UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy
Bakalářská práce
Veronika Vincourová Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání a výchova ke zdraví zaměřená na vzdělávání
Aplikace první pomoci v podmínkách základních škol
Olomouc 2014
vedoucí práce: Mgr. Petr Zemánek, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Aplikace první pomoci v podmínkách základních škol“ vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
V Olomouci dne
8. 4. 2014
Podpis
Děkuji Mgr. Petru Zemánkovi, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Také chci poděkovat všem základním školám v Olomouci, které se podílely na praktické části mé bakalářské práce.
OBSAH OBSAH ............................................................................................................ 4 ÚVOD .............................................................................................................. 7 1 CÍL PRÁCE .............................................................................................. 8 2 TEORETICKÉ POZNATKY ................................................................. 9 2.1 Historie první pomoci .......................................................................... 9 2.2 Úvod do první pomoci ....................................................................... 10 2.3 Obecný postup první pomoci ............................................................. 12 2.4 Postup na místě nehody...................................................................... 12 2.5 Přenášení, polohování a transport ...................................................... 13 2.5.1 Vyprošťování postižených ........................................................................... 13 2.5.2 Polohování..................................................................................................... 14 2.5.3 Transport ...................................................................................................... 15
2.6 Stavy bezprostředně ohrožující život ................................................. 17 2.6.1 Zástava dechu a krevního oběhu - první pomoc ....................................... 17 2.6.2 Bezvědomí ..................................................................................................... 19 2.6.3 Šok ................................................................................................................. 20 2.6.4 Dušení a vdechnutí cizího tělesa ................................................................. 20
2.7 Mdloba, kolaps ................................................................................... 22 2.8 Poranění .............................................................................................. 22 2.8.1 Mozkolebeční ................................................................................................ 22 2.8.2 Páteře a míchy .............................................................................................. 23 2.8.3 Hrudníku a břicha ....................................................................................... 25 2.8.4 Pánve ............................................................................................................. 28 2.8.5 Kosti, svalů, šlach a kloubů ......................................................................... 28 2.8.6 Poranění oka ................................................................................................. 30
2.9 Krvácení ............................................................................................. 30
2.9.1 Tepenné (arteriální) ..................................................................................... 31 2.9.2 Žilní (venózní) ............................................................................................... 32 2.9.3 Vlásečnicové (kapilární) a smíšené ............................................................. 32 2.9.4 Nejčastější krvácení z tělních otvorů .......................................................... 32
2.10
Rány ................................................................................................ 33
2.11
Tepelné poškození organismu......................................................... 35
2.11.1 Celková tepelná poškození – Přehřátí, podchlazení ............................... 35 2.11.2 Úpal a úžeh ................................................................................................. 35
2.12
Lokální tepelná poškození .............................................................. 36
2.12.1 Popáleniny a opařeniny ............................................................................. 36 2.12.2 Omrzliny ..................................................................................................... 37
2.13
Chemická poranění ......................................................................... 38
2.14
Tonutí .............................................................................................. 40
2.15
Zásah elektrickým proudem, úraz bleskem .................................... 41
2.16
Křečové stavy .................................................................................. 42
2.17
