KAPITOLA 1
A
rmstrongova matka Linda je vždycky hrdinkou svého vlastního příběhu. Tak jak to podává, se oba dva – ona s Lancem – snažili přežívat ve čtvrti Oak Cliff v Dallasu, v nuzných podmínkách na nesprávném břehu řeky Trinity. Měli jen jeden druhého. Chlapec nikdy nepoznal svého otce, vychovávala ho sama. Tvrdila, že ho přivedla k ježdění na kole, podporovala ho, aby sportoval, platila mu vybavení, koupila pro ně dům, cestovala na všechny jeho závody, sehnala sponzory a každou sobotu v sedm hodin ráno s ním byla přede dveřmi, aby mohl zasadit další porážku partě, řekněme, předpubertálních běžců na střední vzdálenosti. Ve své autobiografii Zrození šampiona si libuje v tom, že pokládá stále stejnou otázku: „Jak se osamocené dospívající matce podařilo vychovat skutečného, živého superhrdinu?“ Ještě než se příběh začne odvíjet, varuje v poznámce autorky před svým „naprosto zaujatým, subjektivním, tendenčním, racionalizovaným a diskutabilním“ podáním. Dokonce připomíná: „Někdo jiný může mít rozdílný pohled.“ A vyzývá takové lidi, aby napsali svou vlastní knihu. Pro své tři bývalé manžely – Eddieho Gundersona, Terryho Armstronga a Johna Wallinga – používá pseudonymy. Lancova otce nazývá „Eddie Haskell“ podle sladké, potměšilé postavy z televizního seriálu z 50. a 60. let s názvem Leave It to Beaver (Nechte to bobrovi). Gundersonovi byli první rodinou Lance Armstronga. Eddie Gunderson a Linda Mooneyhamová 23 KOLO LŽÍ: PÁD L ANCE ARMSTRONGA
se vzali na střední škole. Dítě přišlo na svět sedm měsíců po svatbě. Sňatek z nutnosti spojil dohromady dvě problémové rodiny. Oba Armstrongovi dědečkové byli těžcí pijáci, jejichž manželky od nich s dětmi utíkaly po tom či onom opileckém maléru. Jeho děda z otcovy strany byl takový mizera, že nacpal koťata do zavařovacích sklenic a v nich je udusil. Armstrongův otec byl alkoholik a měl přesně tolik žen, kolik měla jeho matka manželů – čtyři. Ve dvaceti letech měl Armstrong tři různé otce: jednoho biologického, jednoho adoptivního a jednoho nevlastního. (Linda Armstrongová se v knize rozepisuje o svých selháních v milostném životě jako o výsledku „hloupého, sebezničujícího, bezhlavého a naprosto vylitého“ uvažování.) Poté se Lance obklopil shlukem půltuctu náhradních otců, které si vybíral sám. Jako motivační řečník si Linda vystačí s otřepanými frázemi, kterak se snažila vychovat nejlepšího cyklistu, jakého svět kdy viděl, když publiku sděluje, jak „všechno bylo proti nám“ a že to „byl boj o přežití“. Připojuje historku, jak se Lance jednou ukázal na závodech v horách Nového Mexika bez dresu s dlouhými rukávy, a zatímco ostatní závodníci měli nóbl vybavení, on si musel půjčit její malou růžovou bundu, aby se zahřál. Pak zlomil traťový rekord. Linda popisuje, jak urazili cestu „od života v chudobě a bez peněz k osobnímu úspěchu“, a zdůrazňuje, že hrála zásadní roli v úspěších svého syna. „Opravdu věřím, že naše děti jsou produktem nás samotných.“ Podle svého mínění byla v jeho životě jedinou stálou bytostí a ona a pouze ona formovala svého syna. První krok k jeho úspěchu učinila, když se s ním odstěhovala od rodiny Gundersonů. Armstrongova matka léta vykládala Lancův příběh ze svého pohledu. Je to stejný příběh, který ještě po tolika letech 24 JULIET MACUROVÁ
