Atletický přebor Pardubice ( ) Úvod. Orlo. Pravdomluvnost. Naše medailová umístění: Myšlenka měsíce. Vlk

1 ČASOPIS IV. ODDÍLU 1 (ZÁŘÍ – ŘÍJEN 2003) Úvod Dostává se Vám do rukou první číslo našeho oddílového časopisu. Přispívat do něj bude moci kdokoli z Vás, bez Vašich příspěvků totiţ časopis ani nemůţe vycházet. A čím jej můţete obohatit? Zápisy o druţinových i oddílových akcích, doporučením oblíbené kníţky ostatním, obrázky, vtipy, básničkami i vlastními nápady dle Vaší fantazie.

Vlk

Atletický přebor – Pardubice (4.10. 2003) „Tři děti a jeden junior.“ Tak toto Vlk vyslovil při koupi lístků do Pardubic, kde byly jiţ 13. rokem junácké atletické závody. Orlo, Kolja a Cukr se sešli jiţ v Hlinsku. Tahouna jsme vyhlíţeli v Holetíně, ale marně. Cestou do Pardubic jsem si společně s Koljou plnil další body odborky „HISTORIKA“, aby nám cesta lépe ubíhala. V Pardubicích jsme došli ke škole na Benešově náměstí, ke které náleţí sportovní stadion. Po zaregistrování a přestrojení nás čekal nástup. Zde byla vyřčena pravidla a mohlo se začít! V disciplínách jsme bojovali, jak jsme jen mohli. Cukr byl 3. ve sprintu na 60 m. Já jsem zabodoval ve vrhu koulí a Kolja měl nejlepší techniku na skok daleký (bohuţel má však krátké nohy, tak mu to moc nešlo). Jen ve třech jsme byli pátí ze všech zúčastněných oddílů. Cestou na vlak jsme málem udělali běţecký rekord, jak nás Vlk „hnal“! Stihli jsme to. Nastoupili jsme do luxusního vagónu, který nás odvezl domů. Nejhorší bylo, ţe jsme se sešli jen ve třech, a tak jsme nemohli běţet štafetu.

Orlo Pravdomluvnost Je to první bod skautského zákona. Aby si lidi věřili a mohli se vůbec spolu domluvit, musí mluvit pravdu. Kamarád, který mi neříká pravdu, asi dlouho mým kamarádem nebude, těţko si budeme věřit. Pravdomluvnost je královská vlastnost. I kdyţ se mi to nehodí, nepřipustím si obavu z pravdy. Pravdivě nejenom mluvíme, ale i jednáme. Jednám tak, jak jsem přesvědčen, ţe je to správné, i kdyţ se musím postavit proti přesile. Pravdivost je tedy také rytířská vlastnost. Přijdete na to, jaký je rozdíl mezi lţí, polopravdou, zamlčením a zapřením, a pravdou? Tak buďme stateční i pravdiví ve slovech, myšlení i skutcích.

Glum Myšlenka měsíce „Kdyţ tě napadne šťastná myšlenka, nemluv jen proto, abys ji uplatnil. Odloţ si ji. Však se ještě naskytne příleţitost, kdy ji budeš moci vyuţít lépe a vyzráleji.“

Gottfrieda Kellera citoval Tygr 1

Soutěţ oddílů skautů 2003 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.-.8 7.- 8.

6. oddíl 4. středisko Chvaletice 4. oddíl 12. středisko Pardubice 2. oddíl 8. středisko Přelouč 5. oddíl 6. středisko Pardubice 4. oddíl 3. středisko Hlinsko 12. oddíl 7. přístav Pardubice 1. oddíl 12. středisko Pardubice 17. oddíl 13. středisko Pardubice

(04/6) (12/4) (08/2) (06/5) (HL/4) (07/12) (12/1) (13/17)

celkem 93 b 81 60 54 24 15 4 4

Naše medailová umístění: Orlo (vrh koulí – 1. místo; 100m – 3.; 500m – 3.); Cukr (60m – 3.) Orlo se zúčastnil jiţ těchto závodů jiţ potřetí, ale aţ letos se poprvé výrazněji prosadil. Podle mého názoru Orlo letos uspěl hlavně díky bohatým zkušenostem z minulých ročníků. Vlk 2

Zářijové schůzky druţiny Ţelvi

Svatý Václav

Na první schůzce si Kolja vzpomněl na baseball, který jsme hráli na táboře proti slatiňanským skautům. Náhodou jsem sebou měl pendrek, míček uţ nebylo těţké sehnat. Odebrali jsme se na louku, kde Orlo prohlásil: „Sice je to trochu z kopce, ale to nám snad vadit nebude.“ Z pet-lahví jsme si udělali mety a začali se dohadovat, jak se vlastně baseball hraje. Zpočátku to vypadalo, ţe se všichni poperem, ale dopadlo to naštěstí dobře. Všichni jsme se domluvili na pravidlech a s trochou nezdarů odehráli první hru. Postupně nás to však začalo bavit, i proto jsme si příště zahráli znovu. Jindy jsme šli na kaštany k tenisovým kurtům, kde roste pár jírovců maďalů. Já, Orlo a Termo jsme sehnali klacky a začali je házet do korun stromů. Jakmile napadalo pár kaštanů, ostatní kluci je začali sbírat. Po chvilce sběru se Orlovi podařilo hodit klacek aţ na kurt, mně pro změnu na střechu přilehlého klubu. Po tomto výkonu jsme kurty raději opustili a se smíchem na tvářích se vraceli na skauťák. Tam jsme posléze zakončili schůzku rituálem.

Tygr Představení vůdce oddílu:

Vlk

Jak víte, bývalý vůdce Kamil odešel studovat do Německa a tak jsem vedení oddílu převzal já. Jmenuji se Libor Kalný a pracuji jako lékárník v nově otevřené lékárně na poliklinice v Hlinsku. Tady mě také kdokoliv kdykoliv v pracovní době v případě potřeby najde. Vedení skautského oddílu jsem se jiţ věnoval tři roky v Třeboni v jiţních Čechách. Měli jsme také klukovský oddíl asi o 30 členech. Pořádali jsme 3 povedené tábory v jihočeské přírodě. Potom přišla rodina a oddíl jsem předal jinému vůdci. Jsem rád, ţe se můţu opět podílet na práci skautského oddílu i v Hlinsku a ţe jste mne přijali mezi sebe. To je nejlepší důkaz pravého bratrství. Skauting je ţivotní styl, který v dnešním světě mnohé dokáţe oslovit a nadchnout. Udělám, co budu umět, aby tento rok byl skutečně co nejhezčí. Jo, a moje tradiční přezdívka je Glum.

Tak nazdar. Glum 3

Snad kaţdý správný Čech ví, ţe 28. září slavíme státní svátek na počest sv. Václava. Ne všichni ale ví, proč tento svátek slavíme, a kdo to vlastně svatý Václav byl. Určitě nikoho nepřekvapí, ţe kníţe Václav vládl v Čechách v 10. století, ţe jeho babičkou byla sv. Ludmila, jeho matkou Drahomíra a jeho bratrem Boleslav I. Na trůn nastoupil v roce 1922, kdyţ mu bylo asi 15 let. Snaţil se být ke všem spravedlivý a mírný. Toho se snaţil zneuţít zlický kníţe Radslav a připravit Václava o moc. Vytáhl tedy se svým vojskem proti němu. Václav však nechtěl zbytečně prolévat krev svých bojovníků, proto navrhl, aby místo zuřivé bitvy rozhodl souboj mezi ním a Radslavem. Tehdy Radslav pochopil, ţe kníţe Václav je spravedlivý člověk a usmířil se s ním. Za svého panování Václav zaloţil kostel sv. Víta, nechal přenést do Prahy ostatky své babičky Ludmily a vyhnal svou matku Drahomíru, která Ludmilu nechala zavraţdit. Jednou přijal pozvání svého bratra Boleslava a vydal se na jeho hrad. Tam ho ale nečekalo nic dobrého. Nejprve ho Boleslav sice dobře pohostil, ale druhého dne ráno jej při cestě ke kostelu přepadl se svými muţi, kteří Václava zabili. A to se stalo 28. září 935 (podle jiných pramenů 28. září 929).

Určitě si přečtěte Jaroslav Foglar- Chtata v jezerní kotlině Hrdinou této kníţky je Pavel Zeman, syn slavného boxera Jana Zemana. Jednoho dne ale Zemana vyzve na souboj boxer Carpi. Zeman výzvu přijme. Ale v pátém kole Zemanovi selţe srdce a umře. Pavel se musí se svou maminkou odstěhovat do města Spálené mlýny, kde si Pavel najde kamaráda Ludvíka Grygara. Ten píše knihu o indiánském kmeni Černého jaguára. Objeví spolu malou kotlinu s jezerem, které začnou říkat Jezerní kotlina. Tady si postaví malou chatu z malých bedniček, a proţijí v ní hezké prázdniny. Zdá se ţe je nemůţe nic rozdělit, ale Ludva začne kamarádit s Filipem Strnadem, který Ludvu naučí kouřit. A jednou odvezou Ludvíka do nemocnice pro těţkou otravu nikotinem. Lékaři mu sice nedávají příliš velkou šanci, ale on se přesto uzdraví.

Tahoun 4

Vtipná vloţka Starý Birnie si prohlíţí před operací peněţenku. „Teď ještě nemusíte nic platit, povídá chirurg. „Já vím,“ odvětí Birnie „Já si jen přepočítávám peníze před narkózou.“ „Víte jaký je rozdíl mezi Angličanem a Skotem, kdyţ oplešatí?“ „Angličan si koupí cylindr, zatímco Skot prodá hřeben.“

Tygr Bodování IV. oddílu Počínaje letošním skautským rokem bude zaveden nový systém bodování. Bodovat se budou jednotlivci v rámci druţiny a druţiny jako celek. Nejprve se zmíním o bodování jednotlivců. Bodovacím obdobím je jeden měsíc. Celkové pořadí za celý rok se určí průměrem pořadí za všechny bodovací období. Hodnotit se bude: A) účast, výstroj a aktivita na druţinovkách a na oddílovkách, B) docházka na druţinovkách a oddílových akcích, C) příspěvek do oddílového časopisu na základě uváţení redaktora, D) plnění jednotlivých bodů a stupňů skautské stezky, E) úroveň skautského zápisníku, F) tzv. „červená niť“, G) skautský desetiboj. Obyčejné bodování Druţinová schůzka: Hry 10 bodů, věci 4 body, omluva: 5 bodů Oddílová výprava: Hry 30 bodů, věci 7 bodů, omluva: 15 bodů Pozdní příchod: Do 5 minut: -4 body, později: -7 bodů Komentář: Vidíš tedy, ţe za oddílové akce je více bodů – je jich také méně neţ druţinovek. Být na výpravě je tedy docela důleţité (jistě nejen z hlediska bodování). Všimni si také, ţe má smysl chodit včas.

Komentář: Vzhledem k počtu akcí za měsíc to vychází tak, ţe pro 80% docházku si můţeš dovolit i jednou chybět (je-li akcí aspoň 5). Bonusy za docházku jsou příjemné, a dokonce ještě více bodů získáš za ty samotné akce. Oddílový časopis Uveřejněný článek: aţ 20 bodů Komentář: Rádi uveřejníme cokoli, co sám napíšeš. A podle tvé snahy přidělíme také body. Okopírovat něco z knihy neceníme tolik, jako když napíšeš sám něco třeba o výpravě.

Červené nitě: 1) Zvěroznalci: Tato hra trvá vţdy dva měsíce. Cílem je odhalit totoţnost našich zvířat. Na nástěnce přísluší kaţdému druhu jeden sloupec, v němţ se kaţdý víkend objeví nová vlastnost daného zvířete. Jednotlivci se snaţí přijít co nejdříve na to, o jaké zvíře se jedná. Mohou vyuţít jakoukoliv literaturu, ale nesmí se radit s nikým z oddílu. S přibývajícími vlastnostmi se výběr moţných zvířat zuţuje. Kaţdý má pouze jeden pokus na tip. Kaţdé kolo je ukončeno vyvěšením správných odpovědí na konce sloupců a v dalším období se začíná znovu. V hlavě kaţdého sloupce je číslo, které udává, kolik vlastností se tam celkem objeví, neţ bude zveřejněno jméno zvířete. Za kaţdou vlastnost, která chyběla do konce při odevzdání správné odpovědi: 3 body. 2) Mistr Kronikář: Do druţinové kroniky se zapisují všechny akce, kterých se druţina zúčastní. Všichni členové druţiny se v zapisování do kroniky pravidelně střídají. Kronika je uloţena ve skříni druţiny, kde ji můţe vedení kdykoli obodovat. Bodují se jednotlivé zápisy: Zajímavost zápisu (o čem se píše): 5 b., sloh (jak se píše): 5 b., úprava (zda je to hezké, obrázky): 10 bodů. Celkem tedy za jeden zápis: max. 20 (do BJ) Tato soutěţ se vyhodnocuje jednou za měsíc, zpravidla ke konci. Celkem lze za kaţdý zápis získat aţ 20 bodů, ale tyto body budou přiznány pouze prvním 5 zápisům.

3) Soutěţ tělesné obratnosti – STO

Docházka 100% na konci měsíce: 30 bodů 80% na konci měsíce: 10 bodů

Po dobu celého roku bude probíhat dlouhodobá soutěţ všech členů oddílu, do níţ se můţe zapojit kaţdý a obohatit tak své bodové konto. Je to Soutěţ 5

6

tělesné obratnosti (STO). Obsahuje mnoţství úkonů, takzvaných „cviků“, jejichţ předvedení můţe přinést určitý bodový zisk. Co tam třeba můţeš najít? Jsou tam různé běhy, házení na dálku i na cíl, šplhání, kliky či shyby a další věci vyţadující tělesnou sílu a obratnost. Soutěţ je zcela dobrovolná. Můţeš se zapojit na kterékoli oddílové akci – na jejím začátku je třeba nahlásit, oč se chceš pokusit. Během cesty se najde vhodné místo a tvůj výkon bude zapsán do tvé kartičky STO, kterou nos raději stále u sebe. A pokud se ti pokus podaří a přesáhne nutný limit, získáš body do bodování jednotlivců. Pak získáš podpis do kolonky té disciplíny do své karty STO. Další body můţeš získat na zlepšení osobního rekordu (proto je v kartě STO u kaţdé disciplíny více okének) a ještě mnohem víc za překonání rekordu oddílového. Oddílové rekordy jsou vyvěšeny po celý rok na nástěnce STO a vţdy po překonání se přelepí jméno rekordmana. Tak co si o tom myslíš? Zapojíš se do STO? Skautská stezka

2) Za vítězství v některé ze Soutěţí druţin (na odd. akcích) – 3 body 3) Druţinové věci: Kronika – aţ 5 bodů, nástěnka – aţ 5 bodů 4) Člověk z dějin – 10 bodů !!!!!!! Teď vysvětlím to nejdůleţitější !!!!!! Docházka: Můţete získat body i za průměrnou docházku druţiny. Začíná kaţdý měsíc znovu a počítají se do ní jak druţinovky, tak i oddílové akce. Jmenuje se Měsíční docházka druţiny. Kdyţ máte jako druţina na konci měsíce docházku aspoň 80%, získáváte do soutěţe O nejlepší druţinu 5 bodů, při 90% uţ 15 bodů a pokud by se vám podařilo dosáhnout 100% docházky, bude to oceněno 40 body. MDD je obodována na konci kaţdého měsíce.

Na konci kaţdého měsíce dostaneš také body za podepsané body ve stezce. Jsou to 3 body za kterýkoli bod v prvním stupni, a 30 bodů za dokončený první stupeň. Druhý stupeň je hodnocen podobně, ovšem 5 a 50 body. Komentář: Podpis můžeš získat od svého rádce po družinovce. Buď ale na tu příležitost dobře připraven – podpis není zadarmo! Body za stezku se ti přičtou až naráz na konci měsíce.

Člověk z dějin: Kaţdý měsíc se na nástěnce objeví jméno nějaké důleţité osobnosti z našich národních dějin. Cílem druţiny je do konce měsíce shromáţdit hlavní informace o této osobnosti. Kaţdá druţina má kaţdý měsíc svého člověka z dějin. Karty všech tří muţů visí neustále na nástěnce, do těchto karet druţiny doplní (třeba i postupně doplňují), co o nich zjistily.

Skautský desetiboj Desetiboj je nejprestiţnější a nejvíce hodnocený závod jednotlivců, jehoţ jednotlivé disciplíny mají velkou váhu. Vítězí v nich opravdoví mistři daného oboru, a hned za nimi se umisťují ti, kteří na soutěţ mysleli dopředu a připravili se na ni. První místo: 50 bodů, druhé místo: 45 bodů, třetí místo: 40 bodů, dále 37, 34, 31, 28, 25, 22 a další, kteří dokončili po 20 bodech.

Takto bych stručně charakterizoval nový bodovací systém „čtryřky“ s poznámkou, ţe nebude zaveden ze dne na den, ale postupně. Systém není dokonalý, a proto se v průběhu roku můţe upravovat tak, aby všem vyhovoval.

O nejlepší druţinu

Na závěr bych chtěl pochválit Tygra a Kolju, kteří se nejvíce zaslouţili o výzdobu klubovny. Dále pak trio Orlo, Cukr a Kolja za vynikající reprezentaci našeho oddílu na závodech v Pardubicích. Nakonec bych rád poděkoval všem, kteří přispěli do tohoto prvního čísla našeho časopisu.

aneb Hlavní soutěţ oddílu … Vítězná druţina získává putovní trofej. Tato soutěţ je postavena na docházce členů druţiny, na výsledcích v soutěţích druţin na oddílových akcích a na bodování kronik a druţinové nástěnky. Boduje se takto:

Boban Pochvala

Vlk

1) Docházka – viz níţe 7

8

POZVÁNKA NA VÝPRAVU O víkendu 21. aţ 23. listopadu jedeme na výpravu do Svratky. Ubytováni

2 ČASOPIS IV.ODDÍLU 2 (LISTOPAD 2003)

Uţ se těšíme, snad vydrţí pěkné podzimní počasí.

O čistotě myšlení, slov i skutků

Glum

Pochopitelně nejde o umytí myšlenek, slov nebo skutků mýdlem, aby nebyly špinavé. Druhý bod skautského zákona souvisí úzce s prvním a pobízí nás k pravdivosti v našich slovech a skutcích. Podstata spočívá v přímosti a jasnosti našeho myšlení i jednání. Jednám tak, jak jsem přesvědčen, ţe je to nejlepší a správné, ať je to vhod či nevhod. Máme se snaţit vidět to dobré a hezké raději, neţli zlé a špatné. I kdyţ někdo vykoná něco nehezkého, nejprve musíme předpokládat, ţe to učinit nebo říct nechtěl a nepodsouváme nikomu špatné úmysly. Toto jednání je v protikladu se světem. Ve světě je doma přetvářka, intriky a pomluvy. Tyto špatné vlastnosti si lidé spolu vláčí jako těţké závaţí, které je drtí svou tíhou a nedají jim spát. I kdyţ někdo ze slavných lidí něco dobrého vykoná, hned jeho protivníci hledají, jaké postranní úmysly k vlastnímu zisku měl. Jednejme tedy vţdy přímo a bez vedlejších úmyslů a našemu srdci bude lehce a půjdeme světem s radostí. Mýdlo pouţijeme pouze na nohy a na uši.

Glum Myšlenka měsíce „Všechny dobré zásady jsou jiţ napsány. Nyní ještě zbývá je uskutečnit.“

B. Pascala citoval Boban 1

budeme v místní škole. Odjezd: autobusem v pátek – sraz v 18.15 na zastávce U koníčka v Hlinsku. Návrat: v neděli v 10.50 ze Svratky, v Hlinsku budeme asi v 11.30. Sebou: spacák, karimatku, lţíci, ešus, hrnek, přezůvky, „spešl pakl“ (zápisník, tuţku, KPZ, nůţ, uzlovačku, stezku), teplé oblečení, náhradní ponoţky, dobré boty, kartáček a pastu, ručník, mýdlo. Proviant: večeři na pátek, půlku chleba, buchty, jablko, sýr, paštiku, pár pytlíků čaje... (jídla prostě tolik, aby vám vystačilo na celou výpravu – vařit budeme jen v sobotu). Kapesné: 70,-Kč (na cestu a na teplé jídlo).

Ţelví výprava („Výprava zlomených noţů“) 24.10. jsme se sešli na druţinovou výpravu. Já s Tygrem jsme přišli o chvilku dřív, abychom připravili šifru. Poté postupně dorazili i ostatní členové druţiny. Nedostavil se Vever a Námořník s námi byl jen v pátek. Odebrali jsme se do lesa, kde jsme hráli „Na slepého fašouna“ a poté ještě „Na vlky a slepé ovce“. Zanedlouho nás opustil Námořník. My se chtěli vrátit na skauťák, ale cestou jsme viděli feťáky a šli jsme na ně. Toto nám zkazil Vojtěch, který zrovna přichvátal a rozsvítil světlo. Je zde Vojtěch a výprava můţe začít! Zahráli jsme si hlavní hru večera – „O Tutanchamonův poklad“ – a pak se šlo spát. Druhý den se stávalo pozdě, a proto se také pozdě vyšlo. Uklidili jsme si klubovnu a vyrazili. Pochodovali jsme směrem na Vítanov, a poté na Rváčov (směr rybník „Nubián“). Za Vítanovem jsme si uvařili oběd, který byl tak dobrý, ţe se tři čtvrtiny kotle nesnědly (bylo toho moc). Koljův pes se díky tomu po týdnu hladovky aspoň pořádně najedl. Po obědě jsme se zase vydali na cestu a po chvíli nás uvítal Nubián svým zmrzlým ledem. Tam se všichni vyblbli – všichni, i Vojtěch. Po menším konfliktu s místními domorodci jsme zase odešli. Rovnou nahoru a pak přes les. Najednou jsme se ocitli u hlavní silnice, kterou jsme přešli a kolem smetiště pokračovali domů.

Orlo 2

Bodování začíná !

Počátky českého skautingu (aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)

Bodovat se zatím nebude všechno, ale jen vybrané poloţky. Co se týče bodování jednotlivců, půjde o druţinovky (účast, hry a věci), oddílovky – počínaje výpravou do Svratky - (rovněţ účast, hra, věci, skautský desetiboj a STO), docházka za uplynulý měsíc, příspěvek do časopisu (s přihlédnutím na kvalitu) a bodování spojené s plněním stezky. Rovněţ během listopadu zahájíme i hodnocení druţin jako celku. Půjde o měsíční docházku druţiny (pro kladné ohodnocení nejméně 80% docházka celé druţiny), o soutěţe druţin na oddílovkách. Následuje zhodnocení druţinové nástěnky, to bude prováděno oddílovou radou, a kroniky, jejichţ úroveň bude odměňovat Ove. Veškeré připomínky, podněty a nesrovnalosti směřujte na mě.

Boban Výprava 3x3 Tato výprava trvala tři dny (25.-27.10 tohoto roku) a zúčastnili se jí tři osoby: Boban, Ove a Šplhoun. Naším cílem bylo České středohoří leţící v chemickém srdci Čech. První den jsme navštívili Malou pevnost v Terezíně a téţ město samé, můţeme-li vůbec o městě hovořit (celé je totiţ bývalou barokní pevností a za dob druhé světové války tu bylo ţidovské ghetto). V Malé pevnosti jsme si uţívali výkladu průvodkyně za 60 Kč, přičemţ cizinci platí za prohlídku „pouhých“140 Kč. Celou pevnost jsme důkladně prošmejdili, coţ nám trvalo skoro půl dne. Ve městě jsme navštívili ještě Muzeum ghetta s novou zajímavou expozicí vyprávějící o všedním ţivotě zdejších vězňů. Potom jsme vyšli vstříc Litoměřicím (odkud jsme přišli). Tam nás čekal nelehký úkol: vyplést se ze spleti uliček tou správnou cestou a najít nocleh v Mentaurově vzdáleném údajně 2 km. Ta vzdálenost byla takřka dvojnásobná a navíc to byl stoupák jak do nebe. Do Skautské základny jsme tedy dorazili zničení a uchvácení, ale nebyla to základna, nýbrţ komplex budov, jemuţ vévodila výletní restaurace (postavená v roce 1878) s osmihrannou vyhlídkovou věţí. Alespoň v něčem nám přál osud: měli jsme samostatný pokoj se třemi postelemi – prostě luxus. Jediným negativem byl neustálý řev a dunění stropů způsobené několika desítkami vlčat a světlušek, které snad nikdo nehlídal. O tom, co jsme proţili dalšího, se dočtete příště.

V roce 1902 americký dobrodruh a znalec přírody Ernest Thomson Seton stál u zrodu Ligy lesní moudrosti, roku 1907 anglický důstojník Robert Baden-Powell uspořádal první skautský tábor na ostrově Brownsea. Zakladatelem českého skautingu je profesor tělocviku Antonín Benjamín Svojsík (1876-1938), který vytvořil organizaci s originálním názvem Junák (= mladý hrdina). Vycházel při tom jak ze Setonových myšlenek (návrat člověka do přírody po vzoru indiánů, 4 základní hodnoty: krása, pravda, síla a láska,....), tak z myšlenek Badena-Powella (altruismus, sluţba společnosti, výchova v malých skupinkách, slib po vzoru středověkých rytířů,....). Vše obohatil o české národní prvky (např. idealizace Chodů, stráţců hranic) a o některé nejnovější vědecké poznatky (např. v oblasti pedagogiky nebo psychologie). O prázdninách roku 1911 se A.B. Svojsík vydal do Anglie a posléze i do jiných evropských států poznat první skautské oddíly. Byl jimi tak nadšen, ţe hned po svém návratu zaloţil první oddíl u nás. O novém hnutí se radil s významnými osobnostmi té doby (s T.G. Masarykem, A. Jiráskem, K.V Raisem, M. Alšem, J. Guthem-Jarkovským, F.X. Šaldou a dalšími). V březnu 1912 vydal knihu o skautské výchově mládeţe Základy junáctví a o prázdninách stejného roku v Orlovských lesích nedaleko hradu Lipnice uspořádal první junácký tábor. Několika táborů pod Lipnicí se později zúčastnil i básník Jiří Wolker. V roce 1914 Svojsík u nás zaloţil první skautský spolek, Junák-český skaut. V lednu 1915 vznikl Odbor pro dívčí skauting, jehoţ předsedkyní byla zvolena Anna Berkovcová a vyšlo první číslo časopisu Junák. Během I. světové války junáci pracovali ve sluţbách Červeného kříže, po vzniku Československé republiky pak pomáhali hlavně na poštách a v úřadovnách Národního výboru.

(pokračování příště)

Vlk

Šplhoun 4 3

Tomáš Garrigue Masaryk

Vtipná vloţka

28. října jsme si připomněli jiţ 85 let od vyhlášení samostatného československého státu. Velkou zásluhu na tom, ţe jsme se mohli po téměř 400 letech habsburské nadvlády osamostatnit, měl i první československý prezident T.G. Masaryk. T.G.M. se narodil roku 1850 v Hodoníně. V mládí studoval ve Vídni filosofii, později jako profesor působil na Karlově univerzitě v Praze. Ve svém časopise Atheneum zpochybnil pravost padělaných rukopisů královédvorského a zelenohorského. Svůj smysl pro spravedlnost potvrdil i v tzv. Hilsneriádě, kde bojoval proti antisemitismu. Jiţ před I. světovou válkou byl významným politikem. Za války emigroval a společně s Benešem a Štefánikem organizoval československý zahraniční odboj. Po válce byl 4x zvolen čs. prezidentem. Svoji ţivotní pouť dokončil v roce 1937. Po celý ţivot upřednostňoval kaţdodenní drobnou práci před velkými činy. Vlk

Určitě si přečtěte! Jaroslav Foglar: Záhada hlavolamu V této kníţce se dočteme o klubu pěti chlapců, kteří si říkají Rychlé šípy. Vydělávají si na tenisových dvorcích, které se nacházejí v jiné čtvrti, neţ odkud oni pocházejí. Proto je tam ostatní chlapci nenávidí, kolikrát se tam servali, aţ tam nakonec Rychlé šípy dostali zákaz chodit. Jednou si vytvořili svůj oběţník a začali ho prodávat. Pak se jednou našlo znamení o „Jeţkovi v kleci“ – to byl Tleskačův hlavolam. Jan Tleskač měl pochmurný ţivot. Našli ho na ulici, ale nikdo se o něj nehlásil, proto musel jít ke strýcovi. Rychlé šípy se snaţily vypátrat Tleskačův osud a najít jeho hlavolam, a proto se vydávali na nebezpečné cesty do Stínadel, městské čtvrti s úzkými uličkami. Chlapci, kteří ve Stínadlech ţili, si říkali Vontové a velmi neradi viděli, kdyţ do jejich čtvrti pronikl někdo cizí. Cesty do Stínadel byly tudíţ velice nebezpečné. Pak ale přišla zrada od Červenáčka, který pátral na vlastní pěst. Kdyţ to zjistili Rychlé šípy a ptali se ho, on dělal, jakoby tam nebyl. Červenáčkovi nezbývalo nic jiného neţ klub opustit. Později se přidal k Bratrstvu kočičí pracky. Vrátí se Červenáček k Rychlým šípům? Vypátrají Tleskačův osud a najdou jeho hlavolam? Tak to se dozvíte v knihách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta.

Elektrické křeslo Kráčí turista spolu s průvodcem kolem věznice, odkud aţ ven doléhá hlasitý řev. "Proboha, co se to tam děje?" obrátí se cizinec na svůj doprovod. "Toho si nevšímejte, právě popravují loupeţného vraha." "Copak u vás nemáte elektrická křesla?" "Samozřejmě, ţe máme, ale právě vypnuli proud, tak ho dopalují svíčkou." Walkman Přijde takhle blondýnka ke kadeřníkovi a má na hlavě sluchátka od walkmana. Řekne, ţe chce ostříhat a kadeřník ji ţádá, jestli by nemohla ty sluchátka odloţit. Ona, ţe prý ne, ţe je to strašně důleţité. A kadeřník, ţe prý jemu by se ale líp pracovalo, ale blondýnka pořád nechce. Tak ji stříhá odpředu, aţ dojde k těm sluchátkům a povídá: "Slečno, já bych opravdu potřeboval, abyste si ty sluchátka sundala." Blondýnka odvětí, ţe nemůţe, ţe by bez nich asi umřela. Tak kadeřník začne stříhat zezadu, aţ zase přijde k těm sluchátkům a povídá: "Slečno, proboha vás prosím, sundejte si ty sluchátka." Blondýnka zase odmítne, ţe by opravdu umřela, tak se kadeřník naštve a ty sluchátka jí strhne z hlavy. Ale blondýnka se v tu chvíli zřítí k zemi a je dočista mrtvá. Překvapený kadeřník zvedne sluchátka ze země a poslouchá: "Nádech.........výdech.............nádech........"

