Filozofická fakulta Katedra asijských studií Univerzita Palackého v Olomouci
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Mao Zedong a jeho vztah k ženám Mao Zedong and his relationship to women
Olomouc 2007 Kamila Menšíková Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Kučera
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškeré použité prameny a literaturu.
Olomouc 17.5.2007 Kamila Menšíková
2
Anotace Cílem diplomové bakalářské práce je zkoumání vztahu Mao Zedonga k ženám. Zaměřena je také na osvětlení některých aspektů Maova chování. Klíčová slova: Mao Zedong, žena, Čína, Yang Kaihui, He Zizhen, Jiang Qing, Zhang Yufeng, postavení ženy. Mao měl za svůj život čtyři oficiální manželky, a to Luo Yixiu, Yang Kaihui, He Zizhen a Jiang Qing. S výjimkou první byly mladší než Mao, šlo o výjimečné ženy, společné jim bylo také to, že jejich osudy byly tragické. Měl poměr s nespočetným množstvím milenek, které byly většinou rolnického původu a vždy byly důkladně prověřeny. Mao se dá ztotožnit s císaři, kteří byli také obklopeni konkubínami, předseda byl stejně jako panovníci minulosti posedlý po zázračném prostředku na prodloužení života.
3
Děkuji vedoucímu práce Mgr. Ondřeji Kučerovi za cenné odborné rady a vstřícný přístup. Mé díky patří také Lucii Olivové M.A., Ph.D. Vděčná jsem také koordinátorce pro zahraniční styky z univerzity ve Wuhanu, studentům z vysoké školy z Harbinu a také kamarádu Liu Limaovi, ti všichni mi pomohli s vyplňováním a šířením dotazníků.
4
Obsah Obsah ..........................................................................................................................................1 Ediční poznámka ........................................................................................................................6 I. Úvod ........................................................................................................................................7 II. Materiály ................................................................................................................................8 III. Výsledky...............................................................................................................................9 1. Obecný pohled na vztah mezi mužem a ženou do historie............................................9 2. Prodlužování života .....................................................................................................12 3. Zlaté lotosy ..................................................................................................................14 4. Výjimečné ženy ...........................................................................................................15 5. Maova matka (1867-1919) ..........................................................................................16 6. První sňatek .................................................................................................................17 7. Yang Kaihui (1901-1930)............................................................................................18 Mao ji opustil.......................................................................................................20 8. He Zizhen (1910-1984) ...............................................................................................24 Lily Wu, Smedleyová, Ding Ling .......................................................................27 Maův vztah k dceři Li Min ..................................................................................30 9. Jiang Qing (1914-1991)...............................................................................................31 a) Dětství a mládí - Yunhe, Lan Ping ..................................................................31 b) Yan'an - seznámení s Maem............................................................................33 c) Krize vztahu s Maem.......................................................................................37 10. Další Maovy ženy......................................................................................................42 IV. Diskuze...............................................................................................................................46 Resumé v angličtině .................................................................................................................50 Seznam literatury......................................................................................................................51 Seznam příloh ...........................................................................................................................52 Přílohy ......................................................................................................................................53 1) Obrazová příloha .........................................................................................................53 2) Dotazníky ....................................................................................................................59
5
Ediční poznámka V práci je důsledně použit pinyin a zjednodušené znaky. V citacích je zachována transkripce originálu. V některých případech pro lepší porozumění uvádím za pojem i přepis v pinyinu v závorce. Znaky jsou vždy uvedeny tam, kde se pojem v textu objevuje poprvé.
6
I. Úvod Ve své práci se budu zabývat vztahem jednoho z hybatelů čínských dějin, a to Mao Zedonga k ženám. Do této doby nebyla nikým napsána práce, která by se zabývala pouze touto tematikou. Proto jsem se rozhodla prozkoumat právě tuto oblast. V prosinci loňského roku přibyly nové informace, které předtím nebyly zveřejněny, jedná se o Maův životopis od Zhang Rong. Práce může také osvětlit některé aspekty Maova chování. Vycházím z materiálů, které jsou uvedeny v následující části. Autory pramenů jsou většinou lidé, kteří Čínu opustili, ve svých knihách se nevyhnuli subjektivitě, jsou zaujatí. Navíc předkládají tvrzení, která se mnohdy neshodují. Proto pro mě bylo těžké zaujmout k problematice neutrální postoj. O objektivitu se snažím tím, že do kontrastu v závěru mé práce stavím názory Číňanů, které jsem získala pomocí dotazníků. Diplomovou práci jsem strukturovala tak, že v první části se věnuji pohledu do historie. Zajímala jsem se o celkové pojetí ženy v tradiční čínské společnosti, existenci konkubinátu, zabývám se vztahem mezi mužem a ženou z hlediska různých koncepcí, a to taoismu, buddhismu, konfucianismu i prudérní komunistické éry. Následující kapitola je věnována způsobům, jak si Číňané snažili prodloužit život a uchovat pevné zdraví, následující oddíl pojednává o zlatých lotosech, ve čtvrté části se pojednává o výjimečných ženách v čínských dějinách. Snažila jsem se najít shodné rysy mezi předsedovým životem a minulostí. Dále se zabývám konkrétními ženami, které ovlivnily Maův život. Jako první jsem zkoumala jeho vztah k matce, Wen Qimei, potom jsem postupovala chronologicky od první manželky Luo Yixiu , přes druhou Yang Kaihui, třetí ženu He Zizhen až k poslední Jiang Qing. Současně objasňuji i jeho poměry s přítelkyněmi, milenkami. V závěrečné diskuzi se budu snažit najít, co je ženám, které s ním měly poměr, společné. Na konci předkládám také některé názory Číňanů, které uvedli v dotaznících. Vzorový dotazník, jeho překlad a odpovědi na otázky jsou uvedeny v příloze.
7
II. Materiály Vypracovala jsem dotazníky, jejich součástí jsou osobní údaje o respondentovi, dále obsahují tři otázky – čínsky i anglicky. Gramatickou správnost otázek v čínštině mi zkontroloval rodilý mluvčí, který mi také pomohl s distribucí dotazníků jiným Číňanům. Překvapilo mě, že mi jeden z dotazovaných rovnou nabídl, že bude odpovídat v angličtině, byla to koordinátorka pro zahraniční styky z Hubei Univerzity. Setkala jsem se již podruhé s tím, že mi dotazovaní odmítli o sobě sdělit některé osobní údaje. Jako nejrozsáhlejší zdroj informací o vztahu mužů k ženám v tradičním pojetí mi posloužila Čína z antropologického hlediska, konkrétně pátá kapitola Sexualita, erotika, láska, manželství, jejímiž autory jsou Olga Lomová, Jaroslav Malina, Jakub Maršálek, Lucie Olivová a Hana Třísková. Dále jsem čerpala z článků na internetu, také ze Středověké Číny od Augustina Paláta a Jaroslava Průška. K ujasnění nejasností jsem použila Dějiny Číny od Johna K. Fairbanka. Detaily o osobním životě Velkého kormidelníka jsem čerpala ze Soukromého života předsedy Maa od Li Zhisuie, z obsáhlého předsedova životopisu od Philipa Shorta s názvem Mao, dále ze zápisků Petra Porfjonoviče Vladimirova, jeho deník byl vydán pod názvem Mao Ce-tung bez masky. Nepostradatelnou zásobárnou informací mi byla kniha Mao. Příběh, který možná neznáte od Zhang Rong 张戎 a Jona Hallidaye. Za detaily o životě Jiang Qing, vděčím knize Byla jsem Madam Mao od Anchee Min. Knihu Mao. Příběh, který možná neznáte mi zapůjčilo jedno kopřivnické knihkupectví.
8
III. Výsledky 1. Obecný pohled na vztah mezi mužem a ženou do historie Ženy byly v čínské společnosti podřízeny manželům, popřípadě jiným mužským příbuzným a tchýni. Jejich místo bylo v rodině, proto byly téměř vyloučeny z veřejného života. Nezastávaly vysoké funkce. „…není možné tvrdit, že by čínské ženy byly vždy jen trpícímu, zakřiknutými bytostmi, jež se neodvažovaly dát najevo svůj názor. Jestliže se podřízené postavení ženy projevovalo v plném rozsahu u mladých manželek, rozhodně tomu tak nebylo v pozdějším věku. S přibývajícím věkem totiž stoupal význam ženy v rodinném prostředí, a jestliže se z ní stala tchyně a později i „stará paní“ (lao- tchaj- tchaj), tu její energie a pánovitost vůči těm, kdo jí byli v rodinném rámci podřízeni, zvláště šlo-li o manželku hlavy rodiny, si rozhodně nezadala s panovačností mužských představitelů rodinné pospolitosti.“ (FAIRBANK, 2004:283) V oblasti vztahů byla zjevná otevřenost. „…v Číně vládla ve věcech sexuality a erotiky tolerance: mužská i ženská homosexualita byla soukromou věcí, nikoli společenským přestupkem; za existence instituce konkubinátu, kdy v rodině kromě manželky žila ještě jedna nebo více konkubín, byl skupinový sex běžnou záležitostí; vzhledem k tomu, že konkubíny mohli mít jen bohatí lidé, tolerovala se prostituce i zřizování veřejných domů.“ (MALINA, 2005: 197) Existenci manželství, ve kterém ale muži náleží více žen, potvrzuje i doktor Li Zhisui. „Otcův pobyt v zahraničí způsobil v naší rodině skandál. Z Francie si totiž přivezl novou francouzskou manželku. Moje matka byla ženou starých čínských tradic, jednoduchá a nevzdělaná. Jejím nejvyšším cílem bylo být dobrou ženou a matkou. Tehdy sice bylo v Číně legální mít několik manželek, a řada zámožných Číňanů také více žen měla, avšak v naší rodině to nebylo vůbec zvykem a moje matka to cítila jako ponížení.“ (LI, 1996: 40) Velké množství koncepcí vychází se spojení dvou principů, a to yinu a yangu. „Jin (yin) představuje ženský princip univerza, dává věcem viditelnou formu, je hmotnou složkou čchi (qi). Vyznačuje se pasivitou, klidem, tíhou, vlhkem, chladem, klesavým směrem pohybu; typickým představitelem jin (yin) je voda. Jang (yang) zosobňuje mužský princip univerza, je neviditelnou hybnou silou a funkcí věcí, energetickou složkou čchi (qi). Vyznačuje se aktivitou, pohybem, lehkostí, suchem, teplem, stoupavým směrem pohybu; jeho typickým představitelem je oheň.“ (MALINA, 2005: 197-198) Obě složky jsou spolu neodlučitelně spjaty. Neotaoisté, ale nejen oni, věřili, že spojení principů má za následek prodlužování života. „Legendárním patronem sexuálních praktik byl předek Pcheng (Peng), který se prý
9
dožil věku 700 let. Jemu připisovaný systém sebepěstování, rozvinutý ve 2. století n.l., doporučuje přizpůsobit životosprávu, dietu, cvičení, dýchání a vstupování do „nefritové komory“ (metafora pro koitus) dynamice míjejících ročních dob. Sexuální kultivace se většinou zaměřovala na mužského partnera vstřebáváním ženského ťing a zadržováním spermatu, jehož se dosáhne stažením konečníku.“ (MALINA, 2005: 198) Buddhismus měl také vliv na uspořádání vztahů mezi muži a ženami. Poskytovalo slabšímu pohlaví možnost odejít od rodiny a stát se součástí kláštera. (MALINA, 2005: 201) „Milostný cit byl z hlediska buddhismu jen další v řadě pošetilých tužeb, které člověka poutají k věčnému koloběhu strastiplných životů.“ (MALINA, 2005: 201) K učení, které mělo největší vliv na rozvrstvení vztahů mezi lidmi, patří konfuciánství. Toto náboženství mělo vliv na uspořádání vztahu mezi mužem a ženou. Císař měl být vzorem i v oblasti sexu pro lid. Konfuciánské učení pohlíží na lásku negativně, stejně jako pak buddhismus v konečném efektu. Konfucius 孔夫子 zdůrazňoval uspořádání mezilidských vztahů. „Jen jediný ze všech pěti byl rovnocenný – vztah mezi přáteli. Věk hrál také svou roli, mladší bratři byli podřízeni starším, podobně jako manželka manželovi. Možná bychom dnes nazvali tuto podřízenost „sexistickou“, ale v Číně byly ženy tradičně v podřízeném postavení vůči mužům. V dětství musela dívka poslouchat otce. Po svatbě se stala součástí rodiny manžela a očekávalo se, že bude sloužit jak jemu, tak jeho rodičům. Jedině když se oženil její syn, získala žena moc nad druhou osobou, a sice nad svou snachou. Spokojenost nebo nespokojenost s tímto stavem věcí byla vedlejší. Čínská společnost byla takto uspořádána a každý to chápal.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Konfucianismus, 16.1.2007) Dalo by se říct, že se Mao Zedong inspiroval tehdejšími císaři. „Vedle své choti císařovny měl císař také několik (zpravidla čtyři) vysoce postavených „vedlejších manželek“ …Císař míval také konkubíny. Ve starověku jich bývaly snad desítky, tedy relativně málo ve srovnání s dobou tchangského císaře Süan-cunga (vládl 712–756), kdy jich údajně byly tisíce.“ (MALINA, 2005: 202) Peng Dehuai 彭德怀 jeho chování podrobil kritice. „Vyčítal mu, že se chová jako císař, který si takto vydržoval harém s třemi tisíci konkubínami, a kritizoval i ty, kteří mu v tom pomáhají. Oddělení pro kulturu, které večírky organizovalo, bylo sice v důsledku této kritiky rozpuštěno, ale Mao měl stejně spoustu přítelkyň. Jejich zdroje byly prakticky nevyčerpatelné.“ (LI, 1996:79)
10
V polovině dvacátého století se v oblasti sexu objevil jiný trend. „… v otázkách vztahu muže a ženy nastoupila pruderie, hraničící až s hysterií. Odmítavý vztah komunistické propagandy bezpochyby souvisel i se snahou důsledně zbavit člověka individuality a soukromí a proměnit jej v bezpohlavní bytost, v poslušné kolečko do soustrojí nového státu.“ (MALINA, 2005: 232)
11
2. Prodlužování života Číňané se pokoušeli najít elixíry mládí a nesmrtelnosti. Někdy si se svým zdravím nebezpečně zahrávali, některé látky byly jedovaté. Často se používaly látky rostlinného nebo minerálního původu. Z minerálních látek to byly nefritoid, slída nebo realgar (sulfid arzenitý). „Z rostlin byly při přípravě elixírů užívány sezam, moruše, bodlák, tuřín a mnohé další. Ke Chung uvádí, že jistý Tu C’-wej pojídal chřest, což mu umožňovalo uspokojovat osmdesát konkubín a zplodit s nimi sto třicet synů.“ (MALINA, 2005: 6) Už dříve se panovníci snažili najít zázračný prostředek na prodloužení života, Mao Zedong nebyl výjimkou. Za Mingů 明 se objevil nový trend. Elixír se získával z menstruační krve panen. Malina v Číně z antropologické perspektivy uvádí, že se nový přípravek neužíval ve formě nápoje, ale kuliček. Za další prostředek prodloužení lidského života se pokládalo spojení ženy a muže, tedy dvou principů. Například Žlutý císař byl známý tím, že byl nesmrtelný díky souloži s tisícem žen. Vesměs všichni císaři věřili v přímou úměru mezi počty koitů a délkou života. Mao přejal v tomto zvyky nejvyššího dvora, byl téměř posedlý po přípravcích, které by dokázaly prodloužit život nebo alespoň zlepšit sexuální výkon. „Mao se doslechl, že jakási rumunská lékařka má nějaký nový preparát, podávaný denně v injekcích. Prodlužuje život, zvyšuje sexuální potenci a celkově obnovuje fyzické zdraví. To Maa samozřejmě zajímalo, ale trval na tom, abych tento lék nejprve vyzkoušel na sobě.“ (LI, 1996: 86) Wang Dongxing 王东兴, který se staral o Maovu bezpečnost, řekl: „Málo platné, stárne…snaží se proto mít ještě tolik mladých žen, kolik jen může.“ (LI, 1996: 236) Li Zhisui vyjádřil znechucení nad Maovým osobním životem, podle něj předseda chápal taoismus pouze jako omluvu pro sexuální hrátky. „Podstata taoistického sexu spočívá v tom, že čím více přichází muž do styku s ženou, tím více posiluje svůj Jang (yang). Je proto žádoucí, aby styk trval co nejdéle a aby byl co nejčastější. Mao tyto zásady přísně dodržoval a cítil se nejspokojenější, když s ním sdílelo lože několik mladých dívek najednou. Po dívkách, se kterými už souložil, žádal, aby přivedly svoje příbuzné, přítelkyně a známé. To vše Mao dělal proto, aby si v duchu taoistické sexuální tradice co nejvíce prodloužil život.“ (LI, 1996: 233) S císaři byl srovnáván nejen kvůli ženám. Lin Biaův syn našel paralelu v chování Maa s císařem Qin Shi Huangem 秦始皇. Jeden den uklidňoval své hosty sladkými
