Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav pedagogických věd
Bakalářská diplomová práce
2014
Hana Zlámalová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství
Hana Zlámalová Čtenářské návyky dětí mladšího školního věku Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr. 2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Filozofické fakulty a byla zpřístupněna ke studijním účelům V Brně dne 30. 7. 2014 …………………………….. podpis
ZLÁMALOVÁ, Hana (2014). Čtenářské návyky dětí mladšího školního věku. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, s. 70. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr.
Anotace Diplomová práce „Čtenářské návyky dětí mladšího školního věku“ se zabývá, osobou čtenáře a procesem čtení. Hlavním tématem je čtenářský zájem. Diplomová práce si klade za cíl zjistit, zda u dětí na prvním stupni základní školy probíhá již určitý zažitý návyk, který je vede k opakovanému vracení se ke knížce a čtení si. Teoretická část obsahuje terminologii a základní poznatky týkající se dětského čtenářství, podstatnou kapitolou je definování čtenářského návyku, zajímavé jsou také poznatky v kapitole Aktivita rodičů. Praktická část mé práce se zabývá průzkumem, který byl proveden v Knihovně Kroměřížska a na Základní škole Zámoraví v Kroměříži, jehož úkolem bylo najít odpovědi na to, jak často děti čtou, co čtou a zda je čtenářský návyk spíše upevněn u dívek či u chlapců. Závěr práce popisuje postoj žáků ke čtení a na základě dostupné literatury hodnotí jejich čtenářské návyky. Výzkum byl proveden kvantitativní metodou za využití dotazníků. V závěru se čtenář dočte o úrovni čtenářských návyku a návrzích na řešení, jak děti ke čtenářství více motivovat. Klíčová slova čtenář, čtenářství, čtení, čtení s porozuměním, čtenářská gramotnost, dětské čtenářství, předčítání, děti, žáci, knihy, knihovna, média, podpora, projekty, Celé Česko čte dětem, Rámcový vzdělávací program, mezinárodní výzkumy PISA, PIRLS a PLS
Annotation This bachelor’s thesis Reading habits of children in early school age deals with person as a reader and process of reading. Main topic is literal interest. Thesis aims to determine if children in early school age has some experienced habit which leads to repeated return to book and its reading. The theoretical part includes terminology and basic knowledge related to children’s reading, interesting are also findings in chapter about Activity of parents. The empirical part is about research which was made in Library of Kroměříž and in Elementary School Zámoraví in Kroměříž. Task of this research was finding the answer on some questions such as: how much children read, what they read and if reading habit is more common in girls or boys. Conclusion provides to reader information about level of children reading habits and ideas about solutions how to motivate children to read more.
Keywords reader, reading, reading with comprehension, reading literacy, children’s reading, reading aloud, children, pupils, books, library, media, support, projects, Celé Česko čte dětem, international research PISA, PIRLS and PLS
Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 1 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 3 1.
Dětské čtenářství................................................................................................................... 3 1.1
Čtenářská gramotnost ................................................................................................... 4
1.2
Čtení .............................................................................................................................. 5
1.3
Čtenář ............................................................................................................................ 6
1.4
Co je to čtenářský návyk?.............................................................................................. 6
1.5
Faktory ovlivňující čtenářství ........................................................................................ 7
1.6
Vhodný věk.................................................................................................................. 13
1.7
Aktivita rodičů ............................................................................................................. 15
2.
Projekty na podporu čtení .................................................................................................. 16 2.1
Celé Česko čte dětem .............................................................................................. 17
2.3
Rosteme s knihou .................................................................................................... 18
2.2
Poprvé do školy – Poprvé do knihovny ................................................................... 18
2.4 Noc s Andersenem ........................................................................................................ 19 3.
Knihovna Kroměřížska ......................................................................................................... 19
4.
Základní škola Zámoraví, Kroměříž ..................................................................................... 20
5.
Shrnutí ................................................................................................................................. 21
EMPIRICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 23 6.
Cíle výzkumu ....................................................................................................................... 23
7.
Metodologie výzkumu......................................................................................................... 24 7.1
Popis souboru.......................................................................................................... 24
2.2
Zpracování údajů ..................................................................................................... 25
8.
Vyhodnocení výzkumu ........................................................................................................ 25
9.
Shrnutí výsledků .................................................................................................................. 44
10.
Diskuse ............................................................................................................................ 46
Závěr............................................................................................................................................ 49 Použitá literatura........................................................................................................................... 6 Seznam příloh................................................................................................................................ 8 Přílohy ........................................................................................................................................... 9
Úvod Čtenářství je diskutované téma obzvláště u dospívajících a maturantů. Jak však napovídá název mé práce, zaměřila jsem se na děti na prvním stupni Základních škol. Díky tomu bych ráda vysledovala, zda již v tomto věku vzniká předpoklad pro čtení, které je poté zkoumáno výzkumy na mezinárodní úrovni například při ukončování 9. stupně či přípravě k maturitní zkoušce. 21. století se velmi zaměřuje na znalosti a je označováno za tzv. knowledge society (což znamená v překladu „znalostní společnost“). Vzdělávání je tedy důležitější než kdy jindy, a to předškolní i školní. Ruku v ruce se vzděláním jde čtení. Tato souvislost není na první pohled viditelná, ale po přečtení literatury k tomuto tématu, jsem si i já uvědomila tuto skutečnost a ráda bych s ní alespoň stručně seznámila čtenáře mé práce. Ráda bych ve své práci ukázala, že výchova dětí ke čtenářství přispívá k všestrannému rozvoji osobnosti dítěte, protože rozvíjí jejich kreativitu a fantazii. Cílem mé práce je zjistit čtenářské návyky dětí ve věku od 6 do 11 let a k tomu připojit informace, které potvrzují či vyvracejí skutečnost, že motivace čtenáře v jeho zálibě je důležitá. Prezentovat projekty podporující čtenářskou aktivitu a také chci poukázat, že je podloženo, že správné čtenářské návyky pozitivně ovlivňují i následující vzdělávání. Věřím, že z výsledků, které zde hodlám prezentovat, vyplyne, jak je čtení pro děti důležité, a mé závěry přispějí k informovanosti v rámci tohoto tématu. Bakalářská práce teoreticko-empirická a je rozdělena na dva hlavní oddíly – teoretickou a empirickou část práce. První kapitola teoretické části Dětské čtenářství se věnuje definici základních pojmů a uvedením čtenáře do problematiky. Podstatná je podkapitola Co je to čtenářský návyk proto, že je stěžejní pro výzkum. Rozebírám zde, za jakých podmínek lze čtení již považovat za návyk. Také je zde rozebrán vliv prostředí na dítě, jeho motivaci ke čtení a důležitost podpory rodičů. Jsou zde i nastíněny návrhy toho, co může rodič pro své dítě udělat, aby z obyčejného čtení mohla vzniknout celoživotní vášeň v četbě. Při psaní této pasáže mne nejvíc inspiroval Otakar Chaloupka, v jehož literatuře jsem se dočetla mnoho faktů a informací o dětském čtenáři. V následující kapitole jsem jednotlivě popsala ty nejznámější projekty na podporu čtenářství u dětí. Na teorii navazuje výzkumná část, realizace výzkumu k této 1
části probíhala na Kroměřížsku na jaře roku 2014. Vzhledem k tomu, že na dětské čtenářství začíná být pohlíženo nejen jako na volnočasovou aktivitu ale i základ pro utváření si vlastního názoru na svět, stanovila jsem si za cíl výzkumného šetření zjistit: Mají děti v mladším školním věku již čtenářský návyk? V dnešní době má každé dítě mnohem rozsáhlejší možnosti než naši rodiče či prarodiče. Existují veřejné knihovny, obrovská knihkupectví nabízejí knihy dostupné téměř každému, zároveň jsou pořádány bazary knih z druhé ruky, i školy se zapojují a podporují čtení besedami či společnými návštěvami knihoven, současně je realizována více než desítka programů podporujících dětské čtenářství. Možností je tedy mnoho a je pouze na rodičích a od určitého věku na dítěti, zda jich využije. Prostřednictvím dotazníkové šetření jsem oslovila děti v ZŠ a v knihovně ohledně jejich zkušeností. Dotazník se týkal dětí ve věkovém rozmezí od 6 do 11 let, tedy v období, kdy navštěvují 1. stupeň základní školy. Prostřednictvím získaných odpovědí jsem byla schopná posoudit své hypotézy a zjistit odpověď na svou hlavní výzkumnou otázku. Kvantitativní metoda výzkumu zajistila dostatečný počet respondentů, díky němuž jsem mohla v závěru zobecnit výsledky své práce. Empirický oddíl je tedy členěn na kapitoly v logickém sledu – od cíle, k metodologii a vyhodnocení. Výsledky jsem samozřejmě rozebrala v závěrečné kapitole, kde byly i prodiskutovány v souvislosti s názory různých autorů. V závěru je prezentován můj pohled na současnou situaci dětského čtenářství a definovány zobecněné výsledky výzkumu.
2
TEORETICKÁ ČÁST V prvním oddílu této práce vymezím výzkumné téma a představím čtenáři základní pojmy týkající se tohoto tématu. Po přečtení tohoto textu by měly být dostatečně vysvětleny potřebné pojmy podpořené teoretickými konstrukty a vlastními názory na základě nastudované literatury.
1. Dětské čtenářství
Tento pojem je chápán jako schopnost dítěte porozumět psanému textu a využít informace z něj získané, zároveň se utváří návyk číst v každodenním životě nejen z nutnosti ale i pro zábavu. Podle Vágnerové (Vágnerová, 2012) musí dítě strávit stovky hodin četbou a tuto četbu si víceméně oblíbit, aby byla vytvořena dostatečná schopnost číst. V současnosti je čtenářství téměř podmínkou existence v naší moderní společnosti, proto je toto téma důležité a mělo by mu být věnováno více pozornosti. „Číst je zásadní proměna v procesech vnímání, je to úplně nové přijímání skutečnosti.“ (Chaloupka, 1995, str. 26). Pro plné pochopení a vniknutí do problematiky dětského čtenářství je nutné si představit jednotlivé pojmy a souvislosti. Definice čtenářství podle Trávníčka (2008, str. 35) zní: pojem, který se používá zejména v souvislosti s dětskou populací, plánovité a cílené rozvíjení četby zejména za pomoci školy, knihoven a jiných vzdělávacích institucí, rozvíjení, které je často doprovázeno institucionálně organizovanými kampaněmi a podpůrnými akcemi. „Téměř většina těch, kteří čtou pravidelně, sdělila, že to určitým způsobem zlepšilo jejich život. Toto podle Booktrust platí hlavně pro vyšší střední třídu.“ (Priority výzkumu ve vzdělávání a službách dětem, 2014). Obecně si můžeme povšimnout, že nižší třída čte méně a střední třída více. I proto je sociální stratifikace jednou z důvodu různorodosti záliby ve čtení. „Výzkum zároveň ukázal viditelnou spojitost mezi rodinnými zvyklostmi ve čtenářství a budoucím přístupem dítěte ke čtení, 89% respondentů, jejichž rodiče jim v dětství četli, čte také svým dětem, oproti 72%, kterým rodiče nečetli.“ (Priority výzkumu ve vzdělávání a službách dětem, 2014). Zároveň níže v empirické části této práce rozebírám možnost vlivu rodičů na čtenářství jejich 3
potomků. Každé dítě opakuje vzorce chování svého vzoru, ať už jde o jakoukoliv činnost. Není tomu jinak ani u čtení pohádek. Ovšemže je ale nutné si uvědomit, že cesta vede od jednoduchých pohádek až k beletrii a někdy i odborné literatuře. Tím se utváří osobnost jedince a tříbí se jeho vzdělání.
1.1 Čtenářská gramotnost Podle Pedagogického slovníku je gramotnost: „Dovednost číst a psát, získávaná obvykle v počátečních ročnících školní docházky.“ (Průcha, 2003, str. 48). Zjednodušeně řečeno to znamená, že osoba ovládá čtení, psaní a počítání. Znalost těchto tří základních složek umožňuje jedinci kvalitní život bez problému zařadit se do pracovního procesu apod.
Podtypem gramotnosti je čtenářská gramotnost, která se týká skupiny ve věku 6 – 15 let (tedy v období školní docházky). Jednoznačné definování je složité, protože pojem se mění a přizpůsobuje změnám společnosti (například v ekonomice, kultuře, politice,…). Přesto je důležité zmínit definici podle pedagogického slovníku:
Komplex vědomostí a dovedností jedince, které mu umožňují zacházet s písemnými texty běžně se vyskytujícími v životní praxi (např. železniční jízdní řád, návod na používání léku apod.). Jde o dovednost nejen čtenářské, tj. umět texty přečíst a rozumět jim, ale také dovednosti vyhledávat, zpracovávat a srovnávat informace obsažené v textu, reprodukovat obsah textu aj. Čtenářská gramotnost je považována za součást funkční gramotnosti. (Průcha, 2003, str. 49).
Aktuální definice zahrnuje tedy nejen čtení, psaní, počítání ale i schopnost pracovat s textem, porozumět mu, kriticky uvažovat a vyzískávat z něj informace. Ke čtení je tedy přistupováno jako k aktivnímu procesu (uvažování o přečteném). Diskutabilními složkami čtenářské gramotnosti jsou tzv. netestovatelné/ neověřitelné součásti, jako jsou hodnoty, postoje či osobní rozvoj.
