Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky

Bakalářská diplomová práce

2011

Zdeňka Jechová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky

Obecná jazykověda

Zdeňka Jechová

Rétorománské jazyky a jejich pozice mezi italštinou a francouzštinou Bakalářská diplomová práce

Vedoucì práce: prof. RNDr. Václav Blaţek, CSc.

2011 1

Prohlašuji, ţe svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím pramenů uvedených v bibliografii. Zdeňka Jechová

..………………………………

2

Tìmto bych chtěla poděkovat prof. RNDr. Václavu Blaţkovi, CSc. za vedenì mé bakalářské diplomové práce a za poskytnutì všech odborných materiálů, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Zdeňka Jechová

3

Obsah 1 Úvod ........................................................................................................................................ 6 1.1 Románské jazyky...................................................................................................... 7 1.1.1 Rétorománské jazyky................................................................................. 9 1.1.1.1 Graubündenská rétorománština ................................................ 10 1.1.1.2 Ladinština.................................................................................. 16 1.1.1.3 Furlanština (Friulština) ............................................................. 17 1.1.2 Italština ................................................................................................... 18 1.1.3 Francouzština ........................................................................................... 20 2. Fonologie .............................................................................................................................. 23 2.1 Fonologie rétorománských jazyků ......................................................................... 23 2.1.1 Přìzvuk .................................................................................................... 23 2.1.2 Vokály ..................................................................................................... 24 2.1.3 Konsonanty .............................................................................................. 27 2.2 Fonologie italštiny .................................................................................................. 30 2.2.1 Přìzvuk v italštině .................................................................................... 30 2.2.2 Vokály...................................................................................................... 31 2.2.3 Konsonanty .............................................................................................. 31 2.3 Fonologie francouzštiny ........................................................................................ 33 2.3.1 Přìzvuk ve francouzštině.......................................................................... 33 2.3.2 Vokály...................................................................................................... 34 2.3.3 Konsonanty .............................................................................................. 34 3. Nominálnì kategorie ............................................................................................................. 36 3. 1 člen ....................................................................................................................... 36 3.1.1 člen v rétorománských jazycìch............................................................... 36 3.1.2 člen v italštině ......................................................................................... 36 3.1.3 člen ve francouzštině ............................................................................... 37 3.2 substantiva .............................................................................................................. 38 3.2.1 substantiva v rétorománských jazycìch ................................................... 38 3.2.2 substantiva v italštině .............................................................................. 40 3.2.3 substantiva ve francouzštině .................................................................... 42 3.3 adjektiva ................................................................................................................. 43 3.3.1 adjektiva v rétorománských jazycìch....................................................... 43 3.3.2 adjektiva v italštině .................................................................................. 45 3.3.3 adjektiva ve francouzštině ....................................................................... 46 3.4 zájmena ................................................................................................................... 49 3.4.1 zájmena v rétorománských jazycìch ........................................................ 49 3.4.2 zájmena v italštině ................................................................................... 51 3.4.3 zájmena ve francouzštině ......................................................................... 53 3.5 čìslovky................................................................................................................... 56 3.5.1 čìslovky v rétorománských jazycìch ........................................................ 56 3.5.2 čìslovky v italštině ................................................................................... 57 3.5.3 čìslovky ve francouzštině ........................................................................ 58 4. verbálnì kategorie ................................................................................................................. 62 4.1 slovesa v rétorománských jazycìch ........................................................................ 62 4.2 slovesa v italštině ................................................................................................... 67 4.3 slovesa ve francouzštině ......................................................................................... 76 5. Závěr..................................................................................................................................... 87

4

Prameny .................................................................................................................................... 88 Obrázky .................................................................................................................................... 90

5

1 Úvod Na celé našì planetě se mluvì zhruba šesti tisìci jazyky. Některým ale hrozì, ţe brzy zaniknou. Důvodem můţe být vymìránì populace, která daný jazyk pouţìvá, nebo vytlačovánì jazyka stále se rozšiřujìcì angličtinou nebo většinovým jazykem dané země. Mezi takové jazyky lze zařadit i rétorománštinu. Sice je stále čtvrtým úřednìm jazykem Švýcarska, přesto ale počet mluvčìch, kteřì tìmto jazykem běţně mluvì, stále klesá. Rétorománské jazyky tvořì samostatnou skupinu románských jazyků, které zahrnujì jazyky, jimiţ se mluvì na severu a severovýchodu Itálie a ve Švýcarsku. Název ―rétorománské‖ se vztahuje k rétské oblasti z dob Řìmské řìše. Na rozdìl od ostatnìch jazyků románské jazykové rodiny, jako je španělština, francouzština a italština, nejsou rétorománské jazyky moc známé a jejich objevenì je teprve nedávné. Hranice, která vyděluje rétorománské jazyky jako samostatnou větev jazyků románských, i tu, která je dělì na jednotlivé idiomy, vedli téměř výlučně jazykovědci, aniţ by mohli navázat na hranice jiné, vedené uţ dřìve někým jiným – ať uţ samotnými mluvčìmi (kteřì by cìtili sounáleţitost na základě společné historie a kultury) nebo politickou mocì (která by sounáleţitost či jednotnost – aspoň tu geografickou a správnì – vnutila). (Herout 2006 : 1) Zejména v minulosti byly tyto jazyky povaţovány za nářečì jednoho jazyka zvaného rétorománština. Tato práce je porovnává jak tři samostatné jazyky, a to rétorománštinu, ladinštinu a furlanštinu. Prvnì jazykovědec zabývajìcì se porovnávánìm románských jazyků, Friedrich Diez, popisuje rétorománštinu ve svém výzkumu v roce 1843. Tvrdì zde, ţe dokud dialekt nemá ţádný formálnì jazyk, nemůţe mu být přiznán status plnohodnotného románského jazyka. (Haiman, Benincà 1992 : 3) O ladinštině a furlanštině se v tomto výzkumu nezmiňuje. Cìlem této práce je porovnat morfologické a fonologické rozdìly mezi jednotlivými rétorománskými jazyky – rétorománštinou, ladinštinou, furlanštinou a dalšìmi dvěma jazyky románské jazykové rodiny, a to italštinou a francouzštinou. Srovnánì je provedeno ze synchronnìho hlediska, tzn. v nynějšì podobě těchto jazyků.

6

1.1 Románské jazyky Románské jazyky jsou jazyky patřìcì do skupiny indoevropských jazyků, které se vyvinuly z latiny, ne však z klasické vysoce normované a kultivované latiny, ale z běţně mluveného jazyka - tzv. vulgárnì latiny. Ta se lišì od klasické latiny stejně tak, jako se lišì hovorová angličtina od standardnì britské angličtiny. Nejblìţe latině se podobá italština, ostatnì románské jazyky byly ovlivněny okolnìmi vlivy. Francouzštinu ovlivnila keltština a rétorománština švýcarských a italských Alp mezi ostatnìmi minoritnìmi jazyky natolik vyčnìvá svou typičnostì, ţe ji nelze označit za dialekt většinového jazyka. (Breton 2007 : 3940) Švýcarský lingvista Walther von Wartburg v roce 1950 dokazoval, ţe dělicì čára uvnitř románsky mluvìcì oblasti v Evropě vede přes Apeniny od přìstavu La Spezia na západě směrem k Rimini na adriatickém pobřeţì. (Price 2002 : 362) Existuje široce přijìmaná klasifikace zaloţená na zeměpisném rozdělenì, která se v něčem shoduje s Wartburgovou klasifikacì. Podle této klasifikace dělìme románsky mluvìcì Evropu na pět oblastì: (Price 2002 : 363) 1) oblast ibero(hispánsko)románská – portugalština, galicijština, španělština a katalánština; 2) oblast galorománská – francouzština, okcitánština spolu s gaskonštinou, frankoprovensálština a – v některých variantách tohoto zařazenì – severoitalské dialekty; 3) italorománská oblast – standardnì italština, dialekty Apeninského poloostrova, korsičtina, sardinština; 4) rétorománská oblast – švýcarská rétorománština, dolomitská ladinština a furlanština neboli friulština 5) dákorumunština, tedy rumunština Počet mluvčìch, jejichţ mateřštinou je nějaký románský jazyk, se odhaduje na 580 milionů. (Price 2002 : 363) Románskými jazyky mluvì 800 miliónů lidì po celém světě. obr. 1 Klasifikace románských jazyků

7

obr. 2 Rozšìřenì románských jazyků v Evropě

obr. 3 Rozšìřenì románských jazyků ve světě modrá – francouzština; zelená – španělština; oranţová – portugalština; ţlutá – italština; červená – rumunština

8

1.1.1 Rétorománské jazyky Rétorománské jazyky se vyskytujì v pásu alpských územì sahajìcìch od Sankt Gotthardu ve Švýcarsku aţ k ústì řeky Isonzo do Jaderského moře v Terstu v Itálii. (Herout 2006 : 2) obr. 4 Rozšìřenì rétorománských jazyků

Jazyková jednota různých dialektů zahrnujìcì rétorománštinu byla uznávána po vìce neţ sto let, ale relativně málo rozlišujìcìch rysů rétorománštiny slouţì spìše k charakteristice unikátnìho odvětvì románštiny neţ k oddělenì této skupiny dialektů od italštiny. Dokonce i nejpovrchnějšì výzkum rétorománštiny připouštì existence třì hlavnìch skupin dialektů: (Haiman 1988 : 351) 1. Graubündenská rétorománština 2. Ladinská rétorománština 3. Friulská rétorománština

35-40 tisìc mluvčìch ve švýcarském kantonu Graubünden 30 tisìc mluvčìch v jiţnì části Dolomit, na severu Itálie 400-500 tisìc mluvčìch v severoitalské provincii Friuli

Důvody proč se rétorománské jazyky dělì: (Pejchalová 2009 : 2) 1) rozdìly uvnitř těchto jazyků jsou menšì neţ rozdìly mezi nimi navzájem 2) zohledňuje se tak i geografické hledisko 3) o některých dialektech nenì dostatek údajů Společné rysy všech rétorománských jazyků: (Haiman 1988 : 351) 1) zachovánì sekvence starých konsonantů + l na začátku slova 2) palatalizace velár před starým a = změkčovánì g, k, ch (carne – charn, gatto – gja)t 3) sonorizace intervokalických p, t, k sapere, mutare, secur – saber, müdar, segü) 9

4) odstraněnì starých dvojitých konsonantů (fiamma – floma, terra – tiara) 5) koncovka –s jako plurálový přìznak (ils frars) 6) koncovka –s ve 2.sg. slovesných tvarů (ti lávas, vus lávas) Morfologické rysy, které pomáhajì definovat rétorománské jazyky, zahrnujì: (Haiman, Benincà 1992 : 75) a) plurálovou koncovku –s u substantiva; b) koncovku –s u singuláru sloves; c) rozdìlný indikativ a imperativ 2. osoby plurálu; Můţeme poukázat na řadu morfologických rysů, které odlišujì ladinštinu od furlanštiny, mezi ně patřì např.: (Haiman, Benincà 1992 : 75) a) totoţnost třetì osoby singuláru a plurálu ve verbálnìm paradigmatu; b) proměnlivý přìzvuk u osobnìch koncovek, které nesousedì se slovnìm kořenem; Popis rétorománštiny, který se zaměřil na jejì konzervativnì rysy, by mohl vymezit vlastnosti, jeţ sjednocujì jazyk se starou francouzštinou, coţ řìká něco o tom, co dělá rétorománštinu unikátnì. Švýcarské dialekty jsou charakterizovány výpůjčkami ze švýcarské němčiny, zatìmco italské dialekty pouţìvaly stejně obtìţně výpůjčky ze severnìch italských dialektů. Rétorománština neodpovìdá ţádné politické entitě a v dnešnì době pravděpodobně na světě neexistujì ţádnì jednojazyčnì mluvčì rétorománštiny. (Haiman 1988 : 351)

1.1.1.1 Graubündenská rétorománština - rétorománsky rumantsch/romontsch/rumauntsch, německy Rätoromanisch Rétorománština patřì do rodiny indoevropských jazyků, ale jejì zařazenì a definovánì je značně problematické. S určitostì totiţ nelze řìct, zda se jedná o jeden jazyk s mnoha dialekty, nebo zda jde o jeden z rétorománských jazyků. Tato práce vycházì z toho, ţe rétorománština patřì spolu s ladinštinou a furlanštinou do skupiny rétorománských jazyků. obr. 5 Rozšìřenì rétorománštiny ve Švýcarsku

10

obr. 6 Porovnánì jazykové situace v kantonu Graubünden v roce 1860 a v roce 2000 Rozšìřenì oficiálnìch jazyků v roce 1860

Rozšìřenì oficiálnìch jazyků v roce 2000

Základní údaje Rétorománština je západorománský jazyk na přechodu mezi francouzštinou a italštinou. Jde o určitou směsici takzvané vulgárnì latiny, kterou mluvili řìmštì vojáci, obchodnìci a úřednìci, a jazyka původnìho germánského obyvatelstva. Spolu s němčinou, italštinou a francouzštinou je to jeden z národnìch jazyků Švýcarska. Počet obyvatel ve Švýcarsku se z 2,9 milionu v roce 1880 zvýšil na 6,3 milionu v roce 1970 (v roce 2006 byl počet obyvatel 7,2 milionu) (Kalivoda 2006 : 7) Podle počtu obyvatel se měnila i jazyková situace: (Lutz, Arquint 1952 : 309) 1888 (v %) 1910 1941 1960 1970 1980

němčina 69,7 69,1 72,6 69,3 64,9 65,0

francouzština 21,8 21,1 20,7 18,9 18,1 18,4

italština 5,3 8,1 5,2 9,5 11,9 9,8

rétorománština 1,3 1,1 1,1 0,9 0,8 0,8

ostatnì 2 6 4 1,4 4,3 6

Historie rétorománštiny Kdyţ si Řìmané v roce 15 n.l. podrobili oblast, která tehdy zahrnovala územì nynějšìho západnìho Rakouska, nazvali ji Provincia Raetia podle ilyrského (nebo snad etruského) kmene, který zde, jak se předpokládalo, ţil. (Price 2002 : 364) Domácìm jazykem se stala varieta hovorové latiny. V 5. stoletì byla tato rakouská románsky mluvìcì oblast zcela zgermanizována kmenem Alemanů. Zbytek Raetie byl za několik desetiletì podroben Ostrogóty. V 6. stoletì dobyli toto územì Frankové, takţe započal proces germanizace, coţ vedlo k zeměpisné separaci těch, z nichţ se stala populace hovořìcì romanši. (Price 2002 : 364) V letech 1367 a 1436 se obyvatelé švýcarského kantonu Graubünden spojili do třì svazů – jeden z nich byl v severozápadnì oblasti, která zahrnuje Chur, současné hlavnì město kantonu, tzv. Grauer Bund – šedý spolek, odtud název Graubünden. (Price 2002 : 365) V roce 1794 se

11

tyto svazy rozhodly uznat jako úřednì jazyky němčinu, italštinu a dvě variety rétorománštiny, surselvan a ladin. Během napoleonského obdobì se v roce 1803 Graubünden připojil k tehdejšì Helvétské republice, z nìţ se stala později Švýcarská konfederace. Nejstarší doklady Nejstaršì psané doklady rétorománštiny tvořì pět slov v kodexu (nynì chovaném ve Würzburgu), která pocházejì z 10. nebo 11. stoletì. (Price 2002 : 365) Prvnìm skutečným textem je čtrnácti řádkový překlad latinské homilie z počátku 12. stoletì v rukopise, který je nynì v Einsiedelnu. (Price 2002 : 365) Prvnì literárnì dìla romanši byly tři hornoengadinské texty – rýmovaná kronika od Joana Giana Traverse z roku 1527, překlad protestantského katechismu (1577), coţ byla prvnì tištěná kniha v romanši a překlad Nového Zákona (1560) od Jachiama Bifruna. Poté následoval dolnoengadinský překlad Ţalmů (1562) od Duricha Chiampella. V roce 1601 napsal Daniel Bonifaci protestantský katechismus v surselvánštině a katolický katechismus od Giona Antoniho Calvenzana v sutselvánštině. Nejznámějšìmi autory tohoto obdobì jsou Giachen Caspar Muoth (1844-1906) a engadinský spisovatel Peider Lansel (1863-1943). Právě tento spisovatel formuloval často pouţìvanou větu: Ni Talians, ni Tudais-chs, Rumantsch Plains restar! Ani Italové, ani Němci, zůstaneme Romanši! (Price 2002 : 366) Novějšì literaturu tvořì básně, povìdky a novely, které se zabývajì hlavně přìrodou, venkovem a rozdìlný ţivot člověka na venkově a ve městě. V roce 1946 byla zaloţena Uniun da Scriptus Rumantsch (Jednota romanšskýcch spisovatelů). Rétorománské divadlo zatìm nevzniklo, ale často se konajì amatérská představenì. Současná situace Většina mluvčì rétorománštiny je bilingvnì s němčinou jako druhým jazykem. Počet mluvčìch v Graubündenu se pro 19. stoletì ustálil zhruba na 36000, avšak vzhledem k růstu počtu německých a italských mluvčìch klesl podìl mluvčìch rétorománštiny z 40% na 22%. (Price 2002 : 366). I přes stálou migraci do jiných částì Švýcarska počet skutečných mluvčìch rétorománštiny v zemi jako celku vzrostl od roku 1880 ze 46430 mluvčìch na přibliţně 51000 v roce 1983. V roce 1938 byla rétorománština uznána jako čtvrtý národnì jazyk, coţ přispělo k nároku na federálnì podporu pro kulturnì a dalšì účely. 10. března 1996 byla v referendu schválena změna ústavy, která přiznala tomuto jazyku status úřednìho jazyka. Jako svůj hlavnì jazyk ji při sčìtánì lidu v roce 2000 uvedlo 0,5 % obyvatel konfederace (35 100 mluvčìch). (http://krajane.czu.cz/geografie-nab/doku.php?id= retoromanstina) O prosazenì rétorománštiny jako 4. úřednìho jazyka má velké zásluhy kulturnì a jazyková společnost Lia Rumantscha (ladin)/Ligia Romontscha (surselvan) – Rétorománská liga, která byla zaloţena v roce 1919 a jejìţ hlavnì náplnì je reprezentace rétorománštiny a jejìch mluvčìch, organizace výuky tohoto jazyka v mateřských školách, zpracovánì slovnìků a dalšìch knih v rétorománštině. Zajìmavým způsobem řešila uţìvánì jednotlivých forem spisovného jazyka – v sudých letech se psalo valladerem, v lichých surselvštinou.

