Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs. stavby pro volnočasové aktivity

2012

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

08/12

stavebnictví MK ČR E 17014

časopis

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

stavby pro volnočasové aktivity osobnost stavitelství: František Faltus fotoreportáž: současný stav tunelového komplexu Blanka cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz

Cihly pro budoucnost

U až 0,11 W/m2K

HELUZ FAMILY 2in1 broušené cihelné bloky s integrovanou tepelnou izolací ˆ

pro jednovrstvé obvodové zdivo šířky 50, 44 a 38 cm s nejvyššími tepelněizolačními parametry

SK Á FI

20let ČE

R M

pro nulové, pasivní a nízkoenergetické domy

ˆ

zajistí optimální mikroklima pro zdravé bydlení

ˆ

tradiční materiál - nadčasové řešení

A

ˆ

na tr

hu

Vývoj produktu HELUZ FAMILY 2in1 byl realizován za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

HELUZ cihlářský průmysl v. o. s., 373 65 Dolní Bukovsko 295, tel.: 385 793 030, mobil: 602 451 399, e-mail: [email protected], www.heluz.cz, zákaznická linka: 800 212 213

Vážení čtenáři,

Česká republika je díky své poloze tranzitní zemí pro dopravu zboží i  cestujících ze všech světových stran. A  co vlastně svým poutníkům nabízí? Mizerné dálnice a silnice, drahé pohonné hmoty, železnici (ne)omezených možností a  také nesplavné řeky. Právě uvedené se samozřejmě netýká jen projíždějících. Cestující z Prahy do Brna má například dle billboardu Českých drah unikátní příležitost využít jejich nejrychlejšího spoje a překonat tuto vzdálenost už za dvě a tři čtvrtě hodiny. Co to ovšem je proti tři sta devětapadesáti rokům čekání na realizaci ideje koridoru Dunaj – Odra – Labe. Na druhou stranu své tranzitní hosty v  lásce moc nemáme. Přeložené balkánské kamiony demolují poslední zbytky D1 a jejich řidiči nahánějí hrůzu všem ostatním účastníkům dopravy. Nemáme rádi ani sami sebe – čeští průmysloví výrobci volají po snadnější dopravě svých produktů (například právě po vodě) už hodně dlouho; statistiky nehodovosti v  České republice zhusta zvyšují nehody zaviněné právě kamiony. Fakt, že se přes Českou republiku musí přepravit tuny nákladu a tisíce lidí, je třeba brát jako konkurenční výhodu oproti ostatním státům a  založit na ní „politiku dopravy“. Připravit všem potenciálním klientům fungující dopravní portfolio evropské kvality a nechat si za to také dobře zaplatit, vždyť mýtná brána byla zlatým dolem už před mnoha tisíci lety. Ano, uznávám, objevuji tady Ameriku, ale je pro-

stě frustrující sledovat nekonečné tápání České republiky v  oblasti dopravní infrastruktury, a to i v příjemných srpnových dnech. Vždycky jsem tvrdil, že na kopec je lepší vylézt, než se na něj pohodlně nechat vyvézt lanovkou. Při pohledu na stále funkční muzeální exponát tohoto dopravního prostředku, který si na Sněžce kroutí už své sedmé desetiletí, to platí dvojnásob. Lanovka, postavená v  roce 1949, měla plánovanou životnost sedmnáct let, nicméně po několika opravách funguje dodnes. Je fascinující, jak málo optimizmu projevila budovatelská doba ke své rekreační chloubě. Je naopak typické, že práce na přípravě zásadní rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku jsou delší než její původně plánovaná životnost. Stručnou historii příprav rekonstrukce najdete uvnitř čísla. Můžete sledovat, jak ekologičtí aktivisté, Správa Krkonošského národního parku, ale i  řada politických a  podnikatelských vlivů oddálila rekonstrukci technicky poměrně jednoduché stavby. Dalo by se říci, že čím je kopec menší, tím zuřivější ochranu si zasluhuje. Uvědomujeme si vůbec, že ve výšce 1600 m n.m. v sousedním Rakousku často teprve nastupujeme na lanovku, která nás veze na vrchol? A  kolik lidí ví, jaký stavebních ruch panoval na Sněžce na konci devatenáctého století?

inzerce

editorial

Hodně štěstí přeje

Jan Táborský šéfredaktor [email protected]

stavebnictví 08/12

3

obsah

6–8

10–13

Stavba roku 2012 – druhé kolo

Trychtýř ve dvoraně Salmova paláce

V přehledu staveb postupujicích do druhého kola soutěže Stavba roku se projevuje současný stav českého stavebnictví. Více než třetina jsou rekonstrukce, zatímco dopravní stavby lze spočítat na prstech jedné ruky.

V rámci rekonstrukce Salmova paláce v Olomouci došlo i k zastřešení jeho dvorany. Investor s projektantem zvolili odvážně řešenou ocelovou konstrukci.

14–16

50–52

Osobnost stavitelství: František Faltus

Aktuální stav tunelového komplexu Blanka

Profesor František Faltus byl jednou z nejvýznamnějších osobností v oblasti navrhování ocelových konstrukcí. Díky dlouholeté kariéře na ČVUT v Praze nese jeho odkaz velký počet jeho žáků.

Fotoreportáž z výstavby tunelového komplexu Blanka ukazuje stav všech jeho stavenišť v červenci 2012. Zároveň připomíná i fakt, že Praha s touto stavbou žije již pět let.

Vyhlášení IX. ročníku soutěže ČKAIT Cena Inženýrské komory 2012 Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) vyhlásila a pořádá již devátý ročník soutěže Cena Inženýrské komory 2012. Poslání soutěže Hlavním posláním soutěže je prezentovat a zviditelnit kvalitní stavební a technologické inženýrské návrhy ze všech autorizačních oborů a specializací ČKAIT, které se mohou uplatnit v praxi ve stavebnictví, a seznámit s těmito návrhy, včetně jejich autorů, širší odbornou i laickou veřejnost.

4

stavebnictví 08/12

Kritéria soutěže Inženýrské návrhy budou posuzovány na základě zaslané přihlášky a připojených dokladů. Hodnotitelská porota ve svém návrhu zohlední zejména: ■ původnost řešení; ■ přínos životnímu prostředí; ■ funkčnost řešení; ■ technickou úroveň řešení; ■ použití nové technologie; ■ schopnost aplikace a realizace; ■ splnění případného tematického zaměření. Vyhlašovatel Ceny ČKAIT, organizační zajištění: Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), Sokolská 15, 120 00 Praha 2. Více informací na: www.ckait.cz.

08/12 | srpen

3 editorial 4 obsah stavba roku 6 Stavba roku 2012 – druhé kolo 66 Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011 68 Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012 70 Stavba roku Středočeského kraje 2012 Vyhlášení výsledků soutěže realizace 10 Zastřešení dvorany Salmova paláce 50 Tunelový komplex Blanka: aktuality z výstavby, červenec 2012 osobnost stavitelství 14 František Faltus téma: stavby pro volnočasové aktivity 18 Sportmost – hraniční lávka přes řeku Olši Ing. Richard Novák Ing. Petr Kocourek Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc. Ing. Pavel Fischer

24 Z  kušenosti z výstavby Pavilonu indonéské džungle ZOO Praha Ing. arch. Jaromír Kosnar Ing. arch. Vratislav Danda 32 Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD. Ing. Marcel Vanko 37 Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka Ing. Miloš Pařízek Ing. arch. Stanislava Kratochvílová 44 Nový koncertní sál Pražské konzervatoře Ing. Karel Sehyl 53 vodohospodářské stavby 54 konference 58 historie ČKAIT 63 svět stavbařů 65 reakce, komentáře 71 infoservis 74 v příštím čísle

foto na titulní straně: Salmův palác v Olomouci, zastřešení atria, Tomáš Malý inzerce

stavebnictví 08/12

5

stavba roku

foto www.stavbaroku.cz

Stavba roku 2012 – druhé kolo Do druhého kola soutěže Stavba roku 2012 postoupilo třicet jedna staveb. Více než třetinu tvoří rekonstrukce či revitalizace. V nových stavbách figurují mimo jiné nízkoenergetický a pasivní dům. Dopravní stavitelství letos reprezentují dva mosty, zastoupení mají i stavby těsně spjaté s krajinou. Odborná sedmičlenná porota tyto stavby posoudí a vybere jich do posledního, nominačního kola maximálně patnáct – každá z těchto staveb má tedy možnost získat cenu Stavba roku, některou ze zvláštních cen či Cenu veřejnosti. ▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova, Praha

▲C  entrum technického vzdělávání, Ostrov

▲ Servisní tréninkové centrum – Service Training Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy

▲ Fabrika hotel, Humpolec

▲R  ekonstrukce zámku Herálec

▲ Park Malinová – Chrpová, Praha

▲ Přírodovědné exploratorium – rekonstrukce a dostavba, Brno

▼ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro strojírenský průmysl – rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice

▼ Rekonstrukce zimního stadionu, Jičín

▼ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat, Líbezníce

6

stavebnictví 08/12

▲ Rekonstrukce sportovního areálu Bavlna, Hradec Králové

▲ Výstaviště České Budějovice – pavilon T

▲ Rehabilitace a restaurování vily Tugendhat, Brno

▲ Rekonstrukce Domu s pečovatelskou službou, Roháčova 24, 26, Praha

▲ Horská chata Dolní Malá Úpa, okres Trutnov

▲ Ski Bar Horní Malá Úpa, okres Trutnov

▲ Main Point Karlin, Praha

▲ Projekt revitalizace Centra vzdělávání ISŠTE, Sokolov

▲ Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Karviné – Golf Park Darkov (Golf Club Lipiny), Karviná

inzerce

Life Nová kolekce fasádních barev

Všechny barvy vašeho života Baumit. Váš dům. Vaše e barvy. Váš život.

stavebnictví 08/12

7

▲ Rekonstrukce františkánského kláštera, Hostinné

▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov

▲ Hangár N, Letiště Praha – Ruzyně

▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice

▲ Revitalizace historického jádra města Slaný

▲ Most na silnici I/67 v km 0,360 přes Bohumínskou stružku, trať ČD a ulici J. Palacha, Bohumín, Skřečoň

▲ Nízkoenergetické rodinné domy, Sedlec u Líbeznic

▲ SO 221 – Most na cyklistické stezce Ostravská přes dálnici, silnici I/67 a odvodní příkop, Bohumín

▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy TV NOVA, Praha

▼ Rezidenční park Baarova, Praha

▼ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA v Oslavanech

▼ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem, Praha

8

stavebnictví 08/12

Nový Hilux Pořádně mu naložte!

Nezastavitelný Hilux 4 x 4 již od 495 000 Kč Historie modelu Hilux se začala psát v roce 1968 a od té doby se ve světě prodalo již více než 13 milionů těchto vozů. Nezničitelný Hilux se osvědčil i v těch nejextrémnějších podmínkách, v arktických tundrách či v saharských písečných dunách. Lehce zdolává skalnaté oblasti, překonává vodní toky a blátivé úseky. Hilux je zkonstruován pro tvrdou práci, zábavu i dobrodružství. Toyotu Hilux nic nezastaví – přesvědčte se sami.

Otestujte nový Hilux u autorizovaných prodejců a informujte se o speciálních podmínkách pro rmy.

www.toyota.cz Toyota Hilux kombinovaná spotřeba 7,3–8,6 l/100 km a emise CO2 194–227g/km. Zobrazený vůz může mít prvky příplatkové výbavy. Cena je uvedena bez DPH. Více informací na www.toyota.cz

realizace

text Ing. Petr Brosch | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora

▲ Novostavba zastřešení dvorany

Zastřešení dvorany Salmova paláce Na přelomu let 2011 a 2012 došlo v rámci rekonstrukce Salmova paláce na severozápadním okraji Horního náměstí v Olomouci k odvážnému počinu zastřešení jeho dvorany. Účelem tohoto zastřešení bylo sjednotit prostor přízemí paláce, přizpůsobit jej potřebám obchodních aktivit a otevřít novou obchodní pasáž v okolí náměstí. Salmův palác patřící mezi nejvýznamnější budovy v  centru Olomouce byl vystavěn v  barokním slohu na konci 17. století Juliem Salmem původně jako dvouposchoďový. Třetí poschodí získal po rekonstrukci z roku 1792. Od té doby byla budova několikrát rekonstruována. Nejrozsáhlejší rekonstrukce proběhla v  padesátých letech dvacátého století. Současná rekonstrukce má paláci

10

stavebnictví 08/12

vrátit jeho přední místo mezi olomouckými historickými stavbami a zvýšit jeho užitnou hodnotu.

Dvorana V průběhu navrhování a realizace zastřešení se účastníci tohoto procesu museli mimo jiné vyrovnat s  několika dispozičními a  architektonickými překážkami. Mezi

ně patří také dědictví posledních přibližně šedesáti let, k  němuž náleží ne zcela zmapovaný kryt civilní obrany pod dvoranou, jenž si vyžádal komplikovanější zakládání nových konstrukcí. Navíc se na pozůstatky starších staveb přicházelo až při samotné realizaci nových základů. V devadesátých letech dvacátého století byla poměrně necitlivě do dvorany vestavěna budova restaurace McDonald’s, která její plochu zmenšila přibližně o jednu třetinu. Rovněž tato vestavba měla za následek složitější přístup k  řešení dispozičních problémů v novém atriu. Samotné zastřešení atria má půdorysný tvar nepravidelného asymetrického pětiúhelníku. Konečná varianta vychází z archi-

tektonického návrhu prosklené střechy ve tvaru „deštníku“ s  proskleným středovým sloupem. V  původním návrhu byly prosklené plochy navrženy jako zborcené. Po zvážení řady důvodů byl tento záměr zjednodušen na kombinaci jehlanů a hranolů s několika konstrukčně náročnými přechody mezi těmito tvary. Nepravidelný půdorysný tvar má za následek komplikované průniky se stěnami přilehlých historických budov a  z  toho vyplývající složité odvodnění střechy dvorany s mnoha odlišnými spády.

Nosná konstrukce Zastřešení nádvoří má dvě části. Hlavní část zastřešení je pro-

▲ Detailní pohled na trychtýř střechy

sklená. Části přilehlé k  budově McDonald‘s  jsou pojaty jako vegetační střecha. Konstrukci zastřešení prosklené části tvoří soustava dvanácti hlavních vazeb, vějířovitě uspořádaných do tvaru „deštníku“. Půdorysný tvar hlavní části tvoří nepravidelný pětiúhelník, jehož obvod je definován tvarem nádvoří, tj. líci přilehlých budov. Ocelová konstrukce prosklené střechy dvorany má hlavní vazby dvojího typu. První typ tvoří uzavřené svařované vazníky, spojitě přecházející ve středové sloupy proměnného průřezu. V  místě přechodu vazníku ve středo vý sloup jsou vazby propojeny trubkovým prstencem. Vazby druhého typu mají obdobný tvar, jsou však zakončeny na trubkovém prstenci, nepřecházejí tedy ve středové sloupy. Oba typy vazeb se vzájemně střídají tak, že šestice vazeb přechází ve sloupy a šestici vynáší středový prstenec. Středový sloup má

tedy výsledný půdorysný tvar šestiúhelníku. Dimenzi průvlaků hlavních vazeb ovlivňují zejména dva lehce protichůdné faktory. Na jedné straně snaha o  pohledové sjednocení rozměrů hlavní konstrukce, na druhé straně značné rozdíly v rozpětí průvlaků hlavních vazeb ve škále od 4,3 m do 15,7 m. Nelehkým úkolem se stalo rovněž vypořádání se s  požadavky současných norem na zatížení sněhem a  výskyt spadu sněhu z  okolních sedlových střech. Na toto téma proběhlo několik konzultací s odborníky v oboru. Vnější části vazeb obou typů jsou podepřeny kruhovými sloupy z trubek. Vnější trubkové sloupy současně vynášejí obvodový svařovaný nosník lemující vnitřní tvar nádvoří. Z celkové geometrie plyne fakt, že sloupy na obvodu nejsou stejně vysoké, neboť obvodový nosník není vodorovný. Na hlavní vazby jsou ,,pavučinově“ připojeny vaznice a  vaz-

▲ Hmotová axonometrie

ničky z  válcovaných profilů IPE. Vaznice i  vazničky geometricky přesahující vnější obrys ,,pavučinové“ soustavy jsou zakončeny uložením na obvodový nosník. Obvodový svařovaný uzavřený nosník rovněž vynáší odvodňovací žlab lemující nádvoří. Tato část

ocelové konstrukce slouží přímo pro kotvení hliníkového systému sloupko-příčkového zasklení. Vzhledem k  tomu, že o  dimenzích nosné ocelové konstrukce rozhodovaly především tuhostní parametry, bylo pro její realizaci přednostně použito oceli S235.

stavebnictví 08/12

11

▲ Příčné řezy zastřešením ▼ Detail zasklení

12

stavebnictví 08/12

▼ Detail přechodové části

Prosklení a opláštění Prosklená plocha zastřešení a  tubusu je řešena pomocí hliníkového sloupko-příčkového fasádního systému. Hliníkový sloupko-příčkový fasádní rastr je ▼ Dvorana paláce

skrytě kotven ocelovými kotvami k  nosné ocelové konstrukci. Důmyslně byl navržen systém fixních a pohyblivých kotev vzhledem k  očekávaným dilatačním posunům a deformacím asymetrické konstrukce složitého tvaru. Pr ůhledné č ásti zastřešení jsou zaskleny čirým dvojsklem ve skladbě o  celkové tloušťce 36 mm. Vodorovné spáry výplní jsou na zastřešení navrženy jako tmelené, případně s přítlačnými terčíky. Na sloupcích a krokvích (ve směru spádu) je kryjí pohledové přítlačné a  krycí lišty. Obdobně (méně náročným způsobem) je zasklen vnitřní tubus. Neprůhledné části rastru jsou uzavřeny sendviči z  hliníkového plechu. Doplňuje je extrudovaná deska tepelné izolace a zateplení minerální vatou. Do prosklené střechy byly navrženy prosklené otvírky OTK s  elektromotory, které budou sloužit i  pro běžné větrání. Pro vstup údržby do tubusu jsou do šestibokého rastru vloženy balkonové dveře. Přechod dvanáctiúhelníkové prosklené plochy zastřešení do šestiúhelníkového svislého tubusu, jejichž hliníkové rastry mezi sebou nejsou systémově propojeny, řeší přechodový prstenec. Vnější povrch přechodu tvoří  dílce z  titanzinkového plechu ohýbaného do odpovídajícího geometrického tvaru. K odvodnění po obvodu slouží fóliový žlab vytápěný topnými kabely a krytý pororošty. Poroštové lávky vybavené podélnou trubkou pro jištění slouží pro pohyb obsluhy. Vnější oplechování k  okolním budovám je navrženo z předzvětralého titanzinkového materiálu. Celou konstrukci zastřešení doplňují trubky nad krokvemi, které

mají ochrannou funkci a  slouží pro položení a upevnění podlážek či žebříků při čištění a  opravách prosklení. Probíhající rekonstrukce si klade za cíl nejen vrátit paláci jeho významné místo mezi stavbami Olomouce, ale také zpříjemnit návštěvníkům pobyt přinejmenším v této oblasti historického centra města. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Salmův palác – zastřešení dvorany

Investor: SALM PALACE s.r.o. Zastřešení dvorany Realizace OK a opláštění: OK mont – STM, spol. s r.o. Stavbyvedoucí: Ing. Jindřich Bartoněk Generální projektant rekonstrukce: Ing. GEC – AGP Olomouc Generální dodavatel rekonstrukce: VALTR, generální dodavatel staveb, s.r.o. Doba výstavby: 2011–2012

▲ Pohled od vstupu ▼ Zasklení trychtýře

stavebnictví 08/12

13

osobnost stavitelství

text Petr Zázvorka | foto archiv ČVUT v Praze

Škodovy závody v Plzni

▲ Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.

František Faltus Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc., proslul zejména jako konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, hlavně mostů, budovaných za jeho éry zcela novou technologií svařování. Vídeň František Faltus se narodil 5. ledna 1901 v české rodině ve Vídni. Po maturitě na státní reálce ve Vídni (kterou složil dne 4. července 1918) začal studovat stavební inženýrství na vídeňské Vysoké škole technické (K. k. Technische Hochschule Wien). Po vykonání první státní zkoušky v  roce 1920 působil během své prázdninové praxe u firmy Úprava Tiché Orlice u Kyšperka. Tato jeho životní etapa se pojí s účastí na společenském životě vídeňské české menšiny. Faltus byl členem Jednoty Sokol

14

stavebnictví 08/12

Vídeň I, kde byl cvičitelem a  stal se náčelníkem jednoty. Studium na vysoké škole zakončil složením druhé státní zkoušky v roce 1923. Poté byl v  letech 1923–1926 zaměstnán jako statik a konstruktér v mostárně firmy Waagner-Biro AG ve Vídni. Právě v této firmě vznikl i  jeden z  prvních Faltusových návrhů mostů, ocelový most přes Dunajský kanál ve Vídni. V  roce 1926 dokončil Faltus svou dizertační práci s titulem Příspěvek k řešení staticky neurčitých konstrukcí (Beitrag zur Berechnung statisch unbestimmter Tragwerke), na jejímž základě obdržel titul doktora technických věd.

Do oddělení konstrukcí mostů Škodových závodů v Plzni nastoupil 1. března 1926. Později se stal vedoucím oddělení pro svařování. Téhož roku získal Faltus československé státní občanství. Následující rok se oženil se Zdenkou, rozenou Kučerovou. Z  jejich manželství vzešly dvě dcery: Zdenka (1928) a Věra (1930). Škodovy závody se postupně staly průkopníkem v oboru svařovaných stavebních konstrukcí. Sám Faltus vypracoval pro podnik interní směrnice pro metodiku svařování. Zabýval se nadále především studiem ocelových svařovaných konstrukcí a mostů. Výsledkem jeho činnosti byl kromě svařovaných konstrukcí domů i první a v té době největší příhradový svařovaný most, postavený v  Plzni v  areálu Škodových závodů v roce 1930, a první obloukový celosvařovaný most na světě – Tyršův most, který byl postaven v roce 1933 rovněž v Plzni přes řeku Radbuzu. V roce 1929 se zúčastnil soutěžního návrhu na výstavbu dnešního Jiráskova mostu v Praze. V  roce 1938 bylo projednáváno jeho jmenování profesorem ocelových konstrukcí na ČVUT v Praze za odcházejícího profesora Jana Koláře, ale vzhledem k  uzavření českých vysokých škol k němu již nedošlo. Ve Škodových závodech v  Plzni tak působil až do konce 2. světové války.

Studijní cesty Ještě během působení ve vídeňské firmě podnikl několik studijních podnikových cest, např. do Švýcarska nebo do Kruppových závodů v Německu, kde se poprvé seznámil s  ručním svařováním elektrickým obloukem. Rovněž se účastnil řady mezinárodních kongresů a  konferencí. V  roce 1926 stál u  zrodu Mezinárodního sdružení pro mosty a konstrukce (IABSE – International Association for Bridge and Structural Engineering). V  následujících letech navštívil Mezinárodní mostárenské kongresy ve Vídni (1928), v Paříži (1932) a v Berlíně (1936),

Mezinárodní kongres pro ocelové stavby v Lutychu (1930), Mezinárodní kongres pro svařování kotlů v Haagu (1931) nebo Sympozium o technice svařování železa a oceli v Londýně (1935).

Období po 2. světové válce V červnu 1945 byl pověřen suplováním přednášek na téma Železné mosty na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze v prázdninovém běhu roku 1945. Řádným profesorem byl jmenován 26. ledna 1946, s účinností od 1. října 1945. V  zimním semestru 1945–1946, již tedy jako řádný profesor oboru železných konstrukcí staveb mostních a  pozemních na VŠ Inženýrského stavitelství ČVUT v  Praze, byl pověřen suplováním cvičení s tematikou železné mosty a ocelové konstrukce v oboru konstrukce a dopravní stavby. Patřil k obnovitelům předválečného Prvního ústavu stavitelství mostního (pozdější katedra ocelových konstrukcí ČVUT v Praze), když byl ústav za německé okupace prakticky zdevastován. V prvních letech působení na ČVUT spolupracoval i  nadále se Škodovými závody v  Plzni. Na fakultě nechal zřídit svářečskou laboratoř, což charakterizuje Faltusovo nejen vědecké, ale i praktické zaměření. Dokladem je rovněž jeho práce Příručka svařování (1953), určená především svářečům, mistrům nebo technologům. Podílel se na vydání vysokoškolských skript, z nichž lze zmínit například Mostní stavitelství (1949), Prvky ocelových konstrukcí (1951), Ocelové konstrukce pozemního stavitelství (1954). Vydal řadu odborných publikací, například Svařované konstrukce příhradové (1947), Americké ocelové mosty (1949), Ocelové konstrukce pozemního stavitelství (1960), Plnostěnné ocelové mosty trámové (1965), Ocelové mosty příhradové, obloukové a visuté (1971), Spoje s  koutovými svary (1981), u řady publikací byl spoluautorem. V období let 1949–1950 byl zvolen děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT v  Praze. V letech 1966–1969 zastával funkci proděkana oboru konstrukce

▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Revoluční ulici v Praze, 1928

▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Dlouhé ulici v Praze, nedatováno, konec dvacátých let 20. století

a  dopravní stavby na Stavební fakultě ČVUT. Od roku 1953 byl členem a  korespondentem ČSAV. Celkem dvacet tři let, mezi ročníky 1946–1947 až 1969–1970, působil jako vedoucí katedry ocelových konstrukcí. Profesor Faltus působil na Stavební fakultě ČVUT do akademického roku 1971–1972. V  následujících letech se věnoval především poradenské, konzultační a  expertizní práci při navrhování mostů, hal nebo elektráren. Působil rovněž jako expert při posuzování nejrůznějších havárií na ocelových konstrukcích.

Škodovými závody a s Ing. J. Blažkem velký most v Bytči přes Váh. Na něm poprvé použil nový typ ocelových konstrukcí se spřaženou betonovou deskou. Jako odborný konzultant se podílel na návrhu Štefánikova (tehdy Švermova) mostu v  Praze (1949–1951) a  působil v porotě na přemostění Nuselského údolí (1967–1973). Rovněž spolupracoval na konstrukci továrních budov NHKG v Kunčicích, velkého hangáru v Praze – Ruzyni a na řešení svařování tlakové nádoby pro první jadernou elektrárnu na území ČR – A1. Sám profesor Faltus se

V prvních dvou letech poválečného období se Faltus zúčastnil několika delších studijních cest, navštívil Švédsko (1946) a  Spojené státy americké (1947), kde se seznamoval s tamními zkušenostmi při svařováním ocelových konstrukcí. V  akademickém roce 1959–1960 působil v Charbinu na vysoké škole technické v Číně.

Poválečné realizace V období po 2. světové válce navrhoval Faltus ve spolupráci se

významně podílel na návrhu mostu u Žďákova (1958–1967, s přestávkou v letech 1960–1964), což byl v té době most s největším ocelovým plnostěnným svařovaným obloukem na světě.

Posudková činnost Příkladem Faltusovy odborné poradenské činnosti může být jeden z řady posudků, dochovaný v archivu ČVUT v Praze. Jde o odborné přezkoumání parametrů navrženého mostu (tehdy Mostu SNP,

inzerce

stavebnictví 08/12

15

▲ Lávka v Sušici, nedatováno

nynějšího Nového mostu) v Bratislavě, který byl v letech 1967–1971 postaven podle návrhu A. Tesára, J. Lacka a  I. Slameňa. Jedná se o most o celkové délce 430,8 m, šířce 21 m a váze 7537 t. Dva ocelové komorové nosníky o výšce necelých 5 m s ortotropní mostovkou jsou na mostě zavěšeny na jednom pylonu vysokém 84,6 m. Atrakcí je restaurace ve tvaru disku v hlavici pylonu ve výšce 80 m, spojená s vyhlídkovou plošinou. Do levého pylonu je situován výtah, do pravého schodiště. Profesor Faltus ve svém několikastránkovém posudku podrobně porovnal předpokládané parametry mostu s  podobnými realizacemi v  Německu, propočetl složitou statiku mostu v různých variantách zajištění pylonu a došel k závěru, uvedenému v citaci. Průhyb mostu od svislého nahodilého zatížení byl vypočten na 1200 mm, tj. 1/256 rozpětí. V  NSR se tak měkké mosty běžně staví a  plně se osvědčily. U  visutých mostů se vyskytují i  ještě větší průhyby, dokonce střídavě dolů a  nahoru, aniž by to způsobovalo zvlášť nepříjemné pocity u  chodců. Výraznějšího zmenšení průhybu by bylo možné dosáhnout zvětšením výšky zavěšení kabelů, zesílením kabelů VI a nejvýrazněji pomocným pilířem při levém břehu; zvětšení trámu by pomohlo velmi málo. Řešení příčného trámu je velmi šťastné. Střední uzavřený průřez dává mostu potřebnou tuhost v kroucení, ortotropní deska mostovky v  plné šíři spolupůsobí s  trámem… Nejvýraznějším prv-

16

stavebnictví 08/12

kem mostu je pylon s kavárnou na vrcholu. Pylon je rozkročený, takže most prochází zcela nerušeně pod jeho dříky. Úprava pylonu byla do značné míry ovlivněna požadavkem na vrcholu umístit kavárnu a v dřících výtah a schodiště pro přístup do kavárny. Kabely se z  tohoto důvodu od závěsných bodů v trámu vějířovitě sbíhají k tažným sedlům umístěným na mohutném příčníku, který spojuje rozbíhající se dříky. Je to v mostním stavitelství ojedinělé řešení… Realizací projektu se získá objekt světových parametrů dokumentující vysokou úroveň mostního stavitelství u  nás. Určité drobné úpravy, které doporučuji, nenarušují celkovou koncepci a lze se s nimi vypořádat při zpracování dalšího stupně přípravy projektu.

Odkaz profesora Faltuse Za období své aktivní činnosti získal František Faltus řadu vyznamenání, akademických hodností i  mezinárodních ocenění jako uznávaný představitel oboru. Uznáním průkopnické práce profesora Faltuse se stala rovněž účast představitelů firmy Waagner-Biro AG na konferenci Ocelové konstrukce, která byla u příležitosti Fatusových osmdesátých narozenin věnována významu jeho osobnosti. Profesor František Faltus zemřel v Praze dne 6. října 1989. K  uctění památky profesora Faltuse jako zakladatele svařova-

ných ocelových konstrukcí v Československu byla založena v roce 2001 Nadace Františka Faltuse, jež si klade za cíl podporovat vzdělávání a  práce studentů, doktorandů a mladých pedagogů v  oboru stavebních ocelových

konstrukcí na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. ■ Podklady z  osobního archivu profesora Františka Faltuse poskytl redakci Archiv ČVUT v Praze.

▲ Posudek návrhu mostu SNP (v současnosti Nového mostu) v Bratislavě, náčrt možných variant řešení náklonu pylonu, sedmdesátá léta 20. století ▼ Zátěžový test modelu železného mostu, 1927

8. mezinárodní veletrh obráběcích a tvářecích strojů

54. mezinárodní strojírenský veletrh MSV 2012

IMT 2012

MSV 2012

Zaregistrujte se před svou návštěvou veletrhu, ušetříte čas i peníze! www.bvv.cz/msv

10.–14. 9. 2012, Brno – Výstaviště Indie – partnerská země MSV

Na MSV naleznete mimo jiné také tyto obory: Vytápěcí technika • vzduchotechnika • klimatizace • chlazení • potrubí a armatury • spojovací technika • čerpadla • měřicí technika • vodiče a kabely • regulační, snímací a měřicí zařízení • osvětlovací technika • doprava a logistika

Veletrhy Brno, a.s. Výstaviště 1 647 00 Brno Tel.: +420 541 152 926 Fax: +420 541 153 044 [email protected] www.bvv.cz/msv

stavby pro volnočasové ak tivity

text R. Novák, P. Kocourek, J. Stráský, P. Fischer | grafické podklady Stráský, Hustý a partneři s.r.o.

