Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Bakalářská diplomová práce

2013

Martin Pecháček

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Martin Pecháček

Jihlavské varhany Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D.

2013

Prohlasuji, ze jsem diplomovou praci vypracoval samostatne s vyuzitim uvedenych pramenu a literatury.

…...........................................

Děkuji varhaníkovi a diecéznímu organologovi Václavu Uhlířovi za čas, který věnoval našemu společnému cestování k jednotlivým varhanám, a za rady týkající se všech stránek problematiky varhan. Za cenné rady děkuji také vedoucímu diplomové práce PhDr. Petru Mackovi, Ph.D. Můj velký dík patří jihlavským farářům a pracovníkům Krematoria Jihlava za zpřístupnění varhan, varhaníkům a varhanářům za dosud nepublikované informace k jednotlivým nástrojům, MUDr. Tomáši Horákovi a všem těm, kteří mi ochotně poskytli pomoc při psaní této práce.

Obsah Úvod..................................................................................... 1 Kostel sv. Jakuba Většího..................................................... 2 Varhany na hlavním kůru................................................. 2 Varhany v kapli Panny Marie Bolestné........................... 12 Kostel sv. Ignáce................................................................... 15 Velké varhany na kůru..................................................... 15 Pozitiv v presbytáři.......................................................... 22 Kostel sv. Jana Křtitele......................................................... 23 Varhany............................................................................ 24 Kostel Nanebevzetí Panny Marie......................................... 27 Varhany........................................................................... 27 Kostel Povýšení sv. Kříže..................................................... 30 Varhany.......................................................................... 30 Kostel Českobratrské církve evangelické............................. 34 Varhany.......................................................................... 34 Krematorium........................................................................

37

Varhany v obřadní síni................................................... 37 Závěr..................................................................................... 39 Summary............................................................................... 40 Bibliografie........................................................................... 41 Přílohy................................................................................... 42

Úvod O jihlavských varhanách jsem se rozhodl pojednat z pozice hudebního vědce s vědomím, že varhanám v Jihlavě dosud nebyla věnována monografická publikace, ale také – proč to neříci z pozice studenta hry na varhany, jehož cílem je rozšířit si obzory ve světě tohoto královského nástroje. Volbu tématu dále vysvětluje fakt, že Jihlava je mé rodné město a ve své práci jsem viděl příležitost se o Jihlavě něco více dozvědět. Publikací, které se jihlavskými varhanami do určité míry zabývají, není mnoho. Nelze opomenout významnou práci Jiřího Sehnala Barokni varhanařstvi na Morave. K dispozici je také studie Petra Koukala Varhanařstvi na jihozapadni Morave či diplomová práce Jiřího Miloty Pece o varhany v brnenske diecezi – historie a soucasnost. Sehnal se pokusil zmapovat varhanní kulturu barokní Moravy, neopomenul se tedy zmínit také o jihlavských nástrojích a varhanářích, kteří v tomto městě působili. Při popisu varhan nezachází do detailů, což mu však nelze vytýkat – vždyť popsat opravdu vyčerpávajícím zůsobem všechny existující i nedochované moravské barokní varhany by byl pro jednoho člověka čin téměř nadlidský. Sehnalova práce však může badatelům posloužit jako solidní odrazový můstek pro podrobnější výzkum jednotlivých nástrojů (SEHNAL 2003, 2004). Studie Petra Koukala se pak zabývá převážně varhanáři na území jihozápadní Moravy (KOUKAL 1988), Milotova diplomová práce zase hodnotí fenomén péče o varhany v brněnské diecézi (MILOTA 2012). Ač se obě práce o varhanách a varhanářích v Jihlavě zmiňují spíše okrajově, přinášejí několik cenných informací. Ve své diplomové práci jsem výše uvedenou literaturu zohlednil. Krom toho jsem našel podporu varhanářů, varhaníků a organologů, kteří mi o nástrojích poskytli informace, které nebyly dosud publikovány. Zapojil jsem i vlastní smysly a jednotlivé varhany jsem osobně navštívil a zhodnotil jejich současný technický a zvukový stav. Popisuji varhany v kostele sv. Jakuba Většího a v kostele sv. Ignáce, nástroje v kostele sv. Jana Křtitele, v kostele Nanebevzetí Panny Marie, v evangelickém kostele Povýšení sv. Kříže a v kostele Českobratrské církve evangelické. Kromě varhan v sakrálních objektech do své práce zahrnuji také varhany v Krematoriu Jihlava. Netvrdím, že následující pojednání plně vyčerpává téma, které jsem si vytyčil, avšak doufám a věřím, že v budoucnu bude na dosavadní bádání v oblasti jihlavských varhan navázáno. 1

Kostel sv. Jakuba Většího Tento trojlodní gotický kostel zasvěcený patronu horníků sv. Jakubovi Většímu se nachází v jihovýchodním cípu historického jádra města. Byl založen snad roku 1243 jako jeden z prvních zděných objektů v tehdy vznikající nové Jihlavě. Kostel, vysvěcený v roce 1257, byl zpočátku pod duchovní správou želivských premonstrátů a od roku 1589 pod správou premonstrátů strahovských. Tato reprezentativní stavba města a měšťanů byla v průběhu staletí dostavována a vyzdobována; v 80. letech 14. století byly vybudovány pilíře trojlodí a mezi ně byla vložena hudební kruchta (SAMEK 1999: 85-86).

Kostel byl v roce 1523 zpustošen požárem (PISKOVÁ 2009: 231); lze však

předpokládat, že požárů, které zasáhly ať už exteriér, či interiér kostela, mohlo být více. V letech 1701–1703 byla ke kostelu přistavěna kaple Panny Marie Bolestné. V této raně barokní stavbě polygonálního půdorysu byla umístěna socha Piety ze 14. století. Ta byla od 70. let 17. století spojována se zázraky a po roce 1692 byla veřejností stále intenzivněji uctívána. Kaple se pak stala nejvýznamnějším jihlavským poutním místem (PISKOVÁ 2009: 388-389).

Varhany na hlavním kůru

2

Zatím nejstarší informaci o varhanách v tomto kostele máme z roku 1482, kdy tu byly postaveny nové varhany. V roce 1590 zde působil pravděpodobně varhanář Georg Koch, který měl varhany za 120 kop přestavět a dle dohody s purkmistrem a městskou radou měl „v manualu udelat Kvintadenu misto Pozounu, misto prsniho stroje ,Brust Positiff‘ mely byt Pozouny v pedalu z cisteho dobreho cinu s novou vzdusnici, v Basu misto pozounu mela byt snad Bärpfeife (v zapisu ,Baerer‘), v zadnim positivu (,Ruck Positiv‘), kde chybel cely hlas, mel byt novy Kamzici roh (Gemshorn)“ (KOUKAL 1988: 58). Tato informace je poněkud zmatečná, avšak vyplývá z ní, že nástroj měl 3 manuály a pedál, což bylo v té době na Moravě výjimečné a poukazuje to na význam města Jihlavy. Jméno varhanáře Georga Kocha a datum jeho působení v Jihlavě u sv. Jakuba potvrzuje Med: „Roku 1590 dostal kostel svateho Jakuba varhany z dilny Jiřiho Kocha z Annaberku.“ (MED 1964: 12)

Kromě Georga Kocha je ale do souvislosti se svatojakubskými varhanami stavěn i jeho bratr Stefan Koch (HACKEL 2012: 204). Pokud nástroj postavil Stefan Koch, mohli bychom si snad o těchto varhanách udělat přesnější obrázek na základě srovnání s jeho přestavbou varhan u sv. Mořice v Olomouci, u nichž známe dispozici a které tak vysoce oceňuje Williams: „As important as Gisors was to France was such an organ to central Europe, with its 'classical' stop-distribution and its general versatility.“ (WILLIAMS 1966: 66) Svatomořické varhany měly plně obsazený a nezávislý pedál, což bylo v jihoněmecké, rakouské a české varhanářské oblasti spíše zářnou výjimkou. V těchto varhanách se také poprvé setkáváme s rejstříkem Kvintadena (SEHNAL 2004: 61). Můžeme předpokládat, že jihlavské varhany u sv. Jakuba byly srovnatelné s varhanami u sv. Mořice v Olomouci, vzhledem k důležitosti Jihlavy a jejího farního kostela. Varhanáři Georg a Stefan Kochovi patřili do rozvětveného varhanářského rodu Kochů působícího od poloviny 16. do poloviny 17. století v oblastech Saska, Horních Frank a Horní Falce, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (sdělení MUDr. Tomáše Horáka). Podle Lexikonu severoněmeckých varhanářů postavil Georg Koch varhany například roku 1572 v Domažlicích, v roce 1580 v Glauchau a v roce 1590 v Brně; téhož roku 1590 (nebo 1540) měl postavit varhany v Praze v břevnovském klášteře benediktinů. Poslední údaj o Georgu Kochovi se váže k roku 1607, kdy postavil varhany v kostele sv. Petra v Bautzen (Budyšín). Stefan Koch postavil varhany například roku 1575 ve Zwickau, roku 1585 v Olomouci ve františkánském kostele, v roce 1588 v Kulmbachu. Roku 1590 pracoval v Olomouci u sv. Mořice a v Jihlavě (HACKEL 2012: 204). Fakt, že tito varhanáři ze vzdálených oblastí za prací cestovali tak daleko, je pro renesanci typický. 3

Na tento jev lze snad vztáhnout následující poznámku: „Zadavani praci vzdalenym varhanařum lze vysvetlit jejich dobrou povesti a nejakym dobrym doporucenim, na ktere se zvlaste v cirkevnich kruzich hodne dalo. Přijeti zakazky ve vzdalene lokalite melo pro varhanaře sice řadu stinnych stranek, ale bylo vyvazeno vysi odmeny a poctou s ni spojenou. Zpravidla totiz slo o stavby vetsich varhan ve vyznamnych kostelich. Krome toho bylo pro varhanaře lepsi přijmout zakazku ve vzdalenejsim miste nez nemit praci vubec.“ (SEHNAL 2003: 13)

Již roku 1601, tedy 11 let po Kochově přestavbě, byl na kůr u sv. Jakuba v Jihlavě povolán varhanář Toma, který zde buď přestavěl stávající varhany, nebo postavil nástroj nový. Práce stála 163 kop (KOUKAL 1988: 58). Roku 1740 byly na hlavní kůr u sv. Jakuba instalovány dvoumanuálové varhany, které zhotovil varhanář Václav Pantoček (SEHNAL 2003: 94). O události se zmiňuje Med: „O prvnich nesporach svatku Nanebevzeti Panny Marie (14. srpna) se poprve na kuře rozezvucely nove varhany z dilny Vaclava Pantucka z Dacic.“ (MED 1964: 29) Mnoho o tomto barokním nástroji nevíme, jelikož byl koncem 19. století zásadně přestavěn. Ze zápisu z roku 1884 však vyplývá, že varhany měly 12 hlasů v hlavním stroji, 8 hlasů v pozitivu a 6 hlasů v pedálu (KOUKAL 1988: 64). Byl to největší nástroj Václava Pantočka a je velká škoda, že se nezachoval. Vizuální představu o těchto varhanách lze získat z pohlednice, která je datována k roku 1898 (viz přílohu č. 1). Z tohoto vyobrazení je patrné, že Pantoček nástroj vestavěl do zábradlí kůru; stroje ve varhanní skříni byly umístěny nad sebou: v dolní části byl umístěn pozitiv a nad ním hlavní stroj, hrací stůl pak byl pravděpodobně vestavěn vzadu varhanní skříně (tzv. Spielschrank). Jasnější obraz o Pantočkových velkých varhanách pro Jihlavu je snad možné dále získat porovnáním s ostatními nástroji, které tento varhanář vytvořil a které se zachovaly dodnes. Podobné mohly být například jeho dvoumanuálové varhany ve františkánském kostele v Dačicích z roku 1720 (SEHNAL 2004: 213). Ty mají také bohatě dekorovanou patrovou skříň umístěnou v zábradlí. Sehnal uvádí i jejich dispozici, ze které vyplývá, že alikvotní řada byla v pozitivu plně vybudována, což nebylo pro varhany v českém prostředí vždy obvyklé. Tyto varhany jsou ale bohužel podle informace z května 2012 v neutěšeném stavu (MILOTA 2012: 85). Dále je možné srovnávat se dvoumanuálovými varhanami v kostele sv. Jakuba v Telči z roku 1725 (SEHNAL 2004: 214), snad nejzachovalejším nástrojem z Pantočkovy dílny. Podobné mohly být i varhany v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči z roku 1721, z nich se však dochovala pouze patrová skříň (UHLÍŘ 2007: 335). 4