4
1.2 Čtení Definici čtení není lehké napsat. Při čtení jsou aktivní především 3 centra: oko jako receptor, centrum analýzy a centrum syntézy v mozku. Zároveň je nutná souhra mnoha dalších činitelů, například sluchové paměti, smyslu pro rytmus, zrakové rozlišování tvarů atd. Jako takovýto komplexní cvik vidí četní Homolová (2008). Mě osobně nejvíc zaujal přístup Trávníčka (2008, str. 17), který píše: „Čtení je čas věnovaný knihám, přičemž tento čas je nějak a něčím motivován.“ Takto vysvětleno vyjadřuje čtení nejen technický proces, tedy um přečíst text, ale i proces vstřebávání informací, kritického hodnocení a hlavně motivaci, která nás k samotnému aktu čtení přivádí, tedy to, že čtení má pro danou osobu určitou hodnotu. U procesů jako je právě čtení je složité provádět objektivní výzkum. Velkým problémem je například to, zda čteme díky vnitřnímu chtíči anebo, zda jsme „donuceni“ zvenčí. Ať už to čtenář cítí jakkoliv, tak jeho postoj může být rozporuplný. To proto, že i když si večer sedne k beletrii – což se očividně jeví jako vnitřní motivace ke čtení – může to znamenat (podvědomý) nátlak zvenčí – např. chce se vyrovnat chytřejšímu kamarádovi, literatura souvisí nepřímo s oborem jeho zaměstnání, v knihovně nemá jinou knihu, jeho výchova jej vedla k četbě tohoto žánru atd. Faktory je těžké objektivně posoudit. Můžeme tedy říct, že výsledkem je kompromis mezi nátlakem společnosti a individuální volbou. Obecná definice podle Trávníčka (2008, str. 35) se dá vyjádřit takto: „Čtení – mediální aktivita zaměřená na knihy a jejich duševní přisvojování, čas věnovaný knihám, základní aktivita souvisejících s knihami, socio-kulturní dovednost (gramotnost).“ Čtení knih má mnoho souvislostí s dalšími činnostmi. Kniha samotná je prostředkem, jenž nás podle Trávníčka (2008, str. 27) kontexualizuje, socializuje a zároveň slouží k sebereflexi (sebeuvědomění). Definici čtení uvádí Matušík (2008, str. 51): „prostředek k budování znalostních struktur“. Jako „vizuální recepci znaků“, které jsou základem porozumění jejich významu, vidí pojem čtení Průcha (2003, str. 65). Hlavním úkolem je porozumění textu a vnitřní zpracování informací. Zároveň učí děti soustředění a rozvíjí jejich osobnost. Čtení je základní složkou čtenářské gramotnosti.
5
1.3 Čtenář
Trávníček (2008, str. 35) uvádí jako základní definici tuto: „Čtenář – ten, kdo deklaruje, že čte (knihy), ten, jehož mediální dovednost je směřována ke čtení, duševní uživatel knih (a jiných písemných zdrojů).“ Homolová (2008, str. 105) ve své knize uvádí členění čtenáře do 6 typů podle R. Lesňáka (1977): -
racionální (kritický typ) – zdůrazňuje hledisko poznávací
-
estetický – zaměřuje se na umělecké hodnoty textem ztvárněného tématu
-
utilitární – praktické využití poznatků a informací
-
sociativní – ovlivňuje jej společenské chování
-
etický – hodnotí četbu z mravního, výchovného působení
-
emocionální – ztotožňuje se s některou z postav, s postojem hrdiny či prostředím díla (čtenář beletrie)
Z aktuálního hlediska je čtenář ten, který právě čte. To však nesplňuje účel této práce. Pojmu to tedy z hlediska psychologie: “Jedná se o jedince, který vnímá psaný (tištěný) text, rozumí mu a psychologicky jej konzumuje, má k němu zájmový vztah.” (Vášová, 1995, str. 32).
1.4 Co je to čtenářský návyk?
„Návyk je reflexní jednání, způsob myšlení nebo chování, opakováním získaný a upevněný sklon k něčemu. Některé návyky jsou kulturně historicky podmíněny a mají formu např. obyčejů, tradic nebo konvencí. Žádoucí návyky usnadňují život.“ (Homolová, 2009, s. 47)
Na základě dostupné literatury by se dal čtenářský návyk posoudit ze tří hledisek – kolik knih čtenář přečte/ jak často čte (například kolikrát týdně)/ kolik minut (hodin) stráví denně nad knihou. Pro účely této práce podle mne nejlépe poslouží kritérium „jak často čtenář čte“ a to proto, že lze posoudit, zda se ke knihám vrací a má tedy návyk nebo zda čte spíše svátečně. Za čtenářský návyk lze považovat 6
chování, které vede k opakovanému čtení (si). „Četba se pro mnohé lidi stává potřebou a to tehdy, nachází-li člověk literatuře odpovědi na své otázky“ (Vášová, 1995, str. 32). Podle Homolové (2009) je čtenářský návyk: „Vztah čtenáře ke knize, který má charakter zvyku a potřeby, se navenek projevuje určitým zájmem o knihy, zálibou v četbě a určitou čtenářskou aktivitou.“ (Homolová, 2009, s. 48) Podstatnou skutečností je i podle Trávníčka (2011, str. 117), když má osoba ke čtení vztah, dokáže si ho obhájit v nepříznivých situacích, kdy je čtení ztíženo vnějšími podmínkami, jako je například stěhování apod. „Ve čtenářských návycích se odráží vždy celá osobnost čtenáře” (Homolová, 2008, str. 12). Ve výzkumu popsaném v závěru této práce se tedy budu zaměřovat a vyhodnocovat výzkumné otázky na základě tohoto vysvětlení. V rámci mé práce jsem se zabývala dětmi ve věku 6 – 11 let, tedy prebuscentní období života. Proto ještě nehovoříme o čtenářském zájmu, který „… lze charakterizovat jako kulturní nebo intelektuální zájem, neboť se začíná objevovat až na určitém stupni intelektuálního vývoje.“ (Vášová, 1995, str. 53). Toto téma by bylo ale také zajímavé ke zpracování, protože každé dítě se liší druhem zájmu a pokud mezi ně patří čtení, jsou i zde rozdíly v intenzitě, zaměřenosti i hloubce, stálosti atd.
1.5 Faktory ovlivňující čtenářství
To jak moc čteme a jestli vůbec čteme, ovlivňuje mnoho faktorů. U dětí je jich ještě více než u dospělého jedince. Na dítě od narození působí mnoho vnitřních i vnějších vlivů. Ty ovlivňují jeho vývoj i chování a utváří jeho osobnost. V rámci čtenářských návyků se pokusím vyjmenovat ty nejhlavnější z nich. Taktéž je důležité uvést známou Rubinštejnovu myšlenku – působení vnějších podmínek, které se lomí přes podmínky vnitřní. A i správný výběr knihy opravdu výrazně ovlivňuje vztah jedince k četbě. Podle Jarmily Sulovské (2004) by se děti již od útlého dětství mely seznamovat s knihami, jejichž prostřednictvím mohou získat kladný vztah k literatuře, rozvinout estetické cítění a vytvořit si trvalou potřebu vlastního čtenářství.
7
Vnitřní faktory Takto nazýváme činitele psychického vývoje. Tedy jaké má dítě genetické předpoklady – dědičnost, temperament, unikátní nervový systém. Na tento „základ“ působí prostředí, ve kterém dítě roste a vyvíjí se a tím se jeho predispozice mohou proměňovat. V různé literatuře se hlavní okruhy mění, avšak téměř všechna se shoduje na těchto oblastech, které by měly být dostatečně rozvinuty, aby byl možný správný vývoj: -
řeč
-
paměť
-
pohybová koordinace
-
smyslové vnímání
-
sociální dovednosti
U dětí na prvním stupni základní školy, kterých se tato práce převážně týká je také možno mezi vnitřní faktory zařadit zájem. Tedy touhu dítěte číst. Zájem samozřejmě musí přetrvávat i do pozdějšího věku, aby byl udržen čtenářský návyk popsaný v kapitole výše. Vnější faktory Na každého jedince působí souvisle mnoho vnějších faktorů. Jsou velmi důležité, ale je těžké je definovat, protože každý jedince se nachází ve specifickém prostředí a vnější faktory na něj působí rozdílně. Přesto můžeme jednoznačně definovat hlavní faktor a tím je rodina. Dále je velmi důležitý dopad působení základní školy (v případě brzkých čtenářů i mateřské školy), okolního prostředí dítěte, televize a počítače. Mezi vnější faktor lze zařadit i knihovnu. Nutné je i zmínit souhru těchto faktorů. Kupříkladu „součinnost rodiny a školy činí rozvoj pro dítě snazším, přirozenějším, rychlejším, pohodlnějším“ (Chaloupka, 1995, str. 100) a to se projevuje nejen spoluprací rodičů a učitelů, ale také jaksi mimoděk během řeči a psaní domácích úkolů. Každý rodič by však měl mít na paměti, že dítě vše vnímá a je ovlivňováno i těmi nejnepatrnějšími podněty.
8
Rodina Od narození je dítě v péči rodičů, kteří mu zajišťují péči a prezentují mu své vlastní vzory chování, zajišťují socializaci s okolním světem, učí jej slušnému chování a řádu v životě, komunikaci s lidmi atd. Pro dítě je rodič vzorem a v mladším školním věku tzv. idolem, kterému se chce dítě podobat a proto svého otce/ matku napodobuje. „Působení rodiny je významným pilířem při vytváření čtenářských návyků.“ (Čuřín, 2013, str. 20) Velkou roli hrají vztahy mezi rodiči a dětmi i aktivita rodičů, které se věnuji v podkapitole níže. Pokud je výchova nevhodná, odráží se to na psychickém vývoji dítěte. V takovém případě je rozvoj jedince velmi zkreslen a i schopnost učení omezena. S procesem učení úzce souvisí čtení. Rodič je ten, na kom závisí, zda dítě bude umět číst a jestli bude chtít číst. Dokonce Hofbauer potvrzuje, že zvyklosti rodičů jsou považovány za důležité. „Vzorce volnočasového chování svých rodičů uskutečňují plynule i rozporně, přejímají je i odmítají; někdy se snaží je napodobovat, jindy se od nich osvobozovat a vlastními přístupy a řešeními je překonávat.“ (Hofbauer, 2004, s. 62) Rodič, který špatně čte, se ke svému dítěti chová v ohledech četby odlišně od rodiče-čtenáře. Podle současných výzkumů vzdělání rodičů souvisí s úrovní vzdělání dětí, a jak uvádí Václav Mertin (2009, str. 22) u nás „jen velmi malé procento dětí z dělnických rodin dosahuje vysokoškolského vzdělání“. Zároveň se v rodině utváří jakýsi zvyk. A nejen, že se rozvíjí čtenářská dovednost, ale i vyjadřovací schopnosti dítěte jsou zlepšovány. Tím, že může dítě s rodiči mluvit a diskutovat o přečteném se také vytváří blízkost rodiny a pocit pozornosti. Počátky dětského čtenářství totiž začínají již nasloucháním a vnímáním – to znamená předčítáním, listováním v knížce ale i akusticky (například poslouchání pohádky z CD přehrávače). Predispozicí pro vyhledávání zážitků, se kterými se lze setkat jen v knížkách je často jen náhodné vytvoření sympatie či antipatie. Ovšem tato skutečnost se může odehrát, jak uvádí Otakar Chaloupka (1982, str. 84), „z hlediska dospělého něčím zcela náhodným, nepodstatným a samozřejmě také nezamýšleným.“ Faktorem na rozmezí mezi rodinou a okolním prostředím je sociálně-ekonomické zázemí. Úroveň vzdělání rodičů a jejich statut ve společnosti, příjem rodiny a prostředí, v němž dítě vyrůstá, velmi ovlivňuje motivaci dítěte ke čtení.
