časopis pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery

č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery

2/2010 59 Kč/2,49 €

www.rescue.cz

obsah

editorial

Volkswagen T5 Transporter vozidlo na prepravu zadržaných osôb

tiráž Vydává:

IKARIA CZ a. s., MUDr. Jana Bradáčová, MBA

Šéfredaktor:

Jaroslav Čuřík, tel.: +420 721 278 811, [email protected]

Předseda redakční rady: Ing. Jindřich Lesný

Redakční rada:

Genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, MUDr. Jiří Štětina, Mgr. Jiří Brožek, pplk. Ing. Milan Fiala

Adresa redakce:

IKARIA CZ a.s., Merhautova 84, 613 00 Brno Tel.: +420 531 010 910, fax: +420 531 010 919, [email protected]

Inzerce:

Bc. Zuzana Kozáčková, tel.: +420 774 615 140, [email protected]

Cena výtisku: 59 Kč/2,49 €

Celoroční předplatné: 330 Kč/13,93 €

Jazykové korektury: Vilém Kmuníček

Fotografie na titulní straně: Pavla Ondrušková

Fotografové redakce: Michaela Žabžová

Ilustrační foto:

Fotobanka Istockphoto

Předplatné ČR a SK:

IKARIA CZ a. s., Petra Prokopová, tel.: +420 531 010 910, tel. SK: +421 911 911 012, [email protected]

Grafická úprava:

Jiří Doležal, [email protected]

Registrační číslo:

MK ČR 7905, ISSN 1212-0456 Vychází 6x ročně. Příští číslo vyjde v červnu 2010. Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

Partner časopisu: STRAŽAN s.r.o., Púpavová 15, 841 04 Bratislava Prevádzka: Bojnická 10, 831 04 Bratislava Tel.: 02/4920 8501 • Fax: 02/4446 0613 e-mail: [email protected] • www.strazan.sk

Vážení čtenáři, nové číslo Rescue reportu, které právě držíte v ruce, je trochu jiné. Jiné svým obsahem, jiné svým šéfredaktorem a jiné (nebo stejné?) tím, že Rescue report už podruhé získal ocenění v soutěži Zlatý středník. Třetí místo v kategorii časopisů státní, veřejné a neziskové sféry je oceněním práce mého předchůdce Radka Kislingera, celého redakčního týmu a všech přispěvatelů. Všem patří moje gratulace i můj dík. Je to ocenění dosavadní dobré práce, ovšem také výzva do budoucna. Pokud jde o obsah a podobu tohoto, ale i následujících čísel Rescue reportu, budeme se snažit dělat časopis ještě více „uživatelsky příjemnější“, tedy takový, aby se vám články dobře četly, aby se vám na fotografie dobře dívalo, aby byl časopis ještě přehlednější než dosud. A také budeme tištěný Rescue report více propojovat s internetovými stránkami www.rescue.cz. Propojovat například tak, abychom vám mohli na webu nabídnout to, co vám nemůžeme nabídnout v tištěné verzi – především více fotografií, video, audio, on-line diskuse na témata, která vás zajímají, a také více aktualit a upozornění na zajímavé akce. V tištěném Rescue reportu se zase budeme věnovat některým tématům více do hloubky, než to lze na internetu. Více než dosud se chceme zaměřit na problematiku zdravotních záchranářů, více než dosud se chceme věnovat záchranářství u našich sousedů na Slovensku, více vám chceme přinášet zajímavé informace ze zahraničí. Abychom pro vás dělali časopis co nejlepší, uvítáme vaše podněty a tipy na zajímavá témata – psát můžete na e-mail [email protected]. Nechci vás příliš dlouho zdržovat čtením těchto řádků, takže jen malá ochutnávka toho, co váš čeká, až začnete tímto číslem Rescue reportu listovat: první část čísla věnujeme Zlatému záchranářskému kříži. Přinášíme vám obšírné zpravodajství a fotografie z udělování tohoto prestižního ocenění na Pražském hradě i ze slavnostního večera záchranářů v Nitře a z audience u slovenského prezidenta v Bratislavě. Nechybí ani příběhy některých oceněných. Tématem čísla pak je resuscitace pacienta s polytraumatem posádkou rychlé zdravotnické pomoci, nechybí zamyšlení nad profesním označením zdravotníků, představení unikátního muzea sanitek anebo ojedinělých filmových spotů, které pro hasiče připravili studenti. V čísle samozřejmě najdete i obvyklé seriály zaměřené na hasičskou techniku či recenzi nože a svítilny. Jako bonus na závěr vás pak čekají oddechové Reskáčkovy historky. Přeji hezké počtení. Jaroslav Čuřík šéfredaktor

ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ

...4

FOTOREPORTÁŽ ZE ZLATÉHO ZÁCHRANÁŘSKÉHO KŘÍŽE

...6

LAUREÁTI ZLATÉHO ZÁCHRANÁŘSKÉHO KŘÍŽE

...8

PŘÍBĚHY OCENĚNÝCH ZACHRÁNCŮ

...10

ZE ŽIVOTA: PŘÍBĚH POLICISTY BERNARDA RADY

...14

TÉMA: RESUSCITACE PACIENTA S POLYTRAUMATEM

...16

ZAMYŠLENÍ: ZDRAVOTNÍK, NEBO ZÁCHRANÁŘ?

...19

MUZEUM SANITEK NEDALEKO PRAHY

...20

STUDENTI VYTVOŘILI HASIČSKÉ SPOTY

...22

POLICEJNÍ OHLÉDNUTÍ

...24

PŘEDSTAVUJEME: ZÁCHRANÁŘSKÝ NŮŽ

...25

KOMUNIKACE V KRIZOVÝCH SITUACÍCH

...26

KRÁDEŽE ZE SANITEK

...29

PŘEDSTAVUJEME: ČINNOST DOPRAVNÍCH POLICISTŮ

...30

KAUZA: POLICIE A VYUŽÍVÁNÍ VYCVIČENÝCH PSŮ

...32

PODNIKOVÍ HASIČI

...34

BEZPEČNOST: TERORISTICKÉ ÚTOKY V MOSKVĚ

...36

OHLÉDNUTÍ ZA POŽÁRNÍMI AUTOMOBILY

...38

PŘESTAVBY PO ČESKU

...40

RECENZE NOŽE

...42

RECENZE ČELOVÉ SVÍTILNY

...44

PŘÍBĚH: POLICEJNÍ POTÁPĚČ

...46

ZAJÍMAVOSTI ZE ZAHRANIČÍ

...47

RESKÁČKOVY HISTORKY

...48

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

...49

www.rescue.cz

RESCUE REPORT 2/2010

3

záchranářský kříž


Praha: Ocenění předal prezident Byla to druhou dubnovou středu na Pražském hradě opravdu různorodá směsice lidí – mladí i starší, muži, ženy, hasiči profesionální i dobrovolní, zdravotníci, lékaři, policisté, student i řidič nákladního auta. Přesto měli něco společného. Každý z nich zachránil lidský život. Prezident republiky Václav Klaus předával Zlaté záchranářské kříže a další ceny udělované za záchranu života a návštěvníci Hradu tak mohli být ten den ještě klidnější než jindy. Pokud by se tam stala jakákoliv mimořádná událost ohrožující život, šance, že bude velmi brzy a velmi profesionálně vyřešena, hraničila s jistotou.

Přežil i s probodnutým srdcem Zlatý záchranářský kříž, prestižní ocenění vyhlašované už jedenáctým rokem časopisem Rescue report, si na Pražském hradě přímo z rukou prezidenta převzal například policista Tomáš Hradil, který na své dovolené v Turecku zachránil plavce, jenž po střetu s lodním šroubem utrpěl rozsáhlá poranění a začal se topit. Řidič nákladního auta František Kovář byl zase oceněn za obětavou záchranu lidí po těžké havárii dodávky, dobrovolní hasiči Martin Svoboda a Petr Tomeček zachránili život patnáctiletého chlapce topícího se v řece Moravě, díky lékaři Milanu Brázdilovi žije muž, kterému v dřevodílně propíchla srdce tříska velikosti oštěpu, a profesionální hasič Josef Vosáhlo neváhal a zachránil obyvatele hořícího azylového domu.

4


Cenu za výjimečný přínos pro záchranářství si odnesl generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky generálmajor Miroslav Štěpán a ředitelka odboru krizové připravenosti ministerstva zdravotnictví Dana Hlaváčková.

Hrdinové bývají skromní Přestože všichni ocenění mají být na co hrdí, společným znakem jim byla skromnost. „Přiběhl jsem nahoru, vyrazil dveře a vytáhl jsem ji. Toť vše,“ okomentoval svou záchranu ženy visící z okna například jedenadvacetiletý student kulturní antropologie Matěj Novák. Ovšem ne všichni by asi dokázali zareagovat tak duchapřítomně, jako on – už na ulici zaregistroval, že z okna visí mladá Vietnamka, rychle si spočítal poschodí, do kterého hned vyběhl, a když na jedněch dveřích uviděl vietnamské příjmení, vykopl je, utíkal k oknu a ženu vtáhl dovnitř. Výjimečnou odvahu a profesní čest zdravotní sestry prokázala také Tereza Kostková, která neváhala a spustila se hluboko do jeskyně pro záchranu života neznámého muže. „Měl zlomenou pažní kost, byl hodně podchlazený, ale komunikoval. Říkal, že tam spadl ve středu odpoledne, a my jsme ho našli v neděli odpoledne, takže tam byl čtyři dny,“ uvedla Kostková. Tvrdí, že nejhorší okamžiky prožívala těsně předtím, než mladíka spatřila. „Říkala jsem si, co tam asi uvidím, v jakém stavu ten kluk bude. Když už jsem ho viděla, všechno ze mě spadlo,“ řekla. Mladík o ní pak vyprávěl lékařům jako o zrzavém anděli, který ho zachránil.

Z ocenění převzatého z rukou dokonce dvou prezidentů – prezidenta republiky a policejního prezidenta – měla velkou radost. „Vůbec jsem to nečekala, je to hrozně hezké, moc si toho vážím,“ svěřila se dívka, která neváhala spustit se do zhruba třicetimetrové jeskyně, přestože v té době slaňování ještě příliš neovládala.

Klaus: Jsou to mimořádné činy Prezident Klaus všem zlaté kříže i čestná uznání osobně předal a na závěr si s nimi i s jejich rodinami připil číší vína. Předtím ještě shrnul: „Ještě jednou vám moc děkuji za vaše zcela mimořádné činy a gratuluji vám k nim. Žijeme v době, která není heroická, má nedostatek hrdinů, a proto je strašně potřeba, aby občané naší země, mladá generace, dostávali dobré příklady, vzory – a to jste v letošním roce právě vy, kteří tady stojíte,“ řekl prezident. Klaus dodal, že je pro něj osobně důležité mít šanci zachránce životů vidět. „Děkuji organizátorům této soutěže, že každý rok přivádějí na Hrad tuto vítěznou sestavu. Dáváte nám šanci, abyste nebyli jenom jména, která jsme si přečetli v novinách. Tváříte se sebevědomě a dobře, tváříte se tak, že byste byli schopni udělat něco podobného i v budoucnu, kdyby to bylo potřeba,“ uvedl prezident Václav Klaus. Text: Jaroslav Čuřík Foto: Pavla Ondrušková

Bratislava: Vítěze přijala hlava státu

Slovenské Zlaté záchranářské kříže si laureáti převzali poslední dubnový čtvrtek na slavnostním večeru záchranářů v Nitře. Den poté všechny oceněné přijal slovenský prezident Ivan Gašparovič s manželkou Silvií Gašparovičovou. „Je pro mě vždycky poctou, když vás mohu přijmout. Je to už čtyři roky, co zde časopis Rescue report založil tuto krásnou cenu, a jsem velmi rád, že i pod mou záštitou se už čtvrtý rok takto můžeme setkat,“ řekl slovenský prezident. Oceněným záchranářům poděkovala také slovenská první dáma. „Všechny vaše činy svědčí o vysoké profesionalitě. Za vaši odvahu vám patří velké díky,“ uvedla Silvia Gašparovičová. Už jen popis činů, za které byli oceněni slovenští záchranáři, je úctyhodný. Jen namátkou: záchrana chlapce, který se topil ve Váhu, záchrana lidí po nehodě autobusu s vlakem v Polomce, záchrana plavce po skoku do vodní nádrže Ružiná u Divína, záchrana ženy z hořícího domu v Pezinku, záchrana člověka z tenkého ledu na jezeře v Senci. Za všemi těmito činy jsou zachráněné životy.

Život není dokonalý happy end Ne všechno v životě končí dokonalým happy endem. Nijak to ovšem nesnižuje hrdinství a plné nasazení těch, pro které je záchranářství doslova stav mysli. Hasiči z Michalovců neváhali a s nasazením vlastních životů několikrát vlezli do plynového potrubí o sotva metrovém průměru, aby po několika stech

metrech ve stísněném prostoru objevili už jen mrtvá těla potápěčů, kteří uvnitř předtím pracovali. Stejně tak neváhali dva policisté, na které se při rutinní kontrolní akci na horském přechodu Dargov obrátili zoufalí rodiče s tím, že jim v autě umírá osmiletý syn. Policisté mu poskytli první pomoc a nakonec ho zachránili, ovšem nemocný chlapec po několika měsících zemřel. A hrdinové zasluhující si úctu nejvyšší jsou důlní záchranáři, kteří zahynuli při zásahu v uhelném dole v Handlové. Po dvanácti statečných zůstaly truchlící rodiny. Zlaté záchranářské kříže udělené důlním záchranářům in memoriam jako zvláštní cena časopisu Rescue report nejsou náplastí na bolest pozůstalých. Jsou oceněním těch, kteří si to zaslouží.

Hasičská legenda nechtěla být hasičem Jozef Minárik se na slavnostním předávání Zlatých záchranářských křížů svěřil, že vlastně ani nechtěl být hasičem – když ho kdysi jeho otec tak trochu nutil, aby s dobrovolnými hasiči cvičil pořád dokola, řekl mu Minárik, že ho to už nebaví. Přesto je hasičem od svých jedenácti let a nyní dostal ocenění za výjimečný přínos pro záchranářství. Za desítky let vychoval několik generací hasičů. Mnozí z nich působí nejen jako dobrovolní, ale také jako profesionální hasiči a Jozef Minárik se stal neoddělitelnou součástí slovenské dobrovolné požární ochrany. Celý svůj dosavadní život věnoval hasičům.

V letech 1972 až 2001 byl členem Ústředního výboru Svazu požární ochrany Slovenské republiky a republikové komise mládeže, pak vedoucím organizačního oddělení Dobrovolné požární ochrany Slovenské republiky. V roce 1991 byl zvolen do funkce výkonného místopředsedy Dobrovolné požární ochrany Slovenské republiky, pak až do odchodu do důchodu zastával funkci viceprezidenta a v roce 2007 byl zvolen do funkce prezidenta.

Gašparovič: Jsem na vás hrdý Podle slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče je velmi důležité, aby všichni věděli o činech, při nichž lidé riskují svůj život kvůli záchraně života jiných. „Společnost se častokrát za takový čin ani neumí náležitě odvděčit. Jsem rád, že mohu těmto lidem vyjádřit úctu. Jsem rád, že se najdou lidé, kteří jsou ochotni riskovat svůj život,“ řekl Gašparovič, když blahopřál oceněným záchranářům. Vyslovil naději, že když bude méně děkovat lidem odvahy a činu, bude to znamenat, že ostatní už nečekají jen na pomoc záchranářů, ale sami si dávají pozor, aby se nedostali do situací a prostředí, kdy budou pomoc potřebovat. „Navzdory tomu vy tu ale zůstanete. Zůstanete proto, abyste pomáhali druhým. Ještě jednou děkuji všem, kteří jste pomohli bližním. Jsem na vás hrdý. Jsem hrdý na to, co jste udělali pro druhé,“ dodal slovenský prezident. Text: Jaroslav Čuřík Foto: Pavla Ondrušková

www.rescue.cz


5



Fotogalerie

Další fotografie ze Zlatého záchranářského kříže lze zhlédnout na internetových stránkách Rescue reportu.

www.rescue.cz

Foto: Pavla Ondrušková

6


www.rescue.cz


7



Česká republika Kategorie

Oceněný

Popis činu

Kategorie

Oceněný

Popis činu

Záchranářský čin laiků

Matěj Novák

Záchrana ženy visící z okna, Litvínov

Záchranářský čin laiků

Peter Adamkovič bývalý pólista

Záchrana topícího se chlapce z řeky Váh, Piešťany

Záchranářský čin laiků, čestné uznání

František Kovář

řidič nákladního auta

Bezprostřední a obětavá záchrana osob po těžké havárii dodávky, Střílky

Záchranářský čin profesionálů jednotlivců

MUDr. Lucia Gorduličová lékařka

Záchrana lidí při srážce autobusu s vlakem, Polomka

Záchranářský čin profesionálů jednotlivců

Nprap. Jan Říha

Záchrana sebevraha z ledové Jizery, Předměřice

Nrtm. Bc. Peter Šulek profesionální hasič

Záchrana plavce po skoku do vody, vodní nádrž Ružiná u Divína

Záchranářský čin profesionálního týmu

Směna B požární stanice Česká Kamenice, směna B centrální požární stanice územního odboru Děčín HZS Ústeckého kraje a členové SDH obce Horní Habartice

Záchrana osob v bezprostředním ohrožení života uvězněných v zatopených domech bleskovou povodní, Markvartice u Děčína

Záchranářský čin profesionálů jednotlivců, čestné uznání Záchranářský čin profesionálů jednotlivců, čestné uznání

Nstrm. Viktor Valenta policista

Záchrana ženy z hořícího domu, Pezinok

Záchranářský čin profesionálního týmu, čestné uznání

Martin Svoboda

Záchrana života patnáctiletého chlapce topícího se v řece Moravě, Vnorovy


Okresné riaditeľstvo Hasičského a záchranného zboru Michalovce, šestičlenná záchranná skupina profesionálních hasičů, velitel zásahu mjr. Mgr. Martin Tejgi

Záchrana potápěčů ze záložního plynovodního potrubí, Ižkovce

Nejkurióznější záchranářský čin

Petr Tomáš

výjezdová sestra RLP

Úspěšná 43minutová resuscitace třináctiletého chlapce, Dolní Břežany


Záchrana osmiletého chlapce při kontrolní akci na horském přechodu Dargov, Bohdanovce

Humanitní čin mimo území ČR

Pprap. Tomáš Hradil

Záchrana plavce po střetu s lodním šroubem v Turecku

Npráp. Ivan Slivka, ppor. Bc. Vladimír Šolc policisté

Genmjr. Ing. Miroslav Štěpán

V roce 2000 stál u zrodu integrovaného záchranného systému, výrazně ovlivnil rozvoj hasičské profese

Práp. Tomáš Csémi, nrtm. Juraj Orban profesionální hasiči

Záchrana člověka z tenkého ledu na jezeře, Senec

Cena za výjimečný přínos pro záchranářství

Záchranářský čin profesionálního týmu, čestné uznání Cena za výjimečný přínos pro záchranářství

JUDr. Jozef Minárik prezident Dobrovoľnej požiarnej ochrany Slovenskej republiky

Za desítky let vychoval několik generací hasičů, mnozí z nich působí jako profesionální hasiči

Cena časopisu Rescue report, in memoriam

Dvanáct báňských záchranářů, kteří zahynuli při výbuchu v době záchranné akce

Záchranný zásah v uhelném dole, Handlová

Cena ministra obrany (kategorie Pomoc veřejnosti)

Vrtulníková letka Vrtuľníkového krídla gen. Jána Ambruša v Prešove

Zásah při hašení požárů v nepřístupném a kopcovitém terénu v těchto místech: Lopušná dolina, Kežmarské žľaby, Šalková a Pribylina, Jamnická dolina

Cena za výjimečný přínos pro záchranářství Cena mediálních partnerů

vysokoškolský student

policista

dobrovolný hasič

Petr Tomeček

velitel jednotky dobrovolných hasičů

policista

generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky

MUDr. Dana Hlaváčková

ředitelka odboru krizové připravenosti ministerstva zdravotnictví

Přispěla k etablování zdravotnické záchranné služby do integrovaného záchranného systému a k rozvoji poskytování přednemocniční neodkladné péče

MUDr. Milan Brázdil

Záchrana muže s třískou v srdci, Otaslavice

lékař zdravotnické záchranné služby

Cena policejního prezidenta

Tereza Kostková

První pomoc muži uvězněnému v Barrandově jeskyni, Srbsko (u Berouna)

Cena primátora hlavního města Prahy

Pprap. Josef Vosáhlo

Záchrana obyvatel z hořícího azylového domu, Brandýs nad Labem

zdravotní sestra

profesionální hasič

Unikátní projekt má za jedenáct let existence přes sto oceněných Více než sto oceněných už má za jedenáctiletou dobu své existence Zlatý záchranářský kříž. „Za deset let existence projektu jsme měli devadesát dva oceněných, takže teď jsme se přehoupli přes magickou stovku,“ potvrdila zakladatelka projektu Jana Bradáčová. Laureáti si podle ní zaslouží nejen pozornost médií, ale i ocenění od rodinných příslušníků. „Nebo naopak i rodinní příslušníci si zaslouží uznání za to, že mnohým záchranářům

8

Slovenská republika


tolerují naprostou ztrátu soukromí a nedostatek času na rodinu,“ dodala Bradáčová. Posláním Zlatého záchranářského kříže je oceňovat výjimečné, profesionálně zvládnuté zásahy hasičů, zdravotníků, vojáků, policistů a jiných složek integrovaného záchranného systému, dobrovolníků i profesionálů, neziskových organizací působících v oblasti záchranářství, stejně jako obětavé činy první pomoci laiků, dětí i dospělých, a podporovat význam zá-

chranářské profese i stavovskou čest záchranářů všech oborů. Projekt je časopisem Rescue report každoročně vyhlašován už od roku 1999 na území České republiky a od roku 2007 také na Slovensku. V roce 2000 laureáty Zlatého záchranářského kříže poprvé přivítal prezident České republiky na Pražském hradě, kde jim za jejich činy osobně poděkoval, a v roce 2008 byly Zlaté záchranářské kříže poprvé předány přímo z rukou prezidenta Václava Klause. Výjimečnost projektu spočívá v tom, že je do něj zapojeno několik stovek

odborníků všech záchranářských profesí, čtenáři časopisu, ale také široká veřejnost. Kvůli zachování autentičnosti nebývají informace o činech nikým redigovány ani upravovány do atraktivnější podoby, která by mohla hodnotitele ovlivnit. Nominace jsou hodnoceny dvoukolově předními odborníky integrovaného záchranného systému, kteří ze své dlouholeté praxe znají také detaily a pozadí události, což by mohlo laické veřejnosti uniknout. Text: Jaroslav Čuřík Foto: Pavla Ondrušková

www.rescue.cz


9



Prali se s vodou, se sebevrahem i se smrtí – a vítězili Několikrát opakuje, že to je normální, že vůbec neví, proč na Hrad pozvali právě jeho. Držitel Zlatého záchranářského kříže v kategorii profesionálů jednotlivců, policejní nadpraporčík Jan Říha, je skromný. A usměvavý. Loni, v neděli dopoledne 8. února mu však do smíchu příliš nebylo. Zvláště poté, co vylezl na břeh Jizery v Předměřicích na Berounsku i se zachráněným mužem, který chtěl v ledové řece ukončit svůj život. Říhovi byla zima a necítil ruce. Přesto byl určitě v nitru spokojený – sebevrah žil, i když se mu kvůli tomu, že se s ním chtěla rozvést jeho žena, příliš žít nechtělo. „Ale já si skutečně myslím, že jsem neudělal vůbec nic zvláštního. Udělal jsem úplně normální věc, která patří k mému zaměstnání. Prostě jsem musel řešit situaci, která nastala. Je to moje práce,“ krčí policista rameny. Za své jediné hrdinství označuje laureát Zlatého záchranářského kříže Jan Říha s úsměvem snad jen to, že po koupeli a boji se sebevrahem v ledové vodě musel asi dvacet minut čekat na kolegu, než doběhne z druhého břehu řeky. „Byla pěkná zima. Chtěl bych hlavně poděkovat paní, která mě pak pustila k sobě domů a nechala mě vykoupat ve vaně, aby se mi vůbec vrátil cit do rukou,“ uvedl muž, který už dvě hodiny po svém činu pokračoval přes celou noc ve službě. Začátek služby přitom nijak nenaznačoval, že by den mohl být nějak mimořádný. Operační důstojník vyslal asi v jedenáct hodin dopoledne Říhu společně s jeho kolegou praporčíkem Pavlem Vojáčkem k Jizeře – podívat se, proč tam je dostaven vůz Škoda Favorit. Hlídka zjistila, komu auto patří, a společně s jeho otcem a s hasiči z Benátek nad Jizerou po něm začali pátrat. Zprvu se nepodařilo muže najít. Až po odjezdu hasičů, když policisté pokračovali v pátrání, sebevraha našli. Když ale muž spatřil

10


Kdyby to bylo v létě, sníh jsem použít nemohl. Možná by to dopadlo tak, že bych ho nechal vyprázdnit mrazák. To by sice bylo taky možné, ale sníh má větší možnost obalit člověka. Třeba kusy hovězího by takové zchlazení udělat nemohly,“ vzpomíná zachránce na neobvyklou resuscitaci. Mírná hypotermie u pacientů po resuscitaci je dnes uznávanou metodou i v přednemocniční neodkladné péči. V tomto případě se alternativní chlazení stalo důležitým prvkem v souboru úkonů, které vedly k záchraně pacienta a zejména k tomu, že je bez jakéhokoliv neurologického postižení i přes značnou dobu trvání zástavy srdce.