12

Teprve aţ v roce 1982 byl vypracován projekt společného jazyka rumantsch grischun, který je jedinou spisovnou formou rétorománštiny. (http://nrs.fsv.cuni.cz/geografie/Svyc-kantony.pdf) Rétorománština - přehled dialektů Švýcarsko je evropská alpská země o rozloze 41.293 km ² a s populacì něco málo přes sedm milionů. (Kalivoda 2006 : 7) Je to federálnì země, se čtyřmi úřednìmi jazyky: němčinou, francouzštinou, italštinou a rétorománštinou. Jeho součástì nejsou tzv. "státy", ale "kantony". Těch je ve Švýcarsku celkem dvacet šest. Kantonem s největšì rozlohou je Graubünden. Graubünden se rozkládá na ploše 7106 km ² a má asi 180.000 obyvatel. (http://www.romansh.ch/11000.html) Jeho hlavnì město je Chur. Graubünden je často označován jako "kanton sto padesáti údolì". V těchto alpských údolìch, která byla velmi vzdálená a těţko dosaţitelná, se rétorománsky mluvilo přes dva tisìce let. V některých staršìch anglických textech najdete Graubünden zvaný jako „Grisons―. Kanton má tři oficiálnì jazyky: němčinu, italštinu a rétorománštinu. V tomto tradičně odlehlém horském světě mnoho obcì vyvinulo své vlastnì výrazné dialekty. Dnes je zde stále ještě kolem dvou tuctů dialektů rétorománštiny. Rétorománština se v minulosti (historii) formovala do psané podoby v různých časech a rozdìlnými lidmi v různých částech Graubündenu. To vedlo k odlišné psané podobě jazyka, který nazýváme idiomy. Existuje jich celkem 5: (Herout 2006 : 3) Surselva - v údolì Přednìho Rýna, největšì a nejkompaktnějšì rétorománské územì – asi 16500 mluvčìch; - nejrozšìřenějšì a nejkompaktnějšì idiom; Sutselva - v údolì Zadnìho Rýna; - nejméně rozšìřený idiom => územì nejvìce vystavené germanizaci; Surmir - podél řek Gelgia a Albula; rétorománština je v těchto částech kantonu Graubünden úřednìm jazykem - nápisy na veřejných institucìch jsou pouze v rétorománštině, přìpadně ve dvou jazycìch; Vallader - idiom dolnoengadinský (Engiadina Bassa); - tìmto idiomem se mluvì v dolnìm Engadinu a v údolì Muenstertal (Val Müstair); Puter - idiom hornoengadinský; - v tomto regionu tvořì rétorománsky mluvìcì lidé menšinu, za coţ můţe do jisté mìry turistický ruch a také přistěhovalci z Itálie a jiných částì Švýcarska; přesto se zde na základnìch školách zatìm stále vyučuje v rétorománštině;

13

obr. 7 Přehled dialektů v kantonu Graubünden

Snaha o jednotný rétorománský jazyk Poté, co selhalo několik dřìvějšìch pokusů o vytvořenì jednotného jazyka, se v roce 1978 Rétorománská liga rozhodla učinit nový pokus, který se povedl dìky neromanšskému lingvistovi Heinrichu Schmidovi. Ten v roce 1982 předloţil osnovu jazyka „Rumantsch Grischun― (spisovná rétorománština), který nenì zaloţen na ţádném z dialektů, ale na statickém přìstupu, jehoţ základem je srovnánì slovnìků Sursilvanu, Surmiranu a Valladeru. (Price 2002 : 367) Nenì problém, pokud tyto tři dialekty pouţìvajì stejné slovo, ale pouţìvá-li jeden dialekt jiný tvar neţ zbývajìcì dva, je pouţita jako základ normy druhá moţnost: (Price 2002 : 367) Sursilvan Surmiran Vallader Rumantsch Grischun klìč rostlina, strom kolo nit

clav plonta roda fil

clav planta roda feil

clav planta rouda fil

clav planta roda fil

Tak se snaţil Schmid vytvořit jazyk, jemuţ by rozuměla většina mluvčìch rétorománštiny, aniţ by se tento jazyk musela učit. Záměrem je, ţe by se Rumantsch Grischun měl pouţìvat pouze pro úřednì účely, kde je třeba jediného jazyka srozumitelného všem mluvčìm romanši, zatìmco existujìcì standardizované variety by se dále uţìvaly pro účely literárnì. (Price 2002 : 368) I přes mnohé protesty proti tomuto umělému jazyku došlo ke zdvacetinásobenì počtu oficiálnìch publikacì a dopravnìch značek v rétorománštině, a tak i ke zvýšenì prestiţe a uţìvánì tohoto jazyka.

14

Kanton Graubünden vydává úřednì tiskoviny jiţ několik let pouze v Rumantsch Grischun a na některých základnìch školách se začìná vyučovat v tomto uměle vytvořeném spisovném jazyce. V roce 1997 začal vycházet denìk La Quotidiana, coţ v překladu znamená „ta dennì― – denìk, který je psaný v pěti rétorománských idiomech a ve spisovné rétorománštině. Také vycházì měsìčnìk Las Punts pro teenagery. V překladu název tohoto časopisu znamená „ten most―, coţ symbolizuje jazykový most mezi jednotlivými idiomy. Švýcarská státnì televiznì stanice, která vysìlá v němčině (Schweizer Fernsehen SF 1), odvysìlá denně kromě neděle desetiminutové zprávy v rétorománštině a v neděli navìc třicetiminutový pořad a večernìček v tomto jazyce. (http://www.velkaepocha.sk/ 200804214976 /Retoromanstina -jazyk-a-kultura-na-vymreni.html) Aktuálnì informace v rétorománštině o tom, co se děje ve Švýcarsku, lze najìt na stránkách http://www.rtr.ch/home. Ještě lépe jsou na tom posluchači rádia: regionálnì rádio RADIO RUMANTSCH vysìlá výhradně rétorománsky a podporuje také rétorománskou hudebnì tvorbu. Studium rétorománštiny Rétorománština se vyučuje v prvnìch šesti ročnìcìch na základnìch školách, ale ve vyššìch ročnìcìch je studium omezeno na maximálně tři hodiny týdně. Na základě referenda se kaţdá obec rozhoduje, zda má být vyučovacìm jazykem v jejì škole jen rétorománština. Mimo rétorománské oblasti se tento jazyk nevyučuje, kromě pedagogického institutu v Churu, kde je oddělenì pro učitele romanši, profesury romanši na univerzitách ve Freiburgu a Curychu, a univerzitnìho studia romanši v Bernu, Ţenevě a St. Gallenu. (Price 2002 : 367) I přesto, ţe je hlavnì město kantonu Graubünden Chur německy hovořìcì město, nacházì se zde rétorománské gymnázium. obr. 8 Vyučovacì jazyky v Graubündenu vyučovánì v rétorománštině vyučovánì v rétorománštině a němčině vyučovánì v němčině s dvěmi hodinami rétorománštiny týdně

Rétorománština je jazyk, který není obtíţné se naučit – Romontsch ei in lungatg che ei buca grev dad emprender. (http://www.velkaepocha.sk/200804214976/Retoromanstina-jazyka-kultura-na-vymreni.html)

15

1.1.1.2 Ladinština Ladinština je románský jazyk, jeţ je těsně spjat s furlanštinou a rétorománštinou. Ladinština má asi 30 tisìc mluvčìch, kteřì jsou fakticky všichni bilingvnì buď s italštinou (Trento, Belluno) a němčinou (Bolzano) nebo trojjazyčnì s oběma. (Price 2002 : 182) Dialekty italštiny se pouţìvajì v několika údolìch v Dolomitech, které byly od roku 1363 do roku 1919 pod rakouskou správou. Ladinové se v oblasti Dolomit usadili zhruba v 16. stoletì př. n. l. a podle některých zdrojů jsou dokonce povaţovány za potomky Keltů. Dialekty ladinštiny jsou rozděleny mezi dvěma kraji a třemi administrativnìmi oblastmi, Val Gardena a Val Badia (Bolzanský kraj) a Val di Fassa (Trentská oblast) v kraji Trentino-Alto Adige, a Livinallongo a Ampezzo (oblast Belluno) v Benátském kraji. (Price 2002 : 182) V těchto oblastech jsou pouţìvána trojjazyčná označenì cedulì – v italštině, němčině a ladinštině. Zatìmco některá jména jsou si v těchto jazycìch podobná, jindy jsou naprosto rozdìlná. Napřìklad italský název obce Colfosco je v němčině Kolfuschga a v ladinštině Calfosch.(http://cestovani.idnes.cz/prosli-jsme-za-vas-tri-krasne-trasy-v-dolomitech-podzimni -dovolena-v-italii-1b5-/igsvet.aspx?c=A100823_164710_igsvet_tom) Ladinština se vyučuje na školách a v současnosti se uvaţuje o vytvořenì společné formy ladinštiny, ale rozdìly mezi jednotlivými dialekty jsou na to moc veliké. obr. 9 Rozdělenì ladinštiny v oblasti Trentina, jiţnìho Tyrolska a Belunna v SV Itálii:

16

1.1.1.3 Furlanština (Friulština) Furlanský jazyk je povaţován za jeden ze skupiny rétorománských jazyků. Pouţìvá se v části regionu Friuli-Venezia Giulia na severovýchodě Itálie. V tomto regionu dnes hovořì furlánsky asi 526 000 mluvčìch. (http://www.omniglot. com/ writing/ friulian.htm) Friulštì mluvčì ţijì v provinciìch Udine, Pordenone, Gorizia and Trieste. Furlánsky hovořìcì komunity v Rumunsku, Austrálii, severnì Americe, jiţnì Africe a jinde čìtajì asi 300 tisìc osob. (Price 2002 : 186) obr. 10 Rozšìřenì furlanštiny v Itálii Rozlišujì se tři kategorie se stejnými hlavnìmi jazykovými rysy: (Price 2002 : 184) a) centrálnì furlánská - nejrozšìřenějšì, hovořì se jì v oblasti Udine; b) západofurlánská - západně od řeky Tagliamento, v nìţ je největšì mnoţstvì inovacì dìky těsnému kontaktu s benátštinou; c) korutanská furlánština - nejkonzervativnějšì varieta, kterou se hovořì v severnì (alpské) části Friuli; Téměř všichni obyvatelé regionu Friuli umì italsky a v západnì části regionu je známa i benátština. Podle statistik z roku 1988 se furlánština uţìvá nejen v rodinách (55% hovořì pouze furlánsky, kdeţto 18% střìdá furlánštinu s italštinou), ale v rozhovoru i s cizìmi lidmi (47% pouze italsky, 21% pouze furlánsky, 30,2% oběma jazyky). (Price 2002 : 185) Furlánština se uţìvá v celé řadě situacì, coţ vede k častému přecházenì z jednoho jazyka do druhého a k časté interferenci (hlavně lexikálnì) s italštinou. Mladšì generace stále vìce tìhne k italštině, ale roste zájem o furlánštinu, zejména na úkor tzv. „koloniálnì benátštiny―, coţ je typ benátštiny zaloţený na jazyce Benátské republiky, která vládla ve Furlansku od roku 1420 do roku 1797 a která byla aţ do poloviny 20. stoletì pokládána za prestiţnì dialekt. (Price 2002 : 187) Furlánština je také známa jako východnì ladinština a k samotné ladinštině má velmi blìzko. V psaných textech se furlánština začala objevovat během 11. stoletì a furlanská poezie sahá aţ do 14. stoletì. V 20. stoletì došlo ke změně zájmu o jazyk. V roce 1996 byl pro furlánštinu navrţen nový jednotný pravopis, dokonce se usiluje o zavedenì tohoto jazyka do škol. (http://www.jazyky.com/content/view/525/48/) V omezené mìře se objevuje také v médiìch.

17

1.1.2 Italština Italština je východorománský jazyk (sev. nářečì jsou někdy řazena k západorománské skupině) (Klégr 1989 : 211) a stejně jako ostatnì románské jazyky vznikla z latiny. Je úřednìm jazykem Itálie, Vatikánu, republiky San Marino a rovněţ je jednìm z úřednìch jazyků Švýcarska (ve švýcarských kantonech Ticino a Grigioni). Do roku 1934 byla i úřednìm jazykem na Maltě. (Klégr 1989 : 174) Ostatnì výskyty italsky hovořìcìch komunit jsou zobrazeny na nìţe uvedené mapě. Italština nenì prvnìm jazykem většiny obyvatelstva a jejì postavenì národnìho mluveného jazyka na poloostrově je modernìho data. Přibliţně dvě třetiny obyvatelstva uţìvajì obvykle jiné formy jazyka a poslednì statistický přehled uvádì, ţe 11,3 % hovořì pouze dialektem jak doma, tak s přáteli a kolegy v zaměstnánì (ISTAT 1989 uvádì, ţe 13,7 % mluvčìch udává, ţe hovořì výhradně nebo převáţně dialektem i s cizìmi lidmi). (Price 2002 : 174) Ještě v roce 1974 uvádělo méně neţ 50 % obyvatel Itálie, ţe pouţìvá italštinu v běţném hovoru se členy rodiny. Dodnes to platì o některých jiţnìch oblastech země a o severovýchodnì části poloostrova. Historie italštiny Italština vznikala postupným vývojem z hovorové latiny, stejně jako ostatnì románské jazyky. Modernì italština se vyvinula z literárnì toskánštiny (florentské nářečì), kterou ve 14. stoletì psali Dante Alighieri (Boţská komedie), Petrarca (Canzoniere) a Boccaccio (Dekameron) – tato trojice děl je známa pod názvem, Tre Corone (Tři koruny), v 16. stoletì Machiavelli, Ariosto, Tasso aj. Pojmenovánì italština poprvé pouţil Leonardo da Vinci – viz Muljačič 1997. (Price 2002 : 175) Prvnì jednoznačně italské doklady pocházejì z 10. stoletì, teprve ve 12. stoletì se objevil prvnì toskánský text (lodnì účetnì záznam z Pisy), kdeţto prvnì florentský text je bankovnì kniha datovaná 1211. (Price 2002 : 175) V těchto textech je uţita latinská abeceda, která je upravená tak, aby vystihovala fonologické změny (např. palatalizace souhlásek). Ţivý jazyk stále vìc na konci středověku pronikal do oblasti vyhrazených latině. Koncem 15. stoletì však byla latina stále ještě médiem serióznì vědy a zůstala jìm po mnoho staletì, zejména za renesance – jako vzor a bohatý zdroj slov pro autory pìšìcì v lidovém jazyce. (Price 2002 : 176) V roce 1612 vydala Academia della Crusca slovnìk spisovné toskánštiny. (Klégr 1989 : 212) Po sjednocenì Itálie roku 1860 se stala italština národnìm a úřednìm jazykem a proniká postupně do ostatnìch oblastì. (Klégr 1989 : 212) Italštinu uţìvá téměř veškerá italská populace – přibliţně 57 milionů lidì. Je jednìm z úřednìch jazyků ve Švýcarsku s vìce neţ 300 tisìci mluvčìmi v kantonech Ticino a Graubünden, a Evropské unii. (Price 2002 : 178) Dialekty italského jazyka (Klégr 1989 : 212) a) severnì dialekty - galoitalská nářečì (ligurské, piemontské, lombardské a boloňské; benátský tvořì vlastnì větev) se blìţì dialektům rétorománským a okcitánským; b) jiţnì dialekty - neapolský, apulský, kalabrijský a sicilský;

18

c) dialekty střednì Itálie - řìmské, umbrijské, nářečì kraje Marche; Italské „komunity― mimo Itálii můţe tvořit populace, jejìmţ rodným jazykem často nenì italština – např. lombardština v Ticinu, ligurština v Monackém knìţectvì a v Nice. (Price 2002 : 178) obr. 11 Rozšìřenì italštiny v Evropě

obr. 12 Celosvětové rozšìřenì italštiny

██ mateřský jazyk ██ oblasti, kde byla italština oficiálně pouţìvána během italského obdobì kolonizace ██ velké italsky mluvìcì komunity

19

1.1.3 Francouzština Francouzština je galorománský jazyk, kterým mluvì přes 70 milionů obyvatel – ve Francii 45 mil., v Kanadě 7 mil., v jiţnì polovině Belgie 4,2 mil. Valonů, na západě Švýcarska 1 mil., v Monaku a Haiti 4,8 mil, úřednìm jazykem je v Lucembursku, Andoře, Franc. Guayaně, Franc. Polynésii a v mnoha afrických státech. (Klégr 1989 : 209) V dnešnì době zastává francouzština důleţité postavenì mezinárodnìho jazyka, přestoţe se o ně dělì s angličtinou a ruštinou. Historie francouzštiny Francouzština se utvářela v 6. – 8. stoletì v romanizované severnì Galii obývané keltskými Galy a od 5. stoletì obsazené germánskými Franky, Burgundy a Visigóty. (Klégr 1989 : 209) Původnìmi obyvateli Francie byli Galové, kteřì se po ovládnutì Galie Řìmany snaţili naučit latině. Ta se postupně obměňovala přirozeným vývojem, vlivem jazyka původnìch obyvatel a později i vlivem germánských dobyvatelů. V průběhu času se tento jazyk vyvìjel. Napřìklad základnì inventář pěti latinských samohlásek se rozšiřuje o samohlásky dalšì, vznikajì nosovky, vokály labializované přednì a polosamohlásky. (Dohalská 2003 : 57) Nový jazyk postupně opouštěl latinskou flexi, stával se analytickým, gramatické vztahy se vyjadřujì pomocì členů, předloţek a zájmen proti koncovkám a přìponám v latině. (Dohalská 2003 : 57) Koncem 8. stoletì se tento nový jazyk – francouzština – začìnal dělit na nářečì. Od 9. stoletì se vyčleňujì tři základnì nářečnì větve: (Dohalská 2003 : 57) a) langue dóc (nářečì severu země) b) langue dóïl (nářečì jihu země) c) frankoprovensálština (nářečì provensálské) Francouzský pravopis Francouzština se vţdy psala latinkou, ale tato abeceda jì moc nevyhovovala, jelikoţ pouţìvá hlásky, které v latině neexistovaly. A navìc, třebaţe se výslovnost od starofrancouzského obdobì velmi významně měnila, pravopis se měnil poměrně málo a dosud v mnoha ohledech obráţì stav před sedmi nebo osmi sty lety. (Price 2002 : 116) Po mnoha pokusech o reformy, které sahaly aţ do 16. stoletì, byly některé z nich přijaty, ale návrhy z 20. stoletì – poslednì z roku 1992 – na zavedenì úprav se setkaly s velkým odporem a skončily nezdarem. Nejrozšìřenějšì běţnou periodizacì francouzštiny je: (Price 2002 : 113) 1) stará francouzština - asi do roku 1300 - mezi stovkami starofrancouzských textů je řada epických básnì (předevšìm Pìseň o Rolandovi, doloţená verzì z 12. stoletì, ale zcela jistě staršì, nejméně z konce 11. stoletì), dvornì romance, bajky a povìdky, verze legend o Tristanovi, různé ţivoty svatých a dalšì náboţenský materiál, náboţenské i světské hry, veršované povìdky;

