Bakalářská diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav religionistiky

Kateřina Vidličková Morgana le Fay a motivy Jiného světa v rytířské romanci Sir Gawain a zelený rytíř

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. David Zbíral, Ph.D.

Brno, 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v bibliografii.

Květen 2015

……………………………………….. 1

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Davidovi Zbíralovi, PhD. za jeho laskavou podporu a trpělivost. Bez jeho podnětů a cenných rad by této práci mnohé scházelo.

2

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 5 1.

2.

Historie krále Artuše a rytířů Kulatého stolu .................................................................................. 7 1.1.

Degradace božských a polobožských mytologických postav .................................................. 7

1.2.

Pseudo-historická postava přejatá do literatury ....................................................................... 8

1.3.

Rytíři a Jiný svět ...................................................................................................................... 9

Prameny ........................................................................................................................................... 9 2.1. Sir Gawain a zelený rytíř.............................................................................................................. 9 2. 2. Sbírka pověstí Mabinogi ........................................................................................................... 12

3.

4.

5.

Mytologické a náboženské prvky v Mabinogi .............................................................................. 14 3.1.

Křesťanství v Mabinogi ......................................................................................................... 14

3.2.

Keltská mytologie a Jiný svět ................................................................................................ 15

3.2.1.

Annwfn ............................................................................................................................... 16

3.2.2.

Sídh .................................................................................................................................... 17

3.2.3.

Jiný svět – Otherworld – Fairyland .................................................................................. 18

Projevy křesťanství v romanci Sir Gawain a zelený rytíř ............................................................. 20 4.1.

Kamelot a sir Gawain ............................................................................................................ 20

4.2.

Bertilak a Hautdesert ............................................................................................................. 21

Postavy v Siru Gawainovi a zeleném rytíři ................................................................................... 21 5.1.

Guinevra versus Lady Bertilak .............................................................................................. 21

5.2.

Obyvatelé hradu Hautdesert .................................................................................................. 22

5.2.1.

Bertilak a jeho manželka ................................................................................................... 22

5.2.2.

Bertilak jako Arawn .......................................................................................................... 23

5.3. 6.

Morgana le Fay ...................................................................................................................... 24

Sir Gawain a motivy Jiného světa ................................................................................................. 26 6.1.

Jiný svět a jak ho poznat........................................................................................................ 26

6.2.

Motivy Jiného světa v Siru Gawainovi a zeleném rytíři ....................................................... 27

6.2.1.

Příjezd zeleného rytíře ....................................................................................................... 27

6.2.2.

Setnutí hlavy ...................................................................................................................... 28

6.2.3.

Cesta na Hautdesert ........................................................................................................... 28

6.2.4.

Vegetace ............................................................................................................................ 29

3

6.2.5.

Temptation game a Exchanging game ............................................................................... 30

6.2.6.

Zelená kaple ...................................................................................................................... 30

6.2.7.

Beheading game ................................................................................................................ 31

6.3.

Keltský původ her (games).................................................................................................... 31

6.4.

Odhalení Bertilaka jako zeleného rytíře ................................................................................ 32

7.

Rozdíly mezi Sirem Gawainem jinými romancemi ....................................................................... 33

8.

Kompozice motivů básně Sir Gawain a zelený rytíř ..................................................................... 34 8.1.

Zrcadlová kompozice ............................................................................................................ 34

8.1.1.

Dvojité paralely ................................................................................................................. 35

8.1.2.

Trojité paralely .................................................................................................................. 36

8.2.

Spirála motivů Jiného světa ................................................................................................... 36

Závěr...................................................................................................................................................... 38 Seznam pramenů a literatury ................................................................................................................. 39 Prameny ............................................................................................................................................. 39 Literatura ........................................................................................................................................... 39 Resumé .................................................................................................................................................. 42 Abstract ................................................................................................................................................. 42

4

Úvod Artušovské legendy jsou světoznámé. Málokdo ale ví, že se nejedná o příběhy vzniklé „najednou“ v Anglii, nýbrž že vznikají skrze celé období středověku, přičemž valná většina z nich byla napsána na kontinentu, zejména ve Francii a Německu. I když první literární díla zaměřená na legendu o králi Artušovi pochází až z 12. století, zmínky o něm nalezneme už ve velšsky psané básni Y Gododdin pravděpodobně z konce šestého století1 a kronikách, kde však není ničím jiným než jen jménem2 uvedeným v několika málo řádcích. Dobrodružství krále Artuše a jeho rytířů Kulatého stolu jsou dnes známy hlavně z divadelních, seriálových a filmových adaptací rytířských romancí. Málokdo by navíc tohoto veskrze křesťansky vnímaného krále hledal ve sbírce keltských bájí Mabinogi, jejíž nejstarší příběhy jsou vystavěné pravděpodobně ještě na předkřesťanských mýtech. A přeci se v jedné z heroických bájí této sbírky spolu se svými rytíři král Artuš objevuje, i když ne v roli hlavního hrdiny. V této báji s názvem Kulhwch a Olwen nebo také Jak Kulhwch vyhrál Olwen, která je plná mluvících zvířat, obrů a kouzelných předmětů, se sice objevuje okrajově zmíněný i křesťanský biskup, ten byl však pravděpodobně přidán do příběhu až později v rámci úprav křesťanskými spisovateli. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století byly v Británii známé i kontinentální artušovské legendy a spolu s nimi, minimálně ve Walesu a jeho okolí, i příběhy a motivy objevující se ve sbírce Mabinogi. Laik i badatel znalý těchto příběhů plných násilí a magie si jistě všimne, jak mistrným způsobem autor básně Sir Gawain a zelený rytíř propletl křesťanské ideály rytíře a dvorského chování s motivy, které se v pojetí křesťanského nadpřirozena nevyskytují, aniž by mezi nimi vznikl násilně negativní vztah. V práci prostřednictvím komparativní metody ukazuji, že právě motivy, které obsahuje i sbírka Mabinogi, mohly posloužit autorovi Sira Gawaina pro sestavení obrazu Jiného světa, a že postava Morgany le Fay je jeho důležitou součástí, i když se v básni explicitně téměř nevyskytuje. Přesto však v zrcadlové struktuře básně, kde se motivy z první poloviny opakují 1

Jackson, Kenneth Hurlstone, „The Arthur of History“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 1-11: 3. 2 Briggs, Katharine Mary,The Fairies in tradition and literature, Londýn: Routledge & Kegan Paul 1968, 6.

5

ve druhé polovině, zastává Morgana pozici postavy s nejvyšším postavením v Jiném světě, tak jako Artuš ve světě křesťanském. Na její možný původ mimo křesťanský svět může odkazovat i to, že je v básni označena za „bohyni“. Dalším odkazem na Jiný svět je samotné přízvisko le Fay znamenající víla. Dále jsem se v této práci rozhodla ukázat, že Morgana le Fay je v příběhu romance Sir Gawain a zelený rytíř významnou reprezentantkou Jiného světa a centrem spirály motivů z velšských bájí, která začíná s prvním zjevením zeleného rytíře a konči odhalením Morganiny role v zápletce. Je to totiž právě sbírka Mabinogi, ve které nalezneme jako obyvatele Jiného světa víly a podobu měnící čarodějné vladaře, což jsou charakteristiky, které jsou Morganě v básni velmi blízké. K podobnosti motivů v obou zkoumaných dílech je důležité ještě v úvodu poznamenat i to, že se v práci nezaměřuji na etymologii jmen v Siru Gawainovi a sbírce Mabinogi, i když se tento směr bádání v práci několikrát nevyhnutelně objeví. Nejvýznamnější prací na toto téma je Morgain la Fée and the Celtic Goddesses napsaná Rogerem S. Loomisem,3 bádání v tomto směru však není mou práci důležité. Mnohem podstatnější jsou motivy a charakteristiky postav, nikoliv pouze jejich případná příbuznost skrze podobnosti vlastních jmen, i když i tu v první kapitole na několika místech uvádím. V prvních dvou kapitolách práce uvádím způsoby, jakými badatelé přistupují k artušovským legendám a postavě krále Artuše samotné. I když tato postava v žádném ze zkoumaných nemá úlohu hlavního hrdiny, najdeme ji ve větším množství pramenů než ostatní postavy, takže je nejjednodušší na ní demonstrovat změny, kterými artušovský korpus a postavy v něm procházely. Ve druhé kapitole představím prameny, které v práci srovnávám a ve třetí a čtvrté jakou roli ve zkoumaných příbězích hrají náboženské a kouzelné motivy. V páté kapitole představím důležité postavy básně Sir Gawain a zelený rytíř i bájí Mabinogi a jejich srovnáním ukáži podobnosti mezi nimi. Šestá kapitola popisuje náboženské, mytologické a kouzelné motivy, jak se postupně objevují v básni. V sedmé kapitole ukáži, v čem se Sir Gawain liší od ostatních romancí a nakonec v osmé uvedu konkrétní motivy, které se v básni vyskytují v dvojitých a trojitých paralelách. Tato práce tak není určena jen pro akademiky z řad religionistů, ale i pro anglisty a historiky zabývající se artušovskými legendami a reprezentací nekřesťanských motivů v nich.

3

Loomis, Roger Sherman, „Morgain la Fée and the Celtic Goddesses“, Speculum 20/1945, 183-203.

6

1. Historie krále Artuše a rytířů Kulatého stolu Král Artuš, podle nějž je celý korpus legend pojmenován a jehož rytíři jsou často hlavními hrdiny artušovských legend, stále vzbuzuje pozornost vědců i laiků. Nejstarší zmínky o něm jej navíc neuvádí do postavení křesťanského krále, ale do souvislosti s bájnými keltskými hrdiny. Postava Morgany le Fay je s králem Artušem úzce spojena, ale protože se v artušovských legendách nevyskytuje vždy, rozhodla jsem demonstrovat, jak se vnímání role postav z artušovských legend ve středověku proměňovalo mimo jiné právě na postavě Artuše, která se v těchto legendách objevuje v podstatě vždy. Badatele zkoumající původ postavy krále Artuše a předmětů s ním spojených, jako je například svatý Grál, lze rozdělit do několika proudů. Jeden z nich se pomocí historických dokumentů a kronik snaží najít skutečnou historickou postavu, která by mohla být předlohou pozdějšímu fiktivnímu králi Artušovi.4 Tento proud je velmi oblíbený u laiků i tvůrců kinematografie, kteří natočili množství dokumentů i filmů o tom, kým mohl Artuš v době své předpokládané existence, tedy zhruba v pátém či šestém století, v Británii být. Tento druh spekulací a dokonce ani samotná existence reálné historické postavy však nejsou pro mou práci podstatné. Mnohem důležitější jsou další dvě linie výkladu toho, odkud se ve středověké literatuře postava krále Artuše vzala.

1.1.

Degradace božských a polobožských mytologických postav

První důležitou linií výkladu je linie mytologická, badatelé v tomto směru zastávají názor, že hlavní postavy a artefakty příběhů o Artušovi jsou pohanského, zejména tedy keltského původu. Hlavním představitelem je Roger Sherman Loomis, jehož kniha Grál: od keltského mýtu ke křesťanskému symbolu5 je v tomto ohledu vskutku studnicí informací a podle něhož Friedman nazývá tento směr „Loomisovou školou keltských tradicionalistů“.6 Podobnými tématy se zabývají Jessie L. Weston v knize From Ritual to Romance7 a Charles Squire ve své knize Celtic Myths and Legends.8 V předmluvě ke Squireově knize Owen Perkins uvádí, že Artuš byl christianizací degradován z boha umění a kultury na „pouhého“ krále a 4

Jackson, Kenneth Hurlstone, „The Arthur of History…“, 1-11. Loomis, Roger Sherman, Grál: od keltského mýtu ke křesťanskému symbolu, Jinočany: H&H 2006. 6 Friedman, Albert B., „Morgan le Fay in Sir Gawain and the Green Knight“, Speculum 35/2 1960, 260-274: 271-272. 7 Weston, Jessie L., From Ritual to Romance, Garden City: Doubleday Anchor Books 1957. 8 Squire, Charles, Celtic Myths and Legends, New York: Gramercy Books c1994. 5

7

z kouzelného kotle inspirace, poezie a hojnosti, pro který v keltských příbězích musel jít až do Hádu (zde je pravděpodobně myšleno zásvětí Annwfn, kterému se budu v práci ještě podrobněji věnovat), se stal svatý Grál.9 Brian Stone pak v poznámkách u svého překladu Sir Gawain and the Green Knight uvádí myšlenku podobnosti rytíře Gawaina, syna krále Lotha s hrdinou irských předkřesťanských příběhů CúCulainem, synem slunečního boha Luga, velšsky Llocha.10 Dokonce oba podstoupí stejnou zkoušku stětí hlavy, o tomto motivu však podrobněji později. Pokud bychom pokračovali v hledání podobností mezi mytologickými a artušovskými postavami skrze etymologii jejich jmen, nalezli bychom ještě jednu pro tuto práci významnou analogii a to vlastní jméno Morgany le Fay se jmény nespočtu bytostí, od irské bohyně Morrígú jinak také „Velké královny“11 po bretonskou obdobu mořských panen Morgan.12 Roger Loomis se v jedné ze svých esejí věnuje nejen jmenné podobnosti víl v různých příbězích s Morganou z mnoha artušovských legend,13 ostatně samotné slovo Faye (SG, v. 2446), jak se Morganino jméno píše ve středoanglickém textu Sir Gawayn and þe Grene Knyȝt, podle doprovodného slovníku k jeho kritickému vydání znamená víla.14

1.2.

