ARCHEOLOGICKÝ SLOVNÍK
Redaktor: Karel Sklenář
Část
1.
K a m e n n é
a r t e f a k t y
1.1 Kamenné š t í p a n á i n d u s t r i e (Karel Sklenář) 1.2 Kamenné broušené i n d u s t r i e ( J i ř í Hartl)
1.3 O s t a t n í kamenné výrobky ( J i ř í H a r t l - Karel Sklenář)
Praha 1989
Úvod Otázka pevné a Jednoznačné t e r m i n o l o g i e jako neodmyslit e l n é h o a t r i b u t u dokonale konstituovaných v ě d n í c h oborů bud i l a odedávna pozornost archeologů. Amatérská povaha, k t e r é se a r c h e o l o g i e J e š t ě po počátku našeho s t o l e t í J e n nesnadno zbavovala, k l a d l a však sjednocovacímu ú s i l í značné překážky. V h i s t o r i i oboru můžeme sledovat celou ř a d u pokusů soukromých i o f i c i á l n í c h , pokusů J e d n o t l i v c ů i celých komisí - p r a k t i c ky vždy se stejným negativním výsledkem (a to n e j e n u n á s , nýbrž i v Jiných zemích nebo v mezinárodním m ě ř í t k u ) . Archeol o g i c k á t e r m i n o l o g i e s e nakonec vyvinula víceméně ž i v e l n ě J a ko ne z c e l a závazný, s p í š e zvykový soubor pojmů velmi r ů z n o rodého původu, Jehož d o d r ž o v á n í , výběr a l t e r n a t i v n í c h a t v o r ba nových termínů z á v i s e l y vždy do značné míry na r e g i o n á l n í c h z v y k l o s t e c h , na subjektivním názoru J e d n o t l i v c ů . Tato s i t u a c e se n e p ř í z n i v ě projevuje zejména v muzejní p r á c i s archeologickými sbírkami. Tak, J a k s t o u p a j í požadavky na komplexní povahu i n f o r m a c í , vědeckou úroveň evidence s b í r e k , sjednocení evidence & cílem s o u s t ř e d i t informace z v í c e ústavů a zpracovat Je s t r o j o v ě , r o s t e zejména v o b l a s t i a r c h e o l o g i c k é muzeologie vědomí nutné potřeby sjednocení a závazn o s t i t e r m i n o l o g i e i způsobu popisu. Zavádění automatizované evidence s b í r e k v současné době n a s t o l u j e t u t o o t á z k u s d e f i n i t i v n í n u t n o s t í a neodkladnou n a l é h a v o s t í . Je tedy p o c h o p i t e l n é , že i n i c i a t i v a musí v y j í t od a r c h e o logů p r a c u j í c í c h v muzeích. Oborové komise muzejních a r c h e o l o gů ČSR p ř i Ústředním muzeologickém k a b i n e t u Národního muzea v Praze se s vědomím t é t o potřeby zabývala t o u t o p r o b l e m a t i kou J i ž od počátku osmdesátých l e t : na návrh a u t o r a t é t o předmluvy (Jenž b y l pověřen k o o r d i n a c í c e l é akce) bylo z muzejn í c h archeologů Cech a Moravy sestaveno n ě k o l i k komisí pro d í l č í zpracování t e r m i n o l o g i e j e d n o t l i v ý c h období od pravěku do středověku. V p r á c i t ě c h t o komisí se bohužel o d r a z i l y t y t é ž o b t í ž e , k t e r é způsobily konečný neúspěch předchozích a k c í t o h o t o druhu. J e d i n o u , k t e r á s p l n i l a s v ů j ú k o l , byla komise pro p a l e o l i t a m e z o l i t ( d r . Karel V a l o c h , CSc., 3
d r . Martin O l i v a , C S c . ) , j e j í ž dodané podklady byly integrovány d o č á s t i 1 . 1 . tohoto svazku. Protože však s p l n ě ni daného úkolu je neodkladné, p ř i s t o u p i l k o o r d i n á t o r po dohodě s ř e d i t e l s t v í m Národního muzea - Historického muzea k pokusu o s e s t a v e n í terminologického slovníku na u ž š í , a l e e f e k t i v n ě j š í p e r s o n á l n í základně. Určitým konkrétním vzorem se s t a l a nedávno zahájená obdobná ř a d a E t n o g r a f i c k é h o s l o v n í ku, vydávaného rovněž Národním muzeem v Praze. Předkládaná p ř í r u č k a nemá být a n i d e t a i l n í vědeckou t e r m i n o l o g i í č i t e o r e t i c k o u k l a s i f i k a c í archeologického m a t e r i á l u , a n i k l a s i f i k a č n í m klíčem pro jeho chronologické č i k u l t u r ní určování* Je pokusem o p r a k t i c k é sjednocení dosud n e j e d n o t ného a často s u b j e k t i v n í h o popisu sbírkových předmětů v muz e í c h v r o z s a h u potřebném pro e v i d e n c i 2. stupně. Nemá a n e může ovšem n a h r a d i t p r á c i archeologa-odborníka; měla by být hlavně pomůckou pro archeology mimo rámec j e j i c h u ž š í s p e c i a lizace.
Protože p ř i chronologickém uspořádání m a t e r i á l u by nutně docházelo k častému opakování a pro funkční nejsou vždy d o s t a t e č n é podklady, b y l zvolen systém založený na p o u ž i t é s u r o v i n ě , přičemž každé t a k t o vymezená skupina je pojímána diachronicky* Termíny n e j s o u vzhledem k praktickému používání řazeny abecedně, nýbrž podle p ř í b u z n o s t i t v a r u a opracování. D a l š í svazky budou věnovány keramice a s k l u , kovovým výrobkům a předmětům z o s t a t n í c h m a t e r i á l ů , pokud j s o u běžně ji z a s t o u p e ny na našem území a v našich muzejních s b í r k á c h . Chronologicky půjde o a r t e f i c i á l n í m a t e r i á l pravěký až středověký ( p ř í padně a n t i c k ý ve výběru odpovídajícím možnostem nálezů na n a šem území) s výjimkou mincí. V tomto časovém rámci se s l o v n í k soustřeďuje na běžný, podstatný m a t e r i á l - p ř i u r č i t é nutné g e n e r a l i z a c i typových znaků - a pomíjí u n i k á t n í t v a r y ; výrazně zjednodušuje spektrum s u b a l t e r n í c h t v a r ů ( r e s p . t e r m í n ů ) , uváděných do odborné l i t e r a t u r y různými autory v nadměrném množství. Nezahrnuje t a k é předměty opracované č i u ž i t é , a l e nevýrazné či nesnadno k l a s i f i k o v a t e l n é (v tomto svazku n a p ř . tvarované s t a v e b n í kameny), a r t e f a k t y povahy umělecko historické s vazbou na nemovité pa 4
či předměty, j e j i c h ž povaha se b l í ž í nemovitým památkám ( n á hrobní kameny, t z v . s m í r č í k ř í ž e , m i l n í k y , mezníky) a d í l a umělecké ( s k u l p t u r y , r e l i e f y ) . Ke kamenným nádobám bude p ř i hlédnuto ve svazku o keramice. Č l e n ě n í s l o v n í k u t e d y z p r a k t i c k ý c h důvodů klade h l a v n í důraz na t v a r a v n ě j š í v l a s t n o s t i , t ř e b a ž e do u r č i t é míry r e s p e k t u j e i c h r o n o l o g i i . Funkce vzhledem k problematickému u r č e n í či polyfunkčnosti různých typů má zde význam j e n d r u hotný. Toto hledisko se týká i volby termínů samých: v n a p r o s t é v ě t š i n ě nejde o tvorbu nových pojmů, a l e o sjednocení a k o d i f i k a c i zavedených a běžně užívaných názvů, pokud v y s l o veně neodporují l o g i c e a n e s u g e r u j í funkci v r o z p o r u s prokázanou s k u t e č n o s t í . Je samozřejmé, že názvy t r a d i č n í , s p o j u j í cí předmět s určitým druhem pracovní č i n n o s t i , j s o u často j e n konvenční a jako takové j s o u chápány i zde. Není pochyby o tom, že předkládané t e r m i n o l o g i e , ač vyc h á z í podle možností z názvosloví obvyklého a zavedeného, n e bude odpovídat subjektivním zvyklostem všech odborníků. Bez ohledu na t o , že a n i n e l z e v y t v o ř i t systém vyhovující všem beze zbytku, je však v současné době - zdůrazňujeme znovu j i ž bezpodmínečně nutné vybrat ze současných termínů jeden jako závazný a vzájemnou dohodou přijmout j e d e n u r č i t ý systém za p l a t n ý a respektovaný základ. Předkládaný s l o v n í k je t e dy míněn jako návrh normy závazné přinejmenším pro muzejní evidenci. Předpokládáme, že archeologové z a i n t e r e s o v a n í na t é t o problematice se k návrhu v y j á d ř í a p ř i s p ě j í t a k k jeho zdokon a l e n í p ř e d t í m , než z í s k á s v o j i d e f i n i t i v n í formu. K. S. P r a k t i c k á
i n f o r m a c e
Obě h l a v n í skupiny - š t í p a n á a broušené i n d u s t r i e - j s o u uvedeny nástinem systematiky hlavních pojmů. Následuje názvos l o v í a r t e f a k t ů v r o v i n ě obecné a s p e c i á l n í . Každé h e s l o s t r u č ně c h a r a k t e r i z u j e t y p po s t r á n c e t v a r o v é , což s p o l u s p ř i p o j e 5
nou kresbou (měřítko není ovšem jednotné) slouží 1c i d e n t i f i kaci typu pro účely katalogizace; ve zkratce je připojeno rámcové datování typu. Text doplňují zásady měření artefaktů (sjednocení udávaných rozměrů) a zásady j e j i c h zobrazování, zejména pro katalogizační účely. Průběžně jsou užívány tyto zkratky a značky: a) d. - délka, š - š í ř k a , v. - výška; max. - maximálně, min. - minimálně;—> termín podrobněji vysvětlen na jiném místě pod heslem, na které šipka ukazuje; b) (syn. ....) - za termínem, považovaným za nejvhodnější a závazný, se v závorce uvádějí d a l š í pojmy - synonyma pro týž t y p , z různých důvodů méně vhodné a k dalšímu užívání nedoporučené. c) P = paleolit
st. = s t a r š í stř. = s t ř e d n í ml. = mladší pozd. = pozdní
hranice zhruba 250 000 p ř . n . l . 40 000 10 000 8 000
M=
mezolit 5 500
N = neolit
s t . = starší stř. = s t ř e d n í ml. = mladší 4 000
E = eneolit
s t . = starší s t ř . = střední ml. = mladší 2 000
B = doba bronzová
st.
=
starší
6
Č á s t
1.1
KAMENNÁ ŠTÍPANÁ INDUSTRIE
A. SYSTEMATIKA Kamenná š t í p a n á i n d u s t r i e zahrnuje a r t e f a k t y ( t j . výrobky l i d s k é ruky, ať už v z n i k l é Jako cíl pracovního procesu nebo jako odpad v jeho průběhu) vyrobené z kamene technikami š t í p á n í (otloukáním, přitloukáním přímým či n e p ř í mým, t l a k e m ) , případně i dále opracované jemnější technikou (retuší). (Od a r t e f a k t ů nutno o d l i š i t pseudoartefakty - přirozené t v a r y , j e j i c h ž podoba s a r t e f a k t y je náhodná.) Výchozím materiálem pro výrobu j e s u r o v i n a v neupraveném s t a v u , zpravidla amorfní (úlomek horniny) nebo tvarovaná prostředím vzniku (konkrece, h l í z a ) Si pohybem ve vodě (valoun, pod 6 cm délky oblázek)• Kus, který začal být využíván pro výrobu, případně byl k tomu i záměrně upraven, je —> j á d r o , o d něhož s e o d š t ě p u j í — > ú š t ě p y . Jádro i ú š t ě p může být jak cílovým výrobkem, t a k i polotovarem pro výrobu — > n á s t r o j ů prostřednictvím d a l š í úpravy polotovaru (zejména r e t u š í ) . P ř i úpravě j á d r a i polot o v a r u vzniká — > o d p a d , zpravidla dále nepoužitý. Kamenná š t í p a n á i n d u s t r i e zahrnuje tedy 4 základní skupiny a r t e f a k t ů : 1. j á d r a , 2. ú š t ě p y , 3. n á s t r o j e , 4. odpad.
