FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE
ÚSTAV BLÍZKÉHO VÝCHODU A AFRIKY
Martina Sedláková
Arabština jako minoritní jazyk v Izraeli Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Petr Zemánek, CSc. Brno 2012
Děkuji doc. PhDr. Petru Zemánkovi, CSc. za vstřícný přístup a podnětné připomínky, které přispěly ke vzniku této diplomové práce. Velký dík patří obyvatelům města Tira, kteří mi věnovali svůj čas a ochotně spolupracovali při všech částech výzkumu. Jejich zájem, postřehy a připomínky se staly cennou součástí práce. Tuto práci věnuji Ihabu Bisharovi, bez něhoţ by se nikdy nezrodila moje hluboká láska k arabskému jazyku a kultuře.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, ţe jsem řádně citovala všechny pouţité prameny a literaturu a ţe práce nebyla vyuţita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.
V Brně dne 19. ledna 2012
....................................................... Martina Sedláková
Anotace Arabština jako minoritní jazyk v Izraeli Tématem této diplomové práce je analýza postavení arabštiny jako minoritního jazyka ve specifických podmínkách kontaktu arabštiny a hebrejštiny v Izraeli. Jazyk je v tomto kontextu nositelem symbolických hodnot, které se podílí na formování identity rodilých mluvčí arabštiny. Jejich jazyk je vystaven neustálému vlivu hebrejštiny a tato práce zkoumá, jak se tento jev projevuje v praxi. Teoretická část se zabývá sociolingvistickými východisky výzkumu a podává charakteristiku zkoumané oblasti. Jádrem praktické části je analýza dat získaných během terénního výzkumu v izraelském městě Tira. Klíčová slova: arabština, hebrejština, Izraelští Arabové, Ţidé, minoritní jazyk, Izrael, Tira, sociolingvistika, identita, code-switching Abstract Arabic as a minority language in Israel The objective of this diploma thesis is the analysis of the status of arabic as a minority language within the specific circumstances of the arabic-hebrew contact in Israel. In this context the language carries symbolic values that participate in forming identity of the native Arabic speakers. Their language is constantely exposed to the influence of hebrew and this study investigates this influence practically. The theoretical part provides the sociolinguistic foundation of the research and characterise the locus of the study. The core of the practical part is the analysis of tha data obtained during the field research in the Israeli city of Tira.
Keywords: arabic, hebrew, minority language, Israeli Arabs, Jews, Israel, Tira, sociolinguistics, identity, code-switching
Obsah 1
Úvod .......................................................................................................................................... 7
2
Technické poznámky ................................................................................................................ 8
3
Teoretická část ........................................................................................................................14
4
3.1
Sociolingvistika .................................................................................................................14
3.2
Minoritní jazyk ..................................................................................................................14
3.3
Jazyk ve společnosti ..........................................................................................................15
3.4
Jazyková komunita a její studium ......................................................................................17
3.5
Styl jazyka .........................................................................................................................18
3.6
Identita ..............................................................................................................................18
3.7
Jazyk a národnost ..............................................................................................................19
3.8
Jazykový kontakt ...............................................................................................................20
3.9
Code-switching (CS) .........................................................................................................21
3.10
Motivace ke code-switching...............................................................................................22
Arabština jako minoritní jazyk v Izraeli ................................................................................25 4.1
Arabská sociolingvistika ....................................................................................................25
4.2
Arabština jako minoritní jazyk ...........................................................................................26
4.3
Význam jazyka v kontextu státu Izrael ...............................................................................26
4.4
Arabština a národní identita v kontextu státu Izrael ............................................................27
4.5
Politická, ekonomická a společenská charakteristika oblasti ...............................................29
4.5.1
Hlavní období ve vývoji arabské identity v souvislosti s vývojem politickým .............29
4.5.2
Hlavní období ve vývoji arabské identity v souvislosti s vývojem vzdělávacího systému 30
4.6
4.6.1
Status arabštiny de iure a de facto ...............................................................................32
4.6.2
Palestinská arabština ..................................................................................................36
4.6.3
Arabština a hebrejština v písemné podobě ..................................................................37
4.7 5
6
Jazyková charakteristika oblasti .........................................................................................32
Lokace výzkumu ...............................................................................................................39
Metodologie a stanovení hypotéz ............................................................................................41 5.1
Přípravná fáze....................................................................................................................41
5.2
Pilotní studie......................................................................................................................43
5.3
Audionahrávky ..................................................................................................................44
5.4
Praktický test .....................................................................................................................44
Analytická část ........................................................................................................................45 6.1
Audionahrávky ..................................................................................................................45
6.1.1
Tématické domény .....................................................................................................45
6.1.2
Pohlaví ......................................................................................................................45
6.1.3
Věk ............................................................................................................................46
6.1.4
Registr .......................................................................................................................46
6.1.5
Sémantické zúţení a rozšíření ....................................................................................46
6.1.6
Morfologická adaptace ...............................................................................................47
6.1.7
Extrakce kořene .........................................................................................................47
6.1.8
Stylistika ....................................................................................................................47
6.2
Praktický test .....................................................................................................................48
6.2.1
Výsledky praktického testu ........................................................................................52
7
Závěr ........................................................................................................................................55
8
Seznam pouţité literatury .......................................................................................................57
9
Přílohy .....................................................................................................................................59 Příloha č. 1: Tématické domény ....................................................................................................59 Příloha č. 2: Ilustrativní příklady ...................................................................................................66 Příloha č. 3: Pohlaví ......................................................................................................................73 Příloha č. 4: Věk ...........................................................................................................................74 Příloha č. 5: Věk a vliv ostatních jazyků ........................................................................................75 Příloha č. 6: Registr .......................................................................................................................76 Příloha č. 7: Sémantické zúţení a rozšíření ....................................................................................78 Příloha č. 8: Extrakce kořene .........................................................................................................79 Příloha č. 9: Výsledky praktického testu ........................................................................................80
Seznam tabulek Tab. č. 1: Transliterace a transkripce arabštiny......................................................................................12 Tab. č. 2: Transliterace a transkripce hebrejštiny...................................................................................13 Tab. č. 3: Veřejná infrastruktura.............................................................................................................49 Tab. č. 4: Móda a péče o tělo..................................................................................................................49 Tab. č. 5: Jídlo.........................................................................................................................................50 Tab. č. 6: Sport........................................................................................................................................50 Tab. č. 7: Vzdělání..................................................................................................................................50 Tab. č. 8: Ţivotní styl..............................................................................................................................51 Tab. č. 9: Technologie a nářadí...............................................................................................................52 Tab. č. 10: Zdraví....................................................................................................................................52
1
Úvod
Mezi jazykem a člověkem existuje úzké pouto. Jazyk ale není pouze souborem znaků či nástrojem komunikace, sám o sobě je i nositelem symbolických hodnot. Člověk pouţívá jazyk k vyjádření a sdělení myšlenek, pocitů, tuţeb a očekávání, ve stejném okamţiku ale ostatním dává najevo kdo je a jak si přeje být vnímán. Jazyk je důleţitým prostředkem socializace jedince a celého kolektivu. Proto je nutné chápat jazyk jako široký a otevřený systém, který ovlivňuje a současně je sám ovlivňován mimolingvistickými faktory. Význam jazyka nemůţe být marginalizován a izolován od sociálních, psychologických, kulturních, demografických a politických aspektů komunity, ve které se pouţívá. Pouţití jednoho či druhého jazyka poukazuje na rozdíly mezi jednotlivými jazyky, odráţí sociální strukturu a poskytuje nám pohled na to, jakým způsobem vnímáme ostatní a jak oni vnímají nás. Tématem této práce je postavení arabštiny jako minoritního jazyka v Izraeli. Tato problematika je v mnoha ohledech specifická a kontakt arabštiny a hebrejštiny představuje jedinečné sociolingvistické téma. Východiskem této práce je důraz na symbolickou funkci jazyka, protoţe v kontextu státu Izrael je jazyk jako symbol důleţitým nositelem hodnot, které vytváří identitu jeho mluvčích. Tímto pojetím se práce řadí mezi sociolingvistické studie, zaměřuje se na praktické vyuţití jazyka a vyuţívá standardních metod této disciplíny. Hlavním důvodem, který mě vedl k rozhodnutí zabývat se tímto tématem je prosté přesvědčení, ţe jazyk a člověk nemohou existovat jeden bez druhého. Komunikovat s okolím je niternou potřebou kaţdého člověka a jazyk (ve všech svých podobách) je mu v tomto procesu partnerem. Svůj badatelský záměr jsem od počátku směřovala k prozkoumání jazyka ve své nejpřirozenější podobě a ve vztahu ke svým mluvčím. Přitom nebylo úmyslem podat vyčerpávající studii, to by ani nebylo vzhledem k rozsahu této práce a šíři problematiky moţné. Mým hlavním cílem bylo poznání skutečného pouţívání jazyka v nejrůznějších situacích, a proto je jádrem práce empirický průzkum, který jsem provedla v izraelském městě Tira. Během tří pobytů v roce 2011 jsem díky audionahrávkám a etnografickému pozorování získala rozsáhlý soubor dat, jejichţ analýza poskytuje hodnotný vhled do problematiky. Pro výslednou podobu práce měla značný význam moţnost bezprostředně pozorovat mluvčí arabštiny v jejich přirozeném prostředí. Jejich neocenitelné rady mi usnadnily interpretaci dat a podnětná setkání mi umoţnila hlouběji proniknout do tak komplikovaného tématu. Praktické zaměření práce přispělo k vymezení šíře tématu. Po celou dobu jsem se drţela představy vycházející ze snahy zachytit vztah mezi tím, jaký jazyk mluvčí arabštiny pouţívají a „kdo“ jsou. Práce se člení na dvě části: první část se zabývá hlavními teoretickými koncepty, o které se opírá část praktická. Základní tezí, na které je práce postavena, je tvrzení, ţe role jazyka nemůţe být chápána odděleně od sociálního ţivota komunity, ve které se odehrává – jazyk je pouţíván jako indikátor sociálního statusu. Ve specifických podmínkách kontaktu arabštiny a hebrejštiny je jazyk významných faktorem formujícím podobu identity rodilých mluvčích arabštiny a analýza dat ukazuje na to, jak se tato skutečnost projevuje v praxi.
7
2
Technické poznámky
Citace: Přehled literatury uvádím v Seznamu uţité literatury. Bibliografické informace citované literatury (tzv. citace citace) uvádím v Poznámkách pod čarou s odkazem na příslušnou práci v Seznamu uţité literatury. Barevné značení: V ukázkových textech pouţívám barevné značení. Hebrejská slova jsou označena červenou barvou. V Přílohách červená barva taktéţ označuje hebrejštinu, arabštinu označuje barva zelená. Transliterace a transkripce: Pro přepis arabštiny a hebrejštiny pouţívám dva základní systémy: transliteraci a transkripci. Pod pojmem transliterace rozumím přepis písmen v souladu s pravidly pro romanizaci arabského a hebrejského jazyka. Pod pojmem transkripce rozumím přepis do Mezinárodní fonetické abecedy. Pro toponyma a vlastní jména (mimo analyzovaný materiál) pouţívám zjednodušený fonetický přepis, který vyhovuje poţadavkům na jasný systém přepisu (nepřítomnost nečeských znaků) do češtiny. U autorů citované literatury ponechávám jejich jména tak, jak jsou v příslušné literatuře uvedena. Transliterace arabštiny: Při přepisu pouţívám normu DIN 31635 stanovenou pro transliteraci arabštiny Německým institutem pro standardizaci (Deutsches Institut für Normung) 1. Výhodou této normy je zejména zavedení znaku /ǧ/, který uţívá pro písmeno [ جdʒ], a znaku /y/ pro písmeno [ يj . Tento systém povaţuji za vhodnější proto, ţe nedochází k zaměňování písmem vlivem anglického jazyka, ve kterém se /j/ vyslovuje jako [dʒ . Zároveň i norma DIN 31635 lépe odpovídá fonologickému repertoáru českého jazyka, protoţe uţívá např. háček jako diakritické znaménko označující palatalizovanou (změkčenou) výslovnost (např. š místo sh). Pod pojmem transliterace rozumím přepis arabských písmen tak, jak stanovuje jejich ekvivalent norma DIN 31635. Vzhledem k tomu, ţe předmětem této práce je hovorový jazyk, ve kterém se při výslovnosti neprojevují např. pádové koncovky, přepisuji pouze tu část slova, kterou mluvčí skutečně vysloví. Zároveň se drţím následujících pravidel:
1
Při transliteraci pouţívám pomlčku pro oddělení gramaticky odlišných celků (např. člen určitý, částice). Sukūn (označující absenci samohlásky) v transliteraci není nijak zaznamenán. Šadda (označující zdvojení souhlásky) je zapsána pomocí dvou písmen. Hláska l členu určitého se asimiluje k tzv. slunečním souhláskám (/t, ṯ, d, ḏ , r, z, s, š, ṣ, ḍ, ṭ, ẓ, l, n/). V arabštině se v tomto případě nepíše nad l sukūn a nad příslušnou souhláskou je ve
DIN 31635: 2011-07. Dostupné z:
[cit. 10.12.2011].
8
vokalizovaném tvaru šadda označující zdvojení. Při transliteralizaci se snaţím o co nejpřesnější převod písmen, a proto v tomto případě pomíjím výslovnost (např. /fī 'l-šaqqa/). Hamza se vyslovuje na začátku věty, po předcházející krátké i dlouhé samohlásce se ve výslovnosti vypouští. Při transliteraci pouţívám znak /ʾ/ označující hamzu členu určitého (např. ʾil-bēt) a znak /'/ označující vypuštění hamzy (např. fī 'l-bēt). Znak /ʾ/ pouţívám i pro označení alifu jako samohlásky (např. saʾala, ʾilā). Má-li alif samohlásku u nebo i jako tzv. protetická (předsuvná) hamza u rozkazovacího způsobu sloves, píše se v arabštině pouze ḍamma nebo kasra, a proto při transliteraci píši pouze příslušnou samohlásku (např. uktub!). Dojde-li vlivem předcházející samohlásky k vypuštění hamzy, píši pouze souhlásku, před kterou naznačuji vypuštěnou hamzu (např. qāla ʼktub!). Koncovku -at (v arabštině se pouţívá zvláštního grafému zvaného tāʾ marbūṭa) zapisuji pomocí písmene t.
Transkripce arabštiny: Při přepisu se snaţím co nejlépe zachytit vztah mezi psanou a mluvenou podobou pomocí soustavy značek, kterými transkribuji zvuk do grafémů. K tomuto účelu pouţívám Mezinárodní fonetickou transkripci (IPA – International Phonetic Alphabet) 2. Transkripce IPA vyuţívá latinky (v západoevropské modifikaci), doplňuje znaky pro hlásky, které odpovídající písmeno nemají, pro jemnější rozlišení se pak uţívá i diakritických znamének a několika liter zvláštních. Zachycuje také základní prostředky prozodické. V podstatě se dodrţuje zásada, ţe určitá hláska se označuje vţdy jedním a týmţ grafickým znakem. Vyuţitím písma se systém IPA řadí mezi tzv. alfabetické fonetické transkripce, tím, ţe pro jednotlivý zvuk (hlásku) volí jediný symbol, se řadí mezi systémy syntetické. Tato práce se primárně nezaměřuje na fonetiku, a proto autentické znění záznamu zjednodušuji. Jedná se především o samohlásky, u nichţ nespecifikuji kvantitu (není pro účely práce směrodatná) a označuji jejich délku pouze obecně (např. [kitaːb místo [kitæːb ). Souhlásky přepisuji důkladně, jelikoţ jejich varianta odráţí příslušný dialekt a v některých případech ukazuje na vliv hebrejského jazyka (coţ je předmětem práce). V transkripci dále neoznačuji slovní a větný přízvuk, hranice úseků řeči (kromě tečky označující konec věty) a větnou intonaci (nejsou pro účely práce směrodatné). Zároveň se drţím následujících pravidel: Při transkripci pouţívám pomlčku pro oddělení gramaticky odlišných celků (např. člen určitý, částice). Písmena [ جdʒ] a كvyslovované jako [tʃ přepisuji s ligaturou ⁀ označující spojitou výslovnost skupiny samohlásek. Při transkripci zohledňuji asimilaci l členu určitého ke slunečním souhláskám (viz transliterace), protoţe tento jev se projevuje ve výslovnosti (např. [ʔiʃ-ʃaqqa]). Transliterace hebrejštiny: Hebrejská ortografie je převáţně historická – drţí se etymologického psaní i v případech, kde je rozdíl ve výslovnosti jiţ smazán. Písemný systém na své konsonantní rovině nezohledňuje rozdíl mezi hláskami śin a šin (pro obě hlásky existuje stejný znak ש, rozlišující funkci má u vokalizovaných textů tečka nad písmenem). Stejně tak není rozlišena dvojí výslovnost hlásek skupiny BeGaDKeFaT, která byla původně buď explozivní, nebo spirantní. Hlásky skupiny BeGaDKeFaT fungují v hebrejštině jako alofony (poziční varianta fonému). Jejich spirantí nebo explozivní výslovnost závisí na pozici 2
IPA. Dostupné z: [cit. 11.12.2012].
9
dané hlásky ve slabičné struktuře slova, není však přímo významotvorná. Explozivní výslovnost je u vokalizovaných textů značena tečkou uprostřed písmene, tzv. dageš lene (ּב, ּג, ּד, ּכ, ּפ, )ּת. Z tohoto důvodu není moţné pouţít dokonalé transliterace – ekvivalentů jednotlivých znaků písemného systému. Určení vokálů, a tedy výsledné zvukové roviny textu, jeţ ovlivňuje i rovinu významovou, se děje z kontextu; prostřednictvím znaků hebrejského písma, jeţ v této funkci ztrácejí svou konsonantní hodnotu; a pomocí systémů značení vokálů – tzv. masora (v moderní hebrejštině – ivritu – niqud). Znaky hebrejské abecedy, jeţ mohou ztratit svou konsonantní hodnotu a naznačovat přítomnost vokálu, se nazývají v hebrejské gramatice tzv. matres lectionis (heb. ʾimot ha-qriʾa – matky čtení). Jsou to písmena א, ה, ו, י. Přítomné matres lectionis mohou být identické s původním kořenovým konsonantem. Stejně tak mohou existovat různé způsoby psaní téhoţ tvaru v závislosti na přítomnosti nebo nepřítomnosti pomocných znaků (tzv. plné nebo defektivní psaní). Při snaze pořídit co moţná nejpřesnější transliteraci je obtíţné rozhodnout, kdy je třeba brát v úvahu, ţe existují různé typy zápisu. Současná podoba biblické hebrejštiny je výsledkem práce masoretských škol (zásluhu na prosazení dnes jediného obecně pouţívaného punktačního systému –tzv. tiberiadský systém – měla rodina Ben Ašer), které stanovily podobu biblických textů na konsonantní, vokalické a intonační rovině3. Problematiku v celé své šíři představuje analýza biblických, středověkých a některých moderních textů (určených pro náboţenské a studijní účely). Předmětem této práce je moderní hebrejština tak, jak ji v současnosti pouţívají rodilí mluvčí arabštiny v Izraeli. Proto se dále zabývám pouze těmi otázkami, které jsou pro toto téma relevantní. Vycházím z normy stanovené Akademií hebrejského jazyka4; přepis jsem pro potřeby transliterace modifikovala a zjednodušila; z výše uvedených důvodů zohledňuji fonetickou distinkci. Zároveň se drţím následujících pravidel:
U hlásek b, k, p přepisuji jejich alofony jako /v, ch, f/. Spirantní výslovnost g, d, t ([ , ð, θ ) se v současné výslovnosti nepouţívá v ţádném stylu ani typu hebrejštiny, a proto přepisuji pouze /g, d, t/. Hlásky śin שׂa šin שׁpřepisuji jako /ś/ a /š/. Zohledníme-li fonetickou distinkci, pak se v moderní hebrejštině výslovnost hlásky śin neliší od výslovnosti hlásky samech ס. S ohledem na etymologické psaní tak rozdílnost hlásek nepomíjím. Hláska /ṣ/ - předodásňová třená neznělá emfatická hláska [s se v moderní hebrejštině vyslovuje jako [ts . S ohledem na etymologické psaní v transliteraci přepisuji tuto hlásku jako ṣ. Zdvojení hlásek se v hebrejštině značí pomocí tečky uprostřed písmene – tzv. dageš forte. Zdvojení se ve výslovnosti neprojevuje v takové míře jako u arabštiny, a proto tento jev nezohledňuji transliteraci ani transkripci. Hlásky ʾalef a ʿajin přepisuji analogicky jako u arabštiny /ʾ/ a /ʿ/. Při transliteraci matres lectionis a vokálů se drţím fonetické distinkce a přepisuji je bez ohledu na kvantitu (nerozlišuji např. krátké polosamohlásky –tzv. ḥaṭafy od jejich plných vokálů). Matres lectionis přepisuji v případech, kde značí původní kořenový konsonant.
3
Problematika masoretského systému a kodifikace textů (jedná se o velice heterogenní korpus biblických, středověkých a současných textů ) je velice rozsáhlá a z velké části se jiţ netýká moderní hebrejštiny, která konsonantní i vokalický systém zjednodušila. Otázkou transliterace a transkripce hebrejštiny se podrobněji zabývají Čech a Sládek ( 2009: 305 – 339). 4 Norma stanovená Akademií hebrejského jazyka [online] 2006. Dostupné z: [cit. 12.11.2011].
10
Ševa přepisuji jako /ɘ/ (Podrobněji o ševa viz Transkripce hebrejštiny).
Transkripce hebrejštiny: Stejně tak jako u arabštiny vyuţívám k transkripci Mezinárodní fonetickou abecedu a drţím se i stejných pravidel. V hebrejštině je určitým problémem transkripce tzv. ševa. Ševa se realizuje jako tzv. ševa hlasné – ultrakrátký (redukovaný) vokál, pazvuk, který je však slabikotvorný, nebo jako tzv. ševa němé – nulový vokál. Ševa němé v transkripci neoznačuji. Ševa hlasné nemá konkrétní zabarvení, nejvíce se blíţí [e . Skutečná kvantita hlasného ševa podle okolních konsonatnů však kolísá. V některých případech se přibliţuje [e , jindy se blíţí nulovému vokálu. Při přepisu se tak drţím subjektivního názoru při snaze co nejlépe zachytit zvukovou podobu slova. Původní fonetickou délku slabik hebrejských nepřepisuji a v souladu s výslovností moderní hebrejštiny je transkribuji krátce.
vokálů
taktéţ
Jak jiţ bylo zmíněno, výslovnost moderní hebrejštiny byla i přes zachování historické ortografie zjednodušena. Tento jev je zřetelný z tabulky, kam vedle sebe řadím jednotlivé hlásky hebrejské abecedy; transliterační znak odráţející etymologický pravopis a znak v IPA, který je v některých případech totoţný pro více hlásek. Taktéţ je třeba pamatovat na to, ţe výslovnost hebrejštiny je u rodilých mluvčích arabštiny modifikována a přizpůsobena fonetickému repertoáru arabštiny. Tento jev se pokouším zachytit pomocí co nejpřesnější transkripce a na případné odchylky od standardní výslovnosti upozorňuji.
Hláska /r/ se v moderní hebrejštině nejčastěji vyslovuje jako [ʁ] - znělá čípková frikativa. Výslovnost ale není ustálená a objevuje se i dásňová varianta [r . To platí zejména u rodilých mluvčích arabštiny, kteří výslovnost hlásky přizpůsobují arabštině. Hlásku חv transliteraci označuji znakem /ḥ/, coţ v arabské transkripci odpovídá znaku [ħ v IPA. V hebrejštině ale pro tuto hlásku pouţívám znak [x , protoţe v současné hebrejštině se חvyslovuje jako zadopatrová třená neznělá hláska (v arabštině je حhláska hltanová). V moderní hebrejštině splynula výslovnost hlásek אa [ עa], חa [ כx], קa [ ּכk], תa ט [t]. V souladu se zavedenými pravidly hlásky transliteruji důsledně, v transkripci však zachycuji skutečnou výslovnost a upozorňuji na odlišnou výslovnost u mluvčích arabštiny.
Tabulky: Následující tabulky zachycují pouţívané transliterační a transkripční znaky. V Tab. 1 jsou znaky pro transliteraci a transkripci arabštiny a výslovnostní varianta syro-palestinské a tirské arabštiny5. V Tab. 2 jsou znaky pro transliteraci a transkripci hebrejštiny6.
5
Tyto varianty zachycují etymologický vztah ke grafému ve spisovné arabštině. Hebrejština se aţ do současnosti vyznačuje rozsáhlým vokalickým repertoárem, který je komplikovaný, a i přes důslednou ortografii vokalizovaných textů se výrazněji neprojevuje ve výslovnosti. Proto do tabulky nezahrnuji vokály a při transliteraci i transkripci rozlišuji pouze kvalitu samohlásek. K určité distorzi systému dochází i vzhledem k moderní výslovnost hlásek א a [ עa], חa [ כx], קa [ ּכk], תa [ טt]. V těchto příkladech tedy znak IPA neodpovídá znaku transliteračnímu. 6
11
Tab. 1 Transliterace a transkripce arabštiny Znak ا ء ب خ ز ج ح ر د ذ ز ش س ش ص ض ط ظ ع غ ف ق ك ل و ٌ ِ ج ٔ ي ئآ ـ ـ ـ ــ ٱ ـ ـ ـ ـ
Transliterace ā ʾ b t ṯ ǧ ḥ ḫ d ḏ r z s š ṣ ḍ ṭ ẓ ʿ ġ f q k l m n h t w y ī ū ʾā a i u ā ʾ/' un in an
IPA aː ʔ b t θ dʒ ħ x d ð r z s ʃ s d t z ʕ
Syro-palestina aː ʔ b t θ/t dʒ/ʒ ħ x d ð/z r z s ʃ s d /d/z /ð t z ʕ
Tira aː ʔ b t θ dʒ ħ x d ð r z s ʃ s d /z /ð t z ʕ
f q k l m n h t w y iː uː aː a i u aː un in an
f q/k/ʔ/g k/tʃ l m n h t w y iː uː aː a i u aː -
f q k/tʃ l m n h t w y iː uː aː a i u aː -
12
Tab. 2 Transliterace a transkripce hebrejštiny Znak Transliterace IPA א ʾ a/ʔ/ב b/v b/v ג g g ד d d ה h h ו w w ז z z ח ḥ x ט ṭ t י y/i y/i כ k/ḫ k/x ל l l מ m m נ n n ס s s ע ʿ a/ʔ פ f/p f/p צ ṣ ts ק q k ר r ʁ ש ś/š s/ ʃ ת t t
13
3
Teoretická část
3.1 Sociolingvistika Sociolingvistika je vědecká disciplína, která se zabývá vztahem jazyka a společnosti a pracuje přitom s poznatky sociologie a lingvistiky. Sociolingvistika se pokouší vysvětlit procesy probíhající uvnitř jazykových systémů působením různých mimojazykových sociálních jevů a vychází z toho, ţe jazyk je nejen důmyslným znakovým systémem, ale i specifickým společenským jevem (Maříková – Petrusek – Vodáková 1996: 1017). Moderní sociolingvistika se ustanovila jako samostatná vědecká disciplína během 50. a 60. let 20. století. Její osamostatnění lze vnímat jako reakci na předchozí strukturalistické a generativní badatelské období v lingvistice, které se soustřeďovalo na analýzu jazyka jako abstraktního systému izolovaného od ostatních systémů, tedy i společenských jevů (Jirák – Nekvapil – Šoltys 1996: 47 – 48): „Sociolingvistika je pomezní vědecká disciplína, která se ustavila na hranicích lingvistiky a sociologie z potřeby zachytit sociální podmíněnost charakteru a variantnosti 7 jazykového vyjadřování. V optimálním případě se zabývá vzájemným vztahem mezi strukturami jazykovými a společenskými. Sociolingvistika řeší v podstatě čtyři typy determinací: 1. Zda je společnost určována jazykem; 2. zda je jazyk určován sociální strukturou společnosti; 3. zda jsou jazyk a sociální struktura společnosti určovány biologicko-genetickým vybavením člověka; 4. zda jsou jazyk a sociální struktura ve vztahu vzájemné determinace.“
3.2 Minoritní jazyk Vlivem (nejčastěji) politických, společenských či ekonomických důvodů se mluvčí mohou dostat do izolace a ţijí ve společnosti, ve které většinová populace hovoří jiným jazykem. Aby se mohli plně podílet na chodu společnosti, druhý jazyk pouţívají zejména v pracovním styku a mateřský jazyk je vyhrazen pro komunikaci v rodinném prostředí. O těchto „lingvistických enklávách“ většinou platí, ţe jejich jazyk je povaţován za méně prestiţní, zatímco znalost dominantního jazyka je povaţována za podmínku pro úspěšnou realizaci ve společnosti. Tato jazyková situace se vyznačuje mnoha specifiky a z lingvistického hlediska představuje zajímavé téma pro studium jazykového kontaktu. V bilingvních (resp. multilingvních) jazykových komunitách je jazykový kontakt ovlivněn vzájemným vztahem minoritního a dominantního jazyka. Následující přehled uvede hlavní stanoviska na základě kterých můţeme rozhodnout o tom, zda jazyk patří do kategorie minoritních jazyků. Logicky vyplývá, ţe základním ukazatelem je demografie: Za minoritní jazyk je povaţován takový, jehoţ mluvčí v rámci definované oblasti ve společnosti představují demografickou menšinu. Dalším hlediskem je socio-politický ukazatel: Jazyk je za minoritní povaţován v případě, ţe ho jako takový vnímá společnost. Wardhaugh8 (1987:29) k tomu dodává, ţe to platí 7
Pod pojmem varianta v této práci rozumím realizaci jazykového jevu (jako obecného pojmu – např. foném, morfém, lexém). Tato práce se primárně zabývá lexikologií, a proto mám na mysli zejména realizaci určitého konceptu či asociace pomocí lexému jako jednotky slovní zásoby. 8 Wardhaugh, R., 1987. Languages in Competition. Oxford: Blackwell. Citováno dle: Owens 2000: 1.
14
zejména v případě, ţe mluvčí tohoto jazyka povaţují jeho existenci za daných podmínek za ohroţenou. Allardt9 (1984: 201) specifikuje klasifikaci minoritních jazyků na základě etno-sociálních ukazatelů, a za předpokladu, ţe jsou splněny všechny následující podmínky: 1. 2. 3. 4.
Mluvčí se v tomto kontextu sám ztotoţňuje s dalšími členy komunity minoritního jazyka; pojí je společný původ a charakteristická jazyková, kulturní a historická specifika spojená s jazykem; společenská a jazyková interakce mezi jednotlivými jazykovými skupinami probíhá v zemi takovým způsobem, ţe jeden z nich je vnímán v pozici minoritního jazyka.
Charakteristika jazyka obecně vychází z jeho zařazení do funkčních domén, ve kterých sociální a politická prestiţ jazyka definuje sféru veřejnou (obchodní vztahy, vzdělání, média) a sféru soukromou (domácnost, vztahy v rodině a mezi přáteli). Vyšší společenská prestiţ patří sféře veřejné a lingvistické minority jsou obvykle poznamenány tím, ţe svůj jazyk pouţívají více nebo pouze ve sféře soukromé, zatímco ke komunikaci ve sféře veřejné uţívají jazyka dominantního.
