BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012

Pavel Směřička

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií

Pavel Směřička

Vliv technologických inovací na dramaturgii festivalu Brněnská šestnáctka Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Pavel Směřička

Děkuji Mgr. Marice Kupkové za vedení práce a PhDr. Šárce Tryhukové za zpřístupnění archivu Brněnské šestnáctky a cenné informace.

Obsah: Úvod.................................................................................................................................. 6 1. Definice odborných pojmů spojených s Brněnskou šestnáctkou.................................. 8 2. Stručná historie festivalu ............................................................................................ 12 3. Vymezení Brněnské šestnáctky vůči akcím podobného typu..................................... 14 4. Období před nástupem videoprogramů na Brněnskou šestnáctku.............................. 18 4.1. Přehled užívaných filmových nosičů ................................................................... 18 4.2. Dramaturgie před nástupem videoprogramů ....................................................... 19 5. Nástup videoprogramů na Brněnskou šestnáctku a období po něm ........................... 25 5.1. Přehled užívaných filmových nosičů ................................................................... 27 5.1.1. Videoprogramy ............................................................................................. 28 5.1.1.1. U-matic .................................................................................................. 28 5.1.1.2. Betamax a jeho nástupci ........................................................................ 29 5.1.1.3. VHS a jeho nástupci .............................................................................. 30 5.1.1.4. 8 mm Video ........................................................................................... 32 5.1.1.5. DV a jeho nástupci................................................................................. 33 5.1.1.6. CD.......................................................................................................... 34 5.1.1.7. DVD....................................................................................................... 34 5.1.1.8. Blu-ray ................................................................................................... 35 5.1.2. Filmové pásy – 35 mm.................................................................................. 37 5.1.3. Soubory......................................................................................................... 38 5.2. Dramaturgie po nástupu videoprogramů ............................................................. 38 Závěr ............................................................................................................................... 46 Resumé............................................................................................................................ 48 Summary......................................................................................................................... 48 Seznam zdrojů................................................................................................................. 49 Přílohy............................................................................................................................. 53 Rozhovor s PhDr. Šárkou Tryhukovou z 24.4. 2010.............................................. 53 Grafy ....................................................................................................................... 55 Tabulka ................................................................................................................... 57 Časová osa .............................................................................................................. 58

Úvod Festival krátkých nekomerčních filmů Brněnská šestnáctka patří k nejdéle pořádaným filmovým festivalům v České republice, proto je vhodný jako příklad, na němž lze dokázat, jaký vliv měly technologické inovace na relativizaci kategorií, jakými jsou amatérský nebo profesionální film. Cílem práce je také zjistit, zda měly technologické změny dopad na dramaturgii Brněnské šestnáctky a v neposlední řadě popsat vývoj amatérského a nezávislého filmu v kontextu tohoto festivalu. Práce se soustředí především na hlavní část Brněnské šestnáctky, dětskou sekci a jiné doprovodné akce nereflektuje. Nerozlišujeme standardy kódování Pal, NTSC a SECAM. V první kapitole si představíme pojmy týkající se amatérského filmu ze dvou pohledů. Z odborného hlediska amatérského filmaře vymezíme s pomocí teoretika Rogera Odina a pro srovnání se podíváme také na to, jak se definují sami amatéři. Rychlý přehled vývoje Brněnské šestnáctky si představíme ve druhé kapitole nazvané Stručná historie festivalu. Díky Vymezení Brněnské šestnáctky vůči akcím podobného typu se dovíme, že je Brněnská šestnáctka svým zaměřením a délkou trvání výjimečná a proto vhodná pro naše účely. Vymezení proběhne v rámci města, regionu i celé České republiky. Čtvrtá kapitola nám představí, proč za technologickou inovaci považujeme nástup videoprogramů. Dále se dočteme, z jakých nosičů se promítalo dříve a jaký měly vliv na dramaturgii festivalu. Také nás v této části zajímá vliv politického kontextu na dostupnost technologií v našem prostředí. Hlavní část tvoří pátá kapitola, ve které si popíšeme vývoj užívání fyzických nosičů na Brněnské šestnáctce a abychom pochopili kontext, seznámíme se s jejich vstupem na trh a technickými parametry. Podíváme se na postavení filmových pásů na festivalu v době po nástupu videoprogramů a na to, jak a proč ovlivnily videoprogramy dramaturgii Brněnské šestnáctky.

V neposlední

řadě

se

budeme

a nezávislého krátkého hraného filmu.

6

zabývat

postavením

amatérského

Pro tuto práci jsem čerpal převážně z archivu Brněnské šestnáctky. Využil jsem almanach k padesátému výročí festivalu, dochované oficiální materiály k jednotlivým ročníkům i zápisky o přihlášených filmech dlouholeté dramaturgyně Brněnské šestnáctky PhDr. Šárky Tryhukové. S PhDr. Šárkou Tryhukovou jsem také udělal rozhovor a situaci v posledním ročníku mi přiblížila Bc. Blažena Stránská, která měla na starosti dopravu filmů. Informace o jednotlivých festivalech jsem získával hlavně z jejich oficiálních stránek. V kapitole Přehled užívaných filmových nosičů jsem z velké části informace získával z elektronických zdrojů, zejména z mediacollege.com. Čerpám také z vlastních zkušeností a poznatků z několika festivalů, na nichž jsem spolupracoval.

7

1.

Definice odborných pojmů spojených s Brněnskou šestnáctkou

Filmový festival Brněnská šestnáctka se amatérskému filmu věnoval již od svého počátku a několik let se jeho soutěž dělila do kategorií amatéři, studenti filmových škol a nezávislí profesionálové. Co je to ale amatérský film? Kdo je amatérský filmař? Zdánlivě jednoduché otázky na něž ale neexistuje jednoznačná odpověd. Jak píše francouzský filmolog Roger Odin: „Nejenže slovo amatér neustále přeskakuje z jedné sémantické osy na druhou – z osy vztahu k profesionální sféře na osu psychologické pozice […], ale samy tyto osy se rozdělují do různých systémů opozic.“1 Pro začátek je potřeba vymezit amatérského filmaře od rodinného a také od profesionálního filmaře. Odin ve své práci Otázka amatéra v trojím prostoru natáčení a šíření2 provedl následující rozdělení. Rodinný filmař stojí mimo sféru kinematografie. Nesnaží se vytvořit umělecké dílo. Jeho cílem je zachycovat rodinné události, které nijak neupravuje. Natočený materiál neposílá na soutěže, prezentuje je jen své rodině či kamarádům v domácím prostředí. Můžeme vznést námitku, protože přeci jen existují programy, kam rodinní filmaři svá díla posílají a těmi jsou zábavné televizní pořady. V České republice tuto skupinu reprezentovaly pořady Tak neváhej a toč!3 (Česká televize) nebo Natočto!4 (Nova). Profesionálního filmaře můžeme chápat jako člověka, který je součástí filmového či televizního průmyslu, filmy natáčí na objednávku a dostává za ně zaplaceno. Ve své práci si pokládá otázky jak filmovat, stříhat, vyprávět. Zajímá se o finanční i tvůrčí stránku, ovládá technický slovník a usiluje o uznání. Nezávislý filmař odmítá amatérský i profesionální film, chce se vyhnout cenzuře i vlivu velkých studií. Filmy netočí na objednávku. Nezávislý film lze rozdělit 1

ODIN, Roger. Otázka amatéra v trojím prostoru natáčení a šíření. In: Iluminace, 2004, č. 3, s. 5 Tamtéž 3 Historie pořadu — Tak neváhej a toč! — Česká televize [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . 4 Natočto (TV pořad) (1999) | ČSFD.cz [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . 2

8

do několika kategorií – experimentální film, videoart, angažovaný film a osobní film. Filmaři zabývající se videoartem usilují o status umělce a svá díla vystavují především v galeriích. Amatérský filmař je podle Odina bývalým rodinným filmařem. Klade důraz na technické dovednosti a na uvedení svého jména v titulcích (na rozdíl od rodinného filmaře), aby byl nahlédnut jako autor. „V rozporu s tím, v co by se dalo doufat vzhledem k jeho marginální pozici vůči filmovému průmyslu, nelze „amatérský“ film definovat jako alternativu profesionálního filmu. „Amatérští“ filmaři se naopak záměrně staví do stejného pole jako profesionálové.“5 Amatérský filmař nemá potřebné odborné vzdělání, ani není součástí filmového či televizního průmyslu, navíc za svou práci není honorován. Zajímavé srovnání nám nabízí České amatérské sdružení přátel audiovize6, které provozuje webové stránky Amatfilm.cz a které uvádí svou vlastní definici amatérského filmu: „Amatérský / neprofesionální / nezávislý film (a video) je audiovizuální tvorba, kterou autor nedělá na objednávku pro někoho jiného za účelem nějakého zisku. Je to tvorba, kterou autor natáčí pro svoje vlastní potěšení nebo pro potěšení jiných - snímek není primárně určen ke komerčnímu využití. Vůbec není důležité, jestli k tomu dotyčný používá domácí videotechniku nebo si za svoje vlastní peníze (nebo za peníze sponzora) půjčí techniku profesionální.“7

Následně dodávají, „že tato definice není žádnou oficiální definicí a někdo jiný může mít definici jinou.“8 Na této formulaci je pozoruhodný fakt, že si autoři uvědomují členění filmu na amatérský, neprofesionální a nezávislý, zároveň ale mají pro všechny druhy jednu definici. Oproti tomu dělení tvůrců mají zpracováno velmi pečlivě a rozšiřují, odborné veřejnosti známé, kategorie o vidioty/kropiče a šotisty/youtubáky. „vidioti, kropiči - natáčejí rodinné videozáznamy do rodinné kroniky, záběry vhodné jen pro úzký rodinný kruh, 5

ODIN, Roger. Otázka amatéra v trojím prostoru natáčení a šíření. In: Iluminace, 2004, č. 3, s. 17 Občanské sdružení, více na AMATFILM.CZ - Kontakt: redakce AMATFILM [online]. c2012 [cit. 201205-03]. Dostupné z WWW: . 7 AMATFILM.CZ - Definice amatérského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . 8 Tamtéž 6

9

šotisti, youtubáci - tvůrci, kteří točí pro internet různé krátké více či méně zajímavé šoty, záznamy, zpravodajství, vtipy apod. často jen pro pobavení veřejnosti či sebe sama, amatérští tvůrci - s domácí technikou tvoří filmy a videoprogramy, kde je vidět snaha o umělecké zpracování (nápad, promyšlené natáčení, střih, titulky, hudbu, komentář...), nezávislí tvůrci - tvoří filmy a videoprogramy též pro vlastní potěšení, ale již na profesionální techniku (mají jí k dispozici nebo si jí půjčí za svoje peníze nebo za peníze sponzorů), profesionálové - točí cokoliv, ale za peníze (není důležité, jestli je dotyčný studovaný), sem patří kromě filmových a televizních pracovníků i majitelé soukromých firem i pouliční natáčeči rodinných událostí (svateb, promocí), studenti film. škol - budoucí profesionálové, jejich školní filmy jsou dělané "na zakázku" pro školu za účelem nějakého zisku (ohodnocení)“9

Hlavním rozdílem mezi amatérským a nezávislým filmařem je podle těchto definic použití profesionální techniky při tvorbě filmu. Na stejné stránce ale přichází s marginalizací výše zmíněného: „Jiní mají zase názor, že použitím pronajaté profesionální techniky se také již nejedná o amatérský film. Tento názor však postupně bere za své díky dostupnosti kvalitní technologie i běžnému filmovému nadšenci.“10

Jak jsem již psal na začátku kapitoly, neexistuje jednoznačná definice amatérského filmu či amatérského filmaře. Na toto téma vznikl nespočet článků a věnuje se mu nejedna bakalářská práce11. V této práci budeme pracovat s dělením Rogera Odina. Doposud jsem se nesetkal s definicí dramaturga filmového festivalu, často teoretikové píší o dramaturgiích či dramaturzích filmových, divadelních nebo hudebních. S pomocí textu Prof. MgA. Davida Jana Novotného se proto pokusím vytvořit vlastní definici.

9

AMATFILM.CZ - Definice amatérského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . 10 AMATFILM.CZ - Definice amatérského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . 11 Např.: BEDNÁŘ, Vojtěch. Český amatérský film po roce 1989. Vedoucí: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Práce byla obhájena 13.9.2007, FSS MU

10

„Dramaturgie je nauka o stavbě a zákonitostech dramatického díla“12, v našem případě filmového festivalu. „Pojednává o struktuře“13 a „pravidlech“14, která mohou být následně porušována. Dramaturga chápeme jako člena festivalového týmu, který je pověřen sestavením programu,15 konkrétně výběrem filmů do soutěže a sestavením mimosoutěžních bloků, kterým určí téma. Je dobré si také charakterizovat filmovou agitku a satiru, tyto dva pojmy totiž v prvních ročnících Brněnské šestnáctky tvořily základní soutěžní kategorie. S tím nám pomůže kniha Otty Levinského a Dr. Antonína Stránského, která vyšla v roce 1974, tedy nedlouho poté, co tyto kategorie soutěž opustily. Její výhodou ale je, že chápe agitky a satiry v kontextu stejného historického období. Termín filmová agitka představuje „krátký účelový film, který obsahuje stručnou proklamaci nebo výzvu, mající získat diváky k účasti na časových akcích, jakými jsou například volby, pracovní brigády, veřejné peněžní sbírky, dárcovství krve apod.“ Měla by být „obsahově jednoznačná, poutavá a přesvědčivá. […] Realizační postupy jsou volné, někdy se tento druh propagačního filmu nazývá také filmovým plakátem.“16

Filmová satira spadá do žánru „komedie, která stupňuje svůj smích až v kritický, útočný výsměch. Většinou jde o vášnivý až hněvivý přístup k mravním nebo společenským problémům a nedostatkům, směřujícím k bezohlednému odhalení povahového nebo veřejného zla, s úmyslem je odstranit. Satira odhaluje vždy rozpor mezi požadovaným ideálem a skutečným stavem. Jejími charakteristickými prostředky - v metodě i formě - jsou karikatura, parodie, travestie, spojená vždy s hořkým, zraňujícím vtipem, sarkasmem.“17

12

NOVOTNÝ, David Jan. Budování příběhu aneb demiurgie versus dramaturgie 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 2007. s. 18 - 19. 13 Tamtéž 14 Tamtéž 15 Tamtéž 16 LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. s. 9. 17 Tamtéž, s. 242.