B . 1.
N á z v o s l o v í
a r t e f a k t ů
J á d r o
Kus kamenné s u r o v i n y , s l o u ž í c í jako z d r o j pro výrobu p o l o t o v a r ů pomocí odštěpování. Jsou na něm p a t r n é stopy t é t o č i n n o s t i , zejména, úderové plocha a konkávní negativy o d š t í p n u t ý c h ú š t ě p ů na povrchu ( t ě ž n é p l o š e ) . Tvar se ř í d í zejména 7
druhem těžených úštěpů. Rozeznáváme zejména; a) n a č a t é - valoun č i h l í z a a povrchem dosud j e n zčásti porušeným ne četnými očišťovacími úštěpy; b) d i s k o v i t é - těžené po jedné či obou stranách směrem od obvodu ke středu ( k r a t š í a š i r š í úštěpy); c) k u l o v i t é (syn. polyedrické) - b e z obvodové hrany, těžba nepravidelná po celé či po většině plochy; d) h r a n o l o v i t é (syn. prismatické) - plošší i masivnější hranol s podélnými negativy po těžbě č e p e l í . Může být da) jednopodstavové (syn. jednosměrné) , když je odštěpováno j e n z jednoho konce, t j . má jednu úderovou plochu; db) dvoupodstavové (syn. dvousměrné) - z obou konců, dvě úderové plochy; dc) se změněnou o r i e n t a c í - ventrální strana těžena jiným směrem než d o r s á l n í ; e) j e h l a n c o v i t é (syn. pyramidální, konické) jednopodstavové hrotitého tvaru; f)
n e p r a v i d e l n é
g) z b y t e k j á d r a malý, vytěžený n a t o l i k , že původ. ní tvar už nebývá patrný.
8
1
2.
Ú š t ě p
Základní p o l o t o v a r , z p r a v i d l a plochý a o s t r o h r a n n ý , v z n i k l ý o d š t í p n u t í m ( s y n . odrážením, sbíjením) o d j á d r a . S t á vá se a) odpadem, neby1-1i vhodný k dalšímu u ž i t í (očišťovací ú š t ě p y , zejména pokud mají d o r s á l n í s t r a n u z č á s t i nebo z c e l a pokrytu původní kůrou kusu s u r o v i n y ) , b) nástrojem bez d a l š í ho o pracování (makroskopicky l z e poznat nanejvýš p o d l e — > u ž i t kové r e t u š e ) , c) polotovarem pro výrobu n á s t r o j ů . Kromě t v a r ů — > odpadu rozeznáváme dva h l a v n í t v a r y ú š t ě pu: a ) ú š t ě p ( v užším smyslu) - d . = max. 2 x š . ( j e s t l i ž e d. = š., jde o krátký ú š t ě p , p ř i š. > d. o široký ú š t ě p ) ; b) č e p e l - z v l á š t n í t v a r ú š t ě p u , jehož d . = min. 2 x š . , t e d y ú š t ě p p r o t á h l ý , jehož hrany a z p r a v i d l a i d o r s á l n í hrany j s o u víceméně souběžné a příčný p r o f i l n e j s p í š e t r o j ú h e l n í k o vý ( s t ř e c h o v i t á č e p e l ) nebo lichoběžníkový ( t y t o r y s y j s o u d ů l e ž i t é pro určení zlomků č e p e l í , i když neznáme původní délku) . P ř i o d p o v í d a j í c í d é l c e , a l e menší p r a v i d e l n o s t i h r a n i p r o f i l u l z e kus o z n a č i t jako č e p e l o v i t ý ú š t ě p , č e p e l o š . menší než 1 c m jako č e p e l k u . 9
Celkový t v a r popisujeme jako h r o t i t ý , zaoblený, n e p r a v i d e l n ý . Obě hlavní plochy označujeme Jako s t r a n y (syn. l í c e ) ; podélně m á ú š t ě p b o k y ( b k ) , v l a s t n í obvod s e označuje jako h r a n a ( h ) , v přirozeném stavu obvykle ostrá. V - v e n t r á l n í (syn. spodní) s t r a n a je tvořena Jedinou p l o chou (Štěpnou p l o c h o u ) , na n í ž jsou stopy v z n i k l é p ř i výrobě ú š t ě p u : p - patka (zbytek úderové plochy jádra) bú - bod úderu ( v r c h o l bulbu) b - bulbus (úderový kužel) a s ním někdy spojená úderová jizva kv - k o n c e n t r i c k é v l n y , r o z b í h a j í c í se od bulbu; pop - podélný p r o f i l ú š t ě p u přp - příčný p r o f i l ú š t ě p u D - d o r z á l n í s t r a n a (syn. h ř b e t n í , h o r n í ) o dvou a v í c e plochách z p r a v i d l a l e h c e konkávních - negativech předchozích ú š t ě p ů , ohraničených d o r s á l n í m i hranami (dh). Úštěp s e p ř i popisu d ě l í n a č á s t i : bč
- b a z á l n í (syn. základnová, = proximální) č á s t ( r e s p . konec) , tvořená bází ú š t ě p u včetně b a p ; resp. bazáln í polovina ( b p ) ; 10
cč - c e n t r á l n í ( s y n . m e s i á l n í , s t ř e d o v á ) t č - terminální (syn. d i s t á l n í , h r o t o v á ) , r e s p . t p . Těmito termíny se o z n a č u j í i zlomky ú š t ě p u . Obvod ú š t ě p u se d ě l í na č á s t b a z á l n í (bčo) a t e r m i n á l n í ( t č o ) , úseky mezi nimi j s o u l a t e r á l n í ( l č o ) - levý ( s i n i s t r o l a t e r á l ní) a pravý ( d e x t r o l a t e r á l n í ) - určené p ř i pohledu na D ú š t ě pu orientovaného bází d o l ů .
Základní p ř í č n é p r o f i l y ú š t ě p u a n á s t r o j e ; a) trojúhelníkový (syn. s t ř e c h o v i t á ) , b) lichoběžníkový, c) kosodélníkový, d) plankonvexní, e) b i k o n v e x n í .
3.
N á s t r o j
Úštěp ( č e p e l ) , a l e i jádrovitý kus či přirozený úlomek, Jehož hrany č i s t r a n y jsou upraveny r e t u š í . (Hranu, k t e r á J e určena k výkonu funkce n á s t r o j e , označujeme jako pracovní*) Podle toho Je n á s t r o j a)
jádrový - m a s i v n ě j š í , upravený s p í š e h r u b š í t e c h n i k o u do t v a r u potřebného k výkonu u r č i t é pracovní č i n n o s t i , b) úštěpový ( r e s p . čepelový) - upravený s p í š e Jemnější r e t u š í * Nejběžnějším způsobem opracování n á s t r o j e J e tedy r e t u š o v á n í - úprava hrany č i s t r a n y n á s t r o j e odštěpováním drobných šupinovitých odštěpků ( p ř i t l o u k á n í m přímých či s p í š e nepřímým - pomocí ú d e r n í k u , tlakem; výsledek má podobu souvislého č i nesouvislého pásu (na hraně) č i plochy (na s t r a ně úštěpu) n e g a t i v ů po drobných o d š t ě p c í c h * R e t u š dělíme a ) podle stupně záměrnosti n a z á m ě r n o u (viz výše), u ž i t k o v o u ( v z n i k l o u v důsledku pracovního u ž i t í n a hraně neopracovaného ú š t ě p u nebo na neopracované hraně n á s t r o je - obvykle n e p r a v i d e l n o u , nesouvislou a nevýraznou) a p s e u d o r e t u š ( v z n i k l o u n a p ř . t e p l o t n í m i změnami nebo 11
pohybem kusu ve vodě, přirozeným a nezáměrným o t l u č e n í m ) ; b ) podle r o z s a h u n a o b v o d o v o u n a hranách r e s p . bocích ( l a t e r á l n í , s i n i s t r o - , d e x t r o - č i b i l a t e r á l n í , v e n t r o č i d o r z o l a t e r á l n í ; b a z á l n í , t e r m i n á l n í ) , p ř i opracování c e l é h o obvodu oběžnou, a p l o š n o u , pokrývající z č á s t i nebo zcela jednu či obě s t r a n y ( d o r s á l n í , v e n t r á l n í , bifaciální); i obvodová r e t u š může vybíhat od hrany dále do plochy boků a J s o u - l i negativy p r o t á h l é směrem od hrany kolmo či šikmo k podélné ose kusu, označuje s e jako l a m e l á r n í ; c ) podle návaznosti n a s o u v i s l o u (po c e l é h r a n ě ) , n e s o u v i s l o u nebo j e n m í s t n í ; d) podle ú h l u svíraného v e n t r á l n í plochou n á s t r o j e a plochami negativů obvodové r e t u š e n a p l o c h o u (pod 45°) a s t r m o u (nad 4 5 ° ) ; e ) podle v e l i k o s t i a provedení s e o d běžné o d l i š í č i naopak d r o b n á (syn. p e r l i č k o v i t á ) ;
h r u b á
f) podle t v a r u opracované hrany ( v i s o b r . ) na fa) rovnou, fb) konvexní až fc) vyčnělou, fd) konkávní až fe) vrubovitou, r e s p . ff) zoubkovitou; u t e r m i n á l n í r e t u š e fg) p ř í č n ě rovnou. fh) p ř í č n ě šikmou, prohnuté tvary jako u l a t e r á l n í r e t u š e .
Kromě r e t u š e v pravém smyslu rozeznáváme d a l š í způsoby, hlavně - v y š t i p o v á n í při úpravě—> dláta a dlátka - r y d l o v ý ú d e r při úpravě—>rydla. Z á k l a d n í t v a r y ( t y p y ) n á s t r o j ů kamenné š t í p a n é i n d u s t r i e n á s l e d u j í v přibližném chronologickém pořadí. Mohou se vyskytovat samostatně i jako k o m b i n o v a n é n á s t r o j e - dva typy n a témže kusu, hlavně na p r o t i l e h l ý c h koncích ( n e j č a s t ě j i šrabadlo-rydlo, škrabadlo — vrták). 12
S e k á č
Masivní n á s t r o j z p r a v i d l a jádrový(obvykle valounový). Bazální část nebývá opracována, terminální (zhruba t ř e t i na až polovina kusu) upravena hrubým otlučením (jedním či několika málo údery) do n e p r a v i d e l n ě k l i k a t é pracovní hrany víceméně konvexního průběhu v nárysu. ( J e - l i h r a na p ř í č n ě r o v n á , vzniká méně častý p ř í č n ý sekáč.) Odštěpování může být provedeno p o jedné straně ( s . j e d n o s t r a n n ý , syn. j e d nolící - o b r . j) nebo po obou stranách (s. oboustranný, s y n . d v o u l í c í - o b r . d). U kusů P s t . mohou být hrany i plochy negativů o broušeny činností větru. P s t . (- s t ř . ) , ale i později.
H o b l í k
Sekáčovitý n á s t r o j na masivním ú š t ě p u , kde je j e d n o s t r a n nou r e t u š í vyznačena t e r m i n á l n í pracovní h r a n a . P stř.