▲ Obr. 1. Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český a Polský Těšín (Cieszyn)

Sportmost – hraniční lávka přes řeku Olši Ing. Richard Novák Absolvoval Fakultu stavební VUT v Brně, obor konstrukce a dopravní stavby, v roce 2002. Od té doby pracuje jako projektant mostních konstrukcí v inženýrské kanceláři Stráský, Hustý a partneři s.r.o. v Brně, od roku 2009 je vedoucím střediska Mosty 3. Je autorizovaným inženýrem pro obor mosty a inženýrské konstrukce v České republice a na Slovensku. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Petr Kocourek E-mail: [email protected] Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc. E-mail: [email protected] Ing. Pavel Fischer E-mail: [email protected]

Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český a Polský Těšín (Cieszyn), která byla realizována v rámci přeshraniční spolupráce, byla slavnostně otevřena v červnu 2012. Součástí stavby se stala i rekonstrukce parku Adama Sikory a terénní

18

stavebnictví 08/12

a sadové úpravy obou břehů. Tak byl po obou stranách řeky vytvořen prostor pro setkávání, oddych a rekreaci. S ohledem na navazující komunikace a hladinu stoleté vody je lávka ve výrazném půdorysném oblouku s poloměrem 100 m a ve výškovém zakružovacím oblouku s poloměrem 441,192 m s maximálním podélným sklonem 5,70 %. Celková délka lávky činí 93 m, pole přemosťující řeku má rozpětí 45 m. Vzhledem k prominentní poloze stavby se všichni zúčastnění snažili navrhnout atraktivní moderní konstrukci, jež svým řešením bude důstojně reprezentovat současnou dobu. Pro nalezení optimálního řešení byly vypracovány studie dvou konstrukcí. První byla konstrukce zavěšená na vnitřním okraji na jednosloupovém pylonu situovaném mimo mostovku na polském břehu, druhou byla konstrukce ztužená jednostranným skloněným obloukem (obr. 2). Z těchto alternativ si investor vybral konstrukci obloukovou. ▼ Obr. 2. Konstrukční řešení (vizualizace)

Q100

a) 1

17.000

2

3

45.000

ČESKÝ TĚŠÍN

4

18.000

5

13.000

CIESZYN

Olše

93.000

b)

▲ Obr. 3. Podélný řez (a) a půdorys (b)

6.750

Snahou projektanta bylo navrhnout atraktivní a  současně úspornou konstrukci, jejíž architektura umocní její statické působení. Výsledné uspořádání lávky vyplynulo z  architektonických a  konstrukčních studií a  podrobných statických a  dynamických vyhodnocení. Hlavním kritériem návrhu byla pohoda uživatelů a minimální údržba. Z toho důvodu je mostovka vetknuta do krajních opěr a konstrukce tvoří integrální systém bez dilatačních závěrů. Pro vodorovné zatížení a objemové změny působí mostovka jako tuhý vodorovný oblouk, v němž změny teploty vyvolávají změnu jeho vzepětí. Vzhledem k tomu, že je konstrukce lávky založena na poměrně krátkých pilotách vetknutých do únosného skalního podloží, nebylo možné mostovku rámově spojit se štíhlými podpěrami a bylo nutno ji podepřít elastomerovými ložisky výšky 250 mm.

575

6.400

800

4.375

1.360

Lávku tvoří půdorysně zakřivený ocelobetonový komorový nosník o čtyřech polích s rozpětími 17,00 + 45,00 + 18,00 + 13,00 m (obr. 3). V hlavním poli přemosťujícím řeku je nosník na vnitřní straně půdorysného oblouku ztužen skloněným obloukem (obr. 4). Svislé vzepětí oblouku je 6,75 m, jeho sklon ke svislé rovině činí 30º, sklon závěsů situovaných po 3,00 m pak 45º (obr. 5a). Komorový nosník nesymetrického průřezu je vetknut do krajních opěr a  je spřažen s  betonovou deskou tloušťky 120 mm z betonu C 30/37. Komorový nosník ztužují krajní obruby vystupující nad povrch chodníku. V obrubách vedou vnější kabely kotvené v křídlech opěr.

810

60°

Konstrukční řešení

3.000

2.320

▲ Obr. 5a. Příčný řez mostem uprostřed rozpětí hlavního pole ▼ Obr. 5b. Příčný řez mostem u krajní opěry 575

3.000

800

40 ÷ 1.015

▼ Obr. 4. Konstrukční řešení (vizualizace)

3.295

600

805

stavebnictví 08/12

19

550

457

375

250

328 4.375

▲ Obr. 7. Příčný řez mostovkou ▲ Obr. 6. Spodní stavba

▲ Obr. 9. Podepření oblouku (vizualizace) ▲ Obr. 8. Mostovka

▲ Obr. 10. Spojení oblouku s nosníkem ▼ Obr. 11. Závěsy

20

stavebnictví 08/12

575

120

275

3.000

420

445

325 250

Opěry a pilíře jsou založeny na vrtaných pilotách Ø 900 mm. Pod každou opěrou se nachází šest kusů pilot délky 10,00 m. Pilíře 2 a 3 jsou založeny na čtyřech pilotách délky 8 m, pilíř 4 je založen na dvojici pilot délky 8,00 m. Všechny piloty jsou vetknuty do skalního podloží tvořeného jílovci svrchních těšínských vrstev. Dřík vnitřních podpěr má proměnný průřez, jenž se mění od kruhového v hlavě do eliptického v patě (obr. 6). Kruh v hlavě má průměr 800 mm, v patě podpěr 2 a 3 činí velikost poloos 2320 a 1360 mm. Kratší podpěra 4 má tvar vzniklý zkrácením vyšších podpěr. Bednění podpěr bylo tvořeno 4 x 18 prkny lichoběžníkového tvaru. Protože projektant požadoval, aby spáry mezi prkny sledovaly spádnici, mají prkna rozdílnou šířku. V hlavě podpěr mají šířku 35 mm, v patě 56–90 mm. Delší stranu podpěr odlehčuje svislá rýha. Opěry jsou tvořeny svislým dříkem s  konzolou podpírající ocelovou konstrukci (obr. 5b). Součástí opěr jsou křídla, ve kterých jsou kotveny kabely, na něž navazují zábradelní zídky. Tyto zídky nejen architektonicky ukončují most, ale také umožňují napojení osvětlovacích kabelů vedených v madlech zábradlí. Spřažený komorový nosník šířky 4,375 m má výrazně nesymetrický průřez navržený tak, aby se střed smyku nacházel co neblíže jednostrannému zavěšení (obr. 7). Nesymetrickému průřezu také odpovídá nesymetrické podepření. Ocelová konstrukce celkové délky 89,90 m má délku polí 15,40 + 45,00 + 18,00 + 11,40 m. Komorový průřez po cca 3,00 m ztužený příčníky má v příčném směru proměnnou výšku (obr. 8). Dolní pásnici rozvinuté šířky cca 4,40 m vytváří skružení plechu P10 do tří tečně navazujících poloměrů R 10 000, R 3000 a R 1350 mm. Po cca 600 mm je pásnice vyztužena sedmi kusy podélných výztuh L 100/50/8. Výztuhy se uvažují jako průběžné, k příčníku jsou přivařeny tupým svarem. Horní pásnici tvoří přímý plech P10

1.550

12.450

1

18.000

2

15.000

3

18.000 93.000

12.000

4

5

stočení nosníku

14.450

1.550

6

80

0 41

nadvýšení oblouku

▲ 12. Montážní podepření

31

25

▲ Obr. 13. Osvětlení mostu

▲ Obr. 14. Montážní podepření a nadvýšení oblouku ▲ Obr. 15. Montáž oblouku

o šířce cca 3,50 m. V podélném směru je vyztužen osmi kusy neprůběžných podélných výztuh P6 x 90. V místech tzv. rámových rohů navazují na horní pásnici vodorovné podélné výztuhy, také z plechu P10. Vnější i vnitřní stěny trámu jsou průběžné, všechny z plechů P10. Na horní líce stěn jsou průběžně přivařeny trubky TR 152,4 x 10, ve kterých jsou vedeny předpínací kabely. Všechny svarové spoje jsou, s ohledem na namáhání, navrženy jako plnoprůvarové, podložené. Horní pásnice truhlíku a šikmé podélné výztuhy jsou opatřeny trny pro spřažení s  železobetonovou mostovkovou deskou. Parabolický oblouk je vyroben skružením z trubek. Skružená trubka je z profilu TR F 457 x 25. Od paty až do místa za první závěs je zesílena na 40 mm. Oblouk je vyplněn betonem C 30/37 vytlačovaným od pat k jeho vrcholu. Po cca 3,00 m jsou z vnější strany navařeny styčníkové plechy P20 pro závěsy. Po celé délce oblouk doplňuje tvarovaná chránička z plechu P6 pro umístění osvětlení. Oblouk je přivařen ke kuželovitým patním plechům tloušťky 200 mm (obr. 9). Spodní pásnice je v uložení odstupňována; v šířce 2,30 m a délce 5,00 m zesílena na 16 mm a v šířce 1,80 m a délce 2,60 m dále zesílena na 35 mm. Oblouková síla se do celého průřezu přenáší diagonálními výztuhami přivařenými ke spodní pásnici. Tyčové závěsy HPT 40 se smluvní mezí kluzu 860 MPa jsou v dolní části rektifikovatelné. Použité systémové řešení vyvinul dodavatel ocelové konstrukce. Závěsy (obr. 11) jsou připevněny čepy ke styčníkovým plechům, které jsou u dolního konce součástí příčníků, u horního konce jsou navařeny k ocelové trubce oblouku (obr. 7). Spřažená deska je u opěr zapuštěna do ocelového průřezu. Nad konzolou opěry je ve spodní pásnici vynechán otvor, v němž se nachází svislá betonářská výztuž zajišťující spřažení ocelové konstrukce s betonovou konzolou. Rámové spojení ocelové konstrukce s dříkem opěry je zajiš-

těno navázáním betonářské výztuže desky na výztuž dříku a podélným předpětím. Konstrukce je předepnuta dvěma vnějšími kabely vedenými a zainjektovanými v ocelových trubkách situovaných v krajních obrubách ocelové konstrukce. S ohledem na zajištění maximální ochrany proti korozi jsou kabely tvořeny monostrandy, na vnitřním okraji kabel sestává z devatenácti lan, na vnějším okraji z šesti lan. Dostatečný podélný spád umožnil odvést srážkovou vodu za opěry, kde vodu zachycuje příčná liniová vpusť a odtud je svedena z OP1 do řeky Olše a z OP5 do potoka Puncowka. Chodník osvětlují svítidla LED situovaná v madle zábradlí a v chráničce umístěné mezi závěsy oblouku (obr. 13). Blízkost Třineckých železáren a jejich spad výrazně ovlivnily architektonické řešení mostu. Z obavy, že spad zůstane mezi oky tahokovu, bylo nutné navrhnout klasickou svislou výplň zábradlí. Transparentní vodorovnou výplň však polský investor nepřijal. Protože spad by mohl také znehodnotit stříbrnou metalízu navrhovanou projektantem, nosná konstrukce a madla zábradlí jsou natřeny barvou vybranou městem s označením Pacific Colar.

Stavba lávky Po provedení pilot a spodní stavby byla zahájená montáž nosné konstrukce. Vzhledem k tomu, že při nedávných povodních řeka Olše zaplavila montážní podpěry a skruže stavěných mostů, bylo rozhodnuto smontovat ocelovou konstrukci na podpěrách situovaných na skruži, jež přemosťují řeku (obr. 12). Konstrukce se při stavbě deformovala nejen ve svislém, ale i  vodorovném směru a  při stavbě docházelo také k  výraznému zkrucování konstrukce; proto byla mimořádná pozornost věnována určení výrobního

stavebnictví 08/12

21

geometrie konstrukce a  poloze montážních podpěr. Zatímco nad-

▲ Obr. 16. Výpočtový model

a)

nadvýšení, které dosahovalo velikosti až 410  mm (s  vlivem stočení nosníku 490 mm). Montážní podpěry musely být navrženy tak, aby při postupné výstavbě umožnily natočení a příčný pohyb montované konstrukce. S ohledem na tvar příčného řezu, který neumožňoval jednoduché podepření, byla montovaná konstrukce podobně jako při výrobě v místě příčníků zavěšena na podpěry (obr. 14). Ocelová konstrukce mostovky byla postupně sestavena ze šesti segmentů délek 12,00–18,00 m. Oblouk byl sestaven ze tří dílů délek 10,50 m a 18,80 m (obr. 15). Na krajních opěrách byla konstrukce podepřena ve svislém směru ve dvou bodech, ve vodorovném směru polohu montované konstrukce zajišťovaly svislé čepy. Při stavbě se nejdříve vzájemně svařily díly mostovky 2, 3 a 4 a obloukové segmenty. Potom se závěsy napnuly na 50 % projektované hodnoty. Následně se přivařily zbylé montážní díly mostovky 1, 5 a 6. Po provedení všech svarů se odstranilo podepření konstrukce na mezilehlých montážních podpěrách. Následovalo vybetonování oblouku a  po dosažení požadované pevnosti betonu se závěsy dopnuly na 100 % jejich projektované hodnoty. Potom byla najednou vybetonována spřažená deska. Až se dosáhla požadovaná pevnost, napnuly se předpínací kabely. Při jejich napínání se konstrukce na montážních podpěrách příčně posunula do projektované polohy. Konstrukce pak byla na podpěrách výškově rektifikována a uložena na ložiska. Díky přesné výrobě a kontrole při stavbě se podařilo smontovat konstrukci v požadované geometrii.

Statické a dynamické posouzení

▲▼ Obr. 17. Prostorová analýza

výšení oblouku v  jeho rovině činilo maximálně 19  mm, jeho příčné

b)

▼ Obr. 18. Příčný řez: rovnováha sil

22

stavebnictví 08/12

Lávka byla analyzována jako geometricky nelineární konstrukce programovým systémem ANSYS. Globální analýza se provedla na prostorovém prutovém modelu (obr. 16), včetně detailů mostovky a detailů spojení mostovky s obloukem na prostorovém modelu sestaveném z deskostěnových a objemových prvků (obr. 17). Aby se vystihlo reálné podepření lávky, byla konstrukce namodelována včetně opěr a pilot podepřených pružinami vystihujícími podloží. S  ohledem na postupnou výstavbu byla mostovka modelována dvojicí průřezů modelujících ocelový průřez a betonovou mostovku. Na vnitřních podpěrách bylo bráněno jen svislým deformacím. Při tomto uložení vznikají v konstrukci maximální ohybová a smyková namáhání. U spřažené mostovkové desky se rovněž počítalo s redukovanou tuhostí vystihující její možné porušení trhlinami. Základní krok výpočtu znamenal nalézt výchozí rovnovážný stav [1]. Ten byl určen iterativně, přičemž v jednotlivých krocích se postupně měnily sklon oblouku a závěsů, tvar průřezu (poloha těžiště a středu krutu) a poloha i velikost předpínacích kabelů. Výsledkem se stala konstrukce, ve které síly závěsů spolu s radiálními silami od kabelů vyrovnávaly kroucení od stálého zatížení (obr. 18). Takto definovaná konstrukce pak sloužila k analýze účinků nahodilého zatížení, objemových změn a  větru. Pro výpočet maximálního napětí v mostovce byla zohledněna její lokální stabilita. Stabilita oblouku byla spočtena včetně zadaných imperfekcí pro zatížení větrem a postupně se zvětšující nahodilé zatížení. Oblouk vybočil až při šestnáctinásobku nahodilého zatížení. Únosnost oblouku se vyčerpala při 3,1 násobku nahodilého zatížení; kdy došlo ke zplastizování paty oblouku. Ke ztrátě stability tedy nedojde před vyčerpáním únosnosti. Vzhledem k tomu, že stabilita oblouku závisí na únosnosti závěsů, byly závěsy podrobně posouzeny nejen pro jejich tahové, ale také ohybové namáhání. Montážní geometrie konstrukce se získala postupným odebíráním konstrukčních prvků od výchozího rovnovážného stavu. Důležitá se ukázala také dynamická analýza konstrukce. S ohledem na skutečnost, že první torzní frekvence je menší než 1 Hz a první ohybová

Střed hlavního pole Teoretický průhyb – (ložiska volně pohyblivá) Teoretický průhyb – (ložiska omezeně pohyblivá) Změřený pružný průhyb Změřený trvalý průhyb Pružný / teoretický průhyb (ložiska volně pohyblivá) Pružný / teoretický průhyb (ložiska omezeně pohyblivá)

A (vnější okraj)

Bod B (střed C (vnitřdesky) ní okraj)

108,8 mm 88,3 mm 67,8 mm 92,7 mm 76,4 mm 60,0 mm 86,0 mm 68,1 mm 51,1 mm 2,2 mm 2,5 mm 1,2 mm 79 %

77 %

75 %

93 %

89 %

85 %

▲ Tab. 1. Vypočítané a změřené deformace

Konstrukce Ložiska volně pohyblivá, deska s trhlinami Ložiska omezeně pohyblivá, deska bez trhlin Dynamická zkouška

ft(1) 0,754 Hz 0,911 Hz 0,980 Hz

fo(1) 2,513 Hz 2,874 Hz 2,930 Hz

▲ Tab. 2. Vypočítané a změřené první torzní (t) a ohybové (o) frekvence

frekvence se pohybuje v rozsahu frekvence lidských kroků, byla konstrukce postupem uvedeným v [2] posouzena na vybuzené kmitání. Maximální amplituda kmitání mostovky max u = 6,430 mm, maximální rychlost kmitání max v = 0,030 m/s a maximální zrychlení amax = 0,346 m/s2. Toto zrychlení je menší než přípustné zrychlení alim = 0,434 m/s2. Statické předpoklady a kvalitu provedení ověřila statická a dynamická zatěžovací zkouška [3]. Při statické zkoušce konstrukci zatížily palety obrubníků situovaných ve středním poli. Účinnost zatížení byla 77,3 %. Svislé deformace, zkroucení mostu a deformace oblouku byly v dobré shodě s vypočítanými hodnotami (tab. 1). Při dynamické zkoušce byly nejdříve ověřeny vlastní tvary a frekvence kmitání (tab. 2). Ukázalo se, že konstrukce je tužší, protože spřaženou desku neporušují trhliny a elastomerová ložiska svou tuhostí brání volnému posunu a pootočení konstrukce. Proto byl proveden nový výpočet zohledňující skutečnou tuhost desky a  ložisek. Dále byla konstrukce buzena náhodným a synchronizovaným přechodem chodců a přejezdem vozidla rychlosti 5 a 15 km/hod. Při buzení synchronizovanou dvojicí chodců bylo naměřeno maximální zrychlení amax = 0,04 m/s2, při přechodu synchronizovanou skupinou sedmnácti chodců modelujících vandalizmus bylo naměřeno maximální zrychlení amax = 0,24 m/s2. Konstrukce lávky se před dynamickým zatěžováním i po něm chovala pružně a nebyly odhaleny závady či poruchy globálního anebo lokálního charakteru. Konstrukce je velmi tuhá, nechvěje se a  uživatelé nemají nepříjemný pocit, když stojí anebo jdou po lávce.

Závěr Výstavba lávky byla zahájena na podzim roku 2010 a ukončena na podzim roku 2011. Lávka byla předána veřejnosti spolu s parkovými úpravami v červnu 2012 (obr. 19). ■ Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z  Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce ČR – PR 2007–2013. Při návrhu mostu byly využity výsledky řešení projektu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Impuls FI – IM5/128 Progresivní konstrukce z vysokohodnotného betonu. Příspěvek byl vypracován v rámci výzkumného záměru MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné stavební konstrukce.

▲ Obr. 19. Lávka přes Olši

Základní údaje o stavbě Název stavby: Sportmost – Hraniční lávka přes řeku Olši Investor: Město Český Těšín (vedoucí partner) spolu s Miasto Cieszyn (projektový partner) Projektant: Stráský, Hustý a partneři s.r.o. Zhotovitel: EUROVIA CS, a.s. Dodavatel ocelové konstrukce: OK-BE s.r.o. Technický dozor: Mott MacDonald CZ, spol. s r.o. Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Pavel Fischer Stavbyvedoucí lávky: Ing. Lukáš Matýsek Realizace: podzim 2010/podzim 2011 Použitá literatura: [1] Strasky,  J.: Stress Ribbon and Cable-Supported Pedestrian Bridges. ISBN: 0 7277 3282 X. Thomas Telford Publishing, London 2005, 2nd edition 2011. [2] Stráský, J., Nečas, R., Koláček, J.: Dynamická odezva betonových lávek. Beton TKS 4/2009. ISSN: 1213-3116. [3] INSET s.r.o.: Český Těšín, SO 201 Sportovní lávka na cyklostezce přes řeku Olši: Zpráva o statické a dynamické zatěžovací zkoušce lávky. Ostrava 12/2011.

english synopsis Sportmost – A Border Pedestrian Bridge across the River Olše

A pedestrian bridge connecting two cities, Czech and Polish Těšín, is described in terms of the architectural and structural solution, static and dynamic analysis and process of construction. The bridge of total length of 93 m is formed by a curved continuous box girder of four spans of lengths of 17.00 + 45.00 + 18.00 + 13.00 m and is stiffened by one-side inclined arch in the main span crossing the river. The girder is integral with the abutments and it is prestressed by cables situated at the steel edge beams. Both the girder and the arch are made of steel and concrete.

klíčová slova: lávka pro pěší, zakřivený spřažený nosník, jednostranně skloněný oblouk, vnější předpětí, integrovaný most

keywords: pedestrian bridge, curved composite girder, one-side inclined arch, external prestressing, integral bridge

stavebnictví 08/12

23

stavby pro volnočasové ak tivity

text Jaromír Kosnar, Vratislav Danda | grafické podklady Ester Havlová, AND architektonický ateliér

▲ Interiér expoziční haly Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha

Zkušenosti z výstavby Pavilonu indonéské džungle ZOO Praha Ing. arch. Jaromír Kosnar Studium na Fakultě architektury ČVUT v Praze dokončil v roce 1987. Od roku 1992 působí v architektonickém ateliéru AND. E-mail: [email protected] Spoluautor: Ing. arch. Vratislav Danda E-mail: [email protected]

Příspěvek shrnuje zkušenosti z provozu stavby Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha a představuje výsledná řešení, která byla ve své době experimentální nebo nová. Vyžadovala proto úzkou spolupráci odborníků z různých

24

stavebnictví 08/12

oborů a také jistou míru odvahy podstoupit riziko při realizaci atypických, neověřených postupů. Pavilon indonéské džungle v  pražské ZOO, dokončený před osmi lety, získal v  nedávné době pozoruhodné ocenění v  mezinárodním měřítku: tým odborníků, připravující výstavbu obdobného pavilonu v zoologické zahradě v britském Chesteru (jedné z nejoceňovanějších evropských ZOO), zvolil pražský pavilon za nejvhodnější referenční stavbu z hlediska architektonického, provozního a technického řešení. Znamená to, že z pražské realizace budou čerpány technické podklady a zkušenosti z návrhu, výstavby a provozu pro řešení nového pavilonu ve Velké Británii. A důvod této volby? Podle mínění britských specialistů se jedná o nejlepší pavilon svého druhu v Evropě! Uvedený příklad dokazuje, že v  České republice může vzniknout unikátní stavba, která nejen že dosahuje plně srovnatelné mezinárodní úrovně, ale může být inspirací a vzorem pro podobné stavby v zahraničí.

▲ Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování potřeb vnitřní prostorově náročné expozice

Zadání Řešení nového pavilonu pro pražskou ZOO (financovaného z rozpočtu hlavního města Prahy) bylo vybíráno formou veřejné architektonické soutěže. Již od soutěžního zadání byly určeny dvě základní roviny návrhu – vnitřní uspořádání pavilonu, které umožní chov zvířat z prostředí deštného pralesa, a vnější tvarování budovy s ohledem na její okolí. Z  hlediska vnitřního uspořádání sleduje pavilon současné trendy v chovu a prezentaci zvířat, jež v podstatě vycházejí z principu safari. Opouští jednotlivé dílčí expozice a propojuje je vzájemně do velkých tematických celků, kde často ve společných výbězích žije řada druhů zvířat. Expozice představuje v první řadě biotop jako celek, v němž žijí zvířata, ale zároveň podává i další informace o daném prostředí, se kterými se dříve v zoologických zahradách nebylo běžné setkávat – jedná se například o historii lidského osídlení dané lokality, ukázku charakteristických geologických jevů, typických představitelů rostlin apod. Dochází k logickému prolínání zoologických, botanických a etnografických prvků, skládajících mozaiku komplexní expozice, kterou návštěvník nesleduje z vnějšku, ale vstupuje dovnitř a stává se její součástí. Tato expozice je navíc řešena za pomoci scénografických a dalších technických prostředků tak, že návštěvník na chvíli zažije dojem z prostředí, které působí na všechny jeho smysly. Vzhledem k tomu, že se jedná o současný trend, buduje pavilony podobného charakteru, ukazující různé typy biotopů, řada zoologických zahrad. Pražský pavilon je však jedinečný tím, že v něm jsou chována velká, vzácná a chovatelsky náročná zvířata v čele s primáty (orangutan sumaterský) a velkými plazy (varan komodský). Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno, aby se pohledově uplatňovala jen minimálně, v optimálním případě aby pak zůstala skryta, „neviditelná“.

▲ Vstup do pavilonu – svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních ▼ Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno, aby se pohledově uplatňovala jen minimálně

Architektonické řešení: „neviditelná“ stavba Realizovaný vítězný návrh pražské kanceláře AND architektonický ateliér pojal budovu formou rozměrného expozičního skleníku eliptického půdorysu, doplněného venkovní voliérou a budovou chovatelského a technického zázemí. Osazení budovy na pozemku a  její tvarování vychází ze záměru optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování potřeb vnitřní prostorově náročné expozice (pro chovaná stromová zvířata je více než půdorysná plocha rozhodující výška a objem prostoru, který obývají). Základní myšlenkou je skrýt objem pavilonu vytvořením umělého pahorku srostlého s okolním terénem. Výsledkem popsané úvahy je návrh expoziční haly eliptického půdorysu,

stavebnictví 08/12

25

11

9

11

3 2

7 10

6

3

1

2 4

3 1 - VSTUP 2 -NÁVŠTĚVNICKÁ CESTA 3 - VODNÍ PŘÍKOP 4 - VÝBĚH VARANA

5

5 - VÝBĚH MAKAKŮ 6 - VÝBĚH HULMANŮ 7 - EXPOZICE NOČNÍCH ZVÍŘAT 8 - AKVARIA 9 - VÝBĚH ORANGUTANŮ 10 - VÝBĚH GIBONŮ 11 - TECHNICKÉ ZÁZEMÍ 8 1 0

5

10

0

▲ Pavilon – půdorys 1.PP

▲ Pavilon – půdorys 1.NP

0

5

10

▲ Podélný řez expoziční halou pavilonu

zapuštěné do svažitého terénu a zastřešené prosklenou kupolí tvaru úseče rotačního elipsoidu. Tento základní tvar je doplněn kvádrem dvoupodlažní budovy chovatelského a technického zázemí a vstupní halou válcového tvaru. Obě tyto části jsou navrženy s plochou střechou s vegetační úpravou. Pavilon je na pozemku osazen tak, že osa expoziční haly je orientována ve směru severozápad – jihovýchod, zatímco obslužná část zázemí je situována souběžně s přilehlou hospodářskou komunikací ze severní strany. Zvolené umístění umožnilo navázání stěn pavilonu pomocí nasypaných valů na stávající terén. Svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních. V severozápadní části pozemku se nachází rozměrná voliéra (venkovní výběh) pro orangutany a  gibony. Objem voliéry je obdobně jako pavilon zapuštěn do stávajícího terénu – voliéru vymezují železobetonové opěrné zdi, zastřešení tvoří síť z nerezových ocelových lanek, zavěšená na nosné ocelové stožáry. Návštěvníci procházejí podél voliéry uměle vytvořeným „kaňonem“, ze kterého nahlížejí do voliéry prosklenými průhledy.

26

stavebnictví 08/12

Dispoziční a provozní řešení: „deštný prales“ uvnitř budovy Návrh vnitřního uspořádání expoziční haly vychází z  následujících myšlenek. ■ Celý interiér je řešen jako celek – jednotlivé expozice sjednocuje scenérie deštného pralesa. Pro expozici bylo vytvořeno základní libreto, které bylo v průběhu realizace doplňováno dalšími prvky. ■ Tvarování vnitřního prostoru, jeho uspořádání a scénografické řešení jednotlivých pohledových plánů je vedeno snahou potlačit snadnou orientaci a odhad reálného rozměru expoziční haly – na malém prostoru je vytvořena složitá nepřehledná trasa s řadou překvapení. ■ Ve všech částech expozice by měl být dosažen nerušený výhled na vystavovaná zvířata a zároveň omezen vizuální kontakt s ostatními návštěvníky v jiných částech pavilonu. ■ Zvířata nejsou od návštěvníků oddělena mřížemi, ale pouze vodními příkopy nebo skleněnými bariérami.

Celá expozice je z prostorových a scénografických důvodů rozdělena do dvou podlaží. To umožnilo podsunout prostory nazvané Nokturno pod část horní expozice a tím efektivněji využít danou půdorysnou plochu. Vzniklý výškový rozdíl navíc dává předpoklady pro bohatší prostorové řešení interiéru. Vstup návštěvníků je navržen ve spodní úrovni. Prvním prostorem je kruhová vstupní hala určená pro prezentaci kultury a historie Indonésie. Výstavní exponáty jsou doplněny rozměrnými akvárii po obvodu haly. Ze vstupní haly návštěvník vstupuje do sníženého prostoru s průhledem do expozice varanů komodských – zvířata jsou oddělena pouze skleněným zábradlím a vodním příkopem. Ze sníženého prostoru se otevírají pohledy do velké expoziční haly, které však částečně cloní spleť kořenů, spadajících ze stropu vstupního prostoru k zemi. Po opuštění snížené části se před návštěvníky otevírá expoziční hala, jejíž spodní část je pojata jako vodou vymletá proláklina bažinného deštného pralesa. Návštěvník prochází středem expozičního skleníku a obě strany lemují výběhy opic, oddělené od prostoru návštěvníka pouze vodním příkopem. Trasa vede spletí obnažených kořenů a lián (makety) a porosty živé vegetace a podél expozice mangrovů k úrovňovému zlomu tvořenému břehem – „stěnou“ s vodopádem. Expozici mangrovů tvoří nádrže s brakickou vodou a simulovaným přílivem a odlivem. Z vyhlídek a průhledů porostem jsou viditelné poloostrovy s hulmany a makaky, oddělené vodní plochou. Jejich expozice jsou koncipovány vertikálně, což zvětšuje aktivní plochu výběhů a  zlepšuje jejich přehlednost pro diváky. Důraz je kladen na vytvoření autentického pralesního prostředí v těsném sousedství prohlídkové trasy, protože v prostoru výběhů nelze živou zeleň uplatnit, devastují ji totiž zvířata. Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné překážky, které musí návštěvník obcházet. Vchodem do podemletého břehu („jeskyně“) návštěvník prostupuje do sníženého a temného prostoru Nokturna, což je expozice nočních zvířat s  obráceným světelným režimem den a  noc. Cesta vede za clonou vodopádu, přes který je možné ještě obhlédnout celou spodní expozici. Po vstupu do tmavé části Nokturna návštěvník prochází členitým prostorem podél nepravidelně umístěných terárií (s nártouny, outloni a linsangy). V  centru prostoru se nachází otevřená expozice kuskusů a  ježur. Volné stěny mimo terária jsou pojaty jako vymletý břeh s řadou výklenků pro pobyt kaloňů přímo v prostoru návštěvníků (mimo něj je pro kaloně zřízena krmná místnost přístupná z obslužné chodby). Posledním „exponátem“ dolní části expozice je rozměrné akvárium, jež navozuje dojem pohledu pod vodní hladinu v následující vyšší úrovni návštěvnické trasy. Po schodech vystupují návštěvníci na „břeh“ nad bažinatou částí pralesa (vyšší úroveň haly). Imobilní návštěvníci a dětské kočárky mohou pro výstup na horní úroveň využít výtah. Horní úroveň expozice tvoří souvislý pralesní porost. Oproti dolní části jsou kořeny stromů převážně skryty a v této části se uplatňují převážně živé rostliny. V korunách stromů se volně pohybují ptáci. Obdobně jako v  dolní úrovni jsou mezi porosty vegetace a  kmeny stromů ponechány průhledy, tentokrát na poloostrovy orangutanů a gibbonů, oddělené vodní plochou. Na protilehlé straně je vegetace vysazena v souvislém neprůhledném pásu, který spolu s modelací terénu omezuje vizuální kontakt návštěvníků mezi horní a dolní částí expozice. Ztvárnění vnitřního prostoru pavilonu vychází ze záměru vytvořit iluzi deštného pralesa s jeho charakteristickými prvky. Prostor expoziční haly je členěn maketami velkých stromů s několika základními funkcemi. Z estetického hlediska určují měřítko prostoru a doplňují botanickou část expozice. Makety ve výbězích slouží pro pohyb chovaných zvířat (živá zeleň by nájezd zvířat nevydržela). V prostorech návštěvníků doplňují stromy živou zeleň – slouží jako podpůrné

▲ Pavilon indonéské džungle – objem pavilonu je skryt vytvořením umělého pahorku vystupujícího z okolního terénu (model)

▲ Pavilon indonéské džungle – pohled do expoziční haly (model)

konstrukce pro popínavé a epifytické rostliny. Některé z maket jsou součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí odvádějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou. Stěny interiéru svou povrchovou úpravou imitují terénní reliéf s bahnitými břehy. Stěny v pozadí expozic jsou v místech chráněných proti nájezdům zvířat osázeny živou vegetací, jež se uplatňuje na horizontu dálkových pohledů. Popsané prvky interiéru jsou podřízeny celkovému scénickému řešení prostoru – pracují s větším detailem v blízkosti návštěvníka a s menším ve vzdálenějších částech. Do prostorového řešení jsou jako pozadí zapojeny také živé stromy v okolí pavilonu, viditelné z interiéru průhledem skleněnou kupolí. Veškeré hospodářské a  technické zázemí pavilonu je soustředěno mimo prostor hlavní expoziční haly, do samostatné dvoupodlažní budovy přiléhající k hale ze severní strany. Horní patro se využívá pro odstavné boxy, sklady a  přípravu krmiva, sklad větví a  podestýlky i  jako zázemí pro zaměstnance. Ve spodním podlaží se nacházejí sklady a technické zázemí pavilonu (kotelna, strojovny, úpravna vody, rozvodna elektrických instalací apod.). Obě podlaží propojuje schodiště a  nákladní výtah. Přístup do hospodářského a  technického zázemí vede z obslužné komunikace v zázemí areálu ZOO. Pro potřeby chovatelů zvířat a údržbu zeleně a technických zařízení střešního pláště jsou po obvodě expoziční haly navrženy obslužné lávky. Ve spodním podlaží po obvodu pavilonu vede obslužná chodba, z  níž jsou pro chovatele přístupné všechny expozice včetně terárií Nokturna a odstavné boxy. Chodba slouží pro zásobování krmivem, odsun odpadu i  přepravu zvířat, zároveň je v  ní umístěna většina technických zařízení a instalací.

stavebnictví 08/12

27

▲ Základy pavilonu

▲ Výstavba suterénu pavilonu

▲ Nosná železobetonová konstrukce pavilonu

▲ Zasklívání kupole expoziční haly pavilonu

▲ Pohled na ocelovou nosnou konstrukci zastřešení

▲ Zasklená kupole hlavní expoziční haly

▼ Některé z maket stromů jsou součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí odvadějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou

▼ Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné překážky, které musí návštěvník obcházet

28

stavebnictví 08/12

▲ Nosná konstrukce a zasklení kupole expoziční haly pavilonu

Pro provoz pavilonu je kromě každodenní údržby expozic a  krmení zvířat nezbytné zajistit pravidelnou výměnu substrátu ve výbězích i  případnou obnovu rozměrných konstrukcí umístěných v  interiéru expoziční haly. Pro tyto účely jsou po obvodu pavilonu navrženy tři manipulační otvory. Jeden umožňuje příjezd nákladního automobilu, zbývající dva využívají jinou mechanizaci (montážní otvor pro spuštění kontejneru, popř. využití pásového dopravníku).

