Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Bakalářská diplomová práce
2015
Pavel Nevrtal
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky
Florbal jako volnočasová aktivita
Bakalářská práce
Brno 2015
Vedoucí práce:
Vypracoval:
PaedDr. Jan Šťáva, CSc.
Pavel Nevrtal
Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá trávením volného času se zaměřením na florbal jako volnočasovou aktivitu. Je rozdělena do dvou částí, teoretické a empirické. První část práce je teoreticko-deskriptivního charakteru, jejímž hlavním cílem je analýza florbalu jako volnočasové aktivity. Předně je popsáno teoretické vymezení volného času včetně jeho charakteristiky, funkcí, klasifikace a možnosti jeho trávení v závislosti na životním stylu jednotlivce. Následující část pojednává o sportu obecně jako o volnočasové aktivitě a vysvětluje působení a funkce pedagoga v rámci sportovních volnočasových aktivit. Další část se věnuje florbalu jako sportovní volnočasové aktivitě včetně obecné charakteristiky florbalu. Závěrečná část je praktická, obsahuje analýzu sesbíraných odpovědí z dotazníků, které se zaměřovaly právě na florbal jako volnočasovou aktivitu. Annotation: This bachelor thesis concerns with the spending of leisure time with focus on floorball as a leisure time activity. It is divided into two parts, theoretical and empirical. The first part of the thesis has theoretical-descriptive charakter with the main aim to analyze the floorball as a leisure time activity. At first is description of the theoretical concept of leisure time including its characteristics, functions, classification and possibilities of its spending based on a lifestyle of a person. Following part concerns with the sport in general as a leisure time and explains the work and function of a pedagogue of sports leisure time activities. Another part focuses on floorball as a sports leisure time activity and includes general characteristic of floorball. The final part is practical, contains an analysis of collected responses from questionnaires that focused on floorball as leisure time activity.
Klíčová slova: volný čas, volnočasové aktivity, sport, florbal, pedagog, životní styl Keywords: leisure time, leisure time activities, floorball, pedagogue, lifestyle
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce PaedDr. Janu Šťávovi, CSc., za cenné rady, podněty a připomínky, vstřícný přístup a trpělivost, kterou mi při psaní této bakalářské práce věnoval. Dále chci poděkovat bratrovi Lukášovi a jeho přítelkyni Tereze za cenné rady při jazykové a formální korektuře práce a za pomoc při distribuci a sběru dotazníků v rámci empirické části práce.
Prohlášení
„Prohlašuji,
že
jsem
závěrečnou
bakalářskou
práci
vypracoval
samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně dne: 30. března 2015
…………………………………..
Pavel Nevrtal
Obsah Úvod ........................................................................................................ 10 Teoretická část ........................................................................................ 12 1. Volný čas jako pojem .......................................................................... 12 1. 1 Čas ........................................................................................................ 12 1. 2 Volný čas – historie ............................................................................. 12 1. 3 Definice a přístupy zkoumání ............................................................. 14 1. 4 Funkce volného času .......................................................................... 15 1. 5 Faktory ovlivňující volný čas ............................................................. 18 1. 6 Patologické jevy spojené s trávením volného času .......................... 19 1. 7 Volný čas a životní styl ........................................................................ 19 1. 8 Sport a volný čas ................................................................................. 20 1. 9 Nadání a talent ..................................................................................... 21 1. 10 Sportovní talent ................................................................................. 22 2. Pedagogika a pedagogický pracovník ............................................... 24 2.1 Pedagog – učitel ................................................................................... 25 2. 2 Pedagog – trenér ................................................................................ 26 3 Florbal .................................................................................................. 29 3. 1 Charakteristika florbalu ....................................................................... 29 3.2 Florbal jako náplň volného času mládeže .......................................... 33 Empirická část ........................................................................................ 35 4. Cíl empirické části .............................................................................. 35 4. 1 Metoda empirické části ....................................................................... 35 4. 2 Charakteristika respondentů .............................................................. 36 4. 3 Florbalový klub itelligence Bulldogs Brno ......................................... 37 4. 4 Výsledky výzkumného šetření ............................................................ 38 4. 5 Shrnutí výzkumného šetření ............................................................... 47 Závěr ........................................................................................................ 51 Resumé .................................................................................................... 53 Summary ................................................................................................. 53 Použitá literatura ..................................................................................... 54
Použité internetové zdroje ...................................................................... 56 Příloha – dotazník ................................................................................... 58
Úvod Lidská bytost je jediný živý tvor na Zemi, která vnímá čas a jeho plynutí. Každý z nás může čas trávit podle svého uvážení, ale vzhledem ke společnosti, ve které žijeme, je tato volba omezená. Většina lidí proto svůj čas dělí na čas pracovní a čas volný. Již z názvů tohoto dělení vyplývá, že pracovní čas člověk nemůže trávit dle svého uvážení, volby či preferencí, zato volný čas ano. Způsob, jakým každý člověk svůj volný čas tráví, vypovídá mnohé o jeho osobnosti, ale také ovlivňuje kvalitu jeho života a jeho spojenost s ním. Proto je z autorova pohledu důležité, aby každý jednotlivec již od mládí trávil svůj volný čas tak, aby vedl ke zdravému způsobu života a celkové spokojenosti jednotlivce samotného. Autor této bakalářské práce si zvolené téma vybral ze dvou hlavních důvodů, navzájem propojených. Prvním je to, že se v dnešní době mnoho hovoří o trávení volného času pasivním způsobem, bez téměř jakékoliv fyzické aktivity, zejména u dnešní mladé generace. Autor ze své vlastní zkušeností ví, že ne všichni mladí lidé takto svůj volný čas tráví, a proto se rozhodl pro zvolené téma této bakalářské práce. Druhým důvodem je to, že autor se již od mládí aktivně věnuje florbalu, a v dnešní době je ve skoro každodenním kontaktu s fyzicky aktivní mládeží jako trenér družstev ve florbalovém klubu itelligence Bulldogs Brno – v letech 2008-2010 jako trenér družstva elévů, v letech 2010-2012 jako trenér družstev mladších a starších žáků a od roku 2012 dodnes jako trenér již pouze družstva starších žáků. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě základní části – teoretickou a empirickou. Teoretická část se poté dělí na tři základní kapitoly – kapitola věnující se volnému času, kapitola představující pedagoga a konečně kapitola zabývající se florbalem. Empirická část obsahuje autorem provedený vědecký výzkum formou dotazníkového šetření a jeho výsledky. Úvodní kapitola teoretické části bakalářské práce je zaměřena na teoretický úvod do předmětu práce – volného času. Tato první kapitola obsahuje krátký exkurz do historie vývoje volného času, popisuje možné přístupy k jeho zkoumání a zavádí definici volného času, která zahrnuje i vymezení jeho funkcí a faktorů ovlivňující jeho trávení. 10
Následující část první kapitoly je věnovaná životnímu stylu jednotlivce a jak může životní styl ovlivnit trávení volného času jednotlivce. Vzhledem k tomu, že výrazem zdravého životního stylu je aktivní provozování sportovní činnosti, následuje část věnovaná sportu ve volném času, ve které je zahrnuto i pojednání o rozdílu mezi nadáním a talentem. Vzhledem
k důležitosti
činnosti
pedagogických
pracovníků
ve
volnočasových aktivitách dětí a mládeže, je další kapitola teoretické části práce věnována právě jim, se zaměřením na učitele a trenéra. V závěrečné
třetí
kapitole
teoretické
části
je
obsažena
krátká
charakteristika florbalu samotného a florbalu jako náplně volného času mládeže. V empirické části bakalářské práce provedl autor dotazníkové šetření mezi členy dětských/žákovských družstev florbalového klubu itelligence Bulldogs Brno. V rámci provedeného výzkumu bylo distribuováno a sesbíráno zpět 188 dotazníků obsahujících 15 otázek ohledně respondentů a jejich florbalové volnočasové aktivity. Tato empirická část také obsahuje vyhodnocení sesbíraných odpovědí a jejich interpretaci autorem v rámci této části definovaných výzkumných otázek.
11
Teoretická část 1. Volný čas jako pojem 1. 1 Čas Čas je pojem, který se zdá být zřetelný každému jednotlivci, ale při hlubším zamyšlení je to velice těžko vymezitelný pojem. Čas lze definovat a vnímat objektivně, z astronomického, fyzikálního či např. historického pohledu, ale většina lidí jej vnímá a prožívá spíše subjektivně, individuálně, lze jej tedy definovat i z pohledu psychologického či sociálního. Vnímání času se také liší s ohledem na kulturu společnosti a její vyspělost. Euroamerická kultura vnímá plynutí času jako lineární, jež vychází z židovsko – křesťanského pojetí plynutí času, dle kterého čas plyne od momentu stvoření světa až do jeho konce, posledního soudu, kdežto v některých přírodních nebo méně vyspělých společnostech je plynutí času vnímáno jako cyklický proces (např. střídání ročních období, období dešťů a sucha apod.).1 Během historie lidstva došlo k rozdělení pojetí trávení času lidí na dvě základní kategorie – na volný čas a čas pracovní. Vzhledem k zaměření této práce se její autor v souvislosti s pojmem čas dále věnuje pouze tzv. volnému času.
1. 2 Volný čas – historie Počátky organizovaného trávení volného času jsou z historického pohledu spojeny s koncem třicetileté války, kdy si začali bohatší obyvatelé měst budovat tzv. „víkendové domy“ za hradbami měst, dále během 17. století začaly
1
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, s. 49.