13
P ě s t n í
H r o t
k l í n
Jádrový (případně i masivní úštěpový) n á s t r o j t v a r u n e j s p í š e kapkovitého č i hruškovitého se zesílenou bazální č á s t í (někdy neopracovanou - j e š t ě s kůrou valounu); terminální část je č a s t o vypracována do h r o t u , od něhož p r o b í h a j í v í c e či méně p r a v i d e l n é pracovní hrany po obou bocích směrem k b a z á l n í m u konci. Retuš je jemnější než u s e k á č e , z obvodu se š í ř í na p l o chu, n e j č a s t ě j i oboustranně ( o b r . a). Podle t v a r u se rozeznáv a j í klíny p r o t á h l é , t r o j ú h e l n í kové, o v á l n é , mandlovité a j . , kus k r a t š í než 6 cm bývá označován jako k l í n e k ( o b r . b ) . Pokud k l í n nemá průřez bikonvexní, a l e t r o j úhelníkový č i lichoběžníkový ( " v e n t r á l n í " strana plochá, s p í še neopracovaná), nazývá se š p i č á k . P s t . - s t ř . (-poč. ml.). N á s t r o j h r o t i t é h o t v a r u , proved e n í jemnějšího než p ě s t n í k l í n , vesměs úštěpový ( č e p e l o v ý ) . P ř í klady: 1) h r o t y úštěpové (P s t ř . - poč. P ml.): la) l e v a l l o i s k ý zhruba t r o j h r a n n ý s upravenou patkou ( r e t u š úderové plochy patka se v tom p ř í p a d ě k r e s l í ) , na obvodu nanejvýš j e n místně r e tušovaný, d o r z á l n í hrany t v o ř í často vzor převráceného Y; 14
l b ) m o u s t i e r s k ý (syn. pěstní hrot) - podobný, ale silná laterální retuš, sbíhající se do hrotu lc) 1 i s t o v i t ý - hrot i t ý na jednom či obou koncích, oboustranně zčásti i zcela plošně retušovaný, výrazně tenčí než pěstní klín; baze rovná, zaoblená, h r o t i t á , příčný prof i l plankonvexní či spíše bikonvexní; řada podtypů. 2) hroty čepelové (P ml., i pozděj i ) - čepel s terminál. koncem přirozeně hrotitým nebo retušovaným do hrotu. Retuš a) l a t e r á l n í (rovná či lehce konvexní, b) bilaterální (do hrotu), c) příčně šikmá (hrot vzniká na průsečíku terminální a delší l a t e r á l ní hrany). V drobném provedení d. pod 2 cm se označuje jako m i k r o l i t i c k ý (syn. hrůtek), obvykle na zlomku čepelky (četné formy v M, hlavně s retuší typu c). Podtypy s úpravami v bazální části: 2d) h r o t s vrubembazální čtvrtina až polovina jednoho boku je strmě vrubovitě od- retušována; 2e) h r o t s řapem totéž provedeno na obou bocích (vrubovitě nebo jen zúžením čepel e ) ; někdy i plošná retuš na část i ventrální strany Hrot šípu - viz šipka.
15
D r a s a d l o
Úštěpový (jen vzácně čepelový či jádrový) n á s t r o j spíše masivn í , jehož jedna hrana (případně i dvě) je opracována výraznou hrubší r e t u š í ; jako podtypy r o zeznáváme zejména a) j e d n o d u c h é - má jen jednu pracovní hranu, a to boční nebo příčnou (když pracovní hrana l e ž í p r o t i bulbu), podle tvaru aa) rovnou, ab) konvexní, ac) konkávní, U kusů se dvěma hranami rozeznáváme podle vzájemného vztahu hran drasadlo b) d v o j i t é (hrany protilehlé) c) ú h l o v é (hrany s e sbíh a j í , bulbus úštěpu l e ž í p r o t i jedné z nich) d) h r o t i t é ( t o t é ž , ale bulbus l e ž í p r o t i j e j i c h průsečíku - hrotu). P s t ř . (- poč. P ml.).
N ů ž
Nástroj na úštěpu ( č e p e l i ) , kde jedna hrana je ponechána bez úpravy jako pracovní ( o s t ř í ) , druhá (hřbet) může být rovněž p ř i rozená, a l e tupá (kůra valounu, neupravená plocha) nebo je otupena strmou r e t u š i . Vyskytuje se v řadě podtypů a) v P s t ř . v hrubších, obvykle úštěpových formách s hřbetem r e tušovaným (aa) i přirozeným(ab); b) v P ml. převážně jako čepelový n á s t r o j , který lze označit i jako čepel s otupeným bokem, 16
s l a t e r á l n í (obvykle mírně konvexní) č i p ř í č n o u r e t u š í ; c) v P pozd. zejména jako o b l o u k o v i t ý n o ž í k - čepel (ka) a jedním bokem l e h ce konvexně otupeným ( t a t o strmá r e t u š o d l i š u j e nožík o d h r o t u obloukovitě retušovaného), druhý t v o ř í p ř i r o z e n á hrana bez r e t u š e ; t e r m i n á l n í konec j e (asymetricky) h r o t i t ý .
Š k r a b a d l o
Jemnější obdoba d r a s a d l a ; p r a covní h r a n a , upravená strmou r e t u š í , j e víceméně konvexní. 1) č e p e l o v é ( s y n . koncové) - hrana umístěna p ř í č n ě na terminálním konci č e p e l e , k t e r ý se pak nazývá h l a v i c e ; ta může být a) p ř í č n ě r o v n á , b) p ř í č n ě šikmá, c) konvexní ( s y n . obloukovité škrabadlo) - n e j č a s t ě j š í , d ) lomená a ž e ) vyčnělá ( t j . p ř i bocích v r u b o v i t ě v y b r a n á ) . D a l š í r e t u š může být na h r a n á c h . Čepel o v é škrabadlo může být i f) dvo17
j i t é (na obou protilehlých koncích čepele). 2) úštěpová škrabadla se d ě l í podle podílu retuše na obvodu v zásadě na a) n e h t o v i t é - krátký úštěp s terminální r e t u š í (může však být i na bazálním zlomku čepele); j e - l i baze úštěpu zúžená či h r o t i t á , lze je označit jako podkovovité, resp. vějířovité; b) p o l o k r u h o v é zhruba terminální polovina obvodu strmě retušována do výrazně konvexní hlavice; c ) o k r o u h l é - celý obvod retušován. d) k ý l o v i t é (syn. člunkovité, vysoké) škrabadlo vyrobeno vysokou r e t u š i na masivním úštěpu; v. hlavice je větší než j e j í š. Úpravou uvedenou p o d l e ) vzniká z 2d) škrabadlo v y č n ě l é . P ml. - E. V r t á k
Nástroj zpravidla čepelový, jehož jeden konec (obvykle terminální) je strmou r e t u š í b i l a t e rálně vybrán tak, že vybíhá v úzký, protáhlý, souměrně široký výčnělek (obr. a ) ; mimořádně protáhlý j e k r č k o v i t ý (aa). Více než 1 výčnělek má vrták v í c e n á s o b n ý (obr. b ) . Hrubší variantou je vrták zob á k o v i t ý (syn. ozub, 18
zobec), vybíhající do silného trojúhelníkového retušovaného hrotu (obr. c ) . P ml. (-N).
R y d l o
Dlátovitý nástroj vyrobený zpravidla z čepele jednoduchým Si vícenásobným rydlovým úderem odražením - rydlového odštěpu z hrany tak, aby se vytvořila krátká ploška a pracovní hrana víceméně kolmá na strany čepele (zejména na ventrální stranu). Kromě toho je častá i retuš na hranách kusu. Častá jsou rydla vícenásobná na protilehlých koncích a hranách téhož kusu (a to i různého typu na témž kusu). Hlavní podtypy: a ) h r a n o v é - n a čepeli buď zlomené (aa) nebo příčně (rovně, šikmo,...) retušované (ab); pracovní hrana vzniká na průsečíku této příčné hrany s rydlovým odštěpem na laterální hraně; b ) k l í n o v é - 2 i více rydlových úderů formuje 1 (terminální) konec klínového tvaru; podle umístění klínu vzhledem k ose čepele je ba) středové, bb) zakřivené, bc) boční; 19
c) o b l o u k o v é (syn. kýlové) - polyedrická pracovní hrana vytvořena větším počtem stejnosměrných rydlových úderů, hlavně ventrálně; d ) p ř í č n é - podobné, údery kolmo na podélnou osu; e) p l o c h é - více úderů vedle sebe rozloženo po ploše (vesměs na ventrální straně). P ml. (- M).
D l á t o
(syn. nůž typu Kostenki) - t e r minální konec čepele zeslaben ventrálně (nebo bifacialně) plošnou r e t u š í (resp. vyštípáním). P ml.
D l á t k o
(zčásti syn. odštěpovač, stíradlo) - nástroj vyrobený na zbytku jádra (dlátko v užším smyslu slova) nebo na drobnějším úštěpu zeslabením a zaostřením, u úštěpů jedné nebo i obou příčných hran (terminální, případně i bazální) , pomocí jednostranné či spíše oboustranné zeslabující 20
retuše (vyštípání - zalámané negativy). Ostří dlátka bývá na čelním průmětu prohnuté obloukovitě, pracovní hrana podstatně š i r š í než u dláta (poměr k d . kusu zhruba l : l - 1,5). P ml. Vrub
Nástroj na úštěpu (čepeli, zlomku) s vrubem vyretušovaným s t r mou či plošší r e t u š í na jedné hraně (podélné či příčné) na straně dorzální či ventrální. Může být i vícenásobný. P s t ř . - ml.
P i l k a
Č e p e l k a
Čepel(ka)
a
s víceméně pravidelnou zoubkovou r e t u š í na jedné l a t e r á l n í hraně; druhé bývá někdy otupena strmou retuší (tzv, otupený bok). P ml. (- N).
o t u p e n ý m bokem Čepelka s jednou l a t e r á l n í hranou otupenou strmou r e t u š í v přímé l i n i i . Konce čepelky bývají odlomeny. P ml. (- M).
21
G e o m e t r i c k é
m i k r o l i t y Skupina typů drobných a r t e f a k t ů o d. a s i 1-2 cm, vyrobených z čepelek či malých ú š t ě p ů drobnou ( p e r l i č k o v i t o u ) retuší. P ml. - M ( - N). a) o b d é l n í k (syn. p r a voúhelník) - čepelka a otupeným bokem a p ř í č n ě přímo retušovanými k o n c i ; b) k o s o č t v e r e c , k o s o d é l n í k (syn. rhomboid) - čepelka bez l a t e r á l n í r e t u š e , konce r e t u š o v á n y p ř í č n ě šikmo ve stejném směru; c) l i c h o b ě ž n í k (syn. t r a p e z , p ř í č n á šipka) - s t ř e d o v á č á s t č e p e l e ( - k y ) , j e j í ž souběžné l a t e r á l n í hrany nejsou r e t u š o v á ny, zatímco odlomené konce j s o u retušovány p ř í č n ě šikmo, a l e n e souběžně ( t a t o r e t u š může být přímá nebo konkávní). Lichoběžn í k je symetrický nebo a s y m e t r i c ký; délkové extrémy se o z n a č u j í jako p r o t á h l ý (d. přesahuje d v o j násobek š . ) , nebo krátký ( d . = š . ) . d) t r o j ú h e l n í k drobný h r o t vyrobený z čepelky t a k , že j e j í konce j s o u odlomeny a c e n t r á l n í č á s t opracována do trojúhelníkového t v a r u , obvykle se 2 retušovanými hranami; n e j d e l š í se označuje jako přepona, k r a t š í jako odvěsny ( l e v á , pravá). V P m l . bývá r e t u š o v á n a s p í š e přepona a l odvěsna (otupený bok a p ř í č n á přímá nebo šikmá r e t u š ) , 22
v M spíše obě odvěsny (přeponu tvoří neretušovaná laterální hrana). e) k r u h o v á úseč (syn. segment) - centrální část čepelky s odlomenými konci, jejíž jedna laterální hrana je retušována výrazné konvexně drobnou r e t u š í , druhá (tětiva) zůstává neopracována (pouze v P ml. bývá retuš i na n í ) . Š i p k a
Artefakt vypracovaný na krátkém úštěpu či čepeli jemnou retuší nejen obvodovou, ale zčásti až zcela i plošnou. Hlavní formy: a) trojúhelníková s bází aa) přímou či ab) konkávní; ac) při silně konkávní bázi se dolní hroty protahují v křidélka; b) trojúhelníková s řapem (syn. trnem), který je vypracován, retuší - vrubovitým vybráním boků v bazální části; c) trojúhelníková s řapem a křidélky; d) trojúhelníková s vruby bočními při bázi; e) l i s t o v i t á , příp. f) l i s t o v i t á s řapem. E - B st.
23
K ř e s a c í
S r p o v ý
kámen
nůž
(syn.
