Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti

Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti Journal of Safety Research and Applications JOSRA

Číslo: 2/2010

Červenec 2010

JOSRA 02/2010 Červenec 2010

OBSAH ČÍSLA 1.

Recenzovaná část.............................................................................................................. 3 1.1. EVROPSKÁ STATISTIKA PRACOVNÍCH ÚRAZŮ V ČESKÉ REPUBLICE..... 3 1.2. RESUSPENZNÍ KOMORA JAKO NÁSTROJ KE KOMPLEXNÍ CHARAKTERIZACI KŘEMENNÉHO AEROSOLOVÉHO PRACHU ........................... 11 1.3. VÝSLEDKY OVĚŘOVÁNÍ DIDAKTICKÝCH MATERIÁLŮ K AKTIVNÍMU ROZVOJI A OCHRANĚ ZDRAVÍ A K ODPOVĚDNOSTI ZA NĚJ NE STUPNI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ – 2 ČÁST ....................................................................... 22 2. Nerecenzovaná Část ....................................................................................................... 34 2.1. SMRTELNÉ PRACOVNÍ ÚŔAZY V ROCE 2008 V ČESKÉ REPUBLICE – ZÁVADY, PORUŠENÉ PŘEDPISY .................................................................................. 34 2.2. SYSTÉM ŘÍZENÍ PREVENCE ZÁVAŽNÝCH HAVÁRIÍ................................... 38 2.3. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) A RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍKŮ NAD 50 LET – UPLATNĚNÍ STARŠÍCH OSOB V PRACOVNÍM PROCESU S NÁVRHY NA OPATŘENÍ NA ÚROVNI ODVĚTVÍ A PODNIKU – 5. ČÁST.......................................................................................................... 44 2.4. X. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI 2010 ......................................................................................................................... 48 2.5. DVE BAUHAUSOVSKÉ INŠPIRÁCIE – ŠKOLA UMELECKÝCH REMESIEL V BRATISLAVE A ŠKOLA UMĚNÍ V ZLÍNE ................................................................ 50

2


1.

RECENZOVANÁ ČÁST

1.1. EVROPSKÁ STATISTIKA PRACOVNÍCH ÚRAZŮ V ČESKÉ REPUBLICE EUROPEAN STATISTICS OF OCCUPATIONAL ACCIDENTS IN THE CZECH REPUBLIC Jan Pleskanka1, Oldřich Kolínský2 1

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. [email protected]

2

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. [email protected]

Abstrakt Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., se podílí na tvorbě statistického výkaznictví pro Eurostat za oblast pracovní úrazovosti ESAW (European Statistics on Accident at Work) ve spolupráci s dalšími institucemi, kterými jsou hlavní garant za ČR Český statistický úřad a dále Státní úřad inspekce práce spolu s Českým báňským úřadem. Článek se zabývá strukturou souboru obsahujícího výše uvedený výkaz včetně historie a metodologie zpracování. Klíčová slova: Evropská statistika pracovních úrazů, pracovní úrazy, smrtelné pracovní úrazy

Abstract Occupational Safety Research Institute participates on the creation of statistical reports for Eurostat on the field of occupational accident rate ESAW (European Statistics on Accident at Work) in co-operation with other institutions - Czech Statistical Office which is the main guarantee for Czech Republic, together with State Labour Inspection Office and Czech Mining Office Board. This article deals with the file structure containing the above-cited report including history and the methodology of process. Key words: European Statistics on Accident at Work, occuptional accidents, fatal accidents

Úvod Česká republika přispívá do tvorby statistického vykazování z oblasti pracovní úrazovosti, ESAW, v rámci spolupráce evropských zemí v oblasti statistického výkaznictví pod hlavičkou Eurostatu prostřednictvím garanta za ČR, Českým statistickým úřadem, který na národní úrovni koordinuje přípravu uvedené statistiky v součinnosti s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, Státním úřadem inspekce práce, Českým báňským úřadem a Českou správou sociálního zabezpečení. Základy výkaznictví ESAW byly položeny již v roce 1990, vznikem projektu Evropská statistika pracovních úrazů ESAW (European Statistics on Accidents at Work) [1]. Projekt vycházel z existujících metodik jednotlivých členských zemí a zaměřil se na sladění těchto

3

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 metodik, aby bylo možno sledovat a porovnávat stav pracovní úrazovosti v rámci integrující se Evropy. Historií vývoje a zpracování výkaznictví ESAW se podrobně zabývá [9]. V tomto příspěvku se proto omezíme na stručnou rekapitulaci těchto procesů, na níž bude navazovat část zabývající se strukturou tohoto zjišťování a s ním spojenou metodikou zpracování.

Vývoj projektu v rámci EU S vývojem a harmonizací spolupráce členských zemí EU v hospodářské oblasti je nezbytně spojen i rozvoj spolupráce v oblasti zdraví a bezpečnosti při práci, protože tyto související procesy nelze od sebe oddělit. Cílem projektu ESAW je prostřednictvím databáze o pracovních úrazech v rámci Evropské unie shromažďovat informace v této oblasti. Srovnatelné údaje o pracovních úrazech jsou předpokladem pro sledování trendů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jak v rámci Společenství, tak v jednotlivých členských státech. Cílem je také poskytovat data o vysoce rizikových skupinách pracovníků a odvětvích, příčinách pracovních úrazů a socio-ekonomických nákladech na pracovní úrazy. Konzistentní časová řada údajů by měla poskytovat prostředky pro sledování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a umožnit hodnocení účinnosti legislativy, kterou přijímá Společenství ke zlepšení pracovních podmínek a ke snížení výskytu pracovních úrazů v členských zemích. Evropská komise vydala Rámcovou směrnice o ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti [2], kterou stanovila pokračovat v harmonizaci dat o pracovních úrazech v rámci Evropského společenství. Tato směrnice ukládá zaměstnavateli povinnost vést seznam pracovních úrazů, jejichž následkem je pracovní neschopnost postiženého (pracovníka) delší než tři pracovní dny a zpracovávat pro příslušné úřady, v souladu s vnitrostátními právními předpisy (nebo zvyklostmi), zprávy o pracovních úrazech, které utrpěli jeho zaměstnanci. Na tuto směrnici navázala směrnice 2002/C161/01 [3], která rozšiřuje tuto povinnost i na státy přijaté do EU k 1. 5. 2004, tato povinnost se týká také České republiky. Na základě výše uvedené směrnice byl v roce 1990 zahájen projekt European Statistics on Accident at Work (zkráceně ESAW), jehož cílem je harmonizovat údaje o pracovních úrazech pro všechny úrazy, které si vyžádají pracovní absenci delší než tři pracovní dny. Základním dokumentem, který popisuje harmonizaci dat a jejich zpracování, je tzv. „Methodology for the Harmonisation of European Occupational Accident Statistics“, který byl zveřejněn v roce 1992 EUROSTATem a Evropskou komisí. Projekt ESAW byl nedílnou součástí rámcového programu prioritních akcí v oblasti statistických informací mezi roky 1993 až 1997 [4]. Evropská rada vyzvala Evropskou komisi usnesením č. 95/C 168/01 [5] k dokončení práce při pokroku v oblasti harmonizace zpracování statistiky o pracovních úrazech. Následně byl přijat Program oblasti bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci (1996–2000), který předpokládal pokračování v realizaci projektu ESAW. Kromě toho Evropský statistický program Společenství 1998–2002, který definuje hlavní oblasti cílů statistiky Společenství, počítal se zavedením jednotné řady údajů na evropské úrovni s cílem poskytnout prostředky ke sledování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a účinnosti přijatých regulací v této oblasti [6]. Český statistický úřad ve spolupráci s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce a Státním zdravotním ústavem v roce 2006 zpracoval a vydal českou verzi výše uvedené metodologie pod názvem „Metodologie evropské statistiky pracovních úrazů a nemocí z povolání“. Tato příručka byla zpracována na žádost Rady pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na Ministerstvu práce a sociálních věcí a tvoří nezbytný základ pro všechny pracovníky zabývajícími se statistikou pracovních úrazů v metodice ESAW.

4


Vývoj zpracování ESAW v České republice Na zpracování výkaznictví ESAW se v ČR podílí Český statistický úřad ve funkci hlavního koordinátora ve spolupráci s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce (VÚBP), Státním úřadem inspekce práce (SÚIP), Českým báňským úřadem (ČBÚ) a Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ).Počátky prací na zpracování výkaznictví ESAW se datují od roku 2002, kdy VÚBP zpracoval pilotní vzorek dat o velikosti 1322 záznamů. Vzhledem k nutnosti zpracovávat část údajů každého záznamu ručně, nelze z kapacitních důvodů zahrnout do výkazu všechny pracovní úrazy, ale pouze jejich vzorek, jehož velikost se postupně zvyšuje. Za rok 2008 přesahuje velikost vzorku 20000 zaznamenaných pracovních úrazů. Největší množství úrazů ze zákona eviduje Statní úřad inspekce práce následovaný Českým báňským úřadem a Výzkumným ústavem Bezpečnosti práce. Tyto tři instituce přispívají do výkaznictví ESAW prostřednictvím vybraného vzorku dat z jimi sledované oblasti pracovní úrazovosti [9]. VÚBP shromažďuje vzorky dat pracovní úrazovosti určené pro výkaznictví ESAW a tyto vzorky následně zpracovává do předepsaného formátu výstupního výkazu. Mezi základní kroky uvedeného zpracování patří kontrola přijatých vzorků dat, transformace vybraných údajů ve vzorku z číselníků používaných na národní úrovni do číselníků používaných na úrovni výkazu ESAW a ruční doplnění údajů, které nejsou na národní úrovni sledovány formou číselníků, ale lze je dohledat z údajů obsažených v přijatých vzorcích dat. Podrobný popis zpracování je uveden v [9]. Grafické znázornění procesu celého zpracování je uvedeno na obrázku č. 1.

5


Obrázek č. 1: Diagram zpracování statistického vzorku ESAW [9]

6


Etapy vývoje struktury ESAW Strukturálně byl ESAW řešen ve třech fázích v období od roku 1993 do roku 2001. V první fázi, řešené od roku 1993, byly definovány základní údaje o pracovním úrazu, které určovaly místo, datum a čas úrazu, věk, pohlaví, druh zranění, zraněné části těla, druh zaměstnání (profesi) zraněného plus druh ekonomické aktivity zaměstnavatele. Současně s uvedenými položkami byly zavedeny jim přiřazené číselníky. Ve druhé fázi (1996) byla struktura výkazu rozšířena (včetně číselníků) o státní příslušnost, vztah zraněného k zaměstnavateli, rozsah pracovní neschopnosti, velikost firmy. Ve třetí fázi, která rozšiřuje údaje ESAW především pro potřebu preventivních opatření v rámci Společenství, byly zavedeny položky popisující situaci a stav na pracovišti v době úrazu. Jedná se o místo úrazu, pracoviště zraněného, činnost před úrazem a specifikace úrazového děje, kterými jsou úkon a jemu odpovídající hmotný činitel, nežádoucí událost a jí odpovídající hmotný zdroj nežádoucí události, způsob zranění a s tím související zdroj zranění. V rámci této fáze byla vypracována metodologie, která zohledňuje možnosti členských států Společenství.

Struktura datového souboru ESAW Datový formát je tvořen množinou záznamů, z nichž každý popisuje anonymně jeden konkrétní pracovní úraz. ESAW definuje pracovní úraz jako „jednotlivé události při plnění pracovních úkolů, které vedou k fyzickému nebo duševnímu poškození zdraví“. V definici jsou zahrnuty akutní otravy a úmyslné jednání jiných osob, jakož i nehody při práci, ale mimo prostory společnosti, a to i těch, způsobené třetím osobám. Naopak definice vylučuje sebepoškozující zranění, cesty do a z práce. Smrtelný pracovní úraz je definován jako „úraz, který vede k úmrtí oběti do jednoho roku od nehody“. Konkrétní formát každé položky datového souboru je podrobně specifikován v [1]. Proto se další popis soustředí na význam jednotlivých položek datového souboru a nebude obsahovat informace technického charakteru. Z hlediska podrobnosti rozlišení jsou některé položky členěny méně podrobně než je struktura požadovaná na národních úrovních. To je způsobeno potřebou sledovat pracovní úrazovost na globální úrovni Společenství a kromě toho vyšší stupeň zobecnění usnadňuje a zjednodušuje generování datového souboru ESAW jednotlivými národními poskytovateli.

Číslo případu. Pro každou zemi unikátní anonymní identifikátor v rámci celé vykazované časové řady (tj. i přes všechny sledované roky). V souladu s ochranou individuálních dat je identifikace zraněného tímto způsobem úplně anonymizována (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; nařízení Rady (ES) č.322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství).

Klasifikace ekonomické činnosti zaměstnavatele. V současné době je pro ESAW aplikován číselník NACE Rev. 2 (CZ-NACE).

Zaměstnání. Zaměstnání zraněného podle ISCO 88 (COM) úroveň 2.

Věk.

Pohlaví.

Druh zranění. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro druh zranění.

Zraněná část těla. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro zraněnou část těla. 7


Geografická poloha místa úrazu. Používá se NUTS (Nomenclature of Territorial Units for Statistics) (CZ-NUTS).

Datum úrazu.

Čas úrazu. Hodnota se uvádí v celých hodinách.

Kategorie velikosti podniku.

Státní příslušnost. Specifikuje zobecněné rozlišení na příslušníka vykazující země, EU a ostatní.

Postavení v zaměstnání. Používá LFS (Eurostat) definici (ICSE-93)

Závažnost úrazu. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro závažnost úrazu. Položka určuje délku pracovní neschopnosti a vyhrazenou hodnotu kódu pro případ smrtelného pracovního úrazu.

Druh pracoviště. Položka určuje, zda k pracovnímu úrazu došlo na místě, kde zraněný obvykle pracuje nebo zda ke zranění došlo mimo obvyklé pracoviště.

Místo úrazu. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro místo úrazu. Specifikuje pracovní charakteristiku místa úrazu (například zda se jedná o výrobní prostory, staveniště, sportoviště a pod.)

Činnost. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro činnost. Obecná charakteristika činnosti, kterou zraněný vykonával v době a místě vzniku úrazu. Probíhá po nějakou dobu. Nemusí se nutně vztahovat ke konkrétnímu úkonu, při kterém bezprostředně nastal úraz.

Úkon. ESAW používá vlastní klasifikační systém, který definuje úkon, při němž došlo ke vzniku pracovního úrazu. Jedná se například o úkon prováděný v daném okamžiku typu obsluha stroje, přenášení břemene, chůze po schodech a pod. Pro vyhodnocování pracovní úrazovosti jsou důležité všechny položky výkazu, ale z preventivního hlediska má největší význam následujících šest položek: Úkon, Hmotný činitel související s úkonem, Nežádoucí událost, Zdroj nežádoucí události, Způsob zranění a Zdroj zranění.

Hmotný činitel související s úkonem. ESAW používá vlastní klasifikační systém doplňující údaj o úkonu. Jako příklad lze uvést práci s ručním nářadím a pod.