3.3 Jazyk ve společnosti Při studiu jazyka je důleţité rozlišovat mezi třemi základními pojmy: jazyková praxe, jazyková ideologie a jazyková vzdělávací politika. Pod pojmem jazyková praxe se rozumí samotné uţívání jazykového repertoáru, tedy volbu jazyka, případně jeho variant. Pojem jazyková ideologie je obsaţen ve vnímání jazyka a jeho pouţívání (měřítkem můţe být jeho prestiţ, výskyt ve veřejném prostoru, motivace apod.). Jazyková vzdělávací politika zahrnuje prostředky, pomocí kterých vláda a jí podřízené orgány ovlivňují či dokonce mění podobu jazyka, jeho pouţívání a status a přímo tak zasahují do první kategorie, kterou je jazyková praxe. Tento vliv je motivován různými důvody (např. snaha potlačit jazyková práva menšin, umoţnění přístupu k informacím a znalostem na poli kultury, vědy a technologií, důleţitou pohnutkou je i ekonomika. V dnešní globalizované společnosti je na člověka vyvíjen tlak naučit se jazykům, které se pouţívají v ekonomicky silných státech na společenské i politické úrovni, a proto má přímý vztah k jazykové ideologii. Vedle pragmatických důvodů představuje vzdělávací politika důleţitý nástroj pro formování identity jedince a kolektivu, protoţe jejím prostřednictvím se můţe lépe prosazovat prestiţ národního jazyka a jeho vazba na národ (Amara – Mar'i 2002: 2 – 4). V současnosti je převládající tezí tvrzení, ţe společnost je stále více a více homogenní a směřuje ke sbliţování kultur. Paralelně k tomu se objevují tvrzení, ţe kulturní agenda ztrácí v politickém programu národních států na důleţitosti, coţ má za následek větší uvědomění si jazykových, náboţenských a kulturních práv původních a přistěhovaleckých minorit po celém světě. Výsledkem tohoto procesu je multikulturní společnosti. Ţivot v takovéto společnosti s sebou nese řadu otázek pro členy minoritních i majoritních skupin. Klíčovou otázkou je dilema "zachování versus asimilace". A zejména pak, co zachovat, jak moc, jak nalézt rovnováhu mezi oběma. Na významu nabývají iniciativy obhajující a prosazující kulturní a národní práva minorit, např. Kymlicka (2001)10. Kulturní příslušnost lidem zajišťuje pocit bezpečí a sounáleţitosti ve chvílích, kdy jsou postaveni před konfrontaci osobních hodnot. Záleţitosti etnické a národní identity
9
Allardt, E. „What constitues a minority language?“ Journal of Multilingual and Multicultural Developement 5: 194 – 205. Citováno dle: Owens 2000: 2. 10 Kymlicka, W. 2001. Politics in the Vernacular: Nationalism, Multiculturalism, and Citizenship. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle: Citováno dle: Tannenbaum 2009: 978.
15
jsou často asociovány s otázkami autority v definování minorit, faktorů ovlivňující příslušnost, „práva na kulturu“ apod. Podobně důleţité jsou i kulturní hodnoty nebo zvyky (jazyk, folklór, hudba, náboţenství). Tyto hodnoty mají pro členy komunity různou důleţitost a jako celek přispívají k zachování typických znaků, kterými se komunita vyznačuje, i přesto, ţe sdílí např. geografický či politický prostor s majoritní společností, která je odlišná. V tomto celku lze identifikovat tzv. základní hodnoty, s jejichţ plným ztotoţněním je svázaná příslušnost ke komunitě. Jejich odmítnutí se naopak můţe rovnat potencionálnímu vyloučení ze skupiny Základní hodnoty komunity jsou často asociovány s jazykem. Mnoho etnických skupin je jazykově orientováno a jejich existence (jako charakteristické společenské a kulturní entity) závisí na zachování a rozvoji jejich jazykového dědictví. Důleţitost jazyka jako podstatné součásti identity člověka (či celého národa) je o to umocněna v případech, kdy tento jazyk hraje významnou roli v náboţenské, historické a kulturní sféře. (Tannenbaum 2009: 978). Význam mateřského jazyka jako aktivního činitele v identitě člověka je zdůrazněn v tzv. language ego model – teorie jazykového ega (Guiora11 1990). Podle této teorie je mateřský jazyk součástí identity člověka, a proto si vůči ostatním identitám, které představují cizí jazyky, musí vybudovat psychologickou bariéru. Tato bariéra je hraniční mezí egem, které ztělesňuje jeho mateřský jazyk, a jinými identitami, které člověk musí přijmout, chce-li hovořit jiným jazykem. Postoj, který člověk zaujme vůči cizímu jazyku je ovlivněn jeho psychickým a společenským stanoviskem (Schuman12 1976). Psychologické stanovisko zahrnuje jeho motivaci, vnímání sebe sama, schopnost vyrovnat se s kulturní změnou. Společenské stanovisko se týká toho, jak mluvčí vnímá vztah mezi oběma jazyky a také jak se sám k druhému jazyku staví. Tento model předpokládá, ţe mluvčí je schopen navázat pozitivní vztah s cílovým jazykem jen v případě, ţe se dostatečně akulturalizuje s kulturou, kterou tento jazyk reprezentuje. V případě, ţe minoritní skupina shledává dominantní jazyk, jeho studium a praktické uţívání v nejlepším zájmu jejich socio-politického postavení, jazyková politika se potýká s méně problémy neţ v případě, kdy minoritní skupina vyuţije jazyk jako nástroj mobilizace následkem stigmatizace, diskriminace, ekonomického zneuţívání apod. K tomuto dochází pouze tehdy, vede-li takový postup k prospěchu komunity a ne naopak (Bratt Paulston 1990:39). Podle Bratt Paulstonové (1990: 44) je ve skutečnosti bilingvismus jako takový neobvyklý. Podle tohoto názoru za normálních okolností minoritní skupina v národním státě postupně přejde k dominantnímu jazyku, ať uţ k posunu dojde během několika generací nebo několika století. V případě, ţe k tomuto posunu nedojde, patří mezi hlavní důvody nedostatek ekonomického stimulu a nedostatečný kontakt s dominantním jazykem, exogamie a nedobrovolná migrace. Dalším faktorem ovlivňujícím jazykový posun je prestiţ, zejména na náboţenské rovině. Kdyby hebrejština nebyla posvátným jazykem Tóry, obroda a vznik ivritu by nebyly moţné. Izrael by se stal s největší pravděpodobností německy mluvícím státem.
11
Guiora, A. Z. 1990. „The importance of native language in light of second language studies.“ Communication and Cognition, 23/4: 257–266. Citováno dle: Ibrahim, R. – Eviatar, Z. – Leikin, M. 2008: 197. 12 Schuman J. H. 1976. „Second language acquisition: The pidginization hypothesis.“ Language Learning, 26/2: 391–408.
16
3.4 Jazyková komunita a její studium Cílem jazykové studie je jazyková komunita. Následující definice vzhledem k všeobecnosti pojmu vycházejí z různých úhlů pohledů. V nejširším slova smyslu platí, ţe do určité jazykové komunity patří mluvčí pouţívající určitý (stejný) jazyk. Labov13 (1966:125) definuje jazykovou komunitu jako „entitu, kterou jednotí sdílené vnímání stejných proměnných, což mluvčí (této komunity) odlišuje“. Milroy (1987: 14) uvádí, ţe jazyková komunita „představuje kompaktní skupinu, vzhledem které mají její členové silné vědomí náležitosti“. Jazykové skupiny sami sebe teritoriálně vymezují a k této geografické klasifikaci se aktivně hlásí. Jazyková skupina můţe být vymezena i rodinou, národností, sociální třídou, příjmem, vzděláním, profesí, bydlištěm, životním stylem atd. (Bassiouney 2009: 88 – 99)14. Bolinger tvrdí15 (1975:333): „Existuje neomezené množství způsobů, kterými se člověk sdruţuje za účelem sebe-identifikace, bezpečnosti, zisku, zábavy, náboţenského vyznání nebo jakéhokoliv jiného účelu, které sdílí s ostatními. Proto existuje i neomezené mnoţství a druhy jazykových komunit, které lze ve společnosti nalézt“. Jednou z cest, jak můţeme ke studiu jazykové komunity přistupovat, je zaměřit se na vztah mezi tzv. language variation a change – jazykovou variantností a změnou společenskou vrstvou zkoumané skupiny. V roce 1961 tímto výzkumem Labov poloţil základy disciplíně kvantitativního sociolingvistického studia. Předmětem jeho práce byla jazyková komunita a její sociolingvistické zvyklosti na ostrově Martha's Vineyard (Labov16 1972). Klasickou prací na poli sociolingvistiky je výzkum, který na principu tzv. social network – sociální sítě provedla Milroy v Belfastu (1987). Miloroy a Gordon (2003: 118) definují sociální síť následovně: „Sociální síť je souhrn vztahů, které jedinec navazuje s ostatními, neomezená síť vazeb, které zasahují do společenské a geografické sféry.“ Network lze studovat taktéţ ve smyslu jejich hustoty a mnohočetnosti. Navzdory kulturnímu či jinému tlaku je jednoduší zachovávat si jazykové zvyklosti v úzce semknutých a vzájemně propojených komunitách. Avšak je-li network oslabena, často toto oslabení iniciuje jazykovou změnu (Bassiouney 2009: 93). Východiskem pro studium jazykové komunity je pro Eckert 17 (Bassiouney 2003:94) studium tzv. community of practice – společenství zvyklostí: „Celek lidí, kteří se pravidelně scházejí za účelem provozování nějaké aktivity – rodina, jazyková třída, garáţ, skupina, spolubydlící, sportovní tým, dokonce i malá vesnice. Během provozování této aktivity si community of practice vybuduje určité zvyklosti – practices. A tyto zvyklosti zahrnují i společnou orientaci vůči vnějšímu světu. Nevyslovenou definici sebe sama ve vztahu k ostatním a ve vztahu k ostatním společenstvím.“ Místo zkoumání vztahu mezi jedincem a abstraktními kategoriemi definovanými vědcem (např. vzdělání, třída, etnikum) je tedy třeba zaměřit se na vzniklý vztah mezi jedincem a širší komunitou. Podle tohoto přístupu jedinec vyuţívá různé proměnné k vytvoření identity a výběru svého 13
Labov, W. 1966: The Social Stratifiation of English in New York City. Washington, DC: Center of Applied Linguistics. Citováno dle: Abdeen 2002: 64. 14 Na východě není na rozdíl od západu náboţenství vnímáno jako záleţitost osobní volby. Podobně jako národnost je charakteristikou, která je člověku bezpodmínečně vlastní a je prakticky nezměnitelná. Odmítnutí se rovná protivení se zavedenéme pořádku, tradicím a rodinným závazkům (Bassioney 2009: 105). 15 Bolinger, D. 1975. Aspects of Language. New York: Harcourt Brace Jovanovich. Citováno dle: Wardhaugh 2006: 127. 16 Labov, W. 1972. Sociolinguistic Patterns. Philadelphia: University of Pennsylvania. Citováno dle Abdeen 2002: 49. 17 Eckert, P. 2005. „Variation, convention, and social meaning“. Linguistic Society of America Annual meeting 2005. Citováno dle Bassioney 2009: 105.
17
společenství. Tato volba není sama o sobě přímým označením komunity, spíše odráţí postoje, aktivity a způsob ţivota, který je asociován s určitou kategorií. Při vlastním výzkumu je tedy vhodnější vyhnout se klasifikaci mluvčích do nejrůznějších kategorií (věk, pohlaví, vzdělání atd.) a spíše se snaţit porozumět jak a proč je identita součástí širšího společenského rámce a jak a proč získávají jazykové varianty společenský význam, který je pro mluvčího podstatný (Bassiouney 2009: 90 – 94).
3.5 Styl jazyka Jazyk můţeme klasifikovat z hlediska jeho typů. V praxi mluvčí paralelně vyuţívá např. káhirský dialekt arabštiny pro konverzaci s přáteli a zároveň poslouchá televizní vysílání v Moderní spisovné arabštině. Během kaţdodenních komunikačních situací ale dochází i ke střídání jednotlivých stylů, jejichţ volba je spjata se sociologickými a psychosociologickými indikátory. Řada vědeckých prací se snaţí odpovědět na dvě základní otázky: „Jaká jsou pravidla komunikační situace? Co řídí volbu jazykového kódu?“18 Tato volba bývá interpretována jako součást širšího souboru strategií a postupů, pomocí kterých se mluvčí nejen identifikují s konkrétní společenskou skupinou a distancují se od jiných, ale zároveň i vytváří (resp. signalizují) další společenské kategorie (jako např. identita, národnost, náboţenská příslušnost). Milroy – Gordon 2003:198 – 200). Styl můţeme chápat jako reakci na situaci. V těchto dimenzích charakterizoval Labov (Labov 1972:208) volbu jazykového stylu jako přímo úměrnou pozornosti, kterou mluvčí přikládá konkrétní situaci. Bell19 (1984: 197) vysvětluje volbu kódu jako koncept, ve kterém mluvčí odpovídá posluchačům a přizpůsobuje svůj styl publiku. Tyto kategorie definují vztah „mluvčí versus volba kódu“ jako responzivní a mluvčí je v tomto procesu závislý na charakteristice, která vychází z povahy komunikační situace. Ve skutečnosti si ale mluvčí může vybrat, jakým způsobem bude sám sebe jazykově prezentovat, ve volbě kódu je mluvčí iniciativní a sám rozhoduje o tom, jak sám sebe společensky prezentuje (Milroy – Gordon 2003: 207). Tato skutečnost je důleţitá pro pochopení mechanismů, které řídí šíření změn v jazykových komunitách. 3.6
Identita
Sociolingvistika soustředí svoji pozornost na vztah mezi způsobem vyjadřování a identitou jedince, případně celé komunity (v nejširším slova smyslu). Role jazyka je v tomto procesu aktivní, konstitutivní a hlavní důraz je kladen na prozkoumání toho, jakým způsobem vyuţívá mluvčí nejrůznější aspekty jazykového repertoáru k vyjádření své identity. Podle Nortona 20 (1997: 410) je identita: „způsob, jakým člověk chápe svůj vztah k okolnímu světu, jakým způsobem v prostoru a čase tento vztah vzniká a jak člověk hodnotí svoje moţnosti vzhledem k budoucnosti.“ Identita je komplexní, proměnlivý a subjektivní koncept a platí to pro všechny disciplíny, které se touto problematikou zabývají, ať uţ na kolektivní či individuální úrovni. Tato
18
Pod pojmem kód v této práci rozumím doslova „to, co mluvčí řekne“. Ať uţ se jedná o volbu dialektu, jazykového typu nebo stylu, jazyka a jejich variant. 19 Bell, A. 1984 Language style as audience design. Language in Society, 13/2, 145–204. Citováno dle: Milroy – Gordon 2003: 204. 20 Norton, B. 2000 Identity and Language Learning: Gender, Ethnicity and Educational Change London: Longman. Citováno dle: Dyer 2007: 101.
18
mnohorozsahová charakteristika pojmu identita a jeho odlišné podoby v nejrůznějších disciplínách znesnadňují univerzálně platnou definici. Obecně řečeno je identita analyzována ve vztahu k proměnným jako jsou rodokmen, věk, pohlaví, sexualita, společenská třída, profese, místo pobytu, náboženské vyznání, etnicita či národnost, státní příslušnost. Tyto proměnné se mohou vyvíjet a měnit, různým způsobem a tempem (Suleiman 2003: 4 – 5). Příslušnost k těmto kategoriím ovlivňuje chování člověka a umoţňuje distinkci mezi konceptem „my“ a „oni“. Vnímání člověka formuje individuální identita, která zahrnuje charakteristické vlastnosti jedince (fyziologie, genetika, psychika), a sociální identita, která reflektuje postavení člověka ve společnosti. Pokud mezi těmito identitami existuje napětí nebo konflikt, chování člověka je více ovlivněno jeho příslušností k určité skupině a příslušníky jiné skupiny obtíţněji chápe a hodnotí jako individuální jednotlivce. Identita člověka je soubor více neţ jedné role, kterou zastává, a proto se můţe identifikovat s více neţ jednou skupinou. Pokud existuje rozpor mezi hodnotami, které reprezentuje osobní a sociální identita a příslušnost k různým skupinám, je nutné, aby si člověk vybral a omezil tak vzniklý nesoulad (Moore – Aweiss 2001: 1 – 3).
3.7 Jazyk a národnost Jazyk je často asociován s pojmem národ jako znamením jeho identity. Zejména v germánské romantické tradici, zastoupené např. Herderem a Fichtem, je kladen důraz na skutečnost, ţe jazyk je nejdůležitějším prvkem socializace, nástrojem, který dal vzniknout lidstvu. Tato filosofie poukazuje na to, ţe získávání jazykových schopností se odehrává v jazykové komunitě, ţe jazyk a myšlení jsou neoddělitelné koncepty a ţe jazyky se od sebe liší. Tímto získává kaţdý národ a její členové nezaměnitelnou známku. V duchu této tradice jazyk odráţí podstatu národa a jeho studium je tím nejefektivnějším způsobem, jak národ (resp. jazykovou komunitu) zkoumat. Chápeme-li vztah jazyka a národní identity tímto způsobem, obhajoba jazyka se zároveň stává obhajobou hodnot, které se v jazykové komunitě přenáší z generace na generaci21 (Suleiman 2003:27 – 33). Podle Nashe22 (1989: 14) je jazyk médium, které dohromady spojuje minulost, přítomnost i budoucnost, a „propůjčuje minulosti (pro svou trvanlivost) váhu autority, legitimity a správnosti, která následně připadají jazyku díky síle úzké asociace a intelektuálního šíření. „Prostřednictvím „získaných zvyků, ... symbolů, vzpomínek, modelů vlastnictví půdy a sociální stratifikace, historických událostí a osobních záţitků se národnost stává doplňkem společenské komunikace. Identifikace s jazykem a loajalita k němu jsou cílem nacionalismu, který se pokouší tyto hodnoty vštípit občanům skrze gramotnost a vzdělání.“ (Suleiman 20003: 29). V širším pojetí lze chápat jazyk jako součást lidských práv jedince a komunity, do které náleţí. Samotné formální uznání tohoto práva není dostatečné k zajištění ţivotaschopnosti jazyka, podle Kymlicky23 jsou je stěţejní ekonomický, politický a kulturní tlak, kterému je komunita vystavena a který můţe vést k oslabení a dokonce i zániku komunity. V této souvislosti se tedy zaměřujeme na to, jakým způsobem skupiny, které se povaţují za charakteristickou národní minoritu, pouţívají jazyk k ustanovení či posílení jejich kolektivní identity. Podobně postupují i většinové 21
Národ lze definovat z mnoha různých hledisek, v západním pojetí je existence národa spjata s teritoriálními a politickými poţadavky. Pojem národ ale nemusí být identický s komunitou, která hovoří společným jazykem a naopak, v regionu Blízkého východu a Afriky je v mnoha případech problematická podmínka teritoriálního vymezení apod. 22 Nash, M. 1989. The Cauldron of Ethnicity in the Modern World. Chicago: University of Chicago Press. Citováno dle: Suleiman 2003: 29. 23 Kymlicka, W. 1995. Multicultural Citizenship: A Liberal Theory of Minority Rights. Oxford: Clarendon Press. Citováno dle: Harel-Shalav 2005: 1.
19
národní skupiny, které vyuţívají dominantního jazyka k vytvoření národní jednoty. Důsledkem tohoto procesu je napětí, jehoţ zdrojem jsou protichůdné zájmy jednotlivých národních skupina (Yitzhaki 2008: 13). Někteří badatelé se však domnívají, ţe role, kterou jazyk hraje při uvědomění si etnické či národní identity je pouze nahodilá. Např. Pennycook24 (2004) tvrdí, ţe členové minoritní skupiny si uvědomují ekonomické benefity, které jim přináší pouţívaní dominantního jazyka, a tomuto také svou volbu přizpůsobují. Jazyk je tedy pouze podmíněným rysem národní identity a role jazyka při tvorbě či vzniku identity je nahodilá. Obhajoba jazykových práv minoritních jazyků (ve smyslu zájmů komunity) je ve skutečnosti protichůdnou snahou a nemá význam ani pro ochranu jedinečnosti dané skupiny. V tomto duchu je budování národní identity komplexním a dynamickým procesem, jehoţ kořeny nelze hledat pouze v etnickém, kulturním a potaţmo jazykovém kontextu (Yitzhaki 2008: 13 – 16). Tento postoj dobře ilustruje příklad, který uvádí z autobiografie německy mluvícího Švýcara Deutsch25 (1966:97) : „Francouzsky mluvící Švýcar a já pouţíváme odlišná slova pro stejné myšlenky, ale rozumíme si. Člověk z Vídně a já pouţíváme stejná slova pro odlišné myšlenky, a proto si nerozumíme.“ Otázka, zda by měl být jazyk minority politicky a institucionálně podporován, či naopak utlačován, je úzce spjata s ideologií státu. Důleţitosti tato otázka nabývá zejména v následujících případech: 1. dominantní jazyk je pouţíván jako nástroj při budování státu, a jako prostředek pro politickou socializaci a šíření myšlenek; 2. do standardizaci a šíření dominantního jazyka se aktivně zapojují veřejné instituce; 3. mezi politickou a kulturní elitou panuje přesvědčení, ţe přílišná tolerance vůči minoritnímu jazyku (či jazykům) by mohla vést k narušení národní jednoty (Safran 1992: 398). Podle Akzina 26 (1966: 100 – 101) se nepřátelství vůči etnickým komunitám projevuje nejčastěji ve „velice mladých národních státech, jejichţ vůdcové jsou zatím natolik uneseni nově nabytou suverenitou, a pravděpodobně si zatím nejsou jistí spolehlivostí své národní suverenity.“ V případě Izraele jazykovou politiku v tomto kontextu neovlivňuje obava o politickou suverenitu, ale určitá „pochybnost“ ideologie, která tuto suverenitu podepírá. 3.8
Jazykový kontakt
Studujeme-li jazyk v kontextu jeho interakce s okolím, primárním zájmem takové práce je jazykový kontakt. Thomason a Kaufman27 (1988) vysvětlují jako důsledek jazykového kontaktu jazykovou změnu. Terminologicky rozlišují mezi dvěma typy jazykovým kontaktem způsobených změn – výpůjčka a vliv substrátu. V prvním případě se jedná o začlenění cizorodých prvků do mateřského
24
Pennycook, A. 2006. „Postmodernism in language policy.“ In: Ricento, T. (ed.) An Introduction to Language Policy, Theory and Method. Malden, Ma: Blackwell Publishing. 25 Deutsch, K. 1966. Nationalism and Social Communication: An Inquiry into the Foundations of Nationality. Cambridge, MA: MIT Press. Citováno dle Suleiman 2003: 31. 26 Akzin, B. 1966. States and Nations. Garden City, NY: Doubleday Anchor. Citováno dle: Safran 1992:198. 27 Thomason, S. G. – Kaufman. T. 1988. Language Contact, Creolization, and Genetic Linguistics. Berkeley: University of California Press. Citováno dle: Versteegh 2001: 472.
20
jazyka mluvčího, druhý případ popisuje začlenění prvků z mateřského jazyka mluvčího do cizího jazyka 28. Weinrich29 (1968) popisuje posloupnost jazykových změn od fonologických, přes morfologické k syntaktickým výpůjčkám. Podle tohoto vzorce syntaktické výpůjčky předem předpokládají výskyt morfologických a fonologických výpůjček, které zase předem předpokládají výskyt lexikálních výpůjčkek. Další moţností je hodnotit míru integrace výpůjček do jazyka (Versteegh 2001: 471 – 474). Podle Heathe30 (1989) ovlivňuje míru integrace znalost cizího jazyka. Nutnou podmínkou rozsáhlejších výpůjček je tedy plnohodnotný bilingvismus. Thomason a Kaufman 31 (1988) na druhou stranu předpokládají, ţe mezi mírou integrace a stupněm bilingvismu panuje vztah nepřímé úměrnosti: čím lépe mluvčí cizí jazyk ovládá, tím více má sklon přejímat prvky toho jazyka v jejich nepřizpůsobené podobě. 3.9
Code-switching (CS)
Pro vysvětlení procesů, které probíhají při střídání různých typů a stylů jazyka se pouţívá termín codeswitching – přepínání kódů. Pod pojmem CS lze rozumět celou škálu jazykových nebo dialektických alternací, které se mohou vyskytovat v rámci jedné konverzace, větného celku nebo slova, na úrovni fonologické, morfologické, syntaktické či lexikální. K tomuto jevu můţeme přistupovat z mnoha odlišných hledisek a samotná terminologie je v tomto ohledu poměrně nekonzistentní. V této práci pod pojmem CS rozumím nejen střídání různých jazyků, ale i typů (resp. variant) jazyka, coţ v případě arabštiny zahrnuje i jev diglosie32. V tomto univerzálním pojetí tak MyersScotton33 (1998:18) definuje CS následujícím způsobem: „Jazykové varianty jsou krycí název pro proces volby na všech lingvistických úrovních, který tak můţe zahrnovat např. upřednostnění jednoho jazyka před druhým, jednoho dialektu před druhým, jednoho stylu nebo jazykového registru.“ Podobně definuje Gumperz34 (1982:59) CS jako: „juxtapozici (v rámci jedné komunikační situace) řečových celků, které náleţí do dvou různých jazykových systémů nebo subsystémů“. CS můţeme zkoumat ze dvou hledisek: 1. vymezení jazykových (v opozici k situačním) prvků, které code-switching podmiňují; 2. CS jako společenský jev. V této práci hodnotím CS zejméma z druhého úhlu pohledu a proto se dále zaměřuji na motivaci ke CS a jeho funkce v komunikačních situacích. 28
Tato práce se primárně zaměřuje na výzkum jevů, které podle této terminologie spadají do kategorie jazykových výpůjček. Proto se dále podrobněji zabývám pouze výpůjčkami. 29 Weinrich Weinreich, U. 1968. Languages in Contact. The Hague: Mouton de Gruyter. Citováno dle: Versteegh 2001: 472. 30 Heath, J. 1989. From Code-Switching to Borrowing: A case study of Moroccan Arabic. London – New York: Kegan Paul International. Citováno dle: Versteegh 2001: 476. 31 Thomason, S. G. – Kaufman. T. 1988. Language Contact, Creolization, and Genetic Linguistics. Berkeley: University of California Press. Citováno dle: Versteegh 2001: 476. 32 V odborné literatuře se setkáváme i s termíny code-mixing (CM), jazyková výpůjčka a kalk. CM rozlišuje mezi střídáním variant v rámci větného celku a slova, a mezi lingvistickými kategoriemi, které tento jev postihuje. Zatímco CS a CM se vztahují na střídání různých jazyků během promluvy, termín jazyková výpůjčka se pouţívá pro střídání samotných jazykových systémů. Podobně pojmem kalk rozumíme jazykovou výpůjčku, která je v souladu s jazykovým systémem jazyka, z kterého vychází, "vizuálně" se mu ale nepodobá. Tyto případy ilustrují skutečnost, ţe k výpůjčkám dochází i na syntaktické a sémantické úrovni. Podrobněji v Bassiouney 2009: 29. V této práci se termíny CS, CM, jazyková výpujčka a kalk překrývají. 33 Myers-Scotton, C. (ed.) 1998. Codes and consequences: Choosing linguistic varieties. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 29. 34 Gumperz, J.J. 1982. Discourse strategies. Cambridge: Cambridge University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 29.
21
3.10 Motivace ke code-switching Weinrich35 (1953: 73) uvádí, ţe hlavním důvodem k CS je prostředí a téma hovoru. Podle jeho názoru je tedy povaha rozhovoru spouštěcím mechanismem, který iniciuje CS a mluvčí zaujímá aţ sekundární pozici. Tyto dva faktory dohromady vytváří komunikační situaci. Gumperz36 (1982: 61) mluvčího nepovaţuje za pouhou loutku, jejíţ reakce vychází ze situace. Naopak, mluvčí – jednotlivec hraje v procesu CS klíčovou, kreativní roli. Gumperz 37(1972) zavedl do terminologie i další důleţitou distinkci: situační a metaforické CS. Situační CS je motivováno faktory, které jsou ve vztahu k mluvčímu vnější – např. prostředí, téma, změna situace. Metaforické CS je motivováno samotnými mluvčími a souvisí s tím, jak mluvčí vnímá a prezentuje sám sebe ve vztahu k vnějším faktorům. Velice důleţitým rozlišením je i vztah "my" a "oni". Gumperz 38 (1982:95) chápe tuto dichotomii jako určení kódu "my" pro sféru soukromou související s domovem a rodinnými svazky a kódu "oni", který vyjadřuje společenský odstup a souvisí s veřejnou a formální interakcí. Gumperz39 (1982: 75 - 84) uvádí následující funkce CS. Mluvčí nejčastěji uţívají CS z následujících důvodů: 1. 2. 3. 4. 5.
Citace; specifikace adresáta jako příjemce zprávy; opakování nebo poznámka; opodstatnění zprávy; rozlišení mezí tím, co je osobní a co obecné.
Mezi další důvody patří i (Bassiouney 2009:60): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Vyplnění věty; objasnění nebo zdůraznění myšlenky; přechod k novému tématu; označení určitého typu nebo stylu promluvy; specifikace společenského prostředí; vyvolání náboženských nebo duchovních pocitů a prožitků, označení role, kterou mluvčí hraje ve společnosti.
Obecně platí, ţe výsledkem funkčního přístupu k CS je neúplný taxonomický přehled, u kterého zároveň předpokládáme, ţe ze své podstaty můţe být kdykoliv doplněn či pozměněn. Takovému přístupu schází teoretický základ pro obecnější závěry, které mohou objasnit funkce CS. Příkladem odlišného pojetí je pokus vysvětlit CS, aniţ bychom se uchýlili k vytváření seznamu funkcí a motivací k CS (Bassiouney 2009: 59 – 64). Tímto způsobem vysvětlují CS následující tři teorie.
35
Weinreich, U. 1953. Languages in Contact: Findings and problems. New York: Linguistic Circle of New York. Citováno dle: Bassiouney 2009: 59. 36 Gumperz, J.J. 1982. Discourse strategies. Cambridge: Cambridge University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 59. 37 Gumperz, J.J. (ed.) 1972. Directions in Sociolinguistics: The ethnography of communication, New York: Holt, Rinehart and Winston. Citováno dle: Bassioney 2009: 59. 38 Gumperz, J.J. 1982. Discourse strategies. Cambridge: Cambridge University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 60. 39 Gumperz, J.J. 1982. Discourse strategies. Cambridge: Cambridge University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 60.