Technické řešení pavilonu Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou. Prvním krokem bylo zpracovat studii vnitřního prostředí expozičního skleníku. Na základě architektonického návrhu se jí ujali specialisté z ČVUT. Studie určila požadavky na řešení vzduchotechniky, vytápění, chlazení (adiabatické a strojní) a vlhčení. Ze studie vyplynulo, že pro zajištění stabilního vnitřního prostředí není nutné stínění kupole. Pro zdravý rozvoj rostlin stínění nahradilo speciální lepené sklo, použité pro zastřešení kupole (zvolený typ skla zároveň zajišťuje prostup dostatečného množství UV záření pro zvířata). Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných situacích. Pavilon má vlastní náhradní zdroj, který zajišťuje nezbytné funkce tak, aby nebyla ohrožena chovaná zvířata. Z důvodu výsadby rozměrných rostlin je budova propojena s podložím – nemá klasickou konstrukci podlahy, ale stojí jako jakýsi poklop na terénu. Botanická část expozice je oproti běžným skleníkům výjimečná tím, že ji není možné chránit proti škůdcům běžně používanými chemickými prostředky (mohlo by dojít k ohrožení chovaných zvířat) – využívá se tedy maximálně biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel cizopasných druhů.

Technické řešení prosklené kupole zastřešení Původní návrh tvaru zastřešení Pavilonu indonéské džungle, tak jak byl navržen v architektonické soutěži, nebyl exaktně definován. Byl určen požadavkem na vnitřní prostor, který byl vymezen tvarem křivky kupole v  ose její symetrie. Při zpracování návrhu byly tvar i nosná konstrukce dále rozpracovány. Prostorové požadavky splňovala úseč rotačního elipsoidu. Tvořicí křivku v ose symetrie nahradila část elipsy. Ta byla skloněna pod úhlem přibližně 40º. Vrchol hlavní poloosy se nacházel v nejvyšším bodě uložení kupole. Rotací této elipsy vznikla tvořicí plocha kupole. Kupole je ovšem jen částí rotačního elipsoidu – jeho úsečí. Sečná rovina je opět vedena vrcholem elipsoidu, ale svírá s rotační osou elipsoidu úhel 25º. Tak byla získána exaktně definovaná plocha, kterou bylo možné vymodelovat a studovat na počítačovém modelu. Takto bylo možno vytvořit nosnou konstrukci kupole z příhradových vazníků tvaru segmentu mezikruží, pokud byly tyto vazníky kolmé na rotační osu elipsoidu. To ovšem znamenalo, že se vazníky odkloní od svislice. Z modelu dále vyplynulo, že pokud se povede úsečí rotačního elipsoidu svislý řez rovinou, jež bude kolmá na rovinu symetrie kupole, získáme křivku, kterou lze dále nahradit kružnicí procházející patou křivky a jejím vrcholem. Kupole vytvořená z  částí kružnic získaných tímto postupem se ukázala být jen málo odlišná od původní úseče rotačního elipsoidu a zcela vyhovovala požadavkům na vnitřní prostor i vnější vzhled. Nosnou konstrukci tedy mohly tvořit příhradové vazníky tvaru mezikruží, jež však tentokrát ležely ve svislé rovině. Vzdálenost jednotlivých vazníků byla určena možnostmi zasklení – tedy maximální velikostí skel. Byla zvolena půdorysná vzdálenost vazníků 2,05 m. Následně se začala nosná konstrukce a zasklení kupole ubírat samostatnými cestami. Geometrický model nosné konstrukce byl definován a stal se podkladem pro práci statika. Při návrhu proskleného opláštění střechy se pokračovalo v práci na modelu. Koncepčně bylo vyřešeno

stavebnictví 08/12

29

▲ Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných situacích

způsobem se postupovalo ve směru podélné osy střechy od jedné kružnice ke druhé. Kupole tedy byla vytvořena z n-bokých komolých jehlanů navazujících na sebe. Tím byl získán model zasklení pomocí rovinných čtyřúhelníků (popsaná geometrická konstrukce jednoznačně prokázala, že tvar střechy lze „geometricky“ pokrýt rovinnými čtyřúhelníky – na základě tohoto důkazu mohla být opuštěna méně vhodná alternativa pokrytí střechy trojúhelníkovými skly). Postup modelování vedl od tvořicí kružnice s  největším poloměrem, kde byla stanovena šířka strany jehlanu jako maximální možná šířka skla. Dále v obou směrech se skla směrem ke krajním vazníkům kupole zužovala. Tento pracný postup byl usnadněn pouze tím, že kupole je symetrická, jinak však bylo nutno modelovat každé sklo ručně. Potom byla krajní skla oříznuta v modelu podle detailu ukončení kupole, jenž byl spolu s betonovým kuželem pod zasklením rovněž vymodelován. V některých místech se v tomto případě korigovala zasklení pouze interpolací a náhledy na model z různých stran. Takto byl model zpracován dvakrát. Poprvé jako příloha prováděcí dokumentace, podruhé na základě výrobní dokumentace ocelové nosné konstrukce (od dodavatelské firmy) a zaměření skutečného provedení betonů a uložení ocelové konstrukce na staveništi. Na základě tohoto druhého modelu pak dodavatelská firma nechala vyrobit jednotlivá skla v továrně a na stavbě provedla pouze montáž na nosnou ocelovou konstrukci. Zvláštností bylo i to, že při realizaci nebylo možné zaměnit ani dvojici skel podle osy symetrie, neboť skla měla vnitřní a vnější stranu, a nebylo je tedy možno obracet. Na stavbu bylo každé z přibližně pěti set skel s průměrnou plochou okolo 4 m2 dovezeno vždy s číslem a půdorysným pohledem na kupoli, kde byla vyznačena pozice skla. Během montáže pak byla všechna skla přesně osazena.

Řešení výsadeb v interiéru pavilonu ▲ Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou

▲ Nokturno – expozice nočních zvířat s obráceným světelným režimem den a noc

uchycení zasklení na nosnou konstrukci a prostorové požadavky na rektifikaci a překonání nepřesností při realizaci. Bylo stanoveno, že pro realizaci zasklení bude stačit prostor 250 mm mezi nosnou konstrukcí a skleněným pláštěm. Tvar zasklení byl definován pomocí ekvidistanty ve vzdálenosti 300 mm od hřebenu horní pásnice příhradového nosníku kupole. Zasklení bylo tedy tvarově určeno, stejně jako nosná konstrukce, částmi kružnic. Vždy dvojicí sousedních kružnic bylo možno proložit povrch kuželu a ten posléze nahradit n-bokým jehlanem. Tímto

30

stavebnictví 08/12

Původní záměr vytvořit vegetaci v interiéru z rostlin původem z Indonésie se ukázal vzhledem k vysokým finančním nárokům jako nereálný. Sortiment rostlin vycházel tedy z druhů dostupných na trhu a z tohoto důvodu byl rozšířen o druhy z celé jihovýchodní Asie, částečně i severní Austrálie a několik druhů pochází také z Madagaskaru. Po návštěvě obdobných pavilonů v Evropě, kde je vegetace založena na jednom dominantním druhu Ficus benjamina, bylo použito několik dalších druhů (Ficus binnendijkii, Ficus deltoidea, Ficus microcarpa, Ficus australis, Ficus elastica) a kultivarů (Ficus binnendijkii Alii, Ficus binnendijkii Amstel King), aby bylo dosaženo maximální různorodosti listové struktury, kterou tyto druhy umožňují. Uvedené taxony byly dostupné i ve velikostech 4500–5000 mm. Rostliny byly vysazovány s maximálním důrazem na rozmanitost odpovídající druhové pestrosti deštných pralesů. Celkem bylo v pavilonu vysázeno přes 2600 jedinců rostlin v sortimentu přes 60 taxonů. Největším problémem bylo zajistit rostliny mangrovníků. Žádný z dodavatelů (dovozců) v ČR nedokázal zástupce této skupiny zajistit. I v zahraničí to nebylo jednoduché – selhala jednání s berlínským skleníkem Biosphäre, kde se běžně prodávají mladé rostliny i návštěvníkům. Nakonec byly rostliny získány zásluhou Ing. Pavlaty (ZOO Praha) od dodavatele z Vídně. Výsadby v návštěvnickém okruhu pavilonu byly dokončeny v červenci roku 2004, ale různé dílčí úpravy probíhají průběžně v rámci běžné údržby.

Shrnutí zkušeností z návrhu a realizace Pro dané řešení neexistovaly jednoznačné, normou stanovené parametry – ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim,

bezpečné vzdálenosti mezi výběhy a prostorem pro návštěvníky, volbu materiálů apod. V takových případech bylo třeba hledat nová řešení i za cenu nezbytných experimentů. Jako nejkomplikovanější se ukázala problematika tepelného a  světelného prostupu střešní prosklenou konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou budovou na straně druhé. V situaci, kdy jako v tomto případě není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině díky dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován do potřebných podrobností a mohly být definovány všechny potřebné parametry stavby. V současné době (po osmi letech od uvedení do provozu) se dá konstatovat, že pavilon funguje velice úspěšně. Dokladem jsou mimo jiné četné chovatelské úspěchy (především odchov vzácných a chovatelsky nesmírně náročných varanů komodských). ■ Dispoziční a technické řešení pavilonu Přestože se jedná o úzce specializovanou budovu určenou pro zcela specifické využití (vnitřní expoziční celky a provozy mají zadány přesné parametry rozměrů i kvality vnitřního prostředí), osvědčila se v návrhu určitá míra flexibility vnitřního uspořádání pavilonu jak v dispozičním, tak technickém řešení. To umožnilo v průběhu provozu pavilonu pružně reagovat na nové nebo měnící se požadavky z  provozního i chovatelského hlediska (např. doplnění a rozšíření zázemí pro chovaná zvířata, doplnění nových expozičních celků nebo nových technických zařízení). ■ Vnitřní prostředí pavilonu Po osmi letech provozu lze konstatovat, že parametry stanovené v úvodní studii vnitřního prostředí odpovídají reálným podmínkám v realizovaném pavilonu a že navržené technické vybavení budovy splňuje požadované parametry vnitřního prostředí. Největší riziko, kterým se návrh zabýval, představovalo přehřívání vnitřního prostoru skleníku – výsledkem studie vnitřního prostředí byl závěr, že klasické mechanické stínění není při navrženém obestavěném prostoru skleníku nezbytné. Na základě toho bylo kromě pojistného větrání okny ve střešním plášti navrženo též zchlazování vzduchu rozstřikováním vodní tříště. To se postupně stalo natolik oblíbeným expozičním efektem, že je provozováno výrazně nad rámec původně uvažovaného využití. ■ Rostliny v interiéru Obecně lze říci, že po nezbytném úvodním doladění výsadeb prosperují živé rostliny velmi dobře. Daří se omezovat cizopasníky a škůdce vhodně volenou biologickou ochranou, která není v konfliktu s chovanými zvířaty. U některých rostlin došlo k tak masivním přírůstkům, že již byly několikrát výrazně redukovány. Až na výjimky se nepotvrdily obavy ze „spálení“ rostlin vzhledem k absenci mechanického stínění. Dokonce se dá říci, že celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité úrovně rovnováhy, jež umožnila minimalizovat jak zásahy do porostů, tak i frekvenci výměn pěstebního substrátu. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Pavilon indonéské džungle ZOO Praha Zpracovatelé PD: AND architektonický ateliér Architektonický návrh: Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch. Jaromír Kosnar, Ing. arch. Pavel Ullmann, Ing. arch. Miloš Hůla Stavební část: Ing. T. Šmejkal, Ing. E. Šmejkalová, V. Klimeš, Ing. D. Reichl, Ing. M. Kovařík, Ing. V. Pöschl, Ing. R. Fischer

▲ Celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité úrovně rovnováhy, jež umožnila minimalizovat jak zásahy do porostů, tak i frekvenci výměn pěstebního substrátu

Statika: Ing. J. Felix, Ing. T. Felix Odborní konzultanti ZOO Praha: RNDr. P. Brandl, Z. Šíša, J. Kotek, P. Velenský, RNDr. K. Pithart, RNDr. R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová, Ing. L. Pavlata Generální dodavatel stavby: Skanska a.s. Zastřešení pavilonu: Mechanika Prostějov Zastřešení pavilonu (sklo): Glaverbel Czech Vodní hospodářství: ENERGIS 92, s.r.o. Makety stromů, povrchové úpravy stěn: Staopra a.s. Zahradní úpravy v interiéru: Atelier Krejčiřík – Ing. P. Krejčiřík, Ph.D., Ing. K. Krejčiříková, Ph.D Realizace: 2002–2004 Celkové náklady: 185 mil. Kč

english synopsis Experience in the Construction of the Indonesian Jungle Pavilion in the Prague ZOO

The article summarises the experience gained in the construction of the Indonesian Jungle pavilion in the Prague ZOO and presents the final solutions which at the time were experimental or brand new requiring a very close co-operation of professionals from various fields, and to a certain extent also the courage to run the risks of implementing non-standard and non-proven procedures.

klíčová slova: Zoologická zahrada Praha (ZOO), Pavilon Indonéské džungle

keywords: The Prague Zoological Garden (ZOO), The Indonesian Jungle Pavilion

stavebnictví 08/12

31

stavby pro volnočasové ak tivity

text Zoltán Agócs, Marcel Vanko | grafické podklady archiv autora

▲ Obr. 1. Pohľad na oceľovú konštrukciu mosta

Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD. V rokoch 1962–2008 člen katedry kovových a drevených konštrukcií (KKDK) Stavebnej fakulty STU v Bratislave. Profesor v odbore teória a konštrukcie inžinierskych stavieb na SvF STU od roku 1994; prodekan (1990–1994), vedúci KKDK (1994–2000). Predseda Slovenskej spoločnosti pre oceľové konštrukcie. E-mail: [email protected] Ing. Marcel Vanko V roku 2004 ukončil štúdium na Katedre kovových a drevených konštrukcií SvF STU v Bratislave. Doktorandské štúdium 2004–2007. Od roku 2007 pôsobí ako samostatný projektant vo firme Ingsteel spol. s r.o. Autor a spoluautor viacerých projektov oceľových nosných konštrukcií inžinierskych aj pozemných stavieb. E-mail: [email protected]

Za rakúsko–uhorskej monarchie spájalo brehy Moravského poľa a Záhoria 24 mostov. V roku 1990, po páde železnej opony, tam nezostal ani jediný. Do súčasnosti bol postavený iba most

32

stavebnictví 08/12

medzi Moravským Svätým Jánom a Hohenau. V marci 2010 sa zástupcovia Bratislavského samosprávneho kraja a Dolného Rakúska spoločne rozhodli postaviť most pre cyklistov a peších medzi Devínskou Novou Vsou a Schlosshofom. Cyklomost je postavený v  historickej trase (obr. 2). Výška mosta nad hladinou Moravy umožní v  budúcnosti bezpečnú plavbu po rieke. 25. septembra 2011 bol slávnostne položený základný kameň stavby. Pri voľbe tvaru mosta, ktorý spája dva susedné štáty v blízkosti hlavných miest, je ťažké rozhodovať o tom, aký typ mosta sa postaví. Pri návrhu zohrávala dôležitú úlohu aj skutočnosť, že most je budovaný nad inundačným územím v oblasti chránených lužných lesov. ▼ Obr. 2. Zvyšky pôvodného kamenného klenbového mosta

▲ Obr. 3. Schéma oceľovej konštrukcie premostenia nad tokom Moravy

▲ Obr. 4. Schéma mosta nad inundačným územím na slovenskej strane

▲ Obr. 5. Schéma mosta nad inundačným územím na rakúskej strane

Trasa cyklomosta od koncovej opory smerom k Devínskej Novej Vsi pokračuje na násype a je napojená na komunikáciu na ulici Na mýte. Trasa mosta smerom na Schlosshof pokračuje na už obnovenom klenbovom kamennom moste a na hrádzi. Oceľová konštrukcia mostného objektu hornej stavby pozostáva z troch častí: ■ trojboký priehradový zavesený trojpoľový trám s osovými vzdialenosťami podpier 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m nad tokom rieky (obr. 3); ■ inundačný most nad pevninou (SK) – osová vzdialenosť zvislých podpier je 8 x 30,0 = 240,0 m (obr. 4); ■ inundačný most nad pevninou (A) – osová vzdialenosť podpier je 3 x 30,0 + 15,0 = 105,0 m (obr. 5).

Most má päť dilatačných celkov. Celková dĺžka premostenia je 525,0 m. S ohľadom na šírkové usporiadanie cyklotrasy je voľná šírka na moste konštantná – 4,0 m. Prejazdová šírka (4,0 m) ortotropnej oceľovej mostovky je rovná šírke vozovky. Mostovka má strieškovitý tvar s priečnym sklonom 2 % od pozdĺžnej osi mosta k okrajom.

Hlavné pole nad tokom rieky Morava Ide o zavesený symetrický trojpoľový samostatný dilatačný celok s rozpätiami 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m. Výstužný nosník je rúrkový, trojboký s ortotropnou mostovkou. Teoretická výška výstužného nosníka

stavebnictví 08/12

33

▲ Obr. 6. Ortotropná mostovka – medziľahlý priečnik

▲ Obr. 7. Trojboký rúrkový výstužný nosník

nia priečnych stužujúcich závesov pri pylónoch je hrúbka mostovkového plechu zväčšená na 20, respektíve 25 mm. Trojboký trám Trojboký trám má premennú výšku 2,0–2,80 m a pozostáva z rúrkových pásových a medzipásových prútov (obr. 7). Osová vzdialenosť prútov horného pása 4174 mm je konštantná po celej dĺžke mosta. Horné pásy s  konštantným vonkajším priemerom 177,8 mm majú premennú hrúbku steny 10 a 20 mm. Dolný pás má taktiež konštantný vonkajší priemer 355,6 mm. Hrúbka steny je 12,5 alebo 20 mm. Medzipásové prúty (diagonály a zvislice) majú vonkajší priemer 133 mm. Hrúbka steny zvislíc je jednotná, má 8 mm. Diagonály majú hrúbky stien 8; 10 a 16 mm.

▲ Obr. 8. Pylón a priečne stužujúce závesy mosta

v krajných poliach je premenná, a to 2,0–2,8 m. V strednom poli je výška konštantná – 2,8 m. V  strednom poli má výstužný nosník kvôli plavebnému gabaritu tvar kruhového oblúka s polomerom zakrivenia 376,350 m. Mostovka Mostovka je ortotropná (obr. 6), má po celej dĺžke rovnakú nosnú kostru, ktorá je zložená z týchto prvkov: ■ mostovkový plech; ■ nadpodperové koncové priečniky; ■p  riečniky v mieste kotvenia závesov M100 a v oblasti uloženia trámu na vetvičkovú podperu; ■ medziľahlé priečniky; ■ pozdĺžne výstuhy. Mostovkový plech P12 x 4000 je vystužený sústavou priečnikov a pozdĺžnych výstuh, v oblasti kotvenia šikmých závesov M100 a v mieste kotve-

34

stavebnictví 08/12

Pylóny Pylóny sú navrhnuté ako pravouhlé dvojkĺbové rámy (obr. 8). Stĺpy pylónov sú v mieste uloženia votknuté do základovej konštrukcie, rámová priečla je kĺbovo uložená na hlavách pylónov. Kotvenie pylónu (obr. 9) je radiálne, s vopred zabetónovanými kotevnými skrutkami 16 x M36 z ocele S355. V  hlave pylónu (obr. 10) sú kotvené šikmé závesy M100,  M56 a priečny stužujúci záves M56. V tomto mieste je kĺbovo pripojená aj rámová priečla. Horná časť drieku pylónu Ø 914 x 12,5 pod čapovými doskami závesov M100 je vystužená hrubými vnútornými výstuhami výšky 340 mm v tvare nepravidelného kríža. Rámová priečla Rámová priečla s celkovou dĺžkou 18 740 mm je navrhnutá ako priestorové trojboké vzpínadlo (obr. 11). Priečla je k hlavám driekov pylónu pripojená kĺbovo prírubovým spojom pomocou krátkej vodorovnej rúry Ø 273 x 16. V inundačných poliach je teoretická výška trámu konštantná 2,0 m. Konštrukcia mostovky a vozovky inundačných mostov je totožná s riešením mosta nad tokom rieky. Všetky podpery mosta sú oceľové, tvaru V (obr. 12), s premennou výškou. Konštrukcia mosta je oceľová, so zváranými montážnymi stykmi. Z montážneho hľadiska bola najzaujímavejšia etapa uloženia stredného dielca trámu nad tokom rieky (obr. 14). Montáž prebiehala za sťažených klimatických podmienok – nízke teploty, vysoká hladina vody.

▲ Obr. 9b. Kotvenie pylónu

▲ Obr. 9a. Kotvenie pylónu

▲ Obr. 10a. Hlava pylónu

▲ Obr. 10b. Hlava pylónu

▲ Obr. 11a. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo

▲ Obr. 11b. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo

Po zmontovaní trámu hlavného poľa boli namontované a predopnuté pozdĺžne a priečne stužujúce ťahadlá typu Macalloy. Pohľad na ukončenú konštrukciu pred ukončením montáže zábradlia je na obr. 1. Spoľahlivosť nosnej konštrukcie premostenia je overovaná dynamickou a základnou statickou zaťažovacou skúškou. V zmysle výsledkov dynamickej skúšky sa namontujú v strednej časti hlavného poľa tlmiče vertikálnych a horizontálnych kmitov.

Záver Na Slovensku ide o prvú unikátnu kombinovanú konštrukciu pre cyklistov a peších, ktorá prepojí existujúce cyklotrasy na slovenskom a rakúskom brehu Moravy a umožní behom niekoľkých minút návštevu vzácneho kaštieľa v Schlosshofe. ■

stavebnictví 08/12

35

▲ Obr. 12a. Oceľové podpery mosta

▲ Obr. 12b. Oceľové podpery mosta

Základné údaje o stavbe Architektonické riešenie: Ing. arch. M. Beláček DÚR: prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD., Ing. Marcel Vanko DSP: Projkon s.r.o. DRS OK: prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD., Ing. Andrej Pálfi, Ing. Marcel Vanko, Ingsteel, spol. s r.o. Zhotoviteľ: Združenie Cyklomost Ingsteel & Doprastav Investor: BSK Bratislava Doba výstavby: 09/2011–06/2012

english synopsis Biking Bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof ▲O  br. 13. Oceľová konštrukcia trojbokého priehradového trámu s ortotropnou mostovkou vo výrobnej hale v Trstíne ▼ Obr. 14. Uloženie záverečného dielca hlavného poľa

It is the first unique combined project in Slovakia for bikers and pedestrians connecting the existing biking paths at the Slovak and Austrian side of the river Morava. The bridge structure is made of steel, welded with welded assembly connection points. The bridge height above the river Morava level will facilitate safe sailing on the river in the future.

klíčová slova: cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof, oceľová konštrukcia mosta

keywords: biking bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof, bridge steel structure

odborné posouzení článku:

Ing. Michael Trnka, CSc., autorizovaný inženýr ČKAIT v oborech statika a dynamika staveb a mosty a inženýrské konstrukce

36

stavebnictví 08/12

stavby pro volnočasové aktivity

text Miloš Pařízek, Stanislava Kratochvílová | grafické podklady archiv TRENTO s.r.o. a ateliéru k2-architekti

▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci původní stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka Ing. Miloš Pařízek Vystudoval FSv ČVUT v Praze, obor PS. Nastoupil do Stavoprojektu v Hradci Králové (1987), poté do arch. ateliéru Zídka – Plocek – Misík. V roce 1995 založil firmu TRENTO s.r.o., kde zastává funkci zodpovědného projektanta akce, popř. HIP. Je autorizovaným inženýrem pro obor PS. E-mail: [email protected] Ing. arch. Stanislava Kratochvílová V roce 2001 vystudovala FA ČVUT v Praze, praxi absolvovala v ateliéru akad. arch. O. Hozmana, akad. arch. J. Formana. a spolupracovala s akad. arch. Jiřím Veselým. V roce 2003 spolu s manželem Ing. arch. Davidem Kratochvílem založila arch. ateliér k2-architekti. E-mail: [email protected]

V září roku 2011 začala rekonstrukce stávající dvousedačkové lanové dráhy na trase mezi stanicemi Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka, která slouží veřejnosti od roku 1949. Uvedení nové čtyřmístné kabinkové lanové dráhy do provozu pro veřejnost se předpokládá v říjnu 2014.

Z historie rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku ■ 1987 – vznikl návrh na projekt nové lanové dráhy (LD) s kapacitou 550 lidí za hodinu, zadavatelem byl Interhotel Krkonoše. ■ 1989 – objevily se první protesty ekologů, byla vyvíjena snaha vrchol Sněžky chránit. ■ 1990 – Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) podpořila názor novou lanovku nestavět. ■ 1994 – byly podány čtyři návrhy na privatizaci LD. ■ 1995 – vlastník LD, České dráhy, a.s., chtěl LD pro její špatný technický stav uzavřít. ■ 1997 – vlastníkem se stalo město Pec pod Sněžkou (51% podíl) a město Malá Úpa (49% podíl). ■ 1997 až 1999 – spory mezi oběma městy o využívání LD. ■ 1999 – město Malá Úpa schválilo prodej svého podílu městu Pec pod Sněžkou. ■ 2000 – město Pec pod Sněžkou prezentovalo záměr postavit novou lanovku až na vrchol Sněžky, Správa Krkonošského národního parku měla k tomuto záměru důrazné výhrady. ■ 2002 – ministři životního prostředí České republiky a Polska se dohodli na zvýšené ochraně vrcholu hory Sněžka. ■ 2004 – město Pec pod Sněžkou a Správa KRNAP se dohodly, že nová lanovka bude vedena pouze v trase Pec pod Sněžkou – Růžová hora. Z  Růžové hory povede do Pece pod Sněžkou nová lyžařská sjezdovka. V úseku Růžová hora – Sněžka bude ponechána stávající LD „na dožití“.

stavebnictví 08/12

37

▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba horní stanice LD (zdroj: ateliér k2-architekti).

■ 2005 – do sporu vstoupil předseda Senátu ČR. KRNAP byl ochoten jednat o  možnosti vést novou lanovku až na vrchol Sněžky. ■ 2006 – město Pec pod Sněžkou souhlasilo s tím, aby se lyžařský areál plánovaný na Růžové hoře přesunul na Vlašský vrch. Začala projektová příprava – provozovatel Lanová dráha Sněžka, a.s., prověřil hmotové varianty řešení nové stavby dolní stanice Pec pod Sněžkou. Vypracováním studie byl pověřen ateliér k2-architekti. ■ 2006 – město Pec pod Sněžkou, Lanová dráha Sněžka, a.s, a Správa KRNAP se dohodly na limitech pro rekonstrukci LD a  na maximální přepravní kapacitě nové lanovky na Sněžku – jednalo se o 250 lidí za hodinu. Město Pec pod Sněžkou upustilo od záměru výstavby lyžařského areálu na Růžové hoře a ukončilo probíhající proces EIA. Za těchto podmínek KRNAP souhlasil s výstavbou nové lanovky až na vrchol Sněžky. Projektová příprava počítala s  novými stavbami horní stanice Sněžka a mezistanice Růžová hora. ■ 2007 květen – prezentace studie rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku včetně nových staveb všech tří stanic na semináři v hotelu Horizont ateliérem k2-architekti. Prezentace se účastnili zástupci KRNAP, města Pec pod Sněžkou, předseda Senátu ČR a další. ■ 2007 – po intenzivním jednání pracovní skupiny, pověřené řešením rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku, a Správy KRNAP dochází k odklonu od původního řešení. Horní stanice a mezistanice lanové dráhy má být řešena rekonstrukcí stávajících objektů, dolní stanice LD jako nová stavba. ■ 2007 – odsouhlasení studie finální varianty všech tří stanic lanové dráhy. Jako generální projektant byla vybrána firma TRENTO s.r.o. ■ 2007–2008 – intenzivní projektová činnost a práce na žádosti o dotaci z regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, zpracování dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a výběr dodavatele stavby. ■ 2009 – z finančních důvodů je přistoupeno ke změně budovy dolní stanice LD. Autorem úprav byla firma TRENTO s.r.o., návrh vychází z původního urbanistického řešení a provozního schématu. Změna dokumentace pro výběr dodavatele stavby. ■ 2010 – výběr dodavatele stavby, výběrové řízení bylo následně zrušeno. ■ 2010 – nový výběr dodavatele stavby, vítězem výběrového řízení se stalo sdružení firem BAK stavební společnost, a.s., a LEITNER AG. ■ 09/2011 – počátek realizace stavby. ■ 03/2014 – předpokládané dokončení díla, zahájení zkušebního provozu. ■ 09/2014 – předpokládané ukončení zkušebního provozu. ■ 10/2014 – předpokládané uvedení lanové dráhy do provozu pro veřejnost.

Zadání a limity stavby Zadání apelovalo na zachování stávající plochy a hmoty stavby v co možná největším rozsahu – s minimalizací případných nezbytných zásahů do podloží pod budovami, při zachování stávajícího rozsahu poskytovaných služeb. Rekonstrukce dosluhující stávající LD na Sněžku spočívá zejména ve výměně technologie dvouúsekové LD včetně budov jednotlivých stanic LD. Stávající kapacita a trasy LD zůstanou zachovány. Nová trasa bude umístěna do osy stávající trasy tak, aby byl spodní úsek LD protažen od stávající budovy spodní stanice dále do údolí řeky Úpy. Stávající budova dolní stanice LD u Lesovny bude situována u obrátky silnice do Obřího dolu (u Lesovny) a zasazena do protějšího svahu. Rekonstrukce stávající

38

stavebnictví 08/12

mezistanice na Růžové hoře a horní stanice na Sněžce proběhne zejména z důvodu větších prostorových nároků nové technologie LD. Pro trasu LD bylo zadáno, zejména v horním úseku LD Růžová hora – Sněžka, použít podpěry tvořené příhradovou konstrukcí. Na horním úseku LD jsou také omezeny jakékoliv zásahy do terénu. Rekonstrukce vyloučí veškeré výkopové práce pro vedení inženýrských sítí a zabezpečovacích zařízení, s výjimkou nezbytné výměny jednotlivých stožárů. Zohlední se krajinný ráz masivu Sněžky – stávající výška stožárů zůstává zachována a vedení LD bude „kopírovat terén“. Následně případně proběhne diskuze ohledně přijatelné úpravy výšky stožárů v návaznosti na technické řešení LD. Základové betonové patky pro podpěry lanové dráhy budou s ohledem na citlivé tundrové ekosystémy situovány v místě původních základů nebo uvnitř obvodové křivky stávajících základů LD. Zabezpečovací a komunikační kabely LD budou vedeny v chráničce do průměru 50 mm po povrchu půdy a v jednotlivých úsecích trasy LD bude dohodnut konkrétní způsob jejich kotvení. Rekonstrukce současného spodního úseku LD, v úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora, především případné zemní práce, například výměnu sloupů, lze realizovat pouze v rozsahu dohodnutém se Správou KRNAP. V rámci technické infrastruktury budou zřízeny nové kanalizační a vodovodní přípojky i přípojky NN budovy dolní stanice. U mezistanice se využijí stávající přípojky VN, jež by byly v případě nutnosti posíleny. Jako zdroje vody poslouží vodovodní přípojky stávajícího vrtu. Kanalizační přípojky z mezistanice k dolní stanici se nově vybudují. Vrchní stanice bude napojena na stávající přípojku NN, respektive VN. Pitná voda a splašky se budou dopravovat stejně jako doposud, tj. lanovou dráhou.