Dačický varhanář Václav Pantoček (1681–1746) patřil k úspěšným varhanářům a jeho nástroje byly na dobré úrovni, přestože nejspíš nedosahovaly mistrovství Jana Davida Siebra. Tento varhanář působil v první polovině 18. století v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě. Vyučil se pravděpodobně v Dačicích u svého otce, jedním z jeho možných žáků byl významný varhanář Bedřich Semrád (SEHNAL 2003: 94). Z jeho nástrojů se bohužel mnoho nedochovalo. Neexistují například dvoje varhany a pozitiv, kterými Pantoček vybavil jediný prostor, kostel sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou (SEHNAL 2004: 175 ). Dosud ale kupříkladu existují výše zmíněné dačické varhany z roku 1720 a varhany v kostele sv. Jakuba v Telči postavené v roce 1725. Z Pantočkových varhan u sv. Jakuba v Jihlavě se do určité míry dochovala varhanní skříň. Tato skříň dekorovaná zlacenými rostlinnými stylizacemi a vázami vyvolává pozornost množstvím skulptur andělů hrajících na pozlacené hudební nástroje. Tyto nástroje byly identifikovány jako napodobeniny lesního rohu, smyčkovitých trompet, loutny, příčné flétny, tympánů, chordofonu violového typu a harfy (PÁVOVÁ 2003: 25–28). Na skříni je připevněna kartuš s aliančním znakem Kristýny Marie Josefy Goskové, rozené Steinové (SAMEK 1999: 89). Do Pantočkovy skříně byly nejspíše koncem 19. století vestavěny dvoumanuálové pneumatické varhany pravděpodobně z dílny varhanáře Jindřicha Schiffnera. Tím původní Pantočkův nástroj prakticky zanikl. Varhanní skříň byla Schiffnerem posunuta dovnitř kůru a byla celkově rozšířena, prospekt pozitivu byl zrušen a horní část byla posazena na nový postament (sdělení varhanáře Dalibora Michka). Schiffner dále vyhotovil volně stojící hrací stůl a postavil ho před varhanní skříň; hráč na varhany tak sedí čelem k presbytáři. Měch umístil do postamentu varhan. Toto rozmístění dodnes zůstalo v podstatě nezměněno. Dosud s určitostí nevíme, zda přestavbu provedl Karel Schiffner nebo jeho bratr Jindřich Schiffner či se na práci podíleli oba varhanáři. Med zmiňuje, že roku 1885: „(...) pan Schiffner z Prahy opravil ve farnim kostele oboji varhany“ a roku 1888: „Varhanař Karel Schiffner opravil varhany na Janske kopecku“. (MED 1964 : 67–68) Je možné, že tehdy Karel Schiffner pouze opravil stávající Pantočkův nástroj a do budoucna se plánovala kompletní přestavba na pneumatický nástroj romantické dispozice. Doklad o stavbě pneumatického nástroje se našel na vnitřní straně pedálového relé při dílčí opravě roku 1985, který zmiňuje datum 1888: „Zhotoveno 1888 za 60 jubilea cisařova a drahoty nesmyrne, 1 kilogram mouky stal 60 haleřu.“ (informace od Jana Zacha) 5

Stavba nových pneumatických varhan pravděpodobně trvala několik let, a to nejspíš kvůli maximálnímu úsilí ušetřit. Pohlednice z roku 1898 zobrazuje nástroj ještě v původním Pantočkově umístění v patrové skříni vestavěné v zábradlí kůru – nástroj tedy ještě neprošel úpravou, jak ji popsal varhanář Michek (viz výše). K datu 1898 se dále uvádí, že na Jánském kopečku: „pan Jindřich Schiffner spravil varhany (za 87 zl.)“ (MED 1964: 72). Pro Jindřicha Schiffnera jakožto stavitele varhan u sv. Jakuba mluví fakt, že v roce 1898 byl jeho bratr Karel již 4 roky po smrti (UHLÍŘ 2007: 20). Také organolog Václav Uhlíř zastává názor, že varhany přestavěl spíše Jindřich Schiffner, jelikož Karel Schiffner varhany výpustkové pneumatické konstrukce nestavěl. Považujeme tedy tyto varhany za dílo Jindřicha Schiffnera; stavba byla dokončena pravděpodobně roku 1898 nebo po tomto roce. Varhanář Jindřich Schiffner (1853–1938) byl jedním z našich nejproduktivnějších varhanářů; postavil okolo 800 nástrojů. Roku 1878 založil továrnu na výrobu varhan v České Lípě a v roce 1889 převzal dílnu po bratru Karlovi (UHLÍŘ 2007: 20). Ve své době byl vysoce ceněn, o čemž svědčí fakt, že na 3. kongresu Mezinárodní hudební společnosti ve Vídni roku 1909 byl spolu s Otto Riegrem mladším a vídeňským varhanářem Josefem Ullmannem jmenován „clenem pracovniho vyboru vyznamne tehdy varhanařske sekce, jejimz předsedou byl strassbursky abbe F. X. Mathyas a hlavnim referentem Albert Schweitzer. Tato komise připravovala mezinarodni regulativ pro stavbu varhan“. Zde Schweitzer v referátu Die Reform des Orgelbaues nastínil reformní myšlenky ve varhanářství (CULEK 1973: 41–42).

Na Schiffnerově nástroji u sv. Jakuba v Jihlavě byly v průběhu 20. století provedeny několikeré práce. V roce 1940 „firma bratři Riegru z Krnova elektrifikovala varhany u sv. Jakuba. Stalo to 6.000Kc“. (MED 1964: 93)

Tato zmínka se podle Jana Zacha vztahuje k instalaci ventilátoru a jeho elektrifikaci. Zásah do dispozice nástroje v roce 1967 provedli varhanáři Jan a Max Kubátovi z Kaňku u Kutné Hory (sdělení Jana Zacha). Zásah vycházel ze snahy „doplnit“ čistě romantický zvukový obraz o některé alikvotní řady, což mělo umožnit interpretaci skladeb různých stylových období. Jako ladič byl tehdy přizván varhanář Pavel Doubek. Dosud poslední přestavbu provedl varhanář Jaromír Jantač z Vlašimi v roce 1995 (sdělení Ing. Jaromíra Jantače). Na návrh varhaníka Jana Zacha tehdy byla podstatně rozšířena dispozice, byla dodána nová elektrická traktura a vyměněny ovládací panely hracího stolu včetně klaviatur a pedálnice. 6

V rámci přestavby byla v plánu dostavba tzv. aditivního stroje umístěného v žaluziové skříni. Píšťalový materiál měl být použit ze starších zbytků píšťalového fondu jiných vyřazených varhan Jindřicha Schiffnera a z dochovaných zbytků po dispoziční přestavbě v roce 1967. K dostavbě však již nedošlo a tento záměr zůstal ve fázi přípravy rejstříkových sklopek na hracím stole.

7

Původní Schiffnerova rejstříková dispozice byla tato: I. manuál (C – f3, 54)

II. manuál (C – f3, 54)

Pedál (C – d1, 27)

Bourdon

16´

Geigenprinzipal

8´

Prinzipalbas

16´

Prinzipal

8´

Lieblich gedackt

8´

Violonbas

16´

Hohlflöte

8´

Aeoline

8´

Subbas

16´

Gamba

8´

Vox coelestis

8´

Octavbas

8´

Dolce

8´

Octav

4´

Cello

8´

Gedackt

8´

Traverso

4´

Pozaune

16´

Octav

4´

Progressio harm. 2x

Flöte

4´

Fugara

4´

Cornet 3x Mixtura 5x Trompete

8´

spojky: II/I, I/I 4´, I/I 16´, II/II 16´, I/P pevné kolektivy: Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti; tremolo, crescendový válec Po úpravě z roku 1967 měl nástroj tuto dispozici (vyměněné řady jsou označeny *): I. manuál (C – f3, 54)

II. manuál (C – f3, 54)

Pedál (C – d1, 27)

Bourdon

16´

Lieblich gedackt

8´

Prinzipalbas

16´

Prinzipal

8´

Aeoline

8´

Violonbas

16´

Gamba

8´

*Angelika

Subbas

16´

Dolce

8´

*Princip. italský

4´

Octavbas

8´

Gedackt

8´

Octav

4´

*Chorálbas

Octav

4´

Traverso

4´

Pozaune

Flöte

4´

*Kvinta šelestivá 2x

*Nazard *Superoktáva

8´+ 4´

2 2/3´ 2´

Cornet 3x Mixtura 5x Trompete

8´

spojky: II/I, I/I 4´, I/I 16´, II/II 16´, I/P pevné kolektivy: Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti; tremolo, crescendový válec (informace poskytnuté Janem Zachem) 8

8´+ 4´ 16´

Zajímavá je dispozice na vyřazených rejstříkových panelech, které byly deponovány do boční místnosti na kůru údajně při přestavbě v roce 1995. Tato dispozice nesouhlasí ani s původní Schiffnerovou, ani s dispozicí, kterou udává Jan Zach. To znamená, že mezi rokem 1967 a 1992 musela proběhnout ještě další přestavba. Ostatně ani manubria na tomto zbytku hracího stolu neodpovídají těm, která používal Jindřich Schiffner. Dispozice podle dochované části hracího stolu je následující: I. manuál (C – f3, 54)

II. manuál (C – f3, 54)

Pedál (C – d1, 27)

Bourdon

16´

Principal

8´

Principalbas

16´

Principal

8´

Liebl. Gedeckt

8´

Subbas

16´

Flöte

8´

Salicional

8´

Octavbas

8´

Harmonika

8´

Eolina

8´

Violonbas

8´

Gamba

8´

Vox celestis

8´

Flötenbas

8´

Gemshorn

8´

Flauta

4´

Pozoun

16´

Octav

4´

Trompeta

8´

Trubicová flétna

4´

Lesní flétna 2´ Kornet 3-5x Mixtura 6x Manual Coppel, Pedal Coppel, Octav Coppel, Crescendo, P-Mf-Tutti

9

Stávající dispozice zaznamenaná v listopadu roku 2012 je tato: I. manuál (C – f3, 54)

II. manuál (C – f3, 54)

Pedál (C – d1, 27)

Bourdon

16´

Lieb. gedackt

8´

Prinzipalbas

16´

Prinzipal

8´

Aeoline

8´

Violon

16´

Gamba

8´

Vox celest.

