slaví své 1. výročí srdečně Vás zveme na
1. B E N E F I Č N Í
KONCERT
ve prospěch společenského, kulturního a vzdělávacího centra pro seniory spojený s
AUKCÍ OBRAZŮ a FOTOGRAFIÍ čtvrtek 31. března 2016 v 19 hodin na programu:
skladby a árie W. A. Mozarta šansony Edith Piaf večerem Vás bude provázet moderátorka Iva Lecká účinkují: Jenovéfa Boková, Šárka Malínková, Jiří Poláček, Zora Šecová, Hana Seidlová, Pavel Bělík a další Střelničná 1680/8, Praha 8 - Kobylisy Centrum RoSa www.centrumrosa.cz
koncert se koná pod záštitou místostarostky MČ Prahy 8 Aleny Borhyové
Úvodník
Jaký byl únor?
Vážení a milí čtenáři, během měsíce března to bude rok od slavnostního otevření Rezidence a Centra RoSa, proto bychom to s Vámi chtěli oslavit bohatým programem. Těšíme se na vernisáž a diskusi s fotografem Milanem Pavýzou, na Velikonoční trh a v neposlední řadě na Benefiční koncert, kterým měsíc březen uzavřeme. Podělte se s námi o své náměty, připomínky či díla
Únor nás každým dnem překvapoval. Jednou téměř jaro, druhý den zima se sněhem. I my v RoSe jsme se Vás snažili překvapovat bohatým programem. V našem sále se poprvé konal Masopustní bál v maskách. Některé masky a převleky byly tak dokonalé, že se klienti nemohli vzájemně poznat. Přívalem energie a životního optimismu nás zaplavil náš Host Hana Seidlová, herečka z Divadla Pod Palmovkou. V jeden únorový podvečer jsme se opět setkali s malířem Murrayem Goodsettem a jeho krásnými obrazy, které jsou v Centru RoSa k vidění ještě do začátku března. S dětskou radostí, která se přenáší i na nás, jsme se setkali na karnevalu “Ledové království” pořádaném Spirálou (DDM Prahy 8) a při vystoupení dětského sboru Osmikvítek. Děkujeme všem příznivcům za jejich návštěvu a těšíme se na další setkávání! Anna Sobotová
k uveřejnění a nezapomeňte nás potěšit svou přítomností na našich akcích. Bez Vás by totiž neměly smysl. Hezké Velikonoce.
Mgr. Anna Ježková
ROSENÍ měsíčník, ročník 2., číslo 3/2016 vydává Centrum RoSa, z.s. Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611
[email protected] tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 200 výtisků výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč
Redakce: výkonná ředitelka: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová výtvarník: Jan Vincenc Šubrt jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa
Titulní strana: grafická úprava Sandra Šecová, kresba Jan V. Šubrt 3
Program březen 2016 1. 3. 2016 úterý 18:00 Vernisáž fotografií 10:00 Počítače pro pokročilé Milana Pavýzy 10:30 Počítače pro začátečníky 17:00 Němčina začátečníci 18:00 Taurus hudba k tanci a poslechu 2. 3. 2016 středa 14:00 Aktiv klub - V Kavárničce 10. 3. 2016 čtvrtek U Jákobova žebříku s úvodním 13:00 Cvičení pro seniory slovem pana faráře Erdingera 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 3. 3. 2016 čtvrtek 18:00 Tribal fusion belly dance 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 11. 3. 2016 pátek 17:00 Tribal fusion belly dance 4. 3. 2016 pátek 19:00 Hudba k tanci 14:00 Čtenářský klub a poslechu 5. 3. 2016 sobota 10:30 Setkání v klubovně (pouze pro rezidenty)
7. 3. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory
12. 3. 2016 sobota 10:30 Setkání v klubovně
15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina konverzace 18:00 Tribal fusion belly dance 18. 3. 2016 pátek 14:00 Čtenářský klub 19. 3. 2016 sobota 10:30 Setkání v klubovně (pouze pro rezidenty)
21. 3. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Setkání s klienty v sále 18:00 Tribal fusion belly dance 22. 3. 2016 úterý 10:00 Počítače pro pokročilé 10:30 Počítače pro začátečníky
(pouze pro rezidenty)
14:00 - 18:00 Velikonoční trh