9
Mateřská škola První vzdělávací institucí, se kterou se dítě dostává do styku, je obvykle mateřská škola. V tomto prostředí dochází k socializaci s vrstevníky, ale i autoritou v podobě učitelky. Učí se novým pravidlům a návykům. Vyvíjí se zde i komunikační schopnosti, které jsou základem pro následný vývoj čtenářské gramotnosti. Proto každá mateřská škola podle Bednářové a Šmardové (2007) podporuje svou činností rozvoj sociálních dovedností jako je samostatnost, reagování na nové situace, porozumění vlastním pocitům a sebeovládání, porozumění emocím druhých a chování druhých, sebepojetí, sebehodnocení a komunikativnost. Dobrá příprava v MŠ zajistí jedinci dobré podmínky pro vstup do první třídy a také jeho duševní vývoj. Působení MŠ má tedy celoživotní dopad a význam. Škola „Ideálním místem pro nové a zajímavé čtenářské zážitky je škola“ (Čuřín, Bubeníčková a kol, 2013, str. 25). Prostředí školy je místem setkání s vrstevníky i dalšími dětmi, vyučujícími, vychovatelkami v družinách a dalšími osobami. Je to tedy kombinace několika vlivů dohromady. Hlavní osobou, obzvláště na prvním stupni, je třídní učitel(ka). Jeho/ její přístup, metody a důvěra vybudovaná s žáčky je jedinou šancí, jak podpořit motivaci dítěte k četbě. Chaloupka (1995) uvádí tři pojmy, které by si měl učitel/ učitelka uvědomit: proč, radost, zpětná vazba. Tyto pojmy jsou následně vysvětleny. Proč – dítě potřebuje porozumět tomu, proč chodí do školy, nejen protože je dostatečně staré, ale že potřebuje znalosti pro budoucí život. Radost – stimulace dítěte hodnocením, povzbuzováním, dopřáváním mu dostatek podnětů a zážitků. Zpětná vazba – ověřování znalostí, které vede k radosti z úspěchu anebo ke změně přístupu, která vede k úspěchu a následuje radost z úspěchu. Takto zjednodušeně by se dala vyjádřit propojenost práce učitelky a faktoru školy na dětské čtenářství. Zároveň je škola místem srovnávání se s vrstevníky. Pro dítě to slouží jako hnací motor se zlepšovat. Mimo jiné i výběr tématu v hodinách českého jazyka a práce s knihou je nesporně významným faktorem, na základě kterého si dítě četbu oblíbí nebo si ji může znechutit a později se k ní již nikdy nevrátit. Čtení ve škole může povzbudit i přístup učitele, který zadá dětem, aby si četly, když už mají jiný úkol splněný nebo převypravování příběhů mezi dětmi v rámci hodiny – což je zajímavé pro ty, kteří nečtou tak rychle a přesto se dozví i
10
konec pohádky. Bernd Badegruber (1994, str. 58) uvádí několik cvičení, která by byla vhodná zahrnout do výuky: -
předčítání – dítě baví ostatní a je spokojené, samozřejmě je nutné vybrat každému žáku přiměřený text
-
nahrávání čtení – žák má příležitost „v klidu poslouchat svůj hlas nebo tiše paralelně číst text a s úsměvem odhalovat své chyby ve čtení“
-
střídavé čtení - každé slovo/ větu čte někdo jiný
-
záložka – zabraňuje dítěti, aby se ztratilo v čteném textu a také brání přeskakování písmenek
-
čtení s kuličkami – trénink přesnosti čtení
-
vyprávění obsahu
-
otázky a odpovědi pro kartotéku – systémem kartiček se děti dozvídají obsah knih
-
podtrhování podstatného – zvýrazňování důležitých pasáží
-
čtení se změnami – jeden žák mění text (kominík v bílém oblečení apod.) a posluchači dávají pozor a uvádějí skutečnost
-
čtení s improvizační hrou – improvizace, která namotivuje ostatní děti k přečtení stejného příběhu
-
čtení s kreslením – vlastní ilustrace knížek (vlepování, vkládáním)
-
číst a pamatovat si – básně, vtipy, hádanky, osnova S nenásilným motivováním dětí souvisí i přiměřenost úkolování četby na doma,
která by měla zaujmout, býti splnitelná a později by měla být podrobena zpětné vazbě ve škole. Četba by neměla klesnout na úroveň učení se nazpaměť vyjmenovaných slov či fyzikálních vzorců a poté být zapomenuta. Zajímavou myšlenku o individualizaci literatury uvádí i Václav Mertin (2006). Upozorňuje na to, že generace před sametovou revolucí neměla tolik možností cestovat a proto ji více zaujalo čtení knih ku příkladu z Afriky. Oproti tomu dnešní děti mohou kamkoliv chtějí a pokud nevycestují, tak minimálně vidí různá zákoutí světa v televizi. I to může být důvodem, který je nemotivuje ke čtení dobrodružných příběhů. Poukazuje tedy, že možná pro dítě není až tak důležité znát historii literatury, ale mnohem podstatnější je motivace každého jedince individuálně tak, aby byl využit jeho potenciál v jeho vlastní prospěch i prospěch celé společnosti.
11
Za zmínku stojí i obsah čítanek. K tomuto faktoru mne přivedla četba článku Jarmily Sulovské (2004). Je pravdou, že literatura, se kterou se dítě setkává ve škole, vytváří jeho zájem či nezájem. Učitel tedy odvádí složitou práci, která začíná už u výběru čítanky pro jeho žáčky a pokračuje vymýšlením zajímavých a zároveň prospěšných aktivit v souvislosti s četbou. Jak je uvedeno v článku Sulovské, pokud učebnice (čítanky) obsahují z 63% ukázky klasické literatury a přitom podle výzkumu Libora Prudkého (1995) preferuje téměř 73% dětí dobrodružnou literaturu, jak můžeme rozvíjet čtenářský zájem? Autorka doporučuje spolupráci učitelů a knihovníků, která si myslím může vést k zajímavým výsledkům. Vhodná ukázka odpovídající schopnostem dítěte a jeho zájmům jej mnohem více podpoří v jeho samostatné aktivitě, kterou věnuje čtení. Informační technologie Každá domácnost již nyní vlastní počítač, televizi a další multimediální zařízení. A za zajímavou můžeme považovat citaci z roku 1971: „Platí to zejména dnes, kdy na dítě působí řada vlivů dříve neznámých: masovými médii počínaje a změněnými formami rodinného života konče, kdy se sociologové shodují s psychology a pedagogy v zjištěních o posunu hranice dospívání směrem dolů“ (Chaloupka, 1971, str. 105), která poukazuje na to, že již tehdy před více než 40 lety řešili ten stejný problém jako my nyní. Vynálezy dnešní doby jsou nám velkým pomocníkem, ale zároveň nepřítelem, protože čas, který věnujeme sledování televize/ brouzdání na internetu/ chatování s přáteli/ hraní hry nás okrádá o čas, který mohl být strávený s knížkou. Podle společnosti Scio (Rosteme s knihou, 2013) „Za poslední tři roky průměrný čas strávený u PC a TV výrazně převýšil čas strávený u knih.“. Stejný názor jsem vyhledala i v zahraniční literatuře, kde v rámci článku Vliv elektronických médií na čtenářskou schopnost dětí školního věku uvedli, že: „Pokud žáci čtou je to spíše proto, že musí (například úkol do školy, písemka, atd.) než pro potěšení.“ (Vliv elektronických médií na čtenářské schopnosti dětí školního věku, 2012). Když dítěti není regulováno sledování televize, může dojít k potlačení čtenářství, protože je samozřejmě pro začínajícího dětského čtenáře snazší příběh poslouchat a vidět, než si ho skládat z jednotlivých písmenek a slabik při čtení. Samozřejmě ale může dítě po zhlédnutí filmu pocítit touhu přečíst si příběh samo v knížce. Avšak tento předpoklad je splněn až u dítěte, které nějaký ten čtenářský návyk 12
již má. „Doporučené dívání a poslouchání jako příprava na vlastní četbu by se nemělo stát dospívajícímu dítěti trvalým návykem, a tudíž náhražkou namísto vytváření očekávané čtenářské motivace.“ (Havlínová, 1987, str. 110) Počítač může působit obdobně, ale má i pozitivní vliv. Podle Jonáka (2006) se četba, internet a práce s počítači vzájemně podporují. Práce s informacemi, která je podporována četbou, je rozvíjena i prostřednictvím počítače. Polský výzkum z roku 2006, jež zmiňuje Trávníček (2010) uvádí, že mezi ne-čtenáři bylo 74% těch, jež nemají přístup k internetu, naproti tomu u čtenářů to bylo 44%. Velkou výhodou internetu je i to, že čtenář nejen informace přijímá, ale může na ně i přímo reagovat. Zároveň nám usnadňuje získávání knih – jejich nákup v e-shopech, rezervaci v knihovnách či doporučení v rámci různých diskuzí. Na druhou stranu jsme přesyceni informacemi a tak často knihu jen prolistujeme či přeskakujeme odstavce a upřednostňujeme krátké texty před dlouhými. Negativní vliv je tedy velmi diskutabilní.
Knihovna Knihovna slouží všem. Pro děti z rodin s lepším společenským statusem a zázemím slouží jako vzor pro vybudování domácí knihovničky. Děti ze sociálně slabších rodin zde naleznou knihy, ke kterým by jinak neměly příležitost se dostat. Doprovodné akce a projekty knihoven probouzí v dětských čtenářích zájem a podporují jejich aktivitu a motivaci. Velkou výhodou oproti škole je nepovinnost navštěvovat knihovnu, pro dítě je tak přirozenější chodit sem rádo a trávit zde čas. Osoba knihovníka je pro ně přirozenou autoritou, která je velmi znalá ve svém oboru a zároveň je odmění při různých hrách a soutěžích.
1.6 Vhodný věk Po úvodu základních pojmů je důležité v rámci této práce zabývat se mimo jiné i věkem dětí čtenářů. Období, kdy dítě začne číst, se různí. Jak je známo, některá už umí číst ve školce, jiná se slabikováním písmenek bojují ještě v první třídě. Podle Chaloupky (1995) není vhodné, když se dítě naučí číst příliš brzy. Poukazuje na to, že je tím uspíšen vnitřní vývoj jedince a tak ve fázi vývoje, kdy by jeho jedinou starostí mělo 13
být, jak dlouho si může hrát, se už dítě setkává s problémy a starostmi dospělých prostřednictvím knížek. Zajímavou myšlenkou je i to, že díky tomuto „skoku“ napřed v psychice dítěte je možné odsunutí jiných oblastí vývoje na druhou kolej a tím vzniká nerovnováha ve vývinu. Na druhou stranu je nutno uvést, že dítě, které chce samo číst a čte hodně, nemůže být trestáno a samozřejmě je toto chování hodnoceno kladně. Pouze si rodič musí uvědomit, že rovnovážný stav ve vývoji dítěte je důležitý a proto nesmí být zanedbány jiné oblasti (jako je komunikace s vrstevníky, či pohyb) kvůli knížce. Vágnerová (2001) uvádí, že teprve v období 2. – 3. třídy dochází k přesunu hlavního bodu soustředění – od koncentrace na zrakově percepční diferenciaci ke vnímání čteného textu. Koordinace obou mozkových hemisfér je velmi důležitá. „Ve 4. ročníku vykazují nejlepší čtenáři již zřetelnou převahu aktivizaci této (levé) hemisféry“ (Vágnerová, 2001, str. 153). To znamená, že od skládání písmen a slabik přebírá větší účast levá mozková hemisféra, což znamená lepší zpracování informací. „Bohatství slovní zásoby a rozvoj řeči mají největší podíl na rozvoji myšlení“ (Vášová, 1995, str. 124). V rámci projektu Rosteme s knihou jsem narazila na další důkaz důležitosti slovní zásoby. „Výzkum Anne Cunninghamové a Keitha Stanoviche uvádí, že děti s nízkou slovní zásobou v první a druhé třídě dosahují nižších výsledků i na střední škole.“ Podle Matějíčka (1993) je také rychlost čtení základem k porozumění obsahu, sám uvedl, že při vyspělejší tzv. čtenářské strategii se zdokonaluje porozumění obsahu a k tomu dochází při rychlosti asi 60 – 70 slov/ minutu. Pokud to shrneme, posloupnost vývoje čtenářských dovedností je tedy takováto: čtení textu (které probíhá pouze mechanicky, koordinace zraku a sluchu) – porozumění obsahu slov (jednotlivá slova mají pro dítě význam, ovšem nedokáže je propojit s ostatními) – čtení (tak jak jej známe my dospělí). Meta kognice = porozumění samotnému čtení; je poslední fází základního vývoje v rámci čtení. Ale její úroveň je určujícím faktorem pro vytvoření návyku. Můžeme říci, že zkušený čtenář má tuto vlastnost na vysoké úrovni. Jak uvádí Vágnerová: „Zkušenější čtenáři přizpůsobují rychlost čtení obtížnosti textu: zpomalí, event. si přečtou některou část víckrát. To se obvykle děje zcela automaticky.“ (Vágnerová, 2001, str. 157). Shrneme-li to, dítě na prvním stupni základní školy si může budovat čtenářský návyk. Ovšem průměrně až do 3. třídy probíhá čtení spíše mechanicky bez větší hloubky vnímání čteného. Vezmeme-li to posloupně, víme, že od přelomu prvního roku dítěte by měl mít rodič knihu často v ruce. Miminko se rádo dívá na výrazné obrázky, batole až do 3 let věku 14
rádo prohlíží leporela, rodič by mu měl popisovat obrázky a předčítat říkanky. Tříleté dítě si již o čtení řekne samo a chce přečítat krátké básničky či prohlížet obrázky v knížkách. Postupně přejde k pohádkám, které se prodlužují, až přejdou v příběhy v čítankách. Během školního období dítě samo buduje svůj čtenářský výkon avšak předčítání
je
stále
hodnotným
činem,
protože
na
základě
pohádek
jsou
zprostředkovávány dítěti různorodé podněty důležité pro jeho rozvoj fantazie a představivosti, rozlišení dobra, zla a spravedlnosti apod. V období 6 – 10 let čte dítě o jiných dětech, zvířatech a dokáže pochopit složitější pohádky. Od té chvíle až do puberty se chlapci zajímají o dobrodružnou literaturu a dívky o knížky s příběhem přátelství
či
lásky.
Samozřejmě
se
promítají
i
detektivní
příběhy,
záliba
v encyklopediích, vědecko-fantastické publikace,… Škola, rodiče i další blízcí dítěte by měly tuto posloupnost chápat a dítě motivovat v jeho zájmu o čtenářství.