přivádí Eddieho matku Willine Gundersonovou-Harroffovou a její sestru Micki Rawlingsovou k slzám. Linda Armstrongová tvrdí, že na Lancovu výchovu byla sama a ostatní hráli v jeho životě jen podřadné role bez ohledu na to, čím přispěli nebo na jak dlouho do něj vstoupili. Sama sebe nazvala svobodnou matkou, ačkoli než bylo Lancovi šestnáct a půl, žila bez manžela jen rok, a přestože rodina jejího prvního muže dokonce uvedla, že ji podporovali a hlídali syna, když byla v práci. Celou tu dobu média zveličovala tragédii a triumf toho všeho: že jeden z největších sportovců historie byl plodem péče dospívající matky, která bojovala o přežití a neměla se o koho opřít, kromě svého malého syna. Podle Willine Gundersonové se Lindina mýtotvorba rozchází s podáním zbytku Lancovy rodiny. Gundersonovi vyprávěli vlastní verzi toho, jak vypadalo Lancovo dětství. Jednak mluví o jeho otci jako o Sonnym. Byl to pohledný, modrooký rebel s lesklými hnědými vlasy, rošťáckým úsměvem, který ochotně pomáhal kamarádům krást přehrávače ze zaparkovaných aut. Jednou vjel na motorce zadním vchodem do kuchyně domu kamarádky ze střední školy a její rodiče na něj zavolali policii. V jejich sousedství ve Wynnewoodu, části města osídlené střední vrstvou – nic jako „projekt Dallas“, jehož propagační videa Linda ukazovala na svých veřejných vystoupeních – Gundersonovi sousedili s jinou rodinou, a to s Mooneyhamovými. Linda Mooneyhamová byla místní středoškolská princezna a hvězda školního týmu roztleskávaček. Sonny ji požádal o rande. Brzy už měli vážnou známost a křižovali si to městem v nadupaném Pontiacu GTO. On měl šarm zlobivého kluka, který způsobil, že jedné zimní noci roku 1970 Lindě pošeptal: „Lásku, ne válku.“ Toho večera otěhotněla. Když šestnáctiletá Linda 25 KOLO LŽÍ: PÁD L ANCE ARMSTRONGA
odmítla jít na potrat, matka jí řekla, ať vypadne z domu. Našla rodinu, která ji přijala. Takže to bylo dost vzdálené od báchorek, kterak se musela starat sama o sebe a všechno se spiklo proti ní. Bydlela v Sonnyho domě. Stala se v podstatě něčím jako adoptivní dcerou Willine Gundersonové, které členové rodiny říkali ‚Máma‘. Willine byla svobodná matka a její exmanžel se neustále opožďoval s placením alimentů, pokud je vůbec poslal. Čtyřicet tři let pracovala v dallaské pobočce First National Bank. Říká, že měla tak silný smysl pro rodinu, že trvala na tom, aby její dvě dcery a Sonny chodili společně třikrát týdně do kostela. Nikdy nekritizovala svého nepřítomného exmanžela, protože chtěla, aby si na něj její děti vytvořily vlastní názor. S Lindou se během jejího těhotenství sblížily jako nejlepší kamarádky. Linda na své sedmnácté narozeniny uzavřela sňatek se stejně starým Sonnym v baptistickém kostele narvaném spolužáky ze střední školy, z nichž někteří nepochybně postřehli, jak se nevěstino bříško kulatí pod volnými, skládanými bílými šaty. To bylo v únoru 1971. Chlapec přišel na svět v srpnu. Jméno dostal po Lanci Rentzelovi, wide receiverovi a hvězdě týmu amerického fotbalu Dallas Cowboys, který šel rok předtím do vězení za to, že se obnažoval před desetiletou dívkou. Otec okýnkem do porodnického oddělení viděl, že novorozenec má zdeformovanou hlavičku: byla příliš dlouhá a příliš úzká. Když ho jeho matka, sama o sobě drobná žena, porodila, vážil čtyři kila a 39 gramů. „Co se mu stalo s hlavou?“ zeptal se otec a po tvářích mu stékaly slzy. „To se zlepší,“ řekla jedna ze sester. „To bude v pořádku, vím, že bude.“ Linda se nechala zaměstnat na částečný úvazek v prodejně s potravinami. Sonny pracoval v pekárně a roznášel noviny, ale 26 JULIET MACUROVÁ
