku a prsteníček pravé ruky na předposlední dírku a palcem nástroj podepře. Zbylými prsty přikryje zbytek dírek.“ 18 Na další straně se autor věnuje odlišnému značení taktů pro pomalé rychlé

a pro pocitově svěží a lehké skladby jako jsou Ayres

,

, dále

následuje vysvětlení délek not a pomlk a jejich rozdělení od celé noty po šestnáctinovou. Jako první se zabývá různým označením taktů na tři. První taktové označení

se používá pro první větu Grave, další

pro druhou

pomalou větu, pro rychlé části Jiggs a Paspies se používá

.

Autor také v souvislosti se šesti čtvrtečním taktem vysvětluje funkci tečky za notou. Na stranách 5 – 7 se věnuje pravidlům zdobení, pro trylek používá + nad danou notu a vysvětluje jeho provedení na různých tónech, přičemž upozorňuje na uvedení trylků, které se dosud nepoužívaly, protože jejich provedení nebylo nikde popsáno. Patří mezi ně trylek na tónech fis2, g2.

18

ANONYM. THE COMPLEAT Flute-Master OR The whole Art of playing on the Rechorder. Londýn, 1695. s. 2.

21

Na čtvrté straně traktátu je zobrazena tabulka hmatů s chromatickým postupem tónů od f1 po eis3 s označením hmatů v osmilinkovém systému a vysvětlením snížení a zvýšení tónu díky posuvek b a #. Všechny použité půl dírky, včetně palcové značí +. Používá stejné hmaty pro enharmonické tóny gis1/as1: 1234568, gis2/ as2: 234567. Pro enharmonické tóny ais1: 123456, b1: 123457; dis2: 12457, es2: 1247; ais2: +23456, b2: +23457 používá odlišné hmaty. (viz. Obr. 9 – chromatická tabulka hmatů podle The Compleat Flute – Master). Čtenář se také dozví o další možnosti značení repetice

, oproti nám

známější dvojtečce u dvojité taktové čáry.

Obr. 9 – chromatická tabulka hmatů podle The Compleat Flute – Master

V části věnované zdobení skladeb uvádí legato, trylek, prstové vibrato, nátryl a mordent a popisuje jejich provedení. Největší část traktátu opět zahrnují notové ukázky, z nichž polovina je napsána v rozsahu nástroje, jsou pod nimi uvedeni autoři Mr. Finger, Mr. Purcell, Mr. Morgan, Mr. Peasable, Mr. Forster, Mr. Tollett, Mr. Williams a Mr. Lenton, skladby jsou psány pro zobcovou flétnu v příjemných tóninách C dur, F dur, B dur, a moll, d moll, g moll a G dur. Druhá polovina jsou skladby uváděné v divadlech, které jsou mimo rozsah altové zobcové flétny, ty nejsou zdobeny a jsou hráčsky obtížnější nejen díky použití vzdálenějších tónin. Díky velkému množství ukázek v textu je tento traktát pro čtenáře hezky přehledný, je otázkou, zda je neuvedení hmatů u notových ukázek pro hráče výhodou, či nikoliv.

22

2.3.2. The Fifth Book of the New Flute Master Tato učebnice vydaná na objednávku Johna Walshe a Johna Hare vyšla v Londýně

roku

1706.

V podtitulu

slibuje

nejdokonalejší

pravidla

a nejjednodušší návody pro žáky na zobcovou flétnu, přináší také dvacet čtyři stran notových ukázek a ukázku transpozice z not určených pro housle nebo zpěv. (viz. Obr. 10 – transpozice podle The Fifth Book of the New Flute Master)

Obr. 10 – transpozice podle The Fifth Book of the New Flute Master

Má téměř totožný obsah jako The Compleat Flute – Master or The whole Art of playing on the Rechorder, liší se v uspořádání textu. Druhé strany učebnic jsou totožné, na třetí straně The Fifth Book of the New Flute Master následuje tabulka hmatů, poté text o rozdělení hodnot not, který neobsahuje ukázky v notové osnově a je malinko odlišný od The Compleat Flute – Master or The whole Art of playing on the Rechorder. Poté autor kopíruje pravidla zdobení, podle Compleat Flute Master. Jediná věc, která je zde navíc, je v zobrazení transpozice not určených pro zpěv a housle, ty bývají psány níže než noty pro flétnu. Mezi notovými ukázkami se objevují skladby Bononciniho, Mr. Claytona, Mr. Peasable. 23

2.3.3. The Complete Musick – Master Tato učebnice byla napsána na objednávku výrobce hudebních nástrojů Johna Younga v roce 1722. Obsahuje jasná pravidla pro zpěv a hru na módní nástroje, za které byla považovaná nejen zobcová flétna, ale také housle, hoboj a viola da gamba. V předmluvě autor popisuje oblibu hudební inspirace ve Francii a upozorňuje na první vydání Shacoon Mr. Morgana v této učebnici. V páté

kapitole

se

věnuje

pravidlům

hry

na

flétnu,

poukazuje na výhodu její skladnosti. Hráč si může vzít nástroj kamkoli a cvičit, jako další výhodu vidí pro začínajícího hráče to, že nástroj sám o sobě vždy ladí. První věcí, kterou se hráč musí naučit, je stejně jako u všech předešlých učebnic držení nástroje. V zakrytí jednotlivých otvorů postupuje po pátou dírku stejným způsobem jako autor The Delightful Companion. Po jejím dokrytí, ale následuje přikrytí poslední osmé dírky malíčkem a následné dokrytí všech zbylých otvorů. Na další straně následuje diatonická tabulka hmatů od f1 po f3 za pomocí teček na osmi linkách. V následujících patnácti krocích autor vysvětluje předešlý postup znázorněný v notách. Hráč si tak procvičí postup k tónu f3, na hmatu a2 autor vysvětluje hru tónů druhé oktávy za pomocí částečného odkrytí palcové dírky. Toto v notách značí pomocí +, stejným způsobem značí poloviční zakrytí jiných otvorů. V další tabulce hmatů zobrazuje chromatický postup od f1 po f3. Následující kapitolu věnuje zdobení skladeb. Zde uvádí shodný text jako je v The Compleat Flute – Master a The Fifth Book of the New Flute Master, poté následují stejné ukázky transpozic jako v naposledy jmenovaných učebnicích. Poslední část obsahuje dvacet osm notových ukázek, z nichž jsou kromě Ayre a Ouverture v největší míře obsaženy tance: Minuet, Saraband, Rigadoon, Jigg, Hornpipe, Boree, z autorů uvádí tři skladby Daniela Demoivre, dalšími autory jsou Mr. Corbett, Mr. Barrett, Mr. Church, Mr. Porten, Mr. Cook.