22
Giles – Mulac – Bradac - Johnson40 (1987) pouţívají k vysvětlení CS termín accomodation theory – teorie přizpůsobení. Podle nich mluvčí během rozhovoru usiluje o „souhlas“ (ve smyslu pozitivní reakce, pochopení „co tím chtěl říct“). Aby toto pozitivní společenské přijetí získal, modifikuje volbu kódu tak, aby co nejlépe souhlasila s kódem adresáta. Tuto situaci nazýváme konvergence. V některých případech se ale mluvčí snaţí od adresáta distancovat a k tomu vyuţije zdůraznění rozdílů, které mezi nimi panují, pouţitím odlišného kódu. Tuto situaci nazýváme divergence. Druhý model tzv. social arena – sociální aréna navrhli Scotton – Ury41 (1977). Podle této teorie existují tři sociální arény, které ovlivňují volbu kódu. Identita, moc a cíl komunikační situace. Těmto faktorům a tomu jak s nimi chce manipulovat, mluvčí přizpůsobuje volbu kódu. Podle Myers-Scotton42 (1993) to, ţe mluvčí během promluvy střídá jazykové kódy, nemusí nutně znamenat, ţe k tomu měl nějaké společenské důvody. CS nemusí předznamenávat žádnou reakci, ani nemusí sloužit žádné funkci. CS se můţe v určité komunitě běţně pouţívat, bez toho, ţe by bylo něčím motivováno. Ačkoliv člověk zvenčí připisuje CS význam, pro mluvčího jako člena komunity je to běţná norma. Myers-Scotton43 (1998) také tvrdí, ţe to, jestli během promluvy plní CS nějakou funkci, nebo je společensky motivováno, záleţí na mluvčím i na jeho posluchači. Oba jsou si vědomi toho, co se od nich v rámci komunity očekává – koncept vzájemné shody mezi očekáváním mluvčího a jeho posluchače je to, co odlišuje příznačnou a nepříznačnou volbu (Myers-Scotton44 1998:5): „To, co se v souladu s normami komunity očekává, je nepříznačná volba, to, co se neočekává, je příznačná volba.“ Myers-Scotton (Myers-Scotton 199845: 6) dále tvrdí, ţe schopnost CS v sobě zahrnuje schopnost komunikovat, coţ je vlastní všem jedincům. Myers-Scotton porovnává tuto komunikační schopnost se schopností naučit se gramatického systému. Podle této teorii jsou všichni jedinci s normálně vyvinutými poznávacími schopnosti způsobilí naučit se tomu, jak komunita/komunity jejímiţ jsou členy hodnotí CS, jak a jestli uţívá CS (kde pod pojmen kód rozumíme styl, diglosii, dialekt, jazyk), a rovněţ CS sami pouţívat. Myers-Scotton tedy rozlišuje mezi pouţíváním CS s tím, ţe k tomu nemáme ţádnou motivaci – nepříznačná volba a CS, ke kterému motivaci máme – příznačná volba. Jestliţe je CS nepříznačné, ke střídání dochází mnohem častěji a je snadněji předpovídatelné (Bassiouney 2009: 66): „Lze předpokládat, ţe k CS dojde. Nevíme ale kolikrát a kde – CS je tedy předvídatelně nepředvítalné.“ V rámci této teorie platí, ţe mluvčí jako jednotlivec je během promluvy postaven před následující volbu: vybrat ze svého jazykového repertoáru takový kód, pomocí kterého dosáhne cíle. Jedná přitom racionálně a bude se snaţit vybrat tak, aby to pro něj bylo co nejvýhodnější. Mluvčí tedy musí kalkulovat s náklady a zisky, které volba kódu obnáší (Myers-Scotton46 1993: 110): „Náklady se 40
Giles, H. – Mulac, A. – Bradac J. – Johnson, P. „Speech Accomodation Theory: The First decade and beyond“. In M. L. McLaughlin (ed.). Communication yearbook 10, Beverly Hills, CA: Sage: 122 – 136. Citováno dle: Bassiouney 2009: 64. 41 Scotton, C. M. – Ury, W. 1977. „Bilingual strategies: The social functions of code-switching“. Linguistics 193. 5 – 20. Citováno dle Bassiouney 2009: 64. 42 Myers-Scotton, C. 1993. Social motivations for code-switching. Evidence from Africa. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle Bassiouney 2009: 65. 43 Myers-Scotton, C. (ed.) 1998. Codes and consequences: Choosing linguistic varieties. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle: Bassiouney 2009: 66. 44 Ibid. 45 Ibid. 46 Myers-Scotton, C. 1993. Social motivations for code-switching. Evidence from Africa. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle Bassiouney 2009: 69.
23
vztahují ke kvalitě a kvantitě slov a stylistických prostředků, které mluvčí pouţije, zisky odkazují k záměru a důsledkům zprávy, kterou chce mluvčí posluchači předat“ Role mluvčího je v tomto modelu posilněna – logicky se bude snaţit minimalizovat náklady a maximalizovat zisky. Volba kódu se ale také vztahuje k očekávání posluchače. Mluvčí se snaţí zanechat na posluchači efekt a maximalizovat svoje zisky, posluchač má na mluvčího určitá očekávání a to, jestli jsou splněna, záleţí na tom, jestli kód, který mluvčí pouţil, je nepříznačný nebo ne. To znamená: pokud je pouţitý kód posluchačem očekáván, potom mluvčí pouţil nepříznačný kód a nechce nutně na posluchači zanechat efekt. Jestliţe naopak mluvčí pouţije kód, který je neočekávaný, chce na posluchači zanechat efekt a pouţívá příznačný kód (Bassiouney 2009: 70). Jedním z nejdůleţitějších faktorů ovlivňujících proces CS je podle Myers-Scotton47 (1993:111) skutečnost, ţe kaţdý jedinec se vyznačuje několika identitami: „Hlavní motivací pro různorodost jazykových voleb v dané komunitě je moţnost interakce společenských identit“.
47
Myers-Scotton, C. 1993. Social motivations for code-switching. Evidence from Africa. Oxford: Oxford University Press. Citováno dle Bassiouney 2009: 70.
24
4
Arabština jako minoritní jazyk v Izraeli
4.1 Arabská sociolingvistika Ve vývoji arabské lingvistiky byl hlavním mezníkem důraz na mluvené slovo, který symbolicky uzavíral tradiční (zejména evropskou) arabistickou filologickou tradici 48. Její orientace na psaný text a deskriptivnost neumoţňovaly hlouběji obsáhnout různorodost arabského jazyka, zejména s ohledem na problematiku diglosie49 a arabských dialektů (Owens 2001: 420). Na počátku arabské sociolingvistiky stojí Fergusonův článek „Diglosie“ (Ferguson50 1959), ve kterém podal definici diglosie. Ve své ideologizované podobě je diglosie popisována jako sociopoliticky regulovaná jazyková situace, ve které se jedna jazyková varianta těší vyššímu statusu neţ druhá (resp. jiné), a ve které jsou jazykové funkce rozděleny mezi jednotlivé varianty navzájem se doplňujícím způsobem. Jedná se o situaci, kdy vyšší a niţší varianta náleţí do stejného jazyka, zároveň se ale liší jasnými strukturálními rozdíly. V jedné a té samé jazykové komunitě tedy vedle sebe existují strukturálně víceméně divergentní jazykové varianty. Vyšší varianta se pouţívá pro formální příleţitosti, literární a náboţenské účely, zatímco niţší varianta zahrnuje jazykovou aktivitu doma, mezi přáteli a v práci. Důleţitou součástí vymezení vyšší jazykové varianty je skutečnost, ţe její pouţívání je spjato s vysoce hodnoceným kulturním odkazem51. V případě arabštiny tedy platí, ţe za vyšší variantu označujeme tzv. Moderní spisovnou arabštinu, které je odvozena od klasické Koránské arabštiny. Jednotlivé arabské dialekty označujeme jako variantu niţší. Další vývoj této vědní disciplíny ale ukázal, ţe v praxi mluvčí zřídka pouţívají pouze jednu nebo druhou variantu. Blanc52 (1960) např. definuje pět jazykových úrovní řeči53, které staví mezi ideální protiklad „Moderní spisovná arabština versus dialekty“. Kaţdá z těchto úrovní je definována charakteristickými jazykovými rysy. V 70. letech Mitchel 54 (1986) zveřejnil koncept tzv. Educated spoken arabic – jazyka vzdělanců . Tuto jazykovou variantu nejčastěji pouţívá vzdělaná vrstva, obsahuje prvky z Moderní spisovné arabštiny i dialektů a vyznačuje se vlastními smíšenými formami, které jsou pro tuto variantu typické. Vyuţití jazykového korpusu zavedlo arabskou sociolingvistiku do domény kvantitativní sociolingvistiky, které je v současnosti hlavním odvětvím arabské sociolingvistiky. Cílem je tedy zkoumat jazykovou variantu z hlediska sociologicky definované variace prostřednictvím statisticky signifikantních korelací s nejrůznějšími extralingvistickými kategoriemi. Mezi nejčastější kritéria, která byla ve studiích spadajících do této kategorie vyuţita, patří: 48
Podrobněji o ranných fázích arabské sociolingvistiky a odkaz na další literaturu: (Owens 2001: 420 – 423). Problematika diglosie není primárně předmětem této práce. Proto uvádím pouze stručný přehled s odkazem na příslušnou literaturu. 50 Ferguson, Ch. 1959. „Diglossia“. Word 15: 325-40. Citováno dle: Owens 2001: 423. 51 Dále lze rozlišovat i tzv. funkční diglosii, ve které se mohou různé jazyky pouţívat pro různé funkce, a varianty zaloţené na jazykových registrech, ve kterých nejsou ze strukturálního a funkčního hlediska jednotlivé varianty tak úzce vymezeny (Owens 2001: 423). 52 Blanc, Haim. 1960. „Stylistic [style] Variations in Spoken Arabic: A Sample of Interdialectal Educated Conversation”. In: Ferguson (ed.): 81-156. Citováno dle: Owens 2001: 425. 53 1. čistě hovorová 2. koinizovaná hovorová 3. pololiterární 4. modifikovaná klasická 5. standartní klasická úroveň řeči. 54 Mitchell, T. F. 1978. „Educated Spoken Arabic in Egypt and the Levant with Special Reference to Participle and Tense.” Journal of Linguistics 14: 227-58. Citováno dle: Owens 2001: 427. 49
25
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Vzdělání a gramotnost; etnická příslušnost a národnost; styl, souvislost a společenské proměnné; pohlaví; společenská vrstva; variace a změna; postoj a využití jazyka; code-switching; pidžiny a kreoly (Owens 2001: 423 – 449).
Z výše zmíněného nástinu je zřejmé, ţe pod pojmem arabština se skrývá několik jazykových typů, které se navzájem doplňují a existují paralelně vedle sebe. Nejrůznorodější skupinu představují jednotlivé dialekty55. Nejčastější klasifikace vychází z geografického hlediska 56, dialekty můţeme také hodnotit z pohledu sociologického, antropologického a historického 57.
4.2 Arabština jako minoritní jazyk Obecná charakteristika minoritního jazyka platí i v případě arabštiny, která se dále vyznačuje některými specifiky, které vycházejí zejména ze skutečnosti, ţe arabština jako jazyk Koránu se těší mimořádné prestiţi, a tím se klasické definici minoritního jazyka vymyká. Nejjednodušší klasifikaci nám poskytuje geografické (resp. etnografické) hledisko. Owens (2000) uvádí geografický přehled oblastí, ve kterých má arabština status minoritního jazyka 58. Vzhledem k odlišnému historickému a politickému vývoji a také skutečnosti, ţe status minoritního jazyka sám o sobě nepředstavuje nezávislou proměnnou v stanovení jazykových variant a změn, nelze předpokládat, ţe arabština jako minoritní jazyk bude vykazovat společné a příznačné strukturální rysy (vyjma výše zmíněného přehledu). V odlišném světle stojí arabština jako symbolický jazyk minority. Arabština byla institucionalizována jako jazyk islámu skrze dvě historické události. Za prvé, Korán byl zjeven v arabštině a jako slovo Boţí je nepřeloţitelný. Alespoň teoreticky tedy muslimové musí znát arabštinu, aby mohli poznat Korán. Za druhé, jiţ od ranného období islámské expanze byla arabština ustanovena jako jazyk státu a kultury, a vedle oficiální korespondence se stala jazykem rozsáhlé náboţenské i sekulární literatury. Vezmeme-li však v úvahu charakter arabštiny jako jazyka, kde vedle sebe paralelně fungují Moderní spisovná arabština (resp. Koránská arabština) a hovorová arabština, kaţdodenní konverzace se odehrává v hovorovém jazyce a prestiţ klasické arabštiny pramení z její institucializace v islámské kultuře. Ve praxi ale klasická arabština postrádá základnu rodilých mluvčích (Owens 2000: 6 – 16).
4.3 Význam jazyka v kontextu státu Izrael Pro Izraelské Araby je jazyk jedním z hlavních symbolů, do kterých jsou promítány politické, kulturní i náboţenské aspirace. Jazyk hraje důleţitou roli nejen jako komunikační nástroj, ale i jako symbolický protějšek dominantní hebrejštiny. Izraelští Arabové jsou národně, náboţensky a jazykově 55
Podrobněji o dialektech arabštiny např. v: (Owens 2001, Versteegh 1997, Bassiouney 2009). Obvykle rozlišujeme pět skupin regionálních dialektů arabštiny: 1. Dialekty Arabského poloostrova, které se pouţívají v Saudské Arábii a oblasti Perského zálivu, 2. Mezopotámské dialekty, které se pouţívají v Iráku, 3. Syro-libanonské dialekty, 4. Egyptské dialekty, 5. Maghribské dialekty (Versteegh 2001: 45). 57 Tento úhel pohledu bere v úvahu rozlišení mezi beduínskými a usedlými dialekty. Usedlé dialekty se dále rozlišují na dialeky městské a venkovské (Bassiouney 2009: 19). 58 Např. Uzbekistán, Afgánistán, Irán, Turecko, Izrael. V minulosti např. Španělsko, Sicílie. 56
26
distinktní skupinou, a na rozdíl od ţidovských imigrantů je tento status povaţován za trvalý. Vedle jazykové situace patří mezi citlivé oblasti zejména problematika vlastnictví půdy (resp. její vyvlastňování), nedostatek pracovních příleţitostí a profesní diskriminace a nerovnoměrná distribuce finančních prostředků na bydlení, vzdělávání a městskou infrastrukturu. Spornou otázkou je i důsledně proklamovaný ţidovsko-sionistický charakter státu – hebrejský jazyk je příznačnou charakteristikou sionistického étosu. Izraelští Arabové jsou prakticky stoprocentně bilingvní, hebrejštinu pouţívají v nejrůznějších situacích a hebrejské výpůjčky jsou v palestinské hovorové arabštině všudypřítomné. Nicméně pokud jde o hlubší dopad na emoce a vnímání identity člověka a pocit sounáleţitosti s určitou skupinou, hebrejština se dostává spíše do pozice negativního symbolu. Izraelští Arabové pozitivně hodnotí hebrejštinu jako jazyk modernizace, technologií, profesionálního uplatnění atd., tento postoj je ale naprosto odlišný od jejich antipatie a záporného vnímání ţidovské populace jako takové (Tannenbaum 2009:990). Výše zmíněné hodnoty hrají více či méně důleţitou roli při vytváření identity jedince, jejich význam však shodně roste v případě, ţe je jejich existence ohroţena, či to tak vnímají ti, se kterými jsou tyto hodnoty spjaty a jejich představitelé zároveň cítí potřebu zachování těchto hodnot bránit. Pocit strachu či ohroţení, nepřátelství, vyvíjení tlaku na asimilaci a přizpůsobení apod. jsou jevy, kterým jsou členové minoritních komunit vystaveni, jejich vznik ale můţe být vysvětlován jako reakce na podobný tlak, který cítí i komunita majoritní. Toto platí i v kontextu Izraele a Izraelských Arabů a nedostatečně vyřešená otázka optimálního prostoru (na který má kaţdý občan Izraele nárok) potřebného k sebeurčení jedince je interpretována jako jeden z hlavních důvodů pokračujícího konfliktu na úrovni politické.
4.4 Arabština a národní identita v kontextu státu Izrael „Jazyk představuje život národa. Historie představuje jeho city. Národ, který zapomíná na svou historii, ztrácí své city a uvědomění. Národ, který zapomíná svůj jazyk, ztrácí život a sebe sama.“ AlHusri59, jeden z nejvýznamnějších zastánců myšlenky arabského nacionalismu, tímto výrokem ukazuje, jaký význam a prestiţ má v očích Arabů jazyk a v duchu al-Husriho filosofie i arabština. Neotřesitelná pozice arabštiny jako symbolického jazyka se však liší od statusu arabštiny jako jazyka funkčního. Před vznikem státu Izrael byla arabské populace na území Palestiny (v té době oblasti spadající pod britskou mandátní správu) trvale usazena a zaloţení státu předcházela rivalita a soupeření o vlastnictví půdy. Hospodářské a ekonomické okolnosti doprovázející zaloţení nového státu vedly k ustanovení dvou charakteristických národních a jazykových skupin: židovské většiny a arabské menšiny. A právě jazyk výrazným způsobem reflektuje pokračující konflikt mezi oběma skupinami. Izrael byl zaloţen jako židovský stát a role hebrejštiny jakoţto jednotícího prvku v procesu utváření ţidovské identity byla od začátku aktivně propagována. Faktická síla hebrejštiny spočívá více neţ v jejím právním statutu ve funkci, kterou jako národní symbol zastává. Suleiman (2004) popisuje vztah mezi hebrejštinou a arabštinou jako lingvistický konflikt a např.(Suleiman 2004: 140) negativní přístup Rady hebrejského jazyka (předchůdce Akademie hebrejského jazyka) k jazykovým výpůjčkám z arabštiny označuje za jeden z příkladů snahy vytvořit a podporovat negativní vnímání arabštiny a jejích mluvčích. Ben-Rafael (1994) na základě rozhovorů, které vedl s mluvčími arabštiny, zjistil, ţe i přes všeobecnou znalost hebrejštiny je jejich snaha zachovat arabštinu jako národní symbol hlavním prvkem, který zabraňuje plošnému rozšíření hebrejštiny ve veřejné i soukromé sféře. 59
Al-Husri. 1985. Muḥāḍarāt fī nushū al-fikra al-qawmiyya, str. 51. Citováno dle: Suleiman 2003: 126.
27
Na konci roku 1947 bylo v tehdejším mandátu Palestina asi 1 970 000 obyvatel, dvě třetiny z nich byli Arabové. Arabsko-izraelská válka následující po vyhlášení Izraelského státu způsobila, ţe většina Palestinců byla nucena opustit své domovy a usídlili se na Západním břehu, v pásmu Gazy, Jordánsku, Libanonu a Sýrii. Na konci války v Izraeli zůstalo pouze asi 156 000 Palestinců, kteří byli z 80 % obyvatelé venkovních oblastí. Část z nich se stala „interními uprchlíky“, protoţe byli izraelskými úřady donuceni přestěhovat se do jiných osad. Jejich domovy byly během nebo po válce zničeny nebo byli dočasně evakuováni z bezpečnostních důvodů a uţ jim nebylo povoleno vrátit se zpět (Amara 1999: 23 – 33). V roce 2010 ţilo v Izraeli 7 690 000 obyvatel, z nichţ Izraelští Arabové představují 20, 5%, tedy 1 574 000 obyvatel. 83% z nich jsou muslimové, 9% křesťané a 8% drúzové60. Mezi hlavní oblasti arabského osídlení v Izraeli patří Galilea na severu, smíšená arabsko-ţidovská měst, např. TelAviv Jaffa, Haifa, Lydda, Ramla a tzv. Trojúhelník. Beduíni jsou povaţováni za samostatnou skupinu, která vede specifický způsob ţivota. Národnostně představují Palestince a jejich vyznání je islámské. Arabská populace se lišila od populace ţidovské prakticky ve všech ohledech – jazyk, náboţenství, národnost, aspirace. Nechtěli, a v podstatě se ani nemohli asimilovat, a v tomto hledisku se lišili od klasických menšin, které mají tendenci připodobnit a přizpůsobit se většinové společnosti a zároveň si zachovat svoji charakteristickou identitu. I kdyby se Arabové asimilovat chtěli, uskutečnit by to šlo pouze těţko, vezmeme-li v úvahu definici a vnímání Izraele jako ţidovského státu. V nově vzniklém státě aţ do současnosti nelze identifikovat jednoznačnou společnou supraidentitu. Naproti tomu jsou Palestinci spojeni s arabských světem rodinnými, kulturními, jazykovými, historickými, náboţenskými, a národními vazbami. A ani přetrvávající izraelsko-arabské konflikty nepomáhají ustanovení normálních vztahů. Arabové jsou etnická minorita, nejsou členy politických, ekonomických a vojenských elit (arabské obyvatelstvo je kromě Drúzu vyloučeno z povinné vojenské sluţby) v souladu s procentuálním zastoupením jejich populace v zemi. Jejich existence v primárně ţidovském státě je především bezpečnostní otázkou kalkulující s rizikem, které představují pro jeho existenci. Ve světle této koncepce jsou Arabové vnímání jako občané, jejichţ loajalita ke státu je (Benziman – Mansur61 1992: 211) „pochybná s faktorem latentního potencionálního nebezpečí pro sionistický charakter státu (v lepším případě), či pro jeho samotnou existenci (v horším případě).“ Demokratizační proces, který zahájily zejména mírové rozhovory v 90. letech s sebou přinesl zlepšení statusu arabského obyvatelstva. Jedná se o „rovnost“ na konkrétní materiální úrovni – finanční dotace, ekonomické zdroje. Velká mezera ale zůstává v širších principiálních poţadavcích jako jsou např. symboly – stát, který sám sebe definuje jako stát jediné etnické skupiny porušuje základní principy demokracie a rovnosti pro všechny. V kontextu státu Izrael je národnost vůdčím argumentem pro objasnění tenze, která panuje mezi ţidovskou a arabskou komunitou. Nesoulad, který panuje mezi statusem arabského a ţidovského obyvatelstva je za současného stavu legislativy těţko změnitelný. Základní podmínkou je přítomnost politické kultury, která je postavena na principech
60
Statistické informace zveřejňuje na svých internetových stránkách úřad Central Bureau of Statistics. Vybraná data z Výroční statistické zprávy Izraele, 62/2011. [online] 2011 [cit. 16.11.2011] Dostupné z: Populace dle náboţenského vyznání. [online] 2011 [cit. 17.11.2011] Dostupné z : . 61 Benziman, U. – Atallah, M. 1992. Secondary residents: The Arabs of Israel. Their Status and the Policy towards them. Jerusalem: Keter publications. Citováno dle: Amara 2002: 55.
28
rovné existence dvojí národnosti v zemi, coţ je charakteristika, která není aplikovatelná na izraelskou společnost (Saban a Amara62 2004).
Politická, ekonomická a společenská charakteristika oblasti
4.5 4.5.1
Hlavní období ve vývoji arabské identity v souvislosti s vývojem politickým
1. Období 1948 – 1967: „delikátní rovnováha“ a koncept „pomíjivosti“ Izraele: Palestinci, ať byli kdekoliv, vnímali palestinskou otázku jako celoarabský problém a v tomto období hrálo arabské národní hnutí hlavní roli jako jejich morální podpora. Palestinská otázka se sice stala hlavním bodem nacionalistického plánu, na praktické úrovni ale nevznikl ţádný konkrétní plán jak Palestince „rehabilitovat“. Zatímco na jedné straně se pokoušeli vyrovnat s novým statusem minority, jejich snaha smířit se s protichůdnými prvky, které ovlivňovaly jejich identitu, se začala formovat do podoby přesvědčení, ţe tyto politické, ekonomické a kulturní podmínky jsou pouze dočasné a pomíjivé. Izraelští Arabové kladli v této fázi mimořádný důraz (jako nikdy předtím ani potom) na izraelský prvek v jejich identitě a změna nastala aţ po Šestidenní válce v roce 1967. Vojenské a ekonomické úspěchy Izraele postupně vedly k tomu, ţe začínal vítězit racionalistický pohled a myšlenka na „pomíjivost Izraele“ slábla. Výrazem toho byl rozvoj nejrůznějších prostředků pro úspěšnou adaptaci a snaha zapojit se do veřejného ţivota v zemi. Hlavními motivy pro izraelizaci bylo do určité míry zklamání z postoje arabských států, respekt k Izraeli jako ekonomické a vojenské mocnosti a v neposlední řadě i touha zlepšit ţivotní podmínky arabského obyvatelstva, které se dostalo do konfrontace s obyvatelstvem ţidovským. Palestinský prvek v individuální i kolektivní identitě Arabů byl mimořádně slabý, coţ bylo způsobeno samotnou poráţkou v roce 1948 a nedostatkem adekvátního politického a kulturního vedení. 2. Období 1967 – 1973: Šestidenní válka a její následky: Během Šestidenní války se Izraeli podařilo během bleskové války získat Západní břeh včetně Jeruzaléma, pásmo Gazy, egyptský Sinaj a syrské Golanské výšiny. Vojenská poráţka arabských zemí posílila strach a nenávist k Izraeli a obnovený kontakt s Araby z okupovaných území podnítil vazbu izraelských Arabů na zbytek arabského světa. Tato vazba brzy získala podobu národního uvědomění, kterou navíc umocnila sounáleţitost s Palestinci. Během tohoto období byl v podvědomí izraelských Arabů kladen velký důraz na hodnoty panarabismu, palestinská otázka získala na intenzitě a pojítko k Izraeli a izraelské identitě se oslabilo. Odstartoval proces palestinizace, v němţ můţeme hledat počátek dilematu a „rozpolcené identity“ Izraelských Arabů – střet Izraele jako garanta občanských práv a ekonomického prospěchu a jejich arabských „bratrů“. Izraelští Arabové také byli postaveni před rozhodnutím zda a jak se zapojit (na ţádost propalestinských organizací) do nejrůznějších průzkumných akcí, demonstrací, stávek nebo nacionalistických kampaní na školách a univerzitách.
62
Saban, I. – Amara, M. H. 2004. „The status of Arabic in Israel: reflections on the power of law to produce social change“ Israel Law Review, 36/2: 5-39.
29
3. Období 1973 – 1987: Zrychlená Palestinizace: Katalyzátorem tohoto období se stala Říjnová válka, která měla za následek další odcizení od izraelské společnosti. Vítězství zvedlo sebevědomí Izraelských Arabů, jejich uvědomění, ţe jsou „také“ Arabové a zejména, ţe i Izrael lze porazit. V tomto období došlo k podstatné politické změně – byla jí mnohem větší politická angaţovanost, která se projevovala politickými demonstracemi, stávkami, protesty. Velký vliv si získala OOP63. 4. Období 1973 – 1987: Význam první palestinské intifády: Toto lidové povstání proti izraelské okupaci vyostřilo arabský antagonismus a je charakterizováno důrazem na komponent palestinské otázky a upevnění palestinské identity jako nejdůleţitější v repertoáru izraelské a arabské totoţnosti. V tomto období také dochází k znovuprocitnutí náboženského elementu a islám se od této doby stává pevnou součástí sebeidentifikace Izraelských Arabů. 5. 90. léta – současnost: Mírové rozhovory: Pokračující mírové rozhovory na jedné straně přispěly k emocionálnímu přiblíţení se k Izraeli, zejména díky stále se zlepšující ekonomické situaci arabského obyvatelstva. Neustálé prodlevy, mnoţství neshod a na praktické úrovni v podstatě neschopnost domluvit se vedly k prohloubení dichotomního postoje, který většina Izraelských Arabů zaujímá k existenci Izraelského státu. Ten je pro ně především symbolem modernizace a prosperity, zároveň je ale překáţkou v realizaci národních a kulturních aspirací, které pro Izraelské Araby symbolizuje Palestina. Mezi další socioekonomické faktory, které formovaly arabskou populaci, patřilo vyvlastňování půdy a jejich postupná závislost na ţidovské ekonomice. Z Arabů se jako samostatně výdělečných zemědělců stali námezdní dělníci a celkově tím poklesl význam arabského sektoru jako zaměstnavatele. Arabští pracovníci se tak ocitli na dně hierarchie (nízké ocenění a nízký plat). Modernizace, urbanizmus a častější kontakt s ţidovskou populací měl za následek i změny v rodinných zvyklostech – oslabení vazeb mezi členy širšího okruhu příbuzenstva a posílení nukleární rodiny. Došlo také k rozpadu tradičního modelu, kdy tzv. ḥamula (rodiny spojené společnými předky a stejným jménem) měla značný vliv na své členy zasahující do všech sfér ţivota (politická preference, volba povolání, volba ţivotního partnera). Arabská společnost se také politizovala a její členové se přeorientovali od tradiční lokální identity (vesnice a ḥamula) k identitě národní (Palestinec a Arab) (Amara 1999: 23 – 33). 4.5.2
Hlavní období ve vývoji arabské identity v souvislosti s vývojem vzdělávacího systému
Vzdělávací systém státu nemůţe být vyňat z kontextu socio-politických poměrů, ve kterých funguje. Na jedné straně je ovlivňován ideologií a vzdělávacími cíly státu, na druhé straně na něj působí i jednotlivé etnické či národnostní skupiny, které na území státu ţijí. Stát můţe podle potřeb své politiky a ideologie vyuţívat vzdělávací systém k podpoře akulturalizace, či dokonce asimilace, nebo
63
Organizace pro osvobození Palestiny – zaloţena v květnu 1964 v Jeruzalémě, v roce 1969 se do jejího čela dostala strana Fatah a Jásir Arafat se stal jejím předsedou. V roce 1974 OOP získala statut pozorovatele v Generálním shromáţdění OSN a ve stejném roce byla Ligou arabských států na summitu v Rabatu uznána jako jedinný legitimní reprezentant palestinského lidu.
