Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy
Bakalářská diplomová práce
2015
Bc. Nikola Cieslarová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia
Bc. Nikola Cieslarová
Bakalářská diplomová práce
Viktoriánský design jako zdroj inspirace pro současný britský interiérový design
Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková 2015
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………… Nikola Cieslarová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí této práce PhDr. Dagmar Koudelkové za její cenné rady, podporu a čas, který mi věnovala při vedení mé bakalářské práce.
Obsah 1. ÚVOD................................................................................................................................ 6 1.1 Kritika literatury .......................................................................................................... 8 2. BRITÁNIE VE VIKTORIÁNSKÉM OBDOBÍ .............................................................. 8 2.1 Společnost .................................................................................................................... 9 2.2 Technologie ............................................................................................................... 12 2.3 Kultura a volný čas .................................................................................................... 15 3. INTERIÉROVÝ DESIGN ............................................................................................... 17 3.1 Interiérový design ve viktoriánské Británii ............................................................... 17 3.2 Vývoj interiérového designu v průběhu 20. století .................................................... 22 3.3 Současný interiérový design v Británii ...................................................................... 26 4. PROJEVY VIKTORIÁNSKÉHO DESIGNU V SOUČASNÉM BRITSKÉM INTERIÉROVÉM DESIGNU ............................................................................................. 28 5. ZÁVĚR ............................................................................................................................ 32 6. RESUMÉ ......................................................................................................................... 34 7. SUMMARY .................................................................................................................... 34 8. POUŽITÁ LITERATURA .............................................................................................. 35 8.1 Tištěné zdroje ............................................................................................................. 35 8.2 Internetové zdroje ...................................................................................................... 37 9. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA............................................ Chyba! Záložka není definována.
5
1. ÚVOD Ve své bakalářské práci s názvem Viktoriánský design jako zdroj inspirace pro současný britský interiérový design se zabývám Británií ve viktoriánském období a dobovým designem, přičemž se snažím najít odkazy viktoriánské bytové kultury v současném britském interiéru. Zaměřuji se zejména na obývací pokoj. Ve své práci se věnuji především viktoriánskému období, které bylo významným mezníkem pro další vývoj Velké Británie jak v oblasti umění, tak změnami ve společnosti a vývojem nových technologií. V tomto období také vznikaly interiéry, z jejichž odkazů se čerpá inspirace až po dnešní dny. Pozornost v obou částech práce věnuji především zástupcům měšťanské střední třídy. Téma práce jsem si vybrala z toho důvodu, že v Británii pobývám nějakou dobu skoro každý rok a chtěla jsem se blíže seznámit s tradicí, která v této zemi stále přetrvává a je úplně jiná než u nás. V první části bakalářské práce se zabývám viktoriánskou érou. Tato etapa v historii britských dějin je charakteristická změnami ve společnosti, vývojem nových technologií a přechodem z manufakturní výroby na výrobu průmyslovou. Toto období, které je charakterizováno jako doba velkých společenských změn a vynálezů, je nazýváno podle jedné z nejvýraznějších panovnic, kterou kdy Velká Británie měla, královny Viktorie. Druhá část práce se stručně zabývá vývojem interiérového designu, a to především obývacím pokojem, od počátku viktoriánského období, přes celé 20. století až po současnost. Na obývací pokoj jsem se zaměřila z toho důvodu, že je to místo, kde rodina tráví velkou část svého času a kde se přijímají návštěvy, a z toho důvodu plní tento pokoj reprezentativní funkci, kde se projevují hlavní moderní prvky daného období. Vzhledem k rozsahu práce nemám možnost zabývat se jednotlivými stupni vývoje britského interiérového designu příliš podrobně, a proto vývoj interiérového designu ve 20. století shrnuji v jedné kapitole, a hlavní pozornost věnuji interiérovému designu ve viktoriánském období a podobám a možnostem obývacího pokoje v současnosti. V poslední kapitole se snažím ukázat, že návrat k viktoriánství má v dnešní době své místo a odkaz viktoriánského designu není v současnosti zapomenut. V bakalářské práci se snažím zjistit, zda se současný interiérový design vrací k odkazu viktoriánské bytové kultury. Dále se snažím dohledat, zda se objevují odkazy k viktoriánskému designu v současných britských časopisech o bytové kultuře a jestli existují firmy zabývající se výrobou dobového nábytku.
6
Velká Británie má dlouhou tradici interiérového designu začínající v době, kdy začala průmyslová revoluce v 18. století. Tato země přinesla světu mnoho významných designerů, ze současných tvůrců jmenujme například Jaspera Morrisona (*1959) nebo Barbera Osgerbyho (*1969). „Practitioners of British interior design often work within two disciplines, the historicist world of interiors genre and the rational school in which they are taught; they work within a framework that interacts both with tradition and with the client’s particular taste.”1 Britský interiér s vyznačuje harmonickým propojením materiálů a prvků ze starších období s moderními výrobními postupy a řešeními.2
„Profesionální interiéroví designéři v Británii často pracují na rozhraní dvou disciplín, jednou z nich je historizující svět dobových interiérů a druhou je tradice racionální školy, která je vyučována na školách; britští designéři pracují v rámci, který spojuje jak tradiční přístup, tak vkus jednotlivých klientů.” GALINDO, Michelle. British Interior Design. 1st ed. Salenstein: Braun, 2010. ISBN 978-3-03768-054-4. s. 6. 2 V textu jsou uváděny citace v originálním znění. Všechny překlady jsou prací autorky této práce a jsou uvedeny v poznámce pod čarou. 1
7
1.1 Kritika literatury Knihy zabývající se výhradně britským interiérovým designem v češtině neexistují. Hlavním východiskem mé práce jsou tedy anglicky psané zdroje, ze kterých čerpám většinu informací. Z českých knih je pro mne přínosná především kniha Daniely Karasové Geneze designu nábytku (2012). Kniha se zabývá vývojem designu nábytku od biedermeieru a počátku industrializace až po současnost. Výhodou této knihy je, že podává dostačující množství informací o vývoji nábytku v rámci celé Evropy, nevýhodou naopak to, že o britském designu se tam příliš informací nedozvíme. Podnětné informace čerpám i z dalších knihy této autorky s názvem Dějiny nábytkového umění 4 (2001), kde se zabývá podrobněji i nábytkem v Británií v 19. a 20. století. Mezi jeden z nejdůležitějších zdrojů, ze kterých čerpám, patří práce Trevora Yorka British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History) (2012), která se zabývá vývojem interiérového designu v Británii od počátku 16. století až do 60. let 20. století. Jsou zde stručně charakterizována jednotlivá období, slohy, a čím se vyznačovaly. Co se týče viktoriánského období, informace čerpám především z knih Victorian Interior Design (1991), Victorian House Style: an architectural and interior design source book (1996) a The Rise of Respectable Society: a social history of Victorian Britain, 1830-1900 (1988). Obývacím pokojem v různých obdobích se zabývají příručky The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum (2008) a Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum (1998).
