ČÁST I EKONOMICKÝ RŮST, STRUKTURA ČESKÉ EKONOMIKY, AGREGÁTNÍ POPTÁVKA

Pavel Tuleja a, katedra ekonom mie, Obchodně po odnikatelská faku ulta v Karviné

Aktuální vývoj v českké ekonom miky v kon ntextu hospodářskéé politiky1 Pavel Tuleja, ka atedra ekonom mie, Obchodně podnikatelská p fa akulta v Karvinéé

CKÝ RŮST, ST TRUKTURA ČČESKÉ EKONO OMIKY, AGREGÁTNÍ POPPTÁVKA ČÁST I – EKONOMIC

bý domácí produkt a eko onomický růůst 1. Hrub

V letech 199 96-2009 dosa ahovala českká ekonomikka poměrně dobré dynaamiky ekono omického růstu, kd dyž, dle našich propočtů, český hrubýý domácí produkt vyjádřřený ve stálýých cenách ro oku 2000 rostl roččně v průměěru o 2,49 %. % Díky tomuuto vývoji taak v průběhu u čtrnácti lett vzrostla výýkonnost české ekkonomiky zh hruba o jed dnu třetinu, když v roce e 2009 hodn nota českéhho reálného hrubého domácíh ho produktu odpovídala 135,43 1 proceentům úrovn ně tohoto uka azatele v rocce 1995.

Obrázekk 1 – Kumulovvaný hrubý do omácí produkkt v České rep publice v letecch 1995-2009 (s. c. 2000, %) %

Pramen: V Vlastní výpočet na základě dat publikovaných Českým statisttickým úřadem

1

Přednáškka byla realizováána v rámci sem mináře, jenž byl spolufinancován Evropským so ociálním fondem m a státním rozzpočtem ČR.

CZ.1.07/2.22.00/07.0427

1

Obchodní akkademie Ostrava a, 4. 10. 2010

JJak je zřejmé z obrázku 1, v letech 1995-2009 můžeme ve vývoji českéého HDP nalézt čtyři období zzměn trendů ů:



prvvní etapou jsou roky 1995-1996, kdy v České republice doznívá obbdobí hospodářské kon njunktury, jeejíž počátek nalezneme n jižž v roce 1993,



obd dobí dvouleetého reálné ého poklesuu (1997-199 98), v jehož průběhu see hodnota hrubého h dom mácího prod duktu reálně snížila o 1,500 procentnícch bodů,



dessetileté obdo obí hospodá ářského růstuu (1999-2008 8), kdy reálný HDP opět vvzrostl, a to o 37,37 % a jež bylo nakonec vystříd dáno



posslední čtvrto ou etapou, kterou můžžeme ztotožžnit s rokem m 2009, v něěmž hrubý domácí pro odukt ve stálých cenách poklesl p o 4,330 p. b.

Obrázekk 2 – Tempo růstu r hrubého domácího pproduktu v Če eské republice v letech 19997-2009 (SOP PR = 100, s. c. 20000, %)


JJak jsme již j naznačilii výše, v leetech 1993 3-1996 proccházela česská ekonom mika fází hospodáářského oživeení, přičemž k vyvrcholenní této etapyy došlo v rocce 1996. Od 1. čtvrtletí ro oku 1997 pak v Čeeské republicce dochází k postupnémuu zpomalování dynamikyy hospodářskkého růstu, a to až do té míry, že ve druhéém čtvrtletí roku 1997 vvstupuje českká ekonomikka do etapy hospodářské recese.

2

Pavel Tuleja, katedra ekonomie, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné

Z dostupných údajů je zřejmé, že ve 4. čtvrtletí tohoto roku dosáhlo tempo růstu reálného hrubého domácího produktu výše -2,05%, což je o 3,46 procentních bodů méně než v 1. čtvrtletí roku 1997. K utlumení hospodářské aktivity pak došlo také v roce 1998, kdy hrubý domácí produkt vyjádřený ve stálých cenách roku 2000 klesl o 0,76 procentních bodů, a to zejména díky výraznému poklesu hospodářské aktivity v prvním pololetí tohoto roku, kdy HDP dosahoval tempa růstu -1,30 %. K obratu v hospodářském vývoji pak došlo v roce 1999, když v prvním čtvrtletí tohoto roku vstoupila Česká republika do fáze hospodářského oživení, v niž, s krátkodobými výkyvy, setrvala až do roku 2008. Tempo růstu českého hrubého domácího produktu dosahovalo v těchto letech průměrné úrovně 3,72 procentních bodů za rok. V této předposlední etapě vzrostl hrubý domácí produkt nejvýrazněji v roce 2006, kdy meziroční tempo růstu tohoto makroekonomického agregátu dosáhlo výše 6,37 %, přičemž doposavad nejvyššího tempa růstu dosáhl hrubý domácí produkt v 1. čtvrtletí tohoto roku, a to 7,58 procent. Desetileté období konjunktury pak bylo fakticky ukončeno ve 4. čtvrtletí roku 2008, kdy meziroční tempo růstu reálného hrubého domácího produktu dosáhlo výše -0,06 %, což ve srovnání s předchozím čtvrtletím znamenalo zpomalení dynamiky růstu o 3,42 procentních bodů. Tento negativní trend pak pokračoval také v následujících třech čtvrtletích roku 2009, kdy HDP vyjádřený ve stálých cenách klesl o 4,53 %. K nejvýraznějšímu poklesu hospodářské aktivity v tomto roce došlo ve 2. čtvrtletí, v němž hrubý domácí produkt dosahoval tempa růstu na úrovni -5,00 %. Vyjdeme-li z posledních dostupných údajů, pak můžeme konstatovat, že v prvních dvou čtvrtletích roku 2010 můžeme zaznamenat určitý obrat ve vývoji hospodářské aktivity, o čemž svědčí také předběžné údaje o dynamice růstu českého HDP, z nichž vyplývá, že za prvních šest měsíců vzrostl tento makroekonomický agregát o 1,98 procent. To zda si tento pozitivní trend česká ekonomika udrží i v následujících čtvrtletích však bude záviset zejména na hospodářském vývoji jak v zemích Evropské unie, tak ve Spojených státech Amerických.

Vývoj potenciálního hrubého domácího produktu

Při analýze ekonomiky nehraje významnou roli pouze vývoj reálného hrubého domácího produktu, ale také vývoj potenciálního HDP, s jehož pomocí jsme schopni lépe identifikovat jednotlivé fáze hospodářského cyklu, v nichž se námi sledovaná ekonomika nachází. V souvislosti se členstvím České republiky v Evropské unie a jejím budoucím předpokládaným členstvím v eurozóně (dále také EU-16) se pak jako velmi zajímavé jeví porovnání vývoje hospodářských cyklů v Česku a v zemích EU16.

3


P Porovnáme-li vývoj hosp podářských ccyklů v Česku u a v zemích EU-16 v leteech 1999-20 009, resp. 1. pololeetí 2010, pakk dospějeme e k závěru, ž e v tomto období dochá ázelo v přípaadě cyklickéh ho vývoje těchto eekonomik k určitému u nessouladu. Jak je zřejmé z obrázku 3 a tabulky 1, v námi analyyzovaném období n nalezneme pouze p tři ro oky, v nichž se česká ekkonomika i ekonomika EU-16 nach házely ve stejné prrodukční meezeře. Těmito o roky byly rroky 2005 a 2006, 2 kdy se e obě výše jm menované ekkonomiky nacházely v expanzn ní produkční mezeře a rook 2009, v němž se jak česká č ekono mika, tak ekkonomika o výrazné reccesní mezeryy. Ve zbývajíccích osmi lettech byl jejicch cyklický výývoj zcela eurozóny dostaly do opačný.

Tabulkaa 1 – Potenciáální hrubý domácí produktt a produkčníí mezera v Če eské republicee (mil. CZK, s.c. 1995, %) a v eeurozóně (mil. EUR, s. c. 19 995, %) v letecch 1999-2009

země

1999

2000

200 01

2002

2003

200 04

2005

2006

20007

2008

2009

Česko pot. HD DP GAP

2092,8

2178,9

2266,7

2357,2

2451,2

254 48,9

2649,4

2751,4

28553,0

2953,3

3052,3

1,07

-0,24

-1,21

-1,71

-1,61

-0 0,95

0,01

0,81

-11,77

0,21

-1,17

eurozóna pot. HD DP GAP

6416,6

6568,3

6717,1

6861,5

7001,2

713 36,8

7268,2

7395,4

75117,7

7635,2

7749,9

-0,51

0,05

0,41

0,53

0,52

0,53 0

0,58

0,56

00,23

-0,57

-1,72

Pramen: vvlastní výpočet na n základě dat Eurostatu

Obrázekk 3 – Tempo růstu reálnéh ho hrubého ddomácího pro oduktu v Česk ké republice a v eurozóně v letech 1999-20009 (SOPR = 100, 1 s. c. 2000 0, %)

Pramen: V Vlastní výpočet na základě dat publikovaných Eurostatem

4


JJak je zřejméé z obrázku 3, 3 obdobím, v němž byly rozdíly ve výývoji hospodáářských cyklů v České republicee a v zemícch EU-16 neejméně výrazzné, byly ča asové úseky,, jehož počáátek nalezneeme v 1. čtvrtletí roku 1998 a konec na počátku p 2. ččtvrtletí roku u 2000. V průběhu těchtto deseti čtvvrtletí tak ný ve stálých cenách v podstatě ko opíroval vývvoj reálnéhoo hrubého domácího d český HDP vyjádřen u v zemích eurozóny. Od O počátku 2. čtvrtletí 2000 můžem me u obou námi analyzzovaných produktu ekonomik sledovat určitý u nárůst rozdílů ve výývoji jejich ekonomickýc e h cyklů, což sse následně projevilo esoulad trval zhruba do 22. čtvrtletí ro oku 2003. ve výrazně menší mííře hospodářřské sladěno sti. Tento ne ocházelo k po ostupnému sbližování cyyklického Od koncce tohoto čttvrtletí pak v obou ekonnomikách do vývoje, ccož je zřejméé jak z obrázkku 3, tak z úddajů získanýcch na základě ě jednoduch é korelační analýzy. a