Reálnost dodržení limitů Dohodnuté limity nejsou doslovně splněny, ale řešení je navrženo s ohledem na maximální přiblížení se daným limitům. Příkladem je reálnost požadavku zachování stávajícího objemu horní stanice a  mezistanice, kde z důvodu použití nové technologie LD, která je podstatně větší než původní, nelze limitům dostát. Původní půdorysnou plochu a obestavěný prostor se návrh snaží respektovat a maximálně se mu přibližuje. Navržené řešení Rekonstrukce lanové dráhy je realizována ve stávající trase, s přemístěním nástupní stanice k objektu Lesovna a tím s prodloužením trasy dolního úseku. Současně zůstává zachován stávající provoz, stávající přístupové cesty, návaznosti na pěší tahy a turistické trasy. Z důvodů umístění dolní stanice LD je nutná přeložka stávající komunikace blíže ke břehu řeky Úpy. Nový návrh budovy dolní stanice LD vychází zejména z prostorových nároků nové technologie LD. Budovy mezistanice a horní stanice jsou navrženy s maximálním ohledem na zachování hmoty a vzhledu stávajících budov. Stanice Růžová hora jako přestupní mezistanice a výstupní stanice Sněžka zůstávají na stávajících místech. Z důvodu nové prostorově náročnější technologie LD dochází k nevyhnutelnému navýšení plochy a objemu obou stanic. Vlastní technologie LD byla navržena podle dostupných materiálů firem s bohatými zkušenostmi s výstavbou lanovek. Pohony obou úseků, dolního i horního, budou umístěny v mezistanici na Růžové hoře.

Urbanistické řešení Horní stanice Sněžka Objem horní stanice je maximálně zachován. Je v něm osazeno nové technologické zařízení a  budova je v  místech nástupiště a  výstupiště rozšířena opláštěním ve tvaru dvou kvádrů. Základní principy dispozičního uspořádání včetně vstupů do budovy jsou zachovány.

▲ Pohled na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba horní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Pohled na mezistanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba mezistanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

Mezistanice Růžová hora Objem současné budovy mezistanice bude z velké části zachován, bude však osazeno nové technologické zařízení LD. Nástupiště a související technologie je z důvodů minimalizace zásahů do terénu u výjezdu na stanici Sněžka osazena o 2,8 m výš nad stávající úroveň nástupiště. Výškové osazení technologie si vyžádalo dispoziční změny, které ovlivňují návrh nového umístění vstupu do objektu z východní strany. Dolní stanice Pec pod Sněžkou Umístění budovy dolní stanice limituje samotná osa LD, délka a šířka technologického vybavení a okolní provoz. Při protažení osy LD je budova stanice osazena do blízkosti stávající točny komunikace okolo objektu Lesovna. Příjezd je i v zimních měsících možný jak pro imobilní návštěvníky, tak pro zásobování až k objektu. Také pro pěší je takto umístěná budova dostupnější – jako hlavní přístup pěších z  města návrh předpokládá obnovenou pěší „zadní“ cestu. Vstupní část stanice je obrácena čelem k příchozím. Vcházet lze ve dvou úrovních – z terénu do veřejných toalet a z přístupové rampy do úrovně nástupiště LD a občerstvení. Výjezd kabin ze stanice putuje z vyšší úrovně z důvodů podjezdnosti a podchodnosti LD u řeky Úpy.

Architektonické řešení Horní stanice LD Současný vzhled se zakládá na účelném použití stavebních materiálů, na dostupnosti a možnostech dopravy materiálu na stavbu. Použit je převážně přírodní materiál, kámen a dřevo. Kámen by měl být brán z místních zdrojů a bude zachován v podobě soklů stavby a nárožních pilířů. Původní charakter stanice je z velké části zachován pro budoucí generace, nové objemy jsou navrženy moderně, aby vypovídaly o době svého vzniku. Kvádry technologie a  nástupiště osazené na stávající stavbu budou z ocelové nosné konstrukce a lehkého obvodového pláště tvořeného tónovaným sklem, aby se snadno montovaly. Alternativně s potiskem, plechem – tahokovem v tmavě šedé barvě, případně z trvanlivých plastových hmot. Kryt technologie svým „nosem“ vystupuje oproti kvádru nástupiště, proto budou jeho boky celoplošně proskleny a členěny tak, aby byl vizuální dojem minimální. Mezistanice LD Mezistanice LD je architektonickým a dispozičním řešením nejsložitější. Osazení kvádrů krytů technologie LD nad úroveň stávajícího hřebenu střechy udávají šířka a výška technologie. Nástupiště a výstupiště tvoří

▲ Pohledy na novou stavbu dolní stanice (zdroj: TRENTO s.r.o.) ▼ Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba dolní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).

stavebnictví 08/12

39

kvádry umožňující prostor pro bezpečný pohyb přepravovaných turistů. Z důvodu zvýšení nástupiště nebylo možné využít stávajícího výstupu po venkovních schodech východním směrem. Kvádry technologie a nástupišť výrazně zúžily východní trakt zázemí pracovníků lanovky. To se proto částečně přesunulo do západní části stavby. Nový východní trakt je využit pro vertikální komunikace – schodiště, výtah, velín, zázemí velínu a pokladnu. Západní a střední část mezistanice je tvarově zachována, menší jsou jen vnější změny v umístění oken a vnitřní změny v dispozici. Nacházejí se v ní prostory depa pro uskladnění kabin, dílna, nocležna, denní místnost, rozvodna NN, rozvodna VN a trafostanice. Dolní stanice LD Hlavní hmotu dolní stanice tvoří stavba nepravidelného půdorysu, zastřešená tradiční sedlovou střechou. Tvar stanice je přizpůsoben dané technologii lanové dráhy. Odbavovací hala se na severozápadě rozšiřuje

Konstrukční řešení

▼ Situace, vnější vztahy (zdroj: ateliér k2-architekti)

11

7 9

8 10

6

4 3

5

2

1

40

stavebnictví 08/12

směrem do svahu o prostor depa, v jihozápadní části na ni navazují vstupní hala a občerstvení. Odbavovací hala je částečně prosklená, aby bylo možné sledovat nejpodstatnější část stanice – technologii. Objekt je v celém rozsahu podsklepen, v podzemním podlaží se nacházejí veřejné toalety a technické prostory. Kanceláře vedení lanové dráhy byly situovány do 2.NP, které má čtvercový půdorys a jako strážní věž se stanovou střechou vystupuje z hlavní hmoty stanice. Hlavní vstup do stanice je v úrovni 1.NP. Přístup zajišťuje vyrovnávací rampa navazující na obnovenou cestu pro pěší ze záchytného parkoviště U Kapličky. Tato rampa slouží i pro zásobování provozu občerstvení. Vedlejší vstup vbíhá z úrovně 1.PP a umožňuje vejít přímo do stanice z točny komunikace u Lesovny. Terénní úpravy v okolí stanice jsou řešeny opěrnými stěnami ze železobetonu a gabiony.

1 – přípojný bod kiosek 2 – vodovodní, kanalizační, telefonní přípojka dolní stanice LD 3 – dolní stanice lanové dráhy 4 – přípojka NN dolní stanice LD 5 – trafostanice Růžový důl 6 – slaboproudé kabel. vedení 10 KV – první úsek LD 7 – zdroj vody Růžová hora 8 – mezistanice lanové dráhy 9 – vodovodní přípojka mezistanice LD 10 – nová trafostanice 11 – horní stanice lanové dráhy

Horní stanice LD Požadavky Správy KRNAP významně omezily nejen architektonické ztvárnění horní stanice, ale také její konstrukční řešení. Limitním požadavkem se stalo zejména zachování stávající zastavěné plochy a stejné kubatury budovy oproti stávajícímu řešení. Do původní velikosti stavby, navržené pro technologii s podélným umístěním dvousedačkové lanovky s roztečí lan 3,0 m, se měla umístit nová technologie pro lanovku s kabinkami pro čtyři osoby a s roztečí lan 4,4 m. Z tohoto důvodu bylo nutno stávající stavbu rozdělit na dvě části. Přední část sloužící pro umístění nové technologie lanové dráhy byla z větší části rozebrána a nahrazena novou konstrukcí, zadní část stavby byla konstrukčně zachována. Z  důvodu větších prostorových nároků dané technologie LD bylo nutno prostor odbavovací haly vykonzolovat přes obrys budovy, kompletně změnit návrh vnitřního dispozičního uspořádání a najít tak maximálně úsporné řešení pro umístění všech potřebných prostor. Nově budovaná přední část stanice je navržena jako ocelová konstrukce tvořící vlastní odbavovací halu, opláštění technologie lanové dráhy nad prostorem odbavovací haly, nástupiště a zastřešení prostoru pro rychlé občerstvení. Konstrukce tak vytváří prostorově tuhý celek schopný odolávat extrémním povětrnostním podmínkám. Je navržena na zatížení větrem o velikosti 1,29 kN/m2 (do maximální rychlosti 215 km/h) a na normové zatížení sněhem o hodnotě 8,82 kN/m2. Nejvíce je větrem namáhána část konstrukce opláštění technologie LD, kterou tvoří dvojice příhradových vazníků délky 13 m a výšky 2,7 m s převislou délkou konzoly 7,5 m. Stavba je navíc umístěna na hraně sousedící s Obřím dolem, kde dochází z tohoto údolí k silnému vzestupnému proudění vzduchu, v zimě doprovázeném mocnými námrazami, se kterými bylo nutno při návrhu také počítat. Založení sloupů ocelové konstrukce využívá stávající základy, které budou po jejich odhalení a vyhodnocení vhodně zesíleny. Ocelovou konstrukci oplášťují hliníkové prosklené stěny s jednoduchým bezpečnostním zasklením pro nevytápěné prostory nástupiště a odbavovací haly a s izolačním dvojsklem pro vytápěný prostor velínu. Ostatní stěny budovy jsou obloženy dřevem. Soklové části a  část stěn zůstanou v původním provedení režného kamenného zdiva. Jako střešní krytina slouží střešní fólie z měkčeného PVC s rastrováním profily vytvářejícími dojem plechové střechy. Hromosvodní ochranu zajistí mřížová soustava. Okenní výplně otvorů jsou navrženy z plastu, s izolačním dvojsklem, pro vytápěné části jsou zdvojené. Stanice je napojena na elektrickou energii z  distribuční trafostanice uvnitř budovy a vytápějí ji elektrické přímotopy. V budově je navržena jednotná datová síť, která umožňuje připojit libovolné zařízení – počítač, terminál, telefon, modem apod. Všechny stanice propojuje optický kabel, zajišťující s datovým propojením také připojení k internetu stá-

=

POHLED OD ZÁPADU ()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-<=

POHLED OD JIHU ()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-<=

()*+,-ÿ)-ÿBC*<=

()*+,-ÿ)-ÿ17A*)-<

POHLED OD SEVERU

POHLED OD VÝCHODU

+,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=

()*+,-ÿ)-ÿ17A*)-<

()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=

():2;?@%=

!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ# <1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15

!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#B 6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN 6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32% $L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*. $)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5B )F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$L ;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.# %)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ) )1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ -)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)

!"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$? *.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217= !"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC .%$.#ᛠ

!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.

!"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC <#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ !"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-" )F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ

()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=

()*+,-ÿ)-ÿBC*<=

▲ Horní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)

()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=

()*+,-ÿ)-ÿBC*<=

rie bude také ovládat senzor. Místa mimo dosah sběrných nádrží budou přečerpávána. Uzavřené plastové nádoby jsou napojeny na ventilační F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGJ$#ÿ0"M"N" systém, který ventilátory odvádí zápach do venkovního prostoru. Likvidace odpadních vod bude probíhat formou odvozu splašků speciálními vozy lanové dráhy, na kterých bude umístěna příslušná nádrž. Z akumulačních nádrží se splašky přečerpají do přepravních nádrží za současného odvodu &,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&;*.ÿ82ᆠ័@% vytlačovaného vzduchu mimo prostor stanice. Splašky se dopraví na )0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA,ÿ82ᆠ័@% ()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)17ÿ89%1 !"#$"%&"$' mezistanici, kde se ve speciálním prostoru vypustí do kanalizace, nádr+,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26= ():2;?@%= že se vymyjí a znovu pošlou k naplnění. Jedná se o unikátní technické +,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26= ():2;?@%= O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGP$#ÿ0"M"N" řešení dodavatele technologie lanové dráhy, které dosud nebylo nikde F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGJ$#ÿ0"M"N" O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJ v zahraničí realizováno.

BCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E NN ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%Eÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)* )-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN $"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2 &ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)& <ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" -.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A #.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$" /APQA"#APRA

O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGP$#ÿ0"M"N"

Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z

3%"$)!-5

;.*
2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L

$7<#"B.$"1Z

&"#%2-ÿ2112BC

Ⴠ531.ÿ;"6+;67Z

PWQ93RXÿ,ÿYPR

C1"$-5ÿ<#.K)6%"-%

%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?

$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%

2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6

"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E

2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51

.!K)*-"%)1ÿ<*

!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿPRÿ%Tg\aU^

K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$? 2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP _,h]idZÿiajUklhc\UcAmn

!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567 8Ⴠ:;<+=ÿ>?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC<+=>?@(? 0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G

Ⴠ531.ÿ;"6+;67

PWRW[YPP

*#ECÿ<*

<#.ÿ<#.$)*)-5ÿ3%"$!7

*"%E&

PR[QPRQ

&ᆠᖀ5%6.

RÿZÿXP RÿZÿRPP

.;-"Ⴠ)-5ÿ$L6#)3E

!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ# <1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15

!"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$? *.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217=

!"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31
!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E 6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN 6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%Eÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)* $L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN $)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2 )F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)& !"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ# ;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A <1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15 %)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" )1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A -)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$" /APQA"#APRA !"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$? Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z *.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217=

!"#$"ÿ%&"$+ÿჀ)#$)-+ÿ8$2ᘀ)ᑰ=ÿ,ÿ*ᖀ)$ᆠ-Lÿ.!61"*ÿ.!$.*.$?C.ÿ<1+ᘀ%ᆠÿ$Ⴠ)%-ᆠÿ.3%ᆠ-5>ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC .%$.#ᛠ

!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.

;.*
!"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-" )F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ

2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L

$7<#"B.$"1Z &"#%2-ÿ2112BC !"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31
!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.

!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E 6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN 6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%Eÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)* $L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN $)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2 )F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)& ;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A %)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$? )1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A 2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP -)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$" _,h]idZÿiajUklhc\UcAmn /APQA"#APRA

%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?

$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%

2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6

"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E

2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51

.!K)*-"%)1ÿ<*

!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿPRÿ%Tg\aU^

Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z

3%"$)!-5

;.*
2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L

$7<#"B.$"1Z

&"#%2-ÿ2112BC

*#ECÿ<*

!"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-" )F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ

Ⴠ531.ÿ;"6+;67Z

!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567 8Ⴠ:;<+=ÿ>?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC<+=>?@(? 0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G

Ⴠ531.ÿ;"6+;67

!"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC <#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ

vajícím přístupovým bodem na mezistanici a telefonní linku z telefonní ústředny na dolní stanici. Vzduchotechnika zajišťuje nucené větrání v rozsahu prostoru občerstvení, podtlakové odsávání hygienických zařízení a větrání technických místností. Při větrání se využívá zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperace) a odpadního tepla z provozu trafostanice. Stanice nemá vlastní zdroj vody, zásobování vodou zajistí z mezistanice speciální vozy lanové dráhy, na kterých bude osazena nádrž na pitnou vodu. Po vjezdu do horní stanice tento vůz zaparkuje na odstavnou kolej a voda se z nádrže přečerpá do soustavy akumulačních nádrží o objemu 3,5 m3 umístěných v technické místnosti. Splaškové vody budou gravitačně svedeny do plastových akumulačních nádrží o objemu 5,9 m3 umístěných v technických prostorech. Toalety v kabinkách pro veřejnost budou fungovat na principu suchého WC, s přímým spadem do sběrných nádrží. Pisoáry budou splachovány dávkově senzorem, umyvadlové bate-

F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠ

Mezistanice LD Také návrh budovy mezistanice významně ovlivnily požadavky Správy &,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&;*.ÿ82ᆠ័@% )0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA,ÿ82ᆠ័@% KRNAP. Nová stavba představuje obdobu původního tvaru mezistanice, ()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)17ÿ89%1 !"#$"%&"$' &,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&; s vloženou dominantní ocelovou konstrukcí tubusu sloužícího k zakrytí )0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA, ()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)1 technologie lanové dráhy. Původní stavba byla zcela odstraněna až do úrovně základů, jež byly částečně využity pro nové konstrukce a podle potřeby zesíleny. V budově se nacházejí pod úrovní nástupiště pohony pro oba úseky lanové dráhy. Z tohoto důvodu byla úroveň původního nástupiště zvýšena. Kabinky lanovky tak vjíždějí až do úrovně 2.NP. Ve směru horního úseku bylo nutno proto 1.NP rozšířit a částečně zahloubit do stávajícího terénu. Východní polovina stavby zachycující silové účinky provozu lanové dráhy je železobetonová až do úrovně podlahy nástupiště a komunikační části v úrovni 2.NP. Západní část se zázemím budovy je zděná. Na úrovni stropu nad 1.NP je založena ocelová konstrukce odbavovací haly tvořená čtyřmi stěnovými příhradovými vazníky délky 14,5 a 15,2 m s převislými konci 11,5 a 10,8 m. Stěnové vazníky svírají úhel cca 135° a podepírají je ocelové sloupy. Na nosnou konstrukci odbavovací haly navazují konstrukce zastřešení depa, technického zázemí a nástupišť a vytvářejí tak prostorově tuhý celek.

!"#$"ÿ%&"$+ÿჀ)#$)-+ÿ8$2ᘀ)ᑰ=ÿ,ÿ*ᖀ)$ᆠ-Lÿ.!61"*ÿ.!$.*.$?C.ÿ<1+ᘀ%ᆠÿ$Ⴠ)%-ᆠÿ.3%ᆠ-5>ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC C1"$-5ÿ<#.K)6%"-% .%$.#ᛠ

▲ Statický model ocelové konstrukce přední části stavby horní stanice Sněžka (zdroj: TRENTO s.r.o.) !"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC <#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ

3%"$)!-5

C1"$-5ÿ<#.K)6%"-%

PWRW[YPP

<#.ÿ<#.$)*)-5ÿ3%"$!7

2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6

2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51

!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿP

*"%E&

PR[QPRQ

"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E

&ᆠᖀ5%6.

RÿZÿXP RÿZÿRPP

.!K)*-"%)1ÿ<*

.;-"Ⴠ)-5ÿ$L6#)3E

▼ Podélný řez horní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.) ŘEZ F-F´

NOVÁ NOSNÁ KONSTRUKCE STŘECHY

STÁVAJÍCÍ UPRAVENÁ NOSNÁ KONSTRUKCE STŘECHY

STÁVAJÍCÍ UPRAVENÁ NOSNÁ KONSTRUKCE STŘECHY

STÁVAJÍCÍ STROPNÍ NOSNÍKY (I 200) SDK

PROSTOR PŮVODNÍ ŽUMPY (ROZMĚRY A STAV NEBYLO MOŽNÉ OVĚŘIT)

stavebnictví 08/12

PWQ93RXÿ,ÿYPR

%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+

$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%

41

Při řešení větrání budovy se využívá rekuperace. Stávající stanice není napojena na kanalizaci. Z tohoto důvodu je navržena nová tlaková splašková kanalizace z mezistanice do dolní stanice. Splaškové vody od zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod podlahou 1.NP. do přečerpávací šachty. Odtud jsou splašky vedeny tlakovou kanalizací až do nové kanalizační přípojky u nové dolní stanice. Voda pro mezistanici se bude získávat z obnoveného stávajícího zemního vrtu. Odtud se bude postupně čerpat do akumulačních nádob o objemu 25 m3 sloužících i jako zásoba požární vody. Vodní nádrže budou napojeny na domácí vodárnu, od které vede tlakový rozvod vody k  jednotlivým odběrným místům v budově. Na tlakovém rozvodu bude zhotovena odbočka s hadicí pro plnění nádob vyvážených do horní stanice. Druhý okruh se napojí na požární tlakovou stanici, od které vede tlakový rozvod vody k vnitřním požárním hydrantům a  k  venkovnímu nadzemnímu hydrantu. Požární tlaková stanice bude napojena také na náhradní zdroj elektrické energie. ▲ Letecký pohled na mezistanici LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti)

Pro mezistanici jsou použita obdobná materiálová a konstrukční řešení jako u stavby horní stanice. Ocelová konstrukce je opláštěna hliníkovými prosklenými stěnami s jednoduchým bezpečnostním zasklením. Stěny západní části objektu jsou obloženy dřevěným horizontálním obkladem, východní část plechovými kazetami se svislým rastrováním. Stěny jsou sendvičové, s tepelnou izolací z minerální vlny a s provětrávanou vzduchovou dutinou. Budova je napojena na elektrickou energii z vlastní trafostanice umístěné uvnitř. Z důvodu nedostupnosti budovy v zimních měsících je trafo navrženo se 100% zálohou. Východní část budovy vytápějí elektrické přímotopy, západní část bude vytápět teplovodní otopná soustava s elektrokotlem. Ohřev TV je navržen lokálně, zásobníkovými ohřívači.

▲ Statický model ocelové konstrukce stavby mezistanice Růžová hora (zdroj: TRENTO s.r.o.) ▼ Podélný řez dolní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.)

42

stavebnictví 08/12

Dolní stanice LD Pro návrh dolní stanice již nebyly ze strany Správy KRNAP stanoveny žádné omezující podmínky. Limity se vyskytly pouze v rámci stávající linie lanové dráhy a prostorových možností lokality u Lesovny. Původní návrh dolní stanice ztvárněný ateliérem k2-architekti z důvodu hledání možných úspor později nahradilo nové řešení, s tradičnějším pojetím konstrukcí, navrženým firmou TRENTO s.r.o. Dolní stanice byla situována v místě stávající komunikace do Obřího dolu, proto bylo třeba navrhnout novou komunikaci kolem toku Úpy a zároveň zajistit dostatečnou podjízdnou výšku pod trasou lanové dráhy – tento požadavek určil výškovou úroveň odbavovací haly a souvisejících prostor. Vzhledem k  požadavkům na vybavení stanice a  prostorové možnosti byla zvolena koncepce se zcela podsklepenou budovou a kancelářemi v patře. Podzemní podlaží je tak téměř z poloviny zahloubeno do svahu. Konstrukční řešení stavby vytváří prostorově tuhou konstrukci – svislá nosná konstrukce je stěnová železobetonová, včetně pylonů pro osazení technologie. Stropní konstrukce je rovněž železobetonová. Vlastní odbavovací halu tvoří dřevěná konstrukce vaznicové soustavy s ležatou stolicí a vzpěradly pro vrcholovou vaznici. Podélné ztužení zajišťují ocelová diagonální táhla. Celá dřevěná konstrukce je ukotvena k železobetonové konstrukci. Ostatní části budovy zastřešují dřevěné krokve uložené na ocelové vaznice. Střechy jsou navrženy sedlové, pultové a stanové. Střešní krytina a opláštění 2.NP je z titanzinkového plechu na celoplošné bednění z prken. U okapových ploch s možným pohybem osob jsou navrženy sněhové zachytávače. Obvodové stěny jsou převážně sendvičové, s větranou vzduchovou dutinou. Povrchy tvoří deskový materiál na bázi dřeva a plechová falcovaná krytina. Struktura předvěšených fasád je dána rozměrem dřevěných desek, případně plechových tabulí. Soklovou část zatepluje kontaktní

POHLED OD JIHU

POHLED OD JV

POHLED OD SV

POHLED OD SZ

▲ Dolní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)

zateplovací systém. Tepelné izolace jsou pro vytápěné prostory navrženy na doporučené hodnoty stanovené ČSN 730540-2. Prosklené plochy jsou ze samonosného hliníkového fasádního systému. Výplně otvorů jsou hliníkové, s přerušeným tepelným mostem, zasklené izolačním dvojsklem. Do budovy stanice bude v souvislosti s přeložkou vedení VN 10kV a vedení sítě elektronických komunikací (PVSEK) umístěna nová trafostanice TS 395 a přesunut rozvaděč O2 SR 13A. Ochranu nové stanice lanovky před přímým úderem blesku zajistí jímač. Stanici budou vytápět dva teplovodní přímotopné elektrokotle. Splaškové vody od zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod podlahou 1.PP před stanici, kde je potrubí napojeno na venkovní kanalizaci. Ta je svedena do šachty kanalizační přípojky vedené z odstavného parkoviště U Kapličky. Do přípojky se také napojí splaškové vody z horní stanice a mezistanice novou venkovní kanalizací. Dešťové vody jsou svedeny samostatně dešťovou kanalizací do řeky. Vodu do objektu přivede nová vodovodní přípojka. Návrh gastronomického provozu vychází ze záměru investora poskytnout návštěvníkům lanové dráhy stravu ve formě rychlého občerstvení. Provoz je koncipován jako výdejní linka. Technické parametry lanové dráhy ■ Stávající technologie LD Dvousedačková LD: – nástupní stanice: Pec pod Sněžkou, výška: 866 m n.m.; – přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1336 m n.m.; – výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.; – umístění pohonů: Růžová hora; – teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.; – okamžitá vytíženost LD: 90%, kapacita: 225 osob/hod.; – dopravní rychlost: 2,5 m/s; – doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 11,0 min.; – doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 13,5 min.; – vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1560 m; – vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1967 m. ■ Nová technologie LD Čtyřmístná kabinková LD: – nástupní stanice: Pec pod Sněžkou – Lesovna, výška: 826 m n.m.; – přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1335 m n.m.; – výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.; – teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.; – dopravní rychlost: 5,0 m/s; – počet vozů pro cestující v I. úseku (Pec pod Sněžkou – Růžová hora): 15; – počet vozů pro cestující v II. úseku (Růžová hora – Sněžka): 17; –p  očet vozů nákladních – 2 ks na vodu, 2 ks na splašky, 2 ks servisních (montážních) a 2 ks zásobovacích vozů; – počet vozů celkem: 40 kabin (vozů);

– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 7,36 min.; – doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 8,24 min.; – vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1647 m; – vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1969 m. Po dohodě mezi dodavatelem, investorem a projektantem bylo oproti původnímu návrhu zvoleno úplné bezbariérové řešení nástupu do kabin, tzv. „Level Walk“, při kterém je úroveň podlahy kabiny a nástupiště v jedné úrovni. Při tomto řešení umožňují všechny použité kabiny přepravu imobilních osob na invalidním vozíku. Tato změna si vyžádala dodatečnou úpravu projektové dokumentace jednotlivých návrhů stanic. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka Místo stavby: Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka Investor: město Pec pod Sněžkou, Alan Tomášek (starosta města, zástupce investora) Autoři návrhu horní stanice, mezistanice: ateliér k2-architekti, Ing. arch. David Kratochvíl, Ing. arch. Stanislava Kratochvílová Dolní stanice: ateliér k2-architekti – urbanistické řešení, provozní schéma TRENTO s.r.o., Vladimír Janata – architektonické řešení Generální projektant: TRENTO s.r.o., Ing. Miloš Pařízek Zpracovatel stavební části horní stanice a mezistanice: HMP top s.r.o., Ing. Aleš Holemý Dodavatel: sdružení firem BAK stavební společnost, a.s., a LEITNER AG. Technologie lanové dráhy: Ing. Jan Sorg (hlavní technolog)

english synopsis Renovation of the Cableway Sněžka

In September 2011 the two-seat cableway serving to the public since 1949 started to be renovated between stations Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka. The renovated four-seat gondola cableway is expected to be put into operation for the public in October 2014.

klíčová slova: lanová dráha Sněžka, technologie lanové dráhy, Sněžka, Růžová hora, Pec pod Sněžkou, Správa Krkonošského národního parku (KRNAP)

keywords: cableway Sněžka, cableway technology, Sněžka, Růžová hora, Pec pod Sněžkou, The Krkonoše National Park Authority (KRNAP).

stavebnictví 08/12

43

cena ČK AIT

text Karel Sehyl | grafické podklady Karel Sehyl a archiv SONING Praha, a.s.

▲ Vstup do nové budovy (foto: Ing. Jiří Matula)

Nový koncertní sál Pražské konzervatoře Ing. Karel Sehyl V roce 1981 absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha, kde se podílel na významných projektech v Praze, Středočeském kraji a na Slovensku. V rámci Architektonické služby a ČFVU spolupracoval v týmu architektů na výtvarných libretech. Od roku 1993 vlastní projektovou kancelář. E-mail: [email protected]

Nová stavba koncertního sálu Pražské konzervatoře vytváří nový mezník zhodnocení umělecké a pedagogické činnosti. Specifická stavba poskytuje výborné akustické a vizuální dějiště nejen pro studenty a pedagogy, ale i návštěvníky koncertů. Návrh získal již tři ocenění: od firmy Autodesk a AB studia za stavební CAD PROJEKT

44

stavebnictví 08/12

v kategorii Architektura a stavební projekt v roce 2010, Cenu Inženýrské komory Cena ČKAIT 2011 v kategorii Zvláštní ocenění a cenu Stavba roku 2011 Zlínského kraje v kategorii Stavby realizované mimo území Zlínského kraje. Z historie Pražské konzervatoře Pražská konzervatoř byla založena 24. dubna roku 1811 jako první škola svého druhu ve střední Evropě. Vyučovat se začalo v dominikánském klášteře sv. Jiljí, podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Pražské konzervatoře Bedřichem Dionýsem Weberem. V roce 1884 škola získala nové prostory v budově právě dostavěného Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Benewitz. Tehdy se už na Pražské konzervatoři začaly vyučovat téměř všechny hudební obory včetně skladby a dirigování. V roce 1891 v ní začal působit také Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, později jako ředitel (1901–1904), a vychoval celou plejádu významných skladatelů, mezi něž patřil např. Vítězslav Novák a pozdější profesor a čtyřnásobný rektor konzervatoře Josef Suk, ale také světoví operetní skladatelé Rudolf Friml, Oskar Nedbal či Franz Lehár. Slavných osobností, které

▲ Historická budova Pražské konzervatoře v ulici Na Rejdišti, v sousedství budova Rudolfina (pohled od Vltavy)

prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík a další. Po roce 1918 přišla konzervatoř o své prostory v Rudolfinu. Po určitou dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v Trojanově ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde působí dodnes. Po roce 1945 jako koncertní a výukový prostor konzervatoře opět sloužilo Rudolfinum, jež se však po roce 1992 stalo sídlem České filharmonie. Při rekonstrukci (v letech 1990–1992) byla zbourána spojovací chodba – most mezi budovou konzervatoře a Rudolfinem a tím byla historicky ukončena nejen symbolická, ale i praktická symbióza těchto dvou budov. Pro zkoušky orchestrů konzervatoře, sbírající ocenění po celém světě, chyběl důstojný prostor s odpovídající plochou orchestřiště, splňující základní akustické požadavky a umožňující prezentace před školním i mimoškolním publikem. V roce 2005 byl zahájen schvalovací proces návrhu výstavby nového koncertního sálu na dvoře historických budov Pražské konzervatoře a současně také realizace divadelního sálu ve stávající budově školy. Vlivem umístění stavby v památkové rezervaci zapsané na seznamu UNESCO bylo schvalování stavby mimořádně náročné, ale nakonec byl návrh Sborem expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, včetně zatím nerealizované nástavby nové přízemní budovy koncertního sálu, povolen. V roce 2009 mohla být výstavba zahájena a Pražská konzervatoř, která si v loňském roce připomněla již 200. výročí od svého založení, tak při příležitosti svého význačného jubilea získala nové prostory v podobě vlastního koncertního sálu s nahrávacím studiem, vlastního divadla a půdní vestavby historické budovy.

Architektonické a konstrukční řešení

▲ Vstup do historické budovy Pražské konzervatoře

▲ Model nové stavby koncertního sálu harmonicky doplňujícího hmotu a prostory stávajícího historického domu ▼ Model nové budovy koncertního sálu, včetně budoucích dalších podlaží stavby

Nová budova koncertního sálu organicky splývá s hmotou a prostory stávajícího domu, se kterým tvoří harmonicky se doplňující celek. Nosná konstrukce koncertního sálu počítá s pozdější, již schválenou realizací dalších podlaží budovy. Z tohoto důvodu je třeba chápat exaktně pojatý koncertní sál jako piedestal pro další navrženou moderní nástavbu. Do doby, než bude nástavba realizována, se bude střecha koncertního sálu využívat jako relaxační zahrada s osazenými šesti velkoplošnými střešními okny pro zajištění denního osvětlení koncertního sálu. Budova slouží jako kulturní centrum a pro její akustickou kvalitu ji lze využívat také jako nahrávací studio pro větší symfonická tělesa. Ostatní prostory se

stavebnictví 08/12

45

129æ 67$9

(=    129æ 67$9

7DEXOND–PtVWQRVWt ▲ Řez 3–3' červeně vyznačeny jsou nové stavební úpravy a konstrukce .  967831Ë +$/$  KRUQt iVW VH 7DEXOND PtVWQRVWt VFKRGLãW P -PpQR tVOR .  6&+2',â76 .  32'(6728 967831Ë +$/$ .  %$/.21  KRUQt iVW VH .  VFKRGLãW P 967831Ë +$/$ .  =$'1Ë 6&+2',â76 È67 32'(6728 .  6./$' '.3 .  %$/.21

8

.

. 

7

.

129æ 67$9

(=   

. 

.  '9 5 .  96783(1.<

1

7DEXOND .  :&PtVWQRVWt

' 

. 