11

2.

Stručná historie festivalu Festival Brněnská šestnáctka vzešel z filmového kroužku Elektrotechnických

závodů Julia Fučíka, z jehož zápisu ze dne 16. června 1959 také pochází první písemný záznam o úmyslu jeho založení. První ročník pořádal Dům kultury a osvěty města Brna (dále jen DKO) a konal se od 28. do 30. října 1960. Tématicky byl zaměřen na agitky a satiry, což byly také názvy soutěžních kategorií, ve kterých se udělovaly ceny – zlatá, stříbrná a bronzová medaile. O ceny se ucházelo 55 filmů, které byly vybrány ze všech přihlášených snímků. Pátý ročník s sebou přinesl několik změn. Pořadatelem již nebylo DKO, ale Krajské kulturně osvětové středisko (dále jen KKOS), k výše zmíněným kategoriím se přidala třetí s názvem malé filmové formy a návštěvníci měli možnost seznámit se se zahraniční tvorbou v bloku nazvaném okénko do zahraniční filmové tvorby, které bylo promítáno mimo soutěž. Od sedmého ročníku se festival rozloučil s kategorií agitky, o rok později i se satirami a desátý ročník již nesl jen jedno téma a to hraný film, u kterého již zůstal. V tomto roce se v pořadatelském křesle opět prohodilo KKOS s DKO. Podstatná inovace proběhla v roce 1967, kdy byla poprvé povolena účast zahraničních filmů v soutěži (z 50 soutěžních snímků jich bylo 13 zahraničních). Brněnská šestnáctka touto novinkou ještě nepřišla o status národní soutěže, ale stala se soutěží s mezinárodní účastí. Následující ročník představuje zajímavý rozpor, byly v něm totiž povoleny animované a dokumentární filmy, ale zároveň bylo ve stejné době rozhodnuto, že soutěž bude v příštích letech zaměřena jen na hraný dramatický film opírající se o akci živého herce. Tento jubilejní desátý ročník již proběhl jako mezinárodní výběrová soutěž se specializací na hraný film a od jedenáctého ročníku nad ní záštitu převzala mezinárodní organizace UNICA. Pořadatel festivalu se delší dobu neměnil, v roce 1972 proběhla jen kosmetická úprava, kdy se DKO přejmenovalo na Městské kulturní středisko S. K. Neumanna (dále jen MKS SKN). Rozšíření o mezinárodní účastníky, jejichž díla byla technicky lépe zpracována, vedlo k rozdělení soutěže na dva stupně. První stupeň představovala národní soutěž, ze které porota vybrala nejlepší snímky a ty následně soutěžily ve druhém stupni, kterým byla soutěž mezinárodní. Tato praxe trvala od roku 1978

12

do 1986. Kvalita soutěže kolísala jako sinusoida, organizátorům se některé roky nedařilo zajistit kvalitní zahraniční filmy a i česká amatérská tvorba procházela krizí. Jak šel čas, požadavky doby se měnily a zaměření na hraný amatérský film se ukázalo jako příliš omezující, proto byla v roce 1992 soutěž vypsána jako soutěž alternativních a nekomerčních hraných filmů. Tím se sice otevřela širšímu spektru snímků, zároveň se ale soutěže účastnily dva zcela odlišné druhy filmů. Jedním byly filmy ryze amatérské, druhým filmy studentů filmových škol, které byly točeny téměř profesionálně a více než na myšlenku a autorskou výpověď se mnohdy soustředily na zvládnutí filmového řemesla. Studenti filmových škol se mohli (v prvních dvou letech studia), a také tak činili, hlásit do soutěže již dříve, ale amatérskými filmaři nebyli přijímáni s otevřenou náručí. Důvodem byl jejich přístup k nejmodernějším technologiím a vyspělému technickému zázemí, což amatéři vnímali jako velkou výhodu. Tyto skutečnosti vyústily v rozdělení soutěže na tři kategorie, které proběhlo od sedmatřicátého ročníku. První kategorie sestávala z filmů amatérských filmařů, druhá patřila studentům filmových škol a třetí kategorii ovládli nezávislí profesionálové. Již v dalším ročníku (1997) se výše zmíněné rozdělení ale neobjevilo, což se o rok později opět změnilo a ceny se v kategorii amatér, student a nezávislý profesionál rozdávaly až do jednapadesátého ročníku, který se uskutečnil v roce 2010. Pořadatelé se během této doby měnili opět jen změnou názvu. V roce 1990 se MKS SKN přejmenovalo na Městské kulturní středisko v Domě U dobrého pastýře, následně o rok později na Kulturní a informační centrum města Brna, od roku 2005 neslo název Brněnské kulturní centrum (dále jen BKC), to vše na stejné adrese. Poslední změna nastala v roce 2011, kdy BKC přijalo pojmenování Turistické informační centrum (dále jen TIC). Ve stejném roce nastaly velké vizuální, organizační i dramaturgické změny, které mají festivalu navrátit jeho lesk.18

18

TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film.

13

3. Vymezení Brněnské šestnáctky vůči akcím podobného typu V rámci města Brna, kde se, jak již název napovídá, Brněnská šestnáctka každoročně koná, probíhá mnoho filmových festivalů. Jen několik z nich se ale alespoň částečně věnuje krátkým hraným filmům. Jedním z nich je queer filmový festival Mezipatra, který každoročně promítá jeden blok krátkých filmů, jenž odpovídá zaměření celého festivalu, tedy tematicky se nějakým způsobem dotýká LGBT komunity. Nevymezuje se ale jen hranými filmy, v jeho nabídce se objevují i krátké filmy animované. Jeden svět promítá dokumentární snímky a to jak celovečerní, tak i středně a krátkometrážní. Večer krátkých filmů do své programové nabídky zařazuje i Festival francouzského filmu, divákům nabízí animované, dokumentární i hrané krátké filmy ve francouzském (originálním) znění s českými titulky.19 Výše zmíněné festivaly se neodehrávají jen na území Brna, ale putují i do jiných měst. Všechny se svým hlavním programem navštěvují také Prahu, kde se v lednu roku 2011 uskutečnil již sedmý ročník Festivalu krátkých filmů Praha, jenž je svým zaměřením velmi podobný Brněnské šestnáctce. Festival krátkých filmů Praha pořádá Film Servis Festival Karlovy Vary, a.s., který zajišťuje také Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Jak již předchozí věta napovídá, Festival krátkých filmů Praha navazuje na úspěšná promítání krátkých filmů na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, jenž je primárně zaměřen na celovečerní filmy, ale v letech 1992 a 1995 - 2005 se v jeho programové nabídce objevovaly i krátké hrané filmy.20 Na oficiálních stránkách Festivalu krátkých filmů Praha je uvedeno, že: „Do soutěžních sekcí festivalu mohou být přijaty pouze hrané krátké filmy. Není možné přihlašovat filmy animované, dokumentární nebo průmyslové.“21 Což je podmínka, která platí i pro Brněnskou šestnáctku, přičemž Brněnská šestnáctka dále nepřijímá reklamní šoty

19

Večer krátkých filmů - 14. Festival francouzského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 20 Festival krátkých filmů Praha | Archív festivalových filmů - výsledky hledání [online]. c2012 [cit. 201204-24]. Dostupné z WWW: . 21 SPĚŠNÝ, Karel. Festival krátkých filmů Praha | O festivalu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: .

14

a publicistické filmy.22 Podobná je i povolená délka filmů přihlášených do soutěže. Festival krátkých filmů Praha stanovil hranici na pětadvacet minut23, Brněnská šestnáctka přijme až třicetiminutové snímky (povolená projekční doba se za celou historii festivalu několikrát měnila, například v rámci desátého ročníku byla prodloužena na patnáct minut)24, přičemž výběrová komise může udělit výjimku delším filmům.25 Oba festivaly tuto soutěž vyhlašují jako mezinárodní. Jedna z dalších podmínek účasti hovoří o roku výroby. Zatímco v Brně přijmou snímky vyrobené maximálně tři roky před festivalem26 (podmínka platí od desátého ročníku)27, v Praze stanovili tuto hranici ještě přísněji, dílo nesmí být vyrobeno před 1. lednem předchozího roku. A jelikož bývá uzávěrka stanovena na polovinu října, na výrobu filmu mají autoři cca dvaadvacet měsíců. Navíc by filmy vybrané do soutěže „měly být uvedeny v české premiéře.“28 Co se nesoutěžních sekcí týče, na Brněnské šestnáctce platí stejná pravidla jako pro soutěžní snímky, na Festivalu krátkých filmů Praha lze zhlédnout až pětačtyřiceti minutový film. Dalším společným rysem byla svázanost s jedním městem, tedy fakt, že filmová přehlídka žádným způsobem neputovala po dalších českých městech. To se ale změnilo v roce 2011, kdy proběhly festivalové ozvěny Brněnské šestnáctky ve Zlíně.29 Oba festivaly do mimosoutěžního programu zařazují portréty, pocty, retrospektivy či jinak tematicky zaměřené bloky krátkých filmů. Hlavní rozdíl mezi Brněnskou šestnáctkou a Filmovým festivalem krátkých filmů Praha spatřujeme v jejich specifikaci. Brněnská šestnáctka se již od svých začátků soustředila na kinoamatérskou tvorbu a i když později povolila účast i studentům filmových škol a nezávislým profesionálům, stále ve svých kritériích zachovává položku, která povoluje účast

22

Foto CD [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 23 SPĚŠNÝ, Karel. Festival krátkých filmů Praha | O festivalu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 24 TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 4. 25 Foto CD [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 26 Tamtéž 27 TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 4. 28 SPĚŠNÝ, Karel. Festival krátkých filmů Praha | O festivalu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 29 Brno 16 - Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: .

15

jen filmům „které nevznikly na komerční bázi a pro komerční využití.“30 Statut Festivalu krátkých filmů Praha se o komerčnosti či nekomerčnosti nezmiňuje, jeho posláním je „přispívat k rozvoji krátkých uměleckých filmů a jejich produkci“31, což by se dalo prohlásit i o jeho brněnském konkurentovi. V Praze sídlí také nezisková organizace iShorts, která se již sedmým rokem snaží v České republice a v zahraničí propagovat krátké filmy a jejich tvůrce. „Hlavní aktivitou iShorts jsou pravidelné projekce těch nejzajímavějších českých a zahraničních krátkých filmů. Program každé projekce je sestaven na určité téma.“32 Nejedná se ale o festival ani o soutěž. V rámci tématických večerů sice proběhly „souboje“ dvou českých filmových škol (FAMU a FAMO), ale porovnávat je s mezinárodní soutěží Brněnské šestnáctky nelze. Navíc svůj výběr neomezuje pouze na hrané krátké filmy, ale do své nabídky zahrnuje i jiné formy krátkých filmů, jako jsou například krátké filmy animované. V Jihomoravském kraji plánuje Sdružení Horizont na 23. - 25. listopadu 2012 soutěž neprofesionálního filmu Okem dobrodruha, která se uskuteční jako součást festivalu, setkání a dobrodružství Rajbas 2012 již po čtrnácté v Blansku. „Soutěžní kategorie nejsou určeny. Stanoveno je pouze tématické zaměření na přírodu, cestování, outdoor a adrenalinové sporty. Soutěž je určena k prezentaci nekomerčních filmů.“33 Přihlášené filmy nesmí být starší pěti let a jejich doporučená délka činí patnáct minut.34 Okem dobrodruha je na rozdíl od Brněnské šestnáctky velmi úzce profilovaná soutěž určená převážně cestovatelům. Brněnská šestnáctka patří v České republice k nejdéle pořádaným festivalům s nepřerušenou kontinuitou. První ročník se odehrál již v roce 1960. O rok dříve, tedy v roce 1959, se poprvé konala celostátní soutěž neprofesionálních filmů s mezinárodní účastí Rychnovská osmička, která vyhlašuje pět kategorií – reportáže, dokumenty a vědeckopopulární tvorba, hraná tvorba, školní práce a kategorii ostatní, 30

Foto CD [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 31 SPĚŠNÝ, Karel. Festival krátkých filmů Praha | O festivalu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . 32 iShorts - Zkrátka filmy [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: . 33 POPELKA, Jan, ŽÁKOVSKÁ, Alena. pravidla_OD_2012.pdf (application/pdf objekt) [online]. c2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z PDF: . 34 Tamtéž

16

kam patří například animovaná, experimentální, alternativní tvorba nebo klip.35 Rychnovská osmička má tedy širší zaměření než Brněnská šestnáctka. Na amatérské filmaře je zaměřena i další celostátní soutěž, nese název Mladá kamera a poprvé se konala v roce 1975 v Uničově. Od roku 1993 se vypisuje ve třech kategoriích – Amatérský film, tvůrce do dvaceti let, Amatérský film, tvůrce do třiceti let a Neamatérský film, tvůrce do třiceti let.36 Jak již z předchozího vyplívá, oproti Brněnské šestnáctce je účast v uničovské soutěži omezena věkem tvůrce a nejedná se o mezinárodní soutěž. V České republice se každoročně uskuteční mnoho lokálních, regionálních, celostátních i mezinárodních soutěží, na kterých mají možnost soutěžit i amatérští filmaři.

Není

cílem

této

práce

obsáhnout

všechny,

proto

byly

vybrány

jen ty nejvýraznější v lokalitě příslušného města a regionu, v nichž se Brněnská šestnáctka odehrává, dále byla vymezena vůči dvěma pražským akcím, které jsou Brněnské šestnáctce blízké svým zaměřením a v neposlední řadě bylo potřeba zmínit i dvě soutěže s dlouhou tradicí, jež lze považovat za rivaly Brněnské šestnáctky v rámci republiky. Zcela jiným druhem konkurence mohou být pro Brněnskou šestnáctku různé webové stránky, které streamují krátké filmy. Oplývají hned několika výhodami, například člověk nemusí opustit svůj byt a může si tak filmový zážitek vychutnat v teple domova, většinou také za zhlédnuté filmy neutratí ani korunu. Ať už se jedná o zpřístupnění krátkých filmů v rámci filmového festivalu (například Queer filmový festival Mezipatra ve spolupráci s Českou televizí dává každoročně k dispozici na web ČT krátké filmy z předešlého ročníku)37, anebo na nejrůznějších webových stránkách, jako jsou například KrátkéFilmy.cz, Krátké-filmy.cz, VideaČesky.cz (kategorie Krátké filmy) nebo Play.cz (kategorie Krátké filmy).