24

2.4. Traktáty s téměř shodným obsahem V roce 1730 byla vydána Directions for Playing on the Flute Pierra Prelleura. Jako již tradičně obsahuje tabulku hmatů diatonicky od f1 po f3 na osmi linkách, poloviční zakrytí palcové dírky značí pomocí + nad nejvyšší linkou. Tato učebnice vysvětluje možnost zvýšení a snížení každé noty pomocí # a b, po čemž následuje opět tabulka hmatů, kde jsou tyto tóny zobrazeny od b1 po f3. Dále se věnuje hudební teorii, rozdělení hodnot not a hudebním značkám, které se běžně vyskytují v notách. Prvně se zde objevuje značka

pro Da Capo

. Obšírně se věnuje zdobení skladeb, prvně se zde

také objevuje značka tr nebo + nad notou pro označení trylku, zbylý text je také shodný s The Compleat Flute – Master. V závěrečné části

se Prelleur

věnuje transpozici, jako nejvhodnější vidí transpozici o malou tercii nahoru. V celém traktátu je vidět velká inspirace The Compleat Flute – Master. V notových ukázkách autor vybírá oblíbené operní melodie, ty jsou hráčsky náročnější než tance uváděné v dříve vydaných učebnicích.

První kopie učebnice Pierra Prelleura byla vydána v roce 1735 Danielem Wrightem s titulem The Compleat Tutor for y Flute Containing the newest Instructions For that Instrument. Jedinou odlišnost oproti učebnici Pierra Prelleura vidím v jejím názvu, v zobrazení hmatů po g3 v první tabulce hmatů a použití jiných notových ukázek ve druhé části učebnice, mezi nimi je také šest duet pro zobcovou flétnu a závěrečný obsah uvedených melodií.

Ve faximile všech traktátů, které byly pro zobcovou flétnu vydány Möhlmeier & Thouvenot jsou ve třetím a čtvrtém díle uvedeny anonymní učebnice se stejným názvem The Complete Tutor for the Flute, obě vydané roku 1750 rozdílnými vydavateli. Dalo by se říct, že jsou také kopiemi učebnice vydané Pierrem Prelleurem. Liší se v tom, že po titulní straně učebnice vydané Johnem Johnsonem je slovníček řeckých, latinských, italských a francouzských pojmů, oproti vydání Roberta Bremnera. Obě učebnice také zdobí jiná kresba gentlemana hrajícího na zobcovou flétnu, na obálce prodávané Johnem Johnsonem drží hráč flétnu levou rukou nahoru, jak tomu běžně všichni autoři učili, na druhé kresbě vydání

25

Rremnera Bremnera drží flétnista nástroj opačným způsobem, přičemž v textu je popsán tradiční způsob držení zobcové flétny levou rukou nahoře. Autor se přikrytí dírek věnuje ve vydání pro Johnsona obšírněji a vysvětluje zde zobrazení hmatů na osmilinkové osnově, kde nejvyšší linka patří palcovému otvoru. Píše také o získání jistoty levé ruky na flétně předtím, než hráč začne zakrývat další otvory pravou rukou. U hmatů kde jsou některé dírky odkryté, upozorňuje ve znázornění na prázdnou linku.

Ve vydání

pro Bremnera přikrývá otvory flétny od prostředníčku levé ruky, který zakrývá třetí dírku. Poté stejně jako v The Compleat Flute – Master přikrývá třetí prst pravé ruky předposlední dírku. V učebnici vydané pro Johna Johnsona se pro čtenáře prvně objevuje informace o použití různých klíčů. Autor zde uvádí použití houslového g klíče jako klíče pro altové nástroje, tenorového c klíče a basového f klíče.

Roku 1775 vyšlo u Ch. & S. Thompsonových The Compleat Tutor, For the Common Flute. Obsah této učebnice je opět téměř totožný s Prelleurovým textem. Autor zde ale na rozdíl od Prelleura a všech dříve vydaných učebnic používá prvně při zobrazení hmatů očíslování osmi linek čísla 1 – 3 pro levou ruku a 1 – 4 pro pravou ruku.

Roku 1780 vyšla v Londýně u Longman and Brodership Compleat Instructions, for the Common Flute. Obsahově je sice totožná s předchozí učebnicí, uvádí ale v textu více notových ukázek ve znázornění melodických ozdob a jejich provedení. Mezi notovými ukázkami se jako první objevuje God save the King. V závěru celé učebnice je slovník hudebních pojmů a obsah uvedených skladeb.

U Preston & Son vyšla kolem roku 1790 učebnice New and Complete Instructions for the Common Flute, podle názvu nová učebnice nicméně, přináší totožný obsah jako poslední uvedená Compleat Instructions, for the Common Flute. Jako první učebnice přináší zobrazení tabulky hmatů mimo osm linek, je tedy téměř shodná s tabulkami hmatů, které se objevují v dnes vydávaných učebnicích. (viz. Obr. 11 – tabulka hmatů v New and Complete Instructions for the Common Flute) 26

Obr. 11 – tabulka hmatů v New and Complete Instructions for the Common Flute

Rozdíl mezi dříve vydanými učebnicemi je v její ceně, ta už nestojí 1 shilling a 6 pencí, ale u tohoto vydavatele 2 shillingy a v uvedení skladby God save the King v tónině F dur, místo v C dur minulého vydavatele.