Pseudo-historická postava přejatá do literatury

Druhá linie bádání pojímá krále Artuše jako čistě fiktivní postavu. Zde není tak důležité představit badatele, jako spíše středověké autory, kterým se stvoření literárního krále Artuše připisuje. Jako první uvedl do světa nejen samotného Artuše jako britského vládce tak jak ho více méně známe i my dnes, ale i čarodějku Morganu le Fay, kterou popsal jako léčitelku na ostrově Avalonu, Geoffrey z Monmouthu ve svém díle Historia Regum Britanniae z dvanáctého století. Až pozdější artušovské romance Chrétiena de Troyes uvedly Morganu do příbuzenského vztahu s Artušem, a to jako jeho nevlastní sestru. Do zapsání Sira Gawaina a zeleného rytíře pak vznikaly artušovské romance zejména na kontinentu. Kolem roku 1400 byla do rukopisu Cotton Nero zapsána báseň Sir Gawayn and þe Grene Knyȝt, která po několika staletích vrátila Morganu le Fay na britskou půdu, a jak bude rozvedeno dále v práci, spojila čarovnou Morganu Geoffreyho z Monmouthu se zákeřnou královou nevlastní sestrou Chrétiena de Troyes. 9

Pekins, Owen, „Foreword“, in Squire, Charles, Celtic Myths and Legends, New York: Gramercy Books c1994, xii-xiv: ix. 10 Stone, Brian, „Notes to Arthurian Matters“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 150-155: 150. 11 Squire, Ch., Celtic Myths…, 52. 12 Stone, B., „Notes to Arthurian Matters…“, 151. 13 Loomis, Roger Sherman, „Morgain la Fée…“, 183-203. 14 Tolkien, John Ronald Reuel - Gordon, Eric Valentine, „Glossary“, in: Sir Gawain and the Green Knight, John Ronald Reuel Tolkien - Eric Valentine Gordon (eds.), Oxford: Clarendon Press 1925, 133-210: 154.

8

1.3.

Rytíři a Jiný svět

Motivy Jiného světa se v určité podobě objevují v Siru Gawainovi a zeleném rytíři, avšak spojení rytířské romance a pohádkových postav se neobjevuje až v pozdním středověku, ale nejdeme jej již v báji Kulhwch a Olwen, která je součástí velšské sbírky keltských bájí Mabinogi a jejíž vznik se datuje kolem roku 1100.15 V této báji se král Artuš i jeho rytíři vydávají plnit úkoly, při nichž se setkají s plejádou kouzelných bytostí z Jiného světa, aby svému synovci pomohl dosáhnout svatby s jeho milovanou. Je možné, že tato pověst byla ve Walesu známá před napsáním Historia Regum Britanniae a že v ní Geoffrey z Monmouthu našel pro svá díla inspiraci. Ve dvanáctém století, tedy ve stejné době, kdy psal i Geoffrey z Monmouthu, pobývala v Anglii na dvoře Jindřicha II. a jeho manželky Eleonory Akvitánské Marie de France, jež spojovala ve svém díle „miniaturní rytířské příběhy s pohádkovou říší víl.“16 Podobně i kolem roku 1300 anglicky psaný bretaňský zpěv Sir Orfeo spojuje antickou pověst o Orfeovi a Eurydice s motivy Jiného světa, kterými jsou král víl, který Eurydiku odnese do svého světa podzemního Hádu, což je „světelná krajina a hrad, věčně zářící jako ráj.“17 Ale než se budu moci věnovat hlavnímu předmětu této práce, totiž srovnání motivů nekřesťanského Jiného světa a způsobu jejich zakomponování do rytířské romance, je pro plné porozumění nutné, abych představila prameny, z nichž čerpám a tím nastínila kontext, v němž s nimi budu pracovat. Rytířská romance jakožto žánr je totiž určena k oslavě křesťanských rytířských ctností a dvorské lásky, zatímco báje Mabinogi jsou plné násilí, incestu a znetvoření a spojení mezi nimi tedy nemusí být na první pohled patrné.

2. Prameny 2.1. Sir Gawain a zelený rytíř Prvním pramenem, ze kterého čerpám, je k artušovským legendám náležící báseň Sir Gawain and the Green Knight psaná středověkou angličtinou a spolu s dalšími třemi díly: Pearl (Perla), Purity nebo Cleanness (Čistota) a Patience (Trpělivost) dochovaná v jediném

15

MacKillop, James, Keltské bájesloví: průvodce keltskou mythologií, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2009, 306. 16 Stříbrný, Zdeněk, Dějiny anglické literatury I, Praha: Academia 1987, 44. 17 Stříbrný, Z., Dějiny…, 44.

9

rukopisu Cotton Nero. Perla je báseň s výrazně křesťanskými motivy, jako je Nebeské království a nevinná dívka jako nevěsta Kristova. Čistota a Trpělivost obě obsahují biblické motivy, jedna Sodomy a Gomory, druhá Jonáše a velryby.18 I Sir Gawain má podobně silný náboženský obsah, zaměřený však hlavně na ideálně žitou křesťanskou víru, její rituály a zvyky. O to zajímavější je nekonfliktní zapojení nekřesťanských motivů do příběhu i kompozice této rytířské romance. Sir Gawain je asi nejznámějším dílem rukopisu, pravděpodobně také proto, že i dnešní čtenář, byť třeba nezběhlý v artušovské tématice či romancích vůbec, se při čtení jeho kvalitního překladu nebude nudit. Přesto se však vědcům nepodařilo zjistit, kdo je autorem těchto textů. Podle stylistických podobností a opakovaného použití některých figur v různých básních se usuzuje, že text celého rukopisu je dílem jediného autora,19 kterému se podle básní říká básník Perly či básník Gawaina. Analýzou informací o životě šlechty a duchovních se vědci shodli, že se může jednat o příslušníka kléru, který pobýval na hradech 20 například jako zpovědník. Vzhledem k odkazům na mnoho různých děl nalezených v textu Sira Gawaina, měl autor také přístup k širokému spektru literatury, od Nennina a Geoffreyho z Monmouthu po dílo Chrétiena de Troyes a jiné francouzské romance. Mimo jiné je také z autorova popisu Walesu, kam v básni situoval Gawainovo putování, pravděpodobné, že zde nějakou dobu sám pobýval.21 Báseň je ostatně napsaná cheshireským dialektem22 a Cheshire je kraj na nejsevernější hranici Anglie s Walesem. Je tedy možné, že se autor setkal s některou z velšských pověstí Mabinogi a vzhledem k prokazatelně staršímu datu vzniku těchto příběhů než Sira Gawaina, je rovněž možné, že motivy z Mabinogi mohly být v tehdejší době obecně známé a publikem jednoduše identifikovatelné. Autorovu znalost nejen ostrovní, ale i kontinentální tvorby dokládá jeho popis Morgany le Fay coby Artušovy nevlastní sestry (SG, v. 2464), s kterýmžto motivem přišel ve svých romancích Chrétien de Troyes. Dalším dokladem je i jméno Gawainova koně – Gringolet (SG, v. 597), jež se vyskytuje v jednom z pokračování Chrétienova díla Perzeval.23

18

Stříbrný, Z., Dějiny…, 60. Loomis, Laura Hibbard, „Gawain and the Green Knight“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 528-540: 529. 20 Tolkien, John Ronald Reuel - Gordon, Eric Valentine, „Introduction“, in: Sir Gawain and the Green Knight, John Ronald Reuel Tolkien - Eric Valentine Gordon (eds.), Oxford: Clarendon Press 1925, vii-xxiv: xviii-xx. 21 Tolkien, J. R. R. - Gordon, E. V., „Introduction…“, xxii. 22 Stone, Brian, „The Manuscript“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 144. 23 Stone, Brian, „Notes“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 163-185: 171. 19

10

Dalším motivem z francouzské literatury použitým v Siru Gawainovi je lov na lišáka Reynarda (SG, v. 1893-1921). Ten je ústřední postavou starofrancouzských bajek z přelomu dvanáctého a třináctého století24 a v básni Sir Gawain najdeme odkaz na zpěv o Lišákově snaze vyplenit kurník.25 V třináctém zpěvu českého vydání Románu o Lišákovi najdeme i verš „Však při Artuši, slavném králi,“26, takže jak můžeme vidět, nejen rytířské romance, ale francouzská a britská středověká literatura mnoha žánrů byla často s populárními artušovskými legendami alespoň volně spojena. Bohužel stejně jako autor je neznámý i letopočet, kdy texty zapsané do rukopisu Cotton Nero vznikly. Různí badatelé uvádějí různá data, podle detailů, jako je například popis oblečení a rytířské výbavy v Siru Gawainovi, se však soudí, že minimálně tato báseň vznikla mezi lety 1375 a 1425.27 Stříbrný dokonce ve své knize uvádí u některých básní rukopisu už rok 1360.28 Stejně jako autor a rok vzniku je i forma, ve které se původně báseň vyskytovala, nejednoznačná. Čtyři díla zachycená v rukopisu Cotton Nero se nedochovala v žádném jiném opise a Sir Gawain mezi těmito texty s vysoce křesťanskou a biblickou tématikou svou pohádkovou magičností značně vyčnívá. Vědci předpokládají, že byl rukopis napsán jedinou osobou,29 avšak odlišnost Sira Gawaina mě nutí pochybovat o tom, že autor, nikoliv zapisovatel, této básně je i autorem ostatních textů. Domnívám se, že tuto pochybnost podporuje hned několik skutečností. Prvním důvodem je samotná forma zápisu básně. Pergamenové kodexy nebyly nikdy levnou záležitostí, protože jejich výroba byla pracná a časově velice náročná. Přesto to vypadá, jako by zapisovatel Sira Gawaina pracoval ve spěchu, protože inkoust textu se na několika stranách obtisknul na předcházející list, což bylo způsobeno zavřením sešitu ještě před tím, než inkoust stihnul zaschnout. Pokud by báseň do sešitu zapisoval sám autor, je těžké si představit, proč by své dílo takto znehodnotil, obtisknutý inkoust totiž podstatně ztěžuje čitelnost textu.30 Možná to znamená, že báseň nebyla určená k běžnému čtení, ale pouze k zachování v psané formě. Ze skutečnosti, že se dochovala v jediné verzi, můžeme soudit, že i přes svou zajímavost nebyla ve větší míře opisována, pokud vůbec. 24

Zárubová, Darja, Motiv klamu v Románu o Lišákovi a v dílech jím inspirovaných, Brno: Masarykova univerzita 2013, 8. 25 Román o Lišákovi VII v. 200-334, přel. Otto František Babler. Praha: Odeon 1973, 83-87. 26 Román o Lišákovi XIII v. 200…, 150. 27 Tolkien, J. R. R. - Gordon, E. V., „Introduction…“, xx-xxi. 28 Stříbrný, Z., Dějiny…, 60. 29 Loomis, L. H., „Gawain and the Green Knight…“, 529. 30 Stone, B., „The Manuscript…“, 144.

11

Báseň se před svým zápisem v rukopisu Cotton Nero mohla objevovat pouze v recitované formě. Sám autor či vypravěč ji ve třicátém verši označuje za lay, což Stone komentuje v poznámkách k textu jako označení „krátké lyrické nebo narativní básně zamýšlené ke zpívání“.31 Byť se k tomuto účelu může zdát Sir Gawain poměrně dlouhý, užití aliteračního verše, který ve středověku sloužil minstrelům jako pomůcka, by zapamatování si básně značně ulehčilo, i když se ve čtrnáctém století tato forma verše používala už jen spíše jako okrasný prvek nežli mnemotechnická pomůcka. Mnohem větší smysl dává možnost, že zapisovatel rukopisu Cotton Nero báseň Sir Gawain a zelený rytíř někde slyšel a buďto z vlastní vůle nebo na příkaz někoho majetného, kdo si pergamenový kodex mohl dovolit, ji zapsal pro uschování. Je nepravděpodobné, že by byla určená ke čtení či předčítání. Také využití magických prvků, které jsou v mnohém shodné se sbírkou bájí Mabinogi, by možná odpovídalo většímu zaměření na publikum, které tyto báje znalo. A i když jejich zápis do dvou knih (Červené knihy hergetské a Bílé knihy

Rhydderchovy) naznačuje zájem gramotných o ně, je velice pravděpodobné, že se šířily ústní tradicí mezi obyčejným obyvatelstvem, kde také nejspíše v dochované podobě vznikly. Ve čtrnáctém století ani artušovské legendy nebyly pouze pro urozené obyvatelstvo a použití motivu lišáka Reynarda ukazuje zaměření na široké obyvatelstvo, ne jen vzdělanou elitu.