2. BRITÁNIE VE VIKTORIÁNSKÉM OBDOBÍ Pro viktoriánskou éru jsou charakteristické obrovské změny ve společnosti a rychlý rozvoj techniky. Nové uspořádání společnosti a moderní technologie měly dopad také na vývoj umění a architektury v tomto období. Tato etapa ve vývoji Velké Británie byla obdobím hospodářského a velmocenského vzestupu. Nejenom, že v Anglii byla ještě před polovinou 19. století dovršena průmyslová revoluce, jako v první zemi na světě, ale Velká Británie také vlastnila nejmocnější vojenské a obchodní loďstvo, díky kterému v polovině 19. století 8
ovládla světový obchod a finančnictví. Její velmocenské postavení potvrzuje i to, že jí díky systému kolonií patřila přibližně čtvrtina lidské populace a pětina zemského povrchu. V hospodářské síle neměla Británie po většinu 19. století v podstatě konkurenci a teprve až ke konci století ji dohnaly USA a Německo.3 Britskou říši tvořily korunní kolonie (Indie, Irsko), dominia (Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Jihoafrická unie) a za svou výhradní sféru vlivu považovala také veškerá africká území mezi Egyptem a Kapskem, a navíc také Nigérii a Sierru Leone.4
2.1 Společnost Viktoriánské období v Británii je obdobím velkých změn a kontrastů. Na jedné straně můžeme vidět vysokou úroveň tradičních rodinných hodnot, náboženskou poslušnost a vývoj technologií, které měly usnadňovat lidskou práci, na straně druhé však v té době ještě existovala dětská práce a špatné životní podmínky, které vedly k šíření nemocí. Rozpory, které bylo možno pozorovat ve společnosti, existovaly i v obydlích té doby. Domy, které se dochovaly do dnešních dob, a které se označují jako „viktoriánské“, byly prostorné, dobře stavěné budovy z kvalitních materiálů patřící movitějším obyvatelům. Většina lidí však žila na hranici chudoby v malých špatně postavených domech s nedostatečnými hygienickými podmínkami. Stejně tak, jako se zachovaly pouze ty kvalitně postavené domy, které dnes obdivujeme, viktoriánské období vidíme poněkud romanticky a připomínají se spíše úspěchy a nové výdobytky, které tato doba přinesla, přičemž na temnější aspekty tohoto období se zapomíná.5 Královna Viktorie, podle které je období nazýváno, vládla od června roku 1837 do ledna 1901. Za její vlády se ustavilo postavení panovníka v Británii, tak jak ho známe dnes. Přestože monarchie ztratila skoro veškerou výkonnou moc, královský úřad se stal prestižní záležitostí, neboť monarcha byl národním symbolem představujícím stabilitu a vyrovnanost v neustále měnícím se světě a byl zástupcem všeho lidu, ne jen aristokratů a šlechty, jak tomu mnohdy bývalo předtím. Zatímco mezi léty 1840 – 1861, kdy se princ Albert (1819 –
HLAVAČKA, Milan. Dějepis 3: Novověk. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 2001. ISBN 807235-172-9. s. 102, 124. 4 Ibid., s. 124. 5 YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. ISBN 978-185-3069-437. s. 8-9. 3
9
1861) výrazně angažoval ve státnických záležitostech, královská moc rostla, po jeho smrti v roce 1861 naopak neustále klesala a to až do roku 1900. Tento stav byl zapříčiněn královninou apatií po smrti milovaného muže a aktivitami řady ministrů, kteří této situace využili.6 Královna Viktorie byla známá pro své sympatie, které chovala ke střední třídě a které s ní sdílel i její manžel Albert. Po smrti manžela byla Viktorie zdrcena natolik, že se na dlouhou dobu přestala podílet na veřejném životě, což zapříčinilo ztrátu její popularity mezi obyvatelstvem.7 Královna zavedla „měřítko pevné mravní čistoty“8 a počestnosti, kterého se držela až do konce svého života a které bylo inspirací pro „střední vrstvy, skálopevné ve své počestnosti“9. „Více než půl století nepřekročila hranice královského dvora žádná rozvedená lady. Viktorie ve svém zápalu pro manželskou věrnost vytyčila co nejpřísnější pravidla: zle se mračila na každou vdovu, která se znovu provdala.“10 Británie získala ve Viktorii panovnici, která měla pevný smysl pro povinnost, píli a morálku a zároveň byla zosobněním laskavosti a důstojnosti. „Byla dokonce něčím víc – ztělesněním a živoucím vyvrcholením nové éry lidského vývoje. Poslední pozůstatky osmnáctého století zmizely; cynismus a rafinovanost se rozpadly v prach; a nad nimi triumfovaly povinnosti, pile, morálka a rodinný život. Dokonce i židle a stoly přijaly s neobyčejnou vnímavostí tvary spořádané solidnosti. Viktoriánský věk se rozjel naplno.“11 Velká Británie byla parlamentní monarchií. Ve volbách spolu pravidelně soupeřily dvě strany – toryové (ze kterých se později stala Konzervativní strana) a whigové (později Liberální strana). Toryové zastupovali zájmy pozemkových vlastníků a ve druhé polovině 19. století se stali kritiky liberálního kapitalismu. Po vítězství ve volbách v roce 1874 se zasadili o přijetí velké řady sociálních zákonů (56 hodin práce týdně, zlepšení bytových a hygienických podmínek). Nejvýznamnějším představitelem toryů byl Benjamin Disraeli (1804 – 1881). Whigové reprezentovali především zájmy průmyslové a obchodní buržoazie a zasazovali se o „svobodnou hospodářskou a obchodní politiku bez ohledu na její sociální důsledky“12. Whigové byli vedeni Williamem E. Gladstonem (1809 – 1898).13
STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie.Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0427-9. s. 265. GRANT, Neil. Kings & Queens: an illustrated guide to British monarchs. London: HarperCollins Publishers, 2004. ISBN 978-0-00-718885-7. s. 210-213. 8 STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie.Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0427-9. s. 267. 9 Ibid. 10 Ibid. 11 Ibid., s. 125. 12 HLAVAČKA, Milan. Dějepis 3: Novověk. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 2001. s. 103. 13 Ibid. 6 7
10
Počet obyvatel v Británii se mezi léty 1842 – 1901 zdvojnásobil.14 Pro viktoriánské období je typická migrace obyvatel z venkova do měst. Tisíce lidí mířilo za prací z vesnic do průmyslových center, ve kterých pro ně však nebylo dostatečné množství vhodného ubytování a tento stav vedl ke vzniku slumů, což vyústilo v to, že zámožnější občané opouštěli města a stěhovali se do soukromých nemovitostí na předměstí.15 Neustále se rozšiřující železniční síť jim umožnila snadný přístup do práce, přestože bydleli dále od centra.16 Termín „třída“ se Británii běžně používá od konce 18. století. Tento pojem označuje sociální skupinu, která se vyznačuje různou koncentrací moci, autority, bohatství, vzdělání, životních podmínek a dalších faktorů. Na počátku 19. století už bylo běžné používat termíny jako střední třída17 a dělnická třída18. V rámci dělnické třídy existovala ještě tzv. spodina19, která žila v chudobě a bídě. V důsledku ekonomických změn se i střední vrstva rozdělila na nižší a vyšší střední vrstvu. Aristokraté ze starých šlechtických rodin spolu s novou šlechtou20, která své jmění nabyla díky obchodu a průmyslu, patřili do vyšší třídy21. Vyšší třída také držela kontrolu nad politickým systémem, čímž zabraňovala střední a dělnické třídě podílet se na rozhodovacím procesu. Toto společenské uspořádání platilo v podstatě až do propuknutí první světové války. V poněkud upravené podobě existuje „třídní“ uspořádání společnosti až dodnes.22 Vliv střední třídy v 19. století rostl, stejně jako její ambice a toto nové uspořádání vedlo k tomu, že už si nejen vyšší, ale také střední třída mohla pořizovat luxusní nábytek a doplňky. Při výběru se řídili především tím, co se dočetli v časopisech nebo viděli v muzeích a obchodech. Pro vývoj britského designu bylo důležité také to, že mužští potomci střední třídy mohli studovat na univerzitách se syny z vyšší třídy a po dokončení studia se po jejich vzoru vydávali do světa na zkušenou. Tyto cesty směřovaly buď do exotických koloniálních zemí či po středověkých památkách Velké Británie, spíše než po kontinentální Evropě. 14
YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. s. 9. YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. ISBN 978-1-84674-300-9. loc. 647. 16 YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. s.10. 17 Middle class. 18 Working class. 19 Underclass, někdy také nazývaná „sunken people“. 20 Gentry. 21 Upper class. 22 CODY, David. Social Class. [online]. poslední revize 22. 7. 2002 [cit. 2014-11-12]. Dostupné z:
15
11
Následkem toho, se vývoj britského designu značně lišil od vývoje interiérového designu kontinentální Evropy.23 Nově utvořená střední třída vyžadovala domy a interiéry, které odrážely jejich aspirace. Svým domovem a jeho vybavením měli potřebu dokazovat svou pozici ve společnosti, ukázat svůj status a vkus. Jednotlivé místnosti byla uspořádány a zařízeny tak, aby zrcadlily osobnost svého tvůrce. Pro vyšší třídu byl nábytek a výbava domácnosti možností, jak ukázat svou zámožnost a dobrou výchovu.
24
Přístup, jak a čím uspořádat interiér, byl poněkud
odlišný na počátku období a na jeho konci, kdy začala mít větší vliv hnutí jako například Arts and Crafts.
2.2 Technologie V této kapitole se budu zabývat novými technologiemi, které výrazně ovlivnily vývoj Velké Británie i zbylé části světa. Průmyslová revoluce začala počátkem 80. let 18. století v Anglii, odkud se dál šířila do dalších evropských oblastí, USA i dalších zemí.25 Průmyslová revoluce znamenala přechod od manufakturní a řemeslné výroby k výrobě tovární. „Za počátek průmyslové revoluce považujeme období, kdy se v průmyslu začíná systematicky používat nových strojů příp. chemických technologických procesů, za dovršení pak převládnutí tovární výroby v hlavních průmyslových odvětvích nad zastaralými výrobními formami, manufakturou a řemeslem.“26 Průmyslová revoluce měla svou stránku průmyslovou, ekonomickou a společenskou. Aby se revoluce vůbec mohla uskutečnit, muselo být splněno několik podmínek. Mezi nejvýznamnější faktory vedoucí k vypuknutí průmyslové revoluce patří: 1) Obyvatelstvo s moderními názory týkající se práce, které se nebojí změnit místo bydliště kvůli povolání; 2) Rozšíření gramotnosti mezi širokou vrstvu obyvatelstva; 3) Široce dostupné tištěné materiály, především technické výkresy; 4) Výrobky, které většina lidí potřebovala a které byly dostupné široké veřejnosti;
23
YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 655. 24 BANHAM, Joanna, Sally MACDONALD a Julia PORTER. Victorian interior design. London: Cassell, 1991. ISBN 0-304-34051-0. s. 11. 25 PURŠ, Jaroslav. Průmyslová revoluce. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. s. 366. 26 Ibid., s. 368.