30
naopak k segregaci a separaci. Vzdělávací systém můţeme v Izraeli rozdělit na veřejný a soukromý 64, přičemţ ve veřejném systému dále rozlišujeme arabskou, obecně ţidovskou a ţidovskou náboţenskou větev. 1. Období 1948 – 1966: V této fázi byli Arabové fakticky pod vojenskou vládou65, která omezovala jejich působení ve veřejném prostoru a podporovala přesvědčení, ţe Arabové představují potenciální bezpečnostní hrozbu. V letech po vzniku Izraele a poráţce Arabů ve válce s Izraelem byla pro izraelské Araby priorita aklimatizace v nových podmínkách a vytvoření mechanizmů pro překonání frustrace a deprivace. Z toho důvodu nebyla otázka vzdělání v centru pozornosti a Arabové v tomto ohledu nevyvíjeli ţádné větší aktivity, natoţ nátlak na změnu vzdělávacího kurikula. K popisu tohoto období se pouţívá tzv. kontrolní model. Na základě tohoto modelu byly všechny prvky arabského vzdělání politizovány s cílem dosáhnout kontroly a zabránit tomu, aby se arabská minorita v Izraeli stala autonomní. To se odráţelo v kurikulu některých předmětů, např. historie nebo občanské výuky, jejichţ sylabus byl v souladu se snahou o izraelizaci společnosti. Izraelizace byla příznačným rysem tohoto období, jejímţ hlavním záměrem byla integrace do izraelské společnosti a vnímání sebe sama jakoţto izraelského občana. Filosofie izraelizace tedy byla v rozporu s původně dualistickou proklamací, která měla umoţňovat a zajišťovat realizaci plných a rovných etnických a občanských práv všech obyvatel. 2. Období 1967 – 1980: Šestidenní válka posílila sebevědomí státu a napětí se do určité míry uvolnilo, protoţe Arabové přestali být vnímání jako bezpečnostní riziko a většinová ţidovská společnost je nevnímala jako jakkoliv vojensky či protistátně působící menšinu. V tomto období se také poprvé dostali ke slovu představitelé mladé generace, kteří získali vzdělání na hebrejských univerzitách a začali odmítat předchozí model, který se snaţil potlačovat růst arabského národního uvědomění. Učinili první kroky k změně arabského vzdělávacího systému, který se stal hlavním motorem mobilizace arabské minority. Obecné vzdělávací cíle bylo úmyslem stanovit tak, aby více odpovídali potřebám a aspiracím arabské populace ( rozpočet, úroveň, sylabus atd.). 3. Období 1980 – aţ do současnosti: I přes značné kvalitativní a kvantitativní změny lze ve vzdělávání pozorovat rozdíly mezi úrovní a úspěšností ţidovských a arabských studentů. Benor, hlavní poradce pro arabský vzdělávací systém v 50. letech, stanovil základní principy vzdělávací politiky pro arabskou komunitu v Izraeli. 1. Arabskému obyvatelstvu je nutné poskytnou vše, na co mají ve vzdělání jako rovnocenní občané právo. 2. Odstranit nebo alespoň maximálně zredukovat rozdíly mezi hebrejským a arabských vzdělávacím systémem a posunout arabské školy na úroveň škol hebrejských. 3. Bezpečnost státu je na prvním místě. Zhodnotíme-li o více neţ padesát let později současný stav školství z této perspektivy, je zřejmé, ţe ani jeden z bodů nebyl úspěšně realizován (Amara 1999: 67 – 71). 64
Soukromý sektor je v Izraeli převáţně náboţenského charakteru, ať uţ ţidovského, muslimského nebo křesťanského. Izraelská vojenská vláda (1948 – 1966) byla zřízena v oblastech, ve kterých měla arabská populace v letech 1948 – 1949 většinu, aby zabránila Arabům vyuţít vojenské pomoci ze sousedních arabských států, monitorovala dění v regionu a dostatečně rychle a efektivně zasahovala proti případným bezpečnostním hrozbám. 65
31
4.6 Jazyková charakteristika oblasti Oblast Palestiny byla vţdy bohatá ve své jazykové rozmanitosti, zejména díky čilému obchodnímu styku, který v tomto regionu probíhal, a náboţenskému významu, který Palestině přikládají judaismus, křesťanství a islám. Následkem arabské expanze v 7. století se stala dominantním jazykem v oblasti arabština, hebrejština byla jazykem ţidovské komunity. Osmanská říše s sebou přinesla turečtinu a poutníci zase mnoţství jazyků evropských (latina, angličtina, jidiš, francouzština, italština, němčina, ruština a řečtina měly status jazyků pouţívaných pro liturgické účely). Mnoho lidí ţijících zejména ve větších městech bylo běţně minimálně bilingvních a společnost na konci 19. století tvořila mimořádně bohatou lingvistickou mozaiku. Zlomovým okamţikem byl zánik Osmanské říše a ustanovení mandátu Palestina v roce 1922. Jeho existence skončila v roce 1948 se vznikem státu Izrael. Mandát Palestina posílil pozici hebrejštiny, která do té doby byla pouze minoritním jazykem. Obroda hebrejštiny a její nástup je jedním z hlavních rysů proměny sociolingvistického profilu Palestiny. Hebrejština je dokladem renesance jazyka, který se na konci 19. století pouţíval prakticky pouze pro liturgické účely a jeho pouţívání v běţné konverzaci bylo vzácné. S rozvojem sionistického hnutí se hebrejština stala jedním ze symbolů národní identity, byla ztotoţněna s hodnotami sionistického hnutí a její oţivení a rozvoj se staly otázkou úspěchu a budoucnosti ţidovského státu. Hlavním mottem sionistického hnutí byla obroda jazyka a formování „nového ţidovského člověka“ 66 (Ben-Rafael 1994). Za účelem uskutečnění sionistických cílů byla hebrejština v raných fázích postavena jako představitel monolingvistické společnosti vůči původně jazykově pluralitní ţidovské komunitě (Amara – Mar'i 2002:1 – 38). Jako hrozba pro tímto způsobem definované sionistické hnutí byl v prvních letech vnímán jidiš – „židovská němčina“, jazyk kterým hovořila velká část původně německých a východoevropských ţidů. I v současnosti hovoří v Izraeli jidiš ultraortodoxní ţidé, kteří povaţují hebrejštinu za posvátný jazyk nevhodný pro běţnou konverzaci. S ustanovením Izraele do země přišlo i několik miliónů ţidovských imigrantů původem z arabsky mluvících zemí, jejichţ mateřským jazykem byla irácká judeo-arabština, marocké, tripolské, tuniské nebo jemenské dialekty arabštiny (Ammon – Dittmar - Mattheir 2006: 1918). Největší komunity původně arabsky mluvících Ţidů jsou v Tiberiadě, Safedu, Jeruzalémě a Hebronu. 4.6.1
Status arabštiny de iure a de facto
Arabština a hebrejština jsou v úzkém kontaktu a existují vedle sebe více neţ sto let 67. Tento kontakt lze charakterizovat jako asymetrický – většina mluvčích hebrejštiny arabštinu neovládá. Kaţdodenní komunikace jim nicméně umoţňuje přístup k výpůjčkám nejčastěji v doménách slangu a hovorového jazyka68. Naproti tomu je většina Izraelských Arabů bilingvních a jazykové výpůjčky (v nejširším slova smyslu) realizují jejich základní sociolingvistické potřeby. Vliv hebrejštiny na arabštinu je zjevně mnohem větší neţ naopak, tuto skutečnost ovlivňuje i fakt, ţe aţ do 66
Podle této strategie je "novým" člověkem Ţid mluvící hebrejsky v zaslíbené zemi (Har-Shav, B. 1993. Language in Time of Revolution. Berkley University of California Press. Citováno dle: Amara – Mar'i 2002: 6). Nejviditelnějším projevem sionistického hnutí byla geografická a katastrální politika, v souladu s kterou byla mnohá jména nových osad a měst ideologicky zatíţena a měla slouţit k posílení ţidovské identity národními symboly. V pojmenováních se často objevovala jména sionistických otců, válečných hrdinů, umělců či slavných rabínů. Aţ v 80. letech vymizel zvyk dávat novým imigrantům ţidovská jména. Podobným způsobem docházelo i k hebraizaci místních jmen, z nichţ některá byla po století známa pouze v arabštině. 67 Bereme-li v úváhu pouze moderní dobu – v minulosti představuje významnou kapitolu v dějinách těchto jazyků tzv. judeoarabština – ţidovská arabština. Podrobněji např. Zemának 2007: 200 – 213. 68 Podrobněji o vlivu arabštiny na moderní hebrejštinu např. v: Henkin-Roitfarb 2011: 62 – 77.
32
roku 2007 v Izraeli nefungovala ţádná Akademie arabského jazyka 69, která by mohla zasahovat do podoby arabštiny a jejího vývoje. Současná podoba arabštiny v Izraeli je tedy výsledkem spontánního procesu, který nebyl ovlivňován dohledem nad vytvářením novotvarů. V hebrejštině také nenalezneme regionální dialekty, coţ je další skutečnost, která usnadnila prosazení výpůjček. Z právního hlediska mají v Izraeli arabština (Moderní spisovná arabština) i hebrejština status oficiálního jazyka. Základní dokument, které postavení těchto jazyků upravuje, pochází z období Britského mandátu Palestina. Článek 82 Palestinského jednacího řádu v Radě z roku 1922 70 ustanovuje, ţe oficiálními jazyky jsou angličtina, arabština a hebrejština. V roce 1948 byl tento článek zařazen do izraelské legislativy s výjimkou toho, ţe status oficiálních jazyků byl ponechán pouze arabštině a hebrejštině. Na základě tohoto dokumentu byla pro oblast centrální i lokální administrativy zaručena bilingvní komunikace. Přestoţe občasné zmínky upravující znalost a pouţívaní obou jazyků nalezneme i v pozdější legislativě, základním dokumentem zůstává zmiňovaný článek (Yitzhaki 2008: 6 – 7). Na oficiální úrovni se arabština objevuje na mincích, bankovkách a známkách a její pouţívání je umoţněno (v různé míře) v Knessetu a u soudu. Přestoţe arabština je oficiálním jazykem, např. následující zákony ukazují, ţe hebrejština je upřednostňovaným jazykem: Zákon 1952/5a upravující podmínky pro získání izraelského občanství vyţaduje „určitou“ znalost hebrejského jazyka a ţádná taková podmínka neexistuje pro jazyk arabský. Zákon 1961/26 poţaduje znalost pouze hebrejského jazyka pro registraci do advokátní komory (Amara 2002: 61 – 62). V současném Izraeli arabština nepředstavuje hrozbu pro status hebrejštiny a ani tak není vnímána veřejností nebo těmi, kdo představují jazykovou politiku. To vysvětluje i důvod, proč ponechali arabštině status oficiálního jazyka. Arabština se navíc stala uţitečných nástrojem, pomocí kterého dosáhli jasné distinkce mezi ţidovským a arabským obyvatelstvem. Arabština je v Izraeli povaţována za jazyk arabské minority, která hraje ve všech veřejných sférách marginální roli a podle některých (Ben-Rafael 1994) je dokonce vnímána jako jazyk slabých. Z politického hlediska je důleţitá skutečnost, ţe Izrael je prakticky od svého vzniku ve válečném vztahu s většinou arabských států a tento konflikt, který ohroţuje samotnou existenci ţidovského státu a ţidovské identity, způsobil, ţe arabština je vnímána jako jazyk nepřítele. Stejně tak ani ekonomické ukazatele nezvyšují prestiţ arabštiny, protoţe např. angličtina nebo francouzština se ve společnosti těší mnohem větší úctě z toho důvodu, ţe jejich mluvčí jsou občané ekonomicky vyspělých západních zemí. Angličtina není oficiálním jazykem, přesto se těší určitému „kvazioficiálnímu statusu“. Je přítomná ve všech odvětvích veřejného sektoru, je povinným předmět na všech izraelských školách, na většině značek se objevuje v pořadí před arabštinou a nápisy jsou napsané většími písmeny atd. (Amara – Mar'i 2002: 1 – 38). Rovnoprávný status arabštiny a hebrejštiny tak, jak je poţadovaný zákonem, je koncept teoretický. Zatímco hebrejština se běţně pouţívá ve veškeré veřejné sféře (Knessetu, soudních dvorech, akademickém prostředí, vládních dokumentech, obchodu) a na většině rádiových a televizních stanic, pouţívání arabštiny je omezeno pouze na arabská města a vesnice. Propast mezi statusem arabštiny de facto a de iure můţeme doloţit v mnoha oblastech.
69
Akademie arabského jazyka byla zaloţena v roce 2007 v Haifě. „Všechna nařízení, vyhlášky a oficiální tiskopisy vlády a veškeré vyhlášky místních úřadů a samosprávy, které mají být vydány na základě příkazu Vysokého Komisaře, musí být vydávány v angličtině, arabštině a hebrejštině. Tyto tři jazyky mohou být pouţity při debatách a diskuzích v zákonodárné radě a podléhají všem příleţitostním regulacím úřadů vlády a soudních dvorů.“ Izrael nemá psanou ústavu, přehled základní legislativy a informace o průběhu legislativního procesu jsou k dispozici na internetových stránkách Knessetu. [online] 2011 [cit. 17.11.2011] Dostupné z: 70
33
Vládní sluţby a informace pro občany jsou ve většině případů v arabštině nepřístupné. S výjimkou místních poboček na arabských městských úřadech je velice obtíţné obdrţet arabskou verzi oficiálních dokumentů a formulářů. Yitzhaki (Yitzhaki 2008: 7 -13) uvádí řadu příkladů, které demonstrují, ţe kontakt s úřady je na mnoha místech problematický. Ze 102 oficiálních ţádostí, které byly zaslány různým institucím, obdrţeli odpověď pouze na 21 z nich. Instituce, které reagovaly, poţadovaly zaslání ţádosti v hebrejštině, aniţ by ţadatele odkázaly na příslušnou arabskou verzi, přestoţe jim to ukládá zákon. Internetové stránky vlády, které poskytují online přístup k většině sluţeb pro občany, obsahují pouze 110 z celkového počtu 8600 formulářů v arabštině, a více neţ polovina internetových stránek ministerstvech je v arabštině úplně nepřístupná. Podobně například i situace během druhé libanonské války v roce 2006 dokládá tuto problematiku. Nouzové směrnice Velitelství domácí fronty se na internetových stránkách Ministerstva obrany neobjevily v arabštině, a stejně tak nebylo moţné poţadovat informace v arabštině na zřízené telefonní lince. Stejně tak i během soudních procesů, i přes výslovnou zmínku v Článku 82, arabské strany ve sporu nemohou poţadovat průběh jednotlivých stání v arabštině a ani předkládat podklady a dokumenty v arabštině. V opačném případě je nutné, aby nesly náklady na překlad. Podobné restrikce se týkají i ustanovení publikovat vládní nařízení a oznámení v arabštině. Od roku 1982 jsou vzhledem k rozpočtovým škrtům tyto dokumenty publikovány v arabštině pouze částečně a jejich překlad vychází se zpoţděním aţ dvou let. Mimo to na základě dodatku z roku 1981 má hebrejská verze přednost a překlady tak v praxi ztratily svou hodnotu. Stíţnost na tento postup se bere v úvahu pouze v případě, ţe ţadatel je schopen prokázat újmu vzniklou výhradně následkem jednojazyčné hebrejské interpretace. Další problematickou sférou jsou ve smyslu veřejné přítomnosti arabštiny a implementace příslušné legislativy i elektronická média. Arabština je v podstatě nepřítomná v izraelských veřejných médiích, ať uţ se to týká státních, či soukromých kanálů. Usnesení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z let 1965 a 1990 prohlašuje, ţe jejím posláním je poskytovat arabské vysílání pro potřeby arabské populace. Tato vágní formulace tak Radě ponechává veškerý prostor určovat rozsah a povahu programů vysílaných v arabštině. V roce 1992 Rada publikovala nařízení vyhradit z celkového vysílacího času nejméně 18% původní arabské produkci, zpravodajství a programům přeloţeným do arabštiny. V roce 2000 byla tato hranice stanovena na 5% a o dva roky později byly arabské stanice přesunuty z pozemních kanálů na satelitní. Vzdělávání je obecně povaţováno za oblast, ve které je příslušná legislativa uplatňována, a jiţ od zaloţení státu v zemi fungují školy na úrovni základního a středního školství, kde je hlavním vyučovacím jazykem arabština. Z právního hlediska zákon nerozlišuje mezi ţidovskými a arabskými dětmi, nicméně vyučovací jazyk (spolu s místem bydliště) je hlavním segregačním nástrojem. Na školách, kde je hlavním vyučovacím jazykem hebrejština, se arabština povinně vyučuje tři roky (7. – 10. ročník). Na arabských školách se hebrejština povinně vyučuje od druhého do dvanáctého ročníku (Tannenbaum-Tahar 2008:285). V praxi tedy většinově arabské školy podléhají autonomnímu vedení, kurikulum, studijní pomůcky a jejich podobu, odměny učitelů a financování však spravuje Ministerstvo školství a kultury. Nedostatečné financování, problematické kurikulum a studijní materiály (pro vyšší ročníky jsou k dispozici studijní materiály pouze v hebrejštině) jsou terčem časté kritiky a podtrhují značný rozdíl mezi úrovní arabského a ţidovského školství (Amara 1999: 69 – 71). Situace se ale zlepšila porovnáme-li úroveň arabského školství v době po vzniku Izraele a v současnosti. Arabský sektor tehdy zaostával prakticky ve všech oblastech.
34
V tomto ohledu je důleţité zmínit další dva aspekty týkající se vzdělávacího systému. Hodnotíme-li vyučovací jazyk a ne národnostní sloţení studentů, v zemi nefunguje ţádná arabská univerzita. V Izraeli se nachází čtyři vyšší odborné školy pro výuku arabských učitelů, vyučovacím jazykem je ale v těchto institucích arabština i hebrejština. Plány na zaloţení arabské univerzity se objevují jiţ od roku 1970, aţ do současnosti se ale nesetkaly s úspěchem. V polovině 90. let město Nazaret a další arabští politici podali návrh na vytvoření akademické instituce, která by se později proměnila v univerzitu. Vyučovacím jazykem by byla podle plánu na zachování arabského jazyka a kultury v Izraeli arabština, škola by ale byla přístupná všem uchazečům. I přesto, ţe návrh byl projednáván několika ministry školství, praktické kroky k jeho realizaci zatím přijaty nebyly. Hebrejština je tedy hlavním vyučovacím jazykem na všech univerzitách v Izraeli. Pro studenty, kteří absolvují základní a střední stupeň školních docházky na školách, kde se vyučuje arabsky, je hebrejština druhým jazykem, coţ je skutečnost, která můţe nezanedbatelným způsobem ovlivňovat jejich schopnost jazyk pouţívat. Např. Ibrahim (Ibrahim – Eviatar – Leikin 2008: 198) ve své práci zkoumající status (dovednost a psychologický postoj) moderní spisovné arabštiny, hovorové arabštiny a hebrejštiny u studentů – rodilých mluvčích arabštiny došel k následujícím závěrům: Moderní spisovná arabština i hebrejština měli u účastníků status druhého jazyka a u obou dvou jazyků v psané podobě vykazovali účastníci stejné schopnosti. Reakce na ústní prezentaci v hebrejštině ale byla pomalejší, neţ reakce na spisovnou i hovorovou arabštinu. Druhým aspektem je vzdělávací politika týkající se kurikula pro výuku arabštiny na ţidovských školách. Od roku 1980 je arabština povinnou součástí výuky na 7. aţ 9. stupni po dvou aţ třech hodinách týdně. Mnohé studie dokazují (Spolsky – Shohamy 1999: 147), ţe po skončení povinné výuky a zejména v posledních dvou letech střední školy znalost arabštiny u ţidů dramaticky klesá. Neúspěšnost a neefektivnost takové výuky ve smyslu nabytých znalostí je všeobecně známým problémem. Toto je způsobeno mnoha faktory, mezi hlavní patří nízká motivace a negativní přístup ze strany studentů i rodičů. Dalším faktorem je často měněné kurikulum, zejména s ohledem na výuku moderní spisovné arabštiny nebo palestinského dialektu (Koplewitz 1992: 22 – 43). Arabská jazyková politika se v podstatě nachází v „patové situaci“. Na jednu stranu poţaduje větší počet hodin určených pro studium arabštiny, na druhou stranu Izraelští Arabové kritizují nedostatečnou znalost hebrejštiny, která je překáţkou ve studiu a na trhu práce (Landau 1987: 124). Jedinou výjimkou v obecně negativním přístupu ke studiu arabštiny u ţidů je zájem vedený vojenskou a bezpečnostní motivací. Zájem o arabštinu v izraelské armádě a zpravodajských sluţbách je pro Ţidy hlavním zdrojem motivace ke studiu arabštiny (Yitzhaki 2008: 6 – 8). Z tohoto stručného nástinu vyplývá, ţe role, kterou arabština v Izraeli zastává na veřejnosti, je marginální. A legislativa, jejíţ cílem je zachování statusu arabštiny a její propagaci na veřejnosti, existuje paralelně s legislativou jednojazyčnou, která se snaţí posílit roli hebrejštiny. Mimo to proarabská legislativa a další opatření tohoto druhu nejsou v mnoha případech uplatňována v praxi a neschopnost příslušných orgánů realizovat a vymáhat tuto jazykovou proarabskou politiku není soudy povaţována za porušení zákona (Yitzhaki 2008: 7 – 13).
35
4.6.2
Palestinská arabština
Hlavní rysy palestinské arabštiny: Fonologie:
/ṯ/
[θ – neznělá interdentální třená – standardní varianta MSA, venkovská varianta
[t] – neznělá předodásňová raţená – městská varianta
[dʒ] – znělá předodásňová polotřená, standardní varianta MSA
[ʒ] – znělá předodásňová třená, městská varianta ovlivněná syro-libanonským dialektem
[ð] – znělá interdentální třená varianta, standardní varianta MSA
[z] – znělá dásňová třená varianta, městská varianta
[d – znělá zubodásňová raţená emfatická – standardní varianta MSA, městská varianta
[d] – znělá zubodásňová raţená – venkovská varianta
[z – znělá interdentální třená emfatická – městská varianta
[ð] – znělá interdentální třená varianta – venkovská varianta
[q] – neznělá čípková raţená – standardní varianta MSA, prestiţní varianta
[k] – neznělá zadopatrová raţená – venkovská varianta
[ʔ] – neznělá hrtanová raţená - městská varianta
[g] – znělá zadopatrová raţená – beduínská varianta
[k] – neznělá zadopatrová raţená – standardní varianta MSA, městská varianta
[tʃ] – neznělá předodásňová polotřená – venkovská a beduínská, stigmatizovaná varianta (Abdeen 2002: 102 – 106).
/ǧ/
/ḏ/
/ḍ/
/q/
/k/
monoftongizace /aw/ a /aj/
36
U sloves, která mají hamzu na pozici prvního konsonantu, se v 1. osobě singuláru vyslovuje [oː .
Morfologie:
U sloves předchází sufix nepřímého předmětu předmět přímý, který je uvozen částicí yā/iyā.
prefix b- označující přítomný indikativ
Morfém [ʃ označující zápor – vliv egyptských dialektů, u předloţek, sloves a "pseudo" slovesa biddī.
sufix -i označující ţenský rod
Lexikologie:
"pseudo" sloveso biddī vyjadřující sloveso chtít
tvary zayy - jako, ʕāwiz – chtít – vliv egyptských dialektů
4.6.3
Arabština a hebrejština v písemné podobě
Dochází-li ke kontaktu dvou či více jazyků, projeví se tento jev nejdříve v mluveném jazyce. Další fází je pouţívání cizího jazyku i v písemné podobě, nejčastěji v médiích. V tomto případě má většinou podobu izolovaných výpůjček. K pouţívání cizího jazyka ale dochází i v beletrii, kde vedle lexikálních důvodů často plní i stylistickou funkci. Následující příklady demonstrují aktuálnost problematiky a ukazují, jak se kontakt arabštiny a hebrejštiny na písmené úrovni projevuje v praxi (Kayyāl 2011). V literatuře a tisku se tématicky nejčastěji jedná o oblast politiky a izraelské společnosti, judaismu a ţidovských zvyků , armády a vojenství. Např. ِانٓثدال71 /ʔal-habdalāh/ [ʔal-havdalaː – obřad ukončující Šabat, دثسِ قديشا/ḥebrah qadīšā/ [ḥevraː qadiːʃaː – Pohřební spolek, انقثٕص/ʔal-qibuːṣ/ [ʔalqibuts] – kolektivní hospodářství, انذهٕصيى/ʔal-ḥalūṣīm/ [ʔal-halutsim] - průkopníci, انشيٍ جيًم/ʔal-šīn ǧīmil/ [ʔaʃ-ʃiːn giːmel – ( )שומר גבול – ש"גPohraniční stráţ. V psané hebrejštině se hojně pouţívají zkratky, které usnadňují výslovnost delších slovních spojení. Rodilí mluvčí arabštiny tyto zkratky běţně pouţívají, aniţ by s jistotou věděli, z jakých slov se zkratka původně skládá. Např. شاتاك/šābāk/[ʃabaːk – ( שב"כ- )שירות הבטחון הכלליIzraelská bezpečnostní agentura. Výpůjčky se objevují i v případech, kdy ekvivalent v arabštině existuje, běţně se pouţívá a zdaleka nepatří do pasivní slovní zásoby. Např. انًُٓال/ʔal-manhāl/ [ʔal-menahel[ - ředitel, كالنيد /klālīt/ [klaliːt – obecně. Ze stylistických důvodů se pouţívají hebrejské výpůjčky i v arabsky psané beletrii, např. k dokreslení charakteristiky nebo zdůraznění typických rysů (v podvědomí autora spjatých s izraelskou nebo ţidovskou kulturou). Např. palestinská spisovatelka Nadţwa Qawar pouţívá (v povídce Noc a vůně pomeranče72) k popsání černého trhu výraz شٕق شادٕز/šūq šāḥūr/ [ʃuq ʃaħoːr] z hebrejštiny místo běţně dostupného ekvivalentu v arabštině ()انسٕق انسٕداء. Emil Habibi ve své 71
Tento příklad dobře ilustruje transliterační prvek, který je běţnou součástí anglosaských norem přepisu. Jedná se o tvary, v nichţ je koncové ( הnapř. )הבדלהmylně identifikováno jako konsonant – je značeno, i kdyţ nemá být vyslovováno. Chyba (zejména vzhledem k tomu, ţe svádí k chybné výslovnosti) se rozšířila i do arabštiny, jak je vidět u těchto hebrejských slov psaných arabsky. Jedna se o častý jev, objevujících se na dopravních značkách, cedulích v obchodech, v tisku i odborné literatuře. 72 Qawar, N. 1959: 73. Citováno dle: Kayyāl 2011: 12.
37
divadelní hře (Osud lidstva 73) pouţívá dokonce v hebrejštině i výraz إيًا/ʾimā/ [ʔimaː matka, coţ je slovo patřící do základní slovní zásoby (kaţdého) jazyka. Hebrejské výpůjčky umoţňují jazykové experimenty zaloţené na jazykových prostředcích vyjadřující humor, ironii, satiru a sarkasmus. Tyto jazykové prostředky jsou nejčastěji zaloţené na podobnosti arabštiny a hebrejštiny. Emil Habibi např. ve svém díle Pesoptimista 74 vyuţívá paralely dvou slov, které mají podobnou výslovnost, jejich význam se však v arabštině a hebrejštině liší. Hrdina románu špatně pochopí význam hebrejského slova [ מדינהmedina] stát, které chápe ve významu arabského slova [ يديُحmadiːna , a stane se terčem posměšek: . فأصثخ يديُح إسسئيم, ديفا, أْال ٔ سٓال في يديُح إسسئيم! فذسثد أَّ غيسٔا اسى يديُري انذثيثح:فقال /Fa-qāla: ʾahlan wa sahlan fī madīnat ʾisraʾīl! Fa- ḥasabt ʾannahu ġayyarū ism madīnat ʾal- ḥabība, ḥayf, fa-ʾaṣbaḥa madīnat ʾisraʾīl./ Řekl: „Vítejte ve městě Izrael! Pochopil jsem, ţe přejmenovali jméno mého milovaného města, Haify, a je to teď město Izrael!“ Autor satiricky poukazuje na častý jev, kdy bylo po vzniku Izraele mnoţství topografických jmen existujících po dlouhou dobu v arabštině přejmenováno do hebrejštiny. Sarkasticky vyuţívá Habibi podobnosti mezi těmito dvěma jazyky v díle Podivuhodná věc 75 u hebrejského výrazu ِ ذٕداِ زتا/tūdāh rabāh/ [toda raba děkuji a arabského slova [ ذضازتاtad aːrabaː] být protichůdný (v duálu). Sestra vypravěče je zmatená a myslí si, ţe děkuji v hebrejštině znamená ذالطًا [talaːt amaː] dosl. jdouce proti sobě, protiřečit si (v duálu): أَّ ال يٕجد, يا أسري, انصذيخ: فًا انفازق يا تيٍ ذضازتا ٔ ذالطًا؟ قهد: فأجاترُي أسري انًغرستح.ِ انصذيخ ْٕ ذٕداِ زتا:قهد .انفازق /Qult: ṣaḥīḥ huwa tūdāh rabāh. Fa-ʾaǧābatnī ʾuḫtī ʾal-mustaġraba: fa-mā ʾal-fāriq mā bayna taḍārbā wa talāṭamā? Qult: ṣaḥīḥ, yā ʾuḫtī, ʾannahu lā yūǧad ʾal-fāriq./ Řekl jsem: „Ano, znamená to děkuji.“ Sestra mi na to zmateně odpověděla: „A jaký je tedy rozdíl mezi děkuji a protiřečit si?“ Řekl jsem: „Fakt je ten, ţe mezi tím není ţádný rozdíl“. Radţa Bakrija vyuţívá metafory na základě obrazného vyjádření hebrejského slova يهٕسهز /meluḫlaḫ/ [meluxlax špinavý a arabského slova [ يهٕسيحmluxiːya pokrm podobný špenátu (zelené barvy): ِ عسفيا: نرٕسي انصدق نى أعسف قثم أٌ يصسر تي عثس األسالك انغاضثح.ّٔذساءند تسراجح يطهقح عٍ انهٌٕ انري أَرًي إني .يهٕسهيز! عسفد ٔنفعُي انٕجع أٌ نَٕي يهٕسالر يعُي يٍ عائهح انًهٕسيح ٔيا شاتٓٓا /Wa tasālt bi-saḏāǧat muṭlaqat ʿan ʾal-lawn ʾal-laḏī ʾantamī ʾilayhi. Li-tawaḫī ʾal- ṣidq lam ʾaʿrif qabla ʾan yaṣruḫ bī ʿabra ʾal-ʾaslāk ʾal- ġāḍiba: ʿarafyā meluḫlaḫ! ʿarift wa lafaʿanī al-waǧʿ ʾanna lawnī meluḫlaḫ yaʿnī min ʿāʾilat ʾal- mluḫīːya wa mā šābahahā./ Úplně naivně jsem se sama sebe ptala, do jaké barvy patřím. Popravdě jsem se to dozvěděla, aţ kdyţ na mě skrze zpropadený plot zavolal: „Špinavá Arabko!“ Zabolelo mě, kdyţ jsem si uvědomila, ţe to, ţe jsem špinavá, musí znamenat, ţe patřím mezi mluchíjovité a všechno, co se jim podobá."