14. 3. 2016 pondělí 10:00 Beseda s farářem 17:00 Němčina začátečníci Josefem Brtníkem 15:00 Host v RoSe 13:00 Cvičení pro seniory 23. 3. 2016 středa Milan Pavýza 18:00 Tribal fusion belly dance 14:00 Aktiv klub 14:00 Bridžový turnaj 18:00 Tribal fusion belly dance 15. 3. 2016 úterý 16:00 Jóga pro každého 10:00 Počítače pro pokročilé 18:00 Taurus hudba k tanci 8. 3. 2016 úterý 10:30 Počítače pro začátečníky a poslechu 10:00 Počítače pro pokročilé 17:00 Němčina začátečníci 10:30 Počítače pro začátečníky 24. 3. 2016 čtvrtek 16. 3. 2016 středa 10:00 Rukodělná dílna 14:00 Promítání filmu 14:00 Aktiv klub velikonoční dekorace z festivalu Jeden svět 14:00 Bridžový turnaj 15:30 Angličtina začátečníci „Z popelnice do lednice“ 16:00 Jóga pro každého 16:30 Angličtina konverzace 18:00 Taurus hudba k tanci 18:00 Tribal fusion belly dance 9. 3. 2016 středa a poslechu 14:00 Aktiv klub 25. 3. 2016 pátek 14:00 Bridžový turnaj 17. 3. 2016 čtvrtek 17:00 Tribal fusion belly dance 16:00 Jóga pro každého 13:00 Cvičení pro seniory 19:00 Hudba k tanci 14:00 Den otevřených dveří a poslechu 4
26. 3. 2016 sobota 10:30 Setkání v klubovně
10:30 Počítače pro začátečníky 17:00 Němčina začátečníci 31. 3. 2016 čtvrtek (pouze pro rezidenty) 13:00 Cvičení pro seniory 30. 3. 2016 středa 15:30 Angličtina začátečníci 28. 3. 2016 pondělí 14:00 Aktiv klub 16:30 Angličtina konverzace 13:00 Cvičení pro seniory 14:00 Bridžový turnaj 18:00 Tribal fusion belly dance 16:00 Jóga pro každého 19:00 Benefiční koncert 18:00 Taurus hudba k tanci a 29. 3. 2016 úterý poslechu 10:00 Počítače pro pokročilé
od 26. února do 6. března sál uzavřen - oprava parket
Ceník Aktiv klub - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, slovní hry, tvořivé psaní pod vedením MgA. Marty Dietrich Dvorské
Výuka německého jazyka - 50 Kč vyučuje Dita Faifrová
Taurus - hudba k tanci a poslechu - 60 Kč kapela Taurus představuje široký repertoár českých a zahraničních písní
Vernisáž - zdarma
Tvořivé dílny - zdarma
Počítače - 20 Kč vyučuje Kateřina Machková
Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě
Jóga pro každého - 50 Kč lektorka Jana Bláhová
Bridžový turnaj - 10 Kč pro členy Bridžového klubu seniorů, pro nečleny 30 Kč
Čtenářský klub - zdarma vede Jitka Dvorská
Host v RoSe - 40 Kč
Promítání filmu „Z popelnice do lednice“ - zdarma
Tribal fusion belly dance 1. hodina zdarma, další 100 Kč/lekce nový taneční styl - mix afrických, indických, východních a dalších tanců
Benefiční koncert - vstupné dobrovolné
Výuka anglického jazyka - 50 Kč vyučuje Mgr. Jan Kyška
Velikonoční trh - zdarma Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma
Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 611
[email protected] Změna programu vyhrazena Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce. 5
SeniorSen Hany Seidlové O ničem jiném nemám tak jasnou představu. Malý domeček v řeckém stylu. Ale ve Španělsku. Důležitý je pro mne výhled na moře. Moře mi dává pocit klidu a vyrovnanosti. Španělsko jsem navštívila jen jednou a zvláštním způsobem mě okouzlilo. Tamní lidé jsou přirozeně hrdí, přátelští, ale nevtíraví. Dokonce jsem se už dopídila cestiček, jak se svému snu přiblížit. Přátelé si myslí, že se tam budu nudit. Nechápu! Proč? Přes den se usebírat pohledem na moře a po večerech uzavírat nová obohacující přátelství s místními v milých hospůdkách. Učit se jejich řeč, zvyky a poznávat jinou mentalitu. Třeba si s nimi i zazpívat a zatančit. Dnes už vím, že nepotřebuji nutně stát každý den na jevišti. Život skýtá mnohem širší obzory, než se zdá. A nová poznání mohou v tvorbě, ať už jakékoli, pomoci. V Barceloně mám přátele. Krásný pár, oba jsou skvělí výtvarníci. Psala jsem jim, ať mi tam najdou ženicha. Domeček u moře podmínkou. Dlouho nereagovali. Lekla jsem se, že to vzali vážně. Španělsko mě přitahuje. A kdyby mě přemohl stesk, Čechy jsou blízko. Pořád jsme v Evropě, ne?