12
5) Doprava a komunikace přístupné většině obyvatelstva; 6) Přístup nejen k lokálním, ale i k mezinárodním trhům a ekonomikám; 7) Vláda, která byla ochotná podřídit zahraniční politiku ekonomickým cílům.27 Ve Velké Británii došlo ke spojení příznivých geografických podmínek (mírné klimatické pásmo, členité pobřeží, dostatek potřebných nerostných surovin), historických a společenských předpokladů, které vedly k počátku průmyslové revoluce. Důležitým faktorem byl také fakt, že se v Británii v různých odvětvích v poměrně krátkém časovém období uplatnilo množství důležitých technických vynálezů (spřádací stroj, mechanický tkalcovský stav, dvojčinné parní stroje aj.). Zaváděla se zde také řada technických vynálezů, které nenašly uplatnění a využití v zemi svého vzniku (např. Girardův stav původem z Francie).28 Ještě před vybudováním železniční sítě vznikla v Británii, díky vodním tokům s mírným spádem, které byly lehce regulovatelné a spojitelné, rozsáhlá síť vodních kanálů. Díky tomuto systému vodních kanálů bylo možno přepravovat suroviny z místa naleziště i na delší vzdálenosti, což urychlilo a ulehčilo práci. Důležitým zlomovým bodem v historii techniky byla druhá polovina 18. století, kdy James Watt (1736 – 1819) zdokonalil parní stroj sérií několika vynálezů, mezi které patřil kupříkladu dvojčinný parní stroj či Wattův odstředivý regulátor. Díky těmto vynálezům se o století později stal parní stroj jedním z nejvýznamnějších vynálezů, které nastartovaly revoluci nejen v dopravě, ale také v průmyslu. V roce 1814 byla světu poprvé předvedena parní lokomotiva George Stephensona (1781 – 1848). Parní stroj se používal nejen na železnici, ale byl důležitým zdrojem energie v průmyslu. Ve vodní dopravě dominovaly parníky a velké průmyslové podniky vlastnily své parní strojovny, ze kterých se rozváděl pohon k jednotlivým strojům. Z těchto důvodů se 19. století nazývá stoletím páry.29 Protože se zvýšila poptávka po určitém zboží, byli stavitelé a výrobci nábytku donuceni přijít na nový způsob, jak uspokojit poptávku nově vzniklé střední třídy. Skoro všechna odvětví našla způsob, jak vyrábět velké množství produktů, které vypadaly draze, ale daly se vyrobit mnohem levněji než doopravdy vypadaly. Mezi nejvýznamnější vynálezy patřil Jacquardův LANDOW, George P. The Industrial Revolution: An Introduction. [online]. poslední revize 27. 3. 2001 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: 28 PURŠ, Jaroslav. Průmyslová revoluce. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. s. 494. 29 SCHNITZLER, Norbert. Století páry. [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: < http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=stoleti_pary&site=energie > 27
13
programovatelný tkalcovský stav, který se začal používat od poloviny 20. let 19. století, a který umožnil tkalci pracovat bez pomocného asistenta a tudíž levněji. Inovace v oblasti hrnčířství a sklářství umožňovaly vyrobit větší množství různých produktů za nižší ceny. Změnil se také způsob výroby tapet, které se až do 30. let vyráběly převážně ručně. Ruční výrobu nahradily stroje a ceny tapet se za krátkou dobu snížily tak, že z původně luxusního zboží určeného jen těm bohatším, se stal výrobek dostupný téměř všem. Ve 30. letech se také začal používat nový stroj na řezání dýh. Nové pily dokázaly nařezat více než dvakrát tenčí dýhy než ten nejzkušenější pracovník vykonávající tu samou práci ručně. Díky tomuto vynálezu nejen, že k práci stačili méně kvalifikovaní pracovníci, ale začalo se používat i méně kvalitní dřevo. Kvalitní dýha udělala z levného kusu nábytku kus, který vypadal mnohem dražší a kvalitnější než ve skutečnosti byl.30 Světová výstava (Great Exhibition of the Works of Industry of all Nations) v Londýně v roce 1851 se považuje za první svého druhu. Výstava, jejímž autorem byl princ Albert, byla zahájena 1. května a trvala do 15. května téhož roku. „Ve světě se už podobné výstavy konaly, ale tahle je měla všechny překonat. Měla zahrnout ukázky všeho, co každá země produkuje, od surovin, strojů, vynálezů v oboru mechaniky, rukodělných výrobků až po výtvarná díla. Neměla sloužit jen k užitku a okrase, měla též poskytnout mravní ponaučení. Měla se stát mezinárodním pomníkem největšího požehnání civilizace – míru, pokroku a blahobytu.“31 Na výstavě se podílelo 28 zemí, včetně britských kolonií, bylo vysláno přes 17 000 vystavovatelů, z nichž skoro polovina pocházela z Anglie, a předvedeno bylo na 32 612 exponátů. Tato výstava potvrdila status Anglie jako nejvyspělejší země světa. Většina exponátů se nacházela v Křišťálovém paláci v Hyde Parku, který byl i přes nevoli tisku a veřejnosti postaven podle návrhu Josepha Paxtona (1803 – 1865). Vystavovány byly hlavně moderní, vyspělé stroje a zařízení a předměty každodenního života. Nejvíce pozornosti si získal obří diamant o 186 karátech, zvaný Koh-i-noor, který poté získala královna z Kašmíru. Populární a hojně navštěvované bylo také oddělení strojů, instrumentů, hudebních nástrojů, zbraní a zemědělských strojů.32
30
BANHAM, Joanna, Sally MACDONALD a Julia PORTER. Victorian interior design. London: Cassell, 1991. s. 12-14. 31 STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie.Praha: Mladá fronta, 1993. s. 125. 32 HLAVAČKA, Milan. Dějepis 3: Novověk. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 2001. s. 125.
14
2.3 Kultura a volný čas Důležitým předpokladem pro rozvoj kultury a množství aktivit, které bylo možné provozovat ve volném čase, bylo více volného času a přebytek peněz v domácnosti. Se změnou společnosti přišly i novinky ve způsobu trávení volného času. Střední třída se snažila napodobovat třídu vyšší. „Příslušnost ke střední vrstvě vyžadovala kromě odpovídajícího majetku i bezúhonnou pověst. Mnohé aktivity rodin ze střední vrstvy se soustřeďovaly na zlepšení pověsti.“33 Ženy se věnovaly hudbě, čtení a vyšívání, zatímco muži zejména aktivitám jako lov zvěře a sport. Protože viktoriánská společnost se ostře vymezovala proti zahálce a nicnedělání, většina z nich se věnovala nějaké sportovní aktivitě. Fyzický trénink byl považován za nástroj psychické aktivity. Z viktoriánského období pochází základy a pravidla některých známých her jako například kriket, fotbal, rugby či tenis. Přestože byl sport na počátku 19. století doménou hlavně vyšší třídy, v průběhu století došlo k jeho zpřístupnění i nižším vrstvám. Na výběr byl velký počet různých sportů a aktivit. Členové se sdružovali v klubech, sdruženích a zájmových spolcích (např. fotbalové, turistické, horolezecké). Nejoblíbenějšími sporty se stal fotbal, kriket, koňské dostihy či atletika, přičemž prvenství v popularitě si držel kriket. Rozvíjely se i další sporty jako pozemní hokej, badminton, lakros, jízda na kole a box. Většina z těchto sportů vznikla právě až v 19. století.34 Kromě sportu věnovala viktoriánská společnost svou pozornost také kultuře. Velkou popularitu měly u obyvatelstva knihovny, čítárny, lázeňské domy a hudební sály. Hudební sály, které vznikaly už ve 30. letech, byly tak oblíbené, že byly součástí každého města, ať už to byl Londýn či nějaké menší městečko. Nejčastěji se navštěvovala pěvecká, taneční a divadelní vystoupení. Na konci 19. století se z některých těchto hudebních sálů stala v té době velice oblíbená kina. Z významných anglických skladatelů té doby můžeme jmenovat například Williama Sterndale Benneta (1816 – 1875), Huberta Parryho (1848 – 1918) či Edwarda Elgara (1857 – 1934). Větší vážnosti než hudební sály se těšila divadla, která však byla určena pro vyšší společenskou vrstvu. Návštěva divadla byla nákladnou a exkluzivní záležitostí. V divadlech se hrály především seriózní hry, k čemuž bylo dopomoženo úpravou zákona ze 40. let. Oblíbenými dramatiky v tomto období byli Oscar Wilde (1854 – 1900),
BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (III. část). Historický obzor, 2009, 20 (3/4), s. 80. 34 Ibid., s. 77. 33
15
který byl inspirací pro mnoho dalších tvůrců, Nor Henrik Ibsen (1828 – 1906), dramatik irského původu Dion Boucicault (1820 – 1890) nebo další Ir George Bernard Shaw (1856 – 1950). Mezi všemi vrstvami obyvatelstva se rozšířilo čtení, a to i přesto, že „někteří členové společnosti vnímali čtení jako „nebezpečné“, protože podle nich mohlo vést k ignoraci a diletantismu – a ženám dávalo možnost uvažovat o svobodě a jejich možnostech v životě“35. Četly se hlavně romány Charlese Dickense (1812 – 1890) jako Oliver Twist (1839), Kronika Pickwickova klubu (1836) či Nadějné vyhlídky (1861). Mezi další oblíbené autory patřili také William Thackeray (1811 – 1863), sestry Brontëovy a Thomas Hardy (1840 – 1928). V Británii se uchytily umělecké skupiny a hnutí jako Arts and Crafts či Prerafaelité36. Hnutí Arts and Crafts, které se rozvíjelo mezi léty 1880 – 1910, mělo velký vliv hlavně ke konci století a vzniklo jako protiklad k průmyslové a strojové výrobě. Zakladatelem a hlavním propagátorem hnutí byl William Morris (1834 – 1896). „Arts and Crafts oslavoval a oceňoval středověkou (především gotickou) řemeslnickou práci a návrat k ruční výrobě, která jediná mohla vdechnout vyrobeným věcem život. Jeho představitelé věřili v jakousi předsocialistickou společnost, která by přinášela výhody jejich práce a umění všem stejnou měrou, ať se jednalo o bohaté nebo chudé – každý člověk měl stejné právo těšit se z krásných věcí. Jejich nadšení pro rovnost se týkalo také jejich přístupu k práci – při stavbě domu byla chována stejná úcta a vážnost k architektovi i k řemeslníkům, práce všech byla stejně důležitá.“37 Dostupnější se stalo také cestování. Mezi oblíbená letoviska patřila přímořská města jako Brighton a Bath. Jezdilo se na jednodenní a víkendové výlety, později se uchytil zvyk jezdit na týdenní dovolené, což bylo možné hlavně díky kratšímu pracovnímu týdnu, vyšším mzdám a levné dopravě. Od poloviny století se také rozšířily možnosti cestování do zahraničí díky tomu, že bylo jednodušší dostat pas. Rozvoji cestovního ruchu dopomohl Thomas Cook (1808 – 1892), který od roku 1841 začal s několika nadšenci cestovat vlakem po Anglii. Později se nabídka rozšířila na další evropské země i na jiné kontinenty.38
BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (III. část). Historický obzor, 2009, 20 (3/4), s. 77. 36 Bratrstvo Prerafaelitů byla skupina sedmi umělců, kteří zastávali názor, že umění od dob Raffaela upadá a snažili se obnovit ideály, které byly společné umělcům v dobách před Raffaelem. Svou inspiraci čerpali z Bible, Shakespeara a soudobých básníků (Browning, Tennyson), ovlivnění byli také medievalismem. Mezi nejznámnější umělce tohoto hnutí patří Dante Gabriel Rossetti, William Homan Hunt či John Everett Millais. 37 GLENN, Martina. Arts and Crafts Movement. [online]. poslední revize 27. 10. 2007 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: < http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=143 > 38 BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (III. část). Historický obzor, 2009, 20 (3/4), s. 78. 35
16
3. INTERIÉROVÝ DESIGN Následující kapitoly se věnují interiérovému designu v Británii. Toto téma je nejpodrobněji popsáno v kapitole Interiérový design ve viktoriánské Británii, protože z tohoto období tato práce vychází. Vzhledem k rozsahu práce se nemohu věnovat každé části 20. století tak podrobně, jako období viktoriánskému, a proto je vývoj interiérového designu ve 20. století jen souhrnem nových přístupů a prvků. Kapitola Současný interiérový design v Británii se zabývá současnou podobou interiérů.