2. 2. Sbírka pověstí Mabinogi Sbírka velšských bájí Mabinogi, kterou v této práci používám pro srovnání motivů Jiného světa, má stejně jako Sir Gawain nejasné datum vzniku. Většinu příběhů do ní zařazených nalezneme jak v Llyfr Coch Hergest (Červené knize hergetské), která vznikla pravděpodobně mezi lety 1382 a 1410, tedy zhruba ve stejné době jako Sir Gawain, tak v Llyfr Gwyn Rhydderch (Bílé knize Rhydderchově), jejíž napsání se obvykle datuje do první poloviny čtrnáctého století.32 Příběhy Mabinogi jsou svou formou i obsahem v obou knihách více méně totožné, takže se zvažuje, jestli je Červená kniha opisem Bílé knihy nebo jestli jsou obě díla opisem starší nám nedochované verze. Obě knihy obsahují mimo jiné i ranou velšskou poezii a jsou rovněž obě napsány středověkou velštinou s mírnými gramatickými odchylkami, které signalizují, že při opisu Červené knihy hergetské autor upravil text podle soudobých gramatických zvyklostí. Části velšských Triád („jedna ze tří neblahých ran“,33 „jedna ze tří

31

Stone, B., „Notes…“, 164. MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 20. 33 Mabinogi…, 66. 32

12

nevěrných družin“,34 „tři pohromy postihly Anglii“,35 atd.), které se v Mabinogi objevují, a které se naneštěstí dochovaly pouze v podobě fragmentů, svědčí o tom, že se tyto příběhy původně tradovaly ústně.36 Některé příběhy Mabinogi kombinují pseudohistorické tradice s pohádkovými motivy a reinterpretují části britské historie.37 Zvláště Čtyři větve Mabinogi, které v doprovodném textu k Vilikovského překladu Mabinogi do češtiny z roku 1965 Jiří Konůpek datuje do šestého století,38 tak mapují nejen domnělou historii Walesu před anglickým záborem ve třináctém století, ale ještě i v době před christianizací.39 Pokud tuto informaci spojím s výkladem vlastních jmen některých postav od Rogera Loomise, který tvrdí, že se jedná o povelšštěná jména keltských bohů, jak se nám dochovala v irských pramenech, pak by se snad dalo říci, že Mabinogi v sobě opravdu obsahuje část keltské předkřesťanské mytologie. I Davies mimo jiné uznává, že se v nejstarších příbězích Mabinogi vyskytují postavy s atributy podobnými keltským bohům.40 Dále také ve svém úvodu k anglickému překladu Mabinogi uvádí předpoklad, že se autoři Čtyř větví snažili starší příběhy učinit relevantními ve svém čase a implementovat do nich vlastní představu morálního chování. To není úplně vyloučeno, vezmeme-li v úvahu, že tyto čtyři příběhy byly i po christianizaci pravděpodobně dlouhou dobu tradovány ústně a zapsány až po přelomu milénia.41 MacKillop však teorii o podobnosti postav z keltské mytologie a bájí Mabinogi vyvrací s tím, že i když si jména skutečně podobná jsou, charakteristiky postav, která je sdílejí, již nikoliv.42 Tím pádem je velice těžké určit, kolik z keltské mytologie se v bájích opravdu zachovalo. Je však možné, že vlivem christianizace se v původně mýtických příbězích odsunuly postavy z původních božských pozic a byly „degradovány“ na pouhé krále a koncept mýtů upraven tak, aby vyhovoval novému křesťanskému prostředí. Squire uvádí ve své knize ještě jeden důležitý postřeh týkající se datace Čtyř větví Mabinogi a jejich vztahu k artušovským legendám. Protože v těchto čtyřech pověstech Mabinogi není žádná zmínka o Artušovi, o němž se příběhy začaly formovat v šestém století, 34

Mabinogi…, 73. Mabinogi…, 86. 36 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 313. 37 Davies, Sioned, „Introduction“, in: The Mabinogion, Sioned Davies (ed.), Oxford: Oxford University Press 2007, ix-xxx: xii. 38 Konůpek, Jiří, „K českému vydání Mabinogi“, in: Mabinogi: keltské pověsti, přel. Jan Vilikovský, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1965, 143-143: 144. 39 Davies, S., „Introduction…“, xxv. 40 Davies, S., „Introduction…“, xxv. 41 Davies, S., „Introduction…“, x. 42 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 305-306. 35

13

jsou podle Squira tyto příběhy Mabinogi zřejmě starší než ty o králi Artušovi, takže pravděpodobně vznikly ještě před sedmým stoletím.43 Konkrétním příkladům podobností postav Mabinogi a artušovských legend se budu věnovat v práci o něco dále. V návaznosti na Loomisovu teorii je jedním z možných důvodů, proč se příběhy Mabinogi zachovaly jako psaný text až ze čtrnáctého století, může být i zvyk z dob keltského druidismu předávat mytologii, náboženské učení a příběhy celkově pouze ústní formou.44 Ani po christianizaci ve Walesu až do třináctého století nepanovala centralizovaná vláda, nýbrž byl kraj rozdělen do okresů s vlastními vládci podobně, jak politicko-správní situaci popisuje Mabinogi. Dokonce zde až do ustanovení anglického zákoníku po dobytí Walesu v druhé polovině třináctého století Eduardem I. platily původní velšské zákony, které se od těch anglických založených na římském právu v některých směrech poměrně lišily.45

Není pochyb o tom, že autor Sira Gawaina znal mnoho děl různých žánrů a pokud přistoupíme na možnost, že tato báseň měla původně jen ústní formu, je pravděpodobné, že se do ní dostaly motivy z jiných ústně tradovaných příběhů. Autor tak možná motivů Jiného světa využil kvůli jejich popularitě, ale zároveň je zapracoval do křesťanské rytířské romance tak, aby sice byly rozpoznatelné, ale násilně z kompozice nevyčnívaly. Tato nenásilnost a plynulé zakomponování motivů Jiného světa do děje básně a všudypřítomného křesťanského chování je také důvod, proč jsem zvolila jako pramen Sira Gawaina a zeleného rytíře. V následující kapitole vysvětlím, proč srovnávám motivy Jiného světa z této rytířské romance právě se sbírkou Mabinogi, a které motivy báje i romance sdílejí.

3. Mytologické a náboženské prvky v Mabinogi 3.1.

Křesťanství v Mabinogi

V Mabinogi sice nalezneme kromě výše zmíněných podobností s keltskými mytologickými postavami i prvky křesťanského náboženství. Ve Čtyřech větvích se zejména jedná o fráze jako „Bůh vám žehnej,“46 dovolávání se Boha při křivdě nebo jako svědka něčího konání,47 43

Squire, C., Celtic Myths…, 14-15. MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 52-53. 45 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 96-97. 46 Mabinogi…, 30. 47 Mabinogi…, 40. 44

14

text je však koncipován takovým způsobem, že by místo křesťanského Boha mohlo být dosazeno jméno jakékoliv božské bytosti, které přísluší daná oblast života nebo tyto fráze úplně vypuštěny a plynulost i srozumitelnost jak textu, tak příběhu by zůstaly zachovány. Ve Čtvrté větvi pak Gwydyon nechává pokřtít svého syna, který byl počat znásilněním Gwydyonovy příbuzné samotným Gwydyonem.48 V báji Kulhwch a Olwen, o které MacKillop předpokládá, že pochází ze začátku jedenáctého století,49 a v níž vystupuje postava krále Artuše, se po jejím boku objevuje křesťanský biskup Bedwyr (tentýž biskup s lehce pozměněným jménem Bedwin se pak objevuje i v příběhu Sen Rhonabwyův)50 a dále v textu i slovo démoni ve spojitosti s podsvětím.51 Spojení pekelných bytostí s velšským podsvětím je však podstatně pozdějšího data než příběhy Čtyř větví, k nimž Kulhwch a Olwen nenáleží, protože král podsvětí či zásvětí se objevuje hned v první větvi Mabinogi a žádná křesťanská symbolika mu v textu přisouzena není.

3.2.

Keltská mytologie a Jiný svět

Větší zastoupení než křesťanské motivy mají v Mabinogi motivy Jiného světa a pravděpodobně také keltské mytologie. Badatelé se však stále nemohou shodnout na míře a podobě, v jaké jsou mytologické motivy zastoupeny. Pro tuto práci je však více než konkrétní historicky ověřené informace důležitější duch, ve kterém se příběhy Mabinogi nesou. Zvláště jejich naplnění kouzly a magickými proměnami, které jsou brány jako přirozená součást děje a ne něco výjimečného, čemu by se měli lidé vyhýbat nebo se toho bát. Magie je v Mabinogi všudypřítomná, ani zlá ani dobrá, ani uctívaná ani zatracovaná. Vládnou jí kladné i záporné postavy a využívají ji ku prospěchu lidu, k vlastním sobeckým a amorálním činům i k potrestání těchto činů. V tomto se dle mého názoru Mabinogi liší od například kontinentálních pohádek, protože ať si člověk vybaví jakoukoliv z nich, magie v ní pozitivní roli nehraje. Je možné, že právě toto neutrální pojetí magie je v příbězích Mabinogi oním některými hledaným pozůstatkem keltské mytologie. Z tohoto důvodu jsem také zvolila zvláště ranější příběhy Čtyř větví Mabinogi jako zdroj motivů Jiného světa. Tento svět pro mnohé ostrovany existuje dodnes a místa, jako jsou jeskyně nebo kopce, se považují za vchody do něj, jimiž se smrtelníci mohou projít a do 48

Mabinogi…, 66. MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 304. 50 Mabinogi…, 130-131. 51 Mabinogi…, 111. 49

15

Jiného světa dostat. Jiný svět obývají nadpřirozené bytosti, jako jsou víly, šotci, skřítci a vládnou mu čarodějné královny a králové, kteří umí změnit nejen svou podobu, ale i podobu druhých. A to nejen v keltské mytologii, ale i v mytologii germánské52 a pobaltské.53 Kromě živých, přesnější by možná bylo říci věčně živých, bytostí, které navštěvují svět smrtelníků, ale většinou se s nimi bez nějakého konkrétního důvodu nesetkávají, z Jiného světa pochází i magické artefakty. Jako příklad uveďme Artušovu výbavu (meč, štít, nůž atd.) popsanou v příběhu Kulhuch a Olwen nebo magická prasata či mluvící zvířata stará jako sama země. Samozřejmě je možné diskutovat o tom, že nadpřirozené bytosti se mezi smrtelníky vyskytují již v antice. A to je právě ono. Mabinogi a mýty antického Řecka a Říma dělí minimálně několik století a kontinent, na němž se masově rozšířilo abrahámovské náboženství, jehož příslušníci měli jen malou toleranci pro motivy spojované s původními náboženstvími. Pokud se některé z nich zachovaly, málo kdy se v křesťanské literatuře objevovaly v pozitivním vyznění, pokud vůbec. Když byl popsán nějaký nadpřirozený jev, nejčastěji se jednalo buď o Boží trest, nebo o zázrak způsobený světcem. Nadpřirozené jevy zaznamenané v textech dnes vysvětlujeme buď jako přírodní jev, který v době zapsání textu neuměli lidé vysvětlit, nebo jako jev, který vědecky vysvětlit nelze. V křesťanství, myslím si, panuje zejména druhé vysvětlení. A tady se právě Mabinogi liší. To, co je v něm popsáno jako, jak my bychom dnes možná řekli „nadpřirozený jev“, je v příběhu běžnou součástí děje, nad kterou se nikdo nepozastavuje. Mluvící staletí starý losos se svou rolí neliší od křesťanského poustevníka, který svou moudrostí radí hrdinovi na jeho cestě za uloženým úkolem. Jedním z nepřehlédnutelných faktů oddělujících příběhy Mabinogi od křesťanské literatury je i to, že v Mabinogi jsou postavy důležité pro děj, vyjma hlavních hrdinů, jen málokdy lidé. Kromě mluvících zvířat a bytostí měnících podobu se v Mabinogi vyskytuje motiv, který pravděpodobně vzešel z keltské mytologie, a tím je zásvětí, v němž duše hodují a netrpí a jež může navštívit i smrtelník. Toto zásvětí má v keltské mytologii dvě podoby: velšský Annwfn a irský sídh. Nyní obě tyto podoby představím, protože, ač to neznalému čtenáři nemusí být zřejmé, hrad, do nějž se Gawain v básni Sir Gawain a zelený rytíř vydá, i jeho obyvatelé nesou znaky obou těchto Jiných světů.

3.2.1.

52 53

Annwfn

Vlčková, Jitka, Encyklopedie mytologie germánských a severských národů, Praha: Libri 1999, 202. Běťáková, Marta Eva – Blažek, Václav, Encyklopedie baltské mytologie, Praha: Libri 2012, 89.

16

James MacKillop, z jehož knihy Keltské bájesloví v této práci v mnohém čerpám, v ní popisuje pojetí dvou „nadpřirozených“ nebo „duchovních“ světů „za smysly“,54 která v keltské ostrovní kultuře existovala. Prvním je velšský Annwfn nebo Annwn, který je „Zásvětím“. „… Annwfn [je] jediná říše, do níž lze vstoupit mnoha vchody na zemi i na moři. Zdá se, že toto království je rozděleno na více vedlejších království pod vládou jednoho panovníka, který má titul „král Annwfnu“. V první větvi Mabinogi se o Hafganovi mluví jako o „jednom králi Annwfnu“, který se postaví proti „tomu králi Annwfnu“, tedy Arawnovi. Patrick Sims-Williams vyslovil postřeh, že Annwfn z Mabinogi jako by sousedil s pozemským královstvím Dyfed v jižním Walesu a že rivalita mezi Hafganem a Arawnem je normálním odrazem středověké velšské politiky.“55 Pwyll, vládce Dyfedu po svém ročním kralování v Annwfnu a po porážce Hafgana začne být znám také jako Pwyll, vládce Annwfnu. Vypadá to tedy, že i když se jedná o říši, kam odcházejí mrtví, zřejmě nebyl problém, když jí vládnul alespoň na čas smrtelný vládce. „Původně byl [totiž] Annwfn považován za místo radosti a štěstí, kde je život zpříjemňován okouzlující hudbou a fontánou, z níž prýští elixír sladší než víno. Nemoci a stáří jsou zde neznámými pojmy. […] Po příchodu křesťanství však došlo ke splynutí Annwfnu s aspekty pekla (velšsky Uffern), a jeho obyvatelé začali být považováni za démony. Když se Artuš velšské tradice pokouší odnést z Annwfnu kotel, přijde málem o život. Z této hrůzy pocházejí obávaní psy z Annwfnu, kteří svým štěkáním předpovídají smrt a živí se dušemi zemřelých.“56 Tito psi snad mohou mít něco společného s Arawnovými psy popsanými na začátku První větve Mabinogi, kteří jsou zářivě bílí s rudýma ušima.57

3.2.2.