Artefakt užívaný k získávání ohně od pravěku do novověku, ale většinou bez určité typické formy (obr. a - raný středověk), nápadné bývají hrany, olámané a odrcené užíváním. Poměrně typickou formu mají kameny užívané ve střelných zbraních do 19. s t o l . , vyrobené nejspíše z cent r á l n í č á s t i silné čepele ( č i ze silného úštěpu) plošně rozsáhlejší retuší celého obvodu na obou či jen na dorzální straně; jejich tvar je víceméně čtvercový. Mohou být zaměněny za pravěké formy, zejména škrabadla. (obr. b.) srp, půlměsíc, nůž) Větší a silnější úštěp, oboustranně plošně retušovaný, ve tvaru kruhové úseče s jednou l a t e r á l n í hranou výrazně konvexní, druhou rovnou nebo konkávně lehce prohnutou. U nožů z deskovité suroviny bývají retušovány jen hrany - výrazně, často bifaciálně - plochy stran mohou být pokryty původní kůrou kusu suroviny. Typ mohl být užíván v podobné funkci jako—>srpová čepelka. E - B st.
24
S e k e r k a
D ý k a
( š t í p a n á ) Artefakt z masivního úštěpu či jádra, upravený hrubým oštípáním do válcovitého až hranolovitého tvaru, na koncích někdy zúžený (na b ř i t u i jemnější r e t u š í ) . Mohl sloužit i jako nástroj, ale zpravidla byl polotovarem k dalšímu (i jen částečnému) opracování broušením a hlazením. E ml. - B s t .
Oboustranně plošně opracovaná zbraň, zejména a) l i s t o v i t á - připomíná—>lisl i s t o v i t ý hrot, ale obvykle jen 1 konec hrotitý; b) dýka s rukojetí - rukojeť vypracována plošnou r e t u š í buď jen konkávním vybráním boků, nebo zúžením jednoho konce do delšího tyčinkovitého řapu o souměrné s í l e a oválném až čtyřbokém průřezu. c) Úštěpová dýka - trojúhelníkovitý široký úštěp větších rozměrů, neopracovaný plošně, ale jen na hranách retušovaný (spíše místně). E - B st.
25
4.
Odpad
vzniká a) při očišťování jádra při výrobě jádrového nástroje před výrobou úštěpů — polotovarů, b) při výrobě úštěpů (úštěpy nevhodné jako polotovary, obnovování jádra), c) při výrobě nástrojů retuší polotovarů. Odpad v obecném smyslu (což nevylučuje použití ve funkci nástroje, prokazatelné však jen studiem pracovních stop)tvoří zejména: -
úštěpy nesoucí dorsálně původní zvětralou kůru suroviny úštěpy nepravidelného tvaru a povrchu (amorfní) úštěpy (čepelovité úštěpy) z hrany jádra odštěpky (drobné úštěpy, jejichž d. ani š. nepřesahuje 1 cm) třísky (drobný odpad, který nemá charakter úštěpu). Tvarově výraznější kategorie odpadu:
V r c h l í k
H r a n a
j á d r a
j á d r a
Útvar podoby nepravidelného kulového vrchlíku, vzniklý při prvotní úpravě valounu či hlízy suroviny na jádro; klenutou plochu tvoří kůra suroviny, základnu štěpná plocha. Dále už není opracován. Čepel (ovitý úštěp) vyšší, strmějí střechovitého (trojúhelníkového) příčného průřezu, jehož dorzální hrana je nepravidelná a otlučená. Odpad p ř i úpravě jádra odštípnutím nevhodné hrany.
26
R y d 1 o v ý
o d š t
ě
M i k r o r y d l o
C.
S t o p y
u ž i t í
p
Odpad p ř i výrobě rydla - t r o j boká t ř í s k a odlomená z hrany čepele. Ventrální strana s bulbem je odlišná od původní ventrální strany čepele. Odštěp mívá někdy retuš na původní hraně čepele.
Odpad p ř i výrobě —>lichoběžníku (geometrického mikrolitu): bazální či terminální zlomek čepelky šikmo přelomené v místě vrubu, vyretušovaného na jedné hraně j e j í centrální č á s t i . "Rydlová ploška" ventrálně, polovina vyretušovaného vrubu dorzálně na opačném boku. (P ml.-) M.
na
n á s t r o j í c h
Zjišťují se zpravidla jen mikroskopicky a nemají význam pro morfologickou klasifikaci. Výjimku tvoří s r p o v á č e p e l k a - kus užitý jako vložka do žacího nože (skládaného nástroje a rukojetí z organické hmoty). Není to typ, ale funkce; typově jde zpravidla o geometrický mikrolit, nejspíše protáhlý—>lichoběžník nebo—>kruhovou úseč, také a l e jen o čepelku příčně šikmo retušovanou. V podobné funkci se užíval (zřejmě samostatně) i —> srpový nůž. Funkce se projevuje t r o j úhelníkovými ploškami vysokého lesku po obou stranách kusu, zpravidla šikmo přes jeden roh - t a k , jak šikmo zasazená čepelka zubovitě vyčnívala z rukojeti; ostřím byla neretušovaná hrana. Ploška vznikla stykem pazourku s kyselinou křemičitou 27
p ř i řezání stébel. N - E (-B s t . ) .
D .
Z á s a d y
e v i d e n č n í h o
1 .
Z á s a d y
p o p i s u
z p r a c o v á n i
P ř i běžné muzejní k l a s i f i k a c i pro e v i d e n č n í účely u v á díme: a) název t y p u ( r e s p . podtypu); b) označení p o l o t o v a r u , v případě n e ú p l n o s t i kusu označení jeho zachovalé č á s t i ; c) d r u h , způsob a l o k a l i z a c i o p r a c o v á n í ; d) stopy p o u ž i t í a j e j i c h l o k a l i z a c i ; e ) s u r o v i n u : d r u h , barvu, s t a v povrchu ( p a t i n a c i ) ; f) rozměry: U nástrojů vždy min. d. x š. x v . , jinak údaje potřebné k c h a r a k t e r i z a c i objemu, min. vždy d. (vše v mm). P ř í k l a d : škrabadlo čepelové (terminální zlomek čepele) s konvexní h l a v i c í strmě retušovanou, l o k á l n í užitková r e t u š b i l a t e r á l n ě ; pazourek tmavošedý, bělavě patinovaný, 47 x 18 x 7 mm. 2.
Z á s a d y
m ě ř e n í d.= d é l k a měřená u ú š t ě pů (čepelí) dvojím způsobem: a) po ose vzniku, tj. od bodu úderu přes bulbus, kolmo na p a t ku; b) po morfologické ose, tj. mezi dvěma nejvzdálenějšími body na obvodu kusu. Tento druhý způsob používáme p ř i evidenci s b í r e k pro jeho jednoznačnost a použitelnost ve všech případech (i u neúplných kusů); š. = š í ř k a - maximální vzdálenost hran ve směru kolmém 28
na podélnou o s u ; v. = v ý š k a - maximální vzdálenost mezi v e n t r á l n í a d o r z á l n í s t r a n o u ve směru kolmém na v e n t r á l n í stranu. (U nástrojů se p ř i k l a s i f i k a c i udávají minimálně t y t o 3 rozměr y , u o s t a t n í c h a r t e f a k t ů minimálně d . )
3.
Z á s a d y
z o b r a z o v á n í
Kamennou š t í p a n o u i n d u s t r i i zobrazujeme z p r a v i d l a v měř í t k u 1 : 1 . Možné aspekty z o b r a z e n í : A - d o r z á l n í n á r y s , B - p ř í č n ý p r o f i l , C - podélný p r o f i l , D - s i n i s t r o l a t e r á l n í bokorys, E - d e x t r o l a t e r á l n í bokorys, F - v e n t r á l n í n á r y s , G - b a z á l n í průmět, H - t e r m i n á l n í (syn. č e l n í ) průmět. A + B, r e s p . + C t v o ř í základní s e s t a v u , minimální pro zobrazení každého n á s t r o j e ; d á l e se podle potřeby p ř i p o j u j e F (v případě v e n t r á l n í r e t u š e - s t a č í však j e n výřez r e t u š o 29
vané p a r t i e ) , p ř í p . D + E; G v případě úpravy patky, H v p ř í padě potřeby zachycení podoby t e r m i n á l n í r e t u š e (zejména u h l a v i c e š k r a b a d l a ) . Zobrazení jednoho a t é h o ž kusu j s o u pro zachování s o u v i s l o s t i propojena vodorovnými (v případě B, G, H i kolmými) čárkami. Základní poloha kusu (A) je s v i s l á , bazálním koncem d o l ů ( r e s p . retušovanou pracovní hranou nahoru, j e - l i u r č e n í baze n e j i s t é ) . Bokorysy D, E j s o u vzhledem k A umístěny t a k , jako by se kus A o t á č e l kolem své podélné (na obrázku s v i s l é ) osy: l e v ý bok D umístěn napravo od A a naopak. V e n t r á l n í s t r a n a F následuje t e p r v e po bokorysu D nebo E kromě p ř í p a d ů , kdy se bokorys nezobrazuje). P ř í č n á zobrazení B, G, H j s o u o r i e n t o vána na s v i s l o u o s u A (H je v e n t r á l n í s t r a n o u n a h o r u ) ; poloha p r o f i l u B je na nárysu A vyznačena p r o t i l e h l o u d v o j i c í k r á t kých čárek ( p r o f i l je v o l e n na takovém m í s t ě , aby c h a r a k t e r i zoval objem předmětu). L i n i e obvodové i v n i t ř n í s e k r e s l í s t e j n o u s i l o u č á r y . Plochy (zejména d o r z á l n í ) mohou být pokryty obloučkovým s t í n o váním naznačujícím l e h c e prohnuté plochy, především u pazourk u , přičemž se p o č í t á se světlem z pravého horního rohu k r e s l i c í plochy. Retuš je vyznačena obloučkovitým průběhem h r a n negativů po šupinovitých o d š t ě p c í c h ; j e j í plošky mohou být rovněž s t í n o v á n y , pokud nejsou t a k malé, že by s t í n o v á n í s n i ž o valo č i t e l n o s t r e t u š e . Na bokorysech a průmětech se n e s t í n u j e , s t í n o v á n í se tedy t ý k á j e n A, r e s p . i F. Značky užívané p ř i k r e s b ě :
a - kůra původního povrchu suroviny ( u ž í v á se na A, p ř í p . D, E); o b l i n u valounu l z e n a z n a č i t stínováním (zhuštěním t e ček) b - l e s k na srpové č e p e l c e (A, F) c,d - vyplnění p r o f i l ů (c vhodné s p í š e pro menší plochy) (B,C) e - původní kůra suroviny na p r o f i l u valounu (B, C) 30
f - plocha zhmožděna opakovanými údery g,h - poloha bulbu (g) dochovaného, (h) nedochovaného, a l e polohově u r č i t e l n é h o ( n a p ř . j e - l i odretušován) (A) j - směr rydlového úderu (A, F)
31
Část
K A M E N N Á
A.
1. 2.
B R O U Š E N Á
I N D U S T R I E
S y s t e m a t i k a
Označení kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje soubor a r t e f a k t ů vyrobených z h o r n i n nebo n e r o s t ů u r č i t ý c h rozpoznaných f y z i k á l n í c h a technických v l a s t n o s t í , vhodných pro zamýšlenou funkci výrobku. Na počátku procesu výroby kamenné broušené i n d u s t r i e s t o j í tedy s u r o v i n a (jeden z nejvýznamnějších aspektů r o z v o j e m a t e r i á l n í k u l t u r y ) ať už t ě ž e n á z primárních geologických výchozů anebo nalézaná na povrchu jako u p o t ř e b i t e l n é v a l o u n y . ( J e j í t e c h n i c k é a fyz i k á l n í v l a s t n o s t i j s o u určeny ponejvíce minerálním složením užitých hornin, j e j i c h texturou a strukturou; jsou to např. h u s t o t a , p o r é z n o s t , pevnost v t l a k u a t d . ) K výrobě kamenné broušené i n d u s t r i e bylo užíváno s p e c i á l ních — > v ý r o b n í c h t e c h n i k , a t o jak velmi jednoduchých ( n a p ř . p ř i t l o u k á n í ) , t a k s l o ž i t ě j š í c h ( ř e z á n í , v r t á n í , b r o u š e n í a d a l š í c h ) . V průběhu výroby prochází kamenn á broušená i n d u s t r i e z p r a v i d l a stadiem — > p o l o t o v a r u (jímž je kus suroviny se zřejmými stopami i n t e n c i o n á l n í úpravy t v a r u do p ř i b l i ž n é podoby zamýšleného a r t e f a k t u ) , r e s p . sekundární úpravy poškozeného předmětu k novému p o u ž i t í . P ř i výrobě vzniká výrobní —> o d p a d, k t e r ý je však u kamenné broušené i n d u s t r i e s jednou výjimkou (—> vývrtek) těžko p r o k a z a t e l n ý a s l e d o v a t e l n ý ; proto t a k é nelze prokázat jeho možné následné p o u ž i t í . Kamenná broušená i n d u s t r i e zahrnuje tedy 4 základní skupiny: 1. p o l o t o v a r y , 2. výrobní n á s t r o j e , 3 . zbraně, 4. odpad. 33
B .