12
slovy, za pár chvil byli už ve vězení, kam je dostal pod nepravdivými záminkami. „Vládce ze Čchin (Qin) je dravý pták… Soucit je mu zcela cizí. Má srdce tygra či vlka. Dostane-li se do potíží, pokoří se. Pokud však dosáhne svého, stejně snadno ničí lidské bytosti,… Pokud jeho ctižádost zvítězí v celé říši, všichni se stanou jeho otroky.“ (SHORT, 2001:477)
13
3. Zlaté lotosy Žena byla téměř vždy v nižším postavení než muž. Jako jeden z prostředků vyjádření podřazené pozice lze chápat svazování nohou do tzv. zlatých lilií. Tato tradice vznikla již za Songů 宋, jednoduše řečeno jde o deformaci chodidla za velmi bolestivého procesu, kdy je délka plosky zmenšena na cca deset centimetrů, malá nožka měla sloužit jako mužský fetiš, který měl rozvášnit představivost, jako propustka dívek do vyšších kruhů, s normálním chodidlem se totiž šance na provdání rapidně snížily. V Číně byla tato problematika tabu. John K. Fairbank v Dějinách Číny tvrdí, že nepřežije mrzačení nohou deset procent žen. „Předpokládá se, že se jedná o svého druhu institucionalizovaný mužský sexuální fetišismus: zachovala se svědectví, že zmenšená nožka (za všech okolností obutá do vyšívaného střevíčku) dráždila mužskou představivost a vzbuzovala touhu. Odborníci zároveň zdůrazňují, že deformace nohou, která přirozeně omezovala také pohyb žen (ztěžovala chůzi a prakticky znemožňovala běh), tvořila součást snah patriarchální společnosti držet ženu doma a v područí muže.“ ( MALINA, 2005: 5) V kontrastu je však to, jak se k této tradici postavila Jiang Qing. Anchee Min líčí obraz letního odpoledne, za oknem květy, v domě ticho. Matka s kapkami potu na čele obmotávala budoucí člence Gangu čtyř chodidla, té údajně nohy připadají legrační, skoro jako by byly sloní. Po třech dnech se nohy zanítily. Jiang Qing už to nemohla vydržet. Později čtvrtá Maova manželka vzpomínala na lotosy jako „důkaz zločinů feudalismu“. Svůj odpor později ztvárnila v baletech i operách. Budoucí herečka ukazovala matce hnisající nohy, které páchly. Strhala si obvazy a prohlásila, že se zabije, pokud ji matka bude nutit k opětovnému ovinutí. Matka to vzdala. Odpor k něčemu, co jí ubližuje, působí bolest, přetrval. Stejně jako se vypořádala s mučícími obvazy, se později za Kulturní revoluce mstí těm, kteří jí předtím potupili. I chodidla Maovy matky byly deformované. „V souladu se staletou tradicí jí zlomili a svázali chodidla, aby z nich vznikly tak zvané „třípalcové zlaté lotosy, jež tehdy byly symbolem ženské krásy.“ (SHORT, 2001:22)
14
4. Výjimečné ženy Ženy byly prakticky vylučovány z veřejného života. Nemohly zastávat veřejné funkce, ani se stát úřednicemi. A přesto se v historii našly takové, které se vzbouřily proti tradicím a které Mao Zedong i jeho poslední žena obdivovali. Za dynastie Slang 商朝 ženy dosahovaly významných postavení. Stávalo se, že vedly vojska a ovlivňovaly nástupnictví. „Následující dynastie Čou (Zhou) však už používala prvorozenectví a upírala ženám tak rozhodující význam – čouská propaganda odsuzovala šangské krále za to, že je ovládaly ženy.“ (MALINA, 2005:205) Známou se stala například básnířka Li Qingzhao 李清照, existují případy, kdy se ženy dostaly až k moci, politice a dokázaly hýbat dějinami. Například císařovna Wu Zetian 武则 天 byla jednou z mála žen na čínském trůnu, často o ní mluvila Jiang Qing, jako by na její post chtěla aspirovat. Smrt Maa chápala jako poslední překážku k tomu, aby se konečně chopila moci. „…Smrt už byla neodvratná. Tiang Čching (Jiang Qing) se tehdy setkala s lékařským týmem, všem potřásla rukou a každému opakovala: „Budete teď velmi šťastní.“ Vypadalo to, že je přesvědčena o tom, že po Maově smrti převezme vládu. Ostatní lékaře, kteří ji takto viděli poprvé v životě, její nezastíraná otevřenost překvapovala…Tiang Čching (Jiang Qing) čekala jen na chvíli, kdy Mao zemře.“ (LI, 1996: 23) Jiang Qing se stále více později ztotožňovala s touto císařovnou. Díky ní se v tisku začaly objevovat i články, které dřívější vládkyni oslavovaly. „Dokonce si u příležitosti návštěvy Imeldy Narcis nechala ušít několik oděvů, které přesně kopírovaly šaty císařovny Wu. Když však Tiang Čching (Jiang Qing) uviděla jejich vznešenou císařskou nádheru, sama uznala, že je nemožné, aby se v nich objevila. Nikdy je nevzala na sebe.“ ( LI, 1996: 350) Císařovna Wu byla také Maovým oblíbeným vládcem. „Podporovala rozvoj mladých a středních hospodářství v protikladu proti velkým vlastníkům a vysoké šlechtě. Kdyby nebyla podezíravá a nespoléhala na svoje informátory, jak by mohla odhalit intriky, pletichy a spiknutí lidí, kteří ji chtěli zabít?“ ( LI, 1996:100) Císařovna Wu byla schopná politička, které nedělalo problém užívat násilí, aby dosáhla svých cílů, u svých poddaných nebyla příliš v oblibě, stejně jako Jiang Qing. „Císařovna Wu svými manipulacemi oddálila císařskou moc od spolupráce s regulérními rádci, dodala jí konspirativní charakter a posílila její despotismus. Zároveň ale rozdrtila moc aristokratických rodů ze severozápadu.“ (FAIRBANK, 2004:100) Jiang Qing byla později označena za „šílenou císařovnu“. Po smrti manžela chtěla nastoupit na trůn, stejně jako se za dynastie Han 汉朝 vzmáhala moc císařoven. 15
5. Maova matka (1867-1919) Mao Zedong 毛泽东 se narodil 26. prosince 1893 v provincii Hunan 湖南, konkrétně ve vesnici Shaoshan 哨山, jejíž název se překládá jako pískající hora. Otec se jmenoval Mao Yichang 毛贻昌. Jeho formální jméno bylo Mao Shunsheng 毛顺生. Žil mezi roky 18701920. V deseti letech byl zasnouben s o tři roky starším děvčetem. Zdroje se shodují v tom, že šlo o muže lakomého, o tom svědčí i Maovy vzpomínky. „Mně,“ povzdechl si o mnoho let později, „nikdy nedal ani vejce, ani maso.“ (SHORT, 2001:26) Mao měl ke svému otci jasně negativní vztah. O to výrazněji působí v kontrastu láska, kterou cítil k matce. „Otec si domů pozval mnoho hostů a v jejich přítomnosti jsme se pohádali. Otec mě před nimi urážel a vykřikoval, že jsem lenoch a budižkničemu. Rozzuřilo mě to. Proklel jsem ho a utekl z domova. Matka se rozběhla za mnou a snažila se mě přesvědčit k návratu.“ (SHORT, 2001:32) Říkalo se jí Sedmá sestra Wenová, protože se narodila jako sedmá. Její celé jméno znělo Wen Qimei 文七妹. Byla oddanou vyznavačkou buddhismu, svého třetího syna, nicméně nejstaršího přeživšího, zasvětila do tohoto náboženství. „Jelikož má matka věřila v Budhu, věřil jsem v něj i já.“ (CHANG 2006:23) Později se však budoucí předseda ČLR od víry odklonil. Mao svou matku nadevše hluboce miloval. Nikomu jinému neprojevoval takový cit. Byla klidná, ochotná, soucitná, plná tolerance. „Mao se o své matce vyjadřoval s citem po celý život.“ (CHANG, 2006:23) „A co vaše matka? Ptá se dívka. Obličej se mu rozzáří. Maminka byla hodná, štědrá a milá, vždycky ochotná rozdělit se o to, co měla. Litovala chudé a často jim dávala jídlo. S otcem nevycházela dobře.“ (MINOVÁ, 2004: 141) Sedmá sestra Wenová později od rodiny odešla ke svému bratru do rodné vesnice. Po dlouhé nemoci umřela. O Maově povaze vypovídá to, jak se tehdy k tomu postavil. „Když má matka umírala, řekl jsem jí, že nesnesu pohled na to, jak vypadá, když trpí. Toužil jsem si ji uchovat krásnou a pověděl jsem jí, že se chci po nějakou dobu držet stranou. Má matka měla velké porozumění a souhlasila. Takže jsem ji v duchu vždycky viděl a stále vidím zdravou a krásnou.“ (CHANG, 2006:35-36) Na pohřbu se vyjádřil takto: „…(matčina) nenávist k neřestem se odvíjela od posledního ze tří pout.“ Tím je vztah vážící manželku k manželovi. Samotný fakt, že si Mao Ce-tung (Mao Zedong) dovolil podobnou narážku pronést na pohřbu před shromážděnými smutečními hosty, svědčí o hloubce jeho nenávisti k otci i o jeho neochotě mu odpustit.“ (SHORT, 2001:33) Mao otce nenavštívil, když umíral.
16
6. První sňatek O Mao Zedongově prvním manželství příliš mnoho pramenů nehovoří, sám Velký kormidelník se o své první družce nezmiňuje, ani ji za svou ženu téměř nepovažoval. V roce 1908 mu bylo čtrnáct. Stáří jeho protějšku je také ovšem sporným bodem, P. Short uvádí, že jí bylo osmnáct, kdežto Zhang Rong tvrdí, byla o dva roky starší. Ostatně tento věk uvedl i sám Mao v jednom rozhovoru s americkým reportérem. Maův otec doufal v to, že se tím jeho syn zklidní. Nevěsta se jmenovala Luo Yixiu 罗一秀 ( 1889-1910). Podle Zhang Rong se Mao zmiňuje o tomto sňatku jednou, a to v interview s reportérem Edgarem Snowem. „Když mi bylo čtrnáct, rodiče mě oženili s dvacetiletou dívkou. Nikdy jsem s ní ale nežil…Nepokládám ji za svou manželku…, ani jsem na ni moc nemyslel.“ (CHANG: 2006:25) Jeho odpor k domluvené svatbě pramenil pravděpodobně z toho, že se bál větších pout s rolnickou prací.Nesmířil se tedy se svatbou. „Údajně s ní nikdy nespal.“ (SHORT, 2001: 33) Co se týká Maova prvního setkání s intimnostmi, najdeme pouze jedinou zmínku. „Později jsem se dozvěděl, že svoje sexuální zkušenosti získal ještě předtím než mu bylo dvacet, v rodném Šaošanu (Shaoshanu), kde svedl pěknou, dvacetiletou venkovskou dívku.“ (LI, 1996:85) Po padesáti letech se s touto ženou setkává. Je však už stará, ošklivá, šedivá. Daroval jí peníze. „„Jak se změnila,“ řekl tehdy melancholicky…“ (LI, 1996: 249) Potom od paní Luové odešel a návázal poměr s jinou ženou. Co se týká jejího pozdějšího osudu, zdroje se rozchází. Philip Short uvádí, že paní Luová asi po roce po svatbě zemřela, Zhang Rong tvrdí něco jiného. „Z jedněch pramenů se dá usuzovat, že se znovu provdala za některého jiného mužského člena rodiny, nebo se stala konkubínou starého pána.“ (SHORT, 2001:33) Mao se k domluveným sňatkům staví negativně, později zveřejnil článek. „V západních rodinách rodiče uznávají svobodnou vůli svých dětí…Je to něco jako „nepřímé znásilnění“. Čínští rodiče v jednom kuse nepřímo znásilňují své děti…“ (CHANG, 2006:25) Jeho jiný názor na manželství vyjádřil později v dopise. „Podle mě všichni muži a ženy v systému manželství pouze 'násilnickou ligou'…Já se k této násilnické lize odmítám připojit.“ (CHANG, 2006: 41)
17
7. Yang Kaihui (1901-1930) V roce 1920 navazuje Mao vztah s dcerou svého bývalého učitele. Jmenovala se Yang Kaihui 杨开慧 a byla o osm let mladší než její nastávající manžel. „Jemnou a citlivou dívenku vychovávala její matka, jež pocházela z rodiny učence, zatímco její otec strávil jedenáct let v zahraničí - v Japonsku, Británii a Německu, kde studoval etiku, logiku a filozofii. Když se roku 1913 vrátil do Čchang-ša (Changsha) , přivezl si sebou evropské způsoby a povzbuzoval svou dceru, aby stolovala společně s ním a jeho studenty, což bylo v té době něco neslýchaného. Tato krásná, elegantní, přemýšlivá a výřečná dívka vyváděla všechny ty mladé muže z míry.“ (CHANG, 1996:40) Mao do ní byl tenkrát zamilovaný, ale ona nijak neprojevila své pocity. Tvrdil, že jeho city k ní vzplály v lednu roku 1918, kdy pracoval jako knihovník na Beida 北大. O něco později se vyjádřila takto: „Měla jsem muže, kterého jsem milovala. Měla jsem ho skutečně nesmírně ráda. Zamilovala jsem se do něj poté, co jsem toho o něm hodně slyšela a přečetla si spoustu jeho článků a deníkových záznamů… Ale i když jsem ho milovala, nedávala jsem to na sobě znát. Byla jsem přesvědčená, že láska spočívá v rukou přírody a já se jí nesmím troufale dožadovat či o ni usilovat…“ (CHANG, 2006: 41) Podle Philipa Shorta sice Mao začal psát romantičtější dopisy, to ale neznamenalo, že se přestal zajímat o jiné dívky. Přibližně v první polovině roku 1920 udržoval vztah s jinou ženou. Potom se zase vrátil k Yang Kaihui. I když se dá Mao považovat za odpůrce manželství, přesto se krátce po tom oženil. Ještě před svatbou, která se konala spíše na popud nevěstiny rodiny, byli milenci, Mao se nechtěl vázat, ona jej chodila navštěvovat do školy, kde učil a zároveň i bydlel. Napsal jí tuto báseň: „Lítosti, jež ležíš na mém polštáři, jaká je tvá tvář? Bez konce víříš vlny na mořích a v bystřinách. Dlouhá je noc, obloha se tmí, kdy už přijdeš ráno? Nemaje stání, zvedl jsem se v chladu, župan přes ramena. Když konečně pak přišlo svítání, z přehršlí myšlenek zůstal jen prach…“ (CHANG, 2006: 41) Nevěrný byl také s učitelkou Xi Yong, údajně spolu cestovali jako pár. Reakce Yang Kaihui je líčena takto: „Jednoho dne mi pak zničehonic spadla na hlavu bomba. Tato rána drtivě zasáhla můj chabý život a téměř ho opustila.“ (CHANG, 2006: 41)
18
Nakonec se rozhodla s ním zůstat. Mao svůj poklesek omlouval tím, že nebyl stoprocentně přesvědčený o tom, jestli ho opravdu miluje. Ona mu uvěřila. „Dělala jsem všechno pro to, aby neviděl, jaké city v sobě nosím - aby neviděl mou lásku k němu -, takže o mně začal pochybovat a myslel si, že ho nemiluju. A díky své hrdosti na sobě nechtěl nechat znát žádné city. Teprve nyní jsme jeden druhého pochopili. V důsledku toho jsme si byli blíž než kdykoliv předtím.“ (CHANG, 2006:41) Na konci roku 1920 se vzali. Kvůli tomu byla Kaihui vyloučena z misijní školy, Mao nepřestával se svými milostnými aférami. Dokonce si začal s manželčinou sestřenicí. Později se vyjádřil takto: „Každý, kdo nemá žádné tělesné omezení, se vyznačuje dvěma nezbytnými vlastnostmi. Jednou z nich je sexuální pud a tou druhou emocionální potřeba lásky. Můj přístup je nechat ho být a nechat to tak.“ (CHANG, 2006: 43) Kaihui nesplňovala charakteristiky čínské manželky. Nedržela se urputně tradicí. Podle Zhang Rong byla feministka. V jedné eseji se zmiňovala o ženských právech: „Ženy jsou přece lidské bytosti, stejně jako muži… Sestry! Musíme bojovat za rovnost mužů a žen a rozhodně nesmíme dovolit, aby s námi lidé jednali jako s nějakým doplňkem.“ (CHANG, 2006:43) Své vzpurné názory zveřejnila v úvahách, které schovala ve svém domě. Ke konci roku 1921 si zařizovali společnou domácnost. Začali bydlet v domku ve čtvrti Čistý rybník, podle jiného překladu Jezírko s průzračnou vodou. Šlo o krásné místo, dům byl klasický s černými trámy. Z manželství vzešli tři synové: Anying 毛岸英(1922), Anqing 毛岸青(1923) a Anlong 毛岸龙 (1927). I když Mao brojil proti tradicím, jeho manželství jim odpovídalo. Manželka zůstávala doma s dětmi, starala se o domácnost, zatímco Mao cestoval a pracoval. Kaihui jej občas, když čekala prvního syna, doprovázela po železničních depech a továrnách. Cílem takových výletů bylo zmapování možností, zda by bylo možné založit sdružení, která by měla svou knihovnu nebo rekreační centrum. U porodu svého prvního syna nebyl přítomen. Stalo se to 24. 10. v domě matky Kaihui, Mao byl v té době zrovna na jednání v zájmu odborů stavebních dělníků. Do Hunanu přijel krátce poté, co se mu narodil druhý syn. Společně s manželkou a oběma dětmi slavil 30. narozeniny, jejich vztah byl plný mnoha loučení, kdy se Mao musel od rodiny vzdalovat kvůli práci.Právě o tom pojednává úryvek básně: „Mávnutí ruky a je tu chvíle loučení Je těžší snášet smutek,
19
Když se hořkost znovu objeví Hněv ze tvých očí i zamračeného obočí Slzy máš na krajíčku, ale i přesto je zadržíš Oba víme, že z posledního dopisu tryská to trápení, Ať se rozplyne jako mlha, ať zmizí jako dým. Kdo si je na tomto světě bližší než já a ty? Znají snad nebesa lidské neduhy?“ (SHORT, 2001:118) V roce 1924 přijíždí Kaihui za Maem do Kantonu společně s dětmi a matkou. O dva roky později Mao odcestoval do Shanghaie 上海, zatímco Yang Kaihui se s dětmi vrací do Hunanu, v té době již potřetí těhotná. V roce 1927 se k Maovi připojila ve Wuhanu 武汉, kde si pronajali dům, narodil se třetí syn. V době, kdy se rozpadla jednotná fronta a začala komunistická revoluce, se Maova manželka v červenci chystala do Changsha 长沙.