Poslední učebnice, které jsou shodné s textem Pierra Prelleura jsou Directions for Playing on The Flute a The Complete Flute Master, u nichž není známo datum vydání. První vyšla u Benjemina Cooka, text je téměř stejný jako v Directions for Playing on the Flute. Co je pro čtenáře nové, je zobrazení notových ukázek v textu o různých druzích rytmu. Čtenář se tím lépe seznámí s rozdělením těžkých a lehkých dob a rozdělení taktu při hře pomocí písmen d19 a u20 pod notami. (viz. Obr. 12 rozdělení taktu v Directions for playing on the Flute)

Obr. 12 rozdělení taktu v Directions for playing on the Flute)

19 20

down up

27

Zdobení melodie je znázorněno notovými ukázkami a je tak pro žáka lépe stravitelné. Jako bonus je v závěru textu slovník pojmů. Poslední z kopií Prelleurova textu vyšla u Johna Tythera, opět jsou v ní zobrazeny hmaty na osmi linkách, tentokrát ale autor uvádí hmaty chromaticky od tónu f1 až po tón a3. Text a notové ukázky jsou obdobné jako v předchozí zmíněné učebnici.

Jediné v čem jsou tyto učebnice zásadně jiné, je uvedení rozdílných notových ukázek. Myslím, že tím vydavatelé vystihli to, že text týkající se hry na zobcovou flétnu je téměř vždy stejný, hudební teorie se také nemění, ale pro hráče je nejnutnější získání jistoty ve hře na nástroj přehráním co největšího množství literatury.

28

2.5. The Bird Fancyer’s Delight Tato učebnice hry ptačího zpěvu je jediná svého druhu, která byla v Anglii napsána v rozmezí let 1679 – 1790. V předmluvě neznámý autor uvádí, že není lepšího nástroje pro imitaci ptačího zpěvu než flagelletu, popřípadě zobcové flétny a proto vynikající hráč na tyto nástroje Mr. Hill, sepsal skladby uvedené v této učebnici. Přestože se autor více než zobcové flétně věnuje flagelletu, používá texty již dříve uvedené v jiných učebnicích pro zobcové flétny. Tabulka hmatů, která je zobrazena na šesti linkách, je uvedena pro flagellet. Text týkající se hudební teorie je univerzální pro všechny hudební nástroje hrající v houslovém klíči. Poslední část textu je věnována zdobení skladeb. Tato je i s notovými ukázkami shodná s textem v učenici Pierra Prelleura, který je věnován zobcové flétně. Velkou část učebnice opět zahrnují notové ukázky, jichž je čtyřicet a první čtyři mají opět jako oporu pro hráče uvedeny hmaty pod každým tónem. Mr. Hill v uvedených skladbách přináší zpěv konopky, skřivana, pěnkavy, kanára, papouška, slavíka, špačka a vrabce a uvádí vhodné zdobení kadencí u jednotlivých zpěvů ptáků. (viz. Obr. 13 – kadence The Bird Fancyer’s Delight)

Obr. 13 – kadence The Bird Fancyer’s Delight

29

2.6. Thomas Stanesby – A New System of the Flute a´bec Učebnice Thomase Stanesbyho je jediná ze zde uvedených učebnic, která za základní koncertní nástroj pro hráče na zobcovou flétnu považuje flétnu tenorovou místo altové. Tento názor opírá o potíže, které vznikají hráči na altový nástroj z důvodu nutné transpozice skladeb. Vzhledem k množství skladeb, které jsou psány pro hoboj a příčnou flétnu, vidí jako výhodu hrát v

C

ladění,

bez

nutnosti

transpozice.

Text

Stanesbyho

je

útlý,

nezabývá se pokládáním prstů na flétnu ani hudební teorií, jediné co po vzoru jiných učebnic přináší, je tabulka hmatů,. Tyto jsou označeny v osmilinkové osnově, kdy nejvyšší linka patří palcovému otvoru, pokud je tato nezakryta je linka prázdná, pro poloviční zakrytí tohoto otvoru používá x. Uvádí všechny hmaty chromaticky od c1 po dis3. (viz. Obr. 14 – tabulka hmatů v učebnici Thomase Stanesbyho Jr.)

Obr. 14 – tabulka hmatů v učebnici Thomase Stanesbyho Jr.

30

2.7. Knihy věnující se mimo jiné také zobcové flétně V Anglii vyšly ve druhé polovině 18. století čtyři knihy, které čtenářům přinášely všeobecný náhled na hudbu. Věnovaly se hudební teorii, přinášely slovník pojmů, pro amatéry obsahovaly stručný návod jak hrát na hudební nástroje. Mezi tyto knihy by se dala zahrnout také The Modern Musick – Master or the Universal Musician Pierra Prelleura. Vzhledem k tomu, že se části týkající se hry na nástroje prodávaly samostatně a část týkající se zobcové flétny se stala inspirací pro dalších osm knih s téměř totožným názvem, jsem jí věnovala samostatnou kapitolu. Hudební slovník Williama Tans´ura21 A New Musical Grammar vyšel roku 1746 v Londýně, je členěn do jedenácti oddílů, týkajících se hudební teorie, kompozice, hře na hudební nástroje. Má sto sedmdesát šest stran a čtyři z nich jsou věnovány zobcové flétně, v textu o ní je její stručný popis a vysvětlení způsobu pokládání prstů na jednotlivých osm otvorů, díky nimž se mění výška tónů při hře. Autor na stupnici od f1 – d3 vysvětluje jejich postupné odkrytí. Dále jsou zobrazeny tabulky hmatů pro nástroj v f ladění. První uvádí na osmilinkové osnově hmaty od f1 po d3, druhá pak hmaty b1, cis2, dis2 - es2, fis2, gis2 – as2, b2, cis3 – des3, es3 a eis3. Poloviční zakrytí palcového otvoru značí

na nejvyšší lince.