P o s t u p
v ý r o b y
1 - Hrubé v y t v a r o v á n í p o l o t o v a r u š t í p á n í m na t e n č í desky souběžné s " l é t y " suroviny; 2 - p ř i t l o u k á n í , e v e n t . ořezávání deskovitými vápencovými (snad i dřevěnými) p i l a m i podsypávanými vhodným abrazivem - n e b o přímo p i l a m i pískovcovými; 3 - odlomení v m í s t ě z á ř e z u ; 4 - t v a r o v á n í p o l o t o v a r u odbíjením (s výjimkou vhodných p ř í r o d n í c h t v a r ů k výrobě—> závaží,—> p ř e s l e n ů , — > d r t i č ů , některých — > s e k e r a t d . ) ; 5 - hrubá r e t u š ke s n í ž e n í hmotnosti a r t e f a k t u , k vytvarování p ř i b l i ž n é podoby J e d n o t l i v ý c h jeho č á s t í , např. zúžen í t ý l u , z t e n č e n í b ř i t u před vybroušením a p o d . ; 6 - event. jemnější r e t u š ; 7 - obrušování povrchu na s t a c i o n á r n í m —> brusu; 8 - v l a s t n í b r o u š e n í , p ř i němž v z n i k a l výsledný t v a r předmět u ; r y c h l o s t a hrubost byla dána použitým abrazivem, r e s p . brusem nebo—> brouskem; n e l z e v y l o u č i t u ž i t í brusné pasty - směsi a b r a z i v a s vodou, anebo polévání pracovní plochy b r u s u ; 9 - v y h l a z e n í povrchu (zejm. u —> sekeromlatů) jemnozrnnými kamennými h l a d i d l y ; 10 - z v l á š t n í t e c h n i k o u opracování povrchu některých—> seker je t z v . oklepávání ( r e s p . p i k e t á ž ) , tj. o d b í j e n í drobných č á s t í suroviny z p r a v i d l a v ě t š í z r n i t o s t i ; 11 - v r t á n í a) za p o u ž i t í dutého v r t á k u podsypávaného a b r a z i vem, b) plnou podsypávanou t y č i n k o u (zjevně mnohem méně ú č i n n é ) ; r e l a t . vzácně se vyskytuje i d v o j í v r t á n í s n á sledným prorážením h r á z e mezi oběma p r ů v r t y a dobroušením ve směru kolmém na podélnou osu a r t e f a k t u , čímž (zejm. opět u —> sekeromlatů(vznikne e l i p s o v i t ý t v a r " o t v o r u " pro n a s a z e n í t o p ů r k a ; 12 - vybroušení f a s e t k y — > výstružníkem po v y v r t á n í p r ů v r t u , aby se poněkud z v ě t š i l průměr o k r a j e a aby nebylo ostrým okrajem p r ů v r t u po vyražení—> vývrtku poškozováno topůrko;
34
13 - vyleštění povrchu (zejm. u honosných —> sekeromlatů) do vysokého lesku snad i za použití popele a tuku.
C.
N á z v o s l o v í
1 - břit, 6 - báze,
a r t e f a k t ů
2 - ostří, 3 - hřbet, 4 - bok, 5 - týl, 7 - průvrt, a - týlová č á s t , b - břitová část
35
1.
P o l o t o v a r
Kus kamenné suroviny s e z ř e t e l nými stopami i n t e n c i o n á l n í úpravy t v a r u do hrubé podoby a r t e f a k t u , k t e r ý mohl být do žádané podoby j e š t ě dopracován; j e d n o t l i v é f á ze výroby, jak právě n ě k t e r é pol o t o v a r y u k a z u j í , nebyly vždy od sebe n i j a k s t r i k t n ě oddělovány: vedle hrubého o ř e z á n í , r e s p . o š t í p á n í může nést p o l o t o v a r už i stopy b r o u š e n í , v r t á ní atd.
2 . Skupinu v ý r o b n í c h n á s t r o j ů tvoří artef a k t y , k t e r é byly záměrně vyrobeny k následnému u ž i t í ve v ý r o bě. (Kamenné broušené výrobní n á s t r o j e byly z v e l k é č á s t i u ž i ty k obrábění d ř e v a . ) Spolehlivého o d l i š e n í t é t o skupiny od o s t a t n í c h druhů kamenných broušených produktů, tj. především z b r a n í l z e dosáhnout pouze prozkoumáním mikroskopických p r a covních s t o p n a b ř i t o v ý c h p a r t i í c h a r t e f a k t u . P ř i evidenční p r a x i J e však nutno s e spolehnout j e n n a j e j i c h m o r f o l o g i i , a t o s vědomou r e z i g n a c í n a přesnost c o d o skutečného u ž i t í n á s t r o j e ( v i z např. problém označení nevrtaných —> t e s l i c ) . Cílem je p o s t i h n o u t tvarovou s t r á n k u předmětů. Proto jsou kamenné broušené n á s t r o j e členěny t a k t o : S e k e r a
-
v ý r o b n í n á s t r o j s l i n e á r n í m i pracovními s t o p a m i , p r o c h á z e j í c í m i oboustranně diagonálním směrem v p a r t i i b ř i t u , tj. k l i n i i o s t ř í v nárysu; š.> v.; t v a r (v porovnání s kopytovitými " k l í n y " ) výrazně k r a t š í a š i r š í ; b ř i t zbroušen symetricky nebo asymetricky,—> příčný průřez oválný, čočkovitý, bikonvexní až obdélníkovitý. Pod t o t o označení ( s t e j n ě Jako do s k u p i n y — > plochých s e kerek) Je nutno zahrnout morfologicky n e r o z l i š i t e l n é nevrtané 36
t e s l i c e , l i š í c í se většinou od nevrtaných seker, r e s p . — > p l o chých sekerek právě jen uspořádáním a směrováním pracovních s t o p . Ani s y m e t r i e , r e s p . asymetrie b ř i t u není spolehlivým ukazatelem. Název sekera je tedy u ž i t pro evidenční p r a x i s m l u v n ě výhradně v e významu morfologickém. Mezi kamennými broušenými sekerami l z e r o z e z n a t : R u b a c í
s e k e r a
n e v r t a n á (syn. mlatovité s e k e r a ) - výrobní n á s t r o j u r č e ný z á k l a d n í c h a r a k t e r i s t i k o u s e kery co do umístění a směru p r a covních s t o p , příčného p r ů ř e z u , — > nárysu l i n i e o s t ř í a t d . ; pro rozlišení rubacích a —> štípacích seker j e r o z h o d u j í c í v e l i k o s t —> b ř i t o v é h o ú h l u (α), k t e r ý u r u b a c í c h seker nikdy nedosahuje takových hodnot ( v i z — > š t í p a c í s e k e r y ) ; p a t ř i sem i t v a r y t z v . s e k e r těžkých (KŠK), k t e r é se vyznačují j e n zběžně modelovaným, z p r a v i d l a hrubě opracovaným t ě lem (výjimkou n e n í a n i p o u ž i t í v ě t š í h o ř í č n í h o valounu) avšak dokonale vybroušeným o s t ř í m ; z technologického h l e d i s k a b ě ž í o jednu ze dvou p r o k a z a t e l n ě s p e c i a l i z o v a n ý c h forem kamenných broušených seker. N - E.
37
R u b a c í
s e k e r a
v r t a n á ( s y n . kopytovitý sekeromlat) - výrobní n á s t r o j souměrně nebo nesouměrně vybroušeného b ř i t u a t ě l a (někdy i zhruba h r a n ě n é h o ) , zaobleného nebo rovného (i mírně sešikmeného)—> t ý l u ; p r ů v r t je umístěn z p r a v i d l a b l í ž e t ý l u . Základní t v a r t ě l a nazýván někdy s r d c o vitým, " ž e h l i č k o v i t ý m " , v e j c o vitým a pod. Maxim. š. v r o v i n ě průvrtu;—> č e l n í průmět l i n i e o s t ř í kolmý na r o v i n u baze. N - B st.
Š t í p a c í
s e k e r a
n e v r t a n á - výrobní n á s t r o j o d l i š i t e l n ý o d nevrtaných r u b a c í c h seker výrazně větším — > b ř i t o v ý m úhlem ( α ) , dosahuj í c í m v ě t š i n o u 60 - 70°; t v a r t ě l a v nárysu j e v e j č i t ý a ž trojúhelníkovitý, šířka se b l í ží délce; od velice univerzáln í c h r u b a c í c h seker s e č a s t o odl i š u j e i méně dokonalým vybroušením b ř i t u . N - E.
Š t í p a c í
s e k e r a
v r t a n á - výrobní n á s t r o j shodné z á k l a d n í morfologie s předchozím tvarem: nárys t ě l a vějčitý až trojúhelníkovitý, šířk a s e b l í ž í d é l c e , r e l a t . velký b ř i t o v ý ú h e l , k t e r ý t y t o sekery nápadně o d l i š u j e od vrtaných s e ker r u b a c í c h ; průvrt v ě t š i n o u r e l a t . velkého průměru je umíst ě n zpravidla b l í ž e s t ř e d u ná38
K o p y t o v i t á
P l o c h á
stroje. (N ml.) - E. s e k e r k a s e s v i s l ý m o s t ř í m - výrobní n á s t r o j protáhlého tvaru, klenutého hřbetu a zpravidla rovné báze; výška vždy výrazně přesahuje šířku, l i n i e o s t ř í je v příčném průřezu kolmá na rovinu báze. E.
s e k e r k a
-
výrobní nástroj více č i méně protáhlého tvaru, většinou rovné nebo mírně konvexní báze a hřbetu, symetricky nebo asymetricky vybroušeného b ř i t u ; p ř í č ný průřez artefaktu je oválný, čočkovitý, bikonvexní až obdélníkovitý; l i n i e o s t ř í je v č e l ním průmětu konvexní, přímá v rovině báze i hřbetu, event. šikmá k rovině báze. Týl je p ř í mý, zaoblený nebo zahrocený, u některých typů postupně se zužující. Pro t o t o označení p l a t í poznámka uvedená u seker; p ř i běžném evidenčním popisu je nezbytné rezignovat na určení mikroskopických pracovních stop a zahrnout mezi ploché sekerky smluvně (a v morfolog. smyslu označení) i drobnější tvary nevrtaných — > t e s l i c , jež nejsou r o z l i š i t e l n é např. symetrií, r e s p . asy39
metrií b ř i t u či velikostí b ř i tového úhlu. N - E. T e s l i c e
( s y n . t e s l a ) - ploše plankonvexní výrobní n á s t r o j v ě t š i n o u symetrického t v a r u , oválného, č o č k o v i t é h o , bikonvexního až obdélníkového příčného průřezu s pracovními stopami rovnoběžnými s p o d é l nou osou t ě l a , k t e r é jsou ( j d e — li o t v a r v bokorysu asymetr i c k ý ) vždy p a t r n ě j š í na h ř b e t n í s t r a n ě n á s t r o j e . (Název předmětu je d á n způsobem jeho u ž i t í ve výrobě, tj. p ř i o p r a cování d ř e v a , a p r o t o k t e s l i c í m plným právem n á l e ž e j í i t v a ry s asymetricky zbroušeným b ř i t e m a z u ž u j í c í se t ý l o v o u č á s t í , k t e r é byly donedávna zcela v r o z p o r u s j e j i c h funkcí n a zývány motykami či dokonce motykovitými s e k e r o m l a t y . Naopak však n e v r t a n é t e s l i c e j e p ř i evidenční p r a x i n u t no ř a d i t bez ohledu na j e j i c h funkci mezi n e v r t a n é r u b a c í s e k e r y , r e s p . ploché sekerky.) T e s l i c e
v r t a n á
(syn. motyka, motykovitý s e k e r o m l a t ) - výrobní n á s t r o j c h a r a k t e rizovaný především průvrtem, jehož osa j e k o l m á na l i n i i o s t ř í , a značným rozpětím rozměrů (d. 70 - 200 mm), r e s p . masivnosti. Lze r o z l i š i t : a) konvexní obdélníkový t v a r s mírně zaoblenou l i n i í o s t ř í a t ý l u , rovnou bází a průvrtem umístěným b l í ž e t ý l u , p l a n k o n v e x ního či oble oválného nebo h r a n ě ného příčného průřezu; N ml. - E st. b) lichoběžníkový t v a r se zúženým zaobleným týlem a v ě j í ř o v i t ě rozšířeným b ř i t e m ; h ř b e t je mírně k l e n u t ý , průvrt b l í ž e s t ř e d u ; N ml. - E s t ř . 40
c) lichoběžníkový tvar zúžený směrem k břitu (ostatní morfolog. prvky jsou obdobné). N - E stř.