12
ve městech vznikat kluby, spolky a kavárny a společnosti dospělých.2 S postupem rozvoje, industrializací a rozšiřováním průmyslové výroby během 19. a 20. století v Evropě a severní Americe, začal být volný čas problémem, kterým se společnost začala zabývat. Důvodem bylo to, že před industrializací společnosti a zavedením a rozšířením průmyslové výroby byl čas člověka ovlivňován jednak sezónními pracemi, tak i náboženstvím, které určovalo dny klidu – neděle a svátky. Doba industrializace s sebou přinesla nový pojem „volna k zotavení“ a způsoby jeho naplnění.3 Postupem času se volnočasové aktivity, které byly doménou dospělých, začaly zaměřovat i na mládež a děti. Mezi světovými válkami postupně v Evropě vykrystalizovaly dva základní modely organizovaného trávení volného času mládeže a dětí – v severní a západní Evropě vznikaly sdružení, spolky a zařízení, jejichž zakladateli byla různá sdružení mládeže nebo dospělých, kdežto v tehdejším Sovětském svazu byl vznik volnočasových sdružení a zařízení úzce spojen se státem a jeho monopolní ideologií. Po druhé světové válce pokračoval vývoj dle zavedených modelů, kdy v západní Evropě se spektrum volnočasových aktivit demokraticky rozvíjelo a obohacovalo o další aktivity, kdežto sovětský model, který se rozšířil i do zemí východní Evropy, se nadále vyznačoval státní organizovaností volnočasových aktivit, vedle nichž nebylo nic alternativního povoleno. 4 Dnes, kdy většina lidí prožívá třetinu svého času v zaměstnání nebo ve škole, se stal volný čas prostředkem pro dovolenou a odpočinek. Ve volném čase, jehož prostřednictvím se člověk může seberealizovat mimo zaměstnání, rozvíjet talent, věnovat se zábavě, naplňuje jednotlivec své individuální potřeby.
2
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času]. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, s. 21. 3 KAPLÁNEK, Michal. Volný čas – prostor pro seberealizaci. In Výchova a volný čas 3. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 42. 4 PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času]. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, s. 22-24.
13
1. 3 Definice a přístupy zkoumání V dnešní době se většinově „pod pojem volný čas běžně zahrnují odpočinek,
rekreace,
zábava,
zájmové
činnosti,
dobrovolné
vzdělání,
dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené“5, tedy pohlíží se na něj jako na část času, která je mimopracovní a po kterou člověk nemusí vykonávat povinnosti a činnosti spojené se zaměstnáním, či činností spojenou se sociálním a ekonomickým zabezpečením obecně. Pro účely této práce se autorovi jeví jako nejpřesnější definice volné času ta, se kterou přichází Hofbauer, který volný čas definuje jako „čas, kdy člověk nevykonává činnost pod tlakem závazků“6 a je charakterizován jako „činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí, a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení“.7 Zároveň autor považuje za výstižnou i definici volného času v Pedagogickém slovníku, dle něj je to „čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku).“8 Jak je z výše uvedeného patrné, je volný čas velice široký pojem a proto pro něj nelze najít nebo vytvořit jednu definici, na které by existovala obecná shoda. Tento stav je dán tím, že na volný čas lze nahlížet z mnoha pohledů a prostřednictvím několika odborných disciplín. Mezi základní přístupy jak k pojmu volný čas přistupovat a zkoumat jej, a na kterých se alespoň částečně shoduje většina odborníků zabývajících se touto problematikou, je přístup sociologický a sociálně psychologický (přístup, který zdůrazňuje a zkoumá volnočasové aktivity jako socializační faktor v životě jednotlivce a jak přispívají k utváření mezilidských vztahů), dále politický (přístup, jehož předmětem výzkumu a činnosti je zkoumání do jaké míry zasahuje stát do volného času obyvatelstva),
ekonomický
(přístup,
který
zkoumá
finanční
aspekty
Tamtéž, s. 13. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 13. 7 Tamtéž, s. 13. 8 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 341. 5 6
14
volnočasových aktivit), zdravotní (přístup, který zkoumá volnočasové aktivity z pohledu jejich vlivu na fyzický a duševní rozvoj člověka) a v neposlední řadě pedagogický (přístup, jenž bere v úvahu věkové a individuální potřeby a zvláštnosti člověka, jejich respektování s ohledem na ně, a vytváření optimálních podmínek pro trávení volného času.9 Jedním z dalších kritérií pro rozdělení přístupu výzkumu volného času a způsobu jakým jej jednotlivec tráví je rozdělení dle jeho obsahu. Podle této klasifikace můžeme rozdělit trávení času např. na sportovní, rekreační, kulturní, vzdělávací, sociální, veřejné aktivity či na hobby a manuální činnosti.10
1. 4 Funkce volného času Při definování funkcí volného času vyvstává z důvodu obsahové šíře tohoto pojmu stejný problém jako s jeho definicí. Důvodem je to, a jak již z výše uvedených definic vyplývá, že každý jednotlivec si může svobodně zvolit, jakými činnostmi svůj volný čas vyplní. Navíc tak, jak se mění volnočasové aktivity člověka v průběhu jeho života, tak se mění i funkce volného času. V českém prostředí provedl komplexní klasifikaci a rozdělení funkcí volného času V. Spousta, který je rozdělil do pěti základních bloků dle jejich dominantních rysů a účinků takto: a) Kompenzačně-rekreační kompenzační – nahrazuje úbytky biofyzické a mentální energie a doplňuje faktory potlačené při práci/výuce rekreační – urychluje komplexní zotavení organismu zábavná – pobaví, osvěží, rozptýlí, přináší oddech a odpočinek hedonistická – provokuje a prezentuje požitky a smyslové rozkoše desolitární – usnadňuje navození sociálních kontaktů, pocitu sounáležitosti, pospolitosti b) Terapeutické
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času]. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, s. 15-18. 10 DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 121. 9
15
relaxační – uklidní, uvolní napětí, zotavení a regenerace celé osobnosti defrustrační – umožňuje dočasně uniknout z životní strasti a zbavit se špatné nálady, pomáhá odstranit zklamání, zmírnit depresi a pocit bezvýchodnosti psycho-terapeutická – mírní obavy, strach, bolest, zklidňuje, zlepšuje psychický stav katarzní – očišťuje, regeneruje c) Formativně-výchovné socializační – zprostředkovává společenské zkušenosti, názory a pocity stimulační – podněcuje senzibilitu, fantazii a imaginaci, vyvolává pocit celkového vzpružení kognitivní – zprostředkovává, obohacuje poznání a nazírání na svět vzdělávací – rozšiřuje obzor a podílí se na celkové kultivaci osobnosti výchovná – spoluutváří názory a postoje, kultivuje a zušlechťuje charakter humanizační – zlidšťuje osobnost a upevňuje altruismus, probouzí etické cítění a smysl pro etické hodnoty, kompenzuje nedostatek (absenci) lásky, porozumění a uznání kulturní – usnadňuje poznání a přejímání kulturních hodnot a ideálů akulturační – přispívá k adaptaci a akulturaci imigrantů a etnických skupin d) Kreativní komunikativní – umožňuje získat a navázat spojení a pozitivní mezilidské vztahy, přispívá k hlubšímu vzájemnému porozumění informativní – podává informace a zprávy o dění ve společnosti inspirativní – podněcuje, oduševňuje a zprostředkovává nové aktivity 16
petrifikační – uchovává a zpevňuje prožité a poznaný obraz světa a doby magická – otevírá nové obzory, překračuje meze smyslového poznání estetická – tříbí vnímavost a cit pro krásu, kultivuje vztah ke kráse, vybízí ke zkrášlování sebe a životního prostředí a k estetickému prožitku e) Axiologické hodnotová – reprezentuje společenskou, ekonomickou a duchovní hodnotu hodnototvorná – upevňuje sociálně pozitivní hodnotové pole sebereflexivní
–
umožňuje
hlubší
sebepoznání,
tvořivé
sebevyjádření autodiagnostická – otevírá prostor pro srovnávání a posuzování sebe sama sebehodnotící – vypovídá o životním stylu a kvalitě vlastního života a hodnotí ho11
Základní
funkce
volného
času
jsou
definovány
i
v oficiálním
vzdělávacím dokumentu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, v tzv. Bílé knize – Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice, který za ně považuje funkce výchovnou, vzdělávací, kulturní, zdravotní (regenerační a relaxační), sociální a preventivní.12
SPOUSTA, Vladimír. Proměny funkcí volného času v závislosti na věku. In Výchova a volný čas 2. Brno: MSD, 2007, s. 49-51. 12 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v České republice [online]. ©2013-2015. Poslední změna 4. 12. 2002. [Cit. 28. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web:
. 11
17
1. 5 Faktory ovlivňující volný čas V první fázi vývoje jednotlivce jsou nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími volný čas a jeho trávení rodiče a rodina, později škola. Rodina je primární sociální skupinou většiny dětí, kde získávají první zkušenosti z aktivit volného času a kdy na trávení volného času uvnitř rodiny má vliv zejména způsob jejího života a výchovná praxe rodičů, 13 a která „plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Vytváří určité emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a životního stylu“.14 Škola, jako vzdělávací a výchovná instituce, uplatňuje svůj vliv na trávení volného času žáků přímo i prostřednictvím svých zařízení. Např. Hofbauer rozděluje vliv školy na trávení volného času na jednorázové volnočasové aktivity, které rozšiřují a prohlubují obsah vyučovacího procesu nebo mají oddechovou a kompenzační funkci (návštěvy kulturních a sportovních akcí nebo historických památek, mezitřídní nebo meziškolní sportovní a jiná soutěžní utkání, lyžařské výcvikové zájezdy a školy v přírodě apod.), na místní, regionální, celostátní a mezinárodní soutěže žáků škol, které již vyžadují dlouhodobější pozornost i zapojení účastníků a na pravidelnou zájmovou činnost (sportovní družstva, soubory umělecké tvořivosti, zájmové kroužky) vytvářející mnohaletou kontinuitu. 15 Mezi volnočasová školní zařízení uplatňující vliv na trávení volného času žáků lze zahrnout např. školní družiny a školní kluby. S nárůstem věku se vliv rodičů a školy snižuje a narůstá vliv spolužáků a kamarádů a těžiště trávení volného času dětí a mládeže se přesouvá do zařízení volného času mimo školu. Těmito mimoškolními zařízeními volného času mohou být různé parky a hřiště, kde je tráven volný čas spontánně, neorganizovaně, nebo formálně organizovaná mimoškolní zařízení, jež zahrnují různá střediska volné času, instituty, sdružení nebo kluby.
13
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 56-64. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 248-249. 15 HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s. 69-72. 14
18
Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících volný čas a jeho trávení jsou v dnešní době média a komunikace. Komunikace může být tváří v tvář nebo
kdy právě
zprostředkovaná,
zprostředkovány
skrze
média.
dnes
jsou
S rozvojem
stále
častěji
informačních
informace technologií
a elektronických médii roste i pasivní způsob trávení volného času, od sledování televize, hraní počítačových her až po komunikaci přes tzv. internetové sociální sítě.