V následujícím textu Tans´ur uvádí další druhy zobcových fléten Consort – Flute, Third – Flute, Fifth, Sixth a Octave – Flute, na které se hraje stejným způsobem. Pro čtenáře také přináší původ slova flute a rozdíl mezi příčnou flétnou (german – flute) a zobcovou flétnou (common - flute).

Apollos Cabinet: or the Muses Delight je další z knih, kde se autor věnuje všeobecné hudební vzdělanosti a v jedné části se zabývá hrou na zobcovou flétnu. Tato kniha Johna Sadlera vyšla v Liverpoolu v roce 1754. Má sto třicet osm stran a zobcové flétně se věnuje na třech stranách. Uvádí dvě tabulky hmatů, první na osmi linkách představuje hmaty f1 – g3, druhá hmaty gis1, as1, b1, cis2, dis2/es2, fis2, gis2/ as2, b2, cis3, dis3/ es3. U hmatů a2 – g3, kde je potřeba zakrýt palcovou dírku pouze částečně používá pro toto +. 21

William Tans´ur (1706 – 1783) byl hudebním teoretikem a autorem The Universal Harmony.

31

Text týkající se hudební teorie je stejný jako už mnohokrát, stejně tak způsoby zdobení.

The Elements of Musick Display´d napsal William Tans´ur v roce 1772. Podle vydání dostupného na Petrucci Music Library, bylo první vydání zveřejněno roku 1766. Jedná se o pětidílnou knihu věnující se hudební teorii, struktuře hudebních nástrojů, zvuku. V závěru je obsažen hudební slovník. Ve třetí knize jsou dvě strany věnované hře na zobcovou flétnu. Autor zde zobcovou flétnu popisuje jako dechový nástroj, na který hráč prsty přikrývá osm otvorů pro změnu výšky tónu. Uvádí dvě osmilinkové tabulky hmatů, první diatonickou, která obsahuje tóny f1 – f3, druhá má přinášet všechny ostatní hmaty chromaticky, jsou v ní ale uvedeny pouze hmaty b1, cis2, dis2, es2, fis2, gis2/as2, b2, cis3, dis3/es3. Pro další text týkající se hudební teorie, transpozice, klíči autor odkazuje na první a druhou knihu The Elements of Musick Display´d. Pro notové ukázky odkazuje Tans´ur na závěr třetí knihy.

General History of the Science nad Practice of Music sira Johna Hawkinse je poslední z knih, které se kromě zobcové flétny věnují všeobecnému náhledu na hudbu. Vyšla roku 1776 v Londýně, ve svém textu vychází z knih Marina Mersenna De Instrumentis Harmonicis a Harmonie Universelle. V textu, který je flétně věnován, jsou zobrazeny a popsány nástroje od panovy flétny, přes tibii, k flajoletu, dále pak zobcové flétny, kterým se také říkalo Fistula Dulcis nebo také flute Abec. Je zde zmíněn Thomas Stanesby jako nástrojař, a také jeho preference tenorové flétny před altovou. Jedná se tedy o souhrn informací týkajících se historie tohoto nástroje.

32

3. Tabulka učebnic uvedených v této práci

33

34

35

36

37

38

4. Úplné názvy učebnic pro zobcovou flétnu a jejich dostupnost

1679 – John Hudgebut A

VADE

MECUM

For

the

LOVERS

OF

MUSICK,

Shewing

the EXCELLENCY of the RECHORDER. Faximile bylo vydáno roku 2001 nakladatelstvím Éditions J. M. Fuzeau, autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot, ve druhém díle traktátů, které byly nakladatelstvím Fuzeau pro zobcovou flétnu vydány, se na stranách 141 – 163 objevuje text této knihy. V tištěné podobě je kniha dostupná ve vydání EEBO Editions, ProQuest z prosince roku 2010 za 14, 78 $ na: http://www.amazon.com/lovers-musick-shewing-excellencyrechorder/dp/1171350473

1683 – Humphrey Salter THE Genteel Companion, Being exactra Directions for the RECORDER. Faximile vyšlo roku 1996 v New Yorku v edici Performers´ facsimiles 185, má 72 stran o formátu 16 x 23 cm. Bylo vydáno podle kopie uložené v Library of Congress ve Washingtonu DC. Faximile bylo vydáno roku 2001 nakladatelstvím Fuzeau, autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot. Text této knihy se objevuje na stranách 165 – 195 ve druhém díle traktátů vydaných nakladatelstvím Fuzeau. The Early Music Shop prodává faximile podle vydání z roku 1683 nakladatele Broude Europa za 12,25£. http://www.earlymusicshop.com/product.aspx/en-GB/1092437-humphreysalter-the-genteel-companion-directions-f

1686 – John Carr THE Delightful Companion: OR, CHOICE NEW LESSONS FOR, The Recorder or Flute. Text této učebnice se objevuje na stranách 197 – 2016 ve druhém díle faximile vydaných nakladatelstvím Fuzeau. Faximile bylo vydáno roku 2001 nakladatelstvím Fuzeau.