8´

Subbas

16´

Dolce

8´

Oktáva

4´

Oktavbas

8´

Gedackt

8´

Traverso

4´

Cello

Oktava

4´

Fl. lesní

2´

Pozaune

Flöte

4´

Progrese 2x-5x

Nazard Superoktáva Cornet 3x

8´+ 4´ 16´

2 2/3´

2 2/3´ 2´ 2 2/3´

Mixtura 5x Trompete

8´

Aditivní stroj Geigenprinz 8´, Salicional 8´, Hohlflöte 8´, Fugara 4´, Fl. trubicová 4´, Kvinta flét. 2 2/3´, Tercie 1 3/5´, Trompeta 8´ spojky: II/I 16´, 8´, 4´, I/I 16´, 4´, II/II 16´, 4´, I/P, II/P spojky k aditivnímu stroji: A/I 16´, 8´, 4´, A/II 16´, 8´, 4´, A/P 8´, 4´ Unit Trompeta 8´: T/I 16´, 8´, 4´, Tr/II 16´, 4´, Tr/P 16´, 8´, 4´, Tr/A 8´ Unit Salicional 8´: S/I 16´, 4´, S/II 16´, 4´, S/P 16´, 8´ Pevné kombinace: P-Mf-F-TT Volné kombinace: A, B, C, D, E crescendový válec, žaluzie II, tremolo II, žaluzie A, vypínač válce Aditivní stroj a unit rejstříky nejsou zapojeny. Výška komorního a je 440 Hz při 10°C (údaj z listopadu 2012). Schiffnerovy vzdušnice pneumatické výpustkové konstrukce jsou v současné době na konci své životnosti. Nevíme, jaké píšťaly a zda vůbec se dochovaly z původního Pantočkova nástroje. Domníváme se, že k dnešku dochovaný píšťalový fond pochází převážně od Jindřicha Schiffnera, včetně píšťal v prospektu. Některé píšťaly byly přidány roku 1967. 10

Stran podrobností k píšťalovému fondu současných varhan lze uvést toto: Trompete 8' nehraje (rejstřík je fyzicky nepřítomen). Složení Cornetu 3x 2 2/3´ je 2 2/3' + 2' + 1 3/5', nerepetuje. Mixtura 5x 2 2/3' ve skutečnosti začíná řadou 2', od malého c přibírá řadu 2 2/3'. Velká oktáva Dolce 8' je společná s Gambou 8'. Progrese 2x-5x 2 2/3' pozitivu (II. manuál) je ve skutečnosti 1 1/3' + 1', na každém c pak nastupuje další řada. Jazykový rejstřík Pozaune 16' v pedálu je průrazný. Varhany jsou opatřeny ventilátorem Ventus od firmy Laukhuff. Měch se nachází v postamentu varhan a na boku varhanní skříně je vyvedeno mechanické čerpání pomocí nožní páky. Ta ovšem při přestavbě na elektropneumatický systém ztrácí smysl. Technický stav nástroje není uspokojivý, a to hlavně proto, že vzdušnice pneumatické výpustkové konstrukce jsou na konci své životnosti. Nejspíš ani nemá cenu je opravovat. Toto řešení celopneumatické soustavy se historicky neosvědčilo. Ve své době bylo považováno za převratný vynález a varhanáři těmito technologiemi a továrními výrobky mnohdy chvatně nahrazovali doposud osvědčené a – jak se později ukázalo – spolehlivější mechanické nástroje barokních varhanářů. To je i případ Schiffnerovy přestavby Pantočkových svatojakubských varhan. Zvuk nástroje je poplatný době, ve které byl postaven. Nelze však říci, že zvuk píšťal není zdařilý. Varhany mají hezké smykavé rejstříky v pedále – za pozornost stojí například Violon 16'. Zvukově zajímavé jsou i dřevěné flétny, jako jsou Gedackt 8', Flote 4', Lieb. gedackt 8' a Taverso 4'. Celkový zvukový obraz současných varhan je přijatelný, k čemuž podstatně dopomáhá skvělá akustika prostoru kostela. Vzhledem k neutěšenému technickému stavu varhan se plánuje další přestavba nástroje. Nejméně nákladné, ale omezeně trvanlivé by bylo opravit stávající výpustkové vzdušnice, zejména vyměnit okožení míšků. V další etapě by bylo vhodné (když už je příprava na hracím stole hotová) dobudovat aditivní stroj. Další variantou je celková rekonstrukce na jiný systém ovládání, přičemž optimální by asi bylo vestavět do stávající varhanní skříně nový mechanický zásuvkový nástroj.

11

Varhany v kapli Panny Marie Bolestné

Jednomanuálové varhany byly na kůr kaple postaveny v roce 1727 varhanářem Václavem Pantočkem za 250 zlatých (SEHNAL 2004: 173). Varhanář si předem nechal vyplatit zálohu 50 zlatých, aby mohl obstarat stavební materiál. Smlouva je psaná česky, což bylo na Moravě spíše výjimkou (SEHNAL 2003: 12).

Tyto varhany se dodnes částečně zachovaly. Nástroj je umístěn v zábradlí kůru – tak jako dříve Pantočkovy varhany na hlavním kůru. Hrací stůl je vestavěn zezadu skříně, takže varhaník při hře hledí směrem k oltáři. Pedálový stroj je situován za zády varhaníka. Měch a ventilátor stojí u zdi po straně nevelikého kůru. V roce 1885 nástroj opravoval pravděpodobně Karel Schiffner spolu s velkými varhanami na hlavním kůru. Rozsah Schiffnerových prací není znám. Další změny na nástroji proběhly v roce 1913, kdy varhany opravovala firma Josef Ullmann a syn:

12

„V unoru stavitel varhan Josef Ulmann z Vidne opravil za 600K male varhany v kapli. Dřevene casti, rozezrane cervotocem, byly nahrazeny novymi, dva mechy a dva registry vymeneny. Penize sebrali dobrodinci“ (MED 1964: 79). Je možné, že oprava částí napadených červotočem souvisí s tím, že Pantoček použil dřevo, které podle názoru Bohumila Žloutka nejvíce napadá červotoč, tedy dřevo javorové a bukové. Použití tohoto dřeva je dokumentováno u Pantočkových varhan v kostele sv. Jakuba a sv. Matky Boží v Telči (SEHNAL 2004: 41, 28, 35). Varhanní skříň je zdobena podobně jako Pantočkova skříň na hlavním kůru. Zlacená rostlinná stylizace v píšťalovém poli byla blíže identifikována jako prořezávaná akantová křídla se stuhou (SAMEK 1999: 89).

Na skříni je umístěna socha anděla hrajícího na tympány.

V současné době má nástroj tuto dispozici: Manuál (C – c3, krátká oktáva, 45 tónů)

Pedál (C – h, 12 tónů, 24 kláves – od malého c tóny repetují)

Kryt

8´

Subbas

16´

Principal

4´

Cello

8´

Fléta

4´

Salicional

4´

Oktava

2´

Kvinta

1 1/3´

Mixtura 3x

1´

Výška komorního a je 448 Hz při 10°C (k listopadu 2012). Uvádíme i původní dispozici v originálním znění (SEHNAL 2004: 173): Manuál

Pedál

Copl Major 8' z dřeva

Subbas zavřený z dřeva 16'

Principál z dobrého cynu 4'

Octav Bass odevřený ze dřeva 8'

Copl Major ze dřeva 4' Octava cynová 2' Quinta cynová 1 ½' Super Octava 1' Mixtura 3 násobná ½' 13

Hrací stůl je vestavěn do varhanní skříně. Manuál si zachoval krátkou oktávu, i když v minulosti byla klaviatura vyměněna. Vyřezávané bočnice klaviatury však zůstaly staré. Celý pedálový stroj – tedy pedálnice, manubria, traktura, vzdušnice i píšťaly – je nepůvodní a pochází pravděpodobně od Josefa Ullmanna z roku 1913. Oproti původní krátké oktávě pedálnice používá chromatické řazení tónů. Dochovala se i původní, zajímavě tvarovaná manubria – tedy kromě pedálových, která jsou podstatně novějšího data. Nepůvodní jsou velmi nevkusné popisy rejstříků. Varhanní lavice je bohatě tvarovaná a lze usuzovat, že je původní. Traktura manuálu jehlové konstrukce je původní. Tento typ traktury nachází skvělé využití u menších nástrojů (dále také u truhlových pozitivů), jejichž píšťaly nejsou širší než tónová kancela. Klaviatura je tu umístěna přímo nad ventilovou komorou v přední části vzdušnice a od klávesy vede jehla, která přímo otevírá tónový ventil. Chod této traktury je tak velmi příjemný, lehký a přesný. Traktura pedálu je pneumatická a v současné době je již téměř nefunkční. Je pravděpodobné, že původní rejstříková traktura pedálu nebyla vyvedena až do hracího stolu, ale byla vyvedena přímo na boku vzdušnice bez dalších převodů. Nepůvodní pedálový stroj využívá pneumatickou kuželkovou vzdušnici, vzdušnice manuálu je zásuvková. Z píšťalového materiálu se dochovaly v manuálu oba dřevěné flétnové kryty (Kryt 8' a Fléta 4') a cínové píšťaly tvořící varhanní prospekt. Ostatní řady jsou již novějšího data. Podle Sehnala část píšťal vyměnil varhanář Ullmann, který Superoktávu 1' nahradil Salicionálem 4'. Jednostopá Mixtura 3x repetuje na d, a, g1, d2. Novodobou vzduchovou soustavu tvoří plovákový měch s čerpací pákou pro nohy a hlučný ventilátor (zřejmě tu dochází k přetlaku). Současný zvukový obraz je zajímavý především díky původním dřevěným krytům 8' a 4', které jsou zvukově pěkné. Krása zvuku původních varhan však utrpěla kvůli zvětšenému tlaku vzduchu ve varhanách a intonačním zásahům (vpichy na jádrech píšťal v prospektu). Mixtura ani Salicionál neznějí hezky. Jak jsme již výše uvedli, Superoctava 1' byla v minulosti nahrazena Salicionálem 4', čímž byl narušen charakteristický zvuk barokního nástroje. Pedál je v havarijním stavu, nebylo tedy dost dobře možné posoudit zvukový přínos jeho rejstříků. Na varhany se občas hraje, ale potřebovaly by opravit. Jsme toho názoru, že by bylo dobré nástroj zrestaurovat, a přiblížit ho tak jeho původnímu stavu, jak to například udělali Pavel a Dušan Doubkovi u Pantočkových varhan v kostele Matky Boží v Telči (SEHNAL 2004: 173).

14

Kostel sv. Ignáce Roku 1625 se jezuité usadili v severovýchodním nároží náměstí, kde ze získaných a konfiskovaných budov vytvořili řádový komplex. Původní kostel vznikl úpravou dvou domů. Šlo o provizorium a pomýšlelo se na výstavbu nového chrámu. Na návrhu novostavby se podílel delineátor Tobiáš Gebler, jihlavští řeholníci a zednický mistr Jacomo Brascha. Hrubá stavba nového kostela byla vyzdvižena do roku 1686 a první mše se zde konala roku 1689 (PISKOVÁ 2009: 380–385). Kostel sv. Ignáce byl vysvěcen až v roce 1740. Roku 1773 byl jezuitský řád zrušen a v roce 1781 byl kostel postoupen dominikánům, kteří sem přenesli část mobiliáře; od roku 1794 je kostel sv. Ignáce filiálním kostelem sv. Jakuba (SAMEK 1999: 96).