73
Habibi, E. 1997: 42. Citováno dle: Kayyāl 2011: 12. Habibi, E. 1997: 213. Citováno dle: Kayyāl 2011: 12. 75 Habibi 1985: 589. Citováno dle: Kajjāl 2011: 12. 74
38
4.7 Lokace výzkumu Trojúhelník je souhrnné označení pro města koncentrovaná ve východní části Šaronovy planiny u Samařského pohoří. Na základě mírové dohody podepsané představiteli Izraele, Jordánska, Egypta, Sýrie a Libanonu v roce 1949 na ostrově Rhodos došlo k vytyčení hranic mezi Izraelem a Jordánskem, které převedlo toto území pod izraelskou samosprávu. Tato oblast je na severu ohraničena vesnicí Zalafa, na jihu vesnicí Kfar Qasim a nachází se na nejvýchodnější hranici okresu Haifa a Centrální Izrael. Dále se dělí na Trojúhelník severní, kam se řadí města Kafr Qara, Ar'ara, Baqa-Jatt and Um alFahm, a Trojúhelník jiţní, kam patří města Qalansawi, Tajjiba, Kafr Qasim, Tira, Kfar Saba and Dţalţuli. Celkově je v této oblasti 23 vesnic a 4 města. Společenským, kulturním a ekonomickým centrem tohoto regionu je Um al-Fahm, kterému bylo spolu s Tajjibou, Baqa al-Gharbíjou a Tirou přiznán na přelomu devadesátých let status města (Amara 1999: 4 – 6). Z sociolingvistického a geopolitického hlediska se tato oblast vyznačuje několika specifiky. Rodilí mluvčí zde odmalička vyrůstají v arabském prostředí, protoţe toto území je obydleno většinově arabským, muslimských obyvatelstvem. Díky geografické blízkosti jsou v úzkém kontaktu s Palestinci na Západním břehu a sousedství s ţidovskými městy v Centrálním Izraeli je pojí i s obyvatelstvem ţidovským, coţ navíc umocňují i ekonomické vazby a obchod. Předmětem výzkumu jsou obyvatelé města Tira, kteří se zde narodili, a ve městě trvale ţijí. V roce 2010 v Tiře ţilo 22 900 obyvatel, 12 598 obyvatel je v produktivním věku. Průměrná měsíční mzda je 6 213 šekelů (průměrná měsíční mzda pro celý Izrael činí 8 562 šekelů) 76. Ve studijním roce 2006/2007 získalo diplom ukončující středoškolské vzdělání 45% studentů 77. Pro obyvatele je zajištěna vzdělávací i zdravotnická infrastruktura. Ve městě jsou zřízeny školy pro všechny stupně školní docházky (předškolní aţ středoškolská), které poskytují jak standardní výuku, tak i péči pro studenty se speciálními potřebami. Výuka probíhá v arabském jazyce a školy podléhají Miniserstvu vzdělávání. V Tiře fungují nejrůznější spolky organizující sportovní a další zájmové aktivity. Po ukončení středoškolského studia odcházejí studenti, kteří se rozhodli pokračovat ve studiu na vysoké škole, na univerzity do Tel Avivu, Haify a Jeruzaléma, případně na vyšší odborné školy (nejčastěji Ariel, Hercilija, Netanja). Obyvatelstvo je muslimského vyznání, ve městě jsou 3 mešity. Zdravotnickou péči poskytují státní i soukromé kliniky, nejbliţší nemocnice se nachází v Kfar Saba (cca 10 km od Tiry). Ve městě jsou i pečovatelské domy pro seniory a rehabilitační centrum. Tira byla původně typicky zemědělská vesnice. Ještě v 50. letech pracovalo 70% obyvatelstva v zemědělství, v oblasti celého Trojúhelníku bylo pouze několik tradičních průmyslových podniků koncentrovaných v arabských městech Nabulus a Tulkarem. Vzhledem k blízkosti k hraniční linii a majoritní arabské populaci byla v oblasti zavedena vojenská správa, které významným způsobem omezovala sociální a ekonomickou mobilitu obyvatel78. Ke změně došlo v 60. letech, kdy vojenská 76
Statistické informace jsou k dispozici na internetových stránkách úřadu National Insurance Institute of Israel. [online 2010 [cit. 16.11.2011] Dostupné z : 77 Statistické informace jsou k dispozici na internetových stránkách Ministerstva vzdělávání. [online 2009 [cit. 16.11.2011 Dostupné z: 78 Vojenská správa byla zřízena v letech 1948 – 1966 v oblastech, ve kterých ţila před vznikem Izraelského státu většinová arabská populace. Hlavním cílem bylo zajistit dostatečnou kontrolu v oblastech, kde by mohlo dojít k mobilizaci a organizaci protistátních aktivit.
39
správa začala vydávat první povolení pro práci v Izraeli, a Tira začala navazovat obchodní kontakty se sousedními městy a vesnicemi v Izraeli a na Západním břehu 79. Během 20 let od vzniku Izraele došlo v oblasti k dramatickým změnám, které ovlivnily sociální, ekonomickou a politickou sféru ţivota. Proces radikální modernizace a urbanizace změnil ţivotní podmínky mnoha obyvatel, kteří začali pracovat spíše v oblasti průmyslu a obchodu, ve městě vzrostl počet poskytovaných sluţeb. Lepší pracovní podmínky v ţidovských městech vedly k tomu, ţe obyvatelé postupně začali opouštět tradiční, často rodinné, zemědělské podniky a farmy a uplatňovali se jako nekvalifikovaná pracovní síla, zejména ve stavebnictví. Dalším důvodem, který vedl k zániku zemědělského charakteru Tiry, byl i nedostatek půdy vhodné pro stavební pozemky, coţ vedlo k tomu, ţe většina obyvatel začala vyuţívat dříve zemědělskou plochu ke stavebním účelům (Amara 1999: 8 – 9). Mezi hlavní odvětví, ve kterých v současnosti pracuje většina obyvatel, patří učitelství, tesařství, provozování garáţí, zpracovávání kovu, kamene a stavebních materiálů, prodej zahradnických potřeb, restaurace, oděvy a kosmetické sluţby. Tira je důleţitým dopravním uzlem, nachází se na spojnici měst leţící východním směrem od Tiry a Tel Avivu – cesta přes Tiru je jedinou moţností, jak se mohou dostat do Tel Avivu. V sobotu se ve městě pravidelně koná velký trh s nejrůznějším zboţím, na který se sjíţdí arabští i ţidovštní obchodníci z celého Izrale. Tomu jsou přizpůsobeni i místní obchodníci a většina obchodů je otevřena i během soboty.
79
Zlomovým okamţikem byl pro ţidovské i arabské obyvatelstvo Izraele rok 1967, kdo došlo k válce s Egyptem, Jordánskem a Sýrií. V bleskové válce se Izraeli podařilo obsadit Západní břeh včetně Jeruzaléma, pásmo Gazy, Sinajský poloostrov a Golanské výšiny. V roce 1982 se Izrael stáhl ze Sinaje a na počátku 90. let byly zahájeny mírové rozhovory, jejichţ cílem má být vytvoření samostatného Palestinského státu v pásmu Gazy a na Západním břehu.
40
5
Metodologie a stanovení hypotéz
Praktická část práce je postavena na následujícím tvrzení: „Role jazyka nemůţe být chápána odděleně od sociálního ţivota komunity, ve které se odehrává – jazyk je pouţíván jako indikátor sociálního statusu.“ Předmětem práce je studium jazykové praxe a role jazyka ve vztahu k identitě jeho mluvčích. Z repertoáru identit byl jazyk vybrán jako tzv. základní hodnota, která má hlavní vliv na podobu paralely „my“ a „oni“ ve smyslu národní sebeidentifikace a konceptu „my“ a „oni“, který je podmíněn volbou konkrétního kódu. Tato práce je primárně zaměřena na lexikologii, a proto pod pojmem volba kódu rozumím variantu realizovanou v arabském nebo hebrejském jazyce. V Izraeli je jazyk úzce spjat s chápáním národní identity. Na základě tohoto lze formulovat následující hypotézu: Hebrejština je nositelem symbolických hodnot, ke kterým má arabská obyvatelstvo negativní vztah. Tato skutečnost se v praxi projeví negativním postojem k užívání hebrejštiny. Při sociolingvistickém výzkumu (jako empirické disciplíně) je důleţité klást důraz na přesnost a objektivnost dat. Během celého výzkumu, ať uţ se jedná o etnografické pozorování či získávání dat pomocí elicitačních metod, je výzkumník vystaven celé řadě úskalí, které mohou významných způsobem ovlivnit výslednou podobu dat. V ideálním případě výzkumník usiluje o získání co nejrozsáhlejšího materiálu, který zachycuje spontánní řeč ve zcela přirozených podmínkách. Vzhledem k tomu, ţe dosáhnout takového ideálního případu je v praxi nemoţné, povaţuji za vhodné vyuţít kombinace různých metod – tento přístup umoţňuje eliminovat jejich případné slabiny. O konečné volbě metod rozhodla Přípravná fáze a výsledky Pilotní studie. Práce na celém výzkumu probíhala v následujících fázích: 1. Přípravná fáze – volba metod, výběr komunity; stanovení sociolingvistických kategorií a jazykových proměnných; 2. pilotní studie a audionahrávky; 3. první analýza dat; 4. druhá analýza dat a praktický test; 5. závěrečná analýza.
5.1 Přípravná fáze Labov80 (1966: 101 – 107) povaţuje za nejvhodnější metodu sociolingvistické interview za předpokladu, ţe se výzkumník drţí následující struktury: Předmětem hovoru je téma, které nesouvisí s tématem výzkumu; interview se účastní více osob; interview není formulováno jako přímé otázky a odpovědi; tématicky se interview zaměřuje na emotivní události (smrt) nebo na vzpomínky z dětství. Výzkum povaţuje za vhodné provádět za předpokladu, ţe monitoruje běţnou řeč, které mluvčí nevěnuje ţádnou pozornost a která je co nejméně ovlivněna vnějšími faktory. Figueroa 81 (1994: 92) ale tvrdí, ţe ve skutečnosti neexistuje ţádná řeč, která by „jednoduše plynula“ zcela spontánně, s výjimkou některých patologií, které jsou následkem poškození mozku nebo jiných neurologických traumat.
80
Labov, W. 1966: The Social Stratifiation of English in New York City. Washington, DC: Center of Applied Linguistics. Citováno dle: Abdeen 2002: 64. 81 Figueroa, E. 1994: Sociolinguistic Metatheory. Oxford : Elsevier Ltd. Citováno dle Abdeen 2002: 59.
41
Sociolingvistické interview je však podle mého názoru vhodné pro zkoumání jiných neţ lexikálních variant. Ty se v běţné řeči vyskytují méně a jejich výskyt je vázaný na téma hovoru. Výzkum lexika klade vysoké nároky na tématický a situační rozsah (a různorodost) a jeho úspěšnost je spojena i s poţadavky na psychický stav účastníků. Proto jsem před začátkem i během samotného výzkumu vyuţívala metody etnografického pozorování. Tato metoda umoţňuje získat cenná data i bez aktivní interakce s účastníky výzkumu a ukázalo se, ţe je vedle tajného nahrávání nejlepším způsobem jak získat vědecky relevantní data. Tyto metody jsou jedinou cestou, která umoţní získat data neovlivněná tzv. observer’s paradox – paradoxem pozorovatele. V přítomnosti výzkumníka či systematicky vedeným výzkumem dojde ke sníţení autenticity získaných dat – mluvčí dbá na správnou výslovnost, snaţí se zanechat na výzkumníkovi dojem nebo se naopak cítí stísněný a nervózní. Na druhou stranu se i účastník můţe stát obětí výzkumu, jehoţ koncepce se ho snaţí zařadit do předem definovaných rámců. Tento jev má celkově destruktivní vliv na kvalitu získaných dat a bez vědomí jeho existence hrozí nebezpečí chybných závěrů. Předmětem empirického výzkumu je jazyková komunita Izraelských Arabů, kteří trvale ţijí ve městě Tira. Účastníky jsou rodilí mluvčí arabštiny, a proto jsem si byla jiţ od počátku vědoma obtíţí, kterou s sebou nese ta skutečnost, ţe jako výzkumník nejsem přirozeným členem komunity a syropalestinská arabština není mým mateřským jazykem. Proto jsem od počátku soustředila svoji pozornost na ty obyvatele města, se kterými se osobně znám a dále se zaměřovala na „přátele přátel“. To se ukázalo být jako jedna z hlavních podmínek co největší přirozenosti získaných dat. Druhým problémem byl komunikační jazyk – většinu rozhovorů jsem na začátku vedla v Moderní spisovné arabštině a egyptském dialektu. Přirozenou reakcí mluvčích byla snaha přizpůsobit svůj jazyk spisovné arabštině, coţ se projevilo jako zásadní překáţka. Náplní přípravné fáze byla i příprava pilotního testu – tzv. test of availability – test dostupnosti82. Tento test se zaměřuje na zkoumání slovní zásoby v souvislosti s tematickou doménou a sociolingvistickými kategoriemi, do kterých jsou účastníci výzkumu zařazeni. Na základě etnografického pozorování jsem vytipovala deset tématických domén: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Rodina; jídlo; zdraví; volný čas; vzdělání; práce; doprava; technologie; policie a armáda; politika.
Účastníky výzkumu jsem vybrala podle následujících kategorií. Testu se zúčastnilo celkem 96 osob: 1. 2. 3. 4.
82
Věk (6 – 15; 16 – 20, 21 – 30, 31 – 60, 60 – 85); pohlaví (muţ; ţena); vzdělání (základní; středoškolské; vysoké); zaměstnání (student; v domácnosti; práce v Tiře; práce mimo Tiru).
Test byl proveden i v první práci týkající se podobné problematiky, podrobněji v: Amara 1986.
42
5.2 Pilotní studie Cílem pilotní studie bylo provedení testu dostupnosti. Na základě stanovených kategorií byl kaţdý účastník vyzván k tomu, aby vyjmenoval prvních deset slov, které ho bez přemýšlení napadnou pro danou tématickou kategorii. Hypotézy: 1. Test ukáţe v jakých tematických doménách jsou nejvíce zastoupeny hebrejské výpůjčky. 2. Přítomnost výpůjčky bude indikovat závislost na jednotlivých demografických kategoriích. Výsledky: Výsledky testu dostupnosti byly neuspokojivé. I přes poměrně vysoký počet účastníků a důkladnou sociolingvistickou stratifikaci test nepřinesl signifikantní data. Zásadní překáţkou byl paradox pozorovatele, který se v tímto způsobem provedeným výzkumem naplno projevil. Zcela laické srovnání odpovědí s přirozenou řečí ukázalo, ţe účastníci měli sklon hovořit spisovnější arabštinou, coţ sníţilo i frekvenci hebrejských výpůjček. Slabinou tohoto testu je skutečnost, ţe vzhledem k jeho povaze (výstupem jsou izolovaná slova) nelze výsledky dále analyzovat a test má proto celkově nízkou výpovědní hodnotu. Z testu lze pouze sestavit klasifikaci tematických domén podle frekvence hebrejských výpůjček. Domény jsou řazeny od největší po nejmenší frekvenci: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Technologie; doprava; práce vzdělání; zdraví; volný čas; policie a armáda; politika; jídlo; rodina.
Z výsledků testu nelze analyzovat závislost na jednotlivých demografických kategoriích. Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi jsou prakticky zanedbatelné a výskyt výpůjčky lze vysvětlit spíše náhodou či momentální pohotovostí účastníka. Zřetelnější rozdíl lze pozorovat pouze u kategorie věk – nejmladší a nejstarší kategorie vykazuje nejniţší frekvenci hebrejských výpůjček. Závěr: Nedostatečné výsledky testu dostupnosti ukázaly, ţe je třeba zcela se zaměřit na etnografické pozorování a tajné nahrávání a pokusit se komunikovat s mluvčími s syro-palestinskému dialektu. Výsledky pilotní studie také rozhodly o konečné podobě praktického testu a zásadním způsobem modifikovaly jeho podobu.
43
5.3 Audionahrávky Pilotní studie potvrdila můj prvotní předpoklad, ţe etnografické pozorování a tajné nahrávání jsou nejlepšími metodami pro pochopení širšího společenského rámce, ve kterém jazykové varianty získávají podstatný společenský význam. Komplexnější přístup také umoţní lépe analyzovat mechanismy, které řídí volbu jazykového kódu během procesu CS. Tyto mechanismy lze interpretovat pouze v kontextu s širšími mimolingvistickými faktory, které se projeví pouze při analýze celých větných celků a kontextu, ve kterém byly proneseny. Metoda tajného nahrávání s sebou nesou určité etické pochybnosti, kterých jsem si byla vědoma. Na druhou stranu se ale ukázalo, ţe v praxi neexistuje ţádný jiný způsob jak získat data, která by nebyla ovlivněna paradoxem pozorovatele. Proto jsem se rozhodla tuto metodu pouţít: všichni účastníci byli na počátku informováni o tom, ţe mám v úmyslu průzkum provést a po jeho skončení byli seznámeni s povahou získaného materiálu. K jeho pouţití jsem od všech účastníků získala souhlas a při prezentaci dat jsem zaměnila jména. Nahrávání probíhalo pomocí diktafonu v rodinném prostředí, na pracovištích, na cestách a při návštěvách veřejných institucí.
5.4 Praktický test Praktický test jsem provedla v závěru výzkumu a jeho cílem bylo prozkoumat míru integrace hebrejských výpůjček. Ze souboru výpůjček, které jsem elicitovala v průběhu celého výzkumu jsem vybrala ty, které vykazovaly největší frekvenci, a provedla na nich modifikovaný test dostupnosti. Tentokrát jsem ale ke kaţdému slovu přiřadila obrázek, který měl účastník popsat. V případě, ţe odpověděl v hebrejštině, byl následně vyzván pokusit se vzpomenout si na arabské slovo. U tohoto testu jsem se drţela klasifikace na tematické domény a pouze základní klasifikace na věk (mladší školní; středoškolský a vysokoškolský; střední; důchodový) a pohlaví.
44
6
Analytická část
6.1 Audionahrávky Jak naznačují výsledky pilotní studie a etnografickém pozorování, výskyt a frekvence jazykových výpůjček jsou spjaty s prostředím a tématem hovoru. Na základě tohoto lze formulovat následující hypotézu: Výskyt a frekvence hebrejských jazykových výpůjček závisí na prostředí a tématu hovoru. Nejnižší míru bude vykazovat řeč probíhající v domácím a rodinném prostředí a týkající se témat jako jsou např. jídlo, rodinné vztahy, zábava, emoce. Čím je řeč formálnější a odehrává se ve formálnějším prostředí, tím roste i počet výpůjček. 6.1.1
Tématické domény
Hebrejské jazykové výpůjčky se objevují prakticky ve všech tématických oblastech a týká se to i tradičních oblastí (rodina, jídlo), které si obvykle drţí konzervativní slovní zásobu. Pro větší přehlednost jsem získaná data roztřídila do těchto kategorií: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Veřejná infrastruktura; móda a krása; jídlo; sport; vzdělání; ţivotní styl; technologie a přístroje; zdraví; různé (idiomatické fráze, ustálená spojení, zkratky, diskurzní ukazatele).
Celkový přehled je uveden v Příloze č. 1: Tématické domény. Kategorie mají pouze orientační charakter a v mnoha případech se mohou překrývat. Vzhledem k tomu, ţe výskyt výpůjčky je spjat s tématem hovoru, nelze výsledky zobecňovat (např. tvrdit, ţe největší frekvenci výpůjček vţdy vykazuje kategorie sport), protoţe přehled reflektuje materiál, který jsem získala během tohoto konkrétního výzkumu (výzkum jehoţ data pocházejí např. z prostředí fotbalových zápasů bude vykazovat vyšší frekvenci výpůjček spadajících do kategorie sport). V Příloze č. 2 uvádím ilustrativní příklady ke kaţdé tématické doméně. Příklady jsou dokladem toho, ţe mluvčí pouţívají hebrejská slova nejčastěji v případech, kdy popisují koncepty původně neznámé v (palestinské) arabštině. Týká se to i kategorie Různé, kde se vedle idiomatických frází a ustálených spojení velice často objevovaly příslovce, částice a příslovečná určení. Nedostatek těchto slovních druhů, resp. větných členů poukazuje na určitou strnulost syntaktického systému arabštiny. Není-li mluvčí veden k pouţití slova v hebrejštině lexikálními důvody, dochází k pouţívání hebrejštiny nejčastěji kvůli zjednodušení a větší explicitnosti – slovo v podvědomí mluvčího lépe vystihuje to, co chce říci. 6.1.2
Pohlaví
Hebrejská slova pouţívají rovnocenně muţi i ţeny a nelze jednoznačně stanovit, které pohlaví je zdrojem inovace. V případě, ţe se téma hovoru týká oblastí, se kterou mluvčí není dobře obeznámen, uchyluje se většinou k popisu, příp. sémantickému „ochuzení“.
45
I přesto, ţe ţeny většinou zůstávají doma a věnují se výchově děti, menší míra kontaktu s ţidovským prostředím neznamená menší schopnosti komunikovat v hebrejštině. Prvním důvodem je to, ţe hebrejština zasahuje do všech tématických domén, tedy i oblastí spojených s domácím prostředím. Druhým důvodem je vzdělání; zejména v mladé generaci mají dívky i chlapci zcela rovný přístup ke studiu na vysokých školách (kde je vyučovacím jazykem hebrejština) a dívky ve většině případů zakládají rodiny aţ po dokončení studia. V Příloze č. 3 uvádím příklady sémantického „ochuzení“ významu slova – mluvčí slovo nezná, a proto ho popíše. 6.1.3
Věk
Data neukazují na zásadní rozdíl v pouţívání hebrejštiny a platí to i pro starší věkové kategorie.V běţné řeči uţívají slova v hebrejštině nejméně děti a tato frekvence je přímo úměrná počtu let školní docházky. Hebrejština je na arabských školách povinně vyučována od druhé třídy a jazykové schopnosti studentů se rychle zlepšují (vzhledem k vysokému počtu hodin). V Příloze č. 4 je uveden příklad, který demonstruje odlišnou znalost hebrejštiny pouze v rozmezí dvou let. 6.1.3.1 Věk a vliv ostatních jazyků U starších věkových kategorií je kromě hebrejštiny více cítit i vliv ostatních jazyků. V současném globalizovaném světě je vliv anglického jazyka všudypřítomný a platí to i v případě Izraele. Mnoho původně anglických slov se stalo součástí slovní zásoby arabštiny jiţ v době britského mandátu. V současnosti se anglická slova do slovní zásoby nedostávají přímo, ale prostřednictvím hebrejštiny, která je sama pod silným vlivem zejména americké kultury. V Příloze č. 5 jsou uvedeny příklady francouzštiny, italštiny, perštiny, turečtiny a kurdštiny u věkové kategorie osob starších 50 let. 6.1.4
Registr
V rozporu s předpokládanou hypotézou se na základě získaného materiálu nepotvrdila ta skutečnost, ţe by výskyt a frekvence hebrejských slov souvisely s prostředím, ve kterém se hovor odehrává. Mluvčí pouţívají hebrejská slova zcela bez ohledu na situaci - hlavním cílem je srozumitelnost a způsob, jakým se od dětství učí komunikovat. Je logické, ţe největší frekvenci výpůjček lze nalézt v tématických oblastech spojených s moderními technologiemi a novými vynálezy. Hebrejská slova se běţné objevují v hovoru v domácím prostředí a týká se to i rozhovorů, které mají intimnější či emotivnější charakter, případně se dotýkají náboţenských témat. V Příloze č. 6 jsou uvedeny ukázky pocházející z rozhovorů v domácím prostředí mezi rodinnými příslušníky. 6.1.5
Sémantické zúţení a rozšíření
K sémantickému zúţení významu slova dochází v bilingvní společnosti během procesu, ve kterém mluvčí postupně zařazují do slovní zásoby mateřského jazyka slova z jazyku cizího. Tento jev je rozšířenější u monolingvních mluvčích ţijících ve většinově bilingvní společnosti. Tito mluvčí mají přístup pouze k omezenému významu slova podle kontextu, ve kterém se objevuje nejčastěji. K rozšíření významu slova dochází nejčastěji v případě názvů produktů a značek – název, který původně označoval jeden konkrétní produkt, se začne pouţívat i pro jiné produktu stejného druhu. V Příloze č. 7. je uveden příklad hebrejského slova /gan/ - zahrada, mateřská školka. V arabštině se pouţívá pouze v druhém významu, pro výraz zahrada se nejčastěji pouţívá /hadīqa/. Druhý příklad se týká rozšířené značky jogurtu /Gamadim/ - trpaslíci. Toto označení se v arabštině běţně pouţívá pro všechny sladké jogurty.
46
6.1.6
Morfologická adaptace
Během procesu nativizace (získávání rodilých mluvčích) je cizí morfologie postupně nahrazována. V případě morfologie arabštiny je ale poměrně obtíţné rozlišit, zda se jedná o vliv hebrejštiny nebo hovorového jazyka. Pravděpodobně nejzřetelnějším projevem jsou morfémy plurálu. Proces nativizace plurálu probíhá ve třech fázích (Henkin-Roitfarb 2011: 83): 1. Hebrejský morfém plurálu -ot, -im; např.: [bagruːt – bagruyoːt , heb. /bagrut/ závěrečné středoškolské zkoušky; 2. arabský morfém vnějšího plurálu – āt; např.: [bagruːt – bagruːtaːt ; 3. lomený plurál; např.: [bagruːt – bagaːrit 83. Pouţívání málo integrovaného hebrejského plurálu je typické pro vzdělanější mluvčí a formální registry. Naopak vnější a lomený plurál je příznačný pro monolingvní (resp. méně vzdělanější) mluvčí a neformální registry. Výsledky získaného materiálu však svědčí o tom, ţe výpůjčky mluvčí pouţívají prakticky výlučně se zachováním hebrejských morfémů plurálů. Druhým zřetelným projevem je morfém určitého členu. Podle výsledků lze konstatovat, ţe mluvčí důsledně pouţívají morfém určitého členu v arabštině a to i u sloţených větných celků (např. genitivní spojení). V morfologii slovesa lze identifikovat pokročilou integraci slova díky částici indikativu b-, kterou mluvčí připojují ke slovesu (viz kapitola 6.1.7). 6.1.7
Extrakce kořene
Tento proces umoţňuje derivaci sloves z jmenných tvarů; např.: /parsa/ podkova > /baras/ otočit se 180 stupňů; / ḥagora/ pás > /itḥagor/ připoutat se (reflexivní význam byl vytvořen pomocí morfému itodpovídajícímu 5. kmeni v arabštině). Vedle denominativních arabských sloves jsou i slovesa v hebrejštině plně integrována do gramatického systému arabštiny (shoda v osobě a čísle, uţití částice b- indikativu slovesa). Příklady jsou uvedeny v Příloze č. 8. 6.1.8
Stylistika
Mluvčí pouţívají hebrejštinu i z nejrůznějších stylistických důvodů, pouţití hebrejštiny tedy nepramení z nedostatečné slovní zásoby. Na rozdíl od beletrie (viz Kapitola 4.6.3) se ale většinou nejedná o záměr a tento jev více souvisí s osobní charakteristikou mluvčího a způsobem, jakým je zvyklý se vyjadřovat. Afektovanost:
A: Imbayyin bukra bidhaː tumt ur. B: Laʔaː, ʔaniː loː ħoʃeːf. Saːrlhaː ʃahr muʃ maːt riː. Leːʃ il-yoːm biddhaː tumt ur? A: Vypádá to, ţe zítra bude pršet. B: Ne, nemyslím si. Uţ měsíc nepršelo. Proč by dnes mělo pršet?
A: Smiʕt ʔanno fiː ħaːdiθ t uruq ʔawal ʔit -t iːri wa maːtuː fiː θalaːθi! B: Ze loː yexol lihjot! Kullu joːm saːr jisiːr ħawaːdiθ! Yaː ʕammiː, ʔal-laː jirħamhum!
83
V některých případech mohou být slova i modifikována za účelem jejich dosazení do existujících jazykových vzorců. Např. command car – velitelský vůz > *komankar > *kamānkar > kamākar – kamākir (Henkin-Roitfarb 2011: 83).
47
A: Slyšel jsem, ţe na začátku Tiry se stala nehoda a zemřeli tři lidé! B: To nemůţe být pravda! Nehody se začaly dít kaţdý den! Chlape (dosl. stejdo – oslovení), Bůj jim dopřej odpočinku! Pozérství:
A: ʔanaː ʔiʃit, yaʕniː baħtʃiː ʕan ħaːliː, b-aquːl halvaʔa. A: Já osobně, to znamená, ţe mluvím o sobě, říkám půjčka.
Sarkasmus a ironie: První příklad je ukázkou toho, jakým způsobem se do slovní zásoby arabštiny dostávají výrazy bez ohledu na to, jakou konotaci mají. Výraz עבודה ערביתse v hebrejštině pouţívá pro špatně odvedenou práci a v následující ukázce je pouţit arabských mluvčím i přesto (resp. právě proto), ţe má negativní konotaci.
A: ʃuː haː 'ʃ-ʃu l haːðaː? ʕandʒad ʔavoda ʔaravit! B: ʃuː biddnaː niʕmil! Haːj ʔilli ʕimilnaː iyyaː il-nadʒaːr! A: Co to je za práci? Opravdová „arabská práce“! B: Co máme dělat? To nám udělal stolař!
Druhý příklad ukazuje, ţe i přes integraci hebrejštiny do všech oblastí diskurzu, její pouţití můţe být spojeno s negativním vnímáním. Pouţití slova v hebrejštině vede v následující ukázce k nedorozumění – mluvčí si kompliment vyloţil jako ironii.
A: ʔahlan Kamaːl B: Yaː mit ʔahleːn ʔo sahleːn! A: ʔaywa ʔaywa ʕalaː miʃkafeː al-ʃemeʃ! Bi-dʒanino! B: Imbayyin muʃ miʕdʒibaːtak! A: Laː! Bi-dʒanin ʕaleːk! A: Zdravím Kamale! B: Na sto krát tě zdravím! A: (Řikám) ano, ano na (tvoje) sluneční brýle! Jsou úţasné! B: Vypadá to, ţe se ti nelíbí! A: Ne! Moc ti sluší!
A: Leːʃ tʕarreːt Kariːm mina 'ʃ-'ʃ-ʃu li? ħaraːm ʕaleːk! B: Laː ħaraːm walaː eːro! ʔana biddiː ʔasiːr miθli 'l-yahuːd ʔaʕmil haflayaː. Fiː muʃkili? A: Yaː ʕamiː, ʔiʃ-ʃu lak wa ʔenta ħur fiː. A: Proč jsi vyhodil Karima z práce? Hanba ti! B: Hanba ani nic jiného! Budu se chovat jako Ţidé a diskriminovat! Problém? A: Chlape, je to tvoje práce, dělej si co chceš!