3.1 Interiérový design ve viktoriánské Británii Jako viktoriánské období označujeme dobu přibližně od roku 1835 až do roku 1903. Toto dlouhé období je rozděleno do několika dalších období, kdy bylo umění a architektura ovlivněno množstvím různých vlivů a stylů. Rané viktoriánské období bylo charakteristické svým zájmem o znovuoživení středověku a gotiky, zatímco střední viktoriánská éra je charakteristická svou bohatostí, bujností a „přeplácaností“. Právě druhé jmenované období je nejvíce asociováno s termínem „viktoriánský styl“. Přibližně od roku 1880, na protest proti viktoriánské opulenci a přeplněnosti, začala vznikat nová hnutí jako estetismus, secese, japonismus či hnutí Arts and Crafts. Obyvatelé střední třídy bydleli především na předměstí. Zde bylo možné nalézt mnoho typů budov, které byly přizpůsobeny jejich obyvatelům. Právníci, manažeři a doktoři bydleli v jiném typu budov než například úředníci a obchodníci. Mezi nejtypičtější druhy budov patřily vila, řadový domek či dvojdomek.39 Většina měšťanů ze střední vrstvy si v tomto období domy pronajímala, spíše než kupovala. Ceny domů se pohybovaly od 300 – 400 liber za skromnou předměstskou vilu až po cenu přes 2000 liber za větší dům ve městě nebo na venkově. I když byty byly stavěny v atraktivních částech Londýna a vycházely levněji než domy, nebyly v Británii tak oblíbené jako v kontinentální Evropě.40 Co se týče samotného bydlení: „Viktoriáni kladli důraz na oddělené sféry pohlaví, funkčnost domu, účelovost
39
YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. s. 10. BANHAM, Joanna, Sally MACDONALD a Julia PORTER. Victorian interior design. London: Cassell, 1991. s. 11. 40
17
jednotlivých místností a zón a také pohodlí.“41„Typově se domy pohybovaly od řádových staveb se dvěma přijímacími místnostmi a třemi ložnicemi ve dvou podlažích s terasou až po samostatně stojící domy s osmi až deseti ložnicemi ve třech až čtyřech podlažích se sklepem.“42 Ve druhé polovině 19. století došlo k oddělení místa k práci a místa k bydlení, které byly předtím součástí jednoho domu.43 Zároveň došlo i k přesunu přijímacího pokoje z prvního patra do přízemí.44 Přijímací pokoj ve viktoriánském období byl typický přeplněností, množstvím vzorů a nábytku, který měl ukazovat majitelovu zámožnost a bohatství. Zatímco v polovině století45 byla dominantou pokoje okna vysoká od podlahy až skoro ke stropu46, která byla ozdobena detailně propracovanými závěsy47, po přesunutí obývacího pokoje do přízemí se začala užívat spíše okna arkýřová48. Dominantou pokoje byl krb, který byl zdrojem tepla a zároveň symbolem pro teplo a pohodlí domova. Krb byl většinou vyroben z mramoru a okolí krbu bylo většinou jednoduché bílé nebo šedé barvy.49 [obr. A] Ve středu pokoje se nacházel větší kulatý stůl, který byl obklopen čalouněnými židlemi. V pokoji bylo ještě několik menších stolků, které sloužily k vyšívání, psaní dopisů nebo například hraní stolních her. Nacházela se tam také jedna nebo více pohovek sloužící k odpočinku. Nábytek a ornamenty svým stylem odkazovaly ke starověkému Řecku, avšak od 60. let 19. století už začíná být populární japonské umění a design.50 Ke konci 19. století byl představen nový kus nábytku nazývaný „davenport“51 [obr. B], který byl uveden již v období regentské Anglie52, ale zpopularizován byl až za doby viktoriánské.
41
BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (II. část). Historický obzor, 2009, 20 (1/2), s.
5. 42
Ibid., s. 7. Přízemí se používalo jako pracovní místo a ve vyšších patrech se bydlelo. 44 Domy byly stavěny na předměstí dále od centra a už nebylo zvykem, aby se přízemí používalo jako pracovní místo a vyšší patra jako obytný prostor, ale pracovní místo už bylo mimo domov. 45 Tedy v dobách, kdy byl přijímací pokoj ještě v prvním patře. 46 Floor-to-ceiling windows. 47 Elaborate drapery. 48 Bay windows. 49 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. ISBN 978-187-2828-138. s. 29. 50 Ibid., s. 24. 51 Malý ozdobný psací stůl. 52 Regency Period - období mezi lety 1811-1820. 43
18
Táflování53, které bylo velice oblíbené v dřívějších letech, bylo v tomto období už považováno za nemoderní. Místo toho se začaly mnohem více používat tapety nebo výmalba místnosti. Výrazným a oblíbeným prvkem byla tzv. stropní růže54 [obr. C], z jejíhož středu vycházel lustr. Koberec, stejně jako textilie a tapety, byl stylově přizpůsoben zbytku místnosti.55 Kachličkové podlahy byly populární v hale a někdy také v obývacím pokoji, kde se však častěji používal koberec.56 Strop většinou svou barvou a výzdobou ladil se zbytkem místnosti. Lišty byly vymalovány hnědě, aby připomínaly dřevo, zatímco římsy barevně ladily k textiliím a materiálům v místnosti. Na začátku tohoto období byly používány spíše jednodušší a jemnější barvy jako krémová, šedá nebo světle modrá. Od 50. let se začaly používat sytější a výraznější barvy jako červená, olivově zelená a fialová.57 V přijímacím pokoji byly nejčastěji používány barvy jako švestková, zelená, zlatá, růžová a sytě modrá.58 Závěsy měly chránit nábytek před špínou a slunečním světlem a z toho důvodu byly hrubé a měly až čtyři vrstvy. V přijímacím pokoji, kde se přijímaly návštěvy, byly závěsy vyrobeny většinou z damašku, sametu nebo kretonu. Obvyklý byl květinový vzor. Závěsy byly zavěšeny na dřevěné nebo mosazné tyči a po stranách byly nabírány.59 Co se týče textilních vzorů, tak na začátku období byly oblíbené květované, rostlinné a zvířecí vzory, později se staly populárními vzory inspirované gotickým stylem. V polovině 19. století bylo představeno nové barvivo, díky kterému byly barvy sytější a trvalejší.