K o p y t o v i t ý
Mlat
" k l í n " - výrobní nastroj výrazně protáhlého tvaru, štíhlého, zpravidla plankonvexního, trapezovitého, obdélného či oble trojúhelníkovitého příčného průřezu; d.> š.; vzácnější variantou jsou tvary s příčným průřezem kvadratickým, stejně jako formy se souměrně zabroušeným břitem. (Běží o zcela tradiční, velmi rozšířený název nevyjadřující nikterak způsob u ž i t í artefaktu. podle něj měl by být řazen mezi t e s l i c e , je však zachován jako samostatný typ mezi kamennými broušenými výrobními nástroji především z hlavního hlediska evidenční praxe - pro velmi výrazné odlišení morfologické.) N - E st. - souhrnný název pro výrobní nástroje, resp. zbraně působící tupým úderem; z morfolog. hlediska lze je dělit na:
41
N e v r t a n ý
m l a t
K l a d i v o v i t ý
(syn. d ů l n í mlat) - výrobní n á s t r o j p r o t á h l é h o t v a r u buď s oblým zakončením na obou s t r a nách nebo krátkým zaobleným h r o tem na jedné s t r a n ě a tupým k l a divovitým koncem na s t r a n ě o p a č né; někdy je a r t e f a k t o p a t ř e n žlábkem pro upevnění t o p ů r k a , vymodelovaným vybroušením nebo odbíjením. N - B st.
m l a t - výrobní n á s t r o j protáhlého nárysu; směrem k oběma zaobleným nebo mírně zahroceným koncům se v ě t š i n o u z ř e t e l n ě zužuje; průvrt je umístěn zhruba d o p r o s t ř e d n e bo b l í ž e k t ý l u . N m l . - E. ( O s t a t n í podtypy - dvojramenný, d i s k o v i t ý , kulovitý a mlat se žlábkem - j s o u řazeny mezi z b r a n ě . )
K l a d í v k o
- výrobní n á s t r o j ( č a s t o vyrobený z poškozených kamenných broušených t v a r ů přibroušením d e f o r movaných konců původního n á s t r o je či zbraně do oblého zakončení) v ě t š i n o u obdélníkového n á r y s u , ploché baze a mírně klenutého h ř b e t u . (Mohou být vyrobena i z vrtaných a r t e f a k t ů . ) N - E. Zvláštním tvarem j s o u t z v . k o v o t e p e c k á k l a d í v k a (KZP), k t e r á s e l i š í 42
od velmi podobných sekerek (resp. teslic) zejm. tím, že nemají vybroušené ostří. E ml.
D l á t o
- výrobní nástroj většinou pravidelného, mírně konvexního čelního průmětu linie o s t ř í , v bokorysu zřetelně asymetrického vybroušení břitu, tvořícího výraznou jednostrannou pracovní plošku; v Čelním průmětu je zpravidla dobře patrný pravošikmý úklon; dláta vykazují obecně jen velmi malý úhel sbíhavosti boků. Pracovní stopy jsou kolmé k l i n i i o s t ř í v nárysu, otluky a výštěpy v krajině týlu mají specifický charakter (kratší tvary vykazují zpravidla menší počet otluků, s délkou nástroje počet deformací roste; odštěpy hran se soustřeďují při patě a špičce břitu). Výjimečná jsou dláta oboustranná. Z morfologického hlediska lze rozeznat: a) dlouhé ploché dláto (N ml. -E) b) ploché dláto typu Slánská hora (E s t ř . ) c) dláto čepovací. (E) Popis uvádí základní tvar, rozměry, charakter deformací pracovní č á s t i , tj. o s t ř í , event. břitu. 43
Nůž
-
podlouhlý,
plochý výrobní nás t r o j ( d . > š . ) s charakteristickým o s t ř í m souběžným s l i n i í zesíleného hřbetu; r o z l i š u je se: 1) n ů ž s v r u b e m a) polokruhovitým (E s t ř . ) b) obloukovitým (E) c) klínovitým (E) vrub je umístěn vždy na b ř i t o v é straně v blízkosti týlu nástroje; hřbet je zřetelně z e s í l e n a k l e s á postupně anebo p r u d č e j i k ostří; 2) n ů ž s k r á t k o u o d d ě l e n o u r u k o j e t í , oddělenou o d b ř i t u mělkým prožlabením; l i n i e a z e s í l e n í h ř b e t u j s o u obdobné; (E s t ř . ) 3)
nůž s k r á t k o u n e o d d ě l e n o u r u k o j e t í , s t e j n ě širokou jako je č e p e l nože nebo se zužuj í c í směrem k t ý l u ; l i n i e a z e s í l e n í h ř b e t u jsou obdobné (E) 4) n ů ž z ř í č n í h o v a l o u n u s oběma konci p ř i r o z e n ě oblými, obloukovitě klenutým hřbetem a z p r a v i d l a i souhlasně prohnutým b ř i t e m ; r u k o jeť není vytvarována. (E)
44
Sekáč
- výrobní nástroj morfologicky podobný noži, a to zejména zesíleným hřbetem a způsobem sklenutí k o s t ř í ; odlišuje se však vesměs většími rozměry a nápadnou masivností; má zřetelně odsazenou a výrazně modelovanou rukojeť, l i š í c í se od rozměru břitu jak výškou, tak celým profilem. (E s t ř . )
P i l a
- většinou plochý deskovitý výrobní nástroj z abrazivního mat e r i á l u ; základní tvar v nárysu je protáhlý, pracovní hrana vrubovitě upravená štípáním, hřbet mírně klenutý, čelní průmět ve tvaru úzkého rovnoramenného t r o j úhelníku postaveného na vrchol o nejmenším úhlu. Při popisu se uvádějí rozměry, tvar a morfologie řezných ploch. N - E.
3. Skupina z b r a n í (které mohly být i atributy moci nebo společenského postavení) je tvořena předměty vyrobenými zpravidla s velkou pečlivostí, ať už běží o tvarovou stránku či o úpravu jejich povrchu. Rozhodně je nelze směšovat s intencionálními výrobními nástroji (a to ani přes mnohou morfologickou podobnost např. mezi vrtanými sekerami a sekeromlaty), při jejichž výrobě dbal člověk zcela jiných hledisek.
45
D v o j r a m e n n ý
D i s k o v i t ý
K u l o v i t ý
m l a t je zbraň podlouhlého, zhruba obdélníkovitého n á r y s u , jehož d e l š í s t r a n y se někdy směrem k zaobleným břitům z u ž u j í , a p l a n konvexního až bikonvexního bokor y s u ; konický p r ů v r t je umístěn ve středu a r t e f a k t u , t j . v místě n e j v ě t š í výšky, a je kolmý k liniím "ostří". N.
m l a t
m l a t
- zbraň (?) víceméně p r a v i d e l ného kruhového nárysu s ú s t ř e d n ě umístěným konickým průvrtem, p l o ché b a z e , d i s k o v i t ě klenutým "hřbetem" a tupou obvodovou f a s e t o u namísto vybroušeného o s t ř í , N.
( s y n . bulava) - zbraň (?) zhruba kulovitého průřezu o nevelkém průměru s konickým průvrtem umístěným víceméně do s t ř e d u předmět u ; povrch v í c e Či méně p e č l i v ě ohlazen. E ml.
46
M l a t
se
ž l á b k e m
S e k e r o m l a t
(syn. s e d l o v i t ý sekeromlat) - zbraň (?) se zřetelně modelovaným žlábkem pro upevnění t o půrka, člunkovitým nárysem, nevybroušeným břitem a zaobleným t ý l e m , klenutým hřbetem, rovnou bází a oválným příčným průřezem; povrch z p r a v i d l a je zběžně o h l a zen. (E -) B st.
- zbraň (event. i výrazný symbol společenského postavení v l a s t n í ka) značné variační š í ř e , v zásadě charakterizovaný jednak základní morfologií a průvrtem umístěným víceméně kolmo na bázi a rovnoběžně s l i n i í o s t ř í , jednak zpravidla velmi pečlivě zpracovaným povrchem. Sekeromlaty jsou (s výjimkou zvláště honosných typů, které se odlišují jak zpracováním t a k tektonikou) namnoze základními morfologickými prvky podobné vrtaným sekerám, k t e r é jsou však dřevozpracujícím i výrobními n á s t r o j i a n i k o l i intencionálními zbraněmi (a naopak). Sekeromlaty se 47
o d l i š u j í od seker ovšem zejména absencí pracovních stop na (mnohdy dokonce nevybroušeném) b ř i t u . Eneolitické sekeromlaty d ě l í se na řadu typů a v a r i a n t ; nejvýr a z n ě j š í jsou: a) sekeromlat s o k r o u h lým t ý l e m a p o d é l n ý m ž e b r e m ( E st.) b ) plochý sekeromlat t y p u X s šestiúhelníkovým průmětem (E s t . ) e ) f a s e t o v a n ý sekeromlat, event. s bočními žebry nebo rozšířeným břitem (E ml.) d ) č e p c o v i t ý sekeromlat (E st.) e ) sekeromlat č e s k é h o t y p u (E ml.) a další.
48
4. O d p a d , který vznikl p ř i výrobě kamenné broušené industrie, je z j i s t i t e l n ý prakticky pouze v jediné formě: V ý v r t e k
- nevelký kamenný komolý kužel (připomínající zátku), Jehož délka Je dána výškou vrtaného artefaktu (sekery, t e s lice, mlatu nebo sekeromlatu), průměr bazální i dorzální základny průměrem použitého vrtáku; plášť komolého kužele nese zřetelné stopy rotačního vrtání; při užší straně bývá někdy zachována ostrá hrana, jež vznikla nedovrtáním artefaktu a vyražením vývrtku v závěru průvrtu. N - B st.
49
D .
Z á s a d y
e v i d e n č n í h o
l .
Z á s a d y
p o p i s u
z p r a c o v á n í
P ř i běžné muzejní k l a s i f i k a c i pro účely evidence 2. stupně se uvádí; v jednom výrazu (v r u b r i c e "předmět") a) název typu a r t e f a k t u , r e s p . podtypu b) stupeň zachování ( n e n í - l i uveden, je zřejmé, že jde o celý předmět; jinak je uvedeno, o kterou část celku běží) c) surovina ( n e l z e - l i ji kvalifikovaně u r č i t , uvede se pouze rámcově) Příklad: kamenné dláto čepovací; v místě pro v l a s t n í popis se uváděj: T - doplnění morfolog. údajů, pokud zřetelně nevyplývají z kresby Z - podrobnější údaj o stupni zachování, včetně event. makrodeformací P - údaj o úpravě, resp. zpracování povrchu B - barva (a to vše heslovitě v závazném p o ř a d í , na samostatných řádcích uvozených uvedenými písmennými zkratkami, s možným vynecháním údaje, který není třeba zařazovat, např. T nebo Z); následují údaje o rozměrech - minimálně délka ( d . ) , šířka ( š . ) , výška (v.), event. oba průměry průvrtu ( p r . 1, pr. 2 ) ; všechny míry se uvádějí zásadně v milimetrech. 2.