-PpQR

.  967831Ë +$/$  KRUQt iVW VH VFKRGLãW P

3/

[  

' YR i Y R Q NR Y R Q iE H iE H åt åt

. 

.  967831Ë +$/$ =$'1Ë È67





3

. 

5

. 

. 





' 

' 

' 

' 

.  ' 

. 

' 

4

6



. 

. 

i NR

' 

[  

2

.  6./$' '.3 .  6./$' '.3

.  '9 5 .  96783(1.<

.



' 

<1

29 35 È. 25 27 8' )< (/ 1 2 = ,. $ 8 $ / ) ,1 '2 80 .2 32 .  -$ 1= '= ' (5 (0 9 $72 Ë= $3  8â 71 È

. 

.  6&+2',â76 32'(6728 .  %$/.21

â

' 

' YR

.  :&

3/ <1 29 35 È. 25 27 8' )< (/ 1 2 = ,. $ 8 $ / ) ,1 '2 80 .2 32 3  -$ / <' 1= 1 ' ( = 2 5 ( 35 9 2 5 0ÈË =.$2 9$72  378( 8' )< â/71$ 2 = ,. 1 8 $ / ) ,1 È '2 80 .2 32  -$ 1= '= ' (5 (0 9$ Ë= 72 $3  8â 71 È

. 

.  6./$' '.3 .  967831Ë +$/$ .  '9 5 =$'1Ë È67 .  96783(1.< .  6./$' '.3 .  :& .  6./$' '.3

tVOR

(=   

-PpQR

6 HG P F Wp K Q iF Wp K R OLV R WRSD OLVWRSD GX GX

tVOR

â ' 

' 

' 

' 

' 

. 

. 



i NR

. 

'  129æ 67$9

â

 13

1D 5HMGLãWL 

7DEXOND PtVWQRVWt 52=92'1$

 tVOR .   . 

129æ 67$9

 13

SD GX

7(&+1,&.È 0Ë671267

' 

-PpQR 967831Ë +$/$

R OLV WR



'  ' 

1D 5HMGLãWL 

' YR

-PpQR

' 

6 HG



7DEXOND PtVWQRVWt tVOR

' 



[  

YR Q iE H

'  '

PQ i

åt

. 



' 

967831Ë +$/$ 7(&+1,&.È 32',80 0Ë671267 +/(',â7 5(ä,( &+2'%$ 7(&+1,&.È 7(&+1,&.È 0Ë671267 0Ë671267 7(&+1,&.é 5(ä,( 3526725

6 HG

.  . 

PQ i

F Wp K

7(&+1,&.È 32',80 ▲ Půdorys 1.NP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala (horní část se schodištěm), 2 – schodiště s podestou, 0Ë671267 .  +/(',â7  52=92'1$ 3 – balkon, 4 – vstupní hala (zadní část), 5 a 6 – sklad DKP, 7 – dvůr, 8 – vstupenky. .  &+2'%$ . 

▼ Půdorys 1.PP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala, 2 – pódium, 3 – hlediště, 4 – chodba, 5 a 7 – technická místnost, 6 – režie, 8 – technický prostor, 9 – předsíň, 10 – izolační prostor, 11 – strojovna chlazení, 12 – kotelna, 13 – strojovna VZT, 14 – sklad, 129æ 67$9  15 – ..trafokobka, 16 – rozvodna VN, 17 – rozvodna NN.  . . . . .

   $ 

' 

. 7(&+1,&.È . $  3('6Ë .  0Ë671267 6./$'

.  323(/1,& 7(&+1,&.é 7DEXOND PtVWQRVWt

.  tVOR .   . .    .   .. 

3526725 ,=2/$1Ë -PpQR 3526725 3('6Ë 7(&+1,&.È 6752-291$ 6./$' 0Ë671267 &+/$=(1Ë 323(/1,& 52=92'1$ .27(/1$ ,=2/$1Ë 967831Ë +$/$ 3526725 6752-291$

..  .. 

32',80 9=7 6752-291$

  ..

.27(/1$ &+2'%$ 75$)2.2%.$

. 

.  .  678'1$ .



. 

. 

3('6Ë

. 

6./$' 323(/1,&

. 

,=2/$1Ë 3526725

. 

6752-291$ &+/$=(1Ë

. 

.27(/1$

. 

6752-291$ 9=7

. 

6./$'



52=92'1$ 91 52=92'1$ QQ

. 

. 

. 

. 

 

. $







' 



9 6783 ' 2  33

2



â

â

' 

10

. 

â

5(ä,(

. 



. 

. 

. 

â

' 

1

â$71$

â$71$ 678'1$

â$71$

â$71$

' 

' 

8



. 



' 

' 





3

7

. $

. 

. 

' 

. 

5

.  . 

. 

11

.  ' 

. 

13

. 

6

14

. 

â

â

' 

12

. 

5(ä,(

' 

' 

. 

4

. 

' 

%8)(7

. 

5(ä,(

%8)(7

9

. 

. $

9 6783 ' 2  33

75$)2.2%.$

.  . 

.  678'1$

  ..

. 

 13

1D 5HMGLãWL  . 



+/(',â7 &+/$=(1Ë 6./$'

6752-291$ 52=92'1$ 7(&+1,&.È 9=7 91 0Ë671267  QQ  52=92'1$ 6./$' .. 5(ä,( .  75$)2.2%.$ . $ 7(&+1,&.È .  52=92'1$ 0Ë671267 91 .  .  7(&+1,&.é 52=92'1$ QQ 3526725

' 

' 

. 

129æ 67$9

 33 129æ 67$9

 33

9 6783 ' 2  33

' 

â$71$

%8)(7

' 

46

stavebnictví 08/12

â$71$ ' 

' 

16 17 15 . 

. 

. 

' 

129æ 67$9

 33

zázemím, včetně zkušeben, nahrávacího studia a režie, jsou vestavěny do různých úrovní historické budovy konzervatoře. Dispoziční a technické řešení muselo v daném limitovaném prostoru skloubit dvě provozně a technicky na sobě nezávislé fungující činnosti nového koncertního sálu a prostoru divadla vybudovaného v přízemí východního křídla stávající historické budovy. Nově koncipované zázemí v 1.PP stávajícího objektu konzervatoře muselo být proto navrženo tak, aby jej bylo možné využít jak pro koncertní sál, tak pro divadlo. Z tohoto důvodu byly stávající technické rozvody a instalace z 1.PP budovy přesunuty do nově vytvořených prostor 2.PP (technické chodby). Téměř pod celou budovou se ručním kopáním vyhloubilo další podlaží, kde se nyní nachází provozní, technické a skladové zázemí koncertního sálu a divadla. Tímto byla získána plocha 500 m2. V  klenutých prostorách centrální chodby  v  1. PP vznikl promenádní parter navazující na vstupní foyery koncertního sálu a divadla. Dvorní stavba koncertního sálu má základovou spáru cca 6 m pod terénem, tedy ve stejné niveletě s hladinou Vltavy. Zázemí sálu je přímo napojeno na prostory v  1.PP a  1.NP stávající budovy. Pro dosažení optimálních akustických vlastností a s ohledem na výšku plánovaného umístění varhan vystupuje hmota koncertního sálu cca 5 m nad terén dvora. Hmotnost varhan, jež se blíží hodnotě cca 9 t, také ovlivnila návrh základové desky stavby. Tato deska tloušťky 350 mm nad neúnosnou půdou je včetně obvodových stěn vybetonována z vodostavebného železobetonu s utěsněním pracovních spár plechy Ilichman s dotěsněním MQB 150 aktiv. Železobeton je oboustranně opatřen speciální izolační vrstvou na bázi bentonitu. Izolaci proti tlakové vodě primárně zajišťují pásy SBS, kotvené ke stěnám z monolitického železobetonu pomocí systému Terastop, řešena je i dilatace mezi novým koncertním sálem a stávající historickou budovou konzervatoře. Základovou desku podporují mikropiloty délky cca 9 m. Samostatnou disciplínou bylo zakomponování stávající gotické studny do hlediště sálu. Bylo třeba zaměřit se zejména na ochranu proti tlakové vodě tak, aby při zvednutí hladiny vody v blízké Vltavě nedošlo k zaplavení hlediště a dalších suterénních prostor. Konstrukce bočních částí obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních hliníkových profilů  a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí. Nosné konstrukce stropů nad vyhloubenými prostory jsou tvořeny ocelovými stropnicemi vynášejícími trapézový plech s ŽB deskou, které jsou ukládány na ocelové průvlaky. Nosníky jsou podepřeny ocelovými pilíři se základem podporovaným mikropilotami.

▲ Výstavba koncertního sálu. Stávající gotická studna byla zakomponována do hlediště.

▲ Detail výztuže stropu

Prostorová akustika a design interiérů Neopomenutelnou částí koncertního sálu Pražské konzervatoře je jeho interiér. Právě jeho osobité moderní zpracování s ohledem na stanovenou prioritu – kvalitní akustiku – jej činí nezaměnitelným. Jednoduchou zkratkou autoři návrhu dokázali z  ryze technologického prostoru vytvořit reprezentativní prostředí, jemuž vládne kontrast materiálů dřeva a skla. Úzkou spoluprací architekta s akustikem tak byl podtržen i vztah funkce a formy. Základní tvarování obkladů vychází z  akustického předpisu maximalizovat jejich difuzní funkci, což má zásadní vliv na bohatost a  prostorovost vnímané hudby. Struktura difuzoru byla formátována a opakována tak, aby vytvořila celistvou dřevěnou plochu, jejíž kompaktnost odlehčují speciální tvárnice z litého křišťálového skla. Ty svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu. Skleněné tvárnice jsou navíc prosvíceny LED diodami v měnitelné barevné škále RGB a dotvářejí tak slavnostní atmosféru koncertů. Lehkost a eleganci prostoru dokresluje dřevěný podvěšený akustický podhled v perlově bílé barvě, jehož tvarování bylo projektováno s  ohledem na rozptyl a distribuci zvuku jak v prostoru jeviště, tak směrem do hlediště sálu. Všechny akustické prvky jsou atypické a prošly postupným vývojem –

▲ Pod hledištěm byl vytvořen prostor pro umístění vzduchotechniky, odkud je pod každé sedadlo přiváděn čerstvý vzduch ▼ Instalace akustických podhledů nad jevištěm sálu

stavebnictví 08/12

47

▲ Pohled na vegetační střechu nové budovy

▲ Interiér nového koncertního sálu (foto: Ing. Jiří Matula)

▲ Pohled na jeviště nového koncertního sálu

▲ Konstrukce bočních částí obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních hliníkových profilů a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí Bioclean

▲ Konstrukce křesel z masívního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila pohodlí po celou dobu koncertu

▼ Vstup do koncertního sálu a pohled na výtahovou šachtu historické budovy

▼ Pohled na fasádu nové budovy koncertního sálu

48

stavebnictví 08/12

▲ Měření činitele zvukové pohltivosti v dozvukové místnosti – sedadla diváků (foto: SONING Praha, a.s.)

slitiny rozmístěnými v nice stěny jeviště. Scéna se skládá z automaticky řízených pohyblivých (zvedacích) stolů umožňujících vytvoření stupňového pódia, které lze ovládat z něj i režie. Všechny mobilní prvky jsou senzorově a dotykově zabezpečeny proti úrazu automatickou blokací. Pódium je rovněž vybaveno automaticky řízeným širokoúhlým promítacím plátnem pro multifunkční využití. Pod hledištěm byl vytvořen prostor pro umístění vzduchotechniky, odkud je pod každé sedadlo přiváděn čerstvý vzduch. Konstrukce křesel z masivního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila pohodlí po celou dobu koncertu. Byla navržena ergometrie křesel s naklopením opěráku podle polohy v hledišti. ■ Koncertní sál Pražské konzervatoře byl zařazen do závěrečného čtvrtého dílu publikace Akustika hudebních prostor v České republice. Všechny čtyři díly dohromady dokumentují akustické parametry rovné stovky prostor využívaných ke koncertním účelům v rámci České republiky včetně těch nejvýznamnějších.

▲ Měření činitele difuzity metodou hraniční roviny – difuzory (foto: SONING Praha, a.s.)

od teoretického návrhu přes měření absorpčních a difuzních vlastností zhotovených prototypů. Projekt prostorové akustiky byl kromě empirických výpočtů založen na počítačovém 3D modelu vytvořeném v simulačním software EASE. Právě počítačový model umožňuje úzké propojení návrhu prostorové akustiky s  ozvučením a  jejich vzájemnou optimalizaci. V projektové fázi lze analyzovat řadu velmi důležitých akustických parametrů – dobu dozvuku, rozložení akustického tlaku, distribuci a odrazy zvuku (tzv. ray tracing), impulzovou odezvu atd. V průběhu vlastní realizace stavby byla uskutečněna celá řada akustických měření. Jednalo se o měření činitele zvukové pohltivosti akustických obkladů a sedadel diváků v dozvukové místnosti, měření činitele difuzity difuzních obkladů metodou hraniční roviny, etapová měření in-situ přímo na stavbě a samozřejmě detailní závěrečné měření po dokončení celého díla. Po každém měření vždy proběhlo porovnání výsledků měření s teoretickým předpokladem a v případě nutnosti byly provedeny potřebné úpravy navržených struktur v rámci optimalizace výsledných akustických poměrů v koncertním sále. Cílová doba dozvuku koncertního sálu byla stanovena na T0 = 1,1–1,15 s. Při jeho objemu 1600 m3 se jedná o doporučené hodnoty pro komorní hudbu, respektive zkušebnu orchestru, což lze považovat za nejčastější využití sálu. Nutno podotknout, že díky simulačním možnostem a  podpoře akustických měření se predikované a  změřené hodnoty akustických parametrů velmi dobře shodovaly. Pro svou akustickou kvalitu a technologické vybavení lze tento sál využít i jako nahrávací studio pro sólisty, komorní i symfonická tělesa. Dominantním prvkem interiéru stavby se stanou do budoucna také třímanuálové varhany s  mechanickou trakturou s  píšťalami z  cínové ▼ Speciální tvárnice z litého křišťálového skla svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu (foto: Zdeněk Chrápek)

Počet míst: 333 (přízemí 226, balkón 107) Objem sálu: 1610 m3 Plocha pódia: 122 m2 Šířka; délka v ose; výška koncertního sálu: 19,5–20,5 m; 15,3 m; 7,4 m Šířka; hloubka pódia: 19,5 m; 7,7–4,5 m Základní údaje o stavbě Název stavby: Koncertní sál Pražské konzervatoře, Praha 1 Investor: Magistrát hlavního města Prahy, odbor městského investora Architektonicko stavební řešení, interiér, barevné řešení, design interiérů, design, křesla: Ing. Karel Sehyl, ARCH TECH Statika: Ing. Martin Škoda, Prestain Prostorová akustika, design akustických obkladů, audiovizuální technika: Ing. Vít Domkář, Ing. Tomáš Hrádek, Ing. Martin Vondrášek, SONING Praha a.s. Scénické osvětlení: Jan Sedláček, Art Lighting Production, s.r.o. Vzduchotechnika a klimatizace: Ing. L. Cuhra, Ing. P. Černoch, LI-VI Praha, spol. s r.o. EPS: Ing. Vít Hanke, Telecom Projekt, spol. s r.o. Požárně bezpečnostní řešení stavby: Ing. Jaroslava Lešková Konzultant pro návrh izolace proti tlakové vodě: Ing. Marek Novotný, Ph.D. Dodavatel: VW WACHAL a.s. Technický dozor: STAVOKONTROL s.r.o. Stavbyvedoucí: Lukáš Minařík

english synopsis New Prague Conservatoire Concert Hall

This specific building forms a new milestone in the presentation of artistic and teaching activities, and it provides excellent acoustic and visual venue not only for students and teachers but also for concert visitors. The design has already won three awards.

klíčová slova: nový koncertní sál Pražské konzervatoře, Cena ČKAIT 2011

keywords: new Prague Conservatoire concert hall, Award of the Czech Chamber of Authorised Engineers and Technicians Involved in Construction

stavebnictví 08/12

49

realizace

text a foto Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o.

Tunelový komplex Blanka: aktuality z výstavby, červenec 2012 Výstavba Městského okruhu v úseku Malovanka – Pelc-Tyrolka, známého také pod názvem Tunelový komplex Blanka, začala v roce 2007 na staveništích Troja a Letná. Soubor tří na sebe navazujících staveb s evidenčními čísly 0079 Špejchar – Pelc-Tyrolka, 0080 Prašný most – Špejchar a 9515 Myslbekova – Prašný most – doplňuje ještě samostatná investiční akce, stavba s evidenčním číslem 0065 Strahovský tunel, 2. stavba. Ta zahrnuje dostavbu mimoúrovňové křižovatky Malovanka a úsek hloubených tunelů mezi portálem v křižovatce a technologickým centrem TGC1, které je již součástí stavby 9515. Nejprve byly zahájeny práce na stavbě 0079, byly hloubeny stavební jámy Troja a Letná. Z trojské strany byla v září 2007 zahájena ražba 2,2 km dlouhého raženého úseku, zahrnujícího také ražené technologické centrum včetně rozsáhlé strojovny vzduchotechniky. V červenci 2009 začala protiražba z Letné; v té době již probíhaly také práce na staveništích Hradčanská, Prašný most a  Myslbekova, odkud byla v  říjnu 2009 zahájena ražba druhého raženého úseku. V dubnu 2005 započala v předstihu výstavba MÚK Malovanka, včetně portálového objektu tunelu. V  prostorově a  dopravně velmi exponovaném území mezi tramvajovou smyčkou Špejchar a křižovatkou Prašný most se hloubené tunely budovaly tzv. modifikovanou milánskou metodou. Po vytěžení mělké jámy byly vybudovány podzemní konstrukční stěny a stropní deska, nad níž byly obnoveny inženýrské sítě, byl upraven povrch a  následně obnoven provoz. Pod ochranou stropní desky byl pak čelně vytěžen profil tunelu a byla vybudována spodní rozpěrná deska. Obdobným způsobem se budovaly i tunely v prostoru Patočkovy ulice Značná část konstrukce tunelu je umístěna do stavební jámy

50

stavebnictví 08/12

hloubené z  povrchu. Vzhledem k  nebývalému rozsahu odkryvu (místy více než 25 metrů) tak stavba tunelu představovala jedinečnou příležitost pro archeology – mohli zachytit stopy osídlení sahající až do starší doby kamenné. Od října 2008 se při výstavbě prováděl záchranný archeologický průzkum, vedený Archeologickým ústavem AV ČR v Praze a firmami Archaia a  Prospecto. Byla učiněna řada významných nálezů, z  nichž ten nejdůležitější až v dubnu 2011. Severně od ulice U Prašného mostu a  barokního bastionu XIV bylo objeveno dosud neznámé pohřebiště, celkem bylo prozkoumáno 77 kostrových hrobů se 78 nebožtíky, z  nichž nejméně 29 patřilo dětem včetně kojenců. Na základě nálezů šperků a keramiky je možné toto pohřebiště datovat do sklonku 9. století až první poloviny 10. století. Svůj otisk v  krajině severně od Pražského hradu zanechalo i  období novověké. Stavba tunelu Blanka ve staveništích Prašný most a  Myslbekova se bezprostředně dotýká severního pásma barokního opevnění Prahy. V rámci výstavby se revitalizuje prostor pod bastiony a vytvářejí se v dříve nepřístupných lokalitách nové parkové plochy pro veřejnost.

Od července 2010 se realizuje také výstavba nového sdruženého mostu přes Vltavu mezi Holešovicemi a  Trojou, kde bude stavba ústit do křižovatky Troja na Městském okruhu. Most bude po svém dokončení nejširší v Praze a bude sloužit pro vedení 2 x 2 jízdních pruhů pro automobilovou dopravu. Doplní je stezky pro cyklisty, chodníky a  především střední tramvajové těleso. Po převedení dopravy na nový most bude po 33 letech (!) zrušeno mostní provizorium z roku 1981, lidově zvané Rámusák.

Aktuální dění na staveništích (červenec 2012) Křižovatka Malovanka V současné době je téměř dokončena, pouze doprava je vedena v  některých směrech odlišně od výsledného stavu. Hloubené tunely pod Patočkovou ulicí jsou ve stadiu hrubé stavby, na stropě tunelu budovaného v podzemních konstrukčních stěnách je obnoven provoz od Břevnova až ke křižovatce s Myslbekovou ulicí. Staveniště Patočkova Navazující úseky klenbových hloubených tunelů ve staveništi Patočkova jsou ve stadiu hrubé stavby (obr. 1), téměř dokončeny jsou až k  objektu technologického centra TGC1. Probíhají hydroizolace konstrukcí, zásyp stavební jámy

a  jeho hutnění po vrstvách. Staví se centrum TGC1 ve 4. úrovni nad komunikacemi (obr. 2). Dokončen je také vzduchotechnický kanál a šachta, propojující centrum TGC1 s výdechovým objektem v ulici Nad Octárnou. V  ražených tunelech Brusnice je hotové definitivní ostění. Pokládají se odvodňovací prvky a  obrubníky, ukládají chráničky a betonují se chodníky v tunelech. Staveniště Prašný most Na tomto staveništi jsou v celém rozsahu dokončeny hloubené tunely a  vjezdová rampa 4 ze Svatovítské ulice. Staví se podzemní garáže nad tunely, technologické centrum TGC2 a výjezdová rampa 3 do křižovatky Prašný most (obr. 3). V  ulici Milady Horákové jsou provedeny zásypy na stropě tunelu a připravuje se obnova komunikace. V rámci výstavby Městského okruhu byl také snesen původní most přes železniční trať Praha – Kladno ve Svatovítské ulici. Nahradil jej nový most v šířce celé komunikace, propojující Dejvice s křižovatkou Prašný most. Most je v současné době stavebně dokončen, doprava je vedena provizorně po jeho východní třetině. Je připravena definitivní tramvajová trať na mostovce a na severním předpolí mostu (obr. 4). Západní zábradlí mostu včetně pylonů získá povrchovou úpravu podle požadavků památkářů; východní zábradlí mostu se vybuduje až po převedení dopravy na mostě do definitivního uspořádání. Zajíma-

▼ Obr. 1. Zásyp jámy klenbových tunelů ve staveništi Patočkova

▲ Obr. 2. Výstavba budovy technologického centra TGC1

▲ Obr. 3. Staveniště hloubených tunelů, TGC2 a podzemních garáží na Prašném mostě

▲ Obr. 4. Realizace definitivní tramvajové tratě na novém mostě v ulici Svatovítská

▲ Obr. 5. Výstavba podchodu pod železniční tratí do Dejvic

▲ Obr. 6. Dokončovací práce v hloubených tunelech na Letné

▲ Obr. 7. Zkušební pole keramického obkladu v hloubeném tunelu

▼ Obr. 8. Zakrytí požárních kanálů v klenbě raženého tunelu

▼ Obr. 9. Vzduchotechnické klapky v ražené strojovně vzduchotechniky

stavebnictví 08/12

51

vostí je, že založení nového mostu počítá se zahloubením železniční tratě při výstavbě rychlodráhy na letiště; při těchto pracích již nebude nutné omezovat dopravu v  ulici Svatovítská. Staveniště Hradčanská V tomto staveništi jsou kompletně dokončeny hloubené tunely, nad kterými je již od září roku 2010 obnoven provoz na definitivní komunikaci v ulici Milady Horákové. V  současnosti probíhají dokončovací práce v  tunelech. Pokládají se odvodňovací prvky, obrubníky a chráničky a následně se betonují chodníky včetně instalací poklopů revizních šachet. Při výstavbě tunelu bylo nutno dočasně uzavřít část vestibulu metra Hradčanská a zrušit starý úzký podchod do ulice Dejvická. Při obnovení provozu v roce 2010 nebylo možné z důvodu nevyřešených majetkoprávních sporů provést demolici objektu stavebnin, který překážel dostavbě napojení podchodu vějířovým schodištěm směrem do Dejvic. Teprve na začátku roku 2012 se podařilo sporné otázky uzavřít a  v  současnosti probíhá dostavba zbývající části podchodu (obr. 5). Je vybetonována základová deska a  další práce pokračují podle harmonogramu tak, aby bylo možné podchod předat do užívání v říjnu 2012. Staveniště Letná Také na tomto staveništi jsou již dokončeny veškeré hrubé konstrukce tunelů a  ramp křižovatky U  Vorlíků, technologického centra TGC3 a  podzemních garáží; zbývá dokončit pouze rampu pro vjezd a výjezd a budovy pro výstup z garáží. V tunelech jsou již provedeny dokončovací práce, natřeny stropy a stěny a začaly práce na keramic-

kém obkladu stěn (obr. 6–7). Řešení obkladu je shodné jako v  tunelu Mrázovka na Městském okruhu. Stěna je obložena do výše cca 3,5 m škálou béžové barvy. Gradient je přerušen barevným vodicím pruhem ve výši očí řidiče, který identifikuje příslušný tunelový úsek Městského okruhu. Protože tunelový komplex Blanka se provozně dělí na tři úseky, budou se v nich řidiči setkávat s oranžovou, fialovou a tmavě modrou barvou. V místech výklenků SOS a tunelových propojek toto řešení doplňuje pruh přes strop tunelu v signální zelené barvě, ve kterém bude výrazné označení konkrétní propojky provedeno luminiscenční barvou. Ražené tunely Královská obora V  tunelech probíhají dokončovací práce, pokládají se obrubníky, odvodňovací žlábky a  chráničky, instalují se poklopy revizních šachet a  betonují chodníky. Zakrývají se požární kanály v klenbě tunelů kalcium-silikátovými deskami (obr. 8). Dokončují se také práce na mezistropech v místě napojení požárních kanálů. V ražených technologických objektech, stejně jako v  technických chodbách pod vozovkou probíhají montáže technologického vybavení v návaznosti na stavební připravenost jednotlivých montážních úseků. V ražené strojovně vzduchotechniky jsou instalované nerezové uzavírací klapky a připravuje se montáž ventilátorů hlavního větrání tunelů (obr. 9). Staveniště Troja Na staveništi byly dokončeny práce na hloubených tunelech, v technologickém centru TGC6 se montuje technologické vybavení. V  návaznosti na protipovodňová opatření hlavního města Prahy se

▼ Obr. 11. Montáž prvních dílů oblouků nového mostu

52

stavebnictví 08/12

▲ Obr. 10. Strojovna vzduchotechniky v technologickém centru TGC6

dolaďují terénní úpravy na povrchu v okolí nadzemní části TGC6 (obr. 10). Odvodňuje se křižovatka Troja a pracuje se na povrchovém úseku Městského okruhu mezi portálem tunelu a napojením na Povltavskou ulici. Výstavba Trojského mostu Výstavba pokračuje předmontáží a svařováním jednotlivých dílů ocelových oblouků, které jsou následně vysouvány a zavěšovány na tyče a ukládány na podpěry. V následujících týdnech se začnou montovat. Nad mostovkou jsou postaveny věže typu pižmo, jež slouží právě pro montáž dvou spojených oblouků, mezi nimiž bude v  budoucnu umístěna tramvajová trať (obr. 11).

Závěr Zprovoznění Tunelového komplexu Blanka bylo, i s ohledem na snížení finančních prostředků na výstavbu, posunuto na duben roku 2014. Za uplynulých pět let, kdy probíhaly práce intenzivně se dotýkající života uvnitř města, především prostřednictvím rozsáhlých uzavírek komunikací, změn MHD, ale objevoval se i hluk a prach ze staveništní dopravy, vyvolávala stavba určité kontroverze. Ty byly vydatně živeny prostřednictvím médií, která ve stavbě cítila silné atraktivní politické téma. V  současnosti se práce

přesouvají do značné míry mimo pozornost veřejnosti. Ze stavenišť zmizí jeřáby, staveništní doprava se přesune téměř beze zbytku pod zem a lidé za pár týdnů pod nánosem jiných zpráv zapomenou na to, že se pod jejich okny budovala jedna z nejsložitějších staveb, které na území hlavního města vznikly. Až se v  roce 2014 tunel Blanka otevře veřejnosti, bude představovat funkční technické dílo, sloužící obyvatelům a návštěvníkům Prahy, a projeví se jeho pozitivní dopady na každodenní život města. ■ Základní údaje o stavbě Investor: hlavní město Praha, OMI MHMP, zastoupené správcem stavby Inženýring dopravních staveb a.s., respektive VIS, a.s., pro stavbu 0065 Projektant a koordinátor: SATRA, spol. s  r.o., ve spolupráci se společností Metroprojekt Praha a.s. (pro stavbu 0080), PUDIS a.s. (pro stavbu 9515 a 0065) Dodavatel stavební části: Metrostav a.s. (pro stavby 0079, 0080 a  9515) sdružení EUROVIA CS, a.s., a Energie – stavební a báňská a.s. (pro stavbu 0065 SAT 2B) Dodavatel technologické části: ČKD Praha DIZ, a.s.

vodohospodářské stavby

text Tomáš Kolařík | grafické podklady archiv Plavba a vodní cesty o.p.s.

Průplav Dunaj – Odra – Labe opět o něco blíže Ministerstvo dopravy ČR pokročilo ve snaze posunout vpřed přípravu vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe (D-O-L). Snahu ministerstva podporuje vláda ČR, která schválila 14. března 2012 průlomový materiál na podporu rozvoje vnitrozemských vodních cest v ČR (Usnesení vlády ČR č. 155/2012). Materiál uvádí jako prioritní výstavbu plavebních stupňů v Děčíně v hodnotě čtyř až pěti miliard korun a v Přelouči v hodnotě tří miliard korun, které mají zajistit celoroční splavnost Labe až do Pardubic. Plavba není na rozdíl od silniční a železniční přepravy zatížená poplatky a ministerstvo proto očekává konkurenční snižování cen. Výsledkem by mohl být levnější dovoz a vývoz z  České republiky, odhad roční úspory je až 4,2 miliardy korun. To potvrzují i velké podniky: „Špičkové výrobky jsou nám k ničemu, pokud je, na rozdíl od naší konkurence, neumíme dostat do světa rychle, levně a přitom bezpečně a ekologicky. Potřebujeme dostatečnou kapacitu dopravních koridorů minimálně z  Ostravy, Hradce Králové a  Plzně do říčních přístavů v  Mělníku a v Bratislavě,“ řekl na konferenci Strojírenství a  doprava v  Ostravě 10. května 2012 generální ředitel společnosti VÍTKOVICE, a.s., Jan Světlík. Vláda také pověřila ministra dopravy, aby vypracoval ve spolupráci

s  ministry životního prostředí, zemědělství a ministrem pro místní rozvoj do konce roku 2013 komplexní dopravní a environmentální analýzu vodního koridoru D-O-L. Materiál uvádí, že při realizaci této studie je nezbytné brát v  úvahu zájmy České republiky na vytvoření odpovídající konkurenceschopné vodní cesty. Význam vodních cest si uvědomuje i  Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, která přijala 15. prosince 2011 usnesení č. 948, kde zdůrazňuje, že pokládá rozvoj vodních cest v České republice za strategickou příležitost z hlediska národohospodářského i regionálního rozvoje České republiky. Řídicí skupina Dunajské strategie EU zařadila 3. května 2012 komplexní analýzu vodního koridoru

D-O-L mezi projekty infrastruktury vodních cest této strategie, což znamená rozšíření možností financování a podpory ze strany EU a  partnerů Dunajské strategie. Další ze snah o pokročení v přípravách vodního koridoru D-O-L je snaha o  jeho zařazení do nového návrhu transevropské dopravní sítě TEN-T. V  současné době je sice vodní koridor D-O-L v  této dopravní síti zařazen, ale v novém návrhu se s ním zatím nepočítá. Jeho případné nezařazení by znamenalo omezení možností financování jeho příprav a výstavby z fondů EU určených na rozvoj dopravní infrastruktury. Ve dnech 23. až 24. května 2012 se v  Hradci nad Moravicí sešla stálá Česko-polská pracovní skupina D-O-L, která byla zřízena za účelem příprav vodního koridoru D-O-L. Jedním z  významných pokroků této pracovní skupiny po jejím obnovení v roce 2009 byla shoda na novém vedení trasy vodní cesty v prostoru Bohumín – Chalupki.