Resuscitoval by i déle

Policista Jan Říha zachránil sebevraha

del a bylo nutné se probrodit k ohroženým lidem pěšky. Povodňová vlna poničila cesty a strhla mosty. Zásahovou techniku tak používali hasiči v nouzovém režimu – bylo nutné projíždět zatopená místa po cestách a pozemcích poničených povodní, bez možnosti jednoznačné kontroly sjízdnosti v kalné rozprouděné vodě. Kontrolu průjezdnosti zajišťovali hasiči tak, že se někteří z nich přivázali za zásahový automobil a brodili se před ním, mnohdy po krk ve vodě. Proud přitom unášel předměty, které ohrožovaly brodící se záchranáře i techniku.

Spojení nefungovalo

Hasiči na Děčínsku zachránili osm lidí

hlídku, začal před ní utíkat. Po chvíli pak zastavil u mostu přes řeku Jizeru a pak vylezl na strom.

Slyšel cáknutí a skočil Zatímco muži skok do ledové vody rozmlouval jeho otec a jiný policista, Jan Říha se přiblížil z druhé strany. V předtuše toho nejhoršího se svlékl do košile a trenýrek. Sebevrah křičel, že chce vidět svou manželku. A pak najednou klidně řekl, že to už nebude prodlužovat, a vrhl se do vody. Nadpraporčík Říha neváhal. „Když jsem slyšel cáknutí, skočil jsem taky. Nebyl čas na nějaké přemýšlení, jestli skočit, nebo neskočit... Když jsem ho uprostřed řeky doplaval, zjistil jsem, že nedosáhnu na dno. Hlavou mi běželo jen to, že ho musím dostat na břeh,“ vzpomíná zachránce. Sebevrah se snažil dostat zpátky do vody a pral se Říhou takovou silou, že mu policista roztrhl džíny i opasek. „Bál jsem se, abych mu něco neudělal. Byl drobnější než já, ale měl na sobě nasáklé oblečení, takže vážil dost,“ říká policista. Protože ruce mu už tuhly mrazem a ztrácel v nich cit, dokázal muže jen povytáhnout na strmý břeh a zafixovat ho nohama pod sebou. „Chtěl se vrátit do vody, musel jsem se s ním prát, takže nevím, jestli je to na tohle ocenění, svým způsobem to byl docela tvrdý zákrok,“ usmívá se nadpraporčík Jan Říha. Svým odvážným přístupem zmařil pokus o sebevraždu. Zachránil lidský život.

Hasiči vyrvali vodě osm lidí Povodňová vlna rozvodněné řeky zasáhla loni 4. července nebývale rychle všechna místa ležící v blízkosti původního koryta. Markvartice u Děčína a další okolní obce zasáhla blesková povodeň vzniklá z přívalových dešťů. Lidé byli uvězněni v domech, jiné voda odřízla od pevné půdy pod nohama – skupina cyklistů tak třeba našla útočiště u plotu, který původně vymezoval hranice zahrady, a silný proud a zvyšující se hladina jim nedovolily dostat se vlastními silami na bezpečnější místo.

Nasazovali vlastní životy Hasiči vytvořili pomocí provizorních prostředků jednoduché jištění a s nasazením vlastních životů postupně převedli všech pět ohrožených lidí do bezpečí. Svým rozhodným a duchapřítomným činem jim zachránili život. Dále pak evakuovali obyvatele obcí Veselé, Markvartice, Horní Habartice a Dolní Habartice uvězněné vodou v horních patrech rodinných domů. Celkem prokazatelně zachránili osm lidí, kteří byli v přímém ohrožení života. Záchrana ohrožených lidí nebyla jednoduchá – hladina na zatopených pozemcích a cestách přesahovala jeden a půl metru a hrozilo zřícení zatopených budov vlivem přívalového proudu. V takové situaci nebylo možné nasazení plavi-

Byla to tehdy povodeň mimořádných rozměrů na zcela neobvyklých místech, voda přicházela z polí a lesů. Záchranáři pracovali bez možnosti odpočinku, mnoho hodin strávili v promočené výstroji a sloužili bez ohledu na službou vymezený čas. Navíc kvůli nepříznivému počasí a přetížení telefonů přestaly fungovat veškeré mobilní sítě a vypadlo i spojení přes vysílačky. Nejméně po dobu několika nejkritičtějších hodin se záchranáři museli spolehnout jenom sami na sebe, ale dokázali, že jsou to muži na svém místě. Při zásahu zachránili všechny obyvatele postižených obcí, mnoho psů, koček a dalších domácích zvířat. Stojí za to vyjmenovat všechny zachránce, držitele Zlatého záchranářského kříže v kategorii profesionální tým: Příslušníci směny B požární stanice Česká Kamenice – nprap. Tomáš Bubeníček, nstržm. Jiří Zika, nstržm. Jan Hanusík, nstržm. Petr Šimek, pprap. Jaroslav Petřík. Příslušníci směny B Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje, územní odbor Děčín, centrální požární stanice – nprap. Pavel Musil a nprap. Martin Klabík. Obyvatelé obce Horní Habartice a členové místní jednotky sboru dobrovolných hasičů – Václav Khop st., Václav Khop ml., Ladislav Donát st., Jaroslav Donát, Jiří Donát, Karel Hrouzek, Karel Mašek, Pavel Špaček, Miroslav Podaný ml., Martin Podaný ml., Martin Podaný st., Lubomír Hubáček, Zdeněk Mezera, Vladimír Veselý, Jaroslav Moc, Miloš Kudrna, Aleš Kudrna, Radek Heinzel a Stanislav Denisov.

Muž, který zachránil mozek kupou sněhu Třináctiletému chlapci zkolabovaly žíly, tak záchranář kvůli přístupu do krevního řečiště napíchl kost. Resuscitace trvala přes čtyřicet minut a byl ohrožen chlapcův mozek – záchranář neváhal a obalil školáka sněhem napěchovanými igelitkami. „Nestandardní situace si prostě vyžaduje nestandardní řešení,“ říká Petr Tomáš, který pracuje jako výjezdová zdravotní sestra. Svým nestandardním přístupem zachránil chlapci život a za svůj zákrok získal Zlatý záchranářský kříž v kategorii nejkurióznější čin roku.

V létě by pomohl mrazák Ve chvíli, kdy hocha nakládali do sanitky, řekl Tomáš jeho tatínkovi, aby naplnil sněhem igelitové tašky. „Bál jsem se o mozek chlapce.

Chlapce, kterého Tomáš zachránil, postihla náhlá zástava oběhu doma při vstávání do školy. Nejprve ho podle instrukcí operátorky linky 155 jedenáct minut resuscitoval jeho otec. Resuscitace posádkou záchranné služby pak trvala až do obnovení srdeční akce dalších dvaatřicet minut a pacient byl přitom čtyřikrát defibrilován. Přesto se Tomáš nevzdal a stále věřil v úspěch. „Věřím vždycky, když přijedu na místo a jsou tam lapavé dechy. Je to známka toho, že laická resuscitace byla kvalitní. Takže v té chvíli prosazuju, abychom resuscitovali dlouho. A přiznám se, že u dětského pacienta bychom resuscitovali déle, i kdyby nebyla odezva. Těch třiačtyřicet minut jsem vůbec nebral jako hodnotu, kdy bych měl skončit,“ tvrdí Tomáš. Případ se stal v úterý 13. ledna 2009 v Dolních Břežanech. Školák byl po šestatřiceti dnech propuštěn z nemocnice a ještě stihl dokončit ročník na víceletém gymnáziu. „Pořád jsme ve sporadickém kontaktu. V té rodině se pak ještě na podzim narodilo miminko, takže se jim vlastně narodily dvě, jedno z nich třináctileté. Je to hezký konec,“ říká záchranář. Text: Jaroslav Čuřík Foto: Pavla Ondrušková

Zdravotní sestra Petr Tomáš chránil mozek sněhem

www.rescue.cz


11



Nic je nezastaví: jdou i do míst, kam by jiný nevkročil Mnozí lidé by tam vůbec nevkročili. Oni tam však jdou bez řečí. Je to jejich práce. Anebo to u některých z nich ani není jejich práce, ale oni jsou prostě takoví. Když ostatní utíkají ven, oni jdou dovnitř. Záchranáři. Třeba jako muži, kterým velí profesionální hasič major Martin Tejgi. Na místo vyrazili okamžitě poté, co operační důstojník hasičů ve slovenských Michalovcích zaznamenal hlášení, že pracovníci bratislavské firmy Hydrotranzit ztratili kontakt se dvěma potápěči, kteří pracovali uvnitř potrubí záložního plynovodu, jež vede pod řekou Laborec u obce Ižkovce. Do potrubí o průměru jednoho metru, které bylo kvůli konzervaci natlakované dusíkem, se nejprve vydala průzkumná potápěčská skupina záchranářů. Kolegové ji zajišťovali lany navazovanými až do celkové délky dvou set metrů. Na konci našli dvě těla bez známek života. Průzkumné skupině záchranářů v úzkém plynovodním potrubí rychle došly zásoby vzduchu. Muži se museli rychle vrátit zpět. Uvázat těla potápěčů na lana v tu chvíli už nestihli, ale díky jejich průzkumu už ostatní hasiči znali situaci, věděli, že na celou záchrannou akci včetně návratu zpět potřebují hruba jednu hodinu času, a také věděli, že potápěči leží v místě, kde není potrubí zaplavené a těsně u nich je i jejich potápěčské vybavení. Kvůli ztíženému pohybu v potápěčských oblecích a nedostatku vzduchu však záchranáři neuspěli ani na druhý pokus. Shromáždili tedy další potřebnou techniku a vytvořili pětičlennou skupinu. Jejími členy byli: nadrotmistr Peter Javiľak, nadrotmistr Peter Hinďoš, nadporučík Martin Farkaš, podpraporčík Štefan Macháč a kapitán Albert Bánovský. Úkolem skupiny bylo postupovat v plynovodu co nejdále bez nasazených dýchacích přístrojů – ty

12


v devět hodin pak zcela převzali hašení v té době už velmi intenzivního požáru od horníků a zhruba pět minut před desátou se to stalo: výbuch. Spojení bylo přerušeno, do akce urychleně nastoupili další záchranáři. Celkově bylo z podzemí evakuováno pětapadesát lidí. Osmi horníkům a dvanácti záchranářům však už nebylo pomoci. Časopis Rescue report udělil všem dvanácti báňským záchranářům in memoriam Zlatý záchranářský kříž. Oceněni byli: Pavol Čavojský, Pavol Dobiš, Roman Kolár, Vladimír Gašparovič, Róbert Nagy, Róbert Rég, Peter Púpava, Miroslav Madaj, Peter Gúrtler, František Kolesa, Vladimír Gajdošík a Miroslav Kurciník. Zlaté kříže převzaly jejich manželky, přítelkyně a matka. „Při tom zásahu jsem na něj byla hrdá, neskutečně hrdá. Ale teď – co nám zůstalo, fakt jen oči pro pláč. Vím, že se to už nezmění, ale jde Peter Adamkovič neváhal a vrhl se do Lékařka Lucie Gorduličová Policisté Ivan Slivka a Vladimír Šolc nám o spravedlnost. Hlavně Váhu pro chlapce aby se to všechno důkladně měli zlomeniny,“ vypráví Gorduličová. Ještě dnes vyšetřilo,“ řekla na audienci u slovenského prezimá všechno před očima. „Když jsem vlezla dovnitř denta jedna z vdov. vraku, na konstrukci tam seděl muž. Zeptala jsem Bylo pondělí ráno 10. srpna 2009. V uhelném dole se ho, co ho bolí, a on řekl, že jenom nohy, ale že Text: Jaroslav Čuřík s nimi může hýbat. Chtěla jsem ho vzít pryč, ale v Handlové se vznítilo uhlí. Požár v první chvíli Foto: Pavla Ondrušková on pořád říkal, že to nejde, že tam má manželku,“ hasili sami horníci, kteří v té chvíli byli v podzemí. O půl osmé ráno přijeli přivolaní báňští záchranáři, říká žena. Lékařka, která ještě nestačila ani získat atestaci, svou rozhodností spustila celou záchrannou akci. Doslova holýma rukama třídila, vysvobozovala a ošetřovala raněné. To všechno v prostoru, který nebyl nijak zabezpečený. Vlak se mohl kdykoliv sesunout na raněné i na jejich zachránkyni. Ještě než přijeli záchranáři, stačila z autobusu vytáhnout tři těžce raněné. „Bylo tam naprosté ticho. Mnoho lidí už bylo z autobusu venku, byli to ti ranění, kteří byli při vědomí,

Po příjezdu záchranky se lékařka automaticky začlenila mezi zasahující zdravotníky. Díky jejímu nasazení a rozhodnosti není počet obětí a následků na zdraví ještě vyšší. Tragická nehoda si vyžádala celkem dvanáct mrtvých. „Nikdy na to nezapomenu. Ještě dnes mám noční můry,“ svěřuje se držitelka Zlatého záchranářského kříže v kategorii jednotlivců profesionálů.

Život jim vzal důlní výbuch

Hasiči z Michalovců zachraňovali v plynovodu

měli připravené v pohotovostní poloze a při svém postupu neustále monitorovali ovzduší. Ve chvílí, kdy už to dál bez dýchacích přístrojů nešlo, pokračovali dále už jen dva záchranáři, Peter Javiľak a Peter Hinďoš. Zbývající tři zůstali v záloze. Martin Farkaš a Štefan Macháč jistili postupující dvojici a Albert Bánovský nepřetržitě analyzoval ovzduší v plynovodu a zajišťoval spojení s velitelem zásahu Martinem Tejgi. Skupina měla k dispozici i záložní tlakové lahve. Když Javiľak a Hinďoš dorazili k tělům uvízlých potápěčů, uvázali je k záchranným lanům a pak se celá skupina vrátila na denní světlo. Nakonec hasiči těla z potrubí vytáhli, vynesli z rozbahněného a zatopeného výkopu a předali lékaři k ohledání. Za svůj čin dostali hasiči z okresního ředitelství Michalovce Zlatý záchranářský kříž v kategorii profesionálních týmů.

Zachránil topícího se chlapce Vlastně to byla náhoda. Přesně ta, která přeje připraveným. Bývalý pólista, pětadvacetiletý Peter Adamkovič zrovna procházel kolem Váhu nedaleko Kolonádového mostu v Piešťanech, když zaslechl křik a pak uviděl, že se ve vodě něco děje. „Bylo tam několik lidí. Jediné, co mi v té chvíli proběhlo hlavou, bylo, že je potřeba pomoci,“ svěřil se mladý muž. Neváhal, skočil do řeky a zachránil postiženého patnáctiletého Miroslava, který žije v dětském domově a při koupání neodhadl nebezpečí, které jej může v rychle proudící vodě potkat. Adamkovič k bezvládnému chlapci, kterého z posledních sil držela na hladině za vlasy dvě děvčata, doplaval na poslední chvíli. Mladík hocha chytil a doplaval s ním na břeh. Tam mu ho pomohl vzkřísit neznámý muž. Chlapce nakonec odvezl vrtulník do bratislavské nemocnice. Vše přežil bez úhony a Peter Adamkovič byl za svůj neohrožený

čin z 8. srpna 2009 oceněn Zlatým záchranářským křížem v kategorii laiků.

Rutinní kontrola se změnila v boj o život Původně to měla být pro nadpraporčíka Ivana Slivku a podporučíka Vladimíra Šolce rutinní služba. Oba policisté z obce Bohdanovce, která leží nedaleko Košic, pomáhali loni 22. ledna celníkům při kontrolní akci na horském přechodu Dargov. Najednou však zastavil automobil a vystrašení rodiče je požádali o pomoc – v autě jim umíral osmiletý syn Marián. Slivka se Šolcem vzali chlapce s matkou do služebního vozu a se zapnutým majákem je převáželi na středisko záchranky do Bidoviec. Zároveň přes operační středisko vysílačkou žádali, aby je tam už čekala sanitka. Chlapec ale náhle zmodral a přestal dýchat. Šolc mu dal umělé dýchání a masíroval mu srdce. První pomoc dítěti poskytoval až do té doby, než si chlapce převzala záchranka. Lékař pak řekl, že kdyby policisté chlapci neposkytli první pomoc, zemřel by.

K lyžařskému vleku už nedojeli Když mladá lékařka Lucie Gorduličová vezla loni koncem února svou sestru k lyžařskému vleku, určitě nepředpokládala, že se jí ten den bude ještě dlouho objevovat v jejích těžkých snech. Dříve než lyžařský vlek totiž obě ženy spatřily za obcí Polomka na kolejích převrácený autobus. První sanitka dorazila na místo patnáct minut po nehodě autobusu s vlakem. V tu dobu ale už byla Lucie Goruličová a její sestra Iveta v plné práci.

inzerce

��

�� www.rescue.cz

RESCUE REPORT 6/09

13

ze života

představujeme

Nepromarněme

žádnou příležitost

pomoci jiným Život někdy napíše mnohem lepší příběh než sebelepší scenárista. Své o tom ví policista Bernard Rada z Humenného, který získal už loni slovenský Zlatý záchranářský kříž za záchranu života v kategorii profesionálů jednotlivců. Tehdy nebyl ve službě, ale jako jediný v domě okamžitě reagoval na zoufalé volání matky dvanáctiměsíční dcery. Žena držela na rukou bezvládné tělíčko dítěte, které upadlo do bezvědomí a zmodralo. Rada ihned vběhl do jejího bytu a začal jednat – vytáhl mu jazyk, umožnil mu dýchání a uložil je do stabilizované polohy. Záchranka pak děvčátko odvezla do nemocnice. Podle děkovného dopisu rodičů žije jejich dcera právě díky pohotovému zásahu Bernarda Rady. Ale to není vše. Letos v únoru se opět potvrdilo, že záchranářství je způsob života, a že kdo je připraven, nezaváhá a nepromarní žádnou příležitost pomoci jiným. Nadporučík Rada se vypravil v neděli poslední únorový den spolu s manželkou na rodinnou oslavu – sedmdesáté narozeniny švagra. Slavnosti v Humenném se zúčastnila i jedna žena, která si hned po příchodu do hostince Kamenolom začala stěžovat, že je jí špatně. Vzápětí zkolabovala. „Keď som to zaregistroval, spolu s manželkou Beátou sme jej podali prvú pomoc. Prekontro-

lovali sme, či jej nezapadol jazyk, či dýcha a uložili sme ju do stabilizovanej polohy. Ihneď po tom som zavolal na linku 155 a privolal som záchranku,“ vypráví policista. Oceněný Bernard Rada Po příjezdu záchranky lékaři ženu ošetřili a převezli ji do nemocnice na jednotku intenzivní péče. Zjistili, že má výron krve do mozku, protože jí praskla céva. Oslava pokračovala i po této příhodě, nicméně stále nebyl všemu konec.

V pražském Paláci Žofín byly 25. února slavnostně prezentovány výsledky jubilejního, X. ročníku soutěže Sestra roku, jejímž vyhlašovatelem je odborný časopis Sestra z vydavatelského domu Mladá fronta.

Slavnostní galavečer Sestra roku 2009 Soutěž Sestra roku je koncipována jako poděkování sestrám za vytrvalou a obětavou práci s cílem zvýšit prestiž a uznání jejich nelehkého povolání. Dík přitom patří nejen vítězkám, finalistkám a nominovaným, ale také všem ostatním sestrám. „Pri odchode hostí jedna, keď som sa s ňou lúčil, povedala, že jej je zle, a v zapätí odpadla. Nakoľko som stal hneď pri nej, zadržal som ju, aby nespadla na zem a neublížila si. Keď som zistil, že nás neregistruje, zase som privolal cez linku 155 záchranku a do príchodu záchranárov som vykonal nutné opatrenia na odstránenie nebezpečenstiev ohrozujúcich život,“ vzpomíná Bernard Rada. Ženu si převzali lékaři a nadporučík Rada si odnesl z oslavy sedmdesátých narozenin svého švagra silný a těžko zapomenutelný zážitek. „Raz je to pomaly normálne, ale dvakrát, to je už sila,“ okomentoval to suše. Bernard Rada na oslavě zachránil dvě ženy, první z nich však poté – dva dny před operací – v nemocnici zemřela. Druhá žena je v pořádku a užívá si radostí života. Text: Jaroslav Čuřík Foto: archiv Bernarda Rady, archiv redakce

inzerce

ZOLL AED PLUS -

je první a jediný plnohodnotný resuscitační systém pro všechny zachránce

2 v 1 – debrilátor a resuscitační systém zvuková i textová nápověda v češtině jednodílná elektroda – snadné použití, expirace 5 let senzor masáže – kontrola správné hloubky a frekvence masáže podporuje celý řetěz přežití vhodný pro děti i dospělé cenově dostupné lithiové baterie – životnost 5 let automatické testování přístroje software pro archivaci záznamů s grackým zobrazením kvality KPR vysoká ochrana proti prachu, vodě, odolnost proti nárazu - IP55 možné využití přístroje i pro nácvik

Záštitu nad akcí převzala i letos Dagmar Havlová (Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97) a primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém, role odborného garanta připadla Ministerstvu zdravotnictví ČR. V rámci večera byla předána také Čestná cena za celoživotní dílo v ošetřovatelství, kterou udělují redakce a redakční rada časopisu Sestra. Novinkou bylo ocenění Sestra mého srdce – vítězku mohli hlasující vybírat z 9 finalistek soutěže Sestra roku 2009 na www.sestraroku.cz.