Z á s a d y
m ě ř e n í
d. = d é l k a - vzdálenost mezi tečnami vedenými kolmo k podélné ose a r t e f a k t u v rovině o s t ř í a t ý l u ; u diskovitých a kulovitých mlatů je rovna průměru ( 0 ) , r e s p . rozmezí hodnot
šo.= š í ř k a o b l o u k u o s t ř í nejkratší vzdálenost mezi patou a š p i č k o u ostří; α = ú h e l b ř i t u svír a j í tečny k rovinám vybroušených břitových p l o c h ; ø p . = p r ů m ě r p r ů v r t u s e uvádí v e dvou hodnotách: průměr p r ů v r t u na b a z á l ní s t r a n ě (ø p. 1) a na s t r a n ě h ř b e t u ( d o r z á l n í ) (ø p. 2 ) ;
p ř í č n ý p r ů ř e z : 1 - trojúhelníkový 2 - 3 oválný a ž kruhový 4 - čočkovitý 5 - trapezovitý 6-8 bikonvexní a ž o b d é l n í k o vitý 9 - plankonvexní 10 - profilovaný s žebry 11 - š e s t i ú h e l n í k o v ý 12 - vícenásobně hraněný
51
n á r y s l i n i e o s t ř í 1 - souměrně zaoblená, kolmá na podélnou osu a r t e f a k t u 2 - vějířovitě symetrická 3 - úběžná 4 - v ě j í ř o v i t ě úběžná 5 - zaoblená, šikmá k podélné ose a r t e f a k t u 6 - přímá, kolmá na podélnou osu artefaktu 7 - přímá, šikmá na podélnou osu a r t e f a k t u
č n 1 2 3 4 5 6 7 8
e l n í p r ů m ě t i e o s t ř í - konvexní - přímá - konkávní - v r o v i n ě báze - v rovině hřbetu - šikmá k r o v i n ě báze - kolmá na r o v i n u báze - výrazně konvexní
52
l i -
b o k o r y s o s t ř í k o l m é h o na r o v i n u báze 1 - mírně zaoblené, kolmé na podélnou o s u a r t e f a k t u 2 - přímé, kolmé na podélnou osu artefaktu 3 - souměrně z a o b l e n é , šikmé k podélné ose a r t e f a k t u 4 - nesouměrně z a o b l e n é , šikmé k podélné ose a r t e f a k t u n á 1 2 3 4 5-s
3.
Z á s a d y
r y s t ý l u přímý zaoblený zahrocený se zúženým čepcem rozšířeným čepcem
z o b r a z o v á n í
P ř i muzejní evidenční p r a x i zobrazuje se kamenná b r o u š e ná i n d u s t r i e v nejvhodnějším m ě ř í t k u vzhledem k v e l i k o s t i a r t e f a k t ů ( v ě t š i n o u zřejmě 1 : 2, r e s p . 1 : 3; měřítko 1 : 1 u p l a t n í se jen zřídka - buď n a p ř , u p ř e s l e n ů či menších d l á t anebo u zlomků jiných druhů kamenné broušené i n d u s t r i e ) . S t e j nou s i l o u čáry zobrazuje se obrys a r t e f a k t u v n á p y s u ( a t o h ř b e t n í s t r a n a předmětu), přičemž t ý l směřuje vzhůru, v b o k o r y s u ( h ř b e t n í s t r a n a směřuje doprava) a v č e l n í m p r ů m ě t u s vyznačením průběhu l i n i e 53
o s t ř í , k t e r á ( s t e j n ě jako průběh p r ů v r t u ) s e k r e s l í t e n č í č á r o u . J e - l i t o účelné, kreslí s e i p ř í č n ý p r ů ř e z a r t e f a k t e m , a to zejména u hraněných sekeromlatů a pod.
54
Č á s t
O S T A T N Í
1.3
K A M E N N É
V Ý R O B K Y
Tato skupina zahrnuje velmi různorodý materiál, z něhož lze uvést pouze výběr tvarů umožňujících určitou typizaci. Kterých kategorií se tento výběr výslovně netýká, bylo řečeno v úvodu. Z ostatních lze pro účely slovníku uvést t y t o : 1.
Předměty
užívané při výrobě štípaná industrie
P r a c o v n í
P ř i t l o u k a č
2.
p o d l o ž k a (syn. kovadlina) - různě velký, ale zpravidla nejméně jednou plochou stranou charakterizovaný kus horniny v přirozeném stavu či na č á s t i (na celém) povrchu oštípaný do vhodného tvaru; na horní (pracovní) ploše makroskopicky patrné deformace vzniklé údery kamene. (syn.
retušér) - kámen méně štěpné horniny, nejspíše valoun či oblázek (někdy i jádro suroviny, zvláště znehodnocené), s makroskopickými stopami úderů (poškození, deformace povrchu) na užším konci či hraně, na jednom i více místech.
Předměty užívané při výrobě broušené industrie a opracování organických hmot
Hladítko
- kámen (nejspíše valoun) jednostranně plošně o broušený používáním. 55
B r u s
- masivní, stacionární (snad i upevněný) kamenný výrobní nás t r o j sloužící k opracování kamenné (i dřevěné a kostěné) broušené industrie, což dosvědčuje jak charakter materiálu, t a k i zachované pracovní stopy, t j . brusné rýhy a plochy. Tvar je přirozeně neustálený. V raném středověku se vyskytne i brus rotační.
B r o u s e k
- výrobní n á s t r o j , jehož tvar není nijak ustálen, většinou s konkávními brusnými plochami, resp. rýhami oblého průřezu. Brousky byly vyráběny z různě zrnitého abrazivního materiálu, nejčastěji pískovce celé škály drsnosti. Vyspělejší formou j s o u brousky dvojdílné , většinou o b l e obdélníkové, půlkruhového p r ů ř e z u s podélným žlábkem (k b r o u š e n í r a t i š ť š í p ů a pod.) na bázi.
56
V ý s t r u ž n í k
P ř i t l o u k a č
- většinou roubíkovitě opracovaný výrobní nástroj s charakteristickým čepem, vyrobený rovněž z abrazivních hornin, zpravidla jemnozrnného pískovce. Pracovní část - čep nese obvykle charakt e r i s t i c k é stopy kruhového broušení. N - B st. (syn.
retušér) - viz předměty užívané při výrobě štípané industrie. K těmto nástrojům se řadí i sekundárně použité poškozené kamenné broušené artefakty, jejichž příslušnost ke kladívkům může být sporná. K obvyklému popisu třeba uvést charakter makrodeformací. i
3.
Předměty jiného určení
Z á v a ž í
- artefakty morfologicky i velikostí značně rozmanité; jejich společným znakem je vymodelovaný žlábek, průvrt, event. průraz pro uvázání; různé bylo zřejmě i upotřebení - jako závaží ke tkalcovským stavům (vedle hliněných komolých jehlanů), k rybářským sítím atd.
57
P ř e s l e n
- většinou drobný předmět kruhového nárysu s průvrtem uprostřed; bokorys zpravidla plochý, diskovitý, čočkovitý až dvoj konický; povrch je vesměs velmi dobře vyhlazen.
K a d l u b
- forma k odlévání kovových předmětů, vyrobená vybroušením negativu odlitku z pískovce. Tvar je zcela podřízen potřebě, tj. tvaru žádaného výrobku: vedle podélných kadlubů jsou známy i tvary víceméně okrouhlé nebo čtvercové a t d . , vyspělejší jsou formy vícedílné. K běžnému popisu je třeba připoj i t právě u vícedílných forem způsob připojení, event. upevnění jednotlivých dílů, morfologii negativu odlitku, konstrukční prvky související s funkcí (otvory k l i t í kovu, vzduchové kanálky) a pod. (E ml. -) B a dále.
58
Drtidlo ( s y n . r u č n í mlýnek) - kombinovaný výrobní n á s t r o j s e s t á v a j í cí ze dvou č á s t í . a ) d r t i c í p o d l o ž ky (syn. d r t i d l o ) , což j e v ě t š í s t a c i o n á r n í plochý kamen, upravený do potřebného t v a r u v ě t š i n o u z hrubozrnné horniny, se š i r o k o u (zpravidla konkávní) plochou; b) d r t i č e (syn. t ř í k ) , pohyblivé č á s t i n á s t r o j e , v ě t š i nou kamene (uchopitelného d l a n í ) s výrazně obroušenou t ř e c í p l o chou. ž e r n o v
- dvoudílný d i s k o v i t ý výrobní n á s t r o j , s k l á d a j í c í se ze spodní (stacionární) a vrchní ( r o tační) části ( t j . l e ž á k u a b ě h o u n u ) , která j e o p a t ř e n a otvorem k sypání r o z t í r a n é h o , r e s p . drceného z r n í . Na obou pracovních plochách v z n i k a jí průběžně mnohočetné makrodeformace. K něžnému popisu se p ř i p o j u j e označení způsobu o s a z e n í o s y , t v a ru a průměru násypného o t v o r u a způsobu s p o j e n í obou č á s t í . L a dále.
R o z t í r a c í
p o d l o ž k a - plochý kámen č i kamenná d e s t i č k a víceméně neupraveného t v a r u , c h a r a k t e r i z o v a n á stopami r o z t í r a n é h o barviva ( z p r a v i d l a okrového, v o d s t í n e c h ž l u t é až červené) na h o r n í víceméně r o v n é 59
(či l e h c e konkávní) a užíváním někdy obroušené p l o š e . Roztírač užívaný v kombinaci s n í l z e o d l i š i t o d přirozeného kamene č i p ř i t l o u k a č e , h l a d í t k a rovněž především podle s t o p min e r á l n í h o barviva. N á t e p n í
4.
d e s t i č k a - součást v ý s t r o j e ( o c h r a na v n i t ř n í strany zápěstí) tvaru podlouhlého o b d é l n í k a , jehož d e l ší s t r a n y j s o u někdy prohnuty d o v n i t ř ( š í ř k a d e s t i č k y j e tedy u p r o s t ř e d n e j m e n š í ) , jindy j s o u víceméně rovnoběžné, někdy se mírně k oběma koncům s b í h a j í . Většinou j s o u vybroušeny z b ř i d l i c e do tenkých (v příčném p r ů ř e z u konvexních) d e s t i č e k o p a t ř e ných na obou koncích jedním až t ř e m i průvrty k uvázání k zápěstí. Vzácně jsou zdobeny rytím. E ml.
Ozdoby
N á r a m e k
- o k r o u h l ý , v e l i k o s t i přiměřené k n a v l e č e n í na z á p ě s t í , vyrobený z měkčí horniny (z vápence v neol i t u - s y n . mramorový, v l a t é n u ze s a p r o p e l i t u - syn. švartnový) broušením, p ř í p . soustružením (už v l a t é n u ) a hlazením. ( P ř i výrobě laténských s a p r o p e l i t o v ý c h náramků - obr. a - vzniká jako odpad vyříznutím v n i t ř k u okrouhlý, na obvodu hrubě ořezaný d i s k d v o j 60
kónického průřezu - obr. b . ) P r ů ř e z t ě l e m náramku je n e j č a s t ě j i okrouhlý ( o b r . c ) , úzce plankonvexní ( d ) , š i r o c e p l a n konvexní (e) či nesouměrně b i konvexní (f). K o r á l
- ozdoba určená k n a v l e č e n í n a šňůru spolu s jinými ve formě náhrdelníku; tvar je zpravidla okrouhlý a poměrně plochý, opat ř e n ý průvrtem buď úzkým (obr. a) nebo širokým ( o b r . b). Předmět v ě t š í h o průměru, u něhož poměr celkového průměru 1) k průměru p r ů v r t u a 2) k s í l e p ř e d mětu je z ř e t e l n ě nevyrovnaný, označujeme jako p r o v r t a n é k o l e č ko.
K o r á l e k
( s y n . p e r l i č k a ) - k o r á l , jehož příčný p r ů ř e z nepřesahuje 1 cm. Vždy je o p a t ř e n průvrtem, u podélných předmětů podélným. Má n e j č a s t ě j i t v a r k u l o v i t ý (obr. a ) , soudkovitý (obr. b) s konci zaoblenými nebo p ř í č n ě s e ř í z n u t ý m i , v á l c o v i t ý (obr. c; pokud průvrt zaujímá v í c e než polovinu p r ů ř e z u , je r o u r k o v i t ý - obr. d ) ; h r a n o l o v i t ý (obr. e ) , někdy se zkosenými rohy ( o b r . f ) . S u r o v i nou bývá j a n t a r , vzácné či ozdobné kameny.