Ove Pro chytré hlavy Jistý sedlák si na trhu koupil kozu, hlávku zelí a mladého vlka. Při návratu domů přišel k řece, kde byla přivázaná malá loďka. Tak malá, ţe se do ní vešel kromě sedláka jediný „náklad“ – buď jen koza, nebo jen zelí, nebo jen vlk. Kdyby vzal do loďky nejdřív vlka, koza by seţrala zelí dřív neţ by se stačil vrátit. Kdyby vzal nejdřív zelí, vlk by mezitím seţral kozu. Jak má sedlák problém vyřešit? Stejná nebezpečí hrozí i na protějším břehu. V bezpečí jsou koza i zelí jen v přítomnosti sedláka.

Vlk

Zebra 5

6

Soutěţ o body Cenné body mohou snadno získat ti, kteří do výpravy ve Svratce naleznou správnou odpověď na tyto otázky: 1. Jaký význam mají slova altruismus a antisemitismus? Dokáţete je v tomto časopise najít? 2. Kolik km je od Hlinska vzdálen Terezín (vzdušnou čarou), a jakým směrem? Ve kterém pohoří se Terezín nachází? 3. Kde byste hledali Wolkerův pomník v Orlovkých lesích (nejbliţší obec)? Událo se v blízkosti tohoto pomníku něco významného pro český skauting?

Vlk Slovo na závěr Doufám, ţe se Vám druhé číslo bude líbit aspoň tak, jako to první. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří se zaslouţili o toto číslo: Orlovi, Zebrovi, Glumovi, Šplhounovi, Bobanovi, Ovemu a sobě. Zároveň bych Vás chtěl poprosit (hlavně ty, kteří dosud časopis nijak neobohatili), abyste mi do konce listopadu poslali co nejvíce příspěvků – mail: vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz. Určitě mi dáte za pravdu, ţe by bylo dobré články proloţit obrázky. To je přesně parketa pro Švícka, Kolju, Tygra, Divocha, příp. Ojelka. Básníci v čele s Termem mohou kaţdý měsíc sloţit nějakou básničku, není zakázáno ani zveřejnění krátkého úryvku z kníţky, novin i časopisu. Všichni můţou ostatním doporučit oblíbenou kníţku nebo prezentovat nějaký vtip. Můţete vymyslet nějakou hádanku, hlavolam, kviz, kříţovku, atd. Třeba Václavovi nic nebrání v tom, aby si vzal na starost rubriku „osobnost“. Prostě a jednoduše přispět do časopisu můţete úplně všichni. Výmluva typu „Nemám počítač, natoţpak mail.“ neexistuje. Máte moţnost mi příspěvky poslat ze školy, od kamaráda, od rodičů z práce,..., nebo je předat mně osobně (buď na disketě či ručně psané). Materiály, které je třeba naskenovat, dávejte s předstihem Bobanovi. Navíc všechny kvalitní příspěvky budou bodově ohodnoceny. Ale byl bych nerad, kdyby někdo přispíval jen kvůli bodům. Přeci jen je to náš časopis a je v zájmu nás všech, aby byl co nejlepší. Tímto prosím rádce, aby na prosincové vydání rozdělili jednotlivé rubriky mezi své členy. Články mi prosím posílejte do konce listopadu.

Vlk 7

POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ BESÍDKU

3 ČASOPIS IV.ODDÍLU 3 (PROSINEC 2003)

Ani letos neporušíme tradici vánočních setkání našeho oddílu. Sejdeme se v úterý 23.12. v 17.00 ve Skautském domově. Přineste si 1 univerzální dárek, cukroví (co nejvíc) a kroj. Doufám, ţe si kaţdá druţina předem připraví alespoň jednu vánoční scénku. Navíc letos poprvé bude na programu oddílový sněm. Tam se pokusíme odhlasovat nějaký název pro náš IV. oddíl (kaţdý by měl přijít s konkrétním návrhem, abychom mohli z čeho vybírat). Pokud máte i jiné návrhy, nápady či stíţnosti, dostanete příleţitost je prezentovat. Besídka potrvá cca 3 hodiny.

Vlk Skautský volební sněm

O věrnosti a oddanosti Pavlík kamarádil s Petrem. Petr se naboural na kole a musel dlouho leţet v nemocnici. Příběh můţe pokračovat dvěma způsoby. Pavlík si našel jiné kamarády a Petr zůstal po návratu do školy sám a učení uţ do konce roku nezvládal. Nebo takhle: Pavlík psal několik měsíců Petrovi dopisy, nosil mu k opsání školní sešity a učili se spolu, i kdyţ si nemohli hrát a běhat venku. V druhém případě Pavlík jednal jako správný skaut. Byl věrný i po delší dobu, kdy si s Petrem nemohli hrát a dělat spolu lumpárny a oddaně si našel způsob, jak Petrovi pomoci, i kdyţ ho to stálo nemalou námahu. Odměnou mu bylo jistě ještě pevnější přátelství s Pavlíkem poté, co se uzdravil. Nejednejme podle našich chvilkových nálad a nápadů. Jak často říkáme: „mně se nechcéé“. Takto v ţivotě nikdy nic nedokáţeme. Věrnost a oddanost v dobré věci se jistě vţdy nakonec vyplatí, ale stojí hodně námahy a sebezapření. Věrní a oddaní máme být rodičům, kamarádům, naší zemi, skautské druţině… S těmito vlastnostmi se staneme šlechtici ducha, kteří dokáţí proţít krásný, radostný a uţitečný ţivot.

Glum Myšlenka měsíce „Přestaň uţ vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději jím uţ buď.“

Marca Aurelia citoval Vlk 1

Dne 12. prosince 2003 se ve skautském domově od 18/00 h uskuteční řádný volební sněm, kde se budou volit a jmenovat noví členové Střediskové rady Junáka Hlinsko. Sněm je veřejný, proto i Tebe zvu. V současné době je jmenovaná volební komise, která má za úkol oslovit a navrhnout kandidáty na jednotlivé funkce. Komise je ve sloţení bratři Multi, Vlk a sestra Ludmila Dalecká.

Matty Brigáda V sobotu 13. prosince se bude konat brigáda, jejímţ cílem je vydělat si finanční prostředky na pokrytí části nákladů spojených s vytápěním „skauťáku“. S sebou si vezměte teplé oblečení, vhodnou obuv a rukavice! Budeme sbírat papír v okolí skládky komunálních odpadů v Srní, který vítr vyvál mimo hranice této skládky. V případě nepříznivého počasí se provede úklid na „skauťáku“. Účast se projeví i v bodování. Sraz je v 9:00 hod. před „skauťákem“.

Boban Pozvánka - Diáky ´03 V pondělí 29. prosince 2003 od 19:00 hod. se na „skauťáku“ uskuteční tradiční promítání diapozitivů. Tématem bude ohlédnutí po akcích IV. oddílu v uplynulém roce (a moţná i něco navíc) tak, jak je svým objektivem zvěčnil br. Kamil. Tímto zveme nejen Vás, členy IV. oddílu, ale i Vaše rodiče a přátele skautingu k příjemnému posezení. Večerem nás provede br. Kamil.

Boban 2

Oddílová výprava do Svratky ( 21.-23.11.)

Mistrovství světa v orientačním běhu:

Sraz byl na autobusové zastávce U koníčka, ale blatenská menšina nastoupila aţ v Blatně. Autobus nás dovezl aţ před svrateckou školu. Vystoupili jsme a po několika krocích jsme byli přede dveřmi školy. V šatně jsme si sundali přebytečné věci a dlouhá chodba nás dovedla aţ ke klubovně místního Junáka, kde jsme měli strávit víkend. Po večeři jsme si popovídali o souhvězdích. Po ukončení debaty jsme se šli na ty hvězdy podívat. Vyšli jsme nad Svratku, na golfová hřiště. Glum nám ukázal souhvězdí, o kterých jsme si předtím povídali. Na odreagování nám poslouţila schovávaná ve tmě. Po vydovádění jsme šli zpět. Vrátili jsme se do klubovny. Někteří si vytáhli večeři č.2 a zbytek dováděl na chodbě. Pak jsme si vybalili spacáky. Kdyţ jsme všichni ztichli Vojtěch nám přečetl velmi směšné příhody. Ráno jsme si povídali o řečnění. Potom přišel na řadu výšlap. Vyšli jsme nad Svratku a tam nás Vojtěch seznámil s výšlapovou hrou. Byla jí „Bomba“. Po chvíli chůze jsme si oddechli na kládách u cesty. Zahráli jsme si zde i hru na barevné motýly, kterou navrhl Filip zvaný „malý Glum“. Po ní následovala hra na vytlačování z kruhu. Na dalším rozcestí jsme se dozvěděli, ţe Mistrovství světa v orientačním běhu se koná zde a my jsme závodníci. Pořadí určila jiţ dříve zmíněná hra na vytlačování. Měli jsme dojít na Karlštejn, ale museli jsme přitom navštívit stanoviště: Křiţánky, Čtyři palice, Milovské Perníčky, Zkamenělý zámek a Karlštejn. Na kaţdém stanovišti na nás čekal jeden úkol. Nakonec jsme ve Svratce navštívili hostinec. V klubovně jsme si uvařili večerní oběd – špagety. Po večeři měla kaţdá skupina říci, co proţila. Strhla se nenápadná hádka. Po vyhodnocení nám Vojtěch opět něco přečetl. Ráno, tedy dopoledne, jsme se probudili. Narychlo jsme si sbalili a za chvíli uţ nám jel autobus. V Blatně vystoupili: Kolja, Termo, Straka, Cukr a v Hlinsku: Tahoun, Zebra, Tygr, Švícko, Orlo, Nesquik, Námořník, Divoch, Vojtěch a oba Glumové.

Termo

Po velmi mnoha zajímavých náhodách, které se staly (například: změna místa – místo v Anglii to bylo u Svratky v ČR), se nikdo nedostavil, a tak jsme běţeli my. Vypravili jsme se na běh – vlastně chůzi! Startovali jsme ve skupinkách, abychom se neztratili. Jako první na trať vyběhla skupina Tygr, Cukr, Námořník. Hned za ní druhá skupina ve sloţení: Tahoun, Termo a Divoch. Pak vyrazila naše trojice – to jsem byl já, Kolja, Nesqik. Jako poslední start opustila trojice: Straka, Zebra, Švícko. Všichni jsme se ve zdraví vrátili do cíle, coţ byl Karlštejn. Snad kaţdý se těšil do školy, kde byly vyhlášeny výsledky. Ještě před vyhlášením proběhla poslední a zároveň nejdůleţitější část závodu – a to tisková konference. Kaţdá skupina tady vyprávěla, co cestou zaţila a musela splnit, aby doběhla… Výsledky:

my jsme byli………….…. 1. Straka a jeho skupina….… 2. Tahounovci………….…... 3. Tygr a zbytek………….… 4.

Orlo Stavební úpravy V letošním roce probíhá druhá, závěrečná etapa stavebních úprav. Jde o úpravu (zateplení) vchodu, opravu komínů a vytvoření místnosti ve sklepě pro drobný táborový materiál a kuchyň. S touto úpravou sklepa souvisí i oprava klubovny, která bude patřit II. smečce vlčat. Jiţ o prázdninách byla ve sklepních prostorách vytvořena mříţ, která zamezuje volnému pohybu po celém skladu. Úpravy ze 70 % financuje Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy spolu s Ústřední radou Junáka. 30 % musíme financovat ze svých vlastních zdrojů.

Matty Reklama Nabízím doučování českého jazyka, popř. i přípravu k přijímacím zkouškám. Pošli mail či sms a můţeme se domluvit (hladky.martin(at)seznam.cz, 728 56 58 21).

Matty 3 4

Výprava 3x3 (2)

Český skauting mezi světovými válkami (aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)

Druhého dne, byla to neděle 26. října, jsme se vzbudili v sedm hodin jiţ zimního času. Měli jsme to štěstí právě na této výpravě proţít den, který jako jediný v roce trvá 25 hodin. Vlastně jsme se sami nevzbudili, přesněji řečeno jsme byli vzbuzeni melodií písně „Vstávej semínko“. Prozpěvovaly světlušky obcházející snad všechny pokoje – byl to prostě hit oblačného dne. Potom co jsme se trochu psychicky zotavili po „ranní sprše“, jsme uvařili téé a nadlábli se. Následoval sestup do Litoměřic, kde jsme kolem desáté nasedli na vlak, vstříc dobrodruţství. V Lovosicích nám naše hrcalka, projíţdějící středem gigantické chemičky, umoţnila malou exkurzi spojenou s bezplatnou ochutnávkou všelijakých vůní. Po chvilce jsme šťastně dorazili do Chotiměři – našeho základního tábora při výstupu na majestátní Milešovku. Chvíli nám dalo, neţ jsme se vymotali ze zdejších vesniček, které byly překáţkou v našem putování „panenskou přírodou“. Při pohledu z úpatí na vrchol krásně souměrného sopečného kuţele, zahaleného do mlţného hávu, mě osobně přepadaly pesimistické vyhlídky. Povzbuzeni heslem „s chutí do toho a půl je hotovo“ jsme postupně ukrajovali z výškového rozdílu, čítajícího takřka 400 metrů. Ve výšce kolem 780 m.n.m. nás čekal poprašek sněhu, po němţ se nám to trochu klouzalo. Aţ k vrcholu nás doprovázel všude přítomný vítr a nepříjemné sněţení. Bohuţel nečekal na nejvyšším bodu naší výpravy – Milešovce (836.6 m) – krásný výhled, nýbrţ nízká oblačnost. Bohudík tu byla útulná občerstvovna, kde jsme se zahřáli, jak na těle, tak na duchu – měli jsme v nohách nejcennější skalp Českého středohoří. Cestou dolů se sněţení přeměnilo v déšť. V nejbliţší vísce jsme objevili zámek, ve kterém se nachází Domov důchodců. Naproti němu v parku nás přilákala barokní stavba (asi altánek), která se stávala tím zchátralejší, čím více jsme se k ní blíţili. Vytrvalý déšť nás zahnal do místního hostince, kde jsme se najedli. Náš smělý plán se rozplýval společně s přibývajícím časem a neustávajícím pršením. Proto jsme byli rádi za to, ţe jsme se vrátili zpět do Chotiměře a odtud do Litoměřic. Bohuţel i tady panovalo špatné počasí s přídavkem tmy. Vysílení a taky promoklí jsme dorazili na základnu. Tady jsme uvařili šlichtu k večeři, kterou jsme pozřeli. Tím skončil náš druhý den.

Po I. světové válce v celé republice kromě Junáka existovalo ještě několik dalších skautských organizací (Děti Ţivěny, Československá obec psohlavců a další). Aby Svojsík všechny tyto spolky sjednotil, vytvořil roku 1919 SVAZ JUNÁKŮ A SKAUTŮ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, jehoţ starostou (čestná funkce) byl zvolen Josef Rössler-Ořovský. Záhy ale silně sociálně orientované organizace z tohoto svazu vystoupily. V roce 1920 se česká delegace v čele se Svojsíkem zúčastnila I. světového skautského Jamboree v Londýně. V letech 1921-1931 vzrostl počet členů Svazu junáků a skautů republiky Československé z cca 20 tisíc na cca 34 tisíc. Na přelomu června a července 1922 v Praze na Císařském ostrově k 10. výročí českého skautingu probíhaly Národní skautské slavnosti. Na přelomu června a července roku 1931 se v Praze konalo I. Slovanské Jamboree, na němţ se setkalo přes deset tisíc skautů a skautek z Československa, Polska, Jugoslávie a Litvy. Své zastoupení zde měly i Anglie, Francie, Maďarsko a Rumunsko. Akce měla takový úspěch, ţe se „Svaz“ ucházel o pořádání IV. světového skautského Jamboree. Pro nedostatek financí se však musel pořadatelství vzdát. V září 1938, po návštěvě Sovětského svazu, zemřel A.B. Svojsík. V lednu 1939 došlo k opětovnému sloučení všech skautských organizací v jedinou. V roce 1936 skautský vůdce Jaroslav Foglar zakládá čtenářské kluby Mladého hlasatele. V tomto časopise později začíná tvořit seriál Rychlé šípy. Ve stejném období vydává své první knihy (Hoši od Bobří řeky, Boj o první místo, Chata v jezerní kotlině,...) a stává se nejčtenějším spisovatelem české mládeţe. Do roku 1941, kdy byl Mladý hlasatel zakázán, vzniklo téměř 25 tisíc klubů, z nichţ se většina nerozpadla a pokračovala v programu v duchu junácké výchovy. Po roce 1945 mnohé kluby vstoupily do Junáka. J. Foglar se téţ proslavil vynálezem KPZ a tvorbou etapových her (první etapovou hrou u nás byl „Lov 13 bobříků“).

(pokračování příště)

Šplhoun 5

6

Vlk

Jaroslav Heyrovský

Určitě si přečtěte!

( 20.12.1890 v Praze, † 27.3.1967 tamtéţ) J. Heyrovský je od r. 1959 prvním českým nositelem Nobelovy ceny. Narodil se v rodině známého právníka, profesora římského práva na Karlově-Ferdinandově universitě. Jiţ od dětských let se zajímal zejména o přírodní vědy, stranou jeho zájmů však nezůstal sport ani hudba. Mezi jeho nejoblíbenější sporty patřily fotbal a horolezectví. Střední školu navštěvoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středem jeho pozornosti byla chemie, fyzika a matematika. Po maturitě studoval tyto předměty na praţské universitě, následně studoval i v Londýně, kde přednášel W. Ramsey, objevitel vzácných plynů. Během I. světové války pracoval v lékárně a u rentgenu. Po jejím skončení obdrţel Heyrovský doktorát na Filosofické fakultě UK. Z obhajoby rigorózní práce se stala vášnivá vědecká diskuse, která vedla Heyrovského k pozdějšímu objevu polarografie. V roce 1920 byl jmenován docentem, o rok později doktorem věd na londýnské universitě a v roce 1930 profesorem fyzikální chemie na Universitě Karlově. Heyrovského nejvýznamnějším objevem se stala elektrolýza s rtuťovou kapkovou elektrodou, která poloţila základy nové analytické metodě – polarografii. Tato metoda umoţňuje pomocí speciálních elektrod stanovit v roztoku i nepatrné mnoţství cizí látky. V r. 1925 sestrojil polarograf, tj. přístroj pro automatický záznam křivek závislosti intenzity proudu na napětí, coţ přispělo k přesnému rozboru látek. Heyrovský byl jmenován čestným doktorem mnoha universit. Jeho vědecká práce proslavila českou vědu po celém světě.

Boban Pro chytré hlavy

Sporťák Počítačové vtipy Bill Gates se má odebrat na onen svět a tak si můţe vybrat, jestli chce jít do pekla nebo do nebe. Nejprve se jde podívat do nebe. Andělé tam pijí dţus, hraje jazz, všude nuda, nic se neděje. Jde tedy omrknout peklo. V pekle hraje rock, tančí nahé čertice, pije se pivo, všichni se baví a je pěkně teploučko. Řekne si tedy, ţe půjde do pekla. Vyplní formulář, zabouchá na dveře pekla. Otevře mu tlustý čert a hned šup s ním do kotle. Bill pod pokličkou se ptá: "Kde je ten rock a to pivo???" A čert mu suše odpoví: "Bille, to bylo jen DEMO!!! " Víte, kolik je 8 trilobitů? No přece 1 trilobajt!

Máme k dispozici 3 stejné průhledné skleněné nádoby aţ po okraj naplněné vodou. V kaţdé je přesně 10 litrů vody. Dále vlastníme 4 prázdné neprůhledné nádoby o objemu 3, 5, 7 a 9 litrů. Na výpravu si potřebujeme vzít přesně 2,5 litru. Jak ale toto mnoţství naměříme bez pouţití odměrky? Pokud seţenete příslušné nádoby, můţete to vyzkoušet i experimentálně, ale samozřejmě bude stačit teoretické řešení. Tak hodně štěstí, věřím Vám.

Vlk 7

Leo Rosten: pan Kaplan má stále třídu rád Seznámím Vás s knihou, kterou napsal spisovatel Leo Rosten. Tato kniha vznikla v Americe. Do češtiny ji ve 40. letech přeloţil Pavel Eisner. Po několika letech byla znovu přepracována a vyšla v překladu Antonína Přidala. Příběh pojednává o ţivotě přistěhovalců z Evropy, kteří se v New Yorku učí anglickému jazyku. Můţeme se dočíst o programech spisovného jazyka ve večerní škole pro dospělé. Autor vtipně popisuje moţnosti nesprávného vyjadřování dospělých lidí v úředním jazyce. Hlavním hrdinou je Hyman Kaplan. Vystupují zde také ostatní absolventi večerní školy a jejich profesor Park Hill, který je obrněn trpělivostí k neúspěchům svých ţáků. V české verzi je pouţita hovorová čeština s velkým mnoţstvím přebreptů a různých zkomolenin. Zábavné podání tohoto díla dokázalo pobavit a rozesmát jiţ několik čtenářských generací. Já Vám toto neobvyklé dílo, které určitě stojí za čas nad ním strávený, vřele doporučuji.

Sporťák

Soutěţ o body 1. 2. 3.

Čím se proslavil starosta Junáka Josef Rössler-Ořovský? Jaká byla první etapová hra v Čechách? Znáš ještě alespoň 2 další etapové hry od J. Foglara? Získal kromě Jaroslava Heyrovského ještě nějaký Čech Nobelovu cenu?

Vlk 8

Registrace 2004 Organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR je příspěvkovou organizací. Znamená to, ţe jejím hlavním finančním zdrojem jsou příspěvky od svých členů. Platí tedy tato rovnice: čím více má organizace členů, tím lépe je na tom finančně. Registrační poplatek se skládá z několika částí:

4 ČASOPIS IV.ODDÍLU 4 (LEDEN 2004) O poslušnosti Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. Poslušnost se moc nenosí. Co bych někoho poslouchal? Mám svůj rozum. Je to pravda a pouţívejme ho. Rozum sám nás dovede k poslušnosti, protoţe se nám to nakonec vyplatí. Rodiče nás mají rádi a chtějí pro nás to nejlepší, také vůdce nám věnuje svůj volný čas podle svého nejlepšího rozumu a zkušeností. Mají jich rozhodně více, neţli my, i kdyţ jistě nejsou dokonalí. K poslušnosti je nutná pokora. Zlomit v sobě kus pýchy a přílišné sebevědomí je čin velké duchovní síly, tím spíše, ţe je to kaţdodenní boj. Je lépe se něco dobrého v poslušnosti naučit, neţli se několikrát spálit a namlít si nos. Tak do nového roku půjdeme s ochotou se učit od zkušenějších lidí, kteří chtějí naše dobro.

Glum

Myšlenka měsíce „Kdo nemá jediného přítele, toho ţivot nestojí za to, aby byl ţit.“

Démokrita z Abdér citoval Václav

1) Část se odvádí do Prahy Ústřední radě Junáka, pro letošní rok (stejně jako vloni) jde o částku 130,-- Kč. Částka v sobě skrývá: úrazové pojištění kaţdého člena, příspěvky na skautské časopisy a knihy. Dále se částka „šuflíčkuje“ na fondy, které se zpětně dávají nebo půjčují střediskům (vidíme, ţe se peníze vrací zpět do středisek). Existuje tedy havarijní fond – z něho jsme čerpali i naše středisko, kdyţ nám prasklo vodovodní potrubí (dostali jsme z něho 16.500,-- Kč), fond pro nákup tábořišť, neinvestiční fond (také z něho nám byla poskytnuta částka na finanční dokrytí oprav skautského domova), atd. 2) Další část se odvádí vyšším organizačním jednotkám (Krajské a Okresní rady Junáka), a to dohromady 20,-- Kč/člen. Peníze se vyuţívají na závody, příspěvek na vzdělávání činovníků (př. čekatelská zkouška). 3) Poslední část zůstává na středisku, stejně jako vloni zůstává stejná – 10 Kč/člen. Celková registrační částka činí 170,-- Kč. Peníze je nutné vybrat do poloviny února.

Matty Sáňkařský závod Náš oddíl má několik tradičních akcí. Některé z nich se kaţdoročně konají jiţ po mnoho let, proto jsou na ně všichni zvyklí. Mnozí by si jistě skautský rok nedokázali představit bez víkendových výprav, atletických závodů, vánoční besídky, fotbalového či pingpongového turnaje. Nyní bychom Vás však chtěli pozvat na akci „novou“, „netradiční“ – a sice na sáňkařský závod. Uskuteční se o jedné únorové sobotě, bliţší informace se dozvíte od Vašich rádců. Přesný termín zatím není pevně stanoven – hodně bude záleţet na sněhových podmínkách.

Vlk 1

2

Vánoční besídka (23.12. 2003)

Za hokejem do Pardubic

„Ten klíč je jinej,“ řekl Zebra, kdyţ jsme se sešli na skauťáku o hodinu dřív, abychom nacvičili scénku do odborky Historika. Šli jsme tedy za Lídou, aby nám půjčila klíč. Klíč jsme vyţebrali a šli jsme si nacvičovat Erbenovu Polednici. Zanedlouho se začali postupně scházet i ostatní. Po Glumovi přišli dokonce i Kamil a Ove. Kdyţ Termo vytroubil hymnu, šli jsme ven, kde jsme si ozdobili jedličku (Vojtěchovými ozdobami). Glum nám přečetl nějakou bajku o Vánocích a výběru společníka malého Jeţíška. Pak nám Kamil rozdal dárky a my jsme si je běţeli rozbalit do skauťáku. Tam jsme chvíli čajovali a snaţili se zpívat koledy a vymyslet nějaký název pro náš oddíl – neúspěšně. Pak přišla na řadu naše umělecká vloţka – Polednice. Posléze Kamil předal Glumovi kroniky bývalých druţin. Nakonec Termo vytroubil Večerku a my šli domů.

Orlo Betlémské světýlko Jako i minulý rok jsme se letos sešli 21.12.2003 na hlineckém nádraţí.V 8.15 přijel vlak se štafetou s Betlémským světýlkem. Toto světýlko se mělo dostat do celého křesťanského světa. A naše skupinka (Já, Termo, Cukr, Orlo, Tygr) měla za úkol dostat ho do Blatna. Tak jsme tedy vyrazili. Prvně jsme se zastavili v květinářství, kde nás nepřijali (minule ho chtěli). Dále jsme zahlédli, jak u Minibazaru dávají buřty ZADARMO, tak jsme jim na oplátku darovali Betlémské světýlko (chutnali dobře, ale bylo toho málo). Naším dalším cílem se stal Domov důchodců, kde jsme dostali sladkosti a prachy, ale další plány nám překazila Námořníkova skupina. Vlk – další cíl. Poté naše kroky směřovaly do Blatna, cestu jsme označovali bouchavými zvuky a obličejíčky ve sněhu. Blatnem jsme prošli celkem v klidu, ale koncem cesty nás napadl z nepochopitelných důvodů jistý obyvatel Blatna (Baţinák) a jeho cílem bylo Orlovo oko – dal mu takovou šlupku, ţe se Orlo skácel a začal dokonce kňučet a ţebrat o smilování. Letos byl zájem o světlo mnohem menší neţ před léty, oproti minulému roku nám otevřela asi jen polovina lidí, ale i tak to bylo skvělé dopoledne.