Obrázekk 4 – Tempo růstu r reálného a potenciál ního hrubého o domácího produktu v Česské republice v letech 1999-20009 (sezónně očištěno, s. c. 2000, %)


V Využijeme-li výše naznaččené rozděleení námi anaalyzované ča asové řady ddo čtyř samo ostatných období ((1. čtvrtletí 1999 1 – 2. čtvvrtletí 2000, 3. čtvrtletí 2000 2 – 2. čtvvrtletí 2003, 3. čtvrtletí 2003 2 – 1. čtvrtletí 2007 a 2. čtvvrtletí 2007 – 2. čtvrtletíí 2010) a bud deme-li v těchto obdobícch měřit míru u cyklické onomiky s ekkonomikou EEU-16 pomocí jednoduch hé korelačníí analýzy založené na sladěnossti české eko determin naci časové řady metod dou meziročnních rozdílů, pak opět dospějeme k již výše uve edenému závěru, žže ke zvyšování cyklické sladěnosti o bou výše uveedených eko onomik docháázelo jak na počátku, tak na kkonci námi analyzovanéh a ho období. TTento náš zá ávěr pak potvrzují také hodnoty korrelačního

5


ntu, který vee druhém obd dobí dosahooval výše 0,79 90, kdežto v prvním, třettím a čtvrtém m období koeficien dosahovval tento uka azatel hodnott 0,976, 0,9668 a 0,905.

Obrázekk 5 – Tempo růstu r reálného a potenciál ního hrubého o domácího produktu v eurrozóně v letech 19992009 (seezónně očiště ěno, s. c. 1995 5, %)


álné konvergence kvantiffikována pom mocí HDP na obyvatele v PPS Míra reá

V Výše uvedený vývoj se e podepsal také na míře reálné ekonomické e konvergence české ekonomiky k ekonom mice eurozó óny. Budemee-li míru sbllížení Česka s eurozónouu analyzovatt pomocí ukazatele hrubý dom mácí produk kt na obyvaatele v PPS, pak dospěje eme k závěrru, že v letech 1995d růůstu česká ekkonomika po ostupně přibbližovala eko onomické 2009, see díky poměrně solidní dynamice úrovni zzemí eurozóny2. Jak je patrné z úddajů zachyce ených na ob brázku 6 v pposledním ro oce námi sledovan ného obdobíí tak podíl čeeského HDP na obyvatelle dosáhl 74,,07 % průměěrné hodnotty tohoto ukazatelle v zemích EU-16, a to zejména dííky výrazném mu předstihu u tempa růsstu českého reálného hrubého o domácího produktu přřed tempem m růstu reáln ného HDP eurozóny, e kddyž zejména v letech 1999-2010 rostl českký HDP v prů ůměru o 1,355 p. b. a v lettech 2004-20 010 dokoncee o 2,32 p. b.. rychleji, o pozitivního o vývoje takk v roce 200 07 Česko než hrubý domácí produkt EU--16. V důsleedku tohoto hlo, z hlediskka ekonomiccké úrovně, pprvní z půvo odních členských zemí eeurozóny. To outo zemí předstih 2

Určitou výýjimkou v procesu přibližování eko onomické úrovněě byly 1997-2000 0, kdy podíl český ý HDP na obyvateele v PPS poklesl z původních

62,93 % na konečných 59,13 3 %, tj. o plných 3,80 3 p. b.

6


d prod ukt na obyvatele vyjádře ený v paritě kupní síly ta ak v roce bylo Porrtugalsko, jeehož hrubý domácí 2007 dosáhl 97,50 procent p hodn noty tohoto ukazatele v České repub blice, přičem mž v roce následujícím tento po oměr mírně vrostl na 98 8,75 %. V rocce 2009 zůsttal podíl portugalského H HDP na obyvvatele na českém HDP zachovván. Kromě Portugalska pak v roce 2007 Česká republika ppředstihla také Maltu 50 %) a dlou uhodobě dossahuje vyšší ekonomické é úrovně nežž Slovensko, které se (96,25, 996,25 a 97,5 však eko onomické úrovni Česka poměrně rrychle přibližžuje (1995 – 65,75 % a 2009 – 90,00 9 %). Současně s tímto vývojem v se česká ekonoomika výrazzně přiblížila a také ekonnomické úrovni Itálie 3 v roce 199 95 na 78,43 % v roce 200 09), Německka (+12,38 % %, tj. z 56,59 na 68,97 (+18,10 %, tj. z 60,33 59 na 68,97 %). Na druh hé straně je však zapotřeebí pozname enat, že i %) a Bellgie (+12,38 %, tj. z 56,5 nadále Č Česko poměěrně výrazně ě zaostává zza nejvyspělejšími země ěmi EU-16, ttj. za Lucem mburskem (29,52 % %), Irskem (62 2,50 %), Nizo ozemím (61,554 %) a Rako ouskem (65,5 57 %).

Obrázekk 6 – HDP na obyvatele o v PPS P v Česku v letech 1995-2 2009 (%)


álné konvergence kvantiffikována pom mocí srovnateelné úrovně cenové hladiiny Míra reá

D Další možno ost jak possuzovat mír u reálné ekonomické konvergencce české ekkonomiky k ekonom mice eurozóny nám nabíízí ukazatele srovnatelná á úroveň cen nové hladinyy.

V Vyjdeme-li v tomto okam mžiku z údajůů zachycených na obrázkku 7, pak do spějeme k závěru, že v námi aanalyzovaném m období če eská cenová hladina sice e rostla rychleji než cenoová hladina v zemích

7


v byyly pouze rooky 1999, 20 003 a 2009,, kdy hodnoota tohoto ukazatele u eurozóny, přičemž výjimkou 0, resp. 3,71 1 p. b., avšakk toto tempo o růstu se z hlediska reáálné konverg gence jeví poklesla o 0,81, 3,80 dostatečné. V roce 2009 se tak cenoová hladina v Česku nach házela pouzee na 66,29 % cenové jako ned hladiny v zemích EU--16. Jak je z dostupných dat zřejmé, jedinou stávvající zemí euurozóny, kte erá tak ve srovnáníí s Českem dosahovala d nižší srovnattelné úrovně ě cenové hla adiny, bylo v letech 1995-2006 a 2008 Slo ovensko. Neejvýrazněji se s pak českáá cenová hladina přiblíížila cenové hladině v Německu N (+31,28 %, tj. z 35,0 08 % v roce 1995 1 na 66,335 % v roce 2009), na Kypru K (+29,499 %, tj. z 47, 7,93 % na 43 %), kdežto o nejvýznam mnější odstup p si česká 77,41 %)) a v Rakoussku (+29,38 %, tj. z 36,055 % na 65,4 ekonomiika udržovala a od Finska (55,85 ( %), Irsska (56,48 %) % a Lucembu urska (58,20 % %).

Obrázekk 7 – Srovnate elná úroveň cenových c hladdin v Česku v letech l 1995-2 2009 (%)


2. Struktura české ekonomiky a její změnyy

Z hlediska sttruktury česské ekonom iky hrál v le etech 1995-2 2009 nejvýzznamnější ro oli sektor služeb, jehož podíl na n tvorbě hrubé přidanéé hodnoty do osahoval v to omto obdobíí v průměru 58,37 %, 2 procentt za rok. Jak je j zřejmé přičemž účetní přidaaná hodnota tohoto sektooru rostla v průměru o 2,38 m tahounem ekonomickéého růstu se tento sektor stal v letecch 1997, 199 98, 2001, z obrázku 8, hlavním 2 2002, 20003, 2005 a 2007.

8


K růstu HPH pak v rámcii námi analyyzovaného ob bdobí přispívvala většina odvětví tvořřící tento sektor. K odvětvím, jejichž j vliv na n průměrnéé tempo růstu hrubé přid dané hodnotyy byl negatiivní, patří dvě odvěětví, a to odvvětví pohosttinství a ubyytování, jehož průměrný podíl na tem mpu růstu reálné HPH dosahovval výše -0,15 5 % a zdravvotnictví, vetterinární a sociální s činnost s -0,14 % %. Výrazně se s tvorba hrubé přřidané hodno oty zvýšila v odvětví obc hod, opravy motorových h vozidel a sppotřebního zboží, z kde došlo kee kumulovan nému reálné ému růstu o 288,03 mld d. CZK, odvě ětví doprava,, skladování, pošty a telekomunikace (94,,21 mld. CZK K) a odvětvíí nemovitostti, služby pro o podniky, vvýzkum, vývoj (46,86 K). První dvěě z výše jme enovaných oodvětví pak v daném období také neejvýrazněji přispívala p mld. CZK k růstu h hrubé přidan né hodnoty sektoru služžeb, přičemžž největší prrůměrný vlivv na růst reá álné HPH mělo od dvětví obchod, opravy motorových m vvozidel a spo otřebního zb boží, jež k rů stu tohoto ukazatele u přispívallo v průměru u 0,97 proce entními bodyy (podíl na celkovém c prrůměrném růůstu odvětvíí tak činil 40,71 %)).