Nežádoucí událost. ESAW používá vlastní klasifikační systém pro nežádoucí událost specifikuje událost, která bezprostředně vedla ke vzniku pracovního úrazu. Jako příklad lze uvést pád osoby na nižší úroveň, nějaký druh ztráty kontroly nad strojem a pod.

Zdroj nežádoucí události. ESAW používá vlastní klasifikační systém doplňující informaci o nežádoucí události. Například při sestupování ze žebříku a následné ztrátě rovnováhy může být zdrojem právě tento žebřík.

Způsob zranění. Jedná se o ESAW vlastní klasifikační systém specifikující co způsobilo vlastní zranění. Například se může jednat o úder padajícím předmětem, vertikální pohyb, pád na něco nebo proti něčemu apod.

Zdroj zranění. ESAW používá vlastní klasifikační systém doplňující informaci o způsobu zranění. Například při práci s ručním nářadím může dojít k vysmeknutí tohoto nářadí, které následně způsobí poranění.

8


Váha. Pokud jsou do výkazu zahrnuty všechny pracovní úrazy, potom je hodnota této položky rovna jedné (tento stav je splněn pouze v případě smrtelných pracovních úrazů, protože ty jsou registrovány všechny a všechny jsou zároveň obsaženy ve výkazu ESAW. V případě, že výkaz obsahuje pouze vzorek vykazovaných dat, obsahuje položka hodnotu, která specifikuje kolika pracovním úrazům odpovídá jeden záznam vybraný pro ESAW. Tato hodnota není stejná pro všechny záznamy výkazu, ale jednotlivé záznamy jsou rozděleny do skupin podle charakteru úrazu a pro záznamy této skupiny je zjištěna jim odpovídající hodnota váhy.

Závěr Prostřednictvím projektu ESAW jsou k dispozici data v relativně dlouhé časové řadě. První pilotní vzorek dat byl k dispozici již v roce 1993. Od roku 1994 jsou tyto výkazy pravidelně poskytovány zúčastněnými zeměmi Společenství. V současné době se těžiště dalšího rozvoje výkazu ESAW soustřeďuje především na zvyšování kvality generovaných dat. Jednotlivé země z historických důvodů disponují specifickými nástroji pro sledování pracovní úrazovosti na národní úrovni. Jimi získávaná data nejsou vždy svým obsahem v souladu s požadovanou strukturou informací zjišťování ESAW. V této snaze je největší důraz kladen hlavně na položky úrazového děje, protože prioritním cílem celého procesu je především prevence pracovní úrazovosti. Projekt ESAW přispívá na evropské úrovni svými výsledky významnou měrou k hlavnímu cíli statistiky pracovních úrazů, tj. vytvoření dostatečného objemu údajů o pracovní úrazovosti, na jejichž základě je zvyšována bezpečnost a ochrana zdraví při práci prostřednictvím účinných opatření, která umožňují aktivním způsobem předcházet pracovním úrazům a tak snižovat jejich počet.

Literatura [1] European statistics on accidents at work (ESAW) : methodology : 2001 edition. European Commision, 2001. 117 s. [2] Council Directive 89/391/EEC of 12 June 1989 on the introduction of measures to encourage improvements in the safety and health of workers at work. Official Journal of European Union, 29.06.1989, L183. [3] Council Resolution 2002/C161/01. Official Journal of European Union, 05.05.2002, C161. [4] Council Decision 93/464/EEC of 22 July 1993 on the framework programme for priority actions in the field of statistical information 1993 to 1997. Official Journal of European Union, 28.08.1993, L219. [5] Council Resolution 95/C 168/01. Official Journal of European Union, 04.07.1995, C168. [6] Council Decision 99/126/EC on the Community Statistical Programme 1998-2002. Official Journal of European Union, 16.02.1999, L42. [7] Statistika pracovních úrazů dle metodologie ESAW [online]. Praha : Český statistický úřad, 2006 [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: . [8] TESKOVÁ, J. Statistická analýza úrazového děje ESAW [interní dokument]. Praha : Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2006.

9

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 [9] PLESKANKA, Jan; KOLÍNSKÝ, Oldřich; ULMANOVÁ, Jiřina. Zpracování pracovní úrazovosti pro ESAW. In Sborník přednášek X. ročníku mezinárodní konference „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2010“. Ostrava : VŠB-TU, 2010. S. 212-218.

Vzorová citace PLESKANKA, Jan; KOLÍNSKÝ, Oldřich. Evropská statistika pracovních úrazů v české republice. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

10


1.2. RESUSPENZNÍ KOMORA JAKO NÁSTROJ KE KOMPLEXNÍ CHARAKTERIZACI KŘEMENNÉHO AEROSOLOVÉHO PRACHU THE RESUSPENSION CHAMBER AS A TOOL FOR COMPLEX CHARACTERIZATION OF THE QUARTZ TEST AEROSOL Martin Civiš1, 2 1

Institute for Environmental Studies, Faculty of Science, Charles University in Prague,

Benátská 2, 128 01 Prague 2, Czech Republic, [email protected] 2

Institute of Physics, Academy of Science of the Czech Republic, Na Slovance 2, 182 21

Prague 8, Czech Republic, [email protected]

Abstrakt Částice křemenného aerosolového prachu byly dispergovány a on-line sledovány pomocí APS (Aerodynamic Particle Sizer) v cylindrické resuspenzní komoře (V=0.437 m3, S=0.35 m2, S/V=8.38) za kontrolovaných podmínek teploty (20 ºC) a relativní vlhkosti (50 %). Byla stanovena optimální navážka vzorku (umožňující maximální hmotnostní koncentraci aerosolu po suspenzi)- 10 mg. Z 300 velikostních distribucí byla spočítány průměrné velikostní distribuce počtu a hmoty křemenných částic. Průměrná velikost částice ve velikostní distribuci počtu byla 1.07 μm a 2.42 µm u velikostní distribuce hmoty. Statistické hodnoty velikostních průměrné velikostní distribuce počtu a hmoty částic byly použity jako vstupní parametry do matematických modelů projektu SPREAD. U částic jednotlivých velikostí byly studovány depoziční rychlosti za podmínek vypnutých a zapnutých ventilátorů. Depoziční rychlosti vypočítané za podmínek vypnutých ventilátorů byly porovnány s modelem konečné usazovací rychlosti. Obě rychlosti se od sebe nelišily víc jak o 10 %. Průměrná velikost částic z velikostní distribuce počtu částic a parametry povrchu při disperzi částic řízenou explozí během projektu SPREAD byly vloženy do Raupachova modelu k vypočítaní depoziční rychlosti částic se svyšující se rychlostí větru. Bylo zjištěno, že při zvyšující se rychlosti větru dochází u částic této velikosti ke snižování depoziční rychlosti. Klíčová slova: resuspenzní komora, APS, depoziční rychlost, Stokesovo číslo

Abstract A quartz test powder aerosol was dispersed in a cylindrical resuspension chamber (V=0.437 m3, S=0.35 m2, S/V=8.38) and the temporal variation of size distribution was viewed on-line by an APS (Aerodynamic Particle Sizer) analyzer under the conditions of a controlled temperature of 20°C and a relative humidity (RH) of 50 %. The optimal mass load of the powder (with the highest mass concentrations after suspension) was 10 mg. The total number of 300 size distributions was used to calculate the average number and mass size distribution. The number or mass median particle diameter was 1.07 µm or 2.42 µm respectively. the median particle diameters were later used as input parameters into the mathematical models of

11

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 project SPREAD. Deposition velocities of the particles suspended in the chamber were studied under the conditions of ventilators on and ventilators off. The calculated deposition velocity obtained with switched off ventilators was compared to the model of terminal settling velocity. The results were within 10 % agreement. The particle median diameters were inputted together with the surface parameters used in project SPREAD in the Raupach model and the change of deposition velocity with increasing wind speed was evaluated. It was found that increasing wind velocity and obstacles have the highest influence on the deposition velocity of particles of this size. Keywords: resuspension chamber, APS, settling velocity, Stokes number

Introduction The resuspension chamber is a very useful tool for the suspension and collection of aerosol particulates in a controlled laboratory environment. The obtained data are used for the determination of the particulate suspendability, physical characteristics and chemical composition. All this information is needed in order to estimate the toxicological risks connected to the emission of such particulates into the atmosphere from different source materials, natural and industrial accidents and terrorist attacks. The physical and chemical parameters from such studies are being used in models which evaluate the toxicological risks of emission and dispersion of such particulates under various different circumstances. During the twentieth century, many works described devices for the production or resuspension of dust. These devices were designed for various purposes, for example: for the simulation of the contaminated air inside a dusty factory hall (Dahman et al., 1997); the control of industrial processes (ASTM, 1984); in the pharmaceutical industry for the development of dry inhalers which maximize the concentration of fine aerosol in order to achieve the longest possible path for the particles inside the respiratory tract after their inhalation (Hindle et al., 1996; Concessio et al., 1997; Newman and Buse, 2002; Newman, 2004); for the exposure of laboratory animals to high concentrations of mineral aerosols in studies of respiratory diseases (Muhle et al., 1990); for the preparation of samples for chemical analyses (Morales et al., 1994); for the measurement of the ecophysiological effect of dust on leaves (Hirano et al., 1995); and for the simulation of the penetration of solid particles into buildings (Chen et al., 1999; Lewis, 1995. For many years, standard dusts have been prepared, with different sizes of particles and different indices of light refraction. These standards have been used for capture effectiveness tests of filtration devices and for tests of optical devices measuring light dispersion on the aerosol particles such as the Arizona Dust, which has been used since the 1940s (SAE, 1943). One of the first laboratory devices for the testing of dust production from different materials was designed by Andreasen, Hofman-Bang and Rasmusen (Andreasen et al., 1939). Their experiment used a long, thin-walled tube in which they measured the settling time of particles of various materials and deduced their size from Stokes Law. This study also included the first measurements of the fractionation of particles under different conditions, in their case the relative humidity and moisture of the parent material. Their device is considered the precursor of series of modern devices for the production of dust and observation of the free fall of particles of various sizes (Heitbrink et al., 1992; Cheng and Yeh, 1979; Lanning et al., 1995; Sutter et al., 1982). The more recent dust formation devices use the principle of vibration screening (Deichman and Dustshaker, 1944; Sonkin et al., 1946), or produce the dust by means of a scraper breaking the material mounted on a rotating cylinder (Graham et al., 1985; Wright, 1950).

12

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 The majority of laboratory methods which deal with the production of dust from a parent material or with resuspension in relation to the atmospheric aerosol (both in the interior and the exterior environment) have one common feature: the physical sampling on the filtration media with a subsequent gravimetric analysis. The references very rarely mention the use of other techniques based on optical sensors (Chen et al., 1999) or TEOM (Tapered-Element Oscillation Microbalance) (Breum et al., 1999; Bussaca et al., 1997). Various technologies used for the suspension of aerosol under laboratory conditions have been summarized in the work of Gill, Zobeck and Stout (Gill et al., 2006). In this paper I would like to present the results of a complex physical characterization of quartz test aerosol, which was used in the Czech research project SPREAD. The main aim of project SPREAD was to create a useful mathematical model which would simulate the process of the dispersion of aerosol particles after the explosion of a “dirty bomb” in different environments. For these purposes several controlled outdoor explosions of quartz test powder were performed. The incurred dust cloud mass concentration was monitored by six laser nephelometers (DustTracks – 8520, TSI) and a series of passive dosimeters placed downwind on the path of the dust cloud. The obtained concentrations were compared with the dispersion model. The results of the project are presented in the work of Skřehot (Skřehot et al., 2008). To obtain a rough idea about the quartz test powder size distribution and dominant particle diameter I performed several pneumatic suspensions of the powder in the chamber and in-situ monitored the suspended particles with an APS (Aerodynamic Particulate Sizer) analyzer. The aerosol number and mass size distribution statistic are presented in this paper. The median particle diameters were used later in the dispersion model of project SPREAD.

Experiment A resuspension chamber linked to an APS of the Institute for Environmental Studies, Charles University was used for the complex characterization of the physical properties of quartz test particles (mass density 2.4 g·cm3) (see figure 1). The total volume (V) of the chamber was 0.437 m3, the inner surface (S) was 0.35 m2 and the ratio S/V was 8.375. The working section of the chamber was 1.205 m long with a cross section of 0,33 m2. Two asynchronous ventilators were positioned in the center of the chamber walls, opposite each other. Their maximum regulated power was 15 W and they were mounted onto rotating heads, allowing the air flow to be directed (up to 5 m·s-1). The ventilator setting in our study generated a spiral air flow at the sides of the wall from the middle part of the chamber to the top. Individual samples of quartz powder were weighed and placed into a glass tube with four jet openings at the bottom (see figure 2). The tube was inserted into a bushing in the center of the upper base of the chamber. The quartz sample was then pneumatically dispersed without presieving by 0.8 L of dried and clean compressed air from a steel bottle of compressed air (pressure after the first stage 9-10 atm). The velocity of the flow through the jets reached 6 m·s-1. The process of suspension was monitored by a small camera focused on the jets of the suspension tube. Dispersions of the quartz dust were performed at a temperature of 20 °C and RH (relative humidity) 50 %. Figure 2. shows the resuspension of the quartz test powder in the chamber.

13


Figure 1: Resuspension chamber

The dispersed aerosol was then evaluated by an APS, which was connected to the bottom of the chamber. The aerosol was diluted by clean air, and properties such as number, mass and surface distributions were viewed on-line and recorded as 5 s integrates. Figure 2 shows the suspension of the quartz aerosol.

Figure 2: Suspension of experimental quartz powder: a) before suspension, b) dust plume during suspension

14


Results and discussion A total number of 25 dispersions were performed to investigate the proper mass load for dispersion in order to obtain maximum aerosol mass concentration - 5 dispersions for each mass load (10, 25, 50, 75 and 100 mg) under the conditions of 20 ºC and RH (Relative Humidity) 50 %. The density of the quartz test powder was 2.4 g·cm-3. The number concentration of dispersed particulates was high - up to 107 (#·cm3) - therefore the analyzed air was diluted with clean dry air (coefficient of dilution 6.7). The level of resuspension of individual samples of different masses is expressed as a percentage of the measured mass concentration in relation to the maximum possible mass concentration calculated for the individual loads. Table 1 shows the maximum mass concentrations (mg·m-3) for the suspension of different mass samples within the volume of the resuspension chamber.

Table 1: Maximum mass concentration of the suspension of 10, 25, 50, 75 and 100 mg symplex; Suspended sample mass [mg]Mass concentration at 100 % suspension [mg·m3 ]1022.882557.2550114.4175171.62100228.83

The optimum mass load to obtain maximum mass concentration was 10 mg. On average, maximum mass concentration reached 10 % of its maximum possible load (see figure 3). Figure 3 shows the scatter plot of time-resolved mass concentrations after dispersing 10 mg of quartz powder.

Figure 3: Scatter plot of time-resolved mass concentration after dispersing 10 mg of quartz powder showing maximum, 75th percentile, median, 25th percentile and minimum value for each time period

15

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 After the optimal mass load determination, 5 dispersions were performed and recorded in 5 s intervals. About 720 size distributions were gathered, 300 with the highest mass concentration were selected for determination of average number and mass size distribution, which characterizes the state when the maximum number of particulates is dispersed in the chamber (See figure 4).