Infarkt, cévní mozková příhoda ...................................................... 42
2.18
Náhlé stavy dušnosti (dyspnoe) ...................................................... 43
2.19
Náhlé stavy - diabetes mellitus ....................................................... 44
3 METODIKA PRÁCE............................................................................. 45 3.1 Metodika výzkumu............................................................................. 45 3.1.1 Použitá metoda ............................................................................................. 45
4 Výsledky .................................................................................................. 46 4.1 Vyhodnocení výzkumu ...................................................................... 46 5 DISKUSE................................................................................................. 65 ZÁVĚR .......................................................................................................... 66 Souhrn ........................................................................................................... 67 Summary ....................................................................................................... 68 REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................... 69
Seznam použité literatury ........................................................................... 69 Seznam použitých symbolů a zkratek ........................................................ 70 Seznam obrázků .......................................................................................... 71 Seznam tabulek ........................................................................................... 71 Seznam příloh ............................................................................................. 72 PŘÍLOHY
ÚVOD Motto: „Lidská pomoc v nouzi obohacuje nejen toho, kdo ji dostává, ale i toho, kdo ji poskytuje.“ (Václav Havel) Téma první pomoci je mi velmi blízké, pro moji budoucí profesi učitelky na základní škole ji jistě využiji. Základy první pomoci mi nejsou neznámé, a proto jsem se touto problematikou chtěla zabývat hlouběji a něco nového se přiučit. Nově nabyté vědomosti určitě v budoucnosti využiji, jak již pro zmíněnou profesi nebo jako v roli matky, která má věčně neposedné děti. Určitě se mi základy první pomoci budou hodit, pokud budu svědkem např. dopravní nehody a budu muset své znalosti využít, a tím zachránit lidský život. Aktuálnost první pomoci je na místě, narůstá počet dopravních nehod. Stává se tak, díky nepozornosti či zbrklosti řidičů aut, motorek nebo i cyklistů. Každý z nás musí myslet na to, že se někdy ocitne v situaci, kdy bude muset pomáhat nebo mu bude pomáháno. Proto je důležité nemít k záchraně lidského života neutrální nebo až laxní přístup. Povinnost poskytnout pomoc osobě, u které jsou zjevné známky poruchy zdraví, náleží každé osobě. Je stanovena zákonem, včetně postihu za její nesplnění či neposkytnutí. U zdravotnických pracovníků, je zcela samozřejmá povinnost, poskytnou první pomoc. (Bydžovský, 2011) Na úvod bych chtěla ještě říci, co to vlastně první pomoc je. První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření na sebe navazujících, jež mohou být poskytnuta kdekoli a kdykoli, a která slouží k bezprostřední pomoci. Dělí se na základní (laickou) pomoc, technickou pomoc, odbornou (lékařskou) přednemocniční pomoc a na nemocniční péči. (Scheinarová, 2004)
7
1 CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je pomocí kvantitativní metody dotazníku zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů základních škol. Dílčí cíle: • Zda jsou pedagogové na základních školách proškoleni na téma první pomoc. • Zjištění, kterou oblast v první pomoci pedagogové neznají nebo, ve které nejsou proškoleni. • Za pomocí dotazníku zjistit, zda jsou pedagogové na základních školách schopni poskytnout první pomoc.
8
2 TEORETICKÉ POZNATKY V této kapitole budou popsány všechny teoretické poznatky ohledně první pomoci.
2.1 Historie první pomoci „S postupným vývojem lidstva se rozvíjela snaha člověku pomoci nejen v jeho utrpení, ale i v posmrtném životě. Záznamy ze Starověkého Egypta nám ukazují dokonalý způsob obvazové techniky, který uměli použít i nezkušení. Kromě toho je všem dobře známá dokonalá mumifikace mrtvol.“ (E-ChemBook, 2013) Itálie 15. století - Porodní báby využívaly umělé dýchání u novorozenců, kteří nezačali spontánně sami dýchat. Anglie za vlády Viktorie - V této době bylo od umělého dýchání upuštěno, kvůli nepřístupnému kontaktu rtů. (Vitae, 2013) Paracelsus 16. století – Pokoušel se oživovat mrtvoly pomoci dýchacích měchů, horkého vzduchu a kouře. Skotsko 1732 Tossach – Tento chirurg zdokumentoval svou resuscitaci klinicky mrtvého člověka. Popsal nepřítomnost pulsu i dýchání, chladnou kůži (jasný náznak smrti). U postiženého stiskl nos a prováděl umělé dýchání. Tento člověk byl po hodině oživování přiveden k vědomí, bez srdeční masáže. (Vitae, 2013) „První památky o aktivnější snaze „zrealizovat“ první pomoc se datuje do 18. století. Při korunovaci habsburského císaře Františka II., roku 1792, byla po určitých intervalech rozmístěna pomoc lékařů, léčitelů či porodních bab. Byla to první organizovaná zdravotnická asistence v tehdejší monarchii. Za zakladatele první pomoci můžeme považovat pruského vojenského lékaře Johannese Fridricha Augustu von Esmarch (1823 - 1908). Požadoval, aby vojáci byli schopni pomoci svým zraněným kolegům na bojišti.