D Druhým nejvvýznamnějším m odvětvím bbylo v letech h 1995-2009 odvětví prům ůmyslu, jehožž váha na tvorbě h hrubé přidan né hodnoty dosahovala, d ddle našich propočtů, prů ůměrné hodnnoty 30,24 %. % Účetní přidaná hodnota tohoto sektoru u pak v tom mto období rostla r v prům měru o 4,45 %, což znam mená, že s se sektorem s sluužeb, vyznačo oval mnohem m vyšší dynaamikou růstu u a stal se tento sektor se, ve srovnání ním tahouneem české eko onomiky. tak hlavn

Obrázekk 8 – Tempo růstu hrubé přidané p hodnnoty (SOPR = 100, s. c. 200 00, %) a vliv vvybraných od dvětví na růst HPH H (s. c. 2000, %) v České re epublice v leteech 1996-2009 9


9

Obchodní akademie Ostrava, 4. 10. 2010

Dlouhodobý pokles výroby pak v námi analyzovaném období zaznamenaly obě zbývající odvětví. Nejvýrazněji pak HPH poklesla v sektoru zemědělství, lesnictví, rybolovu a dobývaní nerostných surovin, který snižoval objem vyráběné produkce v průměru o 1,17 % za rok. V důsledku tohoto vývoje se v roce 2009 nacházela výroba primárního sektoru reálně na 84,81 % své úrovně z roku 1995. Kumulovaně produkce primárního sektoru za námi analyzovaných patnáct let poklesla o 18,07 mld. CZK. Ačkoliv je váha tohoto odvětví poměrně malá, můžeme říci, že primární sektor měl v námi analyzovaném období negativní vliv na růst účetní přidané hodnoty, když se dle našich propočtů podílel na průměrném tempu růstu HPH v průměru -0,06 procenty. Současně je však nutno konstatovat, že toto odvětví v letech 1995-2009 procházelo obdobím hospodářského poklesu, když průměrné tempo růstu jím vytvořené HPH dosahovalo výše -1,17 %. Tento vývoj se pak následně odrazil v klesajícím podílu primárního sektoru na celkové přidané hodnotě (pokles o 2,56 %).

Tabulka 2 – Struktura české ekonomiky a ekonomiky eurozóny v letech 1999-2009 (%)

země

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česko zeměď.

3,85

3,89

3,95

3,32

3,13

3,30

3,03

2,60

2,46

2,54

2,22

průmysl

31,82

31,62

31,47

30,52

29,49

32,08

31,59

31,91

32,02

31,00

30,34

staveb.

6,97

6,45

6,27

6,21

6,37

6,50

6,28

6,30

6,42

6,60

7,36

služby

57,36

58,04

58,31

59,95

61,01

58,12

59,10

59,20

59,09

59,85

60,08

eurozóna zeměď.

2,49

2,42

2,49

2,32

2,22

2,19

1,95

1,83

1,89

1,77

1,65

průmysl

22,40

22,32

21,69

21,21

20,64

20,52

20,28

20,36

20,45

19,87

17,76

staveb.

5,64

5,64

5,72

5,69

5,77

5,89

6,04

6,23

6,31

6,36

6,35

služby

69,47

69,62

70,10

70,78

71,37

71,40

71,72

71,58

71,35

72,00

74,25

Pramen: vlastní výpočet na základě dat Eurostatu

Jak již bylo konstatováno výše, druhým odvětvím, jež v letech 1995-2009 zaznamenalo reálný pokles svého podílu na hrubé přidané hodnotě, bylo odvětví stavebnictví, jehož příspěvek k celkové HPH dosahoval v průměru 6,51 %. Za poměrně překvapivý tak můžeme označit fakt, že stavebnictví nerostlo ani v době investičních boomů, tj. zejména v letech 2000-2002 a 2005. K největšímu propadu stavební výroby pak došlo v roce obnoveného hospodářského růstu, tj. v roce 1999, kdy hrubá přidaná hodnota ve stavebnictví poklesla o 17,99 %.

10


3. Agreegátní poptáávka

V letech 199 96-2009 rostla česká agrregátní popttávka vyjádře ená ve stálýc ých cenách ro oku 2000 ročně v průměru o 4,86 %, v důsledku d če hož tak v průběhu patn nácti let vzrrostly výdajee, jež na naložily na nákup n statkůů a služeb domácí d a za ahraniční ekoonomické su ubjekty o tuzemskkém trhu vyn téměř d devadesát pět procent (94,28 %). Nejvýrazněji pak k tom muto růstu ppřispívala za ahraniční poptávkka, která ve sledovaném m období hráála v rámci národohospo n odářské popttávky stále větší v roli, když jejíí podíl na to omto makroekonomickéém agregátu postupně vzrostl v z 30,440 % v roce 1995 na 50,13 % v roce 200 09. Jak je zřejmé z z obrrázku 9, hla avním tahou unem růstu agregátní výdajů v se zahraničční poptávka stala v letecch 1997-20011 a 2003-200 08.

Obrázekk 9 – Tempo o růstu agreggátní poptávkky (SOPR = 100, 1 s. c. 200 00, %) a vliv domácí a za ahraniční poptávkky na růst AD (s. c. 2000, %) % v České reppublice v letecch 1996-2009


ZZahraniční poptávka p rostla v letech 1996-2009 průměrným m tempem růůstu 8,67 %,, přičemž zejménaa v prvních čttyřech letech h námi analyyzovaného období o přispíívala k tomuuto příznivém mu vývoji, s ohledem na výrazznou orienta aci českého vývozu na trhy t zemí Evvropské uniee3, deprecia ace kurzu CZK/XEU U, který v leetech 1995-1 1998 kumuloovaně oslab bil o 5,44 prrocentních bbodů. Kromě ě již výše uvedenéé depreciace se v tomto období o projeevil také poziitivní vliv pro obíhajícího hoospodářskéh ho oživení

3

Dle našich h propočtů se v leetech 1999-2010 země z Evropské unnie podílely na ceelkovém českém vývozu v 85,94 proocenty a země eurrozóny 69,01

%.

11


h pěti hlavníích obchodních partnerůů České repu ubliky (prům měrné tempoo růstu reáln ného HDP v zemích dosáhlo v Itálii sice „pouhých“ „ 1,,33 a v Němeecku 1,60 %,, ale ve Velké é Británii 3,003, na Sloven nsku 4,96 % a v Po olsku dokoncce 6,10 proccent). K určitéému zlomu v tomto pozzitivním vývooji došlo v ro oce 2009, kdy tempo růstu česského vývozu u pokleslo o 10,75 proce entních bodů ů. Za hlavní ppříčinu tohotto vývoje omalení dynaamiky růstu hlavních obcchodních parrtnerů, když v zemích pak můžžeme označitt výrazné zpo EU-16 po okleslo v dan ném roce teempo růstu rreálného HDP o 4,11 pro ocentních boodů a v zemíích EU-27 dokoncee o 4,62 p. b.

Obrázekk 10 – Tempo o růstu domáccí poptávky (SSOPR = 100, s. s c. 2000, %) a vliv jejich ssložek na růstt domácí poptávkky (s. c. 2000, %) v České re epublice v let ech 1996-200 09


V Ve struktuřee zahraniční poptávky přřevažovaly vývozy v do vy yspělých tržnních ekonom mik, které v tomto období tvořřily více než devadesát pprocent veškkerého exportu (leden 19999 – červen nec 2010 %). Druhou nejvýznamnější skupinoou zemí, do o nichž směřoval český vývoz, bylyy ostatní 91,86 % evropskéé státy4, jejicchž průměrn ný podíl na c elkové zahraaniční poptávce dosahovval sice pouh hých 6,11 procent, ale současn ně se vyznačoval nejvyššší dynamiko ou růstu (průměrné tem mpu růstu výývozu do ní struktuře zahraniční z ppoptávky pakk v letech těchto zzemí dosahovalo hodnotty 12,58 %). V komoditn 1999-20010 dominova al zejména vývoz v strojů a dopravnícch prostředků s 50,03 proocenty. Význ namně se

4

Tuto skupiinu tvoří následující země: Andorrra, Albánie, Bosnna a Hercegovina,, Bělorusko, Faerské ostrovy, Gibrraltar, Chorvatsko o, Švýcarsko,

Island, Licheenštejnsko, Mold davsko, Černá Hora, Makedonie, N Norsko, Rusko, Saan Marino, Tureck ko, Ukrajina, Kosoovo a Srbsko.

12


pak na exportu podílely také tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu (22,25 %) a průmyslové spotřební zboží (11,76 %).

Dalším významným faktorem, jenž poměrně výrazně ovlivňoval nejen vývoj agregátní, ale také domácí poptávky, byly výdaje domácností na konečnou spotřebu, jejichž podíl na agregátní poptávce dosahoval v daném období průměrné výše 29,67 % a jejichž příspěvek k průměrnému tempu růstu AD odpovídal, dle našich propočtů, 0,91 procentním bodům. Třetím faktorem, který v námi analyzovaných patnácti letech výrazně ovlivňoval tempo růstu agregátní poptávky, byla tvorba hrubého kapitálu. Vyjdeme-li opět z našich propočtů, pak dospějeme k závěru, že v tomto období přispívaly výdaje, které v české ekonomice vynaložily jednotlivé subjekty na pořízení investičního majetku, zásob a cenností k růstu agregátní poptávky v průměru 0,33 %, a to při svém 17,19 procentním podílu na celkové výši agregátních výdajů. Nejnižšího podílu na AD pak dosahovaly výdaje vlády a NISD na konečnou spotřebu, a to 12,46 %, přičemž jejich průměrný příspěvek k růstu agregátní poptávky dosáhl v letech 1996-2009 výše 0,25 %.