Kolja 3

Zásluhou Šplhouna, který se ujal organizace akce a rezervace vstupenek, jsme mohli v neděli 28.12.2003 vyrazit do Pardubic na hokejové klání mezi celky HC Moeller Pardubice a HC Slovnaft Vsetín. Po zakoupení hromadné jízdenky jsme Šplhoun, Vašek, Rabín, Vlk, Ove, Švestka, Pavla, Sokolík se svou sestrou Ivetou a já – Pytlík (místo nemocného Bobana) vyrazili po jedné hodině dvouvagónovým motoráčkem do Pardubic. Cesta ubíhala pěkně, jediné co vadilo na kráse, byla vzrůstající teplota vzduchu. Větrat se totiţ díky mrazu, s ohledem na cestující, dalo jen ve stanicích. Vyvrcholení nastalo v Chrudimi, kde přistoupilo více lidí, neţ bylo míst k sezení, a to se projevilo nejen na kvalitě vzduchu. Jediný, kdo seděl v klidu, a ještě měl na sobě bundu, byl Švestka. Kdyţ jsme přijeli do Pardubic měli jsme čas, Šplhoun tedy rozhodl navštívit restauraci Severka na Třídě Míru, kde sice bylo pěkné posezení, ale normální pivo točili do čtvrtinek a čaj stál 25,- Kč. Po občerstvení a vytipování střelců branek, jsme vyrazili k barevně nasvícenému stadionu – Duhové aréně (podle Duhové energie spol. ČEZ). První třetina začala v přiměřeném tempu.Vsetín se těţko dopracovával do obranného pásma domácích, zato pardubičtí se dostávali do šancí. Hra začala nabírat na obrátkách, kdyţ pardubický P. Sýkora zasadil gól brankáři Bieglovi. Druhá třetina byla samá přesilovka, na jedné i druhé straně. Hra byla rychlá a Pardubice měli převahu. Při jedné přesilovce pardubických se u vsetínské brány vytvořily šance a Jiří Dopita doklepl na 2:0. Třetí třetinu se do šancí dostával i Vsetín, ale Pardubice dobře bránily a oporou byl i brankář Hylák, který chytal místo Svobody. Na stadionu začala být úţasná atmosféra, kolovala Mexická vlna a následně přišel i pečetící gól od Divíška, kterého tipovali Vlk a Šplhoun. Konec pohledného zápasu ozdobily známé perníčky, které létaly ze všech stran na led. Cestou na nádraţí se před námi pohyboval, tipuji asi tak 50-ti letý chlap, a házel kolem sebe docela silné petardy, coţ znepokojovalo ostatní chodce. Kdyţ jsme ho předcházely, Rabín se ujal slova a řekl mu, ţe na svůj věk by uţ mohl mít rozum, chlapík byl ale zřejmě nepoučitelný. Na nádraţí jsme na Rabínovo doporučení sedli do místního bufetu, ale sám Rabín proseděl více spíš na záchodě, neţ v bufetu, s problémy hutného rázu. Z bufetu jsme odešli všichni normálně, aţ na Oveho, který byl v poněkud v bujaré náladě. Ve vlaku chvíli prohlašoval prorocká slova – mistři! A zároveň upozorňoval Pavlu, aby se příliš nesmála. Do Hlinska jsme dorazili krátce před jedenáctou hodinou. Pytlík 4

Vlčácká výprava do Chotěboře ( 28. – 30.11.2003) Možná se divíte, co dělá výprava vlčat ve skautském časopise. Je zde proto, že vůdcové vlčat (já – Termo a Pavel) jsou skauti. Nesmíme zapomenout ani na Kolju, který náhle onemocněl. Sraz byl na nádraţí, kde se sešlo 18 vlčat. Odjeli jsme na Chotěboř. Na nádraţí v Chotěboři uţ na nás čekali místní. Uvítali jsme se pokřiky a vydali jsme se do zdejší školy, kde jsme měli po dva dny a po dvě noci zůstat. Některá vlčata byla „úplně ztahaná“, takţe já, Maty a Pavel jsme šli jak věšáky, které stále odpovídali: „uţ tam budeme, je to jenom kousek“, přičemţ jsme sami nevěděli, kde to je. Asi po 15ti minutách chůze jsme došli na ono zmiňované místo. Nebyla tam jenom vlčata, ale i skauti, skautky a samozřejmě i vůdcové. Ubytovali jsme se ve třídě prvňáčků. Zahráli jsme si hry. Nejdříve jen mezi Modrou, Zelenou, Černou a novou Bílou šestkou a potom mezi středisky navzájem. Pak jsme si s Pavlem zahráli „na velký“ při uspávání vlčat. Potom proběhla vůdcovská porada o sobotní hře. Po skončení porady jsme si povídali s Mattym. Naše debata se protáhla aţ do dvou hodin ráno. V sobotu, hned po snídani jsme se sešli před školou. Tam jsme byli rozděleni do skupin. Poté pro nás přijel autobus a ten nás odvezl na 1. stanoviště. Měli jsme za úkol dojít do školy asi přes 7 stanovišť. Na kaţdém z nich na nás čekal nějaký úkol. Pavel nehrál, protoţe měl v Hlinsku divadelní zkoušku. A Matty se rozhodl, ţe dá zkoušku nám oběma a odjel… Ve škole jsem měl 1 hodinu na starost všech 18 kluků, naštěstí jen na hodinu. Večer byla obdobná hra jako dopoledne, ale měli jsme chodit po Chotěboři a ne v terénu. NOC JSME PŘEŢILI! Další den ráno jsme šli bruslit. Kdyţ jsme se vrátili do školy zadali jsme klukům balení svých ohromných báglů. V tom mi Matty zvolal, ţe to psychicky nevydrţí a přijede. Spolu s ním jsme se vrátili do Hlinska.

Termo

5

Hlinecké středisko v letech 2001-03 očima jeho vedoucího Koncem roku 2003 proběhl ve skautském středisku Hlinsko v Čechách VI. řádný volební sněm od obnovení činnosti v roce 1989. Sněm je nejvyšším skautským orgánem na střediskové úrovni, který volí své zástupce do střediskových funkcí. Zástupci jsou voleni a jmenováni na dobu tří let. Je tedy třeba se poohlédnout za uplynulým obdobím a připomenout významné události, které se více či méně podařilo udělat dnes jiţ minulé Střediskové radě Junáka Hlinsko v Čechách. Minulý řádný sněm se konal v roce 2001. Středisková rada má vytvářet co nejlepší podmínky pro dobré fungování jednotlivých oddílů. Hlinecké středisko mělo 2 dívčí, 2 chlapecké, 1 klub oldskautů a 1 koedukovaný oddíl. Celkový počet registrovaných ve středisku v roce 2001 byl 104, v roce 2003 byl 118 členů. Skautská formace nejen dětí probíhá kaţdý týden, vyvrcholuje 14 týdenním táborem. Na táboře jsme byli dvakrát v Boru u Skutče, jednou ve Slatiňanech ve Slávkově Hůrce. Účastnili jsme se sociální celostátní akce „Kapka naděje“, na konto nadace jsme odeslali téměř 8.000,-- Kč. Myjí se okna aut u benzinových pump a řidič se můţe připojit do sbírky tím, ţe přispěje na výzkum leukémie. Ze sociálních a také celostátních akcí se členové našich oddílů připojují ke sbírce nazvané „Tříkrálová sbírka“. Připojujeme se k akci pořádané Městským úřadem – „Den dětí“. Oddíly se účastní skautských závodů – Svojsíkův, Memoriál P.V. Křivského ve Skutči, atletických v Pardubicích, v Hlinsku pořádáme fotbalový turnaj atd. V čekárně ČD proběhla výstava fotografií z jamboree v Thajsku. V roce 2003 byl vydán almanach u příleţitosti 85. výročí zaloţení našeho střediska. Mezi těmito lety dále pokračovalo postupné vybavování potřebné nejen k táboření. Je nutné ještě doplnit tu skutečnost, ţe obnovené skautské středisko v r. 1989 začínalo od nuly, bez jakéhokoli majetku, který dříve vlastnilo. To se odráţí aţ do současné doby, ještě v roce 2001 jsme si některé vybavení např. do táborové kuchyně půjčovali. Na konci roku 2001 se stala ve skautském domově havárie, prasklo vodovodní potrubí a vyteklo mnoho hektolitrů vody. Vzhledem k tomu, ţe Junák je příspěvkovou organizací, je problém financovat opravy tohoto rázu. Společně s touto havárií byl zhodnocen i celkový stav budovy. Byl více neţ ţalostný, prakticky všechno dosluhovalo. Na kaţdém místě bylo vidět, ţe minulý majitel se o budovu moc nestaral. Ţádali jsme o finanční příspěvek na opravu Městský úřad, ale bylo řečeno, ţe jiţ nejde o objekt v majetku města a ţe peníze na opravu si musíme sehnat jinde. 6

Na opravu vody jsme dostali část finančních prostředků od Ústřední rady Junáka z jejího havarijního fondu. Na rok 2002 byl připraven projekt generálních oprav skautského domova, měl probíhat ve třech letech. Vzhledem k povodním t. r., vznikla obava z nedostatku finančních prostředků v dalších letech, proto byl projekt změněn na realizaci celé opravy pouze na jeden rok. Oprávněnost projektu byla posuzována ekonomickou a stavební komisí Ústřední rady Junáka, a ta ji dále postupovala MŠMT. Po půl roce vyjednávání jsme obdrţeli finanční prostředky na náš účet, volné disponování s prostředky přicházelo v úvahu aţ na konci září. Všechny naplánované práce měly být dokončeny do 15. prosince (opravy okapů, hromosvodů, elektroinstalace, ústředního topení, oken, podlah, rozvodu plynu, izolace, …). Je třeba poděkovat všem, kdo se oprav zúčastňovali, členům oddílů, vedoucím i rodičům. Členové střediska odpracovali téměř 500 brigádnických hodin. Takto velmi hekticky byl ukončován rok 2002. Mimoto se dělali kromě schůzek i akce pro rodiče, konala se např. „Beseda s nevidomou dívkou a jejím psem“, Vánoční besídka, Betlémské světlo atp. V souvislosti s ekologickou katastrofou na Prosečsku jsme byli nuceni alespoň na nějaký čas změnit tábořiště. Plánujeme ale, ţe se do Proseče vrátíme, proto jsme iniciovali jednání o koupi či pronájmu nedalekého zpustošeného domku a pozemku. Jednání s Obecním úřadem v Proseči byla úspěšná, domek jsme dostali do dlouhodobého pronájmu. V současné době se společně s obcí podílíme na opravách. Úpravy probíhají v jedné části k přípravě místa, kam se bude moci jezdit na víkendy, v druhé části je naplánován sklad táborového materiálu. U pozemku na tábořiště je situace sloţitější, ale i zde to zatím vypadá nadějně. V závěru volebního období, probíhaly dokončovací práce: oprava komínu, zádveří, úprava oken a vkládání těsnění. V současné době má kaţdý oddíl svoji klubovnu. Na konci minulého roku se začalo váţně diskutovat o obnovení Sdruţení přátel Junáka. Touto myšlenkou se zabývá účastník jamboree ve Francii Milan Hájek, městský kronikář. Na závěr je třeba poděkovat všem rádcům, rádkyním, vůdcům, vůdkyním a všem těm, kteří se kaţdotýdenně schází s dětmi všech věkových kategorií a pracují s nimi. Dále všem těm, kteří zajišťují chod střediska po technické a organizační stránce.

Výprava 3x3 (3) Posledního dne naší expedice nás přivítalo mlhavé počasí. Byli jsme rozhodnuti se najíst, spakovat, zaplatit za nocleh, rozloučit se a odejít, jenţe člověk míní a ţivot mění. Při hledání správce či někoho solidního komu bychom mohli zaplatit nás zvědavé nohy zanesly do osmiboké vyhlídkové věţičky, odkud byl celkem slušný výhled na Litoměřice. Potom jsme vlezli do jiné budovy, jeţ nesla prvky velkorysé socialistické architektury, patrně to byla tělocvična či nějaká obdobná stavba pro návštěvníky Junior hotelu. Ani ve velícím stanu, bývalé příjemné vinárně, nikdo nebyl. V celém areálu jsme nalezli jen topenáře, který nebudil moc dobrý dojem. Proto jsme se rozhodli, ţe změníme plán a místo na Radobýl tyčící se nad Litoměřicemi půjdeme na Hradiště. Při rozhodování nám pomohlo také umoudřené polojasné počasí. Hradiště mělo být kousek od našeho dočasného domova a podle mapy tam vedla ţlutá značka. Značka tu sice byla, ale jinde, pro nás to však bylo lepší, protoţe vedla přímo „pod našima okny“. Vydali jsme se tedy po ní do poměrně prudkého kopce. Po chvíli cesty po zalesněném hřbetu Boban začal sejčkovat, ţe uţ tam jsme a ţe místo přitaţlivého výhledu je tu jen doubrava propletená sítí kamenných plotů, patrně zbytků mapou zmiňovaného keltského oppida. My jsme mu moc nevěřili a dál sledovali turistickou značku. Naše víra se nám odvděčila v podobě krásného výhledu na krajinu. Zkuste uhodnout co jsme odtud viděli, váš tip si můţete zkontrolovat v příštím čísle.

Matty

7

Šplhoun 8

Skautský volební sněm Zvolení a jmenovaní členové nové Střediskové rady Junáka Hlinsko v Čechách: Vedoucí střediska Zástupce vedoucího střediska Zpravodaj klubu OS Vých. zprav. chlapeckého kmene Předsedkyně revizní komise Členové revizní komise Hospodář, pokladník Tajemník Zdravotník Správce domů, údrţba Správce majetku, údrţba Táborník, údrţba Vůdkyně I. roje Vůdce II. smečky Vůdkyně III. oddílu Vůdce IV. oddílu Vůdce V. OS klubu

Martin Hladký Mgr. Tomáš Jírů Jiří Švec Roman Hampejs Ludmila Dalecká Petr Hladký, Radovan Hampejs Dana Mášková Otakar Volejník D. Drahošová P. Kalita Zdeněk Bříza, Vojtěch Lauš Ludmila Dalecká Martin Hladký Radka Machatová Mgr. Libor Kalný Jiří Švec

Matty The Matrix Revolution Snad kaţdý ví, co je to Matrix na filmovém plátně a skoro kaţdý viděl první díl (The Matrix). Druhý díl (The Matrix Reloaded) byl rozhodně slabší neţ jeho předchůdce. Ve druhém díle se vyvolený (Neo) dozvídá, ţe je všechno jinak, neţ si myslel. Třetí díl začíná tam, kde právě druhý skončil a Neo se ocitá mezi skutečným světem a matrixem. A jen pár hodin zbývá do války lidí proti strojům. Mylím, ţe bitva o Sion (poslední město lidí) je neuvěřitelně fascinující a dech beroucí a celý film vyvrcholí závěrečným soubojem agenta Smitha a Nea. Příběh je vymyšlen velmi dobře, ale ne všichni to pochopí hned napoprvé, tak soudím ze své zkušenosti s touto trilogií. A tímto vás zvu na tento výjimečný filmový záţitek do hlineckého kina teď v lednu.

Straka 9

Osudy českých skautů za II. světové války (aneb putování „Po stopách zaváté stezky“) V roce 1939 těsně před vytvořením protektorátu Čechy a Morava ministerstvo vnitra jmenovalo náčelníkem Junáka Rudolfa Plajnera. V létě 1940 Gestapo rozehnalo junácké letní tábory a 28. října K.H. Frank vydal tzv. „Výnos o zrušení Junáka“ (Junák byl první okupanty zrušenou českou zájmovou organizací). Potom Gestapo Junáku zabavilo majetek v hodnotě cca 25 miliónů korun a zatklo mnoho vůdců a činovníků, ale ducha našeho hnutí se mu zlomit nepodařilo. Mnoho oddílů se ukrylo pod záštitu Sokola, Orla, Červeného kříţe nebo Klubu českých turistů. Koncem května 1941 byl Junák exilovou vládou v Londýně obnoven. Jiţ od začátku okupace se skauti aktivně zapojovali do odboje – jednou z jejich nejvýznamnějších skupin byla Zpravodajská brigáda, kterou koncem války tvořilo aţ 1 600 muţů. Tato skupina vykonávala především zpravodajskou a špionáţní činnost. Moravští Junáci pomáhali budoucím partyzánům při nezákonných přechodech hranic. Známá byla skupina pěti ostravských skautů (dvou vůdců a tří roverů), kteří byli začátkem roku 1945 zatčeni a 24. dubna popraveni. Rok po válce jim jejich oddíloví bratři vztyčili pamětní kříţ na Ivančeně v Beskydech. Ve válce přišlo o ţivot více něţ 600 českých skautů.

(pokračování příště)

Vlk

Pro chytré hlavy V kapli Svatého kříţe na Karlštejně večer plápolalo 5 malých svíček. V noci však průvan 3 z nich uhasil. Otázka zní: Kolik svíček tam druhý den ráno mohl spatřit první český arcibiskup Arnošt z Pardubic?

Vlk Orlův šplecht Pepíček si stěţuje tatínkovi: „Tati mě ty komáři pořád štípou a nenechají mě spát.“ Na to otec odpoví: „Zhasni světlo a spi Pepo!“ Pepík zhasne a za chviličku přiletí světluška a Pepíček znovu křičí: „Tati teď mě hledají s baterkou“!!!

Orlo 10

OLAVE BADEN – POWELL

Recenze počítačové hry

(Výrazné osobnosti 20. století) Olave Baden Powellová, dívčím jménem Olave St. Clair Soames, se narodila 22. února 1889. Se svým manţelem, Baden-Powellem, se seznámila během námořní plavby, kdyţ se vracel ze světového turné přednášek o skautingu. B-P byl starší přesně o 32 let. Olave pocházela z bohaté rodiny, jeţ byla ve společnosti mnohem výše postavená neţ rodina Baden-Powellových. To v tehdejší době znamenalo váţný problém, avšak dle převládajících měřítek britské společnosti byl hrdina od Mafekingu a slavný zakladatel úspěšného skautského hnutí dobrou partií pro jakoukoli ţenu. Svatba se uskutečnila 30. října 1912, svatební cestu strávili tábořením v severní Africe. Po návratu do Anglie dostali od skautů svatební dar (kaţdý skaut přispěl 1 penny) – auto značky Standard ve skautských barvách (ţlutá a zelená) ozdobené skautským znakem. Manţelé Powellovi měli celkem 3 děti, syna a dvě dcery. Jeho ţena se ihned zapojila do sluţby skautskému hnutí. V roce 1916 byla jmenována "vrchní zpravodajkou" hnutí, v roce 1918 byl tento titul změněn na "Náčelní skautek", v roce 1930 byla Lady B.P. jmenována první a poslední "Světovou náčelní skautek" a v roce 1947 čestnou viceprezidentkou Mezinárodního výboru. Dva roky po konci II. světové války navštívila Lady B.P. Československo (mimo jiné i Pardubice a Chotěboř). Do své smrti v roce 1977 se zúčastnila většiny Světových jamboree a konferencí a byla přesvědčená, ţe nová vlna skautingu – aniţ by zrazovala základní principy skautingu (povinnost k sobě, k druhým a k Bohu) – byla skutečným skautingem, tak jak si jej představoval její zesnulý manţel. 22. únor byl vyhlášen Dnem sesterství jako svátek všech skautek a jako upomínka na narození Olave a Roberta Baden-Powellových. Podrobnější informace: László Nagy. 250 miliónů skautů. TDC. Praha. 1999.

Underground mód Hlavní náplní nového dílu je mód s názvem Underground. Vítězstvím v prvním závodě získáte jakousi pozvánku do světa ilegálních závodů . Vyberete si jeden z nabízených vozů a vaším úkolem je úspěšně dokončit všech 111 závodů a stát se naprostou jedničkou a králem silnic. K dispozici je Peugot 206, VW Golf GTI, Honda Civic, Mazda Miata MX-5 a Dodge Neon. Časem se výběr samozřejmě rozšíří. Teď uţ vám nic nebrání pustit se do závodění. Drag & Drift závody Nový Need for Speed nabízí pestrou paletu herních módů. Máme tu klasický závod na kola (Circuit), přičemţ v pozdějších fázích hry se jede na šest i sedm kol. Udrţet po celou dobu koncentraci a nechybovat je obtíţné. Druhou variantou je Knockout, kdy se také jede na kola, ale poslední závodník vţdy vypadne. Dále si vyzkoušíte Sprint. Nejedná se o nic jiného, neţ o závod z jednoho místa (start) do druhého (cíl). Ladím, ladíš, ladíme Hlavním lákadlem módu Underground je propracovaný tuning vozů. Svého plechového miláčka můţete vylepšovat po všech stránkách. Základní kategorie jsou dvě – vizuální a výkonové. Ve vizuální části můţete nakupovat různé typy předních a zadních nárazníků, bočních lišt, spoilerů, kapot, koncovek výfuků, předních a zadních světlometů a mnoho dalšího. Dále si můţete zvolit barvu – a to nejen kapoty, ale i spoilerů, brzdových kotoučů, disků kol a koncovky výfuku. Další nabídkou jsou nálepky a unikátní motivy, kterými se budete lišit od ostatních závodníků. Velmi oblíbené jsou také neony.

Sporťák Soutěţ o body

Boban Reklama

1.

Oprava PC: Hardware i Software, PC Tuning. Pošli SMS na 776 136 000.

Sporťák

2. 3.

Znáte nějaké hlinecké skauty, kteří zahynuly za II. světové války v koncentračním táboře? Kdo to byl László Nagy, autor kníţky 250 miliónů skautů? Vysvětlete termín „koedukovaný oddíl“? Ve kterém článku se nachází?

Vlk 11 12

SÁŇKAŘSKÝ ZÁVOD

5 ČASOPIS IV.ODDÍLU 5 (ÚNOR 2004) Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských Pepíček si vylezl na větev, kterou chtěl uříznout. Poctivě řezal aţ ţuchnul na zem i s tou větví a rozbil si nos. Tak o tom je tento bod skautského zákona. Naše Země je ve vesmíru velmi ojedinělá tím, ţe se na ní sešlo téměř nekonečné mnoţství podmínek umoţňujících ţivot. Alespoň zatím jinou ţivou planetu neznáme. Mluvíme proto o zázraku ţivota. K lidskému zdravému rozvoji nutně potřebujeme přírodu: lesy, louky, zvířata, vzduch, moře. Lidí je jiţ asi 6 miliard, hrajeme tedy nad přírodou přesilovku. Je naší povinností chovat se k naší Zemi jako dobří správci. Člověk se od zvířete liší smyslem pro krásu. Výsledkem smyslu pro krásu je umění. Umění také potřebujeme ke zdravému duševnímu vývoji. Má nás povznášet nad naše biologické potřeby, je dobré kdyţ se procvičujeme ve vnímání krásy. Člověk také vyvinul svou prací a rozumem mnoho uţitečných věcí k ulehčení ţivota – třeba domy, topení, stroje, léky, oblečení, atd. Dnes bychom bez nich nepřeţili. Naše macešské chování nám jiţ příroda vrací: ozonová díra, chemikálie v půdě, civilizační choroby. Tak co, sedíme na větvi a pilně řeţeme, nebo nás napadne, ţe si za chvíli rozbijeme nos?

Glum

Uskuteční se v sobotu 21. února dopoledne. V případě nepříznivého počasí připravíme náhradní program. Sraz: v 9.00 na skauťáku. Sebou: kaţdý si vezme jedno klouzadlo (sáňky, boby, příp. skeleton), teplé oblečení (i na převlečení), „spešl pakl“, svačinu, 1 sáček dobrého čaje. Program: několik druhů sáňkařských disciplín + závěrečné posezení nad dobrým čajem. Těší se na Vás: Glum, Boban a Vlk

4. chlapecký oddíl Hlinsko pořádá

FOTBALOVÝ TURNAJ Kdy: 6. března 2004 od 9.00 do 13.00 hod. Kde: V tělocvičně ZŠ Ležáků v Hlinsku. Věkové kategorie: 1) Skauti (10-14 let) 2) Roveři (15-25 let) Sestava: 4+brankář Startovné: 100 Kč za tým Kontakt: vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz (tel.:469 314 681). Přihlásit se můžete do konce února 2004. Nezapomeňte na vhodný oblek, hlavně obuv ! Ne tretry ani kopačky! Nejlépe boty s bílou podrážkou, hlavně ne s černou podrážkou. Všichni jste srdečně zváni.

Myšlenka měsíce „Trpělivost a houţevnatost nám v těţkých chvílích pomohou více neţ síla a zuřivost.“

Jeana de La Fontaine citoval Tygr 1

Šplhoun,Vlk 2

Ţelví polovýprava pro podepsání přihlášek Po schůzce: „Matty, ţe mně a Tygroj podepíšeš přihlášku na ten Ţeleznohorskej tábor?“ „Jo jasně, tak mi to dej.“ „Ale já to tady nemám.“ „Hernajz! Tak víš co, Orlo, přijeďte za mnou zejtra do Jeníkova na lyţích.“ „Tak jo.“ Po pohovoru: „Kluci nám se tam nechce samotnejm, tak pojeďte s náma.“ „Tak jo“ V sobotu: „Kde jsou???“ „Tady!!!“ „Tak jedem!“ Tak jsme konečně vyrazili na cestu (Já, Tygr, Kolja a Termo). Stoupali jsme do kopce a představovali jsme si, ţe jedeme Sibiří a za námi běţí medvěd. Po chvilce usilovného stoupání jsme sjeli kopeček a zase stoupali nahoru. Uţ jsme viděli onen jeníkovský vysílač, ke kterému jsme jeli. Kdyţ jsme byli u něho, zastavili jsme se a dali si pauzu. Našli jsme zde hromadu sněhu, na které jsme se do sytosti vyřádili a vyhráli. Poté jsme zjistili, ţe je to zasněţená hromada hnoje! To nám ale vůbec nevadilo. Po sjezdu od vysílače do Jeníkova jsme dorazili k Mattymu. Zde nás Boban uvítal výborným čajem, cukrovím a čokoládkami. Odjeli jsme poté, co Kolja udělal ostudu tím, ţe si všechny čokoládky, které mu Matty ze slušnosti nabídl, vzal do kapsy (určitě si je vzal pro svého hladovějícího psa!). Tyto čokoládky jsme nakonec od Kolji vyţebrali (... chudák pes – nebude mít co jíst). Nedaleko od Jeníkova jsme si výborně zalyţovali na „Orlově sjezdovce“. (Tuto sjezdovku jsem pojmenoval po sobě, jelikoţ jsem ji objevil. Ale oficiální název je 1.běţecká sjezdovka.) Tady naše cesta končila a my jsme se spokojení vraceli domů.

Orlo Orlův šplecht Jednou v noci přivolají doktora k pacientovi. Doktor se dívá a říká: „To nic není, ale zavolejte druhého doktora, sestřičky a sanitáře!“ „Jeţiţ proč, kdyţ to není váţné???“ ptají se příbuzní. Doktor na to: „Nechci být sám, koho jste vytáhli v noci z postele!“ Orlo 3

Letní tábor 2004 a některé další informace Letošní letní stálý stanový tábor proběhne v termínu od 3. do 17. července 2004 v prostorách skautské rezervace Slávkova Hůrka (dle mapy KČT Slávkova Hůra). Cena tábora – bude určena později – vzhledem k připravovaným změnám výše DPH. Na toto místo pojedeme v letošním roce snad naposled. Jednáme s Obecním úřadem Proseč a dalšími zainteresovanými osobami o pozemku, který bychom chtěli v dalších letech pouţívat ke stálému táboření v lomu u Proseče. Jednání jsou zatím nadějná. Jiţ proběhlo uzavření smlouvy s Obecním úřadem Proseč a naším střediskem o pronájmu domku na „Sahaře“. Proběhly základní opravy (zazdění okenic a nutné zazimování). Jedna část domku je připravována pro sklad táborového majetku, druhá část je určena pro víkendové akce. Na domku je třeba ještě pracovat, jde o úpravy místa pro spaní atp. To ale skautům nemůţe dělat ţádný problém, protoţe skaut je mimo jiné i pracovitý …

Matty Vlčí schůzka 23.1. 2004 Na této schůzce jsme byli čtyři: já, Zebra, Nesquik a Ojelek. Kdyţ jsme se sešli, coţ výjimečně netrvalo dlouho, Zebra nám oznámil, ţe máme donést příspěvky a ţe budou sáňkařské závody. Potom jsme hráli první hru – „Závod pivních autíček“. Účelem hry bylo v co nejkratším čase dostat pivní zátku do cíle po klikaté dráze. Tyto zátky jsme vyuţili ještě jednou, kdyţ jme je házeli od okna přes stolní fotbal na stůl tak, aby se na něm udrţely. Pak jsme svým členům se Zebrou řekli něco o státní vlajce a hymně. A kdyţ Nesquik i Ojelek přišili knoflík, uslyšeli jsme Vaška, Oveho, Tygra a Orla jak v sále strašně řvou. Šli jsme se tam podívat a viděli, jak si tam hází se třemi letadly a Vašek zrovna učil Orla, jak se ubránit útočníkovi s noţem. Za chvíli se ale jedno letadlo porouchalo, a protoţe jeden náš člen měl velkou náhodou u sebe zapalovač, podpálili jsme ho. Kdyţ dohořelo, rozloučili jsme se a rozešli se do svých útulných obydlí.

Tahoun

4

Utrpení českých skautů za komunistické totality

Neil Aldin ARMSTRONG

(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)

(Výrazné osobnosti 20. století)

Po osvobození skauti pomáhali spojeneckým armádám jako tlumočníci a pracovali na státu prospěšných brigádách (tzv. „Junáckých dvouletkách“). V únoru 1946 se sešel první poválečný sněm, na němţ byla vytvořena organizace Československý Junák a na němţ bylo zvoleno nové vedení: starosta – Velen Fanderlík (později pokračoval ve výkonu své funkce i v exilu), náčelník – Rudolf Plajner, náčelní – Vlasta Koseová. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se do čela Junáka dostali komunističtí činovníci a začala druhá likvidace skautské organizace. V noci ze 16. na 17. května 1949 se armáda s pomocí skautů a sokolů neúspěšně pokusila o státní převrat. Poté byli skautští vůdci Jiří Navrátil a Karel a Dagmar Skálovi odsouzeni k vysokým trestům. 13. září 1950 vymazalo ministerstvo Junák ze svého registru. Nahradila jej dětská organizace Pionýr, jejímţ hlavním posláním bylo pomoci škole v komunistické výchově dětí. V letech 1948-51 přestoupily některé skautské oddíly do Sokola, Českého svazu turistů, Svazarmu i do dalších organizací. V letech 1950-52 bylo zatčeno a uvězněno mnoho junáckých činovníků (nejznámější jsou procesy s Pavlem Křivským a Karlem Průchou). Cílem těchto procesů bylo pošpinit jméno Junáka. Na přelomu 50. a 60. let začal vycházet časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, v němţ Jaroslav Foglar nepřímo obnovil čtenářské kluby. V 60. letech musel Pionýr čelit ostré kritice kvůli své „školní“ výchově mládeţe, a proto zařadil do svého programu „atraktivnější“ skautské prvky. V roce 1966 se několik odsouzených činovníků Junáka (mezi nimi i K. Průcha) dočkalo propuštění. Roku 1965 bylo zaloţeno středisko Psohlavci, které později sehrálo významnou roli při obnovení Junáka. K tomu došlo 29. března 1968.