39

V online podobě je kniha dostupná na Petrucci Music Library: http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/6/68/IMSLP278961PMLP452898-the_delightful_companion.pdf Dále je text dostupný na: https://archive.org/details/delightfulpocket02rugg Pro nakladatelství Shott ji předmluvou opatřil Hans – Martin Linde, prodává se za 10, 50 € na: http://www.schottmusic.com/shop/Sheet_Music/Recorder/Recorder_solo/show,80848,s.html

1695 – Anonym THE COMPLEAT Flute – Master OR The whole Art of playing on the Rechorder. Roku 2002 vyšlo faximile této učebnice v nakladatelství Fuzeau, ve druhém díle traktátů vydaných pro zobcovou flétnu na stranách 275 – 306. Faximile prvního vydání z roku 1695 bylo vydáno roku 2004 v Ruxbury Publications

ve spolupráci

Jeanne Dolmetsch

a Marianne Mezger,

s komentářem Geralda Gifforda. Toto se na internetu prodává za 37, 95 $. http://www.sheetmusicplus.com/title/the-compleat-flute-master-sheetmusic/17699463

1706 – Anonym The Fifth Book of the NEW FLUTE MASTER. Faximile této knihy vydané roku 1706 se objevuje v nakladatelství Fuzeau ve třetím díle traktátů z roku 2007 na stranách 11 – 27.

1722 – Anonym The Compleat Musick – Master: being Plain, Easie, and Familiar RULES for Singing, and PLAYING. Vydání traktátu z roku 1722 je také obsaženo v knihách nakladatelství Fuzeau. Ve třetím díle z roku 2007 se objevuje na stranách 83 – 96.

40

Na webu je dostupné na stránkách Petrucci Music Library: http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/2/20/IMSLP69821PMLP140518-the_compleat_musick-master_tb.pdf Knihu lze koupit za 14, 66 £ od nakladatelství Gale ECCO, které ji vydalo v květnu 2010 na: http://www.amazon.co.uk/The-compleat-musick-master-instrumentsadditions/dp/1140935283

1730 – Anonym The Bird Fancyer’s Delight OR CHOICE Observations, And Directions Concerning the Teaching of all sorts of Singing Birds, after the Flagelet and Flute when rightly made as to Size and tone, with Lessons properly Compes’d within the Compaß and faculty of each Bird, viz for the Canary-Bird, Linnet, Bull-finch, Wood-Lark, Black-Bird, Throustill, Nightingale and Starling. The whole fairly Engraven and Carefully Corrected. Faximile bylo vydáno roku 2006 nakladatelstvím Fuzeau autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot. Ve čtvrtémm díle všech traktátů, které byly tímto nakladatelstvím pro zobcovou flétnu vydány, se objevuje tato kniha na stranách 39 – 50. Na webu je dostupná na Petrucci Music Library, u této je datum vydání kolem roku 1715. http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/0/06/IMSLP74184PMLP148800-Bird_fancyers_delight.pdf Část této učebnice je také k dispozici na webové stránce: http://www.flageolets.com/tutors/hillsbird.php Učebnice The Bird Fancyer´s Delight byla také vydána nakladatelstvím Schott ED 10442, jednotlivé skladby byly pro sopraninovou (altovou) zobcovou flétnu upraveny Stanley Godmanem. Na českém trhu s hudebninami se prodává za 293,-.

41

1730 – Pierre Prelleur THE Modern Musick – Master OR, THE UNIVERSAL MUSICIAN. Faximile vyšlo roku 1965 u nakladatelství Bärenreiter Kassel, zakoupit se dá za 75 $ na: http://www.amazon.com/THE-MODERN-MUSICK-MASTERUNIVERSAL-MUSICIAN/dp/B000KJB6MW Faximile bylo také vydáno roku 2007 nakladatelstvím Fuzeau, autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot, ve třetím díle všech traktátů, které byly pro zobcovou flétnu vydány, se na stranách 99 – 148 objevuje text této knihy. V internetové podobě je kniha dostupná na Petrucci Music Library: http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/7/77/IMSLP69800PMLP140468-prelleur_flute_recorder.pdf

1732 – Thomas Stanesby Jr. A new SYSTEM of the FLUTE A’BEC or common English Flute. WHEREIN is propos’d to render that Instrument Universally usefull in Concert, without the trouble of Transposing the Musick for it. Humbly Dedicated to all those Gentlemen who like the Instrument. Faximile bylo vydáno roku 2006 nakladatelstvím Fuzeau, autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot, ve čtvrtém díle všech traktátů, které byly nakladatelstvím Fuzeau pro zobcovou flétnu vydány, se objevuje tato kniha na stranách 53 – 56. Roku 1962 vyšel v časopise The Galpin Society Journal 15 text: „... A plea for the tenor recorder by Thomas Stanesby J.“ na stranách 556 – 567. Tento text lze najít na odkaze: http://www.flute-a-bec.com/textestanesbygb.html

1750 – Anonym THE Compleat tutor FOR THE FLUTE. Containing The Best and Easiest Instructions for Learners to obtain a Proficiency. To which is Added A Choice Collection of the most Celebrated Italian, English and Scotch Tunes, Curiously adapted to that Instrument.

42

Faximile bylo vydáno ve třetím a čtvrtém díle knihy nakladatelství Fuzeau,

která

obsahuje

všechny

traktáty

vydané

v Evropě

mezi

léty 1500 – 1800. Ve třetím díle je zobrazeno vydání R. Bremnera z roku 1750 na stranách 165 – 191, ve čtvrtém díle těchto knih je vydání J. Johnsona na stranách 107 – 146 z téhož roku.

1775 – Anonym THE Compleat Tutor, For the COMMON FLUTE, Containing The Best and Easiest Instructions for Learner’s to Obtain a Proficiency. To which is added, A Choice Collection of the most Celebrated Italian, English & Scotch Tunes, Curiously adapted to that Instrument. Faximile se nachází ve čtvrté knize traktátů pro zobcovou flétnu nakladatelství Fuzeau na stranách 173 – 205, toto je dohledatelné na odkazu: http://books.google.cz/books?id=GsQAQAAMAAJ&pg=PR6&lpg=PR6&dq=THE+THE+Compleat+Tutor,+For+th e+COMMON+FLUTE&source=bl&ots=cREyVDoVwy&sig=tGWPIM3TMa Rpm2VmCYQR3_40hGA&hl=en&sa=X&ei=10RmU_WWI4n07AbbrIHYC Q&ved=0CDIQ6AEwAQ#v=onepage&q=THE%20THE%20Compleat%20Tu tor%2C%20For%20the%20COMMON%20FLUTE&f=false

1780 – Anonym COMPLEAT INSTRUCTIONS for the common Flute. Faximile se také nachází v knize traktátů pro zobcovou flétnu nakladatelství Fuzeau tentokrát ve třetím díle na stranách 231 – 217 a je taktéž dohledatelné na předchozím odkazu webových stránek.

