Časopis společností skupiny

Časopis společností skupiny

Ročník: 1

číslo: 1

datum vydání: 3. října 2011

Pouhých 50 výtisků ! První unikátní číslo !

Zážitky z cest našich zaměstnanců ● ● ● Rozhovor s managementem

Jak jsem začínal v ACTHERMU – příběh zaměstnanců

www.acthermservis.cz

www.acthermstrojirenstvi.cz

Slovo šéfredaktora

Myšlenka a ochota několika málo našich zaměstnanců stály na počátku nápadu založit vlastní firemní časopis. Nu a od nápadu již většinou není daleko k realizaci. Proto nyní čtete první oficiální vydání časopisu společností ACTHERM. Obsahem tohoto plátku by mělo být vždy hlavně něco o nás, o našich zaměstnancích, o chystaných akcích, zkrátka o všem co se týká firmy a jejích lidí. Pokusíme se vám zábavnou i vážnou formou sdělit co firma připravuje nebo co již proběhlo. Pokud bude mít první číslo úspěch, bude náš časopis vycházet jako měsíčník, vždy první týden

v měsíci. K dostání by měl být u vedoucích středisek. Hned od počátku vzniku se naše redakční rada potýká s problémem, jak by se měl náš nový časopis jmenovat. Jako šéfredaktor bych jistě mohl takovým diskuzím udělat přítrž a zvolit název, který se líbí mně, ale rozhodl jsem se, že budu postupovat demokraticky a zvolím cestu referenda. A proto je tu naše první anketa. Prosím volte s rozvahou. Přeji všem čtenářům příjemné čtení a doufám, že náš společný časopis bude mít úspěch.

Pavel Kühn, šéfredaktor

Anketa: Jaké jméno byste zvolili pro náš nový časopis? a) Actherm news b) Acthermáček c) Jiné (vaše nápady) Vaše nápady i se jménem zaměstnance předávejte svému vedoucímu střediska. Např. název: Bobík Autor: Kolářová Kateřina Zaměstnanec, který vymyslí nejlepší námět na jméno časopisu obdrží od redakce lahev dobrého moravského vína.



Jak jsem začínal v ACTHERMU – příběh zaměstnance Psal se březen roku 2003 a já jsem se ocitl v kanceláři společnosti ACTHERM servis, a.s. naproti vedoucímu střediska panu Robertovi Lepeyovi. Byl jsem právě na pohovoru pro zájemce o pracovní pozici zámečník – svářeč a bylo mi trochu úzko. Vedle mě seděl ještě sympatický blonďák, o kterém jsem ještě tenkrát nevěděl, že spolu v dalších letech zažijeme nejen spoustu pracovních zkušeností, ale také plno srandy – jmenoval se Pavel Kühn.

zleva: Kühn,Klas,Dvořák,zdola Mužák

Jaké bylo mé překvapení, když jsme spolu s Pájou přišli do kolektivu plného zkušených pracovníků, z nichž nejmladšímu bylo 55 let. Ale k dobru výše zmiňovaných musím přiznat, že se k nám chovali nanejvýš otcovsky a že nám určitě za ty roky předali řadu zkušeností.