V pozdním
viktoriánském období měl přijímací pokoj „ženštější ráz“. Obvyklé byly lehčí květinové vzory nebo vzorované tapety v pastelových barvách jako růžová, krémová, levandulová a světle zelená.60 Dominantou přijímacího pokoje byl, stejně jako v předchozím období, krb. „The fitted grate often included coloured tiles, the mantelshelf was generally dressed with a decorative textile
53
Panelling. Ceiling rose. 55 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 24. 56 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 730. 57 Ibid., loc. 713. 58 Ibid., loc. 719. 59 Ibid., loc. 729-730. 60 Ibid., loc. 839. 54
19
and the whole was surmounted by an elaborate overmantel, here in "Queen Anne's style", with mirrors and shelves on which were displayed art pottery and carefully selected ornaments.“61 Typická byla výrazná krbová římsa a vestavěné poličky a skříně kolem krbu. [obr. D] Výrazné a moderní kusy vyráběl například Charles Rennie Mackintosh (1868 – 1928). Jeho tvorba byla však pro některé příliš troufalá a odvážná, a proto se nikdy nestala masovou záležitostí.62 Velký vliv na to, jak by měl interiér vypadat, mělo v té době tzv. estetické hnutí63, které bylo proti nadměrnému užívání dekorací ve prospěch čistoty stylu a harmonickému užití barev.64 Dekorativní styl byl jednodušší než v předchozím období, kupříkladu bylo používáno méně vzorů, světlejší a tlumenější barvy a v místnosti bylo menší množství nábytku. Stěny byly nejčastěji vyzdobeny jednobarevnými tapetami. Koberce, které bývaly tak velké, aby zakryly celou podlahu, byly nahrazeny menšími koberečky, které se daly lépe vyčistit, a proto byly považovány za hygieničtější variantu. Co se týče závěsů, tak ty byly v tomto období, stejně jako všechno ostatní, zjednodušeny a provzdušněny, většinou byly stejně jako stěny jednobarevné. Už se neskládaly ze čtyř částí, ale jen z jedné hlavní části se záclonou nebo sítí (ty byly většinou ve spodní části okna), která se nacházela za hlavní částí. Oblíbenými materiály pro výrobu závěsů byly kreton či len a závěsy visely na železné nebo dřevěné garnýži.65 Dvourozměrné66 tapetové vzory obhajovali významní designéři té doby jako například William Morris a C. F. A. Voysey (1857 – 1941). Později v tomto období se začaly více používat výmalby než tapety. Od 90. let se v truhlářství začíná používat jasně bílá barva.67 Moderní byly v tomto období tzv. anaglypty68 [obr. E], které byly používány převážně
"Vestavěný rošt byl často obklopen barevnými dlaždicemi, krbová římsa byla většinou překrytá dekorativní látkou a prostor nad krbem byl vyzdoben Stylu královny Anny, s mnoha zrcadly a policemi, na kterých byla vystavena umělecká keramika a pečlivě vybrané ozdoby." DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 32. 62 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 883. 63 Aesthetic Movement. 64 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s 32. 65 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 901. 66 Tedy nestínované. 67 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 871. 68 Druh reliéfní tapety. 61
20
v halách a které byly jedním z mála příkladů, kdy se objevil populární prvek používaný v kontinentální Evropě také v typické anglické domácnosti.69 Oblíbenými textilními vzory byly přírodní tvary, které tvořili stoupenci hnutí Arts and Crafts a složitější květinové vzory, které však vypadaly jednodušeji než v předchozím období.70 V oblibě byly dekorace v přírodních tvarech, keltské formy a secesní kusy.71 Oblíbeným potahem na pohovky a křesla byly textilie ve stylu „Olde English“, které připomínaly alžbětinské vyšívání a tapiserie ze 17. století.72 Závěsy a koberečky byly dováženy z Blízkého a Dálného východu. V 70. a 80. letech byla oblíbená islámská a maorská keramika.73 Používaly se prosklené skříně, kde se vystavovalo nádobí a které byly obvykle natřeny na bílo. Celý interiér byl prosvětlen francouzskými dveřmi.74 Dřevo bylo většinou lehčí než předtím, nejoblíbenějšími materiály byly kaštan, mahagon a dub. Nábytek vyráběný stoupenci hnutí Arts and Crafts byl vyráběný ručně, a proto také nebyl nejlevnější. To byl také důvod, proč šel na odbyt méně než průmyslově vyráběný nábytek.75 Podlahy byly nejčastěji z dřevěných fošen, které byly pokryty buď větším kobercem nebo několika menšími. Z hygienických důvodů se upustilo se od používání koberce, který zakrýval celou podlahu místnosti.76 I když nejoblíbenějším v tomto období byl stále historicismus a napodobování starších stylů, své místo na trhu měly i důmyslné výrobky zručných řemeslníků Arts and Crafts.77 Oblíbenou zábavou v tomto období bylo sbírání starožitností, které sloužily k výzdobě pokojů. Na počátku 20. století byl interiérový design ovlivněn tzv. stylem královny Anny78 a názory hnutí Arts and Crafts. Větší domy na předměstí měly tzv. obývací halu79, místnost, která vzhledem i funkcí připomíná dnešní obývací pokoj. Na rozdíl od předchozího období byla 69
YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 880. 70 Ibid., loc. 896. 71 Ibid., loc. 923. 72 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s 37. 73 Ibid., s. 32. 74 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 844. 75 Ibid., loc. 912-916. 76 Ibid., loc. 906. 77 Ibid., loc. 908. 78 Queen Anna Style. 79 Living hall.
21
tato místnost vybavená pro každodenní užívání rodiny, spíše než k formálním a slavnostním příležitostem jako předchozí přijímací pokoj80. Z toho důvodu se ujal název obývací pokoj81 spíše než původní přijímací pokoj.82 V místnosti byl samozřejmě krb, nábytek, ale také schody, které vedly do vyšších pater domu. Novinkou byla francouzská okna83 vedoucí přímo do zahrady.
3.2 Vývoj interiérového designu v průběhu 20. století Ve druhé čtvrtině 20. století se mnoho lidí stěhovalo z domů na předměstí do bytů. Přestože byty byly mnohem dražší než dům na předměstí, jejich poloha v centru města byla pro pracující mnohem atraktivnější než předměstský dům, který byl od centra značně vzdálen. Tyto byty byly většinou malé, a proto došlo ke spojení obývacího pokoje a jídelny. Tato místnost byla někdy nazývána „dining lounge“ tedy jídelní salón či společenská místnost.84 Protože obývací pokoj byl malý, nacházel se tam většinou jen potřebný nábytek jako pohovka, židle, psací stůl, skříň, knihovnička a jídelní nábytek. Kvůli omezenému prostoru měl většinou jeden kus nábytku více funkcí.85 Obývací pokoj v meziválečném období byla v podstatě holá místnost, která byla ozdobená starožitnostmi v kombinaci s moderními prvky. Moderní byla také snaha redukovat ozdoby a dekorace na minimum.86 Krb v meziválečném období byl typický kachlovými obklady v béžové či hnědé barvě s geometrickým vzorem.87 Přestože už byla většina domácností napojena na centrální topení, krb hrál v obývacím pokoji stále dominantní roli. Na obou stranách krbu se nacházely poličky a skříňky, které sloužily jak ke skladování věcí, tak k vystavení různých objektů jako jsou například vázy a květiny. [obr. F]
80
Drawing room. Living room nebo sitting room. 82 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 35. 83 French windows. 84 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 38. 85 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 27. 86 Ibid., s. 25. 87 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 985. 81
22
Hladké stěny byly většinou vymalovány jednou barvou, stejně jako stropy. Moderní interiéry byly zařízeny světle a vzdušně s minimem nábytku a také byly používány minimalističtější nebo žádné vzory. Oblíbenější než tapety byly výmalby.88 Co se týče barev, používaly se bledší a nevýrazné barvy, které byly v určitých místech oživeny sytější barvou či vzorem. Mezi oblíbené barvy patřily krémová, šedá, béžová a bílá. I když se tapety vyráběly ve velkém, v moderním interiéru té doby se příliš nepoužívaly.89 Parketové podlahy byly buď holé, nebo pokryté menšími koberci. Menší koberec měl obdélníkový tvar a většinou byl umístěn před krbem a kolem něj byly umístěny židle a pohovka. Koberec měl většinou nějaký vzor, na rozdíl od jednobarevných stěn. Závěsy měly někdy abstraktní vzory, ale v moderním interiéru se používaly spíše jednoduché jednobarevné závěsy, které ladily se zbytkem interiéru.90 Důležitou součástí interiéru byla velká okna, která přinášela do pokoje světlo, které bylo spojováno se světlými barvami. Obvykle se z obývacího pokoje dalo dostat i na malý balkón. Jídelní stůl byl nenápadný a vedle něj většinou býval ještě vedlejší stůl, kam se ukládaly věci potřebné ke stolování.91 Protože po válce bylo mnoho domů zničeno, bylo nutné vybudovat nové. Nový obývací pokoj byl větší, otevřenější a světlejší. Protože bylo výhodnější mít jednu velkou místnost, než dvě menší, obývací pokoj byl většinou spojen s jídelnou.92 Kuchyně už také nebyla striktně oddělená od obývacího pokoje. Pro obývací pokoj byly typické parketové podlahy a velká okna vedoucí do zahrady. Ozdoby a dekorace byly neustále minimální.93 Přestože obývací pokoj ve 30. letech byl jednodušší a méně přeplněný než za viktoriánské éry, rozdíl mezi obývacím pokojem z 30. let a 50. let je ještě o něco větší. Mnoho obývacích pokojů v 30. letech bylo mixem starých a nových prvků.94 V místnosti se nacházel krb, kredenc, pohovka a křesla, menší koberec a několik nezbytných kusů nábytku. Po válce se,
88
DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 38-40. 89 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. ISBN 18-728-2803-5. s. 30. 90 Ibid., s. 31. 91 DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. s. 38-40. 92 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 36. 93 Ibid., s. 38. 94 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 959.