35

r8-propozice.pdf (application/pdf objekt) [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z PDF: . 36 Městské kulturní zařízení Uničov [online]. c2012 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z WWW: . 37 Mezipatra 2011 — Česká televize [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: .

17

4.

Období před nástupem videoprogramů na Brněnskou šestnáctku Rozdělení historie Brněnské šestnáctky na dobu před technologickou inovací

a po technologické inovaci by bylo velmi jednoduše napadnutelné. Za více než půl století přišlo na trh mnoho nových médií a z některých z nich bylo promítáno i na Brněnské šestnáctce, proto je potřeba upřesnit, kterou konkrétní inovaci máme na mysli. V této práci považujeme za technologickou inovaci nástup videa, který díky své cenové dostupnosti poskytl možnost točit filmy mnohem většímu počtu amatérských, nezávislých či jiných filmařů.

4.1. Přehled užívaných filmových nosičů Do příchodu magnetofonových kazet na Brněnskou šestnáctku v roce 1987 tomuto festivalu vévodily dva typy úzkých filmových celuloidových pásů. Prvním z nich byl samozřejmě 16 mm film, který byl až do čtrnáctého ročníku Brněnské šestnáctky jediným umožněným formátem. V roce 1973 se k němu přidal formát Super 8.38 Šestnácti-milimetrový film byl zaveden firmou Eastman Kodak v roce 1923 a používal se jak v amatérské, tak v profesionální praxi. Název odkazuje k šířce pásu, která tedy činí šestnáct milimetrů.39 Byl vynalezen jako levnější alternativa k 35 mm filmu, který lze označit za základní filmový rozměr a to díky tomu, že jej jeho autor Thomas Alva Edison vytvořil se svým asistentem již v roce 1889,40 první kameru zhotovil o dva roky později.41 16 mm film se vyráběl s otvory děrování po jedné či po obou stranách. Na verzi, kdy je pás děrován jen po jedné straně, lze podél neděrovaného

38

TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 2-6. 39 LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. s. 170. 40 35mm film – Camerapedia [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . 41 Broadening the Impact of Pictures [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: .

18

okraje umístit zvukovou stopu s optickým nebo magnetickým zvukovým záznamem.42 „Rozměry obrazového políčka jsou 10,4 mm x 7,5 mm (tj. 78 mm2), rozměry otvorů děrování 1,83 mm x 1,27 mm, jejich rozteč 7,62 mm. Obrazové dělení prochází v úrovni středu otvoru děrování. Využití plochy filmu pro obraz je 66,6%, na 1 m filmu je 132 obrazových políček. Film 16 mm se vkládá do kamery 16 mm buď na cívce, nebo v kazetě. V amatérské praxi se uplatňuje hlavně 16 mm film inverzní černobílý i barevný. Pro potřeby profesionální práce (film., tv) se dodává v prakticky stejném sortimentu jako film 35 mm.“43 V roce 1965 vyvinula firma Kodak nový filmový materiál označovaný jako Super 8. Navazuje na své osmi-milimetrové předchůdce a je děrován jen po jedné straně. Díky zmenšenému děrování poskytuje větší prostor samotnému obrazovému políčku, to znamená, že na rozdíl od klasického 8 mm pásu, kde mělo obrazové políčko rozměry 4,8 mm x 3,6 mm44 a otvory děrování 1,83 mm x 1,27 mm, materiál Super 8 nabízí filmové políčko o velikosti 5,7 mm x 4,2 mm45 a otvory děrování 1,14 mm x 0,91 mm, tím se plocha obrazového políčka zvětšila o 50%, tedy na 25 mm2 a plocha filmu pro obraz se rozšířila na 73,2%.46 „Pro potřeby amatérů se film Super 8“ dodával „jako film inverzní barevný, v menším množství i jako černobílý.“47

4.2. Dramaturgie před nástupem videoprogramů První ročník Brněnské šestnáctky proběhl jako samostatná krajská soutěž s celostátní účastí, přičemž se pětapadesát filmů utkalo ve dvou kategoriích – Agitky a Satiry. Od počátku byl festival určen amatérským filmařům a jejich krátkometrážním filmům a v celém období před nástupem videoprogramů se toho držel, vyhlašované 42

LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. s. 170. 43 LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. s. 170. 44 Některé zdroje uvádí jako pravou šířku osmi-milimetrového filmového pásu 7,9 mm a rozměry filmového okénka 4,5 mm x 3,3 mm. Např. File:8mm and super8 and double8.png - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . 45 Některé zdroje uvádí jako rozměr filmového okénka Super 8 5,79 mm x 4,01 mm. Např. File:8mm and super8 and double8.png - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . 46 LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. s. 169 - 170. 47 Tamtéž

19

kategorie se ale několikrát změnily. Mezi pátým a desátým ročníkem se k předešlým kategoriím přidala kategorie Malé filmové formy, které byly v osmém ročníku jedinou vyhlášenou kategorií. Agitky se naposled promítaly v roce 1964, tedy v pátém ročníku a Satiry, které byly v roce 1965 přejmenovány na Filmové satiry, skončily se sedmým ročníkem. Posledním ročníkem velkých změn v tomto období byl devátý ročník, ve kterém se do soutěže mohly hlásit mimo hrané filmy také filmy animované a dokonce i dokumenty. Ve stejné době ale bylo rozhodnuto, že bude soutěž festivalu Brněnská šestnáctka přijímat jen hrané dramatické filmy, opírající se o akci živého herce.48 Dramaturgické změny měly vliv i na statut festivalu, v roce 1967 se z krajské soutěže stala národní soutěž s mezinárodní účastí, což zapříčinila povolená participace zahraničních filmařů. V soutěži se tak utkalo třicet sedm československých filmů se třinácti zahraničními, které pocházely z pěti států. O dva roky později se již Brněnská šestnáctka konala jako řádná mezinárodní výběrová soutěž, což mělo vliv na jeden požadavek účasti. Od druhého ročníku totiž dramaturgové připouštěli na Brněnskou šestnáctku pouze premiérové filmy, tato podmínka se ale se vstupem zahraničních filmů do soutěže stala neudržitelnou. Pravidla se proto změnila a přihlášené filmy od osmého ročníku nesměly být starší dvou až tří let. Další inovace se týkala zvuku. Zatímco v prvních ročnících mohl být zaznamenán na stopě nebo na magnetofonovém pásku s výběrem několika frekvencí, od čtvrtého ročníku byla přípustná jen frekvence 9,5 cm/vt. Na osmém ročníku se již magnetofonové pásky nevyskytovaly vůbec a metráž snímků byla stanovena na deset až patnáct minut.49 Úspěch na mezinárodním poli Brněnská šestnáctka zaznamenala od svého jedenáctého ročníku a podepsalo se na něm zajisté i zpřísnění technických podmínek. V roce 1970 nad festivalem převzala patronát Celosvětová organizace amatérského filmu50 UNICA51, jejíž medaili v té době mnoho amatérských filmařů považovalo za nejvyšší možné ocenění.52 Patronát UNICA pro Brněnskou šestnáctku znamenal

48

SMEJKAL, Zdeněk. Malá historie Brněnské šestnáctky. Brno: Městské kulturní středisko. 1980. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 6-21. 49 Tamtéž 50 Tamtéž 51 Union Internationale du Cinema 52 BEDNÁŘ, Vojtěch. Český amatérský film po roce 1989. Vedoucí: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Práce byla obhájena 13.9.2007, FSS MU.

20

i změnu v dramaturgii, již se dále nepromítaly medailony významných českých tvůrců a skupin, které byly uváděny od roku 1967, ani se nepromítaly okénka do zahraniční tvorby. Tyto nesoutěžní kategorie byly nahrazeny medailony národních amatérských kinematografií, jež byly členy UNICA. Ve dvanáctém ročníku byly představeny amatérské počiny filmařů ze Sovětského svazu a do šestnáctého ročníku se stihly představit ještě polské, rakouské, západoněmecké, italské, bulharské, lotyšské, švýcarské, finské, rumunské a španělské medailony.53 Brněnská šestnáctka získávala stále lepší zvuk a dramaturgové dokázali obstarat krátké amatérské filmy z Ameriky, Belgie, Bulharska, Finska, Francie, Itálie, Jugoslávie, Lucemburska, NSR, NDR, Polska, Rakouska, Rumunska, Švýcarska a dalších zemí, což s sebou přineslo i srovnání technických možností jednotlivých kinematografií. Obzvláště příchod amatérů ze Spojených států amerických ale nechal pocítit

socialistickým

filmařům

velký

rozdíl

v kvalitě

obrazu

i

dokonale

synchronizovaných dialozích. Nedostupnost srovnatelně kvalitní techniky socialistické filmaře znevýhodňovala a zájem domácích autorů o Brněnskou šestnáctku ochaboval. Důsledkem bylo rozdělení soutěže na dva stupně v roce 1978. Prvním stupněm se stala soutěž národní, z ní vzešlí vítězové postoupili do druhé úrovně, kterou byla soutěž mezinárodní. Toto opatření opravdu fungovalo a v následujících ročnících stoupl počet filmů přihlášených českými a slovenskými amatéry téměř trojnásobně. Ve stejné době se také Brněnská šestnáctka přestěhovala z dosavadních prostor výškové budovy Brněnských výstavních veletrhů do Kongresového sálu hotelu Voroněž. Kongresový sál nabídl více než dvakrát větší kapacitu sedadel, ale především lepší technické vybavení. Soutěž rozdělená na dva stupně se naposled konala v roce 1986.54 Přestože zvuk do filmu vstoupil již v roce 1927, pro amatérské filmaře byly v našem prostředí dobře synchronizované dialogy oříškem ještě na začátku sedmdesátých let. Jako první film s přesně synchronními dialogy se na dvanáctém ročníku Brněnské šestnáctky představil italský film Dnes odpovědně, který předznamenal trend větší dialogizace filmů.55 Rozmluvení amatérských filmů s sebou 53

SMEJKAL, Zdeněk. Malá historie Brněnské šestnáctky. Brno: Městské kulturní středisko. 1980. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 6-21. 54 SMEJKAL, Zdeněk. Malá historie Brněnské šestnáctky. Brno: Městské kulturní středisko. 1980. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 6-21. 55 Tamtéž

21

samozřejmě přineslo několik změn. Jelikož se do soutěže Brněnské šestnáctky hlásí filmy z celého světa, vznikla potřeba cizojazyčné filmy nějakým způsobem překládat. Jak píše tehdejší dramaturgyně PhDr. Šárka Tryhuková ve svém e-mailu z 24.4. 201256, nejprve se pořadatelé snažili zajistit simultánní překlady do sluchátek, později přešli na titulkování. Dalším důsledkem dialogizace byla prodloužená délka filmů, běžný krátký film většinou nepřesahoval hranici deseti minut, oceněné filmy dvacátého ročníku se ale pohybovaly v rozmezí od patnácti až přes dvacet pět minut.57 Nelze v této kapitole nezmínit prvního konkurenta 16 mm pásu na festivalu. Z materiálu Super 8 se na Brněnské šestnáctce promítalo poprvé ve čtrnáctém ročníku. Zavedení formátu Super 8 předcházela anketa ve třináctém ročníku, stejně tak se organizátoři informovali i u výrobců, zda je u nás dostatek materiálu a techniky Super 8. Rozhodujícím faktorem pro vpuštění Super 8 na festival mohly být také potíže se sestavením Rakouského národního medailonu na 16 mm pásech. „Na Západě tenkrát na šestnáctku natáčel už jen málokdo.“58 Zajímavou skutečností je, že na tento festival nebyl nikdy připuštěn jiný osmimilimetrový materiál. V první polovině osmdesátých letech Brněnská šestnáctka procházela krizí. Dramaturgové nebyli schopni obstarat dostatečné množství kvalitních zahraničních filmů. Museli tedy „mnohem pečlivěji sledovat výsledky i hodnocení významnějších zahraničních soutěží i přehlídek a na základě těchto informací přímo kontaktovat jednotlivé zahraniční tvůrce a vybízet je k tomu, aby do Brna poslali konkrétní díla. Tento postup je běžně používán při pořádání festivalu profesionálního filmu.“59 V těchto letech zachraňovali čest Brněnské šestnáctky čeští filmaři, většina filmů, která prošla národním kolem, si z mezinárodní soutěže odnesla nějaké ocenění nebo čestné uznání. Krize pořadatelský tým zasáhla tak hluboko, že v roce 1985 uvažovali o otevření soutěže animovaným filmům. Nakonec ale zůstalo jen u úvah, a tak byla Brněnská šestnáctka dál soutěží zaměřenou pouze na hraný film. V následujícím 56

Celý rozhovor k dispozici v příloze SMEJKAL, Zdeněk. Malá historie Brněnské šestnáctky. Brno: Městské kulturní středisko. 1980. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 6-21. 58 SMEJKAL, Zdeněk. Malá historie Brněnské šestnáctky. Brno: Městské kulturní středisko. 1980. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 6-21. 59 KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 24. 57

22

ročníku ale přeci jen nějaká změna přišla. Brněnská šestnáctka od tohoto roku nebyla vyhlašovaná jako dvoustupňová, ale všechny české a slovenské filmy putovaly do stejné soutěže jako všechny ostatní filmy. Kvalita soutěže se zvedla také díky tomu, že se „pořadatelům podařilo získat skutečně kvalitní díla ze zahraničí […] včetně několika filmů, které bodovaly na nejvyšších příčkách na mezinárodním festivalu UNICA nebo na Rakouském festivalu národů.“60 Lze jen odhadovat, jaký vliv měl na československý amatérský film politický systém. Druhá polovina 60. let proběhla ve znamení pozvolného uvolnění,61 což mohlo mít vliv na zrušení kategorií Agitky v roce 1966 a Satiry v roce 1967. Po Pražském jaru v srpnu 1968 ale nastala dlouholetá okupace a 70. léta „proběhla ve znamení stranických

prověrek

a normalizace poměrů

ve

společnosti.“62

S přelomem

63

sedmdesátých a osmdesátých let přichází druhá vlna uvolnění , jak jinak si vysvětlit ocenění zlatou medailí v roce 1981, kterou vyhrál český snímek Pavla Bárty Podivná hostina, jenž „vypráví o síle vyčnívat z davu, vzbouřit se proti zaběhnutým pravidlům a systému, o síle jednat dle vlastního přesvědčení.“64 Díky decentralizaci hospodářství mohly podniky kooperovat se západními společnostmi. Bez toho by v Československu neproběhla modernizace elektrotechnického průmyslu, která vedla k získání licencí Toshiba a Philips na výrobu CD a VHS přehrávačů.65 Zřejmým důsledkem je rozmach VHS přístrojů a kazet v Československu, což vedlo k jejich přijetí na Brněnskou šestnáctku v roce 1987.