6
Host v RoSe
7. 3. 2016 od 15 hodin
Milan Pavýza fotograf
Narodil jsem se 10. 5. 1962 v Plzni. Vyučil jsem se nástrojařem. Během života jsem pracoval v různých profesích. Mám syna Lukáše a měl jsem kdysi manželky. Žiji v rychloměstě velkoměstě stověžatém Praze. Mám rád hledání a nacházení souvislostí, umění, východní filozofie, les, mlhu, tajemství, stará zákoutí a dobré lidi.. Fotografování je moje vnímání světa a jeho dějů. Je to cesta podobná stromu: "Kolik je větví, tolik je možností pohledu na jednu věc či situaci. Ale jako strom má kmen jen jeden, tak i my máme jen jedny oči."
BÁSEŇ Z ROSY IX. Josefa Tibitanzlová (95 let) Otevřu oči, kouknu ven: A ejhle! Je tu nový den Jaký asi bude? Co se ptám! Takový, jaký si ho udělám Možností je mnoho
ZA TROCHU LÁSKY Jaroslav Vrchlický Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu - ale v duši věčný máj,
Ale rozhodnout
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
co nejdřív a co pak...
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Je nám z toho všelijak
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
Ruce se daly do práce Máme úspěch
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
a na tváří úsměv Tvoříme dál a dál a vidíme: Den za to stál! 7
Paní Ludmila Vaníčková je vášnivou čtenářkou již od dětských let. A stále čte nové a nové tituly. Duch dobrodružných románů se přenesl i na ni a léta strávila v Jemenu, Tunisu a Německu. Nakonec se vrátila do rodné Prahy a usadila se u nás v Rezidenci RoSa.
Rozhovor s paní Vaníčkovou Jakou první knihu si pamatujete z dětství? První, kterou si pamatuji, a to rozhodně nebyla první, protože nejdřív jsem měla skládací z tvrdého papíru, byla Pučálkovic Amina. Tu napsal Jindřich Plachta. Utkvěla mi v paměti snad proto, že jsem vždycky milovala zvířata. A to mi zůstalo. Pak jsem četla, co mi tak přišlo pod ruku. Zvlášť si pamatuji na trilogii o dětech, jejichž otec je kapitán a zažívají různá dobrodružství: Trosečníci Vlaštovky, Zamrzlá loď kapitána Flinta a Nechtěli jsme na moře. Pak přišly Rychlé šípy a vlastně všechno, co bylo v rodinné knihovně. Jednou jsem učitelku překvapila tím, že jsem četla Mistra Kampana. To bylo ještě na obecné. V té době jsem se setkala s Poláčkem. Bydleli jsme v Myslíkově ulici a byl tam takový malý krámek. Myslím, že majitel se jmenoval pan Červinka. Otec u něj nakupoval knížky a já chodila s ním. Když vyšla kniha Edudant a Francimor, koupil mi ji a říká: „A teď půjdem k panu Poláčkovi“. Znali se – hráli spolu mariáš. Napsal mi do knihy věnování a ještě dlouho jsem ji měla. Od Poláčka mám ještě jednu knihu s věnováním. Muži v offsidu. Tu miluji, v ní je pražská mluva mého mládí. Ta se mnou vždycky cestuje, a když mám nějaké trable, tak si ji přečtu. Měla jsem s věnováním taky knihu o mariáši – Hráči. Tu jsem však jednou půjčila a už jsem ji nedostala zpátky. V té byly ty krásné fráze jako „pic kozu do vazu, a zelená to dotlačí…“ Četli Vám rodiče? Co si vzpomínám, tak jen jednou. To jsem byla nemocná a otec mi četl. Možná, když jsem byla hodně malá, ale to si nepamatuju. Naučila jsem se brzy číst a četla jsem hrozně ráda. Tehdy jsme měli v kuchyni prkna. Jednou týdně je služebná drhla. Aby se nezašpinila, dokud byla mokrá, dávaly se na ně noviny. A já si pamatuju, že když jsem přišla domů a byla čerstvě umytá podlaha,