6.2 Praktický test Testu se zúčastnilo celkem 16 účastníků a jeho hlavním cílem bylo prozkoumat: 1. Do jaké míry jsou hebrejská slova integrovaná do běžné slovní zásoby; 2. jestli si jsou sami mluvčí vědomi toho, že používají slovo v hebrejštině;
48
3. jestli slovní zásoba mluvčích disponuje příslušných ekvivalentem slova v arabštině. Existence ekvivalentu v arabštině poukazuje na jiné než lexikální důvody, které mluvčího vedou k použití slova v hebrejštině. Kompletní výsledky testu jsou zaznamenány v Příloze č. 9: Praktický test. V tabulce je zaznamenán věk a pohlaví účastníků, zelená barva znamená znalost slova v arabštině, červená barva znamená znalost slova pouze v hebrejštině. Následující přehled uvádí slova, která se v příslušné skupině vyskytovala výhradně v hebrejštině jako první variantě. Červenou barvou jsou označena slova, u nichţ ţádný z účastníků dané skupiny neznal ekvivalent v arabštině. Tab. č. 3: Veřejná infrastruktura Veřejná infrastruktura Věk 8 - 14
Věk 22 - 27
Věk 45 - 55
Věk 82 - 86
Trávník
Trávník
Trávník
Trávník
Nákupní centrum
Vchod Východ
Kreditní karta Vizitka
Semafor Cedule
Kreditní karta
Semafor
Parkovací místo
Vizitka
Cedule
Nákupní centrum
Semafor
Parkovací místo
Cedule Parkovací místo
Nákupní centrum Svatební hala
Nákupní centrum Svatební hala Tab. č. 4: Móda a péče o tělo
Věk 8 - 14
Móda a péče o tělo Věk 22 - 27 Věk 45 - 46
Sprej
Kudrnatý
Kudrnatý
Fén
Sprej
Spodní prádlo
Fén
Sprej
Krém na opalování
Opalování Krém na opalování
49
Věk 82 - 86 Sprej
Tab. č. 5: Jídlo Jídlo Věk 8 - 14
Věk 22 - 27
Věk 45 - 46
Věk 82 - 86
Ledňák
Ledňák
Ledňák
Zmrzlina
Zmrzlina Alobal
Zmrzlina Jednorázové kelímky
Zmrzlina Papír na pečení
Jednorázové kelímky Alobal
Šunka
Papír na pečení
Alobal
Šunka
Párky
Alobal
Šunka
Párky
Řízek
Šunka
Párky
Řízek
Párky Strouhanka
Ţebra Šlehačka
Ţebra
Smetana
Konvice
Řízek
Dezert Šlehačka Gril Balení po šesti Smetana Řízek
Tab. č. 6: Sport Sport Věk 8 - 14 Gól
Věk 22 - 27 Sportovní oblečení
Věk 45 - 46 Gól
Gól Posilovna Plavčík Faul Penalta Brankář Tab. č. 7: Vzdělání Vzdělání Věk 22 - 27
Věk 45 - 46
Zvýrazňovač
Gól
Kalkulačka Školka
50
Věk 82 - 86 Gól
Tab. č. 8: Ţivotní styl Ţivotní styl Věk 8 - 14
Věk 22 - 27
Věk 45 - 55
Věk 82 - 86
Kabel
Atentát
Jídelní lístek
Ambulance
Klávesnice Ovladač na televizi
Hotel Byt
Bankomat Čišník
Balík Účtenka
Půjčka
Účtenka
Klíčenka
Sleva
Zákaznický servis
Kazeta
Balík
Pás
Vysavač
Formulář Bankomat
Tiskárna Vteřinové lepidlo
Ovladač na televizi Rolety
Akce
Volant
Osvěţovač vzduchu
Mobil
Čišník
Kabel
Hypotéka
Klíčenka
Účtenka
Nabíječka
Patro
Klávesnice
Zákaznický servis
Kazeta
Mobil
Vysavač
Zpráva
Ovladač na televizi
Kabel
Rolety
Klíčenka Nabíječka Výtah Klávesnice Laptop Poznámkový blok Kazeta Vysavač Ovladač na televizi Rolety
51
Tab. č. 9: Technologie a nářadí Technologie a nářadí Věk 8 - 14
Věk 22 - 27
Věk 45 - 46
Věk 82 - 86
Klimatizace
Paleta
Výfuk
Klimatizace
Mikroskop Výfuk
Prodluţka Motor
Zámková dlaţba
Ohřívač vody
Zámková dlaţba
Skleník
Lešení
Kllimatizace
Díra v pneumatice
Audiosouprava Nákladní auto
postřik Spachtle
Zámková dlaţba Benzín Benzínová stanice Skener Uţivatelské jméno Heslo Koš (recyklace) Lešení Díra v pneumatice Radiátor Postřik Zavináč Špachtle
Tab. č. 10: Zdraví Zdraví Věk 22 - 27
Věk 45 - 46
Věk 82 - 86
Deprese
Homosexuál
Postiţený
Homosexuál Infarkt
6.2.1
Výsledky praktického testu
Hebrejská slova jsou hojně zastoupena ve všech tématických kategoriích bez ohledu na věk či pohlaví. Nejmenší frekvenci slov vykazuje věková skupina 8 – 14 a 82 – 86. Tématicky lze v uvedeném korpusu rozlišit tři domény: 1. slova spojená s domácím prostředím; 2. slova spojená s rozvojem technologií a moderním způsobem ţivota; 52
3.
smíšená doména týkající se oblastí ţivota a slovní zásoby, která byla zavedená i před kontaktem s hebrejštinou, zároveň je ale ovlivňována pokrokem.
Největší inovaci tedy představují slova, která jsou spojena s moderním způsobem ţivota, technologiemi a ţivotním stylem reprezentující inovaci ve srovnání s tradičním způsobem ţivota komunity (to vysvětluje i niţší frekvenci hebrejských slov u věkové kategorie 82 – 83). Mluvčí tato slova pouţívají bez ohledu na kontext, jehoţ role není rozhodující. Nejdůleţitějším faktorem je úzus (mluvčí slovo v arabštině zná, ale nepouţívá ho, protoţe to tak není v komunitě zvykem) a individuální moţnosti, coţ souvisí se vzděláním a profesí. Nejdůleţitější motivací, která mluvčí vede k pouţívání slova v hebrejštině je snaha o srozumitelnost a zvyklosti, které panují v komunitě mluvčích. Vliv osobní charakteristiky mluvčího je celkově nízký a platí to zejména u oblastí, které se vyznačují společenskou prestiţí a jsou dobře zavedená. Důleţitý je faktor vzdělání, porovnáme-li výsledky testu v první věkové skupině s výsledky účastníků, kteří jsou starší a absolvovali delší dobu školní docházky (Věk 22 – 27), případně jsou ve větším kontaktu s hebrejštinou díky zaměstnání (Věk 45 – 55 a 82 – 86). Z výsledků lze zřetelně vidět, ţe slova, která znají starší účastníci v hebrejštině, neznají účastníci z nejmladší věkové skupiny vůbec. Např. v kategorii Technologie a přístroje je rozdíl značný a vypovídá tak o slabé slovní zásobě v arabštině. Logickým důsledkem je zhoršená dorozumívací schopnost dětí, které musí doslova „dorůst“ a naučit se slovo v hebrejštině, aby byly schopné o některých tématech komunikovat. V ostatních věkových kategoriích nemusí být znalost hebrejských slov přímo úměrná výši vzdělání. Mluvčí s vyšším vzděláním má lepší znalost hebrejštiny, s čímţ ale souvisí i vyšší míra celkové vzdělanosti, a proto lze předpokládat, ţe bude mít lepší znalost arabštiny. Na druhou stranu mluvčí s niţším vzděláním na trhu práce nalézají pracovní uplatnění nejčastěji na méně kvalifikovaných pozicích a jejich kontakt s rodilými mluvčími hebrejštiny je intenzivnější, coţ vede k lepší znalosti hebrejštiny a vyšší integraci hebrejských slov do slovní zásoby. Faktor vzdělání tedy nelze hodnotit samostatně bez ohledu na další sociologické kategorie. Výsledky testu nesvědčí o zásadních rozdílech plynoucích z pohlaví mluvčích. Muţi i ţeny pouţívají hebrejštinu rovnocenně s výjimkou tématických domén, které se týkají např. kategorie Móda a péče o tělo. Niţší znalost hebrejských slov u muţů lze ale vysvětlit jejich niţším zájmem o tuto oblast a ne lingvistickými schopnostmi (naopak to platí např. pro oblast Technologie a nářadí). Výsledky testu nasvědčují tomu, ţe mluvčí si v mnoha případech nejsou vědomi toho, ţe pouţívají slovo v hebrejštině a tvrdí, ţe slovo je arabské. Nejčastěji se jednalo o následující slova: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Trávník, park, semafor; fén; ostrý (chuť), alobal, šunka, párky, pita, řízek; gól, faul, penalta, mateřská školka; hypotéka, rolety; výfuk, skleník, zavináč (internet); homosexuál.
V případě, ţe mluvčí neznali ekvivalent slova v arabštině, uchylovali se nejčastěji k: 1. Doslovnému překladu: např. – קניוןnákupní centrum, kořen slova – קנהnakupovat > يكاٌ نهشساء - místo na nakupování (dosl. místo ke koupi – dochází k sémantickému posunu); – תוספת příčesek, kořen slova יסף- – הוסיףpřidat > – شيادج انشعسvice vlasů; – התקף לבinfarkt (dosl. útok srdce), kořen slovesa תקף- – התקיףzaútočit > – صديح قهةútok srdce.
53
2. Vytváření „novotvarů“: např. – מטהר אוירosvěţovač vzduchu > ٕ„ – يهطف انجzjemňovač“ vzduchu; – שואבvysavač > „ – شافطح انٕسزsrkačka“ špíny; – תריסיםrolety > – سطٕط سشثيح dřevěné prouţky. 3. Popisu: např. – אינסטלטורinstalátor > عايم تًٕاسيس- pracovník na trubky; – מאריךprodluţka > شسيظ كٓستاء طٕيم- dlouhý elektrický kabel; – דוד שמשohřívač na vodu > – إش ل חמום ييحvěc na ohřívání vody (mluvčí nevědomky pouţil pro vysvětlení v arabštině slovo v hebrejštině).
54
7
Závěr
Cílem této práce bylo prozkoumat jakou podobu má vztah arabštiny a hebrejštiny k identitě Izraelských Arabů – jejich mateřským jazykem je arabština, v praktickém ţivotě se ale neobejdou bez hebrejštiny, jejíţ vliv je všudypřítomný a zasahuje do všech částí ţivota arabských komunit v Izraeli. Proto jsem v práci vyuţila metod sociolingvistického výzkumu, které nejlépe zkoumají jazyk v kontextu se sociálními, psychologickými, kulturními, demografickými a politickými aspekty komunity, ve které se pouţívá. Teoretická část práce se zabývá nejdůleţitějšími postoji, kterými lze přistupovat ke studiu jazyka a komunity mluvčích. Kaţdá komunita se vyznačuje charakteristickými rysy, které jí odlišují od ostatních komunit. Tyto rysy tvoří soubor hodnot, v nichţ hraje v kontextu státu Izrael jazyk významnou symbolickou roli, která je úzce spojena s vnímáním národní identity Izraelských Arabů. Tento jev se zrcadlí v tom, jakým způsobem mluvčí jazyk pouţívají v praxi. Situaci lze přirovnat k „začarovanému kruhu“: způsob, jakým vnímám své okolí, se projevuje v tom, jak mluvím. To, jak mluvím, vypovídá o tom, kdo jsem. Kdo jsem, se projevuje v tom, jakým způsobem vnímám své okolí. Tuto tezi dále podporuje charakteristika oblasti, která podrobněji líčí specifické postavení, ve kterém se Izraelští Arabové a jejich jazyk nacházejí. Jazyk je v této práci postaven do pozice klíčové hodnoty. Pro zhodnocení významnosti jazyka je však nutné rozlišovat mezi komunikační a symbolickou funkcí jazyka. V běţném uţití spolu souvisí, analyticky se ale liší. To je zřejmé v případech, kdy se první funkce dostane do inferiorní pozice, zatímco druhá funkce si svůj význam drţí. V této situaci je i arabština v Izraeli – jako jazyk Koránu, arabské historie a kultury se těší mimořádné prestiţi, která je v ostrém kontrastu s jejím postavením ve společnosti. Analýza statusu arabštiny de iuro a de facto v kontextu s politickým, ekonomickým a společenských vývojem oblasti dokazuje, ţe arabština je v pozici minoritního jazyka, který je záměrně diskreditován prakticky ve všech oblastech. Nejpatrnějším projevem je všudypřítomná proklamace Izraele jako ţidovsko-sionistického státu, jehoţ neoddělitelnou součástí je hebrejština. V tomto prostředí je pro Izraelské Araby obtíţné ztotoţnit se s hodnotami většinové společnosti, coţ vede k neustálému konfliktu jejich individuální a kolektivní identity. Vztah k většinové společnosti je ovlivněn dvojí identitou – Izraelští Arabové jsou právoplatnými občany, zároveň se však necítí jako občané rovnoprávní a tato diskriminace posiluje jejich tendenci identifikovat se s hodnotami, které zdůrazňují jejich arabskou totoţnost. Ani toto však nemusí být jednoznačným řešením problému, protoţe v celoarabském měřítku jsou Izraelští Arabové často vystaveni negativnímu vnímání jako občané „nepřátelského státu“ a zrádci. Pojem identita tedy v kontexu státu Izrael nelze chápat pouze v bipolárním či dualistickém slova smyslu (přijetí jedné identity nemusí znamenat pouze naprostou negaci či indiferenci vůči identitě druhé). Praktická část práce je postavena na tvrzení, které vychází z významnosti jazyka jako indikátoru sociálního statusu v Izraeli: „Hebrejština je nositelem symbolických hodnot, ke kterým má arabská obyvatelstvo negativní vztah. Tato skutečnost se v praxi projeví negativním postojem k užívání hebrejštiny“. Tato teze předpokládá, ţe vzhledem k významné roli, kterou jazyk v Izraeli hraje, lze očekávat, ţe mluvčí bude aktivně definovat komunikační situaci a do volby jazykového kódu promítne vnímání svého okolí. Jádrem praktické části je empirický výzkum, který jsem provedla v komunitě Izraelských Arabů ţijících v izraelském městě Tira. Obyvatelé tohoto města jsem vystaveni kaţdodennímu 55
kontaktu s hebrejštinou a analýza získaného materiálu potvrzuje, ţe hebrejština pronikla do všech myslitelných oblastí diskurzu. Při práci na výzkumu jsem se zaměřila na pochopení toho, zda má volba jazykového kódu pro mluvčího vůbec význam a do jaké míry je pro něj podstatný. Proto se ukázalo vhodnější odprosit se od rigidní klasifikace mluvčích do definovaných kategorií a vnímat vztah mluvčí – jazyk jako celek. Potvrdilo se, ţe metoda etnografického pozorování a tajného nahrávání je efektivní, hodnotí-li se autenticita získaného materiálu. Z časového hlediska se ale jedná o mimořádně náročnou prácí, obzvláště při studiu lexikologie. Např.fonetickou variaci lze zkoumat i na souboru dat menší velikosti, v případě lexika ale poţadavky na rozsah a rozmanitost materiálu nesmírně rostou. Proto je nutné vzít v úvahu časovou investici, která je jednou z hlavních podmínek pro získání objektivních dat. Sběr dat a jejich následnou transkripci hodnotím jako nejnáročnější část práce. Materiál, který byl předmětem tohoto výzkumu, je pro analýzu dostatečný, povaţuji však za důleţité zmínit, ţe by bylo poměrně odváţné výsledky této práce generalizovat a aplikovat mimo rámec tohoto výzkumu. Analýza dat získaných během tohoto výzkumu vypovídá o tom, ţe hebrejština je obyvateli města Tira vnímána jako jazyk technologického rozvoje, modernizace společnosti a úspěšného ţivotního stylu. Proto je její frekvence a uţití nejvyšší v doménách spojených s těmito oblastmi. Data ale indikují, ţe hebrejština pronikla doslova do všech oblastí diskurzu. Týká se to i domén, které jsou tradičně hodnoceny jako stabilní a nejméně podléhající vnitřnímu i vnějšímu vlivu. V některých případech je mluvčí veden k uţití hebrejštiny z ryse pragmatických důvodů – ekvivalent v arabštině neexistuje nebo ho mluvčí nezná. Ve většině případů k tomu ale mluvčí vedou poţadavky na srozumitelnost, s čímţ souvisí zvyklosti dané komunity. Ukazuje se, ţe obsahová stránka sdělení zcela podléhá formě a mluvčí v tomto ohledu jedné racionálně. Mluvčí se mohou uchylovat k vyuţití hebrejštiny ze stylistických důvodů, i v tomto případě ale platí, ţe se spíše jedná o prostředek neţ cíl. Z výsledků analýzy dat lze formulovat odpověď na první hypotézu: Pro obyvatele Tiry je arabština jako funkční jazyk druhořadá a nereflektuje negativní vnímání většinové židovské společnosti. Ukázalo se, ţe arabštinu sice lze definovat jako základní symbolickou hodnotu v jejich identitě, není však v postavení klíčové hodnoty, jejíţ odstranění by vedlo k zhroucení stability. Negativní vnímání se v podobě jazyka neodráţí – mluvčí hebrejštinu pouţívají bez ohledu na to, ţe je symbolem ţidovské společnosti a ani v tom nevidí rozpor s jejich arabskou identitou. Výsledky tohoto výzkumu tedy v praktické rovině neprokazují uţší spojitost mezi vnímáním národní identity a jazykem. Druhá hypotéza se týká praktického uţití hebrejštiny. Ani v tomto případě se nepotvrdilo, ţe by uţití hebrejštiny bylo omezeno pouze na některé domény: Hebrejština pronikla do všech tématických domén a komunikačních situací a její užití není přímo úměrné formálnosti situace. Hebrejština je vnímána jako nástroj ke komunikaci a ne jako ukazatel kulturní konvergence, která často bývá ilustrována právě jazykem. Arabština je v Izraeli znevaţována, tuto skutečnost však vzápětí kompenzují rozšířené moţnosti, které jsou ve společnosti s hebrejštinou asociovány. Mluvčí stojí před volbou, ve které pragmaticky kalkulují se ztrátami a zisky, které jim v praxi pouţívání hebrejštiny přináší. Proklamovaný bilingvualismus arabských komunit v Izraeli je prezentován jako „obohacení“. Cenou za toto „obohacení“ je však degradace jejich mateřského jazyka, jehoţ stav je toho v současnosti ţivoucím důkazem. Je třeba sledovat, zda se arabštině v Izraeli podaří vyrovnat se s nástrahami, které ohroţují její podobu a samotnou existenci a to zejména v kontextu modernizace jazyka, který je dostatečně silný na to, aby těmto hrozbám odolal. Problematika arabštiny jako minoritního jazyka v Izraeli je téma aktuální a tato práce je sondou do ţivota Izraelských Arabů (konkrétněji obyvatel města Tira), který si ze sociolingvistického hlediska zaslouţí pozornost i v budoucnosti. 56
8
Seznam pouţité literatury
ABDEEN, W. A. L. 2002. Sociolinguistic Aspects of Variation and Change in the Language of the Village of Silwan. Ramat-Gan: Dissertation thesis. Bar-Ilan University. English Language Department. AMARA, M. H. 1986. The integration of English and Hebrew Lexical Items into the Arabic Spoken in an AraB Village in Israel. Ramat-Gan. Magisterská práce. Ústav anglického jazyka. AMARA, M. H. 1999. Politics and sociolinguistic reflexes: Palestinian border villages. The Netherlands: John Benjamin Publishing Co. AMARA, M. H. 2002: „The place of Arabic in Israel“. International Journal of the Sociology of Language. 2002/58: 53 – 68. AMARA, M. H. – MAR'I, A. 2002. Language education policy: the Arab minority in Israel. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. AMMON, U. – DITTMAR, N. – MATTHEIR, K. J. (eds.). Sociolinguistics: An International Handbook of the Science of Language and Society, Vol. 3. Berlin: Walter de Gruyter. BASSIOUNEY, Reem. 2009. Arabic Sociolinguistics: Topics in Diglossia, Gender, Identity and Politics, United Kingdom, Edinburgh University Press. BEN-RAFAEL, E. 1994. Language, identity and social division: the case of Israel. Oxford: Clarendon Press. BRATT PAULSTON, CH. 1990 „Understanding Educational Policies in Multilingual States.” Annals of the American Academy of Political and Social Science 1990/508: 38 – 47. ČECH, P. – SLÁDEK, P. 2009: „Transliterace a transkripce hebrejštiny: Základní problémy a návrhy jejich řešení.“ Listy filologické 2009/132: 305 – 339. DYER, Judy. 2007. „Language and Identity“. In: LLAMAS, C. – MULLANY, L. – STOCKWELL, P. (eds.) 2007. The Routledge Companion to Sociolinguistics. Oxon: Routledge. 2007: 101 – 108. HAREL-SHALAV, A. 2005. „Arabic as a Minority Language in Israel: A Comparative Perspective”. Adalah’s newsletter [online] 14/2005. [Cit. 29.12.2011]. Dostupný z: MAŘÍKOVÁ, H. – PETRUSEK, M. – VODÁKOVÁ, A. (eds.) 1996. Velký sociologický slovník I., II. Praha: Karolinum. MILROY, L. 1987. Language and social networks. Oxford: Blackwell. MILROY, L. – GORDON, M. 2003. Sociolinguistics: method and interpretation. Oxford: Blackwell. MOORE, D. – AWEISS, S. 2001. Social identities of young Jews, Arabs, and Palestinians. Jerusalem : Harry S. Truman Center for the Advancement of Peace. IBRAHIM, R. – EVIATAR, Z. – LEIKIN, M. 2008. „Speaking Hebrew with an accent: Empathic capacity or other nonpersonal factors.“ International Journal of Bilingualism 12/3, 2008: 195 – 207. 57
HENKIN-ROITFARB, R.. 2011. „Hebrew and Arabic in Asymmetric Contact in Israel.“ Lodz Papers in Pragmatics 7/1. 2011, 61 – 100. JIRÁK, J. – NEKVAPIL, J. – ŠOLTYS, O. 1996. Jazyk ve společenském kontextu: základy jazykovědy pro studenty sociálních věd. Praha: Karolinum. KAYYAL, M. 2011. At-tadāḫul al-luġawī al-ʿibrī fī al-luġa al-ʿarabīya fī Israʾīl. Závěrečná zpráva výzkumu Akademie arabského jazyka v Haifě [online 2011. ]Citováno 27.12.2011]. Dostupné z: KOPLEWITZ, I. 1992. „Arabic in Israel: the sociolinguistic situation of Israel's Arab minority.“ International Journal of the Sociology of Language , 98/1: 22 – 66. LANDAU, J. 1987: „Hebrew and Arabic in the State of Israel: Political Aspects of the language issue.“ International Journal of the Sociology of Language 1987/6. Str. 117 – 133. OWENS, J. (ed.) 2000. Arabic as a minority language in Israel. Berlin: Mouton de Gruyter. OWENS, J. 2001. „Arabic sociolinguistics.“ Arabica 48/4: Linguistique Arabe: Sociolinguistique et Histoire de la Langue: 416 – 469. SAFRAN, William. „Language, Ideology, and State-Building: A Comparison of Policies in France, Israel, and the Soviet Union.” International Political Science Review 13/4: 397 – 414. SPOLSKY, B. – SHOHAMY, E. 1999. The Languages of Israel - policy, ideology, and practice. Clevedon: Multilingual Matters. SULEIMAN, Y. 2003. Tha Arabic language and National Identity. Edinburgh: Edinburgh University Press Ltd. SULEIMAN, Y. 2004. A War of Words: Language and Conflict in Middle East. Cambridge: Cambridge University Press. TANNENBAUM, M. 2009. „What’s in a Language? Language as a Core Value of Minorities in Israel.“ Journal of Ethnic and Migration Studies 35/6: 977 – 995. TANNENBAUM, M. – TAHAR, L. 2008. „Willingness to communicate in the language of the other: Jewish and Arab students in Israel.” Learning and Instruction 18/2008, 283 – 294. VERSTEEGH, Kees. 1997. The Arabic Language. United Kingdom: Edinburgh University Press. VERSTEEGH, K. 2001. „Linguistic Contacts between Arabic and Other Languages“. Arabica 48/4. Linguistique Arabe: Sociolinguistique et Histoire de la Langue. 2001: 470 – 458. WARDHAUGH, R. 2006. An Introduction to Sociolinguistics. Oxford: Blackwell Publishing. YITZHAKI, Dafna. 2008. Minority languages and language policy : the case of Arabic in Israel. Ramat Gan: Dissertation thesis. Bar-Ilan University. English Language Department. ZEMÁNEK, Petr. 2007. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta.
58
9
Přílohy
Příloha č. 1: Tématické domény Veřejná infrastruktura Hebrejsky Česky דרך cesta כביש silnice כרטיס lístek/karta רמזור semafor אוטוסטרדה dálnice טיילת promenáda מונית taxi פקק zácpa קיקר náměstí שלט cedule פארק park מחסום zátaras כניסה vchod יציאה východ גדר plot דשא trávník מסעה pěší výlet מסלול stezka מגרש parcela קבוץ kibuc מושב mošav פרסה otočka קניון nákupní středisko אולם svatební hala חניה parkovací místo נהג řidič לישקה úřad מלון בית hotel דירה byt אש מכבה hasič משרד úřad
Móda a péče o tělo Hebrejsky Česky לק שקוף lak מסלסל kudrnatý איפור קבוע permanentní makeup בגד גוף spodní prádlo בניה aplikace umělých nehtů חגורה pás חלב פניים pleťové mléko טיפול čištění pleti כליפס manţetový knoflíček שיוף pilník מניקור manikůra סנדל sandály ספרי sprej עליונית svrchník פדיקור pedikůra פן fén קוסמטיקה kosmetika שיזוף opalování שבעה odstaňování ochlupení תוספת příčesek קרם krém תחבושת dámské hygienické potřeby קרם שיזוף krém na opalování חגורה pásek
59
Jídlo Hebrejsky ארגז ארטיק גלידה ופל חבית פעמי חד חצילים חריף אדום כרוב לחמניות מדליק מיצ מרגרינה מרק אפייה נייר כסף נייר נקניק נקניקיות עגה פטריה לחם פרורי פתה צלעות
Česky přepravka ledňák zmrzlina vafle sud jednorázové kelímky lilek s majonézou ostrý (chuť) zelí s majonézou housky zapalovač dţus máslo polévka papír na pečení alobal šunka párky dortík houby strouhanka pita chléb ţebra (pokrm)
קומקום קונדיטוריה קינוח קצפת רוטב רשת שישיה שמנת שניצל תבנית גל-מיקרו איים אלפ ראשית מנה כוס יין חמאה אבקה טעים מזנון
rychlovarná konvice cukrárna dezert šlehačka omáčka grill balení po šesti smetana řízek forma na dort mikrovlnná trouba tisíc ostrovů (zálivka) hlavní chod sklenička víno máslo prášek chutný kiosek
Zdraví Hebrejsky מופרע דכאון הומו התכף לב מעבדה נחה נרקומן שדיים חזה קופת חולים טיפת חלב מפגר ריפוי טכנאי שניים
Česky narušený člověk deprese homosexuál infarkt laboratoř tělesně postiţený narkoman prsa hrudník zdravotnické zařízení péče o novorozence menátlně postiţený péče zubní technik
חבישה
obinadlo
Sport Hebrejsky אופסיד טרנינג גול מגן בית- מכון כושר מציל פאוול פנדל שוער מחצית הפסקה תוספת זמן 'גליצ
60
Česky ofsajd sportovní oblečení gól chrániče posilovna plavčík faul penalta brankář poločas přestávka prodlouţení skluz
Hebrejsky ממשלה ראש ממשלה מחבל פיגוע בית מעצר סגר השוד חפץ צבאי אמבולנס חכנה השקעה תאוריה תוכנית אינטרנט אתר תפריט עסקים איש אמבולנס ביטחון הגרלה חכירה הלוואה הנחה זקוקים חבילה חממה טופס כספומט מבצע מדריך אויר מטהר מלצר מנהל רגל פושט מעונות קורס קרן טלפין ספציפי עור פנקס לא שיחה נענתה תאנה חמצן חברות קיטירנג
Ţivotní styl Česky předseda vlády vláda terorista atentát domácí vězení zákaz vycházení podezřelý předmět vojenská ambulance sleva investince teorie program internetová stránka jídelní lístek podnikatel záchranná sluţba bezpečnost loterie bezpečnostní kontrola půjčka sleva ohňostroj balík skleník formulář bankomat akce (sleva) turistický průvodce osvěţovač vzduchu čišník ředitel člověk na mizině ubytování pro studenty kurz paprsek telefonovat specifický kůţe poznámkový blok nepřijatý hovor nehoda kyslík společnost zásobování
61
Hebrejsky מניות מסיבה מעצב מרתף משכנתא סדרן סלון סמל עזרה ראשונה קבלה קפטריה קומה קשרים שומר secretery תערוכה שירות לוקוחות תחרות הוראות טג מכיר שירות לוקוחות תחרות תיק עסק רשת חרג מיכרז יד שנייה ביטוח חייל הפלייה תשלומים יפוי כוח תלוש הפקיד מנוי נוכל מניאק גאון
Ţivotní styl Česky burza oslava návrhář sklep/kryt hypotéka letuška obývací pokoj symbol první pomoc účtenka kavárna patro protekce stáţce sekretářka výstava zákaznícký servis závod instrukce cenovka zákaznícký servis závod batoh/rejstřík "business" síť (prodejen) překročení limitu (karta) nabídka ke koupi (aukce) druhá ruka (bazar) pojištění nohsled šikana splátky plná moc voucher uloţit na účet členství podvodník zkurvysyn (nadávka) génius
מצב חרום אשור פנסיה מס הכנסה רואה חשבון
nouzový stav potvrzení penze daň z příjmu účetní
Hebrejsky
Ţivotní styl Česky
יומן
diář
פלפון
mobilní telefon
הודעה
zpráva
מחזיק אור מחזיר
klíčenka reflexivní vesta
חגורה
pás
אפנוע
motorka
גז
plyn
מהיר דבק חגה
vteřinové lepidlo volant
כבל
kabel
מטען
nabíječka
מסך
obrazovka
עברין עבר
zločinec přestoupit
השתתף
účastnit se
מזכירה
sekretářka
מזומן חוזה
platba v hotovosti smlouva
ותק
senior
נסייון
zkušenost
חופש
volno
פיצוי
vyrovnání, kompenzace
גלישה
surfování na internetu
טיפ
spropitné
שיחה
rozhovor
טעינה
nabíjení
שכפול
kopie (např. klíče)
עצמי מילוי
"self-made" man
שלט
ovládat
רגל פושט
zbankrotovat (slang)
שלישי צד
třetí strana
מניות
burza
ג"תמ ערך מס מוסף
hrubý domácí produkt daň z přidané hodnoty
62
Technologie a nářadí Hebrejsky Česky
Technologie a nářadí Hebrejsky Česky
מנוף
jeřáb
קרבורטור
karburátor
משטח
paleta
עכבר
myš (u počítače)
מיקרוסקןף בקרה לוח
mikroskop ovládací panel
פדל פיגום
pedál lešení
מדפסת
tiskárna
פנצ'ר
díra v pneumatice
אחוז
procento
ממדי-תלת
trojrozměrný
אגזוז
výfuk
קסטה
kazeta
חילוף חלקי
náhradní díly
רדיאטור
radiátor
אזעקה
alarm
ריסוס
postřik
אינסטלטור
instalátor
רמקול
reproduktor
מקרן
projektor
שואב
vysavač
ביוב
odpad
שטרודל
zavináč (internet)
גג אלחוטי
střecha bezdrátový
שלט שפכטל
ovladač na televizi špachtle
גיר
ozubené kolečko
שקע
zásuvka
נגד
rezistor
תריס
rolety
שמש דוד
zásobárna na vodu
מוצר
výrobek
מכל חוזר
nádrţ zátka
מכשיר אלטרנטר
přístroj alternátor
זכרון
paměť (počítač)
שרשרת
řetěz
חממה
skleník
גומי
guma
תרמוסטט
termostat
בריקס
brzdy
קשיח דיסק
hard-disk
שיפוץ
rekonstrukce
מאריך
prodluţka
סל המיחזור
koš (recyklace)
מוטור
motor
שסי
podvozek
שודי מופתח
klíč (nářadí)
הקלטה
nahrávka
מזגן מזגרת
klimatizace rám
פלאג טפטוף
zásuvka zavlaţování
מזליגה
vysokozdviţný vozík
סטארטר
startér
'קלאץ
spojka (auto)
פיוז
pojistky
חיישן
čidlo
משתלבת
zámková dlaţba
קובץ
soubor (počítačový)
סריקה
kopírování
תיקיה
sloţka (souborů)
נייד
laptop
מעלית
výtah
סולר
benzín
מערכת
audio souprava
מחנת דלק
benzínová stanice
מקלדת
klávesnice
סורק
skener
משאבה משאית
pumpa nákladní auto
שם משתמש סיסמה
uţivatelské jméno heslo
סיפון
sifon (násoska) 63
Vzdělání Hebrejsky
Česky
תעודה
diplom
מדגיש
zvýrazňovač
מחשבון גן
kalkulačka mateřská školka
מטפk
vychovatelka
שרטוט
rys
הפסקה
přestávka
מגמה
studijní specializace
לימודים
studium
בגרות
závěrečná zkouška
ראשון תואר
Bc. titul
ראשון תואר
Mgr. titul
שלילית תשובה מויחד חינוך
vyjádření o nepříjetí speciální pedagogika
מלגה
stipendium
לועזית
nehebrejský výraz
קוגניטיב
kognitivní
64
Různé
Různé
Hebrejsky אני.לו חושב זה לו.יחול להיות אין.סיכוי טוב! יהיה !יופי כאילו בקושי כבר בכלל אין.מצב צורך! אין ספק! אין רגע! רק בארץ בסדר.גמור בסופו ממש לאט־לאט הכל בסך מה?! אז מעניין סתם תלוי !עזוב תכליל! אל אני.בדאג נו בעיה! זה לו אבל על הזמן! חבל וגם גם
Česky Nemyslím si. To nemůţe být pravda. Tady není ţádná šance. To bude dobré! Skvělé! jakoby stěţí uţ vůbec, úplně V naprostém pořádku. To není nutné! Není pochyb! Jenom chvilku! v Izraeli (dosl. v zemi) V naprostém pořádku. nakonec opravdu Pomalu kolem a kolem (celkově) Tak co?! zajímavý jenom, tak záleţí, závisí Dost! Nezobecňuj! Mám starosti. tak To není problém! ale Škoda času! tak i tak
Hebrejsky נחון מגעיל מה זה יותר מדי ישר מזל דקה תשעים פרטי תוך כדי !לו עוזר יציב לשם שינוי + אתsuf באופן אוטומטי היזדמנות עומס !זה מוגזם !די בהגיון משתולל !תתרגל הסתקל ?נגמרו לגמרי דוד דווקא מה פתעום צד שלישי מופתע שטויות קטלני
Česky správně odpudivý Co je to? víc neţ je zapotřebí rovně štěstí za pět minut dvanáct soukromý během, zatímco To nepomáhá! stabilní ve jménu změny nota accusativi (4. pád) automaticky příleţitost břemeno, zátěţ To je přehnané! Dost! logicky bláznivý, divoký člověk Zvykni si! pozorovat Uţ skončili? úplně strýc (oslovení) vlastně Co je?? páté kolo u vozu překvapený hlouposti hustý, drsný (dosl. zabijácký)
ויותר פחות צ'אק צ'יק דוקא כל קודם הו! זה חלק סליחה לארת חוץ
více méně cik cak (zběţně) konktrétně, ve skutečnosti především Tak, a je to! normálně, v pohodě pardon v zahraničí (dosl. mimo zemi
!מספיק מחוץ לארץ כל הכבוד אשית רצח ?תעשה לי טובה אחריות
Dost! v zahraničí všechn úcta osobně hustý, drsný (dosl. vraţda) Můţeš mi udělat laskavost? zodpovědnost
65
Příloha č. 2: Ilustrativní příklady Veřejná infrastruktura:
A: ʃuː raːykum yoːm ʔil-sabit inruːħ ʕalaː 't-tayyeːlet bi-Tel ʔabiːb ʕaʃaːn niʃwiː? A: Co říkate (dosl. jaký je Váš názor), v sobotu půjdeme na promenádu do Tel Avivu a uděláme si grilovačku?