V námi sledovaném období rostly výdaje domácností na konečnou spotřebu v průměru o 3,05 procentních bodů za rok. Soukromá spotřeba poprvé výrazně akcelerovala v letech 1995-1996, kdy její rychlý růst prohluboval rozdíl mezi tvorbou a užitím hrubého domácího produktu, což se následně projevilo v rostoucím deficitu na běžném účtu platební bilance, jenž ve čtvrtém čtvrtletí roku 1996 dosáhl do té doby rekordní výše 37,02 mld. CZK, což ve srovnání se stejným obdobím roku 1995 znamenalo nárůst o 190,97 %. Vzhledem k tomu, že ani v prvním čtvrtletí roku 1997 nedošlo k výraznému zlepšení, na běžném účtu bylo dosaženo deficitu 32,58 mld. CZK, byla česká vláda nucena realizovat opatření, která byla součástí „Stabilizačního a ozdravného programu vládní koalice“. V důsledku těchto kroků pak v české ekonomice došlo k jednoročnímu propadu spotřebitelské poptávky, která tak v období od 1. do 3. čtvrtletí 1998 kumulovaně poklesla o 4,98 procent. Z daného je tedy zřejmé, že v tomto období klesaly výdaje domácností na konečnou spotřebu v průměru o 1,66 % za čtvrtletí. Od roku 1999 se pak soukromá spotřeba na devět let stala opět jedním z dynamizujících faktorů hospodářského růstu, když dle našich propočtů dosahovalo průměrné tempo růstu tohoto makroekonomického ukazatele hodnoty 3,34 %. V posledním roce námi analyzovaného období výdaje domácností na konečnou spotřebu v podstatě stagnovaly, když v konečném součtu meziročně poklesly o 0,31 procenta.

13


B Běžné příjm my domácno ostí, jež jsouu hlavním zd drojem finan ncování spootřebitelských h výdajů, rostly v letech 1996 6-2009 v průměru o 2,933 procentníích bodů za rok5. Nejvýýraznější vlivv na růst běžných příjmů dom mácností pa ak měly jed nak náhrad dy zaměstna ancům, jejichhž příspěvek k růstu nil v průměrru 60,90 %, a jednak sociální dáv vky jiné neež sociální transfery t běžných příjmů čin m ve výši 28,,45 %. Pozit ivně na růstt běžných přříjmů působiily také jejich ostatní s průměrným vlivem bytek a smíššený důchod (4,59 %) a ostatní o běžnné transfery (5,80 %). složky, a to hrubý provozní přeb Důchodyy z vlastnictvví pak v námii analyzovanéém časovém m úseku v prů ůměru poklessly o 0,15 pro ocenta za rok, přiččemž k nejvěětšímu propa adu tohoto ttypu příjmů domácností došlo v leteech 2000 a 2009, 2 kdy důchodyy domácnostíí z vlastnictvíí meziročně ppoklesly o 21 1,94, resp. 19 9,89 %.

Obrázekk 11 – Tempo o růstu výdajů ů domácností na konečnou u spotřebu v České Č republicce v letech 19 997-2010 (SOPR = 100, s. c. 200 00, %)


V souvislosti s vývojem výdajů dom mácností na konečnou spotřebu m můžeme za poměrně zajímavýý označit také vývoj jejich h reálného hhrubého disp ponibilního důchodu, d jennž v letech 19 996-2009 rostl v p průměru o 2,,63 procentn ních bodů zaa rok. Porovvnáme-li však tempo růsstu reálného hrubého disponib bilního důch hodu s temp pem růstu sspotřebitelskkých výdajů ů, pak dosppějeme k zá ávěru, že v průběh hu téměř ceelého námi sledovanéhoo období přřírůstek disp ponibilního ddůchodu ne epokrýval nárůst výdajů dom mácností na a konečnouu spotřebu. Dle našich h propočtů dosahoval předstih

5

Tempo rů ůstu je vypočteno o pro běžné příjmy domácností vyjádřené ve stáálých cenách rok ku 2000. K výpoččtu reálných běžžných příjmů

domácnostíí byl použit IPDVDKS (2000 = 100).

14


ného tempa růstu VDKS před tempeem růstu HD DD 0,52 %. V důsledku toohoto vývoje e tak byly průměrn domácno osti v letech h 1995-2009 nuceny sniižovat objem m finančních prostředků, ů, které bylyy ochotny držet vee formě úspor (míra úsp por klesla z původních 15,20 % v roce 1995 naa konečných h 9,53 % v posledn mi analyzova aného obdobbí). Z dostupných údajů je pak zřejméé, že v letech h 1995 až ním roce nám 2009 kleesly hrubé ússpory domáccností o 27,003 mld. CZK, což znamená, že průměrrné tempo rů ůstu HÚD vyjádřen ných v cenách h roku 2000 dosáhlo v lettech 1996-20 009 hodnoty y -1,12 %.

Obrázekk 12 – Tempo o růstu tvorbyy hrubého kappitálu v České é republice v letech 1997-22010 (SOPR = 100, s. c. 2000, % %)


JJak již bylo uvedeno u výše další význaamnou složkkou domácí poptávky, p ježž v námi sled dovaném období o ovlivňovala vývoj v agregá átní poptávkky, byla tvorrba hrubého kapitálu, jeejíž průměrn né tempo růstu do osahovalo v letech 1996--2009 hodnooty 1,48 %. Budeme-li B výývoj tohoto ukazatele an nalyzovat poněkud d podrobnějii, pak dospějjeme k závěrru, že výrazn ný růst investtic v roce 19996 byl v náslledujících třech lettech vystřídán razantním m zpomalenním, v jehožž důsledku v tomto obddobí hrubé investice kumulovvaně pokleslly o 14,03 %, % díky čem muž se tvorb ba hrubého kapitálu staala jednou z hlavních „brzd“ rů ůstu domácíí a tím pádem m také agreggátní poptávvky. K dalším mu obratu vee vývoji invesstic došlo v roce 20000, kdy výd daje firem na a pořízení in vestičního majetku, m záso ob a cennosttí vzrostly o 10,59 %, čímž bylla nastartováána další eta apa růstu innvestičních výdajů, v jež s drobnými výýkyvy trvala osm let. nímu obratu ve vývoji tvvorby hrubéého kapitálu pak došlo v roce 2008,, kdy THK meziročně m K zásadn poklesla o 2,74 p. b. b Tento negativní vývoj byl pak dále e umocněn výrazným v zppomalením dynamiky d

15


růstu hrubých investic v roce 2009, díky čemuž tak v posledních dvou letech námi sledovaného období dosahovala THK průměrného tempa růstu ve výši -10,20 %.

V rámci tvorby hrubého kapitálu pak v letech 1995-2009 hrála rozhodující roli tvorba hrubého fixního kapitálu, jejíž průměrný podíl na celkové hodnotě tohoto makroekonomického ukazatele dosahoval 96,19 %. Vyjdeme-li z dostupných údajů, dospějeme k závěru, že v průběhu let 1996-2009 se na růstu THFK nejvýrazněji podílely hmotná fixní aktiva, jejichž podíl na ročním růstu THFK dosahoval v průměru hodnoty 83,34 %. V rámci skupiny hmotných fixních aktiv pak měly rozhodující úlohu investice do dopravních prostředků a investice do ostatních strojů a zařízení, jež k průměrnému tempu růstu tvorby hrubého fixního kapitálu (1,93 %) přispívaly 52,74, resp. 44,29 procentními body. Na vysokém tempu růstu investičních výdajů se podílely také investice do obydlí, jejichž vliv na dynamiku růstu byl téměř dvacetiprocentní. Proti růstu THFK pak působily pouze investice do ostatních budov a staveb, jejichž průměrné tempo růstu dosahovalo -1,25 %.

Budeme-li hodnotit vývoj tvorby hrubého fixního kapitálu z hlediska jednotlivých odvětví, pak můžeme konstatovat, že v letech 1995-2009 dosahovaly hmotné investice nejvyšší dynamiky růstu v odvětví školství (8,62 procentní nárůst), v odvětví doprava, skladování, pošty a telekomunikace (průměrný růst 6,03 %) a v odvětví ostatní veřejné, sociální a osobní služby (investice v tomto odvětví rostly ročně v průměru o 5,47 %). Naopak poměrně vysokých záporných temp růstu bylo dosaženo v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, kde investiční výdaje klesly v průměru o 7,05 procent za rok a v odvětvích výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení, kde se investiční výdaje ročně snižovaly v průměru o 5,65, resp. 3,44 %.

Podrobnější analýza vlivu výdajů vládních institucí a NISD na konečnou spotřebu na růst agregátní poptávky nás vede k závěru, že vzhledem k relativně nízkému podílu tohoto typu výdajů na celkových výdajích je možno vliv tohoto ukazatele na růst AD, v kontextu ostatních složek domácí poptávky, považovat za nejméně významný. Tento závěr potvrzují také údaje o průměrném příspěvku vládních výdajů a výdajů neziskových institucí sloužících domácnostem k průměrnému růstu agregátní poptávky, jenž v námi analyzovaném období dosahoval hodnoty 5,18 %. Přesto je nutno konstatovat, že v letech 1995-2009 zaznamenaly tyto výdaje pouze druhý nejnižší reálný kumulovaný růst, a to o 29,19 procent (THK o 25,43 a VDKS o 43,01 %), což v absolutním vyjádření znamená nárůst o 148,70 mld. CZK.