60

KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 24. 61 VLČEK, Tomáš. rok 1968: TOTALITA. [online]. c2012 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z WWW: . 62 Tamtéž 63 BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Normalizační film. In: Cinepur. Distribuce filmů v ČR. 2002, #21, roč. X, č.7, s.8–11. 64 KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 24. 65 Normalizace 70. a 80. let - poválečné Československo | Učebnice dějepisu on-line. [online]. c2008 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z WWW: .

23

Lukáš Kalivoda se ve své práci vyjádřil ve smyslu, že byla Brněnská šestnáctka „pod

vlivem

tehdejší

politické

nomenklatury“66,

redakce

almanachu

podala

toto vyjádření: „Pořadatelé soutěže se snažili udržet B16 mimo politický tlak, což se více méně dařilo, přesto však v 80. letech se výběrových projekcí zúčastňovali lidé nominovaní MMB a samozřejmě od osob fungujících v komisi v tom kterém roce se odvíjelo i jejich fungování. Vzhledem na patronát MKČR, realizovaný prostřednictvím tehdejšího Ústavu pro kulturně výchovnou činnost, zúčastňovali se předvýběrových projekcí i lidé delegovaní tímto orgánem. Fungovali však spíše jako záštita pro B16 a její obhájci i obhájci „obsahově diskutabilních“ filmů. „Zájem“ o B16 ze strany politické nomenklatury vedl pořadatele k „taktizování“: Filmy, na jejichž obsah by mohli být oficiální představitelé města citliví, byly v programu projekcí zařazovány do časů, kde byl nejnižší předpoklad „úředníků a pozorovatelů“.“67

66

KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. s. 28. 67 Tamtéž, s.29.

24

5.

Nástup videoprogramů na Brněnskou šestnáctku a období po něm Videoprogramy se na Brněnské šestnáctce poprvé objevily v roce 1987,

přihlášeno bylo pět kusů, z toho čtyři VHS a jedna Beta, což činilo zhruba šest procent ze všech přihlášených médií. Nutno zde podotknout, že by VHS ani Beta (ani jiné nosiče později) neměly šanci ukázat se na Brněnské šestnáctce, kdyby jejich povolení nebylo předem avizováno. „V soutěžním řádu i v přihláškách byl vždy přesně avizován možný výběr formátů.“68 Videoprogramy poté zažily strmý vzestup, až se v roce 1992 přehouply přes pětačtyřicetiprocentní podíl. V letech 1989 – 1992 nejsou dostupné materiály, které by rozlišovaly počet VHS a Beta kazet, v oficiálních materiálech se uvádí jen počet filmů a videoprogramů. V roce 1988 ale na Brněnskou šestnáctku nebyl zaslán žádný film na kazetě Beta a i v období let 1993 až 1998 počet kazet Beta nepřekonal hranici šesti procent. Ve stejném období VHS expandovala, roky 1994 až 1997 pro ni znamenaly ukrojení více než padesáti procentního podílu všech nosičů přihlášených na Brněnskou šestnáctku. Poté VHS postupně ztrácela, až v roce 2000 obstarávala jen necelých jedenáct procent nosičů, hned rok poté se ale přehoupla přes padesát dva procent. V následujících čtyřech letech se, vyjma roku 2004, kdy VHS nedosáhla ani na deset procent, procentuální podíl VHS na Brněnské šestnáctce pohyboval v rozmezí od přibližně dvaadvaceti do sedmadvaceti procent. Prudký pokles s sebou přinesl rok 2006, kdy podíl VHS činil necelé tři procenta. Další tři roky bylo na Brněnskou šestnáctku doručeno po jedné VHS a v roce 2011 se již žádná nevyskytla. Když se nedařilo VHS, slavila úspěch Beta. Od roku 1999 její podíl na Brněnské šestnáctce nepadl pod deset procent,69 maxima dosáhla v letech 2003 a 2004, kdy se celkový podíl všech typů kazet Beta pohyboval kolem třiceti procent. Následující rok se sice kazety Beta přiblížili k dvanácti procentům, od roku 2006 do roku 2009 se jejich podíl pohyboval kolem dvaceti procent. Ještě v roce 2011 kazety Beta získaly více než patnáctiprocentní podíl. Dalším videoformátem objevujícím se na Brněnské šestnáctce byl U-matic. Bohužel není zřejmé, ve kterém roce byl doručen na festival poprvé, jisté ale je,

68 69

Citováno z e-mailové komunikace s PhDr. Šárkou Tryhukovou, celý rozhovor je k dispozici v příloze. Data o videoprogramech z roku 2010 nebyla dostupná, proto jej do popisu nezahrnujeme.

25

že v letech 1987 a 1988 se na Brněnské šestnáctce nevyskytoval. Jak již bylo napsáno výše, z let 1989 až 1992 chybí záznamy rozdělující od sebe počet videoformátů. V roce 1993 a 1994 ale U-matic dosáhl v rámci Brněnské šestnáctky svého maximálního podílu, když atakoval dvanáctiprocentní podíl. Jeho další účinkování na festivalu nemělo tak plynulé přechody jako tomu bylo u předchozích videoprogramů. Propad zaznamenal hned v roce 1995, ve kterém lehce překročil tříprocentní hranici, v následujícím roce se přiblížil k osmi procentům celkového podílu, ale hned v dalším ročníku U-matic nedosáhl ani jednoho procenta. Poté už byl U-matic doručen na Brněnskou šestnáctku jen ve třech ročnících, konkrétně v roce 1998 a 2000, kdy se jeho podíl pohyboval kolem čtyř procent a v roce 2003, kdy přišla jedna kazeta U-matic SP. Sporadicky byly na Brněnskou šestnáctku přihlašovány formáty Video 8, Hi8 a Digital 8. Jedna kazeta Hi8 dorazila v roce 1995, další tři kusy přišly až v roce 1998 a v roce 2002 se na festivalu sešly všechny tři formáty, konkrétně po dvou kusech Hi8 a Digital 8 a poprvé a naposled jedna kazeta Video 8. V následujících dvou letech na festival doručily vždy po jedné kazetě Digital 8 a od roku 2005 se již žádné médium z rodiny osmimilimetrových kazet neukázalo. Kazety ze skupiny označované písmeny DV se na Brněnské šestnáctce poprvé objevily v roce 1999, jejich podíl ale nedosahoval ani tři procenta. Výraznější nárůst přišel až v roce 2002, kdy procentuální podíl přesáhl hranici deseti procent, rok poté se přiblížil třinácti procentům a roku 2004 atakoval devatenáct procent, čímž dosáhl svého maxima. V letech 2005 až 2009 se podíl DV nosičů pohyboval kolem deseti procent, vyjma roku 2007, kdy nedosáhl ani na čtyři procenta. V posledním ročníku bylo promítáno ze dvou kazet DV. Za celou historii festivalu se pouze jednou promítalo z CD a to v roce 2005. DVD zaznamenalo mnohem větší úspěch. Poprvé se z něj na festivalu promítalo v roce 2004 a z nuly skočil rovnou na patnáct procent. Ještě prudší nárůst jej čekal o rok později, kdy se DVD přiblížilo třiačtyřiceti procentní hranici. V roce 2006 mu padesátiprocentní laťka utekla jen o pár desetin a v roce 2007 dosáhl svého maxima, když překonal hranici pětapadesáti procent podílu všech nosičů přihlášených na Brněnskou šestnáctku. V následujících letech se podíl DVD pohyboval těsně pod hranicí padesáti procent. Poté ale zaznamenal pokles, v roce 2011 jeho podíl spadl

26

na dvacet jedna procent, což zapříčinil prudký vzestup Blu-ray a H.264. Jeden Blu-ray disk se objevil již v roce 2009, o dva roky později si pro sebe Blu-ray uřízl se svými třiadvaceti procenty největší podíl. Hranici jednadvaceti procent překročil ještě počet DVD a formát H.264. Jestli bude tento trend pokračovat ukáží až další ročníky.

5.1. Přehled užívaných filmových nosičů Kromě videoprogramů se na brněnské šestnáctce stále promítalo i z filmových pásů. Svoji oblibu si držel jak 16 mm formát, tak Super 8, který v roce 1987 dokonce překonal svého rivala, Super 8 získala téměř jednapadesáti procentní podíl, zatímco 16 mm formát atakoval hranici čtyřiačtyřiceti procent. Podobný rozdíl zaznamenaly tyto filmové pásy i o rok později, role ale měly prohozené, z 16 mm pásu se promítalo v sedmačtyřiceti procentech promítání a ze Super 8 v jednačtyřiceti procentech promítání. Jak již bylo napsáno, následující čtyři ročníky v záznamech nerozlišují počty videoformátů a nerozlišují ani filmové pásy. Procentuálně podíl filmových pásů začal klesat, v roce 1989 dosahoval sedmdesát osm procent, o rok později šedesát sedm procent, v následujícím ročníku se vyšplhal na sedmdesát tři procent a v roce 1992 dosahoval pouhých padesát pět procent. Ze záznamů z předešlých a následujících let lze odhadovat, že 16 mm pásy měly větší podíl než Super 8. Nejenže formát Super 8 dosahoval v roce 1993 jen dvanáct procent, v následujících čtyřech letech se pohyboval v rozmezí pěti až dvou procent. V letech 1998 a 1999 se ze Super 8 nepromítalo vůbec. Následně se Super 8 objevilo jen v šesti ročnících s jedním, maximálně čtyřmi filmy, konkrétně se jednalo o roky 2000, 2002, 2005, 2007, 2008 a 2010. Oproti tomu 16 mm filmový pás v roce 1993 zastupoval třicet procent podílu nosičů na Brněnské šestnáctce. V následujících sedmi ročnících se tento podíl pohyboval mezi dvaceti a pětadvaceti procenty, s výjimkou roku 1998, kdy přesáhl pětatřiceti procentní hranici a 1999, kdy atakoval třicet tři procent, což jsou poměrně vysoká čísla vzhledem k faktu, že se po roce 1993 přestal 16mm a 8 mm materiál a technika v obchodech vyskytovat.70 V roce 2001 nedosáhl podíl 16 mm ani sedmi procent, o rok později se ještě dostal téměř na patnáct procent, ale v roce 2003 naposled přesáhl hranici deseti procent. Mezi

70

AMATFILM.CZ - Rady: filmová technologie. [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: .

27

lety 2008 a 2009 se pohyboval v rozmezí dvou až osmi procent a v roce 2011 již diváci Brněnské šestnáctky neměli možnost zhlédnout film z 16 mm pásu. Filmový pás šířky 35 mm vstoupil na Brněnskou šestnáctku až v roce 1994, což je také důvod, proč bude popsán až v této kapitole. Ukrojil si pro sebe hned téměř devítiprocentní podíl. Další dva ročníky zůstával přibližně na stejných hodnotách. Zvětšení podílu v roce 1997 na patnáct procent a v roce 1998 na necelých osmnáct procent předznamenalo strmý nárůst v roce 1999 na třicet procent, kolem kterých se pohyboval až do roku 2003. V roce 2003 se podíl 35 mm filmového pásu vrátil pod dvacet procent, kde se držel i následující ročník. V letech 2005 až 2007 nepřekročil hranici deseti procent. Následující rok získal jedenáct procent a rok poté patnáctiprocentní podíl. V roce 2011 se z 35 mm pásu promítalo necelých deset procent filmů.

5.1.1. Videoprogramy Nelze věnovat práci vlivu videoprogramů bez toho, aniž bychom si neujasnili jejich specifika. Ať už se jedná o U-matic, který je nejmladším videoprogramem používaným na Brněnské šestnáctce, Bety adoptované poloprofesionály a profesionály nebo všem známé VHS. Představíme si také méně frekventovaná média, kterými jsou 8 mm video kazety nebo kazety DV. Chybět nesmí ani optické disky (CD, DVD, Bluray), které na Brněnskou šestnáctku přinesli další digitální revoluci.

5.1.1.1. U-matic První přehrávač U-matic VP-1100 uvedla firma Sony na trh v roce 1971 a o rok později jej následoval i videorekordér VO-1700. Jako médium tyto přístroje využily pásku VTR, která se používala ve světově prvním tranzistorovém rekordéru SV-201, který již přehrával a natáčel na videokazety. SV-201 ovšem vážil přes dvě stě kilogramů a nebyl určen pro spotřebitelský trh.71 Kazety U-matic znamenaly výraznou změnu pro filmový průmysl, od jejich uvedení se již magnetofonové videopásky umisťovaly

71

Sony Global - Product & Technology Milestones-Video Recorder. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: .

28

dovnitř kazet72 (dříve bývaly na cívce). Kazety U-matic byly později nahrazeny kazetami Betamax a jejími nástupci.

5.1.1.2. Betamax a jeho nástupci Prvním zástupcem skupiny videoformátů Beta společnosti Sony se stal v roce 1975 Betamax, který na poli spotřebitelském prohrál souboj s VHS (viz následující kapitola). Na profesionální úrovni, hlavně v televizní produkci, ale slavil úspěch zejména v oblasti ENG (Electronic News Gathering).73 Nástupce videokazety Betamax na sebe nenechal dlouho čekat a tak byl již v roce 1982 představen Betacam, který cílil na profesionální trh a nutno poznamenat, že úspěšně. Na první pohled se od sebe kazety Betamax a Betacam příliš nelišily, dokonce byly zaměnitelné, rozdíl byl v technologii záznamu. Betamax používal kompozitní video, Betacam komponentní video a navíc natáčel mnohem vyšší rychlostí pásky. Vyráběl se ve dvou velikostech – S (small) s L (large).74 Betacam měl poměrně krátkou životní etapu, v roce 1986 jej nahradil Betacam SP (Superior Performance), který se opět soustředil na profesionální trh. Dokonce byl přijat jako standardní formát pro práci v terénu jak pro ENG, tak pro studia, protože jeho kvality dosahovaly takové úrovně, že byl dostatečně dobrý i pro následné editace.75 Kazety Betacam SP již nešlo zaměnit s kazetami Betamax. První digitální formát z Beta rodiny přišel jako náhrada za analogový Betacam SP v roce 1993 s oficiálním označením Digital Betacam, často nazýván jako Digitalbeta, Digibeta nebo D-Beta. Digital Betacam již nezaznamenal takový úspěch jako jeho předchůdce, i když měl velkou profesionální podporu, průmyslovým standardem se už nestal. Velikosti kazet zůstaly stejné jako u předchůdců, na velikost S šlo natočit cca čtyřicet minut záznamu a na velikost L až sto dvacet čtyři minut

72

Sony Global - Product & Technology Milestones-Recording Media. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 73 The Betamax Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . 74 The Betacam Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . 75 The Betacam SP Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: .