1. 6 Patologické jevy spojené s trávením volného času Trávení
volného
času,
zejména
u
spontánních
a
neformálních
volnočasových aktivit, může přinést i určitá rizika a problémy s nimiž se děti a mládež potýkají. K nejčastějším rizikům a problémům patří dětská kriminalita a užívání návykových látek. Mezi faktory vedoucí k užívání návykových látek lze zahrnout tlak okolí vyvolaný vrstevnickou skupinou, biologický předpoklad, postoj rodičů k návykovým látkám, životní krize, deprese a vztah rodičů k dětem.16 Dětská kriminalita je spojena především s trávením času ve vrstevnických
skupinách
tvořených
dětmi
a
mládeží
pocházejících
z nefunkčních rodin.
1. 7 Volný čas a životní styl Jakou činností a jakým způsobem tráví každý jednotlivec svůj volný čas je ovlivněno jeho životním stylem. Životním stylem každého jednotlivce je míněno „typické uspořádání činností, jednání lidí, vztahů, vědomí hodnot, norem a věcného prostředí ve společnosti“.17 Obecně lze tedy říci, že životní styl je způsob, jakým lidé žijí. Z výše zmíněné definice vyplývá, že životní styl je ovlivňován dvěma základními faktory – vnějším a vnitřním. Vnitřním faktorem je míněna osobnost jednotlivce, jeho hodnoty, dovednosti, potřeby apod.
ARTERBURN, Stephen a Jim BURNS. Drogy klepou na dveře: výchova, prevence, léčba. Vyd. 1. Brno: Nová naděje, 2001, s. 41-46. 17 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 390. 16
19
a vnějším faktorem jsou poté míněny životní podmínky jednotlivce, pod které lze zahrnout podmínky geografické, sociálně ekonomické a ekonomické, sociálně politické
a
politické,
demografické,
ekologické,
biologické,
kulturní
a technologické.18 Je tedy evidentní, že životní styl každého jednotlivce se liší, protože je ovlivňován různými, individuálními faktory.
1. 8 Sport a volný čas Jedním
z projevů
životního
stylu
jednotlivce
je
aktivní
přístup
k pohybovým aktivitám, jehož vyjádřením je provozování sportu a trávení volného času sportovní činností. Sport je také vyjádřením hodnotové orientace na zdravý způsob života. Sport jako volnočasová aktivita má mnoho forem – může být organizovaná či neorganizovaná, kolektivní či individuální nebo jej lze provozovat ve městě či přírodě, uvnitř nebo venku. Dle Spousty se také ukazuje, že nejen u dospělých, ale i u mládeže zaujímá sport na žebříčku hodnot vysokou příčku, kdy většina mládeže oceňuje sport jako důležitý činitel, který podporuje zdravý tělesný a duševní vývoj. Na druhou stranu i přes tento postoj ke sportu existuje vzrůstající trend trávení volného času pasivní činností (jak již bylo uvedeno výše – sledování televize, hraní počítačových her, komunikace přes tzv. internetové sociální sítě na úkor pohybových sportovních volnočasových aktivit)19 a sedavým způsobem života. Tento fakt, ve spojení s nepřiměřenou výživou a s tím, že nižší nároky na fyzický
pracovní
výkon
nejsou
kompenzovány
přiměřeným
nárůstem
pohybových a sportovních aktivit, vede v dnešní době ke zvýšenému výskytu civilizačních chorob, nadváhy a obezity jednotlivců. Dalších faktorů ovlivňujících trávení volného času sportovní pohybovou aktivitou je mnoho, mezi ty nejdůležitější lze zahrnout zejména finanční a časovou náročnost.
DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 39-43. 19 SPOUSTA, Vladimír. Proměny funkcí volného času v závislosti na věku. In Výchova a volný čas 2. Brno: MSD, 2007, s. 55. 18
20
1. 9 Nadání a talent Při trávení volného času formou sportovních aktivit se velice často u jednotlivců hovoří o nadání či talentu k určitému sportu. Při používání těchto termínů v běžném životě se význam slov mezi talentem a nadáním běžně nerozlišuje. Bohužel i v odborné oblasti neexistuje jednoznačné rozlišení mezi oběma pojmy, kdy se různé definice nadání a talentu navzájem překrývají nebo považují za synonyma. Takto se i v českém prostředí k oběma pojmům staví např.
Průcha,
kdy
u
pojmu
talent
odkazuje
k pojmu
nadání,
které
v pedagogickém pojetí hovoří o nadání jako o „výjimečné složce osobnosti některých jedinců, zejm. pro umělecké obory, pro sport, jazyky, matematiku“.20 Pojem nadání je vymezen i v české legislativě v dokumentech Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, kde v Upraveném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je nadání definováno jako „soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec běžného průměru populace“21, nebo i v jeho vyhlášce je definován mimořádně nadaný žák jako „jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech“.22 Hříbková při rozlišování druhů nadání přichází s jejich klasifikací dle dvou základních kritérií – horizontální klasifikace a vertikální klasifikace. Při horizontální klasifikaci se nadání člení dle druhů činnosti, v níž se nadání objevuje. Tedy např. nadání matematické, jazykové, výtvarné hudební, sportovní
apod.
Při
vertikální
klasifikaci
se
nadání
rozlišuje
latentní
(potencionální) a manifestované (aktuální). Potenciální nadání je „možností, jež
20
PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 143-144. 21 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Upravený rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. ©2013-2015. Poslední změna 1. 9. 2013. [Cit. 10. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upravenyramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani?highlightWords=upraven%C3%BD>. 22 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vyhláška Č. 73/2005 SB., o vzdělávání dětí žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. [online]. ©2013-2015. Poslední změna 17. 2. 2005. [Cit. 10. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-73-2005-sb-1>.
21
lze dosáhnout při vhodných podmínkách v budoucnosti“, kdežto aktuálním nadáním „se rozumí výkony a projevy podávané v současné době“.23 V případě, že je v odborné literatuře činěn mezi nadáním a talentem rozdíl, tak v tom, že nadání je spojováno s intelektovými24 činnostmi a talent s činnostmi neintelektového25 charakteru.26 V rámci zaměření této práce na florbal jako sportovní volnočasovou aktivitu se k tomuto obecnému rozdělení přiklání i autor a dále ve spojení se sportem bude používán pojem talent.
1. 10 Sportovní talent Hovoří-li se v oblasti sportu o sportovním talentu, většinou se tím má na mysli to, že talentovaní jednotlivci jsou pouze ti, kteří dosahují vrcholových výsledků v daném sportu. Nicméně identifikace a rozvoj talentu ve sportu jsou chápány jako provázaný komplex, který je možné uchopit jako složitý systém prvků, které jsou navzájem propojeny a vzájemně se ovlivňují. Tyto prvky lze rozdělit do tří základních skupin: vnitřní (dovednosti, vlastnosti, kondice apod.), vnější (zázemí, tréninky, podmínky apod.) a okolnosti (zdraví, zranění, náhoda apod.).27 Je důležité zdůraznit, že sportovní, tedy pohybový talent, úzce souvisí i s činností rozumovou a psychickou, kdy sportovec musí být schopen ve sportovních soutěžích podat výkon nejen fyzický, ale i psychický, a to s tvořivostí, zejména v kolektivních sportech.28 Již z charakteristiky sportu samotného vyplývá, že je velice důležité rozdělení sportovců dle jejich výkonnosti. Z výše uvedeného je patrné, že míra talentu hraje u sportovců velkou roli. Choutka a Dovalil talentem ve sportu označují „jedince vybaveného souborem vrozených dispozic (morfologických, fyziologických, motorických, psychických a dalších), jejichž struktura odpovídá 23
HŘÍBKOVÁ, Lenka. Nadání a nadaní: pedagogicko-psychologické přístupy, modely, výzkumy a jejich vztah ke školské praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, s. 48. 24 Např. jazyky, matematika apod. 25 Např. sport, umění apod. 26 DOČKAL, Vladimír. Zaměřeno na talenty, aneb, Nadání má každý. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 23. 27 PERIČ, Tomáš a Jiří SUCHÝ. Identifikace sportovních talentů. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, s. 15-16. 28 DOČKAL, Vladimír. Zaměřeno na talenty, aneb, Nadání má každý. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 204-210.
22
souboru požadavků konkrétních sportovních výkonů a tvoří tedy komplex nutných předpokladů pro vysokou úroveň výkonnosti sportovce v daném typu sportovního výkonu.“29 Proces identifikace a rozvoje sportovně talentovaného jednotlivce je tedy dlouhodobý proces zahrnující pět fází: 1)
Určení talentu – fáze, ve které se s ohledem na typ sportu definuje
model, jaký by měl talentovaný jedinec být a snaží se identifikovat podstatu a oblasti talentu; 2)
Výběr talentu – stanoví identifikátory výběru a výběrová kritéria, tedy
různé expertní hodnocení, testy, dotazníky, jež umožní popsat v předchozí fázi identifikované oblasti modelu talentovaného jednotlivce; 3)
Vyhledávání talentu – proces, který na základě výsledků předchozí fáze
identifikuje jednotlivce, které je možné označit za talentované; 4)
Rozvoj talentu – definuje požadavky na trénink za účelem dosažení co
nejlepšího výkonu a rozvoje talentovaného jednotlivce; 5)
Péče o talenty – jejím cílem je nastavení takových podmínek
(materiálních, sociálních apod.), aby talentovaný jednotlivec neopustil klub či popř. neodešel do zahraničí.30
29
CHOUTKA, Miroslav a Josef DOVALIL. Sportovní trénink. 2., rozšíř.vyd. Praha: Olympia, 1991, s. 188. 30 PERIČ, Tomáš a Jiří SUCHÝ. Identifikace sportovních talentů. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, s. 29-30.