tím, že se stal otcem, sám náhle nedospěl. Jako nezletilý stával často před soudem pro mladistvé. V roce 1974, kdy jeho synovi bylo dva a půl roku a s Lindou už byli rozvedení, strávil Sonny Gunderson první noc ve vězení jako dospělý. Byl zatčen za vloupání do auta. Jejich manželství vydrželo jen něco málo přes dva roky. Linda ve své knize tvrdí, že se k ní Sonny choval tak hrubě, že měla na krku a pažích modřiny. Bývalý manžel o mnoho let později přiznal, že ji praštil, ale jen jednou. Gunderson své rodině řekl, že měsíce po rozvodu strávil ve stavu, kdy si připadal jak zombie. Chtěl napravit to, co zničil, ale neměl tušení, jak to provést. Často sedával přes ulici proti jeslím, kam dávali jeho syna, a sledoval, jak si chlapec hraje na hřišti. Nemohl platit alimenty, anebo nechtěl. Nevšímal si upomínek, které se mu hromadily v poštovní schránce, a trpěl výčitkami. Armstrong byl pro rodinu svého otce Lance Edward Gunderson. Pořád ho vídali o Vánocích a při dalších rodinných oslavách, při nichž vystupoval se svými bratranci. Pořád mají jeho fotky, zažloutlé a vybledlé. Jeho babička schraňuje fotoalbum snímků 10 x 10 centimetrů, které pro ni nechala zhotovit Armstrongova matka. Linda album podepsala jménem svého chlapce. „Mámě Willine. S láskou Lance.“ Willine „Máma“ Gundersonová je Armstrongova babička z otcovy strany. Na téměř každé svojí fotce s malým Lancem svého kloučka pusinkuje, s očima zavřenýma, je to ten moment, o kterém si babička přeje, aby trval věčně. Její syn částečně nese vinu na tom, jak krátce to ve skutečnosti vydrželo. Kdykoli Gunderson viděl Lance, choval se sám jako dítě. Zatímco jeho matka a dvě sestry přihlížely, vozil chlapce na svém kole s deseti převody a na motocyklu. Některé výle27 KOLO LŽÍ: PÁD L ANCE ARMSTRONGA
ty nevyhnutelně skončily ostrými výměnami názorů. Lance se jednou vrátil domů s popáleninou o velikosti čtvrťáku na lýtku v místě, kde se mu noha třela o výfuk motocyklu. Jindy měl na prstu u nohy podlitiny, protože se špičkou zamotal do drátů kola. Linda vyčítala Sonnymu nedbalost a kárala Willine, že dopustí, aby si chlapec ublížil, když ho má v péči. Willine mladé matce řekla: „Nemůžeš ho celý život držet ve zlaté kleci.“ „Já nejlíp vím, co je pro něj nejlepší,“ odsekla Linda. „Byla mateřská,“ tvrdí Willine, „ale v tak mladém věku nechápala, že děti ve svém životě milují víc než jednu osobu. Nechtěla, aby měl rád kohokoli jiného kromě ní. Ale děti milují každého, kdo miluje je. A neubírají tím z lásky, kterou mají pro svou matku.“ Když Linda podala 15. února 1973 žádost o rozvod, udělala to proto, že už zkrátka nemohla Sonnyho vystát. V květnu 1974, rok poté, co byly podepsány rozvodové papíry, se provdala za prodavače Terryho Armstronga. Ačkoli to Sonny ještě nemohl tušit, jeho život s Lancem brzy skončí. Armstrongovi se nakonec odstěhovali, přerušili jakékoli styky s Gundersonovými a Terry oficiálně adoptoval Lance jako svého syna. Linda ve svém životopise uvádí, že Willine souhlasila s tím, že pro Lance bude nejlepší, když Gundersonovy už nikdy neuvidí. Ale jakmile tohle před ní někdo nadhodí, udiveně otevře ústa. „Ach, ne, ne,“ říká. Naposledy měla Willine přímý kontakt s Lindou a její rodinou, když bylo Lancovi pět nebo šest. Přišla do domu babičky z matčiny strany a přinesla pro něj vánoční dárky. „Linda mi řekla, abych si od tebe nic nebrala,“ řekla Willine babička. „Těch pár věcí, co mu dáš, nestojí za ty nesnáze, které s ním Linda měla poté, co se s vámi setkal.“ 28 JULIET MACUROVÁ