61
Závěsek
-
podobný
R o z d ě l o v a č
předmět, který Je buď provrtán, ale výrazně mimo střed (obr. a ) , nebo opatřen opracovaným výčnělkem k upevnění na šňůru apod.
- zařízeni ke spojení šňůr vícenásobného náhrdelníku v jeden celek a jejich udržení v daném rozestupu; obvykle jde o hranolovitou destičku dvakrát či t ř i krát provrtanou napřič souběžně s plochými stranami. Materiálem je nejčastěji jantar.
Pozn.: zásady popisu předmětů v částí 1.3 a jejich zobrazování odpovídají v podstatě zásadám uvedeným pro skupinu 1.2. Pokud není u předmětu uvedeno časové zařazení, není jejich výskyt kulturně a chronologicky úzce vymezen.
62
HESLÁŘ
vychází ze zásady, že p o p i s má p r e f e r o v a t p o d s t a t n á jména (názvy typů apod.) před přídavnými (podtypy, c h a r a k t e r i s t i ky) a v tomto p o ř a d í je uvádět. S u b s t a n t i v n í uspořádání h e s l á ř e je p r a k t i č t ě j š í pro o r i e n t a c i , dovoluje u každého typu okamžitý přehled a možný výběr se souhrnu podtypů. Heslář s l o u ž í zároveň jako věcný r e j s t ř í k . artefakt
7,33
báze
10,35
bod úderu
10
bok - otupený
čepelovitý úštěp
10,35
dlátko
16-17, 21-22
brousek - dvojdílný
56 33,34
brus
34,56
břit
35
břitová část
35
bulbus část obvodu úštěpu - bazální - dextrolaterální - laterální - sinistrolaterální - terminální část úštěpu - bazální - centrální - terminální
9 12,20
dláto 12,20,43 - dlouhá ploché 43 - ploché typu Slán.hora 43 - čepovací 43
34,56
broušení
čepel
čepelka 9 - s otupeným bokem 16-17,21 - srpová 27
16
10
drasadlo - dvojité - hrotité - jednoduché - úhlové
11
d r t i c í podložka
59
drtič
10 11 11
34.59
drtidlo
59
dýka - listovitá - s rukojetí - úštěpová
25
geometrický mikrolit 22-23 (viz kosočtverec, kosodélník, kruhová úseč. lichoběžník, obdélník, trojúhelník)
8,9, 11 63
hladítko
kombinovaný nástroj
34,55
12
hlavice
17
konkrece
hlazení
34
kopytovitý klín
41
hoblík
13
korál
61
korálek - hranolovitý - kulovitý - rourkovitý - soudečkovitý
62
hrana - dorsální - jádra - pracovní
10,12 10 26 11
hrot - čepelový - levalloiský - listovitý - mikrolitický - moustierský - a řapem - s vrubem - úštěpový
14-15 15 14 15,25 15 15 15 15 14
hřbet
- válcovitý kosočtverec
22
kosodélník
22
kruhová úseč křesací kámen kůra suroviny leštění
35
lichoběžník - asymetrický - krátký - protáhlý - symetrický
jádro 7-8,9,10,11,26 - diskovité 8 - hranolovité 8 (dvojsměrné, jednosměrné, se změněnou orientací) - jehlancovité 8 - kulovité 8 - načaté 8 - nepravidelné 8
35 22,27 22 22 22 22 22
mikrorydlo
27
klínek
14
náramek 64
9,16,26
mikrolit
41 14
42-43
24
52
klín - kopytovitý - pěstní
kladívko
58
23,27
linie ostří
mlat - diskovitý - dvojramenný - kladivovitý - kulovitý - nevrtaný - se žlábkem
kadlub
7
41-42 46 46 42 46 42 47 60
nástroj - čepelový - jádrový - úštěpový - valounový
7,11-12,36 11 11 11 13
nátepní destička
60
nožík (obloukovitý)
17
22
oblázek
7
obloukovitý nožík
17
obvod úštěpu
11
odpad odštěpek odštěpování oklepávání ostří otloukání otupený bok patka pěstní klín pila
21
plocha - štěpná - těžná
10 7
- úderová polotovar
7,10 7,9,33,36
pracovní podložka
nůž 16-17,24, 44 - s krátkou neoddělenou rukojetí 44 - s krátkou oddělenou rukojetí 44 - s vrubem klínovitým 44 " obloukovitým 44 " polokruhovým 44 - srpový 24,27 - z říčního valounu 44 - žací 27 obdélník
pilka
55
průřez (štípaná industrie) - bikonvexní 11 - kosodélníkový 11 - lichoběžníkový 9,11 - plankonvexní 11 - podélný 10 - příčný 10,11 - trojúhelníkový . 9,11 průřez (broušená industrie)
- bikonvexní - čočkovitý - kruhový , - obdélníkovitý - oválný - plankonvexní - profilovaný s žebry - šestiúhelníkový - trapezovitý - trojúhelníkový - vícenásobně hraněný
7,9,26,33,49 11,26 7,9,11 34 35,52-53 7 16-17, 21-22
průvrt
34,35
přeslen
34,58
přitloukač
55,57
přitloukání
10,14
pseudoartefakt
14
pseudoretuš
34,45 65
51 51 51 51 51 51 51 51 51 51 51
7, 33-34 7 11
retuš - drobná - hrubá - konkávní - konvexní - lamelární - místní - nesouvislá - oběžná - obvodová - plochá - plošná - p ř í č n ě rovná - p ř í č n ě šikmá - rovná - souvislá - strmá - užitková - vrubovitá - vyčnělá - záměrná - zoubkovitá
rydlový úder
7,11 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 9,11 12 12 11 12
rozdělovač
62
r o z t í r a c í podložka
59
roztírač
60
rydlo - hranové - klínové boční - klínové středové - klínové zakřivené - obloukové - ploché - příčné - vícenásobné
19-20 19 19 19 19 20 20 20 19
rydlová ploška
19,27
rydlový odštěp
19,27
řap řezání sekáč - jednostranný - oboustranný - příčný
12 15,23,25 33 13,45 13 13 13
sekera 34,36-39 - r u b a c í nevrtaná 37 - r u b a c í nevrtaná těžká 37 - rubací vrtaná 38 - š t í p a c í nevrtaná 38 • š t í p a c í vrtaná 38 sekerka 25,39 - kopytovitá se svislým ostřím 39 - plochá 37,39 - štípená 25 sekeromlat 34,35,47-49 - čepcovitý 48 - českého typu 48 - fasetovaný 48 - s okrouhlým týlem a podélným žebrem
48
- typu X
48
srpová čepelka
27
srpový nůž
24,27
strana - dorzální
10
- ventrální surovina šipka - listovitá - trojúhelníková 66
7,33 23
škrabadlo 17-18,24 - čepelové 17 - dvojité . 17 - kýlovité 18 - nehtovité 18 okrouhlé 18 podkovovité 18 polokruhové 18 úštěpové 18 - vějířovité 18 - vyčnělé
18
špičák
14
teslice trojúhelník
tříska 26 týl 35,53 - přímý , 53 - s rozšířeným čepcem 53 - se zúženým čepcem 53 - zahrocený 53 týlová část
35
úderník úderová jizva úderová plocha úderový kužel úštěp - čepelovitý - krátký - očišťovací - široký valoun vrchlík jádra
vrtání
33,34
U 10 7,10 10 7,9-11,26 9 9 8,9 9 7,13,37,44 26 67
21
výstružník
34,57
vyštipování
12
vývrtek
33,49
závaží
34,57
závěsek
62
zbraň zbytek jádra
22-23
53
18-19 18 18 18
vrub
36,37,39-41
- zaoblený
vrták - krčkovitý - vícenásobný - zobákovitý
33,36,45 8
zlomek - čepele - úštěpu
9 11
žací nůž
27
žernov - běhoun - ležák
59
V ý b ě r č e s k é l i t e r a t u r y
t e r m i n o l o g i c k é
BUCHVALDEK, M.: Základní t v a r o s l o v í e n e o l i t i c k é kamenné i n d u s t r i e ; Zprávy Čs. s p o l . a r c h e o l o g i c k é p ř i ČSAV V I , 1964, 25-26. FRIDRICH, J.: Typologie s t ř e d n í h o p a l e o l i t u ; Zprávy Č s . s p o l . a r c h e o l . p ř i ČSAV X I I , 1970, 5 7 - 8 6 . FRIDRICH, J.: S t ř e d o p a l e o l i t i c k é o s í d l e n í Čech. Praha: ARÚ ČSAV, 1982. HARTL, J . : Výrobní n á s t r o j e a j e j i c h úloha ve vývoji společnosti e n e o l i t u v Čechách; Sborník Národního muzea v P r a ze, ř. A (v t i s k u ) . KLÍMA, B.: S t a t i s t i c k á methoda. Návrh české t e r m i n o l o g i e mlad o p a l e o l i t i c k ý c h kamenných n á s t r o j ů ; Památky a r c h e o l o g i c ké 4 7 , 1956, 193-210. KOŠTUŘÍK, P.: U ž i t í kamene v pravěku. Mikulov: Okresní muzeum, 1984. MALINA, J. - VELÍMSKÝ, T.: K metodice výzkumu archeologických kamenných památek pravěkého až p r o t o h i s t o r i c k é h o období. Brno, bez d a t a (rozmnož.), 3 8 s t r . ŠTELCL, J. - MALINA, J.: Základy p e t r o a r c h e o l o g i e . Brno: UJEP 1974. VENCL, S.: Kamenné n á s t r o j e prvních zemědělců ve s t ř e d n í Evropě; Sborník Národního muzea v P r a z e , ř. A, XIV, 1960, 1-91. VENCL, S.: Zásady zobrazování š t í p a n é i n d u s t r i e ; Zprávy Čs. s p o l . a r c h e o l . p ř i ČSAV V I , 1964. 6, 11. VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í p a l e o l i t i c k é š t í p a n é i n d u s t r i e ; t a m t é ž , 8-10. VENCL, S.: Základní t v a r o s l o v í n e o l i t i c k é kamenné i n d u s t r i e ; t a m t é ž , 17-18, 2 3 - 2 4 .
68
OBSAH Úvod
......
P r a k t i c k á informace Část
1.1
K a m e n n á
3
...... š t í p a n á
5 i n d u s t r i e
A. S y s t e m a t i k a ...... B. N á z v o s l o v í a r t e f a k t ů ...... 1. Jádro ...... 2. Ú š t ě p ...... 3. Nástroj ...... 4 . Odpad ...... C. Stopy u ž i t í na n á s t r o j í c h ...... D. Zásady e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í ...... 1. Zásady popisu ...... 2. Zásady měření ...... 3. Zásady zobrazování ...... Část A. B. C.
D.
1 . 2 K a m e n n á
b r o u š e n á
7 7 7 9 11 26 27 28 28 28 29
i n d u s t r i e
Systematika ...... Postup výroby ...... Názvosloví a r t e f a k t ů ...... 1. Polotovar ...... 2. Skupina výrobních n á s t r o j ů ...... 3. Skupina zbraní ...... 4 . Odpad ...... Zásady e v i d e n č n í h o z p r a c o v á n í ...... 1. Zásady popisu ...... 2. Zásady měření ...... 3. Z á s a d y z o b r a z o v á n í ......
Č á s t 1.3
O s t a t n í
k a m e n n é
v ý r o b k y
1 . Předměty u ž í v a n é p ř i výrobě š t í p a n é i n d u s t r i e 2. Předměty užívané p ř i výrobě broušené i n d u s t r i e a o p r a c o v á n í o r g a n i c k ý c h hmot ...... 3. Předměty j i n é h o u r č e n í ...... 4. Ozdoby ...... Heslář (rejstřík)
......
Výběr č e s k é t e r m i n o l o g i c k é l i t e r a t u r y 69
33 34 35 36 36 45 49 50 50 50 53 ..
55 55 57 60 63
......
68