23
2. Pedagogika a pedagogický pracovník Výchova a vzdělávání jsou nezbytnými atributy pro to, aby se jednotlivec mohl zapojit do společnosti, a aby mohl pochopit a porozumět jejím morálním a intelektuálním hodnotám. Právě pedagogika je věda, jejímž předmětem zkoumání je výchova a vzdělávání jednotlivce, jež aplikuje výsledky svého bádání do praxe.31 Samostatnými disciplínami pedagogiky jsou pedagogika volného času, která je „zaměřená na výchovné a vzdělávací prostředky, napomáhající autonomnímu a smysluplnému využívání volného času dětí, dospívajících i dospělých“32 a pedagogika sportu, která „rozvíjí pedagogické a didaktické aspekty výchovy mládeže a dospělých ve sportovní a tělovýchovné
činnosti.
Zároveň
zkoumá
ovlivňování sportovců trenérem, učitelem aj.“ Jedním
z nejdůležitějších
činitelů
problematiku
pedagogického
33
ve
výchově
a
vzdělávání
je
pedagogický pracovník. Vzhledem k důležitosti této činnosti, je pedagogický pracovník definován i zákonem, jako „ten, kdo koná přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání […] je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu, nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající
činnost
školy
v
pracovněprávním
vztahu
nebo
není-li
zaměstnancem státu. Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních služeb“.34 Kategorie pedagogických pracovníků jsou následující: „učitel, vychovatel,
31
ČÁBALOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, s. 13. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 199. 33 Tamtéž, s. 198-199. 34 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Zákon o pedagogických pracovnících. [online]. ©2013-2015. Poslední změna 1. 9. 2012. [Cit. 23. 1. 2015]. Dostupné na World Wide Web: . 32
24
speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér, vedoucí pedagogický pracovník.“35
2.1 Pedagog – učitel Jak bylo již výše v práci zmíněno, jedním z pedagogických pracovníků je učitel. Učitel má ve výchově a vzdělávání většinou hned po rodičích na žáky a mládež největší vliv a ze své pozice silně působí na utváření jejich postojů a vzorců chování. Právě proto je důležité, jaké jsou jeho kvality, vlastnosti a dovednosti a jakou má osobnost. Učitel by měl kromě pevných morálních vlastností a hodnotové orientace disponovat i širokým všeobecný a odborným rozhledem zahrnující pedagogické vzdělání. Neméně důležitou stránkou učitelovy osobnosti jsou i jeho psychické vlastnosti, jimiž by měl také disponovat, a jež Spousta rozdělil do pěti základních kategorií: 1)
Temperamentové – zdatnost, stabilita, tolerance, senzibilita apod.
2)
Emocionální – láska a úcta k člověku, živému tvoru, životnímu prostředí,
kultuře, vědě, umění, zanícení k povolání apod. 3)
Volní – asertivita, sebekázeň, sebedůvěra, autoregulace, touha po
sebevzdělávání apod. 4)
Intelektuální – mentální potence, schopnosti koncentrační, pamětní,
poznávací, formulační, komunikační, improvizační, kreativní apod. 5)
Charakterové
–
empatie,
otevřenost,
upřímnost,
spolehlivost,
svědomitost, zásadovost, spravedlnost, odpovědnost, laskavost, tolerantnost, pravdomluvnost apod.36 Dle Čápa jsou dvěma základními požadavky na učitele poskytnout žákům vzdělání – zprostředkovávání vědomostí, dovedností, způsobů myšlení
PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 197. 36 MAŇÁK, Josef, Libor HŘEBÍČEK, Jaroslav TELEC a Vladimír SPOUSTA. Teoretické základy výchovy ve volném čase: (úvod do studia pedagogiky volného času). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 134. 35
25
a činnosti určitého oboru, a vychovávat je – rozvíjet jejich zájmy, postoje, schopnosti a charakter.37
2. 2 Pedagog – trenér Autor je toho názoru, že pod termín učitel lze při určitém zevšeobecnění zahrnout i dalšího pedagogického pracovníka, a to trenéra. Termín trenér je velice široký pojem. Je to „profese pedagogického charakteru uplatňující se jednak ve sféře sportu, jednak v profesním vzdělávání jako instruktor při výcviku praktických dovedností v různých pracovních odvětvích“.38 Odtud vyplývá, že nevykonává činnost pouze v oblasti sportu. Nicméně v běžném prostředí a životě je pod termínem trenér většinou myšlen jeho užší význam, tedy profese věnující se převážně sportovní výchově. Pro účely této práce je pod termínem trenér myšlen právě tento užší význam. Trenér nebyl v historii vždy součástí sportu. Dříve nebyla příprava na sportovní činnost tak intenzivní a zahrnovala většinou jen sportovní činnost samotnou. Nicméně postupem času s racionalizací sportu a kladením co největšího důrazu na výkon začali sami sportovci pomáhat ostatním a toto lze již pokládat za trénink.39 V dnešní době je trenér a profese trenérství ve sportu samostatnou profesí, která klade vysoké nároky na osobnost i profesní odbornost trenéra. Trenér je pro sportovce nezbytnou součástí pro zdokonalení ve sportu samotném, rozvoj jeho schopností, a to vše za účelem dosažení co nejlepších sportovních výkonů. Svoboda uvádí základní typologii trenérů roztříděnou na pět základních typů: 1.
Trenér autoritářský – jeho základním požadavkem je disciplína a kázeň
sportovců, hlavní metodou tréninku jsou hrozby a trest, vyznačuje se neměnností přístupu k tréninku a tréninku samotného;
37
ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, s. 264-265. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 317. 39 SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003, s. 117. 38
26
2.
Trenér přátelský – naopak využívá pozitivní motivace sportovců, je
flexibilní v přístupu k tréninku; 3.
Trenér intenzivní – ve svém přístupu nevyužívá tolik hrozeb a trestů jako
trenér autoritářský a do tréninku zapojuje své emoce, má vysoké nároky na sportovce a velice často je s jejich výkonem nespokojený, klade důraz na výkon sportovce; 4.
Trenér snadný – je spíše opakem intenzivního trenéra, nebojí se
improvizace, tréninkový přístup je volnější; 5.
Business trenér – ke své profesi má „ekonomický“ přístup, využívá již
osvědčených přístupů, je otevřený novým informacím, na jejichž základě zvolí co nejvíce pragmatický způsob tréninku.40 Jak je z typologie patrné, tak než o pět různých typů trenérů jde spíše o tři různé typy s tím, že trenér intenzivní je spíše podtypem trenéra autoritářského a trenér snadný podtypem trenéra přátelského. Z tohoto důvodu se autor práce spíše přiklání k rozdělení stylů trenéra, které provedl Martens a to takto: a)
Autoritativní styl – trenér diktátor – přijímá všechna rozhodnutí sám,
úkolem sportovce je poté pouze plnění jeho příkazů; b)
Submisivní styl – trenér opatrovatel – ten naopak přijímá pouze nezbytná
rozhodnutí sám, co nejméně zasahuje do organizace tréninku, ponechává iniciativu na sportovci; c)
Kooperativní styl – trenér učitel – jeho styl je založen na spolupráci se
sportovcem, na jejich společném rozhodování;41 Styl trenéra, respektive jeho typ, vychází z osobnosti trenéra a z jeho zkušeností z trenérství a je většinou ovlivněn i prostředím, druhem sportu a osobností sportovce, proto nelze jednoznačně určit, který z nich by byl obecně považován za nejvhodnějšího. Autor ze své vlastní zkušenosti trenéra sportovců týmového sportu a sportovců dětí a mládeže se spíše přiklání k průsečíku autoritativního a kooperativního stylu. 40 41
Tamtéž, s. 121-122. MARTENS, Rainer. Úspěšný trenér. 3., dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 38-39.
27
Činnost trenéra má dvě hlavní stránky – teoretickou a praktickou. V rámci
teoretické
činnosti
je
důležité
trenérovo
vzdělání,
zkušenosti
a schopnosti. Trenér musí být dobrým pedagogem i psychologem, musí být otevřen novým informacím, umět je řádně zpracovat a vyhodnotit, aby je poté mohl účinně využít při praktické stránce trenérské činnosti. Praktická stránka činnosti trenéra totiž zahrnuje interakci se sportovci. 42 Interakční činnost a styl trenéra spočívá především v komunikaci se sportovci, jejímž cílem je dosažení cíle trenérské činnosti – aplikace teoretické činnosti za účelem dosažení co nejlepších sportovních výkonů. V interakci a komunikaci je podstatný vzájemný postoj trenéra ke sportovci a jejich vzájemné emoční vztahy. 43
42
SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003, s. 137-141. 43 JANÍKOVÁ, Marcela. Interakce a komunikace učitelů tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2011, s. 17-20.