Krátký pohled do historie První návrh na spojení Dunaje s Odrou pochází již z roku 1653. Od té doby byla vypracována

řada projektů, ale na vodní cestě spojující rozvodí veletoků ve střední Evropě se reálně pracuje od roku 1901, kdy byl přijat tzv. vodocestný zákon. Díky tomu se urychlila výstavba vodních cest na přístupových vodních cestách a  byly postaveny některé prvky tohoto vodocestného systému. Mezi světovými válkami patřil mezi největší zastánce výstavby průplavu Dunaj – Odra – Labe Tomáš Baťa a po něm Jan Antonín Baťa, díky kterým vznikla na Moravě ukázková stavba vodní cesty, současný Baťův kanál. Jejich snahu na realizaci velké vodní cesty bohužel zhatila válka. V období budování socializmu se práce na vodních cestách zaměřily především na Labe a Vltavu, nicméně stále pokračovala i příprava dokončení průplavu Dunaj – Odra – Labe. Hydroprojekt Praha zpracoval na základě vládního usnesení č. 222/1966 a  na objednávku Ředitelství vodních toků Praha studii Průplavní spojení Dunaj – Odra – Labe – generální řešení 1968. Osud generálního řešení nakonec poznamenalo období tzv. období normalizace. V této atmosféře bylo přijato vládní usnesení č. 169/1971, které ukládalo příslušným veřejnoprávním orgánům územně chránit trasu budoucího průplavu definovanou generálním řešením tak, aby nekoordinovanou investiční činností v zájmovém území nebyla znemožněna nebo neúměrně prodražena jeho realizace. Tato situace trvá až do současnosti a vodní koridor Dunaj – Odra – Labe stále není dokončen. ■

▲ Ukázka pečlivě zpracované dokumentace průplavu Dunaj – Odra – Labe v rámci tzv. generálního řešení z roku 1968

stavebnictví 08/12

53

konference

text Petr Zázvorka, s využitím materiálů konference | foto Jan Borecký

▲ Účastníci mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2012 před hotelem Imperial

Lázně a město 17. ročník mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2012, kterou pořádala ČKAIT a ČSSI pod záštitou hejtmana Karlovarského kraje Dr. Josefa Novotného a primátora Karlových Varů Ing. Petra Kulhánka 8. června 2012 v hotelu Thermal v Karlových Varech, se konečně dočkala témata, jež je pro tuzemské přední lázeňské město nejvlastnější. Tím tématem je Lázeňství a město. Je až k neuvěření, že v Karlových Varech téma Lázeňství a  město čekalo na zařazení do programu konference plných šestnáct let. „Jeho důležitost dokládá kromě účasti českých inženýrů rovněž úspěšná spolupráce s profesními organizacemi slovenských, saských, bavorských, polských a maďarských odborníků,“ řekl v úvodu konference Ing. Svatopluk Zídek, předseda OK ČKAIT Karlovy Vary, člen představenstva ČKAIT a prezidia ČSSI, spiritus agens tohoto i  předchozích ročníků. Účastníci dané téma pojali podle specifických podmínek regionů.

54

stavebnictví 08/12

Přednášky ■ Koupání na řece Podtitul: Historie, tradice a  budoucnost na příkladu Drážďan. Přednášející: Dipl. Ing. Claudia Blaurock. Potenciál Labe je v rámci městské aglomerace Drážďan nedostatečně využíván k rekreaci. Hlavní myšlenkou návrhu je koncepce a návrh nových lázní na Labi, kde by bylo možné se opět koupat. Koupání v  řece bylo kolem roku 1950 zakázáno a zákaz doposud platí, poprvé však byl v  roce 2002 u  příležitosti Dne koupání

v Labi zrušen v celé délce Labe. Ke zrušení přispěl návrat lososů, potvrzujících zlepšenou kvalitu vody. Historicky lze na Labi rozlišovat tři typy lázní, které se vyskytovaly samostatné i  souběžně. Prvním typem byly kabinové lázně, nacházející se mimo břehy na pontonu uprostřed řeky. Dosažitelné byly pouze na gondole, kdy koupající vstoupil na krátkou dobu do vody částečně v  kabině a  částečně mimo ni. Druhým typem byly komorové lázně, tedy bazén, obklopený šatnami na konstrukcích, podobných voru nebo na pontonech. Poslední typ byly plážové lázně, vzniklé díky lodní dopravě a svobodnějšímu společenskému vědomí na labských loukách. Vzhledem k  zlepšující se kvalitě vody v  Labi lze čekat v  blízké době opětovné povolení koupání pro veřejnost. V souladu s tradicí lze navrhnout koncepci zařízení lázní na řece, zahrnující plavání, vzdušnou a sluneční lázeň, s doplňujícími službami, jako je kavárna apod. Navržené lázně nemají sloužit pouze jako letní koupaliště, ale mají být k dispozici po celý rok (sauna, masáže, relaxace, výhledy na město). Je navržena konkrétní stavba, včetně konstrukčního a  architektonického řešení. Jde

o  čtvrtý typ lázní, kde dominuje sklo a  zábradlí z  oceli. Koupaliště vypadá jako dřevěná paluba plovoucí na vorech. Mnohé vestavby jsou mobilní. Průhledný prostor kolem bazénu propojuje s břehem lávka. Voda v osvětleném bazénu by měla být v prvních letech předčištěna, jinak by byla na desku dna na sítích zavěšena podvodní deska, takže by vznikla klec otevřená nahoru. Lázně mají mít svoji ČOV pro toalety a olejové vytápění pro zimní období. Jejich kapacita se má pohybovat okolo padesáti až dvě stě osob. Podle této koncepce by se výstavbou plovárny navázalo na přerušenou tradici a atraktivním způsobem by se nově zpřístupnila obrovská krajinná hodnota téměř nezastavěné řeky uprostřed města. ■ Květinové termální lázně, Werder (Havel) Přednášející: Werner Grosse, starosta města Werder. Město Werder (Havel) je od roku 2002 tzv. státem uznaným rekreačním místem, poskytujícím v současné době cca 300 000 noclehů ročně. Pro další možnosti rozšíření rekreačních kapacit bylo nutno se pokusit o  prodloužení rekreační sezóny, která by přinesla zvýšení počtu návštěvníků. V roce

2002 se zrodila idea zřídit v lokalitě termální lázně. Po řadě úvah došlo vedení města k zajímavému řešení, jež bychom mohli také nazvat projekt PPP, ovšem naruby. Původní myšlenka na vybudování bazénu za 10 milionů eur byla opuštěna, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že údržba bazénu by vyžadovala roční příspěvek od města ve výši minimálně 500 000 eur, jinak by byl bazén ztrátový. Na základě průzkumu trhu se zjistilo, že za tyto peníze by soukromý provozovatel mohl vybudovat namísto pouhého bazénu termální lázně s koupalištěm pro rodiny. Po vyhlášení evropské soutěže, které se zúčastnilo po dialogu s  vyhlašovatelem sedm účastníků, zakázku získala společnost Kristall Bäder AG. Místo městské jednorázové investice 10 milionů eur a  každoročního příspěvku použilo město částky 500 000 eur na úvěr na částku dalších 9 milionů eur. Tak mohlo společnosti poskytnout částku 18 milionů eur a 1 milion eur byl použit na vyrovnání nákladů ve fázi přípravy. V  reakci na to se společnost Kristall Bäder AG zavázala platit za nově vybudované lázně městu roční nájem, čímž se zatížení za splátky městu omezí na 200 000 eur. Toto zatížení se ovšem vyrovnává jednou z  položek – péčí o  občany města – konkrétně se jedná o plavání pro školy, jež je zajištěno smluvně i v pozemkové knize. Bez ohledu na to provozuje společnost Kristall Bäder AG termální lázně pod vlastním jménem a na vlastní účet. Celková částka investic se již dostala na 21 milionů eur, přičemž další 3 miliony eur dodala provozující společnost z vlastních prostředků, získala další pozemky pro rozšíření lázní a pro výstavbu hotelu. Termální lázně se nacházejí na pozemku o rozloze 28 000 m² a jsou součástí areálu o velikosti 145 ha, jenž kdysi využívala armáda. Situovány jsou přímo u jezera Grosser Zernsee, u  uměle vybudovaného přístavu, s  velmi dobrým napojením na železnici i  dálnici. Tzv. Květinové termální lázně se dělí do tří funkčních částí – plaveckého bazénu, tzv. termálního světa a sauny.

Pro plavecký bazén se čtyřmi dráhami o délce 25 m jsou smluvně stanoveny sociálně únosné ceny. Termální svět a sauny plní v první řadě zdravotní a  relaxační funkci celého zařízení. Kromě devíti saun, několika bazénků wellness a masážních bazénků se slanou vodou o různých koncentracích, rehabilitačního prostoru a několika gastronomických úseků lázně zahrnují dva velké kombinované vnitřní a  venkovní plavecké bazény. Ty do komplexu termálních lázní zapojují i venkovní prostory, které budou připraveny do konce roku 2012. ■ Bad Sulza Podtitul: Od lázní 80. let k solným a léčebným lázním a ke středisku lázeňské turistiky. Přednášející: Dipl.-Ing. Tina Kaiser, Architekten & Ingenieure, Ingenieurkammer Thürinngen. Malé město Bad Sulza s  méně než 3000 obyvateli se nachází na severozápadě Durynska. Oblast je z  důvodů své polohy, jižních svahů, a  mírného klimatu také nazývána Toskánskem východu. Etablovalo se v  ní také vinařství a s ním spojená turistika. V roce 1990 bylo město, již v roce 1847 označované jako solné lázně, předběžně opět uznáno německým lázeňským svazem za lázně s tím, že se do patnácti let podrobí řízení predikátu léčebných a solných lázní. V roce 1990 existovala ve městě čtyři lázeňská zařízení, jež odůvodňovala lázeňský status města a  představovala výchozí bod pro další rozvoj lázeňství ve městě. Bylo však nutné nalézt nové provozovatele a novou koncepci provozu. Potřeba oprav byla obrovská nejen v lázeňských a jiných zařízeních, ale i v soukromém sektoru. V průběhu devadesátých let byla vypracována koncepce lázní, která se neustále aktualizuje. Jsou v ní zachycena veškerá opatření, jež bylo nutné pro získání predikátu dosáhnout. K  tomu byly potřeba vize, cíle a také aktéři na obecní úrovni i  ze soukromého sektoru. Důležitá se přitom ukázala kontinuita starosty, odpovědného ředitele lázní a soukromého provozovatele termálních lázní,

▲ Lázeňství a město – téma letošní konference

kteří město Bad Sulza přivedli k rozkvětu. Všechny ostatní cíle byly podřízeny zachování, důkladné rekonstrukci a  dalšímu aktivnímu rozvoji města jako lázní. Město velmi brzy objevilo šanci v lázeňské turistice, neboť druhý aspekt možných příjmů představují služby pro partnery doprovázející pacienty, kteří využívají pobyt v lázních jako zdravotní dovolenou a pobyt i wellness. Město Bad Sulza nešlo cestou zábavních podniků či atrakcí, ale tlakem na trvale se rozvíjející lázeňskou turistiku. V odborných kruzích tak vznikl nový termín – model Bad Sulza. Byla definována opatření, na která bylo nutné najít finance a realizovat je ve fázi návrhu, tvůrčího řešení i výstavby. Z hlediska obce šlo například o rekonstrukce a  rozšíření místní infrastruktury, rekonstrukce veřejných sítí, rozšíření telekomunikační sítě, okolí místa, projektování dopravních cest, silnice, cyklistické a turistické stezky. Důležité bylo také zachování a rozšíření, ale i odborné uzavření stávajících zdrojů solanky, péče o ně, orientace rozvoje města podle potřeb hostů (přičemž i obyvatele města je třeba považovat za hosty). Patřila sem i  úplná rekonstrukce centrálního lázeňského parku s  vytvořením informačního střediska pro hosty, knihovny, dietetického střediska, rekonstrukce a  vybudování nových sportovišť (tenis, kuželky, dětské hřiště pro míčové hry). Bylo třeba rovněž zachovat školu (rekonstrukce základní školy 1. stupně, novostavba základní školy II. stupně) a rekonstruovat koupaliště s  finanční podporou sousední obce.

Souběžně a jako doplněk k obecním opatřením v  nejrůznějších oblastech se angažovali občané a soukromé podniky. Jednalo se o renovace obytných a kancelářských budov, zachování a rozšíření maloobchodu v centru města, renovace a rozšíření zařízení pro děti, mládež a  rodiny, renovace a  oživení starých vinařských pozemků ve městě a  okolí či založení muzea NDR na nádraží. Lázeňská zařízení mají být v  budoucnu provozována zcela soukromým sektorem. Podařilo se najít spolehlivé partnery, kteří již provozují rehabilitační, lázeňská a  fyzioterapeutická zařízení včetně školy poskytující vzdělání v těchto oborech, Sophiinu kliniku (zařízení evangelické církve), termální lázně se saunami, hotel s  konferenčním střediskem a Dům hostů. Zvláštní pozornosti a  vzrůstající oblibě lázeňských hostů se těší gradovna Louise, založená v roce 1754, poslední z tradice solivarů, kde se zahušťovala solanka již od  roku 1560. Gradovnu tvoří několik dřevěných konstrukcí, dlouhých cca 150 m a vysokých několik metrů, vyplněných svazky trnkových větví. Přírodní solanka se čerpáním dopravovala na gradovnu. Přes odkapové žlábky se rozváděla po stěnách z trnkových větví a  protékala jimi, čímž se povrch solanky zvětšoval a v důsledku toho se rychleji odpařovala voda, především při slunci a větru. Tento proces způsobuje usazování uhličitanů a  síranů, jež tvoří charakteristickou krustu, ale zajišťuje také slaný vzduch v  bezprostřední blízkosti místa. Od roku 1906 se gradovna využívala také k léčebným účelům,

stavebnictví 08/12

55

▲ Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012, jejichž součástí byla i konference Městské inženýrství 2012, vyvrcholily slavnostním večerem v Karlovarském městském divadle

byly zde zřízeny kryté promenády a místa k sezení. Od roku 1925 se přistavila také rozprašovací hala, kde se rozprašovaná přírodní solanka mění v  hustou mlhu. Gradovna byla kompletně rekonstruována, včetně nosného systému a vnitřní části rozprašovací haly. Kromě gradovny byla postupně, s relativně nevelkými náklady, rekonstruována pitná hala v  památkově chráněném lázeňském parku, včetně sítě lázeňských cest a  inhalatoria, koncertní mušle a pramene Carla Augusta. O  někdejším solivaru, historii soli a rozvoji lázeňství ve městě Bad Sulza informuje v současnosti Solivarské a vlastivědné muzeum, vybudované v 19. století, které bylo rovněž vzhledem k velmi špatnému stavu v letech 1998–1999 podle zásad památkové péče nově rekonstruováno. Na vývoj města podle stanovené koncepce reaguje i  stále vzrůstající počet návštěvníků lázní v letech 1990–2012. ■ Lázně Darkov a Klimkovice Podtitul: Součást ostravské sídelní a průmyslové aglomerace. Přednášející: prof. Ing. Vítězslav Kuta, CSc., Fakulta stavební VŠB – TU Ostrava, katedra městského inženýrství; Ing. Stanislav Endel, Fakulta stavební VŠB – TU Ostrava, katedra městského inženýrství. Na ostravsko-karvinských a specificky darkovských karbonských

56

stavebnictví 08/12

vrstvách se hromadily jodobromové minerální vody dlouhá tisíciletí a hromadí se na nich i v současnosti v  podobě mořské pánve hluboko pod celým darkovským katastrem. Pokusné vrty daly vzniknout nesčetným jodovým pramenům v  celém Ostravsko-karvinském revíru. Uvedené jevy daly vzniknout řadě zájmových střetů mezi těžbou uhlí a  lázeňským využitím léčebných vod, neboť jak uhlí, tak minerální vody se vyskytují ve stejném prostoru. Tato situace je známá i z jiných oblastí republiky, např. v trojúhelníku tvořeném Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a  Františkovými Lázněmi. Obzvlášť složitou situaci představují Lázně Teplice, avšak i v oblasti těžby lignitu na Hodonínsku je problém markantní. V  blízkosti hranic s  Polskem se nacházejí Lázně Darkov, jejichž vznik se datuje rokem 1867, kdy po provedení prvních vědeckých analýz přírodního léčivého zdroje minerálních jodobromových vod byla zahájena první lázeňská sezona. Obyvatelé znali léčivý účinek místních minerálních vod již předtím, avšak vydatné prameny solanky vytryskly až při hledání zásob uhlí. Nejstarší dochované lázeňské budovy vznikly v letech 1870 až 1879. Postupem času se potvrdila vzácná kvalita vody s  vynikajícími účinky, zejména pro léčbu pohybového ústrojí a cévního systému. V roce 1889

byla provedena rozsáhlá rekonstrukce stávajících budov a  byl založen lázeňský park s vzácnými dřevinami. Lázeňský park se postupně spojil se zámeckým. Další lázeňské budovy byly postaveny v  letech 1895–1902, kdy se budovala další ubytovací zařízení. Návštěvnost lázní prudce stoupala – v roce 1930 dosáhla 3666 hostů oproti 700 hostům v  roce 1913. V  blízkosti železobetonového mostu přes Olši, postaveného v  roce 1925, bylo v  roce 1931 postaveno Sanatorium, moderně řešená monumentální budo va, uvedená do provozu v  roce 1933 (včetně lázní vybudovaných v  suterénu a  prostoru nutného k  moderní léčbě) podle návrhu architekta Ludvíka Jaroše z Frýdku. Autor tak vytvořil dominantu, která dovršuje téměř sedmdesátiletý vývoj harmonického celku na obvodu Ostravsko-karvinského černouhelného revíru. V  době zejména po roce 1989, kdy došlo k  omezení důlní činnosti, se lázeňské budovy rekonstruovaly a  modernizovaly. Lázně Darkov v současnosti poskytují klientům 248 lůžek a v dětském oddělení dalších 64 lůžek. V  polovině dvacátého století se uskutečnil na území Ostravsko-karvinské černouhelné pánve široce pojatý geologický průzkum, včetně hlubinných vrtů, jež prokázaly v hloubce 300–400 m rozsáhlá ložiska sedimentů, nasycených

vodou. Úvahy o léčebném využití začaly teprve v  osmdesátých letech, kdy rozbory prokázaly, že voda obsahuje mimořádně velké množství minerálů (především jodu a  bromu v  největší koncentraci v  Evropě – v  množství až 52 mg na litr). O  využití se uvažovalo v  letech, kdy pokračovala intenzivní a razantní těžba černého uhlí, která po zahájené výstavbě Dolu Darkov dokonce ohrožovala samu existenci tamějších lázní. Hrozilo jednak ohrožení existence lázeňských domů a také nebezpečí zániku nebo silného omezení zdrojů vlastních minerálních pramenů a tím zpochybnění základní funkce lázní vůbec. Právě ve zmíněné souvislosti vznikla myšlenka na vybudování lázní v  nové lokalitě v  rámci černouhelného revíru. Výsledek hodnocení vyzněl ve prospěch lokality Hýlov v katastrálním území Klimkovice. Lokalita byla vybrána nejen s ohledem na výskyt solanek v potřebné kvalitě a množství, ale i  s  ohledem na ovzduší, jež je v  oblasti hýlovského kopce na Ostravsku nejčistší. Vlastní rozhodování o výstavbě probíhalo velmi obtížně, mimo jiné z  finančních důvodů. Myšlenka se začala prosazovat v  roce 1989, možnosti vybudovat další lázně se ujala Česká pojišťovna. Autorem impozantního návrhu se stal Ing. arch. Zdeněk Kupka z projektové kanceláře Loko ateliér Ostrava. Stavební program zahrnuje všechny nezbytné provozy a  zařízení pro chod lázeňského komplexu i doprovodné služby včetně lékařských ordinací a ubytování klientů i potřebné hospodářské a administrativní prostory a zařízení spojená s jednotlivými segmenty technické infrastruktury. Součástí je rovněž zařízení na přívod, akumulaci, úpravu a distribuci minerální vody, přiváděné do lázeňského komplexu z  vrtů vzdálených cca 11 km. Lázně Klimkovice jsou unikátním komplexem moderních budov s  velkorysou kolonádou, netypicky umístěnou ve vnitřních prostorách hlavní budovy. Lázně se nacházejí v přírodním prostředí na návrší nad městem Klimkovice a jsou s ním propojeny místní komunikací o délce menší než 4 km.

Urbanistický koncept lázní vycházel z  požadavku, aby lázeňským návštěvníkům byla k dispozici kromě služby lázeňského areálu rovněž veškerá občanská vybavenost města Klimkovice, přičemž cesta měla tvořit přirozený vycházkový koridor, včetně uplatnění městské hromadné dopravy. První etapa výstavby lázeňského komplexu byla dokončena v  roce 1994, současná kapacita lázní představuje 500 lůžek (včetně 150 lůžek dětské léčebny, která je součástí komplexu). Druhá etapa, jež není časově vymezena, by měla podle původního záměru zvýšit jejich kapacitu na 1200 lůžek. V  roce 2001 se Sanatoria Klimkovice osamostatnila, od té doby poskytují rehabilitačně lázeňské služby jako nestátní zdravotnické zařízení, jejichž součástí je jediná dětská léčebna pohybových potíží v České republice využívající jodobromovou minerální vodu. V souvislosti s výstavbou a provozem Lázní Klimkovice došlo ke střetu zájmu mezi vlastními lázněmi a  výstavbou dálnice

D47 (dnes D1). Ve všech typech územních plánů zpracovaných v poválečných letech byla zahrnuta výstavba dálnice s tím, že na území této trasy byla vyhlášena v  podstatě stavební uzávěra. Trasa vedla Moravskou bránou a  překračovala polskou hranici v katastru obce Věřňovice. V prostoru mezi Studénkou a  Ostravou probíhala trasa v  souběhu s řekou Odrou a Severní dráhou Ferdinandovou. V rámci zpracování byla dokumentace dálnice podrobena institutu vliv stavby na životní prostředí (zákonná úprava byla přijata až po roce 1989), jehož výsledkem se stalo v prostoru Klimkovic vysunutí trasy do prostoru mezi město Klimkovice a lázně v lokalitě Hýlov. Rozhodující argument spočíval v tom, že původní trasa dálnice by kolidovala s vyhlášenou Chráněnou krajinnou oblastí Poodří. Předložené řešení odmítl rezort zdravotnictví, neboť by došlo k mimořádnému znehodnocení lokalizace lázní. Bylo by znemožněno urbanistické propojení města Klimkovic a lázní

▲ Podzemí Vřídla v Karlových Varech

a  zcela znehodnocena vazba na přírodní prostředí. Základní argument rezortu zdravotnictví se opíral o  konstatování, že v  případě nově navržené trasy dálnice by stavba lázní nikdy nebyla umístěna do prostoru Klimkovice – Hýlov. Střet zájmů mezi rezortem zdravotnictví a dopravy se nakonec vyřešil tak, že mezi Klimkovicemi a  Hýlovem byla dálnice převedena dálničním tunelem v  délce cca 1100 m, i  s  ekonomickými důsledky vyplývajícími z tohoto rozhodnutí. Trasa dálnice se v  uvedeném

úseku prodloužila o  přibližně 2–3 km, což představuje cca 3 miliardy Kč, a  navíc výstavba tunelu představuje náklady 2,5– 3 miliardy Kč. Investičně se tedy jedná o  prodražení stavby dálnice asi o 6 miliard Kč, včetně dalších negativních dopadů na životní prostředí, dlouhodobé navýšení provozních nákladů pro motoristy i provozovatele dálnice v oblasti finančního zajištění provozu, obnovy a údržby. ■ Poděkování patří všem organizátorům i účastníkům konference.

inzerce

stavebnictví 08/12

57

historie ČK AIT

text Hana Dušková, | foto redakce, archiv ČKAIT

▲ Fotografie účastníků debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici. Zleva: Ing. Bohumil Rusek, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Miroslav Loutocký, Ing. Jindřich Pater, Ing. Jiří Schandl, prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.

Počátky zahraniční spolupráce ČKAIT VII. díl: období let 1992–2004 Sedmý díl seriálu, mapujícího hlavní události dvacetiletého období činnosti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), představuje historické etapy zahájení spolupráce se zahraničními inženýrskými organizacemi. Účast v debatě přijali tito odborníci – reprezentanti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Českého svazu stavebních inženýrů: Ing. Miroslav Loutocký, tajemník Regionální sekce ČKAIT Brno; prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident ČSSI v letech 1992–2005, přednosta OK ČKAIT Praha a Středočeský kraj v  letech 1992–93; Ing. Jindřich Pater, místopředseda

58

stavebnictví 08/12

ČKAIT od jejího založení doposud; Ing. Bohumil Rusek, místopředseda ČKAIT v letech 1992–2008 a první přednosta OK ČKAIT Hradec Králové; Ing. Jiří Schandl, první přednosta OK ČKAIT České Budějovice; Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta OK ČKAIT Karlovy Vary od jejího založení doposud, prezident ČSSI v letech 2005–2011, od roku 2012 pastprezident ČSSI.

■ Období let 1992–1998 pro Komoru znamenalo také začátek spolupráce se zahraničními inženýrskými organizacemi. Jaký byl hlavní význam a cíl této spolupráce? Ing. Loutocký: K  tomu, aby se Komoře opět podařilo zahájit činnost podle současných evropských tradic, přispěla právě významná pomoc některých zahraničních inženýrských organizací již v období před obnovením činnosti ČKAIT v roce 1992. Bylo třeba spolupracovat hlavně na tvorbě řádů ČKAIT, při které se vycházelo zejména ze společných rakousko-uherských komorových pravidel, tedy z tradice, která v  Rakousku v  podstatě bez přerušení přetrvala. Vzhledem

k tomu, že v tuzemsku byla činnost Komory v  roce 1951 násilně přerušena, bylo třeba určité původně zavedené pasáže přetransformovat do současných podmínek. ■ Jakým způsobem se podařilo navázat potřebnou spolupráci s  rakouskými inženýrskými organizacemi? Ing. Loutocký: V roce 1991, kdy se nově připravoval autorizační zákon, byla již brněnská pobočka Českého svazu stavebních inženýrů v kontaktu s Rakouským svazem inženýrů a architektů, a byla tedy přípravným výborem ČSSI pověřena reprezentativním jednáním. Po čase nám rakouský svaz umožnil setkání také s  rakouskou Spolkovou komorou

inženýrů a  architektů-konzultantů. Viceprezidentem rakouské Inženýrské komory a předsedou sekce inženýrů-konzultantů byl tehdy Dipl.-Ing. Josef Robl, který se později, po vzniku ČKAIT, stal jejím čestným členem. V současné době zastává funkci prezidenta Evropské komory stavebních inženýrů (ECEC). ■ Jak se vyvíjela spolupráce s  ostatními zahraničními inženýrskými organizacemi v době, kdy již ČKAIT obnovila svoji činnost? Prof. Pavlík: S předsedou ČKAIT Ing. Václavem Machem jsme se již na počátku činnosti Komory shodli na stěžejních bodech vzájemné spolupráce inženýrských organizací ČKAIT a ČSSI a jedním z nejdůležitějších bodů bylo právě rozvíjení zahraničních kontaktů. Ing. Zídek byl díky své iniciativě v  tomto směru v  představenstvu Komory styčným důstojníkem. Ing. Zídek: V té době jsem často pracovně působil v  Německu, kde jsme připravovali realizaci několika staveb. Byl jsem spolu se svým kolegou Ing. Karlem Budkou většinou ubytován u  jeho bratra, emigranta Ing. Pavla Budky, který se mně po čase pochlubil, že se stal členem Bavorské komory inženýrů. Napadlo mě, že tato skutečnost by mohla vést k navázání mezinárodní spolupráce mezi českými a bavorskými inženýrskými organizacemi, a požádal jsem jej, zda by v tomto směru nenavázal kontakt s tehdejším předsedou Bavorské komory inženýrů, prof. Ing. Karlem Klingem. V  roce 1993 se pak uskutečnila první neoficiální zahraniční cesta do Mnichova. Prof. Pavlík: Profesor Kling, osvícený člověk, jehož jméno provází zahraniční činnost ČKAIT i  ČSSI dodnes, dlouho působil jako poslanec v Parlamentu Svobodného státu Bavorsko a společně s předchozím ministerským předsedou Svobodného státu Bavorsko, Franzem Josefem Straussem, se de facto zasloužil o to, že byla Bavorská komora inženýrů v rámci Spolkové republiky Německo v  roce 1992 pilotně ustavena. Česká delegace přijela ve složení: Ing. Svatopluk Zídek, Dr. Ing. Vladimír Sklenář, tehdejší tajemník ČSSI,

jenž bohužel nedávno zemřel, a já, jako prezident ČSSI. Profesora Klinga doprovázel česky hovořící kolega Ing. Pavel Budka, kterého označil profesor Kling za svého „ministra zahraničí“. Na první schůzce jsme si vyjasnili svá stanoviska a profesor Kling nám nabídl nadstandardní spolupráci v oblasti získávání kontaktů se zahraničím. To byl první významný krok. Na základě tohoto jednání se pomalu začala rozvíjet vzájemná spolupráce. Následně jsme byli pozváni na Inženýrský den Bavorské komory inženýrů do Mnichova a také profesor Kling se od té doby pravidelně účastnil shromáždění delegátů ČKAIT v Praze. ■ Kam dále směřovala zahraniční spolupráce českých inženýrských organizací? Prof. Pavlík: Bavorsko je územně největší z  šestnácti spolkových zemí Německa a  každá spolková země má svoji inženýrskou komoru. Bavorská komora inženýrů si v tomto směru převzala Českou republiku do své kompetence. Profesor Kling, jenž kromě funkce předsedy Bavorské komory inženýrů také určitou dobu zastával funkci prezidenta Spolkové inženýrské komory Německo, a byl tedy v úzkém styku i s dalšími německými profesními komorami, nám doporučil obrátit se následně na dalšího přímo sousedícího partnera, Saskou komorou inženýrů. Ing. Zídek: V  dalších letech se spolupráce s Bavorskou komorou inženýrů postupně prohlubovala a  29. července roku 1994 následoval podpis první mezinárodní smlouvy o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a Bavorskou komorou inženýrů v Karlovarském kraji, konkrétně v Klášteře v Teplé. Prof. Pavlík: Ano, i  většina budoucích mezinárodních setkání a oficiálních podpisů smluv se na základě návrhu Ing. Zídka odehrála a  dodnes odehrává v  Karlových Varech. Toto město má mezinárodní věhlas a z Německa je blíže než Praha. Ing. Zídek: Smlouva, která byla podepsána v roce 1994 přímo v místním klášteře, za účasti převora, byla i první mezinárodní smlouvou Bavorské komory inženýrů. Stala se základem všech příštích smluv,

▲ Pracovní setkání delegací Saské komory inženýrů a Ministerstva stavebnictví a veřejných prací Svobodného státu Sasko s delegacemi ČKAIT, ČSSI, SPS v ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR v září 2001

jež byly podepsány mezi profesními stavebními organizacemi dalších spolkových zemí Německa, ale také ostatními zahraničními profesními organizacemi Evropy. Prof. Pavlík: V roce 1995 byla opět v  Karlových Varech podepsána smlouva o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a Saskou komorou inženýrů, vedenou prof. Dr. Reinhardem Erfurthem. Ing. Zídek: Smlouva z roku 1994 byla také základem pro smlouvu o spolupráci s Durynskou komorou inženýrů, která byla podepsána 8. června letošního roku viceprezidentem Dipl.-Ing. Elmarem Drägerem, který zastoupil prezidenta prof. Hanse Ulricha Mönniga, Ing. Pavlem Křečkem, předsedou ČKAIT, a Ing. Pavlem Štěpánem, prezidentem ČSSI, opět v Karlových Varech, u příležitosti konání již 17. ročníku mezinárodní konference Městské inženýrství. ■ Jaké jsou hlavní cíle a obsah smlouvy o  zahraniční spolupráci? Ing. Zídek: Cíle byly od počátku jasně definovány. Týkají se zejména zlepšení společenského postavení inženýrů, tvorby honorářových řádů v rámci veřejných zakázek, ale také v  současnosti například zavádění Eurokódů nebo výuky na vysokých a středních odborných školách. Ing. Loutocký: Jedná se o  silná témata, která zaznívají také na Inženýrských dnech ostatních  zahraničních organizací. Ing. Zídek: V Německu se v současnosti již ve všech šestnácti spolkových zemích v  rámci státních zakázek postupuje podle honorářového řádu. V ČR se dosud nepodařilo dosáhnout toho, aby zejména státní zakázky byly limitovány určitou honorářovou stup-

nicí, zajišťující kvalitní zpracování. Situace, kdy vítězí pouze nabídka s  nejnižší nabídkovou cenou, má pro vlastní inženýrské dílo velmi špatné důsledky. Ve smlouvách se zahraničními partnery jsou mimo jiné také stanovena pravidla financování vzájemných zahraničních aktivit daných inženýrských organizací, jež se dodržují. Za celou dobu mezinárodní spolupráce nedošlo ke kontroverzím při úhradě jednotlivých nákladů. Ing. Loutocký: Spolupráce samozřejmě nespočívá pouze v  rovině setkávání představitelů organizací. Cílem je poskytnout jak členům ČKAIT, tak členům ČSSI co nejvíce praktických informací a poznatků v rámci stavební a ekonomické činnosti. ■ Od počátku vzniku ČKAIT probíhala zahraniční spolupráce jak na centrální, tak na regionální bázi. Jaká byla v tomto směru situace v jednotlivých regionech? Ing. Loutocký: Například v  Rakousku existují čtyři samosprávné komory, každá pro více spolkových zemí. Komory se dělí na sekci architektů a  sekci inženýrů. Všechny komory pak mají ve Vídni koordinační centrum. Pro české inženýrské organizace je proto důležitá spolupráce jak s Vídní, tak s jednotlivými regiony. Ing. Schandl: V rámci ČKAIT bylo rozhodnuto, že pražské ústředí, respektive Kancelář Komory Praha, uzavře smlouvu s  Vídní a  ostatní oblastní kanceláře budou sjednávat příslušné dohody s jednotlivými samostatnými komorami. Postavení Českých Budějovic je v tomto rámci spolupráce poněkud atypické. Jako oblast nemáme uzavřenu žádnou mezinárodní dohodu, ale máme podepsanou příhraniční dohodu. Spolupráce s Komorou architektů

stavebnictví 08/12

59

▲ Slavnostní setkání u příležitosti 5. výročí činnosti SKSI. Prezident Slovenské republiky Ing. Rudolf Schuster v rozhovoru s prezidentem Bavorské komory inženýrů prof. Ing. Karlem Klingem.

a  inženýrů pro Horní Rakousko a Salzburg trvá již patnáct let. Začátek této spolupráce se odvinul od iniciativy Ing. Loutockého, který mi předal kontakt na Dipl.-Ing. Josefa Robla. V  roce 1997 jsem oslovil kolegy z Lince, kde je sídlo Komory pro spolkové země Horní Rakousko a Salzbursko, a zúčastnil jsem se valné hromady této organizace. Na základě doporučení profesora Klinga, se kterým ČKAIT v té době již třetím rokem spolupracovala a  který byl také přítomen, jsme mohli velice rychle příhraniční spolupráci rozběhnout. Ing. Zídek: V  rámci vzájemné spolupráce byl také vytvořen určitý systém v  oblasti odborných akcí. Například už v roce 1996 byla v  Karlových Varech uskutečněna 1. konference Městské inženýrství a od té doby se všech jejích ročníků účastní jako spoluorganizátoři inženýrské komory Bavorska a Saska. Po třech letech jsme také navázali spolupráci s  celoněmeckou spolkovou organizací Svaz poradních inženýrů Německa (VBI – Verband

Beratende Ingenieure). Od prvního ročníku konference samozřejmě spolupracujeme také se slovenskou Inženýrskou komorou i  dalšími partnery z Visegrádské čtyřky. Konference je tedy mezinárodní, stala se tradicí pro nejbližší partnerské inženýrské organizace a jednacím jazykem je čeština, slovenština a němčina. Ing. Loutocký: Pravidelným místem dalšího setkávání delegací inženýrských organizací jsou každoročně Inženýrské dny. ■ Dodnes se pravidelně konají setkání představitelů inženýrských organizací zemí tzv. Visegrádské čtyřky (V4). Jak se tato spolupráce inženýrských organizací zemí ČR, Slovenska, Maďarska a  Polska postupně vyvíjela? Ing. Rusek: Je důležité zmínit, že země Visegrádské čtyřky musely historicky řešit podobný problém v  podobě přetržené kontinuity inženýrských komor po dobu socialistického období. Na rozdíl například

od zemí, jako je Rakousko nebo Německo, které v  podstatě bez přerušení pokračovaly v činnosti již od začátku 20. století. Tyto komory vznikly kolem roku 1911 a existují doposud. V ČR byla činnost Komory na čtyřicet let přetržena a stejně tak tomu bylo i v Maďarsku a Polsku. U  „východních“ Němců po sjednocení všechny tyto problémy vymizely, protože formálně převzali původní komorová pravidla. Bylo tedy logické, že se státy V4 sjednotily, aby tyto společné problémy kolektivně řešily. ■ Jaký byl novodobý vývoj jednotlivých inženýrských organizací zemí V4? Ing. Rusek: Dalo by se říci, že v  rámci inženýrských organizací zemí V4 polské a maďarské organizace čerpaly ze zkušeností českých a  slovenských inženýrských organizací. Ing. Zídek: Například Polská komora inženýrů slaví letos teprve 10. výročí obnovení činnosti. Při zahájení mezinárodní spolupráce tehdy mohli ČKAIT a ČSSI jednat jen s Polským svazem stavebních inženýrů. Prof. Pavlík: Ano, Polský svaz stavebních inženýrů má naopak velmi dlouhou tradici. Ing. Zídek: Maďarská inženýrská komora vznikla v  roce 1997. Navazovala na činnost instituce, jejíž organizace by se dala přirovnat k  českému ČS VTS (Český svaz vědeckotechnických společností) před rokem 1989.