16


Obrázekk 13 – Tempo o růstu výdajů vládních insttitucí na kone ečnou spotřeb bu v České reppublice v letech 19972010 (SO OPR = 100, s. c. 2000, %)


ZZaměříme-li svou pozornost pouze na výdaje vládních instiitucí na koneečnou spotřřebu, pak dospějem me k závěru u, že popttávka vládyy dosahovalla v letech 1996-2009 ve stálých h cenách průměrn ného tempa růstu ve výšši 1,89 %, a to zejména díky poměrn ně vysokémuu tempu růsttu výdajů na veřejjnou správu, u, obranu a bezpečnost, jejichž vliv na růst VVK KS byl více nnež třetinovýý (přesně 36,08 %). K položkám m, které v ná ámi analyzovvaném obdo obí významně ě zvyšovaly ttempo růstu u vládních ntním vlivem m) a výdaje na vzdělán ní, jejichž výdajů, patřily také výdaje na zdraví (s 225,22 procen ný vliv na růsst celkových výdajů dosahhoval výše 17,54 %. průměrn

problematicee Ekonomický růst, strukttura české ekkonomiky, ag gregátní popptávka Závěr k p

JJednou z hlavních příčin poklesu výkoonnosti českké ekonomikyy byl propadd tuzemské agregátní a poptávkky, která po o více než třřinácti letecch zaznamen nala meziroční pokles ttempa růstu u, a to o plných 77,67 %. Na tomto t propa adu se pak nnejvýrazněji podílela pop ptávka zahrraniční, jejíž podíl na poklesu agregátní poptávky p činiil rovných seedmdesát prrocent (přesn ně 70,26 %). Vzhledem k tomu, že český vývoz směřuje z téměř 92 procent p do zeemí s vyspělo ou tržní ekon nomikou, tj. ddo zemí, které patří k ně zasaženy hospodářskkou krizí, dá á se říci, že loňský proppad výkonno osti české těm, ježž byly výrazn ekonomiiky byl z velkké části způssoben právě poklesem poptávky zahraničních ekkonomických subjektů po českkém zboží. V tomto okamžiku o je však zapo otřebí říci, že ž nižší pooptávka zahraničních ekonomických subjeektů po česském zboží nebyla jedinou příčinou výše zmiňňovaného zp pomalení 17


dynamiky růstu české ekonomiky. Tím druhým významným faktorem bylo snížení výdajů, které v roce 2009 domácí ekonomické subjekty vynaložily na tvorbu hrubého kapitálu a jež meziročně poklesly o více než 17 procentních bodů, což znamená, že se na konečném poklesu agregátní poptávky podílely z téměř jedné třetiny. Nízký zájem českých a zahraničních ekonomických subjektů o české zboží se následně projevil také v poklesu agregátní nabídky, když se tempo růstu hrubé přidané hodnoty snížilo z +3,75 % v roce 2008 na -5,46 % v roce 2009, tj. o plných 9,21 p. b. Na nabídkové straně ekonomiky pak zaznamenal nejvýraznější propad zpracovatelský průmysl, jenž v loňském roce meziročně snížil svou produkci o 3,90 %, a dále pak odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží (-1,14 %), odvětví nemovitosti, služby pro podniky, výzkum a vývoj (-0,34 %) a odvětví výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, jehož meziroční tempo růstu HPH dosáhlo výše -0,23 %. Jak je z výše uvedeného zřejmé, pokles české ekonomiky byl tak způsoben zejména propadem těch odvětví, která byla v předchozích letech považována za tahouny ekonomického růstu.

Vyjdeme-li z výše uvedeného, pak dospějeme k očekávanému závěru, z nějž vyplývá, že na současném poklesu výkonnosti české ekonomiky má výrazný podíl krize reálné ekonomiky, která se na počátku roku 2009 přelila z vyspělých evropských zemí také do české kotliny. Přesto si dovolíme tvrdit, že i v okamžiku kdyby Česko nebylo zasaženo ekonomickou krizí, zaznamenala by česká ekonomika v roce 2009 výrazné zpomalení dynamiky růstu. Co nás k těmto závěrům vede? Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá. Pokud se podrobněji podíváme na údaje o vývoji hrubého domácího produktu, pak dospějeme k závěru, že v Česku docházelo ke zpomalování tempa růstu tohoto makroekonomického agregátu již od 2. čtvrtletí roku 2007, kdy meziroční tempo růstu českého HDP pokleslo o téměř dva procentní body (z rekordních 7,65 na 5,86 %), přičemž tento pokles s poněkud menší dynamikou pokračoval také v následujících čtvrtletích. Příčinou tohoto propadu by mohlo být určité přehřívání české ekonomiky, což je závěr, k němuž nás vedou námi vypočtené údaje o hodnotě produkční mezery, která se v jednotlivých čtvrtletích roku 2007 a 2008 pohybovala v intervalu od 2,08 % (4. čtvrtletí 2008) do 4,02 % (4. čtvrtletí 2007). Tyto závěry pak do jisté míry potvrzují jak údaje o míře inflace, která v roce 2008 dosáhla výše 6,36 %, což byl zcela jednoznačně nejvyšší růst spotřebitelských cen za posledních jedenáct let, kdy se míra inflace pohybovala v intervalu od 1,07 do 4,70 %, tak údaje o vývoji na trhu práce, z nichž vyplývá, že v letech 2007-2008 se skutečná míra nezaměstnanosti nacházela pod svou přirozenou hodnotou, a to maximálně o 1,27 p. b. Z těchto údajů je tedy zřejmé, že se česká ekonomika v letech 2007 a 2008 opravdu nacházela v expanzní produkční mezeře, která znamenala dosti výrazné přehřívání ekonomiky a s největší pravděpodobností byla sekundární příčinou poklesu výkonnosti české ekonomiky v roce 2009.

18


ČÁST II – ČESKÁ REPUBLIKA A KRITÉRIA NOMINÁLNÍ KONVERGENCE

4. Česko a eurozóna z pohledu Maastrichtských kritérií nominální konvergence

Kritérium vládního deficitu

„Smlouva o založení Evropského společenství“ vyžaduje, aby vlády členských zemí Evropské unie v rámci své hospodářské politiky usilovaly o dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, přičemž k naplnění této podmínky je nezbytné, aby veřejné rozpočty těchto zemí v delším časovém období nevykazovaly nadměrné schodky. Za nadměrný je pak považován jakýkoliv deficit, při němž poměr skutečného, popř. plánovaného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu, za niž je dle „Protokolu o postupu při nadměrném schodu“ považována hranice -3,00 procent.

Přestože je hodnota tohoto kritéria jasně dána a měla by být jak stávajícími, tak budoucími členskými země eurozóny striktně dodržována, mají tyto země možnost získat při jejím plnění určitou výjimku. Tuto výjimku příslušná země získá buďto v okamžiku, kdy poměr schodku veřejných financí k HDP v minulosti nepřetržitě klesal, přičemž v důsledku tohoto vývoje dosáhl hodnoty, která je blízká hodnotě referenční, nebo pokud k překročení této hodnoty došlo zcela výjimečně a v rozsahu při němž se skutečný podíl od referenčního podílu odchyloval pouze částečně. K dalšímu změkčení kritéria vládního deficitu došlo v roce 2005, a to v souvislosti s dílčími úpravami „Paktu stability a růstu“6, které na svém zasedání přijala Rada ministrů financí a ministrů hospodářství zemí Evropské unie (ECOFIN). Dle těchto úprav: 

může ECOFIN a Evropská komise v prvních pěti letech poté, co členská země eurozóny zavedla povinný fondový systém, zohlednit při hodnocení vývoje vládního deficitu čisté náklady, jež jsou s touto reformou spojeny. Toto zohlednění má zpravidla regresivní charakter, což znamená, že v prvním roce jsou příslušné zemi uznány veškeré čisté náklady a v letech následujících je tato částka postupně snižována, a to na 80, 60, 40 a 20 %.



jsou jednotlivé členské země povinny dodržovat střednědobý cíl, jímž je udržení téměř vyrovnaného či přebytkového rozpočtu. U zemí s nízkým zadlužením a vysokým potenciálním

6

Pakt stability a růstu je nástrojem, jenž slouží ke koordinaci hospodářských politik členských zemí Evropské unie, přičemž jeho hlavním

úkolem je zabezpečit, aby země eurozóny dodržovaly rozpočtovou disciplínu nejen před přijetím, ale také po přijetí eura.

19


růstem tak může podíl cyklicky očištěného vládního dluhu na HDP dosáhnout ve středně dlouhém období úrovně -1,00 %, kdežto u zemí s vysokým zadlužením a nízkým růstovým potenciálem, musí být státní rozpočet buďto vyrovnaný nebo přebytkový. 

by země eurozóny a země ERM II7 měly své predikce v oblasti veřejných financí založit na stejných předpokladech jako Evropská komise.

Tabulka 3 – Kritérium vládního deficitu v České republice v letech 1999-2009 (zaokrouhleno, metodika ESA 95; prosinec daného roku; %)

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česko

-3,7

-3,7

-5,6

-6,8

-6,6

-3,0

-3,6

-2,6

-0,7

-2,7

-5,9

kritérium

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

-3,0

splněno

ne

ne

ne

ne

ne

ano

ne

ano

ano

ano

ne

Pramen: Eurostat

Budeme-li analyzovat údaje zachycené v tabulce 3, pak dospějeme k závěru, že v případě tohoto kritéria byla Česká republika úspěšná pouze v roce 2004 a pak v letech 2006-2008, přičemž za nejúspěšnější z těchto čtyř let můžeme označit rok 2007, kdy podíl čistých výpůjček vládních institucí na hrubém domácím produktu poklesl na hodnotu -0,7 %. Úspěšný trend vývoj z let 2006 až 2008, jenž byl spojen jak s vysokou dynamikou růstu české ekonomiky8, tak s částečnou reformou veřejných financí, která byla realizována v letech 2007 a 2008.