1.7 Aktivita rodičů
Při rodinných aktivitách děti zdokonalují své vyjadřovací schopnosti, zároveň se učí tvoření vět a dalším pravidlům jazyka. Souvislosti mezi řečí a gramatikou se poté přenášejí do práce s textem. Proto by měly být společné aktivity rodičů, prarodičů a dětí aktivně podporovány. Nejčastější společnou činností bývá hlasité čtení. Z. Matějíček ve svém článku „Vývoj dítěte a čtení“ uvádí toto: Z posluchače se může stát čtenář ve věku 6 – 10 let. S prvním školním rokem nesmí rodiče s předčítáním přestat. Je chybou přestat se čtením. Dětské čtení je ještě namáhavé. Je to luštění znaků, které zatím nedávají smysl, je to k uzoufání. Se skutečným čtením to zatím nemá nic společného. S rodičovským čtením lze přestat, až dítě začne čtení bavit. Kdy dokáže v přeslabikovaném najít smysl. V rodinách se starším dítětem často předčítá tento sourozenec, jinak předčítá rodič, babička či dědeček. Při čtení nahlas je vhodné, když dítě listuje knihou a prohlíží si obrázky v knize. Zároveň tak vnímá i tištěný text a utváří si v hlavě spojitost, že umět číst je důležité. „Začínajícímu čtenáři usnadní četbu vhodná grafická úprava textu – větší typy písma, přehledné členění textu, ilustrace apod.“ (Vášová, 1995, str. 43. 15
S domácím čtenářstvím souvisí i domácí knihovna. Rodiče by měli zajistit dítěti dostatek knih. Pokud si s výběrem neví rady, mohou postupovat podle seznamu vytvořeným projektem Celé Česko čte dětem. Není také nutné všechny knihy kupovat, je zde možnost společně navštívit knihovnu a i to přispívá k hodnotnému času věnovanému vztahu rodič-dítě. Pozitivní ohlas rodiče k aktivitě svého potomka je velmi důležitým podnětem. Názor rodiče dotváří názory dítěte a proto podpora, tzv. popíchnutí dítěte, jej více motivuje. Spolupráce a zájem o dění ve škole žádá od rodiče práci navíc, ale pro budování čtenářského návyku je důležité. Rodič, který ví, co se ve škole děje, o tom může se svým dítětem hovořit, podpořit jej, pomoci mu zapojit se do různých akcí školy (například dodat mu sebevědomí pro účast v recitační soutěži). Dítě tak má pocit, že je středem zájmu, více se snaží a o to více úspěchu sklidí. Na základě prostudování literatury bych se ráda podělila s několika tipy toho, co mohou rodiče pro své děti udělat, aby zaktivizovali čtenářství a motivovali svého potomka. Jsou to například tyto činnosti: •
Četba se zapojením dítěte (dítě doplňuje slova např. podle obrázku)
•
Četba nedokončených příběhů
•
Čtení zajímavostí z časopisů/ encyklopedií
•
Registrace v místní knihovně a její pravidelné návštěvy
•
Vytváření souvislostí s filmovou a knižní podobou příběhů
•
Podpora dítěte v psaní, recitačních soutěžích a dalších literárních aktivitách
•
Postupné budování domácí knihovničky
2. Projekty na podporu čtení
V souvislosti s uvedením rodiny jako významného činitele při rozvoji čtenářských návyků bych ráda prezentovala i nástin těch nejznámějších projektů v Česku. Všechny se svým vlastním a jedinečným způsobem věnují rozvoji čtenářství. Díky mnoha
16
průzkumům, které byly v posledních letech provedeny, můžeme vidět, že zájem o čtení klesá. Projekty na podporu čtení mají za cíl propagovat čtení příjemným způsobem a vzbudit tak v dětech zájem a motivaci číst. Vedlejším efektem je i zapojení rodičů a pedagogů. Tyto programy jsou podporovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, protože zvýšit čtenářskou gramotnost – tedy i čtenářské návyky dětí – je aktuálním dlouhodobým cílem vzdělávací politiky. 2.1 Celé Česko čte dětem
Heslo „Čtěme dětem 20 minut denně každý den“ zná už snad každý. Myšlenka tohoto projektu vznikla v Polsku na základě knihy Jima Trelase The Read-Aloud Handbook. Česká republika se polským programem inspirovala a v roce 2006 vznikla společnost Celé Česko čte dětem, o.p.s. Teprve roku 2007 byl projekt zviditelněn díky předčítání celebrit z jejich oblíbených knížek, účastnil se mimo jiné i bývalý prezident Václav Havel, jež se stal garantem celého projektu. Sám předčítal ze své vlastní knihy Pižďuchové. Poté předčítala jeho manželka Dagmar Havlová, dále Aneta Langerová (Fimfárum od Jana Wericha), Zdeněk Svěrák, Michal a Veronika Vieweghovi, Jaromír Nohavica (Malý princ od A. de Saint Exupéryho) a další. Podle Celé Česko čte dětem „…pravidelné hlasité předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí.“ Projekt se věnuje nejen dětským čtenářům, ale i dětem, které ještě číst neumí. Pro všechny je to cenný čas trávený s tím nejbližším a vytváří pocit bezpečí a lásky. Jak uvádí Chaloupka (1985, str. 19), dětské čtenářství nevzniká, když se dítě naučí číst, ale vnímáním a nasloucháním umělecké slovesnosti. Myšlenku této kampaně podporují tisíce Čechů, probíhají každoroční výtvarné soutěže o logo (Plakát Celé Česko čte dětem), fotografické soutěže (Celé Česko fotí pohádky). Velmi propracovaný web nabízí registraci k projektu, možnosti jeho podpory i cenné rady pro rodiče či učitele. Také zde lze nalézt seznam doporučené četby navržený odborníky. Každá instituce má možnost pod záštitou tohoto projektu pořádat své vlastní besedy, setkání, předčítán a podobné aktivity související s hlasitým předčítáním.
17
2.2 Rosteme s knihou
Společnost Svět knihy s.r.o. patřící pod občanské sdružení Svaz českých knihkupců a nakladatelů přišla v roce 2005 s inovativním nápadem, jak podpořit čtenářství dětí. Na veletrhu Svět knihy v Brně uvedla projekt: „zaměřený na získávání kladného vztahu k literatuře a knihám osloví novým a zajímavým způsobem zejména předškolní a školní mládež s cílem rozvíjet a prohlubovat jejich literární vzdělání a čtenářskou vyspělost, zlepšovat a obohacovat komunikační schopnosti a obecně kulturní znalosti mladých lidí.” Tento projekt je odlišný v tom, že nezajištuje žádnou akci, nýbrž spíše popularitu a viditelnost pro aktivity knihoven v rámci mediální spolupráce. Hlavním cílem kampaně tedy je propagace, která zahrnuje plakáty, mediální spoty a spolupráci mezi knihovnami, školami, družinami, knihkupectvími, knihovnami ale i rodiči a psychology. Součástí jsou i veřejná čtení a besedy. 2.3 Poprvé do školy – Poprvé do knihovny
Myšlenka, že jakmile dítě nastoupí do první třídy, je nejvyšší čas, aby se i zaregistrovalo v knihovně, byla podpořena projektem s názvem Poprvé do školy – Poprvé do knihovny. Ovšemže, že dítě s rodiči, kteří navštěvují knihovnu (jsou čtenáři), knihovnu zná již z dřívějška. Ale někteří takové štěstí nemají. Proto je pro ně vhodné dítě seznámit s prostředím knihovny v raném věku, kde může začít výpůjčkou knih s obrázky či jednoduchým testem, než sem bude chodit pro povinnou literaturu například k maturitě. Roku 2002 vznikl tento projekt v Brně v Knihovně Jiřího Mahena (v dalších knihovnách funguje obdobný projekt ovšem s obměněnými názvy) a tento nápad byl v roce 2004 oceněn Ministerstvem kultury, kdy se Knihovna Jiřího Mahena stala Knihovnou roku v kategorii Informační počin. V rámci tohoto projektu se začátkem školy je pořádáno mnoho akcí pro prvňáčky a jejich rodiče. Obvykle knihovníci a knihovnice převlečení do kostýmů královské rodiny připraví pro děti nezapomenutelnou první registraci zdarma. Týden knihoven tento start do nového školního roku slavnostně ukončí pasováním dětí na rytíře knih. Pro děti je tady ale i možnost růstu v podobě jarní akce, která na tu podzimní navazuje. Předpokladem je spolupráce školy a ověřují se čtenářské dovednosti a děti jsou pak pasovány na opravdové čtenáře a je jim symbolicky předán klíč od Království knih. Takto zábavná registrace vede k tomu, že dítě si s knihovnou spojí příjemný zážitek. Nepovažuje ji 18
tedy jen jako místo, kde si vzít knihy a odejít, ale jako místo, kde se může setkat s kamarády či zúčastnit se soutěží a besed.
2.4 Noc s Andersenem
Tato akce funguje pravidelně již od roku 2000. V tomto roce přichystala knihovna v Uherském Hradišti program pro děti v rámci oslavy výročí narození spisovatele Hanse Christiana Andersena a zároveň Mezinárodního dne dětské knihy. Dětské oddělení připravilo přespání pro děti, během kterého byly předčítány a vyprávěny pohádky, ale i nachystány hry a překvapení. Tento nápad získal podporu Klubu dětských knihoven SKIP a projekt byl o rok později realizován v dalších 40 knihovnách České republiky. Ohlas na tento program byl opravdu velký a připojily se nejen další knihovny, ale i školy, družiny, dětské ústavy a podobné instituce. K projektu se připojilo i sousední Slovensko, Polsko a Slovinsko. Roku 2003 bylo vytvořeno symbolické logo, na němž je ztvárněn medvídek čtenář. V současnosti je tento program realizován v neuvěřitelných 1396 institucích a stále se registrují další. Každoročně se oslavuje výročí některého ze slavných spisovatelů (například v roce 2007 Josef Lada, o rok později Karel Čapek). Večerní program se různí, ovšem základ – tedy velký zážitek pro dítě – je stejný. Knihovna Kroměřížska, kde jsem prováděla svůj výzkum, se také registrovala do tohoto projektu. Bohužel vybavení není dostatečné na to, aby mohlo být zajištěno přespání dětí. Přesto je večer bohatý na soutěže, chatování s dalšími knihovnami a spoustu dalších zážitků. Noc s Andersenem zaštiťuje Ministerstvo kultury ČŘ, Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR a zároveň je mediálně podpořena časopisem ABC, Mateřídouška, Rodina a škola, Bobří stopa, portálem Atlas, nakladatelstvím Albatros a Zpravodajským informačním servisem sdružení dětí a mládeže.
3. Knihovna Kroměřížska Knihovna Kroměřížska byla založena roku 1896 jako Musejní a knihovní jednota v Kroměříži. Na své nynější pozici je od 1. června 1998. Prvním kvalifikovaným 19
knihovníkem byl Antonín Lejsek. Nyní v knihovně pracuje mnoho zaměstnanců z nichž za zmínku stojí vedoucí oddělení pro děti a mládež paní Marcela Kořínková, které bych tímto způsobem chtěla poděkovat za její vstřícnost a ocenit její práci pro knihovnu. Současnou ředitelkou je PhDr. Šárka Kašpárková. Dětské oddělení knihovny se opravdu činí a neustále pořádá různé aktivity a soutěže pro své návštěvníky. Tou nejoblíbenější je Knížkometr aneb Děti Knihovny Kroměřížska čtou s Nestlé. Tato společnost poskytuje odměny pro ty nejpilnější čtenáře a čtenářky. Oddělení pro děti a mládež dále nabízí přípravu do školy (a spolupracuje se školami a školními družinami), přístup k internetu a hraní počítačových her, kopírování, výtvarný koutek, poslech CD z hudebního oddělení knihovny a zprostředkovává širokou škálu knih k zapůjčení. Aktuální soutěží je Anděl pro Karla Kryla, neboť letos slaví celá Kroměříž 70. výročí Karla Kryla.
4. Základní škola Zámoraví, Kroměříž
V Kroměříži a okolí se nachází mnoho základních škol. Ovšem na základě vlastní zkušenosti mohu říci, že mezi ty nejlepší patří Základní škola Zámoraví, Kroměříž na ulici Švabinského. Zajišťuje vzdělání dětem od první do páté třídy. Hlavní kvalitou školy je její vnitřní klima, rodinná atmosféra a výborné vztahy jak mezi zaměstnanci tak s rodiči žáčků. Samozřejmostí je školní družina, tělocvična se hřištěm a vlastní jídelna. Během celého školního roku pořádá ZŠ různorodé akce, jako jsou výlety (návštěvy ZOO, divadla,…), dobrodružství za sněhem, účast na kulturních akcích, společné návštěvy již výše zmíněné knihovny, výuka v Planetáriu v Brně, cyklo-výlety po naučných stezkách atd. Zároveň každá třída jednou ročně vyjíždí na školu v přírodě. Dále je během celého roku pořádán program v budově školy - jako jsou dílny, jarmarky, karnevaly a literární či pěvecké soutěže. ZŠ Zámoraví využívá pestrou škálu forem a metod výuky, od tradičních až k těm alternativním.