20

2) střednì francouzština - 14. – 15. stoletì - literatura ve střednì francouzštině je hojná, ale nepředstavuje nejlepšì obdobì francouzské literatury; nejznámějšìmi dìly této doby je kronika o stoleté válce od Froissarta, lyrické básně Francoise Villona, cyklus mystériì od Arnoula Grébana; 3) renesančnì obdobì - 16. stoletì - v kaţdém obdobì počìnaje 16. stoletì měla Francie spisovatele, kteřì nemohou chybět v ţádném přehledu světové literatury – nejznámějšìmi autory jsou: Rabelais, Montaigne => 16. stoletì; Descartes, La Fontaine, Moliére => 17. stoletì; Voltaire, Rousseau => 18. stoletì; Balzac, Hugo, Baudelaire, Flaubert, Verlaine => 19. stoletì; Camus, Sartre => 20. stoletì; 4) modernì francouzština - od 17. stoletì do současnosti Hlavní dialekty a nářeční skupiny: (Price 2002 : 117) 1) centrálnì skupina - dialekty Île-de-France, nářečì champagne na SV a orléanais na JZ; 2) normanská 3) pikardská 4) valonská 5) lotrinská 6) jihovýchodnì skupina - oblast Franche-Comté, severnì Burgundsko; 7) jiţnì skupina - oblast Bourbonnais a Berry 8) západnì oblast - oblast Touraine, Maine, Anjou, západnì Normandie a oblast Gallo – východ Bretaně; 9) jihozápadnì oblast - oblast Poitou, Aunis, Saintonge a Angoumois; Současná mluvená francouzština má několik nadnářečnìch podob: (Dohalská 2003 : 59) a) pařìţská francouzština - pařìţská francouzština se měnì podle toho, jak se obměňuje obyvatelstvo Pařìţe – řeč pařìţských dělnìků a malých obchodnìků se obvykle hodnotì jako „accent parisien vulgaire“ a měnì se podle částì města, ve kterých jednotlivì mluvčì bydlì; mluva „vyššìch kruhů― se označuje jako „accent parisien snob“, mluva střednì vrstvy pařìţských obyvatel pracovnìků se řìká „accent parisien neutre“; specifickou sociolingvistickou vrstvu tvořì imigranti (zejména ze severnì a saharské Afriky; b) standardnì francouzština - ovlivňována geografickými činiteli; je to mluva zejména generace mladšìch lidì a lidì, kteřì se často stěhujì a nemohli by pouţìvat nářečì svého kraje;

21

c) nářečì uplatňujìcì se v mluvě obyvatel vesnic a malých měst - severofrancouzské nářečì (vìce podléhá vlivu pařìţské francouzštiny) - nářečì alsaské, burgoňské, bretaňské, normandské a jurské, nářečì krajů Lorrain, Severnì Pikardie a Touraine; - franko-provensálská a jihofrancouzská nářečì - nářečì, kterými se mluvì v oblasti Provenci, Languedoku, Gaskoňsku, Auvergne a na Korsice; V důsledku politického vývoje se nejrozšìřenějšì nářečì Francie – pařìţský dialekt – stalo na sklonku 13. stoletì spisovným jazykem. V 15. – 16. stoletì se jednotný spisovný jazyk (od roku 1539 ve státnì správě) podìlel na politickém a kulturnìm sjednocenì země a vzniku francouzského národa. (Klégr 1989 : 209) Nejstaršìmi doklady francouzštiny jsou glosáře z 8. stoletì, prvnì souvislý text pocházì z roku 842 (Serments de Strasbourg), v 10. – 11. stoletì vznikala hrdinská poezie (chansons de geste). (Klégr 1989 : 209) Od 17. stoletì se stávala francouzština převaţujìcìm jazykem nad latinou i nad nářečìmi. V současné době se pařìţská francouzština vlivem jednotného státnìho zřìzenì a také vlivem literatury rozšìřila po celém územì Francie. Kromě Francie je francouzština národnìm, úřednìm i státnìm jazykem v tzv. frankofonnìch zemìch. V těchto státech se francouzština uţìvá v soukromém i veřejném styku, na úřadech, ve sdělovacìch prostředcìch a také je vyučovacìm jazykem ve školách. Také byla dlouhá léta úřednìm jazykem ve všech bývalých francouzských koloniìch v Africe, Asii i na ostrovech střednì Ameriky. Podstatně se ale lišila od francouzštiny ve Francii a ostatnìch frankofonnìch státech. Hlavnìm rozdìlem byla jejì výslovnost, kterou ovlivňoval mateřský jazyk obyvatel koloniì. I po osamostatněnì bývalých francouzských koloniì zůstala francouzština v těchto oblastech i nadále jazykem, které zejména staršì generace tohoto obyvatelstva ovládá a uţìvá ho ve styku s cizinci. obr. 13 Celosvětové rozšìřenì francouzštiny

██ mateřský jazyk ██ oficiálnì jazyk ██ druhý jazyk ██ frankofonnì menšina 22

2. Fonologie 2.1 Fonologie rétorománských jazyků Nejvìce přesvědčivý argument pro sjednocovánì rétorománských jazyků můţe být dosaţen v oblasti sdìlených fonologických inovacì. Fonologické zkoumánì můţeme rozdělit do dvou částì: a) synchronnì vyjádřenì systematických fonémů b) přehled zdrojů těchto zvuků sledovánìm jejich vývoje od ―vulgárnì‖ latiny Tato práce se zabývá fonologiì třech rétorománských jazyků, z nichţ kaţdý má své vlastnì dialekty: (Haiman, Benincà 1992 : 28) Rétorománština Surselvan Sutselvan Surmeiran Puter Vallader

Ladinština Nonsberg Badiot-Marebban (Gadera Valley) Fassan Livinallongo Ampezzan

Furlanština Ertan západnì Carnic východo-centrálnì

Kaţdý dialekt má svůj vlastnì fonetický soupis. Kaţdý rétorománský dialekt má samohláskový systém nejméně sedmi samohlásek a všechny dialekty majì fonologizované série palatál, zahrnujìcì explozìvy /c, ɉ/, afrikáty /tʃ , dɉ/, frikativy /ʃ , ɉ/ a sonory /ɲ , ʎ /. Ačkoliv velárnì nazála [ŋ] je zahrnuje ve všech dialektech, jejì status se většinou zdá být subfonemickou variantou /n/. Jediné diftongy podobné ve všech dialektech jsou /aj/ a /aw/. (Haiman 1988: 352) Ve fonologickém vývoji se italské rétorománské dialekty – ladinština a furlanština – zdajì být mnohem konzervativnějšì neţ rétorománština.

2.1.1 Přízvuk Přízvuk a intonace rétorománštiny (Beneš 1974: 2-4) Slova latinského původu zachovávajì přìzvuk na původnì slabice. Po ztrátě koncovek se v průběhu vývoje vyskytuje často na poslednì slabice, jak o tom svědčì seznamy přìzvučných koncovek: Např.: a:, ac:,ad:, agl:, al:, am:, an:, ant:, ar:, ass:, ast:, at:, atsch:, au:, aun:, az:, egl:, egn:, Některá slova majì přìzvuk na předposlednì slabice. Např.:miserabel(ubohý), casada(domácnost), selvadi(divoký), miracla(div); Zvláštnì pozornost je třeba věnovat přizvukovánì dvou diftongů, jimiţ se rétorománština zřetelně odlišuje od ostatnìch románských jazyků. 1. Předevšìm je to klesavý diftong ie pocházejìcì nejen z otevřeného e, ale i z otevřeného o: populu(plevel). Přìručky řìkajì, ţe přìzvuk je na i a ţe e je sice nepřìzvučné, ale musì být slyšet. 2. Stejně obtìţný je diftong iu. Slovnìky udávajì přìzvuk lìug (1.lou), fìug(focu), tj. musìme se soustředit na i a vyslovovat u jako polosamohlásku. V sufixu iun jsou obě moţnosti, a to podle okrajů – Surselva kromě Breilu má přìzvuk na i: Staziun /štacíun/, sutselva na u: /štaciún/. Obtìţe působì také ia, které můţe být dvojslabičné

23

(via-cesta, legria-radost, mia-moje, sia-jeho), ale můţe být i diftongem (bia-mnoho, siatsedm, tiara-země). Přízvuk ladinštiny (http://de.wikipedia.org/wiki/Ladinische_Sprache) Slovnì přìzvuk leţì u slov, které končì samohláskou, zpravidla na předposlednì slabice, u slov, které končì souhláskem, na poslednì slabice. Ve výjimečných přìpadech jsou slova označována ostrým přìzvukem (é , ó) nebo gravisovým přìzvukem (à, è, ì, ò, ù). U e nebo o se pomocì uţitì ostrého přìzvuku nebo gravisu označuje různý způsob výslovnosti: é [ɉe], è [ɉɛ ], ó [ɉo], ò [ɉɔ ]. Částečně se ostré přìzvuky a gravisy pouţìvajì na grafické rozdělenì homonym. Pìsmeno ë vţdy ukazuje na důraz. Prodlouţenì se označuje pouze v nářečì Badiot a Maréo, a to obzvláště pomocì cirkumflexu ( â , ê , î , ô , û ). Přízvuk furlanštiny (Levìčková 2009: 9) Furlanština pouţìvá mnoho druhů přìzvuků – ve většině přìzvuků je to přìzvuk tupý: a) tam, kde změna přìzvuku přinášì změnu významu: - cùrtis (corte) – curtís (coltello), často u shodných slovesných tvarů fàsin (fanno) – fasín (facciamo); b) u slov zakončených přìzvučnou samohláskou: - parcè (perché), dulà (dove) c) v 3. osobě singuláru - al rivà (arrivò) Výrazným pravopisným prvkem, který lišì furlanštinu od italštiny, je akcent cirkumflex – průtaţný přìzvuk, který označuje dlouhé samohlásky – uţìvá se i tehdy, kdyţ nemá rozlišovacì funkci: pâs (pace) – pas (passo). Obzvláště se s nìm setkáme na koncové samohlásce u infinitivů sloves: laudâ (lodare), podê (potere), cirî (cercare).

2.1.2 Vokály Rétorománské vokály (Beneš 1974: 2, Suchačev & Gorenko 2001 : 341)

vysoké střednì nìzké

zavřené otevřené

přednì i-i: e-e: ø-ø: ε-ε: œ-œ:

střednì y-y:

zadnì u-u: o-o:

ǝ -ǝ : a-a:

Selvská soustava samohlásek se odchyluje od češtiny pouze redukcì samohlásky a, jeţ redukovaně odpovìdá rumunskému ă nebo francouzskému e caduc. V jednom přìpadě registrujeme jeho úplný zánik.

24

A Jsou tři moţnosti: 1. Přìzvučné znì jako v češtině: il bab = otec; il tat = otec; il mat = hoch; la casa = dům; la tiara = země; car = milý; 2. Nepřìzvučné a, časté v koncové slabice feminin substantiv a adjektiv i v konjugačnìch koncovkách, má temnějšì barvu, redukuje se. Můţe se redukovat i před přìzvukem: la cas = domácnost; la vallada = údolí; la rugada = rosa; emprema= prvá; 3. V jediném slově bylo moţno zjistit v Glionu úplnou redukci: marcau = město /mrkau/. E 1. Přìzvučné e můţe být otevřené nebo zavřené. Otevřené je v prvnì slabice přìkladů. vender = prodávat; prender = bráti; metter = klásti; lev = lehký; grev = těţký; sper = při; 2. Přìzvučné zavřené je v přìkladech: veser = viděti; temer = báti se; tener = drţeti; la sera = večer; la veta = ţivot; 3. Nepřìzvučné e se můţe redukovat úplně, předevšìm v koncovkách: prender = bráti; fender = štípati; moler = mlíti; mellen = medový, ţlutý; stabel = stálý; I O samohlásce i se stručně řìká, ţe je zavřené. Výjimky se nalézajì v sutselvě v diftongu iu, kde je mìrně otevřené jak i, tak u: miu = můj; tiu = tvůj; finiu = ukončený; la miur = myš; U Je zavřené nebo otevřené. 1. zavřené: allura = pak, tehdy; surura = neočekávaně; la malura = neštěstí; la flur = květ; vus = vy; 2. otevřené: la mumma = matka; la dunna = paní; la summa = částka; il flum = řeka; il pum = ovoce;

Rétorománské diftongy a triftongy (Beneš 1974 : 5) Zaznamenává se devět diftongů klesavých a dva stoupavé: 1. a) b) c) d) e) f) g) h) i)

klesavé ai au aun ei eu ieu ie iu uo

jeu sai = vím; fai = dělej; dai = dej; stai = stůj; lai = nechej; mai = nikdy; la caussa = věc; la caura = koza; baul = brzy; cauld = teplý; il maun = ruka; il graun = zrno; il paun = chléb; plaun = rovný; il meil = jablko; la neiv = sníh; la meisa = stůl; mei = mne; tei = tebe; jeu = já; leu = tam; cheu = zde; tscheu = tady; neutral = neutrální; la glieud = lid; la lieunga = jazyk; ier = včera; vies = váš; nies = náš; dies = záda; la sien = spánek; miu = můj; giu = dole; viu = viděný; priu = vzatý; finiu = skončený; nuot = nic; cuort = krátký; cuorer = běţeti; la buot = sud;

2. stoupavé a) ia bia = mnoho; bials = hezcí; siat = sedm; la capiala = klobouk; b) iun la staziun = stanice; la naziun = národ; la visiun = vidění; 25

Fonetické rozdìly mezi jednotlivými dialekty: (http://romanistika.ff.cuni.cz/fr/vyucujici/ Rheto.pdf) Latin Surselvan Sutselvan Surmiran Puter Vallader RG AURUM aur or or or or, aur, ar aur DURUS dir dir deir dür dür dir OCULUS gl îl îgl ögl ögl egl LEVIS lev leav lev liger leiv lev TRES treis tres treis trais trais trais NIVE neiv nev neiv naiv naiv naiv HORA ura ura oura ura ura ura ROTA roda roda roda rouda rouda roda CASA casa tgeasa tgesa chesa chasa chasa CANIS tgaun tgàn tgang chaun chan chaun CATTUS gat giat giat giat giat giat TOTUS tut tut tot tuot tuot tut FORMA fuorma furma furma fuorma fuorma furma EGO jeu jou ia eau eu jau Ladinské vokály (Narumov 2001 :396)

vysoké střednì


přednì i-i: e-e: ø-ø: ε-ε:

střednì y-y:

nìzké

zadnì u o-o: ɉ-ɉ:

a-a:

Vokalický soupis západnì ladinštiny je stejný jako soupis rétorománských dialektů Vallader a Puter. Kromě toho, rakouský jazykovědec Plangg bere na vědomì existenci dialektu badiot s fonemickým kontrastem pro /a, ɛ , i, ɉ, o/. Původy tohoto rozdìlu jsou naprosto jiné neţ původ fonemické délky v engadinském dialektu nebo furlanštině. (Haiman, Benincà 1992 : 34) Furlanské vokály (Narumov & Suchačev 2001 : 370) přednì i-i: e-e: ε-ε:

vysoké střednì


střednì

nìzké

zadnì u-u: o-o: ɉ-ɉ:

a-a:

Furlanské systém vokálů je zaloţen na systému sedmi samohlásek: (Benincà 1989: 564) Ī

i

Ī

Ē

é

Ě

A

Ŏ

è

a

ò

Ō

Ŭ

ó

26

Ū

u

Tento systém představuje hlubokou vokálnì strukturu, která působì na fonologická pravidla. Furlanský vokalismus se lišì od italských jazykových systémů kvůli automatickým povahám některých pravidel. Všechny druhy představujì dvojhlásky è,ò ať ve slabice otevřené nebo uzavřené: è > jè, ò > wè. Přìklady jsou: (Benincà 1989: 564) è > jè SĚCA (T) > sjèe PĚTRA > pjère FĚSTA > fjèste EXPĚCTA (T) > spjète PĚCTINE > pjètin SĚPTEM > sjèt

ò > wè SCHŎLA > skwèle RŎTA > (a)rwède CŎSTA > kwèste CŎCTU > kwète FŎSSA > fwèse

2.1.3 Konsonanty Rétorománské konsonanty (Beneš 1974 : 7)

podle mìsta artikulace labiopostbilabiály dentály alveoláry palatály veláry laryngály dentály alveoláry p t k plozìvy b d g f s ʃ ç h frikativy v z ɉ ts tʃ tç afrikáty dz dɉ m n (ɲ ) ŋ nazály l ʎ laterály r vibranty j aproximanty

sonory

šumové

podle způsobu artikulace

Soustava rétorománských souhlásek se nelišì od našì, ale existujì zde jisté pravopisné zvláštnosti. Stejně jako naše se vyslovujì a majì stejné pojmenovánì (kromě j) tyto souhlásky: b, d, f, k, l, m, n, p, r, t, x, j (jota). Odchylná výslovnost je u c, g, h, qu, s, z. Za jednoduchou hlásku platì v rétorománském pravopise gl /měkké l´/, gn / =ň/, sch /š nebo ţ/, tsch / =č/, k nimţ je třeba připojit tg /ť nebo ď/.