Mao ji opustil Kaihui byla do svého muže vášnivě zamilovaná, na rozdíl od ženy, která ji nahradila. V Jing-Gang-Shanu si nejmocnější muž Číny našel novou souložnici, která se později stala jeho třetí manželkou. Podle Phlipa Shorta se Mao cítil provinile. „Na obhajobu své nevěry tvrdil, že o Yang Kai-hui nemá žádné zprávy, takže už docela dobře mohla být popravena. Neexistují však žádné důkazy o svědčící o tom, že by se s rodinou v Čchang-ša (Changsha) vůbec pokusil navázat kontakt.“ (SHORT, 2001:178) Potom, co se znovu oženil, se k předchozí rodině nehlásil. Podle Zhang Rong jí napsal jen jedenkrát, a to kvůli zmínce, že má problémy s nohou. Když se Kaihui o nové Maově ženě dozvěděla, byla hluboce raněna. Řekla, že by se zabila, kdyby se nemusela starat o děti. V roce 1930 ji Kuomintang 中国国民党 zajal a popravil. Děti byly zachráněny a převezeny do Shanghaie. Před smrtí Maovi provolávala věrnost, i když věděla, že žil s jinou. Společně s Maovou druhou manželkou byla sťata i jeho sestra，kterou jeho matka, paní Wenová, adoptovala. Když ji zatkli, nabídli jí dohodu. Dostala na vybranou. Měla Maa veřejně odsoudit a prohlásit, že se s ním rozvádí. Na to ovšem nepřistoupila. Noviny referovaly o její smrti. „Včera byla popravena manželka Mao Ce-tunga (Mao Zedonga) - všichni tleskají a spokojeně křičí.“ (CHANG, 2006: 97) Zhang Rong také ve své knize uvádí, že když Kaihui procházela ulicemi na popraviště, jeden z vojáků odsouzené zavolal rikšu. Po popravě však někdo přišel
20
s názorem, že není po smrti, takže se vrátili a svou práci dokončili. „Kchaj-chuej (Kaihui) ve svém utrpení zaryla prsty hluboko do země.“ (CHANG, 2006: 97) Když se Mao dozvěděl o jejím osudu, napsal toto: „Ani stonásobná smrt mne samotného muže nemůže vykoupit smrt Kchaj-chuej (Kahui)!“ (CHANG, 2006: 97) Vzpomínka na bývalou lásku Maa donutila napsat tuto báseň: „Přišel jsem o hrdý topol a ty o svou vrbu Topol i vrba vstoupí na nebesa nejvyšší Wu Kang se jich zeptá, čím poslouží Úslužně představí je kasii Rozvlní se dlouhé rukávce osamělé bohyně na měsíci Zatančí na nekonečném nebi pro tyto dobré duše Náhle přišla zpráva o porážce tygra na Zemi Proud slz řinoucí se dolů se v příval deště promění.“ (SHORT, 2001:359) Yang Kaihui vyjádřila svůj vztah k Maovi a ke komunismu v úvahách, které se jí podařilo skrýt ve svém domě. Celkem jich bylo osm. Obsahují pocity smutku, který v ní vyvolalo Maovo „zapomnění“, bolesti, které způsobil absolutní Maův nezájem o jejich děti. Nachází se tam ovšem i pasáže, ve kterých odhaluje svou ztracenou víru v komunismus. Její muž tyto spisy nikdy neviděl. V této básní líčila svůj stesk po Maovi. „Pošmourný den spustí vítr severní, kdy zima zalézá až do masa a kostí. Při pomyšlení na toho vzdáleného muže se z klidu náhle vlny vyhrnou. Zdalipak je už noha v pořádku? Zdali máš zimní oděv nachystán? Kdo se o tebe stará, když spáváš sám? Jsi-li tak opuštěn a smuten jako já?“ (CHANG, 2006:98) V pátém verši je patrná narážka na informaci, kterou ji jako jedinou v době jejich odloučení v dopise sděloval. Z jedné úvahy vyplývá její postoj ke smrti. Neměla z ní obavy, ale spíše by ji uvítala, ale líto by jí bylo synů i své matky.
21
V dopise určeném inspektoru Komunistické strany Číny, kterého tituluje „První bratranec“, se dočítáme: „Rozhodla jsem se svěřit je-své děti-do Tvých rukou. Pokud jde o peníze, tak dokud bude naživu jejich strýc, neopustí je, on je skutečně hluboce miluje. Jestliže však ztratí matku i otce, pak pouhá láska strýce nestačí….Tento dopis nyní vypadá jako poslední vůle a Ty si určitě myslíš, že jsem se zbláznila. Nevím proč, ale nemohu se zbavit pocitu, že mi nad hlavou visí provaz jako nějaký jedovatý had, který ve mně vyvolává dojem, že ho za mnou poslala Smrt, a který mě pevně svazuje….“ (CHANG, 2006: 99) Dále prohlašovala, že se bojí, že ji zabijí. Tvrdí, že si myslela, že jsou Číňané natolik vyspělí, že téměř vymýtili trest smrti. Právě toto bylo jedním z prvním cílů Komunistické strany. Ze všech stran se k ní dostávaly informace o tom, jak Mao prováděl násilí. Nelíbilo se jí to, toužila, aby se k ní zase vrátil, její přání zaznělo v jedné z básní. „Ty jsi můj zbožňovaný drahoušek! Vidím, jak srdce staré pohlcují plameny, prosím tě, vrať se zpátky! Vrať!“ (CHANG, 2006: 100) Začala psát svůj životní příběh, v polovině roku 1929 jej dokončila. Dominovalo v něm vyjádření nechuti k násilí a láska k bývalému manželu. O její povaze, citlivosti a postoji ke světu se dozvídáme z těchto řádek: „Narodila jsem se nesmírně slabá, a stačilo, abych se dala do pláče, a omdlela jsem…V té době jsem soucítila se zvířaty… Každý večer, když jsem šla spát, se mi v hlavě honily strašné stíny, jako zabíjení kuřat, prasat, umírajících lidí. Tolik mě to bolelo!...Soucítila jsem s lidmi z nižších vrstev. Nenáviděla jsem ty, kdo nosili přepychové šaty, kdo mysleli jen na své vlastní potěšení… Taková jsem byla v sedmnácti či osmnácti letech…“ (CHANG, 2006:101) Ve vzpomínkách jsou patrná přání, prosby mít nějakou víru. Zhang Rong uvádí: „Kchaj-chuej (Kaihui) kdysi přilákal ke komunismu soucit s těmi, jimž se nedostávalo lásky a péče. Její nynější volání po „víře“ nám neomylně prozrazuje, že ztrácela tu, kterou již měla, tedy víru v komunismus. Neodsoudila Maa, jejž dosud hluboce milovala. Dávala mu však najevo, jak vyhraněný je její názor na zabíjení, tedy něco, co nenáviděla už dětských let.“ (CHANG, 2006: 102) Z její poslední práce se dá dozvědět mnoho o jejích pocitech. Byla nešťastná, pesimistická, stále jen čekala na dopis od Maa, ale ten nepřicházel. Ale stále jej bezvýhradně
22
milovala, zbožňovala. Divila se, že se mu nestýská po dětech, nemohla to pochopit. Byla zoufalá. Jediná láska, na kterou se dalo podle ní spoléhat, byla ta mateřská. „Kdybych tak na něj dokázala zapomenout. Ale ta jeho překrásná podoba, ta překrásná podoba.“ (CHANG, 2007:103) Svou oddanou lásku dokazovala ve větě, kdy tvrdila, že je jí jedno, zda je Mao její nebo ne, hlavně, ať je v pořádku. Psala, že už to nemůže vydržet, že začínala každým dnem šílet. Říkala, že i když se snaží sebevíc, není schopná k němu přestat cítit bezbřehou náklonnost. Mao Zedong se nijak nesnažil ji ani syny před hrozícím nebezpečím uchránit, varovat. V jeho silách bylo jí před smrtí jednoduše pomoci, ale on to neudělal. Nejmenší syn Anlong několik měsíců po pobytu v Shanghai zemřel na úplavici. O ostatní se staralo komunistické podsvětí. Jejich život tam nebyl jednoduchý, schovávali se, pobývali u ženy, která k nim nic necítila, často utíkali a poflakovali se na ulicích. Spali prý na chodnících a přehrabovali se v odpadcích, aby měli co jíst. Za tu dobu jim jejich otec neposlal jediný dopis. Naproti tomu neměl žádné námitky, aby byli převezeni do Moskvy, aby se tam vzdělávali. „Stejně jako tomu bylo v případě Čankajškova syna, i tentokrát bylo cílem ponechat si chlapce jako rukojmí. Stalin byl na tomto rozhodnutí osobně zainteresovaný.“ (CHANG, 2006: 194)
23
8. He Zizhen (1910-1984) Maova v pořadí již třetí žena se narodila v roce 1909, byla tedy o šestnáct let mladší než on. Jeden ze zdrojů ji nazývá Gui Yuan, jiný o ní mluví jako o He Zizhen 贺子珍. Seznámila se s ním, když jí bylo osmnáct, v tom se shodují téměř všechny zdroje. Pouze životopisný román Byla jsem madam Mao uvádí, že jí bylo o rok méně. Byla to krásná žena s velikýma očima, štíhlou chlapeckou postavou, oválným obličejem. Její rysy tváře byly jemné, lícní kosti vysoce posazené. Byla vyhlášená svou statečností. Byla příliš temperamentní, samostatná a živá na to, aby se ztotožnila s učením, které se jí ve škole vedené finskými jeptiškami dostávalo. „Její neklidný, ohnivý temperament odmítal tradiční klaustrofobický život předepisovaný ženám a vyvolával v ní touhu po širším světě, požitcích a aktivitě.“ (CHANG, 2006: 76) Již v šestnácti letech vstoupila do Komunistické strany. Takto mladá vedla ženský odbor ve vládě v celém okresu, vystupovala s projevy na veřejnosti. Svou činnost údajně zahájila tím, že se nechala ostříhat nakrátko. Stala se Maovou tajemnicí a tlumočnicí, a to díky příteli jejího staršího bratra, který ji k Velkému kormidelníkovi přivedl. Projevil k ní sympatie a začal se o ni ucházet. I ona mu byla nakloněna, později napsala, že se do něj zamilovala. Snažila se to skrývat, ale později ji přistihl, jak jej s láskou pozoruje, bylo mu to jasné, co se za tím vězí. Po krátké době spolu začínají žít. Na druhou stranu ale jiný zdroj uvádí, že se za Maa provdala s určitým váháním, nebyla do něj údajně tak bláznivě zamilovaná jako její předchůdkyně. Své kamarádce řekla, že je na ni „příliš starý“ a „není jí dost hoden“ (CHANG, 2006: 76) Byla obklopena spoustou mladých perspektivních mužů, měla tedy z čeho vybírat. Dokonce se o ni zajímal i Maův bratr. Po několika měsících po svatbě se rozhodla od svého muže odejít. Vyjádřila tak, že jí vztah nepřinesl štěstí. Mao jí to však zakázal, byla vždy přivedena zpátky. Maovým manželkám bylo zakazováno zastávat politické funkce, nemohly dění kole sebe ovlivňovat (výjimku tvořila časem Jiang Qing), stejně byla omezována i Zizhen. Neprobíral s ní ani politiku, v její přítomnosti spíše relaxoval. Byla jednou z přibližně dvaceti žen, které se účastnily Dlouhého pochodu. V té době byla těhotná, takže pro ni cesta byla o to náročnější. Začínaly se objevovat názory, že je Mao příliš panovačný, diktátorský, He Zizhen se k nim přidávala.