29

při rozlišení PAL 720 x 576, NTSC 720 x 480.76 Některá zařízení Digital Betacam jsou zpětně kompatibilní s Betacam i Betacam SP. Ke snazšímu přechodu na digitální formát sloužily kazety Betacam SX, které byly představeny v roce 1996 jako digitální verze Betacam SP. Vyráběly se ve dvou velikostech S (šedesát minut záznamu) a L (sto devadesát čtyři minut) a na rozdíl od Digital Betacam, který se vyrábí ve světle modré barvě jsou kazety Betacam SX žluté.77 Rok 1997 s sebou přinesl novou videokazetu s vysokým rozlišením digitálního záznamu HDCAM využívající diskrétní kosinovou transformaci. Přenosová rychlost HDCAM činí 144 Mbps (což je o 50% rychlejší než Digital Betacam). Nejedná se ale ještě o Full HD, nedosahuje totiž rozlišení 1920 x 1080 pixelů, ale pouze 1440 x 1080 pixelů. Každý vodorovný pixel je tedy zploštělý a při přehrávání je 1,33 krát rozšířen. Tento nedostatek se již neobjevoval v nové verzi HDCAM SR (Superior Resolution), který byl zaveden v roce 2003. Rychlost záznamu byla zvýšena na 440 Mbps nebo 880 Mbps, díky čemuž bylo možno zaznamenat až třikrát více dat než na HDCAM.78

5.1.1.3. VHS a jeho nástupci VHS je videostandard vyvinutý v roce 1976 společností JVC ovšem na základě licencované technologie společnosti Sony. Původně zkratka VHS znamenala Vertical Helical Scan (vertikální spirálové snímání), později to bylo změněno na Video Home Systém.79 VHS zpočátku vzbudila strach hollywoodských studií o ztrátu zisků. Hrozil podle nich úpadek návštěvnosti kin, lidé si mohli film za nižší cenu vypůjčit a nebo si počkat na jeho uvedení v televizi a udělat si záznam. V roce 1976 tento strach donutil firmy MCA a Disney podat žalobu, která měla zamezit prodávání videorekordérů, díky kterým prý docházelo k porušování autorských práv. Zatímco výrobci videorekordérů

76 The Digital Betacam Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . 77 The Betacam SX Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . 78 VERSLUIS, Jay. What’s the difference between HDCAM and HDCAM SR? [online]. c2010 [cit. 201204-16]. Dostupné z WWW: . 79 The VHS Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: .

30

slavili vítězství v tomto sporu, důvod k oslavám měly i filmové společnosti, protože se ukázalo, že videokazeta návštěvnosti kin neublížila, navíc společnostem přinesla další zisky.80 Úspěch a rozšíření VHS nebyl zpočátku tak jednoznačný, na světě již měla soupeře. Firma Sony na americký trh přivedla v roce 1975 Betamax, jehož záznam kvalitativně dosahoval lepších výsledků, disponoval ale kratší délkou záznamu. Zatímco VHS pojala tříhodinový záznam, na Betamax šlo nahrát pouze šedesát minut. Možná právě i díky tomu byly VHS úspěšnější v půjčovnách. Další plusové body získala VHS díky faktu, že VHS přehrávače byly zpočátku levnější a jednodušší na výrobu a také díky levnějším licencím pro ostatní firmy. Trh se rozdělil na dva tábory, na stranu JVC a VHS se přidali Matsushita (Panasonic), Hitachi, Mitsubishi, Sharp, a Akai; Sony a Betamax

podporovali

Toshiba,

Sanyo,

NEC,

Aiwa,

a

Pioneer.

Sporným

a diskutovaným trumfem VHS mohla být pornografie, která kvůli zákazu Sony nebyla na Betamax dostupná.81 Na Brněnské šestnáctce se promítalo i z vylepšeného nástupce VHS, který byl vynalezen

za

účelem

zaplnění

mezery

na

trhu

mezi

domácími

uživateli

a videoprofesionály. Představen byl v roce 1987 pod názvem Super VHS, často označován jako S VHS. Oproti VHS používala S VHS větší rozlišení (400 řádků namísto přibližně 240) a větší šířku pásma, což s sebou přineslo výrazně vyšší kvalitu obrazu. Přehrávače S VHS byly zpětně kompatibilní s VHS.82 Za vítězný rok VHS by se dal považovat rok 1988, kdy firma Sony uvedla na trh SLV-7, což byl první VHS Hi-Fi videorekordér.83 Po jedné dekádě tedy na spotřebním trhu zvítězila VHS, dnes jsou již oba formáty nahrazeny novějšími médii.

80

BORDWELL, David - THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 708. 81 OWEN, Dave. The Betamax vs VHS Format War. [online]. c2005, poslední revize 8.1.2008 [cit. 201204-16]. Dostupné z WWW: . 82 The S-VHS Video Format. [online]. c2005, poslední revize 8.1.2008 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . 83 Sony Global - Product & Technology Milestones-Video Recorder. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: .

31

5.1.1.4. 8 mm Video Označení 8 mm Video odkazuje na tři spolu související formáty videokazet vyráběné společností Sony. Uživatelskou základnu tvořili převážně amatérští filmaři a v menší míře také televizní produkce. První z nich přišlo na svět v roce 198584, tedy v době, kdy se o trh dělily videokazety VHS s Betamax, Video 8. Jednalo se o první minikazetu na trhu, navíc byla kvalita obrazu i zvuku srovnatelná s VHS. Velkou výhodou pro Video 8 byly kompaktní kamery, které mohl uživatel držet v ruce, videokamery, které nahrávali na VHS či Betamax, byly velké a člověk je musel mít umístěné na rameni nebo na stativu. Obrovským mínus kazet Video 8 byla nemožnost jejich přehrání na přehrávačích VHS.85 Jako soupeře Super VHS představila firma Sony kazetu s označením Hi8, která se vyznačovala vyšší kvalitou obrazu než měl jeho předchůdce Video 8, se svým soupeřem byla kvalitativně srovnatelná, za to měla menší formát. Na kazety Hi8 bylo možno točit záznamy dlouhé třicet, šedesát či sto dvacet minut. Oblíbenost zaznamenaly kazety Hi8 hlavně u amatérských filmařů a v případech, kdy bylo potřeba použít lehkou a flexibilní techniku.86 Digital 8, nazývaný též zkráceně D8, měl od roku 1990 za úkol nahradit své analogové předchůdce. Využívá stejný kodek jako digitální MiniDV, ale v tradiční 8 mm magnetofonové pásce. Díky tomu je zpětně kompatibilní s předchozími 8 mm formáty, což je výhoda pro běžné uživatele, kteří již mají kamery na osmi-milimetrové kazety, ale zároveň vyžadují vyšší kvalitu záznamu. Digital 8 byl jedním z účastníků „malé“ války formátu, kdy se postavil svému soupeři, kterým se stal MiniDV. Kvalitativně si jsou oba formáty blízké, hlavní výhoda MiniDV je ale jeho velikost. Jelikož MiniDV disponuje menší velikostí než Digital 8, mohou být i kamery točící na MiniDV menší a lehčí, což je na uživatelském a poloprofesionálním trhu, pro který

84

Sony Global - Product & Technology Milestones-Recording Media. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 85 The Video8 Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 86 The Hi8 Video Forma.t [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: .

32

byly tyto formáty určeny, jedno z rozhodujících hledisek. Digital 8 byl sice levnější, ale MiniDV mělo více funkcí. 87

5.1.1.5. DV a jeho nástupci Videostandard DV (Digital Video) byl vytvořen v roce 1996 konsorciem několika společností, vzhledem k tomu měl oficiální označení IEC 61834. U zrodu nového média nemohla chybět firma Sony, která přišla se svou verzí pojmenovanou DVCAM, další společností byl Panasonic, jehož kazeta nesla označení DVCPRO.88 DVCAM byla určena pro poloprofesionální trh a pro nižší třídu profesionálního trhu, využívala stejnou pásku jako DV a MiniDV, její natáčecí rychlost ale byla téměř o 50% vyšší.89 DVCPRO byl určen pro profesionální trh, měl několik variant včetně HD. Vyvinut byl sice firmou Panasonic, vyráběli jej ale také společnosti Philips, Ikegami a Hitashi. Rekordéry DVCPRO byly schopné přehrávat i ostatní kazety DV (MiniDV pouze s adaptérem), nebylo na ně ale možné nahrávat záznam.90 Pravděpodobně nejúspěšnějším členem rodiny DV se stal MiniDV, který je zároveň nejmenším videoformátem. Byl představen v roce 1998 a jeho velikost lze přirovnat ke krabičce Tic-tac,91 kazeta MiniDV se vyráběla v rozměrech 65 x 48 x 12 milimetrů. Doba nahrávání měla rozmezí od šedesáti do sto dvaceti minut a při použití vhodného softwaru na něj mohlo být uloženo až 13 GB dat.92 Kazety MiniDV natáčely v rozlišení 525 horizontálních linek, což je podstatně více než u VHS. Všechny MiniDV kamery v sobě měly zabudovaný port Fire Wire, díky čemuž byly snadno propojitelné s počítači.93

87

Mini-DV vs D8. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 88 The DV Video Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 89 The DVCAM Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 90 The DVCPRO Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 91 Mini DV Video Tapes and MiniDV History. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 92 The MiniDV Video Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 93 Mini DV Video Tapes and MiniDV History. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: .

33

5.1.1.6. CD Na konci sedmdesátých let se společnosti Philips a Sony spojili ve spolupráci na digitálním disku. Sony již mělo třiceticentimetrový disk s hrací dobou sto padesát minut a Philips jedenáct a půl centimetrový prototyp kompaktního disku. Finální průměr CD (Compact Disc) byl dvanáct centimetrů a přesnost rozlišení se ze čtrnácti bitů rozšířila na šestnáct bitů. Kompaktní disk byl zaveden v roce 1982 v Japonsku a o rok později i v Evropě. Nic z toho by ale nebylo možné bez vynálezu laserové diody. CD využívá infračervený laser s vlnovou délkou 780 nm94 a původně byl určen jako nástupce gramofonových desek95, tedy pro hudební průmysl, jeho použití se ale rozšířilo mimo jiné i pro ukládání dat a počítačové hry. Čtení CD probíhá lineárně směrem k vnější straně disku, rychlost otáček se pohybuje přibližně kolem pěti set otáček za minutu na vnitřní straně po zhruba dvě stě otáček za minutu na straně vnější. Běžně se filmy na CD nosičích neprodávali, ale díky různým kodekům bylo možné jejich velikost zmenšit natolik, že se na jedno CD o velikosti 650 nebo 700 MB vešel celý film v dostatečné kvalitě. Na trhu se dokonce objevily i dva druhy speciálních CD určených k videodistribuci. První neslo označení CD Video a dokázalo přehrát kolem pěti minut analogového videa, to se psal rok 1972. Druhé médium se jmenovalo Video CD a bylo představeno v roce 1994. Na Video CD bylo možné nahrát až sedmdesát čtyři minut digitálního zvuku a videa, takže na jeden celovečerní film byly potřebné dva disky. Na poli profesionální filmové produkce se tyto disky neprosadily, popularitu získaly především v Japonsku a Dálném východě, kde se používaly na karaoke aplikace.96

5.1.1.7. DVD Optický disk využívající červený laser se na trhu objevil v roce 1998 jako nástupce několika formátů včetně CD, VHS a laserového disku. Často se uvádí, že písmena DVD znamenají Digital Video Disc nebo Digital Versatile Disc, oficiálně jim ale žádný význam přidělen nebyl. Prosazení DVD na trhu ovlivnila válka formátů Betamax a VHS, spotřebitelé byli bázliví a nechtěli své peníze utratit za technologii, ke které následně nebudou komponenty. Zmatečně mohlo působit i množství DVD 94

nanometrů Philips Research - History of the CD – Technology. [online]. c2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 96 Philips Research - History of the CD - The CD family. [online]. c2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 95

34

formátu97

a v neposlední řadě rozšíření DVD zpomalila i jednání o licenčních

smlouvách.98 Přesto, že rychlost prosazení nesplnila očekávání výrobních společností, co se týče filmového průmyslu se jedná o „zákazníky nejrychleji přijaté elektronické zařízení v americké historii – uspělo po celém světě.“99 Na klasické jednostranné DVD se vejde 4,7 GB dat, což jsou dvě až tři hodiny videa při standardním rozlišení. DVD nepřineslo jen zmenšení média na dvanáct centimetrů a jeho výrazné zploštění, ale důležitou úlohu sehrálo hned v několika oblastech. Pro filmová studia znamenalo „nastartování nového spotřebního cyklu“100, což v praxi znamenalo, že si lidé kupovali své oblíbené filmy, které již mnohdy měli doma na VHS či jiném starším médiu. Počáteční výhodou DVD byla také obtížnost jejich kopírování, kterou společnosti docílily jak šifrováním, tak zavedením různých regionálních DVD-formátů, díky kterým „mohla studia bránit prodeji disků v zemích, kde nebyl film ještě uveden v kinech.“101 Jak již dnes víme, DVD si lidé kopírují ve větším množství, než tomu bylo u videokazet. Jedním z faktorů je nízká cena prázdných DVD, dalším rozšíření a rychlost Internetu a počítačů obecně. Dnes většina počítačů včetně notebooků obsahuje DVD vypalovačku, ne-li již Blu-ray mechaniku. Diváky DVD disky lákaly lepší obrazovou kvalitou a bonusovými materiály.