Figure 4: a) Average number size distribution of aerosol particles, b) Average mass size distribution of aerosol particles

In figure 4a it is seen that the peak with the maximum number of particulates reaches almost 2·104 particulates per cm3 with the diameter 0.7 μm. The average particulate size in the number-size spectrum is 1.07 µm. Figure 4b shows the mass size distribution and is characterized by several peaks: 1.29 µm (12.3 mg·m-3), 4.7 µm (3.16 mg·m3), 6.7 µm (2.5 mg·m-3) and 11 µm (4.7 mg·m-3). The average particle size in the mass concentration-size spectrum is 2.42 µm. Additional statistical data is listed in table 2.

Table 2: Statistical data for the dispersed quartz powder measured by APS

One of the important characteristics of dispersed quartz powder is the deposition velocity in the volume of the chamber, which is essential for the determination of the minimum time used for suspension evaluation. The deposition velocities of different sized particles can be calculated with the basic formula: N=N0·exp(-βt), where N is the current number of particles, N0 is the initial number of particles, β is the deposition velocity constant and t is the time. This model can be applied to the data obtained from the APS, while the deposition velocity can be calculated in the following way: Vd =

V ⋅β , S

where S and V are geometrical surface and volume of the chamber respectively. Three suspensions of each sample were carried out with the ventilators switched off and on under the conditions of 20 °C and RH of 50 %. The load of the quartz powder mass was 10 mg. Figure 5 shows selected suspensions of the quartz powder with the ventilators switched on and off. During the selected resuspension of the quartz powder with the ventilators switched on, the maximum number concentration was 104 particles per cm3, the aerodynamic particle diameter of dominating particulates was 1.04 µm. The whole measurement took 85 minutes (the first 45 minutes are shown), at the end of which the aerodynamic particle diameter of most dominant particle was only 0.8 µm. During the resuspension of the quartz powder with the ventilators switched off, the maximum number concentration was 104 particles per cm3, 16

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 and the aerodynamic particle diameter was again dominated by the particle with a diameter of 1.04 µm. This whole measurement took 223 minutes (only the first 45 minutes are shown), at the end of which the aerodynamic particle diameter of the most dominating particle was 0.8 µm, the same as in the previous case.

Figure 5: Temporal variation of number size distributions of dispersed quartz powder measured by APS with ventilators switched on and off

After performing all dispersions under defined ventilator conditions, the average deposition velocity was estimated for the particulates which dominate the quartz powder (0.6 – 1.8 µm). Figure 6 shows the calculated deposition velocity for both ventilator conditions.

17


Figure 6: Average deposition velocity of quartz powder measured under conditions of ventilators on and off

It can be seen that air flow (5 m·s-1) increases the deposition of the particles by about 14 times for the particles of size 1.7 µm, while for the particles around size 0.6 µm it is only 6 times. Particles are deposited to the inner surface of the chamber. The obtained values of the deposition velocity of the quartz powder were compared with the model of sedimentation. The results were computed for mass median particle diameters of the powder sample – 1.07 under the conditions of switched off ventilators. With the previous mathematical assumption, the deposition velocity in still air (ventilators off) for 1.07 µm particle was calculated and resulted in 7.69·10-4 m·s-1. From the model of Terminal settling velocity (Hinds, 1999), where:

ρ P D p2 g VTS= , 18η for particles of aerodynamic diameter Dp > 1 µm and Re (Reynolds number) < 1.0, where ρp is the particle density, d- particle diameter, g- gravity acceleration and η viscosity, the sedimentation velocity was determined to be 8.3·10-4 m·s-1. Experimentally obtained deposition velocity differs from the terminal settling velocity model by only 0.61·10-4 m·s-1 and therefore dispersion results correspond very well with the model of sedimentation. In real atmosphere the deposition of particles is rather more complicated, due to the large number of factors which are not all present in the laboratory environment. Using the Raupach model (Raupach et al., 2001), where: Vd = VTS +

u*2 ur

⎤ ⎡ ⎛ St ⎞ 2 −2 / 3 ⎥, ( 0 . 25 a Sc ) + ⎢0.75a f ⎜ v ⎜ St + α ⎟⎠ ⎥⎦ ⎢⎣ ⎝

Vd is the dry deposition velocity, VTS is the terminal settling velocity (the particle has a larger diameter than 1 µm so the Cunningham slip correction factor can be neglected), u* is the friction velocity derived for a surface with grass up to 10 cm in height (0.36 m·s-1) (Lees et al., 1996), ur is the wind speed, af is the empirical parameter (2), St is the Stokes number, α is the coefficient of the surface type derived for grasslands (1.2) (Zhang et al., 2001), av is the empirical parameter (8) and Sc is the Schmidt number. The dry deposition velocity of 18

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 particles with diameter 1.07 µm was calculated for velocities of wind from 1-10 m·s-1 (See figure 7). The parameters that were chosen in the model represent the surface field characteristics of the grass field tests performed during project SPREAD.

Figure 6: Modeled dry deposition velocity of quartz powder measured in the air above a grass surface calculated for wind speed from 1-10 m·s-1

From figure 6 it is apparent that the deposition velocity decreases with increasing wind speed above the grass surface, therefore in the real atmosphere the deposition velocity is decreased by increasing wind velocity and for a particle with size around 1 µm the deposition velocity is low, so the wind flow and obstacles play the major role in deposition.

Conclusion A resuspension chamber was used to disperse and characterize the quartz powder using the APS in terms of optimal load for dispersion, average size and mass size distribution. Firstly, the optimal sample mass was investigated to obtain the maximum mass concentration after dispersion. With the determined optimal mass sample, the average number size and mass size distributions were obtained together with basic aerosol statistics. In further dispersion the quartz powder was investigated for the plate-out rate under different conditions - with ventilators switched on and off. The plate-out rate was calculated from the particle decay in time. The plate-out rate of the most common particle, obtained under the condition of switched off ventilators, was compared with the model of terminal settling velocity. The results of the model and measurement correspond with each other. The Raupach model was used to investigate the deposition velocity under outdoor atmospheric conditions. It was found that for the most common quartz test powder particle size, the deposition velocity decreases with the increasing wind. Particles around this size are easily carried by the wind, and therefore a major role for the deposition of these particles is played by wind flow, turbulence and obstacles. When performing the dispersions of quartz test powder or any other aerosol in the real atmosphere or working environment using a controlled explosion or during an accident, the deposition velocities of particles around 1 µm are so slow that sedimentation of these particles during short time intervals (a few minutes) can be neglected and only the parameters of the air flow and turbulence need be taken into consideration, because these have the highest influence on the particle transportation and occasional deposition. 19


Literature [1] American Society for Testing and Materials. 1984. Effectiveness of Dedusting Agents for Powdered Chemicals. ASTM Designation D-D4331-84. West Conshohochken, PA : ASTM Committee D22.04 on Workplace Atmospheres, 1984. Pp. 448-452. [2] ANDREASEN, A.H.M.; HOFMAN-BANG, H.; RASMUSSEN, N.H. 1939. On the ability to be dusty of materials. Kolloid-Zeitschrift, 1939, no. 86, 70–77. [3] BREUM, N.O. 1999. The rotating drum dustiness tester : variability in dustiness in relation to sample mass, testing time, and surface adhesion. Annual Occupational Hygiene, 1999, no. 43, 557–566. [4] BUSACCA, A.; STETLER, L.; HORNING, L.; BARRY, R.; WAGONER, L.; SAXTON, K.; ASHBAUGH, L.L. 1997. Development of a PM10 ‘dustiness index’ to assess wind erodibility of soils of the Columbia Plateau, Pacific Northwest. In Wind Erosion International Symposium-Workshop, Manhattan, KS, 3–5 June 1997. [5] CHEN, Y. C.; BARBER, E. M.; ZHANG, Y.; BESANT, R. W.; SOKHANSANJ, S. 1999. Methods to measure dust production and deposition rates in buildings. Journal of Agriculture engineering Research, 1999, no. 72, 329-340. [6] CHENG, Y.S.; YEH, H.C. 1979. Particle Bounce in Cascade Impactors. Environmental Science Technology, 1979, no. 13, 1392-1396. [7] CONCESSIO, N. M.; JÄGER-WALDAU, R; HICKEY, A.J. 1997. Aerosol delivery from an active emission multi-single dose dry powder inhaler. Particulate Science Technology, 1979, no. 15, 51-63. [8] DAHMANN, D.; HARTFIEL, K.; MOCKLINGHOFF, K. 1997. A procedure for the realistic determination of the dust-making inclination of waste. Gefahr. Reinhalt. der Luft, 1997, no. 57, 503-507. [9] DEICHMAN, W.B.; DUSTSHAKER, A. 1944. Journal of Industrial Toxicology, 1944, no. 26, 334–335. [10] GILL, E.T.; ZOBECK, T.M.; STOUT, J.E. 2006. Technologies for laboratory generation of dust from geological materials. Journal of Hazardous Materials, 2006, no. 132, 1-13. [11] GRAHAM, J.A.; MILLER, F.J.; DAVIES, D.W.; HITESHEW, M.E.; WALSH, L.C. 1985. Inhalation studies of Mt. St. Helens volcanic ash in animals I : introduction and exposure system. Environmental Research, 1985, 37, 61–71. [12] HEITBRINK, W.A.; BARON, P.A.; WILLEKE, K. 1992. An investigation of dust generation by free falling powders. American Industrial Hygiene Association Journal, 1992, no. 53, 617–624. [13] HINDLE, M.; BYRON, P.R. 1995. Size distribution control of raw materials for dry powder inhalers using the aerosizer with the aero-disperser. Pharmaceutical Technology, 1995, no. 19 (6), 64-78. [14] HINDS, C.W. 1999. Aerosol Technology, properties, behavior, and measurement of airborne particles. Second edition. New York : John Wiley & sons, 1999. [15] HIRANO, T.; KIYOTA, M.; AIGA, I. 1995. Physical effects of dust on leaf physiology of cucumber and kidney bean plants. Environmental Pollution, 1995, no. 89, 255-261. [16] LANNING, J.S.; BOUNDY, M.G.; LEITH, D. 1995. Validating a model for the prediction of dust generation. Particulate Science Technology, 1995, no. 13, 105–116. [17] LEES, F. 1996. Loss Prevention in the Process Industrie : volume 1. Second edition. Oxford : Butterworth-Heinemann, 1996.

20

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 [18] LEWIS, S. 1995. Solid particle penetration into enclosures. Journal of Hazardous Materials, 1995, no. 43, 195-216. [19] MORALES, J. R.; DINATOR, M. I.; LLONA, F.; SAAVEDRA, J.; FALABELLA, F. 1994. Sample preparation for archeological materials for PIXE analysis. Journal of Radioanalytical Nuclear Chemistry Letters, 1994, no. 187, 79-89. [20] MUHLE, H.; BELLMANN, B.; CREUTZENBERG, O.; HEINRICH, U.; KETKAR, M.; MERMELSTEIN, R. 1990. Dust overloading of lungs after exposure of rats to particles of low solubility : comparative studies. Journal Aerosol Science, 1990, no. 21, 374-377. [21] NEWMAN, S. P. 2004. Dry powder inhalers for optimal drug delivery. Expert Opinion on Biological Therapy, 2004, no. 4, 23-34. [22] NEWMAN, S.P.; BUSSE, W.W. 2002. Evolution of dry powder inhaler design, formulation and performance. Respiration Medicine, 2002, no. 96, 293-304. [23] RAUPACH, M.R.; BRIGGS, P.R.; AHMAN, N.; EDGE, V.E. 2001. Endosulfan Transport : II. Modeling airborne Dispersal and Deposition by Spray and Vapor. Journal of Environmental Duality, 2001, no. 30, 729-740. [24] SAE Handbook. 1943. 1943 Edition, Page 716. [25] SKŘEHOT, P. 2008. Verification of SPREAD model of life : endangering events effects and impacts – SPREAD project. Journal of Safety Research and Application, 2008, vol. 1, no. 3. Available online: . [26] SONKIN, L.S.; LIPTON, M.A.; HOESON, D. van. 1946. An apparatus for dispersing finely divided dusts. Journal of Industrial Hygiene and Toxicology, 1946, no. 28, 273– 275. [27] SUTTER, S.L.; JOHNSON, J.W.; MISHIMA, J. 1982. Investigation of accidentgenerated aerosols : releases from free-fall spills. American Industrial Hygiene Association Journal, 1982,no. 43, 540–543. [28] WRIGHT, B.M. 1950. A new dust-feed mechanism. Journal of Scientific Instruments, 1950, no. 27, 12–15. [29] ZHANG, L.; DAO, S.; PADRO, J.; BARRIE, L. 2001. A Size–Segregated Dry deposition Schneme for an Atmospheric Aerosol Module. Atmospheric Environment, 2001, no. 35, 549-560.

Vzorová citace CIVIŠ, Martin. The resuspension chamber as a tool for complex characterization of the quartz test aerosol. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

21


1.3. VÝSLEDKY OVĚŘOVÁNÍ DIDAKTICKÝCH MATERIÁLŮ K AKTIVNÍMU ROZVOJI A OCHRANĚ ZDRAVÍ A K ODPOVĚDNOSTI ZA NĚJ NE STUPNI ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ – 2 ČÁST RESULTS OF THE VERIFICATION OF DIDACTIC MATERIALS PURSUANT TO ACTIVE SELF – DEVELOPMENT, HEALTH PROTECTION AND RESPONSIBILITY IN ELEMENTARY EDUCATION – PART 2 Hana Hlavičková1, Irena Kuhnová2, Zdenka Opletalová3 1

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., [email protected]

2


3


Abstrakt Druhá část článku je pokračováním třídílné série přinášející informace o výsledcích ověřování didaktických materiálů k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví žáků základních škol. Předkládá další podstatná zjištění, tentokrát z hlediska začlenění ověřovaných témat do vyučování. Zahrnuty jsou ohlasy a hodnocení obsahu a formy didaktických materiálů. Klíčová slova: školy základní, vzdělávání, výchova, materiály didaktické, bezpečnost při práci, ochrana zdraví, výzkum, VÚBP, 2009

Abstract The second part of the article is a medium section of the three-part series providing information on the results of testing of didactic materials for active self-development and health protection for elementary school pupils. It puts forward other important findings that focus on the mainstreaming the tested subjects into education. Reception and assessment of the content and type of the didactic materials are mentioned in the paper. Keywords: elementary schools, education, training, didactic materials, occupational safety, health protection, research, Occupational Safety Research Institute, 2009

Vyhodnocení výsledků ověřování didaktických materiálů z hlediska vhodnosti jejich obsahu i formy pro účely základního vzdělávání Celkové vyhodnocení výsledků ověřování didaktických materiálů Začlenění ověřovaných témat do vyučování Česká vzdělávací soustava našla díky kurikulární reformě, a v případě základních škol (dále též „ZŠ“) i díky Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání, prostor pro 22

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 výchovu žáků k ochraně zdraví. Vzhledem k širokému záběru tohoto pojmu se naplňování požadavku utváření klíčové kompetence žáků k aktivnímu rozvoji a ochraně fyzického, duševního a sociálního zdraví a odpovědnosti za něj děje postupně a zároveň diferencovaně. Každá škola volí jak různý přístup ke zpracování ŠVP a učebních plánů, tak i vyučovací předmět nebo více předmětů, do kterých výchovu ke zdraví začlení. Vzhledem k tomu, že téma bezpečnosti a ochrany vlastního zdraví a zdraví druhých osob před vlivy a látkami škodícími lidskému zdraví, životu, před riziky z nebezpečného a rizikového chování a před nebezpečími a riziky spojenými s pracovní činností a prací je pro školy tématem zcela nebo téměř cela novým, je jeho začlenění do výuky ještě o něco problematičtější. Částečně se to prokázalo i při ověřování didaktických materiálů, i když lze připustit, že výběr předmětu nebo volba jiného rámce, byly nepochybně ovlivněny tím, že ověřování bylo zahájeno na samém začátku školního roku v měsíci září, kdy se ještě dolaďují rozvrhy hodin, supluje se nepřítomnost učitelů, kteří dočerpávají dovolenou, délka vyučování je přizpůsobena aklimatizaci žáků po dvouměsíční prázdninové přestávce a regulérní vyučování podle rozvrhu buď ještě neprobíhá nebo probíhá jen částečně. Volba vyučovacího předmětu nebo více předmětů, v nichž mohly školy didaktické materiály využít, byla ponechána zcela na jejich rozhodnutí. VÚBP, v.v.i., v tomto ohledu školám žádné řešení nenavrhoval ani nedoporučoval. Učitelky společně s vedením škol začlenění témat do vyučování promýšlely a vybraly takové ročníky, aby ověřované téma co možná nejvíce korespondovalo s předmětem výuky, a aby akce občasně splnila svůj účel jak pro VÚBP, v.v.i., tak pro školu. Učitelky pak samy zpětně vyhodnotily, jak se začlenění do výuky podařilo, zda vyučovací předměty nebo jiné pojetí vyučování byly vhodné.