touha po odpočinku zapříčinily to, že se mi v nečekanou chvíli potvrkl žebřík a já spadl z několika metrů na tvrdou zem. Samozřejmě vím, že jsem měl dávat pozor a žebřík si pořádně zajistit (toto je poznámka pro našeho bezpečnostního technika pí.Pernetovou), ale všechno se stalo tak rychle, že ani nevím jak k tomu došlo. V úporných bolestech jsem se dobelhal do auta, které jsme měli k dispozici a začal sténat. Pája, který na střeše montované lakovny vesele svařoval, když viděl, že se vedle něj dlouho nic neděje, tak začal hrozně nadávat, že pokud se budu pořád takhle flákat, že to nikdy nedoděláme. Pokusil jsem se zakřičet v jakém jsem stavu, a že pracovat už asi nebudu moci, ale vyražený dech mi nedovolil vydat ze sebe ani hlásku. Nebudu vás dále napínat, Pája to nakonec pochopil a duchapřítomně mě dopravil do nemocnice, kde jsem byl řádně ošetřen. Ještě dnes, když si na tento příběh vzpomenu, tak musím myslet na klíče ohnutné do pravého úhlu, které jsem dokázal ohnout svým tělem při dopadu na tvrdý beton. Zkrátka už jsem ve firmě nějaký ten rok a zažil jsem spousty průšvihů i lepších okamžiků, ale jsem rád, že jsem získal mnoho zkušeností a našel mnoho opravdových kamarádů. Snad tady vydržím alespoň ještě jednou takovou dobu a budu moc přispět k rozvoji naší firmy svou poctivou prací.

Hned jako první zakázku jsme dostali k výrobě regály pro Povodí Ohře a nutno říci, že jsme se s Pájou do toho pustili naplno. Zakázka dopadla úspěšně a dodnes vzpomínáme na to, jak nám osobně obchodní ředitel přišel poděkovat a potřást rukou. Takových podobných zakázek bylo postupem času plno a vždycky jsme je dokončili více či méně ke spokojenosti všech. Vzpomínám však na jednu obzvláště náročnou zakázku – na montáž lakovny ve firmě Candy v Podbořanech. Termín byl více než napjatý, a tak jsme do Podbořan jezdili v sobotu i neděli a pracovali až do pozdních večerních hodin. Snad únava nebo


Zleva:Klas,Kühn,Hagenštoc,Polanský,

Michal Klas, zámečník ACTHERM strojírenství, s.r.o.


Aktuální zakázky Probíhající zakázka firmy ACTHERM strojírenství, s.r.o.: V součastnosti pracuje firma ACTHERM strojírenství, s.r.o. na zakázce pro Krušnohorské strojírny Komořany. Jedná se o díly podvozku mezipasu a překlopného vozíku. Všechny tyto výrobky jsou určeny pro skládkový stroj do města Tuzla v Bosně a Hercegovině. Hmotnost: 14 tun, objem zakázky: 1 100 000 Kč

Pohonná stolice

Vahadlo s oběma stolicemi

Kyvná stolička překlopného vozíku


čtyřkolový podvozek-vahadlo

stěrač

Nárazník podvozku mezipasu


Probíhající zakázka firmy ACTHERM servis a.s.: Naše firma letos jakožto každoročně provádí rekonstrukce některých výměníkových stanic v Chomutově. Jedná se celkem o pět výměníkových stanic jejichž rekonstrukce bude stát 11 mil. Kč Rekonstrukce jsou rozsáhlé a týkají se stavební části, strojního zařízení, elektroinstalace, měření a regulace. Tyto rekonstrukce výměníkových stanic se provádějí z několika různých důvodů. Myslím, že tím nejdůležitějším důvodem je úspora a efektivnější využití tepelné energie, k čemuž by měla přispět modernější technologie předávání tepelné energie a také použití kvalitních izolačních materiálů. Dalším neméně důležitým důvodem je snížení rizika poruch a

havárií které mají za následek přerušení dodávky teplé užitkové vody a v zimních měsících i tepla. Také je potřeba zmínit zjednodušení řízení provozu výměníkové stanice, což by měla umožnit moderní technologie měření a regulace, která je ovládána dálkově z dispečinku pomocí internetového připojení. Rekonstrukce výměníkových stanic se realizuje vždy v letních měsících a je poměrně složitou záležitostí. Probíhá za provozu, aby nedošlo k dlouhodobému přerušení dodávky teplé užitkové vody. Na rekonstrukčních pracích se podílejí téměř všechna naše střediska a také subdodavatelské firmy. Illík Jan, technické středisko 42, ACTHERM servis, a.s.