Vítězky v jednotlivých kategoriích Nejlepší sestrou v nemocniční a ambulantní péči se stala Ivana Šulcová z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol Praha. V letošním roce oslaví Ivana Šulcová významné pracovní jubileum – 51 let působení ve zdravotnictví a 50 let na dětské hematologii v dětské fakultní nemocnici. Za svůj profesní život se stala svědkem převratných změn v jednom oboru medicíny, kdy se z naprosté terapeutické bezmoci v léčbě dětských hematologických malignit na začátku její kariéry dospělo až k současným úspěchům, kdy se takřka 90 % nemocných dětí uzdraví. Titul v kategorii Sestra v sociální péči získala

vrchní sestra Mobilního hospice Ondrášek v Ostravě Bc. Bronislava Husovská, DiS. Patří mezi zdravotníky, kteří poznali práci v domácí péči a uvědomili si, že v naší zemi stále ještě není zajištěna adekvátní péče o umírající pacienty, jejichž přáním je strávit poslední chvíle doma s rodinou. Proto přijala pracovní nabídku od JUDr. Sylvy Vartové, zakladatelky Mobilního hospice Ondrášek. Vítězkou v kategorii Sestra ve výzkumu a vzdělávání se stala pedagogická pracovnice Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno Mgr. Marie Marková, Ph.D. Je autorkou řady publikací, aktivně se účastnila zahra-

ničních stáží a projektů, jako členka řešitelského týmu se podílela na projektu Vytvoření a aktualizace učebních osnov vzdělávání zdravotnických pracovníků v oblasti veřejného zdraví. Čestnou cenu za celoživotní dílo v ošetřovatelství obdržela Markéta Bekárková, která pracuje ve středisku Charity Frýdek-Místek „Oáza pokoje“ pro psychicky nemocné. Ocenění Sestra mého srdce bylo uděleno řeholní sestře Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského S. M. Anežce Anně Polehlové, staniční sestře Hospicu sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.

Z množství přihlášek v jednotlivých kategoriích vybrala nezávislá porota složená ze sester, zástupců profesních a odborných organizací a nejaktivnějších autorek časopisu v prvním kole v každé kategorii tři finalistky. Druhé kolo a zároveň finále se uskutečnilo v rámci slavnostního večera na Žofíně, kde o vítězkách jednotlivých kategorií rozhodovala porota, v níž přijali členství významné osobnosti lékařství a ošetřovatelství a zástupci sponzorů.

Záštita:

Generální partner:

Hlavní partner:

Partneři:

Mediální partneři:

Odborný garant:

14


www.sestraroku.cz

www.rescue.cz


15

téma

Resuscitace

pacienta s polytraumatem

posádkou rychlé zdravotnické pomoci Polytraumata jsou traumatická postižení dvou a více orgánových systémů, která bezprostředně ohrožují život poraněného narušením základních vitálních funkcí – dýchání, krevního oběhu a vědomí. Jasným benefitem pro pacienta z hlediska přežití je v tomto případě prokazatelně včasné, rychlé a profesionální ošetření, zejména zástava krvácení, stabilizace vitálních funkcí a šetrný, ale rychlý transport na operační sál příslušného traumacentra či oddělení urgentního příjmu. V současnosti opouštíme systém stay and play, což v praxi znamená více času, který věnujeme na vyšetření a ošetření pacienta na místě události. Postupujeme spíše systémem scoop and run, to znamená, že provádíme nejnutnější vyšetření a ošetření s důrazem na zajištění vitálních funkcí (často při samotném transportu). Pak následuje rychlý převoz do odpovídající nemocnice. Snažíme se tak dodržet onu pověstnou zlatou hodinu, kdy by měl být pacient již předán do místa definitivního ošetření. Tím by mělo být spádové nebo nejbližší traumacentrum nebo oddělení urgentního příjmu, nikoliv jakákoliv nejbližší nemocnice. Proto bychom se měli snažit postupovat na místě události maximálně účelně, to znamená, že bychom měli dělat pouze ty výkony, které jsou v daném čase a na daném místě pro pacienta prokazatelně a také jednoznačně prospěšné.

16


téma Po příjezdu si vždy stanovíme priority postupu. Zda je nutné ze všeho nejdříve zastavit závažné krvácení, nebo zda nejdříve roztřídíme pacienty při výskytu více poraněných, nebo je prioritní zajistit dýchací cesty při zástavě dechu či dechové nedostatečnosti, zahájit neodkladně resuscitaci, zajistit nitrožilní nebo nitrokostní vstupy kvůli zmírnění bolesti, zklidnění pacienta a zahájení tekutinové resuscitace krevního oběhu, anebo bude rozhodující rychlá imobilizace s vyproštěním a následným transportem pacienta. Současně nezapomínáme na spojení s operačním střediskem (dispečinkem), prostřednictvím kterého žádáme o součinnost s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, žádáme o další zdravotnické posily včetně zásahu letecké záchranné služby a informujeme cílové traumacentrum či urgentní příjem. Fungující spojení nám samozřejmě v případě potřeby

To je k tématu polytraumatu jen velmi krátce a všeobecně. Cílem bylo zaměřit se hlavně na postup záchranáře při polytraumatu nebo při závažném úrazu zkomplikovaném přítomnou zástavou dýchání a krevního oběhu.

Polytrauma se zástavou srdeční činnosti Při výskytu závažného polytraumatu se zástavou srdeční činnosti (asystolií) je nutné si uvědomit, kdy se resuscitace nezahajuje, kdy ji můžeme přerušit a kdy ji přítomný lékař ukončuje. Resuscitace se nezahajuje při dekapitaci, masívním drtivém poranění s výhřezem mozku, srdce a plic, shoření, výskytu jistých známek smrti, posmrtných skvrn a ztuhlosti, a při reálném riziku ohrožení života záchranářů. Záchranář může přerušit resuscitaci při fyzickém vyčerpání, v případě hromadného neštěstí, kdy pokračováním v resuscitaci ohrožuje životy jiných, a také samozřejmě předáním pacienta do péče lékaře.

Návrh algoritmu u závažného polytraumatu se zástavou dýchání a krevního oběhu:

Role zdravotnických záchranářů S ošetřením pacienta postiženého polytraumatem se nesetkávají v praxi zdravotnické záchranné služby (ZZS) pouze lékařské posádky (RLP, RV, LZS), ale nezřídka i nelékařské posádky, takzvané erzety (RZP). Příčinou je rozšiřování sítě výjezdových stanovišť zdravotnické záchranné služby, kdy zejména na periferiích regionů vznikají právě posádky RZP, to znamená většinou dvoučlenné týmy ve složení paramedik (zdravotnický záchranář, všeobecná sestra se specializací ARIP nebo IP) a řidič záchranář. V praxi to znamená, že záchranáři v sanitce bez lékaře jsou u podobných stavů dříve a ošetřují pacienta na místě nebo při transportu až do příjezdu lékařské posádky. Mezi další situace patří zejména nedostupnost lékařské posádky, protože ta v danou chvíli zasahuje na jiném místě, dále špatné vyhodnocení tísňového volání ze strany operačního střediska a vyslání

pouze nelékařské posádky, náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta při ošetření či transportu, nebo při řešení následků hromadného neštěstí. I při výjezdech RLP (s lékařem) je často žádoucí spojení praktických zkušeností záchranáře a teoretických vědomostí nového či nezkušeného lékaře. Každý záchranář by měl být na podobné situace dobře připraven a vyškolen. Stejně tak, jako například automaticky podle platných algoritmů postupujeme v případě resuscitace pacienta, měli bychom i v případě ošetření polytraumatu zkomplikovaného třeba zástavou krevního oběhu postupovat podle jistých pravidel.

Postup na místě události

Před příjezdem na místo události se uklidníme, přemýšlíme a hlavně nezmatkujeme. Ještě v sanitce podle obsahu výzvy a dostupných informací přemýšlíme nad úrazovým mechanismem, který nás může nasměřovat k pátrání po typických poraněních, a tím i komplikacích. Současně můžeme odhadnout i případné krevní ztráty.

slouží také ke konzultaci stavu pacienta s lékařem, který poté indikuje podání léků a provedení výkonů, ke kterým podle platné legislativy potřebujeme souhlas lékaře.

1. Rychlé vyhodnocení situace, rozhodnutí. 2. Zástava život ohrožujícího krvácení. 3. Rychlé vyproštění, fixace krční páteře, naložení do sanitky, vhodné ponechání pacienta na scoop rámu nebo spineboardu. 4. Zahájení resuscitace podle platných algoritmů, neodkládat zahájení srdeční masáže, zajištění dýchacích cest nejlépe endotracheální intubací. 5. Zaklíněný pacient – alternativní zajištění dýchacích cest laryngeální maskou, kombitubusem, larytubusem, nepřímá srdeční masáž vsedě, aplikace kyslíku, termofólie. 6. 1–2 široké nitrožilní vstupy (min. G18), popřípadě nitrokostní vstup, rychlý převod roztoků krystaloidů a koloidů (přetlak?), pozor: permisivní hypotenze, podání léků.

Zaujalo vás téma? Diskutujte na

www.rescue.cz Výběr zajímavých názorů uveřejníme v příštím čísle Rescue reportu. 7. EKG monitor (použít multifunkční elektrody) – zjištění srdeční akce (řešení komorové fibrilace elektrickým výbojem). 8. Připravit a zahájit urgentní transport. 9. Při transportu podle možností dokončit orientační vyšetření. 10. Transport nezdržovat zdlouhavou terapií arytmií, pokračovat v srdeční masáži (kardiopumpa), ventilaci a rychlém transportu (letecká ZS). 11. Včas informovat dispečink a cílové pracoviště – traumacentrum, urgentní příjem. 12. Šetrný a rychlý transport – pozor na transportní trauma a bezpečnost posádky při transportu.

Kazuistika z praxe · Posádka RZP je vyslána k zásahu na výzvu „chodec sražený autem, dýchá a komunikuje“. · Operační středisko na základě informací od volajících na místo vysílá jen nejbližší RZP, posádka RLP není primárně vyslána – RZP to ale neví. · Záchranáři přijíždějí na místo do dvou minut od výjezdu a čtyři minuty od převzetí výzvy (jednalo se o hlavní silnici, byl březen večer, venkovní teplota kolem 5 °C, jemně pršelo a byla mlha). · Na místě záchranáři zjišťují, že osobním autem byl sražen chodec (jednalo se o čelní náraz s následným odhozením do příkopu podél silnice), policie a svědci jsou na místě. · Zraněným je muž, kolem 50 let, leží na pravém boku v příkopu, svědky byl zakry-

Vyšetření pacienta Při vyšetření pacienta postupujeme cíleně. Vždy zhodnotíme kvalitu dýchání, krevního oběhu a stav vědomí. Jakýmkoliv způsobem stavíme všechna závažná a život ohrožující viditelná krvácení.

Na základě vyšetření se snažíme stanovit nejzávažnější poranění: · mozku a lebky (stav zornic a reflexy, GCS), · míchy (spontánní hybnost, bolestivé dráždění), · hrudníku (vyloučit přetlakový pneumotorax a srdeční tamponádu), · břicha (bolest, napětí břišní stěny, narůstající objem břicha), · končetin (zlomeniny, postavení končetin v ose?). Často zapomínáme na základní protišoková opatření, mezi která patří určitě i teplo (použijeme termofólii), důležitá je také komunikace s pacientem a svědky události, neboť jsou pro nás zdrojem relevantních informací týkajících se vzniku a průběhu úrazu, včetně pacientovy osobní, farmakologické a alergické anamnézy. A o tom, jak se nevyplácí podceňovat počáteční uspokojivý stav, se už přesvědčil nejeden z nás.

www.rescue.cz


17

téma tý dekou, identita je známa od policie – léčený epileptik. · Pacient je v hlubokém bezvědomí, GCS 1 + 1 + 1, hlava silně zakrvácená, chrčí, palpací na periferii pulzace nehmatná, na velkých cévách pouze slabě hmatná pulzace, zevně bez viditelných traumat neslučitelných se životem. · Vzhledem k podmínkám a stavu pacienta provádí záchranáři fixační hmat ke znehybnění krční páteře a hlavy, přikládají tvrdý nastavitelný límec, překlápějí na scoop rám přiložený na záda, pak na přichystaná nosítka, pacienta kryjí dekou a nakládají do sanitky. · Ve voze zjišťují terminální lapavé dechy, nehmatný puls, řidič přikládá defibrilační elektro-

·

·

·

·

18

dy, na EKG asystolie (srdeční zástava), proto ihned řidič zahajuje nepřímou srdeční masáž s kardiopumpou. Záchranář dočasně uvolňuje fixační krční límec a předsunuje spodní čelist, dýchací cesty jsou plné krve, kterou odsává elektrickou odsávačkou, po odsátí záchranář zahajuje dýchání s pomocí Ambuvaku s kyslíkem, připravuje si pomůcky k intubaci a poté provádí orotracheální intubaci, kanylou velikosti 8 a pokračuje společně s řidičem v resuscitaci. Až nyní operační středisko telefonicky kontaktuje zasahující posádku RZP, zjišťuje její nouzovou situaci a urychleně vysílá RLP z nejbližšího stanoviště (cca 22 km). Po tomto zjištění záchranář přistupuje k zajištění periferního žilního vstupu, na končetinách jsou však žíly zkolabované, řidič dále pokračuje v nepřímé srdeční masáži. Dobře viditelné jsou však zevní jugulární žíly, proto následuje zajištění vstupu krátkou nitrožilní kanylou velikosti G18 s podáním infuze Ringerova roztoku 1 000 ml přetlakovou manžetou, dále adrenalin ředěný fyziologickým roztokem do 20 ml, postupně celkem 4 mg, zajištění druhého žilního vstupu s podáním roztoku Gelofusine 500 ml. Záchranáři pokračují v resuscitaci, současně se snaží o orientační zevní vyšetření. Hlava je bez deformit, krční páteř pevná, tržně zhmožděné krvácející rány zejména pravé tváře, zornice vpravo izokorická s pozitivní reakcí na RESCUE REPORT 2/2010

osvit, vlevo zornice mydriatická bez reakce na osvit, viditelné silné krvácení z nosu, úst a pravého ucha bez přítomnosti likvoru, hrudník vpravo palpačně citelný krepitus, podezření na sériovou frakturu žeber, dýchání je oboustranně alveolární, opakovanou kontrolou dýchání zjišťují vznik možného přetlakového pneumotoraxu, břicho je měkké, jeho objem nenarůstá, pánev je pevná, páteř palpačně bez citelných deformit, viditelný otok distální části stehna pravé dolní končetiny, četné povrchové exkoriace a kontuze obou dolních končetin. · Po přibližně 13 minutách od zahájení resuscitace dochází k fibrilaci komor, záchranáři aplikují jeden monofázický defibrilační výboj

200 J, po kterém vzniká sinusová tachykardie s měřitelným krevním tlakem 140/80, pulz 120/ min, SaO2 90 %, GCS stále 1 + 1 + 1. · Příjezd a předání posádce RLP (dojezd RLP za 13 minut, RZP posádka na místě sama 23 minut). · Lékař doplňuje léčbu o analgosedaci a kortikoidy, záchranáři překládají pacienta ze scoop rámu na vakumatraci, transport primárně do spádového traumacentra (cca 55 km). · Následuje řádné sepsání výjezdové dokumentace, parafa lékaře, úklid a doplnění vozu na stanovišti.

Lze něco zlepšit nebo změnit? Určitě se musí více systematicky pracovat s operátory zdravotnických operačních středisek, mimo jiné je třeba při hovoru na tísňové lince klást důraz na relevantní informace od volajících, zejména na mechanismus úrazu – lepší rozlišení indikace k výjezdu pro RLP nebo RZP. Při ošetřování pacienta bez indikace (konzultace) lékaře musí záchranář znát všechny své kompetence, zejména právní úskalí při jejich nedodržení či překročení. Je třeba sjednotit rozdílný výklad a aplikaci jednotlivých sporných kompetencí záchranářů v rámci krajů. Kompetence musíme při-

způsobit vzdělání záchranářů (sester), ale zejména realitě a potřebě záchranářů v posádkách RZP. Upravit by se mělo nejenom samotné vzdělávání, ale hlavně praxe nových záchranářů, a určitě i další kontinuální vzdělávání nelékařů-záchranářů a sester. Do budoucna bychom měli uvažovat o pravidelné obhajobě registrace nebo licence, jako tomu je v jiných zemích, kde funguje paramedický systém posádek bez lékařů. Do té doby doporučuji mezi výjezdy pravidelně nacvičovat všechny činnosti (s důrazem na týmovou spolupráci a dobrou souhru celé posádky), vhodné jsou odborné stáže záchranářů na vybraných odděleních nemocnice (ARO, JIP, operační sály, oddělení urgentních příjmů). Jakýmsi pomyslným světlem na konci tunelu by mohl být i nový vzdělávací program Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických povolání v Brně, který bude záchranáře připravovat k získání specializované způsobilosti v oboru urgentní medicína a vznikne tak zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu. Při práci v terénu se naučme využívat „komfortu“ sanitky, s osvědčeným rozmístěním dostupného vybavení (elektrické odsávačky, Ambuvaku a pomůcek k intubaci v batohu i ve vozu, pomůcek k zajištění žilního vstupu, infuzních roztoků, medikamentů a podobně), k vyproštění je vhodné více používat scoop rámu nebo spineboardu (jednoduché, rychlé, účelné). Dalším otazníkem je zajištění dýchací cesty záchranářem (sestrou) RZP v situacích nebezpečí z prodlení a krajní nouze. Může podle platné legislativy použít záchranář dostupné endotracheální intubace, nebo má využít raději alternativních pomůcek typu laryngeální maska, kombitubus či laryngeální tubus (opět nejasné kompetence)? Při zajištění nitrožilního přístupu navrhuji posoudit výhody a nevýhody zajištění zevních jugulárních žil (periferní vstup při zajištění nitrožilní kanylou, při zajištění soukacím katétrem se jedná o centrální žilní vstup). Pozor však na rizika a komplikace, alternativou je nitrokostní vstup – ale opět narážíme na kompetence! Opakovaně diskutovaným problémem je i otázka spojení s lékařem. Máme za každé situace vždy upřednostnit nutnost spojení s lékařem na úkor pacienta? Navazované spojení prostřednictvím operačního střediska je často velmi zdlouhavé (běžně i minuty), občas i zcela nemožné – máme ruce od krve a tělních sekretů, stavění tepenného krvácení, provádění resuscitace, vybitý mobil, není signál. Samozřejmě v očích pacienta, jeho rodiny nebo přítomných svědků působí konzultace po telefonu při časové tísni a vzhledem ke stavu pacienta velmi neprofesionálně, neodborně a nedůstojně. Zde nastupuje osobnost záchranáře, hodně záleží na jeho schopnosti tento často nepochopitelný postup okolí vysvětlit. Musíme se také naučit řádně a čitelně sepisovat výjezdovou dokumentaci, kde často opomíjíme uvádět důležité a relevantní informace, a taktéž při předávání pacientů se už konečně naučme vystupovat profesionálně a ne submisivně. Závěrem lze poznamenat, že i pacient v kritickém stavu může být skvěle ošetřen také českou sestrou nebo záchranářem – avšak pouze pokud se naučíme využít svých znalostí, zručnosti a schopností. Text: Oldřich Škorňák ZZS Zlínského kraje – oblast Vsetín Foto: autor

zamyšlení

Zdravotník, nebo

záchranář?

Snad každý, kdo slyší slovo zdravotník nebo záchranář, si představí hasiče nebo pracovníka záchranné služby. Nově se začíná používat také označení paramedik. Jaký je však mezi jednotlivými označeními rozdíl? Dovolte mi uvést můj osobní pohled na věc. Donedávna jsme se u pracovníků ve zdravotnictví setkávali často s označením sestra. S příchodem nového studijního oboru se začíná užívat, zejména u mužů, označení záchranář. Je pravda, že by bylo poněkud komické nazývat muže třeba „sestřákem“ nebo zdravotním „bratrem“. Některé zdravotnické instituce tento problém vyřešily označením zdravotní sestra-muž.

Kdo je kdo Rozmach slova záchranář přišel mimo jiné v souvislosti s různými občanskými sdruženími, v nichž název člena záleží pouze na domluvě mezi samotnými členy konkrétního sdružení. Osobně jsem také členem občanského sdružení a mezi první záležitosti, které jsme chtěli přehledně a jasně vyřešit, patřilo mimo jiné i označení členů. Kolektivně jsme se dohodli na používání označení zdravotník, záchranář, sestra a lékař. Zdravotníci jsou všichni, kteří nemají zdravotnické vzdělání nebo jsou studenty zdravotnické školy (SZŠ nebo VOŠ), záchranáři či sestry jsou členové s již ukončeným zdravotnickým vzděláním. A lékaři jsou členové s ukončeným studiem a lékařským diplomem. Myslím, že by mělo být jasně specifikováno, kdo může které označení nosit, jelikož se denně se-

tkávám s lidmi, kteří zdravotnické vzdělání nemají a honosí se jmenovkou záchranář. Není to škoda, že toto označení může nosit, kdo chce? Co na to říkají ti, kteří řadu let studují zdravotnický obor a dosáhnou odbornosti, ke které patří i správné označení? Osobně si při vyslovení slova zdravotník vybavím člověka, který zná základy první pomoci, který absolvoval nějaký kurz první pomoci a podobně. U sestry je, myslím, její zařazení víc než jasné. Pod pojmem záchranář si představuji osobu, která má ukončené střední nebo spíše vyšší zdravotnické vzdělání. Možná chyba je nejen v legislativě, ale třeba i u médií, která do titulků ke jménu často napíšou slovo záchranář a mají tím problém vyřešen. Nikdo se nesnaží rozeznat sestru, záchranáře, řidiče a další.