24
Narodilo se jim první dítě, holčička. Stalo se to ve Fujianu. Když novorozeně otci ukázali, řekl: „No, tahle holka si tedy uměla vybrat správné datum: nehodlala přijít na svět, dokud si nenajde nějaké hezké místo!“ (CHANG, 2006:141) Dítě by ovšem bylo příliš velkým problémem při pochodu, takže He byla donucena jej zanechat rolnické rodině na výchovu. Philip Short uvádí, že „tehdy ani nezaplakala.“ (SHORT, 2001:189) Děvčátko se ztratilo. Když se pro ni matka po několika letech vrátila, bylo jí řečeno, že zemřela. Nechtěla tomu ale věřit a snažila se ji najít. V roce 1923 se Mao uchýlil na „zdravotní dovolenou“. Předcházel jí názorový emoční střet ve vedení strany. Mao se se svou manželkou a členy stráže přesunuli do osamoceného chrámu v Dong-hua-shanu. Nakonec se na přání manželky přestěhovali do suché jeskyně, v chrámu zůstala stráž. Vyjádřila totiž obavy o mužovo zdraví.: „…náhle připadal starší a zhubl. Obávala se, že by se mu z vlhka mohlo ještě přitížit…“ (SHORT, 2001:225) He Zizhen byla opět otěhotněla. Tentokrát se narodil chlapeček. Na svět přišel v roce 1932. O dva roky později nastala evakuace, Mao si s sebou vzal svou ženu, nicméně Malého Maa museli opět zanechat na výchovu jiným lidem.Tentokrát zůstal na starost Maově bratru Zetanovi 毛泽覃 a jeho manželce, sestře Zizhen. Podle popisu Zhang Rong šlo o velmi bolestné loučení, kdy matka „hořce plakala“. Zetan chlapce kvůli bezpečí přestěhoval, ale nestihl o tom říct své manželce dřív, než byl zabit. Mao se se synem nerozloučil, neprojevil smutek z odloučení. „Pokud někoho litoval, tak jen sám sebe.“ (CHANG, 2006:142) Třetí dítě zemřelo několik dnů po narození. Své druhé dítě se He Zizhen rozhodla po dlouhé době hledat. I manželka Maova bratra se jej snažila vypátrat, zabila se ale při autonehodě, když si myslela, že je mu již na stopě. „V roce 1952 se objevil jistý mladík, jenž by snad mohl být Malý Mao. Bratr Kuej-jüan (Gui Yuan) si vzpomněl, jak jeho sestra „uháněla“, aby ho identifikovala. Chtěla si ověřit hlavně dvě věci - zda má chlapec mastné uši a zda mu páchne podpaží (což u Číňanů není běžné). Byla přesvědčená, že všechny její děti zdědily tyto Mao Ce-tungovy (Mao Zedongovy) rysy. Poté, co hocha zkoumala, si byla jistá, že to je její Malý Mao.“ (CHANG, 2007:142) Ale stejného chlapce označila za svého i jiná zoufalá matka, která také ztratila během Dlouhého pochodu 长征 svého potomka. Komunistická strana rozhodla v její prospěch, byl přidělen jí, vdově po vojákovi z Rudé armády. Nicméně však mladíka Maova třetí manželka i
25
nadále finančně podporovala. Mao o něj nezajímal. „Je nevhodné, abych se do toho nějak pletl.“ (CHANG, 2006:142) Zizhen začala být vyčerpaná z častých porodů. Bála se každého dalšího těhotenství. V roce 1935, konkrétně patnáctého února, opět porodila, tentokrát holčičku. Ani ji nepojmenovala, byla si jistá tím, že už ji nikdy neuvidí. Dítě zůstalo na výchovu v rolnické rodině. Žena získala výměnou za péči o dítě opium a stříbrné dolary. Čtvrt roku na to dítě zemřelo. Tohoto potomka se Zizhen nesnažila výjimečně najít. „Ta holčička, co se mi narodila během Dlouhého pochodu-ani jsem si ji pořádně neprohlédla, Nebyla jsem si jistá, kde přesně se narodila a komu jsme ji dali…“ (CHANG, 2006:164) Mao manželku nepřišel podpořit, a když mu pověděla, co byla opět donucena udělat, vyjádřil se takto: „Zachovala ses správně. Museli jsme to udělat.“ (CHANG, 2007: 165) Podle biografického románu Byla jsem madam Mao se sobě začali manželé oddalovat kvůli tomu, že se He bránila sexu s Maem, protože se bála každého nového početí. Tvrdila, že ji bolí manželovy poznámky, které pronášel s klidem a úsměvem ostatním. „Proč se vy ženy tolik bojíte rození dětí? Podívejte se na [Kuej-jüan](Gui Yuan) , pro tu je porod stejně jednoduchý jako snést vejce.“ (CHANG, 2006: 165) Mao se už předtím vyjádřil, že nedokáže vydržet bez sexu déle než čtyřicet dní, situace vyústila v to, že si začal hledat to, co mu bylo odpíráno, někde jinde. Na jeho zálety mu žena přišla. Dva až tři měsíce po porodu byla málem zabita. Při zdolávání náročných úseků byli ohrožováni nepřátelskými letadly. Zasažena byla i Maova žena, dostala čtrnáct zásahů.Většina lidí se domnívala, že nemá šanci přežít. Lékař jí dával dvě hodiny života. „Některé střepiny, včetně té v hlavě, však bylo příliš nebezpečné odstraňovat. Che (He) se několik týdnů potácela mezi životem a smrtí. Stále znovu a znovu upadala do komatu.“ (CHANG, 2006:165) Jedna ze střepin jí skončila i v zádech, rozřezala jí je v pravé polovině. Když se o její nehodě dozvěděl Velký kormidelník, reagoval lhostejně. Svůj nezájem zdůvodnil tím, že byl unavený. Odmítl zásadně, aby byla ponechána v tamější rodině, ale naopak přikázal, aby byla naložena na nosítka a pokračovala s nimi v cestě. Nemohla mluvit, ani brečet. Následující dny pro ni byly náročné. „… nadále omdlívala a probírala se pouze tehdy, když se jí zmocnila nesmírná bodavá bolest. Úpěnlivě prosila ostatní soudruhy, ať ji zastřelí.“ (CHANG, 2006:165) 26
Uzdravila se. Mao věděl, že její povaha je neústupná, stejně jako ta jeho. Když mělo dojít k usmíření po hádce, byl to údajně on, kdo byl nucen učinit první krok. „Jsme oba jako železo. Pokud se oba nebudeme snažit o kompromis, budeme oba trpět.“ (SHORT, 2001: 284) Během náročného Dlouhého pochodu byli spojeni nutností přežít, byli užiteční jeden druhému. Philip Short ve své knize tvrdí, že Zizhen Maa milovala a že i on ji. V Yan'anu 延安 došlo ke změně. Mao soustředil svůj zájem na pochopení marxismu, seznamoval se s dalšími intelektuály, v důsledku toho se Zizhen cítila zanedbávaná. Manželka amerického novináře uvedla, že na tom nebylo nic ojedinělého. Mluvila o „krizi partnerských vztahů v Yan'anu. Manželky žárlily na mladé krásné dívky, které do oblasti přicházely. Měly za důsledek určité uvolnění poměrů, komunisté měli tendenci v Yan'anu prosazovat puritánskou morálku. Mao se začal chovat i otevřeně jako záletník. V Yan'anu byl obklopen snadno dostupnými atraktivními a inteligentními ženami.
Lily Wu, Smedleyová, Ding Ling Nepřehlédnutelné byly v Yan'anu kvůli negativnímu postoji k sňatkům a pěstováním volných vztahů spisovatelka Ding Ling a Agnes Smedley z Ameriky. Čínská umělkyně Ding Ling také v Maovi vyvolala zájem. Flirtoval s ní, často jej navštěvovala. V roce 1937 se ve městě objevila i pohledná herečka Lily Wu. Od ostatních žen, které na sobě nosily uniformy a nechávaly si krátké vlasy, se odlišovala vlasy naopak dlouhými a elegantním oblečením. Maa upoutala, začal se jí dvořit, navázal s ní vztah. Vyhledával také společnost Agnes Smedley, která nebyla tak přitažlivá jako Lily Wu, se kterou se později spřátelila. Smedley se stala organizátorkou tanečních plesů, které Mao chápal jako dobrou příležitost, jak si jednoduše vybírat dívky. Ze začátku připadal tanec jeho manželce jako něco neslušného, později se v něm stala dobrá. O situaci, jaká v té době panovala, svědčí tato ukázka z deníku Snowovy ženy. „Ten večer měl skvělou náladu…Agnes se na něho zbožně dívala svýma velkýma modrýma očima, v nichž se čas od času zableskl fanatický obdiv. Lily Wu se na něho také dívala s nábožným obdivem. O chvíli později jsem strnula, když jsem viděla Lily vstát a sednout si vedle Maa na lavici. Položila mu ruku na koleno (velice stydlivě). Lily prohlásila, že vypila příliš mnoho vína… I Mao vypadal překvapeně, ale musel by být neuvěřitelný hulvát, aby ji od sebe odstrčil. Očividně se tím dobře bavil. Řekl, že i on pil přes míru. Lily se poté odvážila ho vzít za ruku. Během večera to udělala ještě mnohokrát.“ (SHORT, 2001:285)
27
Maova manželka svého muže veřejně neoznačila jako nevěrníka, neobvinila jej, ale prohlásila, že se jí kvůli Lily Wu odcizil. Podle Smedleyové jednou na Maa spustila. „Ty svinský synu, ty parchante, ty kurevnický budižkničemu! Jak se opovažuješ připlížit se sem a spát s tou malou buržoazní čubkou!“ (CHANG, 2006:210) Začala Maa bít, poté se dostala do křížku i s Lily Wu, popraly se, Mao tomu se strážci jen přihlížel. Bylo jí dvacet sedm let, když přišla na to, že je zase v jiném stavu. Došla k závěru, že s Maem už nemůže dál žít. Měla pocit, jako by se odcizili jeden druhému. „Chtěla žít vlastní život, a ne jen neustále rodit děti muži, který se jí den za dnem stále více odcizoval. V létě toho roku Maovi oznámila, že se rozhodla ho opustit. Vše nasvědčuje tomu, že si Mao teprve tehdy uvědomil, že jejich vztah není úplně v pořádku.“ (SHORT, 2001: 285) „C´- čen (Zizhen) se provdala za Maa, aby vyplnila prázdnotu v jeho srdci. C´čen při sobě nosívala dvě pistole. Střílela oběma rukama. V jedné bitvě zajala dvanáct nepřátel. Mao ji zbožňuje. Je to jeho věrný spojenec. Je matkou všech jeho dětí, které po sobě zanechala Kchaj-chuej (Kaihui). Za dlouhého pochodu museli dát všechny děti do cizích rukou, aby se mohli volně pohybovat….Předseda a C´čen se rozešli jenom dočasně… Ona se vrátí, jsem si jistá… C´-čen bude lépe a zase budou spolu. C´čen nikdo neodstrčí…“ (MINOVÁ 2004:147148) Okolnosti jejího odjezdu a opuštění Maa uvádí zdroje s velkými rozdíly. Podle Shorta se jí Mao nechtěl vzdát, neměl v úmyslu ji nechat odejít. Prosil ji, aby s ním i nadále zůstala, ujišťoval ji o tom, že ji miluje. Jako důkaz toho, že mluví pravdu, vydal rozkaz, v jehož důsledku Lily Wu i Smedleyová, které byly pro He trnem v oku, musely oblast opustit. Nepomohlo to a Zizhen odjela do Xianu. Velký kormidelník jí poslal dárek a znovu ji žádal, ať se k němu vrátí. Ani teď jeho prosbám nevyhověla. Nevrátila se, ale naopak se rozhodla pro cestu do Sovětského svazu, kde se měla léčit z bombardování Čankajškovými letadly, potřebovala kvalitní lékařskou péči. Podle Li Zhisuie o ni Mao ztratil zájem, rozešli se a to se podepsalo na jejím duševním zdraví. Sovětští lékaři u ní diagnostikovali schizofrenii, její duševní problémy ji sužovaly až do smrti. Po návratu z Ruska pro ni Mao nechal vybudovat rezidenci v Shanghai na státní náklady. Pobyt v Sovětském svazu pro ni nebyl idylický. Opět porodila, tentokrát syna, který po pár měsících zemřel. Příčinou smrti byl zápal plic. Syna pojmenovala Ljova.. „Celé dny
28
vysedávala na lavičce před malým hrobečkem v zadní zahradě, kde byl pohřbený, mumlala si jeho jméno a plakala.“ (CHANG, 2006: 210) Mao na zprávu o narození syna nereagoval. Ztráta dítěte ji ranila, další zásah jí zasadila zpráva, že se Mao opět oženil. Byl jí přečten tlumočníkem článek z ruských novin „Z fráze „Maova žena“ se jí zvedl žaludek.“ (CHANG, 2006:210) Začala trpět depresemi. Nespavost se ještě zhoršila. Její stav se nezlepšil. Nakonec dostala od Maa dopis. „Obsahoval jen pár suchých slov: doufám, že budeš pilně studovat a dělat politické pokroky… Od nynějška jsme pouze soudruzi.“ (CHANG, 2006:211) Bylo jí zakázáno se vrátit do Číny, když měl Mao nyní novou ženu, snažil se Zizhen udržet od sebe co nejdál. Dcera Li Min 李敏 vyrůstala v prvních letech života bez výchovy, rodinu jí nahradily jesle. „V té době jsem byla sirotek, který v podstatě nebyl sirotkem.“ (CHANG, 2006: 211) Když byly Li Min čtyři roky, byla převezena do Ruska. Na matce obdivovala, že vypadá jinak než yan'anské ženy. Její oblečení se dalece vzdalovalo neslušivým „uniformám“, které se nosily. Po zdravotní stránce na tom byla Zizhen špatně. Často se psychicky hroutila, svou dceru bila, to pravděpodobně z Li Min udělalo málomluvnou zakřiknutou dívku. Nakonec pobývala třetí Maova manželka v ústavu pro psychicky narušené jedince. „Po zbytek života potřebovala lékařskou péči a nikdy se nezbavila paranoidního stihomamu. Nikdo ji nedokázal přesvědčit, že se ji lékaři nesnaží otrávit.“ (SHORT, 2001:286) V roce 1947 jí bylo dovoleno vrátit se do Číny, do konce života u ní byla potřebná zdravotnická péče. Po přibližně po 22 letech od odloučení dostal Mao nápad. Chtěl bývalou ženu vidět. Věděl, že je na tom stále psychicky špatně, přesto se rozhodl možnost jejího zhroucení riskovat a vyhovět svému přání. Žena nebyla předem varována, s kým se setká. Když svého exmanžela uviděla, zhroutila se. Tento nervový kolaps byl však tak vážný, že se z jeho následků už neuzdravila. Mao jí slíbil na druhý den opětovné setkání, ale svůj závazek nesplnil. Byla přesvědčena o tom, že všichni ostatní jsou vinni za to, že se schůzka neuskutečnila. Její duševní zdraví bylo od té doby tak narušeno, že už ani nebyla schopná poznat své dítě, nechtěla se už ani převlékat a umývat. Li Zhisui líčí setkání jinak, méně dramaticky. Měl mu předcházet dopis, ve kterém Zizhen Maa varovala před lidmi, kteří ho obklopují a mohli by jeho pozici ohrozit. Odpověděl jí, ať se o něj nebojí, že její strach je zbytečný, vzhledem k tomu, že potenciální nepřátelé prodělávají převýchovu. V dopise také stálo, že ji zve na návštěvu, že se za ním může kdykoliv podívat. S nabídkou souhlasila, schůzce předcházelo to, že Mao jí poslal jako dar 29
peníze a karton cigaret. „Její vlasy byly stříbřitě šedé a kráčela opatrně, úměrně svému věku. Její tvář zahořela nadšením, když spatřila Maa. Mao se k ní hned vydal. Uchopil její ruce do svých a vedl ji k židli. Její oči se naplnily slzami. Krátce se na ni podíval a s úsměvem se jí zeptal: „Dostala jsi můj dopis? Dostala jsi peníze?“ Choval se k ní velmi dobře, tak laskavě a jemně, jak jsem to u něj zatím nikdy nezažil.“ (LI, 1996: 249) Při setkání moc nemluvila, její hlas byl velmi tichý, téměř neslyšitelný, její řeč v určité chvíli přestala dávat smysl. Vypadala rozrušeně, ale i nadšeně. Mao se s ní rozloučil slovy, ať poslouchá své lékaře a dobře o sebe pečuje. „Je tak stará. A tak nemocná.“ (LI, 1996:249) Řekl, když odešla.
Maův vztah k dceři Li Min Ve dvanácti letech se vrátila zpět z Ruska do Číny. Její otec z ní byl nadšený, protože vypadala jinak než ostatní čínské dívky. Přisvojila si ruské manýry, používala i jazyk země, ve které strávila osm let s matkou. Ukazoval se s ní, upoutala ho její exotičnost, odlišnost, zahrnoval ji pozorností. Časem ale přestala být pro otce zábavná. Nebyla dostatečně politicky talentovaná, pro Maa ztratila význam. Jejich styky omezil na minimum. Odmítal její návštěvy. Stejně jako její matka začala trpět duševními poruchami. V životopisném románu je situace, kdy se Mao s He Zizhen rozešel, líčena jinak. Podle této knihy se Mao odstěhoval sám z jeskyně, sdělil jí, že manželství už není platné. Ona na to reagovala sestřelením několika předmětů pistolí, odešel a ona se zhroutila. Jako důvod rozchodu uvedl Mao její neznalost marxismu-leninismu. Následovala cesta do Sovětského svazu, aby to napravila. Odjížděla unavená a plná zášti. S sebou si vzala i roční dceru Li Min.