VS 51 Mjr. Šulce před VS rekonstrukcí

VS 51 Mjr. Šulce po rekonstrukci

VS 51 Mjr. Šulce před rekonstrukcí

VS 51 Mjr. Šulce po rekonstrukci



Firemní akce Jistě si ještě všichni vzpomínáme na červnový Dětský den, který se uskutečnil na Červeném hrádku. Myslím, že akce byla velmi úspěšná a že všechny děti se dobře pobavily. Jako vzpomínku na červnový den jsme se rozhodli umístit zde několik fotografií. Vždyť co je cennějšího než dětský úsměv, že? V rámci zachování atraktivity jsme se rozhodli umístit dosud nepublikované fotografie od jednoho z účastníků akce. Čili žádné desetkrát prohlédnuté fotky ze „zetka“.

Myslím, že je vidět, že se bavili všichni, děti i dospělí…



Aktuality Na této stránce chceme představit nové zaměstnace, kteří v nedávné době nastoupili do společnosti ACTHERM servis nebo ACTHERM strojírenství.

Čermák Martin-lakýrník ACTHERM strojírenství, s.r.o.

Sojčík Martin-lakýrník ACTHERM strojírenství, s.r.o.

Volná pracovní místa Máte kamaráda, bratra či známého který shání práci? V našich firmách jsou volné tyto pozice. Neváhejte a informujte o nich své blízké. ACTHERM servis, a.s 1. Technik-konstruktér Hledáme konstruktéra drobných zámečnických výrobků a ocelových konstrukcí Požadované vzdělání : VŠ nebo SPŠ příslušného oboru. Praxe: 3 roky Jednosměnný provoz 2. Mechanik MaR Požadujeme: výuční list, praxe min. 3 roky, Vyhl. 50/78 Sb §6 1000 V Jedná se o nepřetržitý provoz ACTHERM strojírenství, s.r.o. 1. Obsluha frézy Hledáme frézaře s vyučením a min. praxí 5 let. Nutná znalost programu Heidenhain. Jednosměnný provoz 2. Svářeči Hledáme svářeče s praxí min. 2 roky. Musí mít platný svářečský průkaz ČSN EN 287-1. Jednosměnný provoz



V rámci našeho prvního čísla dostal náš externí pracovník pan Květoslav Hlaváč ze střediska 47 za úkol od redakční rady vypracovat článek o tom, proč by právě on měl přestat s kouřením. Jak je vidět z výsledku, popral se s tím podle svého… Nu, posuďte sami:

Život bez tabáku Život bez tabáku? Co to je? Už neznám takový život. Život s tabákem, to je život! No řekněte sami. Co já bych ráno dělal? Ale s tabákem to vím. S tabákem to je něco úplně jiného. Už cestou z ložnice si pěkně s fortelem zakašlu. Tím si udělám dobře a uleví se mi. Člověk by si měl umět udělat dobře. Když si neuděláte dobře sami, tak cizí Vám dobře neudělají. Zapálím si cigaretu plnou božského tabáku. Rozvoním tabákovým dýmem celý dům. To já jsem přející. Ať z toho i rodinka něco má. Vždyť taková cigaretka v dnešní době už není žádná levná záležitost. Proto se musí každá patřičně využít. Hlavně nebýt sobec a dopřát vůni cigarety všem ve svém okolí. No není to krása? Alespoň já z toho mám ten nejlepší pocit. Zdravíčko je také krásně omezené. Není nad to si vyšlápnout pár schodů a pak se zastavit a vydýchávat a vydýchávat. A o tohle všechno bych byl ochuzen, kdybych žil život bez tabáku. A to jsem Vám ještě neřekl o cigaretkách vykouřených v průběhu dne a v noci. Ale to zase až příště. Dobrou cigaretu doporučuje 10 lékařů z 9. Zkrátka, neumím si představit ŽIVOT BEZ TABÁKU!