Paramedik. Blízká budoucnost? Navíc je tu ještě nový pojem paramedik. Je to označení, které se zatím více využívá v několika málo zemích. Tento pojem neoznačuje žádnou nadřazenost nad sestrou či záchranářem. Souvisí se zcela jiným přístupem k výuce a výcviků studentů, tedy budoucích paramediků. V tuzemsku se o zavedení pojmu paramedik a zvýšení kompetencí u současného zdravotnického personálu snaží Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky. Tato

instituce se snaží velmi pečlivě a přesvědčivě docílit změn v zákonných normách ku prospěchu zdravotnických pracovníků a umožnit jim tak efektivnější práci a zejména práci s rozšířenou volbou kompetencí. Pro někoho se může zdát tato problematika banální a bezpředmětná, ale domnívám se, že jasné označení pracovníků Integrovaného záchranného systému a zejména zdravotnické složky by mělo mít jasná a přesná pravidla, aby byla snazší identifikace například při setkávání posádek u společných zásahů. Závěrem je ovšem potřeba říci, že je v podstatě jedno, jaký je název na visačce či na zádech uniformy člena posádky záchranné služby. Prvotní jsou v každém případě znalosti a praxe daného pracovníka. Ale na druhé straně může jasně definovaný řád v označování zdravotnické způsobilosti pomoci nejenom nám zdravotníkům, záchranářům, sestrám nebo lékařům, ale zejména pacientům, kteří mnohdy hledají například lékaře, osloví muže se jmenovkou záchranář-řidič a ten je odkáže na sestru. Text: Michal Petržela, DiS., o. s. Life RESCUE – záchranáři Praha Foto: archiv Michala Petržely

Zaujalo vás téma? Diskutujte na

www.rescue.cz Výběr zajímavých názorů uveřejníme v příštím čísle Rescue reportu. inzerce

www.falck.sk

záchranná zdravotná služba

Foto: Dušan Knap

Skupina Falck: > najväčší poskytovateľ záchrannej zdravotnej služby v Európe i v rámci Slovenska > najväčší poskytovateľ dopravnej zdravotnej služby v Európe > najväčší poskytovateľ súkromných hasičských služieb na svete > rozsiahle skúsenosti v oblasti manažmentu katastrof a riešení hromadných nešťastí > kurzy prvej pomoci od profesionálov > fyzioterapeuticko-rehabilitačné kliniky > viac ako 100-ročné skúsenosti > 23 krajín, 17 000 zamestnancov > moderné technológie (sanitné a hasičské vozidlá, medicínske vybavenie)

Chránime Váš život

falck_ZZS_185x80.indd 1

RESCUE

20.4.2010 R E P 13:18:01 ORT

www.rescue.cz

2/2010

19

záchranářská technika

záchranářská technika

Praga RND nízká dělená, 1947

Citroën CX Ambulance 2500 D – B. Collet AN78 z roku 1988

Sanitní vůz Chevrolet

Nedaleko Prahy je unikátní

muzeum sanitek Pětapadesát unikátních sanitek lze najít v ojedinělém Muzeu záchranných služeb a zdravotnické techniky, které se nachází v areálu bývalé vojenské mobilizační nemocnice a skladu civilní ochrany v Jílovém u Prahy a v dalších několika objektech. Mimo automobily má muzeum i sbírku zdravotního materiálu a pomůcek. V současnosti je ovšem muzeum přístupné pouze odborné veřejnosti, případně filmovým a televizním štábům, které si půjčují automobily či techniku jako rekvizity. „Hledáme nový objekt, protože máme sanity a další zdravotnickou techniku na třech různých místech,“ vysvětlil zakladatel muzea Vladislav Šimáček.

20


V žádném podobném muzeu na celém světě nemají podle něho k dispozici tak velký počet dochovaných sanitek ani dalších automobilů. Většina obdobných organizací se totiž zaměřuje hlavně na zdravotnickou techniku. Když se myšlenka muzea rodila, zajel si Vladislav Šimáček prohlédnout podobné do Rakouska. „V roce 2002 jsem navštívil Muzeum záchranné služby ve Vídni. Vystavují tam spoustu předmětů z vybavení záchranářů, ale nemají žádná vozidla,“ popsal. Fotografie už existujících českých sbírek aut vzbudily v Rakousku velký ohlas, což byl jeden z popudů, proč muzeum v Jílovém vzniklo.

Restaurování vozidel je drahé V areálu je celkem 55 sanitních vozů. Z toho jsou pouze tři nepojízdné. „Snažíme se všechny sanitky udržovat, ale opravy a restaurování stojí mnoho peněz a času,“ uvedl Šimáček. Díky tomu, že v muzeu lze najít mnoho dochovaných sanitních vozů, lékařské techniky a záchranářských pomůcek, využívají jeho služeb často filmaři a televizní štáby. „V poslední době jsme půjčovali techniku do seriálů Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl nebo Velmi křehké vztahy,“ řekl Vladislav Šimáček. Kromě peněz plynoucích z natáčení se občas podaří získat také nějakého sponzora. „S penězi je problém, kdybychom se stále nestěhovali, bylo by to jednodušší, ale bohužel jsme ještě nenašli vyhovující objekt,“ krčí rameny zakladatel muzea. Sanitní vozidla patří k těm nejvytíženějším. V porovnání například s hasičskými vozy najedou velmi mnoho kilometrů. „Hasičská auta mají výhodu relativně malého množství najetých kilometrů. Prakticky po každém výjezdu projdou údržbou a jsou garážovaná,“ vysvětlil Šimáček.

Hasičská vozidla jsou proto po vyřazení z provozu ve velmi dobrém technickém stavu a jsou atraktivní pro sběratele. Sanitní vozy jsou po vyloučení z aktivního provozu ve velmi špatném technickém stavu a často končí ve šrotu. „Jejich uvedení do původního stavu je velmi drahé,“ řekl Šimáček. Muzeum funguje i pro studenty a odborníky. „Mnoho studentů u nás píše diplomové práce. A nejsou to pouze studenti medicíny,“ vysvětlil sběratel. Často se totiž v muzeu objevují studenti filmových škol. Jedna studentka například natáčela jako svou diplomovou práci ruchy zdravotnické techniky. „Sirény, otevírání dveří, zvuk jízdy nosítek, hluk uvnitř sanitky za jízdy a další podobné zvuky – to vše bylo součástí její diplomové práce,“ popsal zakladatel muzea. Ve sbírce Vladislava Šimáčka a jeho kolegů je mnoho zajímavých kousků. Muzeum například vlastní zřejmě jediný zachovalý vůz značky Mercedes-Benz 190 – model 121 z roku 1959, který si zahrál také v seriálu Sanitka. „O tento vůz projevila zájem firma DaimlerChrysler, výrobce vozů Mercedes-Benz. Prodej jsme však odmítli,“ tvrdí Šimáček.

Avia Ambulance z roku 1988

„Největším problémem pro fungování muzea je právě neustálé stěhování,“ postěžoval si Šimáček. V současné době je Muzeum záchranných služeb a zdravotnické techniky v celkem třech objektech, které jsou na několika místech. Jeden z nich je v Neratovicích. „Do budovy v Neratovicích mají přístup pouze studenti a filmaři. Veřejnost tam bohužel pustit nemůžeme,“ řekl Šimáček. Jediné místo, kde bylo muzeum zpřístupněno také široké veřejnosti, byl Přibíkův mlýn v Chotouni. „Bohužel místním obyvatelům se muzeum příliš nezamlouvalo a budovu chtěli využít k jiným účelům. Proto jsme z Chotouně museli odejít,“ vysvětlil sběratel. Hlavním současným zájmem muzea tedy je najít dlouhodobý pronájem či koupit ob-

Mercedes-Benz 190 – model 121 z roku 1959

jekt, kam by měla snadný přístup široká veřejnost. „Mělo by to být v dosahu dálnice, mimo zátopovou oblast a měly by tam být prostory nejméně pro třicet osobních automobilů, třicet dodávek a deset nákladních vozů,“ popsal Šimáček požadavky na novou budovu. Při shánění exponátů muzeum spolupracuje s řadou záchranných služeb a také s Národním technickým muzeem, Muzeem Škoda v Mladé Boleslavi nebo soukromým Muzeem Praga. „Pokud by někdo měl informace o jakékoliv zdravotnické technice či vozech, které by se do našeho muzea hodily, budeme rádi, když nám dají vědět,“ uvedl zakladatel unikátního muzea Vladislav Šimáček. Text: Barbora Drachovská Foto: archiv Vladislava Šimáčka

MUDr. Vladislav Šimáček

· narozen v roce 1954 v Praze · majitel firmy Medsim Praha – Záchranná služba a spoluzakladatel Muzea záchranných služeb a zdravotnické techniky · spolupracoval při přípravách zahájení provozu letecké záchranné služby, kterou potom několik let vedl, v roce 1994 pak založil vlastní nestátní záchrannou službu · zájem o první pomoc měl již na gymnáziu; byl členem Československého červeného kříže · na lékařské fakultě preferoval obory urgentní medicíny a v období prázdninové praxe se často účastnil výjezdů záchranné služby · v záchranné službě pracuje alespoň na částečný úvazek od roku 1980 · v roce 1983 se stal účastníkem vážné dopravní nehody se sanitkou Škoda 1203 a strávil rok v nemocnicích, přesto se pak krátce po uzdravení vrátil k pražské záchranné službě na celý úvazek · kontakt: [email protected]

inzerce

Muzeum hledá novou budovu Muzeum začalo oficiálně fungovat v roce 2003, ale shánění vozů a další techniky začalo již v roce 1998. „Mnoho kolegů nezávisle na nás mělo už ve svých sbírkách spoustu unikátních vozů,“ řekl Šimáček. V té době bylo po Praze a okolí celkem osm objektů, ve kterých byla rozmístěna technika a automobily. V roce 2006 se celé muzeum přesunulo do jednoho areálu, kterým byla bývalá mobilizační nemocnice v Jílovém u Prahy. Na krátkou dobu se sbírka přestěhovala také do areálu Přibíkův mlýn v Chotouni. Koncem roku 2008 se však muzeum vrátilo zpět do areálu vojenské nemocnice a skladu civilní ochrany v Jílovém.

www.rescue.cz


21

hasiči

Studenti vytvořili pro hasiče vtipné spoty Pokud v následujícím období klesne počet požárů v českých domácnostech a sníží se počet zranění při nich, možná to bude také zásluhou vtipných animovaných spotů, které pro hasiče natočili studenti písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka. Studenti svá díla vytvořili na zakázku Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. Nyní hasiči chtějí tyto animované minipříběhy dostat prostřednictvím médií k veřejnosti. „Spoty přesně splňují naše představy o tom, jak by se moderním způsobem mohla veřejnost varovat před nebezpečím požárů,“ netají spokojenost mluvčí generálního ředitelství hasičů Radek Kislinger. Krátké animované příběhy jsou podle něho vtipné, ale přitom neztrácejí obsahovou a poučnou hodnotu. „Překvapilo mě, že se autorům, kteří nikdy neviděli požár, podařilo v mnoha případech zachytit skutečnou realitu, kterou jsem si ještě jako vyšetřovatel příčin požárů osobně prožil,“ uvedl Kislinger. Studenti magisterského stupně Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku začali na osmi spotech zaměřených na přiblížení nebezpečí požárů v domácnostech pracovat na konci minulého roku jako na svých semestrálních pracích. Pod vedením Pavla Kubanta, který stojí v čele ateliéru animované tvorby od založení školy,

22

Ukázky ze spotů

Video

Všechny animované příběhy lze zhlédnout na internetových stránkách Rescue reportu.

www.rescue.cz

pak vznikla pozoruhodná série minisnímků, originálních svým obsahem i formou. Podle ředitelky akademie Nadi Vrbové patří Pavel Kubant k těm pedagogům, kteří ctí odkaz zlaté éry české školy animovaného filmu, a zároveň vede své posluchače při praktických cvičeních k samostatnému a z výtvarného hlediska osobitému využití všech možností, nabízených technologiemi 21. století. „Budeme rádi, když se spoty dostanou co nejvíce mezi lidi. Dokonce plánujeme, že je přihlásíme na některý z festivalů do kategorie pro animované filmy,“ řekl jeden ze zástupců studentského týmu tvůrců Vítězslav Ureš. Podle jeho bratra, o necelé dvě minuty staršího dvojčete Viktora Ureše, jenž byl také jedním z tvůrců, byla práce na hasičských spotech velmi zábavná. „Jsme rádi, že jsme se na tomto projektu mohli účastnit. Je to rozhodně jedna

z referencí, na kterou budeme všichni hodně pyšní,“ uvedl. Podle tvůrců bylo snad nejsložitější vytvořit smysluplný scénář, aby každý příběh dával smysl, měl dobrou pointu, byl poučný a také vtipný. „Kolikrát trvalo několik dní, než jsme vůbec na něco přišli, a ještě déle, než vše získalo konečný tvar,“ shodují se oba bratři, kteří jako zástupci celé skupiny studentů spoty hasičům předávali. Hasiči doufají, že právě profesionální provedení a vtipnost jim pomohou k tomu, aby se spoty přes média rychle rozšířily. Díla lze volně používat i při různých školeních a přednáškách.

Předávání spotů na Generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky RESCUE REPORT 2/2010

inzerce

hasiči

Text: Jaroslav Čuřík Foto: archiv GŘ HZS

Autoři spotů

Námět, scénář, režie: Lenka Zemanová, Lenka Čeperová Výtvarno: Michal Dubnický Kontura: Petr Šenkýř Animace: Lenka Zemanová, Lenka Čeperová, Vítězslav Ureš, Viktor Ureš, Michal Dubnický, Tereza Naništová Střih: Vítězslav Ureš Zvuk: Petr Hofman, Tomáš Mourek, Štěpán Trčka, Milan Hošťálek Produkce: Filip Moravec

www.rescue.cz


23

policie

policie

í t u n d é l h o í n j e Polic Letmý pohled zpět napříč uplynulými měsíci letošního roku nevypadá pro policii nijak dramaticky – nekonečnou „společenskou rubriku“ o tom, kdo a za jakých okolností se objevil či naopak zmizel z řad čelných policejních představitelů, můžeme protentokrát po dlouhé době nechat prázdnou. Skandály se policii vyhýbaly a podle přehledu kriminality za loňský rok, který prezentoval nyní již politický ministr nepolitické vlády Martin Pecina, zločinnost ve všech hlavních sledovaných ukazatelích oproti předchozím rokům poklesla. Přesto i tentokrát je o čem se zmínit – ať už proto, že se jedná o události velmi charakteristické pro fungování policie, či proto, že svým rozsahem či významem jsou zkrátka neopomenutelné.

Hrad uhájen Začněme u posledně naznačené – tou je jistě pražský vrcholný summit Obama–Medveděv, který se odehrál v prvním dubnovém týdnu. Na dva dny policie uzavřela Pražský hrad a jeho okolí a na operaci nasadila několik tisíc žen a mužů. Příjemné je, že se nestalo nic, co by na výkonu nasazených policistů zavdalo příčinu ke kritice ze strany médií či partnerských bezpečnostních sborů, jejichž lidé se na opatřeních rovněž podíleli. Po odchodu dlouholetého ředitele Útvaru ochrany ústavních činitelů

24


ochranné služby Policie České republiky Lubomíra Kvíčaly se jednalo o první vrcholnou akci pod novým vedením – a navíc připravovanou ve velmi krátkém čase.

Krakatice v koncích Několikrát v minulosti na tomto místě zazněly povzdechy nad opakovanými odklady termínu pro vyslechnutí bývalého policisty Karla Tichého, jednoho z klíčových autorů nechvalně proslulého spisu Krakatice. Pokud cílem opakovaných odkladů bylo z možného skandálního propojení politiky, byznysu a organizovaného zločinu udělat událost, na kterou už vlastně nikdo nečeká, pak se vyplnil dokonale – Tichý podle všeho nevnesl do otázek okolo spisu nové světlo, neřekl nic, co by už nebylo známé či alespoň tušené. A ani média se nepřetrhla ve snaze informovat o tom, co se za zavřenými dveřmi Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny vlastně dělo. Podle všeho to vypadá, že Krakatice nadobro nebude znamenat žádný zlom. Tedy v pozitivním slova smyslu. Ale marná zkušenost to nebyla. Díky jednání bezpečnostního výboru a všemu, co mu předcházelo od chvíle, kdy se poprvé začaly objevovat v médiích citace ze spisu, se opět s velkou intenzitou připomnělo, co všechno je možné. Jenom namátkou: výslech Tichého byl před

rokem odložen kvůli blížícím se volbám, aby se nakonec odehrál pár měsíců před volbami. Spis je sice veřejnosti nedostupný a některé jeho části nemá ani policie, ale knihkupectví jsou plná jeho komentovaných přepisů. Z výpovědi před výborem už vyplynulo trestní oznámení – světe, div se – na Karla Tichého pro podezření, že se svou výpovědí dopustil pomluvy. A aby nebylo těch absurdit málo, možná právě toto trestní oznámení může nakonec sehrát pozitivní roli – nejen, že bychom se díky soudnímu řízení dozvěděli, co a o kom vlastně Tichý před výborem řekl. Pokud by součástí soudního projednání bylo, podobně jako v případě „justiční mafie“, i posouzení toho, zda jsou Tichého výroky přiměřené realitě, může být kolem Krakatice nakonec ještě veselo.

Už zase tvrdě proti korupci Když už jsme u těch veselých témat, neměli bychom zapomenout na to, že volby jsou za dveřmi. A s nimi, jako obvykle, také intenzivní přesvědčování veřejnosti jednotlivými stranami, že po volbách tvrdě zatočí s korupcí. Bohužel se jedná o notorické předvolební téma, na které obvykle v následujících čtyřech letech nějak nezbude čas. Ale třeba to tentokrát bude lepší (optimismus prodlužuje život – pokud člověk v dobré víře nestrčí hlavu do oprátky). Vláda navrhla

k parlamentnímu projednání několik legislativních změn, které se osvědčily v jiných zemích; policisté by jistě uvítali větší prostor pro navrhování odposlechů při vyšetřování korupce či možnost předstírat zájem o korupční „obchod“, méně rádi by nejspíš podpořili navrhovaný institut korunního svědka. Rozhodovat však nebudou policisté, ale poslanci – a podle všeho do voleb rozhodnout nestihnou, takže osud vládního protikorupčního balíčku je nejistý. Ať to dopadne jakkoli, více než represivní nástroje by pomohla prevence v podobě publikace nabídek, průběhu a smluv na veřejné zakázky na internetu, v podobě schválení zákona o státní službě a zákazu účasti firem s nejasnou majetkovou strukturou v tendrech na veřejné zakázky. Je to prosté, ale má to jeden háček – silné represivní nástroje v nepřehledném prostředí lze ovládat. V přehledném prostředí se toho mimo pravidla hry moc uhrát nedá. Ale uvidíme, třeba kapři kápnou božskou a vypustí si rybník. Kromě legislativy je tu ještě jedna cesta, na ni je ale recept složitější. Řečeno jednoduše, policie by měla do potenciálně korupčních kauz více šlapat. V posledních měsících se opět rozvířily některé české korupční kauzy s mezinárodním dosahem. A je s podivem, že v případě nákupu obrněnců Pandur či pronájmu stíhaček Gripen byli navzdory vzdálenosti či jazykové, kulturní a administrativní bariéře zahraniční vyšetřovatelé jaksi rychlejší a úspěšnější. I když – možná právě ta bariéra pomáhá, kdo ví…

Pomáhat a chránit. A hlídat? Další kolo debaty o tom, kam až sahají hranice policejního pomáhání a chránění, přinesla únorová dvojnásobná vražda hudebního skladatele Pavla Malhockého a jeho ženy. Útočník – schizofrenní syn ženy z prvního manželství – byl již za agresivní chování vůči zavražděným v minulosti trestán. Manželům navíc vyhrožoval už dvě hodiny před vraždou, na což byla policie upozorněna a situaci na místě prověřovala hlídka. Na případu bylo nezvyklých hned několik věcí: druhý syn skladatele dokázal událost udržet dlouho v pozornosti médií – a to tak dlouho, že se případem policie musela zabývat nejen jako jednotlivým, ale systémovým pochybením. Nezvyklé bylo i to, že ředitel jihočeských policistů velice rychle přiznal chybu – podle něj policisté měli být v této konkrétní situaci schopni manžele před útočníkem ochránit. Reakce zespodu policejní pyramidy byly trochu jiné – podle policistů z přímého výkonu služby bylo jenom otázkou času, kdy se něco podobného stane. Z mnoha důvodů: od vlastního zavalení prací (která neumožňuje věnovat tolik času ochraně lidí, kteří se cítí ohroženi) přes složitou vykazatelnost takové činnosti nadřízeným až k slabým pravomocem a špatné spolupráci s lékaři, kteří měli dohlížet na stav schizofrenního pachatele.

Jak už to bývá, pravda bude někde uprostřed – nebo mají pravdu všichni. Ať tak či onak, bylo by skvělé, kdyby výstupem nebylo jenom rozdělení trestů konkrétním policistům, ale důkladná analýza a návrhy, jak podobným neštěstím do budoucna předejít. Podobný případ se totiž stal za několik uplynulých let už po několikáté.

Krutá inspekce Poslední záznam tohoto ohlédnutí se bude týkat také mediálně silně pokrytého případu, ale o rok staršího data. Když před rokem média přinesla zprávu o tom, že tři policisté brněnské pohotovostní motorizované jednotky ubili k smrti čtyřicetikilového Vietnamce, od začátku bylo zjevné, že případ bude o něco složitější. Nejen proto, že se jednalo o služební zákrok a zemřelého pár hodin před smrtí prohlédl lékař, ale i proto, že v médiích se objevovaly stále neuvěřitelnější zprávy. Nejprve o tom, že zúčastnění policisté dohromady tvořili jakousi neonacistickou buňku uvnitř policie, pak o tom, že kromě natočeného videozáznamu ze zákroku se v počítačích vyšetřovaných našly soubory s dětskou pornografií. Až do letošního února, kdy se konal soud s jedním z policistů za přechovávání dětské pornografie (soud ho zprostil viny), nebylo přitom jasné, zda se jedná o jakousi informační hru, či zda ona mediální tvrzení mají reálný základ. Po prvním soudu (za přechovávání dětské pornografie) je zjevné, že základ obvinění sice byl reálný, ale nesmírně vratký (a to do té míry, že před soudem vůbec neměl skončit – a pokud ano, ve stejné pozici jako obviněný policista měla být i jeho družka jako majitelka počítače). Bez ohledu na to, jaká je reálná vina obviněného policisty v případě zabití (jeho další projednání se plánuje na červen), celá záležitost s pornografií se nejvíce ze všeho podobá psychickému nátlaku ze strany Inspekce Policie České republiky. Vztah policistů k inspekci se v mnohém podobá vztahu veřejnosti k policii – a nejspíš se utváří podobně. V debatách o tom, jak by se policisté měli chovat vůči předpokládaným pachatelům, je jejich obava z inspekce často jediným argumentem, který jim pomůže vcítit se do kůže „civilních“ podezřelých a připustit, že na jejich pohledu na veřejnost by stálo za úvahu leccos korigovat. Neméně zásadní je otázka důvěry v to, že inspekce dokáže činnost policistů kontrolovat – i když si v řadě zejména korupčních kauz v minulém roce připsala ke své pověsti pár plusových bodů, stejně jako v případě vztahu veřejnosti k policii platí, že jedna podobně zpackaná akce přespříliš aktivních inspektorů dokáže všechny předešlé úspěchy spolehlivě překrýt. Na podobné hokusy pokusy by proto měla být inspekce velmi opatrná. Text: Michal Tošovský Foto: Jan Kostík

Victorinox dual pro Novinka mezi

záchranářskými noži

Po komerčním úspěchu modelu RescueTool přichází firma Victorinox s novým modelem záchranářského nože, nesoucím jméno Dual Pro. Nůž je charakteristický dvěma velkými čepelemi otevíratelnými jednou rukou, jednou základní pracovní čepelí a druhou zahnutou rescue čepelí s bezpečným tupým zakončením. Dual Pro je prvním model firmy Victorinox, u kterého je použita pojistka liner-lock i u rescue čepele. Oproti modelu RescueTool není nůž vybaven vyrážecím hrotem a pilkou na sklo. Výraznou designovou změnou je černočervené provedení rukojeti, které noži velmi sluší. Nůž je součástí nové modelové řady Dual Density, charakteristické právě dvoubarevným provedením rukojeti a některými technickými inovacemi. Recenzi jednoho z nožů této řady, Victorinox Soldier Knife, najdete v loňském 3. čísle Rescue reportu. Text: vip Foto: www.victorinox.cz

www.rescue.cz


25

krizová komunikace I když jsou eskalace násilného jednání běžnější hlavně na počátku krizové situace, je třeba být připraven, že se najednou může vývoj radikálně zhoršit. I když vám nyní zájmová osoba „jde na ruku“, někdy nemusí být ještě zcela vyhráno. Důvodem tendencí k agresi může být kupříkladu nesplnění požadavku, vypršení ultimáta, získání dojmu, že se připravuje podvod nebo policejní zákrok. V takových chvílích může být v některých případech každá rada drahá. Pomoci odvrátit konečný čin však mohou některé apelace na:

Při komunikaci v krizových situacích nastávají situace, kdy se už schyluje k přímému násilí proti nějaké další osobě (může to být například rukojmí nebo se to může stát při sebevraždách s členy rodiny a podobně) nebo je bezprostředně ohroženo široké okolí, včetně přítomných policistů (například hrozí výbuch či požár).