▼ Hosté 7. inženýrského dne ČKAIT & ČSSI, konaného v září 2001 v Praze v Hotelu President na téma Postavení a úloha inženýrských komor a spolků ve sjednocené Evropě. Zleva prof. Ing. Karl Kling, Bavorská komora inženýrů, Dipl.-Ing. Josef Robl, Rakouská komora inženýrů a architektů, Ing. Karel Havlíček, MMR ČR, Ing. Václav Mach, ČKAIT, Ing. Pavel Budka, Bavorská komora inženýrů, ČSSI, Ing. Hans Reiner Waldbröl, Bavorská komora inženýrů.

■ Jaké je uspořádání jednotlivých inženýrských organizací zemí V4? Ing. Zídek: Na Slovensku jsou podobné systémy profesních organizací jako v ČR – mají Svaz inženýrů, na rozdíl od České komory autorizovaných inženýrů a techniků však slovenská Komora sdružuje jako řádné členy pouze autorizované inženýry, nikoliv techniky. V Polsku mají oproti tomu Svaz stavebních inženýrů a techniků a Komoru (pouze inženýrů). Maďaři nemají svaz inženýrů, jen Komoru, která však sdružuje nejen stavební inženýry, ale inženýry všech oborů, tedy např. i chemiky a další nestavební profese. S  Maďarskem jsou velice složité vztahy. V  současné době je vztah s vrcholnými představiteli Maďarské inženýrské komory nejhorší za celou historii. Velmi záleží na osobnostech ve vedení celé komory. Ing. Schandl: Rozdíl v  pojímání funkce komory v tuzemsku a např. v západních zemích vidím v historických souvislostech. Komory na západě, nebo ve světě obecně, vznikly ze spolků svobodných povolání. V  České republice tato kategorie svobodných povolání s komunizmem naprosto vymizela. Když tedy v současnosti srovnáme strukturu činností, které jednotlivé komory v  těchto zemích vyvíjejí, vyplývají odlišnosti právě z  jejich funkce – jsou to organizace pro svobodná povolání. Typické je například to, že mají zajištěno sociální zabezpečení svých členů, plní funkci živnostenského úřadu apod. ČKAIT sice podobné funkce také plní, ale u osob, jež by vykonávaly činnost v režimu svobodného povolání, má minimum. V tom je největší rozdíl. ■ Kdy a  kde se první setkání partnerských organizací zemí Visegrádské čtyřky působících ve výstavbě konalo? Ing. Rusek: První setkání inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky se uskutečnilo z  iniciativy a na pozvání Slovenské komory stavebních inženýrů (SKSI) a Slovenského svazu stavebních inženýrů (SZSI) v listopadu roku 1994 v Bratislavě. Jednání se kromě pořadatelů zúčastnily delegace jednotlivých stavovských organizací, které vedli

60

stavebnictví 08/12

Ing. Václav Mach, předseda ČKAIT, Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident ČSSI, Dr. Hajtó Ödön, prezident Maďarské inženýrské komory, a Dr. Andrej Nowakovski, prezident Polského svazu stavebních inženýrů a techniků ve stavebnictví. Prof. Pavlík: Od té doby se představitelé profesních organizací zemí V4 zúčastňují každoročních setkání, která jsou vždy střídavě pořádána v jedné ze zemí V4. Ing. Loutocký: Výsledky jednotlivých jednání vždy byly velmi konkrétní, každé jednání má zvolené téma a zástupci jednotlivých zemí se informují o  nejnovějším dění v  oblasti stavebnictví i  o  činnosti stavovských organizací ve svých státech. Ing. Rusek: V  září roku 1995 se např. setkání konalo v  polském lázeňském městě Krynice. Hlavním tématem jednání byly informace o  stavu předpisů a  legislativních změn ve výstavbě v  jednotlivých zemích, vzájemné slaďování termínů významných odborných a společenských akcí a navazování spolupráce s inženýrskými organizacemi dalších evropských zemí. O  rok později, v  říjnu roku 1996, následovalo setkání v maďarském královském městě Visegrád, kde se jednalo o podmínkách pro získání oprávnění k činnostem ve výstavbě v  jednotlivých zemích a  porovnávaly se systémy oblasti realizace veřejných zakázek. Ing. Pater: Česká republika se stala místem konání IV. setkání zástupců zemí V4 v říjnu roku 1997 v Olomouci, VIII. setkání v Českém Krumlově v roce 2001, XII. setkání v roce 2005 v Liberci. V roce 2009 hostila na XVI. setkání zástupce inženýrských komor zemí V4 Ostrava. Ing. Zídek: V  rámci společných aktivit zemí V4 je třeba zmínit také společnou ediční činnost. Od roku 2000 do roku 2010 byly vydány střídavě ve všech zemích V4 celkem čtyři díly pětijazyčné publikace Technické památky zemí Visegrádské čtyřky. V  říjnu na setkání představitelů inženýrských organizací zemí V4 v  Budapešti bude představen I. díl nové edice Inženýrské stavby zemí V4. ■ Zastavme se  podrobněji u  spolupráce se Slovenskou

komorou stavebních inženýrů. Kdy byla podepsána Smlouva o  spolupráci s  touto inženýrskou organizací? Prof. Pavlík: V  dubnu roku 1993 se na pozvání SKSI konalo v Bratislavě společné jednání vedení SKSI a SZSI s předsedy ČKAIT a ČSSI. Funkci předsedy SKSI místo tehdy již abdikujícího Ing. Stanislava Schustera zastupoval budoucí předseda SKSI Ing. Ján Kyseĺ. Ing. Zídek: Jednání se za českou stranu zúčastnili: Ing. Václav Mach, předseda ČKAIT, Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident ČSSI, Ing. Jiří Kuchynka, Ing. Jiří Plíčka, CSc., a další zástupci tuzemských inženýrských organizací. Hlavním cílem jednání bylo připravit a  podepsat dohodu o  vzájemné spolupráci a  vzájemném uznávání oprávnění. Dohodu o spolupráci ČKAIT a Slovenské komory stavebních inženýrů podepsali Ing. Ján Kyseĺ, Ing. Václav Mach a Ing. Miloslav Pavlík, CSc., v září roku 1995 v Bratislavě. ■ Kdy došlo k  podepsání avizované smlouvy o vzájemném uznávání odborné způsobilosti? Jaká je v tomto směru současná situace? Ing. Rusek: Mezinárodní smlouva o  vzájemném uznávání oprávnění k  výkonu odborných činností ve výstavbě mezi ČKAIT a  SKSI, a  tím možnost profesního působení v  partnerském státě, byla podepsána na závěr IV. setkání zemí V4, jež pořádaly české inženýrské organizace v  říjnu roku 1997 v  Olomouci.  Tato smlouva vstoupila v platnost k 1. lednu 1998. K  31. prosinci roku 1999 bylo na SKSI uznáno 252 autorizací a  na ČKAIT bylo uznáno 89 autorizací slovenských hostujících členů. Platnost smlouvy skončila v roce 2006, kdy byla nahrazena směrnicí EU o  vzájemném uznávání kvalifikací v zemích EU. Ing. Zídek: Rád bych v této souvislosti také zmínil současnou nadstandardní spolupráci se slovenskými kolegy. Intenzita spolupráce se po rozdělení federace na dva státy ještě zvýšila. Pořádáme pravidelná setkání konaná střídavě na obou stranách hranice, jež jsou užitečná pro obě strany. První Setkání na hranici se konalo v roce 1999 v Lu-

▲ VIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky v Českém Krumlově v roce 2001

hačovicích. Na dalších setkáních se nejprve po roce, a  v  současnosti již po dvou letech, střídáme. Pravidelně se také zúčastňujeme konferencí slovenských kolegů, jako je konference Statika pořádaná v Piešťanech, tak konference Zakládání ve Vysokých Tatrách. V ČR se kolegové ze Slovenska pravidelně účastní kromě konference Městské inženýrství také Bienále technických památek. První bienále se konalo v roce 2001, a  zatím poslední, šesté bienále bylo uskutečněno v loňském roce v Ostravě. Této akce se pravidelně zúčastňují i kolegové z Německa, Polska a Maďarska. ■ S jakými zahraničními organizacemi ČKAIT uzavřela dále smlouvu o spolupráci? Prof. Pavlík: Je třeba zmínit, že tyto smlouvy představovaly až dovršení určitých postupných kontaktů. Mezinárodní spolupráce se však chronologicky odvíjela v jiném pořadí. Ing. Loutocký: Smlouva o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a rakouskou Spolkovou komorou inženýrů a architektů-konzultantů byla podepsána v březnu roku 1995. Prof. Pavlík: V květnu roku 1997 byla podepsána Smlouva o  spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a  Lotyšským, Litevským i  Estonským svazem stavebních inženýrů. Kontakt začal v roce 1996, kdy ČKAIT a  ČSSI, tehdy ještě se sídlem v Legerově ulici, navštívili zástupci Lotyšského svazu stavebních inženýrů a  pozvali nás na návštěvu hlavního města Rigy. Cesty se zúčastnili také kolegové Ing. Václav Mach a  Ing. Jiří Plíčka, CSc., který bohužel nedávno zemřel. Tehdy začal Ing. Jiří Plíčka, aktivně pracovat v  oblasti

zahraniční činnosti jako místopředseda ČKAIT pro zahraniční styky. V  této funkci byl také přítomen při podpisu Smlouvy o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a  Americkou společností stavebních inženýrů (ASCE) v  květnu roku 1997 ve Washingtonu. Ing. Rusek: Ing. Jiří Plíčka, který byl později zvolen také místopředsedou Evropské rady inženýrských komor, také velkou měrou přispěl k  přijetí ČKAIT a  ČSSI do evropských Inženýrských organizací ECCE a ECEC. Členy Evropské rady civilních inženýrů (European Council of Civil Engineers – ECCE) se staly na zasedání ECCE v  červnu roku 1997 v  Paříži. Později byly přijaty také do Evropské rady inženýrských komor (European Council of Engineers Chambers – ECEC), jež byla založena v září roku 2003 ve Vídni. Prof. Pavlík: Přijetí do ECEC a  ECCE bylo zvláště významné, a to nejen s ohledem na odbornou a  společenskou prestiž, ale i  pro postupné začleňování do Evropy. Ing. Loutocký: Cílem obou organizací, které mají řadu společných aktivit, je posílit vliv národních inženýrských komor a  asociací stavebních inženýrů na harmonizaci zákonů, předpisů a  norem, které se týkají výkonu činnosti autorizovaných osob. Jde také o systémy vzdělávání, celoživotní vzdělávání, uznávání kvalifikace a  umožnění pracovní mobility autorizovaných inženýrů. Prof. Pavlík: Pokud si zpětně připomínáme historii postupného budování mezinárodních odborných vztahů z pohledu smluv o vzájemné spolupráci, je třeba uvést ještě dalšího významného partnera, a  tím je Ruský svaz stavebních inženýrů v Moskvě. Za přítomnosti ministra

stavebnictví 08/12

61

bude konat v srpnu v Polsku – místem setkání jsou Sromowce Nižné na slovensko-polské hranici. Náplň se mírně odlišuje od setkávání Velké Visegrádské čtyřky. Oblasti mají poněkud jiné specifické problémy a  potřeby než centrální instituce. Řekl bych, že po pracovní stránce jsou konstruktivnější setkání regionů, kde se přímo konkretizují jednotlivé akce na oblastech. ▲ XIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky v Liberci v roce 2005

pro místní rozvoj prof. Ing. Jaromíra Císaře, CSc., byla v  červnu roku 1999 podepsána trojstranná Dohoda o spolupráci mezi Komplexem perspektivního rozvoje města Moskvy, ČKAIT a ČSSI v budově Tančícího domu v Praze. Ing. Zídek: Základem spolupráce s Moskvou byl region Karlovy Vary, kontakt nám zprostředkoval konzul Ruské federativní republiky, stavební inženýr Ing. Michail Tulinov. Prof. Pavlík: Ano, aktivita v rámci regionů byla pro další zahraniční činnost velmi důležitá. Vznikaly přímé osobní kontakty, ze kterých se později odvíjely oficiální vztahy mezi inženýrskými organizacemi. Ing. Pater: OK ČKAIT Ostrava například představovala kontaktní místo v  rámci spolupráce s  polskými inženýry. Varšava byla velmi daleko, a první kontakty s Polskem tedy začaly přes Krakov. Tato spo-

lupráce později vyústila v listopadu roku 2002 regionální příhraniční dohodou o  spolupráci OK ČKAIT Ostrava s Krakovem, a o čtyři roky později, tedy v únoru 2006, s Katovicemi. Prvními oficiálními i neoficiálními kontakty s polskou stranou, účastí na sjezdech Svazu inženýrů a  techniků a  později na sjezdech Komory inženýrů, ať již v Řešově, v  Chořově, Katovicích, Krakově či později ve Varšavě, zástupci OK Ostrava v orgánech ČKAIT výrazně přispěli k současné výborné úrovni vzájemných vztahů. Ing. Zídek: Pokud hovoříme o zahraniční spolupráci na úrovni regionů, neměli bychom zapomenout také na setkání tzv. Malé Visegrádské čtyřky, která spojuje dnes již šest oblastních kanceláří – Karlovy Vary, Krakov, Miskolc, Košice, předloni přibyla Ostrava a  v  loňském roce Trnava. Letošní setkání se

■ Jak tedy na závěr hodnotíte význam této první etapy zakládání spolupráce mezi mezinárodními inženýrskými organizacemi? Prof. Pavlík: Od počátku jsme činnost Komory konfrontovali s děním ve světě. Zejména díky dění v regionech a osobním kontaktům se Komoře podařilo zařadit mezi evropské inženýrské organizace. Naše inženýrské organizace měly v rámci dané politické situace mnohem složitější situaci, než tomu bylo v západní Evropě. Bylo tedy logické, že se státy V4 sjednotily, aby tyto problémy společně řešily. V tomto směru je třeba zdůraznit zásadní roli Bavorské komory inženýrů, která nám díky profesorovi Klingovi pomohla se do Evropy začlenit a která nás v  našem úsilí o  mezinárodní spolupráci velmi podporovala. Ing. Loutocký: Položení základů pro Inženýrskou komoru na území ČR vycházelo z  tradic první

▼ Setkání Malé Visegrádské čtyřky oblastních kanceláří – Karlovy Vary, Krakov, Miskolc, Košice v roce 2005. Místem setkání byla Mariánská v Karlovarském kraji. Malá V4 spojuje dnes již šest oblastních kanceláří – předloni přibyla Ostrava a v loňském roce Trnava.

62

stavebnictví 08/12

republiky. Čtyřicetileté přetržení činnosti, pro nás téměř zničující, bylo překlenuto a  Komora byla založena v  takovém pojetí, které umožnilo velmi rychle se propojit na evropské komory, jež žádné přerušení svojí činnosti v  tomto směru neměly. Je třeba akceptovat, že základ obnovy Komory byl položen v době, kdy ještě neexistovala, a to Svazem inženýrů ČSSI, respektive několika osvícenými lidmi, kteří byli v  té době jeho členy. Byli to zejména pražští kolegové a kolegové z Hradce Králové, kteří formulovali zásadní myšlenky, a nastavili je tak, že bylo možno splynout se sousedními komorami. Ing. Pater: Inženýrské organizace ČKAIT a ČSSI si velmi dobře uvědomovaly důležitost mezinárodních kontaktů dlouho před vstupem do Evropské unie. Je důležité, aby v  tomto trendu pokračovala i budoucí generace vedení ČKAIT a ČSSI jak na centrální úrovni, tak i v rámci příhraničních regiónů. Prof. Pavlík: Motto, které náš přítel, profesor Kling, často na konferencích uvádí, zní: Inženýři jsou stavitelé mostů mezi národy, a  to nejen fyzických, ale i  těch duševních. Ing. Schandl: V souvislosti s nastávajícím stoletým výročím vzniku inženýrských komor na území tehdejšího Rakousko-Uherska bych chtěl vzpomenout dokument z první mezinárodní Konference inženýrských komor, která se uskutečnila v roce 1928 v Československé republice. Tento dokument je velice zajímavý ze dvou hledisek. Jednak byl vydán v  němčině a  v  češtině a  také je problematika, která se v něm řeší, z  větší části platná dodnes. Na slavnostním zasedání v roce 2003 v Linci, kde se oslavovalo 90. výročí vzniku rakouské Spolkové komory architektů a  inženýrů-konzultantů, jsem měl tu čest tento dokument předložit. Zhruba přeloženo, zní takto: Rozšíření technických znalostí a jejich uvedení do praxe musí být volně šířeno a nesmí být omezováno státními hranicemi. Ing. Zídek: Rád bych na závěr ještě jednou citoval profesora Klinga: Inženýři byli předvojem spolupráce mezi národy. Byli první, kteří pochopili smysl této spolupráce. ■

svět stavbařů

text prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.  | foto Tomáš Malý

Memorandum Vědecké rady Národního technického muzea 2. července bylo Petru Nečasovi, předsedovi Rady pro výzkum, vývoj a inovace, na Úřad vlády ČR zasláno Memorandum Vědecké rady Národního technického muzea v Praze. Týká se druhé fáze hodnocení výzkumných organizací pro financování jejich dlouhodobého rozvoje, konkrétně zařazení Národního technického muzea. Vážený pane předsedo, Vědecká rada Národního technického muzea se cítí povinna vyjádřit se k aktuální absenci Národního technického muzea v  seznamu výzkumných organizací zařazených do druhé fáze posouzení finanční podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje. Národní technické muzeum je státní příspěvkovou organizací, která má vědeckou a výzkumnou činnost přímo zakotvenou ve své zřizovací listině. Výzkum a vývoj je podstatným předpokladem činnosti Národního technického muzea, neboť kromě vlastní výzkumné činnosti dané zaměřením a koncepcí muzea tvoří badatelská a vědecká činnost nutnou platformu podporující odborné zázemí sbírek a expozic. Vědecký výzkum se v Národním technickém muzeu opírá i o sbírky unikátní v mnoha aspektech, shromaždované díky systematické práci několika generací muzejníků. V NTM tak v uplynulých letech vy-

krystalizovalo několik odborných pracovišť, jež se stala vůdčími ve svém oboru historického bádání. Organizace disponuje odpovídajícím vědecko -výzkumným zázemím. Vznik Archivu dějin techniky a  průmyslu se datuje do třicátých let dvacátého století a disponuje v současnosti vedle rozsáhlého archivního materiálu, postihujícího plošně řadu technických a vědních oborů, i akreditaci specializovaného archivu s celorepublikovou působností. Počátky Archivu české architektonické tvorby (nyní Archiv stavitelství a  architektury NTM) spadají do čtyřicátých let dvacátého století. Národní technické muzeum disponuje i  rozsáhlou odbornou knihovnou se zaměřením na historii vědních a  aplikovaných technických disciplín. Oba archivy i knihovna jsou vyžívány nejen vědeckými pracovníky Národního technického muzea, ale i širokou odbornou veřejností a jejich úloha je v  tomto aspektu v  tuzemsku nezastupitelná.

▼ Expozice stavitelství a architektury v NTM, ilustrační foto

Národní technické muzeum je organizací, která na rozdíl od výzkumných ústavů nemá základní a aplikovaný výzkum jako svůj jediný předmět činnosti, ale vědecké a  badatelské zázemí je naprostou nutností úspěšné práce organizace v  současnosti i  v  budoucnosti. Přihlédnuto musí být i  k  tomu, že v  oblasti dějin aplikovaných vědeckých, a  zejména technických oborů, je Národní technické muzeum takměř výlučným vědeckým pracovištěm, které se snaží v kooperaci s výrobní sférou mapovat nejen historii, ale i  současnost technických i vědeckých odborů. Bez podpory vědecké činnosti není NTM schopné plnit odpovídající měrou své poslání ve směru k odborné i laické veřejnosti. Národní technické muzeum je zapsáno jako znalecký ústav v  evidenci Ministerstva spravedlnosti pro obory znalecké činnosti, jakými jsou např. historické přístroje z oboru exaktních věd, dějin techniky, průmyslu a  socialistické industrializace, historie hornictví, metalurgie, strojírenství, spotřebního průmyslu, dopravy (pozemní, železniční, vodní a letecké), elektrotechniky, historie sdělovací techniky, stavitelství, architektury a  historické technické literatury. Národní technické muzeum v Praze je tedy výzkumnou organizací s  dlouholetou tradicí výzkumu, zejména na poli dějin vědy a techniky, architektury a  stavitelství. Po formální stránce Národní technické muzeum splnilo všechna kritéria nutná pro jeho zařazení do tohoto seznamu. Stejně tak naplňuje všechna kritéria posouzení odborné úrovně uchazeče: vykonává činnost ve výzkumu, vývoji a  inovacích (VaVaI) nepřetržitě, poskytuje aplikované výsledky VaVaI zájemcům za stejných podmínek a naplňuje předpoklad

dlouhodobého rozvoje výzkumné organizace a  její činnosti ve VaVaI. Své výsledky zařazuje do Informačního systému IS VaVaI a  celkovou bodovou hodnotu dosažených výsledků překračuje požadované kritérium 1500 bodů. Vzhledem k  těmto ověřitelným faktům a  také vzhledem k  nesporně zavazující historické tradici podpory výzkumu v Národním technickém muzeu Vědecká rada Národního technického muzea věří, že Rada pro výzkum, vývoj a inovace přehodnotí absenci Národního muzea v prezentovaném seznamu výzkumných organizací pro druhou fázi hodnocení. S pozdravem prof. Ing. Václav Havlíček, CSc., rektor ČVUT, předseda Vědecké rady Národního technického muzea. ■ Poznámka redakce: K  memorandu je připojena příloha se všemi jmény členů Vědecké rady NTM a jejich originálními podpisy (seznam dvaceti pěti osobností současné české vědy, techniky a  průmyslu a  čtyř osobností z  oblasti vědy a  výzkumu NTM lze nalézt na webových stránkách www.ntm.cz). Dodáváme, že ve Vědecké radě NTM zastupuje ČKAIT Ing. Pavel Křeček a ČSSI Ing. Svatopluk Zídek. Čtenáře časopisu Stavebnictví rádi informujeme o  skutečnosti, že předchozí Memorandum Vědecké rady NTM, se kterým byli rovněž seznámeni, zřejmě důrazně podpořilo snahy vedení NTM. Z objektů Železničního muzea na území Masarykova nádraží, které jsou ve vlastnictví NTM, byla po sedmileté snaze sejmuta stavební uzávěra, a  bude tudíž možné zahájit projektové a  následně i  stavební práce. Vedení NTM tímto blahopřejeme.

stavebnictví 08/12

63

svět stavbařů

15. září 2012: Den památek techniky a průmyslového dědictví

▲ Ilustrační foto

Pod názvem Industriální stopy – Den památek techniky a průmyslového dědictví – se v letošním

roce uskuteční poprvé akce, která si klade za cíl propagovat tuzemské technické dědictví v  širokém spektru a  po celém území ČR. V  rámci zářijových Dnů evropského dědictví (EHD) se otevře pro veřejnost nejen celá řada drobných technických památek, ale i  některé  velké průmyslové areály. Akce navazuje na první propojení EHD s aktivitami Industriálních stop, které se k propagaci technického dědictví hlásí od roku 2001. Záměr organizovat pravidelně podobnou každoroční akci se připravuje již několik let. Vychází ze zkušeností a  kontaktů organizátorů dosavadních šesti bienále Industriální stopy – Výzkumného centra průmyslového dědictví VCPD FA ČVUT, Kolegia pro technické památky ČKAIT

TOP STAV 100 a MID-TOP STAV 2011

Každoroční žebříček nejúspěšnějších stavebních podniků TOP STAV 100 a žebříček nejvýznamnějších středně velkých stavebních firem MID-TOP STAV působících na českém stavebním trhu je důležitou informací pro domácí i zahraniční investory. TOP STAV zahrnuje přibližně 70 stavebních podniků a  30 podniků výroby stavebních hmot. MID-TOP STAV reprezentuje středně velké podniky (s  obratem cca 50–250 mil. Kč), které tvoří s velkými stavebními firmami nezastupitelnou součást stavebního trhu. Oba žebříčky mají příznivý ohlas u  odborné i  laické veřejnosti, tím spíš v  současném období dlouhodobé recese ve stavebnictví. ÚRS PRAHA, a.s., spolu se svými partnery, Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR a mediálním partnerem, redakcí časopisu Stavebnictví, proto opět letos poskytne těmto

64

stavebnictví 08/12

společnostem publicitu v odborném tisku a zveřejní výsledky těchto stavebních firem za rok 2011. Výsledky již jedenáctého ročníku MID-TOP STAV a  patnáctého ročníku TOP STAV 100 budou tradičně zveřejněny v  časopise Stavebnictví, ale i v dalších médiích a  na webových stránkách. Výsledky ankety TOP STAV 100 budou poskytnuty organizacím FIEC a EUROCOSTRUCT. Prvních deset firem žebříčku MID-TOP STAV pak bude na společném setkání oceněno představiteli Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR a dalšími partnery soutěže. Termín závěrky letošního ročníku TOP STAV 100 i MID-TOP STAV je 24. září 2012. Podrobné informace včetně podmínek účasti lze získat na adrese: ÚRS PRAHA, a.s., Ing. Zdeněk Kunc, CSc., Pražská 18, 102 00 Praha 10. ■

a  ČSSI, Národního památkového ústavu NPÚ ve spolupráci se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a  Slezska, organizátorem Dnů evropského dědictví. Z již přihlášených akcí je místem, které stojí za to navštívit, Dolní oblasti Vítkovice spojená s prohlídkou vysoké pece a alternativním programem na Dole Hlubina v  Ostravě. V  jižních Čechách návštěvníky přivítají Jindřichohradecké místní dráhy, stejně jako ve Zbýšově nebo v  Kutné Hoře. Otevřen bude i  Plzeňský Prazdroj a  Černokostelecký pivovar. Také mlýny, např. Janatův vodní mlýn nebo větrný mlýn v  Partutovicích, otevřou své brány. Ti, kdo se z řad vlastníků, správců, sdružení, neziskových orga-

nizací, umělců a přátel technického a  industriálního dědictví připojí ke Dni památek techniky a  průmyslového dědictví a vlastní akcí a iniciativou umožní návštěvu jindy nepřístupné památky, oživí pozapomenutá historická výrobní místa a připomenou zašlou slávu průmyslové minulosti. Pomohou tím ohroženým stavbám a  upozorní na jejich nové využití. St av by a  akc e b u d o u p re zentovány podrobně na portále www.industrialnistopy.cz a také na stránkách VCPD FA ČVUT, Národního památkového ústavu a ČK AIT. ■ Autorka: Ing. arch. Eva Dvořáková, NPÚ, ÚP Praha, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Středoevropský stavební trh poklesne: Maďarsko není výjimkou Přes původně mírně optimistická očekávání bude rok 2012 již sedmým rokem poklesu maďarského stavebnictví. Klesají tržby, počet zakázek i  vytížení kapacit stavebních firem. Vyplývá to z výsledků nejnovější Kvalitativní studie maďarského stavebnictví 2012, kterou každoročně vydává společnost CEEC Research specializující se na analýzy ve stavebnictví ve spolupráci s poradenskou společností KPMG Česká republika. Minulý rok pokleslo maďarské stavebnictví o 7,7 %. Český trh se podobá maďarskému (odhad poklesu o 7,5 %), polský by měl klesnout o 6,8 %, slovenský o 3,9 %. Největším problémem je pro středoevropské stavbaře byrokracie, tj. legislativní požadavky na stavební společnosti a nesystematické a  rozhodování státu znemožňující firmám dlouhodobé plánování. Druhým omezujícím

faktorem je nedostatek financí, třetím malá poptávka ze soukromých i veřejných zdrojů. Letos klesl podíl firem, které přijímají zakázky s  nulovou či zápornou marží, neboť si to už nemohou dovolit. V  Maďarsku k  takovému kroku přistupuje 31 % firem (oproti 41 % v červnu 2011), v ČR 30 %, v Polsku 34 % a na Slovensku 28 %. „Společnosti si uvědomily neudržitelnost takovéhoto chování – udržet společnost při životě nošením peněz na stavbu dlouhodobě nelze,“ vysvětluje Jiří Vacek, ředitel CEEC Research. Aktuální informace o  českém trhu budou zveřejněny v Kvartální analýze českého stavebnictví 3Q/2012 na Setkání lídrů českého stavebnictví 23. srpna 2012 v Praze. Celá studie o maďarském stavebnictví je k dispozici na stránkach www.ceec.eu. ■

reakce, komentáře

Reakce firmy VELUX na komentáře uvedené v časopise Stavebnictví 05/12 Na základě zveřejnění jednostranného názoru Ing. Jiřího Šály, CSc., a Ing. Václava Macha na změnu tepelně technické normy ČSN 73 0540-2 ve Stavebnictví č. 05/12 považujeme za důležité uvést publikované informace na pravou míru a doplnit uvedená nepřesná tvrzení. Norma Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky ČSN 2-730540, přesněji řečeno požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů, byl shledán v rozporu s evropským právem a  se směrnicí Rady 89/106/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních v ýrobků. Rozpor tohoto normového požadavku s  evropskou směrnicí a  nutnost jeho změny byly potvrzeny Ministerstvem průmyslu a  obchodu ČR a  Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a  státní zkušebnictví, které za normu zodpovídají. Důvodem pro nutnou změnu normy byla skutečnost, že původní znění normy z roku 2007 stanovilo na okna dodatečné

p o ž a d av k y n a d ráme c h armonizované normy pro okna Č S N EN 14 3 51-1+A1/ 2 011. Evropská legislativa však členským státům ukládá, že nesmí v  ž ádném p ř ípad ě klást na st ave b ní v ý ro b k y, jež jsou opatřeny  označením CE, žádný dodatečný požadavek na národní, regionální nebo místní úrovni, který by bránil volnému pohybu a používání stavebních výrobků s  označením CE. To se týká zejména dodatečných požadavků na jinou charakteristiku, než jsou charakteristiky již obsažené v harmonizované technické specifikaci. Nutno poznamenat, že právě požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů je takovým dodatečným požadavkem. Na tento jednoznačný

rozpor rovněž upozorňovala jiná technicko - normalizační komise TNK 6 0 – Ot vorové výplně a lehké obvodové pláště, která navrhovala, aby požadavek měl jen doporučující charakter. Bez ohledu na uvedený právní rozpor je nutné si uvědomit také p ř ímý vliv ex trémní úrovně požadavku na vnitřní povrchovou teplotu na hospodárnost a ekonomický aspekt v ýplní otvorů a staveb. Nee fek tivně stanovené normo vé p o ž a d av k y n a s t ave b n í v ýrobk y mohou zby tečně nav yšovat jejich cenu a  ná sledně omezovat a zdražovat v ýst av bu. Okolní č lenské státy EU jako Rakousko nebo Německo nemají v  souladu s platnou evropskou legislativou požadavek na povrchové teploty výplní otvorů povinný a navíc doporučené hodnoty jsou počítány pro daleko mírnější venkovní teplot y, než je tomu v  České republice. Efe k t i v n ě j š í p o ž a d av k y n a povrchové teploty v ýplní otvorů stanovilo např. i hornaté

Šv ýcarsko, které není člen skou zemí EU. P r ak tick ý m důsledkem toho je, že okna splňující normov ý požadavek ve švýcarském Davosu (1590 m n.m.) nesplňují informativní normov ý požadavek v Praze (181 m n.m.). J e d n í m z   h l av n í c h s my s l ů evropských harmonizovaných norem pro stavební výrobky je definovat základní požadavky na stavby a  stavební výrobky takov ým způsobem, aby při j e j i c h p o u ž i t í ve s t a v b á c h b y l y z a j i š t ě ny b ez p e č n o s t staveb, ochrana zdraví uživatelů, úspory energie a ochrana veřejného zájmu. Tyto harmonizované vlastnosti v ýrobků je každý výrobce povinen měřit, transparentně prokazovat a  bezplatně posk y tovat jak projektantům, tak spotřebitelům. Požadavky harmonizovaných norem tak plně zajišťují ochranu uživatele. ■ Autor: RNDr. David Brož, CSc., generální ředitel, VELUX Česká republika, s.r.o.

inzerce

KONFERENCE ŘEDITELŮ PROJEKTOVÝCH A INŽENÝRINGOVÝCH

SPOLEČNOSTÍ 2012 4. září 2012, Praha

více na: www.studieStavebnictvi.cz

stavebnictví 08/12

65

stavba roku

text Ing. Martin Mandík | grafické podklady archiv OHK Litomeřice a autora

Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011 V letošním roce proběhl již 5. ročník krajské soutěže Stavba roku. Stavbou Ústeckého kraje 2011 se stal Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice. Druhou cenu získal Zimní stadion Chomutov, třetí cena byla udělena Lanové dráze na Větruši. Čestným uznáním byla oceněna Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě. Soutěž tradičně vyhlašovala OHK Litoměřice, zastoupená ředitelkou Mgr. Alenou Kaiserovou. Generálním partnerem byla společnost Lafarge Cement a.s., zastoupená ředitelem Ing. Ivanem Marešem, nově se stala hlavním partnerem společnost Swietelsky stavební s.r.o., závod Dopravní stavby západ, zastoupená ředitelem Reném Procházkou. Dalším partnerem byla Equa bank a.s., pobočka Litoměřice. Záštitu nad soutěží převzala hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová. Odborným garantem a spolupořadatelem se stala OK ČKAIT Ústí nad Labem, zastoupená předsedou Ing. Martinem Mandíkem, a SPS v ČR – Sdružení stavebních firem Ústeckého kraje, zastoupené oblastním manažerem Jaroslavem Tvrzským.