Velké varhany na kůru

15

Dvoumanuálové mechanické varhany na kůr kostela sv. Ignáce v Jihlavě postavil roku 1732 varhanář Tomáš Schwarz (SEHNAL 2004: 218). Nástroj dosud částečně existuje; do varhan bylo ale v minulosti několikrát zasáhnuto a původní charakter těchto varhan lze dnes již pouze odhadovat. Varhanář Tomáš Schwarz (1695 Heroltovice u Libavé – 1754 Tuchoměřice) roku 1721 působil podle doložených pramenů jako tovaryš u Antonína Richtera v Brixenu a od roku 1723 jako nástupce brněnského varhanáře Jana Davida Siebera (SEHNAL 2003: 110). Schwarz přišel v roce 1723 s Richterem do Brna, dle Fechtnerové ovšem nevstoupil k jezuitům v Brně, jak uvádí Sehnal, ale roku 1727 v Klatovech (FECHTNEROVÁ 2002: 308). Tomu odpovídá i zjištění organologa plzeňské diecéze Jiřího Reindla. Schwarz musel být v Klatovech už roku 1726, kdy postavil menší varhany do kaple v Sušici, které které se dochovaly dodnes. Poté v Brně absolvoval noviciát a následně se pohyboval vesměs v jezuitských kolejích u nás a Slezsku, jež tehdy ještě bylo součástí České koruny. Tomáš Schwarz v roce 1731 postavil jednomanuálové varhany s pedálem v pražském Klementinu. Ty jsou unikátní tím, že nemají skříň dřevěnou, ale z umělého mramoru. Roku 1734 postavil varhany II/25 v Hlohově (Głogów) u jezuitů, o jejichž osudu nám není nic známo. V letech 1734– 1735 v Bohosudově u jezuitů postavil dvoumanuálové varhany za 1 308 zlatých, ze kterých se však zachovala pouze skříň, do níž roku 1904 vestavěl svůj pneumatický nástroj varhanář Jindřich Schiffner. Zajímavé je srovnání dispozic bohosudovských a jihlavských varhan Tomáše Schwarze, jež naznačuje nápadnou podobnost obou nástrojů. Schwarz pak v roce 1736 postavil varhany II/24 v jezuitském kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích, které se však nedochovaly a jejich dispozice není známa. Roku 1737 Schwarz postavil varhany v jezuitském kostele sv. Ignáce v Chomutově. Varhanní skříň „našich“ jihlavských varhan je téměř stejná jako skřín těchto varhan. To je však jediné, co se z chomutovských varhan zachovalo, jelikož nástroj byl ve 2. polovině 19. století zásadně přestavěn a za socialismu devastován. Tomáš Schwarz pak v letech 1740–1743 působil jako varhanář a spižírník v jezuitských kolejích ve Wroclawi a Glogówě a v 1744 v Brně. V letech 1745–1748 postavil troje varhany v jezuitském kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Do dnešních dní se zachovaly dvoje. Menší varhany na bočním kůru byly nedávno restaurovány. Velké třímanuálové varhany jsou ale již značně nepůvodní po znehodnocení aplikací tzv. simplifikačního systému abbého Voglera kolem roku 1802; tyto varhany pak musel rekonstruovat roku 1835 Josef Gartner, od něhož pochází většina píšťalového fondu (výše uvedené informace poskytl Tomáš Horák). O nešťastném zásahu abbého Voglera do Schwarzových pražských varhan píše ve své diplomové práci Milota: 16

„Hudebni teoretik Georg Joseph Vogler přisel s ideou ,zjednodusenych‘ varhan a svymi zcestnymi pokusy znicil po Evrope řadu vzacnych nastroju. V Cechach je jeho jmeno spojeno předevsim s degradaci Schwarzovych varhan z r. 1746 u sv. Mikulase na Male strane. Musime znat mnoho o překotne dobe přelomu 18. a 19. stoleti, abychom pochopili, jak mohl byt jeden z nejvetsich a nejkrasnejsich nastroju v zemi vydan duveřivou obci v tento pochybny podnik“ (MILOTA 2012: 54). Ještě před Voglerovým zásahem varhany navštívil Charles Burney, který se o Schwarzových varhanách zmínil ve svém slavném hudebním cestopise: „Nikdy jsem jeste nevidel na varhanach bohatsi a vzacnejsi varhanni pruceli. Vystavel je jeden z jezuitu. Dobře zneji, ale klavesy jsou ztezka.“ (BURNEY 1966: 278) Poslední prací Tomáše Schwarze byly varhany kostela při jezuitské rezidenci v Tuchoměřicích, s jejichž stavbou Schwarz započal (skříně jsou jistě dle jeho koncepce, snad i dispozice), po jeho smrti je však roku 1755 dokončil pražský varhanář Jan Vojtěch Beer (informace od Tomáše Horáka). Schwarzův nástroj v Jihlavě stojí v původní varhanní skříni. Ta je rozdělena na dvě části, které stojí po stranách západního okna, s jehož osou jsou symetrické. Pozitiv s pedálem je umístěn v pravém křídle, hlavní stroj v křídle levém. Zajímavý profil píšťalové skříně zaujme zvláště při pohledu na prospektovou římsu výrazně vystupujícími zašpičatělými útvary, které jsou pro rukopis Tomáše Schwarze typické (viz přílohu č. 7). Horní okraje píšťalových polí jsou dekorovány zlaceným zdobením. Rozeznáváme tu prvky jako páska, mřížka, lastura a voluty. Tyto prvky nesou známky rokoka, a je tedy pravděpodobné, že výzdoba nebo její část vznikla dodatečně po postavení varhan. Na skříni jsou dále umístěny skulptury andělských hudebníků provedené v bílé barvě, andělé drží v ruce pozlacené hudební nástroje. Dále je možné tu vysledovat zpodobnění sv. Cecílie s portativem a Davida hrajícího na harfu. Pávová výzdobu varhanní skříně datuje do 1. poloviny 18. století. V rukou andělů pak shledává smyčkovité trompety, tympány, kontrabas, příčnou a zobcovou flétnu a loutnu; tympány a kontrabas považuje za autentické, kdysi hrající hudební nástroje, což je pozoruhodné (PÁVOVÁ 2003: 17–21). Výtvarné řešení prospektu varhan, jež počítá se světlem pronikajícím oknem mezi křídly varhanní skříně, zůstává dodnes esteticky působivé. Z okna umístěného mezi skříněmi a ústícího na balkon, jenž směřuje do prostoru náměstí, se pravděpodobně provozovala hudba při venkovních slavnostech a pobožnostech, které se odehrávaly u mariánského sloupu, který jezuité vztyčili nedaleko kostela. Jak uvádí Sehnal, Schwarzovy varhany v roce 1795 opravil neznámý varhanář za 160 zlatých a roku 1842 je za 108 zlatých opravil František Procházka. Další zásah do nástroje pak provedl František Svítil starší v roce 1859 za 440 zlatých rakouské měny; varhanář okožil měchy, vyměnil 17

pulpety a nahradil červotočivou hrací trakturu. V roce 1892 varhany opravoval vídeňský varhanář Franz Strommer a roku 1913 tu působil Josef Ullmann s Josefem a Karlem Šidlovými. Ti zasáhli do traktury a do intonace některých hlasů (SEHNAL 2004: 218). Zásah do zvukovosti ostatně téhož roku Ullmann provedl i u malých varhan u sv. Jakuba (viz kapitolu o svatojakubských varhanách). Asi největší zásah do nástroje provedla pražská varhanářská firma Igra. Ta nástroj opravovala v letech 1982–1989. Roku 1989 byly varhany uzpůsobeny ke koncertování při příležitosti 300. výročí od vysvěcení chrámu. Oprava varhan však nebyla dokončena dle zamýšleného plánu a dále se čekalo na prostředky k financování dalšího zásahu. Ve výběrovém řízení v roce 2001 byl za tímto účelem jmenován varhanář Vladimír Šlajch, který varhany téhož roku opravil. Toto je nejstarší nám známá dispozice vyčtená z popisů rejstříků na dnes již odstavených původních předních deskách hracího stolu (viz přílohu č. 9). Popisy nejspíše zhotovil František Svítil starší roku 1859: Hlavní stroj

Pozitiv

Pedál

PRINCIP MAJ. (8´)

COPUL MAJ (8´)

VIOLON BAS (16´)

BASSO (8´)

PRINCIPAL (4´)

SUB BAS (16´)

OCTAVA (4´)

COPUL MIN (4´)

PRINC BAS (8´)

FUGARA (4´)

OCTAVA (2´)

OCTAV BAS (8´)

SPITZ FLÖT (4´)

QUINTA (1 1/3´)

BAR (?) ON

QUINT (3´)

MIXTURA

SUPER OCT (2´) QUINTDEC (1 1/3´) MIXTURA (stopy v závorkách nejsou na popisech, ale jsou to pravděpodobné stopové délky jednotlivých rejstříkových řad. Na hlavním stroji jsou ještě 2 otvory po manubriích nepopsané, což odpovídá původnímu počtu rejstříků: 11)

18

Toto je dispozice, kterou Sehnal ve své publikaci uvádí jako současnou, ale jedná se spíše o dispozici před přestavbou firmou Igra v 80. letech (SEHNAL 2004: 218): Hlavní stroj

Pozitiv

Pedál

Principal

8´

Copula major

8´

Violonbas

16´

Salicional

8´

Principal

4´

Subbas

16´

Quintadena

8´

Copula minor

4´

Principalbas

8´

Oktáva

4´

Oktáva

2´

Oktávbas

4´

Fugara

4´

Quinta

1 1/3´

Superoctava

4´

Flétna

4´

Mixtura 3x

Quinta

2 2/3´

Superoctava

2´

Quintdecima

1 1/3´

Sedecima

1´

Mixtura 5x

1´

1´

přetahovací manuálová spojka Současná dispozice po opravě varhanářem Vladimírem Šlajchem (zapsáno 10. 11. 2012) je následující: Hlavní stroj

(C – g3, 56)

Pozitiv (C – g3, 56)

Pedál (C – f1, 30)

Principal

8´

Copula major

8´

Subbas offen

16´

Copula

8´

Principal

4´

Subbas ged.

16´

Quintatön

8´

Copula minor

4´

Principalbas

8´

Salicional

8´

Octava

2´

Octavbas

8´

Octava

4´

Quinta

1 1/3´

Superoctav

4´

Fugara

4´

Mixtura 3x

Quinta

3´

Superoctava

2´

Flauta

2´

Rauschquinta 2x Mixtura 5x spojky: I/II, I/P, II/P (nožní ovládání), Tremulant I, II Výška komorního a je 440 Hz při 10 °C (k listopadu 2012). 19

Hrací stůl varhan Tomáše Schwarze v Jihlavě je jedním z prvních volně stojících hracích stolů u nás. Stojí na původním místě před křídly varhanní skříně. Toto rozmístění varhan poskytuje na kůru dostatek místa k provozování figurální hudby. Umožňuje také, aby ze západních oken do prostoru kostela pronikalo co nejvíce světla. Varhaník zároveň může dobře sledovat dění v presbytáři i na kůru kolem sebe. Toto řešení se uplatňuje například i u varhan u Panny Marie Sněžné v Olomouci od Jana Bohumíra Halbicha mladšího z roku 1730 a jinde. Konstrukce volně stojícího hracího stolu však s sebou přináší jisté komplikace při vedení traktury, což se bohužel projevuje také u jihlavského nástroje. Hrací stůl naposledy opravovala firma Igra v 80. letech. Jedním z cílů této opravy byl uzpůsobit varhany ke „koncertnímu využití“. Torzo tří stěn původního hracího stolu bylo nastaveno, aby byla umožněna chromatizace krátkých oktáv. Manuálová spojka byla přestavěna na nožní ovládání a nově byla instalována pedálová spojka. Dále byla pořízena nová horní deska hracího stolu a římsová nástavba na této desce byla upravena tak, aby nesla notový pult. Je to kopie stejného tvarosloví velkých Schwarzových varhan u sv. Mikuláše v Praze. Protože původní přední desky, ve kterých byla umístěna rejstříková táhla s manubrii, byly natolik rozrušeny zavedením táhel historicky neodpovídajících konstrukcí, byly tyto desky sejmuty a depozitně uloženy v boční lodi kostela. Rejstříková manubria zůstala původní. Hrací mechanismus uvnitř stolu včetně kláves a klávesového uložení byl zcela nepůvodní a pocházel pravděpodobně od Ullmannovy úpravy traktury z roku 1913. Traktura zůstala mechanická, není však původní. Její chod je problematický; hra na klaviatuře a manipulace s rejstříkovou trakturou je fyzicky náročná. Některé tóny v horních polohách přeznívají, což hru na varhany dále komplikuje. Vady na traktuře lze částečně připisovat vzdálenosti, jakou musí traktura překonat (konstrukční nevýhoda volně stojícího hracího stolu), a zejména řemeslnému zpracování. Klaviatura je inverzní, dřevěná a je příjemná na dotek. Manuálové vzdušnice jsou údajně původní, zásuvkové, s přistavěnými dodatky pro chromatizaci a rozšíření diskantu, jež provedla firma Igra. Dodatky byly postaveny dle konstrukce původních zásuvkových vzdušnic hlavního stroje a pozitivu do prostoru, který se ve varhanách nabízel. Igra zhotovila novou pedálovou vzdušnici. Na ni se umístily všechny rejstříkové řady pedálu včetně obou 16´ hlasů do nově stanoveného rozsahu C – f1 a nově navržené dispozice. Co se týče otázky původnosti píšťalového fondu, prokazatelně původní jsou prospektové píšťaly Principál 8´ hlavního stroje, Principál 4´ pozitivu a Oktavbas 8´ pedálu. Dále uvádíme rejstříky v pořadí, v jakém se zvyšuje problematičnost jejich původnosti: 20