· nevinnost oběti a smrt ostatních lidí (zvláště pokud nemají s „naší“ věcí nic společného); · zbytečnost konání („násilí nikdy nic neřeší“, „pokud někoho zraníte, jen byste to zhoršil“); · odsouzení činu příbuznými, veřejností a médii, nepochopení a zavržení osoby agresora („co si myslíte, že si o vás budou říkat, když ublížíte té ženské, místo jako na smolaře na vás budou pohlížet jako na vraha“); · zvláště v případě „zkušené“ kriminální osoby lze upozornit na následnou nemožnost dalšího jednání a dohody, případně na neodkladnost následujícího zákroku („co si myslíte, že se asi nastane, až ublížíte těm lidem?“) – rázné akce, při které možná pachatel zemře. Pokud jde o výhrůžky násilím: · · · ·

Komunikace v krizových situacích

5

Jak zabránit ohrožení nezúčastněných osob 26


neignorujte je a berte je vážně; neodporujte jim; nesouhlaste s nimi; nenazývejte je požadavky.

Jestliže už byl někdo z ohrožovaných lidí zavražděn, pokuste se přesto zachovat klid, i když to bude jistě složité – když se to stalo už před vaším příchodem, neberte na to při dalším jednání ohled a snažte se to dále nezmiňovat. Pokud to nastane v době vyjednávání, mějte vždy v prvé řadě na paměti bezpečí zbývajících zadržovaných osob a veďte jednání stylem „uděláte situaci ještě o mnoho horší, když zabijete další lidi…“. Snažte se za každou cenu zabránit dojmu, že z hlediska zájmové osoby už není co ztratit.

Dosažení dílčích cílů Pokud už se situace snad stabilizovala, druhá strana komunikuje a v jejím projevu je méně agrese, lze se citlivě pokusit o alespoň částečné naplnění našich dalších cílů. Nástroji může být: · poukazování na zbylé životní hodnoty (především děti, partnera, rodiče, je ovšem potřeba být opatrný – právě oni mohou být důvodem k činu); · prohloubení vzájemného vztahu, například prohlášeními o chápání situace a názorů druhé strany („také se nedivím, to vás muselo rozčílit“); · co největší personalizování případné zadržované osoby, mluvit o ní pokud mož-

·

·

·

·

·

·

·

·

·

·

·

no jménem, ptát se na její stav, zdraví a podobně („ta žena, paní Dvořáková, má tady venku děti a ty se zajímají, jak je mamince…“) – obtížněji se totiž ubližuje někomu, koho považujete za stejnou lidskou bytost; dosažení určitých vzájemných ústupků a jakéhosi „obchodu“ („tak já se budu snažit vám to jídlo sehnat a udělám pro to, co budu moci, ale vy byste za to mohl projevit dobrou vůli a pustit alespoň to děcko…“); taktické uvažování o výhodách částečného akceptování požadavků, ale vždy jejich následné mírné zpochybňování a vylíčení obtíží, případně organizační a časové náročnosti (například: „takže vy chcete jídlo, jistě ale chápete, že bude nějakou dobu trvat, než je někdo koupí a donese, teď, jak víte, je všechno kolem zavřené…“); citlivé snižování naděje na reálnost cílů zájmové osoby – proto hned zpočátku vnášejte opatrně nejistotu do očekávání rychlého úspěchu („obávám se, že to nebude tak lehká záležitost – sehnat milion korun v hotovosti je poměrně problém“); trpělivost, snaha vše protahovat – čas je nyní vaším hlavním pomocníkem, protože snižuje úzkost zájmové osoby, nutí ji racionálněji přemýšlet a zaseje pochyby do jejího jednání, případně vytvoří vztah s přítomnou obětí a vyjednávajícím policistou; plynoucí čas navíc unavuje, snižuje pozornost a vyvolává nudu; používání pochvaly – vyzdvihování kladných bodů dosavadního jednání („oceňuji, na kolika věcech jsme se shodli…, vidíte, jak se o tom problému můžeme nakonec spolu bavit…“); při netrpělivosti, výčitkách a výhrůžkách druhé strany je třeba poukazovat na obtíže a svou snahu vyhovět, vyhodnocovat dílčí úspěchy – udělat výčet toho, co se již (přes „obtíže“) podařilo zajistit („já jsem vás upozorňoval, že to bude trvat nějakou dobu, ale uvědomte si, na kolika věcech jsme se dohodli a zajistil jsem je přes všechny problémy – mám na mysli léky, kávu, cigarety…“); používání metody vcítění pro ovlivňování správným směrem a přehodnocování situace („kdybych já byl na vašem místě, asi by se mě to také dotklo, to se dá vcelku pochopit, ale proto ještě nyní nemusíte ohrožovat všechny kolem“); vyvarování se termínů já a vy, je třeba používat my („takže jsme se shodli na tom, že byste mohl pustit toho člověka, aby ho mohli doktoři ošetřit“); dojem tlaku času („je vám jasné, že ta žena uvnitř může bez ošetření zemřít a potom že by se mohlo zhatit vše, co jsme za tu dobu dojednali…“) snaha o podsunutí myšlenek, to znamená, že je třeba najít takové důvody, aby dotyčný před sebou ani před ostatními lidmi neztratil tvář, pokud by se policistům vzdal („myslím, že nyní jste dosáhl svého, navíc tím, že jste tu ženu propustil, získáte sympatie, teď jste upozornil na váš případ, a vše se bude rozhodně konečně řešit…“); vhodné předložení možnosti důstojné alternativy pro vzdání se – je třeba na-

inzerce

krizová komunikace

www.rescue.cz


27

krizová komunikace

Alternativy postupů v takové situaci mohou být různé, ale měly by podle „selského rozumu“ vždy respektovat co největší záruku bezpečnosti takového úkonu, například: · vyjít ven a nechat rukojmí uvnitř; · pustit rukojmí a sám zůstat uvnitř; · vyhodit zbraň ven před opuštěním objektu; · nechat zbraň uvnitř. Pokud možno ale nikdy nevycházet ven s rukojmími a pak teprve odhodit zbraň! To se nemusí vyplatit, pokud si pachatel vše náhle rozmyslí a změní názor, mohou nastat velké problémy!

Co nedělat… Předchozí část řešila postupy, které dávají větší šanci vyřešit věc v klidu. V této části budou zmíněny aspekty, které mohou situaci spíše zhoršit (či dokonce zapříčinit katastrofu) a měli bychom se jim pokud možno vyhnout – tedy je nejlépe nedělat. Jde zejména o tyto kroky:

· jednoznačné odpovědi ne (spíše používat „rozumím a předám to dál…, seženu někoho, kdo na tom bude pracovat…, zkusím zjistit, co se s tím dá dělat…“); · neprovokování (jakmile jde o zdraví a lidské životy, tedy rozhodně žádné „stejně to neuděláte, to si přece nemůžete dovolit…“ a podobně); · nezesměšňování ani nejnesmyslnějšího požadavku (výhodnější je „to ovšem nebude, jak jistě chápete, tak lehké a já to nyní jen obtížně odtud budu řešit…“) – pokud to chce, považujte to pro něj za důležité; · nesplnitelné sliby (lepší je „to teď já osobně nemohu tady zajistit, ale pokusím se v tom něco dělat a dám to na vědomí svým nadřízeným hned, jak budu moci“); · lhaní, pokusy o přelstění a nevhodné triky – ty se nemusí vyplatit a mohou skončit špatně, podle možností je lépe pokusit se „být čestný“ (například neprohlašovat se za někoho jiného než policistu, zvláště máte-li na sobě uniformu); · sliby dalších zbraní, munice, alkoholu či drog – takový krok rozhodně nepřispěje ke zklidnění (reagovat lze prohlášením: „nadřízení to zřejmě nedovolí“); · používání výrazů, jako je rukojmí (lepší je říct „ti lidi uvnitř“), požadavky a ultimáta (sám je nezmiňovat, ty, co už zazněly, pak už nepřipomínat a být rád, že se na ně pokud možno zapomene…); · výměna rukojmí, například za policistu (který by zvýšil prestiž pacha-

· ·

·

·

·

· ·

·

tele a mohl by mu, vzhledem k možné osobní nenávisti, ublížit mnohem snadněji než jiným); pouštění osob „dovnitř“ (nepouštět zpravidla ani lékaře, natožpak někoho, koho vyžaduje zájmová osoba…); pouštění nekompetentních osob z venku k vyjednávání – politiků, zástupců médií, a ve většině případů ani členů rodin a známých zájmových osob (mohly by jednat ve smyslu „vidíte, k čemu jste mě nakonec dohnali…“); nabízení časových lhůt (nenabízejte je a nezmiňujte, a pokud už padly, předem je zpochybňujte a už je sami nepřipomínejte, avšak nikdy je neignorujte – neslibujte tedy „nanejvýš do pěti minut tam budete mít kávu…“); klíčová rozhodnutí, která patří nadřízeným (například shánění peněz, aut, možnost volného odchodu z místa), všechna odpovědnější rozhodnutí je třeba raději takticky oddálit do příjezdu „šéfů“ („kteří, jak vám bylo řečeno, jsou prý už na cestě“); pokládání zbraně, či dokonce její předání ve vypjatém okamžiku pod nátlakem zájmové osobě; svou zbraň ale můžete mít kvůli lepšímu přímému jednání skloněnou nebo cloněnou za tělem či krytem nebo v nejkrajnější situaci musíte být alespoň jištěn kolegou („nemohu položit zbraň, mohu ji sklonit, ale musíte alespoň dát ten nůž od toho člověka…“); jednání tváří v tvář – pokud možno takto nejednat, může jít o neúměrné riziko („pochopte, nemohu k vám, dokud budete držet tu zbraň…“); komunikace radiostanicí přímo před zájmovou osobou (pokud možno takto nekomunikovat, mohla by zaslechnout nežádoucí informace nebo vaši vysílačku chtít a jednat „rovnou s šéfy, kteří mohou rozhodnout“); používání výrazů, jako je kapitulace, vzdát se, skončit to (spíše používejte „opustit to místo, vyjít ven“ a podobně).

Další klíčové činnosti v místě situace Mezi dalšími důležitými činnostmi na místě je zapotřebí zmínit především získávání informací, nutných pro další vedení jednání či potřebný zákrok. Všímejte si pokud možno všeho. Informace průběžně předávejte radiostanicí operačnímu důstojníkovi, a pokud můžete, zaznamenejte si je na papír vždy s časem záznamu (mohou být později velmi cenným vodítkem – například až dorazí kvalifikovaný vyjednavač, zásahová jednotka a podobně). Jde zejména o tato klíčová fakta: · popis zájmové osoby (či osob), jméno a další dostupné informace; · důvody k činu, motivace; · zdravotní stav, případné mentální onemocnění nebo vliv alkoholu či drog; · zbraně, typ pohrůžek; · místo, přístup, okolí a podobně (možnost rychlého vstupu, případně plán místnosti); · případné zadržované osoby (popis, stav, věk, pohlaví, jméno a podobně), svědci události; · případné požadavky, ultimáta; · možné spojení zájmové osoby s někým dalším venku (například mobilní telefon). Vždy je nutné mít na paměti, že nikdy není vyloučena varianta, že i po příjezdu posil (včetně vyjednávacího týmu) to můžete být právě vy, kdo bude se zájmovou osobou nadále komunikovat. Důvodem může být vybudovaný vzájemný vztah a určitá důvěra zájmové osoby k vám. Může se velmi snadno stát, že dotyčný zkrátka nebude chtít už s nikým dalším (pro něj naprosto cizím) mluvit. Vy jste pro něj ve vypjatých momentech představovali jediné spojení se světem a na tom může trvat. Vše tedy může dopadnout tak (a nejednou se to v praxi už stalo), že nadále zůstanete v roli jakéhosi prostředníka. Pokud taková varianta nastane, nebojte se toho. Skupina pro vyjednávání bude složena ze zkušených profesionálů, kteří se vám budou ze všech sil snažit pomoci věc co nejzdárněji zvládnout.

28


Text: Mgr. Pavel Černý Foto: autor

Krádeže ze sanitek

inzerce

vrhnout vhodnou a pro zájmovou osobu únosnou variantu ukončení incidentu, která bude brát v úvahu její případnou nejistotu ze samotného aktu zatčení a její obavy o důstojné a bezbolestné zacházení („mohu vám čestně slíbit, že pokud vyjdete ven, nevrhne se tady na vás žádné komando a bude s vámi zacházeno co nejslušněji…“).

ze života

záchranářské boty i navigace

Záchranářské boty, bundy, stříkačky, jehly, ale také elektronika, navigace či defibrilátory. Na to vše se zaměřují zloději při vykrádání sanitek. Své pro většinu lidí nepochopitelné činy navíc mnohdy konají v době, kdy záchranáři někoho ošetřují. Zloději si obvykle vybírají věci, které lze dobře zpeněžit. „Například záchranářské boty jsou velice drahé. Zloději na nich mohou dobře vydělat,“ řekl Vladislav Šimáček, majitel firmy Medsim Praha – Záchranná služba. Například v Praze se od počátku roku staly již dvě krádeže ze sanitek. „V úterý 9. února rozbili zloději okno spolujezdce a odcizili obrazovku navigace. V pondělí 8. března před vstupem do metra na stanici Křižíkova zloději opět rozbili okno a vytrhli obrazovku navigace,“ popsala oba případy mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová. Podle ní však nelze ukradenou navigaci nijak zpeněžit. Není totiž kompatibilní s žádným podobným systémem. „Navigace je určená pouze pro provoz pražské záchranky,“ vysvětlila Ernestová. Obě krádeže se staly v době, kdy posádka vozu ošetřovala pacienta. „Nám jednou dokonce zloděj ukradl ze sanitky defibrilátor. Když utíkal před policisty, defibrilátor mu spadl z druhého patra. Zloděje sice policisté chytili, ale škoda byla téměř půl milionu korun,“ uvedl Vladislav Šimáček. V Karlovarském kraji za poslední rok zdravotníky sice nikdo neokradl, zato jim kdosi chtěl ujet s celou sanitkou. „Na podzim roku 2009 ošetřovala naše posádka pacienta. Sanita byla vzdálená čtyři metry a zůstala nastartovaná a odemčená. Zdravotníci do ní běhali pro přístroje. Jednomu z obyvatel domu však zřejmě sanitka překážela, a tak se rozhodl s ní odjet. Údajně

jen o kus dál. Už po několika metrech ho ale zastavili přítomní policisté,“ popsal případ mluvčí karlovarské záchranky Lukáš Hutta. Krádeže celých sanitek nejsou nijak zvlášť výjimečné. „Jen loni v Praze zloději ukradli asi jedenáct sanitních vozů,“ tvrdí majitel firmy Medsim Vladislav Šimáček. Na jižní Moravě sice za posledních několik let neřešili žádný problém s krádežemi, ale zato tam jsou poměrně často napadáni záchranáři. Stává se to dokonce několikrát do roka. Podle mluvčího Záchranné služby Karlovarského kraje Lukáše Hutty jsou záchranáři napadáni často pacienty, kteří jsou pod vlivem alkoholu. „Zaznamenali jsme případy, kdy pacient utrhl madlo v sanitě nebo dokonce uhodil lékaře pěstí do obličeje,“ popsal Hutta. Nejčastější jsou však podle něj případy slovního napadání lékařů a záchranářů. „Stává se to hlavně v noci a většinou hraje roli alkohol. Samozřejmě také částečně působí stresová situace,“ dodal mluvčí karlovarské záchranky Hutta. Text: Barbora Drachovská Foto: archiv redakce

www.rescue.cz


29

představujeme a) dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě, nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, b) dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích, nebo c) účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Činnost policistů skupiny dopravních nehod

Nejdříve je nutno podle odstavce 1 posoudit, zda se vůbec jedná o dopravní nehodu, neboť z tohoto ustanovení je zcela zřejmé, že dopravní nehoda se musí stát na pozemní komunikaci. Pokud se tedy stane mimo pozemní komunikaci, není to dopravní nehoda. Dopravní nehoda tedy není například náraz do pracovního stroje na poli nebo pád stromu na automobil v lese. Obdobně není dopravní nehodou pád kusu ledu na střechu automobilu, poškození vozidel při opravě, nakládce či vykládce, událost při nástupu a výstupu z městské hromadné dopravy, požár vozidel a podobně. Za pozemní komunikaci se nepovažuje ani chodník či park, neboť další podmínkou, která musí být splněna, je, aby havárie či srážka začala na pozemní komunikaci, za kterou považujeme podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace:

Právní aspekty dopravní nehody

§ 4 Dálnice

(1) Dálnice je pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy.

§ 5 Silnice

Odpovědět na otázku, jak správně vyřešit dopravní nehodu, není jednoduché. Je nutné posoudit velké množství informací, správně je vyhodnotit a pak rozhodnout. Pro správné právní posouzení dopravní nehody musí policista výborně ovládat mnoho právních předpisů, zejména zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb., trestní zákoník č. 40/2009 Sb., trestní řád č. 141/1961 Sb. a přestupkový zákon č. 200/1990 Sb. Mimo to jde o množství dalších právních předpisů, jako je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a vyhlášky, například vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, a vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů. S problematikou úzce souvisí i další předpisy, například interní akty řízení, především závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009 ze dne 4. prosince 2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a pokyn ředitele ředitelství služby

30


dopravní policie policejního prezidia ze dne 12. ledna 2010, kterým se upravuje činnost při vyšetřování silničních dopravních nehod. Tento výčet není konečný, neboť výše uvedené právní předpisy jsou základní, rámcové předpisy, které by policista měl ovládat. Samozřejmě existují další právní předpisy, které je nutno při řešení dopravních nehod znát a aplikovat. Je to například Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) a podobně. Za zcela zásadní znalost, ze které policista musí při řešení dopravní nehody vždy vycházet, je možno považovat definici dopravní nehody, kterou upravuje § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zejména vybraných následujících ustanovení:

§ 47 Dopravní nehoda (1) Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo

zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. (4) Dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména jeli to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. (5) Povinnost podle odstavce 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě

(1) Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. (2) Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd: a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu, b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy, c) silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.

§ 6 Místní komunikace (1) Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. (2) Místní komunikace může být vystavěna jako rychlostní místní komunikace, která je určena pro rychlou dopravu a přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis. Rychlostní místní komunikace má obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice. (3) Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace, b) místní komunikace II. třídy, kterou je doprav-

ně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz. (4) Prováděcí předpis blíže vymezí znaky pro rozdělení místních komunikací do jednotlivých tříd.

inzerce

představujeme

pspojení ojesní jistotou

§ 7 Účelová komunikace (1) Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. (2) Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Pokud havárie či srážka začala na pozemní komunikaci a vozidla stojí po nehodě v konečném postavení mimo pozemní komunikaci, pak se samozřejmě jedná o dopravní nehodu. Z ustanovení § 7 odstavce 2 vyplývá důležitá povinnost vlastníka či provozovatele účelové komunikace, kterou je stanovení rozsahu a způsobu užívání komunikace. Pokud rozsah a způsob užívání není stanoven, dochází k mnoha nedorozuměním mezi policisty a účastníky dopravních nehod. Jestliže se stane dopravní nehoda na účelové komunikaci, tedy na komunikaci, která není používána veřejně, musí policista postupovat právě podle rozsahu a způsobu užívání, upraveného vlastníkem komunikace. Týká se to například parkovišť u obchodních řetězců, kde je provoz upraven například na začátku vjezdu do zóny informační tabulí upozorňující na pravidlo pravé ruky. Další podmínkou je, aby při dopravní nehodě nastalo usmrcení nebo zranění osoby nebo škoda na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Na základě této podmínky proto nejsou dopravní nehodou například už uvedené události při nakládání či vykládání zboží nebo při vystupování či nastupování osob v městské hromadné dopravě, neboť vozidla nejsou v pohybu. V příštím dílu se zaměříme na způsoby řešení dopravních nehod na místě v blokovém řízení, oznámením správnímu orgánu a vyšetřováním jako přečin. Text: Mgr. Jindřich Komárek

• radiostanice a rádiové systémy Motorola • telemetrické sítě a řídící systémy • systém GPS a další speciální aplikace • radiostanice pro letecké pásmo • radiostanice pro volný čas • zápůjčky radiostanic • služby veřejných (hromadných)

rádiových sítí

KONEKTEL, Pražská 152, 530 06 Pardubice Tel.: +420 466 857 111, Fax: +420 466 857 222 E-mail: [email protected], www.konektel.cz

w w1w . r e s c u e . c z erce_konektel_60x260mm.indd

RESCUE REPORT 2 / 2 15.7.2008 010 10:41:4

31

kauza

Historie

www.singingrock.cz/polygon

se špatným koncem Šestatřicetiletý voják Marcel Janošek žil a pracoval v Opavě. V sobotu 30. ledna vyrazil s fotoaparátem do přírody v okolí nedalekého Hradce nad Moravicí. Zpět se však už nevrátil. Teprve v pondělí se o jeho zmizení dozvěděla policie. V těch dnech byly na celém území republiky špatné povětrnostní podmínky. Na Opavsku sněžilo, byl silný vítr, teplota hluboko pod nulou a tvořily se sněhové jazyky. Mluvčí opavských policistů René Černohorský uvedl, že nebylo známo, kterým směrem se hledaný muž mohl vydat. Policie našla pouze jeho automobil zaparkovaný ve městě, jehož okolí je známo kopcovitým terénem. „Do pátrání se postupně zapojily stovky lidí. Policisté, vojáci, hasiči, místní obyvatelé a další dobrovolníci ve špatných povětrnostních podmínkách bezvýsledně pročesávali okolí. Muže hledala helikoptéra i potápěči. Pátrací akce skončila 6. února, aniž by se pana Janoška podařilo najít,“ uvedl mluvčí s tím, že při pátrání si policisté hodně slibovali od helikoptéry s termovizí. „Jenže ta byla s největší pravděpodobností nasazena příliš pozdě, kdy už termovize nebyla účinná,“ řekl Černohorský. Tělo pohřešovaného Marcela Janoška našli nakonec až po měsíci náhodní chodci.

Nevyužité možnosti Policie České republiky je součástí integrovaného záchranného systému, který pro podobné situace disponuje jedním z nejúčinnějších pátracích prostředků: kynologickými specialisty. Vycvičení psi hledají v terénu lidský pach nesený větrem a jsou ho často schopni detekovat i na velkou vzdálenost. Navíc díky tomu, že pracují s pachem, nejsou pro jejich práci limitující světelné podmínky. Jinak řečeno: na rozdíl od lidí mohou psi pracovat bez potíží třeba i v noci. Do akce je policisté mohou přizvat pouhým telefonátem na nejbližší operační středisko hasičů. Právě hasiči totiž záchranářské kynology pro tyto akce přezkušují a organizují. Skutečnost, že případ Marcela Janoška je další z řady, kdy policie psovody z integrovaného záchranného systému nevyužila, kritizuje například Veronika Švestková, která patří k nejzkušenějším záchranářským psovodům v zemi. „Proč policie nespolupracuje s psovody a psy vycvičenými speciálně na plošné pátrání? Dvacítka našich psů nahradí bez problémů 400 lidí v rojnici. A nejenže nahradí, zdaleka je předčí,“ řekla záchranářka.