20
5. Shrnutí Čtenářství. Únik od každodenního života, stereotypu. Tak alespoň chápe čtení mnoho z nás dospělých. Jak ale stejný přístup vybudovat u dětí? Jak ukazují mnohé výzkumy nejen z posledních let, tendence považovat čtení za koníček klesá. A bohužel největší pokles je zaznamenán právě u dětí. Přitom jsou to právě ony, které by si měly užívat zábavu se čtením spojenou. Budování nekonečného množství příběhů v hlavě, rozvíjení fantazie a sbírání nápadů pro hry a zlobení. Mimoděk by se utvářel základ pro budoucí vzdělávání, rozvíjela slovní zásoba a tvořil všeobecný přehled. Každý knihovník, pedagog, vychovatel i autor by byl nadšen. Proto jsem ráda, že právě ve své bakalářské práci se mohu tomuto tématu věnovat a každému čtenáři těchto stránek alespoň stručně prezentovat význam propagace čtenářství. Literatura rovná se vzdělávání. Zároveň nás inspiruje, může nás povzbudit v nepříjemných situacích či nám dokonce býti oporou, když nikdo jiný není na blízku. Abychom se ale k tomu dopracovali, je nutné umět číst, pojem čtenářská gramotnost vysvětluji ve stejnojmenné kapitole. Zároveň ale jedním dechem dodávám, že technika není vše a ke každému složenému písmenku je nutné dodat si kontext a přidat vášeň. To proto, aby čtenář ve svém čtení pokračoval dál. Mnoho lidí si myslí, že čtenář je knihomil zavřený doma a nekomunikující se světem. Opak je pravdou a kniha socializuje. Nemusí to být na první pohled znát, ale pokud se začtete do odborných publikací, zjistíte, že díky čtení se nám v hlavě utváří vzorce chování převzaté například od hrdinů našich příběhů. A dnešní moderní společnosti je čtení propojeno i s návštěvami knihovny nebo knihkupectví, kde se zákonitě setkáme s lidmi s podobným pohledem na svět a zájmy. V kapitole Vhodný věk se věnuji tématu, kdy je vhodné do té již zmíněné knihovny jít poprvé. A myslím si, že nikdy není příliš brzy. Malé dítě se rádo rozhlédne v novém prostředí a prohlédne si s maminkou leporela. Těm o něco málo starším jsou zde k dispozici obrázkové knížky a říkanky. No a se zápisem do školy by již měl být samozřejmostí současný zápis do knihovny. Uvědomuji si, že na každého působí mnoho faktorů ovlivňujících jeho život. S těmi nejvýraznějšími Vás seznamuji v kapitole výše. Pokud tedy člověk nebyl až doposud namotivován půjčit si knížku v knihovně, tímto bych to ráda navrhla jako příjemné zpestření a rozšíření si obzorů každého jedince. Nejen děti se mohou účastnit národních i mezinárodních projektů podporujících četbu. Ve své práci však uvádím pouze stručný výčet těch českých a 21
zaměřených na děti: Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou, Poprvé do školy – Poprvé do knihovny, Noc s Andersenem. Stejně stručně jsem popsala prostředí, ve kterých se odehrál můj výběr respondentů. Jim a popisu celého výzkumu se věnuji v následující II. části mé bakalářské práce věnující se aplikaci teorií do praxe – výzkumu.
22
EMPIRICKÁ ČÁST Teoretická část mé bakalářské práce měla za úkol prezentovat hlavní pojmy z oblasti čtenářství a vytvořit určitý vhled do problematiky čtenářských návyků. Byly diskutovány vnější i vnitřní vlivy na dítě a také projekty motivující ke čtení. Následující – výzkumná – část je prezentací mnou provedeného výzkumu, od popisu metodologie až k výkladu výsledků. Hned jako první při výběru literatury ke svému tématu bakalářské práce mi padla do ruky kniha Jak (se) učí číst od I. Kramplové a E. Potužníkové (2005), kde na zadní straně přebalu stojí věta: „Česká republika je zemí s vůbec nejnižší oblibou čtení. Téměř čtvrtinu našich žáků čtvrtého ročníku čtení nebaví.“ Toto mi bylo velkou motivací provést malý výzkum, abych zjistila, jaké mají děti na Kroměřížsku čtenářské návyky. Již mnoho výzkumů proběhlo na téma „čtení“. Ovšem byla jsem překvapena, když jsem zjistila, že nikdo se prozatím nijak hlouběji nevěnoval čtenářským návykům. Proto mi přišlo zajímavé přiblížit čtenáři této práce současnou situaci a na základě přečtené literatury a vlastních znalostí se pokusím posoudit, na jaké úrovni si české děti v rámci čtenářství stojí. Můj záměr tedy byl dotázat se žáků prvního stupně základních škol, zda čtou a jak moc. Zajímavým námětem pro výzkum by byla i motivace ke čtenářství, bohužel k této problematice jsem se nedostala.
6. Cíle výzkumu Podpora čtenářství u dětí má velký význam z toho důvodu, že je to provázaný proces. Pokud si dítě osvojí správné čtenářské návyky, nejen že tím může ovlivnit své vrstevníky, ale hlavně tuto zkušenost pozitivně předá svým dětem. A tím se utváří generace a generace dobrého vztahu ke knihám a čtení. Proto jsem chtěla tímto dotazníkovým šetřením zjistit, jak moc děti v mém okolí čtou. Čtenáři této práce bych ráda na podkladě svých výsledků výzkumu dokázala, jak důležitá je knihovna i rodiče pro dětské čtenářství a také to, že čtenářské návyky pozitivně ovlivňují následující vzdělávání.
23
7. Metodologie výzkumu Svůj výzkum jsem provedla kvantitativní metodou. Prvně jsem přemýšlela, který přístup by byl vhodnější, ale nakonec jsem zvolila kvantitativní šetření, neboť jsem mohla obsáhnout větší vzorek respondentů a vytvořit tak alespoň trochu zobecnitelné závěry. Výzkumným nástrojem byl tedy dotazník, zejména proto, že pro práci s mou cílovou skupinou bylo toto řešení nejschůdnější.
7.1 Popis souboru Při výběru respondentů jsem navštívila Knihovnu Kroměřížska a Základní školu Zámoraví v Kroměříži, kde jsem náhodně oslovovala děti a společně s nimi dotazník vyplnila. Výběr uchazečů začínal v knihovně, kterou jsem navštěvovala asi týden v různých hodinách. Valná většina dotazníkové šetření však proběhla odpoledne, protože v tu dobu navštívilo knihovnu nejvíce dětí. Do základní školy jsem prvně nahlédla jedno ráno, proto, abych se domluvila na postupu. Byla jsem potěšena, že v rámci ranní družiny se mi povedlo vyplnit několik dotazníků. Ostatní jsem přišla vyplnit po skončení vyučování s dětmi, které čekaly v družině na vyzvednutí od rodičů. Takto jsem oslovila 116 respondentů (58 dívek, 58 chlapců). Vyřazeny byly dva dotazníky (jeden respondent nevyhovoval kritériu mladší školní věk, druhý respondent neodpovídal na otázky dotazníku ochotně a proto jeho odpovědi byly nevyhovující). Výzkumný soubor tedy v závěru čítal 114 osob (58 dívek a 56 chlapců) z Kroměřížska. Časová náročnost shromažďování dat nebyla velká, ovšem bylo nutné se přizpůsobit a provádět průzkum v různých časových fázích dne, abych zachytila co největší rozptyl respondentů.
I přestože jsem schopná vizuálně odhadnout stáří dítěte, sloužila první etapa dotazníku jako důkladné prošetření a ujištění se o vhodnosti respondenta, mám na mysli položky tázající se na věk, pohlaví, ročník Základní školy a bydliště.
Samotný dotazník tvořilo 23 otázek. Před dotazováním se respondentů v terénu jsem několikrát podobu dotazníku upravila a vyzkoušela ji na souboru dvou osob, abych se ujistila, že otázky jsou srozumitelné. Tematicky lze rozdělit dotazník do čtyř částí a několika doplňkových otázek. První část dotazníku se zabývala základními údaji, tzv. 24
identifikační otázky (věk, pohlaví, ročník ZŠ, bydliště). Druhá oblast položek zjišťovala čtenářský zájem. Třetí část se věnuje výběr knihy a zpětně lituji, že jsem do této oblasti nepřidala otázku typu Odkud čerpáš inspiraci k výběru knih, výběr odpovědí by byl například škola, internet, přátelé apod., protože by byla zajímavým zpestřením. Předposlední odstavec byl věnován knihovně, jakožto důležitému faktoru dětského čtenářství. Poslední otázky zněly Jakou knížku máš právě rozečtenou/ co jsi četl(a) naposledy?, a zda dítě zná soutěže z oblasti čtení. Průměrnou dobu vyplnění bych odhadla na 3 minuty, ale lišilo se to dle vyspělosti dítěte. Také musím poznamenat, že děti odpovídaly ochotněji, otázala-li jsem se jich o samotě než ve skupině kamarádů. Dotazník obsahoval převážně uzavřené otázky typu ano vs. ne a několik otázek otevřených (týkajících se četnosti čtení, rozečtené knihy,…). Vzhledem k tomu, že jsem dotazník vyplňovala společně s dětmi, neobsahoval žádnou úvodní část a veškeré informace o důvodu vyplnění byly prezentovány ústně.
1.2 Zpracování údajů Po zkompletování dotazníku následovalo zpracování získaných údajů. U uzavřených odpovědí bylo jednoduše zpracovatelná četnost odpovědí. Data jsem uváděla pouze číselně a jen u klíčových otázek jsem zaznamenala i procentuální vyjádření (čísla v procentech byla zaokrouhlena na celé jednotky). Zpracování dat v rámci otevřených otázek bylo provedeno vytvořením několika kategorií, ty jsou uvedeny níže u každé otázky a je k nim zaznamenán odpovídající počet odpovědí. Výzkum jsem zpracovala s pomocí programu MS Excel, ve které jsem vytvořila jednotlivé grafy a tabulky podle odpovědí v dotaznících. Výsledky šetření níže jsou obrázkem z odpovědí na jednotlivé otázky, které patřily pod jednotlivé výzkumné otázky.
8. Vyhodnocení výzkumu Jak jsem již uvedla v kapitole Metodologie výzkumu, výzkumný soubor se skládal ze 114 osob - 58 dívek a 56 chlapců.
25
Základem celé bakalářské práce je hlavní výzkumná otázka: Mají děti v mladším školním věku již čtenářský návyk? Nalezené odpověď by mohla být podnětem ke zlepšení našeho vlastního vztahu ke čtení, tak abychom šli příkladem našim dětem/ sourozencům/ přátelům. A hlavně, aby si každý jedinec uvědomil jak je čtení důležité nejen ve škole, ale pro celý život. Není snadné na tuto otázku odpovědět ani po provedení celého empirického šetření, proto začnu s vedlejšími výzkumnými otázkami a postupně uvedu čtenáře do obrazu celého provedeného výzkumu. Identifikační otázky
V této části jsem zahrnula otázky soustřeďující se na identifikaci respondenta. Údaje sloužily pouze k zmapování etnografických dat výzkumného vzorku. Bližší identifikace respondenta sloužila pro pozdější zobecňování v diskusní části práce. Položka 1: Věk, Položka 3: Ročník ZŠ
Věk respondentů chlapci
dívky 20 17
16 14 11 9
6 4 1 6
0
7 5
4
0 7
8
9
10
11
12
věk
26
Ročník ZŠ 4% 17% 22%
1. třída 2. třída 3. třída 4. třída
34%
5. třída 23%
Obě tyto položky zjišťovaly, zda dotazované dítě je mladšího školního věku. Jeden dotazník provedený s respondentem byl vyřazen právě z důvodu nespadání do této kategorie. I přesto, že jsem hned v úvodu dotazníku – tak jak byla tato položka uvedena – zjistila, že chlapec je pouze 5 letý, pokračovala jsem s ním ve vyplnění dotazníků, protože byl velmi milý a ochotný a já jej nechtěla zklamat. Podobně empaticky jsem se snažila postupovat se všemi dětmi, aby neztratily zájem a byla pro ně účast v takovém „mini-výzkumu“ zpestřením dne. Položka 2: Pohlaví
Pohlaví
dívky
49% 51%
chlapci
27
Překvapivým výsledkem bylo zjištění téměř vyrovnaného stavu mezi chlapci a dívkami. Na tuto skutečnost jsem přišla až při analyzování dat. Můj osobní předpoklad byl, že budu mít více dívčích respondentek. Jak prezentuji níže, další zajímavostí je, že odpovědi chlapců i děvčat se téměř nijak genderově nelišily. Položka 4: Bydliště Tato položka byla zjišťována jen pro informaci, zda dotazující je místní. Převážná většina dětí byla přímo z města Kroměříže, některá z blízkého okolí. Četba, čtenářský zájem
První vedlejší výzkumná otázka zněla: Patří četba mezi zálibu dětí v mladším školním věku? Zařazením položek tohoto znění do dotazníku jsem chtěla zjistit jaký je čtenářský zájem dětí v mém okolí. Jak již bylo zmíněno v teoretické části výše, motivaci a zájem je základem k rozvinutí hlubšího vztahu ke knihám. Sama za sebe mohu potvrdit, že jako malá jsem milovala vyprávění pohádek a možná právě díky této péči rodičů, velmi ráda čtu dodnes. Položka 5: Četba jako zájem
Patří četba mezi Tvé zájmy? chlapci
dívky
40 34
22 18
ano
ne
V grafu si můžeme všimnout, že na položku číslo 5 v dotazníku odpovídali chlapci i dívky podobně. Přesto je zájem dívek o četbu o něco větší. Já však čekala rozdíl mnohem markantnější a tato data jsou pro mne příjemnou zprávou. 28
Během dotazování se dětí v knihovně mohlo dojít k několika zkreslením a to proto, že jsem se dotazovala mnoha dětí v menších skupinkách kamarádů. Na chování respondentů jsem poznala, že se stydí přiznat zálibu v četbě. Tato skutečnost mne zamrzela, protože si myslím, že není nutné cítit hanbu za takový pěkný koníček. Uklidňuje mne ale fakt, že i přes tento stud jsem děti potkala právě v knihovně. Smím-li tedy zobecnit vzorek pouhých 114 respondentů, odpovím ano, četba patří mezi záliby. Avšak s dodatkem, že tato záliba není nijak populární mezi vrstevníky. Naštěstí však zatím většina ráda uniká do světa fantazie. Položka 6: Čtení ve volném čase
Čteš si ve volném čase? chlapci
dívky
44 38
18 14
ano
ne
V rámci projektu Rosteme s knihou jsem narazila na alarmují leč zjevnou informaci „Děti čtou méně (počet, čas) a méně chodí do knihoven než v roce 2003.“ A předpokládám, že v roce 2003 bylo méně dětí než v roce 1990 atd. Podíl na tom mají stále populárnější ICT: televize, internet, Facebook, hry, e-knihy. Přesto výsledky ukazují převahu kladných odpovědí. Na druhou stranu k této otázce patří i čtení pro rodiče (například jako domácí úkol nebo trénink do školy) a pokud třetina dotázaných dětí čtení neprocvičuje, nemůžeme se divit, že je potom nebaví číst. Sama chápu, že čtení, které by pro mne bylo náročné a více než vyprávění příběhu by znamenalo louskání písmenek, záliba by se z něj pro mne určitě nestala.