Willine se třásla úzkostí a pak řekla tiše, téměř pro sebe: „Nemáš právo trhat rodinu,“ a odešla s dárky v rukou a se slzami v očích. Mnoho let poté, co Armstronga neviděly, měly Willine s Micki jeho portrét v oválných zlatých medailoncích, které nosily na krku. V medailonku babičky byl ještě jako mimino, možná deset měsíců staré a navlečené do červené hasičské kombinézy. Tetička měla ve svém medailonku portrét batolete s přihlouplým úsměvem. Do dnešního dne Willine pronásleduje okamžik, kdy Lance viděla naposledy. Měla ho u sebe na hlídání, byly mu čtyři roky. Jeho matka tam zaskočila, aby si ho vyzvedla, a našla ho pod jídelním stolem Gundersonových. Babička vzpomíná, jak chlapec šťastně říká: „Budu žít tady dole. Nezaberu moc místa. Jen budu žít tady pod tím stolem.“ Ale matka Lance popadla za ruku, vedla ho ke vchodovým dveřím, a když je otevřela, kluk se rozplakal. Pak je za nimi zabouchla. Babička svého chlapečka už nikdy neviděla. Gundersonovi netušili, že se Armstrongovi usadili na severním předměstí Dallasu v Richardsonu, a neměli peníze, aby si na hledání najali právníka nebo detektiva. Žili v naději, že se na ně Armstrong jednou přijde podívat, možná až bude sám mít děti. Ve svém kostele Four Mile Lutheran, který před 165 lety pomáhali na východ od Dallasu založit a vybudovat jeho příbuzní, se církevní shromáždění po léta každou neděli za Armstronga modlilo. Gundersonovi občas Armstrongovi napsali, ale nikdy jim neodpověděl. Čas od času zavolali Lindině rodině, ale vždycky zaslechli jen cvaknutí, jak někdo zavěsil sluchátko. Lindinu bratrovi Alanovi bylo Sonnyho líto, stal se pro Gundersonovy jediným zdrojem informací o chlapci. Jednou přišel k Sonnymu domů a dal mu Armstrongův obrázek ze školy, 29 KOLO LŽÍ: PÁD L ANCE ARMSTRONGA
barevnou fotku 20 x 25 centimetrů. Gundersonovi si Lancovu tvář podrobně prohlíželi, viděli ho poprvé za víc než pět let. Měl stejné hluboké modré oči jako jeho otec a stejně vystouplé lícní kosti. Přemítali, jestli zdědil taky jiné rodinné rysy: Je Lance tvrdý a nezlomný? Měl problémy s autoritami? Viděl svět v krajnostech? Je závistivý? Armstrongově babičce je nyní skoro devadesát. Když se dožila osmdesáti, nastěhovala se k Micki, která bydlela v jedné z nejexkluzivnějších čtvrtí v Dallasu, mezi honosnými domy a sídly s ostrahou. Její manžel Mike Rawlings byl v roce 2011 zvolen starostou. Willininy silné, kdysi hnědé vlasy se změnily na sněhově bílé. Její tělo, které dřív držela tak zpříma, se ohnulo. K chůzi používá hůl, nosí silné brýle a potřebuje jasné světlo, aby viděla. Její sluch se taky zhoršil, ale pořád si zachovává bystrou mysl. Vedle postele má fotky šesti ze svých sedmi vnoučat a šesti z jedenácti pravnoučat – ale ani jeden jediný snímek Lance Armstronga. Z žádné doby, v žádném věku, stejně jako žádné fotky ani jednoho z jeho pěti dětí. Vypadá to, jako by Lance Armstrong v jejím životě nikdy neexistoval.