Ve 2 případech (2 témata) nezačlenily školy témata přímo do vyučovacích předmětů, ale zvolily pro předávání znalostí a jejich ověřování samostatný projektový blok (HYGIENA PRÁCE U PC na 2. stupni ZŠ, PŘÍPRAVA NA volbU povolání). Výhodou tohoto přístupu byla kompaktnost tématu, tedy jeho netříštění do více předmětů, dnů, a vyučovacích hodin.

Pro uplatnění témat byly zvoleny tyto vyučovací předměty: Téma

HYGIENA U PC

1. stupeň PRÁCE 4. ročník

8. ročník

blok přírodověda, český jazyk, projektový výchovu ke zdraví tělesná výchova 3 vyučovací hod.

ELEKTRICKÝ PROUD

2. stupeň

pro

5 vyučovacích hod.

2. ročník

7. ročník činnosti člověk a jeho svět, český praktické (konkrétně hodiny dílen a jazyk, výtvarná výchova. vaření) 5 vyučovací hod. 1 vyučovací hod.

PRÁCE S NÁŘADÍM 2. ročník A NÁSTROJI výtvarná výchova, pracovní činnosti a přírodověda

23

6. pracovní přírodopis

ročník činnosti a

4 vyučovací hod.

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 6 vyučovacích hod. HLUK

5. ročník

8. a 9. ročník

pracovní činnosti hudební výchova

a pracovní činnosti (dívky) 2 vyučovací hod.

2 vyučovací hod. NEBEZPEČNÉ CHEMICKÉ LÁTKY

5. ročník

9. ročník

přírodověda a pracovní rodinná výchova činnosti matematika 5 vyučovacích hod.

a

5 vyučovacích hod.

PŘÍPRAVA NA VOLBU POVOLÁNÍ

8. a 9. ročník projektový blok pro výchovu ke zdraví a výchovu k občanství 5 vyučovacích hod.

Nejpočetněji zastoupené vyučovací předměty

3

3

2

přírodověda

pracovní činnosti

český jazyk

1

1

1

tělesná výchova

výtvarná výchova

hudební výchova

Graf č. 1 Nejpočetněji zastoupené vyučovací předměty na 1. stupni ZŠ, ve kterých se ověřovaly didaktické materiály (dle četnosti)

24


3

2

pracovní činnosti (vč. předmětu Svět práce)

výchova ke zdraví

1

1

1

1

přírodopis

rodinná výchova

výchova k občanství

matematika

Graf č. 2 Nejpočetněji zastoupené vyučovací předměty na 2. stupni ZŠ, ve kterých se ověřovaly didaktické materiály (dle četnosti)

Srovnání zvoleného předmětu a následného vyhodnocení vhodnosti jeho volby pro 1. stupeň ZŠ Téma HYGIENA U PC

Zařazení PRÁCE přírodověda český jazyk tělesná výchova

ELEKTRICKÝ PROUD

člověk a jeho svět

Vyhodnocení Volba všech těchto předmětů byla shledána jako vhodná, protože téma bylo vhodným doplňkem pro každý z nich. Volba všech tří předmětů byla vhodná.

český jazyk výtvarná výchova. PRÁCE S NÁŘADÍM výtvarná výchova A NÁSTROJI pracovní činnosti

Volba všech tří vyučovacích předmětů byla správná.

přírodověda HLUK

pracovní činnosti hudební výchova

25

Volba obou předmětů pracovní činnosti a hudební výchova se pro téma HLUK ukázala jako

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 vhodná. NEBEZPEČNÉ CHEMICKÉ LÁTKY

přírodověda pracovní činnosti

Volba obou předmětů pro dané téma byla vhodná. Obsah didaktických materiálů by však lépe vyhovoval začlenění tématu do předmětu výchova ke zdraví.

Volba projektového bloku pro téma PŘÍPRAVA NA VOLBU POVOLÁNÍ a pro téma HYGIENA PRÁCE U PC (2. stupeň) vyhovovala v obou případech. Představovala záměr škol a jednotlivých učitelek, které uznaly za vhodnější téma netříštit do více vyučovacích předmětů a současně zajistit výuku/ověřování kontinuálně. Přes volbu formy samostatného vícehodinového projektového bloku došlo k naplnění obsahu konkrétních předmětů – viz následující tabulka – a naplnění daného výchovného cíle. Srovnání zvoleného předmětu a následného vyhodnocení vhodnosti jeho volby pro 2. stupeň ZŠ Téma

Zařazení

Vyhodnocení

HYGIENA PRÁCE U PC

projektový blok

Volba projektového bloku zcela vyhovovala, téma vhodně doplnilo předmět Výchova ke zdraví

ELEKTRICKÝ PROUD

praktické činnosti (v rámci Volba předmětu praktické vzdělávací oblasti Člověk a činnosti byla následně shledána svět práce) jako vhodná

PRÁCE S NÁŘADÍM A pracovní činnosti NÁSTROJI přírodopis

Jako správná byla potvrzena pouze volba předmětu pracovní činnosti. Pro 2. stupeň bylo doporučeno zvolit dále předměty chemie a fyzika.

HLUK

pracovní činnosti

Předmět pracovní činnosti pro zařazení tématu vyhovoval, ale zvolena mohla být i hudební výchova (vlivem hluku ze sluchátek nebo na koncertech moderní hudby jsou děti ohroženy a při hudební výchově by si tuto skutečnost snáze uvědomily).

NEBEZPEČNÉ CHEMICKÉ LÁTKY

rodinná výchova a

Volba předmětu výchova byla dle

26

rodinná zpětného

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 hodnocení učitelky vhodná. Z dalších předmětů na 2. stupni bylo doporučeno zvolit předměty chemie a pracovní činnosti. Obsah didaktických materiálů by však lépe vyhovoval začlenění tématu do předmětu výchova ke zdraví.

matematika

PŘÍPRAVA NA VOLBU projektový blok POVOLÁNÍ

Volba formy projektového bloku se ukázala jako velmi dobrá. Ověřování se dotýkalo předmětů výchova ke zdraví a výchova k občanství, kterými je devátý ročník dotován po 1 hodině v týdnu. Téma vhodně oba vyučovací předměty vhodně doplnilo.

Průměrná délka/doba ověřování v přepočtu na vyučovací hodiny v daném tématu a ročníku: Didaktické materiály pro každé z ověřovaných témat byly připraveny k využití během 1 vyučovací hodiny. Až na jediný případ učitelky dotovaly téma větším počtem vyučovacích hodin. Důvodem navýšení časové dotace pro ověřování témat byl jak odpovědný přístup učitelek, tak znalost pedagogického procesu práce se žáky a aplikování nejvhodnějších metod a forem výuky a ověřování znalostí v tomu odpovídajícím čase. Na použité formy a metody práce s dětmi ukazují Metody práce s didaktickými materiály této kapitoly. Na 1. stupni se doba ověřování pohybovala v rozmezí 2 až 6 vyučovacích hodin. 6 vyučovacích hodin se objevilo v 1 případě, 5 hodin ve 2 případech. Na 2. stupni se doba ověřování pohybovala od 1 do 5 vyučovacích hodin. Počet 5 vyučovacích hodin se objevil celkem 3krát, 1 vyučovací hodina byla zastoupena pouze jednou. Detailnější údaje uvádí následující graf: V průměru věnovaly školy ověřování témat na 1. stupni (5 témat) 4,2 vyučovací hodiny, na 2. stupni (6 témat) 3,66 vyučovací hodiny. Detailní pohled na časovou dotaci pro ověřování podle jednotlivých témat podává graf níže:

27


Graf č. 3 Počet vyučovacích hodin věnovaných ověřování didaktických materiálů

Nároky na předchozí metodickou a odbornou přípravu vyučujících Všechny učitelky k přípravě na vyučování využily dodané infolisty, doporučené zdroje a seznámily se s doporučeným postupem. Na otázku, zda infolisty byly pro seznámení s odbornou problematikou dostačující, a jak je učitelky hodnotí z hlediska využitelnosti (a užitečnosti), byly zaznamenány převážně kladné ohlasy. Kritika nebo připomínky se vyskytly pouze ojediněle.

28


10% 10%

80%

bez výhrad

připomínky

kritika

Graf č. 4 Nároky na přípravu učitele – hodnocení využití infolistů

Obsah didaktických materiálů Obsah didaktických materiálů byl hodnocen z hlediska relevantnosti k požadavku utváření a rozvíjení kompetencí žáků k aktivnímu rozvoji a ochraně fyzického, duševního a sociálního zdraví a odpovědnosti za něj. Témata byla v 9 případech z 11 hodnocena jako zcela adekvátní pro výchovu žáků ke zdraví a pro utváření a rozvíjení jejich kompetencí k aktivnímu rozvoji a ochraně. Ve dvou případech byla odpověď váhavá (spíše ano, asi ano). Témata byla ve všech případech (všichni respondenti) hodnocena jako vhodný doplněk rozšiřujícím výuky. Škálu a četnost uváděných odpovědí v % uvádí následující graf.

29


9%

18%

73%

vhodný doplněk výuky

vhodný doplněk i rozšíření výuky

rozšíření výuky

Graf č. 5 Představovalo téma, které bylo předmětem ověřování, vhodný doplněk nebo bylo dokonce rozšířením výuky? (v %)

Na otázku, zda téma, které bylo předmětem ověřování, bylo vhodně zpracované/pojaté z hlediska výchovy žáků ke zdraví byla převážná většina odpovědí ano. Všechny odpovědi v % uvádí následující graf.

Graf č. 6 Bylo podle Vás téma, které bylo předmětem ověřování, vhodně zpracované/pojaté z hlediska výchovy žáků ke zdraví? (v %)

Na otázku, zda jsou ověřované didaktické materiály relevantní k požadavku utváření a rozvíjení kompetencí žáků k aktivnímu rozvoji a ochraně fyzického, duševního a sociálního zdraví a odpovědnosti za něj, jedna z učitelek odpověděla „nevím“, ostatních 10 bez výhrad 30

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 odpovědělo, že ano. V 1 případě se objevil požadavek detailnějšího zpracování tématu (konkrétně se jednalo o téma HLUK), kdy učitelka konstatovala, že v didaktických materiálech postrádala informace o následcích trvalé expozice člověka hluku. Toto konstatování je možné využít jako námět jak pro rozšíření obsahu tohoto tématu, tak i ostatních témat. Forma didaktických materiálů Z forem didaktických materiálů byly v ověřování využity tyto didaktické materiály. Pro výuku:

velkorozměrné, závěsné plakáty formátu A0

modelové situace – plakáty formátu A0

výukové listy formátu A4, A5

DVD

CD

K procvičování nebo ověřování znalostí:

pracovní listy s úkoly pro práci v menších či větších skupinách, pro individuální práci žáků v hodině nebo pro samostatnou práci žáků v rámci domácí přípravy

pracovní listy s testy, kvízy, hádankami a křížovkami

Respondenti se měli při vyhodnocení ověřování vyjádřit, zda forma didaktických materiálů pro dané téma vyhovovala a zda byla možnost tyto materiály použít odpovídajícím způsobem. Prakticky ve všech případech učitelky obou stupňů základních škol konstatovaly, že forma didaktických materiálů vyhovovala. Vyhovovalo i technické provedení (médium, funkčnost apod.). S využitím velkorozměrných plakátů (formát A0), vč. možnosti je použít (zavěšení nebo jiného způsobu prezentování/demonstrování), nebyl problém ani s použitím velkorozměrné skupinové křížovky pro téma HLUK, jejíž povrch byl uzpůsoben a psací potřeby zvoleny tak, aby mohl být při vyučování používán opakovaně. Ani s využíváním tištěných didaktických materiálů menších rozměrů (do velikosti formátu A4, A5) nebyly problémy. Drobný problém se vyskytl s využitím DVD na webu školy, kde v době ověřování podle slov učitelky ověřující didaktické materiály pro téma HLUK na 1. stupni ZŠ nefungovala česká verze videopořadu. Jiná učitelka (učitelky ověřující didaktické materiály pro téma HLUK na 2. stupni ZŠ) nenašla webovou stránku http://www.bzp.cz, která se v době ověřování přesouvala na jiné místo na Internetu (nyní na http://www.bozpinfo.cz/msp-osvc/ v části Ke stažení; videoukázky a jiné infomateriály k problematice BOZP se nacházejí na: http://www.bozpinfo.cz/msp-osvc/ke-stazeni/). Vyskytl se ale (naštěstí ojedinělý případ) kritiky, kdy použití moderních didaktických materiálů (pro PC nebo dostupných z Internetu) bylo vnímáno jako překážka pro ty učitele, kteří dobře neovládají techniku potřebnou ke zprostředkování informací a znalostí z těchto médií žákům. Ohlasy na ověřované didaktické materiály, aneb jak se tyto osvědčily nebo co jim bylo vytčeno: Kladné ohlasy Kladně byly mezi didaktickými materiály hodnoceny:

31


videopořady na DVD (nebo spouštěné z Internetu). Učitelka ověřující téma PŘÍPRAVA NA VOLBU POVOLÁNÍ k dodaným DVD a rovněž k CD poznamenala, že byly velmi návodné.

Další kladné ohlasy se týkaly povrchu plakátu se skupinovou křížovkou pro téma HLUK – zápis speciální (a dodanou) fixou šel bez potíží omýt a plakát, který zůstává v majetku školy) je tedy možné používat opakovaně.