Sídh

Druhým světem, do kterého se smrtelníci mohou vydat, je sídh. Tento svět, nebo možná přesněji světy, se podle mytologie objevují hlavně v Irsku kolem hor, kopců, jeskyní nebo uměle vybudovaných mohyl či pahorků, které dominovaly svému okolí.58 „Svůj sídh neboli kopec, který sloužil jako cesta do zásvětí, měl možná v předkřesťanském Irsku každý významný okres.“59 Je rovněž možné, že každý sídh byl vlastním nezávislým královstvím podobným těm smrtelným irským, a byl vázán na určitou lokalitu.60 „Ve staré irské literatuře 54

MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 197. MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 149. 56 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 149. 57 Mabinogi…, 7. 58 Vlčková, Jitka, Encyklopedie keltské mytologie, Praha: Libri 2002, 270-271. 59 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 146. 60 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 146. 55

17

se sídh často podobá paláci nebo snad exkluzivnímu obydlí, které je mnohem více z tohoto světa než z onoho.“61 „… z irského sídh je vypůjčený velšský výraz caer siddi… [a] Caer Siddi je pouze jedno z mnoha označení pro velšské zásvětí, Annwfn…“62 což ukazuje na rozdíl vnímání Zásvětí Iry a Velšany. Jedni jej chápali jako samostatná království, druzí jako celistvou říši, jejich podstata míst radosti a hodování však zůstala stejná. Na první pohled toho tyto světy s kouzelným světem, který se objevuje v Siru Gawainovi a zeleném rytíři, mnoho společného možná nemají. Ale „u obyvatelů ostrova Man znamená slovo shee […] kouzelný svět. Ve skotské gaelštině se toto slovo píše sìt a lze jej přeložit jako nadpřirozený nebo duchovní. Slovo sìthean označuje kouzelný pahorek.“63 Když spojíme všechny tyto mírně odlišné významy spolu popisem podzemního Hádu v Siru Orfeovi (viz kapitolu 1.3. Rytíři a Jiný svět), dostaneme podobu Bertilakova hradu Hautdesert, tedy luxusního místa s hojností potravy a krásných povolných žen, kde nikdo nestoná a sám pán sídla ani po stětí hlavy díky magii nezemře. Více toto téma rozvedu v části práce zabývající se konkrétními motivy v Siru Gawainovi tak, jak je autor postupně publiku předkládá.

3.2.3.

Jiný svět – Otherworld – Fairyland

Jak již z předešlých kapitol jistě vyplynulo, motivy Jiného světa se objevují v Mabinogi i Siru Gawainovi. Předchozí dvě podkapitoly však mohly vznést otázku, proč v této práci používám pojem Jiný svět, a ne například Annwfn nebo sídh, zvláště proto, že se tento pojem samotný v pramenné literatuře nevyskytuje. V české literatuře se mimo jiné setkáme také s označeními jako země víl, kouzelná země nebo pohádková země, která svým popisem může připomínat křesťanský ráj, jak se píše v Siru Orfeovi. Pokud se však hrdina nesnaží do tohoto světa plout, nejedná se většinou o nějakou vzdálenou zemi, právě naopak, Jiný svět se v mnohém překrývá se světem smrtelníků, ze kterého do něj vede mnoho průchodů. V překladech básně Sir Gawain a zelený rytíř se setkáme s označením Fairyland, ze kterého Artušovi dvořené předpokládají, že k nim obrovitý zelený rytíř přijel. Ve veškeré anglicky psané sekundární literatuře k tomuto tématu jsem se však převážně setkala s označením Other world – Jiný svět, což pravděpodobně pramení z latinského alius orbis, kterým Lucanus, římský historik a básník z prvního století označuje svět, v němž dál podle druidské víry žijí

61

MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 147. MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 148. 63 MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 148. 62

18

duše mrtvých.64 Tímto se vracíme zpět k Annwfnu jako Zásvětí (kapitola 3.2.1.), kde pobývají zemřelí. Z Mabinogi vyplývá, že pokud se bytosti z Jiného světa záměrně nesnaží vypadat jako lidé, což většinou dělají pomocí magie, jsou podle popisu snadno rozeznatelné. V První větvi Mabinogi se smrtelný vládce Pwyll setkává s bílými loveckými psy s rudýma ušima vládce podsvětního království Annwfnu Arawna.65 Pwyll je sice považuje za zvláštní, ale ani potom, co se mu Arawn představí, se k němu nechová jinak, než jako k dalšímu vladaři. Zde je vidět, jak málo ovlivněné křesťanskou doktrínou báje Čtyř větví Mabinogi jsou. Pokud by se tyto motivy objevily v některém z pozdějších příběhů, jednalo by se spíše o pekelné psy a démona nebo možná ďábla samotného, než jen o čarodějného krále a smečku loveckých psů. Dalším příhodným jménem pro Jiný svět by byla Země neumírajících. Toto označení je sice známé z díla J. R. R. Tolkiena pro Amán, 66 zemi kam odplouvají elfové, ale ve spojitosti se schopnostmi bytostí Jiného světa, je velice výstižné. Tyto bytosti totiž neumírají stářím, vždy musí být v příbězích zabity, ale ani akt, jakým je setnutí jejich hlavy, pro ně nemusí znamenat definitivní smrt. V Druhé větvi Mabinogi bojovníci nesou useknutou hlavu svého vůdce z Irska do Anglie a cestou s ní rozmlouvají.67 Pro definitivní smrt těchto bytostí musí být většinou splněna nějaká speciální podmínka, jakou je pro obra Yspadaddena provdání jeho dcery a oholení tváře až na kost od ucha k uchu. V příbězích založených na křesťanském nadpřirozenu je percepce takovýchto jevů buďto negativní – jsou dílem ďábla, nebo znakem světců, zvláště v případě nestandardní násilné smrti, a tedy Božím darem. V Mabinogi, ač se některé postavy Boha příležitostně dovolávají, se však jedná o běžnou součást charakteru postav a nikdo se nad tím nepozastavuje. Také proto je možné, že tyto příběhy buďto přímo vychází z přetrvávajících předkřesťanských tradic, nebo třeba z po christianizaci nově zformovaného folklóru, který neoperuje v hranicích křesťanské percepce. Nechci tvrdit, že autor Sira Gawaina znal sbírku Mabinogi v podobě, v jaké se nám zachovala, a že z ní vycházel, ani že Mabinogi je přímým pozůstatkem keltských mýtů. Používám tyto báje jen jako příklad ve čtrnáctém století známých motivů, které byly přítomné v regionu, kde se pravděpodobně nějaký čas nacházel i autor básně a které do ní zahrnul. Pozdější rozbor těchto motivů v básni však ukáže, že autor Sira Gawaina nepostavil bytosti z 64

MacKillop, J., Keltské bájesloví…, 137. Mabinogi…, 7. 66 Tolkien, John Ronald Reuel, Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě, Praha: Mladá fronta 2003, 280. 67 Mabinogi…, 40. 65

19

nekřesťanského nadpřirozena do opozice vůči křesťanskému světu v polaritě křesťanský = dobrý, nekřesťanský = špatný, jak by se od pravděpodobného příslušníka kléru čekalo. Možná je důvodem velšská kultura, v níž byl a možná stále je Jiný svět hlouběji zakořeněn než například v anglické, a kterou autor Sira Gawaina pravděpodobně dobře znal, vezmeme-li v úvahu region, v němž podle jazyka básně pravděpodobně delší dobu pobýval. Tato kapitola se primárně věnovala převážně mytologickým jinosvětským motivům v Mabinogi, protože se v této sbírce hojně vyskytují a používám ji jako primární zdroj těchto motivů. Následující kapitola ukáže míru křesťanskosti prostředí, do kterého autor básně Sir Gawain a zelený rytíř motivy Jiného světa zasadil.

4. Projevy křesťanství v romanci Sir Gawain a zelený rytíř 4.1.

Kamelot a sir Gawain

Artušův dvůr je v básni dalo by se říci až idealizovaně křesťanský. Před hostinou jdou všichni na mši (SG, v. 62), v jiném verši se zase píše, že Artuš má nebe na své straně (SG, v. 56) a při popisu zasedacího pořádku usadil autor ve sto dvanáctém verši k hornímu hodovnímu stolu biskupa Baldwina (podobnost se jménem biskupa na Artušově dvoře v Mabinogi jistě není náhodná, viz kapitolu 3.1.), který z toho čestného místa hostinu zahajuje. Tyto motivy mohou působit na křesťanském dvoře samozřejmě, ale po příchodu Gawaina na Bertilakův hrad získávají na důležitosti. Artušovi dvořané se podivují nad zeleným rytířem, jeho příjezdem, odjezdem i schopnostmi, což je jasným rozdílem oproti Mabinogi, kde by pravděpodobně podobná scéna přešla, co se schopností aktéra týče, bez poprasku. Za známku idealizace snad může být považována i absence čaroděje Merlina na Artušově dvoře. I když se o něm autor na konci zmiňuje jako o milenci a učiteli Morgany le Fay (SG, v. 2448), takže mu musel být z literatury znám, přímo s Artušem ani jeho dvorem v básni nijak nespojuje. Gawain pak dále při svém putování, odolávání svodů Bertilakovy manželky a před cestou z Hautdesert do Zelené kaple, volá na pomoc svaté a před příchodem k Zelené kapli se několikrát dovolává Boha (SG, v. 2057, 2158-2159), a u ní samotné se pak rozčiluje nad jejím vzhledem, připomínajícím mu bránu do pekla (SG, v. 2180). Ke vzhledu Zelené kaple má Stone poznámku, že podle autorova popisu vypadá přesně jako vstup do Jiného světa, což by

20

vysvětlovalo, proč ji Gawain jako idealizovaný křesťanský rytíř vidí jako místo, kde může přebývat Satan (SG, v. 2187).68

4.2.

Bertilak a Hautdesert

V předchozí kapitole jsem uvedla příklady toho, jak, předpokládám, by se měl ideální křesťan ve středověku chovat. V opozici k tomu na Bertilakově hradě dle mého názoru dostávají prvky křesťanského světa, které se zde objevují, možná až poněkud lehce posměšné konotace. Při Gawainově příjezdu na Hautdesert se vrátný dušuje slovy „…u svatého Petra…“ (SG, v. 813), což, vezmeme-li v úvahu, kdo na hradě právě přebývá a Bertilakově podobnosti s kouzelnými bytostmi z keltských bájí (viz kapitolu 5.2.2.) působí zvláštně. Zejména když vrátný na hradě, jehož popis, jak jsem v předchozích kapitolách uvedla, odpovídá místu Jiného světa, volá právě nebeského dveřníka. A i když se na Bertilakově hradě pravidelně konají mše a dodržuje půst, působí to spíše jako maskování, šaráda, aby Gawain nepoznal, že již opustil křesťanský svět, a že se odteď musí spoléhat jen na své ctnosti, nikoliv na pomoc svatých. Bertilak také Gawainovi za jeho pobytu na svém hradě vymlouvá, aby vstával spolu se zbytkem hradu a jezdil s jeho mužským osazenstvem na lov, a raději zůstal spát v posteli, kam za ním pak posílá svou manželku, aby rytířovy ctnosti a později i křesťanskou víru, vyzkoušela (SG, v. 1096-1099). V tom prvním Gawain uspěje, v tom druhém ne, za což pak cítí hanbu (SG, v. 2501-2511).

5. Postavy v Siru Gawainovi a zeleném rytíři 5.1.

Guinevra versus Lady Bertilak

Autor Sira Gawaina neprojektuje své zidealizované představy o správném dvorském chování jen do postavy rytíře Gawaina, ale i do ženských postav. Guinevra je představena hned na počátku básně v podstatě jako dokonalá křesťanská žena; je krásná, mlčenlivá a tak křehká, až má Artuš pocit, že ji musí po dekapitaci zeleného rytíře uklidňovat (SG, v. 69-70). Pak je zde Lady Bertilak, která se Guinevře na první pohled v mnohém podobá (SG, v. 943945). Gawain ji popisuje jako nejkrásnější ženu, kterou kdy spatřil a při jejich prvním setkání Lady rovněž nepromluví ani slovo. S postupujícím příběhem však Lady odhaluje svou 68

Stone, B., „Notes…“, 183.