1790 – Anonym NEW AND Complete Instructions for the COMMON FLUTE, Containing the easies t& most Improved Rules for Learners to Play. To which is added A Favourite Collection of Songs, Airs, Minuets, Marches, Duetts, &c. Properly adapter for the Instrument. Nakladatelství Fuzeau vydalo toto faximile v roce 2006 ve čtvrtém díle knih traktátů věnovaných zobcové flétně na stranách 243 – 259.

43

Directions for Playing on the FLUTE WITH A Scale for Transposing any Piece of MUSICK to y properest Keys for that Instrument. To which is added A Choice Collection of Minuets, Jiggs Song-tunes & Aires in two parts U tohoto traktátu není známo datum vydání, vydal jej Benjamin Cooke a je také součástí knihy nakladatelství Fuzeau, objevuje se ve čtvrtém díle traktátů na stranách 261 – 297.

The Compleate Flute Master Containing The Best and Easiets Rules to Learn that favourite Instrument with Variety of Genteel Airs, Opera Tunes, Minuets, Marches & c of the most Eminent Authors Poslední

z plagiátů

traktátu

Pierra

Prelleura

je

také

vydán

nakladatelstvím Fuzeau, tento text se nachází na stranách 299 – 336 ve čtvrté knize traktátů pro zobcovou flétnu.

Knihy, v nichž je část věnována zobcové flétně: 1746 – William Tans´ur A New Musical Grammar, or the Harmonical Spectator. Faximile bylo vydáno roku 2007 nakladatelstvím Fuzeau autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot. Ve třetím díle všech traktátů, které byly nakladatelstvím Fuzeau pro zobcovou flétnu vydány se na stranách 159 – 163 objevuje text této knihy. Celý slovník vydaný Jacobem Robinsonem roku 1746 je dostupný na Petrucci Music Library: http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/7/73/IMSLP253469PMLP410704-newmusicalgramma00tans.pdf Dále je kniha dostupná na: https://archive.org/details/newmusicalgramma00tans http://books.google.cz/books?id=kkNcAAAAcAAJ&pg=PA97&lpg=PA97&d q=a+new+musical+grammar&source=bl&ots=tjiLR_cbIY&sig=bCcaR2j7l3TpEOKLD5NOP0iJ3E&hl=cs&sa=X&ei=iqlkU6mD4vA7AbiiIEo&ved=0CFUQ6AEwBQ#v=onepage&q=a%20new%20musica l%20grammar&f=false

44

1754 – John Sadler Apollos

Cabinet:

or

THE

MUSES

DELIGHT.

AN

ACCURATE

COLLECTION OF ENGLISH and ITALIAN SONGS, CANTATAS and DUETTS, Set to MUSIC for the Harpsichord, Violin, German-Flute, &c. WITH INSTRUCTIONS FOR THE VOICE, VIOLIN, HARPSICHORD or SPINNET, GERMAN-FLUTE, COMMON-FLUTE, HAUTBOY, FRENCHHORN, BASSOON and BASS-VIOLI. ALSO, A Compleat MUSICAL DICTIONARY, And several HUNDRED ENGLISH, IRISH and SCOTCS SONGS, Without the MUSIC. V textu, který jsem měla k dispozici díky faximile vydaného nakladatelstvím Fuzeau, jsou ve čtvrtém díle z roku 2006 věnovány strany 148 – 159, části této knihy. Na Petrucci Music Library je tato kniha pod odkazem: http://petrucci.mus.auth.gr/imglnks/usimg/9/90/IMSLP100881-PMLP207040apolloscabinet_vol1_songs_muses_delight.pdf

Dále je na webu dostupná: https://archive.org/details/apolloscabinetor01rugg Objednat se dá také na: http://www.amazon.com/Apollos-Cabinet-Delight-CollectionHarpsichord/dp/0699139163 za 26,73 $, jedná se o vydání nakladatelství Gale ECCO z roku 2010, které má 360 stran.

1772 – William Tans´ur The elements of Musick DISPLAY’D: OR, ITS GRAMMAR, or GROUNDWORK MADE EASY : Rudimental, Practical, Philosophical Historical, and Technical. IN FIVE BOOKS. Faximile bylo vydáno roku 2006 nakladatelstvím Fuzeau, autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot, ve čtvrtémm díle všech traktátů, které byly nakladatelstvím Fuzeau pro zobcovou flétnu vydány se na stranách 160 – 163 objevuje část textu této knihy.