Záporné ohlasy

Oproti doporučením na širší zastoupení materiálů technického charakteru nebo takových, k jejich k jejichž využití je potřebná technika nebo moderních technologie (viz bod c), se vyskytla kontroverzní poznámka (1 případ), že takové materiály jsou pro školy problematické, protože učitelé s technikou neumějí zacházet (cit.: „nenavrhovat takové didaktické materiály, jejichž použití vyžaduje alespoň minimální technickou zručnost (PC, dataprojektor“).

Ohlasy na úrovni doporučení (viz též kap. Získaná doporučení)

Ve 2 případech by učitelky uvítaly audiovizuální pomůcky (DVD), které by lépe doplnily výuku, lépe dětem ukázaly chyby, kterých se velmi často dopouštějí.

Další 2 názory byly směrovány ke zpracování programů pro PC či interaktivní tabule

1krát se vyskytlo doporučení na využití prezentací jako didaktických materiálů (např. prezentace výstražných, zákazových značek, prezentace řešení kvízu, demonstrování příkladů ochrany člověka před riziky z pracovních činností) jako lepší varianty než čtení z tištěných materiálů.

Zastoupení doporučení znázorňuje následující graf.

Graf č. 7 Nejčastější návrhy na formu didaktických materiálů (v %)

32


Vzorová citace HLAVIČKOVÁ, Hana; KUHNOVÁ, Irena; OPLETALOVÁ, Zdenka. Výsledky ověřování didaktických materiálů k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví a k odpovědnosti za něj : 2. část. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

33


2.

NERECENZOVANÁ ČÁST

2.1. SMRTELNÉ PRACOVNÍ ÚŔAZY V ROCE 2008 V ČESKÉ REPUBLICE – ZÁVADY, PORUŠENÉ PŘEDPISY FATAL ACCIDENTS IN 2008 IN THE CZECH REPUBLIC – FAULTS, BROKEN RULES AND DIRECTIVES Petr Mrkvička1 1

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., [email protected]

Abstrakt Článek seznamuje s nejčastějšími závadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které byly v České republice zjištěny inspekcí práce v roce 2008. V tomto roce bylo identifikováno 245 závad BOZP. Druhá část pak poskytuje přehled porušených předpisů. U zmíněných 245 závad BOZP bylo identifikováno 392 porušení některého předpisu, zejména zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce). Klíčová slova: smrtelné pracovní úrazy, závady, předpisy, BOZP

Abstract The article introduces the most common faults in occupational safety and health identified by labour inspection in 2008 in the Czech Republic. That year 245 faults were identified. The second part of the article provides an overview of broken rules. For these 245 occupational safety and health faults 392 violation of the rules and directives were identified, in particular Act No. 262/2006 Coll. (Labour Code). Keywords: fatal accidents, faults, directives, occupational safety and health

Závady BOZP V roce 2008 došlo ke 159 událostem, které měly za následek 174 smrtelných pracovních úrazů. V této souvislosti došlo i k dalším typům úrazů, tj. nepracovním nebo pracovním s různou dobou pracovní neschopnosti a různé závažnosti. Bylo identifikováno 245 závad BOZP a 392 porušení některého předpisu. V tabulce č. 1 jsou uvedeny počty závad BOZP u jednotlivých událostí. počet událostí

počet závad BOZP v události

CELKEM

101

1

101

37

2

74

15

3

45

34

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 5

4

20

1

5

5 245

159

Tab. č. 1 počty závad BOZP u jednotlivých událostí

Nejčastější závady BOZP Chyby na straně organizace (zaměstnavatel, jiná firma) Nesprávná organizace práce, neinformovanost mezi zaměstnavateli

25 případů

Nezpracovaný pracovní postup, nevyhledaná všechna rizika

21 případů

Chybějící nebo nedostatečná ochranná zařízení a zajištění

19 případů

Chyby na straně zraněného pracovníka Používáni nebezpečných postupů nebo způsobů práce vč. jednání bez oprávnění, proti zákazu a prodlévání v ohroženém prostoru 71 případů Nepoužívání (nesprávné používání) předepsaných a přidělených OOPP

13 případů

Nedostatky osobních předpokladů k řádnému výkonu (chybějící tělesné předpoklady, smyslové nedostatky, nepříznivé osobní vlastnosti, okamžité psychofyziologické stavy) a riziko práce 9 případů

Ohrožení jinými osobami Používáni nebezpečných postupů nebo způsobů práce vč. jednání bez oprávnění, proti zákazu a prodlévání v ohroženém prostoru 28 případů

Vnější vlivy (zvířata, živly) Selhání techniky, vada materiálu

7 případů

Indispozice Zranění zaměstnanci byli indisponováni alkoholem (8 případů) a v jednom případě THC (tetrahydrocannabinolem). Nejčastěji měli v krvi 1,0 – 1,5 promile alkoholu, největší množství bylo 2,82 promile. Tyto látky ovlivňující chování se podílely především na pádech osob. Byly to 2 pády ze střechy, 2 pády z lešení a 2 pády ze žebříku. Dále šlo o silniční dopravní nehodu, přejetí bagrem na stavbě a zranění drapákem nakladače v ohroženém prostoru. Další indispozice zaměstnanců před úrazem byly:

náhlá porucha zdravotního stavu

4 případy,

náhlé zkratové jednání

1 případ,

ospalost a mikrospánek

1 případ,

extrémní věk

1 případ,

stres

1 případ.

35


Porušené předpisy U 245 závad BOZP bylo identifikováno 392 porušení některého předpisu, zejména zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), a to 200 porušení. V 52 případech byl porušen zákon č. 361/2000 Sb., silniční zákon. Dále bylo evidováno 140 porušení ustanovení dalších zákonů a prováděcích předpisů, většinou v návaznosti na zákoník práce. Nejčastější zavinění bylo na straně zraněného zaměstnance, a to v 97 případech (tabulka č. 2). předpis: kdo porušil:

zákon č. 262/2006

Zákon č. 361/2000

další zákon, prováděcí předpis

CELKEM předpisy BOZP

zavinění

83

35

29

147

97

5

17

4

26

23

zaměstnavatel, jiná firma

112

-

107

219

86

CELKEM

200

52

140

392

206

zraněný jiná osoba

Tab. č. 2 Porušené předpisy a zavinění smrtelných pracovních úrazů v ČR v roce 2008

Porušení zák. č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) zaměstnancem

83 případů

Nejčastěji se jedná o § 106, odst. 4,

zaměstnanec je povinen dbát o svou vlastní bezpečnost

12 případů

písm. c) dodržovat právní a ostatní předpisy…

40 případů

písm. d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy

19 případů

písm. e) nepožívat alkoholické nápoje

8 případů

písm. f) oznamovat svému nadřízenému nedostatky…

3 případy

dále pak i § 107

1 případ

Porušení zák. č. 361/2000 Sb. (silniční zákon) zaměstnancem

35 případů

§ 5, ods. 1, písm. b) řidič je povinen věnovat se plně řízení vozidla

12 případů

§ 5, ods. 1, písm. c) řidič je povinen přizpůsobit jízdu

1 případ

§ 5, ods. 2, písm. b) řidič je povinen nepožívat alkohol

1 případ

§ 6, ods. 1, písm. a) povinnost připoutat se za jízdy bezp. pásem

6 případů

§ 18, ods. 1

rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit

6 případů

§ 19, ods. 1

vzdálenost mezi vozidly

3 případy

§ 22, ods. 1

přednost v jízdě, jízda křižovatkou

5 případů

§ 54, ods. 2

chodec

1 případ

Pracovní neschopnost Ze 174 případů skončilo 151 okamžitým úmrtím zaměstnance. Zbylých 23 případů skončilo jako závažné pracovní úrazy, které se postupně měnily ve smrtelné. Maximální doba pracovní neschopnosti byla 96 dnů a celkem u těchto 23 případů bylo evidováno 361 dnů pracovní 36

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 neschopnosti. V grafu č. 1 jsou uvedeny případy v typech událostí, kde nedošlo k okamžitému úmrtí zaměstnance. Je zde znázorněno množství případů, kde nastalo úmrtí ihned a kde až po pracovní neschopnosti (závažné pracovní úrazy). Graf č. 1 Závažné pracovní úrazy končící úmrtím v typech událostí v roce 2008 50

úmrtí ihned závažný PÚ, později smrtelný 40

počet

30

20

10

0 stroj

el.proud

pád osoby

typ události

pád předmětu

zavalení

autonehoda

Graf č. 1 Závažné pracovní úrazy končící úmrtím v typech událostí v roce 2008

Nejvíce smrtelných pracovních úrazů bylo vykázáno ve stavebnictví (57 případů, z toho 16 dopravních nehod), potom ve zpracovatelském průmyslu, kde bylo evidováno 33 případů, z nich bylo 5 případů způsobeno dopravními nehodami. V dopravě, skladování, spojích to bylo 27 případů, z toho 20 dopravních nehod. Nejčastěji ke smrtelným pracovním úrazům došlo (na rozdíl od let předchozích) ve věkové skupině 56 – 60 let (28 případů). Průměrný věk zraněných zaměstnanců byl 44 let. Počet smrtelných pracovních úrazů v roce 2008 meziročně klesl o 13 případů. Na tomto poklesu se nejvíce podílel pokles počtu případů ve zpracovatelském průmyslu.

Vzorová citace MRKVIČKA, Petr. Smrtelné pracovní úrazy v roce 2008 v České republice : závady, porušené předpisy. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

37


2.2. SYSTÉM ŘÍZENÍ PREVENCE ZÁVAŽNÝCH HAVÁRIÍ SAFETY MANAGEMENT SYSTÉM OF MAJOR ACCIDENT PREVENTION Emanuel Dušek1, Martina Pražáková2 1


2


Abstrakt Prevence vzniku závažné havárie je souhrnný název pro proces vymezení hlavních rizikových oblastí, stanovení a zavedení preventivních opatření, včetně opatření pro minimalizaci následků případné havárie. Provozovatelé objektů, v nichž hrozí nebezpečí vzniku závažných havárií, by měli být schopni nejen formulovat politiku bezpečnosti, ale především zabezpečovat realizaci a naplňování stanovené politiky prevence, tj. zavádět vhodná preventivní bezpečnostní opatření, systémy a postupy, které jsou nezbytné k dosažení nastavené úrovně bezpečnosti. Systém řízení bezpečnosti je jedním z významných prvků v oblasti prevence a zmírnění následků jakékoli havárie. Je naprosto správné, že tento problém je zakotven ve směrnici Seveso. Prosazování principů směrnice Seveso výrazně zvyšuje celkovou bezpečnost objektů nebo zařízení. Klíčová slova: prevence závažných havárií, systém řízení prevence závažných havárií, systém řízení bezpečnosti

Abstract Major accident prevention is a summary term for the process of identifying the main risk areas, defining and implementing preventive measures, including measures to minimize the consequences of possible accidents. The operator of the establishments in which there is a threat of a major accident should be able not only to formulate a safety policy but in particular to ensure its realization and fulfillment, i.e. to implement the appropriate preventive safety measures, systems and procedures, essential for reaching the set level of safety. The safety management system is one of significant elements in terms of prevention and the mitigation of consequences of any major accident. Therefore, it is absolutely right that the issue is enshrined in Seveso Directive. Promoting the principles of Seveso Directive greatly increases overall safety of risk establishments and installations. Keywords: major accident prevention, safety management systém

Záměr Sevesa II a zákona ČR č. 59/2006 Sb. Směrnice „Seveso II“ (96/82/ES) o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek byla schválena 9. prosince 1996.

38

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 Směrnice „Seveso II“ nahrazuje první směrnici „Seveso“ (82/501/EHS) ze dne 24. června 1982 a oproti ní klade důraz mj. i na řízení bezpečnosti v rámci podniku. Záměrem direktivy Seveso je vytvořit takové legislativní prostředí, které umožňuje, aby v průmyslových objektech/zařízeních s existujícím rizikem bylo možné toto riziko účinně řídit, a tak minimalizovat možnost vzniku závažné havárie (ZH). Směrnice Seveso byla pro podmínky ČR rozpracována do obecně závazných právních předpisů. Původní zákon č. 353/1999 Sb. byl dále upravován na základě nových poznatků a v současné době jej plně nahrazuje zákon č. 59/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Prevence vzniku závažné havárie Prevence vzniku ZH je souhrnný název pro proces vymezení hlavních rizikových oblastí, stanovení a zavedení preventivních opatření, včetně opatření pro minimalizaci následků eventuální havárie. Pro prevenci vzniku ZH jsou významným prvkem přijatá preventivní opatření. Opatření mohou být dle charakteru ryze technicko technologická, ryze organizační, ale nejčastěji kombinovaná. Každý tento typ opatření má svá pozitiva i negativa. Pozitivem technicko technologických opatření je snížení vlivu možného selhání lidského činitele, nevýhodou je zpravidla vyšší finanční náročnost opatření. Pozitivem organizačních opatření je snadná realizace a nulová finanční náročnost, negativem je jejich nižší efektivita a spolehlivost.

Úloha a význam organizačních opatření při řízení bezpečnosti Ze zkušeností a šetření proběhlých havárií vyplývá, že základní příčiny průmyslových havárií mají své kořeny mj. i ve způsobu organizace a řízení (managementu) objektu. Úroveň bezpečnosti v objektu do značné míry závisí na přístupu vedoucích zaměstnanců k problematice organizace a řízení bezpečnosti. Pouze management je z pozice své funkce oprávněn nastavit pravidla organizace a řízení bezpečnosti v objektu a dbát na jejich důsledné dodržování. Organizace a řízení bezpečnosti v objektu by se dle směrnice Seveso nemělo omezit jen na existenci vágního prohlášení o vyhlášené politice bezpečnosti a proklamaci o vyhovující úrovni prevence vzniku ZH. Provozovatel by měl být vždy schopen prokázat, že politika prevence havárií je věcně aktuální, dostatečně náročná, odpovídající riziku a že je trvale naplňována konkrétními opatřeními. Pokud se konkrétní opatření týkají organizace a řízení bezpečnosti, jedná se o preventivní opatření organizačního charakteru, tedy organizační opatření. Management podniků, v nichž hrozí nebezpečí vzniku ZH, by měl být schopen:

formulovat politiku bezpečnosti zabezpečující vysokou úroveň ochrany před ZH,

konkrétními opatřeními realizovat a trvale naplňovat stanovenou politiku prevence, tj. zajistit zavedení všech vhodných opatření, systémů, postupů, které jsou nezbytné k efektivnímu provádění politiky prevence.