21

totožnost pokušitelky ctnostného rytíře a snaží se jej všemi možnými prostředky svést. Gawain se jí navzdory své pověsti proutníka, kterou získal ve starších artušovských legendách, snaží bez ztráty své v rámci artušovského korpusu nové neposkvrněné pověsti a bez urážky hostitele odmítnout. Pokušení není v křesťanských legendách ani mytologii ničím novým. Setkáváme se s ním již v Novém Zákoně, kde Ježíše na poušti pokouší ďábel. Pokud tedy autor Sira Gawaina nemínil tento motiv jako původně keltský,69 jak se domnívá Tolkien v úvodu kritického vydání Sira Gawaina,70 ale míní jej v křesťanském smyslu, znamenalo by to, že Lady Bertilak hraje v tomto příběhu roli ďábla či ďáblovy služebnice? V dnešní době jsou artušovské legendy zobrazovány s králem Artušem případně Merlinem jako hlavním hrdinou příběhů, avšak v naprosté většině středověkých legend figurují jako hlavní hrdinové někteří z jeho rytířů, hlavně Lancelot a Gawain, kteří se během svého putování setkávají s ne zcela dobově konvenční ženou. A pokud se tato žena ukáže jako hybatelka příběhu, nebývá to z její ušlechtilosti, ale z některé z jejích vlastností, pro které ženy byly a někdy stále ještě jsou považovány za slabé a méněcenné. V Mabinogi i Siru Gawainovi se vyskytují ženy, které jako své nástroje používají muži, co je však mnohem zvláštnější, v obou dílech se rovněž vyskytují ženy, jež používají jako nástroje muže a samy jsou na vůli mužů nezávislé. Myslím si, že v době, kdy ideál dobré ženy a manželky vyjadřovala Guinevra - tedy do doby než z ní některé legendy udělaly cizoložnici a tento trend se pak táhl dále dějinami, mohly ženy rozkazující mužům v romancích o dvorské lásce a chrabrých rytířích vzbuzovat pozornost. V Siru Gawainovi je však Guinevra přesně oním ideálem, jen sedí a hezky vypadá a v celé básni neřekne jediné slovo, více méně hraje jen úlohu dekorace. Důležitým spojením mezi Sirem Gawainem a Mabinogi je v tomto bodě skutečnost, že nezávislé ženy jsou, na rozdíl od Guinevry, popisovány jako magii ovládající velice inteligentní aristokratky zasluhující úctu a respekt nejen z důvodu vysokého postavení jejich chotě.

5.2. 5.2.1.

Obyvatelé hradu Hautdesert Bertilak a jeho manželka

Bertilak, ač vystupuje před Gawainem jako křesťanský rytíř, se rozhodně jako příkladná křesťansky postava nechová. Nejen, že se nechá od známé čarodějky začarovat, ubytuje ji na

69 70

Vlčková, J., Encyklopedie keltské mytologie…“, 22. Tolkien, J. R. R. - Gordon, E. V., „Introduction…“, xii-xvii.

22

svém hradě a ochotně jí v jejím plánu pomáhá, ale dokonce do něj zatáhne i svou ženu (SG, v. 2362). Někteří autoři si myslí, že autor Sira Gawaina zamýšlel Bertilakovo vysvětlení tak, že Morgana držela ve své moci Bertilaka i jeho manželku71 a oni oba tak jednali jen podle jejích příkazů. Friedman však toto ve své eseji odmítá72 a zdůrazňuje, že Bertilakova manželka i podle rytířových vlastních slov (SG, v. 2361-2362) jednala na jeho příkaz, nikoliv na Morganin, což je přesvědčivý argument, na rozdíl od v textu nedohledatelné Morganiny nadvlády nad oběma manžely. Stone pak ve svých poznámkách uvádí, že Bertilak a jeho manželka vládnou magickými schopnostmi podobně jako Morgana a že Lady Bertilak je z Morganiny školy.73 S problémem delegování Morganiných schopností na jiné postavy básně jsem se setkala u více autorů, Friedman dokonce Morganu degraduje na pouhý prostředek ukotvení příběhu do artušovského universa.74 Nesouhlasím ani s jedním z těchto názorů, a i kdyby Morgana opravdu byla prostředkem ukotvení básně mezi artušovské legendy, určitě to není její jediná role ani v příběhu ani v kompozici básně.

5.2.2.

Bertilak jako Arawn

Mnoho z Bertilakem spojených motivů nalezneme u čarodějného krále podsvětní říše Annwfnu Arawna v první větvi Mabinogi. Ze začátku to vypadá, že má všechny zkoušky na svědomí Bertilak, až na konci básně je do vysvětlení příběhu přidána Morgana le Fay a přebírá tak Bertilakovi královské i magické postavení Arawna, což je v tomto případě schopnost měnit svou podobu a vláda kouzelné říši. Bertilak stejně jako Arawn nabídne svou překrásnou manželku k sexu cizinci, který na jeho hrad přijede. U Arawna je však pravděpodobné, že byla nabídka myšlena vážně v rámci starých tradic dělení se o manželku s hostem a pokud by jí Pwyll využil, nebyl by potrestán.75 Na druhou stranu Bertilak touto nabídkou testuje Gawainovu cudnost, a tím i pozici křesťanského rytíře na Kamelotu. Bertilak jako lovec je touto rolí podoben nejen Arawnovi ale i Mabonovi z příběhu Kulhwch a Olwen. Mabon, syn Modron,76 ze které, jak se někteří badatelé domnívají, vzešla

71

Loomis, L. H., „Gawain and the Green Knight…“, 535. Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 274. 73 Stone, Brian, „Introduction“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 9-20: 19. 74 Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 260. 75 Loomis, L. H., „Gawain and the Green Knight…“, 535; Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 271-272. 76 Mabinogi…, 110. 72

23

postava Morgany,77 je v něm vězněn v Jiném světě a loví monstrózního kance, nad nímž zvítězí, až když ho zažene do vody,78 podobně jako Bertilak během druhého honu. S Bertilakem je spojen i další motiv z příběhu Kulhwch a Olwen, a to příjezd zeleného rytíře do Artušovy síně, který je velmi podobný příjezdu Kulhwcha. Je zde však jeden podstatný rozdíl. Kulhwch jakožto Artušův synovec, a tedy smrtelník, musí počkat, až je do hradu vpuštěn, a teprve poté vjede do hodovní síně.79 O zeleném rytíři není psáno, že by do Kamelotu přijel zvenčí, pouze, že vrazil dveřmi do síně (SG, v. 136). Je tedy možné, že se pouze zjevil před těmito dveřmi, aniž by musel podstoupit celou strastiplnou cestu mezi Hautdesertem a Kamelotem jako později Gawain. Friedman se o Bertilakovi vyjadřuje jako o měniči podob (shapeshifter).80Tuto schopnost měl nejen Arawn, ale i Teror, syn Velkého Strachu v The Bricriu’s Feast, který si nechal při soutěži CúCulainem svou vlastní zbraní setnout hlavu a na oplátku mu pro jeho statečnost nad hlavou jen třikrát mávnul.81 Tady však vidím rozdíl v tom, co u Zelené kaple říká Bertilak Gawainovi, a totiž že to byla Morgana, kdo Bertilaka začaroval do podoby zeleného rytíře. Někteří badatelé se domnívají, že zelená barva divoce vyhlížejícího rytíře je spojená s vegetací a jarem, a že zelený rytíř je jeho předzvěstí, já však stejně jako Laura Loomis82 pochybuji o tomto spojení, protože převážná část děje se odehrává doslova uprostřed zimy a žádných odkazů na jaro nebo vegetační cyklus jsem si v básni nepovšimla. Pokud bychom přihlédli ke křesťanským vlivům na keltský folklór, v Dějinách anglické literatury se k zelené barvě nachází jedna zajímavá poznámka: „…zelená je v keltském folklóru spojována nejen s nadpřirozenými, ale i s pekelnými silami…“.83 Jak se již ukázalo v předchozí podkapitole, nebylo by to poprvé, kdy po analýze role a chování postavy z Hautdesertu se ta ukázala být blízko ke křesťansky negativně vnímané.

5.3.

Morgana le Fay

Morgana v básni reprezentuje jiný než křesťanský svět tím možná nejhlasitějším vyhlášením – svým jménem. Le Fay nebo the Fay, jak její jméno někteří překládají, znamená příslušnice kouzelného lidu či víla. V křesťanském nadpřirozenu nic takového jako jsou víly, 77

Bromwich, Rachel, „The Welsh Triads“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 44-51: 49-50. 78 Mabinogi…, 125. 79 Mabinogi…, 93-96. 80 Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 270. 81 Loomis, L. H., „Gawain and the Green Knight…“, 530. 82 Loomis, L. H., „Gawain and the Green Knight…“, 533. 83 Craig, Hardin, Dějiny anglické literatury I, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1963, 161.

24

nenajdeme, avšak v původních předkřesťanských mytologiích ano (viz kapitola 3.2.). Toto jméno jasně odkazující na Jiný svět Morganu již na první pohled staví proti Artušovi, zvlášť pokud pracujeme v rovině, kde král Artuš a jeho dvůr symbolizuje křesťanský ideál. Většina autorů píšících o Morganině roli v příběhu Sira Gawaina se shoduje na tom, že babizna, která Lady Bertilak doprovází první den Gawainova pobytu na Bertilakově hradě (SG, v. 947-968), je postava Morgany le Fay, i když o ní autor kromě jejího odpudivého vzhledu a úcty, které se jí dostává od ostatních, více nepíše. Badatelé na její totožnost s Morganou usuzují právě z prokazované úcty. Není však jasné, jestli je ona ošklivost převlekem, aby ji Gawain nepoznal - přeci jen je jeho teta (SG, v. 2464), a je tak pravděpodobné, že se již dříve setkali - nebo jestli je Morgana opravdu ženou ve středních letech. Artuš a jeho dvůr jsou totiž v básni popisováni jako na svém vrcholu, pravděpodobně stále ještě nezkorumpovaní její nevěrou, a tak by Morgana měla být jako jeho sestra, byť nevlastní, blíže jeho věku než aby mu mohla být matkou. Pokud přistoupíme na možnost, že se jedná o převlek, pak můžeme najít podobnost s první větví Mabinogi, kde se po přátelské dohodě čarodějný král Arawn promění ve vládce Pwylla a rok místo něj vládne v jihozápadním Walesu, aniž by Pwyllova manželka nebo kdokoliv z dvořanů něco poznal, zatímco Pwyll zaujme Arawnovo místo krále Annwfnu. A také se čtvrtou, kde Gwydyon změní svou i synovu podobu, aby lstí přiměl jeho matku dát chlapci jméno.84 Nejen u Bertilaka, ale i u Morgany tak můžeme najít podobnost s Arawnem a Gwydyonem z Mabinogi. Rozhodně se jim vyrovná svou magickou mocí a pletichařením, navíc je stejně jako oba kouzelníci z královského rodu, což o Bertilakovi říci nemůžeme. Nabízí se tak otázka, jestli místo na první pohled jasné opozice Artuš vs. Bertilak, není Artušovým protějškem spíše Morgana. Proč by si však autor Sira Gawaina vybral do opozice vůči Artušovi právě Morganu a nezůstal by u Bertilaka, který má až do Morganina odhalení zdánlivě mnoho Arawnových atributů, a to včetně pohlaví? Možná kvůli propojení s ostatními artušovskými legendami, ve kterých se Morgana na rozdíl od Bertilaka objevuje, možná kvůli ještě většímu kontrastu mezi Jiným a křesťanským světem. Jak jinak totiž ještě umocnit pocit, že křesťanský rytíř přichází do styku s nekřesťanským světem, než představit jako nejmocnější bytost tohoto světa právě ženu s Artušovou krví a navíc čarodějnici? K této postavě je ještě třeba zopakovat, že Friedman zpochybňuje Morganinu roli hybatele zápletky a považuje ji pouze za kotvu příběhu do artušovských legend.85 Problémem je zde 84 85

Mabinogi…, 68-69. Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 274.

25

možná nekonzistentnost postavy Morgany le Fay, která se vyskytuje napříč artušovskými legendami v mnoha různých rolích. Její charakteristika se tak pohybuje od sociopatky k antihrdince porušující normy patriarchátu,86 takže její dějová neaktivnost v básni může probouzet pochyby o důležitosti její role. Mohli bychom očekávat, že v básni, která se nachází v rukopisu společně s hluboce křesťansky laděnými díly, budou tak vysoce nekřesťansky jednající postavy za své činy proti křesťanskému rytíři potrestány, nestane se tak. Ani sir Bertilak, který se propůjčil ke Gawainově a vlastně i Artušově magické zkoušce, ani jeho žena, která by, pokud by uspěla ve svém svádění, způsobila Gawainovu smrt, ani Morgana le Fay, která za celou zkouškou nezkaženosti Artušova dvora stála, nejsou v básni prezentováni jako záporné postavy a nejsou za své jednání nijak perzekuováni. Jen sir Gawain se cítí potupen a všechnu vinu za svou neschopnost obstát ve zkoušce v plném rozsahu svaluje na ženy, dokonce vyjmenovává několik žen z Bible, které způsobily mužům zkázu. Obviňovány však nejsou kvůli svým magickým schopnostem, jak bychom možná očekávali, ale kvůli jejich pohlaví, které, pokud zrovna nebyla potřeba krásná poslušná mlčenlivá manželka jako v básni Sir Gawain Guinevra, nebylo v křesťanství bráno jako pozitivní rys.

Na charakteristikách jednotlivých postav básně jsem předvedla, že se v mnohém podobají postavám z Mabinogi. Nyní ukáži, jak se příběhem romance proplétají náboženské, mytologické a kouzelné motivy a v jaké další středověké literatuře se tyto motivy vyskytují, což ukáže, jak staré a jak široce byly ve středověku rozšířené.