23
aby se ušetřilo místo, opět spojil obývací pokoj s jídelnou. Nábytek byl světlejší a jednodušší a hlavní dominantou místnosti už není krb, ale televize.95 Novým prvkem ve vybavení obývacího pokoje byla televize, která byla obvykle umístěna vedle krbu. Dalším novým prvkem byl tzv. konferenční stolek, který byl většinou umístěn před pohovku.96 Přestože v meziválečném období se používaly spíš jednodušší ozdoby stěny a tapety, v některých domácnostech se přece jen odvážili použít různé geometrické vzory. Naopak od 50. let už se vzorované tapety používaly mnohem častěji, mezi nejpopulárnější patřily exotické vzory.97 Moderní byly také textilie ve stylu Art Deco s geometrickými vzory. Začínají být také populární výrazné vzory a syté barvy. Mezi nejslavnější designérky té doby patří například Lucienne Day (1917 – 2010). Tapety začaly být opět populární a bylo je možno najít ve všech moderních domácnostech.98 Skoro každá domácnost měla rádio a později i televizi.99 Co se týče podlah v poválečném období, pořád se používaly stejné parketové podlahy, avšak koberce začaly mít odvážnější vzory. Po válce přišly zase do módy velké koberce přes celou plochu podlahy a to díky poklesu ceny vysavače, který začal být hojně používán.100 V 60. letech 20. století začala výstavba nových městských domů kvůli nedostatku míst pro bydlení ve městě. Přestože se v tomto období už většina domů lišila ve velikosti a dalších aspektech, můžeme nalézt několik společných jednotících prvků, které jsou pro tyto nové domy typické. Obývací pokoj byl hodně otevřený a prostorný. Celým domem procházela chodba101, která měla okna jak na svém počátku, tak na konci. Nejčastěji byl obývací pokoj spojen s jídelnou, ale neobvyklé nebylo ani spojení jídelny s kuchyní. Ke spojení místností do jednoho většího celku vedlo přesvědčení, že je jedna velká místnost je lepší než dvě
95
YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 964. 96 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 41-42. 97 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 976. 98 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 43. 99 YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. loc. 1013. 100 Ibid., loc. 982. 101 Z anglického through-room (průchozí pokoj).
24
oddělené a menší. V přízemí byla, kromě obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, ještě garáž.102 Ozdoby a dekorace v těchto typech domů byly minimální. Charakteristické pro toto období však je používání kontrastních materiálů vedle sebe, například neomítnutá cihlová zeď vedle omítnuté, nebo pouze hrubě opracovaný kámen na výzdobu krbu. V 50. a počátkem 60. let bylo oblíbené používání přírodních materiálů. Své místo v britském designu měl také moderní skandinávský design. Vedle poválečného moderního typu nábytku, byl v oblibě i skandinávský nábytek. Po válce, kdy byl nedostatek tradičních materiálů, se začaly používat nové materiály a metody, které se začaly vyvíjet za války. Nábytek byl v podstatě stejný jako v předchozím období a jedinou novinkou byl dělící nábytek103 [obr. G], který v sobě spojoval funkci kredence, knihovny, úložného a výstavního prostoru a zároveň odděloval prostor obývacího pokoje od jídelny. Často byl vysoký až ke stropu, mohl být otevřený z obou stran nebo otevřený jen jedním směrem. V roce 1961 už měly dvě třetiny domácností televizi, která byla obvykle vedle krbu. Problémem v těchto nových domech byl někdy nedostatek prostoru kolem zdí, kde by se dal uložit nábytek.104 To mělo za následek to, že se sedací nábytek někdy musel postavit před okno, což vedlo k zavedení lehčích a přenosnějších kusů nábytku. Místo velké pohovky, která z moderního interiéru skoro vymizela, se používala menší a k ní několik židlí. Dalším novým kusem nábytku byl konferenční stolek, který byl umístěn před pohovkou.105 Hlavním trendem 70. a 80. let 20. století bylo znovuobjevování a návrat ke starším obdobím. Oblíbený byl například viktoriánský či secesní revival.106 Začaly se rekonstruovat starší domy a vzrostl zájem o napodobeniny dobového nábytku. Firma Habitat107 nabízela ambiciózní střední třídě přesně ty výrobky, po kterých toužila – kombinaci venkova,
102
HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 36. 103 Room divider. 104 To se stalo, když byly schody situovány z jedné strany obývacího pokoje nebo když v pokoji byla okna přes celou stěnu. 105 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 39-42. 106 HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 45. 107 Založena v roce 1964.
25
přírodních materiálů a viktoriánství. Kromě nábytku firma nabízela i nádobí, skleněné výrobky a dekorativní objekty.108
3.3 Současný interiérový design v Británii Podle knihy British Interior Design109 je pro současný britský interiérový design typické:
Syntéza rozličných prvků, které spolu vytváří tajuplný a harmonický celek;
Velký prosvětlený prostor, který využívá nových textur, povrchů a barev;
Použití starších materiálů a prvků k vytvoření současných interiérů, které v sobě spojují to nejlepší z dob minulých i současnosti;
Jedinečný mix stylů, barev a struktur povrchů z různých míst a časových období;
Znovuobjevování britských tradičních hodnot v jejich nejčistší současné formě;
Nové využití starých budov při zachování charakteru původní struktury.
Moderní britský interiér se vyznačuje tím, že se v něm prolínají tradiční a moderní prvky. Typický britský moderní interiér v sobě kombinuje různé prvky, barvy, dekorace a umělecké artefakty z různých historických období takovým způsobem, že celek působí harmonicky. Původní originální prvky jako například krby, římsy či dlažba jsou ceněny. Tento přístup se liší od přístupu v 50. a 60. letech 20. století, kdy se na historickou podstatu věcí nebraly ohledy a interiér se snažil zařídit co nejvíce podle dobové módy. Nedá se říct, že by existoval nějaký společný jednotící prvek charakteristický pro většinu mětstských domů. Možností, jak si zařídit obývací pokoj v dnešní době, je nepřeberné množství, a to hlavně díky celosvětové globalizaci a dostupnosti zboží v podstatě z celého světa. Jeden z nejprodávanějších britských časopisů o bydlení Ideal Home nabízí mnoho způsobů a tipů, jak obyvací pokoj zařídit. Na webovách stránkách časopisu jsou příklady interiérů, které mají inspirovat a pomoci s oživením bytu či domu. Obývací pokoj v 21. století může mít různé podoby. Většinou je zařízen v určitém stylu. Mezi oblíbené patří styl inspirovaný Francií, viktoriánský [obr. H], či georgiánský [obr. I].
108
HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. s. 45. 109 GALINDO, Michelle. British Interior Design. Bilingual edition. London: Braun, 2010.
26
Stále platí, že obývací pokoj by měl odrážet osobnost svého majitele. Pokoj se také zařizuje podle toho, jakou mají barvu zdi nebo jak vypadají tapety. Nábytek, podlahy i dekorace většinou korespondují s barvou zdí. Obývací pokoj může být menší samostatný pokoj nebo větší místnost, kdy je obývací pokoj spojen s jídelnou a kuchyní. Ve větších domech jsou v mnoha případech obývací pokoje dva. Hlavní dominantou pokoje je většinou krb. Na krbu se nachází dekorace, rodinné fotky, přání a pohledy. Nad krbem visí obraz nebo zrcadlo. Pokud je v pokoji televize, tak je buď na samostatném stolku někde vedle krbu nebo pověšena na zdi. V pokoji je jedna větší pohovka, popřípadě k tomu ještě jedno nebo více křesel. Před pohovkou je obvykle konferenční stolek. Mezi další nábytek, který se v obývacím pokoji vyskytuje, patří knihovna, komoda nebo menší kusy nábytku, které slouží ke skladování věcí nebo k výstavě dekorací. Pokud je obývací pokoj spojen s jídelnou, nachází se v něm ještě stůl, židle a kredenc. Oblíbené je i spojení kombinace obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, kdy kuchyně je od ostatních částí většinou oddělená barem nebo kuchyňskou linkou. Zdi jsou buď pokryté tapetami nebo výmalbou. Vidět můžeme i interiéry, kde jsou v jedné místnosti kombinované tapety s výmalbou. To může vypadat tak, že jedna stěna je pokryta výrazněji vzorovanou tapetou a zbytek je natřen v barvě, která ladí s tapetou. Na zdech visí buď obrazy nebo fotky, ve většině případů zdi nejsou pouze holé a neozdobené. Přestože nejoblíbenější jsou interiéry laděné do bílé, šedé či krémové barvy, není neobvyklé narazit na obývací pokoje laděné do růžova, modra, zelena či dokonce do černa. Květinový motiv se používá na tapety i textilie (závěsy, potahy). Podlahy jsou ve většině případů dřevěné nebo dlaždicové. Většinou jsou překryté jedním větším nebo několika menšími koberci, ale výjimkou nejsou ani interiéry s podlahou bez nich. Mezi nejoblíbenější obchody, kde se chodí nakupovat nábytek a doplňky, patří v Británii obchodní dům John Lewis110 nebo i u nás velice populární švédská IKEA. Rozšířilo se i nakupování nábytku přes internet na internetových obchodech. Kromě firem zabývající se přímo výrobou a prodejem nábytku, se hojně nakupuje i na univerzálních virtuálních nákupních místech jako je Amazon, eBay, Argos či Gumtree, kde se dají sehnat novější i starší kusy. Pokud je v domě starší nábytek, který není poškozený, většinou se nevyhazuje,
110
Založeno v roce 1864 Johnem Lewisem.
27
ale pouze se mu vdechne nový život novým nátěrem nebo, pokud už neplní svou funkci, se mu vymyslí funkce nová. Trendem jsou ekologicky šetrné domy i jejich vybavení. Hlavním heslem hnutí za ekologické bydlení je heslo 3R - Reduce, Reuse, Recycle tedy Redukovat, znovu použít a recyklovat.111 Moderní obývací pokoj je plný elektronických přístrojů, od televize, která je v podstatě v každé domácnosti k rádiu, DVD, satelitním příjmačům a dalším elektronickým spotřebičům. Přestože se moderní elektronické přístroje vyrábí v různých formách, tvarech a barvách, nepůsobí zrovna esteticky. Designér Oliver Heath ve své knize Urban Eco Chic doporučuje tyto přístoje i se všemi kabely z nich vycházející „schovat“ do většího kusu nábytku, aby nerozptylovaly, pokud zrovna nejsou používány. Podle něj by měl být obývací pokoj místem, kde člověk relaxuje, čte si a přijímá návštěvy. 112 Ve své knize také přináší mnohá doporučení, jak si ekologicky a šetrně zařídit nejen obývací pokoj, ale celý dům.