Poznámka redakce: Tak takhle jsme si opravdu úkol pana Hlaváče nepředstavovali. Všichni dobře víme, že v prostorech firem ACTHERM servis, a.s. a ACTHERM strojírenství, s.r.o. je přísný zákaz kouření a zarputilý kuřák pan Hlaváč nebude tyto nařízení nabourávat. Ale nebojme se, na každého jedenou dojde. Není daleko doba, kdy cigarety budou stát 200 Kč a více, a to pan Hlaváč ještě rád zahodí zapalovač a najde si závislost třeba v dortech.



Květoslav Hlaváč

Recepty kuchtičky Dany

V této rubrice nám každý měsíc připraví naše kolegyně Dana Štarmanová nějaký ten receptík na něco dobrého a zdravého.

Ledový salát s lososem Tento výborný salát jsem poprvé ochutnala na letní dovolené v Bílých Karpatech, které jsem navštívila na počátku července letošního roku. Velmi mě zaujal svou lehkou chutí a jednoduchou přípravou a tak jsem ho po návratu domů hned vyzkoušela. Ale dost řečí a tady je recept: 1 hlávka ledového salátu se nakrájí na proužky nebo kostičky, tak jak se dá. Ve větší míse se promíchá s trochou soli, cukru, a octa, čímž vznikne sladkokyselá příchuť (nálev). Takto ochucený ledový salát se rozprostře na velké talíře, podle počtu osob, které ho budu konzumovat.

Podkovy z lososa (koupíte je mražené v Penny nebo v jiném marketu) trochu rozmrazíte a nakrájíte na větší kostky, aby se nerozpadly. Posypete mírně solí, nebo podravkou, bazalkou, kořením na ryby a osmahnete na pánvičce na rostlinném oleji nebo na másle. Trochu podusíte, aby se vytvořila jemná „šťáva“. Když jsou lososové kostky už opečené, položíte je doprostřed talíře s ledovým salátem a zalijete vytvořenou šťávou z pánvičky. Ozdobíte ještě kousky rajčat nebo nakládanou řepou, aby to bylo hezky barevné. Jako přílohu navrhuji pečivo, ale dobrý je i opečený toustový chléb, který je lehký a dietní. Dobrou chuť přeje Vaše kuchtička Dana

Dana Štarmanová, ACTHERM strojírenství,s.r.o.

Máte i vy nějaký zajímavý a dobrý recept? Navštívili jste nějakou dobrou restauraci a ochutnali nějaký ten kulinářský zázrak? Neváhejte a zašlete nám svůj příspěvek do této rubriky.



Cestománie Příběh z cesty našeho zaměstnance: V této rubrice chceme umožnit našim zaměstnancům pochlubit se s dovolenou nebo jen třeba s pěkným povedeným víkendem. Pro exkluzivitu jsme jako prvního oslovili našeho dlouholetého kolegu Pavla Vohralíka, protože ten letos navštívil opravdu zajímavé země a jistě tedy bude mít o čem vyprávět. Krajem hedvábné stezky Uzbekistán, Kyrgyzstán 1.7. – 28.7. 2011 Rozhodně hned na úvod: můj nápad to nebyl. Ale po letech dovolených trávených v tuzemských nebo jiných ( ale vždy evropských ) horách to přišlo jako vítaná i když spíše trochu šílená dovolená. A tak po všech přípravách, hodinách plánování a nakonec stejně hektického balení stojí naše skupinka čtyř dobrodruhů prvního červencového dne na letišti ve Vídni v očekávání nových zážitků. Zjišťuji novou věc. Není třeba se bát nízkonákladových aerolinií. Pravda, za vše se platí, sedačky jsou tvrdé a prostoru minimum, ale Boeing 737 vypadá stále ještě solidně a ještě pár let určitě létat bude. Takže jsme se bez problémů ve vzduchu a po dvouhodinovém letu přistáváme v litevské Rize. Letiště je malé a úhledné, město z něj není vidět. Dvě hodiny přestávka a sedáme do stejného letadla airBaltic a vyrážíme k výchozímu bodu našeho putování. Po dvaceti letech vidím opět Baltické moře, letadlo dělá půl obrat doprava a vydává se na téměř pěti hodinový let do střední Asie. Cíl: Taškent, Uzbecká republika. Už přistání v hlavním městě Uzbekistánu je hodně odlišné. Vzletové a přistávací plochy ve Vídni a Rize byly asfaltové a rovné jako dlaň, ta taškentská je