Neil Aldin Armstrong (dále jen NA) se narodil 5.8. 1930 v Ohiu, v USA. NA se o létání zajímal jiţ v raném dětství, v šesti letech poprvé letěl letadlem a v den svých šestnáctých narozenin získal pilotní diplom. V roce 1947 začal studovat na universitě za stipendium válečného námořnictva. Po dvou letech studia byl povolán do aktivní sluţby a jako nejlepší z ročníku absolvoval pilotní výcvik na základně Pensacola na Floridě. Ve dvaceti letech byl nejmladším pilotem své eskadry ve válce v Koreji (78 bojových letů). Po návratu dokončil studium na universitě. Po absolutoriu pracoval jako zkušební pilot pro Lewisovo výzkumné středisko NASA, později na Základně vysokorychlostních letů v Kalifornii. 16. července 1969 byla z floridského kosmického střediska vypuštěna loď Apollo 11 s jediným úkolem – přistát na Měsíci. Posádku tvořili Michael Collins, Edwin Aldrin a NA. Lod´o hmotnosti 43 tun byla vybavena relativně slabými raketovými motory, které jí umoţňovaly dostat se po oddělení od nosiče na oběţnou dráhu kolem Měsíce. Na oběţné dráze se Apollo 11 rozdělilo na dvě části – velitelskou a měsíční sekci. Výsadkový modul Eagle přistál na Měsíci v sobotu 20. července ve 21:17 SEČ. Jako první vstoupil na povrch Měsíce NA, čtvrt hodiny po něm Aldrin. NA na povrchu Měsíce prohlásil slavný výrok: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Společně zde instalovali vědecké přístroje a nasbírali 22 kg hornin. Přistávací modul s astronauty přistál 24. července v Tichém oceánu. Ani jeden muţ z Apolla 11 se do vesmíru jiţ nevrátil. Na Světové skautské konferenci byl vystaven světový skautský znak, který astronauti Apolla 11 dopravili na Měsíc. S hrdostí bylo oznámeno, ţe první člověk, který vkročil na Měsíc, je bývalý skautský vůdce – orlí skaut (tj. nejvyšší odbornost amerických skautů). Mezi 54 astronauty z prvního týmu jich bylo 47, kteří prošli školou skautingu a zanechali tak svým následovníkům příklad disciplíny, osobní odvahy a odborných schopností. NA přednášel po odchodu z NASA letecké inţenýrství na universitě v Cincinnati. V současnosti pracuje ve společnosti vyrábějící leteckou elektroniku, většinu času však tráví na své farmě v rodném Ohiu. O prvním přistání na Měsíci prohlásil astrofyzik Jiří Grygar: „Podle mě je to největší událost 20. století.“

(pokračování příště)

Vlk

Pro chytré hlavy V úterý 1. února roku 1994, krátce před devátou hodinou dopolední, z vězení poblíţ ukrajinského hlavního města Kyjev uprchl nebezpečný vězeň. Nejprve řetízkem přepiloval mříţe, poté sešplhal po prostěradle z okna a následoval rychlý úprk k lesu. Po chvíli dorazil k 20 metrů široké a 5 metrů hluboké řece. Přestoţe neuměl vůbec plavat a ţádný most ani loďka nebyly nablízku, podařilo se mu dostat na druhý břeh. To ho zachránilo, poněvadţ vězeňská ostraha, která ho pronásledovala, právě v tomto místě ztratila jeho stopu. Otázkou zůstává, jak se dostal na protější břeh. Vlk 5

Boban 6

Určitě si přečtěte!

Výprava 3x3 (4)

J.K. Rowlingová: HARRY POTTER a vězeň z Azkabanu Harry Potter trávil prázdniny zas u Dursleyových. Zavřeli mu učebnice a všechno, co připomínalo jeho školu. Dík svojí šikovnosti si alespoň něco schoval pod postel a učil se aţ pozdě v noci. Do školy potřeboval Harry podepsat list, aby mohl navštěvovat kouzelnickou vesničku Prasinky. Strýc Vernon pozval svoji sestru, tetu Marge. Nakázal Harrymu, aby se choval slušně, za coţ mu podepíše potvrzení do školy. Harry snášel tetu do té doby, neţ začala uráţet jeho rodiče. To uţ Harry nevydrţel a tetu kouzlem příšerně nafoukl. A jelikoţ se ve světě mudlů nesmí čarovat, utekl Harry se svými věcmi a sovou Hedvikou z domu. Kdyţ šel ztrápený tím, co s ním bude, přeběhlo mu něco divného a velkého přes cestu. Harry se vyděsil, mávl hůlkou směrem, kde to vyděl a tím nevědomky zastavil Záchranný autobus pro kouzelníky a čarodějky. Ten ho odvezl aţ do Londýna, do Příčné ulice. Tam zůstal ubytován v hotelu Děravý kotel aţ do odjezdu do Bradavic. Tam ho našli také jeho přátelé Ron a Hermiona, kteří se tam také ubytovali. Hermiona si koupila kocoura Křivonoţku, který pořád útočil na Ronovu krysu Prašivku. V novinách se dočetl, ţe z vězení v Azkabanu utekl známý vrah Sirius Black. Ve vlaku do Bradavic se Harry poprvé setkal se stráţným z Azkabanu, s Mozkomory. Byl to přímo děsivý záţitek, aţ z toho Harry omdlel. Mozkomorové z lidí dokázali vysát i tu nejmenší špetku štěstí a lidem zůstávaly jen ty nejhorší vzpomínky. Harryho omdlení vyvolalo posměšky u studentů Zmijozelu, hlavně pak u Malfoye. Ve škole mají nového profesora Lupina na obranu proti černé magii. A začal učit i bradavický hajný Hagrid. Učil je, jak mají pečovat o kouzelná zvířata. První byli hypogrifové. Jelikoţ jeden z nich, jménem Klofan, napadl Draca Malfoye, musel být utracen. Fred s Georgem dali Harrymu tajný plánek hradu, aby se mohl tajně dostat do Prasinek. Harry se mohl pohybovat po Bradavicích v kouzelném plášti nepozorován a taky mohl vidět, kde kdo je. Kocour Herniony neustále pronásledoval Prašivku a Ron kvůli tomu s Hermionou nemluvil. Mozkomorové z Azkabanu hlídali Bradavice. Studenti nemohli chodit po školních pozemcích, jak se jim líbilo. Kdo je ve skutečnosti tajemný vězeň z Azkabanu, Sirius Black? Co s ním má společného Harry Poter? Jak se bude vyvíjet Harryho zamotaný příběh? Odpovědi na tyto otázky zcela jistě naleznete v kníţce Harry Potter a vězeň z Azkabanu.

Tygr 7

Minule jsem se s vámi rozloučil na vršku Hradiště a dnes bych vám rád popsal, co jsme z něj viděli. Na zmiňovaném kopci k nám bylo počasí aţ na výsost vstřícné – sluníčko svítilo a obloha byla bez mráčku. Díky tomuto příjemnému rozmaru počasí se nám naskytl krásný pohled na Polabí, přímo proti nám se tyčil Říp, je moţné, ţe to nebyl on, ale my jsme si mysleli, ţe je to on a ten pocit nám dělal dobře. Na obzoru vyčnívala také majestátní Milešovka, jejíţ vrchol byl zahalen do mlţného oparu. Poté, co jsme se pokochali výhledem, jsme sestoupili kamenným mořem dolů pod Hradiště a vydali se na nedaleko stojící Malé Hradiště, které bylo opravdu malé. Odtud to nebylo daleko do našeho dočasného bydliště, kde jiţ byl správce, kterému jsme zaplatili, předali almanach a rozloučili se. Pak jsme sestoupili dolů k Labi, tedy do Litoměřic, kde jsme nasedli na vlak, který nás zavezl zpět do Hlinska, samozřejmě jsme museli přestupovati. Myslím si, ţe tato výprava se zařadila mezi ty zdařilé, na čemţ má velký podíl Boban, který to celé zorganizoval a patří mu zato dík. Záporem byla poměrně malá účast, nad tou by se ale měli zamyslet ti, co tam nebyli.

Šplhoun Soutěţ o body 1.

2.

3. 4.

Kdy a kdo poprvé absolvoval první cestu do vesmíru a zpět? Jak se jmenuje český kosmonaut, který letěl do vesmíru v roce 1978 společně s Rusem Gubarevem? V okolí kterého města v Krušných horách se nachází nechvalně známé komunistické uranové doly a pracovní tábory, v nichţ v 50. letech trpělo i mnoho skautských vůdců? Co znamená zkratka NASA? Vyjmenujte 6 knih o Harrym Potterovi.

Vlk

8

Zdravotnický kurz Kde: v Hlinsku v Čechách, skautský domov, ulice Nad Parkem 1314 (III. domek vlevo).

Kdy: 12. – 14. března 2003, začátek 19/00 h, zakončení Ne – okolo oběda.

6 ČASOPIS IV.ODDÍLU 6

S sebou: karimatku, spacák, zápisník, tuţky, obvazy – úzké + široké, jídlo na Pá

(BŘEZEN 2004)

večer + So snídaně – kaţdý sám (čaj bude), 2 brambory, 1 cibuli, 1 paštiku, 2 trojúhelníčky sýra, ½ chleba (sníš-li více, vezmi si více ), 10,-- Kč do společného vaření, 20,-- Kč os./noc + plyn. Je vhodné mít s sebou přezůvky. Další bliţší inf.: hladky.martin(zavináč)seznam.cz, 728 565 821 Martin Hladký

O zachovávání svých povinností a skautských zákonů

PS: Zdravotnický kurz je určen pouze pro starší členy. Z našeho oddílu byli nominováni: Straka, Václav, Tygr.

Slovo povinnost nám zní divně, jakoby mi bralo svobodu. Já se přece chci rozhodnout, jak mě právě napadne, jak se mi právě chce nebo nechce. Alfons, Svatopluk a Lumír se vydali na túru do hor. Dohodli se, ţe Alfons vezme jídlo, Svatopluk stan a Lumír vařič s plynovou bombou. Ráno vyšplhali na první kopec a měli hlad. Alfons se nablble usmál a povídá: „Mně se to zdálo těţký, tak jsem vzal jenom 2 tatranky. No co, zkusíme si nasbírat lesní plody.“ Kluci se s prázdnými ţaludky a nasbíranými houbami v ruce obrátili na Lumíra, ať vytáhne vařič. Vařič vytáhl, ale bez bomby: „Jo aha, já jí asi nechal na poličce“. Večer se zatáhla obloha. Svatopluk pokrčil rameny: „Já myslel, ţe bude hezky a tak ţe bez stanu dojdeme na vrchol dřív“. Ráno se hladoví kluci roztřesení zimou vrátili do údolí. Věděli, ţe ani nemá cenu se hádat, kdo za to můţe, byli totiţ trojčata. Dojít k cíli bez splnění svých povinností nelze. Chceme jednou vystudovat dobrou školu a vydělávat peníze, musíme kaţdý den psát úkoly. Chceme mít hezký domov, musíme pomáhat rodičům v domácích pracích. Chci mít dobré kamarády, musím jim pomáhat, kdyţ mě potřebují. Abychom proţili pěkný, radostný a plný ţivot, musíme plnit své někdy nepříjemné povinnosti. Právě přemáháním své náladovosti a lenosti očišťujeme svůj charakter a upevňujeme vůli. Obojí budeme vţdy potřebovat. A na závěr otázku k popřemýšlení: existují povinnosti důleţitější a méně důleţité? Zkuste si sestavit ţebříček (alespoň) 3 základních povinností, které máte. Které tři by to vlastně byly?

Glum 1

Pingpongový turnaj (21.2. 2004) Kvůli počasí se neuskutečnil sáňkařský závod, ale naše vedení mělo jeden trumf v rukávu – a to byl pingpongový turnaj. Na skauťáku byl sraz jiţ v devět ráno, tady nás rozdělil Boban do dvou skupin. První skupina: Termo, Orlo, Petr, Zebra, Tygr; druhá grupa: já, Tahoun, Divoch, Boban, Námořník. V těchto skupinách se utkal kaţdý s kaţdým. Mezi zápasy jsme se zabavovali hrou ping-pongu na velkém stole v sále. Orlo a Termo zkoušeli hrát se dvěma míčky, taky jsme hráli obíhačku s kuriózními pálkami (např.: víkem od ešusu, nohou od stolu, prknem…). Kdyţ si kaţdý vydobyl svoje místo ve skupině, tak ho čekal ještě jeden zápas o konečné umístění na celém turnaji. Ale tento svůj zapas nehráli všichni, ale jen ti co bojovali o třetí místo – to byli Termo a Divoch. A samozřejmě se také hrálo finále, z kterého vzešel jako konečný vítěz celého turnaje Orlo, který zdolal Tahouna v napínavé bitvě dvou ostrých pálek. A nyní jiţ konečné pořadí: na desátém místě se umístil Peter, na devátém aţ šestém místě se umístili: Boban, já, Tygr, Námořník, páté místo si vydobyl Zebra, bramborovku získal Divoch, bronz Termo, stříbro Tahoun a vítězem se stal jiţ zmiňovaný Orlo. Turnaj se velice povedl, oproti minulému roku byla vyšší účast a nejen to přispělo ke skvělému záţitku.

Kolja 2

Schůzka Ţelv

Vlčata – Bílá šestka

Tento článek do našeho oddílového časopisu obsahuje informace, které se nikdy neměly zveřejnit, aby Orlo, Tygr a Straka neměli problémy s majitelem zahrady domu mezi ulicí Anglickou a Italskou, no ale k tomu se v průběhu článku ještě vrátíme. Začalo to takhle: jako vţdy jsme se na schůzku slezli jako švábi na pivo (myslím tím pomalu). Poté nás (mě, Cukra, Švícka a Námořníka) Orlo za pomocí tomfy usadil a obodoval. Vzápětí nás trochu zaučil jízdním řádům, mezitím dorazili Termo a Straka, nato jsme vyrazili ven. Zde nás Tygr rozdělil do tří skupin: já jsem byl se Švíckem, Termo si k sobě vzal Námořníka a na Cukra zbyl brácha. Po tom mě, Cukra a Námořníka odvedl Tygr do parku, kde jsme se měli schovat, aby nás nebylo vidět. Po chvíli čekání za stromem mě našel můj parťák Švícko, dal mi papírek a řekl, ţe si ho máme přečíst. Tak jsme si to přečetli pod pouliční lampou a zjistili, ţe musíme sejmout třikrát Orla a Tygra, ale my jsme měli jen dva ţivoty. Tak jsme vyrazili a poprvé nás odrazili, ale my jsme se seskupili s dalšími skupinami a razantně jsme zaútočili. Oba byli takřka hned mrtví (neměli šanci). Potom následovala další hra s úkolem dostat se od radnice aţ k lípě, aniţ by nás Orlo ,Tygr nebo Straka dvakrát sejmuli. Vyrazili jsme, ale k našemu úţasu jsme nenarazili na ţádný odpor. Aţ zpoza plotu jiţ zmiňovaného domu na nás začali naši nepřátele metat hroudy. Po chvíli bombardování jsme rezignovali a našli Orla, který se nám v průběhu hry ztratil. Ten nám ukázal bunkr, který objevil. Poté jsme se uţ vrátili na skauťák, kde jsme ukončili schůzku.

Kolja Zebrovy šplechty V narvané tramvaji se cpe malý Jaroušek dortem s krémem. Vydatně při tom maţe koţich paní stojící vedle. "Tak dávej přece pozor, Jaroušku," kárá ho matka. "Budeš mít ten dortíček samý chlup." "Babi, dnes na paloučku leţel muţ, měl roztaţené ruce a nohy, na zádech měl batoh a kolem něj lítali mouchy." "A co měl ten muţ v batohu?" ptá se babička Pepíčka. "Padák."

Zebra 3

Schůzka vlčat se liší od skautské tím, ţe místo učení hrajeme jen samé hry. Těţko říct, jestli je náročnější něco naučit skauty, nebo hrát hry s vlčaty. Kdybychom s nimi hráli stále jiné hry, za chvíli by nám došly, a tak často stačí změnit legendu a kluci nic nepoznají. Schůzka probíhá asi takhle: Zahájíme pokřikem, pak hru, další hru a potom dle času poslední hru, no a ukončíme pokřikem. Naše vlčata jsou pouze tři, ale i to je na nás někdy dost: Kuba, Lukáš a Dan. Jmenujeme se Bílá šestka a náš pokřik zní: „My jsme bílá vlčátka, nejsme ţádná párátka.“ Naše schůzka dne 22.1.2004: Zahájili jsme schůzku pokřikem a pak jsme šli do parku hrát hru. Kolja se schoval a my jsme ho museli najít, kdyţ jsme ho našli, nenápadně jsem se ukryl já (mě museli i chytit, aby to bylo zajímavější). Hledali mě po celém parku. Kolja mě našel a šel se domluvit s klukama, jak mě chytí, a aby se to povedlo, řekl mi plán. Kolja mě vyhnal z křoví, já jsem běţel po cestě a ohlíţel jsem se za ním. Najednou na mě Kuba skočil zpoza stromu a Lukáš na mě vybafnul. Byli šťastní, ţe se jim to povedlo, a my taky. Na skauťáku jsme si ještě vyrobili papírové čepice a pak jsme si je sráţeli novinami. Ukončili jsme pokřikem a odvedli jsme kluky domů.

Termo Miloš Zapletal: Stezka odvahy Miloš Zapletal je dlouholetým skautským vůdcem a autorem několika encyklopedií plných her. V této kníţce poutavým způsobem líčí dobrodruţství, která proţívá šestnáctiletý chlapec „Jeţek“ při plnění náročné táborové zkoušky. Musí strávit 24 hodin mimo tábor, přitom urazit dlouhou trasu a navíc nikoho cestou nesmí potkat. Se štěstím unikne hochům z tábora, kteří ho hledají, aby mu zkoušku ztíţili. Prostá zkouška odvahy a zdatnosti se však postupně promění v opravdové drama. Jeţek musí při pochodu čelit drsnému počasí i jiným nástrahám osudu. Stane se jediným svědkem těţké havárie, při které jde o záchranu lidských ţivotů. Obstojí Jeţek v této skutečné zkoušce, kterou by nezvládlo ani mnoho dospělých? Jak se v této stresující situaci zachová? Je sám uprostřed lesa a můţe se spolehnout jen a pouze na sebe, nikdo mu nemůţe pomoci. Všechny útrapy společně s Jeţkem můţe proţít jen ten, kdo si Stezku odvahy od začátku aţ do konce sám přečte. Z dílny Miloše Zapletala bych Vám chtěl doporučit i další romány: „Soví jeskyni“ a „Sedmičku“. Vlk 4

Český skauting v období normalizace

Erazim KOHÁK

(aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)

(Výrazné osobnosti 20. století)

Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy (21. července 1968) Junák vyhlásil akci „Služba vlasti“. Tím se snaţil pomoci při odstraňování škod způsobených okupací. Tímto vpádem cizích vojsk byla zároveň zahájena další likvidace Junáka. Proti tomu protestoval dopis Syrinx, který trojice autorů J. Zachariáš, I. Makásek a M. Kopt zaslala do některých středisek. K historicky poslednímu zrušení Skautingu u nás došlo 1. září 1970. Podíleli se na tom (stejně jako v letech 1948-50) komunističtí činovníci v ÚRJ. I tentokrát byla činnost v exilu obnovena – exilovým starostou se stal opět V. Fanderlík. V 70. a 80. letech se čeští skauti pravidelně setkávali na Ivančeně. V roce 1976 spáchal sebevraţdu Josef Zikán „Bobr“, vedoucí 1. oddílu střediska Psohlavci. Jedním z důvodů k tomuto činu byl i neúnosný tlak, který na něj vyvíjela StB. Bobrův kolega ze střediska Psohlavci, vedoucí 3. oddílu Nescenon, Ivan Makásek „Hiawatha“ se v roce 1974 podílel na vzniku ochranářské skupiny Taraxacum, která vytvořila rozsáhlý brdský ekologický program AKCE AQUA. Součástí tohoto projektu byla akce Aqua-Brdy (zahájena r. 1977), jejímţ cílem bylo zjištění čistoty vody brdských potoků, zmapovaní pramenů a studánek v této lokalitě a jejich následné vyčištění. Začátkem roku 1985 umírá exilový starosta Junáka V. Fanderlík, jeho nástupcem byl zvolen Miloš Miltner „Jestřáb“. O dva roky později umírá i náčelník Rudolf Plainer (mj. i autor několika knih o historii čs. skautského hnutí od r. 1911 aţ do zákazu Junáka Němci – např. Úsvit českého junáctví). (Koncem 80. let se zvedla obrovská vlna nespokojenosti s totalitním režimem KSČ, která vyvrcholila 17. listopadu 1989 manifestací k 50. výročí smrti Jana Opletala. Došlo ke státnímu převratu, kterému říkáme „sametová revoluce“.) 2. prosince 1989 byla činnost organizace Junák obnovena.

Erazim Kohák (EK) se narodil 21.5.1933 v Praze. Jeho rodiče byli za 2. světové války vězněni. EK jiţ jako dítě trávil většinu času v přírodě. „Na táboření bylo nejnádhernější, když jsme se po třech týdnech sbalili a odjeli domů a na louce pak zůstaly jen “fleky“, které po pár týdnech zarostou.“ Po válce navštěvoval Státní akademické gymnázium v Praze II. Po únorovém puči v r. 1948 jeho otec, tehdy spolupracovník Ferdinanda Peroutky a politický redaktor Svobodného slova, uprchl s rodinou přes hranice do Německa, čímţ se zachránili před zatčením. Po pobytech v uprchlických táborech se nakonec dostali do Spojených států jako zemědělští pracovníci, ačkoli oba byli vysokoškoláci. EK pracoval v dělnických profesích a souběţně absolvoval vysokoškolská studia filosofie a religionistiky. Obor studia si vybral dle toho, co bude nejvíce potřeba po jeho návratu do vlasti. „…Velice mě vábilo vodní inženýrství, já bych tenkrát postavil Gabčíkovo i na Botiči. Ale tehdy jsem si říkal: Komunisti si vychovají vlastní inženýry, techniky, ale nevychovají si filosofy a teology….“ Od roku 1960 působil na Bostonské universitě, kde přednášel filosofii (fenomenologii a etiku). Později získal doktorát a byl jmenován profesorem filosofie ve státu Massachusetts. V USA zaloţil i skautský oddíl, s nímţ podnikal výpravy do přírody pohřebním vozem (byl nejlevnější), na který si skauti vydělali formou brigády. Roku 1977 odešel do státu New Hampshire, kde si na lesní mýtině postavil srub a ţil v něm v souladu s přírodou. Odtud psal rozhlasové pořady, působil jako publicista v angličtině i v exilovém tisku a dojíţděl do zaměstnání v Bostonu aţ do svého návratu do vlasti v r. 1991. V letech 1991 – 94 učil střídavě v Bostonu a v Praze, od ledna ´95 se natrvalo vrátil do ČR. V současnosti je zaměstnán jako profesor FF UK v Praze a jako publicista. Angaţuje se v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické, v ekologicky orientovaných hnutích (Hnutí Duha, ČSOP), je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. EK pravidelně přednáší na skautských a ekologických seminářích. Osobně jsem měl moţnost být přítomen jedné z jeho přednášek na Ekumenickém semináři ELŠ v Praze na téma Návrat k přírodě. EK dokázal všechny zaujmout, umně glosoval náš vztah k přírodě a zavzpomínal i na skautování v USA. Více: E. Kohák: Hesla mladých svišťů. Kalich. Praha 2000. Zajíc J., Šantora R.: Erazim Kohák. Portál. Praha 2001. Boban 6

(pokračování příště)

Vlk

Myšlenka měsíce „Pravý přítel je ten, který přijde, kdyţ všichni ostatní odcházejí.“

Waltera Winchella citoval Tahoun 5

O Sněhurce a sedmi trpaslících

Soutěţ o body

Ţila – byla v Krkonošském národním parku jedna jezeďačka. V noci chodila krást králíkům na panský a ve dne klepala kosu. Jmenovala se Sněhurka. Bydlela v malé útulné chaloupce, která měla děravou střechu, zazděný komín a vytlučená okna. V létě v ní byla zima jako v zimě a v zimě jako u Mrázků v Ústí nad Orlicí. Jednou takhle odpoledne – jak uţ to u mladých děvčat, kdyţ jim táhne na padesát, bývá – se vypravila na lov. Jak tak chodila po lese a hledala oko na zajíce, potkala ve Vrchlabí na náměstí předsedu Národního výboru, Krakonoše, a poţádala ho o ruku. Nejdříve dělal fóry, ale kdyţ mu zkroutila ruku, utrhla vousy a vyrazila šest zubů, byla ruka v rukávě. Do týdne byla svatba a do roka vozila Sněhurka v kočárku sedm dětí. Šest jich bylo kluků a sedmý chlapeček. Po mamince byli inteligentní, po tatínkovi urostlí. Samí trpaslíci. Všichni byli velmi čistotní, hlavně nejmenší z nich, Šmudla. Kromě toho byli hrozní „plašani“, takţe i do hospody chodili po dvou a zpátky pro jistotu po čtyřech. Tatínka sice mrzelo, ţe jsou tak malí a bázliví a hlavně mu vadilo, jak vřískají, kdyţ jim někdy omylem šlápl na hlavičku, ale maminka byla ráda, protoţe ušetřila na jídle. Jednou, kdyţ jim k večeři rozkrájela plátek ementálského sýra na sedm dílů, nadával Šmudla jako dlaţdič, protoţe na něj vyšla díra. Sněhurka mu za trest večeři snědla a zavřela ho do ledničky. A jak to nakonec všechno dopadlo? Inu dobře, jako v pohádce. Trpaslíci sice zůstali přes váţný zájem několika osamělých zahrádkářek na ocet, ale v rodné chaloupce je zato hřálo teplo rodinného krbu ověnčeného rampouchy. Sněhurka si uţívala senilního stáří, zatímco sklerotický Krakonoš šúroval podlahu a nemohl si vzpomenout, po kom jsou trpaslíci tak podělaní. Byli to totiţ takoví strašpytlové, ţe se to doneslo aţ za moře a z Hollywoodu o nich přijeli natočit celovečerní film, který získal několik Oscarů a srdce miliónů filmových diváků. Jmenoval se Sedm statečných.

1.

2. 3. 4. 5.

Kterému období v našich dějinách říkáme „normalizace“ (roky od-do)? Co to bylo „praţské jaro“, kdy probíhalo? Co to byla Charta 77, které tři osobnosti byly pověřeny úlohou mluvčích tohoto prohlášení? Čím se zabývají fenomenologie a religionistika? Jaká jsou hlavní města amerických států Massachusetts a New Hampshire? Sousedí spolu tyto státy? Ve kterém článku jsou zmíněny? Bonus 15 bodů získá druţina, která správně rozluští hádanku z časopisu číslo 3. Jde o to, jak odměřit 2,5 litru s vyuţitím příslušných nádob. Identifikujte osobnost ve spodní části stránky! Pokud se Vám to nepodaří, dostanete v průběhu března několik nápověd. Samozřejmě platí: čím víc nápověd, tím míň bodů.

Tahoun Nesquikova hádanka Má to rohy, čtyři nohy, ocas a kliku a stojí to na kolejích.

Nesquik 7

8

VÝPRAVA IV. ODDÍLU (16. - 18. DUBNA ´04)

7 ČASOPIS IV.ODDÍLU 7 (DUBEN 2004) O zdvořilosti Sedí anglický lord v salónu a snídá. Najednou „krach, bum, prásk“, vyvalí se zeď a do salónu se probourá auto. Lord nehne ani brvou a pozve řidiče ke stolu. Po anglicky vydatné snídani se zeptá: „Pane, kam vlastně máte namířeno?“ Řidič mu odpoví: „Do Liverpoolu.“ „To jste měl kratší přes kuchyň, pane!“ na to lord. Zdvořilost anglických lordů za kaţdé situace je příslovečná. Místo rozčilování, nadávání a vyhroţování si vţdy dokázali zachovat svou důstojnost. Byli to praví šlechticové ducha. Šlechtictví ducha bylo nepochybně jedním z cílů skautingu, který ostatně ze staré Anglie pochází. Základ slova zdvořilost je odvozen od slovesa dvořit se. Dvořit se znamená ucházet se o něčí přízeň, vyzdvihovat jeho dobré stránky a raději chválit, neţli kárat. Jedno indické přísloví praví: „Člověk se stává tím, na co se dlouho dívá.“ Jinými slovy: člověk se stává tím, na co myslí a co říká. Budeme-li ovládat své myšlenky a slova, budeme ovládat sami sebe. O čistotě myšlenek, slov a činů jsme si jiţ povídali. Tyto vnější projevy nezůstanou pouze na povrchu, ale promění naši osobnost. Tato naše proměna přinese jistě plody: člověk mírný, přímý a zdvořilý si vţdy uchová na jedné straně respekt a na straně druhé si získá věrné přátele. Člověk zdvořilý přináší pokoj a porozumění a ne rozkol a hádky. Uchopme tuto výzvu: staňme se šlechtici ducha. Glum

Myšlenka měsíce „Nech téct vodu, kterou nemůţeš vypít.“

Cíl: Brandýs n. Orlicí, skautský domov. Sraz: v pátek v 15:10 hod. na nádraţí ČD, návrat v neděli v 12:05 tamtéţ. Náklady: cca 130,-Kč (jízdné, zapůjčení klubovny, …). S sebou: jídlo na pátek, 2 párky, 2 brambory, 2 paštiky, 3 trojúhelníčky sýra, ½ chleba, ovoce + jídlo dle vlastní spotřeby, vhodnou obuv a oblečení, přezůvky, spacák, karimatku, kartáček + pasta, ručník, „spešl pakl“ (KPZ, zápisník, …), ešus, lţíci. Druţina: 2 gulášovky, sůl, kotlík, 2 cibule, čaj, buzolu, … Nezapomeňte si vzít s sebou věci, jeţ se Vám jiţ v minulosti osvědčily, výše uvedený výčet je pouze demonstrativní!

Těší se Boban, Ove, Vašek

Fotbalový turnaj (pro starší a pokročilé) Večer před turnajem jsem byl v práci a najednou volá Boban: „Přijedeš doufám zejtra na Leţákovku na fotbal?!“ „Moc se mně nechce,“ vymlouvám se. Nakonec mě ale Boban přesvědčil. Ještě večer vzpomínám, jak jsme jako skautíci hrávali svoje fotbalové turnaje, no a musím se přiznat, ţe jsme je většinou prohrávali. Kdyţ jsem druhý den přišel do tělocvičny, dozvěděl jsem se, ţe uţ máme od našich mladších nahráno, takţe si můţeme dovolit hrát profesorsky – parádičky atp. Nastupujeme v silné sestavě: Sokol v kase, Boban a Straka – tahouni týmu, Ove a já (Vašek) – stínovači, Šplhoun, Vlk a Pytlas – těţká obrana. V prvním zápase jsme se utkali s Kameničkami. Jeden gól jsme dostali, druhý jsme si do vlastní sítě přidali sami, proto jsme hladce prohráli 0:2. Další zápas proti Nasavrkám jsme vyhráli, nejvíce v týmu zazářil Straka ve svých oranţových kraťasech. Další dva odvetné zápasy se nesly ve stejném duchu jako ty předchozí. Největším přínosem pro tým byl Boban: Dva protihráče zranil, tři zhmoţdil a jednoho dokonce zesměšnil. Se svojí vtipnou parodií na fotbal jsme nakonec obsadili pěkné druhé místo. Myslím, ţe v letošním ročníku vládla dobrá atmosféra, fotbalové boje se děly ve skautském duchu fair-play. A tak to má být, a tak je to správné.