28
3 Florbal 3. 1 Charakteristika florbalu Florbal je kolektivní halový sport, který se ze Skandinávie, jež je považována za kolébku florbalu, rychle rozšířil do ostatních zemí, tedy i k nám. Kořeny tohoto sportu nás ale nevedou do Švédska, jak se všeobecně předpokládá, ale do Spojených států amerických. Florbal je sport, který nemá dlouhou historii, jeho počátky spadají přibližně do padesátých let dvacátého století. Studenti zde začínali hrát obdobu pozemního hokeje s plastovými hokejkami a plastovým pukem. Až později se pro tyto účely začal používat typický děrovaný míček, který si díky děrovanému povrchu zachovává velmi dobré letové vlastnosti, ačkoli má velmi nízkou hmotnost. Podobný míček využívali totiž basebaloví nadhazovači při svých tréninzích. 44 Navzdory počátkům florbalu v Americe se florbal nejvíce prosadil ve Švédsku a Finsku a to hned z několika důvodů. Pro florbal zde byly ideální podmínky, co se týká vnitřních sportovišť, hal i tělocvičen. Velkou tradici zde má klasický lední hokej a tak mladí hokejisté zařadili florbal jako významnou složku do letních tréninků a příprav. Nemalou roli hrají i velká podobnost pravidel a celková realizace hry právě s ledním hokejem. Obecně země s silnou hokejovou tradicí jako Švédsko, Norsko a Švýcarsko přijaly florbal s menšími odlišnostmi. Ve Švýcarsku tento sport přejali pod označením unihockey, kde hokejku při hře používali všichni hráči včetně brankáře. Švédská podoba florbalu byla známá pod názvem innebandy, norská odnož používala pojem salibandy. Na rozdíl od Švýcarska ale brankář nebyl vybaven hokejkou. 45 Již v osmdesátých letech vznikaly národní svazy, které pomohly florbal nějakým způsobem organizovat. Roku 1987 vznikla i Mezinárodní florbalová federace (IFF - International Floorball Federation), která svoji působnost stále rozšiřuje o další státy, Česká republika se připojila už roku 1993. Počty neregistrovaných hráčů se celosvětově pohybují v miliónech, pod záštitou IFF je
44
KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 12-13. SKRUŽNÝ, Zdeněk. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 1213. 45
29
nyní více než 4300 klubů z 55 zemí.46 Amatérskému florbalu se věnují všechny věkové kategorie, avšak zřejmě díky podobnosti hry s hokejem je mezi hráči více mužů než žen. Počátky florbalu u nás jsou spojovány s pobytem českých studentů ve Švédsku v rámci výměnného pobytu, kde se poprvé s touto hrou seznámili, a s návštěvou Finů v Praze v roce 1984, kteří darovali několik florbalových holí studentům VŠE. Pozvolna se začala hra šířit, až v roce 1992 byla Česká florbalová unie přijata Mezinárodní florbalovou federací. Podobně jako hokej, je i florbal velmi dynamický a rychlý sport, který vyžaduje od hráčů velkou míru kreativity. Odtud zřejmě pramení velká obliba nejen mezi mladými aktivními hráči, ale řadí tak tento sport mezi divácky velmi atraktivní podívanou. Rychlost hry, jednoznačná a jednoduchá pravidla a nízké počáteční náklady přispívají k velkému rozmachu tohoto sportu nejen u nás. Proměnlivost herního děje, rychlé akce a náhlé změny skóre přivádí k tomuto sportu mnoho sportovců i z jiných odvětví. Hráči mohou ukázat schopnost taktické hry celého týmu i technicky zajímavé výkony. Na hráče jsou kladeny vysoké požadavky, co se týká rychlého rozhodování, poznávacích a senzomotorických procesů, taktiky a technické úrovně a koordinace vůbec. Řadíme jej mezi míčové sporty brankového charakteru, přičemž herní charakteristikou je nejbližší lednímu nebo pozemnímu hokeji. Tento halový sport se neustále rozvíjí a aktivní i rekreační hráči díky němu zlepšují své pohybové dovednosti a celkovou fyzickou zdatnost. Jelikož je to sport týmový, vytváří si hráči mezi sebou sociální vazby, rozvíjí své osobnostní charakteristiky i smysl pro fair play. Dochází u nich k příznivému formování morálky, vytrvalosti, schopnosti kombinace a odolnosti. 47 Jako herní prostor slouží hřiště s pevným povrchem, které je obehnané nízkým plastovým mantinelem o výšce 50 cm. Jako pevný povrch pro rekreační hru může dobře posloužit klasická dřevěná podlaha, umělá tráva, beton apod. Nejideálnějším povrchem je však taraflex, kterým jsou vybaveny některé sportovní haly, zejména pokud slouží pro pořádání vyšších florbalových soutěží.
46 47
KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 14. Tamtéž, s. 10-11.
30
Velikost hřiště je 40 x 20 metrů a na kratších stranách jsou umístěny branky. 48 Při standardní situaci je během hry v poli pět hráčů na každé straně a jeden brankář v každé bráně, celkem tedy dvanáct hráčů. Kysel charakterizuje florbal jako heuristicko-kolektivní sport, jehož cílem je při dodržení daných pravidel vstřelit soupeřícímu týmu více branek během stanovené hrací doby než branek obdržet. To, zda jsou dodržována pravidla, mají za úkol dva rozhodčí, jejichž autorita je rovnocenná, žádný z nich nenáleží k týmu, aby byla zajištěna co nejvyšší míra objektivity při posuzování jednotlivých zákroků a celkovém respektování pravidel. Jejich funkce je zejména kontrolní, řídící a usměrňovací. Vzniklá pravidla mají zajistit atraktivitu hry, kladou důraz na bezpečnost a ochranu zdraví hráčů a respektují principy férové hry.49 Rozhodčí mají právo ukončit předčasně utkání, pokud existuje důvodný předpoklad, že by nebylo dohráno podle pravidel. Pro komunikaci s rozhodčími je povinně zvolen jeden člen z každého týmu, který zastává funkci kapitána. Ti mají za úkol s rozhodčími spolupracovat a zastupovat v komunikaci celý tým při řešení sporných situací. Kapitán je od ostatních hráčů odlišen tak, že má na levé paži viditelně upevněnou kapitánskou pásku.50 Oproti hokeji je florbal hra nekontaktní, i když hra tělem zakázaná není, brankáři nemají k dispozici florbalové hole (tzv. florbalky), ale hrají v rámci brankoviště rukama, nohama a vůbec celým tělem. Jako jediní v poli mohou míček v brankovišti vzít do rukou. Ostatní hráči smí odehrát balonek pouze hokejkou, případně ho zpracovat nohou. Jako uznatelná branka se ale počítá pouze vstřelený míček pomocí hokejky, přihrávka nohou nebo kopnutí míčku do brány je považováno za porušení pravidel. Za nepřípustné se pokládá i hra hlavou nebo výskok. Proti pravidlům je veškerý hrubý kontakt s protihráči, blokování, sekání, nedovolené bránění a hra s hokejkou výše než do úrovně kolen.51
48
SKRUŽNÝ, Zdeněk. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 20. KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 19. 50 KARCZMARCZYK, Roman. Florbal: učebnice (nejen) pro trenéry. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, s. 78-80. 51 Český florbal. Pravidla florbalu a jejich výklad. [online]. ©2014. Poslední změna 1. 7. 2014. [Cit. 10. 3. 2015]. Dostupné na World Wide Web: . 49
31
Florbalová branka má rozměry 160 x 115 cm, hluboká je v horní části 40 cm a v dolní části 65 cm. Velké brankoviště má plochu 4 x 5 metrů a malé brankoviště 250 x 100 cm. V malém brankovišti se může pohybovat pouze brankář, postavení ostatních hráčů je zde hodnoceno jako porušení pravidel, které se řeší buď novou rozehrávkou, nebo i výjimečně trestným střílením. Co se týká standardní hrací doby, tak ta bývá odlišná pro různé soutěže, například ve vyšších soutěžích je čistý hrací čas 3 x 20 minut s desetiminutovou přestávkou mezi každou třetinou. Během přestávky si obě soupeřící mužstva vymění hrací strany, aby nemohlo být jedno družstvo znevýhodněno, respektive zvýhodněno při hře jen na jedné straně hřiště. Čistým časem je myšleno to, že pokud rozhodčí písknutím přeruší hru, je zastavena i časomíra až do doby, kdy je balonek opět uveden do hry. Během zápasu mají obě družstva nárok na využití jednoho 30vteřinového time-outu, kdy se mohou s trenérem poradit, změnit taktiku či styl hry. Ačkoli je v poli mimo brankáře vždy jen pět hráčů, na soupisce jich může být až dvacet.52 Fyzická náročnost tohoto sportu, zejména nutnost vyvinout vysokou rychlost z místa v několika málo krocích, náhlé změny směru při pohybu a rychlostní vytrvalost vede k častému střídání pětic hráčů v poli.53 Tvoří-li tým mladší děti, je vhodné vystřídat během zápasu větší množství měnících se pětic, hráči tak získávají cenné zkušenosti, naučí se hrát s různými spoluhráči a je dosaženo přiměřené fyzické námahy jednotlivců vzhledem k jejich věku. Slabší články družstva jsou více motivované k lepším výkonům, než kdyby většinu zápasu strávili na lavičce jako náhradníci. Je důležité dát prostor všem, aby ukázali své schopnosti, aby měli možnost se posunout dál a své výkony zlepšovat. Výkon hráčů může být velmi proměnlivý v čase, jelikož na ně působí celá řada vnitřních i vnějších vlivů. Každý z hráčů hraje v první řadě sám za sebe, ale také za celý tým, přičemž ve florbale je velmi důležitá zastupitelnost hráčů mezi sebou. Střídání hráčů během zápasu není nijak limitováno.
KARCZMARCZYK, Roman. Florbal: učebnice (nejen) pro trenéry. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, s. 75-76. 53 KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 10. 52
32
Jak již bylo řečeno výše, cílem hry je vstřelit co nejvíce branek protihráči, čehož lze lépe dosáhnout kolektivním založením útočné akce nežli pouhými individuálními pokusy jednotlivce.54 Aby byl gól uznatelný, je třeba jej vstřelit vhodným způsobem a za určitých podmínek, které jsou stanoveny v pravidlech. Po vstřelení branky a následném středovém vhazování se gól stává platným a jeho uznatelnost už nemůže být zrušena. 55 „V utkáních, která musí určit vítěze, se při nerozhodném výsledku po dvouminutové přestávce nastavuje dalších deset minut hry s pravidlem o tzv. „zlatém gólu“. V prodloužení může družstvo využít time-out, nebyl-li čerpán v základní hrací době. Pokud prodloužení vítěze neurčí, rozhodne série trestných střílení.“56
3.2 Florbal jako náplň volného času mládeže Hlavním cílem sportovních aktivit, tedy i florbalu, je adekvátní vyplnění času mládeže. Sport klade důraz na nácvik a rozvoj nejen pohybových schopností. „Cílem je vést děti ke sportu a vytvořit základy pro výkony v pozdějším (dospělém) věku.“57 Při trénincích je vždy nutné brát zřetel na věk svěřenců, jejich vývojovou zralost, stavbu těla, postavení v sociální hierarchii a psychický vývoj tak, aby nedocházelo k jejich přetěžování ani po fyzické ani po duševní stránce. Veškeré tyto negativní vlivy mohou během vývoje jednotlivce zanechat nesmazatelné stopy do budoucna. Přehnané ambice rodičů a trenérů, nevhodná metodika a nedostatečná příprava tréninkových hodin velmi často vedou k zanechání sportu v dětském či dospívajícím věku. Přitom tato forma volnočasových aktivit má organizovaně a soustavně posílit charakterové i fyzické vlastnosti dětí a mládeže. Jelikož se děti s florbalem seznamují v hodinách tělesné výchovy již na nižším stupni základní školy a tato hra není příliš finančně náročná, obliba florbalu jako volnočasové aktivity stále roste. Pravidla hry nejsou nijak složitá, je KARCZMARCZYK, Roman. Florbal: učebnice (nejen) pro trenéry. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, s. 20-22. 55 SKRUŽNÝ, Zdeněk. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 3132. 56 KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 21. 57 Tamtéž, s. 127. 54
33
to sport velmi rychlý, zábavný a díky rozšířené základně různých florbalových organizací i snadno dostupný.