panelová a hodně podobná dálnici D1 po zimě. Ale je vidět, že místní jsou zvyklí. Papírové procedury probíhají nad očekávání dobře, takže po hodině vycházíme z letiště. Je půl čtvrté ráno uzbeckého času, tj. půl jedné v noci našeho evropského. Před letištěm odrážíme vytrvalé návrhy místních taxikářů, ale toto si zde budeme muset zvyknout. Takže vyrážíme pěšky do města, začíná svítat a je už přes třicet stupňů teplo. Dopoledne nacházíme hotel, ubytujeme se a jdeme si trochu prohlédnout město. Taškent je veliký. Hodně veliký. Hlavní ulice jsou osmiproudé, i vedlejší mají šest pruhů. Město je zelené, spousta stromů, parků a všude voda. Ale vše je nové. Po zemětřesení v roce 1966 nezbylo ve městě údajně víc než pět budov. Epicentrum zemětřesení se nacházelo přímo pod Taškentem, u jednoho památníku jej připomíná prasklý kámen. Všude čisto, po ránu se houfně uklízí a na každém rohu policista nebo voják. Uzbekistán je policejní stát. Po odtržení od Sovětského svazu v roce 1991je jeho prezidentem Islam Karimov, který na sebe


soustředil veškerou moc, takže pro obyčejné lidi se příliš nezměnilo, jen vyměnili diktátora. Turista je ovšem viditelně všude vítaný, pomalu začínáme chápat proč. V místní trafice směňujeme peníze ( máme s sebou dolary ) za místní somy. Toto je samozřejmě nelegální, oficiálně se to smí pouze v bankách dle stanoveného kurzu, ale je to neskutečná zábava. Za 100 dolarů dostáváme 245 000 somů ( stát nemá na peněžní reformu peníze, tak největší bankovka je tisícovka ) a hned máme půl batohu plného místní měny. Protože chceme zítra cestovat vlakem, jdeme na nádraží koupit jízdenky. Pro cizince je určena speciální pokladna. Paní v ní ovšem neumí anglicky ( to se dalo čekat ), ale ani rusky ( to je docela překvapení ). Takže ruce, nohy a po chvíli dostáváme co chceme. Jen nevíme, zda-li nás to nestálo dvojnásobnou cenu. To je něco, na co si zde musí člověk zvyknout. Pokud vám to vadí, vůbec sem nejezděte. Pro místní je každý turista boháč, ale to vcelku lze pochopit, většina lidí se nikdy nedostane pryč z města, ve kterém se narodí. Prostě na to nemají. Vracíme se do hotelu, klimatizace funguje, a usínáme nebo spíše upadáme do bezvědomí.

Ráno po snídani (byla v ceně hotelu) vyrážíme směr nádraží. Po trojí policejní kontrole se dostáváme do vlaku, který vyráží přesně na čas a jehož kvalitě by mohli České dráhy pouze závidět. Náš cíl leží čtyři sta kilometrů jižně a je jím jedno z nemnoha historických měst státu – Samarkand. Už hlavní náměstí Registan je samo o sobě fascinující. Mešity s minarety, široké promenády, zelené parky a všudypřítomní policisté, kteří vás ochotně za menší úplatek pustí do míst, do kterých se jinak nesmí. To je kolorit každého jen trochu historického města Uzbekistánu stejně jako trhy, kde opravdu koupíte téměř vše. Následující dny