1) Copuly 8´ a 4´ v pozitivu, též Subbas 16´ v pedálu 2) Octava 2´ a Kvinta 1 1/3´ v pozitivu 3) 70 % píšťal Mixtury hlavního stroje 4) Fugara 4´ hlavního stroje 5) většina píšťal rejstříku Kvinta 2 2/3´ a Superoktáva 2´ Složení Rauschquinty 2x hlavního stroje je 1 1/3' + 1', repetuje na cis3. Mixtura 5x je jednostopá s tercií, repetuje na c, c1, c2 a cis3. Mixtura 3x pozitivu je jednostopá repetující na c1, c2, cis3. Po poslední opravě (Šlajch 2001) chybí v pedálu Cornetbas 2 2/3'. Navrhované obsazení jazykového hlasu nebylo realizováno. Ladění nástroje je netemperované, jedná se pravděpodobně o typ Kirnberger. Ventilátor firmy Rieger z roku 1943 je umístěn v uzavřeném výklenku za varhanami. Měchová soustava se pak nachází v postamentech varhanních věží. Původní soustava klínových měchů, které byly pravděpodobně umístěny při stěnách za křídly obou skříní, se nezachovala. Současný zvukový obraz varhan lze charakterizovat následovně: Principal 8' hlavního stroje je zvukově sytý, plný, v diskantu leský, avšak s intonačními nedostatky v basové poloze. Octava 4' je zvukově nevýrazná, slabá. Quinta 3' je dobrá, Quintaton 8' nepoužitelný, Superoctava 2' nevýrazná, spíše flétnového charakteru, principálový sbor je slabý a pléno není nosné. Užití manuálové spojky zvuku varhanního pléna moc nepřidá. Copula 8' je zvukově chabá, zvláště v basové poloze postrádá základní tón. Zvukově vyhovující je Salicional 8'. Barva zvuku Fugary 4' neodpovídá názvu rejstříku – píšťala vydává spíše flétnový zvuk. Zvukově zajímavější, kompaktnější a výraznější než hlavní stroj je pozitiv. Je zde patrné, že kovové píšťaly v pozitivu nebyly v minulosti tolik přeintonovány jako v hlavním stroji. Copuly major a minor jsou zvukově velmi pěkné, prospektový Principal 4' je zpěvný a Octava 2' lesklá – zvukově dokonce předčí dvoustopý Principál na hlavním stroji. Tremulant poskytuje příjemné tremolo.

Pedál je zvukově chabý,

neuspokojivý a od malého c k diskantu navíc ještě zeslábne. Akustika kostela zvuku současných varhan bohužel příliš nepřeje. Zlepšovací úpravy na nástroji, pokus o restaurování původního nástroje či jiné projekty se vzhledem k výši nákladů za poslední opravu varhan zatím neplánují.

21

Pozitiv v presbytáři

Mechanický varhanní pozitiv nyní stojící v presbytáři kostela sv. Ignáce v Jihlavě byl několikrát přestěhován, než se dostal na své nynější místo. Stavitel pozitivu není znám, neznáme ani místo, kde původně stál. Nástroj byl postaven pravděpodobně na začátku 19. století – s přihlédnutím k výtvarnému řešení varhanní skříně, jež je nejspíše původní, a k rejstříku Flöte 4', který se zdá být také původní. Počátku 19. století odpovídá i krátká oktáva. Pozitiv stával v nehratelném stavu na kůru kostela Božského srdce Páně v Malém Beranově, kam byl však také importován z jiného objektu. Duchovní správce od sv. Jakuba v Jihlavě Metoděj Kozubík nástroj nechal opravit kolem roku 2005. Opravený pozitiv byl z Malého Beranova přemístěn do kaple psychiatrické léčebny v Jihlavě, odkud však musel být po půl roce přesunut do kostela sv. Ignáce, jelikož v přetopené místnosti léčebny rozeschnul. Opravu nástroje provedl varhanář Richard Stehlík z Rohatce. Ten dodal píšťaly (kromě původního rejstříku Flöte 4') a vzduchovou soustavu doplnil elektromotorem (informace poskytl varhaník Petr Sobotka). Nástroj stojí v prosté varhanní skříni zdobené zlacenou rostlinnou stylizací v píšťalovém poli. 22

Dispozice pozitivu je následující: Manuál (C – c3, krátká oktáva, 45 tónů) Gedeckt

8'

Flöte

4'

Prinzipal

2'

Mixtur

2'

Mixtura je dvouřadá. Traktura nástroje je mechanická, jehlová. V původním stavu je zjevně inverzní klaviatura, která má celé tóny potaženy pravděpodobně švestkovým dřevem a půltóny ebenovým dřevem. Původní je rovněž rejstříková traktura včetně kovových páček. Popisy rejstříků jsou z pozdější doby. Z píšťalového materiálu je pravděpodobně původní rejstřík Flöte 4', jehož přední stěny jsou zhotoveny z dubu a rukojeti zátek jsou ručně vyřezávané. Kovové píšťaly Mixtury jsou soudě podle stylu letování staršího data, ale o jejich původnosti lze pochybovat. Zdá se, že byly použity z jiného staršího nástroje. Menzuračně jsou kovové řady nesourodé a neodborně přelaďované pomocí ladících štůčků. Deklarovaná stopáž neodpovídá realitě - název rejstříku by měl znít Mixtur 2x, ne Mixtur 2'. Novodobé jsou prospektové píšťaly Principálu 2' a Gedeckt 8´, jenž je novodobou kopií 4´ krytu. V současné době (březen 2013) je pozitiv nehrající, takže nebylo možné zhodnotit jeho zvukový obraz ani chod traktury. Je možné, že závada tkví pouze v zaneseném ventilátoru, není však vůle nástroj opravit.

Kostel sv. Jana Křtitele Jednolodní kostel vznikl v závěru první třetiny 13. století (PISKOVÁ 2009: 38) na levém břehu řeky Jihlavy v osadě zvané Stará Jihlava. Pozdně románskou stavbu postavil a vlastnil řád německých rytířů, roku 1233 byl kostel a duchovní správa v oblasti podstoupena želivským premonstrátům. Byl to první jihlavský farní kostel. V roce 1257 byla farnost přenesena do kostela sv. Jakuba v právě vznikajícím novém městě. Před rokem 1270 došlo ke gotické přestavbě objektu (PISKOVÁ 2009: 44-45).

23

Varhany

Varhany na kůru kostelíka na Jánském kopečku pocházejí pravděpodobně z dílny Františka Pavla Horáka a byly postaveny kolem roku 1800. Lze to usuzovat podle tvarosloví prospektové části a konstrukčního řešení zejména rejstříkové traktury (odhad organologa Václava Uhlíře). Je pravděpodobné, že nástroj byl na kůr přesunut z jiné lokality, jelikož varhanní skříň je u stropu seříznuta, aby se do prostoru kůru mohla vejít. Nástroj je postaven u zábradlí kůru na západní straně kostela. Hrací stůl se nachází zezadu postamentu, pedálový stroj stojí volně za zády varhaníka a vedle pedálu je položen novější plovákový měch. Kutnohorský František Pavel Horák (1727 Hoříněves – 1822 Kutná Hora) byl jedním z nejznámějších varhanářů českého barokního varhanářství. Patřil do několikagenerační varhanářské dynastie. Vyučil se ve varhanářské dílně svého otce Jana Horáka, kantora, varhaníka a varhanáře v Hoříněvsi, jenž se později s rodinou přestěhoval do Kutné hory, kde získal měšťanství. 24

Synové Františka Pavla Horáka byli Matěj Karel Horák (1758 – 1811) a Ignác Horák (1764–1817/1818?), taktéž varhanáři. Jejich otec je ale přežil a kutnohorskou dílnu po jeho smrti převzal Jan Václav Jozefy. Ten ji pak vedl ještě více než dvě desetiletí. Kutnohorská dílna Františka Pavla Horáka patřila k nejvýznamnějším domácím centrům varhanářství období pozdního baroka a klasicismu. K roku 1809 je uváděn úctyhodný počet varhan této dílny: 331; ročně bylo vyrobeno 5–6 varhan. Kvantitou produkce však poněkud utrpěla kvalita nástrojů, zvláště pak u těch méně reprezentativních (HORÁK 2008: 114–115). Nástroje Františka Pavla Horáka jsou k nalezení převážně v oblasti královehradecké diecéze. Nás zajímají především varhany podobné jihlavskému nástroji. Jsou to jednomanuálové varhany ve filiálním kostele sv. Michaela v Poličce postavené roku 1800 (UHLÍŘ 2007: 290). Lze si povšimnout, že varhanní skříň tohoto nástroje vykazuje nápadnou podobnost se skříní jihlavských varhan. Podobnost s jihlavským nástrojem vykazují i jednomanuálové varhany ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vojslavicích připisované Horákovi (UHLÍŘ 2007: 406) či varhany ve filiálním kostele Všech Svatých v Kutné Hoře (UHLÍŘ 2007: 202). Varhany v Jihlavě stojí v jednoduché varhanní skříni. Píšťalová skříň je rozdělena do tří věží. Ta prostřední obě krajní věže převyšuje a je od nich oddělena nevelkými píšťalovými travé. Krajní věže se vyznačují lomenou prospektovou a korunní římsou, což je charakteristický znak Horákových pozdějších varhanních skříní. Korunní římsa prostřední věže je z prostorových důvodů u stropu seříznuta. Skříň je prosta bohatého zdobení typického pro varhanní skříně vrcholného baroka. Jako dekorace tu slouží plechová mřížka či palmová ratolest svrchu lemující píšťalová pole. Povrchová úprava skříně imituje mramor. Podle celkového vzhledu lze skříň datovat do začátku 19. století. Varhany byly v minulosti několikrát opravovány. V roce 1878 zde pracoval Karel Matula, jehož podpis s datací nacházíme uvnitř píšťalové skříně. Roku 1888 nástroj opravil Karel Schiffner (MED 1964: 68)

a v roce 1898 ho za 87 zlatých opravil Jindřich Schiffner v rámci renovace interiéru kostela

(MED 1964: 72).

Karel Bříza v roce 1966 zasáhl do dispozice a do intonace některých hlasů.

Generální opravu nástroje provedli v souvislosti s renovací kostela jihlavští farníci roku 1976. Po ní následovaly další menší opravy. Naposledy zde pracovala firma Poukar – Eliáš z České Třebové v letech 2006-2007. Při pohledu do vnitřku varhan je však patrné, že se firma zabývala převážně zvukovou stránkou. Jinak je těžko vysvětlitelné, že ponechala na tónové traktuře různé amatérské úpravy a že celkový chod traktury je zbytečně hlučný.