27

Zánik konsonantů na konci slov: (Beneš 1974 : 9) a) V běţné řeči zaniká d a t v koncovkách nt, nd, tj. u participiì současnosti a gerundia předevšìm. grond = veliký; rodund = kulatý; il mund = svět; il mument = okamţik; current = běţný; b) Souhláska r zaniká v infinitivnìch koncovkách 1., 2. a 4. konjugace. cavar = kopat; pagar = platit; cantar = zpívat; téměř = bát se; puder = moci; vuler = chtíti; Dále se nevyslovuje v muţských substantivech končìcìch na r. il cavrer = pasák koz; il nurser = pasák ovcí; il parler = kotlář; Zdvojené konsonanty (Beneš 1974 : 9-10) Zdvojené souhlásky se vyskytujì většinou uprostřed slova a na konci jen výjimečně, kdyţ končì na n nebo r: Dvojitá souhláska označuje krátkost předcházejìcì samohlásky. Po diftonzìch se zdvojené souhlásky nevyskytujì, např. nus carrin. Dvojì ss se vyskytuje i po diftonzìch a na konci slov, např. el ruaussa = odpočívá, el clamass = volal by. Znělé souhlásky prodluţujìcì předcházejìcì samohlásku, jak je zřejmé ze srovnánì dvojic: la stad = léto el stat = stojì; lad = široký la latta = lať; il bab = otec il crap = kámen;

Ladinské konsonanty (Narumov 2001 : 397) podle způsobu artikulace

šumové

plozìvy

podle mìsta artikulace bilabiály p b

frikativy

sonory

afrikáty nazály laterály vibranty

m

labiopostdentály alveoláry palatály veláry laryngály dentály alveoláry t k d g f s ʃ (x) (h) v z ɉ j ts tʃ tç (dz) dɉ dj n ɲ ŋ l (ʎ ) r

Stejně jako vokalický soupis naznačuje rozšìřenì pohybujìcì se směrem na východ, tak konsonantický soupis naznačuje bezprostřednì redukci. Zatìmco kanonický souhláskový soupis v nonsbergské ladinštině je stejný jako v surselvštině, ve střednìm nonsbergském dialektu nenì fonemický protiklad mezi [c] a [tʃ ], ani mezi jejich znělými protějšky. (Haiman, Benincà 1992 : 35)

28

Furlanské konsonanty (Narumov & Suchačev 2001 : 371) podle mìsta artikulace labiopostbilabiály dentály alveoláry palatály veláry dentály alveoláry p t k´ plosivy b d g´ f s ʃ frikativy v z ɉ ts tʃ afrikáty dz dɉ m n (ɲ ) nazály l laterály r vibranty w j aproximanty

laryngály k g

sonory

šumové

podle způsobu artikulace

Furlanština, stejně jako všechny dialekty severnì Itálie, nemá zachovalé dvojité souhlásky, které majì zjednodušenou intenzitu nebo délku. (Benincà 1989 : 568) Neznělé furlanské souhlásky v pozici intervokalismů reprezentujì dvojité latinské souhlásky. (Benincà 1989 : 570)

29

2.2 Fonologie italštiny Italská abeceda (Janešová 1994 : 11) [á] [bì] [čì] [dì] [é] [effe] [dţì]

A B C D E F G

[a'ka] [ì] [elle] [emme] [enne] [ó] [pì]

H I L M N O P

Q R S T U V Z

[kú] [erre] [esse] [tý] [ú] [vú] nebo [vì] [dzéta]

Názvy písmen, které nejsou v italské abecedě, ale vyskytují se v cizích slovech: Y [ì lunga] [vú do'pja] [ipsilon] J W K X [ka'pa] [iks]

2.2.1 Přízvuk v italštině (Bahnìková 2008 : 11) Na rozdìl od češtiny, kde je přìzvuk na slabice prvnì, přìzvuk v italštině je nejčastěji na druhé slabice od konce, méně často na třetì nebo prvnì a velmi zřìdka na čtvrté slabice od konce slova: a) na druhé slabice od konce: Torino, Palermo, Savona, Novara, San Marino, Milano; b) na třetí slabice od konce (v učebnicìch se označuje např. podtrţenìm): Rimini, Padova, Bergamo, Udine, Stromboli; c) na první slabice od konce: Přìzvuk – akcent – je v tomto přìpadě označen jiţ v pìsmu, neznamená však délku: samohláska se vyslovuje krátce: Forlí, maturità, formalità, café; d) na čtvrté slabice od konce telefonano [teléfonano]; Přìzvuk musì být v italštině vyznačen: (Arbia 2005 : 7) -

dà è là da e la

u vìceslabičných slov, která majì přìzvuk na poslednì slabice, jako caffé, veritá, virtú, così; u jednoslabičných slov končìcìch na dvojhlásku jako puó, piú; u nìţe uvedených slov – pozor na významové rozdìly slov s přìzvukem a bez něho: = = = = = =

dá, dávám je tam předloţka a člen (f)

lì sì tè li si te

= = = = = =

30

tam ano čaj zájmeno se, ono se tebe

2.2.2 Vokály Výslovnost samohlásek v italštině: (Janešová 1994 : 13,14) 1) dlouze - jen ve slabikách přìzvučných - následuje-li za nì: a) jen jedna souhláska: Roma [róma] Řìm lira [lìra] lira

amore [amóre] radio [rádjo]

láska rádio

b) skupina S + souhláska: gusto [gústo] chuť; vkus posta [pósta] pošta

turista [turìsta] artista [artýsta]

turista umělec

c) skupina souhlásek, z nichţ druhá je R nebo L: litro [lìtro] Řìm madre [mádre] metro [métro] lira triplo [trìplo]

matka trojì

2) krátce a) ve všech slabikách nepřìzvučných: ristorante restaurace b) ve slabice přìzvučné: - před zdvojenými souhláskami (gruppo – skupina, telegramma – telegram) - je-li označena v pìsmu přìzvukem () Dlouhá samohláska se vyskytuje pouze tam, kde je přìzvučná slabika. Ve slabikách nepřìzvučných je samohláska vţdy krátká.

2.2.3 Konsonanty Zdvojené souhlásky Pro italštinu jsou charakteristické zdvojené souhlásky, z nichţ některé vyslovìme snadno tìm, ţe je necháme déle znìt (f, l, m, n, r, s,v), u ostatnìch (např. b,c,d, g, k, p,t) provedeme zdvojenì tak, ţe si připravìme ústa na vyslovenì přìslušné souhlásky, ale teprve za okamţik ji vyslovìme – v ţádném přìpadě nesmějì zaznìt souhlásky dvě: (Janešová 1994 : 1112) stoffa stella rosso

látka hvězda červený

babbo [ba´bo] freddo [fre´do] acca [a´ka]

31

tatìnek studený název pìsmene H

Italské dvojhlásky (il dittongo) Dvojhlásky jsou skupiny hlásky, které se vyslovujì jako jedna slabika – vznikajì spojenìm samohlásky a nepřìzvučné polosamohlásky U nebo I (znì podobně jako naše J): (Janešová 1994 : 12) Italia [itálja] Itálie mai [maj] nikdy Pietro [pjétro] Petr lei [lej] ona biondo [bjondo] světlovlasý noi [noj] my Existujì ale i slova, kde jsou dvě samohlásky vedle sebe, ale netvořì dvojhlásku, vyslovujì se odděleně jako dvě slabiky (IPS-12): via [vìja] cesta, ulice, pryč poeta [poéta] básnìk idea [idéa] myšlenka, nápad Paolo [páolo] Pavel Italské trojhlásky (il trittongo) (Janešová 1994 : 12) Je spojenì dvou polosamohlásek s dalšì samohláskou. Všechny tři hlásky se vyslovujì jako jedna slabika. V současném jazyce se trojhlásky moc často nevyskytujì: u miei [mjej] moji tuoi [t oj] tvoji

32

2.3 Fonologie francouzštiny Soubor francouzských hlásek je velmi odlišný od souboru českých souhlásek. Vokalický systém je mnohem bohatšì, ale konsonantický je naopak méně členitý. Na předělu mezi vokály a konsonanty je ve francouzštině skupina třì polokonsonantů, které se v češtině nevyskytujì. (Dohalská 2003 : 71)

2.3.1 Přízvuk ve francouzštině Francouzština patřì do skupiny jazyků s pravidelným pevným přìzvukem – na rozdìl od jazyků, kde je tzv. volný přìzvuk, který můţe mìt současně specifickou distinktivnì funkci (volný přìzvuk vyskytujìcì se v např. v ruštině, angličtině, italštině a řadě dalšìch jazyků, se řìdì převáţně zákony odvozenými z morfologické stavby jazyka). (Dohalská 2003 : 194) Do skupiny jazyků s pravidelným přìzvukem, patřì i čeština – s tzv. hlavnìm přìzvukem na prvnì slabice. Ve francouzštině je pravidelný přìzvuk na poslednì slabice. Přìzvuk má v jazyce tři funkce: (Dohalská 2003 : 195) a) demarkačnì - váţe se k rytmické, přìzvučné skupině, na kterou se ve francouzštině musìme dìvat jak z hlediska sémantického, tak také syntaktického; - tato rytmická skupina je charakterizována melodickým oddělenìm své poslednì vyslovené slabiky; b) kontrastivnì - tìmto přìzvukem upozorňuje mluvčì adresáta na nejzávaţnějšì fakt svého sdělenì; - vyznačuje se výrazným melodickým předělem; c) distinktivnì - tato funkce přìzvuku je svázána těsně s celkovou intonacì významově odlišných vět, které však majì stejnou gramatickou stavbu; - distinktivnì funkce přìzvuku ve francouzštině nemusì být zaměňována s rozlišovacì funkcì přìzvuku; Typy přìzvuků: (Dohalská 2003 : 200-201) 1) pravidelný francouzský přìzvuk – accent rythmique - charakteristickou sloţkou je předevšìm trvánì dané samohlásky a změna tónového průběhu – menšì či většì prodlouţenì přìzvučné slabiky nastává vţdy; - tento přìzvuk na konci rytmické skupiny ztrácì kontrastnì funkci a zůstává nositelem demarkačnì funkce; 2) accent dínsistance - tento přìzvuk je na rozdìl od pravidelného přìzvuku mnohem výraznějšì a váţe se k prvnì, popřìpadě ke druhé slabice zdůrazněného slova; - je to subjektivnì stylistické zvýrazněnì, které vytvořì v mluvnìm proudu určitý kontrast ve vztahu k okolnìm slabikám;

33

- na rozdìl od běţného pravidelného přìzvuku je fakultativnì – mluvčì má moţnost zdůraznit to, co cìtì, co myslì vzhledem k tomu, co řìká;

2.3.2 Vokály Vokalický systém Klasické schéma francouzských samohlásek představuje 16 charakteristických zvukových jednotek. Francouzské samohlásky dělìme takto: (Dohalská 2003 : 74) samohlásky přednì [i, e, ε, y, ø, œ, ǝ , a] samohlásky nezaokrouhlené [i, e, ε, a] samohlásky otevřené [ε, œ, ɉ, a, ɑ ] samohlásky ústnì [i, e, ε, a, y, ø, œ, ǝ , u, o, ɉ, ɑ ]

samohlásky zadnì [u, o, ɉ, ɑ ] samohlásky zaokrouhlené [y, ø, œ, ǝ , u, o, ɉ, a] samohlásky zavřené [i, e, y, ø, u, o] samohlásky nosové [ε, œ, o, ɑ ]

Pro výslovnost všech francouzských samohlásek po pauze je charakteristický měkký hlasový začátek. (Dohalská 2003 : 75) Ostrý hlasový začátek (tzv. ráz) působì ve francouzštině rušivě a můţe zasahovat i do rytmického členěnì francouzské promluvy. Můţe být povaţován za výraznějšì expresivnì přìzvuk na prvnì slabice.

2.3.3 Konsonanty Konsonantický systém Francouzský souhláskový systém nenì tak bohatý jako v češtině. Ve francouzštině se nevyskytujì ţádné slabikotvorné souhlásky. bilabi- labiodenálnì tálnì

způsob artikulace

závěrové

úţinové

prealv.

postalv.

pala- velár uvulá tálnì nì rnì

p

t

k

b

d

g

m

n f v

s z l ɉ mìsto artikulace

34

j

r

(R)

nezn ělé ústnì znělé noso znělé vé nezn ělé ústnì znělé

Rozdělenì souhlásek: (Dohalská 2003 : 137-138) 1) souhlásky závěrové a) souhlásky závěrové ústnì - bilabiálnì [p] - [b] - alveodentálnì [t] - [d] - velárnì [k] - [g] b) souhlásky závěrové nosové - bilabiálnì [m] - alveodentálnì [n] - velárnì [ŋ] - palatálnì [ɲ ] 2) souhlásky úţinové - labiodentálnì [f] - [v] - prealveolárnì [s] - [z] - postalveolárnì [ʃ ] - [ɉ] - likvidy [l] - [r] Polokonsonantický systém (Dohalská 2003 : 128-130) Tři francouzské souhlásky představujì jistý přechod mezi samohláskami a souhláskami. Po stránce artikulačnì je jejich společným rysem rychlý přechod k následujìcì samohlásce. Ţádná z těchto třì polosouhlásek nesmì být nikdy dělena do vìce slabik. Polosouhláska [j] - artikulačně se tato polosouhláska nejvìce blìţì výslovnosti vysokého přednìho [i], je však kratšì, zavřenějšì a bezprostředně navazuje na následujìcì samohlásku, s nìţ je těsně spojena v jedné slabice; Polosouhláska [ɉ] - artikulačně se tato polosouhláska nejvìce blìţì výslovnosti přednìho vysokého labializovaného [y], je však kratšì a bezprostředně plynule navazuje na následujìcì samohlásku, s nìţ je těsně spojena v jedné slabice; Polosouhláska [w] - artikulačně se tato polosouhláska nejvìce blìţì výslovnosti zadnìho vysokého labializovaného [u], je však kratšì a plynule navazuje na následujìcì samohlásku, s nìţ je těsně spojena v jedné slabice; - ve francouzské výslovnosti je zapotřebì rozlišovat přesně kvalitu všech třì polosouhlásek: miette [mjεt] muette [mɉεt] mouettte [mwεt]

35

3. Nominální kategorie Termìn nominálnì je pouţìván k identifikaci těch částì promluvy, které označujì rod jako flektivnì kategorii: zahrnuty jsou substantiva, adjektiva, zájmena a čìslovky.

3. 1 člen 3.1.1 člen v rétorománských jazycích rétorománština

ladinština

furlanština

(Beneš 1974 : 10)

(Plangg 1989 : 652)

(Narumov & Suchačev 2001 : 380)

sg. pl.

mask. i(g)l ils

fem. la las

mask. l (e) i

sg.

in

ina

(e/u) ŋ

určitý fem. l(a) l(e)s/l(a) neurčitý n(a)

mask. il, l´ i

fem. la, l´ lis

un

une

3.1.2 člen v italštině 1) člen určitý (Arbia 2005 : 25) - uţìvá se u jmen označujìcìch věci nebo osoby známé nebo uţ jmenované, do češtiny jej nepřekládáme, přìpadně pomocì ukazovacìho zájmena ten; Mi porti il libro? Neseš mi (tu) knihu? u muţského rodu: a) jednotné čìslo - před souhláskou il – il signore – pán - před S + souhláska nebo před Z – lo – lo studente – student - před samohláskou l´ - lálbergo – hotel b) mnoţné čìslo - před souhláskou i – i signori – pánové - před S + souhláska nebo před Z – gli – gli studenti – studenti - před samohláskou – gli – gli alberghi – hotely u ţenského rodu: a) jednotné čìslo - před souhláskou la – la signora - před samohláskou l´- lámica – přìtelkyně b) mnoţné čìslo - před souhláskou le – le signore – panì - před samohláskou le – le amiche – přìtelkyně 2) člen neurčitý (Arbia 2005 : 28) - člen neurčitý označuje osoby a věci blìţe neurčené, neznámé, dosud nejmenované; un – se uţìvá před substantivy muţského rodu s výjmkou s, z, gn, ps, x a polosouhláskového i a před substantivy začìnajìcìmi samohláskou

36

uno – stojì před substantivy začìnajìcìmi na s, z, gn, ps, x una – se klade před substantiva ţenského rodu začìnajìcìmi jakoukoli souhláskou un´ – je tvar uţìvaný před slovem začìnajìcìm na samohlásku, apostrof je v pìsmu závazný a slouţì k rozlišovánì významu – un assistente – asistent, unássistente – asistentka; 3) člen dělivý (Arbia 2005 : 28) - dělivý člen vyjadřuje blìţe neurčené mnoţstvì nebo neurčitou část celku; zejména se pouţìvá ve spojenì se substantivy nepočitatelnými; v plurálu tento člen můţe zastupovat neexistujìcì tvary plurálu členu neurčitého; maskulinum před konsonantem del pane trochu chleba před vokálem dell´ olio trochu oleje femininum před konsonantem před vokálem

della birra dell´ acqua

trochu piva trochu vody

3.1.3 člen ve francouzštině (Forst 2005 : 7-9) 1) člen určitý - francouzština má na rozdìl od češtiny pouze ţenský a muţský rod; rod střednì ve francouzštině nenì; - člen určitý v jednotném čìsle má tvar le pro rod muţský a tvar la pro rod ţenský; před samohláskou nebo němým h má určitý člen pro oba rody l´; v mnoţném čìsle má určitý člen pro oba rody tvar les; - ve francouzštině se členy pouţìvajì v jiném rodě neţ v češtině; 2) člen neurčitý muţský rod ţenský rod singulár un livre une voiture plurál des livres des voitures - tvar členu neurčitého v muţském rodě je un, v ţenském rodě une; v mnoţném čìsle se un a une měnì na des; 3) člen dělivý - čeština ani jiné jazyky jako angličtina nebo němčina dělivý člen nemá; - tvary členu dělivého: a) člen dělivý se uţìvá, pokud jde o blìţe neurčené mnoţstvì, např. nepočitatelné věci; označuje část nějakého celku; b) člen dělivý se neuţìvá, pokud jde o označenì druhu jako takového; v takovém přìpadě se pouţije člen určitý; Il aime léau, mais il déteste le thé. c) po sans a de dělivý člen nestojì; Jean prend son pain sans beurre. Jean a besoin dárgent. pokud je myšleno určité mnoţstvì, pak po de následuje člen určitý; Jean a besoin de lárgent quíl a gagné.