4. PROJEVY VIKTORIÁNSKÉHO DESIGNU V SOUČASNÉM BRITSKÉM INTERIÉROVÉM DESIGNU Návrat k viktoriánskému období je v současné době velice oblíbený. To se týká nejen návratu k rekonstrukci původních viktoriánských domů a zařizování interiérů ve viktoriánském stylu, ale také například točení filmů a seriálů s dobovou tematikou. Točí se nejen fílmy, které se snaží přiblížit skutečné události a postavy viktoriánské éry, ale oblíbené jsou také filmy a seriály natočené podle knih, které ve viktoriánském období vznikly jako třeba Oliver Twist, Jana Eyrová či Na větrné hůrce. Z produkce BBC vzniklo mnoho filmů i seriálů podle námětů knih z 19. století, které se nejen v Británii těší velké oblibě. Existují však i komerčně úspěšnější a známější díla, jedním z nejnovějších seriálů odehrávajícím se ve viktoriánské Británii patří seriál Penny Dreadful z roku 2014 či filmy o Sherlocku Holmesovi (2009, 2011). Viktoriánské domy začaly být znovu populární v 80. letech 20. století. Není se čemu divit, viktoriánský dům v porovnání s jednoduchými a nezajímavými domy, které byly k mání v 60. a 70. letech 20. století, vábil svou atraktivitou, velkým prostorem a historickým 111
HEATH, Oliver. Urban Eco Chic: how to create an eco-friendly home without compromising on style. First edition. London: Quadrille Publishing Limited, 2010. ISBN 978-184400-823-0. s. 14. 112 Ibid., s. 154.
28
nádechem.113 Pokud si někdo touží zařídit své obydlí podle dobové viktoriánské módy nebo jej rekonstruovat a zachovat původního ducha stavby i vybavení interiéru, je mu k dispozici velké množství knih zabývajících se touto tématikou. Velkým pomocníkem a zdrojem inspirace pro všechny majitele viktoriánských nemovitostí je kniha The Victorian House Book: A Practical Guide to Home Repair and Decoration. Publikace přináší mnoho informací a nápadů, a je doplněna množstvím obrazového materiálu. Je doplněna o seznam dodavatelů, kteří mohou majitelům viktoriánských domů pomoci s rekonstrukcí nebo s dodáním materiálu. Mezi množstvím časopisů věnujícím se interiérovému designu, které v Británii vycházejí, existují i časopisy zaměřené přímo na dobové interiéry, vesnická obydlí či moderní prostory. Protože viktoriánské období je v historii ani ne 200 let zpátky, tato tematika se dá najít ve většině časopisů zabývajících se interiérovým designem. Moderní britský interiér je syntézou starých a nových prvků. Ve většině případů zůstává zachován krb a jeho okolí, okna a původní uspořádání prostor. Pokud byl v domě původní nábytek, který není už esteticky nejpěknější, většinou se nevyhazuje, ale natře se barvou tak, aby ladil ke zbytku interiéru. Mnoho interiérů, i když zařízených v určitém stylu, je doplněno nějakým moderním prvkem. Tím může být například neobvykle tvarovaná sedací souprava či zajímavý doplněk. Nádech modernosti do interiéru přinese například i televize nebo jiná elektronika. Nábytek a doplňky v dobovém stylu se dají pořídit dvojím způsobem. Pokud je majitel movitější a chce, aby interiér působil co nejautentičtěji, může si pořídit nábytek, který byl vyroben ve viktoriánském období buď z bazaru, starožitnictví nebo na různých aukcích. Takto může sehnat zajímavé historické předměty, ovšem musí počítat s vyšší cenou. Druhou možností, jak si sehnat alespoň vzhledově podobný dobový nábytek, je pořídit si více či méně kvalitní kusy firem zabývající se výrobou viktoriánského nábytku. Ceny kusů takovéhoto nábytku jsou většinou ve stovkách až tisících liber. Přestože to nejsou originální kusy, vyrábí se nábytek s dobovou tématikou za pomoci kvalitních materiálů a moderních výrobních postupů.
113
YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. s. 9.
29
Thakeham Furniture114 je britská firma založená v roce 1987. Specializuje se na nábytek z georgiánského a viktoriánského období. Kromě dřevěného nábytku se zaměřuje i na čalouněný nábytek, hlavně křesla a pohovky. Významná je také firma The Victorian Emporium115, která nabízí nejen nábytek z viktoriánského období, ale kompletní výběr produktů pro rekonstrukci viktoriánského domu v dobovém duchu. Firma Victorian Dreams založená v roce 1990 se zabývá výrobou a rekonstrukcí starých dobových postelí. Mezi produkty, které firma nabízí se dá nalézt mnoho postelí různých stylů, které jsou vystaveny v jejím showroomu v Headley, Hampshire, kde má firma své sídlo. Cena postele závisí na její velikosti a materiálu, ze kterého je vyrobena. Většina postelí116 se nedá pořídit pod cenu 1000 liber a některé stojí až několik tisíc liber. Mezi další firmy zabývající se ložnicovým nábytkem, které se stylem svých výrobků snaží vracet k minulým dobám patří kupříkladu Divine Dreams117 či Revival Beds. Kromě firem zabývajícíh se výhradně dobovým nábytkem existuje i mnoho dalších, které je vyrábí jako vedlejší produkt. Seznam podniků, které nabízí viktoriánsky laděné produkty je možné nalézt kromě internetu také v knihách The Victorian House Book: A Practical Guide to Home Repair and Decoration, Victorian House Style: an architectural and interior design source book a dalších publikacích zabývajících se touto tématikou. Tapety a textilie ve viktoriánském stylu se dají pořídit ve specializovaných obchodech. Firma Hamilton Weston vyrábí tapety převážně ze starších historických období. Nabízí jak ručně dělané, tak i digitálně tištěné tapety. Tato firma se svými výrobky podílela na obnově kulturního dědictví v různých koutech Británie a jejich tapety se objevily v některých filmech s dobovou tématikou jako například Sherlock Holmes.118 Mezi další velké britské značky zabývající se výrobou tapet se řadí Anstey119, Sarah Hardaker či Bernard Thorp, který se zabývá i výrobou textílií.120
A bit about us. [online]. poslední revize 30. 3. 2015 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: 115 The Victorian Emporium: Victorian house renovation store and information for the period home [online]. poslední revize 22. 8. 2007 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: < http://www.thevictorianemporium.com > 116 Pouze konstrukce bez matrace. 117 Původně Seventh Heaven. 118 The English Home: Celebrating the essence of English style. Č. 3. (březen 2014). Cheltenham: Archant Community Media Ltd, 2014. Vychází měsíčně. s. 85. 119 Anstey je největší firmou zabývající se tiskem tapet na zakázku. Je součástí Walker Greenbank Group, která vlastní Sanderson, Zoffany, Harlequin, Scion a Morris & Co. Jejich tapety zdobí paláce a královské residence po celém světě. 120 The English Home: Celebrating the essence of English style. Č. 3. (březen 2014). Cheltenham: Archant Community Media Ltd, 2014. Vychází měsíčně. s. 85. 114
30
Způsobů, jak zrenovovat viktoriánské stavení, je mnoho. Britské časopisy zabývající se interiérovým designem většinou přináší informace a nápady, jak zrenovovat a zařídit viktoriánský dům v dobovém duchu121 nebo v modernější verzi. Vždy se kombinuje respekt k původní funkci stavby s moderními přístupy.
Mezi časopisy zabývající se dobovými interiéry patří například Period Living nebo Period Homes & Interiors. 121
31
5. ZÁVĚR V této kapitole shrnuji poznatky, které jsem během psaní bakalářské práce získala. V práci se snažím krátce nastínit společenskou situaci v Británii v 19. století a stručně přiblížit vývoj obývacího pokoje od viktoriánské éry po současnost. Cílem práce bylo zjistit, zda je v současnosti populární návrat k viktoriánskému období, co se bytové kultury týče. Myslím si, že tato práce by mohla být přínosná především z toho důvodu, že v české literatuře se prostředí britského interiérového designu velké množství prostoru nevěnuje. V Británii vychází velké množství časopisů věnující se bytové kultuře. Odkazy k rekonstruci viktoriánského domu, zařízení si pokojů ve viktoriánském stylu či přinejmenším ukázka výrobků a doplňků připomínajících odkaz slavné viktoriánské éry můžeme najít prakticky v každém čísle těchto časopisů, pokud nejsou nějak úzce zaměřeny na určité období či styl. Mezi množstvím firem zabývajících se výrobou nábytku inspirovaného viktoriánským obdobím jako okrajovou činností, existuje i množství firem zabývající se přímo dobovým nábytkem, textiliemi a tapetami. Mezi tyto firmy patří jen v Británii například Thakeham Furniture, The Victorian Emporium, Victorian Dreams či Hamilton Weston. Odkazy k dalším firmám, které se specializují na rekonstrukci a vybavení původních viktoriánských inneriérů je možné nalézt v publikacích věnujících se viktoriánskému interiérovém designu mezi kterými vyniká hlavně kniha Robina Guilda The Victorian House Book: A Practical Guide to Home Repair and Decoration. Odkazy viktoriánské éry jsou patrné i v populární kultuře. Knihy pocházející z tohoto období slouží jako předloha k filmům a seriálům situovaným do Británie v 19. století. Mezi nejoblíbenější náměty patří příběhy Sherlocka Holmse, knihy Jane Austenové (Pýcha a předsudek, Rozum a cit) či Charlese Dickense (Oliver Twist). Domy, nábytek i další zařízení interiérů z 19. století jsou dnes velice vážené. Viktoriánský nábytek je restaurován, budovy jsou pod ochranou památkářů, tapety a textilie jsou dnes znovu reprodukovány a úspěšně prodávány. V roce 1911 formuloval H. G. Wells (1866 – 1946) otázku: „Will anyone a hundred years from now consent to live in the houses the Victorians built, travel by their roads or railways, value the furnishings they made to live
32
among or esteemed except for curious or historical reasons…“122 Vzhledem k množství firem vyrábějící nábytek, dekorace, textilie a tapety ve viktoriánském stylu, počtu publikací zabývajících se viktoriánskou architekturou, interiérovým designem a rekonstrukcí a znovuobnovením viktoriánských domů si musíme na Wellsovu otázku odpovědět jednoznačně: ano. Návrat k viktoriánství má v dnešní době stále své slovo. Je to proud ke kterému se vrací nejen v Británii, ale také například v USA.