6. Sir Gawain a motivy Jiného světa 6.1.

Jiný svět a jak ho poznat

Jednou ze známek Jiného světa tak, jak je prezentován v Mabinogi, je nepotřebnost pomůcek a zaklínadel při vykonávání magie, pokud ji vykonávají bytosti Jiného světa. Tyto bytosti jsou schopny měnit nejen svou podobu, ale i podoby ostatních, a to nejen na lidi, ale i na zvířata.87 Dále mohou například z obyčejného pytle udělat bezedný88 nebo nechat zmizet 86

Hebert, Jill M., „Introduction“, in Jill M. Herbert, Morgan Le Fay, Shapeshifter, New York: Palgrave Macmillan 2013, 1-13: 1-2. 87 Mabinogi…, 64. 88 Mabinogi…, 18.

26

vše v okruhu sedmi okresů.89 V křesťanské mytologii a nadpřirozenu mají takovouto „přímou kouzelnou moc“ pouze světci, kteří s ní provádí zázraky a kteří ji přijali od Boha. Pokud podobné úkony vykonávají obyčejní lidé, kteří něčeho podobného nemohou být schopni, musí mít tuto moc od ďábla, a nebo k magii používat pomůcky, jako jsou byliny a zaklínadla. V Mabinogi se fyzické proměny i očarování dějí přímo, bez nutnosti magického rituálu, což je rovněž známka toho, že je vykonaly magické bytosti.

6.2. 6.2.1.

Motivy Jiného světa v Siru Gawainovi a zeleném rytíři Příjezd zeleného rytíře

První setkání s motivy Jiného světa autor předestírá již v první chvíli zápletky, když se v hodovní síni náhle objeví zelený rytíř na koni. Podobný motiv nalezneme i příběhu Mabinogi Kulhwch a Olwen, kde král Artuš ostatně rovněž hraje nemalou roli. V tomto případě se však jedná o Artušova synovce Kulhwcha, který stejně jako zelený rytíř prvního ledna90 přijede do Artušovy hodovní síně na koni a žádá od něj z pozice králova příbuzného postřižiny. Protože zelený rytíř Artušovým příbuzným není, vznáší požadavky z pozice rytíře a hosta. Příjezd zeleného rytíře do síně je popsán podobně jako Kulhwchův, včetně barvitě vylíčeného ošacení a vybavení. Zelený rytíř však, jak popis napovídá celý oděný v nákladném zlatem a drahými kameny vykládaném zeleném šatu (SG, v. 151-220), zapůsobí takovým dojmem, že jej Artušův dvůr považuje za přízrak (SG, v. 240). V tomto místě se Stoneův i Bensonův překlad a Tolkienovo kritické vydání trochu liší. Stone přeložil část dvě stě čtyřicátého verše jako „…phantom from Fairyland…“ tedy přízrak pohádkové nebo vílí říše, Benson zase „…from fantasy and fairyland…“, ale při nahlédnutí do kritického vydání nalezneme „…fantoum and fayryȝe…“ což podle slovníku, který kniha obsahuje, doslova znamená přízrak a magie.91 Ve všech případech je však jasné, že zelený rytíř nepůsobí jako smrtelník, autor jej popisuje jako půlobra (SG v. 140), který svou výškou předčí všechny muže (SG, v. 137), což pro přítomné lidi zřejmě znamenalo přiřadit jej k bytostem z Jiného světa. Ať už patří tato reakce pouze do literární tradice, nebo byla skutečně řekněme jakýmsi kulturním zvykem, který nadpřirozeně se jevící záležitosti jakéhokoliv druhu přisuzoval vílám a jim podobným a nikoliv křesťanskému nadpřirozenu, autor dává publiku jasně najevo vzhledem k tomu, jak rozšířené příběhy o bytostech Jiného světa byly - kterým směrem se bude báseň ubírat. 89

Mabinogi…, 56. Mabinogi…, 93. 91 Tolkien, J. R. R., Gordon, E. V., „Glossary…“, 155. 90

27

Stone spolu s několika dalšími autory zastává názor, že rytířova zelená barva a divokost má symbolizovat jaro a že je dalším z atributů, které jej řadí do keltské mytologie. Já se v tomto názoru neshlížím a argumentace mně osobně přijde příliš vratká, navíc jsem v Mabinogi žádné paralely zeleně oděné postavy nenašla, takže budu považovat tento směr bádání pro mou práci za nepřínosný a dále se jím zabývat nebudu, vše potřebné k tomuto tématu již bylo řečeno v předchozích kapitolách.

6.2.2.

Setnutí hlavy

Poté, co Gawain zelenému rytíři na rytířův požadavek setne jeho vlastní sekerou hlavu, zelený rytíř ji sebere ze země a zatímco ji drží v ruce, připomene Gawainovi slib, který zelenému rytíři před setnutím hlavy dal, že se Artušův rytíř dostaví do Zelené kaple, kde mu bude rána vrácena. I když mluvící useknutá hlava může působit poněkud zvláštně, v Druhé větvi Mabinogi se s jednou setkáváme rovněž. Obří vládce Británie Bendigeidfran, který se kvůli své velikosti nevešel do žádného domu a Irské moře přešel po dně s hlavou nad vodou, je po boji s Iry smrtelně raněn a přikáže svým zbylým přeživším druhům, aby mu usekli hlavu a odvezli je sebou do Británie.92 Navíc jim slíbí, že jim hlava bude stejně dobrým společníkem, jako když k ní patřilo i živé tělo a všichni pak několik let hodují na ostrově sousedícím s krajem Dyfed, než je hlava pohřbena jako ochranný talisman země a Bendigeidfran definitivně zemře. I když se jedná o rozdílné kontexty, nelze popřít, že zelený rytíř i Bendigeidfran mají společný nadměrný vzrůst a schopnost mluvit ústy hlavy oddělené od těla. Teoreticky se dá říci, že rozdíl v přežití jejich těl je způsoben Bendigeidfranovým předcházejícím smrtelným zraněním, kdežto zelený rytíř žádné neutrpěl. Nakonec zelený rytíř opouští na koni, s hlavou stále v ruce, hradní síň. Při odjezdu jeho koni odlétá od kopyt oheň (SG, v. 459-460), což může být buďto básnickým vyjádřením rychlého odjezdu nebo odkazem na to, že i zvíře je v tomto případě jedna z bytostí patřících do Jiného světa. Gawain i Artuš, po tom, co uklidnil Guinevru, se oba celé události zasmějí a schválí ji jako div ve světě lidí a hostina pokračuje (SG, v. 466-467).

6.2.3.

92

Cesta na Hautdesert

Mabinogi…, 40.

28

O rok později při své cestě za zeleným rytířem nese Gawain štít s pentagramem, jakožto symbolem jeho rytířských ctností, a s vyobrazením Panny Marie.93 Ta se ostatně objevuje v rytířových myšlenkách z postav křesťanské mytologie nejčastěji. Zas a znovu je tak posluchačům či čtenářům připomínána Gawainova křesťanskost a živost této víry v rytířově mysli. Díky své zdatnosti a oddanosti Bohu Gawain přemůže mnoho příšer: draky, vlky, divoké muže, býky, medvědy, divočáky a lidožravé obry (SG, v. 715-724), což jsou podle Stoneových poznámek k těmto veršům běžná stvoření, se kterými se středověcí hrdinové na svých cestách setkávají.94 Autor básně přímo v textu píše, že by bylo únavné vypisovat byť jen desetinu Gawainových bojů, které s těmito tvory svedl na březích řek. V Mabinogi se s podobnými boji „jen tak mimochodem“ nesetkáváme. V těchto příbězích má každý boj a každý nepřítel svůj význam a většinou se vyskytuje ve více než jednom příběhu.

6.2.4.

Vegetace

Když Gawain uprostřed kruté zimy projíždí lesem, v němž rostou duby, lísky a hloh (SG, v. 743-744), prosí Panu Marii a Krista, aby druhý den dáno slyšel alespoň nebeskou mši, když se nemůže žádné zúčastnit fyzicky. Pak se třikrát pokřižuje a mezi duby spatří na břehu vodního příkopu zářit v obklopení stromů nejnádhernější hrad, jaký může rytíř vlastnit (SG, v. 734-810). Stone přikládá stromům i vodě v této scéně zvláštní důležitost. Považuje je za pojítka mezi smrtelným světem, v němž stojí Gawain, a magickým světem, kterým se nachází hrad. Jak již bylo zmíněno výše, Bertilakův hrad se v mnohém podobá sídhu. Například je celý zářivý a na Gawaina zde čeká hojnost smyslových požitků, a jak se v básni dočteme dále, Gawain se již považuje za více méně mrtvého, protože on, na rozdíl od zeleného rytíře, setnutí hlavy jako smrtelník nepřežije, takže by se dalo říci, že přichází jako mrtvý do Zásvětí. Co se stromů týče, důležité jsou jejich druhy. V hlohu mají přebývat víly, kořeny dubu mají sahat až do Jiného světa, který se v některých příbězích nachází v podzemí, pročež je někdy připodobňován Hádu, a líska je někdy spojována s nadpřirozenou moudrostí a je považována za ochranu proti očarování.95 Pokud byly tyto vlastnosti přisuzovány rostlinám již

93

Stone, Brian, „The Pentagle and its Significance“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 147-149. 94 Stone, B. „Notes…“, 173. 95 Stone, Brian, „Common Enemy of Man“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 116-128: 118.

29

ve čtrnáctém století, publikum by si je pravděpodobně spojilo se zeleným rytířem a možná by i očekávalo zkoušky, které na Houtdesertu, Gawain musí podstoupit.

6.2.5.

Temptation game a Exchanging game

Na Hautdesertu je Gawain pánem sídla vmanipulován do dvou ve více ohledech spolu souvisejících her Temtation a Exchanging game. Tempation game – Svádění, kdy Bertilak nabídne Gawainovi svou ženu k sexu, což Gawain jako počestný křesťanský rytíř sice nesmí odmítnout, aby neurazil, ale ani podle toho nesmí jednat, Lady Bertilak se pak snaží všemi dostupnými prostředky Gawaina přimět, aby se s ní vyspal. Vždy se však dočká jen polibků, které pak večer Gawain předá Bertilakovi tak, jak bylo domluveno při Exchanging game – Směně. V ní Gawain Bertilakovi slíbil předat vše, co za celý den dostane, za což mu má Bertilak na oplátku předat úlovek z honu, na který Gawaina nikdy nepozve. Až poslední večer před Gawainovým odjezdem do Zelené kaple od Bertilakovy manželky rytíř přijme zelenou stuhu, o které mu žena tvrdí, že jej ochrání před jakoukoliv újmou a kterou pak Gawain před Bertilakem zamlčí. Tak ukáže nejen svou nedostatečnou víru a pověrčivost, protože místo ve své ctnosti věří nekřesťanskému magickému amuletu, ale i nepoctivost vůči svému hostiteli. Ještě před svým odjezdem z Hautdesert se sice Gawain stihne vyzpovídat a dostane rozhřešení, ale jestli alespoň knězi přizná svůj prohřešek, autor nepíše, mě to však nepřijde příliš pravděpodobné.

6.2.6.

Zelená kaple

Na svou následnou cestu k Zelené kapli dostane od Bertilaka Gawain průvodce, který se rytíře snaží vyděsit povídáním o tom, jak strašný zelený rytíř je a jak na tom místě přebývá již od nepaměti. Pak průvodce Gawaina kousek od kaple opustí s tím, že pokud rytíř nechce přijmout jeho nabídku k útěku, o kterém by oba pomlčeli, průvodce už s ním dál pro svou vlastní bezpečnost nepojede. (SG, v. 2074-2154) Když Gawain konečně dorazí na určené místo, rozčílí se, že na místě, které nese jméno Kaple, a přitom vypadá jako děravý kopec, by mohl přebývat snad jen Satan (SG, v. 2187). Stone ve svých poznámkách zeleného rytíře přirovnává k žoviálnímu démonu a také k Satanovi z biblické knihy Jób.96 Pokud budeme brát v potaz absolutní Gawainovu křesťanskost vyplývající z jeho příslušnosti k Artušovu dvoru, pak by takovýto nemaskovaný vchod do Jiného světa jistě pekelně působit mohl. 96

Stone, B. „Common Enemy…“, 117.

30

6.2.7.

Beheading game

Nedlouho po té se ukáže zelený rytíř s dánskou sekerou a započne Beheading game – Stínání. Dvakrát zelený rytíř zastaví ostří těsně nad Gawainovým krkem, jednou prý proto, že sebou Artušův rytíř trhnul, podruhé, aby vyzkoušel, jestli už to Gawain neudělá. Potřetí ho zelený rytíř lehce škrábne na krku. Gawain se pak dozví, že ona dvě promáchnutí byla za poctivě předané polibky, škrábanec na krku pak za nepřiznanou zelenou šerpu. Je pravděpodobné, že pokud by Gawain sexuálním svodům Bertilakovy manželky podlehl, o hlavu by skutečně přišel (SG, v. 2341-2368).

6.3.