34
Empirická část 4. Cíl empirické části Vzhledem k zaměření tématu této bakalářské práce bylo základním autorovým cílem její empirické části zjistit základní důvody jednotlivců, jež je vedly k trávení volného času formou sportovní aktivity, konkrétně florbalem. Autor si stanovil několik výzkumných otázek, na které svým dotazníkovým šetřením získal odpovědi: 1.
Od jakého věku se nejčastěji začíná s florbalem?
2.
Které vnější faktory vedly jednotlivce k trávení volného času florbalem?
3.
Jaký mají respondenti vztah ke florbalu?
4.
Je florbal jediná volnočasová aktivita, které se respondenti věnují?
4. 1 Metoda empirické části Zvolenou metodou získávání dat v rámci empirické výzkumu byla metoda kvantitativního šetření formou papírového dotazníku. Vybraná forma sběru dat na papírových dotaznících, jež byly distribuovány a vyplňovány tužkou za účasti autora a asistentů samotnými respondenty, se autorovi pro cíle této práce a pro vzorek respondentů zdála jako nejvhodnější. Hlavním důvodem byla předpokládaná vysoká návratnost vyplněných dotazníků, menší časová náročnost při sběru dat a vzhledem k přítomnosti autora i větší relevance obdržených
odpovědí.
Dotazníky
byly
distribuovány
během
tréninků
jednotlivých družstev ve dnech 16. – 24. března 2015, kde byly i ihned od respondentů sbírány zpět. V rámci dotazníku bylo formulováno 15 otázek. Otázky byly vytvořeny jako uzavřené, a to jako otázky dichotomické nebo trichotomické, tedy respondenti měli na výběr z odpovědí ano/ne resp. ano/ne/nevím-občas, dále otázky s předdefinovanými odpověďmi, kde si respondenti mohli zvolit buď jednu, nebo více odpovědí a jedna otázka škálovitá, kde měli respondenti seřadit odpovědi podle své preference. 35
4. 2 Charakteristika respondentů Výzkumný vzorek byl tvořen dětmi a mládeží ve věku 7-18 let, kteří jsou členové sportovního florbalového klubu itelligence Bulldogs Brno, ve kterém autor působí jako trenér. Respondenti byli vybráni z dětských/žákovských a mládežnických družstev tohoto klubu, a to následovně: Družstvo
Ročník
Počet členů Počet
Počet
družstva
distribuovaných
vrácených
dotazníků
dotazníků
Přípravka
2006-2008
30
23
23
Elévové
2004-2005
30
28
28
Mladší žáci
2002-2003
39
32
29
Starší žáci
2000-2001
37
24
24
Dorostenci
1998-1999
27
27
27
Dorostenky
1998-1999
16
15
15
Junioři
1996-1997
30
29
29
Juniorky
1996-1997
14
13
13
Tabulka 1: Vzorek respondentů a počty dotazníků Zdroj: Autor Celkový počet plánovaných respondentů měl být 223, ale vzhledem k neúčasti
všech
členů
družstev
na
trénincích
byl
konečný
počet
distribuovaných dotazníků mezi respondenty 191, z nichž bylo autorovy vráceno 188. Z celkového počtu respondentů bylo 28 dívek a 160 chlapců. Výběr výzkumného vzorku byl vzhledem k zaměření této práce na florbal jako na volnočasovou pohybovou aktivitu zvolen záměrně, protože cílem bylo provést průzkum právě mezi jednotlivci provozujícími tento sport. Vybrání respondentů pouze z jednoho florbalového klubu nemá dle autora podstatný vliv
36
na výsledky empirického šetření, protože příslušnost k určitému klubu nemá dle autora relevantní vliv na odpovědi respondentů.
4. 3 Florbalový klub itelligence Bulldogs Brno Florbalový klub itelligence Bulldogs Brno vznikl v září 1993 pod jménem VSK VUT. V následující sezóně se klub přejmenoval na VSK FS Brno, název Bulldogs Brno nese od roku 2001. Od roku 2012 do současnosti je plný název klubu itelligence Bulldogs Brno. Nejvyšší základní družstvo klubu tvoří muži z A-týmu, který se účastní nejvyšší florbalové ligy v České republice - 1. mužské florbalové ligy, která má od sezony 2012/13 do současnosti oficiální název AutoCont Extraliga.58 Ostatní družstva dospělých jsou potom tvořena z kategorií Muži B, Muži C, Ženy A a Ženy B. Klub má svá mládežnická družstva – Junioři A, Junioři B, Juniorky, Dorostenci A, Dorostenci B, Dorostenky, Starší žáci A, Starší žáci B a dětská/žákovská družstva – Mladší žáci, Elévové a Přípravka. Mládežnická a dětská/žákovská družstva trénují převážně ve své domovské hale SportPoint Arena v Králově poli, ale také v tělocvičně TJ TESLA Brno na Lesné a na Základní škole Novoměstská v Řečkovicích. Florbalový klub pořádá pro děti a mládež i příměstské tábory, a to třikrát ročně – vždy dvakrát během letních prázdnin a jednou o jarních prázdninách. Roční poplatky za členství v klubu, tréninky a participaci na různých zápasech a soutěžích v rámci České republiky se v dětských/žákovských a mládežnických kategoriích pohybují v rozmezí 5 – 10 tisíc Kč dle příslušnosti k družstvu/kategorii.
Průměrná
cena
výstroje
a
výzbroje
hráče
v dětském/žákovském nebo mládežnickém družstvu/kategorii se pohybuje kolem 3 tisíc Kč, brankáře kolem 6 tisíc Kč.
58
Od svého založení v sezoně 1993/94 nesla nejvyšší florbalová liga v České republice název 1. Florbalová liga a od sezony 2005/06 název Fortuna Extraliga.
37
4. 4 Výsledky výzkumného šetření První tři otázky dotazníku se týkaly pohlaví a věku respondentů a jejich příslušnosti k družstvu v klubu. Respondenti byli ve věku 7-18 let, skládali se z 28 dívek a 160 chlapců a byli z následujících družstev: Přípravka, Elévové, Mladší žáci, Starší žáci, Dorostenci, Dorostenky, Junioři a Juniorky. Pátá otázka směřovala ke zjištění frekvence návštěv tréninků. Z dotazníků vyplynulo, že u všech chlapeckých družstev se trénink koná třikrát týdně, kdy na každém dle odpovědí participují všichni respondenti. U dívčích družstev se tréninky konají dvakrát týdně a shodně jako u chlapců, na obou dvou participují všechny respondentky.
38
Otázka č. 4: Od kolika let se věnuješ florbalu? Touto otázkou chtěl autor zjistit, od jakého věku se respondenti věnují florbalu. Věk počátku věnování se sportu jako volnočasové pohybové aktivitě je důležitý z hlediska vlivu faktorů ovlivňujících výběr této aktivity. Výsledek výzkumného šetření neukázal,
že by respondenti začínali s florbalem
v podobném věku, počátek jeho věnování je v zásadě věkově rovnoměrně rozložen. Za povšimnutí stojí, že u dívek je počátek florbalové aktivity věkově později než u celého výzkumného vzorku.
39
Otázka č. 6: Kdo tě ke florbalu přivedl? Primárním cílem této otázky bylo zjistit, jaký faktor měl největší vliv na rozhodnutí začít aktivně s florbalem. Z výzkumného šetření vyplynulo, že rodina a kamarádi mají na počátek věnování se florbalu nejvyšší vliv, který je poměrně vyrovnaný, kdežto jiné faktory (např. škola) mají vliv pouze zanedbatelný. U dívek je naopak oproti celkovému vzorku nejsilněji zastoupen z 68 % faktor kamarádi.
40
Otázky č. 7 a): Máš sourozence? a č. 7 c): Hraje i někdo z nich florbal? Cílem této otázky č. 7 s jejími podotázkami bylo zjistit, zda když je v rodině více sourozenců, se florbaluje věnuje více z nich, či pouze sám respondent. Z celkových 188 respondentů 89 % odpovědělo, že má sourozence. Z těchto 89 % poté uvedlo, že v 26 % alspoň jeden ze sourozenců také hraje florbal.
41
Otázka č. 8: Byl florbal tvým prvním sportem, kterému se výkonnostně věnuješ? Autora výzkumného šetření zajímalo, zda byl florbal první či až další volbou jako sportovní volnočasové pohybové aktivity. Z celkového výzkumného vzorku 64 % respondentů uvedlo, že florbal byl prvním sportem, kterému se výkonnostně věnují. Dívčí část výzkumného vzorku se oproti celku znovu odlišuje, když pouze 21 % dívek uvedlo florbal jako první sport, kterému se výkonnostně věnují.
42
Otázka č. 9: Účastníš se zápasů/turnajů? Vzhledem
k tomu,
že
výzkumný
vzorek
je
složen
z družstev
florbalového klubu, jež se podílí na zápasech/turnajích ve všech svých kategoriích, tak cílem této otázky bylo zjistit, zda všichni respondenti, kteří jsou členy družstev a účastní se tréninků, participují na zápasech/turnajích svého družstva.
Z odpovědí
vyplynulo,
že
se
všichni
respondenti
účastní
zápasů/turnajů.
Otázka č. 10: Doprovází tě rodiče na zápasy/turnaje? Tato otázka zjišťovala, zda se rodiče zajímají o volnočasovou florbalovou aktivitu svých dětí alespoň tím, že je doprovází na zápasy/turnaje. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že pouze 16 % rodičů doprovází své dětí na zápasy/turnaje, kdy s vzrůstajícím věkem dětí se toto procento snižuje.
43
Otázka č. 11: Chtěl/a by ses florbalu věnovat i v dospělosti? Touto otázka chtěl autor práce zjistit, zda by se chtěli respondenti věnovat florbalu i v dospělosti. Z odpovědí bylo zjištěno, že přesná polovina respondentů se florbalu chce věnovat i v dospělosti a pouhých 9 % nechce. 41 % respondentů odpovědělo, že neví.