32


Další případy, kdy policie nevyužila kynology Německá turistka, sedmasedmdesátiletá Ursula Pilzová, zmizela minulý rok první březnovou neděli v Kořenově v Jizerských horách. Manžel ji naposledy viděl před hotelem. Policisté v okolí hotelu hledali v neděli a pokračovali i v dalších dnech. Psy specializované na hledání pohřešovaných však nepozvali. Akce skončila neúspěchem. Zmizelá žena byla nalezena až po týdnu mrtvá, přičemž se nacházela jen tři sta metrů od hotelu, který byl středobodem pátrání. „Pitva prokázala, že žena umrzla,“ uvedla tehdy jablonecká policejní mluvčí Ludmila Knopová.

Před půl rokem, v neděli 15. listopadu, odešel v Boskovicích na jižní Moravě na dopolední procházku šestačtyřicetiletý muž. Od nedělního odpoledne po něm rodina začala pátrat. Byla vyrozuměna policie, její akce však byla bezvýsledná. Muž byl nalezený až o několik dnů později – mrtev. Jeho tělo leželo kousek od míst, kde ho příbuzní a přátelé hledali. Pátrání blízcí lidé zorganizovali sami v reakci na nečinnost policie. Podle manželky pohřešovaného policie nevěnovala v prvních dnech, kdy byl hledaný muž prokazatelně ještě naživu, pátrací akci dostatečnou pozornost. Rodina oběti kritizovala policii i za to, že na místo nepovolala specializované kynologické záchranáře, ačkoliv policisté tuto možnost znali a byla jim nabízena.

Rojnice totiž není schopná propátrat husté porosty, bažiny ani těžko dostupný terén. Rojnice nezachytí ani pach těla, které může být pod sněhem nebo na kraji vodních ploch a pod jejich hladinou. „Pes se v naší přírodě dostane téměř kamkoliv a navíc při dobrém větru je schopen zachytit lidský pach až na čtyři sta metrů. Policista v terénu zvládne prohledat očima pár metrů kolem sebe, a to pouze v přehledném terénu,“ dodala Veronika Švestková.

Co jsem dostal, to jsem použil Proč tedy při pátraní po ztraceném vojákovi nikdo nezvedl telefon a hasiče o nasazení speciálně vycvičených psů nepožádal? „Vycházel jsem z prostředků, které jsem měl k dispozici od vedoucích územního odboru. Povolání psů jiných složek, stejně jako zhodnocení technických prostředků a možností, to je na nich. Co jsem dostal k dispozici, to jsem použil,“ uvedl policista, který pátrací akci velel, Vladimír Polášek z hradecké služebny. Dodal, že o možnosti pozvat nějaké specializované psy sice slyšel, ale nic konkrétnějšího o ní nevěděl. Kauza Marcela Janoška opět ukázala, že na mnoha místech republiky zatím policie neumí hasičské kynology povolat a použít. Taková zjištění však už v tuzemských poměrech nejsou novinkou. Ale ještě horší je to, že za tato zjištění se leckdy platí cenou nejvyšší – lidskými životy. Text: Dušan Stuchlík Foto: autor

Polygon SINGING ROCK, Poniklá 317 • Foto: Vojtěch Watt Dvořák

seriál

CAS 24 MAN

Vyjíždí ke všem zásahům jako první výjezd s osádkou 1 + 5. Vůz je vybaven především k hašení požárů, dále také elektrickým navijákem 5,4 t, elektrocentrálou Endress 5 kW, přetlakovým ventilátorem, výsuvným osvětlovacím stožárem, motorovou pilou, rozbrušovací pilou a čerpadlem Ziegler 16/8. Vozidlo na podvozku MAN 14.250 LE 4x4 dodala v roce 2006 SPS Slatiňany.

CAS 32 TATRA 815

Vítkovice Machinery Group je nejvýznamnější česká strojírenská skupina se silnou pozicí ve vybraných částech strojírenské produkce a v dodávkách velkých investičních celků. Zahrnuje okolo třicítky firem včetně společnosti s ručením omezeným Vítkovice Reality Developments, jejímž posláním je zabezpečování nevýrobních služeb nejen pro Vítkovice Machinery Group, ale i pro externí firmy. Jde například o správu a údržbu majetku, realitní činnost, zabezpečení pojištění, provoz archivu a muzejních sbírek, produkci reklamy, nákup, prodej a distribuci energií a technických plynů, služby zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví při práci a služby hasičského záchranného sboru. Více o mateřském podniku se můžete dočíst na www.vitkovice.cz

34


Podnikoví 2 hasiči

Hasičský záchranný sbor Vítkovice Reality Developments Vývoj firmy Vítkovické železárny založil v roce 1828 osvícený olomoucký arcibiskup, arcivévoda Rudolf Jan. Vítkovice měly strategickou polohu – poblíž se nacházely všechny suroviny potřebné pro výrobu železa a zároveň stály na trase plánované železnice z Vídně do polských solných dolů. A právě pro tuto trasu měly Vítkovice dodávat kolejnice. Výstavby komplexu se ujal profesor vídeňské polytechniky František Xaver Riepl. Provoz Rudolfovy huti byl zahájen na podzim roku 1830 zapálením první pudlovací pece v Rakousku. První vysoká koksová pec v monarchii byla zafoukána v roce 1836. S příchodem nového většinového vlastníka, vídeňského bankéře Salomona Mayera Rothschilda začal vznikat unikátní a soběstačný komplex a jedno z největších monopolních sdružení v Evropě. Strojírna vyráběla parní stroje, mosty, železniční vagony, důlní nástroje, stroje pro hutě, železniční kola i výhybky. O třicet let později bylo vytvořeno významné Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které spoluvlastnili bratři Gutmannové. V jeho čele stanul Paul Kupelwieser. S jeho příchodem začal rozsáhlý sociální program a modernizace. V roce 1883 byla postavena první válcovna trub v Rakousku. Byl vybudován závod na litou ocel, zahájena výroba pancéřových desek a lodních hřídelí. Od roku

1906 začala sériová výroba další významné komodity – ocelových lahví. Na počátku 20. století stály Vítkovické železárny díky své vysoké úrovni technického vybavení, objemu výroby a nízkým nákladům v čele evropských železáren. Mezi unikáty meziválečných staveb lze zařadit dvoupatrový most přes Starý Dněpr v Kyjevě nebo známý plynojem v PrazeLibni. Po válce se Vítkovice svou strojírenskou produkcí podílely na výstavbě jiných železáren. Byla tam vybudovaná základna jaderné energetiky. Dodávkou století se stala válcovna tlustých plechů pro závod Azovstal ve Ždanově. V 70. letech minulého století železárny vyrobily například Žďákovský most a unikátní televizní vysílač Ještěd. Ve Vítkovicích vznikly i ocelové konstrukce řady dalších unikátních staveb a také výrobky pro energetiku, zařízení na výrobu oceli nebo velkostroje pro povrchovou těžbu. V únoru 1992 byla zřízena společnost Vítkovice, která se v té době podílela například na stavbě žižkovského televizního vysílače, výstavbě fluidního kotle v Tisové, výstavbě Centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi, na pylonovém mostu v Ústí nad Labem nebo dodávce kontilití pro Novou huť Ostrava. V srpnu 2003 strojírenskou část společnosti Vítkovice privatizoval český kapitál a poté vznikla současná strojírenská skupina Vítkovice Machinery Group.

Vozidlo vyjíždí v prvém sledu s osádkou 1+2 jako zásoba hasebních látek. Je vybaveno čerpadlem Ziegler, plovoucím čerpadlem a závěsným zařízením pro připojení přívěsu například CO2. Veze vodu, pěnidlo a také pojízdný práškový hasicí přístroj 50 kg. Vozidlo bylo vyrobeno v roce 1989, generální opravu nástavby provedla v roce 2007 Strojírna Potůček Slatiňany.

AZ 30 IFA

Automobilový žebřík s maximální dostupnou výškou 30 metrů. Je určen k rychlému zásahu ve vyšších podlažích budov a podobných objektech. Slouží pro výstup i pro dopravu příslušenství, hasiva a evakuaci ohrožených nebo zraněných osob. Používá se také k různým technickým zásahům (například uvolněné plechy, v zimě odstraňování nebezpečných rampouchů a podobně). Výhodou je skutečnost, že podpěry se vysouvají kolmo dolů, takže kam vjede vozidlo, tam lze žebřík postavit. Rok výroby 1986.

Historie hasičského sboru V roce 1884 byl v návaznosti na dynamický rozvoj železáren založen dobrovolný hasičský sbor společný pro obec Vítkovice a Vítkovické železárny. Celkem 120 mužů bylo rozděleno do tří oddílů – lezců, stříkačníků a pořádkových. V roce 1901 se stav zvýšil na 150 mužů. Stávající hasičská zbrojnice byla nevyhovující, a proto začala v roce 1910 stavba nové hasičské zbrojnice, která sloužila od roku 1912 do roku 1960. Jednotlivé závody měly povinnost denně posílat na službu dva dělníky a jednoho mistra. Později byla ke zbrojnici přistavěna i kuželna, aby se tam hasiči co nejvíce zdržovali. V roce 1941 začal na příkaz protektorátního ministra vnitra vznikat požární sbor z povolání. Fungovat začal 1. dubna 1942 s rozdělením hasičů na dvě směny – jedna směna trvala čtyřiadvacet hodin. Stav sboru se naplňoval převodem pracovníků ze železáren nebo totálním nasazením studentů a zaměstnanců obchodu. V roce 1944 po prvním leteckém úderu byl stav doplněn na 200 mužů. V roce 1945 se při osvobozování polovina sboru roz-

seriál

TA 4 LIAZ

Technický automobil vyjíždí k různým technickým zásahům. V nástavbě je umístěn kontejner s výbavou na zásahy při ekologických haváriích, který je dostupný pomocí hydraulického jeřábu s nosností 3 000 kg. Dále je vozidlo vybaveno pevně zabudovanou elektrocentrálou 12 kW, osvětlovacím stožárem, zvedacími vaky 67 a 20 t, kanálovými ucpávkami, vyprošťovacím zařízením Weber a Narimex, hydraulickou pohonnou jednotkou, protichemickými obleky, keramickým čerpadlem pro hořlavé kapaliny, přísavkou Holmatro k přečerpávání cisteren, zámečnickým nářadím, motorovou pilou, rozbrušovací pilou a podobně. Výrobce: Karosa Vysoké Mýto, rok výroby 1990.

PPLA AVIA 21 F

Protiplynový automobil je vybaven dýchacími přístroji, resuscitační technikou a také záchrannou vanou k záchraně osob z výšek a hloubek. Vyjíždí například k úrazům, otravám plynem a v součinnosti s policií také k otevírání bytů. Rok výroby 1987.

SA 8 LIAZ

Splachovací automobil s nádrží na 8 000 l vody. Vozidlo je určeno především k dodávce vody do technologického zařízení při poruchách vodovodního řadu podniku. V zimě vůz s namontovanou předsazenou sněhovou radlicí udržuje podnikové komunikace a parkoviště. V létě komunikace zase kropí a myje. Vozidlo bylo vyrobeno v roce 1985, v roce 2002 firma SPS Slatiňany vyměnila nástavbu.

utekla a přestala chodit do zaměstnání. Proto byl na příkaz ředitele stav doplněn na 115 mužů a přešlo se na služby v cyklu 24/48 hodin. Organizačně byl sbor z povolání začleněn pod závodní dopravu a od roku 1951 do odboru Obrany a speciální techniky. V roce 1946 bylo ustanoveno oddělení požární prevence, kde pracovalo 7 pracovníků, kteří dělali především požární kontroly na jednotlivých závodech.

Fotografie ze zásahu při požáru střechy na válcovně trub

V roce 1966 získal požární sbor novou budovu hasičské stanice, která slouží dodnes.

Současnost

Při zahájení restrukturalizace v roce 1992 byl hasičský záchranný sbor začleněn do divize Podniky a od roku 2007 je součástí Vítkovice Reality Developments, kde je zřízena společná jednotka hasičského záchranného sboru podniku nejen pro Vítkovice Reality Developments, ale také pro pro Vítkovice Heavy Machinery a Evraz Vítkovice Steel. Jednotka slouží i dalším společnostem ve skupině Vítkovice Machinery Group a také jiným významným firmám – například Válcovně trub TŽ, Vítkovickým slévárnám a podobně. V současnosti má jednotka 47 zaměstnanců, přičemž ve čtyřech směnách slouží vždy minimálně 10 lidí. Hasičský záchranný sbor Vítkovice Reality Developments je plně profesionální jednotkou, která je dostatečně vybavena technickými prostředky a vycvičena především pro zásahy v náročných podmínkách hutnickostrojírenského komplexu. Zajišťuje záchranu osob z hloubek a výšek, hašení požárů, technické zásahy (kácení stromů, odchyt nebezpečného hmyzu, likvidaci rampouchů), technologickou pomoc (dodávku vody, ochlazování, osvětlení), pomoc při úniku nebezpečných látek, pomoc při dopravních nehodách, požární asistence, plynové asistence a také kropení a pluhování komunikací. Mimo to má na starosti kontroly technického stavu hydrantů, odběrních míst požární vody a suchovodů. V posledních letech se počet výjezdů pohybuje kolem 500 ročně, přičemž téměř polovinu tvoří technická pomoc, dalších 20 procent jsou požární asistence a 15 procent tvoří čerpání vody z objektů a podobně. Přestože v roce 1996 byla odstavena koksovna a vysoké pece, počet požárů se v posledních letech pohybuje okolo 15 až 20 za rok. Většinou jde o požáry spojené s provozem technologických zařízení a o požáry střešních konstrukcí, které souvisí s provozem hutních zařízení. Jedním z velmi náročných zásahů byla v nedávné minulosti likvidace požáru páteřního rozvodu acetylenu. Mezi náročné patřil také zásah u požáru střechy výrobní haly (škoda čtyři miliony korun), který vznikl kvůli neodborně prováděné opravě střešního pláště. Sbor je rovněž nedílnou součástí integrovaného záchranného systému a v minulosti se mimo jiné významně podílel na zvládání povodní v roce 1997. Pomáhá také v řadě akcí nejen v městské části Vítkovice, ale i v celé Ostravě. Text: Ing. Květoslav Merta s využitím www.vitkovice.cz Foto: Jakub Seifert, archiv HZS Vítkovice Reality Developments

www.rescue.cz


35

bezpečnost

Teroristické útoky

Moskvě

v a bezpečnost metra Devětatřicet obětí a kolem sta raněných si vyžádaly březnové teroristické útoky v moskevském metru. K činům se přihlásil vůdce islámských povstalců na severním Kavkazu Doku Umarov, který ve svém prohlášení uvedl: „Obě operace byly provedeny na můj rozkaz a nebyly poslední. Dá-li Bůh“, ačkoli ještě krátce předtím obvinil z útoků ruské bezpečnostní síly. Jako okamžitou odezvu ruský prezident Dmitrij Medveděv nařídil, kromě jiného, představitelům orgánů činných v trestním řízení „provádět nepřetržitou kontrolu vyšetřování teroristických útoků a dokládat výsledky vyšetřování“ a zejména také „zesílit bezpečnostní opatření v rámci dopravy v celé zemi“.

Teroristické útoky v Moskvě vyvolaly odezvu nejvyšších představitelů jiných států. Prezident USA Barack Obama ještě týž den vyjádřil sympatie ruskému lidu a odsoudil terorismus. Ve svém prohlášení uvedl: „Americký lid stojí společně s ruským lidem v opozici proti násilnému extremismu a ohavným teroristickým útokům, které dávají najevo pohrdání lidskými životy. Tyto odporné činy odsuzujeme.“ Podobně zareagoval i předseda vlády České republiky Jan Fischer, který v kondolenčním dopisu předsedovi ruské vlády Vladimiru Putinovi napsal: „Vláda České republiky, její občané a já osobně zásadně odsuzujeme jakýkoliv projev násilí a terorismu jako nepřijatelný a zavrženíhodný.“ V posledních 20 letech bylo celosvětově provedeno několik teroristických útoků v metru. Mezi mediálně nejznámější patří útok v Tokiu (Japonsko) v březnu 1995, kdy členové náboženské sekty Óm šinrikjó použili vysoce toxickou nervově paralytickou látkou sarin. V únoru 2004 v moskevském metru (Ruská federace) zaútočili v tunelu poblíž jedné stanice sebevražední atentátníci, pravděpodobně původem z Čečny. Další mediálně známý útok na metro se stal v červenci 2005 v Londýně (Velká Británie), kde odpálili výbušninu islamističtí teroristé. Metro si současní teroristé vybírají jako cíl útoku vzhledem k tomu, že jejich cílem je získat mediální ohlas, ale také vyvolat mezi obyvateli určitého území strach, obavu nebo nejistotu. Metro kvůli tomu, že se do něj, na rozdíl od letadla, lze dostat bez jakékoli kontroly a navíc

36


splňuje také další podmínku teroristů, kterou je výrazná koncentrace lidí – zejména v době dopravní špičky. Útočníci si metro vybírají i kvůli tomu, že zpravidla tvoří páteř dopravního systému města a jeho poškozením nebo přerušením dopravy alespoň na čas lze vyřadit z provozu nebo alespoň zkomplikovat dopravu v celém městě. Teroristické útoky na moskevské metro, ačkoli jsou zřejmě spojeny s neklidnou situací v jižním Rusku a na severním Kavkazu, přinesly s sebou i řadu významných prvků, které se netýkají jen Ruské federace: 1. Útoky vyvolaly široké mezinárodní odsouzení terorismu a vyjádření projevů sympatií s Ruskem a jeho lidem ze strany představitelů států, které v jiných otázkách mezinárodní politiky rozhodně nemohou být považovány za spojence Ruska, ale v boji proti mezinárodnímu terorismu ano. Rusko a tyto státy tak spojují společné hodnoty, mezi které patří boj proti terorismu. 2. Útoky způsobily přijímání nových nebo kontrolu již v předchozím období přijatých bezpečnostních opatření ve státech, jejichž města také provozují metro a z nějakého důvodu mají obavu z provedení teroristického útoku na tato metra nebo již mají zkušenost z jiného typu teroristického útoku. 3. Útoky přispěly k vyšší aktivitě představitelů států, vedení měst nebo provozovatelů metra k prověření stávajících krizových a evakuačních plánů, eventuálně zahájení procesu přijímání nových. 4. Útoky vyvolaly obavy z nebezpečí možného útoku a ohrožení, zejména mezi obyvateli měst, která provozují metro (obavy větší nebo menší intenzity – podle zeměpisné polohy města, podle zahraničněpolitické orientace konkrétního státu, ale také podle zájmu obyvatel o dění mimo ně). 5. Útoky opět ukázaly, že doprava jako instituce a metro zvláště jsou velmi zranitelné a mohou se stát centrem útoku kdekoli na světě. Pro samotného člověka ohrožovaného terorismem je naprosto nedůležité, jaké důvody mohou vést k teroristickému útoku. Pro něj je důležitý výsledek. Tedy zda útok nastane, a pokud ano, s jakými následky. A podstatné je také to, že pro všechny bez rozdílu státního občanství, národnosti, politické příslušnosti, náboženství nebo barvy pleti, kteří žijí v euro-americkém kulturním okruhu a jsou vnitřně identifikováni s jeho základními společnými hodnotami, je nepřijatelné přijmout jakýkoli teroristický akt jako legitimní způsob dosahování cíle. Text: Václav Čihák

VZP – jistota pro každého garantujeme vám úhradu i nejnákladnější zdravotní péče zajistíme vám zdarma Elektronickou zdravotní knížku v systému IZIP nabídneme vám kvalitní zdravotní péči u lékařů zapojených do programu AKORD můžete využít více než 200 přepážkových pracovišť

Plán metra v Moskvě:

Teroristé zaútočili ve stanici Lubjanka a ve stanici Park kultury. Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f7/ Mosmetro2009.svg/2000px-Mosmetro2009.svg.png

Jak je chráněno pražské metro Už po útocích v tokijském metru byl v Praze nainstalován protichemický varovný systém, který umí rozpoznat i stopové množství chemických bojových látek. Dosud ovšem funguje ve zkušebním provozu jen v některých stanicích. Nedávno také pražský dopravní podnik instaloval do metra speciální „protiteroristické“ odpadkové koše, které vznikly po zkušenostech s atentáty v Izraeli. Koše jsou schopny eliminovat nejhorší následky případného výbuchu tím, že explozi utlumí nebo nasměrují ke stropu. Běžné koše z metra zmizely už po teroristických útocích v New Yorku 11. září 2001. V pražském metru funguje rovněž kamerový systém, který pomáhá strážníkům například odhalovat odložená zavazadla. V metru se také chystá velké protiteroristické cvičení, toho posledního zhruba před pěti lety se zúčastnilo na patnáct set lidí. Zvýšit ochranu by v budoucnu mohly také plánované turnikety, které v případě potřeby uzavřou vchody do metra a zabrání tak lidem ve vstupu do ohrožených prostor. Existují i jiná preventivní bezpečnostní opatření – ta se ovšem nezveřejňují. -jč-

požární technika

požární technika

Ohlédnutí za požárními automobily z let 1945–1990 2

Kačena nebo také Kvíčala. Tyto přezdívky neodmyslitelně patří k dvounápravovým lehkým terénním automobilům Tatra 805, které byly původně určeny pro armádu. Odpovídala tomu i jejich konstrukce a montované nástavby. Celkem bylo vyrobeno 13 624 kusů vozů. Do civilního sektoru se většina vozidel dostala až po vyřazení z armády. Pro potřeby požární ochrany byly původně určeny pouze automobily v provedení DVS 8, ale ve skutečnosti své uplatnění u požárních sborů našel značný počet vozů Tatra 805 v různých provedeních. Mnoho z nich bylo v provozu dlouhá léta a vyřazeny či odprodány byly mnohdy až po roce 1990.