Keltský původ her (games)

Exchanging a Temptation game jsou podle badatelů původně keltskými motivy, které byly natolik oblíbené, že z ústně tradovaných příběhů přešly až do ve středověku velice oblíbeného žánru romancí. V kritickém vydání Sira Gawaina a zelného rytíře od J. R. R. Tolkiena a E. V. Gordona se nachází stemma textových i orálních tradic, zobrazující skrze jaká předpokládaná díla se oba tyto motivy dostaly až do zkoumané básně.97 První dvě lovecké scény, které se prolínají se scénami Gawainova svádění, se podobají scénám z různých příběhů Mabinogi. Nejprve Bertilak loví laň, stejně jako Arawn v první větvi Mabinogi. Pak nebezpečného divočáka, kterého pronásleduje do vody, podobně jako Mabon v úkolu pro obra Ysbaddadena v příběhu Kulhwch a Olwen. Také Beheading game nalezneme v několika starších dílech. Badatelé nejčastěji zmiňují podobnost scény stětí hlavy s Le Livre de Caradoc, prvním pokračování Percevala od Chrétiena de Troys, které však autor Sira Gawaina značně transformoval.98 Mnohem podobnější scénu nalezneme v Fled Bricrend – Bricriuvě hostině z CúChulainovského cyklu pocházejícího z osmého nebo devátého století.99 CúChulain odsouhlasí v soutěži o to, kdo bude šampionem, setnout hlavu velkému a silnému Uathovi (Teroru), který však poté odchází se svou useknutou hlavou i sekerou do jezera, ze kterého přišel. Druhý den se vrátí, a protože CúChulain byl jediný ze soutěžících, kteří se k němu dostavili pro ránu na oplátku tak, jak bylo domluveno, Uath nad ním třikrát mávne sekerou a prohlásí ho šampiónem.

97

Tolkien, J. R. R., Gordon, E. V., „Introduction…“, xv. Donoghue, Daniel, „Foreword“, in: Sir Gawain and the Green Knight: A Close Verse Translation,přel. Larry D. Benson, Daniel Donoghue (ed.), (Medieval European Studies 13), Morgantown: West Virginia University Press 2012, vii-xxv: xviii. 99 Stone, B., „Introduction…“, 12. 98

31

Tyto vazby na keltské příběhy podporují mou hypotézu, že autor Sira Gawaina široce čerpal z ne zcela křesťanských zdrojů nejen témata pro zápletku, ale i pojetí nadpřirozena, se kterým se Artušův rytíř setkává.

6.4.

Odhalení Bertilaka jako zeleného rytíře

V další scéně již odmaskovaný Bertilak říká, že jej v zeleného rytíře proměnila Morgana le Fay, která na jeho hradě přebývá, aby vyzkoušela ctnosti, kterými se Artušův dvůr tak pyšní, a aby hrůzná scéna s mluvící hlavou vyděsila Guinevru k smrti (SG, v. 2446-2462). Nemůžu si pomoci, ale poznámka o Guinevře mi s tónem celé básně vůbec nesedí. Morganiným důvodem pro něco takového sice může být to, že ji Guinevra ve starších francouzských romancích nechala vyhnat od Artušova dvora proto, že jí Morgana přišla na poměr s Lancelotem. Ale ve výčtu rytířů v této básni Lancelot úplně chybí a u Guinevry není nikde v textu ani naznačeno, že by byla nevěrnicí. Někteří badatelé se také domnívají, že Gawainův průvodce, který jej opustil ještě předtím, než dorazili ke Kapli, byl buďto Bertilak v dalším převleku, nebo někdo Morganou nebo Bertilakem nastrčený. Jinak by nemohl Gawainovi vykládat o zeleném rytíři, protože ten se na daném místě objevil až v ten den. Gawain totiž po svém příjezdu zeleného rytíře nevidí, jen nad sebou slyší zvuk naostřování čepele. Není zvláštní, že na něj zelený rytíř nečekal přímo na smluveném místě, když byl předtím na Kamelotu tak rozezlený z čekání na někoho, kdo by mu setnul hlavu? Pokud byl Gawainovým průvodcem vskutku převlečený Bertilak, pravděpodobně, soudě podle popisu Gawainovy cesty ke Kapli, se neměl jak dostat přímo na místo určení před Artušovým rytířem, a tak dorazil tam, kde měl o Gawainovi přehled, ale zároveň mohl nepozorovaně změnit svou podobu. Ostatně výše zmíněný Uath z Fled Bricrend rovněž mohl měnit svou podobu. A zde narážíme na téma, o kterém se vedou diskuze. Byl Bertilak sám schopen se proměňovat, tak jako Uath, což by jemu samotnému dávalo magickou moc a dávalo mu tak post vládce jeho vlastního sídhu, nebo ho vždy musela začarovat Morgana, v kterémžto případě by ale se pravděpodobně hypotéza o tom, že Gawainův průvodce byl Bertilak v přestrojení, ukázala nepotvrzenou? Protože, jak Bertilak sám říká, v době, kdy jsou oba rytíři u Zelené kaple, je Morgana na Berilakově hradě, kam Bertilak Gawaina přemlouvá, aby se s ním po složení všech zkoušek vrátil hodovat (SG, v. 2467-2468).

32

7. Rozdíly mezi Sirem Gawainem jinými romancemi Připadá mi zvláštní, že u tak významného hrdiny, jakým má Gawain v příběhu být, autor nezařadil popis jediného souboje. Při stínací hře, které se budu věnovat jako poslednímu z témat, se zelený rytíř Gawainovi nebrání a pak naopak, nemůžeme tedy mluvit o žádném souboji, i když trocha krve teče. Na hradě se pak Gawain ani neúčastní žádného z lovů, které jsou zvláště v případě divokého prasete poměrně dramatické, ale raději se nechá v posteli lovit Bertilakovou manželkou. Možná bylo pro autora morální poselství básně o pravdě a počestnosti důležitější, než se držet zavedené osnovy. Při rozboru děje básně vyplynulo z jeho obsahu, že by se Sir Gawain a zelený rytíř dal označit za pohádku podle dnešních měřítek. Máme zde chrabrého rytíře, který musí podstoupit několik zkoušek, aby dokázal svou poctivost, nadpřirozenou příšeru, kouzelný zámek, čarodějnici a šťastný konec s ponaučením. Jeden důležitý prvek pohádky Siru Gawainovi však schází, a tím je jasně určená záporná postava. Nejprve to vypadá na obřího zeleného rytíře, kterému do hrobu nepomůže ani useknutá hlava. Pak Bertilakovu manželku, které se podaří svést Gawaina natolik (Temptation game), aby si vzal magický předmět (zelený podvazek), díky kterému může u jedné ze zkoušek podvádět (Beheading game). Až u oné zkoušky se však dozví, že předmět žádnou magickou moc neměl a tím, že si jej vzal a nevěřil, že by díky svému vlastnímu charakteru, víře a schopnostem mohl v této zkoušce (Beheading game) obstát, částečně propadl u obou (Beheading game i Temptation game). A nakonec je představena čarodějka Morgana le Fay, která s Bertilakovou ochotnou pomocí a nemalým přispěním zkoušky nastražila. Přesto ani jedna z těchto na první pohled záporných postav není pojímána jako špatná, a dokonce se u žádné z nich ani nedozvíme, jak pro ně celý příběh skončil. Zelený rytíř vyšumí a Bertilakova žena pravděpodobně i nadále žije na hradě spolu s Morganou, která zde ještě při Gawainově odjezdu zpět na Kamelot stále přebývala. O samotném Bertilakovi pak básník neříká vůbec nic. V celém příběhu navíc nefiguruje ani jediná lidská mrtvola, což jej dělá ve srovnání s Mabinogi v podstatě neuvěřitelným. Toto přelévání záporného charakteru z postavy na postavu Mabinogi není cizí, příběhy o Gwydionovi jsou toho důkazem, ale zde Gwydion, pokud někdo jeho prohřešky odhalí, neujde trestu. Proměna ve tři zvířata a porození potomka vlastnímu bratrovi je jedním z těch vynalézavějších.100 V Siru Gawainovi se však žádných trestů nedočkáme.

100

Mabinogi…, 64.

33

8. Kompozice motivů básně Sir Gawain a zelený rytíř Předchozí

kapitoly

ukázaly,

v kolika

případech

autor

Sira

Gawaina

čerpal

z nekřesťanských tradic a jak mistrně tyto motivy přetvořil tak, aby publikum neztratilo spojení s těmito starými příběhy, ale zároveň aby tyto motivy nevyčnívaly z kompozice veskrze křesťanské hodnoty oslavující romance. Tato část práce se pokusí ukázat, jakými způsoby se dá nahlížet na báseň jako na celek, jakým způsobem autor poskládal zkoumané motivy a jaké obrazce touto kompozicí vytvořil. Stejně jako výše, i v tomto bodě nalezneme dvě ne nutně se vylučující možnosti výkladu: Spirálu motivů Jiného světa, která houstne, čím vzdálenější je Gawain Kamelotu, a jejímž středobodem je Morgana le Fay, jejíž plán, vinoucí se celým příběhem je publiku odhalen až v závěru příběhu. A pak je zde jistá zrcadlová kompozice, v níž se motivy z první poloviny básně

opakují

v polovině

druhé.

V následujících

podkapitolách

použiji

k ilustraci

univerzálnosti některých motivů a kompozice Sira Gawaina příklady moderní seriálové tvorby, která se svým rozšířením a popularitou snad může v některých případech podobat rozšíření artušovských legend ve středověké západní Evropě. 8.1.

Zrcadlová kompozice

Dobrý příklad „nesmrtelnosti“ této kompozice a její přetrvání do dnešní doby nalezneme v knize Vampires in the New World v kapitole o seriálu Buffy, the Vampire Slayer, a která své spojení s artušovskými legendami opravdu nenapovídá. V jedné z kapitol autor píše o zrcadlové opozici, která tradičně reprezentovala dobro a zlo.

101

Tato opozice je znakem

mnoha populárních děl, z nejznámějších fantasy jmenujme Harryho Pottera, Buffy, přemožitelku upírů nebo seriál Lovci duchů (Supernatural). Zrcadlové paralely udržují vyváženost příběhu, co umožňuje ději pokračovat, jsou pak přidané motivy, často artefakty, které posunují děj v před, a misky vah se naklánějí na jednu nebo druhou stranu. Zmínky o paralelách motivů nalezneme i v úvodech k překladům básně Sir Gawain a zelený rytíř do moderní angličtiny. Helen Cooper píše o zrcadlové symetrii událostí v příběhu102 a stejně tak Benson uvádí příklady dvojitých a trojitých paralel,103 které v následující kapitole rozvedu a

101

Palmer, Louis H., Vampires in the New World, Oxford: Praeger 2013, 101. Harrison, Kieth, "Introduction", in: Sir Gawain and the Green Knight, Helen Cooper (ed.), přel. Keith Harrison, Oxford: Oxford University Press 2008, ix-xxxviii: xxiv. 103 Donoghue, D., „Foreword…“, xxii. 102

34

ukáži, jak se konkrétní paralely váží na křesťanský a Jiný svět a jak tyto dva světy místo rozdělení na dobrý a špatný spojují do jednoho světa, v němž jsou zastoupeny motivy obou.

8.1.1.

Dvojité paralely

Ani Morgana ani Artuš nejsou v básni aktivními prvky. Pokud Artuš na Kamelotu nějakou akci začne, Gawain se k ní vždy přidá (utěšování Guinevry) a případně ji dokončí (beheading game). Morgana pak, i když to není explicitně řečeno, se v básni objeví jako ošklivá babizna doprovázející Bertilakovu manželku, která se svou krásou vyrovná Guinevře, jež měla být nejkrásnější ženou na světě. Friedman ve své eseji píše, že tato ošklivost může sloužit buď ke zvýraznění krásy Bertilakovy manželky pomocí kontrastního vylíčení jejich vzhledu,104 nebo může být znakem Morganiny špatnosti, pokud bychom následovali linii pohanská bohyně = křesťanský démon.105 Artuš a jeho dvůr jsou na druhou stranu popsáni jako krásní lidé v tom nejlepším věku, a i když z tohoto prohlášení asi neodvodíme žádný konkrétní číselný údaj, už samotné použití toho výrazu je ve srovnání s Morganou jako šeredou jasnou zprávou o tom, jak se věci pro každého z nich mají. Artuš i Morgana jsou jakýmisi ukazateli, kam jejich okolí spadá: křesťanský Artušův Kamelot versus jinosvětský Bertilakův hrad na němž přebývá Morgana. Zelený rytíř je vyslancem Jiného světa na Artušově křesťanském dvoře, Gawain pak vyslancem křesťanského světa v Jiném světě. Morgana je popsána jako bohyně (goddess) (SG, v. 2452). Se svými ženskými vlastnostmi jako jsou vychytralost a zákeřnost, stojí proti Artušovi, křesťanskému králi, který má u dvora dokonce i biskupa a jehož dvůr je ztělesněním křesťanských ctností, které pak dále v příběhu symbolizuje svým chováním Gawain. Na Hautdesertu to po Gawainově příjezdu probíhá v mnohém stejně jako na začátku básně na Kamelotu. Slouží se mše, pořádají se hostiny, na nichž Gawain opět sedí vedle manželky hradního pána, která je krásná jako Guinevra, ale na rozdíl od dokonalé křesťanské manželky, jakou Guinevra v básni představuje, Bertilakova manželka nemlčí, ale zapřede s Artušovým rytířem družný rozhovor. A tady začínají prosvítat rozdíly mezi Hautdesertem a Kamelotem, družně si povídající manželku ostatně najdeme i v První větvi Mabinogi, jen zde ona žena nevěděla, že si nepovídá se svým manželem Arawnem, ale s Pwyllem na Arawna proměněným. Přesto byly obě ženy těmto cizím mužům svými manželi nabídnuty k sexu. U Bertilaka se však pravděpodobně jednalo spíše o dodržování starého zvyku, z nějž se pak 104 105

Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 274. Friedman, A. B., „Morgan le Fay in Sir Gawain…“, 267.