29
Vedlejší výzkumná otázka k tomuto bloku dotazníkových položek zněla: Souvisí čtenářské návyky s pohlavím? Možná proto, že věřím v určité stereotypy, možná proto, že se sama řadím k ženskému pohlaví; očekávala jsem markantní rozdíly. Výsledky šetření mne zaskočily. Čtenář, který se vrátí k předchozím grafům, může vysledovat, že rozdíl mezi chlapci a děvčaty nečítal více než 6 jednotek. Data jsou i snadno rozpoznatelná z důvodu vyváženosti respondentů obou pohlaví ve výzkumu. Odpovědí na položenou otázku bude téměř jednoznačné ne. Děti v mladším školním věku ještě nejsou vývojově natolik genderově odlišné, že by se jejich čtenářské návyky lišily právě na základě faktoru pohlaví. Jiné vlivy mají mnohem větší podíl a na ty se podíváme v následujícím textu.
Položka 7: Povinná literatura/ vlastní volba
Čteš pouze čítanku (povinnou literaturu) nebo i jiné knížky? 14%
pouze čítanku vlastní knihy
86%
16 dětí odpovědělo na otázku výše uvedeného grafu, že čte pouze povinnou literaturu (v případě dětí mladšího školního věku tedy převážně čítanku, u starších knížky do čtenářského deníku). Můj výzkum se nezabýval výběrem správné čítanky, což velmi ovlivňuje dětského čtenáře. Čítanka má samozřejmě mnoho kladů: je sestavena odborníky (pedagogy), doplňuje probírané učivo z jiného úhlu pohledu, atd. Na druhou stranu může být pro učitele svazující, a pokud sám není natolik aktivní, aby zajistil ukázky četby i z jiných zdrojů, může negativně ovlivnit postoj dítěte-čtenáře
30
k četbě. Proto může být na položku číslo 7 v mém dotazníku pohlíženo z různých perspektiv. Širokému spektru vlastních knih, které děti čtou, se věnuji u předposlední položky dotazníku. Položka 8: Čas četby a Položka 10: Čtení před spaním
Kdy si čteš? 9% 4% před spaním odpoledne 27%
"když musím" 60%
nečtu si
Čtou/vypráví ti rodiče doma před spaním? chlapci 38
11
ano
dívky 38
11
9
7
ne, ale dříve ano
ne, ani dříve
31
Příjemným zjištěním bylo, že 60% procent dětí si čte před spaním a další téměř třetina ve svém volném čase odpoledne. Zbývajících 13% procent odpovídá čtenářům pouze povinné literatury z předchozí otázky. Zároveň jsem zjistila, že většině dětí rodiče čtou nebo alespoň v minulosti četli, rodiče před spaním. Četba večer před spaním se stává rituálem, který navodí dítěti pocit jistoty a bezpečí. Pomůže mu snáze usnout. Zároveň se učí naslouchat, vnímat příběh a procvičí paměť, když rodič čte delší příběh na pokračování. Čas strávený s potomkem buduje silné pouto. Děti o něco starší už jsou schopné si číst samy, přesto je pro ně příjemné, když mohou příběh převyprávět rodičům a podělit se o ten život, co ve světě představ prožil. Nepřijde tak o kontakt s maminkou nebo tatínkem a navíc je motivován ke čtení pozornému, aby mu nic neuniklo a mohlo vše zprostředkovat dál. Večerní čas ale také znamená brzké unavení dítka, proto věnujeme četbě maximálně 20 minut. V případě dětského čtenáře sám rodič určí na kolik stránek je čas. Není žádoucí, aby dítě omezené časově spěchalo a nevnímalo čtený text, tím by se pouze vytvořil negativní vjem za čtení. „Rychlost čtení je do značné míry také návyk. Samozřejmě záleží na obtížnosti a srozumitelnosti textu a na schopnostech čtenáře, protože rychlé čtení, při němž by unikal smysl čteného, nemá význam.“ (Vášová, 1995, str. 40) Na drouhou stranu je známá skutečnost, že rychlí čtenáři čtou lépe než pomalí. Položka 9: Četnost četby
Kolikrát týdně čteš? chlapci
dívky 19
11 8
9
10
10 10
6
9
8 6
4 1 1x týdně
2x týdně
3x týdně
4x týdně
5x týdně
2 0
6x týdně
denně
1
vůbec nečte
32
V grafu k deváté položce jsem uvedla zvlášť sloupec chlapců a sloupec děvčat. Hodnoty se však skoro neliší vyjma četby denně, kde dívky prokazují více než dvojnásobnou hodnotu oproti hochům. Vedlejší výzkumná otázka Jak často děti čtou? – mají čtenářský návyk? je záludná. Jak již bylo uvedeno v rámci teorie, čtenářský návyk lze posoudit z časového hlediska daného úseku (kolik minut četbě věnuje), z hlediska delší časové linie (kolikrát týdně) nebo s ohledem na množství (kolik knih čtenář přečte). Jak je vidět na položce 9, vybrala jsem si variantu související s časem. Z tohoto úhlu pohledu mohu posoudit, zda čte dítě pouze takzvaně svátečně nebo zda je čtení pravidelnou rutinou. Dva chlapci a jedna slečna se představili jako absolutní nečtenáři. U ostatních jednotek vzorku mohu tvrdit, že mají čtenářský návyk a vrací se k četbě pravidelně. Opravdu potěšující zprávou je třetina respondentů, jež čtou více než 5x týdně, to může znamenat každý den vyjma víkendů. Knihy, výběr knih
Položka 11: Čtenářství okolí
Vidíš někdy někoho blízkého si číst? 1 osobu
2 osoby
3 osoby
4 a více osob
nikoho
10% 5%
22%
22%
41%
Zajímavým příkladem vlivu vzoru (rodiče) na dítě je téma uklízení. Rodič, který je nespokojený s nepořádkem se zaměří na to, aby dal dítěti za úkol uklidit, jinak mu bude uložen trest. Dítě práci vykoná v negativním smyslu. Vhodnější variantou je dítě namotivovat pozitivně. A dítě, které vidí vlastního rodiče uklízet a je mu tato činnost (s ohledem na věk) vysvětlena ji poté vykonává s pozitivním nábojem. 33
Se čtením to není jiné, proto jsem se zeptala: Zaznamenává dítě čtenářskou aktivitu v rodině? Už při vytváření dotazníku a testování jej na mé blízké rodině, jsem byla překvapena, že můj 9letý bratr si všímá toho, zda si čtu nebo nečtu. Průzkum v terénu mi všímavost dětí jen potvrdil. Všichni dotázaní dokázali s jistotou odpovědět. U 85% respondentů čte více než polovina domácnosti. U několika dětí to byl alespoň jeden člen, obvykle maminka. Zbývajících 10% rodin bez čtenářské aktivitě odpovídá i předchozím výsledkům, tedy tomu že v rodinách bez čtenářské základy se utváří osobnosti bez vztahu ke knihám Na čtvrtou vedlejší výzkumnou otázku existuje jednoznačná odpověď, ano děti zaznamenávají čtenářskou aktivitu v rodině a to velmi bystře a pozorně. Položka 12: Žánry četby
Co obvykle čteš? dívky nic
0
chlapci
1 43
ostatní literatura naučná literatura
32
35
24 25
časopisy dívčí romány
56
1
pohádky
17
19
21
Otázka dotazníku číslo 12 byla položena spíše ze zajímavosti a pro zpestření mé práce. I proto bylo náročné ji zpracovat do nějaké prezentovatelné formy s alespoň minimální vypovídající hodnotou. Proto jsem jednotlivé možnosti rozčlenila do kategorií (chcete-li žánrů): pohádky (v dotazníku položka pohádky, pověsti), dívčí romány, časopisy (časopisy, komiksy, kreslené seriály), naučná literatura (povinná školní četba, poezie, naučné encyklopedie) a ostatní literatura (dobrodružné, detektivní, historické příběhy a také scifi a fantasy). Dále vznikla kategorie „nic“, kdy jedno z dětí uvedlo, že nečte vůbec. 34
Homolová uvádí, že: „Prepubescentní čtenářské potřeby a zájmy jsou saturovány a realizovány jak lidovou a autorkou poezií, lidovými a autorskými pohádkami tak příběhovou prózou ze života dětí či prózou dobrodružnou a detektivní. Neméně oblíbená bývají i próza s přírodní tématikou, pověsti, bajky a populárně naučná literatura.“ (Homolová, 2008, str. 18) Tomuto tvrzení odpovídají výsledky dotazníku. Odpovědí na vedlejší výzkumnou otázku: Jaký žánr děti čtou nejvíce? je populárně naučná literatura a dále dobrodružná i jiná próza. Položka 13: Výběr knihy
Kdo ti pomáhá vybrat knížku?
nečtu
1
sourozenec
1
knihovnice
1
rodič
27
nikdo (já sám)
84
V knihovně i mimo ni mi převážná většina dětí potvrdila, že si knihy vybírají samy. Pouze jeden jedinec si nechal poradit od knihovnice a 27 dětí ze 114 nechá vybírat rodiče. Většina si knížku zvolí sama. Rodiče by se však měli více zaměřit na obsah četby svých dětí. Měly by si knihu zběžně prolistovat, aby byli schopni určit, jaké hodnoty příběh podporuje, zda odpovídá věku čtenáře a jaké principy v dítěti budou po přečtení upevněny. Existují i další faktory, na které je možné se zaměřit: obraz hrdiny, model společnosti (rodiny), uvedení předsudků, nenápadná propaganda, … V potaz by měl přijít i tlak vrstevníků. Není žádoucí, aby dítě četlo strašidelní příběhy a poté se samo nevydalo ani na záchod jen
35
proto, že jeho nejlepší kamarád to zvládá bez problémů. Vše je tedy na uvážení rodičů a proto by se měli více zabývat obsahem knih. Položka 14: Kupují rodiče knihy?
Kupují Ti rodiče knihy?
26%
ano ne
74%
Smutné čtvrtině respondentů rodiče nekupují knihy. Během zpracovávání dotazníků jsem se neustále vracela k jednomu, kde chlapec uvedl, že si knihu přeje každý rok k narozeninám i Vánocům, ale nikdy žádnou nedostane. Toto dítě vymykající se vzorci uvedenému v předchozím textu, tedy že chování rodičů se přenáší na děti, mě velmi rozesmutnilo. Mou chybou je nezařazení dotazu typu „Chtěl bys knihu jako dárek?“. Otázka by byla určitě zajímavým zjištěním pro každého čtenáře této práce a obohatila by text o nové informace. Konečný výsledek odpovědí položky číslo 14 byl nakonec ale v pozitivním duchu.
36
Knihovna
Položka 15: Oblíbenost knihovny
Chodíš rád do knihovny? 2%
17%
ano ne nechodí
81%
V rámci vedlejší výzkumné otázky Je knihovna oblíbeným místem dětí? jsem se dětí dotazovala, zda navštěvují knihovnu s radostí. Zklamalo mne, že 17% procent dotázaných nemá knihovnu rádo. Bohužel nebyl čas zabývat se specifickými důvody, jistá je však spojitost se vztahem ke čtení a knihám. Myslím si, že rozhodující je i první vjem, který čtenář z knihovny má. Proto tato otázka úzce souvisí s níže uvedenými, týkajícími se doprovodu, kamarádů i věku. Zajímavou myšlenku jsem nalezla v jednom zahraničním článku na téma Sociální vlivy na děti a dospívání (2014): „U dětí, které slyšely vyprávěné příběhy, vzrostla návštěvnost v knihovně…“ Tato myšlenka by mohla sloužit jako dobrý nápad pro nový projekt na podporu čtenářství nebo téma rozsáhlejší práce či studie.