A: ʃuː, xalas it ʔil-daːr? ʔuxra ʃahr ʔil- ʕurus!! B: Z ayyilnaː taqaːtiːq, laːzim ʔazabbit il- ħadiːqa ʔo b-astanaː bi 'l-deːʃi jidʒiːbuːhaː. A: Yalla, ʔin ʃaː 'l-llaː ʕalaː xeːr, ʔiðaː ʕaːwiz ʔayyi musaːʕadi qulnaː! B: Tislam. A: Tak co, dodělali jste dům? Svatba je (uţ) za měsíc!! B: Zbývají nám drobnosti. Musím dodělat zahradu a čekám, aţ přivezou trávník. A: Dobře, dá-li Bůh, všechno bude v pořádku. Kdyţ budeš chtít s čímkoliv pomoct, řekni nám! B: Děkuji.
Móda a krása:
A: Z ayyil θalːaθat ʔil-ʔayaːm li 'l-ħafli wenti biddik tiʕmiliː tasriːħa? B: ħadʒazit lahaː qabli 'l-ħafli bi-yoːm fi Kfar S aːba. A: Biddik ti ʕmiliː toseːfet? B: ʔaː, ʔakiːd maʕa toseːfet. A: Do oslavy zbývají tři dny, kdy si nechat udělat účes? B: Zařídila jsem si to na den předem v Kfar Saba. A: Chceš si nechat udělat přičesek? B: Ano, určitě s příčeskem.
A: Kulli 'l-mu anniyyaːt wi 'l-mumaθθilaːt ʔil-yoːm bi-ʕmaliːn ʔipuːr qavuːʕa 84, tʕiliʕ haːðaː 'l-ʔiʃi miθil moːda hal ʔayyaːm. A: Všechny zpěvačky a herečky si teď dělají permanentní make-up, je to teď móda.
Jídlo:
A: Fiʃ ʔasraʕ minitʃ lamaː tiʕmiliː hafuːx! B: ʔallaː yixalliː ʔil-mikrogal, ʔaqal min daqiːqa ʔo ʔil-ħaliːb bi-sʕxan. A: Bas ʔil-ħaliːb bi'l-mikrogal muʃ sʕiħiː, laː? B: Sʕiħiː wallaː muʃ sʕiħiː, kullo waːħad! A: Nikdo nedělá kávu (ţidovská káva s mlékem) rychleji neţ ty! B: Děkujme Bohu (dosl.) za mikrovlnku, mléko se ohřeje za méně neţ minutu. A: Ale mléko z mikrovlnky není zdravé, ne? B: Zdravé, nezdravé, je to jedno!
A: Leːʃ ʔil-yoːm ʃaweːti? Saːr ħaki bidditʃ tiʕmiliː ʃnitsl! B: Ma-zʕaliːʃ, fiʃi peroreː leːħem. ʕaʃaːn heːk ʃaweːt ʔil-laħmi. A: Proč jsi dneska grilovala? Říkalo se, ţe uděláš řízky! B: Nezlob se, není strouhanka. Proto jsem maso udělala na grilu.
84
Pod vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově קבוע/qavuʿ/ pevný, trvalý /q/ jako [q a /ʿ/ jako [ʕ].
66
Sport:
A: ʃuː, weːn raːyiħ? B: Wa 'l-lla raːyiħ ʔalʕab futbol maʕa ʃabaːb! Tiːdʒiː? A: Ma-b-aqdarʃi ʔil-yoːm, bas ʔin ʃaː 'l-lla ʔil-marra 'l- dʒaːy. Diːr baːlak wenti tilʕab! Ilbis megen! A: Balaː megen, balaː batiːx! Matxfʃi! Salamaːt! A: Co, kam jdeš? B: Ale, jdu hrát s klukama fotbal! Jdeš? A: Dnes nemůţu ale snad příště! Dávej pozor, kdyţ hraješ! Vem si chrániče! B: Ani chrániče, ani nic jiného (dosl. ani meloun – idiom). Neboj se! Ahoj!
A: Baʃuːra, saːrat ʔis-saːʕa tisʕa wa nusʕ, yalla, ruːħ, naːm, bikaffiː ʔil-futboːl li 'l-yoːm! B: Yalla, ya 'ma. Bas θalaːθi daqaːiq li 'l-luʕbi bi-tosefet ʔal-zman! A: Tayyib, baʕidhaː zayy isʕ-sʕaːrux bi-truːħ ʕalaː urfitak! B: ħaːdʕir! A: Bašura, uţ je půl desáté, běţ spát, pro dnešek uţ fotbal stačí! B: Jo, mami! Jenom tři minuty prodlouţené hry! A: Dobře, potom poletíš jako raketa do svého pokoje! B: Rozumím!
Vzdělání:
A: ʃuː wenta biddnaː inruːħ nilʕab baskitboːl? B: Yaː ʕamiː, „ʔal-baskitboːl“! ʕandʒad batalnaː niħkiː ʕarabiː, yaː ʕibraːniː, yaː loːʕazit85! A: Yaː ʕibraːniː, yaː loːʕazit! Muʃ kallimit loːʕazit bi 'l- ʕibraːniː, yaː ħimar! B: Saħ, wallaː! Tayyib, yalla, inruːħ, leːʃ laʕa! A: Tak co, půjdeme si zahrát basketbal? B: Chlape, „basketbal“! Váţně jsem zapomněli, jak mluvit arabsky, (pouţíváme) buď hebrejštinu nebo cizí slova. A: Hebrejštinu nebo cizí slova! Copak jsi teď neřekl cizí slova hebrejsky, osle! B: No jo, váţně! Tak jo, pojďme, zahrajeme si, proč ne!
A: ʃuːfu, maː ʔartab ʔibniː! Kullʃi bi-ktibo bi 'l-daris ʔo baʕidhaː biʕmal kullʃi bi 'l-madgiːʃ ʕaʃaːn mayinsaːʃ ʔil-kalimaːt ʔil-muhimi! A: Podívejte se, kdo má pořádnějšího syna! Všechno se píše v hodině a potom si všechno podtrhá zvýrazňovačem, aby nezapomněl důleţitá slova!
Ţivotní styl:
A: ʔanaː mitxas is bi-teʔunoːt ʔu masaːʔil ʔit - t alaːq. A: Specializuji se na dopravní nehody a rozvody.
A: Biddiː ʔaruːħ ʔasħab masʕaːriː min Bank poːʕalim86 bas ʔil-kaspomat yoːm ʔil-sabit bixallis masʕaːriː badri, fa-kullmaː biddiː masaːri baruːħ ʕalaː Kfar Sʕaba ʕaʃaːn ʔastaʕmil ʔil-kaspomat hinaːk. A: Chci si vybrat peníze z Dělnické banky, ale v sobotu v bankomatu brzy dojdou peníze, a tak pokaţdé kdyţ si chci vybrat peníze, jedu do Kfar Saby a pouţívám bankomat tam.
85 86
Vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově לועזית/loʿazit/ cizí slovo/ʿ/ jako [ʕ]. Vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově פועלים/poʿalim/ dělnící /ʿ/ jako [ʕ].
67
Technologie a nářadí:
A: La-wenta biddo yizʕal ʔil-piguːm ʕala 'l-daːr? B: Yaʕniː ʔiʃi zayy ʔusbuʕeːn, tannhum ʔil-dahiːni yixalsʕuː ʃu l. A: ʔin ʃaː 'l-lla. Mabruːk salaf! A: Do kdy bude na domě to lešení? B: No, asi dva týdny, dokud malíři nedodělají práci. A: Dá-li Bůh. Blahopřeji (předem)!
A: ʔazʕakat 87 ʔis-sayyaːra batʕalat tiʃta il, leːʃ? B: ʔimbeːreħ nitaqti ʔil-ʔazaka min ʔas-sayyaːra li-ʔanno ʔil-batariːyi dʕaʕiːfi. ʔil-ʔusbuːʕ 'l- dʒːay bi-nzabitʕha ʔin ʃaː 'l-lla. A: Alarm od auta přestal fungovat, proč? B: Včera jsem alarm od auta odpojil, protoţe byla slabá baterka. Příští týden ji opravíme.
Zdraví:
A: ʃuː maːlo widʒhak imnafax? B: Maːfiːʃ ʔiʃi bas qaːʕid ba-ʕmal tʕipul ʃalem la 'isnaniː. A: Co máš s obličejem, ţe je tak oteklý? B: To nic není, zrovna mi dělají zuby (dosl. úplná péče o zuby).
A: Leːʃ bitʕaːmil haːðaː 'l-walad, huwa wa abuː narkomanim! Ħaːwil ma-titʕamaqʃi fiː heːk naːs, ʔaħsa-lak! A: Proč se bavíš s tímto klukem, on a jeho otec berou drogy! Je pro tebe lepší zkusit se nimi nezaplétat!
Různé:
A: Haːðaː baniː ʔaːdam ʕandʒad magʕiːl! ʕandʒad ʔilli biyiʕmaluː yoteːr midday. A: Tento člověk je opravdu nesnesitelný! Opravdu, co dělají je uţ moc.
A: Mliːħ, ʔilli Barʃelona dʒaːbat goːn! B: ʃuːfuː, beqoːʃiː88 tannhum dʒaːbuː! A: Skvělé, Barcelona dala gól! B: Podívejte se, gól dali jen tak tak (dosl. stěţí)!
A: ʃuː maːlak l-has s a muʃ naːyim? ʔis - s aːʕa kvar tnaːʃ. Ruːħ naːm! B: Huwa ʔanuː ʔinti bixlal tannitʃ itquːliːliː ʔanaːm? A: Jaktoţe, ještě nespíš? Uţ je dvanáct. Běţ spát! B: A ty jsi jako vůbec kdo, ţe mi říkáš, abych šel spát?
87 88
A: Taʕaːliː ʕinnaː ʔil-yoːm! B: Laʕa, taʕbaːni wa ʕalayyi ʃu l s aːʕa sabʕa. A: T ayyib! Taʕaːliː ʔu ma-titʔaxariːʃ! B: Laʔa, ʔeyn matsav! B-aːdʒ iː bukra.
Vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově אזעקה/ʾazʿaka/ alarm /ʿ/ jako [ʕ]. Vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově בקושי/beqoši / stěţí /q/ jako [q a prodluţuje výslovnost vokálů.
68
A: Přijď dnes k nám! B: Ne, jsem unavená a (zítra) mám práci na sedmou. A: Dobře! Přijď, nezpozdíš se! B: Ne, v ţádném případě! Přijdu zítra.
A: Bidnaː niʃtriː laptop dʒdiːd la-liwlaːd bas il-meħaʃvim aːliːyi fi 'sraʔiːl. B: Saħ, mazbuːt me ħuts laʔaːrec bi-biːʕuːhin89 binus i siʕr. A: Chceme dětem koupit nový počítač (notebook), ale počítače jsou v Izraeli drahé. B: Pravda, je to tak. V zahraničí (mimo zemi) se prodávají za poloviční cenu.
A: Il-ʔakl fiː haːðaː 'l-mat ʕam mamaʃ bidʒannin. A: Jídlo v této restauraci je opravdu úţasné.
A: Yalla, nruːħ ʔaːxiri 's-sani ʕlaː Braːg! B: ʔaːxiri 's-sani biddak truːħ ʕabraːg? ʔil-waːħad jiruːħ bi 's -s eːf ʕaʃaːn yinibsit ! A: ʔaz maː? Xaliːhaː tibqa s aqaʕ! Il-waːħad bi ayyir dʒaw. A: Pojďme, pojedeme na konci roku do Prahy! B: Ty chceš jet na konci roku do Prahy? Jezdí se v létě, aby si to člověk uţil! A: No a co? Jen ať je zima. Změníme prostředí.
A: Smiʕt ʃuː qaːluː fiː 'l-ʔaxbaːr ʕan Mubaːrak? B: Laː, bas ʔakiːd stam ħaki. A: Taluːy ʔayya maħat a bayyanat ʔil-ʔaxbaːr. ʔiðaː maħat a ʔuːruːpiːyi ʔakiːd ktiːr stam ħaki. Bas ʔiðaː bi 'l-dʒaziːri ʔakiːd yibayyinuː ʔil- ħaqiːqa.
A: Slyšel jsi, co říkali ve zprávách o Mubárakovi? B: Ne, ale určitě jenom řeči. A: Záleţí, na kterém programu vysílali zprávy. Jestli to byl evropský program, tak to byly zcela určitě jenom řeči. Jestli to bylo na al-Dţazíře, tak (tam) určitě vysílají pravdu.
A: Haːl balad saːrat bitqaziz, kullhaː t ax wa qatl. ʕandʒad ʔiwlaːd ʔil-joːm bintaquːʃ. B: ʔal taxliːliː! Haːði 'l-maʃaːkil kullhaː hija bas min ʔaqaliːyi muʕayyani. ħaraːm ʔilwaːħad yaxliːl! A: V tomto městě se všechno pokazilo.Všechno je (jenom) střílení a zabíjení. Dnešní mládeţ je opravdu nesnesitelná. B: Nezobecňuj! Všechny tyto problémy jsou jenom od určité menšiny. Je to chyba (dosl. zakázané) zevšeobecňovat!
A: Laːzim bukra ʔaruːħ ʕalaː 'l-bank badri fabiddiːyyaːk tis ħaː wa tuqʕud fiː 'l-maħal min badri. B: ʔin ʃaːʔ 'l-lla. Bukra banzil wa badʔaːg la-kullʃi. A: Zítra musím jet do banky brzy a chci abys vstal a šel si sednout do obchodu brzy. B: Dá-li Bůh (doufejme). Půjdu a o všechno se postarám.
A: Haːðzaː baniː ʔaːdam ʕandʒad ʔiʃi ħaval ʔal ha-zman90. ʕando qalib ʔibjad miθli θalidʒ. A: Tento člověk opravdu stojí za to (idiom, dosl. ztráta času). Má zlaté srdce (dosl. má srdce bílé jako sníh).
89
Pod vlivem hebrejštiny mluvčí pouţil připojené zájmeno [-hin]. Jedná se o 3. osobu plural feminina – v hebrejštině je to moţné, arabská gramatika ale vyţaduje 3. osobu singuláru pro neţivotná feminina. 90 Pro tento výraz se často pouţívá zkratka [ חבל"זħavlaz].
69
A: Yalla, nruːħ ʕalaː ʔEylaːt. Yoːm ʔil- dʒimʕa. Maħnaː qaːʕidiːn. B: Lalːeʃ nutruk miʃwaːr ʔarbaʕ saːʕaːt. ħaval ʔal ha-zman! Nruːħ ʕabaħr ʔil-miyyit ʔu bninbisit ʔu kullhaː saːʕateːn swaːqa. A: Wallaː, ħatʃ yak maz buːt . Qriːbi wa ʔaqal wadʒʕa raːs. ʃayiːf, gam ve gam. A: Pojďme, pojedeme do Ejlatu. Dnes je pátek. Stejně nemáme nic na práci (dosl. sedíme). B: Proč bychom měli jet cestu . Škoda času! Pojedeme k Mrtvému moři a uţijeme si to a jsou to všeho všudy dvě hodiny cesty. A: Teda, dává to smysl (dosl. to, co říkáš je správné). Blízko a méně starostí (dosl. bolest hlavy). Vidíš, tak i tak.
A: ʃuː, surnaː mxalis iːn kulli 'l-waz aːʔif? ʔinti surit s af saːbiʕ. Haːðaː ʔilli tuʕbur ʔalurfi wa txalis tʃik tʃak bi-nadʒħakiʃ fiː ħayaːtak. A: Co, udělal jsi všechny úkoly? Uţ jsi v sedmé třídě. Tak, ţe půjdeš do pokoje a uděláš úkoly šup šup narychlo, v ţivotě neuspěješ.
A: Haːðaː 'l-miltʃek muʃ zaːtʃiː haːn. Fiː Kafe Kafe biʕmiluː ʔaħsan. B: Walla, dafka ʔana baħibu haːn ʔakθar. A: Ten milkšejk tady není dobrý. V Kafe Kafe ho dělají lepší. B: Váţně, mě vlastně chutná víc tady.
A: ʃuː, leːʃ t aːbxa fasuːlyi naːʃfi il-joːm manti ʕaːrfi ʔani b-aħibhaːʃ?! B: Leːʃ btiħki maʕ ʕimmak heːtʃ? Qodem kol qulhaː ʃukran wi ʔħmid ʔalla ʕalaː niʕmi. A: Co, proč jsi dneska vařila sušené fazole, vţdyť víš, ţe je nemám rád?! B: Proč takhle mluvíš se svou matkou? Zaprvé (dosl. ze všeho nejdřív) jí poděkuj, a děkuj (dosl. chval) Bohu za (toto) poţehnání.
A: ʕil- ħamdu li 'l-llaː kull ʃi maːʃiː maʕnaː ħalaːq bi 'ʃ-ʃu l. A: Díky Bohu, v práci se nám daří (dosl. všechno s námi jde hladce).
A: ʃufit keːf ʕadʒat ʕis-salli ħalaːq? B: Maː pitʕʕ oːm? T abbat bi 'l- ħadiːdi ʔawil. A: Viděl jsi, jak dal čistý koš? B: Co máš (dosl. co to zničehonic, náhle)? Nejdřív zavadil o ţelezo.
A: Z allak maːʃiː yaʃar yaʃar wa baʕidhaː ħuz yamiːn. A: Jeď pořád rovně a potom doprava.
A: ʔaħsan ʔiʃi ʔil-waːħad yiz allu yaʃar biħayaːto. A: Nejdůleţitější je, aby se člověk drţel správné cesty (dosl. aby zůstal v ţivotě přímý).
A: Laħaqnaː ʔil-baːs fiː daqaː tiʃ ʕiːm! ʔallaː satr! A: Chytili jsme autobus na poslední chvíli (dosl. v devadesátě minutě). Díky Bohu!
A: ʔanaː b-aħibiʃ ħada yitdaxal fiː ħayaːtiː lipratit.
70
A: Nemám ráda , kdyţ mi někdo zasahuje do mého soukromého ţivota.
A: Haːðaː 'l-dawaːʔ bixlal loː ʕoːzer. Fiʃi ʔiʃiː ʔaqwaː minno? A: Tento lék vůbec nepomáhá. Nemáme něco silnějšího?
A: Haːði 's-sayyaːra ytsivaː ʕalaː 'ʃ-ʃaːriʕ kθiːr. A: Toto auto velice dobře drţí (dosl. je stabilní) na silnici.
A: Taʕaːl, ʔin ayyir ʔil-dʒaw bas liʃem ʃinuːy! A: Pojď na vzduch, alespoň pro změnu (dosl. ve jménu změny)
A: Haːðaː 'l-walad min minħadid maː jitʕs ban biʔoːfen ʔotomatiː bisiːr jiʕajjit . A: Tento chlapec jak se rozčílí, tak automaticky začne brečet.
A: Fiː ʕalajji ʕoːmes muʃ t abiːʕiː bi 'ʃ-ʃu l. ʕandʒad ʔaːxir fatra saːr ʔiʃi mugzam. A: Mám toho v práci hodně (dosl. je na mě nenormální tlak). Opravdu, v poslední době je to přehnané.
A: Xallas it kulli 'l-imtiħaːnaːt haːði 's-sani. Z ayyilliː sani wa baxallis . B: Yoːfi, kulli 'l-iħtiraːm! Binadʒaːħ! A: Udělala jsem všechny zkoušky z letošního roku. Zbývá mi rok a skončím. B: Skvělé, všechna úcta! Ať se daří!
A: Yalla, nrawwiħ! ʔis - s aːʕa saːrit ʔitnaːʃ! B: Raq regaʕ! Xalliːniː ʔaxallis ʔil-ħalqa ʔawwal! A: Pojďme, jdeme domů! Uţ je dvanáct! B: Jenom chvilku! Nech mě nejdřív dodívat se na tento díl (seriálu).
A: ʔil-usbuːʕ ʔil- dʒaːy anaː msaːfir ʔeylat bi 't-tayyaːra. B: Min ʔayyi mat aːr, Natbag91? A: Laː, min Sade Dov. B: Tayyib, ʔiðaː heːk, ʔaħsalak wa ʔaqrab lak! A: Příští týden letím do Ejlatu. B: Z jakého letiště, Natbag? A: Ne, ze Sade Dov. B: Dobře, tak je to pro tebe lepší a blíţ.
A: Haːy was ilti min ʔiʃ- ʃu l. ʔit - t ariːq min Tel ʔabiːb le Kfar S aːba kullihaː imbaqiqa. A: Tak jsem dorazila z práce. Celá cesta z Tel Avivu do Kfar Saby je ucpaná.
91
A: ʔil- waʕdi bi 'sraʔiːl hassa bixawwif, kulli ʃarikaːt biʕmaliːn kitsutsim ʔo kθiːr mina 'ʃʃarikaːt paʃtuː regel.
נתב"גje zkratka pro גוריון-[ נמל התעופה בןnamal ha-teʿufa Ben Guryon Letiště Davida Ben Guriona.
71
A: Situace je teď v Izraeli děsivá, všechny firmy propouštějí a hodně firem zbankrotovalo.
A: ʃuː saːyir li 's-sayyaːra? B: ʔimiː ʕimilit ħaːdiθ qabli 'l-ʔusbuːʕ fiːhaː. A: Tʕayyib, bas leːʃ muʃ imsaliːħiːnhaː li l-yoːm. B: ʔil-bituaħ bi atiːʃ il-ħːadiθ. B: Leːʃ? A: Liʔanno maːfiːʃ bituaħ li tsad ʃliʃiː. A: Co je s autem? B: Matka s ním měla před týdnem nehodu. A: Dobře, ale proč jste ji aţ do teď neopravili? B: Pojištění nepokrývá nehodu. A: Proč? B: Protoţe na třetí stranu se nevztahuje pojištění.
72
Příloha č. 3: Pohlaví Ţena:
A: ʃuː hal dʒamaːl kullo, wenta ʕamilti haːðaː 'l-manikuːra? B: Wa 'l-llaː ruħit ʕind waħadi kosmetikaʔit fi Tel-ʔabiːb baʕdi taʕlim ʔo ʕamilt pedikuːra ʔo manikuːra maʕ baʕd. A: Laːzim tiʕtiːniː rakam ʔil-maħal ʔimbayyin ʔanhaː mliːħ kθiːr. B: Xalas, ʔil-marra ʔil-dʒ ay btiːdʒ iː maʕi. A: Co je to za krásu, nechala sis udělat manikuru? B: No, byla jsem po škole u jedné kosmetičky v Tel Avivu a nechala jsem si udělat zároveň pedikúru a manikúru. A: Musíš mi dát číslo na to místo, vypadá to, ţe je opravdu dobrá. B:Dobře, příště jdeš se mnou.
Muţ:
A: Biruħiːn yiʕmaliːn ridʒlehin ʔo ʔiːdehin ʕind waħadi xusuːsiː. A: Nechávají si dělat ruce a nohy u někoho speciálního.
Muţ:
A: Biddiː sifoːn θneːn ʔintʃ li 'l-midʒ li. B: ʃarʃuːri walaː ʕaːdiː? A: ʕaːdiː. A: Potřebuji dvou palcovou násosku pod dřez. B: Kaskádový nebo normální? A: Normální
Ţena:
A: Weːn ʃu 'smo, ʔil-ʔiʃi ʔil-ʔibjadʕ ʔilli biːdʒ iː taħti 'l-midʒ li? A: Kde je to, jak se to jmenuje, ta bílá věc která přijde pod dřez?
73
Příloha č. 4: Věk
A: Lamaː maʕkiʃ masʕaːriː ʔo biddak ʔitruːħ ʕal bank ʕaʃaːn yiʕtʕuːk masʕaːriː la mudit ʃahr, tʃeːf b-tisalhum?
11 let: B: Baquːlhum, biddiː ʔastaqridʕ masʕaːriː. 13 let: B: Laːzim ʔoːħið halvaʔa.
A: Kdyţ nemáš peníze a jdeš do banky, aby ti dali peníze na dobu jednoho měsíce, jak se jich zeptáš? B: Řeknu jim potřebuji si vzít půjčku. B: Musím si vzít půjčku.
74
Příloha č. 5: Věk a vliv ostatních jazyků Francouzština:
A: ʃuː haː 'ʃ-ʃaʕr bi-dʒanin! ʕaːmli tisporet dʒdiːda? B: Laʕaː, wa 'l-llaːhi ʕaːmli bas seʃuʔaːr! A: To je ale pěkný účes! Nechala sis udělat nový sestřih? B: Ne, opravdu si dělám jenom fén!
Italština a perština: A: ʔanuː dʒaːyi ʕalaː baːlo kastana? B: ʔana biddiː kastana! A: Tayyib, ruːħ iftaħ xizaːnit ʔil-mitbax ʔu fiː hinaːk kiːs xeːʃ malyaːn kastana. dʒiːb-liː ʃwayyi! A: Kdo má chuť na kaštany? B: Já si dám kaštany! A: Dobře, běţ otevřit kuchyňskou skříňku, je tam plný sáček (plátěný) kaštanů. Přines mi trošku! Perština:
A: Yaː baxtik ʕala dʒ oːzik! A: Ty máš ale štěstí na manţela!
Turečtina:
A: Ruːħ, dʒiːb-liː xaʃuːqa! A: Běţ, podej mi lţičku!
A: ʔenta waːħad kundara92! A: Ty jedna boto (dosl., nadávka)!
92
Toto slovo se běţně pouţívá ve všech věkových kategoriích.
75
Příloha č. 6: Registr
A: ʔis-salaːmu ʕaleːkum Muħammad! ʃuː ʔaxbaːr? B: Wa ʕalaykum ʔis-salaːm wa raħmatu 'l-llaːh wa barakaːt! Wa 'l-llaː b-seder, maːʃi 'lħaːl! ʃuː ʔaxbaːrak ʕindak? A: Wa 'l-llaːhi tamaːm! Mina 'l-daːr li 'ʃ-ʃu li li 'l-dʒaːmiʕ. Mitqiːyiːn ʔal-llaː wa 'mħaːfizʕin ʕalaː beːti wa diːniː. Wa 'n ʃaː 'l-llaː rabinaː jiqabel ʔilliː bamalo. A: Zdravím, Muhammade! Jak se daří? B: Mír s tebou a milost Boha a jeho poţehnání (pozdrav). Dobře, jde to. Co je u tebe nového. A: Opravdu se mám dobře. Dům, práce, mešita. Bohabojný, starám se o dům a víru. Snad Bůh přijme to, co dělám.
A: Haːl ʔayyaːm ʔil-ʔawd aːʕ 'l-maːliːyi mitd ahwiri. B: Yihyeː toːf93! ʔallaː biyifridʒhaː. A: V těchto dnech se zhoršují finanční poměry. B: Bude líp. Bůh nám dopřeje.
A: Maktuːb barra ʕal ʃeːletʕ ʔanno litr ʔil-bezin bi θalaːθi nuqtʕa sitta wa sittiːn, leːʃ huwa ʕamilo θalaːθ nuqtʕa sitta wa sittiːn? B: Mazbuːt heːtʃ, ʔiðːa ʕamilto miluy ʔatsmi, siʕro bas ʔiðːa dalqan yisʕib benzin fabtidfaʕ ʃerut. A: Venku na ceduli je napsáno, ţe litr benzínu je za 3.66, proč mi to dal za 3.66? B: Tak je to správně, kdyţ máš samoobsluhu, cena je za 3.66. Kdyţ ti benzín nalije někdo od benzínky platíš sluţbu.
A: ʔaʕtʕiːniː ʔiːmeylak ʕaʃaːn ʔawaddiː lak is-suwar! B: M I D O naːqisʕ B naːqisʕ sabʕa ʔo θamaniːn ʃtruːdl hotmeyl nuqtʕa kom. A: Dej mi svůj email, abych ti mohl poslat fotky! B: M I D O pomlčka B pomlčka 87, zavináč hotmail tečka com.