25

V současné době má nástroj tuto dispozici: Manuál (C – c3, krátká oktáva, 45 tónů)

Pedál (C – a, krátká oktáva, repetujících 12 tónů)

Copula majora

8´

Subbas

16´

Prinzipal

4´

Octavbas

8´

Copula minora

4´

Superoctavbas

4´

Quinta

3´

Octava

2 2/3´

Rauschquinta 2x Mixtura 3x Hrací stůl je vestavěn do zadní části postamentu varhan. Pravděpodobně nepůvodní klaviatura je potažena volskou rohovinou, půltonové klávesy jsou z ebenového dřeva. Nepůvodní jsou perleťové knoflíky v čelech manubrií, bočnice klaviatur i novodobé popisy rejstříků. Původní by mohla být varhanní lavice a snad i pedálová klaviatura. Nástroj je vybaven mechanickou trakturou. Její chod je bezproblémový a příjemný, avšak poměrně hlučný. Vzdušnice varhan jsou zásuvkové. Z původního píšťalového fondu se dochovaly pouze dřevěné Copuly majora 8' a minora 4' a pedálové píšťaly. Z kovových řad by mohl být původní snad jenom cínový Principál 4' v prospektu. Ostatní řady jsou poskládány z nesourodého materiálu. Podle sdělení varhaníka Jana Zacha sem varhanář Schiffner z Pantočkova nástroje v kostele sv. Jakuba přenesl rejstřík Dolce (nyní Quinta 2 2/3'), u Principálu 4' zvýšil výřezy a zesílil tlak vzduchu. Karel Bříza prý v roce 1966 výřez píšťal Principálu 4' zase snížil, rejstřík Dolce předělal na Quintu 2 2/3' a vytvořil Mixturu 3x. Varhanář Pavel Doubek, který nástroj opravoval v roce 1978, doplnil rejstřík Rauschquinta 2x. Quinta 2 2/3' je konická píšťala zvukového typu Gemshorn, či spíše Nasard. Složení Rauschquinty 2x je 1 1/3' + 1', rejstřík je průběžný. Mixtura 3x repetuje na malém c, c1 a c2. V roce 1995 byl k varhanám zaveden bezhlučný ventilátor od firmy Laukhuff. Předešlý ventilátor byl kvůli své hlučnosti chytře umístěn na půdě kostela. Současný zvukový stav varhan je následující: Copula majora 8' v manuálu má lahodný zvuk s jemným „napliváváním“ typickým pro barokní píšťaly. Copula minora 4' je lehce rozladěná a v diskantu nevyrovnaná, Prinzipal 4' je přiměřený, lesklý a zpěvný. Také zvuk Octavy 2' je 26

odpovídající, velmi pěkný a lesklý. Rauschquinta 2x je zvukově zdařilá, vhodná ke hře malého pléna (dá se hrát společně s Copulami místo Mixtury), Mixtura 3x je komornější, ale v daném prostoru vyhovující, dobře se doplňuje s Rauschquintou. Zvuk pedálových rejstříků je hutný, možná až příliš.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostel trojlodní bazilikální dispozice vznikl před polovinou nebo v polovině 13. století a řadí se k nejstarším stavbám mendikantských řádů ve střední Evropě (PISKOVÁ 2009: 224). Jako jedna z prvních jihlavských kamenných staveb byl situován do západní části města k hradbám a bráně. Ve své robustnosti projevuje vliv středoevropské románské architektury (PISKOVÁ 2009: 67), lze vystopovat gotické a barokní prvky. V blízkosti kostela byl vybudován konvent. Objekt vlastnil a dosud vlastní řád minoritů.

Varhany

27

Není jisté, kdo zde původní varhany, z nichž se do dnešní doby zachovala pouze varhanní skříň, postavil. Seznam varhan navržených k ochraně před válečnou konfiskací z 20. 10. 1917 tyto varhany eviduje, ale nepodává o nich bližší informace. Sehnal upřesňuje, že se jednalo o dvoumanuálové varhany se 14 rejstříky od neznámého, snad brněnského varhanáře z poloviny 18. století (SEHNAL 2004: 135–136). Podle výtvarných znaků na dochované varhanní skříni lze usuzovat, že stavitelem varhan byl varhanář Jan Výmola (odhad organologa Václava Uhlíře).

Lze

předpokládat, že varhany vznikly po roce 1756, jelikož v tom roce byl v kostele zbudován varhanní kůr (PISKOVÁ 2009: 391). Varhanář Jan Výmola starší (1722–1805) byl nejvyhledávanějším moravským varhanářem v období 1760–1780 a jeho varhany patří k nejlepším varhanám 18. století na Moravě jak po stránce technické, tak zvukové a výtvarné. Výmola se vyučil pravděpodobně v Brně u Antonína Richtera, jenž byl pokračovatelem dílny Jana Davida Siebra. Roku 1750 se stal brněnským měšťanem. Výmolovi synové Jan František Xaver Vincenc Výmola (1764–1798) a David Josef Výmola (1754–1800) se vyučili v jeho dílně a také se věnovali varhanářské profesi. Dosud existují například Výmolovy varhany v kostele Povýšení sv. Kříže v Doubravníku z roku 1760, v kostele Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou, postavené v roce 1768, nebo varhany v kolegiátním kostele sv. Václava v Mikulově z roku 1771 (SEHNAL 2003: 130–135). V roce 1974 Výmolův nástroj v Jihlavě zrušila varhanářská firma Františka Holčapka (tehdy spadající pod Dřevopodnik města Brna) a do původní varhanní skříně vestavěla své varhany op. 48 (viz štítek na hracím stole). Byl to dvoumanuálový pneumatický nástroj s kuželkovými vzdušnicemi. O nevalné kvalitě tohoto nástroje svědčí mimo jiné i skutečnost, že již řadu let je nástroj mimo provoz; pneumatická traktura je odpojena – doslova přestříhaná kleštěmi na plech. Doprovod liturgie nyní supluje digitální nástroj. Varhanář František Holčapek, rodák z Matínkova u Moravských Budějovic, se od roku 1935 věnoval výrobě varhan. Pracoval nejdříve v Kutné Hoře, vlastní varhanářskou živnost pak provozoval od roku 1945 v dílně v Brně-Bohunicích, kterou převzal od tišnovského varhanáře Jana Mudrocha. Dílna Františka Holčapka byla roku 1952 zestátněna a zařazena pod Dřevopodnik města Brna. V roce 1987 měla firma 13 pracovníků. Provozovna fungovala až do roku 1989, kdy vedoucí František Holčapek odešel do důchodu. Za tu dobu firma postavila či rekonstruovala 89 nástrojů v Česku i na Slovensku (výše uvedené informace jsou čerpány z archivu varhanáře Františka Holčapka). Na dílnu Františka Holčapka po roce 1991 navázala firma s. r. o. Varhany, která se z Brna přestěhovala do Ostopovic a nyní sídlí v Troubsku u Brna (UHLÍŘ 2007: 27). 28

Rokoková varhanní skříň zaniklých Výmolových varhan sestává z tří hlavních věží, z nichž prostřední věž obě krajní věže převyšuje a je od nich oddělena menšími travé. Píšťalová pole jsou ohraničená bohatými zlacenými rostlinnými stylizacemi typu prořezávaného rokaje. Zlacené jsou i boční konzoly. Na varhanní skříni jsou umístěny bílé sochy andělů s pozlacenými prvky, z nichž někteří andělé jsou zpodobněni, jak hrají na hudební nástroje. Prospektové píšťaly jsou na svém místě a jsou pravděpodobně původní. Zaznamenáváme nápadnou podobnost této skříně se skříní Výmolových varhan v kostele Povýšení svatého Kříže v Doubravníku z roku 1760 (SEHNAL 2004: 229).

Výtvarné řešení obou skříní je velice podobné a pravděpodobně i umístění jednotlivých strojů

v patrové skříni – pozitiv dole, hlavní stroj nad ním. Jistou podobnost se skříní jihlavských varhan má i skříň nástroje Františka Ignáce Siebra v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jevíčku z roku 1766 (SEHNAL 2004: 235). Původní dispozice pravděpodobně Výmolova nástroje dle Sehnala zahrnovala 14 rejstříků rozdělených do dvou strojů a pedálu (SEHNAL 2004: 136). Nástroj firmy Dřevopodnik Brno měl pak podle popisů na hracím stole tuto dispozici: I. manuál (C – g3, 56)

II. manuál (C – g3, 56)

Pedál (C – f1, 30)

Bordon

16´

Kryt

8´

Principálbas

16´

Principál

8´

Kvintadena

8´

Subbas

16´

Flétna dutá

8´

Vox coelestis

8´

Bordonbas

16´

Viola di Gamba

8´

Principál

4´

Oktávbas

8´

Salicionál

8´

Roh noční

4´

Flétnabas

8´

Oktáva

4´

Nasard

2 2/3´

Chorálbas

4´

Flétna trubicová

4´

Flétna lesní

Kornet septimový

4´

Tercie

Roh kamzičí

2´

Akuta 4x

1´

Mixtura 4-5x

2´

Šalmaj trubicový

8´

2´ 1 3/5´

Mixtura 4x Pozoun

5 1/3´ 16´

spojky: II/I 16´, 8´, 4´, I/I 4´, II/II 4´, I/P, II/P volné kombinace: A, B, pevné kombinace: MZ-FF-PL-TT tremolo I, II, crescendový válec, žaluzie II Hrací stůl Výmolových varhan byl pravděpodobně vestavěn do postamentu nástroje. Hrací stůl varhan Dřevopodniku Brno je volně stojící. Nevíme s jistotou, zda prospektové píšťaly patří do původního píšťalového fondu. Pokud ano, je možné prozkoumat jejich povrchovou úpravu, která by mohla pomoci určit autorství nástroje. 29

Jan Výmola totiž své píšťaly zdobil výstupky ve tvaru polokřížku (taktéž Antonín Richter a František Ignác Sieber) (SEHNAL 2004: 90). Jsme toho názoru, že oprava nynějšího pneumatického nástroje by byla finančně nevýhodná. Ukazuje se, že pneumatický systém ovládání je dnes již překonán. Jediné rozumné řešení by snad bylo vestavět do nádherné varhanní skříně mechanický zásuvkový nástroj, buď jako repliku některé Výmolovy dispozice, nebo univerzální nástroj vhodný pro současnou liturgii.

Kostel Povýšení sv. Kříže Trojlodní kostel gotického slohu byl budován v severovýchodním okraji města při hradbách od 2. poloviny 13. století (PISKOVÁ 2009: 224). Byl stavěn dominikánským řádem souběžně s klášterem. Roku 1513 vyhořel klášter a přilehlé ulice (PISKOVÁ 2009: 202); nevíme, do jaké míry byl zasažen interiér kostela. Je pravděpodobné, že požár objekt zasáhl v průběhu staletí vícekrát. Působení dominikánů v tomto kostele ukončily josefinské reformy; roku 1781 dominikáni přesídlili do jezuitské koleje a objekt přenechali vojenské správě (SAMEK 1999: 99). Nyní kostel slouží Církvi československé husitské.

Varhany

30

V kostele Povýšení sv. Kříže v Jihlavě předpokládáme bohatou varhanní historii, zatím však o ní nemáme bližších zpráv. V roce 1509 zde byly varhany opravovány, 18 kop ze svých pozemků v Bítovčicích na jejich opravu věnoval Gregor Langkragen (KOUKAL 1988: 57). Dvoumanuálové elektropneumatické varhany (spíše jejich torzo), které dnes stojí na kůru kostela Povýšení sv. Kříže v Jihlavě, postavil varhanář Josef Ticháček z Prahy v roce 1953 (pokud není uvedeno jinak, jsou uvedené informace čerpány z archivu Náboženské obce Církve československé husitské v Jihlavě). Celkové náklady na varhany činily 139 520 Kčs. Varhany jsou umístěny mezi sloupy pod centrální okno, hrací stůl stojí volně před varhanní skříní. Kovářský ventilátor je umístěn vedle varhanní skříně. S jistotou víme, že Josef Ticháček (1898–1965), varhanář v Praze 8 na Bulovce, provozoval varhanářské řemeslo po 2. světové válce, od nástupu komunismu pak pracoval jako soukromník v nelehké atmosféře, která soukromým firmám příliš nepřála. Z jeho propagačního letáku se dovídáme, že měl za sebou dlouholetou praxi v cizině, než si otevřel svůj vlastní podnik. Dále se zde uvádí, že prováděl stavby varhan podle svých vlastních systémů, elektrických, pneumatických i mechanických, „jakoz i přestavby starych nastroju mechanickych se zasuvkovymi vzdusnicemi na moderni stroje elektricke i pneumaticke“. Své varhany postavil například na pražské a brněnské konzervatoři či v Praze u kapucínů. V prosinci roku 1948 byla v souvislosti s generální opravou kostela Povýšení sv. Kříže v Jihlavě varhanáři Ticháčkovi zadána zakázka na postavení varhan do tohoto objektu. Stalo se tak na doporučení Aloise Treglera, který dal přednost Ticháčkovi před varhanářskými firmami Rieger a Tuček, o jejichž řemeslné úrovni nebyl přesvědčen. Tregler navrhl dvoumanuálové elektropneumatické varhany s využitím systému Unit a jejich dispozici (viz níže). Stavba varhan se táhla řadu let za nervozity zadavatele i varhanáře. Varhanní díly byly do Jihlavy převezeny až v prosinci roku 1953. První koncert na varhanách provedl varhaník Josef Tomaštík v červu roku 1955. Ten pak v dopise varhanáři chválí dobrou intonaci hlasů a zvuk jednotlivých rejstříků i pléna. Výčet technických nedokonalostí nástroje však v dopise převládá. Další koncert provedl na podzim toho roku varhaník Josef Kuhn a ani tento koncert se neobešel bez komplikací s varhanami spojených. Nevíme, zda vůbec někdy byl nástroj schopen bezchybného provozu. Například v dopise z 6. dubna 1961 jihlavský farář prosí varhanáře Ticháčka, aby přijel do Jihlavy varhany opravit. Píše: „Při plenu neustale vzduch vynechava, coz by k doprovodu tolik nevadilo, ale sedm rejstřiku nehraje přes cely manual, violina a excelestis vubec nereaguji při normalnim zapojeni. Velka oktava F hraje neustale při pouhem zapojeni motoru“. Podobná korespondence utichla až po Ticháčkově smrti v roce 1965. Toho roku utichly i jeho varhany. 31