30
9. Jiang Qing (1914-1991) a) Dětství a mládí - Yunhe, Lan Ping Maova poslední manželka pocházela z městečka, které leželo nedaleko přístavu Qingdao. Narodila se v roce 1914, byla tedy o 21 let mladší než Velký kormidelník. Podle jednoho zdroje byl jejím otcem hostinský závislý na alkoholu. (CHANG, 2006: 211). Jiný tvrdí, že se živil jako tesař, podle životopisného románu byl bohatým obchodníkem, majitelem firmy se dřívím. Později Jiang Qing tvrdila, že vyrůstala v chudobě, ale členové rodiny měli co jíst, dívka navštěvovala školu. (MINOVÁ, 2004:21) Její původní jméno bylo Li Yunhe 李云鹤. Byla dcerou poslední z konkubín, v důsledku toho zaujímala to nejméně významné postavení, ostatní ji příliš neuznávali. Otec matku často bil, malá Yunhe se matce snažila nějak pomoct. Zadržovala jeho údery, kousala jej. „Hrůzou se mi obrací žaludek naruby. Vyskočím. Postavím se mezi ně. Už nejste můj otec, říkám mu a třesu se po celém těle. Nikdy vám neodpustím! Jednoho dne zjistíte, že je po vás, protože vám dám do likéru jed na krysy! Muž se otáčí a zvedá lopatu nad hlavu. Pálí mě rty. V ústech mám vlastní přední zub.“ (MINOVÁ, 2004:21) Když jí bylo osm, přišla o domov, není jasné, zda matka odešla s malou dcerou sama nebo je otec vyhodil. Co se týká školy, Zhang Rong tvrdí, že byla spolužáky ve třídě označována za tyranku ostatních, kdežto v životopisném románu tomu bylo naopak. Ostatní ji napadali, protože neměla otce. Později je ze školy vyloučena, protože plivla na vyučujícího. S matkou, která se začala živit prostitucí, se odstěhovala k jejím rodičům Ujal se jí dědeček, učil ji, vzdělával ve zpěvu, musela po něm opakovat árie ze slavných čínských oper. Říkal jí, že je páv mezi slepicemi. Tím se řídila po zbytek svého života. Matka z jejího života záhadně zmizela, už ji nikdy neviděla, údajně se provdala a odstěhovala se. Yunhe utekla z domova ke kočovné divadelní společnosti. Podle Shorta se tak stalo v jejích šestnácti letech, Zhang Rong říká, že to bylo už o dva roky dříve. Starala se o garderobu hereček, nosila vodu, uklízela, myla podlahy. Ve své první roli pronesla jednu větu: „Zde je váš čaj, paní.“ (MINOVÁ, 2004:21) Práce u divadla zatím nesplňovala její očekávání, prarodiče ji vyplatili a odvezli zpátky domů. Dívka se svého snu nevzdala. Její opatrovníci se jí chtěli zbavit, snažili se jí najít manžela. Později objevila další působiště, a to v shangdongské operní společnosti. Z nedostatku peněz byla tato skupina uzavřena, rozhodla se vydat do Pekingu, tam neuspěla, všude ji odmítali, poté, co jí došly všechny peníze, se vrátila za dědečkem a babičkou, vyhověla jejich přání a vdala se. Bylo jí sedmnáct, jejím
31
prvním manželem se stal jeden z jejích obdivovatelů, pan Fei Minglun 裴明伦 později se o něm nezmiňuje, stejně jako Mao o své první ženě. O panu Feiovi se zmiňuje pouze životopisný román, jiné zdroje jej nezmiňují. Nastoupila na místo knihovnice na Shangdonské univerzitě Qingdao 青岛 , studovala externě. Tam navázala vztah s revolucionářem Yu Qiweiem 俞启威, později stranickým tajemníkem, který se stal jejím dalším manželem. Yunhe se stala členkou Komunistické strany. Při razii byl Yu Qiwei zatčen a údajně i usmrcen. Brzy byl nahrazen novým milencem. Qiwei se vrátil, ale neměl již o Yunhe zájem, k jeho nové ženě cítila budoucí Madam Mao nenávist až do smrti. Později se s ním setkala v Yan'anu. Stal se z něj ministr strojírenství. „Poté, co se vdala za Maa, občas pozvala svého ex-manžela, aby si s ní přišel popovídat, on však pokaždé odmítl. Tlak, pod nímž se nyní ocitl, nebyl z Maovy strany nijak osobní, jelikož Mao nikdy nežárlil.“ (CHANG, 2006:432) V roce 1933 se dostala do Shanghaie, kde se stala filmovou hvězdou. Zářila v protijaponsky a levicově orientovaných filmech. Obsadila například i roli Nory v díle Henryka Ibsena. Její kariéra ale nebyla příliš stabilní, potýkala se s mnoha problémy. Dostala se také do vězení kvůli podezření z kooperace s komunisty. Po několika měsících byla propuštěna díky neznámému muži. Byla nucena podepsat , že odsuzuje komunismus. Díky Kang Shengovi tato pravda později nevyšla najevo, i když Mao o její zradě údajně věděl. Její milostné poměry se staly často diskutovaným veřejným tajemstvím. Dalším jejím manželem se stal redaktor, spisovatel, herec Tang Na 唐纳, několikrát se kvůli ní pokusil o sebevraždu. Byl známý jako liberál, kterého ostatní kritizují za nerealistický způsob myšlení. Herečka si změnila jméno na Lan Ping 蓝苹, což v překladu znamená modré jablko. Tang Na přišel o práci kvůli svým příliš radikálním názorům. Madam Mao se později snažila zničit svatební fotografii a všechny, kteří na ní jsou. „…Musí národu dokázat, že byla Maovou láskou od svého narození. Musí dokázat, že mezi ní a Maem nikdo jiný neexistoval.“ (MINOVÁ, 2004:99) Jejich vztah neměl budoucnost, její herecká kariéra v Shanghai končila. „V roce 1945 si Mao dal v Čchung-čchingu (Chongqingu) dokonce záležet na tom, aby pozval na recepci dalšího bývalého manžela své ženy, Tchang Naa, a přivítal ho se zajiskřením v očích a vtipem na jazyku, jelikož Tchang Na se kvůli madam Mao kdysi pokusil o sebevraždu. Poté, co se Mao chopil moci, se Tchang Na usadil v Paříži, kde později zemřel.“ (MINOVÁ, 2004:432) V roce 1937 přišla o práci, podle Zhang Rong nemohla už vystát sedmiletého syna svého milence, proto město opustila a vydala se do Yan'anu.
32
b) Yan'an - seznámení s Maem Lan Ping bylo třicet tři let, když se vlakem vydala doYan'anu. Díky Kang Shengovi 康生, šéfovi tajné policie, rodákovi ze stejného města, se později její pozice upevňovala. Několik desetiletí si byli užiteční, pomáhali si, aby se dostali k Maovi co nejblíže. Zlom přišel, když se budoucí Maova manželka stala Kangovou nadřízenou. Odmítla jej udělat předsedou Komunistické strany Číny, protože tuto funkci chtěla zastávat sama. V jeho poslední vůli stálo „Madam Mao Ťiang Čching (Jiang Qing) je zrádce, doporučuji okamžitou likvidaci.“ (MINOVÁ, 2004:114) Byla krásná, svým vzhledem se lišila od žen, které v Yan'anu byly delší dobu. „Dva dlouhé copy má zavázané modrou stuhou. Její štíhlé tělo se podobá haluzím smuteční vrby…“ (MINOVÁ, 2004:108) První setkání Maa a Lan Ping je interpretováno různě. Ovšem ani jedna z verzí není ověřená. Čistě formálně si byli představeni ihned po jejím příjezdu, v té době ještě Mao počítal s tím, že se k němu He Zizhen vrátí. Jedna z možností je, že si sebe ani jeden nevšiml. Mao vyšel ze stavení, ve kterém se konala schůze, zatímco Lan Ping se snažila vyšplhat na nákladní auto. Jiná interpretace zní, že dívka Maa ani nepoznala, když jej poprvé spatřila, podle romantičtější hypotézy to byla láska na první pohled, Maa měla uchvátit její krása. Podle budoucí madam Mao k ní všichni včetně Maa přistoupili a srdečně ji zdravili. Podle Shorta je jisté pouze to, že tím, kdo udělal první krok, byla Lan Ping. „Mao patřil k tomu typu mužů…kteří mají pro ženy zvláštní slabost…Líbily se mu moderně smýšlející ženy… Mao Cetung (Mao Zedong) v té době spal sám a Ťiang Čching (Jiang Qing) ho ochotně osamělých nocí zbavila.“ (SHORT, 2001:287) Yan'an byl charakteristický šedivými uniformami, velmi jednoduchou stravou, čepicemi s rudou hvězdou. Tamější lidé neznali toaletu, sprchovali se jen několikrát za život. Lan Ping byla přidělena ke skupině několika soudružek, většina měla původ na venkově. Do Yan'anu se dostaly, aby utekly před smrtí hladem nebo například před dohodnutými manželstvími. Byl z ní nyní voják, spala na zemi. Později se snažila dostat do tamějšího souboru čínské opery. Měsíc po jejím příjezdu jí bylo umožněno studovat marxismus - leninismus na stranické škole. Půl roku nato se stala sekretářkou na Lu Xunově akademii. V oblasti se postavení ženy odvíjelo od toho, jakou funkci zastával její muž. Lan Ping soustředila svůj zájem na toho nejmocnějšího. Dostala se do hlavní role opery Příběh rybářské dcery. Mezi diváky byl i Mao a další vedoucí funkcionáři. Po představení byl herečce Kang Shengem představen.
33
Lan Ping se účastnila Maovy přednášky, sedla si do první řady, aby viděla, ale i proto, aby byla viděna. Zpívala s ostatními píseň: „I ta nejvyšší budova začíná od jediné cihly i ta nejhlubší řeka začíná kapkou vody. Revoluce začíná tady v Jen-anu na Rudém území a vede ji velký Mao Ce-tung.“ (MINOVÁ, 2004:131) Mao si jí na přednášce všiml. Za několik dní jí Kang Sheng domluvil s Maem schůzku. Tématem jejich rozhovoru byla práce a to, odkud pochází. Lan Ping zůstala i na večeři. Po několika setkáních začal Velký kormidelník posílat stráže pryč. Zamilovali se do sebe a intimně se sblížili. „V jeho náruživosti se jí zhmotňuje nebe. V posteli je netrpělivý jako vykradač hrobů, který se dostane ke zlatu. Ona je pro něho vtělená svůdnost, nečekaný dar. V budoucnosti budou oba provozovat totéž s myšlenkami miliardy Číňanů.“ (MINOVÁ, 2004:152) Podle Zhang Rong se Mao po operním představení odebral do zákulisí, kde Lan Ping přehodil přes ramena svůj kabát, herečka mu jej šla den nato vrátit a už u něj strávila noc. Později začala Lan Ping vyučovat matematiku a čínštinu v rámci boje proti analfabetismu. Yan'an byl neustále ostřelován komunisty, odměna za Maovu hlavu byla Čankajškem 蔣介石 zvýšena. Přibližně rok po svém příjezdu se Lan Ping stala Maovou osobní sekretářkou. Ostatní straničtí kolegové Maovi radili, aby vztah s Lan Ping skončil a vrátil se ke své třetí ženě, He Zizhen. Politbyro stále trvalo na svém, milenci se tedy na krátkou dobu začali scházet tajně. Přicházela za ním ilegálně a zpívala mu písně z opery Rumělková perla: „Jako urozená dívka v palácové věži konejší milence obtíženého láskou Jako zlatá světluška v oroseném údolíčku štědře rozdává svou éterickou duši v tajné hodině s vínem sladkým jako láska, jímž přetéká její stinné loubí.“ (MINOVÁ, 2004:167)
34
Zanedlouho Lan Ping otěhotněla. Podle Anchee Min je Mao pro Lan Ping mužem, jakého vždy chtěla - moudrého, milujícího, budícího respekt ostatních. Jindy měla pocit, že jej nedokáže pochopit, že je na ni příliš „velký“. V biografickém románu se také tvrdí, že Mao požadoval rozvod s He Zizhen a o sňatek s herečkou. Straně se zavázal, že se budoucí žena nebude podílet na jeho práci, nebude vystupovat na veřejnosti. Na svatbu pozval Mao jen málo lidí. Lan Ping dodržela revoluční tradici ohledně oblečení, nesměla přihlížet k módě. Měla na sobě jen šedou uniformu s páskem. Podle Shorta ovšem k žádnému obřadu nedošlo. Mao pouze pozval své spolupracovníky na několik hostin, tím bylo manželství uzavřeno. Na tvrzení, že se Mao musel zavázat straně, že se jeho budoucí žena bude zabývat pouze Maovými soukromými věcmi, ani že nebude zastávat stranickou nebo veřejnou funkci, neshledává Short nic pravdivého. Od Maa dostala nové jméno, Jiang Qing, 江青, zelená řeka. „Zelená pochází z modré, ale je sytější než modrá.“ (MINOVÁ, 2004:182) Jiang Qing nepůsobila důvěryhodně kvůli své minulosti. Počet jejích partnerů byl často prodiskutováván. Vstup do strany se zdál být také problematický, nebylo možné dokázat, že se stala členkou již v roce 1932, jak sama tvrdila. Dohady vyvolávalo také propuštění z vězení. Bulvární tisk probíral její vztah s hercem Tang Na, který kvůli ní vypil nápoj vyrobený ze stoprocentního lihu smíchaný s rozdrcenými hlavičkami od zápalek, tím chtěl ukončit svůj život. Herečka to neměla jednoduché i z toho důvodu, že v Yan'anu lidé stále cítili sympatie k He Zizhen. „Předsedo Mao, doufáme, že se neoženíte s Ťiang Čching (Jiang Qing). [Zizhen] je na tom velmi špatně se zdravím a přivedli jste spolu na svět pět nebo šest dětí…Ťiang Čching má ošklivou pověst.“ (CHANG, 2006: 213) Byla podezřelá také z toho, že při svém pobytu ve vězení strážím poskytovala společnost, a to dokonce i v posteli. I tajné organizace ze Shanghaie varovaly v telegramu Maa, že není vhodné, aby si herečku vzal. Mao prý ale zprávu roztrhal se slovy, že by se ostatní měli starat sami o sebe. Kang Sheng se za její pohnutou minulost zaručil a očistil ji ve zprávě, ve které stálo, že Jiang Qing nepředstavuje nebezpečí z politického hlediska. „Mao ve skutečnosti věděl, že ta obvinění nelhala, a před smrtí to také připustil. Bylo mu to ale jedno. Prostě ji chtěl.“ (CHANG, 2006: 213) Maovi vyhovovalo, že nezastávala (zpočátku) žádnou veřejnou funkci. Maa na Jiang Qing přitahovala její sexualita a mládí. Potřeboval někoho, kdo by mu pomáhal, kdo by se o něj staral, chtěl mít vedle sebe partnera, ale ne někoho, kdo by měnil dějiny s ním. I když několikrát 35
prohlásil, že brojí proti klasickému manželství, jeho vztah takový byl. Starala se o domácnost, pletla, šila, vařila jeho oblíbené pokrmy. (CHANG, 2006:? ) Maův podřízený ji popsal takto: „Měla uhlově černé vlasy …vpředu zastřižené do ofiny a vzadu dlouhé, krásně klenuté obočí, jiskrné oči, hezký nosík a plná ústa…V Jenanu ji každý považoval za hvězdu. Její kaligrafie, zejména kurzíva, byla velice dobrá. Milovala jízdu na koni a ráda hrála karty… Dokázala si sama ušít šaty a slušelo jí to…Tehdy měla velice blízko k obyčejným lidem. Stříhala mužům z ochranky vlasy a učila je šít, povzbuzovala je a dávala jim slovní hříčky a hádanky… V zimě se všichni oblékali do šatů ze silných látek. Ušila si ty svoje tak, aby jí přesně seděly a obepínaly ji, aby vynikla její postava…Byla nesmírně hrdá, ráda se stávala středem pozornosti. Velice ráda se předváděla.“ (SHORT, 2001:288) P.P.Vladimirov ji ve své knize charakterizuje těmito slovy: „…Ťiang Čching (Jiang Qing) je drobná, štíhla, pohyblivá, má bystré hnedé oči a popri svojom mužovi vyzerá vel´mi útlo. Správa sa k nemu vel´mi nežne, snaží sa mu vyhovieť.“ (VLADIMIROV, 1974:15) Podle Vladimirova byla pro ni typická její cílevědomost, snažila se dosáhnout vyššího postavení ve společnosti, byla na sebe přísná. V roce 1940 se Maovi narodilo v pořadí již deváté dítě. Děvče dostalo jméno Li Na 李讷. Jiang Qing později podstoupila interrupci, pak sterilizaci. V manželství se začaly objevovat problémy, které doprovázely časté hádky. Členové politbyra ji mezi sebe zcela nepřijali, po více než dvaceti letech se za to mstila. Navenek předstírali, že jsou dokonalý, spokojený pár, ale Mao si na Jiang Qing stěžoval. Tvrdil, že si myslí, že se neoženil správně. Kdyby Jiang Qing nebyla jeho manželkou, ale jen podřízenou, zbavil by se jí. „Nicméně koncem 40. let začal Mao Ce-tung (Mao Zedong) stále častěji vyhledávat dámskou společnost.“ (SHORT, 2001:289)