tak jsem si tam klekla a četla ty noviny na podlaze. Bez ladu a skladu. To mi zůstalo doteď. Čtu skoro všechno. Za války nevycházelo moc knih ke čtení. Vyšel Cirkus Humberto, to se mi taky moc líbilo. Naši odbírali knihy z ELK – Evropského literárního klubu. Z toho mi v paměti moc knih neutkvělo. Nebyla televize, rádio se pouštělo málo, takže se hodně četlo. Všude u mých známých byly velké knihovny. Francouzské klasiky jsem například měla půjčené od mé přítelkyně. Dumase, Balzaca… Moc ráda jsem četla Jiráska. K systematické četbě novin Vás přivedl taky tatínek? Otec chodil každé odpoledne do Mánesa a četl tam všechny noviny. Když se za války někdo divil, že čte ty lži, odpovídal: „Ve všem se najde něco, co nemůžou zamlčovat. I když to překroutí.“ Jsem v tom po něm. Četla jsem každé noviny v každém režimu. Kupovala jsem si rakouský komunistický časopis. Ale jelikož by to v Rakousku nikdo nekoupil, museli tam psát, co se hraje v biografu, v divadle, kdo přijel na návštěvu a tyhle běžné věci, které u nás nebyly. Byla jsem tehdy zaměstnaná v televizi. Každé ráno musel jeden z nás vystoupit a deset minut mluvit o něčem aktuálním. Když jsem byla na řadě, vždycky jsem začala tím, že je to podle věstníku komunistické strany Rakouska. Soudruzi to začli se zájmem poslouchat. A já říkala, jaké hrají anglické a americké filmy, jaké vycházejí knížky… Viděla jsem, jak blednou a zuří, ale nemohli nic dělat. Byl to oficiální list. 8
Jaký byl Váš vztah k „budovatelské“ literatuře? Četla jste ji? Ne, já to hluboce nenáviděla. Jsem tak blbě narozená. Když jsem měla jít do oktávy, tak nás pracovně nasadili. Těšila jsem se, až bude po válce a budu moct cestovat. V jedné výkladní skříni byl obrázek bílé lodi na moři. Toužila jsem někam jet. Místo toho přišli komunisti a bylo po všem. Ráda jsem chodila do divadel. Jenže za války byla většina divadel zavřená. Pak je otevřeli a hráli tam samé ruské věci. Kdyby staré klasiky, ale samé takové budovatelské. To samé s filmy. Zanevřela jsem na to a četla staré knížky. S manželem jste ale většinu života prožili přeci jen v cizině. Bydleli jsme v Chotěboři a manžel pracoval na ÚNZu. Pročítala jsem noviny a bylo tam, že hledají rentgenologa do Jemenu. To bylo roku 1957, kdy ještě bílá loď na moři byl nesplnitelný sen. Povídali jsme si o tom, jak by to bylo krásné, kdyby se dalo někam jet. V předsíni jsme měli velikou mapu a hledali jsme na ni Jemen. Manžel ale namítal, že není rentgenolog (byl internista a plicař) a že nás stejně nikam nepustí. „No co, stejně pořád rentgenuješ plíce, tak je to jedno. Za korunu dvacet za známku to stojí. Napiš tam!“ Napsal a skutečně přišla odpověď. Že sice hledají rentgenologa, ale taky plicaře. Vyšlo to a my odjeli do Jemenu. To byla tehdy ještě úplně uzavřená země. Nebylo tam téměř žádné spojení se světem. Dostali jsme se do Sanaa. Tam žádná elektřina, tekoucí voda, nic. Jen uzavřený ráj. Nebyla tam tehdy ani žádná auta, jen bicykly a koně. To já milovala. Vždycky jsem jela na nákup a dala si cval podél hradeb. Absolutní ticho a vysoké nebe.Byli tam s námi Rusové, Jugoslávci, Němci, jeden Američan, Angličan a my Češi. Všichni jsme se tam dokonale snášeli. Večer nesměli místní vycházet. Když jsme šli my, vždycky se ze strážní budky ozvalo: „Mén?!“ – Kdo je? A naši hoši vždycky volali: „Máfiš chauf, hakim číki“ – neměj strach, čeští doktoři. A vždycky jeho hlasem zařvali: „A polib si prdél!“ Bylo tam všechno velmi primitivní, ale když se dívám nazpátek, byla to nejkrásnější doba našeho života. A taky ten rozdíl byl v tom, že jsme byli najednou svobodní.