37
Položka 16: Doprovod
Kdo tě do knihovny doprovází? nenavštěvuje knihovnu
nikdo dívky chlapci
šk. družina
rodiče
0
5
10
15
20
25
30
Nejvíce dětí navštěvuje knihovnu bez doprovodu, je to pravděpodobně dáno i tím, že největší rozptyl respondentů byl ve věku 9 – 11 let tedy věku, kdy jsou děti natolik samostatné obejít se bez doprovodu rodičů nebo jiných příbuzných. S doprovodem do knihovny přichází spíše dívky, ale hodnoty nejsou příliš odlišné. Podpora školy, kdy děti dochází do knihovny v rámci školní družiny je potěšující. Pozitivně ji lze hodnotit i v následující položce
38
Položka 17: Začátek navštěvování knihovny
Kdy jsi začal chodit do knihovny? chlapci
dívky
30 21 13
11 2
6 5
5
0
2
2
6 5
5 1 0
Souvisí úroveň čtenářství s návštěvou knihovny v brzkém věku? Takto zněla vedlešjí výzkumná otázka. Po analýze celého dotazníkového šetření bych odpověděla, že ne. Nejvíce dětí do knihovny přivedla školní docházka. Ať už to bylo z důvodu potřeby zajištění povinné školní četby nebo v rámci podpory školy a tedy zajištění návštěvy školní družinou, téměř polovina dětí se zapsala do knihovny právě v tomto období. Dalších 11 respondentů nenavštěvuje knihovnu vůbec a nikdy zde nebylo ani se školou ani s doprovodem kamarádů či blízkých. Dalším zklamáním jsou děti, které navštěvují knihovnu krátce – od 4. nebo 5. třídy- a to proto, že důvodem zápisu nebyl čtenářský zájem, ale využití knihovny jako prostředku k přístupu na počítač, jak se ukázalo při mém rozhovoru s paní knihovnicí.
39
Položka 18: Počet půjčených knih
Kolik knížek si obvykle půjčíš? chlapci
dívky
25 23
9
11 11
10
9 3 1
1 knížka
2-3 knížky
4-6 knížek
5
4 1
7-9 knížek
10 a více knížek
žádné
Položka 19: Další služby knihovny
Využíváš i jiné služby knihovny?
33% ano ne 67%
Mezi jiné služby knihovny patří přístup k internetu, hraní PC her, zapůjčení tabletu, dále besedy a soutěže, půjčování nejen knih ale i CD, kopírování. Pro mě neznámou službou jsou Tematické kufříky určené ke společnému hraní a Stůl pro rodiče. Tyto dvě aktivity by si zasloužily lepší reklamu, aby mohly být plně využívány a
40
plnily tak svůj účel. Díky rozhovoru s dětmi vím, že za jiné služby považují hlavně počítač. Položka 20: Setkávání s kamarády
Setkáváš se v knihovně s kamarády? chlapci
dívky
38 31 27 18
ano
ne
Knihovna není primárním místem k setkávání se, ale může to být zajímavým zpestřením. U dívek je poměr vyrovnaný, chlapci se spíše řadí k jednotlivcům, přesto se ale najdou tací, kteří do knihovny přicházejí společně. V Kroměříži, kde dotazníkové šetření probíhalo, slouží k setkávání s kamarády známá organizace Klubíčko, baby club Kenny a studio Kamarád.
41
Položka 21: Četnost návštěv knihovny
Jak často navštěvuješ knihovnu? chlapci
dívky 28
18 14 10 7
několikrát týdně
8 5
3
denně
11
10
2x za měsíc
1x za měsíc
téměř vůbec
Nejčastěji se chodí do knihovny jednou za měsíc, to platí pro chlapce i dívky. Mohu říci, že i já jsem tak byla (a jsem) zvyklá. Jedním z důvodů je měsíční výpůjční doba. Dalším je že 4 týdny jsou přiměřeným intervalem k přečtení si zapůjčených knih. Jak je vidět v grafu k položce 18, nejčastěji si děti půjčují okolo 3 knih. Vzhledem k tomu, že jsem do knihovny docházela v delším časovém úseku, abych zajistila různorodější soubor respondentů, povšimla jsem si, že děti navštěvující knihovnu denně či několikrát do týdne, tam nepřichází z důvodu čtenářské vášně, ale spíše pro služby, jež knihovna nabízí. Doplňkové otázky
Položka 22: Oblíbená knížka Děti uváděly různorodé knížky, ale v dotaznících uskutečněných ve škole se některé opakovaly častěji. Nejoblíbenější byly knihy Deník malého poseroutky. Jeff Kinney a Darebák David, Francesca Simonová, které byly aktuální u 8 dětí. O něco málo oblíbená byla kniha Agáta a doktor Lupa, Gerit Kopietz, Jorg Sommer (7) a Klub Tygrů, Thomas C. Brezina (6). 4 menší děti měly v oblibě Kočičiny kocourka Damiána, Václav Čtvrtek a 42
Kotě z kocourkova, Václav Čtvrtek. Nejoblíbenějším časopisem byl Asterix a Obelix, René Goscinny, Albert Uderzo (také 4). Dále patřil k častějším volbám Robinson Crusoe, Daniel Defoe (4) a kniha Pupíky, Delaf Dubucová (4). Po 3 oblíbencích měly knihy 7. smysl, Ilka Pacovská; Pirátská parta, Thomas Brezina; Lovci mamutů, Eduartd Štorch a Duhová kouzla, Daisy Meadows. 3 respondenti uvedli, že aktuálně nečtou nic a ani nemají žádnou oblíbenou knihu. Ostatní knihy už se objevovaly téměř ojediněle. Dvakrát se objevily knihy: Expedice Kolumbus, Thomas C. Brezina; časopis Spiedrman; Spřízněnci čarodějů, Adam Jay Epstein, Andrew Jacobson; Lucky Luke, Lenka Lanczová; Lichožrouti, Pavel Šrut; Neználkovy příhody, Nosoj nikolaj; Půlminutové horory, Susan Richová; Leť, Iris, leť, Gill Lewisová; Kluci darebáci a pes, Astrid Lindgrenová; Malý Mikuláš, René Goscinny; Můj nejhorší školní rok, James Patterson, Chris Tebets; Harry Potter, J.K. Rowlingová, Velkej frajer Nate, Lincoln Peirce. Po jednom to byly knihy: Leonardo Da Vinci a zloděj obrazů, Ameli Bennová; České hvězdy, Vítezslav Houška; Frankův kouzelný foťák, Frank Lampard; Volný pád do podzemí, Gordon Roderick; Twilight Sága, Stephenie Meyerová, Encyklopedie (blíže nespecifikováno), Brána času Výprava za dinosaury, Thomas C. Brezina; Bratrstvo svatého grálu, Rainer M. Schroder; Děsivé dějiny Francie, Deary Terry, Martin Brown; Půlnoc, Jacqueline Wilsonová; Zajíček Ouško jde do školy, Alena Peisertová, Dagmar Steidlová; Zuzka a poníci, Dagmar H. Mueller. Po tomto rozsáhlém shrnutí mohu tvrdit, že nejoblíbenějším autorem je Thomas C. Brezina. Tento sympatický muž napsal již více než 400 knih, ale dětem se věnuje i prostřednictvím televize, rádia a dokonce vymýšlí i hry na PC. Naopak se objevuje minimum českých autorů a také známá dětská autorka Astrid Lindgredová není skoro vůbec zastoupena.
43
Položka 23: Projekty knihovny
Soutěžil(a) jsi někdy v rámci nějaké akce knihovny?
ne ano
U poslední položky v dotazníku jsem očekávala převahu kladných odpovědí. Je tomu tak, ale v ne tak velkém měřítku. Myslím si, že naše knihovna se opravdu snaží a pravidelně informuje o svých soutěžích a projektech na mnoha místech. Zároveň nabízí hodnotné ceny a dárky. Je škoda, že se více dětí nezapojuje.
9. Shrnutí výsledků Výsledky dotazníkového šetření mi odpověděly na všechny dílčí výzkumné otázky: •
Patří četba mezi zálibu dětí v mladším školním věku?
•
Souvisí čtenářské návyky s pohlavím?
•
Jak často děti čtou?
•
Zaznamenává dítě čtenářskou aktivitu v rodině?
•
Jaký žánr děti čtou nejvíce?
•
Je knihovna oblíbeným místem dětí?
•
Souvisí úroveň čtenářství s návštěvou knihovny v brzkém věku?
44
Odpovědi na ně jsou uvedeny v textu výše První tři otázky se týkaly oblíbenosti čtení. Po projití všech výsledků mohu znovu zopakovat kladnou odpověď. Je velmi potěšující, že i přesto, že čtení jako aktivita zaznamenalo pokles, pořád je alespoň oblíbenou činností. Další otázka ohledně čtenářské aktivity v rodině poukazuje na to, že dítě je velmi vnímavé i ve chvílích, kdy to nikdo z nás netuší. Naštěstí mohu říci, že minimálně děti na Kroměřížsku mají převážně rodiče, kteří čtou. S touto otázkou souvisela i předcházející položka, která zaznamenávala, zda rodiče čtou dětem před spaním. Tato informace pro mne byla důležitá. Už jen proto, že podle výzkumu Václavíkové-Helšusové (2003) Jak čtou české děti? Dítě, kterému se čte méně v dětství, bude s větší pravděpodobností méně číst v budoucnu. Tuto skutečnost velmi pěkně vystihl Chaloupka (Rodina a počátky dětského čtenářství, 1995, str. 10): „V zásadě platí, že rodičovský vzor je pro dítě prvou a rozhodující životní „instrukcí“, prvým vodítkem a sudidlem, co je správné a co ne. Takže chceme-li se ptát, jestli dítě čte, je na místě především otázka, jestli čtou jeho rodiče.“ Zpracování odpovědí k otázce týkající se žánru textu bylo náročné. Děti v tomto věku nemají svůj vyhraněný názor a proto je šíře knih obrovská. Většina dotazníků měla zaškrtnuto v otázce číslo 12 více než tři velmi různorodé kategorie. Mohu tedy pouze konstatovat, že oblíbené jsou dobrodružné knihy včetně detektivních příběhů a to i jak u děvčat tak chlapců. Děvčata poté dávají přednost dívčím románům. Ostatní odpovědi jsou více méně pravidelně rozptýleny do všech ostatních žánrů (kategorií) uvedených v kapitole výše, položka 12. Vztah mezi dítětem a knihovnou jsem zkoumala další výzkumnou otázkou. Zarážející byl velký počet negativních odpovědí. Naštěstí však nepřesáhl většinový souhlas s oblíbeností knihovny. Bohužel sama nerozumím tomu, proč by dítě mohlo považovat knihovnu za něco nepříjemného. Tato výzkumná otázka mne natolik zaujala, že jsem si k tomuto tématu snažila dohledat další literaturu. Na toto téma však mnoho odborných článků není a proto jsem vyvodila závěr sama. Myslím si, že děti, které nemají vztah ke čtení, nemají ani vztah ke knihovně (to i procentuálně odpovídá výsledkům dotazníkového šetření). Avšak díky opravdu pestrým nabídkám knihovny by šel tento přístup snadno změnit. Takové přespávání v knihovně musí být pro každé dítko velkým zážitkem. I toto by byl vhodný podnět k projednání pro vedoucí pracovníky Knihovny Kroměřížska. Prozatím mohou rodiče, prarodiče a další bližší motivovat své dítě vyprávěním pohádek před spaním. Má to své kouzlo. Nejkrásněji to popsal Daniel Pennac (2004, str. 25): „Nic to nestálo. Tak to taky dítě chápalo. Jako dárek. Jako chvíle mimo všechny ostatní. Navzdory všemu. Večerní příběh je zbavoval zátěže dne. 45
Uvolňoval kotevní lana. Nechalo se nesmírně odlehčené unášet větrem a ten vítr, to byl náš hlas.“ Posuzování úrovně čtenářství jsem se pokusila ujmout při položení poslední vedlejší výzkumné otázky. Díky tomu, že převaha dětí začala navštěvovat knihovnu v první třídě ZŠ, nemohu hodnotit, zda by jejich čtenářství mohlo být lepší či horší. V tomto věku se děti teprve učí číst, a proto nelze posuzovat na jaké úrovni se nacházejí. Tato výzkumná otázka by tedy měla větší smysl při šetření například na druhém stupni základních škol. V mém případě jsou odpovědi bez vypovídající hodnoty.