Otázka č. 12: Kdyby sis znovu vybíral/a sport, kterému se chceš věnovat, zvolil/a bys opět florbal? Záměrem autora u této otázky bylo zjistit současný vztah respondentů ke florbalu. Tedy, zda by své rozhodnutí věnovat se florbalu přehodnotili po zkušenostech a zážitcích, které s florbalem získali, resp. kdyby je měli v čase svého tehdejšího rozhodnutí. Na tuto otázku odpovědělo 70 % respondentů, že i kdyby měli znovu možnost vybrat si sportovní volnočasovou aktivitu, tak by si znovu zvolili florbal.
44
Otázka č. 13: Baví tě tréninky? Vzhledem k pozici autora jako trenéra v klubu, kde se provádělo výzkumné šetření, byla vybrána i tato otázka. Trénink je navíc sportovní aktivita, která nezahrnuje pouze hru samotnou, ale i další různé aktivity se zaměřením na zlepšení výkonu hráčů a jejich herních schopností, tedy pravidelnou, opakující se a celkově namáhavou činnost. Na tuto otázku odpovědělo pouhých 14 % respondentů, že je tréninky nebaví, což znamená, že většina respondentů přistupuje ke své florbalové aktivitě jako celku odpovědně a baví je i jeho objektivně méně zábavná složka.
45
Otázka č. 14: Seřaď preference podle toho, co tě baví na florbale. V této otázce měli respondenti za úkol seřadit čísla od 1 do 6 podle své preference, kdy číslo 1 znamená, že je činnost baví nejvíce a číslo 6 znamená, že je činnost baví nejméně. Na přiřazení měli tyto činnosti: zápasy/turnaje, tréninky, kamarádi/spoluhráči, úspěch – to, že jsou dobří ve florbale, lepší než trávit volný čas jinak, florbal mě nebaví. Z výsledků výzkumného šetření lze vyčíst,
že
nejpozitivnější
preference
respondenti
vyjádřili
vůči
kamarádům/spoluhráčem, zápasům/turnajům a tréninkům. Naopak nejméně se ztotožnili s vyjádřením, že je florbal nebaví.
46
Otázka č. 15: Jaké další volnočasové aktivity provozuješ? V této otázce bylo zjišťováno, zda a jaké volnočasové aktivity respondenti mimo florbal provozují. Respondenti měli na výběr z následujících jiných volnočasových aktivit: jiný sport výkonnostně, jiný sport rekreačně, hudební nástroj nebo sbor, umělecká tvorba (např. výtvarný, dramatický nebo fotografický kroužek, keramika apod.), jiná zájmová činnost (např. Sokol, Skaut, Junák apod.), studium cizích jazyků, PC/televize, kamarádi a jiné další aktivity. U této otázky mohli respondenti zvolit i více než jednu odpověď. Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že nejčastější další volnočasovou aktivitou je PC/sledování televize a trávení volného času s kamarády, ty uvedlo 26 % resp. 24 % respondentů. Celá 2 % respondentů vykonávají i další sport výkonnostně, tedy na stejné úrovni jako florbal.
4. 5 Shrnutí výzkumného šetření Cílem empirické části této bakalářské práce bylo zodpovězení definovaných výzkumných otázek. Po analýze odpovědí z výzkumného šetření lze na tyto otázky formulovat odpovědi následovně: 1.
Od jakého věku se nejčastěji začíná s florbalem? Z výzkumného šetření nevzešla jednoznačná odpověď, ve kterém věku
začínají děti a mládež s florbalem. Začátek florbalové sportovní aktivity je vcelku v rámci výzkumného vzorku rovnoměrně rozložen. Při oddělení dívek 47
z výzkumného vzorku šetření vyvstane zajímavá informace, kdy oproti celému výzkumnému vzorku začínají dívky s florbalovou aktivitou věkově později (v 68 % od věku 13 a více). Autor se domnívá, že tato situace je dána tím, že florbal je spíše mužským sportem a dívky nemají možnosti kde trénovat, hrát či být členky florbalového klubu již od nižšího věku59.
2.
Které vnější faktory vedly jednotlivce k trávení volného času
florbalem? V teoretické části byly jako hlavní faktory ovlivňující volnočasové aktivity jednotlivce stanoveny rodina, škola a kamarádi, kdy se s postupným narůstáním věku přesunuje vliv rodiny směrem ke kamarádům. Z empirického šetření vyplynulo, že v případě autorem zvoleného vzorku dětí a mládeže ve věku 7-18 let, byly hlavními faktory pro výběr florbalu jako volnočasové aktivity rodiče a sourozenci, tedy rodina (celkem 50 %) a kamarádi (44%). Byla potvrzena i teoretická koncepce, že s postupem věku klesá vliv rodiny a narůstá vliv kamarádů a to zejména na výzkumném vzorku dívek, které s florbalem začínaly v pozdějším věku a jako hlavní ovlivňující faktor uvedly právě kamarády (68 %) a až poté rodinu (rodiče a sourozenec dohromady 25 %). Autor práce považuje i výsledky odpovědí na otázku č. 7 a) a c)60 za velice zajímavé, kdy celých 26 % z respondentů, kteří uvedli, že mají alespoň jednoho sourozence, odpovědělo, že alespoň jeden z jejich sourozenců hraje také florbal. Autorovi práce se toto procento jeví jako relativně vysoké, ale bohužel nenalezl žádná relativní data ohledně stejné otázky v ostatních sportovních činnostech pro možné porovnání.
3.
Jaký mají respondenti vztah ke florbalu? Autor si kladl za cíl na tuto otázku odpovědět s pomocí odpovědí na
čtyři partikulární otázky (otázky č. 9, 11, 12 a 13) ohledně vztahu respondentů k florbalu. Tato výzkumná otázka je z autorova pohledu důležitá i z důvodu
Florbalový klub itelligence Bulldogs Brno je příkladem, kdy v dívčí/ženské kategorii zahrnuje pouze čtyři družstva oproti dvanácti chlapeckým/mužským družstvům. Navíc nejmladší družstvo, do kterého se mohou dívky hlásit, jsou dorostenky, tedy od věku 14-15 let. 60 Otázka č. 7 a): Máš sourozence; č. 7 c): Hraje i někdo z nich florbal? 59
48
zodpovězení otázky, pokud byla rodina jako hlavní faktor pro výběr florbalu, zda i tak florbal děti a mládež baví. Z poskytnutých odpovědí lze zjistit, že tréninky florbalu baví celých 35 % respondentů a 51 % občas. Z odpovědí na otázku č. 1261, na kterou odpovědělo 70 % respondentů kladně a pouze 8 % záporně, lze provést závěr, že naprostá většina dětí a mládeže neprovozuje florbalovou činnost proti své vůli, např. z vůle rodičů. Polovina respondentů dokonce odpověděla, že by se florbalu chtěla věnovat i v dospělosti. Jako možné potvrzení tohoto autorova názoru lze uvést i odpovědi respondentů na otázku č. 9, kdy se jich plných 100 % účastní zápasů/turnajů, i přestože je jich pouze 16 % na zápasy/turnaje doprovázeno rodiči. Z analýzy poskytnutých odpovědí lze navíc konstatovat, že rodiče doprovází své děti v naprosté většině v nižších věkových kategoriích, tedy primárně ne z důvodu dohledu a donucení dětí se zápasů/turnajů účastnit, ale spíše jako doprovod kvůli jejich nižšímu věku. 4. Je florbal jediná volnočasová aktivita, které se respondenti věnují? Vzhledem k časové a fyzické náročnosti62 výkonnostního provozování florbalu pro každého z členů družstva klubu, ve kterém byla výzkumná část práce prováděna, si autor ve své práci položil i tuto výzkumnou otázku. Celých 16 % respondentů uvedlo, že kromě florbalu vykonává ještě i jiný sport rekreačně a dokonce 2 % (9 respondentů) uvedlo, že vykonává jiný sport výkonnostně. Nicméně, jak již bylo výše uvedeno, vzhledem k časové a fyzické náročnosti výkonnostního florbalu, naprostá většina respondentů uvedla jako jinou volnočasovou aktivitu činnost spíše pasivní resp. nenáročnou, a to činnost s PC/sledování televize (26 % respondentů) a trávení volného času s kamarády (24 % respondentů). Z pohledu autora je zajímavým výstupem práce informace, že pro 64 % respondentů byl florbal jako první sport, kterému se výkonnostně věnují,
61
Otázka č. 12: Kdyby sis znovu vybíral/a sport, kterému se chceš věnovat, zvolil/a bys opět florbal? 62 Všechny chlapecké kategorie, jimiž jsou respondenti členové, mají tréninky třikrát týdně po 90 minutách, dívčí poté dvakrát týdně po 90 minutách. Všechny kategorie kromě Juniorů A mají navíc během sezóny (září-duben) 1-2 měsíčně o víkendech zápasy/turnaje. Junioři A mají oproti ostatním mimo tréninky ještě v sezóně 1-2 zápasy každý víkend.
49
nicméně ve výzkumném vzorku pouze dívek je to pouhých 21 %. Autor si tento fakt vykládá jako následek toho, že dívky s florbalem začínají později než chlapci, tudíž před začátkem florbalové aktivity na výkonnostní úrovni již nějaký jiný sport na výkonnostní úrovni dělaly.