Vašek

Mexické přísloví citoval Tygr. 1

2

Fotbalový turnaj (pro mladší a nepokročilé) Dne 6. Března se v tělocvičně ZŠ Leţáků konal jiţ sedmý ročník fotbalového turnaje. V mladší kategorii se hrála utkání na osm minut a zúčastnilo osm druţstev: 2x Hlinsko, Kameničky a Nasavrky a po jednom týmu ze Skutče a Chrasti. Druţstva byla rozdělena do dvou skupin. Dle umístění ve skupině se hrálo o celkové umístění (první s prvním,…). Mezi boji ve skupinách a v zápasech o konečné místo hráli svůj turnaj také roveři. Při tomto turnaji jsme naše rovery kritizovali za jejich nepříliš uspokojivé výkony. V závěrečných bojích o medaile naši roveři v čele s Bobanem a Vaškem vytvořili fantastickou kulisu a zahnali tak komorní atmosféru ze skupinových bojů. Vlci i Ţelvi tak díky podpoře diváků uspěli v bojích o medaile. Vlci i Ţelvi měli na finále, ale protoţe Vlci měli ve skupině stejně bodů jako Chrast a vzájemný zápas skončil nerozhodně, postoupila Chrast díky lepšímu skóre. Nejlepším brankářem byl neoficiálně vyhlášen gólman z Chrasti, který měl alespoň 95 kg, přesto dokázal vychytat všechny střely – aţ na jednu, která rozhodla finálové utkání. Jelikoţ jsem na minulém turnaji nebyl nemohu posuzovat, ale myslím si, ţe ten letošní byl vydařený jak herně (pro Hlinsko) tak i z organizátorského pohledu. Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Druţstvo Hlinsko (Orli-Ţelvi) Chrast Hlinsko (Vlci) Kameničky I. Nasavrky I. Skuteč Nasavrky II. Kameničky II.

Zebra Nesquikova hádanka Tatínek postavil mamince na zahradě bidlo na prádlo. Na něm si zhotovil své bydlo pták. Zafoukal vítr a obě b_dla spadla. Doplňte poslední i/y!

Nesquik 3

Zdravotnický kurz 12. - 14.3. od 19:00 se na skauťáku konal zdravotnický kurz. Sešlo se nás asi 20, z toho 8 Hlinečáků. V pátek od půl osmé do devíti přednášel Balů (MUDr. Kabát) teorii. Pak se hrál fočus. V sobotu holky uvařily guláš s tlačenkou. Odpoledne jsme zkoušeli Andulu, po pauze následovalo obinadlování, Bóţu jsme celou omotali do mumie. K večeři byl zbytek guláše. Potom uţ musel Balů jet domů. Asi do půl druhé jsme hráli karty, ale ve dvě hodiny uţ všichni spali. V neděli nás navštívil Šaman (br. Vacek) a v poledne nám dal testík, jen 75 otázek. To byl konec programu. Námořník

Vlčata - Černá šestka Vlčata z Černé šestky vedu já (Ojelek) společně s Václavem. Naše schůzka začíná kaţdý pátek ve 14.45. Je-li stoprocentní účast, sejdeme se v tomto sloţení: Ondřej a Vojtěch Odvárkovi, Vojtěch Vašek, František Špaček, Ondřej Švec, Tomáš Petrlík, Michal Rott, Martin Vávra, Libor Hitnaus, Igor Kravčenko. Ale stane se, ţe některý z jedinců, bojuje s časem. Nyní vám nastíníme, jak proběhla naše schůzka z 26.3.2004: Na úvod klukům řekneme, ať nám přinesou jehličí jedle, borovice a list javoru. Tím si procvičují znalosti v přírodním směru. Také se u nich snaţíme rozvíjet abstraktní schopnosti – např. namalovat nebo jiným způsobem vyjádřit své pocity. Naše vlčata mají spoustu elánu, a proto musíme pro ty naše „čertíky“ vymýšlet stále nové pohybové hry s určitou myšlenkou. Teď vám popíšeme, jak jsme našim vlčatům vysvětlili, jak se má hrát „Na ţraloky“. „Představte si, ţe jste v Severním ledovém moři.“ Nato určíme, kdo bude ţralok: „Tady xy je ţralok a vy jste rybky. Kdyţ se vás ţralok dotkne, tak jste chyceni. Poté vás odvede do domečku, kde vás bude střeţit. Ale pozor ţraloku, jedna rybka můţe vysvobodit druhou.“ Dále si pomocí hry zopakujeme, co jsme se naučili na minulé schůzce – kdo nejdříve napíše Českou hymnu. Poté následuje „Pepa Oskar“, coţ je funkce podšestníka (u nás ji zastává Ondra O.), který má za úkol připravit na kaţdou schůzku nějakou hru, za níţ pak uděluje dřevěnou trofej, kterou znázorňuje Pepa Oskar. Pak nastává chvíle se něco naučit (jak se máme chovat ve společnosti). Na závěr si zahrajeme poslední hru (kamen, nůţky, papír) a schůzku definitivně ukončíme naším šestkovým pokřikem: „Černá šestka, černé nebe, po noci jdem na tebe. Haůůůůůů.“

Ojelek a Václav 4

Sněm Okresní rady Junáka Chrudim

Stručný přehled historie českého vodního skautingu I.

Na konci roku 2003 se konal řádný volební sněm našeho střediska, který zvolil delegáty na Okresní sněm. Dle Volebního řádu je automatickým účastníkem vůdce střediska, ostatní členy volí střediskový sněm. Delegováni byli: Martin Hladký –Matty, Ludmila Dalecká, Radka Machatová – Sopťa, Roman Hampejs a Mgr. Petr Voda – Vodouch, který se z rodinných důvodů omluvil. Okresní rada Junáka je nadřízený orgán všech středisek v okrese. Má za úkol vytvářet co nejlepší podmínky pro dobré fungování středisek. Organizuje závody, vzdělávání činovníků, stará se o ekonomické zázemí okresu, připravuje granty atp. Okresní sněm se konal ve Slatiňanech, 6. března 2004 od 13/00h v kulturním domě. Účastnili se ho delegáti všech 13 středisek. Nejprve se hodnotilo vše, co se událo během minulého volebního období na okrese i ve střediscích. Potom přišly na řadu volby do nové Okresní rady, která byla zvolena v následujícím sloţení: Předseda: Místropředseda: Výchovná zprav. dívčího kmene: Výchovný zprav. chlapeckého kmene: Hospodář: Duchovní zpravodaj: Organizační zpravodajka: Zdravotní zpravodaj: Členka ORJ: Předsedkyně revizní komise: Členové revizní komise:

Martin Šíma (středisko Chrast) Josef Pešava (stř. Kameničky) Tereza Těšitelová (stř. Chrudim) Martin Hladký (stř. Hlinsko v Č.) Zdeněk Hrnčál (stř. Skuteč) Václav Nádvorník (stř. Proseč) Hana Zlesáková ( stř. Luţe) MUDr. Kabát (stř. Hrochův Týnec) RNDr. Vl. Kolková (stř. Slatiňany) Ing. Věra Vosecká (stř. Chrudim) Václav Rejman (stř. Proseč) Jiří Bubák (stř. Heřmanů Městec)

Matty Soutěţ o body I. 1.

2. 3.

Popište kdo a jakým způsobem v kníţce „Lovci mamutů“ vynalezl oheň. Kdo mu při tom pomáhal? Odpověď najdete v poslední kapitole zmíněné kníţky od Eduarda Štorcha. Kolik muţů tvořilo na konci II. světové války Zpravodajskou brigádu? Která řeka protéká Hamburgem? Leţí Liverpool ve vnitrozemí nebo u moře? Najděte obě města v tomto časopise. Vlk 5

V roce 1912 generální tajemník Českého olympijského výboru Josef RösslerOřovský navštívil olympijské hry ve Stockholmu. Setkal se zde s místními vodními skauty, kteří ho inspirovali natolik, ţe hned po návratu zaloţil při Českém Yacht klubu oddíl vodních skautů. Od roku 1918 vodáci pořádali pravidelné závody. Na tuto tradici navázaly známé skautské závody pramic „Přes tři jezy“, jejichţ první ročník se uskutečnil r. 1939. V roce 1924 se vodní skauti Fr. Novotný („Duha“) a Vlad. Kazda („Vladěk“) jako první Čechoslováci zúčastnili mezinárodních kanoistických závodů. Ty se konaly v Hamburgu a Duha s Vlaďkem se prezentovali novým stylem pádlování – v kleče na jednom koleni. České vodní skauty proslavil i Jan Brzák („Felix“), který vybojoval dvě zlaté olympijské medaile (v letech 1936 a 1948). Po zrušení Junáka v roce 1940 se mnohé oddíly vodních skautů ukryly pod záštitu různých vodáckých, veslařských a turistických klubů. 15 členů praţské Pětky (vedoucí Jar. Novák – „Braťka“) vytvořilo odbojovou skupinu Zbojník, která byla základem pozdější Zpravodajské brigády. 5. srpna 1945 byla obnovena činnost Hlavního stanu vodních skautů – HSVS (později Hlavní kapitanát), v jehoţ čele stanul právě vůdce 5. praţského oddílu Jaroslav Novák. HSVS vydával kvalitní časopis Kapitánská pošta. Po II. světové válce se vodáci potýkali s nedostatkem vybavení a zázemí, protoţe z toho, co jim zabavilo gestapo, se jim prakticky nic nevrátilo

(pokračování příště)

Vlk

Soutěţ o body II. 4.

Správně jste uhodli, ţe březnovou osobností byl mořeplavec Fernão de Magalhães (?1480-27.4. 1521), jehoţ flotila v letech 1519-22 jako první obeplula zeměkouli. Osobností dubna je Jan Ámos Komenský. Více bodů získá ta druţina, která do konce dubna zhotoví lepší broţurku o ţivotě tohoto myslitele (jakýsi ţivotopis). Měla by být psána ručně, maximální rozsah jsou 2 listy formátu A4 oboustranně. Hodnotí se: faktická stránka (správnost údajů), estetická stránka (škrtance, kaňky, pravopisné chyby) i zapojení členů druţiny (čím víc, tím líp). Broţurku můţete doplnit ilustracemi, na konci by nemělo chybět, z jakých zdrojů jste čerpali. Vlk 6

Eduard ŠTORCH – Sachem

O červené Karkulce

(Výrazné osobnosti 20. století)

(z repertoáru skupiny LOKÁLKA LIVE)

Eduard Štorch (EŠ) se narodil 10. dubna 1878 v Ostroměři u Hořic, zemřel v roce 1956 v Praze. EŠ vystudoval Český ústav pro vzdělávání učitelů (1897) v Hradci Králové. Poté působil jako zatímní učitel a podučitel na obecných školách ve východních Čechách. 1899 byl propuštěn pro svoji osvětovou činnost a publicistiku a přijal místo na menšinových školách Ústřední matice školské. V roce 1900 se vrátil do veřejné školní sluţby, nastoupil jako zatímní učitel v Mostě, ve válečných a těsně poválečných letech učil od r. 1903 v obecných a měšťanských školách v Praze. Před počátkem II. světové války odešel ze zdravotních důvodů na trvalý odpočinek. EŠ, skautskou přezdívkou br. Sachem, vyuţil svého pedagogického vzdělání při praktickém vyučování v přírodě. EŠ patřil mezi početnou inteligenci (např. spisovatel Jar. Novák, Mirko Vosátko, vědec J. Kratochvíl,…) rodícího se nového hnutí – skautingu. Byl propagátorem tzv. „rodinného skautingu“, skautování „skautských“ manţelů i s jejich dětmi dle Svojsíkova hesla „Jednou skautem, navţdy skautem“. Existence takového svazku nese plody trvalejšího rázu, které jsou velkým přínosem pro jednotlivce (rodiče i děti), ale především pro stmelení rodiny jako celku. Mnohem více zde přichází ke slovu tolerance, sebepoznání, moţnost sebevzdělání, stimulace k aktivnímu přístupu k ţivotu a především, ţe největším výchovným působením je rodičovský vzor chování. EŠ se rovněţ věnoval turistice a amatérské archeologii. Neopomenutelná je jeho dráha spisovatele. Snaţil se zpřístupnit neatraktivní a náročnou látku spojením teoretických poznatků s dobrodruţným příběhem, jeţ by probudil přirozený zájem dětí o historii. Je autorem více jak tří desítek knih napsaných poutavým jazykem. Vytvořil tak ucelený soubor, který tématicky vychází z jednotlivých fází dějin obyvatelstva na našem území od doby bronzové aţ po zaloţení Českého státu. Pamětníci mohou zavzpomínat na táborovou hru na motivy knihy Lovci mamutů, která byla realizována na táboře v Boru roku 1999.

Boban

Ráno, kdyţ maminka dcerušku spatřila, dala ji facku a potichu pravila: „Rychle si oblékni červenou sukénku, babička za lesem dostala ţloutenku.“ Karkulička: „Nač je mi maminko červená suknice, ta jenom přiláká vilného myslivce! Jestli mě znásilní tak jako včera, nebudu uţ tvoje nevinná dcera!?!“ Matka: „Nedávej bláznivým myšlenkám průchod, neţ bába za léky utratí důchod! Dones jí guláše aspoň půl hrnka, ať bába vyskočí tak jako srnka !“ Popadla Karkulka aktovku s jídlem, a běţela lesem, jak píchnutá šídlem. Navzdory vábivé červené sukýnce, nestřetla na cestě vilného myslivce. Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy ji donesly do známé chaloupky. Karkulička: „Co je to za fóry, tak brzo po ránu, vlk se tu placatí v červeném ţupanu!“ Vlk: „Jen pojď dál a nestůj u dveří, s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři! Máš pěkné tvářičky, jak ţádná druhá, za to tvá bába byla dost tuhá!!“ Karkulička: „To sis vybral kvalitní stravu! Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!? Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou, seţral jsi babičku s infekční ţloutenkou !!!“ Lesem se ozývá zoufalé vytí, jak se vlk pokouší vyvolat blití !

Tygr 7

8

VÍKENDOVÁ VÝPRAVA 14.-16.KVĚTNA 2004

8 ČASOPIS IV.ODDÍLU 8 (KVĚTEN 2004) Míti veselou mysl Lidové přísloví praví: „veselá mysl – půl zdraví“. Kdyţ k tomu přidáme čistotu, nemůţeme mít se zdravím problémy. Myjme si pravidelně nohy a uši, jednou denně se zasmějme a co nám chybí? No jo, ale můţu za to, jakou mám náladu? Ano, zdravý člověk za to můţe, alespoň z velké části. Naše mysl je jako ţaludek. Co spolknu, to v něm je a buď je to zdravé a posilní mě to, nebo je mi z toho zle, tíţí a tlačí mě to aţ se nakonec pozvracím. Do mé mysli vstupuje „potrava“ skrze smysly – co vidím, slyším, cítím, případně čeho se dotýkám. Zásadní problém je televize – je to ţumpa plná odpadků naší společnosti. Zahlcuje naši mysl násilím, cynismem, materialismem, sexem. Zacházejme s ní opatrně. Dá to hodně práce vybrat si pěkné a zajímavé pořady, které povznáší naši duši. Nebo jaké mám kamarády a o čem a čím se bavíme? Odcházím ze setkání s nimi v radostné náladě, nebo jenom obtíţen beznadějí? Spíše starší lidi mají sklon vše vidět negativně: nic nemá cenu, nic nejde, svět je zkaţený. To je jasný příznak totální otravy duše. To samé platí o hudbě: není jedno, jakou hudbu poslouchám. Jsou hudební ţánry, které si vytyčují za úkol otupit vnímání dobra a zla (ještě ţe té imitované angličtině často není rozumět). Opatrně si tedy vybírejme i v této oblasti. Dobré filmy, veselí kamarádi, povznášející muzika, pozitivní myšlení a radostná mysl je na světě. Ani si pak třeba nevšimneme, ţe jsme překonali nějaký těţký úkol. A hlavně nezapomeňme na dva důleţité prvky modrého ţivota: kaţdý den dobrý skutek a udělat sami sobě radost. Dá to práci, ale stojí to za to. Ţít se nám bude hned mnohem lépe. Glum 1

Cíl: Jarošov u Proseče, skautská klubovna. Odjezd: z Hlinska vlakem v pátek 14.5., sraz v 16:55 před vlakovým nádraţím. Příjezd: v neděli 16.5. v 17:05 vlakem do Hlinska. S sebou: 150,-Kč (jedna cesta stojí jednotlivě 42,-Kč, tedy 84,-Kč tam a zpět); spacák, karimatku, večeři na pátek, pár sáčků čaje, kus chleba, sýr, salám, buchty od maminky, hygienické potřeby, kroj, dobré boty a oblečení, přezůvky, „spešl pakl“ (zápisník, tuţku, KPZ, nůţ, stezku, uzlovačku), ešus, hrnek, lţíci, vhodné oblečení.

Pojeďte s námi

Glum a Vašek

První informace o letním táboře + přihláška Váţení rodiče, chtěli bychom Vás informovat o připravovaném táboře, v pořadí jiţ 14. od obnovy Junáka v r. 1989. Tábor proběhne ve skautské rezervaci Slávkova Hůrka u Slatiňan v termínu od soboty, 3. července 2004, do soboty, 17. července 2004, (tábořiště v Boru u Skutče je po ekologické havárii, „pouţitelné“ by mělo být od příštího roku). Čtrnáctidenní poplatek je stanoven na 1.800,-- Kč a zahrnuje jídlo, osobní dopravu, nákladní přepravu, pojištění, ... Potvrzení pro zaměstnavatele o konání a místě tábora napíšeme na poţádání – pí Mašková 469 311 541 – do 14/00 h, 721 632 939. Z důvodu předběţných nákupů je nutné tábor zaplatit do 15. června 2004 sloţením částky v ČS Hlinsko – č. účtu: 1142470379/0800. S tímto úvodním dopisem zároveň zasíláme i přihlášku. Je nutné ji v co nejdříve vrátit rádci/-kyni druţiny (nejpozději však do 21. května 2004). Přihlášku vraťte (s poznámkou) i v případě, ţe Váš/-e syn/dcera na tábor nepojede. Informace k organizaci letního tábora bude moţné získat na předtáborové schůzi v II. polovině června 2004 ve skautském domově.

S pozdravem

Martin Hladký vedoucí střediska P.S.: Koupíme (popř. půjčíme na období 3/7 – 17/7/2004) nepotřebný plechový dřez (dvojdřez) na mytí nádobí. Martin Hladký, 728 56 58 21 2

Oddílová výprava do Brandýsa nad Orlicí

Stručný přehled historie českého vodního skautingu II. (aneb putování „Po stopách zaváté stezky“)

Na pátek 16. dubna v 15.10 byl naplánovaný sraz na nádraţí v Hlinsku. Zde jsme se sešli v tomto sloţení – vedoucí: Vašek, Boban a Ove a skauti: já, Cukr, Divoch, Kolja a Nesquik. Po posledním rozloučení s Vlkem, který se na nás přijel podívat, jsme nastoupili do vlaku a odjeli směr Pardubice. Cestou vedoucí okusili Koljovu obloţenou veku a Cukrovy placky. Po ne zrovna zajímavé cestě jsme v Pardubicích přestoupili a pokračovali do Brandýsa nad Orlicí, kde se nás hned po vystoupení z vlaku ujala 3 vlčata a dovedla nás do Skautského domova. Zde nás Ţabák seznámil s podmínkami a dal nám tip na sobotní túru. Poté jsme si vzali ,,Spešl- pakly“ a šli na zříceninu hradu Brandýs. Cestou jsme se zastavili na náměstí v altánu, kde bylo sedm laviček (a nás osm), tudíţ místo jako stvořené na hru ,,Škatulata, škatulata, hejbejte se“. Po hře jsme pokračovali na zříceninu. Na místě nás Boban rozdělil na dvě druţstva: Kolja a Divoch v prvním; já, Cukr a Nesquik ve druhém. Pak jsme hráli hru na poznávání rostlin, kterou naše druţstvo prohrálo. Vzápětí jsme dostali čas na vymyšlení hesla výpravy, coţ se nám nepovedlo. Krátce nato jsme naslouchali duchu zříceniny, následně jsme popošli kousek pod zříceninu, kde kaţdý dostal zapálenou svíčku a musel s ní dojít co nejdál. Kdyţ jsme přišli na skauťák, nanosili jsme si dříví a zatopili, potom jsme se i najedli. Poté následovala Kimovka, po ní jsme si připravili věci na spaní. Vašek nám přečetl úryvek z kníţky a šlo se spát. Druhý den ráno, sotva jsme se nasnídali, Boban nám nadiktoval otázky (např. jména lidí bydlících nalevo od skauťáku atd.). Během hry jsme si museli hlídat čas, protoţe v 9.30 nám jel vlak. Vlakem jsme se přesunuli do Dlouhé Třebové odkud jsme šli na rozhlednu, odkud jsme se pozvolna vraceli do Brandýsa. Cestou jsme se najedli a zahráli si hru na ,,nošení zásob“, kterou naše druţstvo vyhrálo. Jakmile jsme se vrátili, uvařili jsme si guláš. Po jídle jsme dostali čas na vytvoření večerního programu. Hráli jsme „Mafii“ a hru, ve které kaţdý dostal pět sirek. Házelo se dvěma kostkami – kdyţ padla 1 dal dotyčný jednu sirku hráči od něj nalevo, a kdyţ mu padla 6, dal sirku doprostřed. Vítězem hry se stal ten, komu nejdéle vydrţely sirky. Pak Boban četl další část knihy a šli jsme spát. V neděli po snídani jsme si sbalili batohy, potom jsme umyli nádobí, vynesli popel a setřeli podlahy. Po splnění těchto úkolů jsme se vydali na nádraţí. Ve vlaku nám dal Boban test. V Pardubicích jsme po 50 minutách čekání usedli do dalšího vlaku, kde jsme hráli hru „Na úchylku“. Myslím si, ţe se výprava zdařila. Myslím, ţe bylo málo her, ale kdyby nás bylo víc, bylo by to určitě o něčem jiném.

Zebra 3

V letech 1945-48 byl redaktorem časopisu Junák Jaroslav Novák „Braťka“, který se téţ proslavil jako autor vynikajících dobrodruţných kníţek pro mládeţ (Statečná srdce, Tábor nad vodopády, Mořská hvězda, Ve stopách Odysseových, a další). V srpnu 1946 Karel Průcha uspořádal a vedl I. Lesní školu pro vodní skauty. V letech 1946 a 47 se vodní skauti aktivně zapojili do protipovodňové sluţby. V roce 1947 byl natočen celovečerní film ze ţivota vodních skautů „Na dobré stopě“. V letech 1948-68, kdy byl Junák komunisty zakázán se mnoho oddílů věnovalo závodní kanoistice. Nejvýznamnější oddíly se nacházely v Děčíně a Nymburce, které vychovaly mnoho československých reprezentantů, kteří se dokázali prosadit na mistrovstvích světa i na olympijských hrách. 18. dubna 1968 došlo k další obnově Hlavního kapitanátu vodních skautů. Vedoucím HKVS se stal Josef Štok, který v této funkci před zrušením Junáka (r. 1950) jiţ několik let působil. K příleţitosti 60. výročí od zaloţení vodního skautingu byl (r. 1973) uspořádán závod Pražská pramička. Při tvoření všech článků o historii českého skautingu jsem čerpal z těchto kníţek: SVOBODA, Milan. Hledání zaváté stezky. Praha: Leprez 1994. ISBN 80900821-8-1. BŘEČKA, Bruno. Kronika čs. skautského hnutí. Brno: Brněnská rada Junáka 1999.

Vlk Ze ţivota Ţelv V pátek 23.4. jsme se sešli k obvyklé schůzce, ale bylo zamčeno. Dlouhou chvíli jsme čekali na „Někoho“ s klíčem, ale ten dlouho nešel, a tak jsme šli do lesa a hráli si s golfáčem tak, ţe jsme ho házeli o betonovou zeď. Sranda, já ho mrsknul moc vysoko (na tenisový kurt). Pak ho tam hodil i Kolja. Stále byl přitom vidět jeden pár, jak si hraje na dospělé. Kdyţ odešel, šli jsme hrát Bb. Mezitím přišel Straka a hrál s námi. V sedm hodin jsme šli domů.

Námořník 4

Jaroslav FOGLAR – JESTŘÁB (Výrazné osobnosti 20. století)

Jaroslav Foglar (JF) se narodil 6. července 1907 v Praze. Studoval Veřejnou obchodní školu. Pracoval jako úředník, pedagogický pracovník, i jako odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou „Jestřáb“ vedl po celý ţivot skautské oddíly. Ve čtyřech letech mu zemřel otec a od té doby ţije s matkou a starším bratrem. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jako třináctiletému mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci. V roce 1921 se mu naskytla moţnost vstoupit do 34. praţského oddílu „Ohnivci“, kde získává i svoji přezdívku. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923. V roce 1925 končí obchodní školu, následně krátce pracuje v informační kanceláři a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. O prázdninách vede skautský tábor, při němţ poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se 34. praţský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha Přístav volá. Brzy přichází období Foglarova redaktorského působení v časopise Mladý hlasatel, kde vychází výzva k zakládání čtenářských klubů Mladého hlasatele. V létě vychází první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z. Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevuje JF a začíná vycházet seriál na pokračování, známé Rychlé šípy. Roku 1941 je Mladý hlasatel zakázán nacisty. Těsně po válce řídí JF časopis Junák, brzy však odsud odchází pro názorové neshody, aby zaloţil nový časopis – Vpřed. Tento časopis ukončil svoji činnost v roce 1948. (pokračování na další straně) 5

V padesátých letech JF působí jako vychovatel v domově mládeţe pod dohledem StB. Se svým oddílem i nadále skautoval pod hlavičkou Oddílu mladých turistů. Ani tehdy však nepřestal psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začínají vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem. V sedmdesátých letech se spisovatel věnuje převáţně práci s oddílem, publikuje pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podloţená více neţ šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu. Po šedesáti letech nepřetrţitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě. Po „sametové“ revoluci roku 1989 má Foglar konečně volnou cestu k čtenářské veřejnosti. Od jara 1995 je JF dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. 23. ledna 1999 umírá po delší nemoci v Thomayerově nemocnici. JF nám zanechal řadu podnětů a nápadů pro naši činnost – 23 knih, 13 bobříků, KPZ, …

Boban Hoši od Bobří řeky Vilík a Jiřík ţili normálním, obyčejným ţivotem aţ do té doby, kdy potkali Rikitana. Seznámili se s ním a hned o víkendu šli se svými kamarády a Rikitanem v čele, na výpravu za město, kde hráli spoustu her. Rikitan je zavedl do rokle, a tam si chlapci dali slib, ţe budou vţdy věrni tomuto sdruţení, které se skládalo z dvanácti hochů a Rikitana, proto této rokli začali říkat „Rokle úmluvy“. Jednou, kdyţ se hoši sešli v červeném dolíku, vyprávěl jim Rikitan o Royovi z chýše u Bobří řeky. A tak se hoši začali nazývat Hochy od Bobří řeky. Postavili si jakousi klubovnu, kterou pojmenovali Bobří hráz. Tam se hoši scházeli. Vydělali si na společné kroje a stany. Blíţili se prázdniny. Na jedné ze schůzek se Rikitan hochů zeptal, co budou dělat o prázdninách. Kluci by chtěli kaţdý den na výpravu – projít celý kraj. Ale Rikitan přišel s nápadem jít daleko od města, do zapomenutého kraje, na celé prázdniny…

Jestli chcete vědět, co hoši na táboře dělali, plnili, řešili a vyráběli, přečtěte si tuhle kníţku. Určitě vás zaujme! Tuto kníţku doporučil Termo 6

Ţeleznohorský lesní kurz

Určitě si přečtěte!

Potom, co jsem vyplnil a odeslal (s malým zpoţděním) ţeleznohorský testík, jsem mohl vyrazit. V pátek 16. dubna o půl čtvrté jsem dorazil autem (ne jak někteří nadávali, ţe jsem jel vlakem, ve kterém jsem dělal nepořádek) ke slatiňanskému skauťáku. Zde jsme se rozdělili do skupin a zahráli si „Milionáře“, po kterém jsme vyběhli na trať, kde nás čekala nemalá překvapení. Jedním z nich bylo i slaňování zdejších kamenů. Aţ večer jsme dorazili na Tyrolák, kde proběhl zahajovací večer. Poté následovalo představování a poté spánek. Druhý den nás vzbudila bojová kaše a následoval dopolední program, pak oběd a odpolední túra po okolí. Takovýmito věcmi byl kurz celý nabitý. Jediné co mi vadilo byla nepřítomnost Tygra, ale uţ se těším na letní část.