Věc se poté řešila s Marií Ticháčkovou, vdovou po varhanáři, která měla sjednat opravu varhan s bývalým Ticháčkovým zaměstnancem Miroslavem Hegerem, varhanářem v Hořovicích. Jihlavský sbor o opravě dále jednal s firmou Rieger–Kloss. Jejich služeb však z finančních důvodů nevyužil. Konstrukčně komplikovaný nástroj chátral a farní rada uvažovala o jeho zbourání. Opravy se ale v 60. letech 20. století ujal varhanář Pavel Doubek. Po náročné opravě trvající více než rok byl na varhanách uspořádán koncert. V roce 1970 měly varhany hrát dobře a následujícího roku se o nich farář vyjadřuje jako o nejlepším nástroji svého druhu na Vysočině. V současné době na nástroj již nelze hrát a je nejspíš nenávratně zničený. Varhany jsou vestavěny v novogotické varhanní skříni bez ohraničení prospektových píšťal. Skříň navrhl architekt Vilém Zavřel z Brna a práci provedl komunální podnik Výzdoba. Skříň je zhotovena z modřínového dřeva nalakovaného bezbarvým lakem. Varhanní stroje jsou umístěny vedle sebe, druhý manuál se nachází v žaluziové skříni. Zde je původní, nerealizovaná dispozice navržená Aloisem Treglerem roku 1948: I. manuál

II. manuál

Pedál

Kvintadéna

16'

Kvintadéna

16'

Kvintadéna

16'

Principál

8'

Flauta

8'

Subbas

16'

Gamba

8'

Viola

8'

Octavbas

8'

Kryt

8'

Vox coelestis

8'

Basflauta

8'

Salicionál

8'

Prestant

4'

Flauta trubicová

4'

Roh kamzičí

4'

Octava

4'

Kvinta

Mixtura 4x

2'

Octavina

2'

Vox humana

8'

Vox humana

8'

Hoboj

8'

Hoboj

8'

2 2/3'

spojky: I/I 4', II/II 16' 4', II/I 16' 8' 4', I/P, II/P žaluzie a tremolo na II. manuálu, 2x crescendový válec (na pravé a levé straně pedálnice), vypínač válce volné kombinace: 2x, spojka ručních rejstříků, automatický pedál s vypínačem.

32

Takováto je dispozice nástroje odečtená z popisů na hracím stole v listopadu 2012: I. manuál (C – c4, 61)

II. manuál (C – c4, 61)

Pedál (C – f1, 30)

Bourdon

16´

Principál housl.

8´

Principálbas

16´

Principál

8´

Flétna

8´

Subbas

16´

Flétna dutá

8´

Gamba

8´

Oktávbas

8´

Salicionál

8´

Aeolina

8´

Chorálbas

4´

Kryt

8´

Oktáva špičatá

4´

Posoun

16´

Oktáva

4´

Flétna trubicová

4´

Kvinta

2 2/3´

Vox angelika

4´

Oktáva

2´

Kvinta

Mixtura

2´

Oktavina

Trompeta

8´

Sesquialtera Cymbal

2 2/3´ 2´ 1 1/3´ 1/2´

Roh angl.

8´

spojky: II/I 16´, 8´, 4´, I/I 16´, 4´, II/II 4´, I/P, II/P, P 4´ 4 pevné kombinace, Tutti, automatický pedál, crescendový válec, žaluzie II Hrací stůl je elektrický. Nástroj užívá elektropneumatickou trakturu a částečně zásuvkové a částečně kuželkové vzdušnice. Píšťalový fond varhan byl zřejmě pozměněn. Několik rejstříkových sklopek je přelepeno novějšími popisy. Jedná se o Kvintu 2 2/3´ v hlavním stroji (zde mohla být pravděpodobně nějaká Flétna 4´) a Oktávu 2´ (původně snad Flétna 2´). Na II. manuálu je změna u rejstříku Flétny 8´ (jelikož se jedná o pozici před Principálem 8´, mohl tam být nějaký 16´ hlas), nepůvodní je Sesquialtera (mezi Principálem a Gambou, což by svědčilo, že tam byl rozhodně 8´ hlas), dále Vox angelika (původně snad Vox celestis 8´) a Oktáva špičatá (předtím také nějaký 4´ hlas). V době opravy varhanářem Doubkem měl nástroj 27 rejstříků, což se shoduje s dispozicí; jazykové rejstříky Trompeta 8´ a Posoun 16´ nebyly osazeny. Při pohledu do píšťaliště je v současné době (listopad 2012) zjevné, že asi třetina píšťalového materiálu chybí nebo je neodborně uložena v postamentu varhan. Rejstřík Bourdon 16' hlavního stroje byl kolem roku 2007 darován za dozoru Miroslava Hegera do Havlíčkova Brodu do kostela Husova sboru. Podle sdělení pana faráře Františka Tichého je nástroj, jenž nikdy nehrál dobře, minimálně 10 let mimo provoz, takže nebylo možné si udělat představu o jeho současném zvukovém obrazu. 33

Osud varhan je smutný, protože akustika kostela je výjimečná, často se zde pořádají koncerty a pozoruhodný prostor kostela by si varhany zasloužil. Nepočetný sbor věřících k liturgickým účelům v současné době používá elektronické klávesy umístěné v presbytáři a stavba nových varhan není v plánu.

Kostel Českobratrské církve evangelické Jednolodní kostel projektovaný v duchu romantického historismu vznikal v letech 1875–1878. Byl navržen německým architektem Aloisem Netschem z popudu luteránské obce, která v novodobé historii Jihlavy ve městě fungovala od roku 1861. Nová věž v puristických formách byla přistavena v roce 1928 Eduardem Neubauerem (PISKOVÁ 2009: 602).

Varhany

34

Jednomanuálové mechanické varhany postavila firma Rieger z Krnova v roce 1894 jako svůj op. 443 (Gebrüder Rieger, Jägerndorf – Vollständiges Verzeichnis). Je zajímavé, že v katalogu firmy Rieger se nachází nástroj pod opusovým číslem 452. Lze to vysvětlit tím, že v roce 1894 stavěla firma současně téměř 50 nástrojů a v dodatečném sestavování katalogu mohlo dojít k drobným pochybením. Varhanářská firma Rieger na našem území působí od roku 1844, kdy ji v Krnově založil varhanář Franz Rieger; ten postavil 32 varhan převážně se zásuvkovou vzdušnicí. Na něho navázali jeho synové Otto a Gustav Riegerové, kteří roku 1873 založili firmu Gebrüder Rieger a své nástroje začali od tohoto roku označovat opusovými čísly (UHLÍŘ 2007: 31). Poslední nástroj postavený u nás (Sukova síň Domu hudby v Pardubicích) nese opusové číslo 3 723. V počáteční fázi fungování firmy do roku 1903 (rok úmrtí Otto Riegera a odchodu bratra Gustava do ústraní) bylo postaveno 1 073 opusů (CULEK 1973: 37). Do tohoto prvního období spadá i postavení varhan v evangelickém kostele v Jihlavě, kterým je věnována tato kapitola. V této fázi se stavěly varhany, jejichž společným jmenovatelem byla kuželková vzdušnice a převážně mechanická traktura. Roku 1880 byl zaveden systém kombinovaných rejstříků (CULEK 1973: 63), v němž jsou 2 rejstříky rozvedeny z jedné píšťalové řady. Šlo o úsporu píšťal, trpěla tím však zvuková svébytnost takto vzniklých rejstříků a jejich ladění se znesnadnilo. Koncem století se začíná prosazovat pneumatický systém v rejstříkové traktuře, čímž se usnadnila manipulace s rejstříky, byly zaváděny pevné, u větších nástrojů i volné kombinace. Od roku 1897 se vedle dosud běžné mechanické traktury zavádí také tónová pneumatická traktura. V letech 1904–1920 firmu vedl Otto Rieger mladší, který se závodu ujal po otcově smrti (CULEK 1973: 39). V

této době se staví nástroje s pneumatickou a nově také s elektropneumatickou trakturou.

Otto Rieger mladší byl ovlivněn reformními snahami ve varhanářství, jejichž představitelem byl Albert Schweitzer (viz odstavec věnovaný Jindřichu Schiffnerovi v kapitole o velkých svatojakubských varhanách). Po smrti Otto Riegera mladšího až do roku 1945 firmu vedl Josef Glatter-Götz, který pokračoval s produkcí pneumatických a elektropneumatických varhan romantické dispozice. 2. světová válka závod zanechala v troskách a roku 1948 proběhlo jeho zestátnění; firma od té doby vystupovala pod názvem Továrna na varhany, národní podnik. Po sloučení s firmou Josef Kloss v roce 1950 začala používat jméno Rieger–Kloss, pod nímž funguje dodnes. Od 60. let 20. století se začíná prosazovat také konstrukční řešení zásuvkové vzdušnice a mechanické traktury.

35

Od počátku své existence byla firma charakteristická svou orientací na zahraniční odběratele. Největším odbytištěm bylo v první fázi fungování firmy Rakousko-Uhersko, nástroje však byly dodávány do dalších zemí (Anglie, Norsko, Rusko, Španělsko, Turecko). Později se import rozšířil i do vzdálenějších zemí Asie (Japonsko, Korea) či do USA (UHLÍŘ 2007: 31). Riegerův nástroj na kůru evangelického kostela v Jihlavě je vestavěn do výtvarně zajímavé pseudorománské varhanní skříně zdobené polychromií a zlacenými řezbami. Hrací stůl stojí volně uprostřed kůru, vzduchové hospodářství je umístěno za varhanami. Nástroj má dochovanou tuto původní dispozici: Manuál (C – f3, 54)

Pedál (C – d1, 27)

Principal

8´

Subbas

16´

Gedeckt

8´

Violoncello

8´

Salicional

8´

Dolce

4´

Octave

4´

Rauschquinte 2x pedálová spojka, MF, Pleno Výška ladění komorního a je 427 Hz při 10 °C (údaj z listopadu 2012). Vkusně dekorovaný volně stojící hrací stůl se příjemně ovládá. Chod tónové traktury je velmi příjemný a lehký. Manuálová i pedálová vzdušnice je kuželková. Původní píšťalový fond je z větší části zachován. Jediná změna proběhla po 1. světové válce, kdy byl rekvírován prospektový Principal 8´ a následně nahrazen zinkovými píšťalami. Konstrukce varhan využívá systém kombinovaných rejstříků; jedná se o dvojici Principal 8´ – Octave 4´ a Salicional 8´ – Dolce 4´. Nástroj má tedy pouze 4 fyzické rejstříky v manuálu a 2 v pedálu. Složení Rauschquinte 2x je 2 2/3' + 2' a rejstřík nerepetuje. Subbas 16' (dřevěný, krytý rejstřík) tvoří zadní stěnu varhan a z prostorových důvodů jsou některé jeho píštaly krepované. Elektrický ventilátor byl k varhanám dodán pravděpodobně při elektrifikaci kostela. V současné době je však na konci své životnosti. Je hlučný a při delší hře na pléno (vydržované akordy) nestačí dodávat vzduch, což může být způsobeno i vadným regulátorem vzduchu. Měch je původní – plovákový - s možností mechanického čerpání vzduchu. Zvuková stránka nástroje je – i přes použití kombinovaných rejstříků - velmi zajímavá a intonace jednotlivých řad je obdivuhodně vyvážená. Salicional 8' má jemný smyk, příjemný zvuk 36

vyrovnaný ve všech polohách. Gedeckt 8' je hutný, s výraznými, dobře čitelnými basy. Principál 8' vydává sytý, nosný, zdravý zvuk. Rauschquinte 2x tvoří zvukovou korunu, pléno (všechny rejstříky a pedálová spojka) bohatě akusticky naplní prostor kostela. Violoncello 8' pedálu je mistrovsky naintonované, má výrazný smyk a vyrovnaný, zajímavý zvuk věrně imitující zvuk smyčcového nástroje. Ačkoliv se jedná o nejmenší nástroj v Jihlavě (pozitiv v kostele sv. Ignáce nefunguje), lze konstatovat, že je po zvukové i technické stránce nejzdařilejší. Je to do velké míry způsobeno i tím, že dosud nebyl dispozičně ani intonačně předěláván. Také akustika prostoru hraje ve výsledném zvuku příznivou roli. Jedinou vážnější závadou na varhanách je nyní (k listopadu 2012) nefunkční regulátor vzduchu.