37

3.2 substantiva 3.2.1 substantiva v rétorománských jazycích Důleţité rysy rétorománských jazyků jsou: (Haiman 1988 : 364) a) zachovánì koncovky plurálové koncovky -s b) zachovánì staré dativnì koncovky -i c) zachovánì starých charakteristických nominativů/akuzativů v singuláru maskulina d) zachovánì charakteristického střednìho rodu (pouze v dialektu Surselva) Téměř všechny tvary substantiv v singuláru v rétorománských jazycìch jsou výrazy starého nepřìmého pádu (zřejmě akuzativu). (Haiman 1988 : 364) Zatìmco latina rozlišovala tři rody, v rétorománských jazycìch – stejně jako v italštině a francouzštině – se objevujì uţ jen roda dva, a to maskulinum a femininum. (Herout 2006 : 20) Plurálová koncovka -s je pokračovánìm starého akuzativnìho plurálu a najdeme ji ve všech dialektech rétorománštiny. Nicméně v italských dialektech některá substantiva majì starou nominativnì koncovku -i. (Haiman 1988 : 365)

rétorománská substantiva feminina (Beneš 1974 : 27) - mnoţstvì ţenských substantiv se tvořì připojenìm a k maskulinu: il vischin la vischina soused/ka il pur la pura sedlák/selka il scolar la scolara ţák/yně il fegl la feglia syn/dcera il pastur la pastura pastýř/ka il signur la signura pán/panì - některá feminina končì na –essa: il cont la contessa il duca la duchessa il prenci la princessa il lader la ladernessa il mistral la mistralessa - jinak se tvořì: il retg la regina il frar la sora igl um la dunna il cumpar la cumar il padrin la madretscha plurál substantiv (Beneš 1974 : 11) - tvořì se přidánìm s: il frar ils frars igl aug ils augs la sora las soras lónda las ondas

bratři strýcové sestry tety

38

sloţená substantiva (Beneš 1974 : 59-60) a) substantivum + substantivum igl esch-casa ils eschs-casa il cau-casa ils caus-casa la plonta pei las plontas pei il tetg clavau ils tetgs clavau la flur pieun las flurs pieun la teila falien las teilas falien b) sloveso + substantivum il muossavia ils muossavias il petgalenn ils petgalenns il runapeis ils runapeis il fredaneglas ils fredaneglas - sloţená substantiva, jejichţ sloţky splynuly v jeden pojem, se pìšì dohromady; v těchto přìpadech plurálové s je zpravidla na konci, výjimečně můţe chybět;

ladinská substantiva (Plangg 1989 : 653) Uţ J. A.Vian vycházel z toho, ţe na jedné straně substantiva rodu ţenského jako paroxytona (slova končìcì na samohlásku), na druhé straně substantiva muţského rodu končìcì na souhlásku (oxytona), zřìdka na nepřìzvučné -e, tvořì dvě hlavnì skupiny. Zatìmco v severnìch, k němčině otevřeným dialektům přibìrajì substantiva rodu ţenského v mnoţném čìsle -s po nepřìzvučné koncové samohlásce, můţe se tento morfém přìznačný pro mnoţné čìslo objevit u rodu muţského po souhláskách i samohláskách jen omezeně: bad. f.

bợča fợmena kợa maŋ

pl.

bợčes fợmɘ nes kợ(ɘ )s maŋs

ústa panì hnìzdo ruka

bad. m.

lḝ k dān pệre badì

pl.

lḝ č dań(s) pệreš badīs

moře škoda otec lopata

gröd.

ćệza ëuritá brać mur

pl.

ćëzes ëuritệies bráćes múres

dům pravda ruka zeď

furlanská substantiva (Levìčková 2009 : 18-19) rod substantiv Rod některých furlanských jmen se odlišuje od jejich latinského či jiného ekvivalentu – il cop (la coppa), il crot (die Kröte – ţába), la clime (il clima), la fantasime (il fantasma).

39

Z neuter se stávajì jména muţského rodu (furlanština stejně jako italština nemá střednì rod): il snizzil (das Schnitzel); méně ţenského: la terine (das Terrine). čìslo substantiv Ve furlanštině neexistujì substantiva, která nemajì singulár. Někdy je ale mezi singulárem a plurálem významový rozdìl: la gnóče (svatebnì oběd), lis gnóčis (svatebnì rituály všeobecně). Slova v singuláru mohou někdy mìt kolektivnì význam: il Talian = gli italiáni. Plurál lze vytvořit od jakéhokoliv výrazu: i sempris (i sempre), i pars (i per); i u slov zakončených na přìzvučnou samohlásku: i comós (i cassettoni), i parcés (i perché). plurál substantiv Plurál feminina i maskulina je zaloţen na latinském akuzativu plurálu a je tvořen pomocì koncovky -s k singuláru (tato norma platì i pro adjektiva a slova nelatinského původu): mari-maris, treno-trenos, ré-rés (i re). Pokud singulár končì na -e, koncovka plurálu se měnì na -is: cjase-cjasis. Pokud slovo končì na konsonant, připojì se k singuláru -s anebo dojde k jiným změnám: claf – clas (chiavi), plat-plaz (piatti). Kdyţ slovo v singuláru končì na –s nebo –z, zůstává beze změny v plurálu.

3.2.2 substantiva v italštině Rod substantiv je v italštině dvojì – muţský a ţenský. U ţivotných substantiv jmenný rod odpovìdá, aţ na několik výjmek rodu přirozenému. Pro určenì rodu substantiv neţivotných neexistujì ţádná vyčerpávajìcì pravidla, do určité mìry můţe být vodìtkem jejich zakončenì a význam. O – je charakteristická koncovka substantiva muţského rodu; il libro = kniha - substantiv ţenského rodu, která končì na o, je jen několik; la mano = ruka, la virago = muţatka; A – je koncovka charakteristická pro ţenský rod; la donna = ţena - mezi feminina však patřì i několik substantiv označujìcì jedince muţského pohlavì: la guardia = hlídač, la guida = průvodce, průvodkyně, la birba = šejdíř; E – je koncovka pro muţský i ţenský rod; il signore = pán, la moglie = manţelka; I – ţenského rodu jsou substantiva pocházejìcì z řečtiny, často zakončená na asi, esi, isi, osi; Ú – je zakončenì ţenského rodu; la gioventú = mládeţ

40

Tři skupiny substantiv, která italština rozlišuje podle rodu: (Arbia 2005 : 12) maskulinum femininum substantiva na -o = většinou muţského rodu

il telefono il cielo il libro

substantiva na -a = většinou ţenského rodu substantiva na -e = buď muţského nebo ţenského rodu

il mese l'elefante il dente

ALE Existuje však několik substantiv rodu ţenského zakončených na -o jako l'auto, la biro, la foto Existuje však mnoho l'amica substantiv rodu muţského la bicicletta zakončených na -a, jako il la carta cinema, il dentista, il poeta, il programma la chiave la madre la notte

plurál substantiv

muţský rod muţský a ţenský rod ţenský rod

singulár il libro il pesce la madre la casa

plurál i libri i pesci le madri le case

sloţená substantiva (Arbia 2005 : 17) - většina sloţených substantiv tvořì mnoţné čìslo jako podstatná jména jednoduchá (il francobollo –i farncobolli) - ve zvláštnìch přìpadech majì jiné tvary, např. il pesce spada – i pesci spada (mečounmečouni) - zvláštnì přìpady: il, dio, gli dei bůh, bohové la mano, lemani ruka, ruce l´ uomo, gli uomini muţ, muţi/lidé

41

3.2.3 substantiva ve francouzštině (Forst 2005 : 11-12) a) ţivotná - u osob a zvìřat bývá zpravidla jeden tvar pro kaţdý rod; ţenský rod lze tvořit následujìcì způsobem: un ami une amie en employé une employée un acteur une actrice un vendeur une vendeuse un veuf une veuve un Italien un Italienne - u některých substantiv lze rod poznat jen podle členu, protoţe muţské a ţenské tvary jsou stejné; - dále jsou názvy osob, přìbuzenských vztahů a zvìřat u nichţ pro muţský a ţenský rod existuje různé substantivum – un homme/ une femme; un coq/une poule; b) neţivotná - maskulina dny v týdnu (le lundi) ročnì obdobì (l´ automne) dopravnì prostředky (le train, lávion) - feminina země (le France) řeky (la Moselle) značky aut (la BMW) plurál a) plurál většiny substantiv se tvořì jednoduše přidánìm –s, které se nevyslovuje; le train les trans la voiture les voitures b) substantiva zakončená v singuláru na –x, nebo –s, se v plurálu neměnì; le prix les prix le nez les nez c) plurál substantiv zakončených na –au, -eu a –ou se tvořì jednoduše přidánìm -x; k substantivům zakončených na –al a některým na –ail se v plurálu přidá kocovka aux; le jeu les jeux le bijou les bijoux le journal les journax le tratil les travaux nominativ, genitiv, dativ, akuzativ - jednotlivé pády ve francouzštině na rozdìl od češtiny nemajì vliv na tvar substantiv; - druhý a třetì pád bává vyjádřen předloţkou; v 2. pádě je to předloţka de, ve 3. pádě je to předloţka à;

42

3.3 adjektiva 3.3.1 adjektiva v rétorománských jazycích Do skupiny adjektiv řadìme čtyři třìdy větných členů: a) „pravá― adjektiva (jako velký a malý); b) perfektnì participia; c) přivlastňovacì zájmenná adjektiva; d) určitý a neurčitý člen V modernìch dialektech se všechny tyto kategorie skloňujì a měnì se jejich čìslo a rod a shodujì se se substantivem v nominálnìm syntagmatu (jako atributivnì adjektiva). (Haiman 1988 : 367) Pády a čìsla adjektiv ve staré surselvštině: (Haiman, Benincà 1992 : 142)

nom. sg. acc. sg. nom. pl. acc. pl.

pravá adjektiva

perfektnì participia

přivl. zájm. adjektiva

zdravý/á sauns saun sauni sauns

chválenì ludaws ludaw údaj ludaws

můj mes miw mej mes

rétorománská adjektiva (Beneš 1974 : 40) a) Následuje-li adjektivum po substantivu, musì se určitý člen v superlativu opakovat: Igl um il pli ferm, las casas las pli pintgas, mes amitgs pli ils pli fideivels. b) Absolutnì superlativ se vyjadřuje jednak příslovcem (il regal fetg custeivel, ina casa resch nova), ale svérázné je vyjadřovánì velmi vysokého stupně vlastnosti pomocì abstraktnìho substantiva (in buonted vin, in bellezia di, fermezia calzers, ina ferdaglia notg). c) U některých adjektiv se tvořì superlativ koncovkou issim: mia carissima mumma, in bellissim di, cun grondssim legherment; d) Při stupňovánì predikativnìho adjektiva muţského rodu se pouţìvá v superlativu atributnìho tvaru, tj. odpadá s: Miu scolar ei pulits Quei cudisch ei bials Tiu scolar ei pli pulits Tschel cudisch ei pli Siu scolar ei il pli Nies cudisch ei pli bi

43

stupňovánì adjektiv (Beneš 1974 : 39) Pozitiv

Komparativ

Superlativ

in grond marcau bials cudischs ina biala lavur la liunga via in bien onn

in pli marcau pli bials cudischs ina pli biala lavur ina via meins liunga in meglier onn

in pli grond marcau ils pli bials cudischs la pli biala lavur la meins liunga via il meglier onn

-

komparativ se tvořì pomocì přìslovce pli, které se klade před pozitiv; superlativ se tvořì připojenìm určitého členu ke komparativu; „neţ― se překládá jako „che―; pro zmenšovánì slouţì v komparativu meins, v superlativu se členem, pro stejný přìměr se uţìvá schi, aschi, gest aschi; Jeu sun schi sperts sco ti. = Jsem rychlý jako ty. Mo buc aschi ferms sco tiu frar. = Ale ne tak silný jako tvůj bratr. Nus essan gest pulits sco vus. = Jsme právě tak řádní jako vy.

ladinská adjektiva V badiotském dialektu ladinštiny atributivnì a predikativnì přivlastňovacì zájmenná adjektiva jsou stejná kromě následujìcìch přìpadů: (Haiman, Benincà 1992 : 150) 1 2 3

singulár mi ti si

plurál no‫׃‬ʃ vo‫׃‬ʃ si

furlanská adjektiva (Levìčková 2009 : 19-20) Ve furlanštině jsou adjektiva redukována do jedné třìdy s jednou koncovkou pro maskulina a druhou pro feminina. Výjimky tvořì adjektiva končìcì na –l, kterému předcházì přìzvučná dlouhá samohláska: ta majì v singuláru jeden tvar pro oba rody a dva tvary pro plurál: cumunâl (sg. mask. fem.) – cumunàj (pl. mask.) a cumunâls (pl. fem.) feminina Ţenský rod je tvořen pomocì koncovky –e, která se připojì k muţskému rodu (někdy to obnášì fonetické změny, obzvláště kdyţ slovo končì na souhlásku): -c: blanc – blancje (bianco) -t: tart – tarde (pl. tardis) -s: ros – rosse (rosso) -l: usual – usual (ale, v plurálu – usuaj – fem. usuals)

44

stupňovánì adjektiv komparativ - předcházì částice plui: plui biel (piu bello) superlativ - většinou se přidává sufix: vielon (vecchissimo), grandon (grandissimo); - relativnì superlativ se vyjadřuje takto: určitý člen +plui a srovnánì pomocì předloţky di: il plui bon omp di chest mont (il migliore uomo del monde)

3.3.2 adjektiva v italštině (Hamplová 2004 : 87-102) Adjektivum je ohebný slovnì druh, který vyjadřuje vlastnosti substantiva, k němuţ se vztahuje, nebo upřesňuje a vymezuje jeho význam. V souladu s touto definicì dělì italská gramatika adjektiva na: a) kvalifikativnì (gli aggettivi qualificativi) - vyjadřujì různé vlastnosti určovaného substantiva: vecchio = starý; giusto = spravedlivý; verde = zelený; ferreo = ţelezný; - tento druh adjektiv odpovìdá v češtině kategorii přìdavných jmen; - zvláštnì skupinu adjektiv kvalifikativnìch tvořì adjektiva relačnì (gli aggettivi di relazione n. relazionali), která jsou odvozena od podstatných jmen: carta/cartaceo = papìr/papìrový; repubblica/repubblicano =republika/republikový; Verona/veronese = Verona/veronský; láutomobile/automobilistico = automobil/automobilový; b) determinační (gli aggettivi determinativi) - vymezujì a zpřesňujì význam substantiva ve smyslu vlastnictví (il mio dizionario = můj slovník), pozice (questo posto = toto místo; quella strada = tamta ulice), určitosti (qualche pianta = nějaká rostlina; un qualsiasi problema = jakýkoli problém), mnoţstvì (molta gente = mnoho lidí; nessun giudice = ţádný soudce); - většina těchto slov je v češtině povaţována za zájmena; adjektivum můţe mìt ve větě funkci: a) přìvlastku - stojì bezprostředně u substantiva, které rozvìjì: il cielo azzuro = modré nebe; la nuova = casa = nový dům; un argomneto giusto = správný argument; b) jmenné části přìsudku - následuje aţ za sponou nebo sponovým slovesem: il cielo è azzurro = nebe je modré; la casa è nuova = dům je nový; lárgomento è stato trovato giusto = argument byl shledán správným; třída I. II. III.

rod muţský ţenský muţský ţenský muţský ţenský

singulár -o (caro) -a (cara) -e (breve) -e (breve) - a (entusiasta) - a (entusiasta)

45

plurál -i (cari) -e (care) - i (brevi) - i (brevi) - i (entusiasti) - e (entusiaste)

pravidelné stupňovánì Interessante – zajìmavý Piú interessante – zajìmavějšì Meno interessante – méně zajìmavý Interessante quanto – tak zajìmavý jako Il piú interessante – nejzajìmavějšì Il meno interessante – nejméně zajìmavý Interessantissimo – velmi zajìmavý

I. stupeň – pozitiv II. stupeň - komparativ III. stupeň – superlativ superlativ absolutní nepravidelné stupňovánì základní tvar Buono – dobrý

komparativ Migliore lepšì

Cattivo – špatný

Peggiore horšì

Grande – velký

Magiore většì

superlativ Il migloire nejlepšì Il peggiore nejhoršì Il magigiore, il Massimo – největšì

superlativ absolutní Ottimo – výborný Pessimo – velmi špatný Massimo obrovský

3.3.3 adjektiva ve francouzštině Na rozdìl od češtiny stojì většina adjektiv ve francouzštině za substantivem. a) adjektivum jako přìvlastek (Forst 2005 : 16) - většina adjektiv, zvláště těch několikaslabičných, stojì zpravidla za substantivem: un livre intéresant une lettre importante une robe blanche un homme triste - krátká a často pouţìvaná adjektiva stojì před substantivem, např. grand, gros, petit, jeune, vieux, bon, mauvais, beau, joli; un bon livre une jolie fille un petit jardin une grande maison une mauvaise note un vieil homme une belle ville - u některých adjektiv se měnì význam podle toho zda stojì před nebo za substantivem: un grand homme (muţ velkého významu) un homme grand (vysoký muţ) un pauvre homme (ubohý muţ - chudák) un homme pauvre (chudý muţ)

46

b) adjektivum jako jmenný přìsudek (Forst 2005 : 17) - také ve francouzštině lze spojit adjektivum se slovesem; nejčastěji se pouţìvá sloveso être; La maison est petite mais le jardin est grand. čìslo adjektiv (Forst 2005 :17) - adjektivum se v čìsle a rodě vţdycky řìdì substantivem; muţský rod ţenský rod la petit jardin la petite maison le jardin est petit la maison est petite plurál las petit jardins les petites maisons les jardins sons petits les maisons sons petites ţenský rod adjektiv se tvořì přidánìm koncovky –e k muţskému tvaru; pokud muţský tvar končì na -e, ţenský tvar se něměnì, např: le livre rouge la voiture rouge plurál se tvořì přidánìm –s k tvaru singuláru; malá skupina adjektiv zůstává beze změny, a to např.: bon marché, marron, orange, super a chic; La jupe marron est bon marché et très chic. Et les pantalons marron, ils sont aussi bon marché et très chic. singulár

-

stupňovánì adjektiv (Forst 2005 : 21) - stupňovánì adjektiv je ve francouzštině úplně jiné neţ v češtině ; - 2. stupeň se tvořì přidánìm plus (větší míra),moins (menší míra), aussi (stejná míra) před adjektivum; slovo, se kterým se srovnává, se přidá pomoci quo; - francouzský 2. stupeň menšì mìry odpovìdá českému druhému stupni významového protikladu stupňovaného adjektiva, např.: Nadine est grande, mais elle est moins grande quo sa mère. (Nadine je velká, ale menší neţ její matka.) - i při stupňovánì se adjektivum shoduje se substantivem, ke kterému se vztahuje; Marseille est grande. Marseille je velká. Marseille est plus grande que Montpellier. Marseille je většì neţ Montpellier. Marseille est moins grande que New York. Marseille je většì neţ New York. Marseille est aussi grande que Lyon. Marseille je stejně velká jako Lyon.

I. stupeň – pozitiv

II. stupeň - komparativ

-

3. stupeň se tvořì přidánìm le/la/les/plus (větší míra) nebo le/la/les/moins (menší míra) před adjektivum; adjektivum se shoduje i ve třetìm stupni v čìsle a rodě se substantivem, ke kterému se vztahuje; slovo, se kterým se srovnává, se připojuje pomocì přeloţky de; krátká a často pouţìvaná adjektiva mohou ve třetìm stupni stát před substantivem; třetì stupeň se tvořì stejným způsobem; Nicolas est le plus jeune fils de notre famille. Marie est la plus petite fille de notre famille.

47

singulár plurál -

Quel est le fleuve

le plus long le moins long

dÉurope

Quelle est la ville

la plus grande la moins grande

du monde?

Quels sont les trains

les plus rapides les moins rapides

de France?

Quelles sont les montagnes les plus hautes les moins hautes

existuje ale i nepravidelné stupňovánì adjektiv: bon, bonne dobrý mauvais, e meilleur, e lepší pire le/la meilleur, e nejlepší le/la pire

48

du monde?