36
c) Krize vztahu s Maem Mao s Jiang Qing vedli později oddělené životy. Ani jeden z nich se nechtěl dát rozvést, herečka se bála toho, že by bez manžela nic neznamenala, Maa chránil svazek před tlaky ostatních žen. Asi po deseti letech manželství se z madam Mao stala panovačná, krutá a arogantní žena. Její život vedle Velkého kormidelníka nebyl aktivní. Maův osobní lékař ji později popsal takto. „Měla černé husté vlasy učesané do drdolu a velké kulaté tmavé oči. Její jemná pleť měla barvu slonoviny…Navzdory jejímu elegantnímu vzhledu mi připadala chladná. Někteří z mých známých říkali, že za mlada bývala velmi krásná. Teď byla hezká, ale krásná rozhodně ne. Na to se chovala příliš odtažitě a namyšleně.“ (LI, 2006: 53-54) Mao později vedl izolovaný život, s manželkou se viděl ojediněle, neměl ani přátele. S Jiang Qing trávil velmi málo času stejně i jako s dětmi. Jeho osobní lékař se domníval, že Mao nebyl schopen obyčejného citu, lásky, empatie ani náklonnosti. S bývalou herečkou neměl společnou ložnici, spali odděleně. Jiang Qing svou krutost a zalíbení v terorizování ostatních ukázala na své první oběti. Tou byla mladá chůva tehdy roční dcerky Li Na. Madam Mao ji nařkla z pokusu o otravu, protože z mléka dostala průjem. Dostává se do vězení, po devíti měsících byla propuštěna. Jiang Qing Maovi celý život věrně sloužila, po manželovi smrti řekla: „Byla jsem psem předsedy Maa. Předseda Mao mě požádal, ať někoho pokoušu, a já jsem to udělala, bez ohledu na to, o koho šlo.“ (CHANG, 2006: 601) Její jedinou slabostí bylo, že trpěla permanentním strachem ze své minulosti. Proto ti, kteří ji dříve znali a mohli jí uškodit, byli uvězněni. Madam Mao později trpěla hrůzou z neznámých osob, vadil jí hluk, změna teploty. Znesnadňovala život všem lidem kolem sebe. Mao věděl, že jeho manželka je pro ostatní problémem. „Jemu však stálo za to udržovat všechny v nerovnováze a v atmosféře nejistoty a nevypočitatelnosti a zachovávat věci v paranoidních kolejích . V přítomnosti samotného Maa byla Ťiang Čching (Jiang Qing) samozřejmě poddajná a tichá jako myška. Měla z něj strach. Ublížit jí totiž mohl pouze on.“ (CHANG 2006: 603) Volné chvíle trávila sledováním zahraničních snímků, které byly ostatním obyvatelům Číny zapovězené. Měla výstřední požadavky, které se týkaly jejího každodenního života. Když se například stavěla silnice v blízkosti její rezidence, „silničáři“ ji nesměli rušit, proto se místo dynamitu skály lámaly rukama. Do jednoho z jejích bazénů byla přiváděna minerální voda z oblasti
37
vzdálené několik kilometrů. Všechna její přání byla doprovázena náročnými bezpečnostními pravidly. Stejně jako předseda, tak i jeho žena toužila po zachování výborného zdraví a krásy. Na rozdíl od manžela si k tomu vybrala jiné prostředky. Domnívala se, že jí k nesmrtelnosti poslouží krev mladých krásných zdravých mužů. Mao jí nedovolil v transfúzích pokračovat. Její fyzické zdraví bylo v pořádku, ale trpěla duševními poruchami. „Zaměstnanci její hlavní rezidence v Pekingu, Císařské rybářské vily, měli nařízeno odhánět ptáky a cikády – a občas museli chodit bosi a kráčet s rukama od těla a rozkročenýma nohama, aby jim při chůzi nešustilo oblečení.“ (CHANG, 2006: 604) Jednou napadlo svou služebnou za to, že nedokázala říct, odkud do její místnosti fouká. Dostala možnost se na veřejnosti prezentovat jako první dáma, když přiletěl do Číny prezident Nixon, víckrát jí to ale dovoleno nebylo. Mao souhlasil s tím, aby o jeho ženě napsala životopis Američanka Roxane Witkeová. Zjistil ale, že se jeho žena v rozhovoru nijak netají svou minulostí, ale naopak ji vyzdvihuje. Nakonec byly z Maova příkazu poslány Američance jen určité části přepisů interview. Později se madam Mao uchylovala k podplácení manželových milenek, jen aby se k němu dostala. Od počátku kulturní revoluce žili odděleně, předseda v Zhongnanhai 中南海, ona v Císařské rybářské vile. Ze začátku jí bylo dovoleno Maa navštěvovat, jak jen chtěla. V následujících letech jí byl však vstup do Zhongnanhai znemožněn. Předseda Jiang Qing využíval, stejně jako i jiné ženy, které s ním měly poměr. Milenky mu poskytovaly sex, ošetřovaly jej a sloužily mu. V pozdějším věku měl Velký kormidelník strach z atentátu. Vybral si ošetřovatelky, jimž bezmezně důvěřoval. Tyto ženy ovšem neměly téměř žádný osobní život, pracovaly těžce – až dvacet hodin denně. Nebyla jim povolena dovolená, ani volné víkendy. Jednou z nich byla Zhang Yufeng, která dříve pracovala i v jeho vlaku, druhou byla bývalá herečka Meng Jinyun. I když Mao viděl, že pracovní zátěž je obrovská, nezajímalo ho to. Meng Jinyun od něj chtěla odejít, ale neumožnil jí to. Byly to jediné dvě osoby, které mohly k němu bez povolení vstoupit. Snaha Jiang Qing přiblížit se Maovi byla obrovská. Nemohla připustit, aby ji manžel úplně odvrhl. Maovým milenkám kupovala drahé dárky jen proto, aby se o ní před ním zmínily. Dávaly jim šaty, šperky, nebo i hodinky. „Jednou se jí podařilo přemluvit stráže, aby ji pustily do Maova domu, neboť jim řekla, že tam přišla zkontrolovat hygienu. Mao na ni zařval, ať vypadne, a později nařídil strážím: „Jestli se sem ještě jednou pokusí proniknout, tak ji zatkněte.““ (CHANG, 2006: 607)
38
Když předseda slavil své poslední narozeniny, dovolil madam Mao, aby se oslavy účastnila. Jako pozornost mu přinesla dvě jeho oblíbená jídla. Manžel si jí ale vůbec nevšímal, ani s ní nepromluvil. Bavil se u stolu se svými přítelkyněmi, zatímco Jiang Qing odešla. Ženy obdivovaly Maa, zbožňovaly jej, ale i přesto se našla jedna, která mu nebyla po vůli, odmítla jej. Byla jí jeho tlumočnice z angličtiny, která ho zároveň i učila. „„Vy mě nemáte ve svém srdci! Vy mě prostě nemáte ve svém srdci!“ Žena překvapeně vyhrkla: „Ale předsedo, jak bych vás mohla nemít ve svém srdci? V Číně vás přece mají ve svém srdci všichni.““ (CHANG, 2006: 608) I potom ji u sebe nechal pracovat, dokonce zařídil, aby se její manžel stal ministrem zahraničí. Jeho trest ale spočíval v tom, že umožnil zaměstnancům ministerstva, aby jej veřejně odsuzovali. Jiang Qing vychovávala svou dceru Li Na i Maovo dítě z bývalého manželství- Li Min 李 敏, měla na ně stále větší vliv. Madam Mao stále více trpěla psychosomatickými potížemi, vypukla u ní i rakovina hrtanu, odjela se léčit do sousedního Ruska. Li Zhisui uvádí ovšem rakovinu jiné části těla, a to děložního čípku. „Mao Ce-tung (Mao Zedong) se její nepřítomností vůbec nermoutil. Byl rád, že se jí zbavil. Když prosila o povolení k návratu, odmítl a trval na tom, že musí v Moskvě zůstat, dokud nebude úplně vyléčena.“ (SHORT, 2001:359) Od poloviny padesátých let cit mezi nimi vyprchal. To, co mezi nimi bylo, patřilo minulosti. Chvíle, které trávili spolu, byly velmi ojedinělé. „V takových případech ovšem Maovi Ťiang Čching (Jiang Qing) lezla tak na nervy, že se nedokázal udržet a po jejím odchodu si mrzutě stěžoval ochrance, že už tu ženskou nikdy nechce vidět.“ (SHORT, 2001:359) Předseda údajně se steskem vzpomínal na minulé manželství, které v kontrastu se vztahem s Jiang Qing nyní vypadalo téměř idylicky. Jeho osamění a smutek po šťastnější minulosti měly kompenzovat řady žen, se kterými sdílel lože. Dívky, se kterými trávil svůj čas, byly vždy velmi mladé. Stejně jako v Yan'anu, tak i v Zhongnanhai byly v oblibě víkendové taneční večírky, které Mao využíval jako snadný způsob jak si vybrat společnost do postele. „Z parketu se Mao Ce-tung (Mao Zedong) společně s mladými partnerkami nenuceně přesunul do studovny, kde se s nimi miloval mezi hromadami knih ve své obrovské posteli.“ (SHORT, 2001:360) Ženy, které se účastnily zábavy, byly vybírány podle dvou kritérií, musely být krásné a politicky spolehlivé. I když jsou Číňané pod povrchem tolerantní k sexuálním praktikám, Mao se i tak vymykal, předčil ostatní.
39
Jiang Qing jeho nevěrné chování přecházela, až po Maově smrti o něm hovořila. Vyčítala mu jeho pokrytectví. V té době totiž hrozilo za mimomanželský styk až pobyt ve vězení, zatímco Mao si souložil se zástupy krásných mladých dívek. Jeho souložnice měly jiné postavení než kdysi konkubíny císaře. Zbožňovaly jej, pokládaly jej za „boha“. Byly šťastné, když měly tu čest strávit s ním chvíle na jeho lůžku. Byly hrdé na to, že měly s předsedou styk. Jeho záletnické chování je vysvětlováno buď jako snaha prodloužit si život, usilování o nesmrtelnost hromaděním yin - ženského prvku a posilováním yang - mužské energie. Ale lidé z jeho ochranky tvrdili, že důvodem pro jeho počínání je pocit osamění. Mao svým podřízeným, služebnictvu, milenkám věnoval mnohem více času než svým vlastním příbuzným, nahrazovali mu rodinu. Neměl k nim žádné povinnosti, kteréhokoliv člena mohl podle potřeby kdykoliv nahradit. S kolegy ho spojovaly pouze politické názory, neměl mezi nimi přátele. Uzavíral se stále více do sebe. Li Yinqiao, člen Maovy osobní stráže, později napsal: „Vztah mezi člověkem a bohem je záležitostí modlitby a záleží na bohu, jestli ji vyslyší…Nikdy spolu nemohou jednat jako rovný s rovným.“ (SHORT, 2001:361) V roce 1962 se Jiang Qing poprvé zapojila do veřejného života. Její fotografie se objevila na titulní straně Lidového deníku. Čekala na manželovy příkazy. Byla mu stoprocentně oddaná, chtěla, aby věděl, že je pro něj užitečná. Cílem jejího zájmu byli kulturní komisaři, historikové, spisovatelé, básníci, malíři i filozofové. Díky ní dostala kultura maoistický ráz, jejímž symbolem byly revoluční opery. O tři roky později se na rozkaz Maa Jiang Qing přesunula do Shanghaie, kde měla pomoct připravit podmínky pro kulturní revoluci. Yao Wenyuan 姚文元 pro ni připravil obsáhlou zprávu, ve které kritizuje Wu Hanovu 吳晗 hru Hai Rui opouští úřad. Mao nechal zřídit skupinu pro kulturní revoluci, která měla sloužit jako prostředek v boji proti revizionismu. Předseda souhlasil s programovým prohlášením vypracovaným kulturním fórem, v jehož čele stála madam Mao. „Kdyby první útok na Wu Hana nedopadl dobře, mohl svalit vinu na vizionářský nápad Ťiang Čching (Jiang Qing), která se v kulturních záležitostech angažovala natolik, aby z ní v případě potřeby mohl udělat obětního beránka.“ (SHORT, 2001:404) Mao svou ženu označil za ambiciózní, ale neschopnou kvůli metodě, jakou odstranila s Chen Bodou 陈伯达 Tao Zhua 陶铸, který byl členem Komunistické strany.
40
Mao napsal své ženě soukromý dopis, ve kterém stojí, že „masy musejí být ještě více povzbuzovány, aby vzaly právo do svých rukou“ (SHORT, 2001:404) Jiang Qing zprávu přečetla na schůzi stálého výboru. Mao se stále více obklopoval mladými kráskami. Stávalo se, že s ním najednou v posteli bylo i více než pět souložnic. Díky Zhou Enlaiovi 周恩来 se Jiang Qing dostala mezi členy nového politbyra. Z madam Mao se stala více pomstychtivá povrchní žena. Kang Sheng ji shledával nebezpečnější, jeho důvěra k ní pomalu mizela. Lin Biao 林彪 dokonce pronesl na jedné schůzi: „Vyžeňte odsud tu ženskou!“ (SHORT, 2001:445) Mao věděl, že je pro něj příliš užitečná, než aby se jí mohl jednoduše zbavit. Jiang Qing dostala později přezdívku „démon s bílými kostmi“. Z ní a Lin Biaa se stali rivalové. Cíl jejich zájmu byla Maova přízeň. Předseda považoval svou ženu za loajálního radikála, ale bylo mu jasné, že její posedlost po moci je obrovská, připadala mu ješitná, namyšlená a ne příliš oplývající schopnostmi. V roce 1974 jí poslal dopis, ve kterém ji kriticky posuzuje. „Celé roky jsem se ti snažil radit v různých věcech, ale ty jsi většinu mých rad ignorovala. Má tedy ještě smysl, abychom se ještě vídali?...Je mi 80 let a jsem vážně nemocný, což tě sotva zajímá. Teď máš mnohá privilegia, ale co budeš dělat po mé smrti?...Přemýšlej o tom.“ (SHORT, 2001:465) Na scénu přišla nová „společnice“. Byla jí Zhang Yufeng, dříve patřila k lidem, kteří se o Maa starali v jeho vlaku, ve kterém koloval po Číně. Podle doktora Li šlo o chytrou, ale namyšlenou ženu. Stala se z ní důvěrnice i tajemnice. Její pozice byla stále silnější. Byla mu i tlumočnicí, protože na sklonku Maova života byla v podstatě jediná, kdo předsedovi rozuměl. A protože i jeho oči začaly vypovídat službu, četla mu i důležité zprávy politbyra. Zhang pracovala pro Maa ze všech žen nejdéle, dokázala si získat Maovu bezmeznou důvěru. Kolem roku 1973 byla její pozice sekretářky oficiální. Po smrti Maa měla strach, co s ní bude. Jiang Qing jí navrhla, že může pracovat pro ni. Mao věděl, že se „démon s bílými kostmi“ chce stát předsedou Komunistické strany. „V lednu 1975 už si Mao Ce-tung (Mao Zedong) nedělal ani nejmenší iluze o tom, že Ťiang Čching (Jiang Qing) znamená katastrofu pro všechny jeho plány ohledně nástupnictví, s nimiž by mohla mít cokoliv společného.“ (SHORT, 2001:467) Ve stejném roce předseda nařídil své ženě a dalším členům Gangu čtyř 四人帮, aby před politbyrem provedli sebekritiku.