Moje oblíbené kníţky jsou od nakladatelství Fragment. Jsou to kníţky z edice DĚSIVÉ DĚJINY. V těchto knihách (různých zaměření) se dočtete mnoho zajímavých věcí – například o tom, jak se ţilo v dané době, o nekrutějších panovnících té doby, no prostě ty nejzajímavější věci z historie. Mě nejvíce zaujala kniha o Egypťanech, kde je popsáno, jak se stavěly pyramidy, mnohé ze ţivota faraóna i rolníků, atd. Mě nejvíce zaujal článek o tom, jak se britský archeolog dostal aţ k hlavní komoře nějakého faraóna (sám brzy ráno, kdyţ ostatní v táboře ještě spali). Odvalil těsnící kámen a najednou uslyšel: „Zemřeš!“ Řekl si, ţe se mu to asi zdálo. A za chvíli opět: „Zemřeš!“ Kdyţ zde potom všichni práci dokončili a odjeli domů, za týden tomuto archeologovi zemřel pes. Nic neobvyklého, kdyby sám po dalším týdnu nezemřel……

Orlo

Orlo

Vzpomínky mistrů: Tábor

Soutěţ o body

Do Junáka jsem vstoupil na podzim roku 1995 a táborů se pravidelně účastním jiţ od roku 96. Táborů v docházce mám zaznamenáno úctyhodných 8. Pro současnou generaci skautů mohu být pamětníkem. Ten počet je však na obtíţ, protoţe nevím, co se na kterém událo. Například si nepamatuji, který rok vyhrál Švestka titul nejlepšího vlčete, kdy jsme házeli na Vodouchův klobouk zavěšený na skále kamení (z toho vyplynul i vtip: je to ţlutý a visí to na skále = Vodouchův klobouk), na jakém táboře zboural Sváťa bránu a není mi jasné ani to, který rok jsme cvičili s Tarzanem za trest nástupy. Mám tedy na kontě nejvíce táborů ze současných „aktivních“ členů? Omyl! Chyba lávky! Rekordmany v této disciplíně je klan Hladkých. Boban a Matty mají totiţ jeden tábor k dobru. Tak se neupejpejte a jeďte na tábor, ať se pak můţete kasat jako já.

Ove Nesquikova hádanka Má to 3 hlavy, 2 ruce, 10 nohou, chobot, čepici a bodliny. Co je to?

Nesquik 7

1.

2. 3. 4. 5.

V jaké souvislosti byl Karel Průcha, vedoucí první lesní školy pro vodní skauty, zmíněn v jednom z dřívějších článků o historii českého skautingu? Který kreslíř ilustroval Foglarovy Rychlé šípy vycházející v časopise Mladý hlasatel? Vyjmenujte všechny členy čtenářského klubu Rychlé šípy i bratrstva Hoši od Bobří řeky. Ve kterých kníţkách Jaroslava Foglara přímo vystupuje nějaký skautský oddíl? Kdo a kdy objevil Tutanchámonovu hrobku?

Slovo na závěr Děkuji Glumovi, Mattymu, Zebrovi, Námořníkovi, Bobanovi, Termovi, Orlovi, Ovemu a Nesquikovi, jejichţ zásluhou jste si mohli přečíst květnové číslo našeho oddílového časopisu. Zároveň bych chtěl vyzvat ty z vás, kteří dosud vůbec nic nepřispěli, aby se polepšili a rychle to napravili. Uţ podruhé za sebou není ţádný vtip (Cukře!!!), zatím nebyl ţádný obrázek (Švícko a Divochu!!!), zapojit by se mohli i Peter, Mirek, Švestka a Sokolík!!!

Vlk 8

O hospodárnosti

9 ČASOPIS IV.ODDÍLU 9 (ČERVEN 2004) JEDNODENNÍ TECHNICKÁ PŘÍPRAVA NA TÁBOR Cíl: zkontrolovat podsady staré, vytvořit nové Odjezd: v sobotu 12. června 9:00 h na „skauťáku“ Návrat: v tentýţ den v odpoledních hodinách rovněţ na „skauťáku“ S sebou: pracovní oblek, svačinu, KPZ, …

Švestka a kol.

K A P K A ´0 4 Opět po roce se Hlinsku uskuteční humanitární akce KAPKA. Oč jde? Roveři na benzinových pumpách umývají motoristům přední skla a rozdávají propagační materiály, za coţ mohou řidiči věnovat svůj příspěvek do zapečetěné kasičky. KAPKA je celorepubliková akce, kterou pořádá Junák ve prospěch Nadace pro transplantaci kostní dřeně ( NTKD ), v Hlinsku se uskuteční jiţ popáté. KAPKA se letos bude konat v pátek 18. června 2004 od 10:00 do 18:00 hod., pomoci mohou všichni skauti od 14–ti let výše! Účastníkům budou zajištěny omluvenky do školy ( přímo od NTKD ) a propagační trička KAPKy ( ta Vám zůstanou natrvalo). Od Vás se bude poţadovat vybrané a reprezentativní chování a popř. nějaké pomůcky na mytí oken (po domluvě). Zájemci se přihlásí u Bobana co nejdříve, nejpozději však do 8. června. Před samotnou akcí proběhne ještě informativní schůzka. Bliţší informace: www.skaut.cz/kapka.

Boban 1

Ztroskotala loď a zachránili se tři plavčíci na záchranném člunu s balíčkem poslední záchrany. Vytáhli hromádku konzerv a chvilku nad ní v tichosti přemýšleli. Petr pak povídá: „Navrhuju sníst všechno hned, ať si naposled pochutnáme.“ Pavel povídá: „Navrhuji nejíst nic. Dokud máme sílu, musíme pádlovat. Až budeme umírat hladem a žízní, pak si dáme jen to nejnutnější a budeme zase pádlovat.“ Tonda povídá: “Já navrhuji rozdělit si to na co nejvíce dní, abychom se každý den jednou dobře najedli.“ Co myslíte, kdo jednal nejrozumněji? S jakým hospodařením byla největší šance, ţe přeţijí ve zdraví a doplují do bezpečí? A teď další otázku: Jak zacházíme se svým kapesným a ke kterému plavčíkovi bychom se přirovnali? Petr jedná jako ten, kdo jiţ šanci na záchranu vzdal a nemá před sebou ţádnou naději. I mnoho dospělých takto jedná – kdyţ dostanou výplatu, hned ji roztočí a pak si stěţují a půjčují peníze všude moţně. Druhý extrém je lakomec – hromadí věci a prostředky, nikomu nic nedá, ani sám se z toho neumí radovat. Všechny prostředky – věci i peníze máme přece proto, abychom si jich rozumně uţili a uměli se z nich radovat. Největší radost přináší, kdyţ se s někým podělím – s kamarády nebo s potřebnými lidmi a občas koupím jen tak pro radost něco sám sobě. Zdůrazňuji slovíčko OBČAS. Zkuste to, uvidíte, ţe je to pravda. Ale při hospodárnosti se nejedná jenom o pouţití peněz, ale také a to především o zacházení s věcmi, které si za ně pořídíme. Zeptejte se rodičů a potvrdí vám, ţe nejvíce ze všeho je stojí provoz domácnosti – nájem, voda, plyn, elektrika. Platí zde to samé – věci nám mají slouţit. Proto nebudeme svítit tam, kde nikdo není, pouštět vodu jen tak do kanálu, přetápět byt jenom proto, aby se tam pak větralo. A uvidíte, ţe pak zbyde víc na pěknou dovolenou a nebo na vyšší kapesné. A nejenom to, doma bude pohoda, protoţe rodiče budou spokojení, ţe výplatu, kterou museli odpracovat, pouţijí podle vlastních představ a ne, aby krmili nekonečné sloţenky.

Takţe pádlujme co nejhospodárněji, uţ máme věk na to, abychom se naučili rozumně zacházet s věcmi i s penězi. Rozhodně se to vyplatí, doplujeme nejdál a především tam, kam chceme.

Glum 2

Plavání (v krytém bazénu) Ve středu 14. 4. jsme se měli sejít u bazénu, ale všichni šli dovnitř, tedy aţ na Tygra, který nepřišel. A jak jsme se tak pomalu scházeli, tak jsme převlékli a šli do vody. Glum si připravil papírek se jmény a úkoly. Asi deset minut jsme se seznamovali s teplotou vody a šli na to! První úkol byl 200 m volným stylem. Všichni to zvládli – i Cukr, který se loudal vzadu. Dále jsme měli uplavat 50 m znak. A nakonec 50 m kraul. Celkem za půl hodiny jsme všichni zvládli první stupeň odbornosti PLAVÁNÍ. Poté jsme se vrhli do výhřivné vany, jako první skočil do vody Kolja. Po něm já a za mnou Švícko a zbytek. Za chvilku jsme se uspořádali a nakonec přišel i Glum, který zde dlouho nepobyl (bylo nás tam osm). Poté Glum odešel domů a my zde dělali blbosti.

Mirek Doporučené vybavení na tábor: Spešl pakl, spacák, karimatka, svačina a pití na sobotu (společná bude aţ večeře), ešus, lţíce, plecháček, láhev na pití, několik kapesníků, baterka, svíčka (příp. petrolejka), zápalky, menší batoh na výpravy, pláštěnka, kroj (+ vhodné kalhoty – ne šusťáky), teplé oblečení na spaní, pracovní oblečení (tepláková nebo šusťáková souprava – nejlepší jsou ale modráky), košile, kalhoty, svetr, 2 trička, 2x kraťasy, silnější a slabší bunda, 7x ponoţky (z toho 1x silnější na spaní), náhradní spodní prádlo, holínky, tenisky, boty na výpravy, sandály, čepice, kartáček a pasta na zuby, mýdlo, hřeben, toaletní papír, 2 ručníky, utěrka, plavky, sluneční brýle, krém na opalování, provázek (asi 3m), kolíčky, náhradní tkanička do bot, hodinky, píšťalka, 100 Kč, dopisní papír + známka, oblíbená kníţka, (hudební nástroj, foťák,…). Vybavení ke hrám: švihadlo, modré tričko na batikování (bavlněné!), 2 čtvrtky A4, bílá látka cca 60x60 cm (vhodné k přírodnímu barvení), almanach, svíčky, petlahve (1,5 l), pastelky a papíry na kreslení, papírové koule. Pozn.: Oblečení si berte spíše starší, u něhoţ tolik nevadí zašpinění (příp. roztrţení).

Mobilní telefony a walkmany jsou zakázány!!!

Vlk 3

PRAHA (Hlavní města evropských zemí) Hlavním městem České republiky, které je domovem více neţ 1,2 mil. obyv., protéká řeka Vltava. Praha má ve znaku hradební zeď se třemi věţemi, který FERDINAND III. doplnil o ruku s mečem, která symbolizuje obranu švédskému obléhání města za Třicetileté války. Ve spodní části znaku je nápis „Praga caput rei publicae“. Jiţ v 6. století se na území dnešní Prahy usadili Slované. Koncem 9. století sem z Levého Hradce přenesl své sídlo BOŘIVOJ, kníţe z vládnoucího rodu Přemyslovců. Za jeho vlády byly poloţeny základy Pražského hradu. Od r. 973 se Praha stala i sídlem biskupa. Ve 13. století došlo ke značnému rozvoji města – bylo postaveno několik paláců, kostelů a klášterů, naproti Starému Městu (na levém břehu Vltavy) byla vybudována Malá Strana. Ještě větší rozkvět přišel za vlády KARLA IV., jehoţ zásluhou zde bylo zřízeno arcibiskupství (1344), zaloţena univerzita (1348) a Nové Město. Působili zde stavitelé MATYÁŠ Z ARRASU a PETR PARLÉŘ, jimţ město vděčí mj. za Pražský hrad a Karlův most, který nahradil strţený Juditin most ze 12. století. Praha v té době měla 40 tis. obyv. a stala se po Římu a Cařihradu třetím největším městem Evropy. Od konce 15. do konce 16. století sídlili čeští králové v Budíně, resp. ve Vídni. Do Prahy se vrátil aţ RUDOLF II., jehoţ vláda znamenala pro město opětovný rozkvět. Po bitvě na Bílé hoře však význam Prahy opět výrazně poklesl. V r. 1848, kdy v mnoha evropských zemích probíhala revoluce, v Praze vypuklo povstání, které však potlačil generál WINDISCHGRÄTZ. R. 1868 zde byl poloţen základní kámen Národního divadla. Po I. světové válce se Praha stala hlavním městem nově vytvořené Československé republiky, byla i hlavním městem protektorátu Čechy a Morava. Dnes je sídlem prezidenta, vlády i parlamentu. Dominantou města je Pražský hrad, v jehoţ sousedství se nachází chrám sv. Víta, jehoţ stavba započala jiţ za KARLA IV., dokončena však byla aţ r. 1929. Aţ k Hradu sahá dříve samostatné město – Hradčany, pod Hradem se rozkládá i Malá Strana s nejvyšší barokní stavbou ve městě – kostelem sv. Mikuláše (jeho kopule je vysoká 79 m). Ve Starém Městě nás můţe zaujmout Staroměstská radnice s orlojem z 15. století, dvě věţe Týnského chrámu či Karolinum. V Novém Městě nalezneme Novoměstskou radnici, Národní divadlo i Národní muzeum. K Praze neodmyslitelně patří i Vyšehrad, bájné sídlo kněţny Libuše a Přemysla Oráče, vrch Petřín se známou rozhlednou, centrum filmového průmyslu v naší zemi – Barrandov a od letošního roku i „chrám zasvěcený hrám“ – Sazka aréna.

Vlk 4

Jiří WOLKER

(Výrazné osobnosti 20. století) Jiří Wolker (JW) se narodil 29. března 1900 v Prostějově. Otec byl účetním, později ředitelem banky; matka byla dcerou úspěšného podnikatele. Kromě rodného domu vlastnili Wolkerovi i vilu na Svatém Kopečku u Olomouce, kde JW trávil prázdniny. Studoval gymnázium, na němţ započala i jeho krátká literární činnost – zaloţil školní časopis. V roce 1916 organizoval prof. A.B. SVOJSÍK opět skautský tábor, který se konal v lesích nedaleko Lipnice n. Sázavou. Tohoto tábora se zúčastnil spolu s patnácti dalšími skauty i JW, stejně jako i o rok později. Pobyt JW je připomenut pomníkem, jenţ stojí v místě konání tábora. Musím podotknout, ţe na táboře byl i přítel JW z Prostějova – RUDOLF PLAJNER, pozdější náčelník Junáka. Poté, co se vrátil z tábora, zaloţil v Prostějově skautský oddíl. Z těchto táborů nám JW zanechal svůj skautský deník, který později vyšel i kniţně. Po maturitě v roce 1919 odešel studovat, na nátlak svých rodičů, práva do Prahy. Z vlastní iniciativy však JW navštěvoval ještě přednášky z filosofie. Začal publikovat různé recenze a kritiky, ale hlavně své literární práce, které mu často pomáhaly i ve finanční tísni. Uţ během skautských pobytů trpěl Jiří často nachlazením a angínami. Ani úporný kašel mu však nezabránil v kuřácké vášni. V březnu 1921 sloţil Wolker úspěšně první státnici, ale hned poté začal připravovat k vydání svou první básnickou sbírku. V květnu 1922 pobýval JW s přáteli na ostrově Krk u Jaderského moře. Zde ho postihlo první chrlení kašle. Naplno se nemoc projevila na jaře roku 1923, dle dnešních výzkumů se patrně jednalo o tuberkulózu. Wolkerovým bylo doporučeno, aby se JW odjel léčit do Vysokých Tater. V plicním sanatoriu v Tatranské Poljance ve Vysokých Tatrách však pobyl jen krátce. Nakonec jeho matka, která ho poslední měsíce sama ošetřovala, převezla vlakem domů do Prostějova. Boj se zákeřnou chorobou byl však v tehdejší době marný. V poslední den roku 1923 byl Wolker převezen do Prostějova, kde 3.ledna 1924 v 9 hodin ráno nemoci podlehl. (pokračování na další straně) 5

Je zajímavé, ţe i kdyţ věděl, ţe zemře, sám před smrtí si napsal vlastní epitaf, který je vytesán do kamene jeho náhrobku:

„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh´ srdce v boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let.“ Boban

Tabulka na morseovu abecedu Přináším vám šikovnou věc pro rychlý převod morseovky. Ţelvi by jiţ tuto tabulku měli mít, ale jsem optimista, takţe to zase nepoztrácejte. Černé políčko značí čárku, bílé zase tečku. Při převodu do morseovky (písmeno C-cílovníci): nalezneme písmeno v tabulce => postupujeme přes písmena T, N, K aţ po C; na této cestě si hlídáme barvy polí => černá, bílá, černá, bílá => -.-. Při převodu z morseovky: pro hlavy mazané je postup opačný.

Doufám, ţe se vám tabulka bude hodit a hlavně ji vyuţijte v praxi. T

E

M

N

O Ch

G Q

A

K Z

Y

D C

X

W B

J

I R

P

U L

S F

V

Ove Úvaha na téma: Proč nelze jet na tábor na kole? Především je to vaše podivné chování. Člověk nic neslíbí ani neodmítne a vy to povaţujete za hotovou věc. Vámi plánovaná trasa po turistické značce není vhodná a v některých úsecích ji není moţné projet na kole. První den na stavbě tábořiště je přece zapotřebí junáků – vţdyť víte, ţe vlčata nejsou na nějakou těţkou práci. Nakonec kam byste kola uklidili? Stavění stanu speciálně pro pár kol není z důvodu jejich akutního nedostatku moţné. Uznejte, ţe je to protentokrát bláznivý nápad. Je to však výzva pro další rok.

Ove 6

H

Vzpomínka na výpravu do Brandýsa

Rychlebské hory – Kralický Sněţník Dne 26. května se vypravilo trio ve sloţení Ove, Vlk a Šplhoun na putování po Rychlebech. Vlak i autobus nás po půldni dovezl na konečnou, kde ţeleznice ani silnice jiţ nejde dál. Ocitli jsme se totiţ na nejsevernější výspě Slezska. Po hlavním hřebeni jsme prošli celé Rychleby, ale jelikoţ nám to nestačilo, tak jsme vylezli i na Králický Sněţník, nejvyšší vrchol našeho kraje. O tom, co jsme při cestě proţili, viděli, slyšeli a jak jsme zabloudili do Polské republiky, si přečtěte v příštím čísle.

Šplhoun

Ove Lesní příběh V jednom lese ţil veliký medvěd, který tyranizoval ostatní zvířata. Vybíral ptákům hnízda a vysrkával jejich vajíčka, včelám kradl med a ničil jim úly, dalším zvířátkům zase ničil doupata. A obzvláště si pochutnával na mláďatech, která neposlouchala rodiče a toulala se po lese. Pro všechny obyvatele lesa bylo nebezpečné pohybovat se po lese v nočních hodinách. Mezi jeho specialitku patřila i šikana vlků a lišek, které vydíral a oni mu museli shánět potravu. Malí mravenečci všechno pečlivě pozorovali a v noci, kdyţ spal, tak ho poštípali. Kdyţ se medvěd probudil, všechno ho svědělo, proto se šel zchladit do tůně, ale nedával pozor a utopil se. A z tohoto příběhu vyplývá přísloví: „Nečiň druhému to, co nechceš, aby jiní dělali tobě.“

Zebra 7

Ove Soutěţ o body 1. 2. 3.

Zjistěte, jaké 2 básnické sbírky vytvořil Jiří Wolker (poradím Vám, ţe první z nich se původně měla jmenovat Ráj srdce). Ve kterém roce byl objeven lék proti tuberkulóze? Co je to epitaf? Co znamená nápis „Praga caput rei publicae“? Kdo nechal postavit Juditin most? Vlk 8

!!!DŮLEŢITÉ INFORMACE!!!

10 ČASOPIS IV.ODDÍLU 10 (ČERVENEC 2004) O přátelství nejen mezi skauty Ruský básník Puškin napsal v jedné básni: „Známých mám až hanba, ale přítel, ten mi chybí.“ Přátelství je jedním z velkých ţivotních darů. Bez přátel je člověk sám uprostřed lidí a samotu následuje ruku v ruce deprese. Samota je častý stav moderního člověka, protoţe má špatně postavené hodnoty. Často slyšíme: „Nemám na nic čas.“ A přátelství vyţaduje právě čas. Nelze věnovat všechen čas vydělávání peněz (coţ hrozí hlavně dospělým), televizi nebo počítačové závislosti. Přátelství se musí rozvíjet, jinak odumírá a můţe se i zcela vypařit. S přítelem si musíme umět naslouchat a musíme spolu proţívat kus ţivota. Obojí chce určitou dávku velkorysosti a tolerance. Pověstné je přátelství horolezců, kteří lezou kaţdý na jednom konci lana. Kdyby jeden udělal chybný krok, druhý ho buď zachrání před pádem, nebo spadnou oba. Skuteční přátelé jsou spojeni stejným, i kdyţ neviditelným lanem. Kdo se můţe stát mým přítelem? Především ten, kdo má podobné zájmy jako já, kdo se osvědčil v nouzi, s kým cítíme jisté podobné duševní naladění. Jako skauti sdílíme společné hodnoty napsané ve skautském zákoně, které jsme se zavázali dodrţovat ve skautském slibu. Určitě tedy sdílíme společné hodnoty a zájmy, i kdyţ jsme třeba kaţdý jiný a nemusíme si být aţ tak sympatičtí. Ale právě povahová rozdílnost je velmi obohacující. Chce to jenom čas, který věnujeme tvorbě nového přátelství. Čím víc přátel máme, tím náš ţivot bude bohatší a krásnější. Kaţdý skaut je ten, kdo mě podrţí na druhém konci lana, i kdyţ se vidíme třeba poprvé v ţivotě.

 26.6. v sobotu od 9.00 se na skauťáku koná předtáborová brigáda – účast je povinná!!!  1.7. ve čtvrtek od 14.00 proběhne nakládání táborového vybavení – účast všech skautů je rovněţ povinná!!!  Všichni skauti s výjimkou rádců vlčat odjíţdějí na tábor jiţ v pátek 2.7. ve 12.00 od skautského domova!!!  Nezapomeňte si přibalit bílou látku (60x60), 2 čtvrtky A4, modré tričko a švihadlo. Naopak mobily, walkmany a praky nechte doma. Všechny praky (i jiné zbraně) vám budou nemilosrdně zničeny. Akce KAPKA 2004 Jako obvykle i tento rok proběhla dobročinná akce s názvem Kapka. Sraz byl v 9.00 na zastávce u Benziny. Scházeli jsme se jak „švábi na pivo“, ale kdyţ přijel i Kolja, celý schvácený, protoţe nás hledal u horní OMV, mohlo se začít. Po chvilce dohadování jsme se domluvili, kdo kam půjde. Na „horní“ jsme byli v tomto sloţení: Orlo, Já, tiskový mluvčí a opravdový muţ Kolja, Vlk, Pytlík, Šplhoun, opravdová ţena Gábina, Bětka, sestry Knotkovi, Helena a později i Mireček. „Dole“ zůstali: Tahoun, Zebra, Václav, Katka, Maruš (v nepřítomnosti Pavly vrchní vůdkyně akce) + několik Čolků. Našimi prvními zákazníky byli páni policajti. Postupně jsme se v mytí čelních skel, i zásluhou Pytlíkových rad, stále zdokonalovali. A tak nám to pěkně šlo, aţ do té doby, neţ Kolja začal jezdit na Pytlíkově koloběţce. Proto nás sprdla jedna paní (zřejmě vedoucí směny), ţe nás můţe něco zajet. Po Vlkově kázání byl uţ Kolja hodný, ale Orlo zjistil, ţe má Kolja prak, a tak začal nenápadně střílet do křoví. Ale nikde ţádné auto nebylo. Přesto nás ta paní podruhé sprdla a radši odjela pryč, aby se na to nemusela dívat. Asi ve dvě nám bylo nabídnuto, jestli nechceme jít domů, protoţe nás tam bylo hodně. Tak jsme Já, Orlo a Mireček odešli. Co se dělo potom, uţ nevím, zeptejte se na to někoho jiného. Výtěţek akce byl skoro 7.000 Kč. Věřím, ţe i příští ročník bude také takový a ţe budeme moct být zase na horní benzínce.

Glum

Tygr

1 2

Výprava do Jarošova (14.-16.5.)

Rychlebské hory – Králický Sněţník

Na nádraţí ČD se nás sešlo 9, čtyři zástupci Vlků: já, Zebra, Nesquik, Divoch; tři zástupci Ţelv: Tygr, Orlo, Kolja; a vůdce Glum se synkem Filipem řečeným „Malý Glum“. Po drkocavé cestě vlakem jsme dorazili do Ţďárce a odtud jsme autobusem pokračovali aţ do Proseče. Zde jsme se podívali na mapu kudy dál a určili jsme, ţe půjdeme pěšky přes tábořiště v Boru a přes Toulovcovy maštale aţ do Jarošova. Cesta probíhala celkem klidně aţ do skalního města, kde proběhla malá bitva mezi „Němci a Angličany“. Po této bitvě jsme po chvíli chůze dorazili do Jarošova, kde Glum obstaral klíče od místního skautského domu a k nim dostal informaci, ţe budeme mít společnost asi šesti cyklistů. Kdyţ jsme dorazili k jejich skauťáku, odemkli jsme si a navečeřeli se. Potom jsme hráli pár her a po třech příbězích se šlo spát. Druhý den jsme se vzbudili asi o půl deváté a po vydatné snídani jsme šli na malou výpravu do Městských maštalí. Opět jsme šli kolem skalního města, kde probíhala hra „O poklad“ a poté asi tříhodinová bitva v útrobách města. Po ní jsme vyšli vstříc Městským maštalím. Cestou si Zebra musel zamachrovat před skupinou mladých turistek a v maštalích jsme viděli asi 3 cyklisty, kteří skákali ze skály na zem. Zde si taky Orlo zapomněl svůj nůţ, pro který se pak se Zebrou vraceli. Po prohlédnutí maštalí jsme se vrátili do naší „ubytovny“ a začali jsme dělat večeři (špagety). Po večeři následovalo pár her a po nich se šlo spát. Třetí den jsme trochu zaspali, a tak jsme se rychle najedli, sbalili si věci a šli – jak se později ukázalo „velikou zkratkou“ – do Proseče, odkud nám jel autobus. Autobusem jsme jeli do Chrudimi a z Chrudimi vlakem do Hlinska. Byla to skvělá výprava a ti, co na ní nejeli udělali velkou chybu.

Poznávat krásy naší vlasti se vydali Vlk, Ove a Šplhoun. Nejprve jsme jeli vlakem, asi 240 km a trvalo to skoro 7 hodin, poté jsme jeli z Javorníka autobusem do Bílé Vody, kde jsme vystoupili na konečné u psychiatrické léčebny. A dál uţ jenom po svých. Prvního dne jsme toho moc neušli, jednak z nedostatku času a také batohy byly dosti těţké ( aţ 24 kg ). Po celou cestu jsme stoupali, aţ jsme dostoupali k česko-polské hranici, po které jsme kousek šli. K přenocování jsme se uchýlili raději dále od hranice a blíţe k vodě, kterou jsme stejně dlouho hledali. Toho dne jsme uvařili rizoto a šli brzo spát. Druhého dne jsme si dopřáli teplou snídani, v podobě ohřátého zbytku od večeře. Kdyţ jsme slyšeli lomoz motoru, ihned jsme zamaskovali dokonale ohniště a šli raději dál. Prvním vrcholem na naší cestě byla Borůvková hora (899 m), odkud nebyl ţádný výhled, jen zřícenina turistické chaty. Pak jsme sešli do Travné, kde jsme se osvěţili výborným radioaktivním pramenem. Za touto dědinou vedla stezka přes pastvinu, z dálky jsme zvěř identifikovali jako koně, po přiblíţení jsme zjistili, ţe se jedná o stádo krav, a tak jsme uháněli pryč. Přes kopec jsme došli do Zálesí, které bylo poslední vsí na naší trase, odtud zase k hranici na Koníček (850 m). Nakonec jsme se usídlili kousek od potoka a uvařili šlichtu, do které jsme přidali nalezené houby – hřiby kováře. Dalšího rána nebylo Ovemu moc dobře a oznámil nám, ţe pojede domů, řekl, ţe cestu zvládne sám, a tak jsme pokračovali v putování. Prošli jsme obcí Hraničky, kde před 60 lety stálo 50 domů a kde dnes stojí jen jediný. Odtud jsme vystoupali na Špičák (957,2m) s poměrně slušným výhledem. Pokračovali jsme po hřebeni, který lemovala hranice, na které jsme potkali polské pohraničníky. Z hranice jsme sešli k Vodopádům Stříbrného potoka, které byly opravdu skvělé. Odtud jsme zase nabírali metry směrem ke Smrku. Ráno byla šílená zima asi proto, ţe jsme spali u potoka. Asi v poledne jsme došli k našemu cíli – Smrku (1125 m), nejvyššímu kopci v Rychlebech. Protoţe nám čas nechyběl, rozhodli jsme se dostat aţ na Králický Sněţník. Pod Smrkem přišlo vhod občerstvení v chatě Paprsek. Večer jsme se utábořili na rašeliništi, nebylo to zrovna ideální, ale jiná moţnost nebyla. Pátého dne – v neděli nás ze stanu vytáhlo sluníčko a krásný pohled na Praděd. Asi v poledne jsme ochutnávali Moravu, pramenící pod Sněţníkem. Ten jsme zdolali krátce poté a to i bez mapy. Na vrcholu jsme do ní nahlédli u mladého sympatického páru. Rozhodli jsme se jít po červené směrem na Králíky, neboť jsme poměrně dosti klesali, sledovali jsme kamenitou cestu a ne značku. Po hlaholu češtiny jsme však došli k polské chatě. Stoupat zpět se nám nechtělo, tak

Tahoun Myšlenky o přátelství „Přátelé mají přednost před králi.“

Voltaira &

„Nejlepším zrcadlem je oko dobrého přítele.“

Galské přísloví citoval Tygr

„Kdyţ přítel s nepřítelem mým se baví vesele, mně není třeba toho přítele!“ Avicennu citoval Sporťák 3

jsme šli podle polských značek. Asi po dvou hodinách jsme radostně došli k hranici a citelně si oddychli. Posledního dne jsme vstávali se sluncem, abychom dorazili domů co nejdříve. V městečku Králíky jsme zakoupili Mladou Frontu a několik pohledů, jeden z nich jsme zaslali na památku Ovemu. Po celou dobu nám přálo počasí. Několikrát se nám taky vyplatilo shodit batohy a jít dále hledat ideálnější místo k noclehu. Rychlebské hory vám vřele doporučuji k návštěvě.

Šplhoun Orlím vzletem

(Výtah z želví „brožurky“ o J.A. Komenském) !!! Orlova práce je určena zejména pedagogicky a filozoficky vzdělaným čtenářům!!! Omluvte prosím několik drobných chyb, jichţ se druţina Ţelv ve své práci dopustila.