30 JULIET MACUROVÁ
KAPITOLA 2
P
říjmení je to jediné, co zbylo po Terrym Armstrongovi. Stejně jako vymazala Eddieho Gundersona, odstranila Linda i Terryho. Záznamy z rozvodového řízení ukazují, že jejich manželství vydrželo 14 let, téměř do Lancových sedmnácti. Linda mezitím pokračovala v sebeprezentaci coby svobodné matky, která svého syna vychovala sama. V její kariéře motivačního řečníka – která jí vynáší celých 20 tisíc dolarů za jedno kázání – se sotva najde slovo o tom, že by Terry někdy byl součástí Lancova života. (Některé noviny citovaly její výrok, že manželství trvalo pouze do Lancových třinácti let. Pro tuto knihu se odmítla vyjádřit.) Ve své autobiografii nikdy nezmiňuje Terryho jméno. Říká mu „Obchodník“ nebo „Prodejce“. Nejlepší zmínka o něm je ta, že „Prodavač trénoval Lancův tým v dětské Little League, ano, tohle dělal. Dostalo se mu uznání za jeho úsilí, ale nejsem si jistá, jestli ho to bavilo. Lance nebyl rodící se baseballová hvězda, jakou by z něj Prodejce rád měl.“ Ve skutečnosti se Terry Armstrong od Eddieho Gundersona víc lišit snad ani nemohl. Jeden byl ten pohodový darebák v Pontiacu GTO, který raději než se svou manželkou a novorozenětem trávil pozdní večery v R&B klubech. Ten druhý byl dvaadvacetiletý syn ministra, pravidelný návštěvník kostela se stálým zaměstnáním, který dychtil po tom stát se otcem. Prodavač z velkoobchodu s potravinami, který dodával grilované maso a párky pro školy a do firem, potkal Lindu Mooneyhamovou-Gundersonovou na prodejní výstavě aut a ta 31 KOLO LŽÍ: PÁD L ANCE ARMSTRONGA
rozkošná, kurážná bruneta ho ohromila. Vypadal jako ten typ chlapa, který by si mohl koupit auto za hotové, což na něm bylo samo o sobě kouzelné. Začali spolu chodit a jejich randění velmi rychle dospělo k nabídce k sňatku. Linda v Terrym našla spolehlivého, stabilního živitele. Podle záznamů o jejich rozvodu a podle toho, co řekl sám Terry, ti dva žili v manželství po většinu let, kdy se chlapec utvářel – ve věku od dvou do šestnácti. Lance se naučil, jak soutěžit s druhými způsobem, který se pro něj stal typickým: jako nedůtklivý a domýšlivý ranař. Jak otce, tak syna poháněla síla, která se často měnila v bezohlednost. Lance to poznal, když Terry trénoval týmy amerického fotbalu, za které hrál, a radil mu při jeho prvních pokusech o závodění na kole. Terry dovedl být náročný, obzvlášť když jeho syn nesplňoval očekávání. Na svých prvních závodech na kolech BMX Lance upadl a začal plakat. Terry k němu napochodoval, postavil se nad něj a pravil: „To stačilo, jdeme.“ Pak popadl Lancovo kolo. „Takže ujednáno. Žádné dítě, které nosí moje jméno, toho nenechá.“ Lance, náležitě pokáraný nebo snad vyděšený, usedl na kolo a nastoupil do dalšího závodu. Terry si pomyslel, že to byl důkaz tvrdošíjnosti jeho syna. Od sedmi do osmi let hrál Lance za Oilers, tým ligy amerického fotbalu v Garlandu v Texasu, podporovaný YMCA. Terry Armstrong byl jedním z trenérů. Na prvním tréninku si nechal nastoupit hráče a jejich otce. „Dovolte, abych vám všem řekl něco o fotbalovém týmu, který tady budeme mít,“ řekl. „Pokud vaše dítě nebude dobré, tak nehraje. Tohle není o tom se tu předvádět a běhat sem a tam. My chceme vyhrávat.“ Ačkoli to pravidla ligy zakazovala, natáčel si přípravu jiných týmů a po škole vedl tréninky v soukromí na zahradě za svým 32 JULIET MACUROVÁ