špatný horší nejhorší

3.4 zájmena 3.4.1 zájmena v rétorománských jazycích Osobní zájmena Kromě surselvštiny majì všechny rétorománské dialekty dva soubory zájmen, a to přìzvučné a nepřìzvučné (klitické). Stará surselvština měla klitická zájmena a jejich nahrazenì za poslednìch několik set let zájmeny přìzvučnými je obecně povaţováno za výsledek vlivu němčiny na tento dialekt. V engadinském dialektu, ladinštině a furlanštině převaţujì zájmena nepřìzvučná, coţ lze vysvětlit jako důsledek vlivu italštiny. (Haiman, Benincà 1992 :125) rétorománština (Herout 2006 : 22) surs. surm. heng. deng. bad. 1. sg. 2. 3. mask. 3. fem. 1. pl. 2. 3. mask. 3. fem.

jaw iǝ ti te ɛl ɛl ɛ la ɛ la nus nus vus vus ɛ ls ɛ ls ɛ las ɛ las

ɛ (w) ty ɛl ɛ la nus vus ɛ ls ɛ las

ɛ (w) ty ɛl ɛ la no vo ɛ ls ɛ las

iö tö ël ëla nộs ộs ëi ëles

1. 2. 3. mask. 3. fem 1. 2. 3. mask. 3. fem.

-

i a e e

a l la a a a

iö te al ala i i ai ales

a l la a iʎ iʎ

ladinština (Plangg 1989 : 652) gard. hfass. přìzvučné ìe ģé tu tu ệl ệl ëila la nëus nọs vo vọ/voệtres ëi ič ëiles ệles nepřìzvučné i(e) (i)é te te (e)la el (ei)la la (neu)s, sa vo (e)i i (ei)les les

49

furlanština (Benincà 1989 : 571)

livin. mi ti dâl dâla nọs vọs dâi dâle

jo tu lui jé no/noaltris vo/voaltris lowr lowr

me te ié l ne ve

o tu al e o o

ié

a

Přivlastňovací zájmena

mask.

Rétorománština

Ladinština

Furlanština

(Suchačev & Gorenko 2001 : 352)

(Narumov 2001 : 406)

(Narumov & Suchačev 2001 : 382)

surselva miu tiu siu nies vies lur

deng. mieu tieu sieu nos vos lur

mio tuo suo nòst vòst suo

Rétorománština fem.

miu tia sia nossa vossa lur

gnó/miò/me tó só néstri vuéstri lôr

Ladinština mio tuo suo nòst vòst suo

Furlanština gnó/miò/me tó só néstri vuéstri lôr

Neurčitá zájmena (Gartner 1904 : 631)

někdo něco někteřì

furlanština rétorománština ladinština surs. surm. heng. gard. enn. entsitɣ ì entsatɣ ì keltɣ idéks tsakel dangúny kualkedún entsitɣ ì entsitɣ é kaltɣ ósa velk/tséke valk/tɣ itsé alk entsakónts varsakánts versakáints valgúny kuálki

50

3.4.2 zájmena v italštině Osobní zájmena (Hamplová 2004 : 104-108) Jako jediný slovnì druh v italštině disponuje vìce tvary pro vyjádřenì různých větných vztahů – pádů. Z tohoto hlediska se zájmena dělì na podmětová (odpovìdajì 1. pádu) a předmětová, z nichţ některá majì ještě odlišné tvary pro vyjádřenì předmětu nepřìmého (v češtině 3. pádu) a přìmého (v češtině 4. pádu). a) zájmena podmětová – majì ve větě funkci podmětu osoba 1. 2. 3.

muţ. r. ţen. r.

singulár io – já tu – ty egli,lui, esso - on ella, lei, essa – ona

plurál noi – my voi – vy loro, essi – oni loro, esse - ony

b) zájmena předmětová – mohou mìt ve větě funkci kteréhokoli větného členu s výjmkou podmětu; dělì se na přizvučná a nepřìzvučná; zájmena předmětová přìzvučná osoba

singulár 1. me 2. te 3. muţ. rod lui, esso ţen . rod lei, essa, zvratné zájmeno sé

plurál noi voi loro, essi loro, esse sé

zájmena předmětová nepřìzvučná osoba 1. 2. 3. nepřìmý př. 3. přìmý př. zvratné zájmeno

muţ.r. ţen. r. muţ.r. ţen. r.

singulár mi ti gli le lo la si

plurál ci vi loro, gli loro, gli li le si

51

Přivlastňovací zájmena (Hamplová 2004 : 117) Italština nerozlišuje ve 3. osobě singuláru, přivlastňuje-li se substantivu maskulina či feminina. Italská přivlastňovacì zájmena stojì vţdy se členem určitým, a to i v přìpadech, kdy u přivlastňovacìch zájmen ve funkci adjektiv člen odpadá. singulár muţský rod ţenský rod il mio gatto la mia borsa il tuo la tua il suo la sua il nostro la nostra il vostro la vostra il loro la loro

plurál muţský rod ţenský rod i miei gatti le mie borse i tuoi le tue i suoi le sue i nostri le nostre i vostri le vostre i loro le loro

Neurčitá zájmena (Geissler 2007 : 90-92)

kaţdý/á některý/á nějaký/á několik který/á/koli jaký/á/koli kaţdý/á někdo kaţdý/á něco nic kaţdý/á nikdo/ţádný/á někdo/kdosi takový/á

singulár plurál muţský rod ţenský rod muţský rod ţenský rod ogni — qualche — qualanque/qualsiasi

—

ognuno ognuno qualcano qualcana chiunque qualcosa/qualche cosa niente/nulla ciascuno ciascuna nessuno nessuna uno una tale

— — — — — — — — tali

Podtrţené výrazy mohou zastávat pouze funkci adjektiv, tučně vyznačené naopak pouze funkci zájmen, všechny ostatnì se vyskytujì jako adjektiva a zájmena.

52

3.4.3 zájmena ve francouzštině Osobní zájmena (Forst 2005 : 26) a) zájmena nesamostatná – uţìvajì se jen ve spojenì se slovesem na rozdìl od samostatných osobnìch zájmen; 1.osoba singulár

2. osoba 3. osoba

plurál

-

je j´ tu il ell on

já ty on ona neosobnì "my", "se"

1.osoba nous my 2. osoba vous vy ils oni 3. osoba elles ony

francouzština má pouze muţský a ţenský rod, proto osobnì zájmeno ono neexistuje; namìsto ono se pouţìvá il nebo elle, podle toho, zda se jedná o osoby nebo věci muţského nebo ţenského rodu, např.: La voiture est dans le garage. Auto je v garáţi. Ella est dans le garage. (Ono) je v garáţi.

b) zájmena samostatná – v češtině neexistujì ţádné tvary pro samostatná osobnì zájmena; 1. osoba moi 2. osoba toi singulár lui 3. osoba elle

plurál

1. osoba nous 2. osoba vous eux 3. osoba elles

já ty on ona my vy, Vy oni ony

muţský ţenský

zájmena předmětná ve 4. pádě me me´ te 2.osoba te´ singulár le l´ 3.osoba la l´ 1.osoba

mě, mne mě, mne tě, tebe tě, tebe ho, jej, to ho, jej, to ji ji

před samohláskou a němým h před samohláskou a němým h před samohláskou a němým h před samohláskou a němým h

53

plurál

1.osoba nous nás 2.osoba vous vás, Vás 3.osoba les je

zájmena předmětná ve 3. pádě me m´ singulár te 2.osoba t´ 3.osoba lui 1.osoba

plurál

mi, mně mi, mně ti, tobě ti, tobě mu, jì

před samohláskou a němým h před samohláskou a němým h

1.osoba nous nám 2.osoba vous vám, Vám 3.osoba leur jim

Přivlastňovací zájmena (Forst 2005 : 38) substantivum přivlastňovatel 1. osoba 2. osoba 3. osoba

singulár muţský rod ţenský rod mon frère ma sœur mon ami mon amie ton frère ta sœur ton ami ton amie son frère sa sœur son ami son amie

plurál muţský+ţenský rod mes frères/amis mes sœur/amis tes frères/amis tes sœur/amis ses frères/amis ses sœurs/amies

několik přivlastňovatelů 1. osoba

notre frère

notre sœur

2. osoba

votre frère

votre sœur

3. osoba

leur frère

leur sœur

54

nos frères nos sœurs vos frères vos sœur leurs frères leurs sœur

Neurčitá zájmena (Geissler 2007 : 90-92) Neurčitá zájmena nenahrazujì blìţe určené osoby či věci. a) zájmena v adjektivnìm tvaru kaţdý různý nějaký někteřì nějaký, jakýkoliv

chaque différent, -e divers,- e quelque quelques quelconque

chaque pays – kaţdá země différente positions – různé pozice diverses families – různé rodiny quelque malheur – nějaké neštěstì quelques amis – někteřì/nějacì přátelé un type quelconque – jakýkoli typ

b) zájmena v subjektivnìm tvaru kaţdý

chacun, -e

nikdo nic něco některé kdokoli cokoli který

ne...persone ne...rien quelque chose quelquesuns, -unes qui que quel/quelle que

chacun a son goût – kaţdý podle svého vkusu

c) zájmena v substantivnìm i adjektivnìm tvaru jiný určitý, nějaký tentýţ, tatáţ sám dokonce takový, taková

autre, s certain, e même, s (vpředu umìstěný) même, s (vzadu umìstěný) même, s (jako přìslovce) tel, telle

55

3.5 číslovky 3.5.1 číslovky v rétorománských jazycích čìslovky základnì (Beneš 1974 : 47; Narumov 2001 : 401; Narumov & Suchačev 2001 : 376) ladinština un, una doi trei cater cinc siéc set vòt nuóf

furlanština un, une dói, dos tré quàtri cinc sis sièt vòt nuf

40 50 60 70 80 90 100 200 300

10 diesch

diéš

dìs

500

20 vegn 30 trenta

vint trânta

vinc trènte

1 2 3 4 5 6 7 8 9

rétorom. in, ina dus, duas treis quater tschun sis siat otg nov

1000 2000

rétorom. curonta tschunconta sisonta siatonta otgonta navonta tschien dua tschien trei tschien tschun/ tschien melli dua melli

ladinština carânta cincânta sesânta setânta votânta nonânta čânt čanteún doičânt

furlanština corànte cinquànte sessànte setànte otànte nonànte cènt cènt e un dusinte

treičânt

tresinte

mile doi mile

mil dói mil

rétorománské čìslovky řadové (Beneš 1974 : 48) 1. igl emprem 2. il secund 3. il tierz 4. il quart 5. la tschunavla

6. il sisavel 7. il siatavel 8. igl otgavel 9. il novavel 10. il dieschavel

20. il vegnavel 30. il trentavel 40. il curontavel 100. il tschienavel 1000. il melliavel

56

3.5.2 číslovky v italštině Italské gramatiky tradičně pokládajì za čìslovky jen ty čìselné údaje, které majì formu adjektiv a zařazujì je proto mezi adjektiva determinačnì. V některých novějšìch gramatikách jsou však čìslovky pokládány za samostatný slovnì druh stejně jako ve španělštině. 1) čìslovky základnì (Arbia 2005 : 9) - jsou vţdy muţského rodu; - pokud stojì čìslovka končìcì na -uno před substantivem, odpadá koncové –o: ventun persone, trentun lettere, cinquantun richieste; - mille má v mnoţném čìsle tvar mila; - řìkáme mille visitatori, ale un millionne/milliardo di visitatori; - pouţitì základnìch čìslovek: 1. věk - věk se vyjadřuje pomocì avere; - Ho trent’ anni = Je mi třicet let. 2. datum - pro prvnì den v měsìci pouţìváme čìslovku řadovou, pro všechny ostatnì pak čìslovky základnì: Oggi è il primo ottobre. = Dnes je 1.října. Oggi è il tre ottobre. = Dnes je 3.října. - datum v dopisech: Roma, 5/4/1978; Roma, 5 aprile 1978 - Kolikátého je dnes? = Quanti ne abbiamo oggi? - také určitý člen slouţì k vyjádřenì data: Il quindici agosto in Italia si festeggia il ferragosto. = 15.srpna se v Itálii slaví ferragosto. 3. letopočet - nell’anno/nel 1997 = v roce 1997; - Schiller visse dal 1759 al 1805. = Schiller ţil v letech 1759 aţ 1805. 4. časový údaj - Sono le sette (in punto). = Je přesně sedm. - Il treno parte alle ore ventidue zero quattro. = Vlak odjíţdí ve 22:04. 5. udánì mìry - Il monte è alto tremila metri. = Hora je vysoká 3000 metrů. 1 – uno, una 2 – due 3 – tre 4 – quattro 5 – cinque 100 – cento 1000 – mille

6 – sei 7 – sette 8 – otto 9 – nove 10 – dieci

11 – undici 12 – dodici 13 – tredici 14 – quattordici 15 – quindici

200 – duecento 2000 – duemilla

16 – sedici 17 – diciassette 18 – diciotto 19 – diciannove 20 – venti 300 – trecento 3000 – tremila

57

2) čìslovky řadové (Arbia 2005 : 10) - na rozdìl od češtiny se za řadovou čìslovkou nepìše tečka, vyznačuje ji a nebo o v hornìm indexu za čìslovkou, dle zakončenì řadové čìslovky: il 1º piano, la 2º classe; - pouţitì řadových čìslovek: 1. stoletì - il diciannovesimo secolo = 19.století; - 13. aţ 20. stoletì můţeme v italštině vyjádřit i jiným způsobem: il ‘200 (Duecento) = 13.století, il ‘900 (Novecento) nebo téţ il 20º secolo = 20.století - u 21. stoletì (il ventunesimo secolo) se zkrácená forma nepouţìvá 2. papeţi, králové - Luigi XIV. nebo Luigi quattordicesimo = Ludvík XIV. 1. primo 2. secondo 3. terzo 4. quarto 5. quinto

6. sesto 7. settimo 8. ottavo 9. nono 10. decimo

20. ventesimo 30. trentesimo 40. quarantesimo 100. centesimo 1 000. millesimo

3) čìslovky násobné (Arbia 2005 : 11) - mnoţstvì, kde je dvakrát, třikrát atd. většì neţ jiné mnoţstvì: doppio = dvojnásobný, triplo = trojnásobný, quadruplo = čtyřnásobný, decuplo = desetinásobný, centuplo = stonásobný; - třikrát tolik = tre volte tanto; 4) čìslovky hromadné (Arbia 2005 : 11) - k hromadným čìslovkám patřì: una decina = asi 10, una dozzina = asi 12, un centinaio = asi 100

3.5.3 číslovky ve francouzštině 1) čìslovky základnì - francouzský systém čìslovek je komplikovaný a nevycházì zcela z desìtkové soustavy; např. čìslovka „sedmdesát― nenì odvozena z čìslovky „sedm―, mìsto toho se řekne „soixante et dix―, tedy doslova „šedesát a deset―; doslovný překlad osmdesátky je „čtyři dvacìtky―, 92 se řekne „čtyři dvacet dvanáct―, 99 potom dokonce „čtyři dvacet deset devět―; tento tradičnì systém se ale v některých oblastech zpravidelňuje; výrazy septante (70) a nonante (90) se pouţìvájì oficiálně ve Švýcarsku a Belgii, jsou běţné také v Itálii (Val d'Aoste), Kongu a Rwandě; huitante (80) se pouţìvá ve Švýcarsku, v některých kantonech i oficiálně;

58

1 – un/une 2 – deux 3 – trois 4 – quatre 5 – cinq

6 – seix 7 – sept 8 – huit 9 – neuf 10 – dix

100 – cent 1000 – un mille

11 – onze 12 – douze 13 – treize 14 – quatorze 15 – quinze

200 – deux cents 2000 – deus mille 2000 deux mille

16 – seize 17 – dix-sept 18 – dix-huit 19 – dix-neuf 20 – vingt 300 – trois cents 3000 – trois mille

pouţitì základnìch čìslovek: (Forst 2005 : 100-101) 1. Pokud je za čìslovkou un popř. une substantivum, je u muţských substantiv un a u ţenských une, např.: Jái quatre-vingt-un livres. ale: Jái vingt et une jupes. 2. U 21, 31, 41, 51 a 61 se vkládá mezi desìtky a jednotky et, např.: 21 vingt et un 61 soixante et un u 71 soixante et onze u 81, u stovek a tisìcovek je un/une bez slůvka et, např.: 201 deux cent un 1001 mille un 3. U všech ostatnìch čìsel od 17 do 100 jsou desìtky a jednotky spojeny pomlčkou: 17 dix-sept 22 vingt-deux 34 trente-quatre 4. Čìslovka quatre-vingts (80) se pìše se –s; od 81 do 99 –s odpadá, např.: 81 quatre-vingt-un/une 97 quatre-vingt-dix-sept 5. Celé stovky majì –s, např.: 200 deux cents 300 trois cents - pokud po stovce následuje dalšì čìslo, –s odpadá, např.: 208 deux cent huit 6. Ke stovkám , tisìcovkám, milionům a miliardám se dalšì čìsla přidávajì bez pomlčky, např.: 245 deux cent quarante-cinq 1005 mille cinq 2100000 deux millions cent mille 7. Mille se neměnì, např.: 2000 deux mille 8. Následuje-li po milliard nebo million substantivum, vloţì se mezi ně de, pokud jde o kulaté čìslo, po kterém uţ nestojì ţádné menšì čìslo:

59

Il me faut encore trois millions de francs pour acheter cette maison. Mais jái déjà un million cinq cents francs. - ve francouzsky mluvìcìm Švýcarsku a Belgii se 70 řekne septante a 90 nonante; huitante se pouţìvá pro 80 pouze ve Švýcarsku; jednotky se stavì za desìtky jako od 20-69, např.: 72 septante-deux 94 nonante-quatre 9. Ve francouzštině existuje dvojì způsob, jak řìct letopočet, přičemţ Francouzi dávajì přednost variantě prvnì: 1999 mille neuf cent quatre-vingt-dix-neuf 2) čìslovky řadové (Forst 2005 : 101-102) - vţdy se pojì se členem určitým; - řadová čìslovka „prvnì― se tvořì nepravidelně, všechny ostatnì čìslovky vytvářìme připojejìm sufixu – ième k čìslovce základnì; 1. le premier / la première 2. le/la deuxième (le second / la seconde) 3. le/la troisième 4. le/la quatrième 5. le/la cinquième 6. le/la sixième 7. le/la septième 8. le/la huitième 9. le/la neuvième 10. le/la dixième

11. le/la onzième 12. le/la douzième 13. le/la treizième 14. le/la quatorzième 15. le/la quinzième 16. le/la seizième 17. le/la dix-septième 18. le/la dix-huitième 19. le/la dix-neuvième 20. le/la vingtième

Význam lze nahradit i latinskými výrazy: primo, secondo, tertio, etc. grafický zápis : 1er, 1ère, 2e, 2nd, 2nde, 3e -

ve francouzštině se řadové čìslovky uţìvajì daleko méně neţ v češtině; důleţité jsou následujìcì rozdìly: 1. Stejně jako v češtině stojì řadová čìslovka tam, kde se označuje datum, prvnì den v měsìci a prvnì zástupce určité panovnické rodiny: la premier mai Napoléon premier Na rozdìl od češtiny ale stojì základnì čìslovka u všech zbývajìcìch dnì v měsìci a všech dalšìch zástupců panovnické rodiny: le deus mai, le trois mai Napoléon trois 2. U výrazů kaţdý/kaţdá/kaţdé se v češtině uţìvá řadová a ve francouzštině základnì čìslovka. Výraz se vytvořì pomocì un/une + základnì čìslovka: Il rend visite à sa grand-mère un jour sur deus./ Il rend visite à sa grand-mère tous les deus jours. Chodí k babičce na návštěvu kaţdý druhý den.