Honzík se narodil v malé vesničce jménem Husinec. Od roku 1621 se ukrýval; v těţké politické situaci a po osobní tragédii (smrt ţeny a dvou dětí) sepsal sociálně alegorické a kritické dílo „Labirint světa a ráj srdce“. Jako uznávaný učenec se stal politickým mluvčím pobělohorské organizace; snaţil se dosáhnout intervence protestaneckých mocností ve prospěch české reformace. Komenský spojoval domácí reformační tradici s evropským náboţenstvím a i filozofickým myšlením. Jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí soudobé společnosti (suţované třicetiletou válkou) na národní tragédii i na osobní zkušenosti z exuálního ţivota. Usiloval o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě („všemoudrost“ – pansofie). Nejznámější filozofické dílo „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“, které pojednává o „lidských věcech“, o jejich narušení a o moţnosti všeobecného osvícení. Na základě novoplatónské emanační teorie dělí svět na čtyři stupně (sestupně od světa moţného aţ po upadlý svět hmotný); oproti tradičnímu pojetí však hmotným světem řada nekončí, ale stává se vzestupnou prostřednictvím světa lidské dovednosti, přes svět marnivosti aţ ke světu duchovnímu. Pedagogické dílo řeší všeobecné i některé speciální a didaktické otázky. Základním didaktickým poţadavkem je přirozenost, tj. poţadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený vývoj dítěte. V díle „Brána jazyků otevřená“ se pokusil o sjednocení veškerého lidského vědění na jednom základě. Výtah provedl Vlk 5

Interregionální ţelví výprava Sešli jsme se v sobotu 19.6.04 ráno na Tylově náměstí. Bylo hezky. Kdyţ dorazil i Kolja, tak jsme uţ jen čekali na autobus. Ten také dorazil a mohli jsme se vydat na výpravu do Vojnova Městce. Na náměstí jsme vystoupili a šli domů… Cestu nám zpestřila moţnost udělat si něco ze stezky, nebo z odborek. Šli jsme si pomalinku a dělali hodně moc zastávek, proto nás to bavilo. Po zelené jsme došli aţ k rybníku, kde bylo připravené místečko na odpočívání. Tady jsme prolezli i trubkou, která smrděla, a my potom taky. Napadly nás také myšlenky jít za Adamem do Vortové, ale pak jsme si to rozmysleli. Střihli jsme si to přes Hamerku, kde jsme si zahráli “Overlord”. Dle legendy této hry se v červnu 1944 při vyloďování v Normandii zřítilo jedno britské letadlo. Část posádky se zachránila, musela se však záhy utkat se skupinou ukrytých německých vojáků... A jak jsme si tak šli do Studnic, začalo pršet. Pršelo pak celou cestu do Hlinska a my byli pořádně promoklí. Tato výprava se mi moc líbila, a proto ji doporučuji i ostatním.

Orlo Bambiriáda 2004 Jak mě vůbec napadlo uskutečnit tuhle výpravu? Ve škole na nástěnce jsem uviděl plakát a hned po jeho přečtení mě napadla „GOOD IDEA“. Uvědomil jsem si, ţe bychom tam mohli jet s Koljou a naší vlčáckou druţinou. Večer jsem to na procházce Koljovi sdělil. Byl jsem připraven na všechno, ale Vojta překvapil – souhlasil s tím. Hned jsme volali Mattymu, který nám dal předběţný souhlas. Další den jsme zašli za Pytlíkem a zeptali se ho, jestli by s námi nejel. Souhlasil a dal návrh, abychom z toho udělali oddílovou akci. Neměli jsme nic proti. Potom jsme zjistili nejlepší spoj, napsali a rozdali pozvánky všem druţinám. Pak jsme uţ jen čekali na čtvrtek 20.5. Na nádraţí nakonec přišli jen tři kluci z naší šestky. Ale to nám vůbec nezkazilo náladu. Po příjezdu do Chrudimi jsme zjistili, ţe se Bambiriáda koná na druhé straně města. Tak jsme šli… a došli. Na místě si kluci zasoutěţili, něčemu novému se přiučili, a kdyţ uţ byli unaveni, tak jsme šli zpět na autobusovou zastávku. Přišli jsme včas, ale k našemu údivu nic nepřijelo, tak jsme obvolali rodiče a vlakem jsme se s hodinovou sekerou vraceli domů.

Termo 6

Po dlouhé době zase šplechty!!! Pepíček přijde poprvé do školy. Paní učitelka mu tyká, a proto jí začne tykat i on. Ale to se paní učitelce nelíbí a neustále ho napomíná. Pepíček jí ignoruje, a tak mu dá trest: 50x nemám tykat paní učitelce. Příští den přijde Pepíček do školy a hned míří za paní učitelkou a předá ji trest. Paní učitelka si ho prohlédne a ptá se Pepíčka proč to napsal 100x. Pepíček odpoví: „SEM TI CHTĚL UDĚLAT RADOST.“

Cukr Lord se vrací letadlem z dovolené a volá svému sluhovi: "Žán, asi za půl hodiny přistaneme, tak na mě čekej na letišti s vozem. Je něco, o čem bych měl vědět?" "Nic nového, pane. Akorát jsem zlomil násadu od lopaty." "Tak se koupí nová. Cos dělal?" "Zakopával jsem vašeho psa, pane." "Cože? Žeryk je po smrti? Co se mu stalo?" "Lady na něj šlápla kdyţ běţela ze schodů." "Proboha, proč běžela ze schodů? Vždyť ta nikdy neudělá rychlejší pohyb, než je nutno." "Bylo nutno, protoţe běţela pro vodu." "Pro jakou vodu? Proč neposlala služebnou?" "Sluţebná nemohla, protoţe hasila ty záclony." "Ježíšmarjá, jaký záclony zase? A proč hořely?" "Jak vypadl ten proud, tak sluţebná nesla lady svícen a protoţe nebylo vidět, tak zakopla, upadla na záclony a začala hořet, od ní chytly záclony a proto běţela lady pro vodu." "No a uhasili to?" "Lady nedoběhla, protoţe si zlomila nohu." "A je ošetřená?" "Kdyţ odjeli hasiči, tak ji odvezla sanitka." "Proboha, proč tam byli hasiči?" "Protoţe chytnul celý zámek a vyhořeli jsme do základů." Chvíli bylo ticho a potom se lord ozval: "Žán, moc od tebe nechci. Můžeš mně říct alespoň jednu pozitivní věc." "To mohu, lorde. Přišly vaše testy na HIV a ty jsou pozitivní"

Sporťák 7

Kolja

PÁTEK 2. července 2004

11 TÁBOROVÝ SPECIÁL 11 (SRPEN 2004)

Milý táborový deníčku, promiň, ţe do tebe píšu, ale já bych to nikdy neudělal, kdyby mě k tomu nedonutil Boban! Tento den byl neoficiální, proto sem přijeli všichni skauti vyjma Kolji asi kolem půl druhé. Začali jsme pracovat, coţ jsme dělali další dva dny - pěkná nuda. Ale občas je to sranda. Jako tuhle, kdyţ jsem montoval Adamovi stan, to jsme se se Švíckem nasmáli! Bylo by to dobré, kdyby náš den nezačal rozhořčením. Nějací „malí psi“ nám vzaly tomfy a nechcou je vrátit. V ten den se na tábořišti udělalo nejvíc práce a tak kaţdý kromě 2D zaslouţí pochvalu. Také bych se měl zmínit o počasí – bylo hrozné. Hrozné, ale ne strašné, coţ znamená, ţe chvíli pršelo a chvíli svítilo sluníčko. Těmito slovy končím dnešní neoficiální táborový den. Sesmolil Orlo

SOBOTA 3. července 2004 Myšlenka dne: „Nejstatečnější je ne nepadnout, ale vstát pokaţdé, kdyţ padneme.“ První táborový den, ale pro nás skauty uţ druhý, začal probuzením asi o půl osmé. Skauti zjistili, ţe mají hlad a nemají, čím by ho odstranili. Přece se však někteří našli a najedli se. Největšimi machry se stali Straka a Termo, kteří se rozhodli uvařit polívku. Poté jsme se všichni pustili do práce, coţ bylo asi o půl deváté. Dodělávaly se chlapecké podsady a zrovna kdyţ jsme dodělávali další čtyři dívčí, přijel zbytek osazenstva tábora. Holky dělaly svůj tábor, my se Švestkou jsme mezitím dodělávali vršky u nových stanů. Kopala se uţ i latrína, hrabala tráva a hlavně se někteří skauti vrhli na stavbu jídelny, která se později zdála nezdařilá. Večer se zprovoznila latrína a skauti vztyčili stoţár a ukotvili ho v zemi. Na večerním nástupu nás Matty pochválil za skvěle provedenou práci. Tento den byl pro skauty nevšedně zdařilý.

NEDĚLE 4. července 2004 Myšlenka dne: „Hloupost je lenost ducha, lenost je hloupost těla.“ Oficiálně začal den budíčkem v 7:00, následovala rozcvička, hygiena a snídaně. Po dobré snídani byl nástup, na němţ se rozdělily úkoly. Dopoledne se dělali koše a nástěnka, jídelnu jsme vybavili stoly a lavicemi. Vlčata hrabala trávu. Do stráně nad kuchyní se vynášela těţká vojenská nádrţ na vodu, abychom se

mohli řádně hygienit, a dodělávala se kuchyň. Po obědě se natahovaly hadice od studny k nádrţi a od nádrţe k umývárně. Také se dělaly kohoutky k umývárkám a sprchy, u kterých padla památná věta, jíţ vyslovil Orlo: „Kolja, ten nic neudělal, to Lukáš se tady aspoň válí!“ Po večerním nástupu šli někteří na mši, ostatní měli osobní volno. Po mši jsme se chystali na večerku a v deset se šlo spát. Byl to úspěšný den, protoţe se udělalo hodně práce.

zahájena přečtením průvodních listin císaře římského a královny rakouské (Boban a Maruška) Kaţdý rod obdrţel erb a dozvěděli jsme se, ţe po těchto rodech budeme nastupovat na nástupy. Po večeři bylo volno, pak jsme se šli spát.

ÚTERÝ 6. července 2004 Myšlenka dne: „Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoli zítra.“

PONDĚLÍ 5. července 2004 Myšlenka dne: „Abychom se naučili říkat pravdu druhým, musíme se naučit říkat pravdu sami sobě.“ Ráno jsme se nasnídali a šli na dopolední program. Já, Orlo, Termo, Straka a Vlk jsme stavěli týpíčko. Uprostřed stavění jsme skončili, odebrali jsme načerpat sil na oběd. Odpoledne jsme hráli bojovku: Byli dva královské rody Ţampachovci a Páni z Dubé, ti si navzájem ukořistili svá ţezla. Hra se odehrávala na baseballovém hřišti, které se uhlopříčně rozdělilo, v kaţdé půlce vytvořili hájený kruh s ţezly (krováky). Jedni se mohli vydat na zteč pro ţezla do protějšího království, protivníci je mohli zkamenět dotykem a rovněţ dotykem spoluhráče mohl být osvobozen. Po svačině jsme byli rozděleni do rodů na táborovku – Pernštejnové (Straka, Tahoun, Divoch, Nesquik), Páni z Pardubic (Tygr, Kolja, Cukr, Námořník) a Harantové (Orlo, Termo, Zebra, Švícko). Táborovka byla

Hned poté, co jsem zatroubil budíček a všichni vylezli ze spacáku, pískli nástup na rozcvičku. Po rozcvičce jsme se rozdělili do skupin. Jedna skupina dodělávala odpadní koše a druhá, kde jsem byl já, Tahoun a následně i Zebra, jsme měli za úkol vykopat tři vsakovací jímky. Ale kdyţ jsme začli kopat, s přibývající hloubkou se kvalita hlíny začala zhoršovat. Jakmile přišel Boban a uviděl jílovitou půdu, zadrţel nás a zároveň navrhl, abychom udělali jednu velikou. My jsme se hned dali do práce, a aby nám to šlo lépe od ruky, Boban se s námi vsadil – tak jsme kopali jako o závod. Pak odešel a vrátil e asi za půl hodiny se stezkou v ruce. To znamenalo plnění 1. stupně skautské zdatnosti. Do oběda bylo hotovo. Po obědě následovala první etapa celotáborové hry. Podle legendy jsme se museli dopravit k poměrně vzdálenému mostku , kde jsme měli vyrýţovat co nejvíce zlatých stříbrných nuget, které představovaly matky osmičky a podloţky, jeţ jsme měli do stanoveného limitu donést do tábora. Pernštejni tam doběhli jako první a tak stříbro jen sbírali, zatímco Páni z Pardubic a my, Harantové, jsme museli rýţovat a stříbro tak pro nás bylo spíše vzácností. Po příchodu do tábora následovala svačina a potom Velká pardubická. Ta spočívala v tom, ţe druţstva, do kterých jsme byli rozděleni, museli v postoji kůň s jezdcem projet vyznačenou překáţkovou dráhu. Tak to je snad z dnešního dne všechno. Sepsal Termo

STŘEDA 7. července 2004 Myšlenka dne: „Nejlepší způsob, jak udrţovat v paměti dobré skutky, je oţivovat je novými.“ Ráno začalo jako obvykle ohavným budíčkem hraným na trumpetu. Kdyţ jsme se vysoukali ze spacáků, byla rozcvička a po ní následovala individuální hygiena. Kontrola stanů byla tak nudná, ţe si na ni vůbec nevzpomínám. Vztyčení vlajky bylo rovněţ obyčejné. P snídani jsme měli nástup na táborovku. Pointa byla, ţe jsme museli uctít španělského krále výborným

nápojem, který musel být z lesních a lučních plodů a donést oheň z nepřístupných končin, na němţ jsme potom měli uvařit lahodný mok. Rozběhli jsme se do všech světových stran a hledali co nejsladší plody přírody. Kdyţ jsme nasbírali bez a lípu, vrátili jsme se k připravenému ohništi. Oheň bylo těţké opatřit, nacházel se na posvátném místě. Ještě ţe jsme měli petrolejku! Straka tam běţel jen se svíčkou. Divoch u ohniště celý naštvaný láteřil, kde je Straka. Nakonec museli oheň zapálit sirkami. Po uvaření nastala degustace odbornou porotou. Strakův čaj jim chutnal nejvíc, náš méně a z Orlova čaje jim bylo na blití. Po velice chutném obědě jsme plnili věci do odborek, odborností a stupňů. Po svačině jsme připravovali táborák. Táborák zahájil Kolja a pak začala táboráková zábava. Vlčata a Baterky šli dříve spát a tak jsme mohli dále pokračovat. Naší skvělou zábavu přerušil Matty, který nás rozehnal za přílišné hýkání. Tak takhle přibliţně vypadal táborový den, všichni pokojně usnuli a bylo nám teplo. Za případné chyby ručí Tygr

ČTVRTEK 8. července 2004 Myšlenka dne: „Dobré vychování nespočívá v tom, ţe nepoléváme ubrusy, ale v tom, ţe přehlédneme, učiní-li tak druhý.“ Ráno po nástupu jsme plnili nováčkovskou zkoušku, první stupeň a odborky. Pak jsme šli na svačinu a po ní jsme hráli táborovku – O erb vévody burgundského, která spočívala v tom, ţe se udělal kruh a zavázali jsme si oči a po dvojicích z kaţdého rodu jsme se vytlačovali z kruhu. Poté následoval oběd a polední klid. V následujícím programu jsme se zapotili u desetiboje, který se skládal z těchto disciplín: šplh, vis na větvi, skok do dálka, hod na cíl, shyby, kliky, CMT, skákání přes švihadlo, běh cross country, …

PÁTEK 9. července 2004 Myšlenka dne: „Strach z nebezpečí je tisíckrát horší neţ nebezpečí samo.“ Dnes jsme vstávali o hodinu později, poněvadţ pršelo a v noci byla bouřka. Poté, co jsme se nasoukali do pláštěnek, jsme se odebrali na snídani, kde se zjistilo, ţe Termo má pod pláštěnkou pouze tričko a spoďáry! Dnešní ranní zamyšlení bylo v tee-pee, neboť jsem v něm zatopil. Výklad pátého bodu zákona byl zpestřen scénkami, hrami a během důvěry. Také se četla kniha Vraţda v salónním kupé. Po svačině jsme se zamýšleli, někdo více a někdo méně úspěšně, nad poselstvím E.T. Setona a R.B. Powella. Odpoledne patřilo hře na středověké

vrstvy: sedláky, měšťany, šlechtu a krále. Hru jsme hráli společně s vlčaty a světluškami. Navečer jsme se se skautkami věnovali pod Maruščiným vedením zdravovědě. Den jsme jako tradičně zakončili baseballem. Nakonec se ještě hrála noční hra v okolí Tyroláku, s touto bojovkou byli všichni spokojeni. Vytvořil Kolja

SOBOTA 10. července 2004 Myšlenka dne: „Tajemství silných tkví v tom, ţe se neustále přemáhají. Nejprve se ještě vrátím k noční hře. Všichni jsme se sešli v tee-pee. Kdo chtěl jít na hru, musel si namočit obličej do vody a mokrý obličej do mouky. Hra probíhala tak, ţe jsme se museli dostat k petrolejce(ta svítila), umístěné nedaleko Tyroláku, aniţ by nás někdo z vůdců zlikvidoval dotykem. První útok jsme zvládli s přehledem. Při druhým útoku jsem se nacpal rohlíky, ale ty hned za rohem ze mě vypadly. A asi kvůli tomu se nám druhý útok nepovedl. S Orlem jsme třetí útok zvládli na výbornou. Kolja pak zanechal u petrolejky čichově i vizuálně nepřehlédnutelnou „stopu“. Hned ráno nás Vlk o rozcvičce poslal běhat ve velké zimě do půl těla dvacet koleček okolo tábora. Po rozcvičce šla většina skautů na hygienu. Jen já s Orlem jsme zůstali ve stanu, protoţe jsme měli velký nepořádek a při bodování stanů bychom dosáhli malého ohodnocení. Vyplatilo se! Získali jsme dva body z devíti moţných. Po nástupu jsme se všichni s Glumem vydali k Tyroláku a rozjímali jsme o slibu a skautském zákonu. Potom jsme měli nad tím hodinu přemýšlet. Odpoledne se to opakovalo. Někteří skauti, Tygr a já, šli přemýšlet do spacáku. Večer se celý oddíl vypravil k nedaleké zřícenině rozhledny. Zde sloţili Zebra, Tahoun, Nesquik, Námořník a Ojelek skautský slib. Následně Glum vyprávěl pravdivou povídku O Gríšovi Grigoriansovi. Po povídce jsme se odebrali do stanů. Ve spacáku bylo všem teplo a spokojeně jsme usnuli. Zdokumentoval Švícko

NEDĚLE 11. července 2004 Myšlenka dne: „Chování je zrcadlo, v němţ kaţdý ukazuje svoji podobu.“ Dnešek začal budíčkem a skončil večerkou. Suchý, co? Tak nějak jinak: Ráno Termo zatroubil budíček a zalezl do ještě vyhřátého spacáku, aby si mohl ještě chvíli poleţet, protoţe nebyla rozcvička!!! Po nástupu měl Glum zamyšlení na 6.

skautský zákon „Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských“. Za snídani nám poslouţil kus chleba s pomazánkou. Dopolední program: Příprava tábora na příjezd rodičů – tzn., ţe se muselo uklidit okolo košů, případně je opravit, donést dřevo, poklidit tábor, ve stanech,... K obědu byly tzv. "velmi dobré" fazole. Všichni aspoň ochutnali (aţ na pár výjimek). Příjezd rodičů nikoho nepřekvapil. Na návštěvu přijel i Švestka. Odpoledne bylo naplněno chválením se vlčat a některých dalších před rodiči. Vedoucí si je samozřejmě taky pochvalovali. Někoho. Ve chvíli volna Termo s Cukrem u Gluma splnili podmínky odbornosti „Péče o dítě“. Po odjezdu valné většiny rodičů jsme povečeřeli. Dneska se nic moc teda nedělo, ale někomu přibyly sladkosti (za chvíli zase ubyly). Na programu byl uţ jen večerní nástup, zamyšlení a večerka. Dobrou noc!

Tento táborový den zapsal Námořník PONDĚLÍ 12. července 2004

„leţáka“. Kdyţ jsme pozorovali, jak jej sestra krmí hadičkou s tekutou stravou, začali mě objímat dva klienti. Mattymu se to nelíbilo, tak je stále napomínal (byl na ně fakt přísnej!). Za chvíli nám skončila pracovní doba a my se vydali do tábora. Cestou jsme potkali několik aut, která byla zaplněna stejně jako naše, tak jsme jim mávali a dělali obličejíčky. Po návratu do tábora jsme si po rodech zahráli fotbal. My jsme byli první, protoţe jsme porazili i Pernštejny, kteří skončili druzí. Harantové byli jako tradičně poslední. Dnešní den byl ukončen táborákem, při kterém byla další etapa táborovky, na motiv pobavení krále. To znamenalo, ţe kaţdý rod vymyslel scénku. Dnešní den byl velice zajímavý, myslím, ţe nám dal pocit spokojenosti nad tím, jací jsme, tím myslím: vzhled, peníze, majetek. Protoţe teď víme, jaké věci jsou hlavní a co to znamená být šťastný a zdravý.

Tento táborový den zapsal Kolja Úterý 13. července 2004

Myšlenka dne: „Statečný je ten, kdo koná beze svědků, co je schopen vykonat před celým světem.“

Myšlenka dne: „Hloupé myšlenky mívá leckdo, jenţe moudří je nevyslovují.“

Dnes jsme si trochu přivstali a s námi i skautky, protoţe nás dnes čekala návštěva Ústavu sociální péče ve Slatiňanech. Po vydatné snídani (rohlík s máslem + čaj) odjela 1203 první skupina do Slatiňan. My jsme vyšli pěšky a Boban se pro nás vrátil. Cesta 1203 byla vţdy zpestřena hrboly a tím, ţe Boban nemohl zařadit 3. V ústavu nás přivítala paní vedoucí a něco nám pověděla o zdejším zařízení. Poté nás vzala do chráněných bytů pro schopnější lidi s mentální retardací. Zde se nám nejvíce líbilo vybavení jednotlivých bytů a molitanové nárazníky na rozích (sami jsme si je vyzkoušeli a hlava nás vůbec nebolela). Potom jsme se vrátili do hlavní budovy. Zde prohlídka pokračovala do zvukové místnosti, kuličkového bazénku (do kterého jsme se vrhli jako banda bezdomovců do kašny s vínem). Navštívili jsme jednoho tanečníka, který si k popu zatančil s Vrabčákem valčík. Také jsme viděli takzvané „leţáky“ (to jsou takoví lidé, kteří pouze leţí a přijímají potravu). Poté si vedoucí jednotlivých oddělení vzali jednu skupinku a ta jim potom pomáhala. Naše skupina (já, Zebra, Divoch, Bětka a Buzola) šla se svěřenci na procházku. Svačinu nám zpříjemnila Bětka svou hrou na piáno, ale kdyţ se tam přifařili Termo a Vlk, tak jsem měl sto chutí k nim skočit a …. Naštěstí jsme uţ zase šli ke svým svěřencům! Naše skupina hrála po většinu času s klienty ústavu stolní hokej. Také jsme viděli jednoho pokrouceného

Hned poté, co jsem zahrál budíček, se ze stanů začal ozývat šramot – a to hlavně u vlčat, protoţe skauti v 7 hodin ráno ještě spí. Aţ na Orla. Ten jak uslyšel opakující se melodii z mého nástroje, vystrčil hlavu ze stanu a začal mě nadávat, naštěstí pak drţel mlčení pro TŘI ORLÍ PERA. Ale to nic neměnilo na tom, ţe byl na mě po celý den naštvaný. Kdyţ vůdcové vytahali zbytek skautů ze stanu, pískal se nástup na rozcvičku. Po rozcvičce následovala hygiena, snídaně, nástupy a potom konečně dopolední program a s ním etapa celotáborové hry. Přesunuli jsme se do lesa, kde nám byla sdělena legenda a s ní i pravidla hry Akvadukt. Moţná by vás mohlo zajímat, v čem spočívala. Tři druţiny se rozdělili na nosiče navlhčených hadrů ze studánky do kotlíku a na nosiče lţic s vodou z kotlíku do ešusu. Kaţdá druţina si zvolila jednoho, který namočil hadr ve studánce, doběhl s ním k nádrţi (kotlík) a tam ho vyţdímal. Zbylí tři nosili vodu do města, které představoval ešus, ale mohli se při tom strkat a tak soupeřům vylít vodu ze lţíce. Nakonec zvítězili Pernštejni, ale Orlo, který byl se mnou v druţině na prohru radši nic neříkal, prokecnul by se. Po obědě si všichni začali balit na túru. Jenţe se nám balení docela protáhlo. Kdyţ jsme vyfasovali jídlo, mohlo se vyrazit… Šli jsme směrem na Slatiňany ale na křiţovatce jsme změnili směr. Došli jsme aţ k mostku, u kterého jsme minulý týden rýţovali. Tam nám vůdcové vysvětlili pravidla další táborovky. Kaţdá druţina si měla pomocí celt postavit přístřešek v domluveném území a potom jít

hledat ostatní stavby a zaznamenat je do mapky. K naší druţině se přidal Vlk a spolu s ním jsme se vydali do terénu. Došli jsme aţ na konec a tam jsme začali stavět. Abych to upřesnil: Orlo začal stavět a já se Švíckem a Zebrou jsme si jen vyprávěli a předváděli vtipné historky (např. „O plovoucím chlebu“) a přitom jsme se smáli. A Orlo stále nic. Aţ asi po čtvrt hodině si sednul a urazil se. Pak jsme si toho všimli a vzali jsme práci do svých rukou, ale to ho naštvalo ještě víc. Zboural naše „týpko“ a utvořil nesmysl na kůlech (pak spal raději pod širákem, ale k tomu se ještě dostaneme). Kdyţ bylo hotovo, vyrazili jsme hledat. A našli jsme – Pány z Pardubic. S těmi jsme se domluvili tak, ţe kdyţ nám prozradí, kde skrývají svou stavbu, odhalíme jim naši a potom společně najdeme Pernštejny. Zdařilo se to aţ na to ţe jsme Pernštejny nenašli. Kdyţ jsme se vrátili, začali jsme si zase povídat a to uţ Orlo nevydrţel a nahlas se zasmál. To byl konec mlčení. Chvíli nadával, ale pak se s tím smířil. Opekli jsme si buřty a šli jsme spát. Švícko s Orlem pod širák a zbytek pod celty.

Tento táborový den zapsal Termo STŘEDA 14. července 2004 Myšlenka dne: „Vědění je nekonečné. A proto ten, kdo zná velmi mnoho, vyniká nekonečně málo nad toho, kdo zná velmi málo.“ V tento den jsme vstávali brzo, abychom zahladili stopy po ohništi a strašném příbytku! Boban řekl, ţe máme být v sedm na Slátaninském zámku. Přišli jsme tam se zvoněním kostela a všichni uţ na nás čekali. Tam nám Boban oznámil, ţe mají zavřeno aţ do půl deváté, a tak jsme šli posnídat. S Koljou jsem si tam začal točit s lasem a potom jsme ho házeli po kůlu na ohradě, kde nás seřval ošetřovatel koní… Pak jsme po rodech prošli testem všeobecných znalostí. To moc dlouho netrvalo a šli jsme do zámku. Zde nás přivítal sympatický průvodce se zajímavým výkladem. Přeţili jsme! A proto nám Boban prozradil celodenní hru, která spočívala v tom, ţe musíme obejít nejrychleji stanoviště. Dobrá hra! Vyrazili jsme co nejrychleji na Strádov. Tady jsme měli docela náskok před ostatními rody. Ten jsme ovšem ztratili v chovné oboře daňků u Slatiňan. Zde jsem se hádal s Termem, kde jsme. Měl jsem ovšem pravdu, coţ on neuznal a taky nevím, co o mě napíše, takţe věřte mně. Na Strádově jsme si dali pauzu s tím, ţe uţ nemáme šanci. Ale kdo to sem jde?! To je Straka a uţ jsme vstávali. Taky zabloudili, ale neţ jsme se zvedli měli náskok. Byli jsme rádi, ţe jsou jen kousek před námi. Ale Termo byl takový pesimista, ţe jsem ho zmlátil… Dohnali jsme je! Tak jsme šli kousek s nimi. Po chvilce jsme se zeptali místních domorodců, jak daleko je ta skupina před námi. A oni, ţe moc daleko ne. Nato Stračenovci vyrazili kupředu! Teď uţ

jsme opravdu neměli náskok. Tak jsme šli, jak jsme šli. Dorazili jsme do tábora a tam byli všichni úplně mrtví, a tak jsme naschvál dělali aktivní. Poté jsme se shodli na tom, ţe to byl ale dobrý výšlap.