Úloha provozovatele v oblasti prevence ZH Při zjednodušeném pohledu by se mohlo zdát, že záměrem směrnice Seveso a následně zákona č. 59/2006 Sb., je přimět provozovatele k vypracování relativně rozsáhlého 39

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 bezpečnostního dokumentu. Jedna z částí tohoto bezpečnostního dokumentu má být zaměřena na prezentaci existujícího systému řízení prevence ZH v objektu. Strukturu, členění a obsah informací požadovaných k jednotlivým částem dokumentu definuje vyhláška č. 256/2006 Sb. O významu a užitečnosti takového dokumentu mají někteří provozovatelé pochybnosti. Nezřídka jej považují za další projev byrokracie ze strany orgánů veřejné správy. Příčina vzniku tohoto názoru je zřejmá. Mnohdy nebývá ze strany provozovatelů pochopen hlavní záměr směrnice Seveso a zákona č. 59/2006 Sb., neboť je v textu Sevesa i zákona č. 59/2006 Sb. poněkud méně zřetelný. Záměrem směrnice Seveso a národních právních předpisů ČR je nasměrovat provozovatele k pochopení smyslu prevence závažné havárie, formulování hlavních atributů prevence ZH v konkrétním objektu a vyplývajících úkolů. Záměrem směrnice je tedy přimět provozovatele k provedení nezbytných kroků (etap), které jsou klíčové pro správné a efektivní nastavení systému prevence ZH, nastavení pravidel řízení prevence ZH a zavedení tohoto systému. Směrnice Seveso a následně zákon č.59/2006 Sb. zcela logicky předpokládá, že u provozovatele v prvé řadě (primárně) proběhne proces, jehož výsledkem bude ucelená a smysluplná představa provozovatele o existujícím riziku v objektu, o optimální a společensky přijatelné limitní úrovni provozní bezpečnosti, o rozsahu nutných preventivních opatření a o potřebné úrovni havarijní připravenosti. Teprve na základě provedené vnitřní analýzy existujícího rizika, zhodnocení existujících preventivních opatření a formulování změn vedoucích k vyšší úrovni bezpečnosti bude provozovatel připraven a schopen zpracovat bezpečnostní dokument, který se bude vyznačovat logickou správností, přiměřeností k reálnému riziku, konkrétností, úplností a dostatečnou podrobností. Bezpečnostní dokument je nutné chápat jako konkrétní písemný výstup po uskutečněném analyticko tvůrčím procesu, který provozovatel objektu uskutečnil.

Etapy analyticko tvůrčího procesu nastavení a zavedení systému řízení prevence ZH Celý proces související s řízením prevence ZH je možné rozdělit do následujících čtyř fází, etap. I. Přípravná fáze předpokládá:

poznání/pochopení zdrojů rizika a specifikaci rizikových činností (identifikace a hodnocení rizika),

provedení kvantitativní analýzy rizika vzhledem k možným dopadům a následkům,

výčet stávajících, v současné době v objektu existujících, preventivních opatření a posouzení jejich dostatečnosti a efektivity.

II. Koncepční fáze zahrnuje:

stanovení politiky a vytýčení rámcových cílů,

definování metodiky a postupů pro dosažení vytyčených cílů,

definování konkrétních úkolů – organizační opatření (nastavení systému řízení prevence ZH),

definování konkrétních úkolů – technická opatření.

40

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 III. Realizační fáze představuje:

zpracování příslušných organizačně řídících dokumentů, případně rozšíření stávajících dokumentů o prvky z oblasti prevence ZH,

realizaci konkrétních opatření organizačního charakteru (zavedení systému řízení prevence ZH),

realizaci konkrétních opatření technického charakteru.

IV. Monitorovací a vyhodnocovací fáze zahrnuje:

sledování, vyhodnocování a posuzování přínosu a efektivity přijatých opatření,

přijímání korekčních opatření, pokud přijatá opatření nebyla dostatečná a uspokojivá.

Požadavky na obsah bezpečnostních dokumentů Provozovatelé objektů zařazených do skupin A nebo B jsou povinni zpracovat příslušné bezpečnostní dokumenty (v ČR je to BP nebo BZ). Oba typy dokumentů mají mj. obsahovat část zaměřenou na popis systému řízení prevence ZH, která se vyznačuje totožnou strukturou, totožným členěním a stejným množstvím tématických položek (v případě ČR 191 položek). Prováděcí vyhláškou k zákonu o prevenci ZH jsou v ČR nastaveny požadavky na popis systému řízení prevence ZH, a to ve škále a takovém rozsahu, aby tyto požadavky mohly být použitelné pro všechny typy objektů vyskytujících se v ČR, včetně činností v nich vykonávaných.

Typy tématických položek Vyhláškou stanovené a konkretizované položky lze obecně rozčlenit na položky:

se zásadním významem,

poskytující doplňkové rozšiřující informace,

ke konkrétnímu typu objektu a provozovaným činnostem irelevantní.

Očekávaný rozsah a hloubka informací k jednotlivým položkám Význam, rozsah a hloubka rozpracování požadovaných informací k jednotlivým položkám není rovnocenná u objektů zařazených do skupin A nebo B, ale ani u objektů zařazených do stejné skupiny. Hodnota, váha, důležitost a očekávaná informační podrobnost k jednotlivým položkám se liší dle typu objektu a činnosti v něm vykonávané, tedy případ od případu (objekt od objektu). Vždy musí být důsledně respektována vazba na specifiku konkrétního objektu/zařízení, především na:

typ a závažnost existujících rizik,

charakter rizikových činností,

formu použitého modelu organizace a řízení v objektu,

velikost objektu,

počet zaměstnanců, 41


lokalizaci objektu,

situaci v okolí objektu.

Předpoklady pro vznik smysluplného bezpečnostního dokumentu Jak z výše uvedeného vyplývá, předpokladem pro vznik kvalitního dokumentu typu Bezpečnostní program prevence ZH nebo Bezpečnostní zpráva pro konkrétní objekt nebo zařízení je stav, kdy management objektu pochopil význam prevence ZH, naplnil požadavek zákona na stanovení rizik, formuloval preventivní opatření, přiměřená k existujícím rizikům a tato realizoval, případně je realizuje. U bezpečnostního dokumentu vypracovaného managementem se očekává, že se bude vyznačovat logickou správností, přiměřeností k reálnému riziku, konkrétností, úplností a dostatečnou podrobností. Kromě těchto atributů dokumentu je třeba se zmínit o další, byť mnohdy opomíjené vlastnosti dokumentu, která ovlivňuje jeho celkovou kvalitu, a tou je jeho srozumitelnost. Předpokladem pro vznik srozumitelného dokumentu je přiměřená stylisticko formulační gramotnost zpracovatele, tedy jeho vyjadřovací kultura.

Části bezpečnostního dokumentu vyhrazené pro „Popis systému řízení prevence ZH“ Část „Politika, zásady a cíle prevence ZH“ Prvním požadovaným a očekávaným výstupem provozovatele objektu, v kterém se vyskytují vybrané nebezpečné chemické látky nebo chemické přípravky, má být dle právních předpisů ucelená a smysluplná představa o optimální a přijatelné úrovni provozní bezpečnosti v objektu. Tuto stanovenou optimální a přijatelnou úroveň bezpečnosti provozovatel zdůvodňuje a prokazuje v části „Politika, zásady a cíle prevence ZH“.

Část „Popis systému řízení bezpečnosti“ Druhým požadovaným a očekávaným výstupem má být dle platných právních předpisů ucelená a smysluplná představa provozovatele o optimálním, komplexním a funkčním systému řízení bezpečnosti v objektu, příp. časová představa zavedení tohoto systému řízení. Popis optimálního, komplexního a funkčního systému řízení bezpečnosti v objektu, včetně konkrétních termínů zavedení tohoto řídícího systému, provozovatel dokumentuje a dokladuje v části BP/ BZ nazvané „Popis systému řízení bezpečnosti“.

Prognóza dalšího vývoje v oblasti systému řízení prevence ZH Problematika řízení prevence ZH v objektu/zařízení představuje významný prvek z hlediska prevence vzniku a rozsahu následků případné závažné havárie. Je proto zcela správné, že této oblasti je věnována pozornost jak v evropské direktivě Seveso II, tak i v národních právních předpisech ČR. Pokud si managementy objektů uvědomí význam, možnosti a efekt dobře nastaveného a zavedeného systému řízení bezpečnosti a tomuto prvku budou věnovat náležitou pozornost, záhy se projeví pozitivní vliv na ekonomiku podniků, zvýšení provozní bezpečnosti objektů a okolí a obnovení mnohdy ztracené důvěry občanů v ohleduplné a zodpovědné provozování některých objektů. 42

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 Hojně používaným fenoménem současné doby je proklamovaná špatná ekonomická kondice mnohých podniků, která se mj. projevuje i úbytkem prostředků použitelných pro zvýšení provozní bezpečnosti (investice do technických preventivních opatření). Tento obecně negativní fenomén však může působit i pozitivním vlivem, a to právě v oblasti organizace a řízení provozní bezpečnosti. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od doposud preferovaných technicko investičních opatření, nepředstavuje zavádění preventivních organizačních opatření pro provozovatele zvýšenou ekonomickou zátěž. Recese by tak paradoxně mohla být příznivá pro konjunkturu v oblasti vývoje a zavádění sofistikovaných organizačně řídících bezpečnostních modelů.

Vzorová citace DUŠEK, Emanuel; PRAŽÁKOVÁ, Martina. Systém řízení prevence závažných havárií. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

43


2.3. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) A RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍKŮ NAD 50 LET – UPLATNĚNÍ STARŠÍCH OSOB V PRACOVNÍM PROCESU S NÁVRHY NA OPATŘENÍ NA ÚROVNI ODVĚTVÍ A PODNIKU – 5. ČÁST OCCUPATIONAL HEALTH AND SAFETY (OHS) AND RISK FACTORS OF WORKERS OVER 50 YEARS OLD – THE PARTICIPATION OF OLDER CITIZENS IN THE LABOUR MARKET AND PROPOSALS FOR MEASURES IN THE INDUSTRIAL AND COMMERCIAL SECTORS – PART 5 Lenka Svobodová1, Bohumila Čabanová2, Pavel Kučina3, Eva Hanáková4, Paulína Tabery5, Bohuslav Švec6 1 2

Occupational Safety Research Institute, Prague, [email protected] Faculty of Social Sciences of Charles University, Prague

3

Occupational Safety Research Institute, Prague

4

Occupational Safety Research Institute, Prague

5 6

Public Opinion Research Centre Institute of Sociology Academy of Sciences, Prague Occupational Safety Research Institute, Prague

Abstrakt Pátý díl článku ze série přinášející informace o výsledcích projektu “BOZP a rizikové faktory pracovníků nad 50 let – uplatnění starších osob v pracovním procesu s návrhy na opatření na úrovni odvětví a podniku” je zaměřen na otázku věku zaměstnanců, diskriminaci a na právní aspekty. Klíčová slova: starší pracovníci, zaměstnanci ve věku 50+, kvalita pracovního života, pracovní podmínky, trh práce, bezpečnost a ochrana zdraví, prevence rizik, pracovní trh, statistiky, data, projekty, výsledky, VÚBP

Abstract Fifth part of article about results from project Occupational health and safety and risk factors of workers over 50 years old - the participation of older citizens in the labor market and proposals for measures in the industrial and commercial sectors is focused on age, discrimination and legal aspects. Keywords: elderly worker, employers over 50 years, quality of working life, working conditions, safety and health at work, risk prevention, labour market, statistics, data, projects, results, Occupational Safety Research Institute.

44

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 ”The increase of economic activity and employment is a key strategy for resolving the economic challenges connected with an ageing population. The problem of an ageing population is not so much an impact on the economy as is the population’s interaction with the labour market and the nature of the pension system. Ageing and the correlating drop in the work force can be compensated to a considerable degree by an increase in employment. The economic impact of an ageing population will be dependent to a considerable degree on how we utilize our gains in extending the length of life.” (From the National Programme of Preparation for Ageing for 2008 – 2012) The quoted extract has declared the necessity of taking complex steps toward increasing employment among older people, toward extending working life and lowering unemployment among older people. The transition from economic activity to inactivity should be more flexible. When retiring, a person should not have to face just two options – those being between a complete absence from the labour market and completely remaining in the labour market. A balance between the needs of employers and the needs of older employees and equal treatment of older employees in the labour market will not be achieved by a declaration of the solutions to the problem. The programme cannot be fulfilled without a corresponding legal modification of the labour-law relations and other related branches of law that must not include both, positive or negative discriminating norms. Such a balance is not achieved by case-related legal norms, rigidly modifying the status of an older employee within the labourlaw relations or other legal relations, as the case may be. The modification should be based on the principle that: the main criteria for an older employee’s work competence is not their age, but rather their ability to work. The application of such a principle is only possible in the environment of equal treatment. A legal modification for equal treatment with respect to age is missing in the labour-law relations. The modification of the previous Labour Code came about by the cancellation of the Labour Code from 1965. The new Labour Code refers to a non-existing legal regulation – the Anti-Discrimination Law. Equal treatment is included in the Employment Act and employers are obliged to comply with it even before creating a labour-law relation. The treatment of older people in respect to their employment can show the following differences in particular:

setting specific terms for accessing employment and specialized education and training for employment including terms of dismissal,

specification of a maximum age to be accepted for a job based on requirements for the particular job position, requirements for professional training or based on the adequate length of employment before retiring.

The current Labour Code, with the exception of reimbursement for work injury or work related illness, does not include any reference to old age. The duration of a labour-law relation is not restricted by the reaching of a certain age limit.

Continuance in present employment An employee that has been employed at the same employer for a longer period of time has a chance at continuing in this employment to old age and even into their retirement age. Some 45

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 reasons for terminating employment by the employer can be those signs that accompany old age, mainly:

worsening of health conditions to a level that does not allow the employee to work,

lowering physical and intellectual work performance resulting in unsatisfying work results.

If an employee does not decide his/herself to give notice, then the employer can do so only on the basis of legal reasons that apply to all employees without respect to age.

Employment in old age It is entirely up to en employer which job applicant they accept. They focus their choice on the applicant’s qualification or specific abilities or the necessary requirements they have. During this recruiting phase the employer is bound by the modification in the Employment Act banning any form of direct or indirect discrimination (because of age among others) towards a person applying their right to get employed. Reality, however, is different. A job applicant of old age will never be rejected by an employer explicitly because of their age but the employer will surely find a different reason for refusing the applicant. It is usually very difficult to prove age discrimination carried out by the potential employer.

Flexible forms of work Employment in jobs with flexible forms of work is a convenient opportunity for older employees. The chosen form of work can be “tailor-made” to the employee’s interests, health, transportation needs, etc.

Old-age retirement and concurrent employment An employee who has reached retirement age and is applying for retirement while still working has to fulfil the stipulation that the employment has to be temporary and defined for 1 year (in effect to December 31, 2009). Such an employee has to then terminate their current employment and start another – temporary – employment.

In conclusion In theory any employee of old age is free to be employed till an age at which they are objectively and subjectively capable of working. Valid labour-law regulations enable it. Reality, however, is such that more than a third of the unemployed are people over 50 years old; 10% of people, before they retire, have some experience with unemployment. Retirement is considered to be the best protection against unemployment or second-rate status at work. Older employees are often the first to be dismissed, even though research shows they have a more responsible attitude to work, can deal with company problems better, work with greater commitment and are less loaded with family problems.

Vzorová citace SVOBODOVÁ, Lenka…[et al.]. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) a rizikové faktory pracovníků nad 50 let – uplatnění starších osob v pracovním procesu s návrhy na opatření na úrovni odvětví a podniku : 5. část. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální 46

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 18033687.