To, že Česko nebude, díky současnému

hospodářskému vývoji, schopno plnit toto kritérium i v následujících letech je pak zřejmé také z prognózy Ministerstva financí České republiky, z níž vyplývá, že v letech 2010 až 2012 se bude podíl salda vládního sektoru na hrubém domácím produktu pohybovat v rozmezí od 4,2 do 5,3 %. Současně je však zapotřebí poznamenat, že s podobnými problémy se potýkají také jednotlivé země eurozóny, o čemž svědčí i údaje o vývoji podílu deficitu veřejných financí na HDP v roce 2009, z nichž vyplynulo, že v tomto roce se tento podíl pohyboval v intervalu od -0,7 % v případě Lucemburska do -14,3 % v případě Irska, což znamená, že, kromě Malty, kde podíl poklesl o 0,7 p. b., všechny zbývající země eurozóny zaznamenaly v tomto roce výrazné zvýšení podílu vládního deficitu na HDP, přičemž tento nárůst činil ve své minimální hodnotě 2,6 procentního bodu v případě Itálie a v maximální hodnotě pak dokonce 7,1 p. b. v případě Španělska. Jedinými dvěmi zeměmi eurozóny, které tak byly v roce

7

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je kurzový mechanismus, který je založen na relativně pevných měnových kurzech pohybujících se

v jasně vymezeném fluktuačním pásmu, jehož se musí po dobu minimálně dvou let účastnit měna každé země usilující o vstup do eurozóny. 8

Průměrné tempo růstu reálného hrubého domácího produktu dosáhlo v letech 2006-2008, dle našich propočtů, hodnoty 5,11 %.

20


2009 schopny splnit kritérium vládního deficitu, byly Lucembursko a Finsko (-2,2 %). Vyjdeme-li z dostupných údajů, pak dospějeme k závěru, že medián hodnoty podílu deficitu veřejných financí na hrubém domácím produktu zemí EZ dosahoval v roce 2009 hodnoty 5,75 % a medián nárůstu tohoto podílu činil 4,65 p. b., z čehož se dá usoudit, že vývoj v České republice v tomto roce (5,90 % a -3,20 p. b.) v podstatě odpovídal vývoji v zemích eurozóny.

Třebaže se z výše uvedeného může zdát, že vývoj v české ekonomice v posledních čtyřech letech v podstatě kopíruje vývoj ve stávajících členských zemích eurozóny, je v tomto okamžiku zapotřebí říci, že s podobnými problémy jako Česká republika se při plnění tohoto kritéria, do jisté míry, potýká pouze sedm z šestnácti zemí, jež svou národní měnu nahradily společnou evropskou měnou. Z těchto sedmi zemí se jako nejméně disciplinovaná země EZ jeví Řecko, které nebylo schopno dané kritérium splnit ani v jednom roce námi analyzovaného období9, přičemž od roku 2006 se v řecké ekonomice projevují tendence k výraznému prohlubování deficitu veřejných financí a k nárůstu jeho podílu na HDP. Zatímco v roce 2006 dosahoval námi sledovaný ukazatel hodnoty blížící se kriteriální hodnotě, tj. -3,6 %, v roce 2009 byl tento podíl již -13,6 %, což značí propad o 10 p. b., tj. v průměru o 2,25 procentního bodu za rok. Kromě Řecka má výrazný problém s naplněním tohoto kritéria také Malta, kde byla výše podílu vládního deficitu na HDP nižší než tři procenta pouze ve třech letech před vstupem této země do eurozóny, tj. v letech 2005-2007. O něco lepších výsledků než Česká republika pak dosahují Itálie (1999-2000, 2002, 2007-2008), Slovensko (2003-2005, 2007-2008), Německo (1999-2001, 2006-2008) a Francie (1999-2001, 2006-2008). Jak již bylo řečeno výše, jediné dvě země, které byly schopny kritérium vládního deficitu naplnit ve všech jedenácti letech námi sledovaného období, byly Lucembursko a Finsko, jimž poměrně zdatně sekundovala Belgie, kde výše uvedené kritérium nebylo splněno pouze v roce 2009. Podíváme-li se v tomto okamžiku, podobně jako v předchozích případech, na plnění příslušného kritéria v Estonsku, pak dospějeme k závěru, že tato pobaltská republika dané kritérium plní pravidelně od roku 2000, přičemž v roce 2009 došlo v jejím případě ke snížení podílu deficitu, a to z -2,7 na -1,7 %.

Kritérium vládního dluhu

V případě kritéria vládního dluhu hovoří „Smlouva o založení Evropských společenství“ o tom, že členský stát Evropské unie nesplňuje požadavky na dodržování rozpočtové kázně tehdy, pokud podíl hrubého veřejného dluhu ústředních vládních institucí na hrubém domácím produktu 9

Pro Řecko nebyly k dispozici údaje o podílu deficitu veřejných financí na hrubém domácím produktu v roce 1999.

21


překročí referenční hodnotu, která je v „Protokolu o postupu při nadměrném schodu“ stanovena na úrovni 60,00 %.

Podobně jako u kritéria vládního deficitu, také u kritéria vládního dluhu platí, že pokud skutečný poměr veřejného zadlužení k HDP po určitou dobu překračuje hranici šedesáti procent, může tato země při naplňování daného kritéria získat určitou výjimku. V tomto případě tato možnost nastává v okamžiku, kdy se podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu dostatečně snižuje a současně se uspokojivým tempem blíží ke stanovené referenční hodnotě.

Tabulka 4 – Kritérium vládního dluhu v České republice v letech 1999-2009 (zaokrouhleno, metodika ESA 95; prosinec daného roku; %)

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česko

16,4

18,5

24,9

28,2

29,8

30,1

29,7

29,4

29,0

30,0

35,4

kritérium

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

60,0

splněno

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Pramen: Eurostat

Pokud porovnáme hodnotu skutečného podílu celkového hrubého dluhu sektoru vládních institucí na HDP s hodnotou příslušného kritéria, pak dospějeme k závěru, že v případě tohoto ukazatele nemělo Česko, v průběhu celého námi analyzovaného období, s jeho plněním žádné závažnější problémy, přičemž se dá předpokládat, že k žádným významným problémům by v této oblasti nemělo dojít ani v následujících letech. Přesto se na tomto místě jeví jako vhodné upozornit na dlouhodobě rostoucí veřejné zadlužení českého vládního sektoru, které se projevuje ve víceméně pravidelném nárůstu podílu veřejného dluhu na HDP. Jak lze vyčíst i z údajů zachycených v tabulce 4, zatímco v roce 1999 dosahoval tento podíl výše 16,4 %, o jedenáct let později jeho výše vzrostla o 19 procentních bodů na 35,4 %, což tedy znamená, že v letech 1999-2009 se tento podlí ročně zvyšoval v průměru o 1,9 procentního bodu. Navíc je zapotřebí konstatovat, že v následujících letech bude výše vládního dluhu dosti výrazně ovlivněna jak přímými, tak nepřímými dopady krize reálné ekonomiky, což se odráží také v predikcích vývoje tohoto ukazatele ze strany Ministerstva financí České republiky, které předpokládá, že v letech 2010 až 2012 by se měl podíl dluhu sektoru vládních institucí na českém hrubém domácím produktu pohybovat v intervalu od 38,6 do 42,0 procent, což nám signalizuje další výrazný nárůst vládního zadlužení.

22


Pokud opět porovnáme míru naplnění kritéria vládního dluhu v České republice s mírou jeho naplnění v zemích eurozóny, pak musíme konstatovat, že pozice české ekonomiky je v této oblasti opět velmi dobrá. Mezi země, které byly v letech 1999-2009 schopny každoročně splnit dané kritérium, můžeme zařadit pouze tři stávající země eurozóny, a to Finsko, Lucembursko a Slovensko, přičemž těmto zemím zdatně sekundovalo Irsko (neplnilo v roce 2009), Španělsko (1999), Nizozemí (2009) a Slovinsko (1999). Naopak mezi země EZ, jež mají výrazný problém s naplněním kritéria vládního dluhu, můžeme zařadit především Belgii, Řecko a Itálii, kde se průměrná hodnota vládní dluhu pohybovala v průměru na 99,39, 100,09 a 108,18 % HDP. Ačkoliv se tento dluh může jevit jako velmi vysoký, za nebezpečný lze označit jeho dlouhodobý vývoj zejména v případě Itálie a Řecka, kde v posledních pěti, resp. šesti letech docházelo k jeho víceméně pravidelnému nárůstu10. Na rozdíl od Itálie a Řecka, v Belgii můžeme v letech 1999-2009 zaznamenat zcela opačný trend vývoje, jenž je spojen s postupným snižováním hodnoty tohoto ukazatele, o čemž svědčí také dostupná data, z nichž vyplývá, že dluh sektoru vládních institucí na HDP Belgie poklesl z původních 113,7 % v roce 1999 na konečných 96,7 % v roce 2009, tj. o plných 17 p. b. Kromě dvou výše uvedených zemí, můžeme mezi další výrazné „hříšníky“ ze strany zemí eurozóny zařadit také Rakousko (plnilo pouze v roce 2007), Maltu (1999 a 2000) a Německo (2000 a 2001). Pokud se na závěr opět zaměříme na současného nejžhavějšího kandidáta na vstup do eurozóny Estonsko, pak dospějeme k závěru, že podobně jako Česko, také tato pobaltská země nemá s naplněním daného kritéria žádné závažnější problémy, přičemž se dá očekávat, že s žádnými problémy se pravděpodobně nebude potkávat ani v letech následujících, neboť v roce 2009 dosahovala v Estonsku hodnota tohoto ukazatele výše pouhých 7,2 % hrubého domácího produktu, což je zcela jednoznačně nejlepší výsledek ze všech stávajících členských zemí Evropské unie.

Kritérium cenové stability

Ze „Smlouvy o založení Evropského společenství“ vyplývá, že členský stát Evropské unie nedosahuje vysokého stupně stability cenové hladiny, pokud jeho míra inflace překročí o více než jeden a půl procentního bodu referenční hodnotu, která je v „Protokolu o kritériích konvergence“ stanovena jako míra inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Vzhledem k tomu, že tato definice je poměrně vágní, setkáváme se v rámci makroekonomických analýz se třemi rozdílnými způsoby interpretace cenové stability, jejichž

10

Podíl dluhu sektoru vládních institucí na hrubém domácím produktu Itálie vzrostl mezi roky 2004 až 2009 o 12 p. b., tj. o 2,4 procentního

bodu za rok, a v případě Řecka pak v letech 2003-2009 o 17,7 p. b., tj. o 2,95 procentního bodu za rok.