60

tvořenì přìslovců z řadových čìslovek a jejich význam premièrement --- za prvé deuxièmement --- za druhé dernièrement --- za poslednì 3) čìslovky násobné - pro vyjádřenì násobné čìslovky pouţijeme čìslovku základnì ve spojenì se substantivem „fois― --- une fois (jednou, jedenkrát), deux fois (dvakrát), plusieurs fois (vìcekrát);

61

4. verbální kategorie 4.1 slovesa v rétorománských jazycích Slovesa v rétorománských jazycìch se skládajì z kořene a sufixů. Finitnì tvary obsahujì kořen, nanejvýše tři neosobnì sufixy a jednu osobnì koncovku, zatìmco infinitnì tvary se skládajì z kořene a ne vìce neţ z jednoho neosobnìho sufixu. Osobnì koncovky se dělì na primárnì a sekundárnì: (Haiman, Benincà 1992 : 77) primárnì + + +

sousedìcì s kořenem zachovávajìcì konjugačnì systém pohyblivý přìzvuk

sekundárnì – – –

Nepravidelná slovesa esser (být), haver (mít), ire (jít) esser (Haiman, Benincà 1992 : 231)

infinitiv

indikativ prézentu

indikativ imperfekta perfektum konjunktiv

surs. ɛ sǝ r

rétorománština suts. puter vallader ɛ sǝ r ɛ sǝ r ɛ sǝ r

ladinština furlanština fassa gardena eser veʃ ter jɛ si

sun ejs

suŋ iʃ t

sun ɛʃt

sun ɛʃt

soŋ es

soŋ iǝ s

soj se:s so:s

ej

ɛ

ajs

e

iǝ

e

ɛ sǝ n ɛ sǝ s ejn sejɉǝ s

iʃ ǝ n iʃ ǝ s ɛn sejǝ

ɛs ɛ sǝ n s ɛ sǝ s sun sajǝ ʃ t

ɛʃǝn ɛʃǝt sun sajǝ ʃ t

sjoʃ sjede e sìes

soŋ sǝ js iǝ sìbes

sejɉǝ s

sejǝ

sajǝ s sajǝ t

siá

sǝ jze

ʃ taw sejɉ-

ʃ to sej-

ʃ to saj-

ʃ tat sie-~

ʃ tat sibsi:-

siŋ sejs siŋ jɛ si (sta) jɛ sit stejt sta:t sed-~ se-

ʃ tat saj-

62

haver (Haiman, Benincà 1992 : 236)

infinitiv

indikativ prézentu

indikativ imperfekta perfektum kojunktiv

surs. ave aj as a vejn vejs an aɉiǝ s vejǝ s ɉu aɉav-

rétorománština suts. puter vallader avɛ kr avɛ r avajr vo/va (d)ɛ (n)a ast ɛʃt aʃ t ɉ/o ɉ a vaɲ vɛ ns vajn vets vɛ s vajvǝ t ɉn ɛm an vɛ ɉi ɛ ɉǝ aɉǝ ʃ t ǝs ʃt vɛ ɉi ɛ ɉǝ s aɉǝ t ǝs ɉie ɉie ɲy vɛ ɉ- ɛ ɉnaj-

ladinština fassa gardena aer avaj ɛ ɛ ɛs ɛs a a oŋ oŋ ɛ de ǝ js aer a abjes ɛ bes abjá abu abj-

ǝ jze abu ɛ b-

furlanština (a)vé aj as a viŋ vejs aŋ ve vejt vu:t veb-

ire (Haiman, Benincà 1992 : 235)

infinitiv

indikativ prézentu

indikativ imperfekta perfektum kojunktiv

ladinština fassa gardena ʒ ir ʒi vɛ dɛ vae vɛ s vɛ s

furlanština

surs. ir mɉn vas

rétorománština suts. puter vallader ɛ kr ir ir viɲ vɛ ɲ vɛ ɲ vast vɛ ʃ t vaʃ t

va mejn

vɉ ɉaɲ

vɉ ɉɛ ns

va ɉajn

va ʒ oŋ

va ʒ oŋ

mejs van va mej

ɉets vɉn vɉ ɉe

ɉɛ s vɛ m vo ɉɛ

ɉajvǝ t van va it

ʒ ide va va ʒi

ʒ ajs va va ʒ ide

iw iǝ mɉnd- ɉej~ mǝ j-

iǝ ɉaj-

i ɉaj-

ʒ it ʒ i-

ʒ it vɛ dɛ -

va liŋ/niŋ ʒ iŋ lajs/ʒ i:s vaŋ va lajt/ʒ i:t ʒ u:t/la:t vad-

63

lá/ʒ ì voj vas

Infinitiv (Haiman 1988 : 358) Infinitiv je jediná forma, ve které se ve všech rétorománských dialektech rozlišujì všechny čtyři konjugace. surs./suts heng./deng. ladinština furlanština I a ar ar a II e ajr er e konj. III er er er i IV i ir ir i

Imperativ (Haiman 1988 : 361) Rozlišujeme dva druhy imperativů: pozitivnì, který je flektivnì kategoriì slovesa a negativnì, který je téměř vţdy prokázán opisnou infinitivnì konstrukcì. (Haiman, Benincà 1992 : 98) Všechny plurálové koncovky imperativu jsou přìzvučné a koncovky singuláru nepřìzvučné.

surselvan singulár

plurál

vallader

a

a

I-III

éj

áj

IV

ì

ì

ladinština furlanština I a e~a II-IV Ø Ø I II-III IV

á é ì

ájt éjt ìt

Indikativ prézentu (Haiman 1988 : 360) Jak lze očekávat, indikativ prézentu má nejbohatšì systém osobnìch koncovek. V dolomitské ladinštině a v některých dialektech furlanštiny je 3.osoba singuláru totoţná s 3.osobou plurálu. Všechny ostatnì rétorománské dialekty rozlišujì tři osoby singuláru a plurálu.

surselvan

vallader ladinština singulár

furlanština I IIIV

e

1

el

Ø

e

2

as

a∫(t)

es a

is e

3

a

a

Ø~e

Ø

I IIIV

64

Ø

plurál 1

IIII IV IIII

éjn

ájn

ón

ìn

ìn

jón

éjs

ájvat

έde

ìs

ìvat

2 IV 3

an

ìde

ìn

I

ájs

IIIII IV

éjs ìs

(=3 sg.)

an

in

Konjunktiv prézentu (Haiman 1988 : 362) Koncovky konjunktivu se vyskytujì bezprostředně po slovnìm kořenu. Slouţì k vyjádřenì nepřìmé řeči a k doplněnì sloves vyjadřujìcì strach, touhu, vìru nebo nejistotu. surselvan 1 2 3 1 2

3

i jεs i I-III IV I-III IV

ladinština furlanština singulár e i~Ø es is e i plurál

éjεn ìεn éjεs

éjda

ìεs

ìda

IV

óna

ìn I IIIII IV

e

(vallader) a ast a an

ájs éjs

at

ìs in

an

Indikativ imperfekta (Haiman 1988 : 359) Koncovky indikativu imperfekta se vyskytujì výhradně s imperfektivnìm sufixem. Imperfektivnì sufixy jsou pokračovánìm latinských sufixů -aba-, -eba- a *-iba-. Osobnì koncovky jsou kromě ladinštiny všechny sekundárnì.

I II III IV

surselvan av ev ev ev

vallader ev ev ev iv

ladinština e e e i

furlanština av ev ev iv

65

Konjunktiv imperfekta (Haiman 1988 : 359) Imperfektivnì sufixy jsou pokračovánìm latinských sufixů -ass-, -ess- nebo -iss-. Ve všech dialektech jsou sufixy imperfektiva konjunktivu přìzvučné a následujì po nich sekundárnì osobnì koncovky. surselvan as es es es

I II III IV

vallader es es es is

ladinština as es es is

furlanština as es es is

Futurum (Haiman 1988 : 363) Při tvořenì futura je největšì rozdìl na jedné straně mezi surselvštinou a sutselvštinou a ostatnìmi dialekty na straně druhé. Všechny italské rétorománské dialekty tvořì futurum pomocì přìzvučného sufixu stejně jako italština a francouzština.

1 2 3 1 2 3

ladinština furlanština singulár e aj s as a a plurál on in de ejs a an

66

4.2 slovesa v italštině Prézens (Hamplová 2004 : 171) pravidelné časovánì italských sloves v přìtomném čase a)

slovesa I. třìdy končìcì na ARE – parlare osoba 1. 2. 3.

singulár parl+o parl+i parl+a

plurál parl+iamo parl+ate parl+ano

b) slovesa II. třìdy končìci na ERE - vendere osoba 1. 2. 3. c)

singulár vend+o vend+i vend +a

plurál vend+iamo vend +ate vend +ano

slovesa III. třìdy končìcì na IRE – partire, capire osoba 1. 2. 3.

singulár part+o part +i part +a

plurál part+iamo part +ate part +ano

nepravidelné časovánì italských sloves v přìtomném čase (Hamplová 2004 : 175-176) a) nepravidelná slovesa I. třìdy andare

osoba 1. 2. 3.

singulár vado vai va

plurál andiamo andate vanno

dare

osoba 1. 2. 3.

singulár do dai dá

plurál diamo date dánno

fare

osoba 1. 2. 3.

singulár faccio fai fa

plurál facciamo fate fanno

67

stare

osoba 1. 2. 3.

singulár sto stai sta

plurál stiamo state stanno

b) nepravidelná slovesa II. třìdy např.: avere

osoba 1. 2. 3.

singulár ho hai ha

plurál abbiamo avete hanno

bere

osoba 1. 2. 3.

singulár bevo bevi beve

plurál beviamo bevete bevono

cogliere

osoba

singulár

plurál

1.

colgo

cogliamo

2. 3.

cogli coglie

cogliete colgono

dolersi

osoba 1. 2. 3.

singulár mi dolgo ti duoli si duole

plurál ci doliamo vi dolete si dolgono

dovere

osoba 1. 2. 3.

singulár devo devi deve

plurál dobbiamo dovete devono

68

essere

osoba 1.

singulár sono

plurál siamo

2. 3.

sei é

siete sono

c) nepravidelná slovesa III. třìdy apparire

osoba 1. 2. 3.

singulár appaio appari appare

plurál appariamo apparite appaiano

dire

osoba 1. 2. 3.

singulár dico dici dice

plurál diciamo dite dicono

morire

osoba 1. 2. 3.

singulár muoio muori muore

plurál moriamo morite muoiono

salire

osoba 1. 2. 3.

singulár salgo sali sale

plurál saliamo salite salgono

udire

osoba 1. 2. 3.

singulár udo odi ode

plurál udiamo udite odono

uscire

osoba 1. 2. 3.

singulár esco esci esce

plurál usciamo uscite escono

69

venire

osoba 1. 2. 3.

singulár vengo vieni viene

plurál veniamo venite vengono

Perfektum (Hamplová 2004 : 180) pravidelné časovánì italských sloves v perfektu a) slovesa I. třìdy končìcì na ARE – parlare osoba 1. 2. 3.

singulár parl+ai parl+asti parl+ó

plurál parl+ammo parl+aste parl+arono

b) slovesa II. třìdy končìci na ERE - vendere osoba 1. 2. 3. c)

singulár vend+ei+etti vend+esi vend +é+ette

plurál vend+emmo vend +este vend +erono+ettero

slovesa III. třìdy končìcì na IRE – partire, capire osoba 1. 2. 3.

singulár part+ii part +isti part +ì

plurál part+immo part +iste part +irono

časovánì italských nepravidelných sloves v perfektu (Hamplová 2004 : 180-185) a) nepravidelná slovesa I. třìdy dare

osoba 1. 2. 3.

singulár diedi desti diede

70

plurál demmo deste diedero

fare

osoba 1. 2. 3.

singulár feci facesti fece

plurál facemmo faceste fecero

stare

osoba 1. 2. 3.

singulár stetti stesti stette

plurál stemmo steste stettero

b) nepravidelná slovesa II. třìdy – nepravidelnými formami jsou pouze 1. a 3. osoba singuláru a 3. osoba plurálu, u nichţ docházì k vypouštěnì nebo obměnám kmenových souhlásek, v 2. osobě singuláru a v 1. a 2. osobě plurálu se passato remoto tvořì od infinitivnìho kmen přìdánìm pravidelných koncovek; podle zakončenì a změn v kmeni lze nepravidelná slovesa rozdělit do několika skupin: slovesa zakončená na si, esti, se, emmo, este, esero, např.: ardere

osoba 1. 2. 3.

singulár arsi ardesti arse

plurál ardemmo ardeste arsero

chiedere

osoba 1. 2. 3.

singulár chiesi chiedesti chiese

plurál chiedemmo chiedeste chiesero

slovesa se zdvojenou souhláskou v koncovce – ssi, esti, sse, emmo, este, ssero condurre

osoba 1. 2. 3.

singulár condussi conducesti condusse

71

plurál conducemmo conduceste condussero

discutere

osoba 1. 2. 3.

singulár discusi discutesti discusse

plurál discutemmo discuteste discussero

figgere

osoba 1. 2. 3.

singulár fisisi figgesti fisse

plurál figgemmo figgeste fissero

slovesa zakončená na cqui, esti, emmo, este , cquero; např.: giacere

osoba 1. 2. 3.

singulár giacqui giacesti giacque

plurál giacemmo giaceste giacquero

nacere

osoba 1. 2. 3.

singulár nacqui nacesti nacque

plurál nascemmo nasceste nacquero

se zdvojenými souhláskami bb, dd, ll, pp, nn, vv, někdy se změnou kmenové samohlásky bere

osoba 1. 2. 3.

singulár bevvi bevesti bevve

plurál bevemmo beveste bevvero

conscere

osoba 1. 2. 3.

singulár conbbi conoscesti conobbe

plurál conoscemmo conosceste conobbero

72

crescere

osoba 1. 2. 3.

singulár crebbi crescesti crebbe

plurál crescemmo cresceste crebbero

tenere

osoba 1. 2. 3.

singulár tenni tenesti tenne

plurál tenemmo teneste tennero

volere

osoba 1. 2. 3.

singulár volli volesti volle

plurál vollemmo voleste vollero

c) nepravidelná slovesa III. třìdy dire

osoba 1. 2. 3.

singulár dissi dicesti disse

plurál dicemmo diceste dissero

venire

osoba 1. 2. 3.

singulár venni venisti venne

plurál venimmo veniste vennero

Futurum (Hamplová 2004 : 196) -

vyjadřuje děje, které majì nastat v blìzké nebo vzdálené budoucnosti. Ritornerá fra un anno. Vrátí se za rok. děje pravděpodobné – Che ore sono? Saranno le dieci. – Kolik je asi hodin? Bude asi deset. rozkazu – Per domani ripasserete i vocaboli di questa lezione. – Na zítřek si zopakujte slovíčka z této lekce.

73

pravidelné časovánì sloves ve futuru v italštině - tvořì se odtrţenìm koncového e od infinitivu a připojenìm koncovek, které jsou stejné pro všechny tři slovesné třìdy. Jen u I. slovesné třìdy se měnì koncové A v E. osoba 1. 2. 3.

singulár parler+ó parler+ai parler+á

plurál parler+emo parler+ete parler+anno

nepravidelné časovánì sloves v budoucìm čase v italštině (Hamplová 2004 : 197-198) a) slovesa I. třìdy andare

osoba 1. 2. 3.

singulár andró andrai andrá

plurál andremo andrete andranno

dare

osoba 1. 2. 3.

singulár daró darai dará

plurál daremo darete daranno

fare

osoba 1. 2. 3.

singulár faró farai fará

plurál faremo farete faranno

stare

osoba 1. 2. 3.

singulár staró starai stará

plurál staremo starete staranno

osoba 1. 2. 3.

singulár avró avrai avrá

plurál avremo avrete avranno

b) slovesa II. třìdy např.: avere

74

cadere

osoba 1. 2. 3.

singulár cadró cadrai cadrá

plurál cadremo cadrete cadranno

vedere

osoba 1. 2. 3.

singulár vedró vedrai vedrá

plurál vedremo vedrete vedranno

vivere

osoba 1. 2. 3.

singulár vivró vivrai vivrá

plurál vivremo vivrete vivranno

morire

osoba 1. 2. 3.

singulár moriró morirai morirá

plurál moriremo morirete moriranno

venire

osoba 1. 2. 3.

singulár verró verrai verrá

plurál verremo verrete verranno

c) slovesa III. třìdy

pouţitì konjunktivu v italštině - jako rozkazovacì způsob při vykánì 3. osobou singuláru nebo při vyjadřovánì nepřìmého rozkazu nebo zákazu po che ve významu ať, aby; Che non entri nessuno! – Ať nikdo nevstupuje - k vyjádřenì přánì, zaklìnánì, zlořečenì apod. – Dio ce la mandi buona. Ať ná Pán Bůh chrání. - k vyjádřenì pochybnosti o ději přìtomném Che lei non ne sappia nulla? Ţe by o tom nic nevěděla? - v předmětných větách je-li ve V.H. některé ze sloves nebo slovnìch spojenì vyjadřujìch: a) vůli, přánì, ţádost, rozkaz (desiderare – přát si, dire – řìci) b) názor nebo tvrzenì v záporu – (non affermare netvrdit) c)pochybnost, nejistot – (credere – myslet) d) duševnì hnutì – radost, smutek, obavy – (aver paura – mìt strach) 75

- v podmětných větách po neosobnìch výrazech vyjadřujìcìch nutnost, nejistotu nebo subjektivnì názor mluvčìho; - ve vztaţných větách, které vyjadřujì přánì nebo ţádanou vlastnost nebo se vztahujì k adjektivu nebo přìslovci v superlativu; - v některých ustálených vazbách;

4.3 slovesa ve francouzštině a) slovesa zakončená na -ER – parler (Forst 2005 : 47) - toto časovánì je většinou pravidelné a tvořì ho téměř 90% francouzských sloves; osoba 1. 2. 3.

singulár parle parles parle

plurál parlons parlez parlent

- pravopisné zvláštnosti sloves na –ER – commencer, manger; - pro zachovánì stejné výslovnosti, jakou má kmen slovesa, se měnì: u sloves na –cer, -c- na -ç- v 1. osobě mnoţného čìsla u sloves na –ger, -g- na -ge- v 1. osobě mnoţného čìsla infinitiv: commencer prézens osoba 1. 2. 3.

singulár je commence tu commences il commence

plurál nous commençons vous commencez ils commencent

singulár je commencerais tu commencerais il commencerait

plurál nous commencerions vous commenceriez ils commenceraient

singulár que je commence que tu commences qu'il commence

plurál que nous commencions que vous commenciez qu'ils commencent

kondicionál prézentu osoba 1. 2. 3. konjunktiv prézentu osoba 1. 2. 3.