47


2.4. X. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI 2010 10TH INTERNATIONAL CONFERENCE ON OCCUPATIONAL SAFETY AND HEALTH AT WORK 2010 Jakub Trpiš1 1


Abstrakt Ve dnech 11. – 12. května 2010 se v Ostravě na Fakultě bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity konal jubilejní 10. ročník mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2010. Letošní ročník byl zaměřen na aktuální vývoj v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Článek seznamuje s průběhem konference, kterého se zúčastnili i pracovníci Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v.v.i. Klíčová slova: BOZP, vývoj, bezpečnostní management, konference, Česká republika

Abstract International conference on occupational safety and health took place from May 11-12 in Ostrava at Faculty of Safety Engineering of VŠB-Technical University in 2010. This year was focused on occupational safety and health development. The article describes course of conference where workers of Occupational Safety Research Institute took part in. Keywords: occupational safety and health, OSH, development, safety management, conference, Czech Republic

Průběh konference Ve dnech 11. 5. – 12. 5. 2010 se konal desátý jubilejní ročník mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2010. O zahájení tohoto ročníku se postaral sám ministr práce a sociálních věcí JUDr. Petr Šimerka. Hlavním tématem konference byl aktuální vývoj v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V úvodu vystoupili před plénem zástupci pořádajících organizací (VŠB – TU Ostrava, VÚBP, v.v.i., MPSV ČR a TU Košice) a významní hosté. Úvodním proslov měl ministr práce a sociálních věci JUDr. Šimerka, kde posluchače konference seznámil s nejnovějšími změnami, které se za poslední rok v oblasti BOZP odehrály. Dále pak hovořil o změnách, které se připravují a budou v této souvislosti projednávány. Konkrétně se JUDr. Šimerka věnoval nařízení vlády, které brzy nahradí stávající nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. V tomto nařízení dojde k zásadním změnám v evidenci a způsobu hlášení pracovního úrazu. Dále JUDr. Šimerka hovořil o nahrazení sady vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí k vyhrazeným technickým zařízením (VTZ; plynová, tlaková, zdvihací a elektrická), z nichž byla jedna vyhláška k vyhrazeným elektrickým zařízením schválena a účinnosti nabude od 1. 48

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 6. 2010. Jedná se o vyhlášku č. 73/2010 Sb., vyhláška o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních), která nahrazuje vyhlášku Českého báňského úřadu č. 20/1979. V dalších měsících či letech budou postupně nahrazeny zbývající tři vyhlášky, které jsou nyní zastaralé. Dále se pan ministr věnoval problematice zákona 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, jehož účinnost se neustále odkládá a již teď je jasné, že je třeba jej přepracovat a v současné době na několika jeho verzích pracuje Ministerstvo financí. Po panu ministrovi hovořil Ing. Jiří Macíček, který je náměstkem generálního inspektora Státníhzo úřadu inspekce práce. V podstatě zhodnotil vývoj v oblasti BOZP z pohledu inspekce práce za posledních 5 let. Pozitivním faktem je, že v posledních dvou letech došlo k výraznému snížení počtu pracovních úrazů. V následujících dvou dnech konference bylo pro návštěvníky předneseno několik desítek příspěvků. Přednášející byli jak ze soukromé sféry (ČEZ distribuce, Arcelor Mittal atd.), tak ze státní (krajská hygienická stanice, zdravotní ústav v Ostravě, atd.). Řečníci se shodovali ve dvou věcech:

je důležité dbát na prevenci (šetření skoronehod, investice do bezpečnějších technologií atd.),

v oblasti BOZP je třeba bojovat s různými faktory, jako jsou nedostatek financí, porozumění této problematice ze strany vedení podniku nebo nevyhovující legislativa.

Co se týče zástupců VÚBP, v.v.i., tak ve sborníku konference jsou uveřejněny příspěvky od Ing. Petra Mrkvičky, Bc. Jakuba Trpiše, společného příspěvku Ing. Marcely Rupové a RNDr. Petra Skřehota a společného příspěvku pana Jana Pleskanky, Ing. Oldřicha Kolínského a Mgr. Jiřiny Ulmanové. Z těchto 4 příspěvků byly 3 předneseny před plénem. V příspěvku Ing. Rupové a RNDr. Skřehota byly podány výsledky o screenengovém měření aerosolů v pracovním ovzduší. V příspěvku Jakuba Trpiše byly shrnuty výsledky práce VÚBP, v.v.i., v oblasti hodnocení spolehlivosti lidského činitele a v příspěvku pana Pleskanky, Ing. Kolínského a Mgr. Ulmanové byla představena problematika zpracování pracovní úrazovosti dle evropské metodiky ESAW.

Závěr Desátý jubilejní ročník mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2010 se nesl v příjemném duchu. Jistě přinesl řečníkům i posluchačům nové poznatky a informace do studia, ale především praxe. Na konferenci vystoupila řada známých, ale i méně známých řečníků se zajímavými příspěvky. Jako negativum tohoto ročníku lze zmínit nižší návštěvnost, která je pravděpodobně způsobena několika faktory (hospodářská krize, opakující se řečníci z předešlých let atd.). Co se týče kvality příspěvků, tak by bylo vhodné, aby se organizátoři snažili přivézt nové řečníky, kteří by přilákali posluchače, kteří už na předešlých ročnících byli a chtějí vidět řečníky nové.

Vzorová citace TRPIŠ, Jakub. X. mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 2010. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 18033687.

49


2.5. DVE BAUHAUSOVSKÉ INŠPIRÁCIE – ŠKOLA UMELECKÝCH REMESIEL V BRATISLAVE A ŠKOLA UMĚNÍ V ZLÍNE TWO BAUHAUS INSPIRATIONS – SCHOOL OF ARTS AND CFRFTS IN BRATISLAVA AND SCHOOL OF ARTS IN ZLIN Zdeno Kolésár1 1

Fakulta multimediálních [email protected]

komunikací,Univerzita

Tomáše

Bati

Zlín,

Abstrakt Príspevok Zdena Kolesára „Dve bauhausovské inšpirácie“ sa venuje dvom vzdelávacím inštitúciám, ktorých štruktúra a metódy výuky boli ovplyvnené Bauhausom. Škola umeleckých remesiel v Bratislave existovala v rokoch 1928-1939 a bola v tom čase na Slovensku jedinou školou výtvarného zamerania. Jej špecifikom bola snaha integrovať do výuky domáce výrobné tradície. Škola umění v Zlíne existovala v období 1939-1946. Bola súkromnou školou firmy Baťa, potrebám firmy sa podriaďovali zásady výuky. V období vojnového protektorátu Čechy a Morava v čase zatvorenia vysokých škôl udržiavala kontinuitu výtvarného školstva. Škola umeleckých remesiel v Bratislave aj Škola umění v Zlíne silne ovplyvnili metódy vzdelávania dizajnérov v povojnovom Československu a ich vplyv cítiť podnes. Klíčová slova: dizajnérska pedagogika, ergonomické parametre dizajnu, spoločenská zodpovednosť výtvaníka

Abstract The contribution by Zdeno Kolesár „Two Bauhaus-type inspirations“ attends to two educational institutions, the structure and educational methods of which were influenced by Bauhaus. The School of Arts and Crafts in Bratislava existed in the years 1928-1939 and was, at that time, the only school with artistic specialization in Slovakia. Its particularity was an aim to integrate the native production traditions into education. The School of Arts in Zlín existed in the period 1939-1946. It was a private school of the Baťa company; the principles of education were subordinated to the needs of the company. In the period of war-time Protectorate of Bohemia and Moravia, the school maintained the continuity of the artistic educational system in the time of closure of the universities. The School of Arts and Crafts in Bratislava, as well as the School of Arts in Zlín, strongly influenced the methods of education of designers in the post-war Czechoslovakia, and their influence can be felt up to the present time. One of the important contributions of these schools was the stress on the ergonomical parameters in design. Keywords: designer pedagogy, ergonomic parameters of design, social responsibility of an artist

50

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 Vo svojom príspevku sa venujem dvom školám, ktoré sa v medzivojnovom Československu pokúsili zhodnoťiť inšpirácie najvýznamnejšou vzdelávacou inštitúciou 20. storočia v oblasti výtvarného umenia – nemeckým Bauhausom. Stalo sa tak v odlišných obdobiach medzivojnovej resp. vojnovej éry. Bratislavská Škola umeleckých remesiel vznikla v roku 1928, v období vrcholiacej eufórie heroickej moderny, zlínska Škola umění v roku 1939, v roku, kedy bratislavská škola zanikla a svet sa ponáral do najničivejšieho konfliktu jeho histórie. Bratislavská aj zlínska škola boli Bauhausom silne ovplyvnené, ale mali aj svoje špecifiká súvisiace s odlišnými tradíciami, hopodárskymi pomermi aj subtílnymi osobnostnými charakteristikami svojich zakladateľov a pedagógov. Semeno, ktoré tieto školy zasiali, klíčilo v povojnovej dobe a tej by som sa v závere svojho príspevku chcel tiež dotknúť. Škola umeleckých remesiel v Bratislave bola predovšetkým dielom Josefa Vydru, neúnavného organizátora, skúseného výtvarného teoretia a praktika. Na Slovensko prišiel Vydra z Čiech v roku 1919. V Bratislave v roku 1920 založil Spoločnosť umeleckého priemyslu zameranú na výrobu a propagáciu nových výrobkov vychádzajúcich z domácich výrobných tradícií. Spoločnosť sa zamerala na organizovanie výrobných dielní a podnikov. Návrhy výrobkov pre ne navrhli profesionálni výtvarníci. Obchodné problémy však viedli v roku 1924 k zániku Spoločnosti. Vydra riadil tiež bratislavskú pobočku Sväzu československého diela, organizáciu, ktorá hľadala formy spolupráce výtvarníka s výrobou. Veľký význam mala výstava, ktorú zorganizoval v roku 1927 v novo postavenom modernom pavilóne Umeleckej besedy v Bratislave. Predstavila popredných výtvarníkov zameraných na úžitkovú tvorbu z Čiech a progresívne osobnosti a výrobcov zo Slovenska. Na Slovensku, ktoré v rámci medzivojnového Československa značne zaostávalo v rovine hospodárskej i kultúrnej, prebudila záujem o tvorbu moderného životného prostredia. Bola tiež jedným z impulzov k zriadeniu výtvarnej školy umeleckopriemyselného zamerania. Na Slovensku vtedy neexistovala žiadna štátna stredná alebo vyššia vzdelávacia inštitúcia zameraná na oblasť výtvarného umenia, len niekoľko súkromných škôl. Pri zakladaní Školy umeleckých remesiel bol Vydra už dôkladne oboznámený s pedagogickými metódami Bauhausu. V roku 1928 sa v Prahe konal VI. medzinárodný kongres pre kreslenie, výtvarnú výchovu a úžitkové umenie. Josef Vydra, účastník predchádzajúcich dvoch kongresov, na ktorých získal množstvo známych aj istú autoritu, bol poverený úlohou predsedu prípravného výboru a následne generálneho sekretára podujatia. Bauhaus mal na kongresovej výstave vlastnú expozíciu, ilustrujúcu pedagické postupy Josefa Albersa, Wassily Kandinského, Paula Klee, Oskara Schlemmera a Joosta Schmidta. Albers na kongrese prednášal a Vydra, ktorý s ním už predtým komunikoval, s ním odvtedy bol v permanentnom kontakte. Pripomeňme si, že Josef Albers v tom čase už päť rokov pedagogicky pôsobil vo Vorkurse (prípravnom kurze) Bauhausu. Na Bauhause sa po odchode Gropiusa začínala éra Hannesa Mayera, odišli László Moholy-Nagy a Marcel Breuer, ktorého nábytkársku dielňu prevzal práve Albers. Tu si dovolím malý časový skok. Po zatvorení Bauhausu nacistami v roku 1933 hľadal Josef Albers útočisko v Bratislave a na základe osobnej známosti žiadal Josefa Vydru o profesorské miesto na bratislavskej Škole umeleckých remesiel. Vzápätí však dostal ponuku z amerického Black Mountain College. Škola umeleckých remesiel v Bratislave, alebo univerzita Black Mountain – dnes vyzerajú tieto alternatívy absurdne. Albers volil Ameriku a asi urobil dobre. V Bratislave by sa sotva stal zakladateľskou osobnosťou minimalizmu či učiteľom Roberta Rauschenberga a Kennetha Nolanda. Ale vráťme sa späť na sklonok roku 1928, keď z iniciatívy Josefa Vydru s podporou Obchodnej a priemyselnej komory vznikla v Bratislave Škola umeleckých remesiel, ktorá patrila v medzivojnovom období v európskom kontexte k progresívnym vzdelávacím 51

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 inštitúciám pre oblasť úžitkových výtvarných disciplín. Z odkazu Bauhausu spomeňme na prvom mieste snahu spojiť umenie so životom. Vydra si bol dobre vedomý limitujúceho kontextu slovenského hospodárstva a vzhľadom na nerozvinutosť priemyslu sa výuka orientovala skôr na prepojenie remeselnej výrobnej zručnosti a výtvarných schopností študentov. Netreba však stotožňovať pedagogické metódy Školy umeleckých remesiel s raným „expresionistickým“ Bauhausom. Vydra bol pragmatik a chcel vybudovať čo najmodernejšiu inštitúciu, ale zároveň takú, ktorej absolventi by sa dobre uplatnili v konkrétnych domácich podmienkach. Na rozdiel od väčšiny európskych krajín, včítane Nemecka, na Slovensku z predindustriálneho obdobia prežívala tzv. domácka remeselná výroba, ktorej živé tradície chcel Vydra vo výuke využiť. Išlo do určitej miery o koncepciu podobnú tej, ktorá zabezpečila úspech škandinávskeho dizajnu v povojnovom období. Môžeme to ilustrovať nasmerovaním oddelenia keramiky, ktoré viedla Júlia Horová. Išlo o mladú výtvarníčku, ktorá sa práve vrátila z parížskeho študijného pobytu u keramikára Lachanela a z manufaktúry v Sevres, takže pôvodne nemala s ľudovou tvorbou nič spoločné. Výuku na keramickom oddelení na novozriadenej škole však spojila s praxou v keramickej dielni v Modre pri Bratislave. Ako jedna z mála dielní, ktoré na Slovensku prežili do medzivojnového obdobia, táto dielňa pokračovala vo výrobe tradičnej ľudovej keramiky. Študenti v nej mohli získať praktické výrobné skúsenosti, zároveň pod vedením Horovej vytvárali moderné formy nadväzujúce na domácu tradičnú výrobu. Išlo o stretnutie životaschopných domácich tradícií s dobovým modernizmom. Škola umeleckých remesiel vznikla ako večerná škola a tento štatút si s určitými výnimkami udržala počas celej svojej existencie. 2 Aj on mal prispieť k organickému prepojeniu umenia a života, duchovnej a hmotnej kultúry. Väčšina študentov cez deň pracovala a po tri večery a v sobotu sa venovala štúdiu, ktoré pozostávalo z výtvarných predmetov, dielenskej výuky a teórie. Dôraz kládla škola na praktické schopnosti svojich absloventov, k čomu od roku 1930 prispievali dobre zariadené dielne v novostavbe združených Učňovských škôl v Bratislave, projektovanej poprednými predstaviteľmi domácej moderny Balánom a Grossmannom. Vývoj štruktúry odborov ŠUR možno do istej miery pripodobniť k Bauhausu, keď od „remeselného“ členenia podľa materiálov (keramika, kov, drevo, textil, popri tom aj maľba, grafika, aranžovanie výkladov, fotografia) prechádzala k „dizajnérskemu“ podľa životných aktivít (bytová kultúra, propagácia a reklama). Azda neplánovane pripomínala bratislavská škola Bauhaus internacionálnou skladbou pedagogického zboru aj študentov. Hovorilo sa tu bežne česky, slovensky, ale aj maďarsky a nemecky, čo však v medzivojnovej Bratislave či Pressburgu alebo Poszony nebolo nič výnimočné. Vedome Vydra napodobnil Waltera Gropiusa zostavením pedagogického zboru z výrazných osobností avantgardy, pričom angažovaním mladých a vtedy ešte málo známych umelcov ako Zdeněk Rossmann, Ľudovít Fulla či Mikuláš Galanda prejavil nevšednú odvahu a predvídavosť. Bauhausovskú väzbu moderných výtvarných foriem na novú spoločenskú zodpovednosť výtvarného tvorcu môžme ilustrovať Vydrovým vyjadrením o tom, že je potrebné „proti dekorativizmu postaviť jednoduchosť elementárneho tvaru, proti luxusu hospodárnosť, proti individualizmu prácu v tíme.“ 3 V tomto duchu navrhovalo drevorobné oddelenie typizovaný nábytok jednoduchej konštrukcie. Jeho vedúci Ferdinand Hrozinka na prvé miesto staval priamočiaru účelnosť: „Normalizujeme typy nábytku. Zjednodušujeme konštrukciu. Kombinujeme materiál: drevo, sklo, kovy, látky. Akosť a prostota proporcií!“ 4 V intenciách progresívneho funkcionalizmu navrhovali kovový nábytok, svietidlá a ďalšie kovové predmety tiež žiaci kovorobného oddelenia Františka Trőstera a žiaci ďalších oddelení. Vzhľadom na nerozvinutosť priemyselného prostredia na Slovensku sa nepodarilo vo výrobe zúžitkovať mnohé pozoruhodné návrhy – spolupráca s praxou úspešne prebiehala najmä v oblasti reklamy.

