AUKCE
KAROLINA BARTOŇOVÁ 10164
ÚVOD
Aukce je jistě sociálním fenoménem, který je neustále na vzestupu.
Investice do umění se také stává pro mnohé výhodným uložením peněz, které se v bankách, při inflacích a nízkých úrocích příliš nezhodnocují. JAKÝ JE PRINCIP AUKCE?
Stanovená minimální cena se nabídkami stupňuje v předem daných krocích, až k poslední nabídce, kterou licitátor příklepem kladívka potvrdí. Tím se osoba, jež dostala příklep, zavazuje ke koupi vydraženého objektu za cenu příklepu s příslušnou provizí. PŮVOD SLOVA
Slovo AUKCE pochází z latinského slovesa AUGERE, což znamená
množit. Česká synonyma pro aukci jsou : dražba, licitace, vydražení, vystupňování.
Z HISTORIE AUKCÍ
Jedno z prvních svědectví o aukcích podává řecký historik Hérodotos. Ve starém Římě existovaly dva typy obchodníků : ARGENTARIUS
organizoval aukce, PRAECO byl zároveň provozovatelem i licitátorem. Dražilo se na aukčních místech (ATRIUM AUCTIONARIUM), prvním slavným licitátorem byl Lucius Cecilius Iucundus, který působil v Pompejích.
Do 16.století je o aukcích jen velmi málo zmínek.
Od roku 1556 převzal ve Francii kontrolu nad dražbami stát, který
soudně pověřil licitátory (HUISSIERS-PRISEURS) dražit majetek ad hoc,
bez katalogu a předchozí přehlídky. Byli nezávislí, pod přísnou
kontrolou krále. Tak se stalo, že se Paříž stala v 17.století významným aukčním centrem, na které se soustředil zájem všech okolních zemí. Ve stejné době se v Anglii rozvíjela tzv. „anglická metoda“, kdy se
zapálila 1 coul vysoká svíčka a příklep dostala poslední nabídka před jejím zhasnutím. Používal se i holandský způsob dražení MINEING.
Licitátor nasadil cenu vysoko a vyvolával po krocích dolů, až některý z účastníků zavolal „mine“. Od té častky mohli ostatní dražebníci nabízet víc a cena začala stoupat.
Koncem 17. století vznikají v Londýně aukce specializované na umění. Na trhu se podíleli i známí umělci, např. Rembrandt, jehož aukční horečka přivedla až k bankrotu.
Počátkem 18.století se v Anglii konalo až 25 aukcí ročně. Začala se
objevovat i možnost investovat do umění kapitál. Zároveň se etablovala
dodnes nejběžnější metoda licitování OUTROPING, tj. prodej tomu, kdo nabízí nejvíc.
V letech 1777 a 1779 vyhlásili i Angličané zákon, kterým podrobili aukční firmy povinnosti státní licence (ve Francii už r.1713).
Aukční síně začaly také přebírat ručení za autorství, vypracovávaly také pečlivější katalogy.
Nejznámějšími zakladateli aukčních domů jsou Samuel Baker (1744 – Sotheby’s) a James Christie (1766 - Christie’s). Tyto dvě aukční síně reprezentují noblesní, aristokratickou tradici FINE ART AUCTIONEERING.
V roce 1796 vystoupil Harry Phillips z firmy Christie’s a založil vlastní aukční síň Phillips – tak začala dlouhá historie moderních aukčních
domů, která vyvrcholila ve 20.století. Dnes, zejména díky internetu, je síť aukčních síní téměř nepřehledná a propojená po celém světě. JAKÝ PRŮBĚH MÁ DRAŽBA?
Dražit může osoba plnoletá, způsobilá uzavírat právní úkony. Před
zahájením se identifikuje (pas nebo průkaz) a po složení vratné zálohy dostane dražební číslo (stálí návštěvníci mají své klientské číslo, registrace tedy odpadá).
Prostřednictvím svých odborníků zpracuje aukční síň jí svěřené
předměty do katalogu. Zde je uveden původ a autentičnost každého
předmětu, zároveň také vyvolávací a odhadová cena. Vyvolávací cena odpovídá minimální ceně, na které se dohodla aukční síň s majitelem.
Český zákon o veřejných dražbách (č.26/2000 Sb.) předpisuje zveřejnění vyvolávací ceny (běžná aukční praxe ve světě je většinou opačná,
minimální cena je tajná, udává se pouze odhadová cena). Předměty dražby se před aukcí prezentují na výstavě. Aukční síň (dražebník)
provádí aukci buď ve vlastních nebo v najatých prostorách. Zvednutím čísla dává dražitel závazně najevo, že nabízí další příhoz k licitátorem zrovna vyvolávanému. Ten vyvolává okamžitě nabízenou cenu, a to
nanejvýš třikrát. Pokud se nikdo další nepřidá, činí po třetím vyvolání příklep poslednímu dražiteli. To nemusí být vždy fyzicky přítomná osoba, může dražit po telefonu nebo písemným limitem. Příklepem kladívka se stává koupě pro obě strany závaznou. Pokud předmět
nenajde kupce, je licitátorem proneseno slovo zpět. Dražitel je povinen učinit platbu do stanovené lhůty. Dražebník zase musí do smluvené lhůty vyplatit majitele.