45

Učebnice je dostupná na Petrucci Music Library: http://javanese.imslp.info/files/imglnks/usimg/2/25/IMSLP272320PMLP441859-elementsofmusick00tans.pdf Dále je tato dostupná na webu: https://archive.org/details/elementsofmusick00tans

1776 – sir John Hawkins GENERAL HISTORY OF THE SCIENCE and PRACTICE OF MUSIC. Faximile bylo vydáno roku 2006 nakladatelstvím Fuzeau autory Susi Möhlmeier a Frédériquem Thouvenot, ve čtvrtém díle všech traktátů, které byly nakladatelstvím Fuzeau pro zobcovou flétnu vydány se na stranách 207 – 227 objevuje část textu této knihy. Dostupnost na webu: https://ia600309.us.archive.org/29/items/generalhistoryof04hawk/generalhistor yof04hawk.pdf Částečně dostupná je tato kniha také na: http://books.google.cz/books?id=_N2mQSgFR3QC&printsec=frontcover#v=o nepage&q&f=false V tištěné podobě se vydání Cambridge University Press z června roku 2011 prodává za 156 £ na: http://www.cambridge.org/gb/academic/subjects/music/music-generalinterest/general-history-science-and-practice-music

46

Závěr Během 17. a 18. století se rozšířil zájem o hru na zobcovou flétnu díky většímu vlivu střední třídy, která lačnila po učebnicích ke hře na ni. Bylo vydáno množství knih, které slibovaly komplexní návod pro hru na zobcovou flétnu. Především v Anglii byly na objednávku vydavatelů napsány všemožné návody jak správně hrát. Bohužel žádná z těchto učebnic neposkytla hráči oporu v učiteli, který by začínajícímu flétnistovi vysvětlil techniku dechové kontroly, dbal na intonaci, správné provedení ornamentace a hudební interpretace. Všechny tyto učebnice byly napsány pro hudebníky, kteří mohli současně sledovat hudební vývoj a slyšet hráče na koncertech. Dle mého názoru je velice těžké naučit se správně hrát bez pomoci učitele, přirovnala bych to k učení se cizího jazyka bez možnosti kontroly správné výslovnosti někým, kdo daný jazyk ovládá. Žádná z jednadvaceti knih nebo jejich částí se nevěnovala dechové technice při hře na flétnu ani artikulaci. Přestože se o způsobech artikulace pojednává v traktátech Opera Intitulata Fontegara Sylvestra Ganassiho vydaném v Benátkách roku 1535 nebo Compendiu Musicale Bartolomea Bismantovy, vydaném ve Ferraře roku 1677. Spousta z nich je téměř stejná obsahem a čtenář si po přečtení všech utvrdí své znalosti, popřípadě rozšíří tónový rozsah nebo vybere nejvhodnější kombinace hmatů, které ladí na jeho nástroji. Protože se jedná o učebnice hry na zobcovou flétnu pro amatéry, měl by mít hráč vždy po ruce nástroj, aby si všechny podané informace mohl ihned ověřit. Ve čtvrté kapitole své práce jsem se rozhodla uvést dostupnost knih na internetu, je mi jasné, že za několik měsíců nebo let nemusí být tyto odkazy aktuální, ale v době těsně před odevzdáním práce tyto dostupné byly. Vzhledem k tomu, že dochází k digitalizaci pramenů díky knihovnám na Petrucci Music Library, jsem se za dobu, co tento odkaz používám, přesvědčila o trvanlivosti odkazů z tohoto zdroje, a proto si tyto dovolila použít. Je jisté, že tyto traktáty nemohou co do počtu informací týkající se hry na zobcovou flétnu konkurovat traktátům Ganassiho, Bismantovy, Quantze či Hotteterra, ale svým počtem přinášejí určitý doklad o módnosti tohoto nástroje v Anglii v době vrcholného baroka. 47

Resumé

Velká obliba zobcové flétny v Anglii mezi léty 1679 – 1790 způsobila vydání devíti učebnic pro zobcovou flétnu věnované amatérům. Další důležitou učebnicí byla Directions for Playing on the Flute, Pierra Prelleura, která byla nejčastěji kopírována a později anonymně vydávána u různých vydavatelů. V neposlední řadě se hře na zobcovou flétnu věnovaly, v samostatných kapitolách nebo oddílech, čtyři knihy z tohoto období. V této práci jsou jednotlivé učebnice a knihy roztříděny podle jejich obsahového zaměření a srovnány.

Summary The huge popularity of the recorder in England from 1679 to 1790 was the reason for the publishing of nine textbooks for the recorder dedicated to amateurs. Yet another important textbook was Directions for Playing the Flute by Pierre Prelleur which was the most frequently copied and later on published anonymously by various publishing houses. Last but not least, four other textbooks from this period contain chapters or parts dedicated to playing the recorder. This work categorizes them according to their focus and compares.

48

Seznam použitých pramenů a literatury

1. Seznam použitých pramenů ANONYM. THE COMPLEAT Flute-Master OR The whole Art of playing on the Rechorder. Londýn, 1695.

ANONYM. The Fifth Book of the NEW FLUTE MASTER. Londýn, 1706.

ANONYM. The compleat Musick-Master: being Plain, Easie, and Familiar RULES for Singing, and PLAYING. Londýn, 1722.

ANONYM. The Bird Fancyer’s Delight OR CHOICE Observations, And Directions Concerning the Teaching of all sorts of Singing Birds, after the Flagelet and Flute when rightly made as to Size and tone, with Lessons properly Compes’d within the Compaß and faculty of each Bird, viz for the Canary-Bird,

Linnet,

Bull-finch,

Wood-Lark,

Black-Bird,

Throustill,

Nightingale and Starling. The whole fairly Engraven and Carefully Corrected. Londýn, kolem 1730.

ANONYM. THE Compleat tutor FOR THE FLUTE. Containing The Best and Easiest Instructions for Learners to obtain a Proficiency. To which is Added A Choice Collection of the most Celebrated Italian, English and Scotch Tunes, Curiously adapted to that Instrument. Londýn, kolem 1750.

ANONYM. THE Compleat Tutor, For the COMMON FLUTE, Containing The Best and Easiest Instructions for Learner’s to Obtain a Proficiency. To which is added, A Choice Collection of the most Celebrated Italian, English & Scotch Tunes, Curiously adapted to that Instrument. Londýn, kolem1775

ANONYM. COMPLEAT INSTRUCTIONS for the common Flute. Londýn, 1780.

49

ANONYM. NEW AND Complete Instructions for the COMMON FLUTE, Containing the easies t& most Improved Rules for Learners to Play. To which is added A Favourite Collection of Songs, Airs, Minuets, Marches, Duetts, &c. Properly adapter for the Instrument. Londýn, kolem 1790.