10.Diskuse Čtenářské návyky mne zajímaly i proto, že „ u dnešních dětí se sice prudce rozvíjejí poznatkové schopnosti, ale klesá schopnost představivosti.“ (Chaloupka, 1995, str. 48) Zajímavé na této citaci je i to, že je z roku 1995. Dnes o téměř 20 let později se pravdivost této věty jen prohloubila. Fantazijní svět je pro dítě velmi důležitý. Učí se rozpoznat dobré a zlé, chápe hrdinství a také, že existují i záporné postavy v životě. Prostřednictvím knih se může podívat do celého světa, naučit se plavit po moři či mluvit se zvířaty. Kdo by o tohle všechno chtěl přijít? Pokud by dítě bylo natolik vyspělé, aby chápalo možnosti, které mu kniha nabízí, vrhlo by se do knihovny a zůstalo tam na věky. Avšak každé dítě chce býti dospělým. Neví, že bezstarostnost, kterou ve svém věku má, už nikdy nezíská zpět. Proto by rodič nebo kterýkoliv jiný bližní měl zprostředkovat dítěti dobrý vzor. „Základem je čtenářství samotných rodičů, kteří představují v dětských očích vzor.“ (Čuřín, 2013, str. 20)
Podnětem k diskusi může být i téma hlasitého čtení. Mnohokrát bylo v různých článcích psáno, jak je hlasité čtení důležité. I já jsem se ztotožňovala s tímto názorem. Ovšem podle průzkumu PIRLS 2011 žáků 4. Ročníků ZŠ nemá žádný vliv. „Ti, kteří čtou nahlas denně, měli průměrný výsledek 537, ostatní 540.“ Toto je zajímavým zjištěním, protože hlasité čtení „obírá o čas“ učitele, který by mohl výuku věnovat něčemu jinému a prospěšnějšímu. Jediné opodstatnění má hlasité čtení u dětí v první případně druhé třídě, kdy slouží jako procvičování zrakových a sluchových funkcí a jejich koordinaci. Několik tipů jak zpestřit výuku hlasitým čtením jsem uvedla v kapitole týkající se faktorů v teoretické části práce.
46
Jak jsem již zmínila, z knih si dítě bere vzorce chování. Podle Chaloupky však v příběhu dětské knihy s hlavní postavou hrdiny dochází ke zmatení dítěte. Jak uvádí ve své knize, v reálném životě za stejné skutky dítě není pochváleno anebo k němu nemá vůbec příležitost z důvodu různých omezení apod. Dítě tedy pociťuje tlak, se kterým se neumí vypořádat. Vhodná je tedy literatura, kde se hrdina nachází ve velmi specifickém prostředí a čtenář tedy může být ukonejšen pocitem, že on nemá onu příležitost jako jeho oblíbená postava v knížce. Tento názor mi přijde velmi sporný. Myslím si, že ve světě snů nezáleží na tom, jestli mohu stejný čin zažít i v reálném životě. Proto utíkám ke knize, abych prožila tisíce životů v rámci toho svého jediného, jež mi byl darován. Chaloupka však tvrdí, že: „Dobrodružný hrdina je mýtus, u něhož jediná dimenze zůstává natolik vzdálena skutečnému životu, že jím není usvědčována…“ (Chaloupka, 1971, str. 105) Jediným uklidněním pro mne je datování těchto řádku do doby před 43 lety a mnohé názory pokročily a i společnost a její náhled na jedince se proměnil. Účinky, kterými knížka na dítě působí, však nalezneme vždy. Je možné je rozřadit do kategorií, tak jako to udělala Vášová (1995) v publikaci o sociální psychologii: a. Instrumentální b. Prestižní c. Potvrzovací d. Estetické e. Rekreační a únikové f. Psychoterapeutické
Negativní účinky může mít pouze nevhodně zvolená literatura. Ta může navádět k předsudkům, nevhodnému chování,… Proto jsem již v předchozích kapitolách informovala čtenáře o důležitosti výběru knih pro děti.
V teorii byly také psány informace o přiměřenosti věku dítěte ke knize. To se posléze ukázalo jak neprozkoumané, protože jsem do dotazníku nezařadila vhodné otázky. Přesto alespoň teorie může poradit s výběrem knihy, od leporel až po hororové příběhy. Zároveň mne mrzí, že jsem do dotazníku nezahrnula doplňující otázku, která by mi odpověděla Proč děti nečtou více? Nemají čas stejně jako jejich rodiče v dnešní uspěchané době, upřednostňují jiné zájmové kroužky, raději si povídají
47
s přáteli nebo jaký je ten důvod? Tato neprozkoumaná oblast mne vede k tomu, abych si pročetla další odbornou literaturu a pokusila se, odpovědět si alespoň teoreticky.
V závěru výzkumné části se představilo čtenáři široké spektrum literatury, která je nyní pro děti mladšího školního věku aktuální. Díky neustále vycházejícím novým knižním publikacím si může každé dítko najít svůj oblíbený žánr i příběhy na pokračování. Vícedílné knihy jsou pro děti na 1. Stupni ZŠ velmi dobrou volbou, protože čtenář je již seznámen se všemi postavami a prožívá jen nové a nové příběhy – odpadne zde oblast přelouskávání se úvodem a představováním prostředí. Zároveň mne těší, že v hledáčku dětí zůstaly stálice jak Lovci mamutů nebo Robinson Crusoe. Druhá zmíněná kniha patřila k mým nejoblíbenějším a přečetla jsem ji hned několikrát. Pozitivní pocity ze čtení vedou k tomu, že malý čtenář sáhne po další a další knize. Věřím, že i dnešní děti – ať už s podporou rodičů, školy, knihoven nebo jiných institucí – to budou mít stejně jako já a budou se do světa knih vracet po celý život.
48
Závěr Má práce se věnovala čtenářským návykům dětí. I přesto, že čtení knih je věnována pozornost, nenarazila jsem nikdy ne průzkum zabývající se čtenářskými schopnostmi mladších dětí. Obvykle probíhají průzkumy u žáků 9. tříd nebo maturantů. Je však nutné si uvědomit, že čtení rovná se vzdělávání. A to je přeci nutné budovat už od dětství. Vlastně v dětském věku je nejdůležitější, protože to je tělo člověka schopné vstřebávat a zpracovávat nejvíce informací. Věřím, že souvislost mezi čtením knih a všeobecném rozhledu o světě, byla v mé práci prezentována čtenáři srozumitelně a povede k zamyšlení. Pokusila jsem se ukázat, jak výchova a vzory v životě dítěte mohou přispět k jeho rozvoji. Má práce prvně seznámila čtenáře se základními teoretickými pojmy, které byly nutné k proniknutí do tématu. Dále jsem uvedla několik nejznámějších projektů zabývajících se podporou čtenářské aktivity. Připojila jsem i informace o obou zařízeních, s jejichž pomocí jsem mohla svou práci sepsat, mám na mysli Knihovnu Kroměřížska a Základní školu Zámoraví, kde probíhalo dotazování se respondentů. Zpětně mohu říci, že ač jsem nakonec získala různorodou literaturu, nebylo snadné dohledat publikace k této tématice. Jak již jsem jednou zmínila, nejzajímavějším autorem pro mne byl pan Otakar Chaloupka. I přesto, že jeho monografie jsou staršího data, informace v nich uváděné jsou nadčasové a použitelné i v současné moderní době. Chaloupka má opravdu moderní názory, v nichž se skrývá hloubka. V druhé části (empirické) se zabývám výzkumem. Hlavní otázka zněla: Mají děti v mladším školním věku čtenářský návyk? Výjimku 3 dětí tvořily ty, které nečtou vůbec a dále pak několik jedinců, kteří nezařadili čtení mezi své koníčky. Ostatní považují čtení za oblíbenou činnost a čtou pravidelně. Jak vyplynulo z průzkumu, tak také pravidelně navštěvují knihovnu. Pro sociální kontakty a utvoření si vlastního názoru je čtení velmi důležitým faktorem.
V pozdějším
věku
rozvíjí
kritické
myšlení,
které
je
v současné
předimenzované společnosti nepostradatelné. Trávníček ve svých výzkumech prezentuje, že čtenářství klesá. Není to pro nikoho šokem, protože stále více žijeme obklopeni elektronickými médii. Na druhou stranu není dnešní dítě omezeno cenzurou ani politickým režimem, může svobodně navštěvovat knihovnu jejíž nabídka je široká. I do knihkupectví či antikvariátu si může zajít každý. Moderní svět skýtá mnoho
49
možností jak číst. Zároveň sami autoři nebo čtenářské spolky pořádají besedy a debaty. A všechny tyto akce existují i ve svých upravených formách pro dětí. Stačí jen chtít. Ono slůvko chtít je však tím největším problémem. Po zpracování teorie i výsledků výzkumu jsem se ztotožnila s názorem, že vše je o prostředí dítěte. To na něj má velký vliv a tisíce uvědomělých i neuvědomělých faktorů formují jeho osobnost. A s tím mimo jiné i touhu po knize. Nebo nenávist ke čtení. Mezi to nejzajímavější, co jsem vypozorovala je souvislost mezi čtením rodičů a čtením dětí. Teď již pro mě na první pohled známá skutečnost – že dítě vnímá i tu nejbanálnější činnost okolí – pro me byla překvapením. Tímto bych chtěla pobídnout každého čtenáře těchto řádků, aby více četl. Prospěje to jemu i jeho okolí a naše společnost se bude moci pyšnit vzdělanými lidmi s vlastním názorem Přeci jen „Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy.“ (Zdeňka Ortová)
50
Použitá literatura Badegruber, B. (1994). Otevřené učení ve 28 krocích. (1. vyd., 118 s., Překlad Pavel Kouba, Ilustrace Jan Hrubý). Praha: Portál. Banning, Evelyn I. (1955). Social Influences on Children and Youth. Review of Educational Research, Vol. 25, No. 1, The Philosophical and Social Framework of Education pp. 36-47 Dosutpné z http://www.jstor.org/stable/1168997 Biemiller, A. (2013). Reading, Writing, and a Lifetime of Achievement. The Importance of Early Vocabulary and Schoool Support for Literacy. Dostupné z http://www.psychologytoday.com/blog/psyched/201306/reading-writing-and-lifetimeachievement ČŠI, 2012. Výsledky mezinárodních šetření PIRLS 2011 a TIMSS 2011. In: ZŠ Mládí [online]. Praha. [cit. 23.05.2014]. Dostupné z: http://www.zsmladi.cz/uploads/ Tisk_zprava%20TIMSS%20a%20PIRLS-1.pdf Čuřín, M., & Bubeníčková, P. (2013). Čtenářství v souvislostech. (Vyd. 1., 94 s., Překlad Pavel Kouba, Ilustrace Jan Hrubý). Ústí nad Orlicí: OFTIS. Havlínová, M. (1987). Knížka pro rodiče o knížkách pro děti: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010). (Vyd. 1., 191 s.) Praha: Albatros. Chaloupka, O. (1971). Horizonty čtenářství: aktivita, proměnlivost a výchova čtenářství pubescentního dítěte. (1. vyd., 103 s.) Praha: Albatros. Chaloupka, O. (1995). Rodina a počátky dětského čtenářství: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010). (1. vyd., 103 s.) Praha: Victoria Publishing. Chaloupka, O. (1995). Škola a počátky dětského čtenářství: aktivita, proměnlivost a výchova čtenářství pubescentního dítěte. (1. vyd., 101 p.) Praha: Victoria Publishing. Influence of Electronic Media on Reading Ability of School Children. (2012). Library Philosophy & Practice, pp. 22-33. Dostupné z: http:/ / web.b.ebscohost.com/ ehost/ pdfviewer/pdfviewer?vid=5&sid=898410a5-4850-4f52-b00a5481291cc632%40sessionmgr111&hid=118
Kartous, B. (2013). Čtenářství na školách. Analýza dat z projektů Čtenář a Klíčové competence.http:/ / www.rostemesknihou.cz/ userdata/ files/ scio-prezentace-ctenartiskovka.pdf
Kramplová, I., & Potužníková, E. (2005). Jak (se) učí číst: aktivita, proměnlivost a výchova čtenářství pubescentního dítěte. (1. vyd., 95 s.) Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání. Lesňák, R. (1977). Literatúra mezi ludmi. Bratislava. Sl. Spis. Pennac, D. (2004). Jako román. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2003). Pedagogický slovník: aktivita, proměnlivost a výchova čtenářství pubescentního dítěte. (4., aktualiz. vyd., 322 s.) Praha: Portál. Richter, V. (2014). České děti jako čtenáři v roce 2013. Dostupné z http:/ / www.rostemesknihou.cz/ userdata/ files/ nkcr-deti-tisk-2014.pdf Setting research priorities in education and children's services. (2014). Education Journal. 194, pp. 1-12. Dostupné z: http:/ / web.b.ebscohost.com/ ehost/ pdfviewer/ pdfviewer?vid=4&sid=898410a5-4850-4f52-b00a5481291cc632%40sessionmgr111&hid=118 Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec .. (2004). Liberec: Technická univerzita v Liberci. Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec .. (2006). Liberec: Technická univerzita v Liberci. Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec .. (2009). Liberec: Technická univerzita v Liberci. Trávníček, J. (2008). Čteme?: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2007). (Vyd. 1., 207 s.) Brno: Host. Trávníček, J. (2011). Čtenáři a internauti: obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010). (Vyd. 1., 191 s.) Brno: Host. Václavíková-Helšusová, L.(2003). Dětské čtenářství a prvky, které jej ovlivňují. In Čtením ke vzdělání: texty z conference Čtením ke vzdělání. Kateda primární pedagogiky a Katedra české literatury UK PedF Praha: Svoboda Servis Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 531 s.) Praha: Karolinum. Vášová, L. (1995). Úvod do bibliopedagogiky: dětství a dospívání. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 189 s.) Praha: ISV.
Seznam příloh P1: Dotazníkový formulář P2: Vyplněný dotazník 01 P3: Vyplněný dotazník 02 P3: Vyplněný dotazník 03
Přílohy P1: Dotazníkový formulář
P2: Vyplněný dotazník 01
P3: Vyplněný dotazník 02
P3: Vyplněný dotazník 03