Porota soutěže zasedala 30. května 2012 ve složení prof. Ing. Miroslav Pavlík, CSc.,Ing. Martin Mandík, Mgr. Zbyněk Pěnka, Ing. Josef Ouvín a Ing. Jan Ganaj. Do užšího výběru postoupilo šest staveb. Výsledky soutěže byly slavnostně vyhlášeny 19. června 2012 v reprezentačních prostorách nově zrekonstruovaného Starého hradu v Litoměřicích. Význam této události potvrdila účast významných hostů – ministra obrany a senátora za Litoměřicko Alexanda Vondry; ředitele společnosti Lafarge Cement, a.s., Ing. Ivana Mareše; ředitele závodu Louny – společnosti Swietelsky stavební s.r.o. Reného Procházky; předsedy ČKAIT Ing. Pavla Křečka; prof. Ing. Miroslava Pavlíka,

▼ Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice

CSc., prorektora ČVUT a předsedy poroty; předsedy OHK Litoměřice Mgr. Zbyňka Pěnky a další. Soutěž se koná v sudých letech od roku 2000. Vzhledem k tomu, že z důvodu nevyjasněných kompetencí se v roce 2010 nekonala, letošní ročník se týkal staveb uvedených do užívání za  období leden 2008 až prosinec 2010.

Výsledky ■ 1. cena a titul Stavba Ústeckého kraje 2011 Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice Přihlašující: ARCHATELIÉR 2000, a.s. Domov důchodců je podle rozhodnutí investora umístěn do bývalého areálu městské porodnice v  prostoru Dómského pahorku. Porota vysoce ocenila celkovou urbanistickou a  architektonickou koncepci, která velice citlivě reaguje na podmínky zástavby lokality v  městské památkové rezervaci. Současně architekt a  jeho tým akceptovali potřebu vyváženosti. Nastává tak potřebný kontakt uživatelů se  životem bezprostředního okolí intravilánu

města. Propojuje se s  intimitou podmíněnou dokonalým funkčním řešením skladby domů zkvalitňujícím život v seniorském věku. Porotu bezprostředně zaujalo architektonické řešení tvarosloví budov i barevné řešení, které se jednoznačně hlásí k historickému odkazu a výrazovým prostředkům tohoto regionu, s patřičnou pokorou k  místní tradici. V  základním koncepčním principu se na páteřní komunikaci napojují jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje s plnohodnotným hygienickým zázemím a  nadstandardním interiérovým vybavením. Současně porota svým rozhodnutím ohodnotila také zdařilou volbu konstrukčního řešení, které umožnilo uplatnit stávající technologickou úroveň českého stavebnictví. Příkladem může být realizace části budovy, která je pro nezasvěceného pozorovatele utajena, což je například zvolený systém založení stavby. Ocenění patří i velmi dobré úrovni řemeslného zpracování detailů. Dalším pozitivem je odpovídající a  požadované snížení provozní energetické náročnosti, které bylo součástí zadání. Porota svým verdiktem potvrdila také schopnost investora dosáhnout požadovaných standardů EU v rámci zlepšení pečovatelských, rehabilitačních, zdravotnických a  dalších služeb pro pohodlí občanů. ■ Čestné uznání Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě Přihlašující: SaM silnice a mosty Děčín a.s. Jedním z  nejvíce sledovaných a obyvateli vnímaných veřejných programů a  projektů jsou investice do veřejných prostor. Právě z  těchto důvodů zaujala porotu vydařená regenerace náměstí v  Krásné Lípě. Původní plocha náměstí, rozdělená dopravním řešením, využívá kombinaci žulových a  betonových materiálů. Celkový příznivý dojem spoluvytvářejí předsazená schodiště

66

stavebnictví 08/12

▲ Zimní stadion Chomutov

a  imitace toku původní říčky, vytvořená v  dlažbě včetně původního mostku a  sochařského výtvarného díla. Porota rovněž ocenila městský mobiliář, který barevně kontrastuje s  barvou dlažeb. Realizaci velmi vhodně doplňuje osvětlení, jež respektuje půdorysný tvar náměstí. Svým rozhodnutím porota vyjádřila podporu tvorbě, která je založena na funkčnosti všech detailů, snaze investora zaměřené na pohodlí uživatelů, ale především se vrací ke kvalitě řemeslného zpracování celé investiční akce. ■ 2. cena Zimní stadion Chomutov Přihlašující: Statutární město Chomutov Zimní stadion tvoří v rámci dlouhodobé koncepce Integrovaného plánu rozvoje města součást komplexní revitalizace bývalého areálu kasáren. Současné požadavky na sportovní arény vyžadují multifunkční vnitřní uspořádání s odpovídající diváckou kapacitou, což kultivovaná budova v blízkosti Kamencového jezera splňuje. Navíc se stává podnětem pro naplnění dalších plánovaných investičních akcí v  podobě výstavby fotbalového a atletického stadionu i  navazujícího kulturně-společenského centra s odpovídající kapacitou parkovacích stání. Celková architektonická, zdánlivě jednoduchá koncepce modulů řešených na vysoké technické úrovni graduje v  podobě výrazného tvarového a  konstrukčního pojetí arény. Porota ocenila i estetické ztvárnění jednotlivých částí, které respektuje minimalistické pojetí autora návrhu, ale umožňuje i  expresivně členitou strukturu oddělující vnější prostor areálu od vnitřního prostoru vlastní haly. Na

▲ Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě – pískovcové sochy

ocenění se podepisuje i koncept statického řešení v podobě oblouku se zavěšenými příhradovými vazníky, což umožnilo maximální snížení jejich výšky a  ve svém důsledku navýšení střední světlé výšky v  prostoru alternativního využití arény. Dále porotu zaujala důsledná snaha uspořit energii při provozu budovy nejen v podobě minimalizace objemu vytápěného prostoru, ale i  dalších opatření v oblasti techniky prostředí staveb umožňujících multifunkční využití objektu. Jedná se o  systém regulace a  zpětného využívání odpadového tepla pomocí systému tepelných čerpadel v  úrovni nízkopotencionálního využívání tepla. Statutární město Chomutov jako investor tak získává pro své obyvatele první část ambiciózního projektu rekreačního centra v sousedství jedinečné přírodní lokality. ■ 3. cena Lanová dráha na Větruši Přihlašující: Viamont DSP a.s. Využití možného dopravního propojení mezi obchodním centrem a  prostorem výletního zámečku Větruše v  Ústí nad Labem provokovalo odbornou i  laickou veřejnost dlouhou dobu. Původní pěší cesta ze středu města podél meandru řeky Bíliny byla obtížně prostupná. Porota proto ocenila progresivní počin investora v podobě nového propojení vzduchem. Obnovila se tak původní historická stopa pěšího spojení a z toho vyplývající logické navýšení návštěvnického potenciálu zmíněné oblasti. Dalším pozitivním faktorem při rozhodování tohoto investičního počinu byla zásada bezbariérového řešení, které umožňuje přepravu osob se sníženou schopností pohybu a orientace, dětí i cestu-

▲ Lanová dráha na Větruši, Ústí nad Labem

jících s  jízdními koly. Na spodní stanici, v  minulosti již stavebně připravenou, navazuje vybudování horní stanice, dislokované do blízkosti zámečku Větruše. Architektonické a konstrukční řešení stanice vychází z požadavku přímé vazby na původní budovu včetně přístavby v  podobě rozšíření její hotelové části. Využívá soudobých výrazových prostředků celoplošného izolačního prosklení i progresivních stavebních technologií nosné konstrukce s ohledem na kritérium trvanlivosti a jednoduché údržby. Ve svém hodnocení porota také vysoce ocenila vlastní technologii lanové dráhy dodanou zahraničním výrobcem. Dvoustopá kabinková dráha s  kyvadlovým provozem svými konstrukčními parametry odpovídá všem provozním a  bezpečnostním požadavkům na úrovni standardů EU. Součástí slavnostního odpoledne bylo dále předání Ceny ČKAIT Ústeckého kraje projektantovi a  stavbyvedoucímu úspěšných

staveb. Ceny ČKAIT předávali předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček a  předseda OK ČKAIT Ústí nad Labem Ing. Martin Mandík. Cenu ČK AIT Ústeckého kraje 2011 pro projektanta obdržel Ing. Vladimír Janata, CSc., za projekt originálního statického řešení předpjaté ocelové konstrukce zastřešení víceúčelové haly v  Chomutově. Cenu ČKAIT Ústeckého kraje 2011 pro stavbyvedoucího obdržel Martin Kománek ze společnosti Viamont DSP a.s. za vedení stavby Lanové dráhy na Větruši v Ústí nad Labem a  náročnou koordinační činnost mezi množstvím dodavatelů v náročných podmínkách. Po skončení slavnostní části byli účastníci pozváni k  diskuzi týkající se přípravy dalšího ročníku soutěže. Netradičně se totiž předpokládá její konání v  roce 2013 tak, aby do ní byly zahrnuty stavby realizované v letech 2011 a 2012. ■ Informace: Ing. Martin Mandík, předseda OK ČKAIT Ústí nad Labem

stavebnictví 08/12

67

stavba roku

text Ing. Anna Vlášková | foto archiv autorky

Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012 Jako jedna z hlavních akcí Dnů stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012 se uskutečnil již 12. ročník soutěže a přehlídky Stavby Karlovarského kraje. Po zkušenostech z  předešlých ročníků byla soutěž a přehlídka opět rozdělena na dvě části – realizace a projekty. Přihlášené stavby posuzovala odborná porota i laická veřejnost, která hlasovala na internetu. Nejlepší stavby a  projekty byly vyhlášeny na slavnostním večeru v  Městském divadle v  Karlových Varech dne 7. června 2012.

Stavby Karlovarského kraje 2012 ■ Hodnocení odborné poroty Stavby 1. místo: Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v  Ostrově Investor: Město Ostrov Architektonický návrh: JURICA a.s. Projektant: JURICA a.s. Zhotovitel: TIMA, spol. s  r.o. – obchodně výrobní služby 2. místo: Interaktivní galerie Becherova vila, Karlovy Vary Investor: Karlovarský kraj Architektonický návrh: Ing. arch. Miloslav Bokota, Ing. arch. Michal Karas Projektant: Ing. arch. Miloslav Bokota Zhotovitel: THERMIA-BAU a.s. Technický dozor: INVESTON s.r.o. 3. místo: Revitalizace centra vzdělávání ISŠTE Sokolov Investor: Karlovarský kraj

Architektonický návrh: Milan Koucký s.r.o. Projektant: RECONSTRUCTION s.r.o. Zhotovitel: SYNER, s.r.o., Algon, a.s., ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s.r.o. Technický dozor: INVESTON s.r.o. Čestné uznání: za Významný společenský přínos v regionu Kulturní centrum Svoboda v Chebu Investor: Město Cheb Architektonický návrh: Adam Rujbr Architects s.r.o. Projektant: Adam Rujbr Architects s.r.o. Zhotovitel: Algon, a.s., Metrostav a.s. Technický dozor: INVESTON s.r.o. Čestné uznání: za Podporu školství a vzdělanosti Centrum technického vzdělávání Ostrov Investor: Střední průmyslová škola Ostrov, Karlovarský kraj Architektonický návrh: A69 – architekti s.r.o. Projektant: RECONSTRUCTION s.r.o Zhotovitel: Sdružení CTV Ostrov, Metrostav a.s. Čestné uznání: za Příkladnou privátní investici SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně

Investor: Harvey a.s. Architektonický návrh: Ing. Jiří Treybal – TMS projekt Strakonice Projektant: Ing. Jiří Treybal, MS architekti s.r.o. Zhotovitel: HYPERSTAVEBNINY CZ, a.s.; Metrostav a.s. Technický dozor: INVESTON s.r.o. Projekty 1. místo: Víceúčelová naučná stezka klášter – město Teplá Investor: Město Teplá, Obermayer Albis – Stavoplan, spol. s r.o. Architektonický návrh: Obermayer Albis – Stavoplan, spol. s r.o. Projektant: Obermayer ALBIS – Stavoplan spol. s r.o. ■ Cena hejtmana Karlovarského kraje Revitalizace centra vzdělávání ISŠTE Sokolov ■ Cena primátora města Karlovy Vary Obvodní oddělení Policie ČR Investor: Krajské ředitelství policie ČR Karlovarského kraje Architektonický návrh: TORION, projekční kancelář, s.r.o. Projektant: TORION, projekční kancelář, s.r.o. Zhotovitel: SILBA-Elstav s.r.o

▲ Ing. František Linda ▼ Interaktivní galerie Becherova vila, Karlovy Vary

68

stavebnictví 08/12

▼ Obvodní oddělení Policie ČR, Karlovy Vary

▲ SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně

▲ Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově

■ Cena veřejnosti Stavba Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově (1172 hlasů) Projekt Naučná stezka klášter – město Teplá (2749 hlasů)

2. místo: Střední průmyslová škola stavební a Obchodní akademie Kadaň – Jan Buchlák, Petr Moschner, Martin Hladík 3. místo: Vyšší odborná škola a  Střední průmyslová škola stavební Děčín – Jaroslav Kaňka, Jakub Flek, Jiří Klofák 

■ Označení Ohrožená památka Karlovarska Zřícenina hradu Andělská Hora (1164 hlasů) ■ Výsledky soutěže Středních průmyslových škol stavebních

Ročníkové projekty 1. místo: Miroslav  Fízik, Střední odborná škola a  Střední odborné učiliště Horšovský Týn 2. místo: Jan  Jablončík, Střední odborná škola stavební Karlovy Vary 3. místo: Jan  Buchlák, Střední průmyslová škola a Obchodní akademie Kadaň  Celkové hodnocení škol 1. místo: Střední průmyslová škola stavební v  Plzni – Tomáš Rendl, Petra Schůtová, Michaela Mentbergerová

■ Osobnost stavitelství Ing. František Linda (in memoriam) Významný dlouholetý člen a místopředseda Regionálního stavebního sdružení Karlovy Vary, první porevoluční starosta města Cheb,

výrazná osobnost mezi podnikateli i  ve veřejném a  společenském životě. Podílel se na významných stavbách na západě Čech, především v Chebu a ve Františkových Lázních. Seznam všech staveb a  projektů, které se zúčastnily soutěže, i  další podrobnosti lze nalézt na www.stavbykarlovarska.cz. ■ Autorka: Ing. Anna Vlášková, Regionální stavební sdružení Karlovy Vary

inzerce

Suso_PR_185x125.indd 1

18.7.12 10:41

stavebnictví 08/12

69

stavba roku

text redakce | foto archiv Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství

Stavba roku Středočeského kraje 2012 Vyhlášení výsledků soutěže Letošní ročník byl první, premiérový. Přihlásilo se do něj celkem dvacet devět staveb. Titul získlala Revitalizace historického jádra města Slaný, konkrétně rekonstrukce obloukového kamenného mostu s vodním příkopem – respektovala památkovou zónu a zároveň splnila novodobé technické požadavky. ■ Titul Stavba roku Středočeského kraje Revitalizace historického jádra města Slaný Autor: prof. Ing. arch. Jaroslav Sýkora, DrSc. Dodavatel: POHL cz, a.s. Stavbyvedoucí,aut.os.:Ing.KarelBiskup Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jan Mrzílek Investor: město Slaný ■ Cena za nejlepší stavbu určenou k veřejnému účelu, Cena veřejnosti Nová radnice Milovice

Autoři: ai5 s.r.o. – MgA. Mikuláš Medlík, MgA. Přemysl Kokeš, Ing. Jaroslav Kroupa, Ing. Bohuslav Mansfeld Projektanti: Ing. Bohuslav Mansfeld, Ing. Jaroslav Kroupa Dodavatel: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Lukáš Galert Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jaroslav Kroupa Investor: město Milovice ■ Cena za nejlepší rekonstrukci památkového objektu

Muzeum Dobrovice Autoři: akad. arch. Vladimíra Axmannová, Ing. Petr Wudy, Ing. Roman Renč, Ing. František Bartoš; SGL projekt, s.r.o. – akad. arch. Jiří Javůrek, Ing. arch. Silvie Bednaříková Dodavatel: Metrostav a.s., divize 1 Stavbyvedoucí, aut. os.: Pavel Szmek, Jan Papík, Karel Šubrt, Jaroslav Krkavec Investor: Dobrovická muzea, o.p.s. ■ Cena za nejlepší investiční záměr Obnova historického centra města Vlašim Autoři: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR 2H s.r.o. – Ing. arch. Ivan Hořejší, Ing. arch. Jan Hořejší Dodavatel: STRABAG a.s., odštěpný závod Praha, oblast Jih Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Vlastimil Ptáček Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch. Ivan Hořejší Investor: město Vlašim

Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří Schindler Investor: Česká republika, Ředitelství vodních cest ČR ■ Cena za stavbu, která nejlépe rozvíjí kulturní hodnoty krajiny nebo okolní zástavby Obnova rybniční soustavy Černý kříž Autor a projektant: Ing. Martin Poláček Dodavatel: PAS PLUS s.r.o. Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. David Bosák Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Martin Poláček Investor: AGRO BIO PRO s.r.o. ■ Cena za drobnou architekturu v krajině Kaple St. Pierre Autoři: Ateliér Mozkyt – Ing. arch. Rudolf Grimm, Ing. arch. Jiří Dostál Dodavatel: STAVAKU, s.r.o. Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch. Oliver Kálnássy Investor: Jan Maštalíř

▲ Revitalizace historického jádra města Slaný (Stavba roku Středočeského kraje)

■ Cena za dopravní infrastrukturu Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně Autoři: Ing. Jiří Schindler, Ing. Pavel Ryjáček, Ph.D., Ing. Pavel Očadlík, Ing. Jan Henzl Projektant: Sdružení VPÚ DECO PRAHA a SUDOP Praha, zmocněnec VPÚ DECO PRAHA a.s. Dodavatel: sdružení Viamont DSP, Eurovia CS a EDS hold, zastoupené společností Viamont DSP a.s. Stavbyvedoucí, aut. os.: Dipl. Ing. Bedřich Šafařík

▼ Kaple St. Pierre (Cena za drobnou architekturu v krajině)

▼ Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně (Cena za dopravní infrastrukturu)

70

stavebnictví 08/12

■ Cena hejtmana Středočeského kraje Rekonstrukce ulic a dlažeb historického jádra města Kutná Hora Autor a projektant: Ing. Miroslav Ondrák Dodavatel: SILNICE ČÁSLAV – HOLDING, a.s. Stavbyvedoucí, aut. os.: Jitka Kabátková Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří Kejval Investor: město Kutná Hora

infoservis

Rekonstrukce fasády Národního divadla V červnu byla slavnostně zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce fasády historické budovy Národního divadla. I když budou náročné stavební úpravy ukončeny až na konci roku 2015, chod divadla nebude nijak zásadně omezen.

▲ Obvodový plášť historické budovy před rekonstrukcí

Návštěvníci budou moci do budovy vstoupit jak hlavním vchodem z  Národní třídy, tak i bezbariérovým vchodem z  Masarykova nábřeží. Dopravní provoz v  okolí historické budovy Národního di-

vadla nebude vlivem stavebních prací přerušen. „Rekonstrukce Zítkovy budovy je náročný projekt, který vzhledem ke stavu obvodového pláště budovy nelze odkládat,“ řekl PhDr. Ondřej Černý, ředitel Národního divadla, na tiskové konferenci uspořádané 11. června v hlavním foyeru historické budovy divadla. Generální opravou projde obvodový plášť historické budovy, a to včetně všech plošných, plastických, zdobných a uměleckých prvků z kamene, omítky i štuku a také oplechovaných částí fasády, mříží, podstavců, nástěnných maleb, výplní otvorů,

teras a balkónů. Součástí zakázky je rovněž vnější stožárové osvětlení budovy, dlažba pod vstupním portikem a kočárovnou, vnější zóny pro očištění obuvi, podstavce trig a balustrádové zábradlí mostu nad Divadelní ulicí. „Provoz divadla i jeho vnější vzhled bude v průběhu stavebních prací zasažen co nejméně,” řekl Ing. Michal Štefl, předseda představenstva a generální ředitel společnosti OHL ŽS, a.s. Rekonstrukce tedy bude probíhat ve čtyřech samostatných etapách, opláštěna bude vždy pouze jedna fasáda. Po dobu rekonstrukce fasády na Národní třídě i  fasády na Masarykově nábřeží zajistí chodcům bezpečný průchod podchozí lešení. V první etapě, jež právě začala a bude trvat přibližně rok, se opraví balkóny a terasy po celém obvodu budovy a zrekonstruuje severní fasáda, tedy průčelí na Národní třídě.

Návštěvníkům bude zajištěn bezpečný a pohodlný přístup k hlavnímu vchodu. Stavební práce druhé a třetí etapy rekonstrukce budou mít na návštěvníky minimální dopad. Poslední etapa, tedy oprava fasády směrem k Vltavě, se uskuteční v roce 2015 a  bezbariérový vchod do budovy stavbou nebude omezen. Národní kulturní památka bude po dobu rekonstrukce pod stálou kontrolou Národního památkového ústavu, v čele s PhDr. Pavlem Jeriem. Rekonstrukci předcházel důkladný restaurátorský průzkum a  podílí se na ní řada odborníků z  Akademie výtvarných umění v Praze, Univerzity Karlovy, VŠCHT v Praze či Akademie věd ČR. Projektovou dokumentaci zpracovala společnost OMNIA projekt, s.r.o., dodavatelem stavby je společnost OHL ŽS, a.s., divize Plzeň. Celkové náklady dosáhnou výše 78,81 milionů Kč (bez DPH). ■

inzerce

stavebnictví 08/12

71

infoservis Veletrhy a výstavy 31. 8–2. 9. 2012 KLADENSKÝ VELETRH 2012 III. ročník veletrhu stavebnictví, automobilů, bytového zařízení, zahradnictví a hobby Kladno – Rozdělov, Kladenská sportovní hala, Sportovců 817 E-mail: [email protected] 4.–7. 9. 2012 AQUA-THERM 2012 Mezinárodní výstava vodohospodářství Kazachstán, Atakent Exhibition Centre, Almaty E-mail: [email protected] www.aquatherm-almaty.kz 4.–7. 9. 2012 KAZBUILD 2012 19. ročník mezinárodního veletrhu stavebnictví a interiérů Kazachstán, Atakent Exhibition Centre, Almaty, E-mail: [email protected] www.kazbuild.kz 10.–12. 9. 2012 BALTICBUILD 2012 16. ročník mezinárodního veletrhu stavebnictví a interiérů Rusko, Petrohrad, Veletržní areál Lenexpo, Bolshoi prospekt 103 E-mail: [email protected] www.balticbuild.primexpo.com 18.–22. 9. 2012 FOR WASTE 2012 7. mezinárodní veletrh nakládání s odpady, recyklace, průmyslové a komunální ekologie Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.waste.cz

osvětlovací techniky a zabezpečovacích systémů Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-elektro.cz 18.–22. 9. 2012 FOR THERM 2012 3. veletrh vytápění, alternativních zdrojů energie a vzduchotechniky Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.for-therm.cz 18.–22. 9. 2012 SPORT TECH 2012 4. veletrh sportovních staveb, jejich technologií a vybavení Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.sporttech.cz 18.–22. 9. 2012 BAZÉNY, SAUNY & SPA 2012 7. mezinárodní veletrh bazénů, bazénových technologií a saun Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.vystava-bazeny.cz

Odborné semináře a konference 13. 8. 2012 CADKON RCD Školení Brno, Křenová 52, AB studio (učebna) E-mail: [email protected] 13.–14. 8. 2012 CADKON + Vzduchotechnika Školení Praha, Jeremenkova 90a E-mail: [email protected]

18.–22. 9. 2012 FOR ARCH 2012 23. mezinárodní stavební veletrh Praha 9 – Letňany, Beranových 667 E-mail: [email protected] www.forarch.cz

14.–15. 8. 2012 10. výročí povodně 2012 Odborná konference Praha 1, Nová radnice, Mariánské náměstí 2 E-mail: [email protected]

18.–22. 9. 2012 FOR ELEKTRO 2012 5. veletrh elektrotechniky,

15.–16. 8. 2012 AutoCAD LT Školení

72

stavebnictví 08/12

Brno, Křenová 52, AB studio (učebna) E-mail: [email protected] 16. 8. 2012 Zdravé bydlení Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 20. 8.–7. 12. 2012 Osoba odborně způsobilá pro úkoly v prevenci rizik v oblasti BOZP Rekvalifikační program Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 23. 8. 2012 Umění vyjednávání, argumentace a přesvědčování Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 23. 8. 2012 Setkání lídrů českého stavebnictví 2012/H2 Diskuzní setkání zástupců státu, klíčových představitelů největších stavebních společností a médií v letech 2012 a 2013 Praha 8, Pobřežní 1a, KPMG Česká republika E-mail: [email protected] 28. 8. 2012 a 30. 8. 2012 Technické požadavky na stavební výrobky Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 30. 8. 2012 Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT Intenzivní školení ke zkoušce Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz

30.–31. 8. 2012 Revit Architecture Školení Praha, Jeremenkova 90a, E-mail: [email protected] 31. 8. 2012 Kolaudace a zápisy nových staveb do katastru nemovitostí Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 3.–4. 9. 2012 AutoCAD Školení Praha, Jeremenkova 90a, E-mail: [email protected] 6. 9. 2012 Rizika spojená se stavební výrobou Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz 10.–11. 9. 2012 Osoba odborně způsobilá pro úkoly v prevenci rizik v oblasti BOZP Rekvalifikační program Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 10. 9.–12. 12. 2012 Manažer bezpečnosti práce Distanční nadstavbové vzdělávání akreditované MŠMT Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 11. 9.–8. 11. 2012 Osoba odborně způsobilá na úseku požární ochrany Vzdělávací program akreditovaný MŠMT

Praha 1, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: neumannovab@vubp-praha 11. 9. 2012 Technický dozor investora Odborný seminář Součást celoživotního vzdělávání ČKAIT a ČKA Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz

13. 9. 2012 Technický dozor investora Odborný seminář Součást celoživotního vzdělávání ČKAIT a ČKA Ostrava – Pustkovec, Technologická 372/2 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz

20. 9. 2012 Stavební stroje a stavební mechanizmy Odborný seminář Brno, Národní stavební centrum s.r.o., Bauerova 10 E-mail: [email protected] www.stavebnicentrum.cz

13.–15. 9. 2012 EMTECH 2012 6. ročník mezinárodní konference Praha 6, ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická E-mail: [email protected]

25. 9. 2012 Novela zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)

Odborný seminář Praha 1, ČVTSS, Novotného lávka 5 E-mail: [email protected] www.cvtss.cz 26. 9. 2012 Novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Odborný seminář Praha 1, ČVTSS, Novotného lávka 5 E-mail: [email protected] www.cvtss.cz

Odborné semináře ČKAIT v září ■ 12. 9. 2012 od 10.00 hod. Bezbariérové užívání staveb P ředná š ející: Ing. Renat a Zdařilová, Ph.D. Nové požadavk y v yhlášk y č. 398/2009 Sb., o obecných te c h n i c k ýc h p o ž a d avc í c h zabezpečující bezbariérové řešení staveb. ■ 13. 9. 2012 od 14.00 hod. Autorská práva ve výstavbě Přednášející: JUDr. Jiří Kadlec

Proces výstavby a jeho charakteristika. Architektonické dílo, práva a jeho specifické znaky, užití a licence. Dílo vytvořené na objednávku, zaměstnanecké dílo a kolektivní dílo. ■ 18. 9. 2012 od 14.00 hod. Va d y s o u v i s e j í c í s v ý ko nem činnosti autorizovaných osob Přednášející: Ing. Ladislav Bukovský, Mgr. Miroslav Šianský Definice vad, odlišnosti mezi obchodněprávními a občanskoprávními vztahy, spotřebitelské

smlouv y, příklady č asto se opakujících vad u staveb. ■ 19. 9. 2012 od 14.00 hod. Jak bránit starou Prahu – pražská architektura a „developerský pragmatizmus“ Přednášející: Ing. arch. Martin Krise, PhDr., Richard Biegel, Ph.D. Informace o 110 letech činnosti členů Klubu Za starou Prahu. Historie Karlova mostu, Petřínské serpentiny a tunelu, Kampy atd. Bilance uplynulého dvacetiletí v pražské architektuře.

■ 21. 9. 2012 od 10.30 hod. Co hrozí panelov ým do mům při neodborném zásahu Přednášející: Ing. Vrba, CSc., a kol. Normové požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu panelových domů, požadavky na zřizování otvorů, tuhost styků stěnových a stropních dílců, výpočtové modely atd. Podrobné informace k uvedeným seminářům naleznete na: www.ckait.cz.

inzerce

stavebnictví 08/12

73

v příštím čísle

09/12 | září

Zářijové číslo časopisu se zaměří na progresivní materiály a  technologie a jejich uplatnění. Existuje již na trhu ČR dostatečná nabídka stavebních materiálů a  komponentů, aby se staly běžnou součástí sortimentu pro výstavbu pasivních a nulových domů? Zajímavý článek seznámí také s  detaily Nařízení pro stavební výrobky č. 305/2011 (CPR), které začne platit od 1. července 2013.

Ročník VI Číslo: 8/2012 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz

Číslo 09/12 vychází 7. září

ediční plán 2012

předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

■

ediční plán 2012

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

časopis

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktorka odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D., Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: EUROPRINT a.s.

pozice na trhu

časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Věra Pichová tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]

74

stavebnictví 08/12

Náklad: 32 650 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300508 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O  tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ

Inoutic – společně vstříc budoucnosti Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou: Deceuninck se mění na Inoutic.

Uf = 0 ,9 W/m 2 5 K

Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery. www.inoutic.cz/budoucnost