Aukční síň je zprostředkovatelem prodeje a koupě mezi majitelem a
kupcem draženého předmětu. Jejím výdělkem je provize od majitele a komise od kupce. Obojí se pohybuje přibližně v rozmezí 10-20%
z vydražené ceny. Každá aukční síň se specializuje na určité oblasti
umění nebo starožitností, ale jsou i takové, které nabízejí velmi široké spektrum.
STÁLE POPULÁRNĚJŠÍ
V posledních letech došlo k popularizaci aukcí. Stále rostoucí počet
návštěvníků přichází na aukci pro své pobavení či ze zvědavosti. Aukce
mají své přísné zákony, ale jsou zároveň hrou, která přestože je smrtelně vážná, může být i zábavná. Příkladem mohou být tzv. „večerní aukce“, které se staly společenskou záležitostí pro smetánku z celého světa.
15.října 1958 proběhla zásluhou Petera Wilsona v Sotheby’s aukce sbírky Goldschmidt. Byla přístupná pouze ve „velké večerní“ a sbírka
sestávající z pouhých sedmi obrazů impresionistických mistrů byla
prodána během 21 minut za tehdy neuvěřitelnou sumu 782.000 liber.
Během 80.let nastal celosvětový boom na aukčních trzích (dominovali impresionisté a předválečná moderna). Jistou recesi přinesla válka v Perském zálivu v roce 1991.
Aukční oblast v posledním desetiletí nadprůměrně expandovala –
vyplatila se specializace aukčních síní na vybranou tematiku, což je asi také tím pravým tajemstvím úspěchu v této branži. SITUACE NA ČESKÉM TRHU
Tuzemský trh s uměním je též silně závislý na hospodářské konjunktuře. Také zde rozhoduje především kvalita. Za špičková díla se i u nás platí
adekvátní ceny. Největší potenciál obsahuje klasická moderna (fauvismus, kubismus, expresionismus a surrealismus).
Tuzemské aukční síně bojují čím dál víc o kvalitní, na trhu ještě nevídaný
materiál, schopný vzbudit zájem u kupců a docílit vysokých cen, zatímco předražená a průměrná nabídka vede ke slabému prodejnímu úspěchu.
Za posledních 15 let se u nás etabloval neustále lépe fugující a velmi dynamický aukční trh, který poskytuje sběrateli a milovníku umění
v každé cenové relaci lákavé možnosti získat umělecká díla a sběratelské objekty za často nečekaně výhodné ceny.
V České republice je vstup na všechny aukce volný a bezplatný,
navštívit ji může každý, děti v doprovodu rodičů. Společenský oděv není předepsán.
Sotheby’s a Christie’s zde založily své reprezentace, přičemž nekonají aukce na českém území, ale v rámci legálních možností v Londýně a
New Yorku. Také renomovaná rakouská aukční síň Dorotheum zde má svou pobočku. Zároveň začaly vznikat české firmy, kterých je dnes jen v Praze více než deset. Přibližně polovina aukčních síní u nás nabízí
umění a starožitnosti, další se specializují na výtvarné umění převážně 20.století, jiné se úzce specializují – bibliofilie, grafika, filatelie, aj. Pozice českého umění ve světě se začala měnit od roku 1998, kdy
Sotheby’s představila v Londýně tematický blok české moderny. Při této aukci se projevilo, že v cizině existuje markantní zájem o díla českého umění 19. a 20.století, přičemž kupci se skládají z velké části jak ze
skupin českých sběratelů žijících v cizině, tak i ze sběratelů a obchodníků z domova. Rozhodujícím faktorem je samozřejmě vždy kvalita a autenticita díla.
ZÁVĚR
Indikátorem momentálního stavu a budoucího směřování
mezinárodních trhů v tomto obratově nejzávažnějším sektoru světového obchodu s uměním jsou aukční síně Sotheby’s a Christie’s. Pro sběratele jsou zvlášť přitažlivá díla a sbírky vysoké kvality, které navíc dlouho nebyly na veřejnosti prezentovány.
Zlomem byly jistě události 11.září 2001 a s nimi související globálně oslabující ekonomika. Je také zjevné, že zrovna ty největší a
nejprestižnější aukce nepřinášejí kromě publicity většinou žádný profit.
Kupci se stávají vybíravějšími v poměru mezi cenou a kvalitou nabídky symbolem téměř stoprocentní záruky kvality, zachovalosti a autenticity
se stala švýcarská aukční síň Kornfeld, jejíž přístup je v dobách internetu a rychlých aukcí zjevem téměř ojedinělým.
Přes oslňující obraty a rekordní ceny si aukční síně zvykají na průměrně
30% neprodaných položek. Lze také zaregistrovat příchod nové generace kupců v oblasti poválečného a současného umění, nejen v Evropě, ale i v Asii.
Další vývoj trhu bude silně záviset i na nepředvídaných faktorech globální ekonomiky a politické situace. PRAMENY
Časopis Art & Antique :
rok 2002, č.: Prémiové číslo, 9, 10 rok 2003, č.: 3, 5, 6, 10, 12