23


prostřednictvím je příslušná referenční hodnota stanovena jako aritmetický průměr měr inflace, které byly dosaženy: 

buďto ve třech členských zemích eurozóny s nejnižší mírou inflace,



nebo ve třech členských zemích s nejnižší kladnou mírou inflace, z čehož vyplývá, že do této skupiny nejsou zahrnuty země, které v analyzovaném období prošly deflačním vývojem,



popř. ve třech členských zemích, které dosahovaly nejnižší míru inflace a současně nejlépe splňovaly požadavek cenové stability.

Tabulka 5 – Kritérium cenové stability v České republice v letech 1999-2009 (zaokrouhleno, průměr, %)

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česko

1,8

3,9

4,5

1,4

-0,1

2,6

1,6

2,1

3,0

6,3

0,6

kritérium

2,0

2,7

3,1

2,9

2,7

2,2

2,5

2,9

2,8

4,1

1,5

splněno

ano

ne

ne

ano

ano

ne

ano

ano

ne

ne

ano

Pramen: Eurostat a vlastní výpočet na základě dat Eurostatu

V našem případě jsme se při stanovování referenční hodnoty přiklonili k přístupu, který uplatňují Česká národní banka a Ministerstvo financí ČR a na jehož základě je hodnota kritéria cenové stability stanovena jako aritmetických průměr třech nejnižších kladných měr inflace dosažených v členských zemích eurozóny.

Porovnáme-li skutečnou hodnotu české míry inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného ročního harmonizovaného indexu spotřebitelských cen s hodnotou námi vypočteného kritéria cenové stability, pak dospějeme k závěru, že v letech 1999-2009 byla Česká republika toto kritérium schopna naplnit v letech 1999, 2002, 2003, 2005, 2006 a 2009, tj. v šesti z jedenácti analyzovaných let. Jak je z údajů zachycených v tabulce 1 zřejmé, největší problém se splněním tohoto kritéria měla česká ekonomika v roce 2008, kdy skutečná míra inflace převyšovala kriteriální hodnotu o 2,2 procentního bodu. Tento poměrně výrazný převis byl způsoben několika faktory, k nimž můžeme zařadit především reformní kroky, které v oblasti veřejných financí v tomto roce přijala vláda České republiky a jež, mimo jiné, vedly k meziročnímu nárůstu regulovaných cen o 15,6 %, což se následně odrazilo v růstu cen spotřebitelských (podíl regulovaných cen na růstu CPI dosáhl v tomto roce téměř 50 %). Kromě reformních kroků vlády byla, dle našeho názoru, hodnota míry inflace v roce 2008 významně

24


ovlivněna také existencí expanzní produkční mezery, v níž se česká ekonomika nacházela zhruba od 4. čtvrtletí 2005 do 4. čtvrtletí 2008, přičemž nejvyšší hodnoty GAP bylo v tomto období dosaženo ve čtvrtém čtvrtletí 2007, kdy skutečný produkt převyšoval produkt potenciální o 3,74 p. b. K výraznému obratu v tomto vývoji pak došlo v prvním čtvrtletí roku 2009, kdy se v Česku naplno projevily dopady hospodářské krize, jež zasáhla vyspělé tržní ekonomiky, o čemž svědčí také údaje o vývoji GAP, jehož hodnota se v průběhu dvanácti měsíců snížila z 1,38 % (4. čtvrtletí 2008) na -4,13 % (4. čtvrtletí 2009). Dá se tedy očekávat, že v roce 2010 by Česko nemělo mít s plněním kritéria cenové stability výraznější problémy, což také potvrzují údaje za první pololetí 2010, kdy míra inflace měřená pomocí HICP dosáhla výše 1,0 % a kritérium hodnoty 2,1 %11, tak aktuální prognóza ČNB, z níž vyplývá, že v tomto roce Česká národní banka očekává míru inflace na úrovni 2,3 % a v příštím roce na úrovni 1,9 %.

Budeme-li komparovat míru naplnění kritéria cenové stability v České republice s mírou naplnění tohoto kritéria ve stávajících zemích eurozóny, pak dospějeme k závěru, že pozici české ekonomiky nemůžeme označit za výrazně špatnou, neboť z šestnácti stávajících členských zemí byly kritérium cenové stability ve všech jedenácti letech schopny naplnit pouze dvě země, a to Německo a Rakousko. Mezi země, jež mají dlouhodobě problém s naplněním tohoto kritéria, pak můžeme zařadit Řecko (splnilo je v roce 2009), Slovinsko (2005, 2006 a 2009), Slovensko (2007-2009), Irsko (2005, 2006, 2008 a 2009), Portugalsko (2005, 2007-2009) a Španělsko (2001, 2007-2009), přičemž je vhodné připomenout, že kromě Slovenska a Slovinska, jsou všechny zbývající země členy eurozóny, minimálně od roku 2001. V této souvislosti se jako zajímavé může jevit také zhodnocení naplnění tohoto kritéria ze strany Estonska, které by se mělo stát členem eurozóny od 1. ledna 2011. Vyjdemeli s dostupných údajů, pak dospějeme k závěru, že v uplynulých jedenácti letech bylo Estonsko schopno dané kritériu splnit pouze v roce 2003 a 2009, přičemž údaje za první pololetí 2010 ukazují na to, že také v tomto roce bude mít tato pobaltská ekonomika se splněním příslušného kritéria dosti výrazné problémy, když její míra inflace dosahovala za prvních šest měsíců výše 3,4 %, čímž o 1,3 procentního bodu překročila kriteriální hodnotu.

11

Ze stávajících zemí eurozóny tuto kriteriální hodnotu překročily tři země, a to Řecko (míra inflace 5,2 %), Belgie (2,7 %), a Lucembursko

(2,3 %). K hranici se pak výrazně přiblížil Kypr (2,1 %) a Slovinsko (2,1 %).

25


Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

„Smlouva o založení Evropského společenství“ hovoří také o tom, že stálost konvergence členského státu by se měla významně odrazit v dlouhodobě stabilní úrovni úrokových měr, což znamená, že desetiletá úroková sazba z vládních dluhopisů na sekundárním trhu by neměla o více než dva procentní body překročit referenční hodnotu, za niž je v „Protokolu o kritériích konvergence“ považována úroková míra z dlouhodobých státních dluhopisů či srovnatelných cenných papírů nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků.

Tabulka 6 – Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb v České republice v letech 1999-2009 (zaokrouhleno, průměr, %)

1999 Česko

2000

.

kritérium splněno

6,9

2001 6,3

2002 4,9

2003

2004

4,1

4,8

2005 3,5

2006 3,8

2007 4,3

2008 4,6

2009 4,8

6,7

7,3

6,9

6,9

6,1

6,3

5,4

6,2

6,5

7,1

5,9

.

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Pramen: Evropská centrální banka a vlastní výpočet na základě dat Evropské centrální banky

Jak je zřejmé z údajů zachycených v tabulce 6, za zcela bezproblémové můžeme v námi analyzovaném období označit plnění dalšího z kritérií nominální konvergence, a to kritéria dlouhodobých úrokových sazeb. Za jediný kritický rok, pokud můžeme v tomto případě tento výraz vůbec použít, tak lze označit rok 2000, kdy se průměrná 10letá úroková sazba z vládních dluhopisů na sekundárním trhu, dle našich propočtů, přiblížila kriteriální hodnotě na 0,4 procentního bodu. Ačkoliv lze v této oblasti podobný vývoj očekávat také v následujících letech, což do jisté míry potvrzuje také vývoj v prvním pololetí letošního roku, kdy hodnota úrokových sazeb dosahuje v České republice výše 4,1 %, kdežto kriteriální hodnota je vypočtena na úrovni 5,4 procenta, vyskytují se i zde určité rizikové faktory, jež se v letošním roce naplno projevily například v Řecku a mezi něž můžeme zařadit vývoj na finančních trzích, který bude výrazně ovlivněn důvěrou těchto trhů ve stabilizaci veřejných financí, jež je cílem nově ustanovené vlády rozpočtové odpovědnosti.

Přes vše výše uvedené však můžeme konstatovat, že v tomto případě je pozice české ekonomiky, ve srovnání se zeměmi eurozóny, velmi dobrá, neboť podobně jako třináct členských zemí EZ, také Česko bylo schopno naplnit dané kritérium ve všech letech, pro něž jsou k dispozici údaje o vývoji průměrné 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu. Mezi tři země, jež

26


v letech 1999-2009 nesplnily příslušné kritérium v jednom, resp. ve dvou letech pak patří Kypr (2001), Slovensko (2001 a 2002) a Slovinsko (2002 a 2003). Pokud bychom, podobně jako v předchozím případě, do našeho srovnání zařadili také Estonsko, pak dospějeme k závěru, že tato pobaltská republika byla schopna kritérium dlouhodobých úrokových sazeb naplnit pouze v sedmi z jedenácti analyzovaných let, přičemž k nenaplnění tohoto kritéria došlo také v posledních dvou letech námi sledovaného období, tj. v roce 2008 a 2009. Tento negativní trend vývoje si navíc Estonsko pravděpodobně udrží také v roce 2010, o čemž svědčí i údaje za první pololetí letošního roku, z nichž vyplývá, že hodnota estonských dlouhodobých úrokových sazeb překročila kriteriální hodnotu o 1,1 procentního bodu. V této souvislosti je však zapotřebí poznamenat, že do podobných problémů jako Estonsko se v prvním pololetí tohoto roku dostalo také Řecko, kde průměrné 10leté úrokové sazby z vládních dluhopisů na sekundárním trhu dosáhly úrovně 7,3 procenta, čímž překročily kriteriální hodnotu o plných 1,9 procentního bodu.