„Kdoví jestli bude někdo za sto let ochotný žít v domech, které viktoriáni postavili, cestovat po jejich silnicích a železnicích. Kdoví jestli si budou vážit nábytku a vybavení, které viktoriány obklopovalo a kterého si vážili, pokud to ovšem nebude z historických důvodů či zvědavosti…“ BANHAM, Joanna, Sally MACDONALD a Julia PORTER. Victorian interior design. London: Cassell, 1991. s. 212. 122
33
6. RESUMÉ Bakalářská práce s názvem Viktoriánský design jako zdroj inspirace pro současný britský interiérový design se zabývá proměnami britského interiérového designu od viktoriánského období až po současnost. Práce je rozdělena na dvě části. První část se věnuje Velké Británii v období vlády královny Viktorie (1837 – 1901). Popisuje, jak tehdejší společnost žila, jaké měla hodnoty a priority, jak byla rozdělena a čemu se viktoriáni věnovali ve volném čase. Pozornost je zaměřena především na měšťanskou střední třídu, od které se odvíjí i druhá část práce. Důležitá je také kapitola o vývoji technologií, které v 19. století hrály velkou roli a měly velký vliv na uspořádání společnosti. Druhá část práce nastiňuje vývoj britského interiérového designu, s hlavním zaměřením na obývací pokoj. Nejprve je zde probrán obývací pokoj v období viktoriánské éry, dále jeho stručný vývoj v průběhu 20. století a nakonec jeho současná podoba. Poslední kapitola rozebírá viktoriánské prvky a projevy v současném britském interiéru a ukazuje, že návrat k viktoriánství je v současné době aktuálním tématem.
7. SUMMARY This bachelor thesis Victorian design as a source of inspiration for contemporary British interior design deals with transformation of British Victorian design since Victorian era until present. The thesis is divided into two parts. The first part deals with Great Britain during the reign of queen Victoria (1837 – 1901). It describes how the society lived in the Victorian era, what was its values and priorities, how was the society divided and what Victorian did in their spare time. The main focus is mostly on the Victorian middle class, which is also a base for the next part of the thesis. The chapter about the development of new technologies in the 19th century is also very important because it has a great influence on organization of society.
The second part outlines the evolution of the British interior design with the main focus on living room. Firstly, there is a part about drawing room in the Victorian era, its forms in the 20th century and its current form. The last chapter deals with Victorian elements and 34
expressions in the modern British interiors and it shows that the Victorian revival is very current topic nowadays.
8. POUŽITÁ LITERATURA 8.1 Tištěné zdroje ARONSON, Joseph. The encyclopedia of furniture. 3d ed., completely rev. New York: Crown Publishers, 1965. ISBN 978-051-7037-355. BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (I. část). Historický obzor, 2008, 19 (9/10), s. 206-220. ISSN 1210-6097. BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (II. část). Historický obzor, 2009, 20 (1/2), s. 2-14. ISSN 1210-6097. BUŠKOVÁ, Šárka. Postavení ženy ve viktoriánské Británii. (III. část). Historický obzor, 2009, 20 (3/4), s. 73-81. ISSN 1210-6097. BROOKER, Graeme a Sally STONE. Co je interiérový design?. V Praze: Slovart, 2010, 256 s. ISBN 978-80-7391-435-6. BANHAM, Joanna, Sally MACDONALD a Julia PORTER. Victorian interior design. London: Cassell, 1991. ISBN 0-304-34051-0. CERVER, Francisco Asensio. Interior design atlas. Königswinter, Germany: H.F. Ullmann, 2007. ISBN 978-383-3146-343. CIMBUREK, František a Dagmar KARASOVÁ. Dějiny nábytkového umění 4. 1. vyd. Praha: ARGO, 2001. ISBN 80720333954. Country Homes & Interiors. Č. 3 (březen 2014). London: IPC Media Ltd, 2014. Vychází měsíčně. ISSN 0951-3019. DEWING, David. The Geffrye: museum of the home : a guide to the museum. London: Geffrye Museum, 2008. ISBN 978-187-2828-138. DIXON, Roger a Stefan MUTHESIUS. Victorian architecture: with a short dictionary of architects and 250 illustrations. 2nd ed. London: Thames and Hudson, 2008. ISBN 0500201609. DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. GALINDO, Michelle. British Interior Design. 1st ed. Salenstein: Braun, 2010. ISBN 9783-03768-054-4. 35
GIBBS, Jenny. Interior Design. London: Laurence King Publishing Ltd, 2009. ISBN 9781-85669-604-3. GRANT, Neil. Kings & Queens: an illustrated guide to British monarchs. London: HarperCollins Publishers, 2004. ISBN 978-0-00-718885-7. GUILD, Robin. The Victorian House Book: A Practical Guide to Home Repair and Decoration. 4th ed. London: Sheldrake Press, 2007. ISBN 978-1873329405. HARVIE, Christopher a H. C. G. Matthew. Nineteenth-century Britain: a very short introduction. Oxford: Oxford University Press Inc., 2000. ISBN 0-19-285398-8. HEATH, Oliver. Urban Eco Chic: how to create an eco-friendly home without compromising on style. First edition. London: Quadrille Publishing Limited, 2010. ISBN 978-184400-823-0. HLAVAČKA, Milan. Dějepis 3: Novověk. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 2001. ISBN 80-7235-172-9. HOSKINS, Lesley. Living rooms: 20th-century interiors at the Geffrye Museum. London: Geffrye Museum, 1998. ISBN 18-728-2803-5. Ideal Home. Č. 3 (březen 2014). London: IPC SouthBank, 2014. Vychází měsíčně. ISSN 0019-1361. KARASOVÁ, Daniela. Geneze designu nábytku. Praha: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 2012. ISBN 978-80-7101-103-3. MILLER, Judith. Nábytek: světové slohy od antiky až po současnost. Praha: Slovart, 2006, 560 s. ISBN 80-720-9855-1. MORLEY, John. Furniture: the western tradition: history, style, design. London: Thames, 1999. ISBN 978-050-0019-481. OSBAND, Linda. Victorian House Style: an architectural and interior design source book. Devon: David & Charles, 1996. ISBN 0-7153-9841-5. Period Homes & Interiors. Č. 5 (květen 2014). London: Kelsey Media, 2014. Vychází měsíčně. ISSN 2045-145008. Period Living. Č. 3 (březen 2014). London: Ascent Publishing Ltd, 2014. Vychází měsíčně. ISSN 0958-1987. PILE, John F. Interior Design. 2. vyd. New York: Harry N.Abrams, 1995. ISBN 0-81093463-9.
36
PURŠ, Jaroslav. Průmyslová revoluce. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. SPARKEOVÁ, Penny. Století designu: průkopníci designu 20. století. 1. vyd. Praha: Slovart, 1999, 272 s. ISBN 80-720-9142-5. STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie.Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0427-9. The English Home: Celebrating the essence of English style. Č. 3. (březen 2014). Cheltenham: Archant Community Media Ltd, 2014. Vychází měsíčně. ISSN 1468-0238. THOMPSON, F. M. L. The Rise of Respectable Society: a social history of Victorian Britain, 1830-1900. London: Fontana Press, 1988. YORKE, Trevor. British Interior House Styles: An Easy Reference Guide (British Living History). Newbury: Countryside Books, 2012. ISBN 978-1-84674-300-9. YORKE, Trevor. The Victorian house explained. Newbury, Berkshire: Countryside Books, 2005. ISBN 978-185-3069-437.
8.2 Internetové zdroje A bit about us. [online]. poslední revize 30. 3. 2015 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: CODY, David. Social Class. [online]. poslední revize 22. 7. 2002 [cit. 2014-11-12]. Dostupné z: GLENN, Martina. Arts and Crafts Movement. [online]. poslední revize 27. 10. 2007 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: < http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=143 > LANDOW, George P. The Industrial Revolution: An Introduction. [online]. poslední revize 27. 3. 2001 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: Historie světových výstav. [online]. poslední revize 20. 7. 2008 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: SCHNITZLER, Norbert. Století páry. [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: < http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=stoleti_pary&site=energie >
37
The Victorian Emporium: Victorian house renovation store and information for the period home [online]. poslední revize 22. 8. 2007 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: < http://www.thevictorianemporium.com > WEBER, William. Music in the Era of Queen Victoria. [online]. poslední revize 22. 8. 2007 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z:
38