ANONYM. Directions for Playing on the FLUTE WITH A Scale for Transposing any Piece of MUSICK to y properest Keys for that Instrument. To which is added A Choice Collection of Minuets, Jiggs Song-tunes & Aires in two parts. Londýn.

ANONYM. The Compleate Flute Master Containing The Best and Easiets Rules to Learn that favourite Instrument with Variety of Genteel Airs, Opera Tunes, Minuets, Marches & c of the most Eminent Authors. Londýn.

CARR, John. PLAYFORD, John. THE Delightful Companion: OR, CHOICE NEW LESSONS FOR, The Recorder or Flute. 2. ed. Londýn 1686.

HAWKINS, sir John. GENERAL HISTORY OF THE SCIENCE and PRACTICE OF MUSIC. Londýn, 1776.

HUDGEBUT, John. A VADE MECUM For the LOVERS OF MUSICK, Shewing the EXCELLENCY of the RECHORDER. Londýn, 1679.

PRELLEUR, Pierre. THE Modern Musick-Master OR, THE UNIVERSAL MUSICIAN. Londýn, 1730.

SADLER, John. THE MUSES DELIGHT. AN ACCURATE COLLEC-TION OF ENGLISH and ITALIAN SONGS, CANTATAS and DUETTS, Set to MUSIC

for

the

Harpsichord,

Violin,

German-Flute,

&c.

WITH

INSTRUCTIONS FOR THE VOICE, VIOLIN, HARPSICHORD or SPINNET, GERMAN-FLUTE,

COMMON-FLUTE,

HAUTBOY,

FRENCH-HORN,

BASSOON and BASS-VIOLI . ALSO, A Compleat MUSICAL DICTIONARY,

50

And several HUNDRED ENGLISH, IRISH and SCOTCS SONGS, Without the MUSIC. Liverpool, 1754.

SALTER, Humphrey. THE Genteel Companion, Being exactra Directions for the RECORDER. Londýn, 1683.

STANESBY, Thomas. A new SYSTEM of the FLUTE A’BEC or common English Flute. WHEREIN is propos’d to render that Instrument Universally usefull in Concert, without the trouble of Transposing the Musick for it. Humbly Dedicated to all those Gentlemen who like the Instrument. Londýn, kolem 1732

TANS´UR, William. A New Musical Grammar, or, the Harmonical Spectator. Londýn, 1746.

TANS´UR senior, William. The elements of Musick DISPLAY’D: OR, ITS GRAMMAR, or GROUND-WORK MADE EASY : Rudimental, Practical, Philosophical Historical, and Technical. IN FIVE BOOKS. Londýn, 1772.

WRIGHT, Daniel. THE Compleat Tutor for y Flute Containing the newest Instructions For that Instrument by Daniel Wright M.M. Likewise a Collection of y most Favourite Tunes Collected From Ballad Operas & c. The whole Illustrated with propper Graces. Londýn, kolem 1735.

2. Seznam použité literatury 1. Knihy: HILDEMARIE, Peter. The Recorder: its Traditions and itsTasks. New York, 1958. HUNT, Edgar. The Recorder and its Music. London, 1962, 2nd 1977. LINDE, Hans Martin. The Recorder Player’s Handbook. Londýn, 1974, 2nd 1991. THOMPSON, John Mansfeld. The Cambridge Companion to the Recorder. Cambridge University Press, 1995. 51

2. Diplomová práce: PAZOUREK, Jiří. Peter Prelleur a jeho spis „ The Modern Musick-Master or the Universal Musician“ (Londýn. 1731). MU Brno. 2007.

3. Články: LASOCKI, David. „The Compleat Flute-Master reincarnated.“ In: The American Recorder 11/3. 1970. p. 83 – 85. STONE – DAVIS, Férdia. „The Genteel Companion by Humphrey Salter: The Gracing as Method.“ In: The Consort 64. 2008, p. 78 – 89. TROWELL, Brian. „King Henry IV, Recorder-Player´.“ In: The Galpin Society Journal 10, 1957, p. 83 – 84. HIGHBEE, Dale. „... A plea for the tenor recorder by Thomas Stanesby J.“ In: The Galpin Society Journal 15. 1962, p. 556 – 567. KIDSON, Frank. „Handel´s Publisher John Walsh his successors and contemporaries.“ In: The Musical Quarterly 6, 1920, p. 430 – 450.

4. Web: SCHOLES, Percey. NAGLEY, Judith. Ground. [online]. [cit. 18. března. 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t114/e3040?q=grou nd&search=quick&pos=2&_start=1#firsthit

MILSOM, John. Henry VIII. [online]. [cit. 18. března. 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/opr/t237/e4839?q=Henr y+VIII.&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit

MILLER, Miriam. Hudgebut John. [online]. [cit. 18. března 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/13486?q=j ohn+hudgebut&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit

52

KIDSON, Frank. Handel´s Publisher John Walsh his successors and contemporaries. [online]. [cit. 30. března 2014]. Dostupné z: https://archive.org/stream/jstor-737971/737971#page/n1/mode/2up

LASOCKI, David. Recorder. [online]. [cit. 6. května 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/23022?q=r ecorder&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit

TEMPERLEY, Nicholas. Tans´ur William. [online]. [cit. 3. května 2014]. Dostupné z: http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/27480?q= william+tans%C2%B4ur&search=quick&pos=1&_start=1#firsthit

GREETING, Thomas. The Pleasant Companion. [online]. [cit. 6. května 2014]. Dostupné z: http://memory.loc.gov/cgibin/ampage?collId=musicdcm&fileName=misc/tutor1/dcmbook.db&recNum= 5

MERSENNE, Marin. Harmonie Univeselle. [online]. [cit. 4. května 2014]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k5471093v/f9.image

53