Tento táborový den zapsal Orlo ČTVRTEK 15. července 2004 Myšlenka dne: „Přírodu nemůţeme ovládnout jinak, neţ ţe ji budeme naslouchat.“ V prvním dopoledním bloku jsme se věnovali vědě o zdraví – zdravovědě. Nejprve Maruška nadiktovala skautům a skautkám nepříliš obtíţný test. Ještě za dvě chyby bylo moţno získat II. stupeň odbornosti Zdravotník (to se bohuţel nepovedlo nikomu), za čtyři chyby stupeň I. Po testu Boban rozdal kartónky s různými praktickými úkoly. Zde zaperlil Orlo, který by Tygrovi, jenţ se svíjel bolestí břicha, podal projímadlo a Colu. Po svačině jsme se odebrali do te-pe-ee, kde jsem se s junáky zamyslel nad zákonem o veselé mysli. Pak došlo i na zhodnocení uplynulých dvou dnů: od Akvaduktu, přes stavbu přístřeší a návštěvu zámku, aţ po celodenní výpravu po rodech. Třebaţe se přitom někteří úspěšně pokusili o spánek, myslím si, ţe byl tento program zajímavý. Ještě před obědem jsme se vydali do lesa ke studánkám, abychom uskutečnili Orlův ekologický projekt. Šlo o to vyčistit obě místní studánky a vysbírat odpadky v okolním lese. Vysoká účast mě příjemně překvapila. Doufám, ţe i příště (kdy uţ to budou mít všichni ve stezce podepsané) bude taková. Odpoledne proběhla další hra Mgr. – přetahování provazu ve dvojicích. Z vítězství se radovali Tahoun se Zebrou. Další hru připravil Šplhoun a byla to poznávačka kytek a stromů. Nejvíce bodů získal Orlo, který se blýskl i latinským názvoslovím. V průběhu poznávačky Boban uspořádal letecký den, coţ skauty rozveselilo pramálo. Udobřil si je tím, ţe jim přečetl další úryvek z kníţky o putování Lva z Roţmitálu. To nesignalizovalo nic jiného neţ další etapu táborovou, tentokrát s podtitulem „Na pašeráky“. Hry se nemohli zúčastnit Straka, který – ač několikrát viděn – stále se ukrýval na samotce, a Zebra. Ten se totiţ těsně před odchodem pozvracel z toho, ţe předtím snědl několik zapařených syrových buřtů nevalné chuti. Očitý svědek této události, jeho pokrevní bratr Šplhoun, to komentoval slovy: „Z něj to teklo jak z vokapu.“ Kaţdý rod měl propašovat co nejvíce zvířat (prasat, jelenů či kamzíků). Chytali je však celníci (Boban, Vašek, Ove, Šplhoun a já), kteří si před zahájením umínili, ţe nikoho nepustí. Toto předsevzetí jsme však několikrát porušili. Nejvíce

lístků pronesli „překvapivě“ Pernštejni, vyzdvihl bych zejména výkon nenápadného Nesquika. Po menší pauze jsme si role prohodili, a tak bývalí pašeráci chytali excelníky. V zápalu boje jsem si sice znehodnotil dírou v podráţce boty za 250 korun, ale Šplhounovou zásluhou jsme lístek pronesli. V tuto chvíli měli skauti dělat 10 kliků. My jsme se namlsali a ještě několikrát se neohroţeně pokusili prolomit obrannou linii. Bohuţel marně. Po návratu do tábora jsme si opekli k večeři buřty. Já jsem obětavě přijal nabízený buřt od Terma a snědl ještě dva další. U kuchyně jsem se pak dozvěděl, ţe přesně po takovém buřtu, který mi Termo daroval, Zebra uţ 4x zvracel. To bylo velice povzbudivé. „Ten čaj nech dětem, stejně ho za chvíli vybliješ,“ pokřikoval na mě Vašek, kdyţ jsem se chtěl napít. Ale nakonec jsem Zebru naštěstí nenapodobil. Jiţ za tmy se vrátil Straka. Společně s Termem a se Švíckem do 4.00 besedoval v te-pe-ee s holkami. Kvůli tomuto deliktu vedení tábora velmi váţně zvaţovalo neudělení Třech orlích per. Nakonec jsme usoudili, ţe provinění nemělo nic společného s plněním zkoušky a odznak udělili. Za trest však byl kratší táborák, ale o tom uţ více Boban.

museli dodělat táborák, zejména ho důkladně vycpat roštím. Mezitím jsme provedli ohodnocení, napsali různé dekrety a diplomy. Po večeři, výborné krupicové kaši, se konal samostatný nástup IV. oddílu u Tyroláku. Glum zde glosoval průběh tábora, následovalo vyhlášení výsledků. Předali jsme diplomy a hodnotné věcné ceny za Cenu Magistra L. Kalného, nejlepším skautem byl vyhlášen Námořník a předali jsme dekrety osvědčující sloţení slibu (Zebra, Tahoun, Ojelek, Nesquik, Námořník) a dekrety za splnění podmínek odborek a odborností. Slavnostní chvíle byla zakončena oddílovým Óhhmmmm. Potom se konal „velký“ nástup, společný pro skautky i skauty za účasti rodičů a všudepřítomných foťáků. Matty zhodnotil letošní tábor a byly dodělány i další nutné administrativní úkony (diplomy, dekrety, ceny,…). Posledním bodem pátečního programu byl slavnostní táborák, za „čtyrku“ zapalovali Námořník a Tygr. Program táboráku Matty ukončil, za velkého jásotu přítomných jiţ ve 23:00 jako odměnu za plnění povinnosti hlídek. Po táboráku se sešla ještě rada starších na tradiční „Vernisáţ“.

Zapsal Boban

Tento táborový den zapsal Vlk PÁTEK 16. července 2004 Myšlenka dne: „Pracuj na tom, aby se tvé myšlenky očistily! Nebudeš-li mít špatné myšlenky, nebudeš konat ani špatné skutky.“ Rádcem dne byl Vlk. Ještě před budíčkem, tedy 7. hodinou ranní, se musím vrátit k dvěma nočním událostem. Nejprve jsme museli dávat pozor na Zebru, který měl ţaludeční potíţe poté, co neprozřetelně snědl uzeninu určenou na předešlou výpravu (dle posledních zpráv měl ještě nejméně jeden skaut tytéţ problémy po návratu z tábora a to ze stejných příčin). Dále byla provedena kontrola plnění povinností noční hlídky, jeţ bohuţel dopadla velmi neuspokojivě. Pak probíhal standardní táborový den - budíček, rozcvička, snídaně, nástup, … Dopolední bloky byly věnovány pod vedením Vlka přípravě závěrečného táboráku, leč skauti mnoho energie nevydali. Já, Ove a Šplhoun jsme zatím připravili závěrečnou etapu našeho putování po evropských končinách 15. století (přes Italské království, Alpy, Štýrsko a Rakousko zpět do Království Českého). Po obědě se rody vydaly na svoji poslední cestu… Čekalo na ně několik úkolů: šplh, průchod horskou prohlubní, uzlování, lanová lávka, přebobrování materiálu na mostek a rozluštění šifry s poděkováním Jiřího z Poděbrad. Touto etapou nejlépe prošli Pernštejnové, druzí byli Páni z Pardubic a třetí Harantové, jeţ jakoby ani nechtěli skončit lépe! Po svačině jsme

SOBOTA 17. července 2004 Myšlenka dne: „Pravda je jako cibule, kdo z ní chce strhnout slupku, nejednou zapláče.“ Poslední táborový den. Určitě kaţdý z nás poslední večer na táboře přemýšlel, co vlastně proţil. Jaké má z toho záţitky, jaké ponaučení a jaké vzpomínky. S těmito myšlenkami se kaţdý probouzí do posledního táborového dne, který vypadal jako kaţdé jiné ráno. Budíček v podání Vlka a pak následovala rozcvička. Po rozcvičce jsme měli vymezený čas k balení. Všichni šli na připravenou snídani. Rychle se najíst a následuje částečné bourání tábora. Áčka jsme přenesli do chlapeckého tábora, sloţili jsme roverský stan, týpí a holčičí vůdcovský stan. Po skončení práce kaţdý obdrţel svačinu na cestu. Potom jsme uţ čekali na příjezd autobusu. Kdyţ autobus přijel, naloţili jsme všechna zavazadla a v 11 hodin byl odjezd do Hlinska. Po krátkém zdrţení kvůli závadě na autobusu jsme konečně dorazili do Hlinska, kde na nás jiţ čekali rodiče.

Tento táborový den zapsal Ojelek

Fotografie z táborového života pořídil Pytlík. Myšlenky dne pro celý tábor sestavil Vašek.

TÁBOR SVATÉHO JIŘÍ (z Koljova, Zebrova a Termova deníku) Pátek 6. srpna 2004 – úvodní den (kolja) Dnes jsem vstal jiţ v 7 hodin. Jelikoţ jsem neměl nic sbaleného hned jsem začal kvapně běhat po domě za soustavného komentáře rodičů. Z triček, toaletního papíru, ešusu, KPZ a z mnoha jiných věcí se skládala hromada uprostřed mého pokoje. Po chvíli balení jsem přišel na to, ţe se mi to všechno asi do báglu nevejde. Bratr řekl: „Co trapčíš?“ A uţ strkal svoji nohu do mého batohu a začal dusat můj proviant. „No vidíš, krásně se to vešlo,“ řekl bratr. Sraz na nádraţí byl kolem jedenácté hodiny (všichni dorazili v 11.15). Po rozloučení s rodiči se uţ mohlo jet. Ve vlaku jsme se setkali se skauty z Chotěboře, kteří jeli tamtéţ. V Šumperku si nás vyzvedli vůdcové a jelo se do tábořiště. V táboře kaţdý vyfasoval stan a navrch i spolubydlícího. Já jsem dostal Fandu z Třeboně. Po vybalení batohů si nás převzal Martin, se kterým jsme hráli seznamovací hříčky. Po mrkané jsme šli na večeři. K zahajovací večeři byl stejně jako na našich táborech guláš s chlebem. Kdyţ jsem si se Zebrou, Termem a Ojelkem šel umýt ešus, chytila nás sestra kuchařka. Termo stačil zdrhnout, a tak nemusel mýt várnice a lavory, my jsme takové štěstí neměli. Na nástupu jsme se dozvěděli, ţe půjdeme do jídelny zpívat. Kdyţ jsme dozpívali celý zpěvník, hrála se hra na námořníky. Ještě neţli jsme šli hrát, jsme se svorně převlékli do rytířských košil. V průběhu hry odešel vţdy jeden skautík, kdyţ přišla řada na mě, odvedl mě Martin k potoku a měl jsem se rozhodnout, jestli se napiji z hliněného nebo zlatého poháru. Rozhodl jsem se pro hliněný a král řekl, ţe je to dobrá volba. Toto rozhodnutí bylo pro tento den poslední. Pak uţ bylo jen sladké chrupání.

Sobota 7. srpna 2004 – 2. den (Termo) Za 5 minut 7 hodin ke mně někdo načíhnul do stanu. Po chvíli, kterou mi dal na rozkoukání, jsem ho poznal, byl to Čajík. Ten mě nakázal, ať vzbudím souseda, převlékneme se do plavek a bosky přijdeme na rozcvičku. Jako kaţdé ráno jsme i dnes vylezli ze spacáku, aţ kdyţ vůdcové odpočítávali posledních 20 vteřin. Při rozcvičce jsme se nejdříve trochu rozhýbali a potom se běhalo do kopce a z kopce. Jelikoţ jsme měli všichni špinavé nohy, čekala na nás koupel v asi 15-ti

stupňové horské bystřince. Po rozcvičce následovala mše a po mši snídaně – chleba s marmeládou. Pak nás rozdělili na 2 půlky a to znamenalo dopolední program. Jedna polovina šla s Kytičkou na zdravovědu a druhá část dělala s Martinem rozbor schůzky, a to jak teoreticky, tak prakticky. Zahráli jsme si hru „Na ovečky a vlka“, potom jsme si zopakovali buzolu a hned na to jsme s buzolou běţeli orientační běh. Schůzku jsme ukončili pokřikem. Po schůzce na nás čekala nauka o skautské stezce, spojená s rozborem Nováčkovské zkoušky a 1. stupně skautské zdatnosti. Potom přišla na řadu fitka, čili pohybová hra, s Martinem. Martin pouţil hru „Kolečko nebo kříţek“. Další důleţitá část dne je oběd, dostali jsme špagety. Kdyţ se všichni dosyta najedli, šli si odpočinout. Po poledním klidu jsme šli na procházku do přírody, kde nás Kytička seznamovala s rostlinkami a ve Vernířovicích jsme se zastavili u staré lípy. Z Vernířovic jsme stoupali výš a výš, aţ jsme narazili na chatkový tábor. Tam nás zastihl deštík, a kdyţ přestalo krápat, zahráli jsme si hru „Na kradení klacíků“. Po krátké hře jsme se vypravili dál. Měla to být turistická trasa, ale našli jsme vţdy jen stanoviště a jeho název, víc nic. Tak jsme se vrátili do tábora. V táboře jsme měli chvíli času na oddech a na to navázala večeře, tentokrát bylo rizoto. O půl hodiny déle uţ všichni stáli na nástupu. Pak jsme si vzali míč a zahráli si fotbal. Potom nám vůdcové zahráli scénku na zahájení etapové hry. Zemřel král Přemysl Otakar II. a my máme za úkol dosadit na trůn kralevice Václava. Den jsme ukončili zahajovacím táboráčkem, který nám připravili Corďáci.

Neděle 8. srpna 2004 3. den (Termo) Myslel jsem si, ţe dnešek bude jiţ tradičně začínat rozcvičkou, ale to jsem se zmýlil, protoţe mě vzbudili na sluţbu do kuchyně. Přichystali jsme snídani a já jsem se přidal aţ nakonec rozcvičky, kdy jedna půlka hrála volejbal a zbytek lakros (super hra). Ale pak zacinkali na snídani. Po snídani si nás přebral Balů a probral s námi osobnost rádce. Potom si naše skupina šla s Kytičkou zopakovat zdravovědu a ostatní šli zase na druţinovku. Takţe jsme si to s nimi oproti včerejšku prohodili. Po dopoledním programu následoval oběd. Tentokrát jsme si pochutnali na knedlíkách, zelí a uzeném. Po poledním klidu na nás čekala společná hra s Cordou. Byli jsme rozděleni do šesti skupin. Kaţdá skupina si určila funkce jednotlivců druţiny. Zvolili si štáb, který zůstal v nějakém úkrytu 500 kroků od tábora. Pak si ještě rozebrali funkce: mor, jezdectvo, kuš, felčar, pěchota. Kaţdá funkce, tím myslím postavu, mohla někoho zneškodnit a jiná postava zase mohla zničit ji. Cílem hry bylo dotknutím

zabít štáb. Zvonek u jídelny ohlásil konec a zároveň svačinu, po které následovala etapovka… Šli jsme daleko do lesa a tam jsme sbírali rozházené ţluté lístečky. Pět ţlutých jsme si měli vyměnit u Čajíka za jeden zelený. Chytačům jsme dávali za chycení také jeden zelený. Kdyţ chytači získali čtyři zelené, měli právo na jeden modrý. Modré lístečky jim mohli sebrat rozhazovači. Po hře jsme si pochutnali na zaslouţené večeři – obloţený chléb. Pak jsme si s Balůem povídali o sv. Jiřím. Potom se šlo spát.

Odpoledne jsme měli rozhovor s arcibiskupem, jehoţ jméno jsem si nepoznačil. Tak alespoň fotku. Po svačině si všichni „Jiříci“ zahráli hru středověk. Kdyţ jsme se všichni vydováděli, Balů nám popovídal o kroji. Potom uţ přišla na řadu večeře a s ní bavorské vdolečky. Po večeři si ještě, jak my tak Cordáti, vyrobili nějaké rukodělné výrobky. Pletly se turbánky, pletlo se ze slámy, batikovala se trička, zpívalo se, vyráběly se origamy a svíčky. A protoţe uţ nezbylo moc času, stáhli jsme vlajku a šlo se spát.

Pondělí 9. srpna 2004 – 4. den (Termo)

Úterý 10. srpna 2004 – 5. den (Termo)

Hned z rána, po budíčku, přišla na řadu rozcvička. Pak snídaně – bílá káva a chleba s pomazánkou. Dopolední nadílkou byly činnosti ronda. Čápi, jakoţto skupina, do které jsem patřil i já, se nejprve usadili kolem Honzy, který nás učil vazby. Potom nám Vuček ukázal prostorové kreslení a ještě před tím, neţ nám Eliška pověděla něco o dramaturgii schůzky, byla svačina. Nakonec na nás vyšla etapa celotáborové hry. Měli jsme poslepu, jen podél provázku projít trasu v náročném terénu. Přes kořeny, přes řeku, přes kameny, přes hrázku. Po náročném dopoledni jsme si pochutnali na rajské omáčce s kolínky.

Jako kaţdý den, i dnes byl budíček, rozcvička a snídaně – chleba s máslem. A jako včera následovalo po snídani rondo. Naše druţina Čápů šla nejdříve k Honzovi měřit různé vzdálenosti bez metru. Potom si nás vzal Wašek a předvedl nám finskou stezku: vyběhli jsme do svahu, oběhli vlaječku a lesík, seběhli jsme dolů, proběhli brankou, sounoţ jsme přeskákali kládu a pak jsme po jedné noze skákali kolem táborového kruhu. Potom jsme přešli přes vodu, prolezli kruhem a nakonec jsme vylezli na bránu. Po svačině jsme šli vařit s Vučkem. Rondo jsme zakončili etapovkou. Naším úkolem bylo najít podle azimutu hledaný bod. K obědu jsme měli guláš s bramborami a po odpoledním klidu jsme si s Balůem povídali o odměnách a trestech. Pak nám Miki pověděl něco o státní symbolice. Po fitce přišla druţinová schůzka č.2 s Vučkem. Vázali jsme uzly, hráli jsme hru na poznávání mincí. Po večeři jsme šli do týpka, kde jsme zpívali a mezitím jsme se ptali vedoucích, jak si máme poradit s určitými problémy na schůzkách i výpravách. Po tomto rozhovoru se šlo spát.

Středa 11. srpna 2004 – 6. den (Zebra) Poté, co nás Vůček opět vzbudil kytarou, se šlo na rozcvičku. Po ní následovala mše a snídaně. Pak byl nástup ke vztyčení státní vlajky, při němţ jsme se dozvěděli, ţe půjdem na výpravu na Praděd. Po přípravách na výpravu jsme vyrazili. Nejprve jsme šli na Čertovu stěnu, pak jsme pokračovali na Jelení studánku a pak přes Ovčárnu na Praděd. Tam jsme si odpočinuli. Kdo chtěl, šel na vyhlídku. Kdyţ jsme se dostatečně pokochali pohledem, začali jsme se vracet do tábora. Cestou jsme si zahráli hru po trati asi 1km. Bylo 13 věcí, které do přírody nepatří. Po této hře jsme pokračovali do tábora. Před táborem jsme se ztišili, potichu došli do tábora, udělali kruh a zařvali pokřik rádcovského tábora Sv. Jiří. Pak jsme si dali opoţděnou večeři a šlo se spát.

Čtvrtek 12. srpna 2004 – 7. den (Zebra) Po budíčku, který byl dnes výjimečně aţ v 7.30 hodin, následovala rozcvička, která se jmenovala zoologická zahrada. Předváděli jsme, jak chodí pes, ţába, kachna, … Po rozcvičce byla snídaně a po ní nástup. Náplní dopoledního programu byly rukodělné práce, kde jsme se učili náramky z bavlnek, obrázky ze suchých květin, svíčky, drátkování a origami. Po dopoledním bloku následoval oběd a polední klid. Po něm jsme měli v tee-pee přednášku s Čajíkem na téma Příprava výpravy, schůzky a bezpečnost při nich. Pak následovala další přednáška tentokrát s Prófou na téma Oheň. Pak se šlo na svačinu, po níţ následovala druţinovka s Waškem. Po ní jsme šli na mši, popřípadě na alternativní duchovní program. Kdyţ skončila mše, šli jsme na večeři. Pak jsme stáhli vlajku a šli připravovat scénky na ,, Sranda oheň“, přičemţ kaţdá druţina musela mít alespoň jednu scénku a pak kdo chtěl. Toho jsme se chytli a my – „Hlinečáci“ (já, Termo, Kolja, Ojelek a Straka) a udělali scénku, jak šly holky na výlet. Po tomto ohni, zakončeném Jirkovým pliváním ohně, jsme ještě vyslechli rytíře a šli jsme spát.

Pátek 13. srpna 2004 – 8. den (Zebra) Po velmi bouřlivé a deštivé noci nás probudila slova ,,Budíček, rozcvička za 2.5 minuty v plavkách a bosky.“ Po rozcvičce byla mše, po ní snídaně a nástup, při němţ jsme se dozvěděli, ţe od 9. do 16. hod. budeme chodit a dělat dobré skutky. Chodili jsme ,,Jiříci i Kordové“ ve skupinkách po pěti. Já byl s Milošem, Uzlem, Krtkem a Zorem. Po takové nudné pasáţi, kdy jsme se ptali, jestli nechce někdo pomoci, jsme došli k jednomu pánovi, kde uţ jedna skupina natírala plot. Pán našel ještě další štětce a šlo se natírat. Po zhruba čtyřhodinovém natírání jsme se šli do samoobsluhy najíst a pak šli do tábora. Kdyţ jsme přišli do tábora, čekal na nás opoţděný oběd a po něm polední klid, při kterém jsme si dopisovali deníky. Pak jsme šli na večeři, po které následoval nástup. Po něm jsme se sešli v tee-pee a povídali si na téma Dobré skutky, které jsme dnes konali. Po skončení vyprávění jsme si ještě zazpívali a šli spát.

Sobota 14. srpna 2004 – 9. den (Zebra) Po rozcvičce, snídani a nástupu jsme měli rondo. Čápi s Rysi byli na topografii a zbytek byl u Mikiho na vylepšování schůzky. Pak jsme se prohodili a šlo se na svačinu. Po ní jsme se sešli s blokem a tuţkou s Čajíkem a hráli etapovou hru ,,Město, jméno, zvíře, věc, řeka“. Pak jsme předváděli své rukodělky a deníky.

Pak následoval oběd a polední klid. Po něm jsme se sešli v jídelně a povídali si s Jeţkem, Mikim, Waškem a s Radkem o Cordě a Táboře Sv. Jiří. Po skončení této debaty se šlo do Vernířovic do kostela. Poté co nám bratr Heřman odslouţil mši a my se vrátili do tábora, šli jsme loupat brambory. Pak jme měli v hangáru přednášku s Honzou na téma ,,Skautská druţina“. Po ní byla večeře, večerní hygiena a nástup. Ve 21 hod jsme se sešli v jídelně, ohodnotili tábor, rozloučili se s Čajíkem, zazpívali pár písniček a rozloučili se i s bratrem Heřmanem. Následovaly další písně, pak večerka a spánek.

Neděle 15. srpna 2004 – Závěrečný den (Kolja) Tento den měl být zasvěcen bourání celého tábora. Tak se taky stalo hned po rozcvičce začalo vehementně bourat. Neţ jsem si sbalil svůj batoh byla uţ skoro všechna áčka zbouraná, překvapil mě systém spojení podsad. Byl jednoduchý a prostý, jen se do sebe zasunuly takovými ţeleznými částmi a stan stál. A teprve rozkládání – to byla bleskovka. Jelikoţ jsme měli ve stavech rohoţe, bylo tam spousty myší, a tak kdyţ jsme ty rohoţe uklízeli, vţdy jsme viděli nějaké to hnízdečko. A jelikoţ Mekovo kotě bylo hladové, tak si pár těch myšiček ulovilo a snědlo. Poté se rozebíral hangár, přičemţ uvnitř zůstal Termo a Bob, a kdyţ ta celta na ně spadla, dali jsme jim pěknou deku. Poté jsem šlápl na hřebík, který se mi hezky zabodl do paty. Bohuţel nebyl čas na ošetření, tak jsem snědl guláš a šlo se na vlak. Cesta byla strašná, protoţe jsem nemohl došlápnout na patu a k tomu ten bágl. Do Sobotína na nádraţí to bylo asi 6 km a my měli asi jen hodinu. Straka popoháněl a já byl z té sviţné chůze „zpocenej jak dveře od chlívka“. Lavička na nádraţním nástupišti byla pro mě vysvobození, ale neposeděl sem si dlouho, protoţe jsme zjistili, ţe vlak přijede aţ za hodinu, tak jsme se rozhodli ţe půjdeme stopovat. Zjistili jsme, ţe lidé jsou zlí ţe nezastavují chudákům skautům. Po hodině marného stopování jsme stejnak nasedli do vlaku a jeli do Šumperka. V Pardubicích se odpojili Plzeňáci a Cheb. Poté se jiţ nic zajímavého nedělo, akorát jsme potkali Vevera, který přistoupil ve Ţdárci u Skutče. Domů jsme dorazili unavení, ale chytřejší a zkušenější neţ jsme odjeli. PS: Rodiče jsou z toho určitě šťastní.

ČEKATELSKÝ LESNÍ KURZ CORDA (Strakovy postřehy) Nejprve jsem na kurz nechtěl jet, ale pozvánka mě přesvědčila, ţe to má cenu. Před kurzem jsme měli udělat prezentaci činnosti našeho oddílu, zaloţit si deník a vyrobit si jmenovku. Tak jsem rychle začal přípravu. A kdyţ konečně nadešel den „D“, zavolali jsme ještě vedoucímu kurzu (Mikimu) a uţ jsme si to razili na vlak. Jeli jsme v tomto sloţení: Cordista – já (Straka) a Jiříci – Kolja, Zebra, Termo a Ojelek. Ve vlaku směrem na Pardubice jsme se hned seznámili se skauty z Chotěboře. A kdyţ uţ jsme dorazili do Pardubic, čekání na další vlak jsme si krátili pozorováním shromaţďujících se feťáků. Další vlak směřoval do Zábřehu, kde jsme přesedali do lokálky na Šumperk, která byla plně obsazená skauty. V Šumperku jsme rychle vystartovali za skupinou skautíků přímo k autobusu, který nás dopravil do tábora, který se nacházel poblíţ jedné vesnice. Hned po ubytování jsme se měli převléct do plavek na indiánskou hru, při které jste měli udeřit papírovou dýkou namočenou do kečupu. Další den jsme byli seznámeni s celotáborovkou „Putování sv. Petra“. Druhý den jsme se rozdělili na tři grupy podle toho, koho bychom chtěli vést. A také začaly přednášky. Buď byly 3 nebo 4 libovolně volitelné nebo pro jednotlivé grupy a taky pro všechny Cordisty. Mezi kaţdou přednáškou byla tzv. fitka (tím se myslí nějaká pohybová činnost). Kaţdé ráno jsme si mohli vybrat mši, zamyšlení nad určitou věcí, nebo diskuzi s bratrem Balůem. Poté jsme se nasnídali a dopoledne byly na programu většinou čtyři bloky po 45 min. Nesmím zapomenout na oběd a odpolední klid. Odpoledne bylo rozděleno také do čtyř bloků. Den uzavřely večeře, večerní nástup a večerní činnost, která byla zaměřena vţdy na něco jiného (táborák, diskuse, samostatný program pro kaţdou grupu, atd.). Přednášky byly zaměřené např. na nářadí, myšlenkovou mapu, tři základní myšlenkové principy skautingu, symboliku, symboliku EU či na přípravu táboráku. Dále jsme se v některých blocích věnovali rukodělkám společně s Jiříky. Také jsme hráli spoustu her. Mezi nejlepší patřila hra, při které jsme byli rozděleni společně s Jiříky na čtyři barvy. Kaţdá barva měla svého krále, kterého se měly pokusit ostatní barvy najít a zabít. Ale problém byl v tom, ţe kaţdý člověk měl jiné povolání a kaţdé povolání mohlo zabíjet jen určité hodnosti. Povolání a zronováno bylo taky jen některými povoláními. Také jsme hráli hru, při které jsme měli zastupovat Lance Armstronga a jezdili jsme závody dlouhé asi 3-4 kilometry na polorozpadlých skládačkách, ale při závodu se střídala roční období, takţe v zimě se jezdilo v beranici, šále a palčákách. Na jaře se jezdilo v helmě, jelikoţ hrozila lavina. V létě se jezdilo v plavkách, vodních brýlích a šnorchlu a na podzim – to uţ si nepamatuji. Předposlední den jsme měli jít po čtveřicích

s Jiříky na celý den ven z tábora a konat dobré skutky (pomáhat lidem s různými pracemi, např. natřít plot, nasekat dříví, atd.). Poslední den jsme sloţili tábor, rozloučili se a vyrazili domů. Domů jsme se dostali asi o půl deváté.

ŽELEZNOHORSKÝ LESNÍ KURZ (Orlovy postřehy) Zahajovací víkend

Jednoho pátečního dubnového dne jsem vyjel na Zahajovací víkend Ţeleznohorského lesního kurzu. Měl jsem „strach“, nevěděl jsem, co mě tam čeká. A byl jsem do patřičné míry nervózní. Přesto jsem jel. U zdejšího skauťáku jiţ čekalo mnoho lidí, a tak jsem věděl, ţe to je tady. Nenápadně jsem se ocital vzadu s tím, ţe na sebe nebudu upozorňovat. Zanedlouho přišel Macek a začal nás dělit do skupin po pěti kusech a dal kaţdému pětikusu mapku s označeným bodem. Tam jsme došli a najednou jsem spatřil, ţe budeme slaňovat. Byl jsem rád, ale na druhou stranu ve mně byla malá dušička! Ti, kteří absolvovali, odcházeli plnit další úkoly. Pomalu cítím, ţe se blíţíme k Tyroláku. A opravdu! Tady nás čekal večerní aţ noční program, který byl předem dobře připravený. Druhý den začala pomalu a lehce praxe činovnického ţivota, která opět trvala do večerních hodin. V neděli jsme pouze uklidili a těšili se domů.

Letní desetidenní část

V létě vyráţíme s Tygrem na kolech do šiškovického tábořiště, kde na nás čekala nejdůleţitější část kurzu. Tady se naučíme, co je třeba, aby činovník uměl! Nevím co popisovat, jelikoţ kaţdý den tu vypadal skoro jako druhý (coţ je na kurzech normální)! Den tu byl rozdělen do pěti bloků! V nich bylo učení a učení, aţ na noční, kdy jsme si povídali o proběhlém dnu. Jak jsem ještě neřekl, ale řeknu, velmi se mi tu líbilo. Jezdily k nám různé návštěvy: bývalý předseda Junáka, spisovatel Miloš Zapletal a samo hospodaření nás učila bývalá pokladní Junáka! Všechny dny vypadali stejně aţ na dva. V tom jednom jsme hráli celodenní hru, ve které jsme se museli sami rozhodovat. Pobíháním od jednoho stanoviště k druhému jsme se dostali aţ na Seč! Tato hra skončila aţ po půlnoci. Výborná game. Ten další den se odlišoval tím, ţe jsme sklízeli tábor a jeli domů. Velmi se mi tu líbilo a tak sem se ještě více těšil domů.

Zakončovaní test

Z důvodu nemoci jsem se omluvil a na tuto část se nedostal. Ale řekl jsem si, ţe to nevzdám. Proto jsem navštívil (opět sám) náhradní termín a zkoušky úspěšně sloţil…