A: Doːd, wenta biddak toːxiðna ʕal-qudis? Saːr lak ʔusbuːʕ bitiwʕad fiːnaː! B: Yaː doːd, yaː habiːbiː! Lamaː yikuːn ʕindiː waqt bawʕidak ʔillaː ʔoːxðak! A: Chlape (dosl. strejdo), kdy nás vezmeš do Jeruzaléma? Uţ nám to slibuješ týden! B: Chlape, kamaráde (dosl. milačku – familiární oslovení)! Aţ budu mít čas, slibuju, ţe tě určitě vezmu!
A: ʔakiːd fiː 't-taʕliːm binħis bi 'l-haflaya. Dayman ʔiʃ-ʃab ʔil-yahuːdiː ʔillo ʔakar muʕaːmala xaːsʕa. ʔana baʔaːminiːʃ bi ʔiʃi ʔismo „du-qiyum“ fi haːðihi 'l-dawla. A: Samozřejmě, ţe ve škole cítíme diskriminaci. Vţdycky je to ţidovský kluk, který má speciální zacházení. Já nevěřím v něco jako je „koexistence“ v tomto státě.
A: ʔil-baqiːya bi-ħayaːtak ʔaxuːy. ʔiða baqdar ʔaʔzoːr bi ʔayyi ʔiʃi ʔanaː dayman taħta 'lxidmi. B: ʃukran! ʔinti kadhaː ʔaxuːy. Yihye tov ʔin ʃaː 'l-llaː!
93
Vlivem arabštiny mluvčí vyslovuje ve slově טוב/ṭov / dobře /ṭ/ jako [t].
76
A: Upřímnou soustrast (dosl. pokračování je ve tvém ţivotě), bratře. Jestli ti budu moct s čímkoliv pomoci, jsem ti vţdy k dispozici. B: Děkuji, moc to pro mě znamená (dosl. to, co mi nabízíš, se rovná tvé velikosti). Bude dobře, dá-li Bůh.
77
Příloha č. 7: Sémantické zúţení a rozšíření
A: Kadeːʃ ʕumr Raːmiː saːr? B: ʔarbaʕa siniːn. A: Maː ʃaː 'l-lla! ʔakiːd badaː gan! B: ʔaː. Binwaddiː ʕalaː gan ʕinda 'l-dʒamiʕ. A: Kolik let má Rámí? B: Čtyři roky. A: Oooh! Určitě uţ začal chodit to školky. B: Ano. Dáváme ho do školky u mešity.
A: ʔibniː mudmin ʕalaː ʔal-gamadim! Boːkel θalaːθa li-ʔarbaʕa bi 'l-yoːm! B: Miʃ muhim, xalliː yoːkel! ʔil-ħaliːb mufiːd li 'l-dʒismi. A: Můj syn je závislý na sladkých jogurtech. Denně sní tři čtyři! B: Nevadí, nech ho jíst! Mléko je pro tělo prospěšné.
78
Příloha č. 8: Extrakce kořene
A: Weːn raːyiħ? B: ʕalaː Tʕaybi! A: Miʃ saːr ħaki Yuːsif biddo yiːdʒ iː maʕnaː? B: Tʕayyib! Hassa b-abrus ʔo baruːħ, ʔamrak! A: Kam jedeš? B: Do Tajjibi! A: Neříkalo se, ţe Jusif jede s námi? A: Dobře, otočím se a pojedu! K sluţbám!
A: Diːr baːlak! ʔil-balad malyaːni boliːs, titħagor qabli ma titʕlaʕ! A: Dávej pozor! Město je plné police, neţ pojedeš, připoutej se!
A: ʃuː maːlhaː ʔil-midpeset miʃ raːdʕi tadpiːs? B: Hasab maː ʔazʕunn ʔil-hibr xilisʕ. A: Co je s tiskárnou, ţe netiskne? B: Podle mě došel inkoust.
A: ʃuː hal ʔiʃ-ʃantʕi helwi, min weːn iʃtareːtiha? B: Hizmanti ʔothaː min ʔinternet. A: Wa 'llaːhi bidʒanin! Waddiː liː ʔil-ʔeter ʕaʃaːn ʔanaː θaːni ʔazmiːn! A: Co je to za pěknou tašku, kde jsi ji koupila? B: Objednala jsem si ji z internetu. A: Opravdu je krásná! Pošli mi tu stránku, ať si taky objednám!
A: Keːf ʔil-avoda maːʃi maʕki? ʔin ʃaː 'l-lla xalasʕti kullʃi? B: Saːr li ʔusbuʕeːn, baklid ʔaːxir kam mawduːʕ ʔo baʕidhaː baxlisʕ! A: Jak ti jde práce? Doufejme, ţe si všechno dodělala? B: Zbývají mi dva týdny, píšu (na počítači) několik posledních témat a potom končím!
79
Příloha č. 9: Výsledky praktického testu Veřejná infrastruktura 9 M
Hebrejsky גדר
Česky plot
דרך
cesta
דשא
trávník
טיילת
promenáda
כניסה
vchod
יציאה
východ
כביש
silnice
זהות תעודת
doklad totoţnosti
אשראי כרטיס
kreditní karta
x
ביכור כרטיס
vizitka
x
מגרש
parcela
x
מונית
taxi
מעבר
přechod
פארק
park
פקק
zácpa
קיקר
náměstí
רמזור
semafor
שלט
cedule
תאונה
nehoda
מחסום מסלול
zátaras
חניה
parkovací místo
קניון
nákupní centrum
אולם
svatební hala
pěšina
A
14 M
A
8 F
A
13 F
x
x x
x
x
x
x x
x
80
x
x
A
Veřejná infrastruktura Hebrejsky
Česky
גדר
plot
דרך
cesta
דשא טיילת
trávník promenáda
כניסה
vchod
יציאה
východ
כביש
silnice
זהות תעודת אשראי כרטיס
doklad totoţnosti kreditní karta
ביכור כרטיס
vizitka
מגרש
parcela
מונית
taxi
מעבר פארק
přechod park
פקק
zácpa
קיקר
náměstí
רמזור
semafor
שלט תאונה
cedule nehoda
מחסום מסלול
zátaras
חניה
parkovací místo
קניון
nákupní centrum
אולם
svatební hala
24 M
A
pěšina
27 M
A
22 F
x
81
A
25 F
A
Veřejná infrastruktura Hebrejsky
Česky
גדר
plot
דרך
cesta
דשא טיילת
trávník promenáda
כניסה
vchod
יציאה
východ
כביש
silnice
זהות תעודת אשראי כרטיס
doklad totoţnosti kreditní karta
ביכור כרטיס
vizitka
מגרש
parcela
מונית
taxi
מעבר פארק
přechod park
פקק
zácpa
קיקר
náměstí
רמזור
semafor
שלט תאונה
cedule nehoda
מחסום מסלול
zátaras
חניה
parkovací místo
קניון
nákupní centrum
אולם
svatební hala
50 M
A
pěšina
82
55 M
A
45 F
A
46 F
A
Veřejná infrastruktura 85 M
86 M
82 F
83 F
Hebrejsky
Česky
גדר
plot
דרך
cesta
דשא טיילת
trávník promenáda
כניסה
vchod
יציאה
východ
כביש
silnice
זהות תעודת אשראי כרטיס
doklad totoţnosti kreditní karta
x
x
ביכור כרטיס
vizitka
x
x
מגרש
parcela
מונית
taxi
מעבר פארק
přechod park
פקק
zácpa
קיקר
náměstí
רמזור
semafor
שלט תאונה
cedule nehoda
מחסום מסלול
zátaras
חניה קניון אולם
A
pěšina parkovací místo nákupní centrum svatební hala
83
A
A
A
Móda a péče o tělo Hebrejsky לק מסלסל קבוע איפור גוף בגד בניה חגורה פניים חלב טיפול חפתים/כליפס שיוף מניקור ספרי עליונית פדיקור פן קוסמטיקה שיזוף שבעה תוספת
שיזוף קרם
Česky lak kudrnatý permanentní makeup spodní prádlo aplikace umělých nehtů pás pleťové mléko čištění pleti manţetový knoflíček pilník manikůra sprej svrchník pedikůra fén kosmetika opalování odstaňování ochlupení příčesek krém na opalování
9 M
A
14 M
A
8 F
x x x x x
x
x x x
x x
x
x
x x
x x
x x
x
x
x
x
x
x
x
A
13 F
x x
x
x x x
x
A
x
x
x
Móda a péče o tělo Hebrejsky לק מסלסל קבוע איפור גוף בגד בניה חגורה פניים חלב טיפול חפתים/כליפס שיוף מניקור ספרי עליונית פדיקור פן קוסמטיקה שיזוף שבעה תוספת
שיזוף קרם
Česky lak kudrnatý permanentní makeup spodní prádlo aplikace umělých nehtů pás pleťové mléko čištění pleti manţetový knoflíček pilník manikůra sprej svrchník pedikůra fén kosmetika opalování odstaňování ochlupení příčesek krém na opalování
24 M
A
x
27 M
x x x
x x
x
x x
x x
x
x
x
84
A
22 F
A
25 F
A
Móda a péče o tělo Hebrejsky לק מסלסל קבוע איפור גוף בגד בניה חגורה פניים חלב טיפול חפתים/כליפס שיוף מניקור ספרי עליונית פדיקור פן קוסמטיקה שיזוף שבעה תוספת
שיזוף קרם
Česky lak kudrnatý permanentní makeup spodní prádlo aplikace umělých nehtů pás pleťové mléko čištění pleti manţetový knoflíček pilník manikůra sprej svrchník pedikůra fén kosmetika opalování odstaňování ochlupení příčesek krém na opalování
50 M
A
55 M
A
45 F
x
x
x
x
x
x
x
x
A
46 F
A
x
x x
x x x x x
x x
x
x
x
x
Móda a péče o tělo Hebrejsky לק מסלסל קבוע איפור גוף בגד בניה חגורה פניים חלב טיפול חפתים/כליפס שיוף מניקור ספרי עליונית פדיקור פן קוסמטיקה שיזוף שבעה תוספת
שיזוף קרם
Česky lak kudrnatý permanentní makeup spodní prádlo aplikace umělých nehtů pás pleťové mléko čištění pleti manţetový knoflíček pilník manikůra sprej svrchník pedikůra fén kosmetika opalování odstaňování ochlupení příčesek krém na opalování
85 M
A
86 M
A
x
x
x
x
x x x
x
x
x
x
x
x
x
x x x
x
x
x
x
x
x x x x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x x x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x x
x
x
x x x
x x
85
82 F
A
83 F
A
x
x
x x
x
x x
Jídlo Hebrejsky
Česky
ארגז
přepravka
ארטיק
ledňák
גלידה ופל
zmrzlina vafle
חבית
sud
פעמי חד
jednorázové kelímky
חצילים
lilek s majonézou
חריף אדום כרוב
ostrý (chuť) zelí s majonézou
לחמניות
housky
מדליק
zapalovač
מיצ
dţus
/חמאה מרגרינה מרק
máslo polévka
אפייה נייר
papír na pečení
כסף נייר
alobal
נקניק
šunka
נקניקיות עגה
párky dortík
פטריה
houby
לחם פרורי
strouhanka
פתה
pita chléb
צלעות
ţebra (pokrm)
קומקום
rychlovarná konvice
קונדיטוריה
cukrárna
קינוח
9 M
A
14 M
x
A
8 F
x
A
13 F
x
x
x
x
x
x
dezert
x
x
x
x
קצפת תבנית
šlehačka forma na dort
x x
x
רשת
grill
x
x
x
x
שישיה
balení po šesti
x
x
x
x
שמנת
smetana
x
x
שניצל
řízek
86
A
Jídlo Hebrejsky
Česky
ארגז
přepravka
ארטיק
ledňák
גלידה ופל
zmrzlina vafle
חבית
sud
פעמי חד
jednorázové kelímky
חצילים
lilek s majonézou
חריף אדום כרוב
ostrý (chuť) zelí s majonézou
לחמניות
housky
מדליק
zapalovač
מיצ
dţus
/חמאה מרגרינה מרק
máslo polévka
אפייה נייר
papír na pečení
כסף נייר
alobal
נקניק
šunka
נקניקיות עגה
párky dortík
פטריה
houby
לחם פרורי
strouhanka
פתה
pita chléb
צלעות
ţebra (pokrm)
קומקום
rychlovarná konvice
קונדיטוריה
cukrárna
קינוח
dezert
קצפת תבנית
šlehačka forma na dort
רשת
grill
שישיה
balení po šesti
שמנת
smetana
שניצל
řízek
24 M
A
x
x
87
27 M
A
22 F
A
25 F
A
Jídlo 50 M
55 M
45 F
Hebrejsky
Česky
ארגז
přepravka
ארטיק
ledňák
גלידה ופל
zmrzlina vafle
חבית
sud
פעמי חד
jednorázové kelímky
חצילים
lilek s majonézou
חריף אדום כרוב
ostrý (chuť) zelí s majonézou
לחמניות
housky
מדליק
zapalovač
מיצ
dţus
/חמאה מרגרינה מרק
máslo polévka
אפייה נייר
papír na pečení
כסף נייר
alobal
נקניק
šunka
נקניקיות עגה
párky dortík
פטריה
houby
לחם פרורי
strouhanka
פתה
pita chléb
צלעות
ţebra (pokrm)
קומקום
rychlovarná konvice
קונדיטוריה
cukrárna
קינוח
dezert
x
קצפת תבנית
šlehačka forma na dort
x
x
רשת
grill
שישיה
balení po šesti
x
x
שמנת
smetana
שניצל
řízek
A
A
x
88
A
46 F
A
Jídlo 85 M
86 M
82 F
83 F
Hebrejsky
Česky
ארגז
přepravka
ארטיק
ledňák
x
x
x
x
גלידה ופל
zmrzlina vafle
x
x
x
x
חבית
sud
פעמי חד
jednorázové kelímky
חצילים
lilek s majonézou
חריף אדום כרוב
ostrý (chuť) zelí s majonézou
לחמניות
housky
x
x
x
x
מדליק
zapalovač
מיצ
dţus
/חמאה מרגרינה מרק
máslo polévka
אפייה נייר
papír na pečení
כסף נייר
alobal
נקניק
šunka
נקניקיות עגה
párky dortík
פטריה
houby
לחם פרורי
strouhanka
פתה
pita chléb
צלעות
ţebra (pokrm)
קומקום
rychlovarná konvice
קונדיטוריה
cukrárna
קינוח
dezert
קצפת תבנית
šlehačka forma na dort
רשת
grill
שישיה
balení po šesti
x
x
שמנת
smetana
שניצל
řízek
A
A
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x x
x
x x
89
A
A
Sport 9 M
14 M
8 F
Hebrejsky
Česky
אופסיד טרנינג
ofsajd sportovní oblečení
גול
gól
מגן מכון- בית כושר
chrániče posilovna
מציל פאוול
plavčík faul
x
פנדל
penalta
x
שוער
brankář
A
A
x
A
x
13 F
A
x
x x
Sport
טרנינג
Česky ofsajd sportovní oblečení
גול
gól
מגן מכון- בית כושר
chrániče posilovna
מציל
plavčík
פאוול
faul
פנדל
penalta
שוער
brankář
Hebrejsky אופסיד
24 M
A
27 M
A
22 F
A
25 F
A
x
x
Sport Hebrejsky אופסיד טרנינג
Česky ofsajd sportovní oblečení
גול מגן מכון- בית כושר
posilovna
מציל
plavčík
פאוול
faul
פנדל
penalta
שוער
brankář
50 M
A
55 M
A
45 F
x
gól chrániče
A
46 F
x
x
x x
90
x
A
Sport Hebrejsky
Česky
אופסיד טרנינג
ofsajd sportovní oblečení
גול
gól
מגן מכון- בית כושר
85 M
86 M
A
82 F
A
83 F
A
A
x
x
chrániče
x
x
posilovna
x
x
מציל פאוול
plavčík faul
x
x
x
x
פנדל
penalta
x
x
x
x
שוער
brankář
x
x
x
x
Vzdělání Hebrejsky Česky מדגישzvýrazňovač מחשבוןkalkulačka mateřská גןškolka מטפלvychovatelka שרטוטrys תעודהdiplom
14 M
9 M
A
A
8 F
A
13 F
A
A
25 F
A
x x
Vzdělání Hebrejsky Česky מדגישzvýrazňovač מחשבוןkalkulačka mateřská גןškolka מטפלvychovatelka שרטוטrys תעודהdiplom
24 M
27 M
A
91
A
22 F
Vzdělání Hebrejsky
Česky
50 M
55 M
A
A
45 F
A
מדגישzvýrazňovač מחשבוןkalkulačka mateřská גןškolka מטפלvychovatelka שרטוטrys תעודהdiplom
46 F
A
x
Vzdělání Hebrejsky Česky מדגישzvýrazňovač מחשבוןkalkulačka mateřská גןškolka מטפלvychovatelka שרטוטrys תעודהdiplom
85 M
86 M
A
x
92
A
82 F
A
83 F
x
x
x
x
x x
x x
A
Ţivotní styl 9 M
14 M
8 F
13 F
Hebrejsky
Česky
פיגוע
atentát
תפריט
jídelní lístek
מופתע עסקים איש
překvapený podnikatel
אמבולנס
záchranná sluţba
ביטחון
bezpečnost
מלון בית
hotel
דירה הגרלה
byt loterie
חכירה
bezpečnostní kontrola
הלוואה
půjčka
הנחה
sleva
זקוקים חבילה
ohňostroj balík
טופס
formulář
יומן
diář
כספומט
bankomat
x
מבצע מדריך
akce (sleva) turistický průvodce
x
x
אויר מטהר
osvěţovač vzduchu
x
x
אש מכבה
hasič
מכל
nádrţ
מלצר
čišník
מנהל
ředitel
מניות
burza
מסיבה
oslava
מעצב מרתף
návrhář (módní) sklep/kryt
x
משכנתא
hypotéka
x
משרד
úřad
דייל/סדרן
letuška
סלון סמל עזרה ראשונה
obávací pokoj symbol první pomoc
x
x
קבלה
účtenka
x
x
קפטריה
kavárna
קומה
patro
קשרים
protekce
x
x
A
x
A
x
A
x x
x
x x
x
x
x
x
x
x x
x
x
x
93
A
Ţivotní styl 9 M
Hebrejsky
Česky
שומר
stáţce
תערוכה
výstava
לוקוחות שירות תחרות
zákaznícký servis závod
חגורה
pás
מדפסת
tiskárna
אפנוע
motorka
גג גז
střecha plyn
מהיר דבק
vteřinové lepidlo
חגה
volant
פלפון
mobilní telefon
הודעה כבל
zpráva kabel
מחזיק
klíčenka
מטען
nabíječka
מסך
obrazovka
מעלית מקלדת
výtah klávesnice
נהג
řidič
נייד
laptop
עור
kůţe
עכבר
myš (u počítače)
פדל
pedál
פנקס
poznámkový blok
קסטה
kazeta
x
שואב שלט
vysavač ovladač na televizi
x
שקע
zásuvka
תריסים
rolety
מחבל
terorista
A
x
14 M
x
A
8 F
x
A
13 F
x
x
x
x x
x
x
x
x
x
x
x
94
x
x
x
x
A
Ţivotní styl Hebrejsky
Česky
פיגוע
atentát
תפריט
jídelní lístek
מופתע עסקים איש
překvapený podnikatel
אמבולנס
záchranná sluţba
ביטחון
bezpečnost
מלון בית
hotel
דירה הגרלה
byt loterie
חכירה
bezpečnostní kontrola
הלוואה
půjčka
הנחה
sleva
זקוקים חבילה
ohňostroj balík
טופס
formulář
יומן
diář
כספומט
bankomat
מבצע מדריך
akce (sleva) turistický průvodce
אויר מטהר
osvěţovač vzduchu
אש מכבה
hasič
מכל
nádrţ
מלצר
čišník
מנהל
ředitel
מניות
burza
מסיבה
oslava
מעצב מרתף
návrhář (módní) sklep/kryt
משכנתא
hypotéka
משרד
úřad
דייל/סדרן
letuška
סלון סמל עזרה ראשונה
obývací pokoj symbol
קבלה
účtenka
קפטריה
kavárna
קומה
patro
קשרים
protekce
24 M
27 M
A
x
A
22 F
A
25 F
x
x
x x
první pomoc
95
x
A
Ţivotní styl Hebrejsky
Česky
שומר
stáţce
תערוכה
výstava
לוקוחות שירות תחרות
zákaznícký servis závod
חגורה
pás
מדפסת
tiskárna
אפנוע
motorka
גג גז
střecha plyn
מהיר דבק
vteřinové lepidlo
חגה
volant
פלפון
mobilní telefon
הודעה כבל
zpráva kabel
מחזיק
klíčenka
מטען
nabíječka
מסך
obrazovka
מעלית מקלדת
výtah klávesnice
נהג
řidič
נייד
laptop
עור
kůţe
עכבר
myš (u počítače)
פדל
pedál
פנקס
poznámkový blok
קסטה
kazeta
שואב שלט
vysavač ovladač na televizi
שקע
zásuvka
תריסים
rolety
מחבל
terorista
24 M
A
96
27 M
A
22 F
A
25 F
A
Ţivotní styl Hebrejsky
Česky
פיגוע
atentát
תפריט
jídelní lístek
מופתע עסקים איש
překvapený podnikatel
אמבולנס
záchranná sluţba
ביטחון
bezpečnost
מלון בית
hotel
דירה הגרלה
byt loterie
חכירה
bezpečnostní kontrola
הלוואה
půjčka
הנחה
sleva
זקוקים חבילה
ohňostroj balík
טופס
formulář
יומן
diář
כספומט
bankomat
מבצע מדריך
akce (sleva) turistický průvodce
אויר מטהר
osvěţovač vzduchu
אש מכבה
hasič
מכל
nádrţ
מלצר
čišník
מנהל
ředitel
מניות
burza
מסיבה
oslava
מעצב מרתף
návrhář (módní) sklep/kryt
משכנתא
hypotéka
משרד
úřad
דייל/סדרן
letuška
סלון סמל עזרה ראשונה
obývací pokoj symbol
קבלה
účtenka
קפטריה
kavárna
קומה
patro
קשרים
protekce
50 M
A
55 M
A
45 F
A
46 F
x
x
x
první pomoc
97
A
Ţivotní styl Hebrejsky
Česky
שומר
stáţce
תערוכה
výstava
לוקוחות שירות תחרות
zákaznícký servis závod
חגורה
pás
מדפסת
tiskárna
אפנוע
motorka
גג גז
střecha plyn
מהיר דבק
vteřinové lepidlo
חגה
volant
פלפון
mobilní telefon
הודעה כבל
zpráva kabel
מחזיק
klíčenka
מטען
nabíječka
מסך
obrazovka
מעלית מקלדת
výtah klávesnice
נהג
řidič
נייד
laptop
עור
kůţe
עכבר
myš (u počítače)
פדל
pedál
פנקס
poznámkový blok
קסטה
kazeta
שואב שלט
vysavač ovladač na televizi
שקע
zásuvka
תריסים
rolety
מחבל
terorista
50 M
A
55 M
A
45 F
A
46 F
x
98
A
Ţivotní styl Hebrejsky
Česky
פיגוע
atentát
תפריט
jídelní lístek
מופתע עסקים איש
překvapený podnikatel
אמבולנס
záchranná sluţba
ביטחון
bezpečnost
מלון בית
hotel
דירה הגרלה
byt loterie
חכירה
bezpečnostní kontrola
הלוואה
půjčka
הנחה
sleva
זקוקים חבילה
ohňostroj balík
טופס
formulář
יומן
diář
כספומט
bankomat
מבצע מדריך
akce (sleva) turistický průvodce
אויר מטהר
osvěţovač vzduchu
אש מכבה
hasič
מכל
nádrţ
מלצר
čišník
מנהל
ředitel
מניות
burza
מסיבה
oslava
מעצב מרתף
návrhář (módní) sklep/kryt
משכנתא
hypotéka
משרד
úřad
דייל/סדרן
letuška
סלון סמל עזרה ראשונה
obávací pokoj symbol
קבלה
účtenka
קפטריה
kavárna
קומה
patro
קשרים
protekce
85 M
A
86 M
A
82 F
x
A
83 F
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
první pomoc
99
A
Ţivotní styl 85 M
86 M
Hebrejsky
Česky
שומר
stáţce
תערוכה
výstava
x
לוקוחות שירות תחרות
zákaznícký servis závod
x
חגורה
pás
מדפסת
tiskárna
אפנוע
motorka
גג גז
střecha plyn
מהיר דבק
vteřinové lepidlo
חגה
volant
פלפון
mobilní telefon
הודעה כבל
zpráva kabel
מחזיק
klíčenka
מטען
nabíječka
מסך
obrazovka
מעלית מקלדת
výtah klávesnice
נהג
řidič
נייד
laptop
עור
kůţe
עכבר
myš (u počítače)
פדל
pedál
פנקס
poznámkový blok
קסטה
kazeta
שואב שלט
vysavač ovladač na televizi
שקע
zásuvka
תריסים
rolety
מחבל
terorista
A
A
82 F
A
83 F
A
x x
x
x
x
x
x
x
100
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
Technologie a přístoje Hebrejsky
Česky
14 M
מנוף
jeřáb
x
deska
paleta
x
מפצל מיקרוסקןף
rozdvojka mikroskop
x
אחוז
procento
x
אגזוז
výfuk
x
אזעקה
alarm
אינסטלטור ביוב
instalátor odpad
x
גיר
ozubené kolečko
x
שמש דוד
ohřívač vody
חממה
skleník
מאריך שודי מופתח
prodluţka klíč (nářadí)
מזגן
klimatizace
מזגרת מזליגה
rám vysokozdviţný vozík
אור מחזיר
A
9M
A
8 F
A
13 F
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x x x x
x
x
x
x x
x x
x
x
x
x
x
reflexivní vesta
x
x
מערכת
audio souprava
x
משאבה
pumpa
x
משאית
nákladní auto
x
משתלבת
zámková dlaţba
x
סולר
benzín
x
דלק תחנת
benzínová stanice
x
סורק
skener
משתמש שם סיסמה
uţivatelské jméno heslo
סיפון
sifon (násoska)
המיחזור סל
koš (recyklace)
x
פיגום
lešení
x
פנצ'ר רדיאטור
díra v pneumatice radiátor
x
ריסוס
postřik
x
רמקול
reproduktor
x
שטרודל
zavináč (internet)
x
שפכטל
špachtle
x
x
x
x
x
x
x x
x x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x x
x
x
x
x
101
x
x
A
Technologie a přístoje Hebrejsky
Česky
מנוף
jeřáb
deska
paleta
מפצל
rozdvojka
מיקרוסקןף
mikroskop
אחוז
procento
אגזוז
výfuk
אזעקה
alarm
אינסטלטור
instalátor
ביוב
odpad
גיר
ozubené kolečko
שמש דוד
ohřívač vody
חממה
skleník
מאריך
prodluţka
שודי מופתח
klíč (nářadí)
מזגן
klimatizace
מזגרת מזליגה
rám vysokozdviţný vozík
אור מחזיר
reflexivní vesta
מערכת
audio souprava
משאבה משאית
pumpa nákladní auto
משתלבת
zámková dlaţba
סולר
benzín
דלק תחנת
benzínová stanice
סורק משתמש שם
skener uţivatelské jméno
סיסמה
heslo
סיפון
sifon (násoska)
המיחזור סל פיגום
koš (recyklace) lešení
פנצ'ר
díra v pneumatice
רדיאטור
radiátor
ריסוס
postřik
רמקול
reproduktor
שטרודל
zavináč (internet)
שפכטל
špachtle
24 M
A
27M
A
22 F
x
A
25 F
x
x
x
x
x
x
x x
x
x
102
A
Technologie a přístoje 50 M
45 F
46 F
Hebrejsky
Česky
מנוף
jeřáb
deska
paleta
x
מפצל מיקרוסקןף
rozdvojka mikroskop
x
אחוז
procento
אגזוז
výfuk
אזעקה
alarm
אינסטלטור ביוב
instalátor odpad
גיר
ozubené kolečko
שמש דוד
ohřívač vody
חממה
skleník
מאריך שודי מופתח
prodluţka klíč (nářadí)
מזגן
klimatizace
מזגרת מזליגה
rám vysokozdviţný vozík
x
אור מחזיר
reflexivní vesta
x
מערכת
audio souprava
משאבה
pumpa
משאית
nákladní auto
משתלבת
zámková dlaţba
סולר
benzín
דלק תחנת
benzínová stanice
סורק
skener
משתמש שם סיסמה
uţivatelské jméno heslo
סיפון
sifon (násoska)
המיחזור סל
koš (recyklace)
פיגום
lešení
פנצ'ר רדיאטור
díra v pneumatice radiátor
ריסוס
postřik
רמקול
reproduktor
שטרודל
zavináč (internet)
שפכטל
špachtle
A
55M
A
x
A
x x
x
x
x
x
x x
x
x
103
A
Technologie a přístoje 85 M
82 F
83 F
Hebrejsky
Česky
מנוף
jeřáb
deska
paleta
x
x
x
מפצל
rozdvojka
x
x
x
מיקרוסקןף
mikroskop
אחוז
procento
אגזוז
výfuk
אזעקה
alarm
אינסטלטור
instalátor
ביוב
odpad
גיר
ozubené kolečko
שמש דוד
ohřívač
חממה
skleník
מאריך
prodluţka
שודי מופתח
klíč (nářadí)
מזגן
klimatizace
מזגרת מזליגה
rám vysokozdviţný vozík
אור מחזיר
reflexivní vesta
מערכת
audio souprava
משאבה משאית
pumpa nákladní auto
משתלבת
zámková dlaţba
סולר
benzín
דלק תחנת
benzínová stanice
סורק משתמש שם
skener uţivatelské jméno
x x
סיסמה
heslo
x
סיפון
sifon (násoska)
המיחזור סל פיגום
koš (recyklace) lešení
פנצ'ר
díra v pneumatice
רדיאטור
radiátor
ריסוס
postřik
רמקול
reproduktor
שטרודל
zavináč (internet)
שפכטל
špachtle
A
86M
A
A
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x x
x x
x x
x
x
x
x
x
x x
x x
x
x
x
x
x
x
x x
104
A
Zdraví Hebrejsky
Česky
דכאון
deprese
הומו
homosexuál
לב התכף מעבדה
infarkt laboratoř
נחה
tělesně postiţený
נרקומן
narkoman
14 M
A
9 M
A
x
8 F
A
13 F
A
x
Zdraví Hebrejsky
Česky
דכאון
deprese
הומו
homosexuál
לב התכף
infarkt
מעבדה
laboratoř
נחה
tělesně postiţený
נרקומן
narkoman
24 M
A
9 M
A
22 F
A
25 F
A
50 M
A
55 M
A
45 F
A
46 F
A
85 M
A
86 M
A
82 F
A
83 F
A
Zdraví Hebrejsky דכאון
Česky deprese
הומו
homosexuál
לב התכף
infarkt
מעבדה
laboratoř
נחה נרקומן
tělesně postiţený narkoman
Zdraví Hebrejsky דכאון
Česky deprese
הומו
homosexuál
לב התכף
infarkt
מעבדה
laboratoř
נחה
tělesně postiţený
נרקומן
narkoman
x
x
x
x
105
x