41
Po Maově smrti byla Jiang Qing společně se svými nejbližšími spolupracovníky zatčena. „Podle jedné velice rozšířené verze na ni jeden ze sloužících plivl, když ji odváděli pryč.“ (SHORT, 2001:475)
10. Další Maovy ženy Předseda se na veřejnosti projevoval jako přátelský, jemný a ušlechtilý gentleman, psalo se o něm, že je příkladem střídmosti, že žije téměř asketickým způsobem. Jak stárnul, stával se z něj stále větší sukničkář. Žen, které se vystřídaly v jeho posteli, bylo obrovské množství. „Démon s bílými kostmi“ o něm později řekl: „V politickém boji byl neporazitelný a nedokázali ho překonat ani ruští, ani američtí vůdcové. A nikdo ho nepřekonal ani v jeho soukromém životě.“ (LI, 1996: 15) Předseda rád trávil svůj volný čas hrou madžongu. „Jeho partnery byly, jak jsem se později dozvěděl, mladé krásné dívky. Zatímco jeho ruce byly zaměstnány kladením madžongových kostek na stole, pod stolem se chodidly otíral o chodidla svých soupeřek…Mao byl rebel, který rád sváděl mladé ženy a rád se obklopoval mladou dámskou společností.“ (LI, 1996:71) Kolem roku 1955 předsedův lékař zjistil, že je předseda neplodný. Podle Zhisuie to Maovi nevadilo, jediné, co ho zajímalo, bylo to, že není impotentní a může se dále věnovat svým sexuálním radovánkám. Touha po styku ho ujišťovala v tom, že je zdravý. Jeho sexuální zdatnost byla přímo úměrná tomu, v jaké politické situaci se nacházel. Když byl na vrcholu své kariéry, problém neměl, ale v období Kulturní revoluce měl problémy s potencí s Jiang Qing, ale ne s mladými souložnicemi. Impotence je i jedním z příznaků neurastenie, kterou Mao i jeho žena trpěli. Nemoc s sebou přinášela také nespavost, podrážděnost, depresi nebo bolesti hlavy. Jiang Qing si přála, aby sestry, které pracovaly pro Maa, nebyly příliš pěkné. Řekla, že žádná žena nemůže vyhrát boj o Maovu lásku. Madam Mao několikrát při nevěrném chování nachytala. Maovo chování ji ponižovalo. Předsedovi vyhledávali milenky jeho podřízení. Dívkám bylo společné to, že byly nevzdělané a Velkému kormidelníkovi absolutně oddané. Do jeho ložnice přicházely večer tajně tak, aby o nich Jiang Qing nevěděla, v brzkých ranních hodinách od něj odcházely. Za jejich služby je Mao finančně odměňoval prostřednictvím svých poddaných. Jak předseda, tak jeho manželka mluvili o sexu značně otevřeně. Madam Mao se ráda chlubila tím, že se spolu milovali. Údajně obdivovala jeho zdatnost v posteli.
42
Jiang Qing žila v neustálém strachu, že ji manžel opustí kvůli atraktivnější ženě. „Doktore, vy předsedovi nerozumíte. Je velmi pyšný na svůj sexuální život. Přitom ale odděluje tělesnou lásku od citů. Rozumíte mi? Měl byste to těm mladým dámám vysvětlit. Mohou být zdvořilé, ale nesmí překročit určitou mez.“ (LI, 1996: 178) Jednou madam Mao přistihla manžela při nevěře s její vlastní zdravotní sestrou. Hledala ji a objevila ji v jeho posteli. „Snad poprvé se stalo, že se Tiang Čching (Jiang Qing) rozčílila a začala svému manželovi spílat. Jak byla stále rozčilenější, vybavovaly se jí i další podezřelé Maovy dámské návštěvy. Například nedávná návštěva dcery jednoho z bývalých Maových strážců. Mao jí dal nějaký finanční obnos, aby mohla studovat, a dívka mu přijela osobně poděkovat. Předseda se s ní potom viděl ještě několikrát. To všechno Tiang Čching (Jiang Qing) při té noční hádce Maovi rozlíceně řekla.“ ( LI, 1996:193) Jiang Qing brzy došlo, že její jednání bylo unáhlené, poslala Maovi omluvný dopis, který pro něj vlastně znamenal povolení k dalším nevěrám. Mao přestal dbát na to, aby jeho soukromí bylo utajeno. Bylo veřejným tajemstvím, že večery tráví s povolnými mladými dívkami. Předsedovy přítelkyně se pak ani nesnažily vztah s ním nijak tajit před jeho ženou. Byly hrdé a k Jiang Qing se chovaly mile a vstřícně. „Dokonce se zdálo, že Tiang Čching (Jiang Qing) jim toto farizejské přátelství oplácí...“ (LI, 1996:221) Mao svým počínáním inspiroval své podřízené. Začali využívat příležitostí, jak se seznámit s žádoucími ženami. Potom, co nastoupil Wang Dongxing, došlo k umírnění jejich chování. Jeho sexuální náruživost s přibývajícími lety neklesala, právě naopak. Nemoc Jiang Qing byla následkem toho, v jakém stresu žila. „Byla to vlastně politická neurastenie. Pro nikoho nic neznamenala a jediný význam měla jen jako Maova manželka. Tak prostě potřebovala být nemocná, protože jenom jí zaručovala, že ji konečně budou všichni poslouchat.“ (LI, 1996:228) Dívky Maa milovaly jako boha, vůdce, spasitele. Když jej přestaly bavit, jednoduše je vyměnil za jiné. Některé ženy Maa upoutaly natolik, že s nimi navázal dlouhodobější vztah. Ale měl už na ně také jiné požadavky. Musely mu být věrné, oddané, pokud se chtěly vdát, musel jim Mao udělit povolení. Intimně se s nimi stýkal i po jejich svatbách. Mao do konce života nepochopil, že se na něj dívky, se kterými souloží, nedívají jako na muže, ale spíš v něm viděly „zbožňovanou ikonu“. „…cítil se nejspokojenější, když s ním sdílelo lože několik mladých dívek najednou. Po dívkách, se kterými už souložil, žádal, aby přivedly svoje příbuzné, přítelkyně a známé.“ (LI, 1996: 233) 43
Mao požadoval, aby členy jeho stráže byli mladí muži. Podle doktora Li měli povinnost masírovat předsedu například i v oblasti třísel. Jednou se Mao pokusil strhnout mladíka k sobě na lůžko. Podle jeho osobního doktora to neznamenalo, že je Mao homosexuál, ale spíše to byl důkaz o tom, že jeho sexuální apetit nemá mezí. Šéf Maovy ochranky s předsedovým chováním příliš nesouhlasil. „Kdyby ještě žila jejich matka (sester, se kterými zároveň souložil), dělal by to s ní taky.“ (LI, 1996: 236) Dívky, které měly s Maem poměr, začaly být namyšlené, snažily se z něj vytěžit maximální prospěch. Maovy milenky se potýkaly s pohlavními chorobami, byl to logický důsledek Maova promiskuitního života. Ženy to ale vnímaly jako jasný důkaz toho, že s Maem spaly. Bacilonosičem byl předseda, ale odmítal se podrobit léčbě. Lékařský tým společně se služebnictvem alespoň tajně sterilizovali Maovo oblečení a věci, se kterými se dostával každý den do styku. Až do své smrti byl předseda přenašečem. Podle Li Zhisuie byl počet Maových partnerek nekonečný. Mezi jeho oblíbenkyně patřily například dvě úřednice ze Shanghaie, své souložnice neustále střídal. Zhang Yufeng byla jeho nejdůvěrnější přítelkyní, stála mu po boku až do smrti. Stala se jeho oficiální partnerkou. Dlouho trvalo, než jí začal předseda opravdu věřit, byla totiž napůl Japonka, Mao se bál, že by mohla být špiónkou. Jejich vztah také nebyl ideální. Jednou předseda zjistil, že Yufeng navázala vztah s mladíkem z personálu. Předseda jej dal okamžitě přeložit až do Nanjingu. Často se stávalo, že se Maovy milenky mezi sebou hádaly, důvodem byl samozřejmě boj o získání předsedovy pozornosti. Jedna z nich otěhotněla a později se jí narodil syn, všichni si byli jistí tím, že otcem je Mao. O jeho neplodnosti Li Zhisui pomlčel. Během kulturní revoluce pomáhal bývalým přítelkyním, které se dostaly do těžkostí. Některým zařídil významné funkce, jiné vzal pod svou ochranu, některé u něj začaly bydlet. Další pohlavní chorobou, kterou Velký kormidelník onemocněl, byl pásový opar na genitáliích, léčit se opět odmítal. Počet žen, kterými se obklopoval, se neustále rozrůstal. Navíc, všude, kam cestoval, ho doprovázela skupina jeho nejoblíbenějších milenek. „…Maův osobní personál byl čistě ženský a předsedovu společnost tvořily navíc i dívky z folklorních skupin jednotlivých provincií. Mao si obzvlášť oblíbil dvě folklorní zpěvačky a ty navíc přivedly ještě svoje sestry, aby se s Maem také setkaly. Kulturní revoluce sice hlásala střídmost a asketismus, v případě 44
předsedy tomu bylo spíše naopak. Postupně se kolem něho vytvořil harém a nakonec měl v posteli tři, čtyři nebo i pět dívek. Možná to byl také důvod, proč Mao začal hůře snášet neustálou přítomnost stráží ve svém okolí, příliš omezovaly jeho svobodu.“ (LI, 1996: 321) S přibývajícím věkem se stával předseda stále více paranoidní. Začal propouštět ty ženy, o kterých se domníval, že jsou špiónkami. Po jednom rozhovoru s Zhang Yufeng Mao dostal infarkt, jeho stav byl kritický. Jiang Qing manžela v jeho posledních dnech navštívila, lékaři jí vysvětlili, že předsedovi se dobře dýchá, pokud leží na pravé straně. „Tiang Čching (Jiang Qing) ale jeho vysvětlení vůbec neposlouchala a než mohl službu konající lékař nějak zasáhnout, otočila předsedu na druhý bok. Mao ihned přestal dýchat a jeho tvář se zbarvila do modra. Okamžitě jsme zahájili resuscitaci. Pro tentokrát se nám podařilo ještě předsedu zachránit, ale už ne nadlouho.“ (LI, 1996: 321) Mao Zedong zemřel devátého září 1976.
45
IV. Diskuze Mao Zedong navázal během svého života vztah s obrovským množstvím žen. Ale jen čtyři se dají považovat za jeho oficiální manželky. Je sice pravda, že některé prameny neuvádí Maovu první ženu, ale většina jiných zdrojů se dostává k číslu čtyři, k Luo Yixiu, Yang Kaihui, He Zizhen a Jiang Qing. Pokusím se nastínit, co všem čtyřem bylo podobné, nebo v čem se naopak odlišovaly. Jejich osudy mají společné to, že se dají označit za tragické. Se všemi čtyřmi ženami to špatně dopadlo. Manželství s Luo Yixiu bylo domluveno rodiči, když mu bylo čtrnáct let. Mao se se sňatkem nesmířil a opustil ji kvůli jiné ženě. Dostala se do nezáviděníhodné situace. Luo zemřela nedlouho po svatbě nebo se stala milenkou Maova otce. Myslím, že obě varianty se dají považovat za dost nešťastné. Svou druhou družku Velký kormidelník opustil kvůli jiné ženě. Yang Kaihui byla potom ve svých dvaceti devíti letech popravena Kuomintangem. I když věděla, že její místo dávno obsadila jiná, zůstala mu i na popravišti věrná. Neprohlásila, že se s Maem rozvádí nebo jej odsuzuje, i když si tím svůj život mohla zachránit. Ani v úvahách, které se po její smrti našly v domě, nikdy lásku k Maovi nepopřela. Neobjevují se žádné náznaky zášti pramenící z jeho odchodu. Jediné, co zpochybňuje, je její víra v komunismus. Je také zásadně proti Maově násilnickému chování. Život He Zizhen také nebyl zrovna jednoduchý. Také byla jako její předchůdkyně napadena Čankajškovými vojsky, i když v jiné formě, a to prostřednictvím bomb vržených z letadel. Její zranění byla vážná, ale ne smrtelná. Žila v neustálém psychickém tlaku, protože se její život stal jedním dlouhým těhotenstvím. Podepsalo se to na jejím zdraví společně s tím, že většinu dětí musela ponechat na výchovu cizím rodinám. I kvůli manželovým početným nevěrám se její duševním stav zhoršoval, začala trpět paranoiou, v Rusku, kam odjela na léčení, se dozvěděla, že ji nahradila nová žena, Jiang Qing. Prodělala několik nervových zhroucení, z jejichž následků se už nevzpamatovala, byla u ní nutná zdravotnická péče až do smrti. Pro členku Gangu čtyř mělo soužití s Maem také na její psychiku tragický vliv. Začala se nudit, neměla žádné závazky, byla stále více krutá a panovačná. Stejně jako Maa ji postihla neurastenie, byla velmi háklivá na světlo, změnu teploty, hluk nebo i cizí lidé jí naháněli hrůzu. Žila v neustálém strachu, že ji kdykoliv nahradí jiná žena, která by byla mladší, krásnější. Později se z ní stal pes, který manželovi věrně sloužil a poslouchal na
46
povel. Po Maově smrti byla zatčena, v roce 1991 podle oficiálních zdrojů spáchala ve vězení sebevraždu. Další aspekt, který manželky spojoval, byl ten, že trpěly Maovými nevěrami. Jiang Qing se ale více bála o svou pozici první dámy, takže spíše jen trpně přihlížela. Myslím, že pouze He Zizhen byla natolik odvážná, aby svou nelibost dala najevo. Pokud nepočítám manželku sjednanou rodiči, byly všechny tři osudové ženy o několik let mladší. Měly také společné to, že šlo o výjimečné osobnosti, které se odlišovaly od svého okolí. Yang Kaihui byla dcerou Maova bývalého učitele, vynikala elegancí, skvělým chováním a osvojenými evropskými způsoby chování. He Zizhen byla vyhlášená statečností, samostatností a temperamentem. Do Komunistické strany vstoupila již ve svých šestnácti letech. Jiang Qing vynikala naopak hereckým nadáním, zpěvem, svérázným přístupem, používala různé metody k dosažení svých cílů. S trochou nadsázky se dá říct, že se od yan'anských žen odlišovala i svými dvěma černými copy. Další bod, který spojoval vybrané ženy, bylo to, že je Mao učinil svými sekretářkami, aby mohl být v jejich neustálé blízkosti. Bylo tomu tak u Jiang Qing stejně jako u předsedovy poslední oficiální přítelkyně Zhang Yufeng. I He Zizhen pracovala pro předsedu jako tajemnice, ale navíc i jako tlumočnice. Všechny milenky, přítelkyně Velkého kormidelníka byly vždy mladé, krásné a žádoucí. Souložnice mu byly většinou vybrány z rolnického prostředí, musely být důkladně prověřené, většinou byly předsedovými podřízenými za svou „službu“ odměněny. Nyní se pokusím nastínit, jaké jsem objevila společné rysy mezi Maem, jeho blízkými a minulostí. Maa bychom mohli ztotožnit s císaři v tom, že byl obklopený ženami. Jeho souložnice měly jiné postavení než kdysi císařské společnice. Zbožňovaly jej, pokládaly jej za „boha“. Ale na rozdíl od panovníkových milenek často musely i tvrdě pracovat, starat se o předsedu. Například pracovní zátěž předsedovy zdravotní sestry , později poslední oficiální přítelkyně, byla veliká. Mao ji nepovoloval dovolenou, ani volné víkendy. Pracovní doba se pohybovala i kolem dvaceti hodin denně. Mao stejně jako předešlí panovníci věřil v to, že časté spojení yinu a yangu, tedy ženy a muže, dokáže prodloužit život a zlepšit zdraví. Nicméně jeho osobní lékař Li Zhisui byl spíše toho názoru, že si taoismem Mao pouze omlouvá svůj divoký sexuální život.