50
Závěr Téma florbal jako volnočasová aktivita nebylo autorem vybráno náhodně. Jako jeho aktivní rekreační hráč a nynější trenér mládežnických výkonnostních kategorií florbalových družstev má k němu velice blízko. Nicméně k charakteru této práce, jako odborné bakalářské práce, bylo pro správné a řádné vyhodnocení její empirické části nezbytné provést i teoretický úvod do problematiky. Právě tento úvod je obsažen v první kapitole teoretické části práce, kde autor určil definici volného času a uvedl krátkou historii jeho vývoje. V této části byly vymezeny funkce volného času, kde vzhledem k tématu práce je nutné vyzdvihnout především jeho zdravotní, výchovnou a preventivní funkci, pokud se tráví aktivní sportovní činností. V této části byly definovány i hlavní faktory, které ovlivňují jeho trávení, jimiž jsou zejména rodina, škola a kamarádi. O aktivním trávení volného času sportovní aktivitou, jež je výrazem životního stylu pojednává následující kapitola teoretické části, která zahrnuje i seznámení se s pojmy nadání a talent. Z pohledu autora, který je zároveň i florbalovým trenérem, je v souvislosti se sportovním talentem důležitý proces jeho identifikace, získání, rozvoj a udržení. Tyto teoretické procesy jsou v této kapitole práce rovněž zahrnuty. Práce by byla neúplná bez své druhé kapitoly, ve které je uvedeno teoretického vymezení pedagoga a pedagogické činnosti, zejména pedagoga učitele a pedagoga – trenéra. Tato kapitola zahrnuje i deskripci základních kategorií osobnosti učitele a základních typů trenéra. Poslední kapitola teoretické části se věnuje florbalu samému, jeho historii a rychlého rozvoje v České republice. Florbal je totiž velice mladý sport, který byl pro většinu občanů této země ještě před dvaceti lety naprosto neznámý, ale dnes se dostává mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější sporty dětí a mládeže vůbec. V rámci empirické části bakalářské práce byl jejím autorem proveden výzkum o vztahu dnešních dětí a mládeže ke florbalu. Tento výzkum, provedený formou papírového dotazníkového šetření, byl proveden na skupině dětí a mládeže ve věkovém rozpětí 7-18 let. Všech 188 respondentů bylo členy 51
dětských/žákovských a mládežnických družstev brněnského florbalového klubu itelligence Bulldogs Brno a věnují se florbalu výkonnostně. Výsledky empirické části potvrdily i některé poznatky z teoretické části, např. faktory ovlivňující volný čas. Výzkumem bylo potvrzeno, že v mladším věku je hlavním faktorem pro výběr volnočasové aktivity jednotlivce rodina (rodiče a sourozenci) a s jeho rostoucím věkem postupně nabývá na významu faktor kamarádů právě na úkor rodiny. Výzkumné šetření také ukázalo, že respondenti se florbalu věnují převážně ze své vůle a florbal, dokonce i tréninky, je baví.
52
Resumé Tématem této bakalářská práce byl florbal jako volnočasová aktivita. Práce byla rozdělena na dvě základní části – teoretickou a empirickou. Teoretická část obsahuje tři hlavní kapitoly. V první z nich je definován volný čas, pospána krátce jeho historie a vymezeny jeho funkce a faktory ovlivňující jeho trávení. Tato kapitola zahrnuje i vymezení sportu ve volném čase jako projevu
životního
stylu
jednotlivce.
V následující
kapitole
je
vymezen
pedagogický pracovník – učitel a trenér. Poslední kapitola teoretické části obsahuje seznámení se s florbalem. V rámci empirické části byl proveden výzkum, formou papírových dotazníků, mezi dětmi a mládeží ve věku 7-18 let hrající florbal v družstvech florbalového klubu itelligence Bulldogs Brno o jejich vztahu k florbalu.
Summary The theme of this bachelor thesis was a floorball as a leisure time activity. The thesis was divided on two main parts – theoretical and empirical one. The theoretical part has three main chapters. In the first one is defined leisure time, described its history and quantified its functions and factors influencing its spending. This chapter also includes a description of a sport in the leisure time as an effect of a person´s lifestyle. In the following chapter is defined a pedagogical worker – teacher and trainer (coach). Last chapter of the theoretical part contains introduction to the floorball itself. Within the empirical part of the thesis the author conducted a research, in the form of paper questionnaire, about the relation to the floorball among the children and young in the age of 7-8 years old who play floorball in the teams of the Brno´s floorball club itelligence Bulldogs Brno.
53
Použitá literatura 1. ARTERBURN, Stephen a Jim BURNS. Drogy klepou na dveře: výchova, prevence, léčba. Vyd. 1. Brno: Nová naděje, 2001, 211 s. ISBN 8086077-03-9. 2. ČÁBALOVÁ, Dagmar. Pedagogika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 272 s. ISBN 9788024729930. 3. ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 655 s. ISBN 807178463x. 4. DOČKAL, Vladimír. Zaměřeno na talenty, aneb, Nadání má každý. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, 248 s. ISBN 8071068403. 5. DUFFKOVÁ, Jana, Lukáš URBAN a Josef DUBSKÝ. Sociologie životního stylu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6. 6. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 176 s. ISBN 80-7178-927-5. 7. HŘÍBKOVÁ, Lenka. Nadání a nadaní: pedagogicko-psychologické přístupy, modely, výzkumy a jejich vztah ke školské praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 255 s. ISBN 978-80-247-1998-6. 8. CHOUTKA, Miroslav a Josef DOVALIL. Sportovní trénink. 2., rozš. vyd. Praha: Olympia, 1991, 331 s. ISBN 80-7033-099-6. 9. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 285 s. ISBN 80-7178-535-0.
54
10. JANÍKOVÁ, Marcela. Interakce a komunikace učitelů tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2011, 154 s. ISBN 978-80-7315-208-6. 11. KAPLÁNEK, Michal. Volný čas – prostor pro seberealizaci. In Výchova a volný čas 3. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 91 s. ISBN 9788070417300. 12. KARCZMARCZYK, Roman. Florbal: učebnice (nejen) pro trenéry. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, 96 s. ISBN 80-251-1271-3. 13. KYSEL, Jiří. Florbal: kompletní průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 141 s. ISBN 978-80-247-3615-0. 14. MAŇÁK, Josef, Libor HŘEBÍČEK, Jaroslav TELEC a Vladimír SPOUSTA. Teoretické základy výchovy ve volném čase: (úvod do studia pedagogiky volného času). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 183 s. ISBN 802101007x. 15. MARTENS, Rainer. Úspěšný trenér. 3., dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 501 s. ISBN 8024710110. 16. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času]. Vyd. 4. Praha: Portál, 2008, 221 s. ISBN 9788073674236. 17. PERIČ, Tomáš a Jiří SUCHÝ. Identifikace sportovních talentů. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, 247 s. ISBN 978-80-246-1881-4. 18. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2013, 395 s. ISBN 978-80-2620403-9.
55
19. SKRUŽNÝ, Zdeněk. Florbal: technika, trénink, pravidla hry. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 115 s. ISBN 80-247-0383-1. 20. SPOUSTA, Vladimír. Proměny funkcí volného času v závislosti na věku. In Výchova a volný čas 2. Brno: MSD, 2007, 47-52.
21. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003, 250 s. ISBN 8024601567.
Použité internetové zdroje 1. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Upravený rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. ©2013-2015. Poslední změna 1. 9. 2013. [Cit. 10. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web:
ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladnivzdelavani?highlightWords=upraven%C3%BD>. 2. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Bílá kniha. [online]. ©20132015. Poslední změna 4. 12. 2002. [Cit. 28. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web: .
3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vyhláška Č. 73/2005 SB., o vzdělávání dětí žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. [online]. ©2013-2015.
56
Poslední změna 17. 2. 2005. [Cit. 10. 2. 2015]. Dostupné na World Wide Web: . 4. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Zákon o pedagogických pracovnících. [online]. ©2013-2015. Poslední změna 1. 9. 2012. [Cit. 23. 1. 2015]. Dostupné na World Wide Web: .
57
Příloha – dotazník
DOTAZNÍK Ahoj, obracím se na vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku pro účely mé bakalářské práce. Jeho vyplnění je naprosto anonymní, slouží pouze k účelu výzkumu a po jeho ukončení budou výsledky zveřejněny na adrese Masarykovy univerzity v Brně (is.muni.cz). Vaše odpovědi prosím označte křížkem popř. čitelně vypište. Děkuji moc. Pavel Nevrtal
1. Pohlaví:
□ dívka
□ chlapec
2. Věk: ______ 3. Kategorie: □ Přípravka
□ Elév
□ Mladší žák
□ Starší žák
□ Dorostenec
□ Dorostenky
□ Junior
□ Juniorka
4. Od kolika let se věnuješ florbalu?
______
5. Jak často navštěvuješ tréninky: □ 1 – 2x týdně
□ 3 – 4x týdně
□ 5 a vícekrát týdně
□ kamarádi
□ někdo jiný
6. Ke florbalu tě přivedli: □ rodiče
□ sourozenec
7. a) máš sourozence? □ ano (Pokud jsi na tuto otázku vyplnil ano, prosím pokračuj dále v otázce 7. Pokud jsi vyplnil ne, pokračuj otázkou 8.) b) kolik? □ jednoho □ dva c) hraje i někdo z nich florbal?
□ ano
□ ne
□ tři a více □ ne 58
8. Byl florbal tvým prvním sportem, kterému se výkonnostně věnuješ?
□ ano
□ ne
9. Účastníš se zápasů/turnajů
□ ano
□ ne
na □ ano
□ ne
10. Doprovází zápasy/turnaje?
tě
rodiče
11. Chtěl/a by ses florbalu věnovat dále i v dospělosti?
□ ano
□ nevím
□ ne 12. Kdyby sis znovu vybíral/a sport, kterému se chceš věnovat, zvolil/a bys opět florbal?
□ ano
13. Baví tě tréninky?
□ ano
□ nevím
□ ne □ občas
□ ne 14. Co tě baví na florbale nejvíce? (Prosím seřaď čísla od 1 do 6 podle tvé preference, kdy číslo 1 znamená, že tě baví nejvíce a číslo 6 znamená, že tě baví nejméně)
__ __ __ __ __ __
15. Jaké další volnočasové aktivity provozuješ? (možné i více odpovědí)
□ jiný sport (výkonnostně)
zápasy/turnaje tréninky kamarádi/spoluhráči úspěch – to, že jsem dobrý/á lepší než trávit volný čas jinak florbal mě nebaví
□ jiný sport (rekreačně) □ hudební nástroj nebo sbor □
umělecká tvorba (výtvarka, fotografie, dramatický kroužek, keramika, apod.)
□ jiná zájmová činnost (Sokol, Skaut, Junák, apod.) □ studium cizích jazyků □ PC/televize □ kamarádi □ jiné další
Děkuji moc ještě jednou za tvůj čas a ochotu.
59