5.1.1.8. Blu-ray Název nového optického disku ovlivnila barva použitého laseru. Blu-ray disky využívají modrý laser (405 nm), který má kratší vlnovou délku než červený laser (650 nm), s jehož pomocí pracuje DVD. Díky kratší vlnové délce lze na disk o stejné velikosti zapsat více dat. Jednovrstvý Blu-ray Disc, jak také bývá nazýván, pojme 25 GB dat, což je více než pětinásobné množství dat než na DVD. Na takový disk se vejde až třináct hodin standardního rozlišení videa, nebo přibližně dvě a půl hodiny videa s vysokým rozlišením. Na vzniku Blu-ray se podílelo několik společností zabývajících se spotřební elektronikou včetně Apple, Dell, Hitachi, HP, JVC, LG,

97

Např. DVD- R, DVD+R, DVD-RW, DVD+RW, DVD-RAM The DVD Video Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . 99 BORDWELL, David - THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 708-709. 100 Tamtéž 101 Tamtéž 98

35

Mitsubishi, Panasonic, Pioneer, Philips, Samsung, Sharp, Sony, TDK, Thomson102. Na vývoji nového optického disku pod hlavičkou společnosti Blu-ray Disc Association pracovalo více než sto osmdesát firem z celého světa z oblasti spotřební elektroniky, osobních počítačů a mediální sféry.103 Blu-ray disky, stejně jako tomu bylo u CD a DVD, nenesou jen filmový materiál, ale také počítačové hry, hry určené pro Play Station 3 a hudbu.104 Jednou z podmínek, které musel nový optický disk splňovat, bylo Full HD 1080p rozlišení. Blu-ray ovšem nebyl jediným hráčem na trhu, což zapříčinilo další válku formátů. Jako protivník se mu postavilo HD-DVD, které si jako preferovaný formát vybrala v roce 2003 skupina výrobců v čele se společností Toshiba (dále společnosti NEC, Sanyo, Memory-Tech, Microsoft. NBC Universal a Viacom vlastnící firmy Paramount a Dreamworks)105. Jednovrstvé HD-DVD pojalo 15 GB dat, což je výrazně méně oproti Blu-ray disku. V počátcích války mělo HD-DVD jako trumf zpětnou kompatibilitu s DVD a levnější výrobu, problémy s kompatibilitou ale velmi záhy vyřešil i Blu-ray.106 Blu-ray měl na své straně uživatele počítačů, pro které je rozhodující kapacita pro ukládání dat, navíc se již disky Blu-ray používaly u Play Station 3, což sloužilo jako argument, že Blu-ray je již aktuálně využívané médium. Rozhodujícím faktorem se ale zdá být oznámení Warner Bros. v lednu 2008, ve kterém společnost ukončila podporu HD-DVD,107 v únoru téhož roku oznámila společnost Toshiba konec produkce HD-DVD.108

102

What is Blu-ray? (Blu-ray, Blu-ray Disc, not Blue-ray or Blu-ray DVD). [online]. c2012 [cit. 2012-0418]. Dostupné z WWW: . 103 Blu-ray.com - Blu-ray FAQ. [online]. c2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: . 104 What is Blu-ray? (Blu-ray, Blu-ray Disc, not Blue-ray or Blu-ray DVD). [online]. c2012 [cit. 2012-0418]. Dostupné z WWW: . 105 Blu-ray vs HD-DVD. [online]. c2008 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: . 106 The HD DVD Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: . 107 Blu-ray vs HD-DVD. [online]. c2008 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: . 108 The HD DVD Format. [online]. c2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: .

36

5.1.2. Filmové pásy – 35 mm Historie 35 mm filmového celuloidového pásu sahá až k počátkům filmové historie, konkrétně do laboratoře uznávaného vynálezce Thomase Alvy Edisona, kde pracoval se svým asistentem W.K.L. Dicksonem. „V roce 1889 se Edison vypravil do Paříže a uviděl tam Mareyho kameru, která pracovala s pásy ohebného filmu. Dickson si na základě toho obstaral dostatečně množství filmového materiálu značky Eastman Kodak a začal vymýšlet nový typ přístroje. Do roku 1891 byly kamera kinetograf a prohlížecí skříň nazvaná kinetoscop připraveny k patentování a předvedení. Dickson rozřezal archy Eastmanova filmu na proužky široké jeden palec (zhruba 35 mm), slepil je k sobě a po obou stranách každého políčka vyrazil čtyři otvory, aby mohla ozubená kola posunovat film v kameře a kineoskopu. Toto Dickensovo rozhodnutí ovlivnilo celou historii kinematografie; 35 mm filmový pás se čtyřmi perforacemi na políčko se stal normou.“109

Silnou převahu na poli promítání profesionálního filmu získal 35 mm filmový pás již od svého počátku a v roce 2011 oslavil sto dvacet let od svého vynálezu. Čím dál více se ale diskutuje nad jeho brzkým zánikem. Podle Rosy Golijan za vše může film Avatar Jamese Camerona z roku 2009, který způsobil drastický vzrůst podílu digitálních technologií v kinech.110 Předpověď analytické společnosti IHS Screen Digest a jejího oddělení Cinema Intelligence Service také není pro 35 mm příznivá, hovoří o výrazném poklesu 35 mm formátu na úkor digitálních technologií, v roce 2015 bude podle předpovědi jen minoritním médiem.111

109

BORDWELL, David - THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 25. 110 GOLIJAN, Rosa. Report: 35mm film will be dead by 2015 - Technolog on msnbc.com. [online]. c2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . 111 HANCOCK, David. Goodbye and thanks for all the memories: The end of 35mm. [online]. c2011 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: .

37

5.1.3. Soubory Na Brněnské šestnáctce se již filmy nepromítají jen z běžných filmových nosičů, popularitu získaly i soubory uložené na pevných discích. V největší míře se používá standard H.264, který je následovníkem hojně užívaných kodeků DivX a XviD. Pomocí H.264 lze dosáhnout až třikrát menší velikost souboru při srovnatelné kvalitě MPEG-2, film o velikosti osm až devět GB tedy zabere po převodu na formát H.264 kolem dvou GB místa. Implementace H.264 se vyznačuje koncovkou x264, obě zkratky ale mohou znamenat jak standard, tak kodek.112 Videoformát H.264 „je tím nejrozšířenějším a v současnosti nejpoužívanějším kodekem pro webová videa,“113 což je zajisté zapříčiněno jak kvalitou, tak i faktem, že se pro webové video dá použít zcela zdarma.

5.2. Dramaturgie po nástupu videoprogramů Jak již bylo v této práci několikrát zmíněno, od osmadvacátého ročníku soutěžily na Brněnské šestnáctce i filmy zaznamenané na videokazetách. V době nástupu videoprogramů na festival považovali jeho pořadatelé za hlavní výhody videa „rychlost zpracování a kontroly natáčeného materiálu, kontaktní zvuk, speciální vybavení kamer a poměrně levný záznamový materiál.“114 Příchod videoprogramů na Brněnskou šestnáctku ovlivnil také pokrok v technice. Dříve totiž nebylo možné promítat pro větší množství lidí, obrazovka monitoru byla k tomuto účelu příliš malá, „vynálezci a tvůrci videotechniky zvládli i tento problém a dnes již příslušné zařízení umožňuje projekci videosnímků na velkou projekční plochu. Tímto si video vybojovalo své místo na slunci vedle klasických amatérských filmových formátů.“115 Zároveň se po tomto ročníku na pořadatele snesla kritika na technickou kvalitu projekcí a bylo porotou navrženo, aby v příštích ročnících překládali cizojazyčné filmy s dialogy. S odstupem času

112

Převod DVD do h264. [online]. c2011 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . 113 JANEČEK, Vláďa. H.264 konečně zdarma a skutečně na věky věků. [online]. c2010 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . 114 HLOUŠEK, Milan (odpov. red.). Proč video soutěží? In: Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1987, s. 14. 115 HLOUŠEK, Milan (odpov. red.). Proč video soutěží? In: Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1987, s. 14.

38

se dlouholetá členka realizačního týmu Brněnské šestnáctky PhDr. Šárka Tryhuková dívá na příchod VHS (a později i DVD) a jeho ovlivnění dramaturgie festivalu takto: „Příchod VHS a DVD samozřejmě ovlivnil dramaturgii - A/ vnesl nové přístupy ve zpracovávání - spíše v bezbřehosti, rozvláčnosti (autoři necítili potřebu šetřit materiálem - klesl tlak na finance), technické experimentování i v negativním smyslu (neobratnost, nedostatečná technická, ale i obsahová příprava na natáčení). B/ program projekcí bylo nutno přeorganizovat - podřídit formátům (zpočátku bylo zapůjčení technických prostředků

drahé!),

byly

tu

i

technické

požadavky

na

čas

při střídání formátů.“

Rok 1988 s sebou přinesl zkrácení festivalu do tří dnů, což nebylo přijato nejlépe. Chyběl dostatek prostoru a časových rezerv mezi jednotlivými bloky. Filmy podle předsedy poroty ing. Josefa Valušiaka dosahovaly vyrovnané kvality, postrádaly však hlubší myšlenku. Zmínil také skutečnost, že se na tomto ročníku objevilo několik videoprogramů, které se vyrovnají filmům na tradičních 16 mm a Super 8 a některé je svou realizační úrovní i předčí.116 I v následujícím ročníku, který se odehrál v říjnu 1989, byl velký prostor věnován videoprogramům, ze všech přihlášených filmů jich čtvrtina přišla na videokazetách. Podle výběrové komise v tomto roce používali videoprogramy takoví filmoví amatéři, kteří ještě neměli mnoho zkušeností s touto technikou, proto ne všichni zvládli technické možnosti videa v dostatečné kvalitě.117 Jedenatřicátý ročník byl prvním ročníkem Brněnské šestnáctky, který se odehrál po

pádu

komunismu

v zemích

východní

Evropy,

včetně

Československa,

což se odrazilo i na „tvorbě autorů těchto zemí: dali přednost zachycení okamžiku společenské reality v dokumentární podobě před hranou stylizací života.“118 Stále také přetrvávaly kvalitativní problémy některých filmových zpracování. Jak uvedla PhDr. Šárka Tryhuková, amatéři si v této době procházeli „vlastním ujasňováním si svého

116

VALUŠIAK, Josef. VÝROK mezinárodní porota XXIX: ročníku mezinárodní soutěže amatérských hraných filmů BRNĚNSKÁ ŠESTNÁCTKA. In HLOUŠEK, Milan - KONEČNÁ, Justina TRYHUKOVÁ, Šárka. Proč video soutěží? Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1988, s. 5-9. 117 TRYHUKOVÁ, Šárka - VESELÁ, Jiřina. Echo 1 (anglická verze). Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1989. 118 HLOUŠEK, Milan - TRYHUKOVÁ, Šárka. Echo 1. Brno: Městské kulturní středisko v domě U dobrého pastýře, 1990.

39

místa v kinematografii, vymezením času a prostředků, které jsou ochotni svému koníčku věnovat.“119 Změny ve společnosti ovlivnily i následující ročník, produkce českých a slovenských amatérských filmařů neustále klesala a pořadatelům se nedařilo přivést do Brna ani mnoho zahraničních snímků. Brněnská šestnáctka prožívala další krizi, která vyústila ve změnu dramaturgie soutěže. Z mezinárodní výběrové soutěže amatérských hraných filmů se v roce 1992 proměnila na soutěž alternativních a nekomerčních hraných filmů. Zejména oslovení československých a zahraničních vysokých škol se pozitivně odrazilo na počtu přihlášených filmů.120 Ke zatraktivnění soutěže mělo přispět i přidání nového ocenění v roce 1993. Hlavní cena Brněnské šestnáctky mohla být udělena jakémukoli filmu, který porotu nejvíce zaujal, bez ohledu na tradiční oceňování zlatými, stříbrnými a bronzovými medailemi. Dále však trvala krize a do tohoto ročníku se dostali jen čtyři české snímky, které zůstaly bez vyznamenání. Čestné uznání získal jeden slovenský film121, jelikož se ale jednalo o první ročník po rozpadu Československa, nelze jej započítávat. Nebyla to tedy nová média, která Brněnskou šestnáctku částečně odklonila od amatérského filmu, ale změny ve společnosti. PhDr. Šárka Tryhuková to jen potvrzuje: „Nová média nepřinesla odklon od amatérského filmu - při dostupnosti technických prostředků se vše významně posunulo […] a dochází následně k výraznému oživení v amatérském filmu a dalšímu jeho rozvoji. (formálnímu, technickému atd.).“122 Rok 1994 pro Brněnskou šestnáctku neznamenal jen další nové ocenění, kterým se stala Cena ředitele Kulturního informačního centra určená přítomnému autorovi, s níž oceněný získal finanční odměnu deset tisíc korun českých, ale také konec krize. Počet přihlášených filmů se blížil stovce a v následujících letech nepadl pod sto třicet. Zvyšoval se i počet přihlášených zemí a jen z USA přišlo na šestatřicátý ročník padesát tři snímků. Svou roli ve vyšším množství přihlášených filmů sehrál i fakt, že od tohoto 119

Citováno z e-mailové komunikace s PhDr. Šárkou Tryhukovou, celý rozhovor je k dispozici v příloze. KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. 121 KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. 122 Citováno z e-mailové komunikace s PhDr. Šárkou Tryhukovou ze 24.4. 2012, celý rozhovor je k dispozici v příloze. 120

40

ročníku se do soutěže mohli hlásit i nezávislí profesionálové. Tento fakt ale neulehčoval práci porotě. Již několik let se musela rozhodovat, zda bude hodnotit filmy podle úrovně technického zpracování, které měli mnohdy lépe zvládnuté studenti filmových škol, nebo dá přednost myšlence a originálnímu pojetí, jímž se často vyznačovaly filmy amatérů. Od následujícího ročníku tento problém porota řešit nemusela, pořadatelé soutěž rozdělili do tří kategorií - Amatér, Student a Nezávislý profesionál. Poprvé se Brněnské šestnáctky účastnila také studentská porota, která byla složena ze studentů českých filmových škol a fungovala nezávisle na hlavní festivalové porotě. Udělovala Cenu studentské poroty.123 Prodlužovala se i délka přihlášených filmů, která se pohybovala i kolem hranice padesáti minut, v roce 1996 se přihlásily dokonce dva osmdesátiminutové snímky, které ale nebyly připuštěny do soutěže. Mnoho filmů se ale pohybovalo kolem třiceti minut.