76

perfektum osoba 1. 2. 3.

singulár je commençai tu commenças il commença

plurál nous commençâmes vous commençâtes ils commencèrent

singulár je commencerai tu commenceras il commencera

plurál nous commencerons vous commencerez ils commenceront

futurum osoba 1. 2. 3. imperativ commence

commençons

commencez

infinitiv: manger prézens osoba 1. 2. 3.

singulár je mange tu manges il mange

plurál nous mangeons vous mangez ils mangent

singulár je mangerais tu mangerais il mangerait

plurál nous mangerions vous mangeriez ils mangeraient

singulár que je mange que tu manges qu'il mange

plurál que nous mangions que vous mangiez qu'ils mangent

kondicionál prézentu osoba 1. 2. 3.

konjunktiv prézentu osoba 1. 2. 3.

77

perfektum osoba 1. 2. 3.

singulár je mangeai tu mangeas il mangea

plurál nous mangeâmes vous mangeâtes ils mangèrent

singulár je mangerai tu mangeras il mangera

plurál nous mangerons vous mangerez ils mangeront

futurum osoba 1. 2. 3. imperativ mange

mangeons

mangez

- slovesa na –ER s tvary, které majì přìzvuk na kmeni a koncovce: - slovesa, která majì tvary s přìzvukem jak na kmeni tak koncovce, majì v 1., 2. a 3. osobě singuláru a ve 3. osobě plurálu přìzvuk na kmeni a v 1. a 2. osobě plurálu přìzvuk na koncovce: (Forst 2005 : 49) 1. slovesa na –ER s tvary s přìzvukem na kmeni a koncovce se mohou časovat takto: osoba singulár plurál 1. achète achètons 2. achètes achètez 3. achète achètent - pokud nenì koncovka téměř slyšet, přìzvuk je na kmenovém –e; - podle tohoto vzoru se časujì i slovesa enlever, lever, mener, peser, atd. 2. Dalšì slovesa na –er s přìzvukem na kmeni a koncovce se časujì tak, ţe se zdvojì kmenová souhláska ve tvarech, které majì přìzvuk na kmeni: osoba singulár plurál 1. jette jetons 2. jettes jetez 3. jette jettent - podle tohoto vzoru se časujì i slovesa sáppeler, se rappeler, celer, projeter, atd.

78

3. Slovesa s přìzvukem na kmeni a koncovce zakončená na –é…ér se časujì takto: osoba singulár plurál 1. préfère préfèrons 2. préfères préfèrez 3. préfère préfèrent - podle tohoto vzoru se časujì i slovesa compléter, espérer, répéter, exagérer, atd.

b) slovesa končìcì na –AYER, -OYER a -UYER – payer, nettoyer, essuyer (Forst 2005 : 48)

c)

osoba 1. 2. 3.

singulár paie/paye paies/payes paie/paye

plurál payons payez paient/payent

osoba 1. 2. 3.

singulár nettoie nettoies nettoie

plurál nettoyons nettoyez nettoient

slovesa končìcì na IR – partir, finir (Forst 2005 : 50)

- bez rozšìřeného kmene osoba 1. 2. 3.

singulár pars pars part

plurál partons partez partent

- slovesa na –ir bez rozšìřeného kmene majì v přìtomném čase koncovky -s, -s, -t, ons, - ez, -ent - v 1., 2. a 3. osobě singuláru odpadá koncová souhláska - s rozšìřeným kmenem osoba singulár plurál 1. finis finissons 2. finis finissez 3. finit finissent - slovesa na –ir s rozšìřeným kmenem majì stejné koncovky jako slovesa na –ir bez rozšìřeného kmene; končì na -s, -s, -t, -ons, - ez, -ent - navìc se před koncovku přidává -iss- v 1., 2. a 3. osobě mnoţného čìsla

79

d) slovesa zakončená na -RE – lire (Forst 2005 : 51) - tato skupina sloves obsahuje asi na 180 sloves, z nichţ je jich mnoho nepravidelných; osoba singulár 1. lis 2. lis 3. lit - slovesa zakončená na –re majì často nepravidelný kmen

plurál lisons lisez lisent

e) slovesa zakončená na -DRE – attendre (Forst 2005 : 51) osoba 1. 2. 3.

singulár attends attends attend

plurál attendons attendez attendent

časovánì zvratných sloves s´habiller osoba 1. 2. 3.

singulár m´habille t´habilles s´habille

plurál nous´habillons vous´habillez s´habillent

singulár me lave te laves se lave

plurál nous lavons vouz lavez se lavent

se laver osoba 1. 2. 3.

- stejně jako v češtině stojì zvratné zájmeno ve francouzštině před časovaným slovesem; - před samohláskou nebo němým h se me, te a se měnì na m´, t´ a s´

80

nepravidelné časovánì francouzských sloves v přìtomném čase infinitiv: avoir prézens osoba 1. 2. 3.

singulár j'ai tu as il a

plurál nous avons vous avez ils ont

singulár j'aurais tu aurais il aurait

plurál nous aurions vous auriez ils auraient

singulár que j'aie que tu aies qu'il ait

plurál que nous ayons que vous ayez qu'ils aient

singulár j'eus tu eus il eut

plurál nous eûmes vous eûtes ils eurent

singulár j'aurai tu auras il aura

plurál nous aurons vous aurez ils auront

kondicionál prézentu osoba 1. 2. 3. konjunktiv prézentu osoba 1. 2. 3. perfektum osoba 1. 2. 3. futurum osoba 1. 2. 3. imperativ aie

ayons

81

ayez

infinitiv: être prézens osoba 1. 2. 3.

singulár je suis tu es il est

plurál nous sommes vous êtes ils sont

singulár je serais tu serais il serait

plurál nous serions vous seriez ils seraient

singulár que je sois que tu sois qu'il soit

plurál que nous soyons que vous soyez qu'ils soient

singulár je fus tu fus il fut

plurál nous fûmes vous fûtes ils furent

singulár je serai tu seras il sera

plurál nous serons vous serez ils seront

kondicionál prézentu osoba 1. 2. 3. konjunktiv prézentu osoba 1. 2. 3. perfektum osoba 1. 2. 3. futurum osoba 1. 2. 3. imperativ sois

soyons

82

soyez

infinitiv: aller prézens osoba 1. 2. 3.

singulár je vais tu vas il va

plurál nous allons vous allez ils vont

singulár j'irais tu irais il irait

plurál nous irions vous iriez ils iraient

singulár que j'aille que tu ailles qu'il aille

plurál que nous allions que vous alliez qu'ils aillent

singulár j'allai tu allas il alla

plurál nous allâmes vous allâtes ils allèrent

singulár j'irai tu iras il ira

plurál nous irons vous irez ils iront

kondicionál prézentu osoba 1. 2. 3. konjunktiv prézentu osoba 1. 2. 3. perfektum osoba 1. 2. 3. futurum osoba 1. 2. 3. imperativ va

allons

83

allez

Imperfektum - imperfektum se tvořì přidánìm koncovek -ais, -ais, -ai, -ions, -iez a –aient ke kmeni 1. osoby plurálu přìtomného času pravidelných i nepravidelných sloves; osoba 1. 2. 3.

singulár regardais regardais regardait

plurál regardions regardiez regardaient

schéma tvořenì imperfekta infinitiv 1. osoba mn.č. přít. času parler nous parl ons prendre nous pren ons aller nous all ons dormir nous nous dorm ons finir nous finiss ons faire nous fais ons

imperfektum je parlais tu prenais il allait nous dormions vous finissiez ils falsaient

- nepravidelné tvary imperfekta má pouze sloveso être être

j´ étais tu étais il/elle/on était

nous vous ils/elles

étions étiez étatient

Složené perfektum – passé compose - skládá se z tvarů přìtomného času avoir a être a přìčestì minulého; parler osoba 1. 2. 3.

singulár ai parlé as parlé a parlé

plurál avons parlé avez parlé ont parlé

singulár suis arrivé/arrivée es arrivé/arrivée est arrivé/arivée

plurál sommes arivés/arivées êtes arivés/arivées sont arivés/arivées

arriver osoba 1. 2. 3.

84

Jednoduché perfektum – passé simple osoba je tu il/elle/on nous vous ils/elles

parler parlai parlas parla parlàmes parlàtes parlèrent

attendre attendis attendis attendit attendimes attendites attendirent

choisir choisis choisis choisit choisimes choisites choisirent

croire crus crus crut crûmes crûtes crurent

- některá většinou nepravidelná slovesa, která končì např. na -oir nebo -oir, ale i některá jiná, majì následujìcì koncovky : -us, -us, -ut, -ûmes, -ûtes, -urent Předminulý čas - tvořì se tvary imperfekta pomocných sloves avoir nebo être a přìčestìm minulým přìslušného slovesa; osoba 1. 2. 3.

singulár avais lu avais lu avait lu

plurál avions lu aviez lu avaient lu

- v předminulém čase zůstává přìčestì minulé u sloves s avoir zpravidla beze změny; - tvořì-li se předpřìtomný čas pomocì être, musì se přìčestì minulé shodovat v rodě a čìsle s podmětem věty; - vztahuje-li se přìčestì k podmětu, který má rodů několik, shoduje se s rodem muţským, např.: Marc et Marie étaient allés à la piscine.

Futurum regarder osoba 1. 2. 3.

singulár regarderai regarderas regardera

plurál regarderons regarderez regarderont

singulár attendrai attendras attendra

plurál attendrons attendrez attendront

attendre osoba 1. 2. 3.

85

écrire osoba 1. 2. 3.

singulár écrirai écriras écrira

plurál écrirons écrirez écriront

86

5 Závěr V této bakalářské práci jsem se pokusila porovnat současnou jazykovou situaci členů románské rodiny indoevropských jazyků, a to konkrétně jazyků rétorománských, italštiny a francouzštiny. Porovnánì je provedeno synchronnì srovnávacì metodou, tzn. metodou porovnávánì na základě současné situace těchto jazyků. Prvnì část práce obsahuje klasifikaci jednotlivých jazyků, a to rétorománštiny, ladinštiny, furlanštiny, italštiny a francouzštiny. Tyto jazyky, které vznikaly předevšìm tam, kde se kdysi rozkládala Řìmská řìše, se společně s ostatnìmi románskými jazyky vyvinuly z tzv. vulgárnì latiny. Kaţdá oblast byla ovlivněna původnìmi jazyky obsazených územì a národů, takţe často vznikaly různé pidginy nebo kreolské jazyky. Rétorománské jazyky vznikly jako dialekty provinčnì latiny centrálnìch Alp, které byly součástì řìmské řìše za vlády Augusta. Druhá část se zabývá porovnánìm fonologie těchto pěti jazyků. Zejména fonologická stránka můţe dokázat, ţe všechny rétorománské jazyky majì společné rysy – např. kaţdý rétorománský dialekt má systém sedmi vokálů a fonologizovaný systém palatál, jeţ zahrnujì explozìvy, afrikáty, frikativy a sonory. U rétorománštiny je přìzvuk na poslednì slabice, zatìmco u ladinštiny leţì buď na poslednì (u slov končìcì souhláskou) nebo na předposlednì slabice (u slov končìcì samohláskou). Furlanský přìzvuk se od toho italského lišì významným pravopisným prvkem, a to aktantem cirkumflexem (tzv. průtaţným přìzvukem). Přìzvuk je u italštiny nejčastěji na předposlednì slabice, zatìmco francouzština má tzv. volný přìzvuk, který je na poslednì slabice. Třetì kapitola představuje nominálnì kategorie srovnávaných jazyků. Konkrétně jsou jazyky porovnávány z hlediska substantiv, adjektiv, zájmen a čìslovek. Poslednì, čtvrtá kapitola pojednává o nejobsáhlejšì kategorii, a to o slovesech. Důvodem proč jsem si vybrala jako téma bakalářské práce rétorománské jazyky je to, ţe se velmi zajìmám o Švýcarsko a překvapilo mě, ţe ačkoliv je zde rétorománština čtvrtý úřednì jazyk, mluvì se o nì velmi málo. O rétorománských jazycìch neexistuje tolik informacì a kniţnìch zdrojů jako o italštině a francouzštině. Proto doufám, ţe by tato práce mohla trochu pomoci objasnit informace o těchto třech jazycìch. Samozřejmě existujì témata, která jsem ve své práci nezpracovala, ale domnìvám se, ţe jsou natolik obsáhlá, ţe by mohly být tématem pro dalšì samostatné práce.

87

Prameny Použitá literatura ARBIA, M. T. Stručná gramatika italštiny. Praha: Nakladatelstvì Klett, 2005. BENEŠ, Pavel: Základy rýnské rétorománštiny. Brno: Filosofická fakulta University J.E.Purkyně, 1974. BENINCÀ, Paola. Friaulisch. In Lexikon der Romanistischen Linguistik. Tübingen: Max Niemyer Verlag, 1989. BRETON, Roland. Atlas jazyků světa. Praha: Albatros, 2007. BAHNÍKOVÁ, Alena; BENEŠOVÁ, Hana; EHRENBERGEROVÁ, Ludmila; Italština. Praha: Nakladatelstvì LEDA, 2008. DOHALSKÁ, Marie; SCHULZOVÁ, Olga. Fonetika francouzštiny. Praha: Nakladatelstvì Karolinum, 2003. FORST, Gabriele. Stručná gramatika francouzštiny. Praha: Nakladatelstvì Klett, 2005. GARTNER, Theodor. Die rätoromanischen Mundarten. In Grundriss der romanischen Philologie. Strassburg: Karl J. Trübner, 1904-1906. GEISSLER, Renate; SANCHEZ, Aleth. Francouzská gramatika. Brno: Computer Press a.s., 2007. HAIMAN, John. Rhaeto-Romance. In The Romance languages. London & New York: Routledge, 1988. HAIMAN, John; BENINCÀ, Paola. The Rhaeto-Romance Languages. London & New York: Routledge, 1988. HAMPLOVÁ, Sylva. Mluvnice italštiny. Praha: Nakladatelstvì LEDA, 2004. HEROUT, Radim. Bakalářská oborová práce: Rétorománské jazyky. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2006 JANEŠOVÁ, Jarmila. Italština pro samouky. Praha: Nakladatelstvì LEDA, 1994. KALIVODA, Jaroslav. Švýcarsko: průvodce. Praha: Vodnář, 2006. KLÉGR, Aleš. Světem jazyků. Praha: Albatros, 1989. LEVÍČKOVÁ, Kateřina. Seminárnì práce: Furlanština. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2009 LUTZ, Florentin; ARQUINT, J. C. Die viersprachige Schweiz. Zürich: Benzinger, 1982.

88

NARUMOV, B. P. Ladinskij jazik. In Jazyki mira. Romanskije jazyki. Moskva: Academia, 2001. NARUMOV, B. P.; SUCHAČEV, N. L. Friulskij jazik. In Jazyki mira. Romanskije jazyki. Moskva: Academia, 2001. PEJCHALOVÁ, Kateřina. Seminárnì práce: Rétorománština. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2009 PLANGG, Guntram A. Ladinisch. In Lexikon der Romanistischen Linguistik. Tübingen: Max Niemyer Verlag, 1989. PRICE, Glanville. Encyklopedie jazyků Evropy. Praha: Volvox Globator, 2002. STIMM, Helmut; LINDER, K. P. Bündnerromanisch. In Lexikon der Romanistischen Linguistik. Tübingen: Max Niemyer Verlag, 1989. SUCHAČEV, N. L.; GORENKO, G. M. Retoromanskij jazik. In Jazyki mira. Romanskije jazyki. Moskva: Academia, 2001. Webové stránky http://cestovani.idnes.cz/prosli-jsme-za-vas-tri-krasne-trasy-v-dolomitech-podzimnidovolena-v-italii-1b5-/igsvet.aspx?c=A100823_164710_igsvet_tom http://de.wikipedia.org/wiki/Ladinische_Sprache http://www.jazyky.com/content/view/525/48/ http://krajane.czu.cz/geografie-nab/doku.php?id=retoromanstina http://nrs.fsv.cuni.cz/geografie/Svyc-kantony.pdf http://www.omniglot.com/writing/friulian.htm http://romanistika.ff.cuni.cz/fr/vyucujici/Rheto.pdf http://www.romansh.ch/11000.html http://www.velkaepocha.sk/200804214976/Retoromanstina-jazyk-a-kultura-na-vymreni.html

89

Obrázky obr. 1

http://en.wikipedia.org/wiki/Romance_languages [24.6.2011]

obr. 2

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rom%C3%A1nsk%C3%A9_jazyky [13.3.2011]

obr. 3

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rom%C3%A1nsk%C3%A9_jazyky [13.3.2011]

obr. 4

Haiman 1988 : 361

obr. 5

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sprachen_CH_2000_EN.svg [4.3.2011]

obr. 6

http://de.wikipedia.org/wiki/Graub%C3%BCnden [24.6.2011]

obr. 7

http://de.wikipedia.org/wiki/Graub%C3%BCnden [24.6.2011]

obr. 8

Stimm, Linder 1989 : 866

obr. 9

http://en.wikipedia.org/wiki/Ladin [17.6.2011]

obr. 10

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Friulan_language.PNG [17.6.2011]

obr. 11

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Knowledge_Italian_Europe_map.jpg [24.6.2011]

obr. 12

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Map_Italophone_World.png [24.6.2011]

obr. 13

http://en.wikipedia.org/wiki/French_language [13.3.2011]

90

Bakalářská diplomová práce

Recommend Documents