35

vyklubala část zkoušky, na kterou Gawain nevědomky přistoupil svou účastí na Exchanging game. A zde je další paralelní motiv děje na obou hradech, Gawain je Bertilakem vtáhnut do hry, avšak první hra byla dílem Morgany, kdežto ta druhá Bertilakovou osobní zábavou, i když se nakonec výsledky všech her protnuly. A tak zde máme dva světy: křesťanský a Jiný, dva hrady: Kamelot a Hautdesert, dvě manželky: Guinevru a Lady Bertilak a dvě přiznání: Bertilakovo Gawainovi a Gawainovo Artušovi.

8.1.2.

Trojité paralely

Nejvýraznější trojitou paralelou jsou tři hry, které Gawain podstupuje: Beheading game, Exchanging game a Temptation game. Všechny tři se ve scéně u Zelené kaple spojí do jediného výsledku. Jediné Gawainovo zaváhání, kdy věřil očarovanému předmětu víc než Bohu, čímž se odklonil od víry106, jej stálo důvěryhodnost slova (zalhal svému hostiteli), cudnost (pás, který dostal od Bertilakovi manželky byl součást jejího spodního prádla, což by se dalo vykládat jako důkaz lásky, který rytíř obdržel po sexu) i sebeúctu. Není tedy divu, že se Gawain svými činy cítí zahanben. Další, i když diskutabilní, trojitou paralelou, jsou Bertilakovy identity. Vystupuje jako rádoby křesťanský pán hradu, jako zelený rytíř ve službách čarodějnice a možná také jako Gawainův průvodce, který ho vede k Zelené kapli. Avšak tato třetí podoba je, jak jsem již předestřela v předchozích kapitolách, vysoce spekulativní a doposud jsem se s ní setkala jen ve Stoneových poznámkách.107

8.2.

Spirála motivů Jiného světa

Na spirále nekřesťanských motivů procházející básní Sir Gawain a zelený rytíř je několik uzlů, do nichž se tyto motivy shlukují. Prvním uzlem, se kterým se v básni setkáme, je zelený rytíř. Kolem něj se, jak je zřejmé z kapitol 6.2.1. a 6.2.2., nashromáždilo několik motivů: jeho příchod, vyžádaná hra, setnutá hlava a odchod s ní pod paží. Skrze zeleného rytíře se tak publikum poprvé v básni setkává s Jiným světem a Gawain nastupuje na cestu, která ho jako spirála několikrát povede kolem bytosti, která má tuto jeho cestu na svědomí, aniž by Artušův rytíř nebo publikum něco tušili.

106 107

Harrison, K., "Introduction…", xxvi. Stone, B., „Notes…“, 182.

36

Během Gawainovy cesty se objeví s Jiným světem spojovaná vegetace a pak následně i hrad, který se třpytí v nehostinné krajině a láká tak rytíře k sobě. Zde narážíme na další uzel motivů Jiného světa: uvnitř hradu dostane Gawainovi pohoštění podobnému tomu zásvětnímu, setká se s bytostí, která si magicky změnila vzhled, a má dokonce možnost užít si sexu s překrásnou manželkou pána domu, podobně jako Pwyll v Annwfnu. Nakonec Gawain obdrží magický artefakt, který jej má chránit a odjede na místo, které vypadá jako vchod do Jiného světa, což považuji za poslední uzel na spirále motivů. Zde se setká s další bytostí, jejíž podoba byla magicky změněna, více méně zdárně dokončí svou zkoušku a dozví se, že ji na něj uchystala Morgana le Fay. Kdyby se Gawain v této chvíli rozhodnul vrátit se v Bertilakem na Houtdesert za Morganou, cesta začínající u jeho křesťanského strýce krále Artuše by skončila u jeho další pokrevní příbuzné, tentokrát tety, v nekřesťanském Jiném světě. Proč považuji tuto cestu za spirálu a nikoliv lineární nebo jednoduše kruhovou? Protože se zde motivy několikrát opakují. Gawain několikrát cestuje, Bertilak třikrát loví, ale pokaždé něco jiného, Bertilakova manželka na Gawaina naléhá, ale pokaždé jiným způsobem, a sir Bertilak se objeví několikrát, v několika různých podobách. A i když se Gawain nakonec vrátil na místo, kde začal, rozhodně nelze tvrdit, že byl stejný jako na začátku. Proto vidím Gawainovu cestu a motivy Jiného světa, které jej na ní provází jako spirálu.

37

Závěr Není možné s jistotou tvrdit, že autor básně Sir Gawain a zelený rytíř znal báje Mabinogi v podobě, v jaké se nám zachovaly. Přesto v této básni nalezneme shodné podání motivů Jiného světa jako v příbězích Čtyř větví a Kulhwcha a Olwen. Je tedy pravděpodobné, že se s nimi autor možná v některé z jejich orálně tradovaných forem setkal. Morgana le Fay spolu se sirem Bertilakem vedle toho shodné charakteristiky ve schopnostech i postavení hlavně s vládcem Zásvětí Arawnem z příběhu Pwyll, vládce dyfedský a Gwydyonem z Matha, syna Mathonowynova. Křesťanské a nekřesťanské motivy v básni se mezi sebou proplétají, aniž by mezi nimi došlo k řekněme náboženskému nebo kulturnímu konfliktu. Přesto je čtenář znalý rozdílného původu těchto motivů schopen sledovat přechody mezi křesťanským a Jiným světem a jak jsem ukázala v poslední kapitole, všimnout si zrcadlové kompozice motivů, která příběh více méně rozděluje na odehrávající se „v křesťanském světě“ a v „Jiném světě“. Avšak tyto přechody a hranice nejsou v básni nijak negativně zdůrazňovány, publikum je na ně pouze díky použití určitých motivů nenásilně upozorněno. Zůstává otázkou, nakolik viděl autor Sira Gawaina a zelného rytíře motivy Jiného světa jako náboženské a nakolik mu přišly stejně pohádkově neškodné jako příběhy o lišákovi Reynardovi. Z historického výzkumu Mabinogi a jeho srovnání s irskou literaturou víme, že obsahuje prvky předkřesťanské mytologie, i když se stále zkoumá, do jaké míry. Co si však o nich myslel sám autor Sira Gawaina, když je zařadil do křesťanské romance a co případný zapisovatel, který báseň s těmito prvky zařadil do rukopisu po bok textů s tak výrazně křesťanskou tématikou? Z textu a zařazení vyplývá, že k těmto nekřesťanským motivům nejspíše neměl příliš negativní postoj a pravděpodobně je mohl spíše než nábožensky brát jako součást kultury.

38

Seznam pramenů a literatury Prameny Mabinogi: Keltské pověsti, přel. Jan Vilikovský, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1965. The Mabinogion, Sioned Davies (ed.), Oxford: Oxford University Press 2007. Román o Lišákovi, přel. Otto František Babler. Praha: Odeon 1973. Sir Gawain and the Green Knight: A Close Verse Translation, Daniel Donoghue (ed.), přel. Larry D. Benson, (Medieval European Studies 13), Morgantown: West Virginia University Press 2012. Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974. Sir Gawain and the Green Knight, Helen Cooper (ed.), přel. Keith Harrison, Oxford: Oxford University Press 2008. Sir Gawain and the Green Knight, John Ronald Reuel Tolkien - Eric Valentine Gordon (eds.), Oxford: Clarendon Press 1925.

Literatura Běťáková, Marta Eva – Blažek, Václav, Encyklopedie baltské mytologie, Praha: Libri 2012. Briggs, Katharine Mary,The Fairies in Tradition and Literature, Londýn: Routledge & Kegan Paul 1968. Bromwich, Rachel, „The Welch Triads“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 44-51. Craig, Hardin, Dějiny anglické literatury I, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1963. Davies, Sioned, „Introduction“, in: The Mabinogion, Sioned Davies (ed.), Oxford: Oxford University Press 2007, ix-xxx. Donoghue, Daniel, „Foreword“, in: Sir Gawain and the Green Knight: A Close Verse Translation, Daniel Donoghue (ed.), přel. Larry D. Benson (Medieval European Studies 13), Morgantown: West Virginia University Press 2012, vii-xxv.

39

Friedman, Albert B., „Morgan le Fay in Sir Gawain and the Green Knight“, Speculum 35/2, 1960, 260-274. Harrison, Kieth, "Introduction", in: Sir Gawain and the Green Knight, Helen Cooper (ed.), přel. Keith Harrison, Oxford: Oxford University Press 2008, ix-xxxviii. Hebert, Jill M., „Introduction“, in Jill M. Herbert, Morgan Le Fay, Shapeshifter, New York: Palgrave Macmillan 2013, 1-13. Jackson, Kenneth Hurlstone, „The Arthur of History“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 1-11. Konůpek, Jiří, „K českému vydání Mabinogi“, in: Mabinogi: keltské pověsti, přel. Jan Vilikovský, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1965, 143-146. Loomis, Laura Hibbard, „Gawain and the Green Knight“, in: Roger Sherman Loomis (ed.), Arthurian Literature in the Middle Ages, Oxford: Clarendon Press 1959, 528-540. Loomis, Roger Sherman, Grál: od keltského mýtu ke křesťanskému symbolu, Jinočany: H&H 2006. Loomis, Roger Sherman, „Morgain la Fée and the Celtic Goddesses“, Speculum 20/1945, 183-203. MacKillop, James, Keltské bájesloví: Průvodce keltskou mythologií, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2009. Palmer, Louis H., Vampires in the New World, Oxford: Praeger 2013. Pekins, Owen, „Foreword“, in Squire, Charles, Celtic Myths and Legends, New York: Gramercy Books c1994, xii-xiv. Squire, Charles, Celtic Myths and Legends, New York: Gramercy Books c1994. Stone, Brian, „Common Enemy of Man“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 116-128. Stone, Brian, „Introduction“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 9-20. Stone, Brian, „The Manuscript“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 144. Stone, Brian, „Notes“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 163-185.

40

Stone, Brian, „Notes to Arthurian Matters“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 150-155. Stone, Brian, „The Pentagle and its Significance“, in: Sir Gawain and the Green Knight, přel. Brian Stone, Harmondsworth: Penguin 1974, 147-149. Stříbrný, Zdeněk, Dějiny anglické literatury I, Praha: Academia 1987. Vlčková, Jitka, Encyklopedie keltské mytologie, Praha: Libri 2002. Vlčková, Jitka, Encyklopedie mytologie germánských a severských národů, Praha: Libri 1999. Weston, Jessie L., From Ritual to Romance, Garden City: Doubleday Anchor Books 1957. Zárubová, Darja, Motiv klamu v Románu o Lišákovi a v dílech jím inspirovaných, Brno: Masarykova univerzita 2013.

41

Resumé Srovnáním motivů v romanci Sir Gawain a zelený rytíř a sbírce velšských bájí Mabinogi výzkum zjišťuje, jestli motivy z této sbírky, která mapuje domnělé dějiny Britských ostrovů před příchodem křesťanství, byly použity pro obraz Jiného světa ve zkoumané romanci. Tímto srovnáním práce nastiňuje, do jaké pozice autor Sira Gawaina stavěl motivy Jiného světa vůči křesťanským motivům. Nadpřirozeno Jiného světa se v křesťanské mytologii nevyskytuje, ale je hojně zastoupeno v bájích nejen velšských, ale i irských a bretaňských, tedy na území ve středověku obývaném původně ostrovními Kelty. Dále se práce zaměřuje na postavu Morgany le Fay a zjišťuje, do jaké míry se podobá osobám z bájí Mabinogi, protože se tato postava po asi dvě století v britských artušovských legendách nevyskytovala a její charakter ve zkoumané básni se liší od postav starší anglické literatury i francouzských romancí s Morganou ztotožňovaných. Tímto způsobem chce má práce přispět k diskuzi o pramenech, které ovlivňovaly artušovské legendy.

Klíčová slova: Morgana le Fay, Jiný svět, Sir Gawain a zelený rytíř, Mabinogi, magie, středověk, keltská mytologie, artušovské legendy.

Abstract My research shows through systematic comparison of themes, if those from collection of Welsh myths The Mabinogion were used as source for the chivalrous romance Sir Gawain and the Green Knight. The Mabinogion myths mostly describe presumed pre-Christian history of Wales. Through this comparison my work outlines the position of Christian and the Other world themes in Sir Gawain. The Otherworld themes are unknown in original Christian supernatural but common in Welsh, Irish and Breton myths, those lands were in the Middle Ages inhabited by originally Insular Celts. Furthermore the research discovers similarities between Morgan le Fay and the characters of The Mabinogion, because Morgan as a character was absent from British Arthurian legends for several centuries and her character differs in Sir Gawain and in older British literature and French romances. This way my work contributes to the discussion about the literary sources that influenced Arthurian legends.

42

Keywords: Morgan le Fay, the Otherworld, Sir Gawain and the Green Knight, The Mabinogion, magic, the Middle Ages, the Celtic mythology, the Arthurian legends.

43