Výběrová komise zaznamenala více

experimentálních filmů převážně orientovaných na tanec. Čistě amatérských filmů se do soutěže přihlásilo dvacet devět, devadesát čtyři studentských a nezávislí profesionálové zaslali třicet devět filmů. U dvaceti snímků si jejich tvůrci nebyli jistí, do které kategorie se zapsat. Výběrová komise opět kritizovala studenty filmových škol za to, že nekladou na první místo scénář filmu, ale soustředí se neustále jen na technické provedení.124 Porota osmatřicátého ročníku se rozhodla nevyužít soutěžních kategorií a ceny udělovala bez rozdílů, v dalších ročnících se již tato praxe neopakovala a porota posuzovala kvality přihlášených filmů podle výše zmíněných kategorií. V těchto dobách již byly ryze amatérské filmy v menšině a soutěž obesílali přibližně ve stejné míře studenti filmových škol a nezávislí profesionálové. Přesto se Brněnská šestnáctka přikláněla ke krátkým hraným filmům, inklinujícím „k alternativním formám vyjadřování […]“125 u nichž není rozhodující „[…] kde a za jakých podmínek vznikaly.“126 Dramaturgie festivalu se soustředila na možnost porovnání českých krátkých filmů s co nejširším spektrem národních kinematografií, v roce 1998 k nim přibyly filmy z Indie a Indonésie. Poprvé se festivalu neúčastnily filmy na Super 8.

123

KALIVODA, Lukáš. Historie a příprava mezinárodní výběrové soutěže nekomerčních hraných filmů a videoprogramů Brněnská šestnáctka. Brno: 2001. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. 124 TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.). Echo 1 (anglická verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 1996. 125 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Kulturní a informační centrum, 1998. s. 9. 126 Tamtéž

41

Pořadatelé byli v minulosti obviněni z preferování studentských filmů, vyjádřili se k tomu takto: „Nedáváme přednost studentům. […] Dáváme přednost dobrému filmu, který je zajímavý námětem, technikou, místem vzniku, nebanálním pohledem na třeba i banální téma. Nesčetněkrát byly odpuštěny amatérům technické nedostatky, protože snímek jako takový byl přínosem - tématickým, některou svou tvůrčí složkou. Naopak studentům a profesionálům není odpuštěno nic - dokonalé řemeslné zpracování a vyhovění požadavku žánru a času ještě není vstupenkou na B16. Po nich žádáme daleko víc.“127

Nadpoloviční většinu promítaných snímků si pro sebe v roce 2000 naposled uhájily filmové pásy. O slovo se začaly hlásit programy na Betacam a DV jejichž počet se neustále zvyšoval. Amatérští filmaři nadále tvořili na Brněnské šestnáctce menšinu.128 Tohoto ročníku se již ale nedožil filmový režisér Petr Hvižď129, který točil amatérské filmy od roku 1977 a později externě vystudoval režii na FAMU v Praze, mimo různá ocenění z Brněnské šestnáctky obdržel také cenu Český lev za film Řád.130 V roce 2001 se stal laureátem Brněnské šestnáctky. Prvním nositelem Ceny Petra Hviždě, která je určena mladým režisérům, se stal režisér řeckého původu Ari Bafalouka, který ji obdržel za film See No Evil (Nic zlého nevidíš).131 Brněnská šestnáctka byla vždy filmovým

festivalem krátkých

filmů,

ať už se jednalo jen o amatérskou tvorbu, nebo k ní byli přizváni studenti filmových škol či nezávislí profesionálové. Od roku 2000 ale festival posuzovaly dvě na sobě nezávislé poroty. Základní soutěž se totiž rozdělila na dvě. První kategorie zůstala zaměřená na krátkometrážní filmy do třiceti minut, pro druhou byly určeny filmy středněmetrážní od třiceti do šedesáti minut. I na předchozích ročnících se, po udělení výjimky, promítaly filmy delší třiceti minut, ale nikdy nebyly posuzovány rozdílně

127

TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Kulturní a informační centrum, 1998, s. 10. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo. Brno: Kulturní a informační centrum, 2000. 129 * 8.8. 1963 - † 3.9. 2000 130 Petr Hvižď - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z WWW: . 131 TRYHUKOVÁ, Šárka. Nejen vzpomínka na 34 let s B16. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. 128

42

od krátkých filmů.132 Následující rok výběrová komise informovala v Echu Brněnské šestnáctky o problému dodržet etický kodex Evropské koordinační komise filmových festivalů. Na soutěž se totiž stále častěji hlásily snímky, které jejich autoři natáčeli na jiné médium, než ze kterého se promítaly na Brněnské šestnáctce. Etický kodex Evropské koordinační komise ale „praví, že film musí být na festivalu promítán na výchozím nosiči. […] Krátké filmy se vyznačují tím, že nosiče jsou míchány, přepisovány DV na Bety, S8 na DV nebo VHS. Nejen v profesionálním filmu již řada režisérů sáhla po videu vzhledem k jeho ceně a technické zpracování na 35 mm filmový materiál nastupuje až po skončení díla.“133 Brněnská šestnáctka tedy nemohla být přijata do tohoto sdružení

festivalů. Magickou hranici dvou set přihlášených filmů Brněnská šestnáctka překonala v roce 2004, kdy na ni dorazilo 223 snímků. Nejpočetnější skupinu ovládli po mnoha letech amatérští filmaři s devadesáti šesti filmy, do soutěže ale komise vybrala z této skupiny pouze šestnáct snímků. Poprvé se filmy pouštěly z DVD, ale největší procentuální podíl pro sebe získaly kazety Beta. Poměr digitálních nosičů neustále rostl a v roce 2005 již festivalu vládlo DVD. Následující rok pořadatelé s konstatováním „Digitální technika vede jak ve snímací, tak v projekční fázi“134 avizovali upuštění od statistického snímání poměru filmových a video nosičů. I přes toto tvrzení ale statistiky uváděli a nadále.135 O účast na Brněnské šestnáctce trval zájem i v roce 2007, do soutěže se přihlásilo 253 filmů často se metráží pohybujících kolem třiceti minut. Výběrová komise se pokusila dojednat rozšíření soutěže, ale pořadatelé přišli se zamítavým stanoviskem a doporučením zvýšit laťku kvality.136 Do soutěže se nakonec dostalo osmdesát dva filmů. Jak v předchozích, tak v následujících letech neustále dominovalo zasílání filmů na DVD, což s sebou ale přineslo i problémy. DVD se vyráběly v několika formátech a většina tehdejších přehrávačů nedovedla všechny přečíst. U některých filmů výběrová komise vyzkoušela několik přístrojů včetně počítačů,

132

TRYHUKOVÁ, Šárka. Nejen vzpomínka na 34 let s B16. In TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film. 133 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo. Brno: Kulturní a informační centrum, 2003. s. 7. 134 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2006. s. 7 135 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2006 - 2010. 136 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2007.

43

ale ani tak jejich snažení nebylo úspěšné.137 Technické problémy tedy přinesla i nová média. Jubilejní padesátý ročník opět nabídl pestrý výběr filmů, přihlásilo se na něj 122 amatérských snímků, 93 studentských a 8 filmů od nezávislých profesionálů, jeden filmař pro svůj snímek zvolil kombinaci kategorií Amatér a Nezávislý profesionál a další Student a Nezávislý profesionál.138 Ze všech přihlášených filmů skončil podíl DVD těsně pod padesátiprocentní hranicí. Minulé ročníky nabízely mimo hlavní soutěž i mimosoutěžní projekce, do kterých patřily i retrospektivy, studijní projekce a výběry oceněných filmů z různých festivalů. V roce 2009 se k nim přidala tzv. INFO sekce, která divákům představila amatérské středněmetrážní filmy.139 V následujícím ročníku již měla INFO sekce tři témata: Humor, Horor a sci-fi, Divný svět. Do soutěže se pokusilo probojovat rekordních 364 filmů, úspěšně jich do soutěže postoupilo 74.140 Zatím poslední ročník Brněnské šestnáctky přinesl velké změny ve složení festivalového štábu, obměněný tým představil novou vizi „dostat festival do povědomí diváků a médií, získat mu pozornost, kterou si zaslouží“141 Dramaturgický tým vybíral z 365 filmů, přičemž se jich do soutěže probojovalo 52. Soutěž již nebyla rozdělena do tří kategorií. Mimosoutěžní sekce se věnovaly krátkým filmům z FAMU ze 60. let, prvním avantgardním pokusům Otakara Vávry ze 30. let a retrospektivě rumunských krátkých filmů. Novou technologickou inovací se stalo promítání filmů z externích pevných disků především ve formátu H.264. Jak mi sdělila Bc. Blažena Stránská142, která měla na starost dopravu filmů na Brněnskou šestnáctku v roce 2011, filmy se většinou stahovaly z internetu. Tvůrci nabídli několik formátů a když mezi nimi byl i H.264 a zároveň měli tvůrci možnost film někam nahrát, tak se následně stáhl. Pokud ale měl některý z tvůrců přijet osobně, vždy byl požádán, aby film přivezl s sebou. Hlavními výhodami stažených filmů jsou samozřejmě rychlost a cena, která hraje na poli amatérského filmu důležitou roli. Ani natáčení filmů již není to, co bývalo. Například vítězný snímek Night Fishing143 jeho tvůrci celý natočili na iPhone 4.144

137

TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2008. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2009. 139 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2009. 140 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2010. 141 HORČICOVÁ, Kateřina. 4. 10. - tisková zpráva. Brno 16 - Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné v DOC z WWW: . 142 Komunikace s Bc. Blaženou Stránskou probíhala prostřednictvím Facebooku od 5.5. 2012 do 10.6. 2012 143 Originální název - Paranmanjang, režie: Park Chang-wook a Park Chang-kyong , Jižní Korea, 2011. 138

44

Technologie jde zkrátka neustále dopředu a můžeme jen hádat, co všechno přinesou následující ročníky (nejen) na Brněnskou šestnáctku.

144

HORČICOVÁ, Kateřina. 4. 10. - tisková zpráva. Vyhlášení vítězů 52. ročníku Brněnské 16. Brno 16 Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné v DOC z WWW: .

45

Závěr Vstup digitálních médií neznamenal odklon od amatérského filmu. Díky nižším cenám filmového videomateriálu se stalo natáčení filmů dostupnějším pro větší okruh lidí. Ve shodě s PhDr. Šárkou Tryhukovou jsme přišli k závěru, že krizi českého potažmo československého amatérského filmu na přelomu 80. a 90. let a v první polovině 90. let 20. století způsobil politický převrat a následné změny ve společnosti. „Celá státem udržovaná a štědře dotovaná struktura se […] rozpadla a amatéři se měli postarat sami o sebe.“145 A tak se také stalo.

Ovlivnit dramaturgii mohla jen média, která byla předem povolená, takže po celou historii Brněnské šestnáctky záleželo na pořadatelské přizpůsobivosti se soudobým technologickým trendům. Doba, v níž převládalo jedno nebo skupina konkrétních médií, se neustále zkracovala. Filmové pásy typu 16 mm ovládali festival třináct let jako jediné možné médium, poté se k nim v roce 1973 přidal formát Super 8, se kterým tvořily standard Brněnské šestnáctky až do příchodu videoprogramů v roce 1987 a ještě několik let poté jejich podíl zůstával většinový. Převaha VHS nastala až v roce 1993 a vydržela jen šest let. Filmové pásy si ale stále vedly dobře a v letech 1998 až 2000 se více než polovina filmů promítala právě z nich, což bylo zapříčiněno také výrazným nárůstem počtu filmů přijatých na 35 mm pásech. V následujících letech opět sílil podíl videoprogramů. Vedle VHS získávaly více procent kazety Beta. Jejich převahu ale zvrátil disk DVD, jehož podíl se od roku 2005 pohyboval u hranice padesáti procent. Již v roce 2011 se ale nejvíce přehrávaným formátem stal standard H.264 a až příští ročníky Brněnské šestnáctky ukáží na jak dlouho. Změny v dramaturgii způsobily dva faktory. Prvním byly politické změny, které zapříčinily pokles amatérské filmové produkce a ovlivnily také celkovou náladu společnosti. Druhým důvodem se stala technologická inovace, která přinesla relativizaci kategorií amatérský a profesionální film. Dřívější argumenty, které rozdělovaly filmaře podle jejich přístupu k profesionální technice, se v době kvalitní

145

BEDNÁŘ, Vojtěch. Český amatérský film po roce 1989. Vedoucí: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Práce byla obhájena 13.9.2007, FSS MU

46

a zároveň dostupné technologie ukázaly jako nepodstatné.146 Rozdíly v kvalitě amatérských, studentských a profesionálních filmů se snížily, což mělo za následek změnu zaměření festivalu a Brněnská šestnáctka se v roce 1992 stala soutěží alternativních a nekomerčních snímků. Ve stejném roce oslovila ke spolupráci studenty filmových škol a od roku 1995 i nezávislé profesionály. Domníváme se, že lidé mající potřebu vytvářet své vlastní filmy udělají vše pro to, aby tak činit mohli, bez ohledu na politickou a finanční situaci daného státu. V současné době již lze film natočit na mobilní telefon nebo kvalitní fotoaparát, o takových možnostech se amatérům tvořícím v dřívějších dobách pravděpodobně ani nesnilo.

146

Kategorie sestavené Rogerem Odinem poprvé publikované v roce 1999 s touto relativizací počítají, tudíž jsou platné i v dnešní době.

47

Resumé Práce se zabývá vlivem technologických inovací na dramaturgii filmového festivalu Brněnská šestnáctka. Za zásadní historický mezník považuje nástup videoprogramů na festival v roce 1987. Zahrnuje také informace o užívaných filmových nosičích. Vývoj amatérského a nezávislého krátkého filmu představuje v kontextu Brněnské šestnáctky.

Summary The thesis deals with the impact of technological innovations on the dramaturgy of The Brno Sixteen festival. As a major historical turning point considers the commencement of video programms at the festival in 1987. It also includes the information about the employed film media. It acquaints us with the development of amateur and independent short film in the context of The Brno Sixteen.