Kritérium stability měnového kurzu

Kritérium stability měnového kurzu splňuje ten členský stát, který dle Protokolu o kritériích konvergence …alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům…, přičemž platí, že tento stát v daném období nesměl …z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu. [5] Z této definice tedy zcela jednoznačně vyplývá, že příslušná země je schopna splnit kritérium stability měnového kurzu pouze tehdy:



je-li v posledních dvou letech před provedeným šetřením účastníkem Evropského mechanismu směnných kurzů, jímž je od ledna 1999 mechanismus ERM II,



dodržuje-li její směnný kurz normální fluktuační rozpětí, tj. pohybuje-li se v rámci tohoto mechanismu blízko své centrální parity



a nevede-li vývoj devizových intervencí a krátkodobých úrokových diferenciálů vůči eurozóně k výraznému napětí či silným tlakům na tento kurz.

Za hlavní metodologický problém kritéria stability měnového kurzu pak lze považovat vymezení „normálního fluktuačního pásma“, které můžeme v tomto případě definovat jedním ze tří následujících způsobů: 27




prvvní možnosttí je stanovvit normálníí fluktuační pásmo takk, jak bylo zamýšleno v době sesstavování Sm mlouvy o zalo ožení Evropsského společčenství, tj. jako pásmo vyymezené od dchylkou

2,,25 % od bilaaterální centtrální parity, přičemž ve výjimečných h případech může tato odchylka o dossahovat až 6,00  %, 

dru uhou možností je vyjít z rozhodnutí, které Rada EMI přijala v srpnu 19933 a na jehož základě bylo fluktuačníí rozpětí rozššířeno na 115,0 %



poslední, třeetí možností je přistouppit na kompromisní řeše ení, v jehož rámci je flu uktuační a p pássmo stanoveeno jako pá ásmo asymeetrické, v ně ěmž je měně kandidáts ké země dá án větší pro ostor k aprecciaci (apreciiační odchyl ka je stanovvena na +15 5%) a součaasně menší prostor k depreciaci, kd dyž příslušná á odchylka doosahuje pouzze -2,25%.

Obrázekk 14 – Kritériu um stability měnového m kuurzu a nominá ální měnový kurz k CZK/EURR (ECU) v letech 19992010 (parita vypočte ena průměr za a období ledenn 1999 až záříí 2010)

Pramen: V Vlastní výpočet na základě dat publikovaných Českou národn ní bankou

V Vyjdeme-li z výše uvede eného pak jje zřejmé, že ž u České republiky nnejsem v sou učasnosti schopni formálně vyyhodnotit stu upeň naplněění kritéria stability s smě ěnného kurzuu. Hlavním důvodem d pro toto o tvrzení je neúčast Česska v mechaanismu ERM M II a tím pá ádem také nneexistence oficiálně stanoven né centrální parity kurzu u CZK/EUR. PPokud bycho om přesto ch htěli, alespoňň částečně zhodnotit z šance čeeské ekonom miky na napln nění tohoto kkritéria, pak bychom pro tyto účely m mohli využít například n

28


omocí prům měru měsíčníích kurzů CZ ZK/EUR za oobdobí let 19 999-2010 centrální paritu simulovanou po měrem měsííčních kurzů CZK/EUR zaa období possledních 24 měsíců (obrázek 15). (obrázekk 14), či prům Jak je z níže uveden ných obrázků ů zřejmé, voolba výchozí centrální pa arity může ddosti výrazně ě ovlivnit ost české eko onomiky spln nit toto posleední z pěti krritérií nominá ální konvergeence. schopno

Obrázekk 15 – Kritériu um stability měnového m kuurzu a nominá ální měnový kurz k CZK/EURR (ECU) v letech 19992010 (parita vypočte ena průměr za a období září 22008 až září 2010) 2

Pramen: V Vlastní výpočet na základě dat publikovaných Českou národn ní bankou

problematicee Maastrichttských kritériií nominální konvergence k e Závěr k p

JJak je z dílččích závěrů zřejmé, v ppřípadě kritérií nominální konverggence neměla Česká republikka v minulossti závažnějšší problémy s plněním kritéria dlo ouhodobých úrokových sazeb a kritéria vládního dlu uhu, a to i přesto, p že see v této oblaasti objevují určitá rizikaa, která jsou u spojena nejen see stabilizací českých veřeejných finanncí, ale také s přímými a nepřímýmii dopady krizze reálné ekonomiiky, jež v rocce 2009 v pln ném rozsahu zasáhla větššinu zemí Evvropské unie.. Zcela jiný pohled p na hodnoceení kritérií no ominální kon nvergence paak získáme, pokud p se zam měříme na zbbývající dvě kritéria a předevšíím pak na kritérium k vlá ádního deficiitu, které se e sice České republice v 2006 až 2008 dařilo úspěšně plnit, avšak tento pozitivní trend byll přerušen v roce 2009, kdy k podíl vláddního deficitu na HDP stoupl n na 5,9 %. Naavíc je zapottřebí konstattovat, že tento negativn ní vývoj setrrvá pravděpodobně i l o čeemž svědčí také progn nóza Ministeerstva finan ncí České v tomto a následujíccích dvou letech, ude podíl sallda vládníhoo sektoru na a hrubém republikyy, z níž vyplýývá, že v roce 2010 až 2012 se bu

29


domácím produktu pohybovat v rozmezí od 4,2 do 5,3 %. V této souvislosti je však zapotřebí poznamenat, že s podobnými problémy jako česká ekonomika se budou v následujících letech, díky výrazné fiskální expanzi v roce 2009, potýkat také zbývající země eurozóny.

Vyjdeme-li z dostupných údajů o plnění kritérií nominální konvergence ve stávajících členských zemí eurozóny, pak také dospějeme k poměrně zajímavým výsledkům, z nichž vyplývá, že ani jedna ze současných zemí eurozóny nebyla schopna v letech 1999-2009 naplnit všechna čtyři výše uvedená kritéria ve všech letech. Zemí, která by se v tomto případě dala označit jako premiant eurozóny je Finsko, které se potýkalo pouze s problémy v oblasti cenové stability, když v letech 2000 a 2009 nebylo schopno naplnit příslušné kritérium, přičemž v prvním roce překročilo stanovenou kriteriální hodnotu o 0,2 a v druhém roce o 0,1 p. b. V celkovém hodnocení tak finská ekonomika splnila kritéria nominální konvergence z 95,45 %. Finsko bylo následováno další z malých otevřených ekonomik EZ, a to Lucemburskem, které bylo schopno naplnit daná kritéria z 90,91 %, přičemž s problémy se potýkalo taktéž pouze v oblasti cenové stability, a to v letech 2000 (+1,1 %), 2004 (+1,0 %), 2005 (+1,3 %) a 2006 (+0,1 %). Na třetím místě pomyslného žebříčku nejúspěšnějších zemí eurozóny se pak umístila třetí malá ekonomika, jíž byla ekonomika Nizozemí, v jejímž případě byla kritéria splněna z 86,36 %. Také zde nastaly problémy v oblasti cenové stability (2001 a 2002), ale také v oblasti vládního deficitu (2003 a 2009) a vládního dluhu (1999 a 2009). Na opačném konci tohoto pomyslného žebříčku pak nalezneme Itálii, která byla schopna splnit daná kritéria pouze 56,82 %, a to zejména díky výrazným problémům v oblasti fiskální politiky, Maltu (50,00 %), kde k fiskálním problémům můžeme přiřadit také problémy v oblasti cenové stability a zejména pak Řecko, které bylo schopno daná kritéria splnit pouze z 27,27 %. V případě řecké ekonomiky je pak potřeba podotknout, že tento výsledek je dán tím, že Řecko nebylo v letech 1999-2009 ani v jednom roce schopno splnit jak kritérium vládního dluhu, tak kritérium vládního deficitu a pouze v posledním roce námi sledovaného období bylo schopno naplnit kritérium cenové stability. Dá se tedy říci, že konečná hodnota naplnění kritérií nominální konvergence je dána pouze tím, že Řecko bylo schopno ve všech jedenácti letech plnit kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Podíváme-li se touto optikou na postavení České republiky v rámci skupiny zemí EZ, pak dospějeme k závěru, že Česko by se v pomyslném žebříčku umístilo v první polovině, tj. na sedmém místě, hned za Finskem, Lucemburskem, Nizozemím, Irskem a Rakouskem. Míra naplnění jednotlivých kritérií pak v případě české ekonomiky dosahovala v tomto období hodnoty 72,09 %. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že česká ekonomika je v současné době schopna z větší části kritéria nominální konvergence plnit, přičemž ve srovnání se stávajícími zeměmi eurozóny se její postavení jeví jako více než dobré. Přesto však můžeme konstatovat, že má-li Česko po roce 2016 30


vstoupit do EZ, pak v následujících letech bude muset česká ekonomika projít poměrně razantním procesem proměny, spojenou jak s reformou veřejných financí, tak s nominální a reálnou konvergencí. Současně je zapotřebí říci, že tento proces nelze v současnosti spojovat pouze s úspěšnou realizací reformy veřejných financí, popř. se sbližování struktury české ekonomiky s ekonomikou eurozóny, ale především s dobře zvolenou hospodářskou politikou, jež povede k odstranění všech negativních dopadů krize reálné ekonomiky na české hospodářství.

31

ČÁST I EKONOMICKÝ RŮST, STRUKTURA ČESKÉ EKONOMIKY, AGREGÁTNÍ POPTÁVKA

Recommend Documents