cestujeme dál na západ v padesáti stupňovém vedru, naším cílem je starobylá Buchara, dále na sever pouštní městečko Nurata se jezerem AidarKul, dlouhým 170 kilometrů a přes Jizzak, kde jak praví místní, je v Uzbekistánu všechno nejlepší, nazpět do Taškentu, takže po deseti dnech jsme zpátky ve výchozím bodě našeho cestování, dáváme si půl dne odpočinku a připravujeme se na přechod hranic do Kyrgyzstánu. V Kyrgyzstánu byla v roce 2010 občanská válka, což je bohužel na první pohled stále patrné. Jinak se chlubí svou demokracií, což ale v praxi znamená špínu a nepořádek. Oproti politicky svázanému avšak čistému Uzbekistánu obrovský rozdíl. Ale sem jsme nepřijeli obdivovat památky, které tady ani koneckonců nejsou. Kyrgyzstán je proslulý neskutečně krásnou přírodou, především horami. 97% území leží v nadmořské výšce větší než 1000 metrů nad mořem, v zemi je hodně míst kam, jak praví místní, lidská noha ještě nevkročila. Z příhraniční Oše, druhého největšího města Kyrgyzstánu, míříme na Džalal-Abad, jakousi vstupní bránu na území hor, řek, pastvin a potoků, a dále skrz hory do zlatokopeckého města Naryn. Cesta se nepočítá na hodiny, ale na dny, zato však s nádhernými výhledy na horskou krajinu. Stále míříme na severovýchod kde se nachází pohoří TianShan, přirozená hranice země se sousední Čínou. Do podhůří dorážíme po čtyřech dnech s tím, že si zde uděláme od začátku naplánovaný čtyř denní horský výlet. Dvoudenní výstup téměř do čtyř tisíc metrů nad mořem je fyzicky náročný především z hlediska řídkého vzduchu, ale výhledy na krásu okolních pěti až šesti tisícových vrcholů stojí za to. Na zpáteční cestě zkoušíme místní termální prameny a po jednodenním výletě na koních a přespání v jurtě se začínáme otáčet nazpět na hlavní město Biškek, kde po dvou dnech


nasedáme do auta a vydáváme se na čtrnácti hodinovou cestu zpět k uzbecké hranici. Kyrgyzská strana, jak bývá zvykem, nedělá problémy, papírování na té uzbecké je nám čím dál tím protivnější, ale po dvou hodinách sedíme v autě a po dalších šesti vysedáme v Taškentu před hotelem. Večer pak jdeme na zaslouženou odměnu v podobě večeře v místní luxusní restauraci. Ráno pak nezbytné nákupy a pomalu se připravujeme na večerní odlet zpět do Rigy. A když se po několika hodinách a deseti celních kontrolách dostáváme do letadla tak, že se za námi zabouchnou dveře a ještě než si sedneme letadlo roluje na odletovou dráhu, jsme docela rádi za naše otevřené a nestřežené státní hranice. V Rize máme opět asi čtyřhodinovou přestávku, ale alespoň vidíme stále léto. Po dvaceti osmi dnech a patnácti tisících kilometrech je ve Vídni dvanáct

stupňů a hustě prší. Ale krajina je krásně evropsky zelená a členitá. A na silnicích se ve většině případů respektují pravidla.

Pavel Vohralík, ACTHERM strojírenství, s.r.

Bohouškova chvilka poezie Vzhledem k jedinečnosti našeho prvního čísla jsme oslovili našeho dlouholetého kolegu pana Bohouše Umlaufa, aby nám přispěl do časopisu nějakou básní. Takže Vám teď nabízíme tématickou báseň o aktualitách v naší společnosti: Vyrostla nová budova, okolo park a tráva, nový plot a brána. Asfaltové parkoviště, vznikla stáj, když přijedou do práce auta tam daj. Dětský den na Červeném hrádku, na závěr se děti podívaly na pohádku. Na dovolenou s komentářem a fotografiemi vzpomínání, oslava narozenin, povídání. Grilování je tam, masová šiška, pak si hlídáme bříška. Na popílkovišti první krůčky, fotovoltaika se klube, za dva měsíce elektriku do sítě rube. Narodila se plošina ropná, Nový Zéland ji vítá, za chvíli na ni ropu chytá. Bohouš Umlauf, Actherm servis, a.s.