38


DVS 8 v pozdějším červenobílém nátěru, r. v. 1958 / Sbor dobrovolných hasičů Jezbiny

Dopravní automobil – vysoká skříň

Dopravní automobil – snížená skříňová karoserie / Sbor dobrovolných hasičů Vitinka

Dopravní automobil – valník s plachtou

Dopravní automobil – valník s plachtou, s přístupem k požární výbavě pod lavicemi



Cisternová automobilová stříkačka / Sbor dobrovolných hasičů Týnec nad Labem

DVS 8 na podvozku Tatra 805

Pod označením DVS 8 – dopravní vůz speciální s přenosnou požární stříkačkou PS 8 vyrobil národní podnik Továrny hasicích zařízení Vysoké Mýto sérii automobilů určených pro požární ochranu v armádě i v civilním sektoru. Zajímavostí byla kabina určená pro přepravu požárního družstva umístěná v přední části nástavby, přístupná z obou stran vozu. Sedačky v kabině byly umístěny proti sobě a zásuvky pod nimi sloužily k uložení příslušenství. Na stěnách kabiny byly háčky k zavěšení výstroje. V zadní části nástavby byly skříně pro uložení požárního příslušenství. Přenosná motorová stříkačka byla uložena v samostatném prostoru přístupném zezadu. K jejímu snadnému vyjmutí sloužily vyklápěcí kolejničky s podstavcem. Do prostoru pro stříkačku bylo možno v případě nouze zasunout nosítka a vůz použít jako sanitní. Sklopné stupačky umožňovaly přístup na střechu, kde byl uložen nastavovací žebřík, trhací hák a sanitní nosítka. Na střeše kabiny byla umístěna dvě výstražná světla a na předním nárazníku byl instalován přenosný světlomet. Vozidlo mělo závěs pro připojení přívěsu. Početně omezená série automobilů v provedení DVS 8 byla v té době pro požární sbory přínosem, nedostatek dopravních vozidel však touto sérií vyřešen nebyl. Mnoha sborům se postupně podařilo získat vozy Tatra 805 v růz-

ných provedeních a svépomocí je upravit jako dopravní automobily. Jednalo se například o vysoké skříně (původně dílny, zdravotnické vozy, radiovozy), dále o snížené skříňové karoserie (původně radiovozy či velitelská stanoviště) a také o speciální karoserie (přenosové vozy). Velmi rozšířené bylo také využití valníků, v některých případech bez větších úprav, většinou však s úpravou bočnic a vestavbou schránek na hadice a požární přislušenství či na výsuvnou požární stříkačku. Lavice uvnitř valníku obvykle zůstaly zachovány, výbava byla přístupná po sklopení bočnic a nemusela být dopravována na korbě mezi sedícími hasiči. Vozy často sloužily k dopravě přívěsných motorových stříkaček. Vznikly i cisternové automobily, například namontováním cisterny a čerpadla na plochu valníku nebo úpravou vojenské cisterny určené původně k převozu a ohřevu oleje. Vozy Tatra 805 včetně DVS 8 byly vyráběny a dodávány v barvě khaki a řada z nich zůstala tímto nátěrem opatřena po celou dobu provozu. Jen část z nich byla postupně opatřena červeným nebo červenobílým nátěrem. Text: Jakub Seifer Foto: autort www.pohledyseifert.cz

www.rescue.cz


39

technický seriál

Přestavby

po česku 7 Soběšická Tatra 148 CAS 32 Soběšice vznikly na rozsáhlém lesnatém hřebenu, který vybíhá z Drahanské vrchoviny hluboko do brněnské kotliny mezi hlubokými údolími Svitavy a Ponávky. Vesnice byla založena kolem pramenné muldy Soběšického potoka, který pod vsí klesá do hlubokého údolí, jež se napojuje na údolí potoka Melatín a posléze ústí do Svitavy v Bílovicích. Ves se stala součástí Brna roku 1971, v současné době tvoří městskou část Brno-sever společně s další historickou částí Husovice a čtvrtěmi Černá Pole (větší část), Lesná a Zábrdovice (menší část). Za počátek sboru požárníků v Soběšicích lze považovat dobrovolné sdružení několika zájemců, kteří se v letech 1894–1895 seskupili kolem věnované dvoukolové ruční stříkačky. Z podnětu náčelníka Sboru dobrovolných hasičů v Obřanech se 24. května 1896 ustavil přípravný výbor pro založení Sboru dobrovolných hasičů v Soběšicích a do týdne pak byl tento sbor s 22 členy ustanoven. V roce 1919 pořídil sbor nářaďový vůz a později si do něj nechal namontovat čerpadlo firmy Hiller a syn. Roku 1939 po slavnostním otevření nové zbrojnice byla zakoupena stříkačka firmy Chotěboř a hadicový naviják. Po válce, v níž byla zničena technika a stavení, byl sboru v roce 1948 věnován automobil od sanitní služby pro přepravu mužstva a agregátu. V roce 1949 koupil tehdejší místní národní výbor sboru automobil Tatra 54. V roce 1950 bylo na stávající vozidlo Adler namontováno čerpadlo. V 60. letech minulého století provozoval sbor též automobil Tatra 805 brněnských plynáren. Další technikou pořízenou sborem

40


Nově vytvořené pravé zadní dveře s uloženými kalovými čerpadly, motorovou pilou s příslušenstvím a ve spodní části s vysokotlakým hasicím zařízením. Na levé straně za stejnými dveřmi našly místo přetlakové dýchací přístroje Dräger.

inzerce

technický seriál

Pracoviště strojníka na pravé straně s přehledně uspořádaným ovládáním, v horních dveřích hadice a ve spodních hadicový koš s kombinovanou proudnicí, útočné a dopravní příslušenství

Záď vozidla s výstražnými oranžovými světly. Závěs na jiných T 148 budete hledat jen těžko.

Plošina s hliníkovou bednou na nářadí, skládací žebřík, savice a lafetová proudnice

bylo cisternové vozidlo Praga RN a dodávkové vozidlo Žuk. V roce 1986 je vozový park vyměněn a sboru je přidělen vůz Š 706 RTHP CAS 25. V pozdějších letech byl sboru dodán ještě jeden vůz stejného typu. Nyní sbor čítá 32 členů, v jednotce je 17 hasičů, z toho jeden velitel, dva velitelé družstva, pět hasičů je vyškoleno jako strojníci a 16 členů jednotky jsou nositelé dýchací techniky. Jednotka v současné době disponuje vozidlem CAS 20 MAN TGM 13.280 4x4 BL (od roku 2008), druhým vozem je Tatra 148 CAS 32 a dalším RZA Range Rover 4,6 HSE, který nahradil do roku 2003 slouživší Tatru 613. Ve výbavě jednotky je i motorový člun. Sbor pořídil Tatru 148 v roce 1996 od jednoho brněnského podniku. Tatra pochází z roku 1974 a hasiči na ní postupně svépomocí provedli několik úprav. Na manévrovací plošinu umístili osvětlovací stožár s elektrocentrálou, nad bočními ovládacími panely zabudovali vestavěné skříně na uložení dýchacích přístrojů a dalšího technického vybavení. V zadní části

vozu namontovali oranžová výstražná světla a tažné zařízení. Od dubna 2008 je Tatra v provozu po úpravách nástavby, interiéru kabiny a po výměně výstražných světel firmou Hateco cz – Jana Adamovičová v Pečkách. Záměr byl zachovat původní tvar vozidla s využitím dosud volných, respektive nevyužitých prostor k uložení dalšího vybavení nutného k likvidaci požárů i k menším technickým zásahům. Rozsah úprav a dalších požadavků, včetně finančního limitu soběšických hasičů, byl předem projednán a firma se úkolu zhostila velmi dobře. Do vozidla byly mimo již uvedenou výbavu doplněny VDP Dräger, dobíječe lamp Survivor, skládací nosítka, kalová a plovoucí čerpadla a vysokotlaké hasicí zařízení Kranzle. Text: Bohdan Kalina a SDH Brno-Soběšice Foto: SDH Brno-Soběšice

reﬂective STATIC ROPE

Pracoviště strojníka na levé straně, horní schránka obsahuje i zde hadice a spodní elektrocentrálu s příslušenstvím. Za kabinou se nachází mechanicky ovládaný teleskopický osvětlovací stožár.

Perfektně zrekonstruovaná kabina osádky

- průměr 11 mm - zapletená reflexní kontrolka odráží kužel přímého světla - usnadňuje identifikaci lana ve tmě a při snížené viditelnosti - speciálně vyvinuto pro použití v extrémních podmínkách - dobrá volba zejména pro záchranáře, potápěče a speleology Planeta Země je pro nás lidi zatím jediné místo k životu. Každý den můžeme všichni svou volbou přispět k zachování tohoto jedinečného prostoru pro další generace. Pošlete své staré nebo zničené lano k nám do Bolatic a my bezplatně zajistíme jeho recyklaci. Některá rozhodnutí jsou tak snadná.

www.lanex.cz

www.mytendon.com

www.rescue.cz


41

recenze

recenze

Ka-Bar

Nůž je velmi lehký

Dozier Folding Hunter Clip Blade Nůž do společenského stejnokroje Pokud trávíte většinu pracovního dne v kravatě a nejste zrovna příslušník ochranné služby hlavy státu, nemůžete s sebou vláčet kusy oceli, aniž byste se přitom vystavovali nechápavým pohledům méně militantně naladěných kolegů. Při záměně běžného oděvu za oblek nebo uniformu totiž záhy zjistíte, že v kalhotách obleku velkou kudlu prostě neschováte, o větších kusech železa ani nemluvě.

V posledních několika letech se ve výrobním programu řady firem objevily takzvané oblekové nože, malé elegantní zavíráky z kvalitních materiálů, s délkou čepele kolem tří palců (76 milimetrů), nositelné i ve společenském oděvu a vlastně při každé příležitosti. Vznikly pravděpodobně přirozeným požadavkem uživatelů na malý lehký nůž, který bude mít stále ještě přijatelné uživatelské vlastnosti a přitom bude umožňovat maximálně diskrétní nošení. Jedním z těchto „oblekových nožů“ je i Ka-Bar Dozier Folding Hunter Clip Blade. Nůž Ka-Bar Dozier Folding Hunter Clip Blade obsahuje pouze základní čepel s hrotem clip-point. Na čepeli je umístěn kolíček pro otevírání jednou rukou. Kolíček lze jednoduše přemontovat na druhou stranu rukojeti, nůž pak jde bez problémů otevírat levou rukou. Hřbet čepele je těsně u rukojeti výrazně zdrsněný, což vytváří spolehlivější oporu pro palec při řezání. Hřbetní pojistka (back lock) je uchycena ocelovým nýtem v zytelových střenkách rukojeti a podpírána ocelovou pružinou, rovněž uloženou v plastovém těle rukojeti. Ozub pojistky zapadá do výřezu ve hřbetu čepele bez jakýchkoli anomálií, zajištění čepele je spolehlivé. Na levé střence je osazen ocelový klips, uchycený mohutným šroubem, procházejícím skrz celou šířku rukojeti. Klips, stejně jako otevírací kolíček, je možné jednoduše přemontovat na druhou stranu rukojeti. V patě rukojeti je otvor na závěsnou šňůru.

Technický popis:

42


Délka čepele

75,6 mm

Délka rukojeti

105 mm

Hmotnost

62 g

Síla hřbetu čepele

3 mm

Materiál čepele

nerezová ocel AUS 8

Výbrus čepele

symetrický dutý výbrus se symetrickou hladkou fazetkou

Materiál střenek rukojeti

zytel s povrchem zdrsněným pro lepší úchop

Pojistka

hřbetní (back lock)

Barva střenek

černá, oranžová

Díky použitým materiálům vyniká nůž impozantně nízkou hmotností. Po estetické stránce nepůsobí nijak výrazným dojmem. Nicméně jeho řemeslné provedení je vynikající, podrobným ohledáním na něm nebyly shledány žádné výrobní nepřesnosti, otřepy, stopy po hrubém broušení a podobně. Čepel byla už z výroby vybavena excelentně nabroušeným ostřím, což by ale u profesionálních výrobků mělo být samozřejmostí. Úchop ploché rukojeti je díky ergonomickému provedení příjemný, více bude vyhovovat uživatelům s menší rukou. Záštita je nevýrazná, při razantně vedeném bodnutí hrozí sklouznutí ruky na čepel nože, a ačkoli razantně nebodáme příliš často, je potřeba s tímto omezením počítat.

Potíž s používáním nemají ani leváci Ovládací prvky nože jsou symetrické nebo snadno stranově zaměnitelné, lze ho tak jednoduše upravit pro leváky. Díky plochému tvaru rukojeti, kompaktním rozměrům a impozantně nízké hmotnosti se nůž velmi dobře nosí. Odolný ocelový klips umožňuje nosit nůž v kapse oděvu přichycený ke hraně kapsy. Nůž v kapse drží i při pádu majitele na zem, kotoulech nebo válení sudů (vyzkoušeno – ovšem nikoli v obleku, při pobytu v kanceláři se válení sudů nepředpokládá). Otvor pro závěsnou šňůru má průměr čtyři milimetry. Čepel se otevírá pomocí ocelového kolíku na jejím boku, což umožňuje snadné otevření nože jednou rukou. Holou rukou je tento kolík komfortně nahmatatelný a čepel je tak snadno ovladatelná. Kvůli malé hmotnosti čepele jde nůž otevírat švihem zápěstí jen velmi ztěžka. Řešením je nůž si pomocí kolíčku částečně pootevřít a pak otevření čepele švihnutím zápěstí dokončit.

Využitelnost nože v záchranářské praxi Nůž je koncipovaný jako univerzální pracovní nůž, nouzově použitelný i jako zbraň. Kvůli zytelové rukojeti a strohým tvarům nepatří Ka-Bar Dozier mezi luxusní zboží. Nikoho s ním neoslníte, a pokud si pořizujete nůž do obleku jako drahý šperk, musíte sáhnout po jiné značce. Pokud ale hledáte spolehlivého diskrétního společníka na každý den, pak právě KaBar Dozier pro vás může být tou správnou volbou. Nože k recenzi poskytla firma Noze-Nuz.com, www.noze-nuz.com Text: Vít Pernica Foto: Jan Kostík, www.noze-nuz.com

Výrobní řada Ka-Bar Dozier nabízí několik variant tvarů čepele a barev rukojeti. S ohledem na malé rozměry čepelí jsou odlišnosti tvarů spíše estetickou záležitostí. V některých variantách je otevírací kolíček nahrazen očkem v čepeli.

Různé barevné varianty nožů Ka-Bar Dozier. Teflonový povlak čepelí má snižovat odpor čepele při průniku materiálem.

Firma Ka-Bar patří mezi stálice americké nožířské produkce. Specializuje se na vojenské nože a nože na profesionální použití, model Ka-Bar USMC (United States Marine Corps) používá americká námořní pěchota od 2. světové války, od bitvy u ostrova Guadalcanal. Vzpomínkový model USMC na obrázku byl vyroben v roce 1998 při příležitosti stého výročí založení firmy.

Detail opotřebení teflonového povrchu čepele

Zkušenosti uživatele Nůž Ka-Bar Dozier slouží svému majiteli už řadu let. Původní zadání pro výběr bylo najít malý nůž použitelný při rybolovu, odolný slané vodě, s minimálními nároky na údržbu a malými pořizovacími náklady kvůli vysokému riziku zničení nebo ztráty. Ka-Bar Dozier byl zvolen kvůli nízké hmotnosti, malým rozměrům, dobré umístitelnosti v kapse díky ocelovému klipu a únosné pořizovací ceně těsně pod 700 korunami. Oranžovou variantu si majitel vybral kvůli lepší viditelnosti nože v případě odložení nebo vypadnutí a černý teflonový povlak sliboval větší odolnost vůči slané vodě a snížení tření při zpracování ryb. Po roce každodenního nošení a intenzivního užívání, kdy majitel nůž nijak nešetřil, se ostří přirozeně otupilo, na některých místech byla poškozena teflonová povrchová úprava čepele a z hran klipsu se odřela barva. Ani po kontaktu se slanou vodou nůž neoxiduje, a to ani u šroubu, který spojuje čepel s rukojetí. Po vyčištění, namazání a naostření nůž fungoval bez zjevných vůlí nebo jiných mechanických anomálií. Potvrdil tak svou pověst relativně odolného, na údržbu nenáročného nástroje. Ka-Bar Dozier po zhruba ročním intenzivním používání

www.rescue.cz


43

recenze

Průměrná 1W Luxeon dioda poskytuje přibližně trojnásobný světelný tok než 1W xenonová žárovka. Při odběru kolem 300 mA tak je možné vytvořit paprsek k osvitu předmětů ve vzdálenosti kolem 15 m.

Čelová svítilna

světelný kužel mimo papír a ke čtení používat pouze rozptýlené světlo okrajového prstence. Dioda je umístěna klasicky v patě paraboly. Toto umístění vytváří ostrý paprsek s jasně ohraničeným kuželem zbytkového světla. Díky přesnosti provedení paraboly je zbytkový kužel poměrně úzký, navíc díky výkonu diody poskytuje dostatek světla pro orientační vidění mimo poměrně úzký hlavní světelný kužel. Světelný zdroj tvoří tři mikrotužkové AAA baterie uložené ve válcovém těle svítilny kolmo k ose světelné paraboly. Svítilna nemá bateriový kontejner. Absence kontejneru snižuje váhu svítilny, zjednodušuje konstrukci a snižuje počet kontaktů, čímž se zvyšuje spolehlivost (snižuje se pravděpodobnost vzniku

ESP

Viking Levných svítilen je na trhu spousta. Po rozmachu diodových technologií se roztrhl pytel s LED svítilnami nevalné kvality neidentifikovaných asijských výrobců. Světelné zdroje jsou většinou obstojné, zato mechanické provedení svítilny je obvykle ubohé a celý komplet má mnohdy stejnou životnost jako jedna sada do něj určených baterií. Nicméně i mezi levnými svítilnami lze občas narazit na funkční produkt. Jedním z nich je čelová svítilna ESP HL-8 Viking 2.

Obvyklým konceptem svítilen ESP je taktická svítilna celokovové konstrukce, osazená 3W světelným čipem, vyrobená v kvalitě pro profesionální použití. HL-8 Viking 2 z tohoto konceptu poněkud vybočuje. Svítilna je celá z plastu, v kombinaci stříbrné a černé barvy. Kvalita zpracování i použitých materiálů je slušná, bez viditelných anomálií. Všechny otvory jsou kvůli vlhkosti utěsněny šroubovanými uzávěry s takzvanými O kroužky. Parabola má masivní gumový kryt a odolné plastové „sklíčko“.

Jednowatová dioda představuje výkonný světelný zdroj, který při běžných činnostech v exteriéru nestresuje oči, současně šetří elektrickou energii a tím umožňuje delší dobu svícení. Díky přesně vyrobené parabole lze svítilnou efektivně osvítit předměty ve vzdálenosti 15 až 20 metrů. To umožňuje slušný světelný komfort pro práci a orientaci v terénu.

Slušná svítivost, malá hmotnost, přiměřená cena S ohledem na nízkou cenu svítilny jsme k testování zpočátku přistupovali s určitou nedůvěrou. O to příjemnější byl celkový dojem ze zhruba dvouměsíčního bezproblémového užívání. Svítilna Viking je charakteristická slušnou svítivostí, malou hmotností a vynikajícím poměrem výkonu a ceny. Svítilna neumožňuje regulaci intenzity osvitu, při čtení dokumentů, jako je plán objektu, operativní karta nebo mapa, se světlo odráží od papíru a jsou krátkodobě nadměrně namáhány oči. To se projevuje zejména při přenesení pohledu z osvíceného papíru zpět do ztemnělého prostoru, kdy se oči musí na nové světelné podmínky chvíli adaptovat. Řešením je při čtení odklonit hlavní

44


rů knoflíku vypínače je větší náchylnost k nechtěnému sepnutí například při transportu v batohu. Jako prevenci proti náhodnému sepnutí je možné několikerým potočením povolit kryt baterií, čímž se přeruší kontakty. Svítilnu je možné naklápět plynule až do polohy, kdy si člověk svítí zpátky do obličeje. V jednotlivých polohách je zajištěna pružinovou západkou, takzvanou řehtačkou. Tuhost západky je s ohledem na minimální hmotnost svítilny dostatečná, její odolnost by se projevila až po dlouhodobém provozu. Po cca dvou měsících používání nevykazovala

Sejmutý boční kryt při výměně baterií

přechodových odporů). Baterie lze vyměnit po odšroubování rozměrné krycí matice na boku svítilny.

Viking je spolehlivý pracovní nástroj Svítilna ESP Viking je spolehlivý pracovní nástroj bez ambicí konkurovat produktům určeným pro špičkové profesionální využití. Ovládá se tlačítkem na vrcholu svítilny. Díky svým rozměrům je tlačítko dobře hmatné i v rukavicích. Nevýhodou velkých rozmě-

Uchycení svítilny na jezdecké přilbě

Tělo svítilny má tvar krátkého T a je složeno ze dvou kolmo do sebe zapuštěných válců. Jeden z válců obsahuje baterie, druhý spínač svítilny a světelnou parabolu. Válcový tvar umožňuje uzavření všech otvorů robustními maticemi a utěsnění takzvanými O kroužky, což je u rozebíratelných spojů způsob zdaleka nejspolehlivější. západka žádné anomálie. Nosný systém je klasický tříbodový z pružných polohovatelných pásků, díky kterému

Technický popis: Délka těla svítilny

50 mm

Šířka těla svítilny

62 mm

Průměr krytu reflektoru

37 mm

Hmotnost včetně baterií a nosného systému

108 g

Zdroj

3 AAA baterie 1,5 V

Dioda

1W Luxeon

Udávaná svítivost

34 lm

Doba svícení

10 hodin (záleží na kvalitě použitých baterií)

recenze jde svítilnu nosit přímo na hlavě nebo uchytit na většinu lezeckých a outdoorových přileb, vybavených systémem pro uchycení čelové svítilny. Velikost nosného systému je nastavitelná ve velkém rozsahu, svítilnu tak lze nastavit k uchycení na přilbu i na malou dětskou hlavu. Nízká hmotnost, jednoduchost ovládání a široká polohovatelnost nosného systému tak umožňuje komfortní využití i pro dětské uživatele.

Svítilna pro každou příležitost nebo záloha Svítilna ESP Viking nemá ambice konkurovat špičkovým produktům pro vysoce profesionální použití. Poslouží však jako efektivní pracovní nástroj všude tam, kde nejsou nároky

Detail reflektoru

na extrémní mechanické namáhání, vodotěsnost nebo použitelnost ve výbušném prostředí, což je ostatně většina lidských činností. Díky zaručené spolehlivosti a velmi příznivé ceně může najít své místo v přihrádce auta nebo kapse batohu jako svítilna pro každou příležitost nebo jako záložní světelný zdroj. Některým srovnatelným značkovým produktům konkuruje až pětkrát nižší pořizovací cenou. Vynikající poměr výkonu a ceny je ostatně největším kladem této svítilny. Svítilnu k recenzi poskytla firma ESP products, www.eurosecurity.cz Text: Vít Pernica Foto:Vít Pernica, www.eurosecurity.cz, archiv redakce

Svítilna nemá bateriový kontejner. Absence kontejneru snižuje váhu svítilny, zjednodušuje konstrukci a snižuje počet kontaktů, čímž se zvyšuje spolehlivost (snižuje se pravděpodobnost vzniku přechodových odporů).

www.rescue.cz


45

Potápěč

Zajímavosti ze zahraničí

Nejčastěji zachraňujeme přimrzlé labutě a opilé plavce

46

Den co den, čtyřiadvacet hodin denně, dohlíží na hladinu Brněnské přehrady poříční jednotka městské policie v čele se svým velitelem, zkušeným potápěčem Dušanem Smejkalem. „V zimě se nejčastěji zabýváme přimrzlými labutěmi, v létě opilými plavci a jachtaři,“ říká Smejkal. Někdy však bývá větším oříškem zachraňování psů. Například jedna topící se kolie se tak bála, že z posledních sil prchala před člunem strážníků a kousala do rukou, které ji chtěly z vody vyzvednout. Nakonec se ale i tato akce zdařila.