52

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 Ku kvalite výuky na ŠUR prispievali prednášky prizvaných pedagógov, medzi ktorými nechýbali kľúčové osobnosti Bauhausu. V marci roku 1931 prišiel do Bratislavy László Moholy-Nagy v sprievode Györgya Kepesa, ktorý neskôr na Moholy-Nagyovom New Bauhause v Chicagu viedol svetelné oddelenie. V týždni medzi 5. a 12. marcom 1931 Moholy-Nagy v nemčine predniesol päť prednášok: Otázky remesla a umenia, Moderné maliarstvo, Nové sochárstvo, Nové cesty fotografie a Materiálovo primeraná typografia. Pre veľký záujem pridal ešte šiestu prednášku v maďarčine o novom výtvarnom umení a na pozvanie výtvarného spolku Kunstverein prednášal o Bauhause ako o ohnisku a experimentálnom laboratóriu novej tvorby s poslaním slúžiť životným potrebám spoločnosti. V roku 1935 prednášal Moholy-Nagy na ŠUR v Bratislave znova, tentoraz tu aj predstavil 150 svojich prác na výstave, ktorá sa stretla s veľkým záujmom. Po nútenom odchode z Bauhausu sa jeho druhý riaditeľ Hannes Meyer presunul do Sovietskeho zväzu a odtiaľ vyrážal na európske cesty. Na tej tretej 21. januára 1936 mal prednášku v nabitej sále na ŠUR v Bratislave na tému Architektúra, bývanie, umenie a život v Sovietskom Rusku. Meyer sa v Bratislave zastavil len nakrátko, ale škola naňho zapôsobila. Po návrate do Moskvy žiadal Vydru o zaslanie štatútu a programu školy. Príchod vojnových čias, ktoré v roku 1939 uzavreli existenciu ŠUR, obmedzil možnosti jej priameho vplyvu na úroveň domáceho dizajnu. Táto škola však zásadne prispela k formovaniu modernej koncepcie úžitkovej tvorby na Slovensku a silne ovlpyvnila v povojnovom období dizajnérsku pedagogiku. V roku zániku bratislavskej Školy umeleckých remesiel sa v stopäťdesiat kilometrov vzdialenom moravskom Zlíne rodila z celkom odlišných pohnútok škola, ktorá však mala s tou bratislavskou mnoho spoločného. Obuvnícka firma Baťa bola vtedy už celosvetovo známa, mala výrobné a obchodné pobočky na všetkých kontinentoch. Zlín sa v 20. a 30. rokoch 20. storočia zmenil na moderné mesto s vynikajúcou funkcionalistickou architektúrou. Ale na svetovej výstave v roku 1937 v Paríži sa ukázalo, že firma Baťa zaostáva v kvalite dizajnu a reklamy. Vtedajší riaditeľ firmy Jan Antonín Baťa sa snažil problematickú situáciu riešiť. Keďže sa ukázalo, že potrebných odborníkov nevychováva žiadna existujúca inštitúcia, padlo rozhodnutie založiť školu v Zlíne. Hoci išlo o súkromnú firemnú inštitúciu, svojou štruktúrou sa blížila vysokej škole. Vypracovaním návrhu organizačného a personálneho štatútu novej školy bol poverený František Kadlec, absolvent štúdia architektúry a dejín umenia v Brne, ktorý potom školu viedol do roku 1946. Škola mala podriadiť výuku potrebám výroby a pripraviť študentov na dráhu priemyslových výtvarníkov. Mala sa stať rentabilnou jednotkou Baťovského podniku. František Kadlec sa opieral o prebraté a čiastočne modifikované princípy výuky na Bauhause. Osnovy boli založené na duálnej výuke remesiel a umenia. Prelínali sa v nich teoretické disciplíny, výtvarné cvičenia a praktický remeselný výcvik. Program školy predpokladal zriadenie siedmich odborov: Stavebný priemysel a architektúra, Priemyslová grafika, reklama a knihárstvo, Aranžérstvo, výstavníctvo, javiskové výtvarníctvo a filmová výprava, Módny priemysel, Sochárskokeramický odbor, Dekoračná maľba a Bytová kultúra, výzdobné umenia a všeobecný umelecký priemysel. Súbežne s výtvarným vzdelaním mal absolvent získať výučný list v niektorom z remesiel: rezbárstvo, keramika, kamenárstvo, stolárstvo, odlievačstvo. štukatérstvo. Výuka na škole sa plánovala v dvoch stupňoch: Prvý stupeň predstavovala štvorročná umelecko-priemyslová škola, ktorej absolventi získali výučný list, druhý špeciálna škola v trvaní dva alebo viac rokov, uzavretá udelením majstrovského diplomu. Hoci pôvodne sa rátalo s vybudovaním školskej kolónie na okraji Zlína, v ktorej podľa vzoru Bauhausu mali výrasť okrem priestorov pre výuku aj domy pedagógov a školský internát, zvolilo sa napokon skromnejšie riešenie. Škole boli vyhradené priestory v práve dobudovaných funkcionalistických pavilónoch Študijných ústavov. Výuka prebiehala v poobedňajších 53

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 a večerných hodinách a v sobotu, keďže študenti doobeda povinne pracovali v baťovských továrňach za plat, ktorý im umožňoval hradiť si štúdium. Remeslu sa študenti učili na zákazkách, ktoré tiež financovali školu. Výtvarné predmety vyučovali na Škole umění v Zlíne väčšinou absolventi pražskej Akadémie výtvarných umení alebo Umelecko-priemyslovej školy. V intenciách baťovského dôrazu na prax však aj oni museli prejsť dielenským školením v továrni, predavačským a účtovníckym kurzom. Museli sa tiež podieľať na firemných zákazkách. Ak sa v porovnaní s Bauhausom bratislavská Škola umeleckých remesiel snažila viac oprieť o domáce výrobné tradície, potom špecifikom zlínskej Školy umění bol typicky baťovský pragmatizmus v dôraze na praktickú využiteľnosť absolventov i pedagógov vo vlastnej firme. Členmi pedagogického zboru napriek tomu boli viacerí vynikajúci predstavitelia medzivojnovej avantgardy. Po rozpade Československa a vzniku protektorátu boli nacistami v novembri 1939 v Čechách uzavreté štátne vysoké školy a tak mnohí pražskí výtvarní pedagógovia našli v súkromnej Baťovej škole azyl. Spomeňme aspoň renomovaného historika umenia Václava Viléma Štecha, alebo sochára Vincenca Makovského. Ten po svojom príchode do Zlína vytvoril pre miestne strojárne MAS sadrový model revolverového sústruhu a v roku 1940 ho medzi obrazmi a sochami vystavil na 5. zlínskom salóne, čo bol aj v medzinárodnom kontexte revolučný počin. Bolo obdivuhodné, ako profesionálny sochár Makovský zvládol zložité technické a ergonomické problémy navrhovaného stroja. Ovládaciu páku suportu sústruhu vytvoril Makovského žiak Zdeněk Kovář, ktorý už v tejto ranej práci anticipoval svoj neskorší dominantný záujem o ergonomické parametre dizajnu. Na Škole umění pôsobil aj prvý funkcionalistický architekt Zlína František Lydie Gahura, autor významých brnenských funkcionalistických stavieb Bohuslav Fuchs, dizajnér a producent funkcionalistického nábytku Jan Vaněk a ďalší. Výuka sa rozbehla v septembri roku 1939 a napriek protektorátnemu dusnu mala vynikajúcu úroveň. Svedčili o tom aj školské práce, ktoré sa každého polroka predstavovali verejnosti. Niektoré sa predávali v školskej predajni, čo prispievalo do rozpočtu školy. Študenti tiež spracovávali zákazky na plagáty, značky, aranžárske práce v obchodoch či reštaurátorské práce. Prví absolventi opustili školu v roku 1943. Patrili medzi nich grafický dizajnér Jan Rajlich, neskôr zakladateľ renomovaného Brnenského Bienále grafického dizajnu, ktorého história trvá už vyše 40 rokov, alebo vyššie spomínaný Zdeněk Kovář, zakladateľská osobnosť českého dizajnu a dizajnérskej pedagogiky. Po vojne a znárodnení Baťovej firmy škola strácala svoj vzťah k vedeniu podniku a v roku 1952 bola už ako stredná umelecko-priemyslová škola premiestnená do 30 kilometrov vzdialeného Uherského Hradišťa. Obdobie jej zmysluplnej existencie možno de facto obmedziť na vojnové roky 1939-1945. Bauhaus, bratislavskú Školu umeleckých remesiel i zlínsku Školu umění spájal antiakademický charakter výuky, Ruskinovská snaha spojiť umenie a život. A hoci po relatívne krátkom období všetky tri inštitúcie zanikli, ich legendy prežili. Tak, ako sa v Chicagu či Ulme pokúsili vzkriesiť ducha Bauhausu, dochádzalo aj v Bratislave a Zlíne k snahám o nadviazanie na legendárne vzdelávacie inštitúcie. Spočiatku len ostýchavo na dvoch stredných umelecko-priemyselných školách, na ktorých mal však charakter výuky bližšie ku konzervatívnym inštitúciám zrodeným 19. storočím. Postupne sa pridávali školy vysoké a na nich sa bahausovské inšpiráciie transformované cez lokálne špecifiká dizajnérskej pedagogiky uplatňovali dôslednejšie. V Bratislave vznikla v roku 1949 Vysoká škola výtvarných umení pôvodne so zámerom „bahausovsky“ prepojiť výuku voľných a úžitkových výtvarných disciplín. Realita síce priniesla nevyhnutnosť mnohých kompromisov, ale koncom

54

JOSRA 02/2010 Červenec 2010 50. rokov uplynulého storočia sa tieto plány začali napĺňať a po roku 1989 sa v novom programe školy zdôraznila úplná voľnosť pri pohybe medzi ateliérmi voľného a úžitkového výtvarníctva, aj počty ich študentov sú dnes približne rovnaké. V Zlíne došlo k prenosu tradície z niekdajšej Školy umění na nové vysokoškolské inštitúcie „po meči“. V roku 1959 tu vznikol detašovaný ateliér pražskej Vysokej školy uměleckoprůmyslovej, ktorého vedením bol poverený premiant medzi prvými absolventmi Školy umění a priamy pokračovateľ jej profesora Vincenca Makovského Zdeněk Kovář. Z ateliéru sa neskôr stala katedra a tá v Zlíne sídli podnes napriek gravitačným „pragocentrickým“ snahám, ktoré ju už dlhé roky priťahujú do hlavného mesta. Od prelomu minulého a aktuálneho storočia jej konkurujú dizajnérske ateliéry novej zlínskej univerzity, ktorá symbolicky nesie meno Tomáša Baťu. Nielen to ju však viaže na tradície svojej predchodkyne z protektorátnych čias. Opäť ide aj o následníctvo „po meči“. Ateliér dizajnu tu totiž vedie Pavel Škarka, niekdajší asistent a neskôr nástupca profesora Kovářa na dnes už konkurenčnej detašovanej katedre dizajnu Vysokej školy uměleckoprůmyslovej v Zlíne. A aký je vzťah spomínanej bratislavskej a dvoch zlínskych vysokých škôl k odkazu svojich predchodkýň, či priamo Bauhausu? Všetky tri sa hlásia k tejto tradícii, samozrejme v intencách možností a potrieb súčasnej doby. Inšpiratívny ostáva najmä bauhausovský akcent na spoločenskú zodpovednosť výtvarného tvorcu.

Poznámky 1

Príspevok bol prednesený na medzinárodnej konferencii Bauhaus-Budapest-Bukarest v Budapešti 26. 10. 2010. Nebol doposiaľ publikovaný. Pre publikovanie v tomto časopise bol upravený autorom, aby viac zodpovedal potrebám širšej odbornej verejnosti. 2

Od školského roku 1937-38 bola popri večernej forme zavedená aj denná forma v aranžérskom, filmovom, módnom a textilnom oddelení.

3

Mojžišová, I. : Škola umeleckých remesiel 1930-1939. In: Artschool = 75. Katalóg, Škola úžitkového výtvarníctva Bratislava 2007, s. 42. 4

Tamtiež, s. 44

Literatúra CRHÁK, F.; PODŠKUBKA, F. Výuka ergonomie : součást studia na Katedře designu VŠUP ve Zlíně. BOZP & PO aktuálně, č. 6, s. 7. MOJŽIŠOVÁ, I. Škola umeleckých remesiel 1930-1939. In Artschool : 75. katalóg. Bratislava : Škola úžitkového výtvarníctva, 2007. RAJLICH, J. Přistřižená křídla. Brno, 2005.

Vzorová citace KOLESÁR, Zdeno. Dve bauhausovské inšpirácie : Škola uměleckých remesiel v Bratislave a Škola umění v Zlíne. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online], 2010, roč. 3, č. 2. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-3687.

55

Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti

Recommend Documents