Bohouš Umlauf



Rozhovor s managementem

Ing. Antonín Kalaš, ml. Věk: 30 Funkce: jednatel společnosti Ve firmě pracuje: 5 let Oblíbené jídlo: kuře na všechny způsoby Oblíbený nápoj: černý čaj Hrdina v dětství: těch bylo Dovolená snů: Himaláje

Co říkáte na náš nový firemní časopis? Čím si myslíte si, že časopis pozitivně ovlivní naše zaměstnance? Myslím si, že je to dobrý nápad. Jak pro mě, tak i pro naše zaměstnance, to může do budoucna být další způsob přenosu informací. Věřím, že si zde budeme pročítat zajímavé články o našich zaměstnancích a naší společnosti. Těším se na mnoho hezkých fotek.

Jak vidíte posun naší společnosti za poslední tři roky? Tempo, jakým se naše společnost rozvíjela za poslední tři roky, je závratné. Pár příkladů za všechny : stěhování se do nových prostor a jejich kompletní rekonstrukce, nové šatny a kanceláře pro naše zaměstnance a samozřejmě řada investic do strojního parku. Jsem přesvědčený, že se nám tyto investice v budoucnosti zúročí.

Kam myslíte, že bude směřovat naše firma v budoucích letech? Vzhledem k velikosti bude potřeba expandovat mimo náš kraj na celorepublikovou úroveň. Abychom se prosadili v tvrdé konkurenci ostatních firem, budeme muset zlepšit produktivitu práce a zároveň přijímat nové zaměstnance. Je ještě hodně práce, kterou musíme my všichni vykonat.

Plánujete nějaké zásadní změny v naší firmě? Změny budou, hlavně v duchu mé předchozí odpovědi. Situace na trzích se opět dramatizuje. Boj o zakázky není jednoduchý, a pokud chceme uspět, musíme především tvrdě pracovat. Toto se týká nás všech. Všichni si musíme uvědomit, že jsme na jedné lodi.

Kde jste trávil letošní dovolenou? V Chorvatsku s přáteli.



Naše střediska Na této stránce chceme představit postupně jednotlivá střediska naší společnosti. Prostě přiblížit Vám čtenářům jejich funkci, práci a význam. Jako první začneme představením stavebního střediska č. 47 firmy ACTHERM servis, a.s.

Středisko se zabývá modernizací a údržbou bytového fondu, vnitřními a vnějšími stavbami, a dalším širokým spektrem stavebních činností. Např.: Zajištění termovizních měření objektů Zajištění energetických auditů, projektové dokumentace Zateplení objektů, včetně spodní stavby Sanace obvodových plášťů Opravy a rekonstrukce střech,vstupů,balkonů a lodžií Výměny oken

SVJ Antonína Dvořáka 2182-2184 Most

SVJ Březenecká Chomutov

SVJ Kosmonautů 3958-2959 Chomutov


BD Kyjická 4652-4653


Martina Nováková

V našem středisku č.47 pracuje: Ing. Marek Šebesta Martina Nováková Květoslav Hlaváč (externě) Pavel Boháček Josef Hartman Martin Bednařík Ing. Marek Šebesta – vedoucí střediska

Zleva: Pavel Boháček, Josef Hartman



Časopis společností skupiny ACTHERM Vydavatel: ACTHERM servis, a.s. , ACTHERM strojírenství, s.r.o. Datum a místo vydání: 3. října 2011, Chomutov Šéfredaktor: Pavel Kühn Redakční rada: Bc.Jana Bžochová, Kateřina Kolářová, Michaela Kolářová, Pavel Vohralík Adresa redakce: Dukelská 5779, 430 01 Chomutov. E-mail: [email protected]



Časopis společností skupiny

Recommend Documents