47
Stejně jako minulí panovníci byl téměř až posedlý hledáním všelijakých přípravků, které můžou vylepšit sexuální výkonnost, ale i celkově vylepšit zdraví. Stejně tak i Jiang Qing se snažila najít tajemství krásy a dlouhověkosti. Uvěřila, že jí pomůžou transfuze s krví mladých mužů. Když se o tom Mao ovšem dozvěděl, zakázal jí to jako příliš nebezpečné. S dřívějšími panovníky byl ztotožňován nejen kvůli ženám. Stejně jako císař Qin Shi Huang nejprve nepřátele utěšoval milými slovy, další den je nechal uvěznit kvůli nepravdivým důvodům. Symbolem ženské krásy byly dříve zlaté lotosy, tedy bolestivým způsobem deformovaná chodidla. I nohy Maovy matky byly takto deformované. Ale Jiang Qing se proti této tradici vzbouřila. Po několika dnech si strhala obvazy a prohlásila, že se zabije, pokud ji ještě někdo bude nutit k opětovnému převázání. Svou nechuť k lotosům později vyjádřila i v operách a baletech. Pokud bychom chtěli najít paralelu mezi chováním Jiang Qing a některou z výjimečných žen minulosti, byla by to určitě císařovna Wu Zetian. Bývalá herečka chtěla také usednout na trůn. Jiang Qing Wu obdivovala, stále se s ní více ztotožňovala. Dokonce se postarala o to, aby v novinách vycházely články o panovnici. Oběma ženám bylo také společné to, že se nebály použít násilí k tomu, aby dosáhly svých cílů. Co se týká Číňanů, v dotaznících často zdůrazňovali, že to byl právě Mao Zedong, který přišel s myšlenkou rovnosti mezi muži a ženami. Mao podle respondentů projevoval ženám respekt a pozornost, zdůrazňoval jejich svobodu. Mao chápal ženy jako individuality, ne jako osobní majetek. Jako jedna z možností, proč měl předseda za svůj život tolik žen, uvedli, že to bylo zvláštními okolnostmi války, kdy bylo těžké některé věci kontrolovat. Například jeho první žena zemřela kvůli perzekuování nepřítelem a jeho druhá manželka s ním ztratila kontakt během války. Mao je chápán jako výjimečná individualita. Byl mužem skvostného talentu a také bohatých emocí, které utvářely jeho charisma. Podle jiného respondenta měl Mao na ženy vlastní metody, jak je získat, navíc byl skvělou osobností. Jeden ze studentů narozených po roce 1980 uvedl, že o vztahu Maa k ženám nic neví, ani mu nerozumí. Ale rozhodně Maův respekt ke slabšímu pohlaví zapříčinil rovnost mezi všemi. Na tom, že měl Mao tolik žen, neshledal dotázaný nic špatného, zdůvodnil to tím, že je přece neměl zároveň, ale po sobě. Já jsem ovšem došla k jinému výsledku.
48
Mao ženy přitahoval tím, že byl vůdcem země, to mu umožňovalo více možností k seznámení s nimi. Mao obdivoval Zhou Enlaie, který byl jedno tělo, jedna duše se svou manželkou Deng Yingchao. Jeden z respondentů si nebyl jistý, kolik měl předseda dohromady žen, nakonec dospěl k číslu pět. Ale nepamatoval si, kdo to byl. Vzpomněl si na Jiang Qing a na Yang Kaihui, které byl předčasně ukončen život na popravišti. Mnoho dotázaných také zdůraznilo, že v době Maova mládí bylo zcela přirozené, aby měl muž tři manželky, čtyři konkubíny, ale teď v současné moderní Číně je situace naprosto odlišná.
49
Resumé v angličtině During his life, Mao Zedong got off with great number of women. However, only four of them could be thought of as his official wives. They are Luo Yixiu, Yang Kaihui, He Zizhen and Jiang Qing. What connects the wives is that their lives could be considered as the tragic ones. All of the four wives ended up poorly. Another standpoint that connects the women is that they suffered from Mao’s infidelities. The first wife was older than Mao, the rest of the wives were younger. All of the wives were outstanding individualities who differed from the rest of the society. Yang Kaihui was the daughter of Mao’s former teacher. She shone with her elegance and European proceedings. He Zizhen was far-famed by her braveness, independence and her ebullience. Jian Qing was great at histrionics, singing and original approaches. She used various methods to reach her goals. The other standpoint that connects the chosen women is that Mao took them as his secretaries to be by them all the time. That happened in the case of Jiang Qing and in the case of Zhang Yufeng, the chairman’s last official mistress. He Zizhen was Mao’s secretary and interpreter. The mistresses of Mao were always young, beautiful and desirable. Mao could be identified with the emperors because he was always among the women. But the difference between his women and the emperors’ concubines was that Mao’s women often had to work hard and take care of the chairman. Mao believed, as the previous monarchs did, that frequent connection in yin and yang, it means the liaison between the woman and the man, can lengthen the life and improve the health. He was, as the previous governors were, possessed by the searching for the various cures to improve the sexual skills.
50
Seznam literatury FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Z angl. přel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová. Praha: Lidové noviny, 2004. 693 s. ISBN 80-7106-249-9.
CHANG, Jung a Halliday, Jon. Mao. Příběh, který možná neznáte. Z angl. přel. Michaela Ponocná. Praha: BETA-Dobrovský, 2006. 719 s. ISBN 80-7306-272-0.
Konfucianismus. http://cs.wikipedia.org/wiki/Konfucianismus. (16.1.2007)
LI, Čhi-suj. Soukromý život předsedy Maa. Z angl. přel. JUDr. Jitka Ebenová. Praha: ETC Publishing s.r.o, 1996. 377 s. ISBN 80-901792-7-4.
MALINA, Jaroslav a KOLMAŠ, Josef. Čína z antropologické perspektivy. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005. s. 475. ISBN 80-7204-296-3.
Mao Zedong. http://en.wikipedia.org/wiki/Mao_zedong. (16.2.2007)
MINOVÁ, Anchee. Byla jsem madam Mao. Z angl. přel. Zdeňka Marečková. Praha: Euromedia Group, k.s.-Ikar. 380 s. ISBN 80-249-0412-8.
PALÁT, Augustin a PRŮŠEK, Jaroslav.Středověká Čína : společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. Praha: DharmaGaia, 2001. 379 s. ISBN 80-85905-39-6.
SHORT, Philip. Mao. Z angl. přel. Petra Andělová. Praha: BB art, 2001. 588 s. ISBN 807257-576-7.
VLADIMIROV, P.P. Mao Ce-tung bez masky. Z rus. přel. Drahotína Topol'ská a Zdenka Durmeková. Bratislava: Pravda, 1975. 272 s. ISBN 75-094-75. 江青.http://zh.wikipedia.org/wiki/%E6%B1%9F%E9%9D%92. (15.3.2007) 江青
51
Seznam příloh 1) Obrazová příloha a) Matka b)Yang Kaihui c) He Zizhen d) Jiang Qing e) Mao a Zhang Yufeng f) graf g) dcera Li Min h) Dcera Li Na 2) Vzorový a vyplněné dotazníky
52
Přílohy 1) Obrazová příloha a)Matka Zleva doprava: Mao Zetan 毛泽覃, Mao Zemin 毛泽民, Wen Qimei, Mao Zedong. v Changsha, 1919
(http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/2/27/Mao-family-1919.jpg/225px-Mao-family-1919.jpg, 30.4.2007)
b) Yang Kaihui
(http://www.wiki.cn/w/images/thumb/1/1d/Yang_Kaihui.jpg/150px-Yang_Kaihui.jpg, 15.3.2007)
(http://img1.qq.com/book/pics/1142/1142163.jpg, 16.1.2007)
53
Vlevo je syn Anying, vpravo syn Anjing, Shanghai 1924.
(http://img1.qq.com/book/pics/1843/1843568.jpg, 16.4.2007)
c) He Zizhen
(http://bbs.chinadaily.com.cn/attachments/month_0609/Mao%201936%20with%20He%20Zizhen_KyMpomexCURg.jpg, 15.2.2007)
54
(http://www.scideanews.com/figures/sh20060909a1.Fig008.Low.jpg, 16.1.2007)
(http://news.eastday.com/eastday/node81741/node81762/node125406/images/00608256.jpg, 16.4.2007)
d)Jiang Qing
(http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www.earnshaw.com/shanghai-ed-india/tales/timages/jiangqing.jpg&imgrefurl=http://www.earnshaw.com/shanghai-ed-india/tales/tpeop12.htm&h=400&w=284&sz=16&hl=cs&start=3&tbnid=zl8vIC11hKFLqM:&tbnh=124&tbnw=88&prev=/images%3Fq %3Djiang%2Bqing%26gbv%3D2%26svnum%3D10%26hl%3Dcs%26sa%3DG, 15.3.2007)
(http://img.timeinc.net/time/asia/asia/magazine/1999/990823/mao2.jpg, 12.3.2007)
55
Mao s Jiang Qing v Yan'anu.
(http://en.wikipedia.org/wiki/Jiang_Qing, 12.12.2006)
S prezidentem Richardem Nixonem v Pekingu v roce 1972
(http://en.wikipedia.org/wiki/Jiang_Qing, 1.1.2007)
Mao, Jiang Qing ve společnosti manželky indonéského prezidenta Sukarna, září 1962
(SHORT, 2001: 462)
56
(http://data2.blog.de/media/483/758483_a93ac6a377_s.jpg, 12.1.2007)
U soudu v roce 1976.
(http://en.wikipedia.org/wiki/Jiang_Qing, 13.3.2007)
e)Mao a Zhang Yufeng Se svou poslední přítelkyní, konec roku 1975.
(SHORT, 2001: 462)
57
f) graf
(http://www.shanghaiexpat.com/community/media/maofamily%20copy.jpg, 15.3.2007)
g) Dcera Li Min
(http://big5.cctv.com/news/20060910/images/100531_7.jpg, 19.2.2007)
h) Dcera Li Na Mao s Jiang Qing a jejich dcerou Li Na
(http://www.33d9.com.cn/UploadFiles/2006102017180831.jpg, 15.2.2007)
58
2) Dotazníky
询问: 询问 毛泽东和他的女人 （这个表格用学习目的。请您切实地填表。）
姓名 性别 年龄 地址（城市） 出生的地方（省） 职业
你认为当时毛泽东对女人的关系跟当时中国男人对女人的关系有什么不同？ Do you think that relationship of Mao was somehow different from the relationships of the other Chinese of his time and in the history? 当时的毛泽东对女人怎么样？ 当时的男人对女人怎么样？ If yes, then in which way? 你觉得为什么毛泽东在他生活里有这么多妻子？ Why the chairman had so many women during his lifetime? 谢谢您！ Kamila Mensikova (孟如)
59
Překlad mého dotazníku:
Otázka: Mao Zedong a jeho ženy (Tento formulář je ke studijním účelům. Prosím vyplňte ho podle pravdy)
Celé jméno: Pohlaví: Věk: Adresa (město): Místo narození (provincie): Povolání:
Myslíte si, že se vztah Maa nějak lišil od vztahu ostatních Číňanů v té době i historii?
Jestli ano, tak v čem?
Proč si myslíte, že měl předseda za svůj život tolik žen?
60
Vyplněné dotazníky:
询问: 询问 毛泽东和他的女人 （这个表格用学习目的。请您切实地填表。）
姓名：Wei Xuemei 性别：Female 年龄：32 地址（城市）：Wuhan city, Hubei province, P R China 出生的地方（省）：Shiyan, an smaller city in Hubei province, P R China 职业: Teacher
你认为当时毛泽东对女人的关系跟当时中国男人对女人的关系有什么不同？ Do you think that relationship of Mao was somehow different from the relationships of the other Chinese of his time and in the history? 答：有所不同。 There is some diference? 当时的毛泽东对女人怎么样？ 当时的男人对女人怎么样？ If yes, then in which way? 答：毛泽东认为男女是平等的，享有一定的权利而不仅仅是男人的附属品。他提倡尊重女性， 爱护女性，解放女性；认为“妇女能顶半边天”。 当时的男人尤其是具有封建旧思想的、有产阶层的男人多半将女人作为一个附属品，不把女人 当人看。
As far as Mao Zedong was concerned, men and women are equal. Instead of being attached to men, women enjoy certain rights. He advocated respect and care for women, and liberation of women. In his opinion, women could also uphold half the sky. At that time, men, especially those feudal-minded from propertied class mostly took women as their attachment rather than an individual.
61
你觉得为什么毛泽东在他生活里有这么多妻子？ Why the chairman had so many women during his lifetime? 答：毛泽东在他一生中有几个妻子，是因为： 第一，大时代的背景。战争年代，可控因素少。他的原配夫人杨开慧死于敌人的 迫害，第二任夫人贺子珍因战争失去了联系等。 第二，个性和人格魅力：毛泽东才华横溢，感情丰富，充满了人格魅力。 It is due to the following reasons: First, the particular circumstances of wartime. At that time, things were difficult to control. For example, his first wife Yang Kaihui died of enemy’s presecution and his second wife He Zizhen lost touch with him during the war. Second, his exceptional individuality. Mao Zedong is a man of superb talent and rich emotions as well, which makes him charismatic.
62
询问: 询问 毛泽东和他的女人 （这个表格用学习目的。请您切实地填表。）
姓名：王伟 性别：男 年龄：20 地址（城市）：南京 出生的地方（省）：江苏 职业: 学生
你认为当时毛泽东对女人的关系跟当时中国男人对女人的关系有什么不同？ Do you think that relationship of Mao was somehow different from the relationships of the other Chinese of his time and in the history? 没什么不同吧，一个是国家领导人，而且在那个时代，毛是很伟大的一个人，他对女人有自己 的方式。而大多数那是中国男人，在社会主义意识下，迅速接受了尊重妇女的权利。
当时的毛泽东对女人怎么样？ 当时的男人对女人怎么样？ If yes, then in which way? 我出生在80年后，对毛及其女人的关系不是很了解，不过毛对女人的尊重直接影响了那个时代 男人对女人的尊重，也就是男女平等。
你觉得为什么毛泽东在他生活里有这么多妻子？ Why the chairman had so many women during his lifetime? 毛出生在1949年前的旧中国，在旧中国，男人对于几个妻子，没什么关系。而毛并没 有同时跟几个妻子在一起，而是离婚在结婚，所以这没有什么关系。
63
询问: 询问 毛泽东和他的女人 （这个表格用学习目的。请您切实地填表。）
姓名： 王若若 性别： 女 年龄： 23 地址（城市）： 中国浙江温州 出生的地方（省）：浙江省 职业: 公司职员
你认为当时毛泽东对女人的关系跟当时中国男人对女人的关系有什么不同？ Do you think that relationship of Mao was somehow different from the relationships of the other Chinese of his time and in the history? 没什么不同吧，同样是男的，对喜欢的女的都是报有一种欣赏的态度，只是国家领导 人更有条件和能力吸引她们而已。
当时的毛泽东对女人怎么样？ 当时的男人对女人怎么样？ If yes, then in which way? 毛对女的是见一个爱一个，才导致了文化大革命，很大一部分就是因为他的个人欲望 当时的男人没多大了解，但是很钦佩周恩来，一心一意对待邓颖超
你觉得为什么毛泽东在他生活里有这么多妻子？ Why the chairman had so many women during his lifetime? 我知道的至少有5个吧，具体是谁就不清楚了，但是记的最清的是毛岸英的母亲（叫什 么忘了），还有就是江青（谁都知道），至于为什么有这么多，我认为是在那个动荡 年代，他的妻子牺牲过早了。还有就是毛的个人欲望也有关系吧
64
询问: 询问 毛泽东和他的女人 （这个表格用学习目的。请您切实地填表。）
姓名： 徐盼攀 性别： 男 年龄： 26 地址（城市）： 中国浙江台州 出生的地方（省）：浙江省 职业:
你认为当时毛泽东对女人的关系跟当时中国男人对女人的关系有什么不同？
毛处于多个时代交替的时候，在毛年轻的时候旧社会的中国对于一夫多妻的观念不足 为奇，所以就这点来说在他后来有多个女人，多个妻子，和当时男人对女人没什么区 别
当时的毛泽东对女人怎么样？ 当时的男人对女人怎么样？
当时女人在家庭的角色的就是相夫教子，在传统的家庭角色中，女人的地位不高，所 以毛能对妻子相敬如宾，尊重爱惜，给予女性更多的公平
你觉得为什么毛泽东在他生活里有这么多妻子？
放在他幼时的时代，这个情况能普遍，男人三妻四妾很正常，在新中国的话就另当而 论
65