Četla jste tam? Ano. Byl tam obchodník Ahmed, který měl všechno a vozil zboží ze sousední anglické kolonie. Mimo jiné taky anglické knihy. Tam jsme objevili Agathu Christie. Všichni Češi jsme si před odjezdem určili, kdo vezme jaké knížky a ty jsme si pak mezi sebou půjčovali. Z Jemenu jste se vrátili do Čech? Byli jsme tam dva a půl roku a už jsme se těšili domů. Přijeli jsme do Prahy a manžel musel jít vyřídit úřední věci do Polytechny. Já se šla podívat po Praze. Chodila jsem v centru po té dlažbě a přišlo mi tu tak strašně smutno. Tam v krámě bylo víc věcí než tady, lidi chodili barevně oblečení, svítilo slunce a já se mohla projíždět kolem hradeb. A najednou mi bylo fuk, že mám sprchu a horkou vodu. Manžel přišel z té Polytechny a říká: „Potřebují plicaře do Tunisu“. Podívala jsem se na něj a řekla mu, že bych jela hned. Tak jsme zas odjeli do Tunisu. Tam bylo už moderní bydlení. Obě děti jsem vyučovala doma.
9
Nakonec jste se usadili v Německu. Když jsme se vrátili z Tunisu, mysleli jsme, že konečně začneme žít normálně. Bylo to v šedesátých letech a viděli jsme, jak se ta situace lepší. Vždyť my už byli málem staří a pořád jsme byli proti nějakému režimu. Proti Němcům, proti komunistům… Na emigraci jsme ale nepomýšleli. Pak přišel rok 1968. Manžel byl ředitelem ÚNZu v Nuslích. Chtěli po něm, aby vstoupil do partaje, ale vždycky se vymluvil, že se necítí dosti vzdělaným. Tak ho poslali na nějaké školení, ale ani to mu nikdy nestačilo. To mu nezapomněli. Měli jsme oba špatný kádrový posudek a náš starší syn už v té době taky. Jeli jsme zpátky do Tunisu. Synové tam navštěvovali francouzské lyceum. Když jsme slyšeli, co se u nás děje, rozhodli jsme se pro emigraci. Do Francie nikdo z nás nechtěl. Zvolili jsme Německo a odjeli do Freiburgu. Francouzi tam měli lyceum,
které synové navštěvovali. Oba se později usadili v Paříži. Dostala jste se tam k českým knihám? Objednávala jsem knihy u Škvoreckého a jedny české noviny vycházely v Mnichově. A zase jsme si půjčovali knihy mezi sebou. Kteří autoři jsou Vaši oblíbení a provázejí Vás celý život? Ve všech těžkých dobách jsem četla Muže v offsidu. Z cizích autorů mám ráda Dickense. A z těch našich je to Zamarovský, Jirásek, Škvorecký a na prvním místě Čapek.
Rozhovor vedl Jan V. Šubrt
Čtení knih zvyšuje inteligenci, zjistili vědci Čtení knih skutečně zlepšuje myšlení a paměť. Podle neurologů z americké univerzity v Atlantě se člověku po přečtení románu zvýší inteligence. A tato změna trvá až pět dní. „Čtení dobré knihy může zvýšit propojení v mozku a neurologické změny, které jsou dlouhodobé, se podobají paměti svalové,“ tvrdí autoři výzkumu z Emory University. Po přečtení kvalitního románu dojde ke změnám v levém spánkovém laloku, což je oblast odpovídající jazykové inteligenci. Zlepší se také propojení neuronů v oblasti primární pohybové senzoriky. Změny v mozku při čtení a po přečtení kvalitní knihy odhalila magnetická rezonance. „Neurologické změny zůstávají stejné po přečtení románu ještě pět dní, i když už lidí další knihu nečtou,“ tvrdí z Emory University.