Krematorium Krematorium Jihlava je situováno na severním okraji města do městské části Jihlava – Lesnov. Stavební práce zde byly zahájeny v roce 1971 a v dubnu roku 1976 byl spuštěn zkušební provoz krematoria. Na podzim téhož roku začal jeho skutečný provoz (informace od Zbyška Holeksy).

Varhany v obřadní síni Dvoumanuálové varhany zde v roce 1976 postavila firma Rieger–Kloss. Celý nástroj stojí za stěnou, která ho odděluje od obřadní síně. Varhaník sleduje dění v síni pomocí kamery. Reálný prospekt varhan chybí; v síni je umístěn výtvarný objekt, který nástroj symbolizuje. Hrací stůl je volně stojící a je umístěn vedle píšťaliště, jež je uzavřeno v žaluzii (boční směrem k varhaníkovi a stropní). Ventilátor je umístněn v postamentu varhan.

37

Varhany mají následující dispozici: I. manuál (C – a3, 58)

II. manuál (C – a3, 58)

Pedál

Flétna dutá

8'

Kryt trubicový

8'

Podstav

16'

Viola špičatá

8'

Salicionál

8'

Princilpál

8'

Principál

4'

Flétna kopulová

4'

2 2/3'

Chvění houslové

4'

Oktáva

2'

Nazard Flétna lesní Tercie

2' 1 3/5'

Mixtura 2-3 x

(C – f1, 30)

1 1/3'

spojky: II/I 16' 8' 4', superspojka II 4', I/Ped, II/Ped 8' 4' tremolo, žaluzie, crescendový válec, volné kombinace A, B Jak jsme uvedli, hrací stůl varhan je volně stojící. Nástroj využívá pneumatickou trakturu a kuželkové vzdušnice. Z píšťalového fondu nehrají Principál 4' I. manuálu, Kryt trubicový 8', Flétna kopulová 4' a Chvění houslové II. manuálu. Současný zvukový obraz varhan není nijak oslňující, je však přiměřený účelu, pro nějž byl nástroj postaven.

38

Závěr Z výše uvedených informací vyplývá, že Jihlava byla od počátku svého vzniku významným městem, čemuž odpovídá počet kostelů, které zde byly postaveny. Počet varhan je pak přímo úměrný počtu kostelů. Také varhanáři, kteří zde působili, patřili k těm nejvýznamnějším stavitelům varhan působícím na našem území. Úspěšný varhanář Václav Pantoček tu postavil svůj největší nástroj. Realizoval se tu uznávaný Tomáš Schwarz, Jan Výmola, Jindřich Schiffner či firma bratří Riegerů. Bohužel na dnešním stavu jihlavských varhan se podepsala éra komunistického režimu, která neměla pro varhany minulých generací přílišné pochopení a ani tehdejší varhanáři neměli zkušenosti potřebné k zachování těchto vzácných nástrojů. V dnešní době u nás existuje řada firem, které se specializují na restaurování varhan či stavbu replik historických nástrojů. Například v případě kostela Nanebevzetí Panny Marie či kostela sv. Jakuba lze uvažovat o zhotovení replik původních nástrojů do dochovaných varhanních skříní. Je však otázkou, do jaké míry jsou pro vlastníky kostelů varhany prioritou. Varhany, tak jako každý stroj, potřebují být přinejmenším udržovány v chodu pravidelnými opravami. Návrh hlubšího řešení jsme se pokusili podat v závěru kapitol o jednotlivých varhanách. Věříme, že pro tento královský nástroj v Jihlavě, potažmo v České republice, nastanou lepší časy.

39

Summary In the present monographic thesis 'Organs in Jihlava' I tried to gather and organize information about organs in churches of St. James, St. Ignace and St. John, evangelical Church of Czech Brethren, church of the Assumption of the Virgin Mary and in the church of the Exaltation of the Holy Cross. Apart from these instruments in churches, I have also described the organ in Crematorium Jihlava. Not organs alone with their casing, disposition, console, action, wind system, pipes, sound and technical condition are discussed, but information about organ builders and repairs of the instruments are listed. Although I focused mainly on existing organs, report on some organs which are nowadays lost has been presented too. I tried to put forward recommendation for future management of organs which are not functioning well nowadays. Although there are some publications where organs in Jihlava are discussed, until now there was no monograph on them. There is a substantial book on Moravian baroque organs by Sehnal (SEHNAL 2003, 2004),

the study by Koukal (KOUKAL 1988) and thesis by Milota (MILOTA 2012), which

give some important information about organs in Jihlava. Apart from these sources, in the process of learning about Jihlava's organs I received help from organ builders, organists and organologists as well. Direct contact with instruments in order to learn about their present technical and acoustical condition was essential. From the information assembled in this thesis we can conclude that Jihlava in the historical context of Czech lands was quite an important city. Right from the beginning various churches have been constructed here and of course they were followed by organs. Many renowned organ builders like Václav Pantoček, Jan Výmola, Tomáš Schwarz, Jindřich Schiffner, Rieger Brothers built their instruments there. Sadly, previous political regime was not very attentive nor benevolent to organs and many historical instruments were lost during that period, not only in Jihlava. Nowadays in Czech republic there is much more knowledge about conserving or reconstructing historical instruments and so there are skilled organ builders. Questions are: how much are the owners of churches interested in their organs, are they willing to invest in these remarkable creations, which once were – and maybe still are - Kings of Instruments? We surely hope for better times to come for organs in Jihlava and in Czech republic generally.

40

Bibliografie Belis, Jiří (1989 ). Evidence varhan v Čechách v letech 1914 – 1918. In: Organologicky sbornik, 39-51. Praha: Česká hudební společnost. Bělský, Vratislav (1988). Nauka o varhanach. Praha: Editio Supraphon. Burney, Charles (1966). Hudebni cestopis 18. veku. Praha: Státní hudební vydavatelství. Culka, Zdeněk (1973). Krnovské varhanářství – dílo generací. In: Sbornik k 100 vyroci zalozeni firmy Rieger, 35 – 52. Opava: Československé hudební nástroje s muzikologickým oddělením Slezského muzea v Opavě. Fechtnerová, Anna (2002). Jezuitští varhanáři. In: Miscellanea oddeleni rukopisu a starych tisku Narodni knihovny CR c. 16/1999-2000, 306-311. Praha: Národní knihovna české republiky. Hackel, Wolfram, Pape, Uwe (2012). Lexikon norddeutscher Orgelbauer, Band 2, Sachsen und Umgebung. Berlin: Pape. Horák, Tomáš (2003). Varhany a varhanaři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny. Horák, Tomáš (2008). Varhany a varhanaři Jicinska. Jičín: Regionální muzeum a galerie v Jičíně. Koukal, Petr (1988): Varhanářství na jihozápadní Moravě. In: Vlastivedny sbornik Vysociny. Oddil ved spolecenskych, sv. VI., 57 – 71. Jihlava: Muzeum Vysočiny Jihlava. Med, Oldřich (1964). Svatojakubske analy. Jihlava: strojopis. Milota, Jiří (2012). Pece o varhany v brnenske diecezi – historie a soucasnost. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Němec, Vladimír (1944). Prazske varhany. Praha: František Novák. Pávová, Tereza (2003). Organologicke ikonogramy v kostelech premonstratskeho řadu na Jihlavsku. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Pisková, Renata; Bartlová, Milena (2009). Jihlava. Historie, kultura, lide. Praha: Lidové noviny. Samek, Bohumil (1999). Umelecke Pamatky Moravy a Slezska 2 (J/N). Praha: Academia. Sehnal, Jiří (2003). Barokni varhanařstvi na Morave, Dil 1. Varhanaři. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci. Sehnal, Jiří (2004). Barokni varhanařstvi na Morave, Dil 2. Varhany. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci. Sehnal, Jiří (1988). Památkově chráněné varhany v olomoucké arcidiecézi v roce 1917. In: Rodna zeme, 426 – 442. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Torriser, Alois (1997) Die Orgelbaufamilie Richter aus Linz. In Historisches Jahrbuch der Stadt Linz, 109-181. Linz: Archiv der Stadt Linz. Uhlíř, Václav (2007). Varhany kralovehradecke dieceze. Hradec Králové: Garamon. Williams, Peter (1966). The European Organ 1450 – 1850. London : Batsford Ltd. Williams, Peter; Owen, Barbara (1988). The New Grove Musical Instruments Series. The Organ. London: Macmillan. 41

Přílohy

č. 1 Velké varhany u sv. Jakuba, stav z roku 1898 (KOUKAL 1988: obrazová příloha č. 3)

č. 2 Dekorace varhanní skříně velkých varhan u sv. Jakuba 42

č. 3 Současný pohled na hrací stůl velkých varhan u sv. Jakuba (listopad 2012)

č. 4 Deponovaný hrací stůl velkých varhan u sv. Jakuba 43

č. 5 Hrací stůl varhan v kapli Panny Marie Bolestné

č. 6 Rejstříková manubria varhan v kapli Panny Marie Bolestné 44

č. 7 Půdorys varhan Tomáše Schwarze v kostele sv. Ignáce (informace od Jana Zacha)

č. 8 Hrací stůl Schwarzových varhan u sv. Ignáce 45

č. 9 Deponované přední desky hracího stolu Schwarzových varhan v kostele sv. Ignáce

č. 10 Pravděpodobně původní lavice hracího stolu Schwarzových varhan v kostele sv. Ignáce 46

č. 11 Pohled do píšťaliště pozitivu v kostele sv. Ignáce

č. 12 Detail rejstříkové a hrací traktury varhan v kostele sv. Jana Křtitele 47

č. 13 Pohled do píšťaliště varhan v kostele sv. Jakuba Křtitele

č. 14 Hrací stůl nefunkčních varhan Dřevopodniku Brno v kostele Nanebevzetí Panny Marie 48

č. 15 Přestříhaná hrací traktura varhan Dřevopodniku Brno v kostele Nanebevzetí Panny Marie

č. 15 Prospekt varhan Josefa Ticháčka v kostele Povýšení sv. Kříže (fotografie z archivu Náboženské obce Církve československé husitské v Jihlavě) 49

č. 16 Hrací stůl varhan Josefa Ticháčka v kostele Povýšení sv. Kříže

č. 17 Stav píšťaliště varhan Josefa Ticháčka v kostele Povýšení sv. Kříže k listopadu 2012

50

č. 18 Hrací stůl varhan v kostele Českobratrské církve evangelické

č. 19 Detail hracího stolu varhan v kostele Českobratrské církve evangelické 51