48

Seznam zdrojů BEDNÁŘ, Vojtěch. Český amatérský film po roce 1989. Vedoucí: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Práce byla obhájena 13.9.2007, FSS MU BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Normalizační film. In: Cinepur. Distribuce filmů v ČR. 2002, #21, roč. X, č.7. BORDWELL, David - THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. 1. vydání. Praha: Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. DANIELIS, Aleš. Česká filmová distribuce po roce 1989. In: Iluminace, 2007, č.1, s. 53 - 102. LEVINSKÝ, Otto - STRÁNSKÝ, Antonín. Film a filmová technika. 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1974. MONACO, James. Jak číst film. 1.vydání. Praha: Albatros, 2004. NOVOTNÝ, David Jan. Budování příběhu aneb demiurgie versus dramaturgie. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova, 2007. ODIN, Roger. Otázka amatéra v trojím prostoru natáčení a šíření. In: Iluminace, 2004, č. 3, s. 5 - 33. TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.) (2009). Padesát let Brněnské šestnáctky. Almanach prací k 50. výročí B16. Brno: Brněnské kulturní centrum a Sdružení pro Brněnskou šestnáctku a alternativní film.

Elektronické zdroje: 35mm film – Camerapedia [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . AMATFILM.CZ - Definice amatérského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . AMATFILM.CZ - Rady: filmová technologie. [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . B16ff-BRNO SIXTEEN-INTERNATIONAL COMPETITIVE FESTIVAL OF SHORT FICTION FILMS [online]. c2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z WWW: . Blu-ray.com - Blu-ray FAQ. [online]. c2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: . Brno 16 - Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: . Broadening the Impact of Pictures [online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . Digital8 Video Tapes and Digital 8 History [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . Festival krátkých filmů Praha | Aktuálně [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . File:8mm and super8 and double8.png - Wikipedia, the free encyclopedia [online]. c2012 [cit. 2012-0505]. Dostupné z WWW: . FILMDAT - nadnárodný register neprofesionálneho filmu[online]. c2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z WWW: . Filmová soutěž OKEM DOBRODRUHA 2012 | RAJBAS * OUTDOOR * KOTLÍK 2012 - festival filmů, fotek, zažitků a setkaní v BLANSKU [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: .

49

Foto CD [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . GOLIJAN, Rosa. Report: 35mm film will be dead by 2015 - Technolog on msnbc.com. [online]. c2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . HANCOCK, David. Goodbye and thanks for all the memories: The end of 35mm. [online]. c2011 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . Historie pořadu — Tak neváhej a toč! — Česká televize [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . HORČICOVÁ, Kateřina. 4. 10. - tisková zpráva. Brno 16 - Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné v DOC z WWW: . HORČICOVÁ, Kateřina. 4. 10. - tisková zpráva. Vyhlášení vítězů 52. ročníku Brněnské 16. Brno 16 Mezinárodní festival krátkých hraných filmů [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné v DOC z WWW: . iShorts - Zkrátka filmy [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: . JANEČEK, Vláďa. H.264 konečně zdarma a skutečně na věky věků. [online]. c2010 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . KOLÁČEK, Michal - UČEŇ, Michal. TV Freak - Jak jsme točili na 8 mm: historie vývoje [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . LETKO, Karel. TV Freak - Historie spotřební elektroniky - 1. díl: Jaký byl vývoj? - VHS, DVD, Blu-ray [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . Městské kulturní zařízení Uničov [online]. c2012 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z WWW: . Mezipatra 2011 — Česká televize [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z WWW: . Mini DV Video Tapes and MiniDV History. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . Natočto (TV pořad) (1999) | ČSFD.cz [online]. c2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z WWW: . Normalizace 70. a 80. let - poválečné Československo | Učebnice dějepisu on-line. [online]. c2008 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z WWW: . r8-propozice.pdf (application/pdf objekt) [online]. c2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z PDF: . Petr Hvižď - Encyklopedie dějin města Brna - Profil osobnosti [online]. c2011 [cit. 2012-05-09]. Dostupné z WWW: . Philips Research - History of the CD – Technology. [online]. c2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . Philips Research - History of the CD - The CD family. [online]. c2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . PLÁTENÍK, Petr. Kulturně historické dědictví - E-learning [online]. c2011 [cit. 2012-05-20]. Dostupné z WWW: . POPELKA, Jan, ŽÁKOVSKÁ, Alena. pravidla_OD_2012.pdf (application/pdf objekt) [online]. c2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z PDF: .

50

Převod DVD do h264. [online]. c2011 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z WWW: . Sony Global - Product & Technology Milestones-Video Recorder. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . Sony Global - Product & Technology Milestones-Recording Media. [online]. c2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: . SPĚŠNÝ, Karel. Festival krátkých filmů Praha | O festivalu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . Večer krátkých filmů - 14. Festival francouzského filmu [online]. c2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z WWW: . VERSLUIS, Jay. What’s the difference between HDCAM and HDCAM SR? [online]. c2010 [cit. 201204-16]. Dostupné z WWW: . Video Formats. [online]. c2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: . VLČEK, Tomáš. rok 1968: TOTALITA. [online]. c2012 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z WWW: . What is Blu-ray? (Blu-ray, Blu-ray Disc, not Blue-ray or Blu-ray DVD). [online]. c2012 [cit. 2012-0418]. Dostupné z WWW: .

Archiv festivalu Brněnská šestnáctka (seřazen dle ročníků): HLOUŠEK, Milan (odpov. red.). In: Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1987. HLOUŠEK, Milan - KONEČNÁ, Justina - TRYHUKOVÁ, Šárka. Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1988. TRYHUKOVÁ, Šárka - VESELÁ, Jiřina. Echo 1 (anglická verze). Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1989. VESELÁ, Jiřina. Echo 2 (německá verze). Brno: Městské kulturní středisko S.K. Neumanna, 1989. HLOUŠEK, Milan - TRYHUKOVÁ, Šárka. Echo 1. Brno: Městské kulturní středisko v domě U dobrého pastýře, 1990. HLOUŠEK, Milan - TRYHUKOVÁ, Šárka. Echo 2. Brno: Městské kulturní středisko v domě U dobrého pastýře, 1990. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 2. Brno: Kulturní a informační centrum, 1991. Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1992. BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1993. Program projekce XXXV. B16 - 1994 BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1995. TRYHUKOVÁ, Šárka (ed.). Echo 1 (anglická verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 1996. BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1996. BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1997. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Program. Brno: Kulturní a informační centrum, 1997. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1 (anglická verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 1997.

51

TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Kulturní a informační centrum, 1998. BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1998. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1 (německá verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 1999. BEZDĚK, Rostislav - TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 1999. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo. Brno: Kulturní a informační centrum, 2000. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 2000. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo (anglická verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 2001. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 2001 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 2002 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Program. Brno: Kulturní a informační centrum, 2002 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo. Brno: Kulturní a informační centrum, 2003. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1 (anglická verze). Brno: Kulturní a informační centrum, 2004. Katalog. Brno: Kulturní a informační centrum, 2004. Program. Brno: Kulturní a informační centrum, 2004. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2006. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2006. Program. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2006. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2007. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2007. Program. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2007 TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2008. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2008. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2009. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2009. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Echo 1. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2010. TRYHUKOVÁ, Šárka (odpov. red.). Katalog. Brno: Brněnské kulturní centrum, 2010. Záznamy PhDr. Šárky Tryhukové (1987, 1988, 1995 - 2009)

Další zdroje: Rozhovor s PhDr. Šárkou Tryhukovou

52

Přílohy Rozhovor s PhDr. Šárkou Tryhukovou z 24.4. 2010 1. V jakém období jste pracovala na festivalu Brněnská šestnáctka Na B16 jsem byla od půlky srpna 1975 do r. 2010. R. 2011 jsem byla již alternativně spolupracující (spíše jsem se věnovala dětské části, pak výběru filmů ve vztahu k udělení ceny Petra Hviždě). Mezitím absence: jedna roční mateřská (1977) a jedna dvouletá mateřská (1979,1980). 2. Ovlivnil příchod VHS/DVD dramaturgii festivalu? Pokud ano, jakým způsobem? Příchod VHS a DVD samozřejmě ovlivnil dramaturgii - A/vnesl nové přístupy ve zpracovávání - spíše v bezbřehosti, rozvláčnosti (autoři necítili potřebu šetřit materiálem - klesl tlak na finance), technické experimentování i v negativním smyslu (neobratnost, nedostatečná technická, ale i obsahová příprava na natáčení). B/ program projekcí bylo nutno přeorganizovat - podřídit formátům (zpočátku bylo zapůjčení technických prostředků drahé!), byly tu i technické požadavky na čas při střídání formátů...které jsme si sami učinili složitým i snahou o zajištění simultánních překladů, zpočátku do sluchátek, pak titulkování 3. Avizoval tým B16 dopředu, na jakých médiích přijímá přihlášená díla? V soutěžním řádu i v přihláškách byl vždy přesně avizován možný výběr formátů, tak aby bylo možno zajistit bezproblémovou projekci výběrovou a samozřejmě nám velmi záleželo na kvalitě soutěžní projekce, od níž se odvíjela prestiž soutěže byla to jedna ze základních norem pro jakési etické fungování ve společnosti nejen evropských filmových soutěží, nejzákladnější tvrdý požadavek i pro členství mezi soutěžemi (předchůdce Europacinemas ad... forem evr. filmové spolupráce). To, že B16 tyto normy ctila dopomohlo festivalu k jeho mezinárodní vážnosti, zejm. mezi autory a o partnerství s naším festivalem byl značný zájem.

53

4. Změnilo se s novými médii složení účastníků? Složení publika se posunulo spíše s otevíráním se kategorií směrem ke studentům filmových škol a nezávislým profesionálům. Amatéři sami o sobě jsou do značné míry dost uzavřená societa......Na jejich tvorbu je velmi obtížné nalákat větší množství publika. Proto se musely kraťasy (oblíbená festivalová forma) pro veřejné projekce namixovat podle žánru a formy, tak aby to běžné publikum bylo schopno přijmout. 5. Přinesla nová média odklon od amatérského filmu? Nová media nepřinesla odklon od amatérského filmu - při dostupnosti technických prostředků se vše významně posunulo a řekla bych, že po období přešlapování na začátku devadesátých let konce století (míněno právě u amatérů, kteří procházeli vlastním ujasňováním si svého místa v kinematografii, vymezením času a prostředků, které jsou ochotni svému koníčku věnovat), se toto láme s mladší generací, možností přístupu k natáčecí technice a dochází následně k výraznému oživení v amatérském filmu a dalšímu jeho rozvoji. (formálnímu, technickému atd.).

54

Grafy Procentuální podíl filmových pásů a videoprogramů na Brněnské šestnáctce od roku 1987 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00%

filmové pásy

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

0,00%

videoprogramy

Procentuální podíl jednotlivých filmových nosičů (které dosáhly podílu min. 5 % ) od roku 1987 na Brněnské šestnáctce 60,00% 16mm

50,00%

35mm S8

40,00%

VHS Beta

30,00%

U-matic DV

20,00%

DVD Blu-Ray

10,00%

H264

55

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

19 95

19 93

19 91

19 89

19 87

0,00%

Počet přihlášených filmů do soutěže rozdělený do příslušných kategorií 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1996

1997

1998

1999

amatér

2000

2001

student

2002

2003

nezávislý

2004

2005

2006

nespecifikováno

2007

2008

2009

2010

2009

2010

kombinace

Počet přijatých filmů do soutěže rozdělený do příslušných kategorií 60 50 40 30 20 10 0 1996

1997

1998

1999

amatér

2000

2001

student

2002

2003

nezávislý

56

2004

2005

2006

nespecifikováno

2007

2008

kombinace

Tabulka (procenta zaokrouhlovaná na setiny) 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

film. pásy 94,12% 87,50% 78,30% 66,66% 73,10% 54,54% 42,80% 30,85% 36,08% 33,66% 38,97% 53,43% 63,15% 52,38% 33,09% 48,32% 29,63% 25,33% 11,66% 14,81% 17,19% 15,41% 21,69% 24,72% 9,62%

16mm 43,53% 47,50% ? ? ? ? 30,60% 20,21% 24,74% 20,79% 22,22% 35,62% 32,89% 20,24% 6,47% 14,61% 10,37% 8% 2,33% 5,29% 7,75% 3,77% 6,33% 2,20% 0%

1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

videoprog. 5,89% 12,50% 21,70% 33,33% 26,90% 45,45% 55,10% 65,95% 61,85% 66,33% 57,26% 46,58% 36,85% 47,61% 67,27% 49,43% 69,62% 74,67% 88,34% 85,20% 82,79% 84,59% 78,31% 75,28% 90,74%

VHS 4,71% 12,50% ? ? ? ? 38,80% 53,19% 54,64% 52,47% 53,85% 36,99% 23,69% 10,71% 52,51% 22,47% 27,40% 9,34% 23,91% 2,65% 0,24% 0,34% 0,60% ? 0%

35mm S8 0% 51% 0% 40% 0% ? 0% ? 0% ? 0% ? 0% 12,20% 8,51% 2,13% 6,19% 5,15% 8,91% 3,96% 15% 1,71% 17,81% 0% 30,26% 0% 30,95% 1,19% 26,62% 0% 31,46% 2,25% 19,26% 0% 17,33% 0% 8,75% 0,58% 9,52% 0% 8,96% 0,48% 11,30% 0,34% 15,36% 0% 21,42% 1,10% 9,62% 0% Umatic Beta DV V8,Hi8,D8 DVD CD 1% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% ? ? 0% 0% 0% 0% ? ? 0% 0% 0% 0% ? ? 0% 0% 0% 0% ? ? 0% 0% 0% 0% 4,10% 12,20% 0% 0% 0% 0% 1,06% 11,70% 0% 0% 0% 0% 3,09% 3,09% 0% 1,03% 0% 0% 5,94% 7,92% 0% 0% 0% 0% 2,56% 0,85% 0% 0% 0% 0% 1,37% 4,11% 0% 4,11% 0% 0% 10,53% 0% 2,63% 0% 0% 0% 27,38% 3,57% 5,95% 0% 0% 0% 10,44% 0% 4,32% 0% 0% 0% 14,61% 0% 10,11% 2,24% 0% 0% 28,15% 0,74% 12,59% 0,74% 0% 0% 30,66% 0% 18,67% 0,67% 15,33% 0% 11,95% 0% 9,04% 0% 42,86% 0,58% 21,70% 0% 11,11% 0% 49,74% 0% 23,47% 0% 3,63% 0% 55,45% 0% 21,58% 0% 14,04% 0% 48,63% 0% 18,98% 0% 8,73% 0% 49,40% 0% ? ? ? ? ? ? 15,38% 0% 3,84% 0% 21,53% 0%

57

BluRay 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0,60%

H264 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0%

? ? 23,08% 26,91%

Časová osa

58