10
11
Zeptali jsme se našich rezidentů:
Kdybyste měli lehkou jarní chřipku, se kterou knížkou byste si zalezli do postele? A Vy? Jediná kniha, která mě napadá, je Babička.
Já bych se vrátila ke své oblíbené knize britského autora Arthura Ransoma Vlaštovky a Amazonky. Je to o dětech
Já bych si zalezla do postele a četla bych si rodokapsy.
a o jejich dobrodružstvích, která zažijí
Jó, červená knihovna! Takové Večery pod lampou!
Mám ráda detektivky, tak bych si zalezla
o prázdninách u anglického jezera.
s nějakou detektivkou, nebo s vtipnou knihou irského autora Patricka Taylora
Ale rodokapsy nebyly milostné, byly to dobrodružné příběhy, třeba z Divokého západu, občas Indiáni a tak.
Já bych si do postele vzala nějakou Agathu Christie nejlépe v paperbackovém vydání, aby to bylo lehké do ruky. To já bych si jednoznačně
Doktore, fofrem, jde o život! Je to celá série knížek z lékařského prostředí. Jak se všechny jmenují si teď nevzpomenu. Já jsem přečetla všechno, co mi přišlo do ruky. Mám v hlavě složenou celou knihovnu. Jalnu bych si ještě přečetla. To bylo o kanadské rodině. Jalna se jmenovala jejich usedlost, kde žili. Šestnáct dílů vyšlo! (kanadská autorka Mazo De la Roche)
vybrala Vejce a já. (Betty MacDonald) Vzala bych si do postele Zpěvy staré Číny. Když bych byla nemocná, tak bych se potřebovala rozveselit. Takže bych si vzala Saturnina. (Zdeněk Jirotka)
(Bohumil Mathesius, volné přebásnění staré čínské poezie)
Já mám moc ráda Kytici. Ještě znám některé básně zpaměti.
Na pobavení je skvělá i kniha Pan Kaplan má třídu rád. (Leo Rosten, překlad Pavel Eisner)
A existuje i pokračování této knihy: Pan Kaplan má stále
Já znám zpaměti
třídu rád. (překlad Antonín Přidal)
Vejce a já. 12
Centrum RoSa Vás zve na
VELIKONOČNÍ TRH
úterý 22. března 2016 od 14 do 18 hodin pod záštitou starosty MČ Prahy 8 - Romana Petruse
Střelničná 1680/8, Praha 8 - Kobylisy www.centrumrosa.cz
Tvorba Aktiv klubu Marty Dietrich Dvorské
Velikonoční veršování kolektivní lidová poezie z Aktiv klubu AŽ VYROSTE PETRKLÍČ TO UŽ BUDE ZIMA PRYČ KDO PÍSNIČKU ZAZPÍVÁ ZEMĚ SE MU OTVÍRÁ KDO JE DOBRÉ NÁLADY TEN NALEZNE POKLADY NEBO POTKÁ ZAJÍČKA A DOSTANE VAJÍČKA KDO NÁS POZVE NA TANEC TEN DOSTANE MAZANEC K TOMU PESTRÉ KRASLICE TY POTĚŠÍ NEJVÍCE POTOM JEŠTĚ KOČIČKY JAKO DÁREK MALIČKÝ PAK S BAREVNOU POMLÁZKOU VYDÁME SE ZA LÁSKOU
14
Perličky o knihách - Já bych nutně potřeboval nějakou přehlednou knihu o výtvarném umění. - Tak to zrovna nic nemáme. Ale máme ještě tu novou Christie... - No vidíte, to je vono, tu mi dejte!
- Máte Švagra? - ??? - No přece toho mafiána!
- Nemáte něco od Švejka?
- Chtěl jsem Romaneta, a poslali jste mi Maneta.
- Přišel vám už Střapec a moře?
Jarní příběh o Katce a Petrovi (každý jednu větu)
Katka a Petr jsou přátelé. U staré lípy se spolu potkávají nejraději. Právě zde si nejlépe popovídají. Tam se také zjara poprvé políbili. Eva v ráji by se necítila lépe. Snad se to nezhorší. I když člověk nikdy neví... Kam to vlastně všechno spěje? Nikdo netuší, jak se to vyvine. I když se hodně milují. Had nikdy nespí. Už se jim snad konečně něco narodí. !
Ilustrace Jan V. Šubrt 15