Poříční jednotka brněnských strážníků zajišťuje bezpečnost na přehradě i v jejím okolí. Do její kompetence spadá hlavně drobná kriminalita na březích, hlídkování na hladině a záchrana plavců v nesnázích. Spolupracuje například i při zajištění bezpečnosti při ohňostrůjném festivalu Ignis Brunensis. V jednotce slouží jedenáct lidí a disponuje dvěma čluny, Crescent a Brig, a množstvím další techniky. Strážníci z poříční

Velitel poříční jednotky Dušan Smejkal u člunu Brig

jednotky jsou, především díky svému veliteli – dlouholetému potápěči, schopni pomoci s náročnými potápěčskými zásahy i policii. Velitel Dušan Smejkal pracoval dříve jako potápěč pro Povodí Moravy. Z této firmy v polovině devadesátých let odešel kvůli nekvalitní technice, kterou tam potápěči používali, a inicioval založení nové poříční jednotky strážníků – v té době měla k dispozici jediný člun, který zdědila po policii. V Povodí Moravy potápěči původně používali špičkové obleky, které jim záviděli i západní kolegové. Ovšem vinou dvojnásobně překročené životnosti a nekvalitní údržby se tyto obleky stávaly postupem času pastí. Nejlépe to podle Smejkala ilustruje smrtelná nehoda jednoho z potápěčů. „Při opravě vodní nádrže se mu pod betonovým blokem ucpal ventil na odvod vzduchu. Teoreticky by měl v takové situaci svléknout rukavici a přetlak odpouštět uvolněným rukávem. Ve skutečnosti se ale oblek nafoukl do té míry, že přiblížit ruku ke druhé a rukavici stáhnout bylo nemožné,“ tvrdí velitel jednotky. Uvězněný potápěč začal okamžitě stoupat. Přívodní kabely se ovšem zadrhly pod betonem a držely skafandr pod hladinou. Nad ni vystoupal až poté, co kolegové popustili několik dalších metrů – v tu chvíli ale už z vody vystřelil


Potápěčský výcvik strážníků Poříční jednotky Městské policie Brno

inzerce

příběh

TECHNOLOGIE, LIDÉ, PROSTŘEDÍ

Jednoduchá řešení bývají obvykle nejúčinnější coby obrovský balon. Potápěč, jemuž po svléknutí helmy tekla krev z očí i uší, nakonec smrtelnou nehodu přežil. Posledním podnětem ke změně zaměstnání pak byla před lety pro Dušana Smejkala dvouměsíční nepřetržitá práce při opravách hráze vodního díla Gabčíkovo. Odlomila se tam spodní čtvrtina špatně dovřených vrat jedné z plavebních komor. Odstavení druhé komory by bylo neúnosně nákladné kvůli obrovskému odškodnému lodním společnostem, takže se tam za neustálého dozoru potápěčů lodě pouštěly dál. Desítky mužů se střídaly v kontrolách uzavření vrat a při jejich zpevňování dalšími železnými pláty – po bezdůvodném prolomení desítky centimetrů silných plechů a zpevňujících žeber u první komory si už totiž provozovatelé nebyli jisti ničím. Byla to tehdy pravděpodobně největší akce svého druhu. Zapojila se do ní většina profesionálních potápěčů i někteří amatéři. Pod hladinou byl celý den, kdo mohl, často i po vyčerpání limitů stanovených dekompresními tabulkami. Potápěči za sebou vláčeli hadice, prolézali uvnitř vrat po žebřících mezi výztužemi a kdesi u dna vrtali ve třiceticentimetrovém plechu otvory na šrouby. Po hmatu, protože uvnitř vrat se rozvířený kal neměl šanci usadit, a v tříprstých rukavicích. V těch však šlo pracovat těžko, mnozí si je tedy v hloubce sundávali a po vynoření léčili oteklé nehybné prsty teplou lázní. Vinou dlouhodobého zatížení tak mají mnozí ruce poznamenané dodnes. Jistý odpočinek pro potápěče neznamenal ani příchod noci – i tehdy bylo nutné jezdit ke komorám a kontrolovat dovření vrat. Fyzické vyčerpání z nekončící práce i psychická únava z nočního potápění a celodenního pobytu v tmavém bahně přidávaly k dekompresním nemocem i úrazy, včetně hromadného zranění úlomky betonového bloku rozraženého spadnuvším hákem jeřábu. Podstatná část potápěčů musela odjet předčasně a ty, kteří zůstali, čekaly oficiální díky vedení dunajského povodí a slovenského prezidenta. Pracovníky z Brna pak ještě domácí kritika zásahu. Dušan Smejkal potom změnil firmu a přešel k brněnské městské policii. V ní pracuje dodnes. Text: Vojtěch Pišl Foto: Vojtěch Pišl a archiv Dušana Smejkala

Pivovar čepuje „záchranářské“ pivo Pivo na podporu Východoanglické vzdušné záchranné služby (East Anglian Air Ambulance) čepují v malém pivovaru Mill Green v anglickém Edwardstonu. Tento 4,2procentní chmelový mok nazvali příznačně Lifesaver (Zachránce života). Z každého prodaného půllitru piva z limitované edice (ať už čepovaného či lahvového) jde příspěvek na podporu této neziskové instituce, která letos slaví své desáté výročí. Zdroj: http://www.ambulance-life. co.uk/2010/04/12/lifesaver-ale-willsupport-air-ambulance

Muž zachránil souseda jen tři měsíce po kurzu první pomoci Brit Chris Wilson pomohl zachránit život svému dvaaosmdesátiletému sousedovi, který zkolaboval při vaření. Z vedlejšího domu ho přivolal požární alarm. Díky kurzu první pomoci pořádanému tamním Červeným křížem Wilson, který kurz absolvoval teprve před třemi měsíci, nezpanikařil – sousedovi v bezvědomí poskytl zkušenou pomoc. Potvrdilo se tak, že štěstí přeje připraveným. Zdroj: http://www.redcross.org.uk/ news.asp?id=103716

port k raněnému především v době dopravní špičky a rovněž na hůře dostupná místa, jako jsou například parky. Zdroj: http://www.ambulance-life. co.uk/2010/03/26/celebrity-adventurer-launches-st-john-wales-first-motorbike Foto: http://www.justgiving.com/ Stjohnwalesmotorbikeappeal

Přenosný snímač otisků prstů Identifikaci lidí v bezvědomí, obětí různých nehod a podobně umožní britským policistům přenosný snímač otisků prstů. Policisté tak budou moci zjišťovat totožnost osob přímo na místě za několik minut. Zařízení má šetřit čas policistů i dalších zainteresovaných lidí. Nebude totiž například potřeba, aby policisté kohokoliv odváděli až na stanici jen kvůli zjištění jeho totožnosti. Předpokládaná časová úspora na jeden případ je kolem třiceti minut.

Systémy pro podporu znalostního managementu ROZEX Alarm – modelování havárií a databáze látek

Ve Walesu budou zachraňovat na motorkách Záchranka St. John ve Walesu má svůj první motocykl. Koncem března jej odzkoušel známý motocyklový dobrodruh Charlie Boorman. Motocykl je vybaven pro poskytnutí první pomoci – výbava obsahuje například defibrilátor, kyslíkovou bombu či obvazy. Výhodou nového záchranářského dopravního prostředku je rychlejší trans-

Informační systémy pro krizové řízení

Komplexní podpora krizového řízení pro státní správu, samosprávu a průmyslové podniky Konzultace a služby pro chemické podniky v oblasti naplňování požadavků zák. č. 59/2006 o prevenci závažných havárií Zdroj: http://www.police-life. co.uk/2010/04/13/mobile-fingerprinttechnology Foto: http://www.staffordsheriff.com/ content/childsafety/Image/Fingerprint%20picture%201.jpg Připravila: Aneta Hyrníková

TLP, spol. s r.o. (Praha, Brno, Pardubice, Karlovy Vary) Tel.: 272 739 211, 271 730 519 Fax: 267 312 153 Bělocerkevská 16, 100 00 Praha 10 www.tlp-emergency.com

dopisy

Reskáčkovy historky

Z dopisů čtenářů

Hasiči z Vejprt udělali ze starého auta „nové“

Nejlepší hasič všech dob:

Jeník ze Starého Lískovce J

menuje se Jan. Jeho příjmení raději uvádět nebudeme. Tak tedy: Jan z brněnské čtvrti Starý Lískovec je bezpochyby ideálním hasičem. Jeho genialita se projevila už při první směně, kterou nastoupil – a to hned v jedné z nejzapeklitějších situací, jaké si lískovečtí hasiči pamatují. Při výjezdu pro kočku uvězněnou na stromě držela postarší majitelka hasiče dlouho v šachu: „Kočka je vzácná, stála přes osm tisíc, takže ji v žádném případě není možné setřást. Stromek je mladý, není na něj možné vylézt. A byl drahý, není možné ho uříznout.“ Jeník však, po chvilce nuceného hovoru, při kterém se paní tvrdošíjně odmítala otočit ke stromu zády, našel řešení. Předstíraným akutním záchvatem průjmu donutil ženu doprovodit ho dovnitř a ukázat toaletu. Když se vrátili, kočka v pořádku pobíhala po zahradě a všichni hasiči se mohli vrátit zpátky na stanici. Sbírání koček, asi nejoblíbenější činnost místního sboru, může ale skončit i špatně. Při jednom ze zásahů se stydlivé zvíře hasičů polekalo a utíkalo po větvích statného smrku do koruny. S jedním z mužů se tak předháněli poměrně dlouhou dobu: při každém postupu o metr výš se kočka přesunula rovněž, a to až do chvíle, kdy se hasič dostal do míst, kde by jej tenká špička neunesla. Musel se tedy vrátit a majitelům se podařilo mazlíčka nalákat na misku mléka až další den. Nejtragičtěji ovšem dopadla kočka stařenky, která hasičům tak dlouho děkovala za záchranu nejbližšího tvora, kterého má, že kočka stihla ještě před jejich odjezdem zmizet. Paní

48


tvrdila, že se zvíře jistě vrátí samo, a hasiči tedy nastoupili do tatrovky a začali se rozjíždět – zastavili ovšem záhy, když jim kočka vběhla pod kola. Podle následného zvuku hovoří Jeník o takzvané cvak cvak akci. Nešťastnou náhodu si sbor vynahradil hned příštího dne. V bytě označeném jako centrum požáru čekalo překvapení v podobě asi dvacetileté slečny, která, až na růžová tanga nahá, ručníkem hasila hořící televizi. Podle záznamu Jeník duchapřítomně přiskočil, televizi uhasil a slečnu lehce zmámenou dýmem vynesl v náručí před dům na čistý vzduch. Zabalená v dece pak hasičům vysvětlovala, jak usnula při meditaci u zapálené svíčky položené na novém televizoru. Ani tento výjezd bohužel neskončil úplně úspěšně – jedinkrát za celý život byl Jeník zklamán svým šarmem: jeho nabídka odborného dohledu nad svíčkou byla odmítnuta. Jeníkovým nejoblíbenějším výjezdem se tak stala záchrana tábořícího trampa, s nímž se setkal u požáru v jistém paneláku. Stupačkami proudil dým, na klepání nikdo neodpovídal, sousedé zavolali 112. Jeník pak s elegancí sobě vlastní vykopl dveře, vběhl do prvního pokoje – a uprostřed majitel štípal sekyrkou parkety a přikládal je pod grilující se steaky. Doma vyrobený plechový gril byl v okamžiku profesionálně uhašen a vousatý pán důrazně upozorněn, že tohle se nedělá. Chvíli odporoval, že se přece dým nemůže šířit kolem stupaček, když je dobře zasádroval, ale nakonec se se zákazem grilování smířil. Jeníkovi ještě stačil vysvětlit principy odvodu

inzerce

Záchranářské lapálie

kouře ze svého grilu, aby maso nenasáklo pachem laku na parkety. Muž ale zákaz nepřijal nadlouho – ještě v době stejné směny byl hlášen nový poplach a Jan se s ním setkal znovu. Potěšeně si potřásli pravicí, pán byl Jeníkovi navýsost sympatický a navíc se ho chtěl ještě doptat na plech použitý ke stavbě grilu. Jejich přátelství ale brzy ukončila policie: zabavila starému pánovi gril, což jej rozhořčilo natolik, že až do odjezdu hasičů nepromluvil ani slovo. O Starém Lískovci by bylo možné napsat román, Jeník sám byl ovšem brzy převelen na brněnskou centrální hasičskou stanici v Lidické ulici, což se mu stalo osudným. Nejprve tak přišel o svou milovanou kratochvíli – řezání snubních prstýnků. Z blízké nemocnice mu totiž na základnu v Lískovci posílali pacienty s nateklými prsty, a on si mohl hrát na chirurga, což bylo jeho vášní už od dětství. Snad ze žalu pak krátce po přeložení vkročil jako první do bytu starce, který si opakovaně stěžoval policii na sledování bývalými agenty StB a tajné radioaktivní ozařování prostřednictvím televize, ledničky a mikrovlnné trouby. Ač přístroje nenaměřily nic, Jan byl podle vlastních slov smrtelně ozářen a neschopen další služby. Podal tedy výpověď, a byv si vědom blízké smrti, odjel chránit jednoho bývalého disidenta na neznámé místo v Jižní Americe, kde pravděpodobně skonal. Text: Vojtěch Pišl Kresba: Alena Davídková

Začátkem roku 2008 dostal náš sbor dobrovolných hasičů vozidlo CAS 24 Liaz Karosa (r. v. 1988) od Hasičského záchranného sboru Chomutov. V Chomutově jej vyřadili z provozu a nahradili novým vozem. Ve Vejprtech jsme ho používali k výjezdům a po roce používání jsme se rozhodli řešit jeho špatný technický stav. Vozidlo bylo z velké části poškozeno korozí kabiny a nástavby a jeho technický stav by nedovolil projít technickou kontrolou. Po odkrytí částí karoserie jsme zjistili, že korozí jsou poškozeny i hlavní nosníky kabiny a nástavby včetně podlah. Proto nebylo možno provést základní opravy a museli jsme udělat celkovou rekonstrukci vozidla. Vzhledem k tomu, že jsme s žádnou generální opravou nepočítali a nebyly vyčleněny ani žádné další finanční prostředky nad rámec schváleného rozpočtu, rozhodl se sbor, že se celá oprava provede svépomocí z rozpočtu schváleného. Náklady na materiál se vyšplhaly na 200 tisíc korun, přičemž jsme ušetřili kolem jednoho milionu korun. Právě takovou cenu by muselo město Vejprty zaplatit, kdyby rekonstrukci provedla autorizovaná firma. Odstrojili jsme celé vozidlo až na rám, opravili nápravy, nosné konstrukce karoserie, vyrobili nové podlahy a veškeré původní zkorodované části jsme nahradili novými. Nástavba byla vytvořena prakticky celá nová a vnitřek byl na jedné straně přizpůsoben pro techniku k hašení. Druhá strana byla vybavena k technickým zásahům. Hasiči na vozidle odpracovali celkem 2 947 hodin a rekonstrukce trvala 150 dní. Vůz je opět v provozu od letošního března. Fotografie „nového“ vozu Liaz Karosa najdete na internetových stránkách www.hasicivejprty. ic.cz. Text: Milan Kříček, velitel jednotky, Jiří Prokeš, starosta sboru Foto: archiv vejprtských hasičů

Více foto k nahlédnutí před rekonstrukcí zde: http://www.hasicivejprty.ic.cz /2010/01-01-2010_karosa/index.htm po rekonstrukci zde: http://www.hasicivejprty.ic.cz /2010/13_03_2010_karosa/index.htm

Fotografie pořízené při rekonstrukci Karosy

Fotografie zrekonstruovaného vozidla Liaz 101 Karosa

www.rescue.cz


49

komerční prezentace

Keď záchranári pretekajú Keď nejde o život, ide o víťazstvo. Aj tak by sa dal lakonicky charakterizovať náročný Memoriál Vlada Tatarku, medzinárodná súťaž horských záchranárov, ktorá sa už po deviaty raz konala v skalách, snehu a ľade Vysokých Tatier. Aj keď víťazstvo v tatranských pretekoch horských záchranárov sa medzi vetrom ošľahanými chlapmi cení, pravda je taká, že viac než o súperenie ide o priateľské stretnutie. Na stanici Štart lanovky z Tatranskej Lomnice na Skalnaté pleso nebolo v nádherné slnečné ráno 20. marca 2010 cítiť žiadne veľké predštartové napätie. Peter Šperka z tatranskej Horskej záchrannej služby, jeden z organizátorov, veliteľ a autor tohtoročnej trate, sa spokojne usmieva. Hovorí nám, že takéto nádherné počasie preteky za deväť rokov svojej existencie ešte nemali. „Po štarte čaká pretekárov trať so štyrmi disciplínami. Musia prejsť ľadopádom, vyliezť skalnú stenu s horným istením, prejsť krosovú trať a na záver čaká záchranárov obrovský slalom s kanadskými saňami. Dĺžka trate je 20 kilometrov a prevýšenie cez 1 800 metrov.“ Veliteľ odhaduje, že najlepší by mali zvládnuť trať pod päť hodín. A aby to nebolo také ľahké, záchranári majú so sebou základnú záchranársku výstroj. Pretože čert nikdy nespí a záchranár nechodí

do prírody len tak pre zábavu. „Trať prechádza cez reálne nebezpečné miesta, kde občas – ako v Lomnickom sedle – musíme zachraňovať,“ poprvé dodáva Peter Šperka a podruhé dodáva, že sa im už stalo, že po pretekoch museli vyraziť do terénu na skutočnú záchrannú akciu.

Na počesť kamaráta Memoriál Vlada Tatarku považujú záchranári z horskej služby na našej i poľskej strane Tatier za mimoriadne ťažké preteky. Vlado Tatarka bol, podľa slov Mikiho Kosmáka, ďalšej záchranárskej tatranskej legendy, mimoriadny človek. „Vlado bol svojrázny, ako horolezec zliezol množstvo stien v Tatrách, urobil mnoho prvovýstupov. Ale prešiel aj Alpy, Himaláje, Kaukaz či Špicbergy. Doma však bol v Tatrách, ktoré dôverne poznal ako záchranár. Netušil, že krutá náhoda si vyberie jeho život práve na domácom Puškárovom pilieri.“ Vlado Tatarka bol typický horal, tvrdohlavý, ale správny chlap, ktorý

sa nenechal len tak pokoriť ani tými najťažšími štítmi. O jeho akciách sa medzi domácimi rozprávajú legendy. Jeho posledný, bohužiaľ nedokončený výstup nesie dátum 17. august 2001. Jeho snom bolo usporiadať medzinárodné preteky horských záchranárov, dokonca s Petrom Šperkom, dnešným veliteľom trate, plánovali, že takéto preteky rozbehnú. Priatelia, ktorí ho dôverne poznali, sa na jeho počesť rozhodli premeniť jeho pretekársky sen na skutočnosť a od jari 2002 organizujú Memoriál Vlada Tatarku. Ako spomienku i poctu človeku, na ktorého sa mohli spoľahnúť aj v najťažších podmienkach. Našťastie, našli sa aj sponzori podujatia, ako spoločnosť Stražan, ktorá dodáva Horskej záchrannej službe upravené záchranárske vozidlá, ktorí dobrú myšlienku podporujú a umožňujú tak žiť pretekom i pamiatke Vlada Tatarku.

Ťažko na cvičisku „Za tých deväť rokov je z toho rešpektované podujatie,“ hovorí Peter Šperka. „Dnes sa tu zišlo vyše päťdesiat pretekárov, okrem domácich aj Bulhari, Poliaci a Česi.“ Trať je typickou ukážkou záchranárskej práce. Turisti, ktorí sa pohybujú po Tatrách, zväčša stroskotajú na miestach, kde je ťažký prístup. Neraz nestačí pomôcť ani technika, to najväčšie bremeno zostáva na človeku. Vyso-

Předplatné časopisu Co získáte, když si nás předplatíte? Kvalitně provedený časopis pouze pro sebe. Odborný časopis, který ví o čem a pro koho píše. Množství zajímavých článků, které se zabývají skutečným životem hasičů, záchranářů, policistů a krizových manažerů. V každém čísle drobný dárek a malý plakát. Možnost vyhrát zajímavé ceny v našich soutěžích.

A k cteu de n t y

výsle

(

pro s

dky

s o u ltfěožr e Be

)

Správná dpověď: Vysoušení pomocí vakuové komory funguje na principu trojného bodu.

Předplatné časopisu RESCUE report s 20% slevou.

Výherce soutěže Belfor:

Zasláním platného potvrzení o studiu mohou čtenáři z řad studentů využít slevy na celoroční předplatné odborného časopisu.

Iva Baťová,

(

dky v ý s l e mostní

malé vě

do

soutěže

)

Správná dpověď: ESP Barracuda je svítilna.

Výherci malé vědomostní soutěže: Lukáš Snášel, Sudkov

Tomáš Staněk, Písek

Zlín

Jiří Zeman, Písek

objednací lístek Objednávku zašlete IKARIA CZ a. s., Lidická 51, 602 00 Brno, tel./fax: +420 531 010 910/919, e-mail:[email protected] kohorskí záchranári musia vedieť zladiť niekoľko zručností – skvelú orientáciu v teréne, špičkové skúsenosti s lozením v skalách, nástrahy snehu či skál, fyzickú výdrž a v neposlednom rade aj skúsenosti s prvou pomocou a zachraňovaním ľudských životov. O adrenalín v ich práci nie je núdza a fyzickú výkonnosť musí podopierať aj psychická odolnosť. Neskúsený, zranený človek potrebuje nielen fyzickú, ale aj psychickú pomoc. A chlapi, ktorí vyrazili na trať súperiť s ľadom či skalami, musia v prvom rade veriť svojim silám. „Sú to veľmi ťažké preteky, náročné na čas, prevetrali nás skaly aj ľad. Ale je to zážitok, na aký sa nezabúda. Som rád, že som v cieli,“ hodnotil svoje skúsenosti záchranár Andrzej Marasek z Poľska. Ďalší z pretekárov sa pridávajú k hodnoteniu – extrémne skaly, náročná trať, ale zato výborný pocit v cieli z toho, že prekonali aj krízové momenty. Hoci víťazom môže byť len jeden, tým tohtoročným sa stal Rasťo Šróba z Horskej záchrannej služby Západné Tatry, všetci sa cítili výborne. Išlo predsa o stretnutie priateľov. Text: Martin Kasarda Foto: Noro Knap

50


Objednávka: Závazně objednávám

RESCUE report

roční předplatné, od čísla jednotlivá čísla

Platba

fakturou

(330 Kč/ 13,93 €/ 6 čísel), počet výtisků jednotlivých čísel

(59 Kč/ 2,49 €/ jedno číslo), počet výtisků jednotlivých čísel

uplatnění studentské slevy 20%

poštovní poukázkou

Fakturační údaje

Časopis doručujte na adresu

Objednavatel:

(v případě, že odpovídá fakturační, nevypisujte)

Ulice:

Jméno:

PSČ, Město:

Ulice:

IČO:

PSČ, Město:

DIČ: Tel.: e-mail:

Datum: Podpis:

Svým podpisem stvrzuji svůj souhlas se zpracováním osobních údajů v souladu s § 11 zákona 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a to pouze za účelem evidence předplatitelů spol. IKARIA CZ a. s., IKARIA SK, s. r. o.

Volkswagen Crafter špeciálne vozidlo na hasičské súťaže

STRAŽAN s.r.o., Púpavová 15, 841 04 Bratislava Prevádzka: Bojnická 10, 831 04 Bratislava Tel.: 02/4920 8501 • Fax: 02/4446 0613 e-mail: [email protected] • www.strazan.sk

Mercedes Benz Sprinter 519 KA špeciálne protiplynové vozidlo

STRAŽAN s.r.o., Púpavová 15, 841 04 Bratislava Prevádzka: Bojnická 10, 831 04 Bratislava Tel.: 02/4920 8501 • Fax: 02/4446 0613 e-mail: [email protected] • www.strazan.sk

časopis pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery

Recommend Documents