“ (E-ChemBook, 2013) Byli proškoleni v základních obvazových a ošetřovacích technikách. Významnou úlohu v rozvíjení první pomoci a ošetřovatelství sehrála Florence Nightingalová (1820 - 1910), začala navštěvovat nemocné ve vlastních domovech, protože v nemocnicích se nedodržovala základní hygienická pravidla apod. Za otce novodobé první pomoci je považován spoluzakladatel Červeného kříže, držitel Nobelovy ceny, Henry Dunant (1828 - 1910). Roku 1876 na základě tzv. (E-ChemBook, 2013) „Ženevské konvence dává jeden z podnětů ke vzniku mezinárodní organizace zaměřené na pomoc druhým v případě války či jiné katastrofy. (Počátky činnosti Červeného kříže na našem území sahají do roku 1868).“ (E-ChemBook, 2013) V roce 1858 Silvestr zavedl metodu umělého dýchání, která se na dlouhou dobu stala dominantou
9
při postupech resuscitace. V roce 1874 Schiffer popsal a provedl první úspěšnou nepřímou masáž srdce. Polovina 20. století – Doktor Peter Safar znovu objevil dýchání z úst do úst. Zdůraznil důležitost záklonu hlavy a uzavření nosu. A také sestavil základní schéma kardiopulmonální resuscitace. (Vitae, 2013) „Ke konci 19. století vzniká v Praze „Pražský dobrovolný sbor ochranný“. Vzniká první, v současnosti nejstarší, záchranná služba ve střední Evropě (ZZS Praha).“ (E-ChemBook, 2013) 70. léta 20. století – Resuscitace byla rozšířena i o používání defibrilace a také vznikají první pomůcky pro nácvik první pomoci. Od roku 2000 se pravidelně vydávají směrnice určené k doporučeným postům pro laiky i odbornou veřejnost. (E-ChemBook, 2013) Tentýž rok 2000 vzešla v platnost doporučení Evropské rady pro resuscitaci ERC Guidelines 2000. V roce 2005 Vzešla v platnost doporučení Evropské rady pro resuscitaci ERC Guidelines 2005. Podle Guidelines 2005 přijatými evropskou a českou radou pro resuscitaci, je také upřednostňována masáž srdce před dýcháním. Není to z důvodu „nepřípustného kontaktu rtů“, jako v minulosti. Hlavní příčina je, odmítnutí zachránce poskytnout dýchání z úst do úst postiženého, při náhlé zástavě oběhu. Od roku 2008 je nápadná podoba s historií, kdy americká asociace kardiologů (AHA) doporučuje resuscitovat bez dýchání z úst do úst (z plic do plic). V roce 2010 – U náhlých zástav oběhu je upuštěno od dýchání z plic do plic v případech, kdy oživuje laik. (Vitae, 2013)
2.2 Úvod do první pomoci Povinnost poskytnout pomoc osobě, u které jsou zjevné známky poruchy zdraví, náleží každé osobě. Je stanovena zákonem , včetně postihu za její nesplnění či neposkytnutí. U zdravotnických pracovníků, je zcela samozřejmá povinnost, poskytnou první pomoc. (Bydžovský, 2011) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník platný od 1. 1. 2010 - §150 neposkytnutí pomoci: „(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník - §151 neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast,
10
neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“ Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotnických službách): §49 Povinnosti zdravotnického pracovníka (výňatek): (1) Zdravotnický pracovník je povinen za a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal, odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta, na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy. B) poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb, (…)“ (Lejsek a kol., 2013) Definice: „První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření logicky na sebe navazujících, jež mohou být poskytnuta kdekoli a kdykoli, a která slouží k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví.“ (Scheinarová, 2004) Dělení první pomoci: 1. základní (laická) – je poskytována jednoduchými, ale účinnými standardními postupy bez speciálního vybavení. (Scheinarová, 2004); 2. technická pomoc – zajišťování nezbytných a optimálních podmínek pro poskytnutí zdravotní první pomoci. (E-ChemBook, 2013) Zasahuje při vyprošťování postižených, kde je zapotřebí speciální techniky (hasící prostředky, hydraulické kleště, technické zvedací polštáře apod.). Tuto funkci může zastávat báňská, požární nebo horská služba. (Scheinarová, 2004); 3. odborná (lékařská) přednemocniční pomoc – navazuje na laickou pomoc, tato pomoc má k dispozici potřebné vybavení (léky, diagnostická technika – EKG, fonendoskop, tonometr apod.) a léčebné přístroje (elektrický defibrilátor, ventilátor,…). Odborná lékařská služba je u nás zajišťována především rychlou zdravotnickou pomocí (dále jen RZP) nebo rychlou lékařskou pomocí (RLP). Další formou RLP je letecká záchranná služba (LZS). (Scheinarová, 2004); 4. nemocniční péče – Přivolání odborné zdravotnické pomoci: na číslo 155 (zdarma z mobilních telefonů, a nově se vstupem do EU i z pevných linek), 112 (taktéž zdarma, není nutné mít zapnutý mobilní telefon). Horskou službu lze přivolat radiostanicí v pásmu PMR (Personal Mobile Radio), (446 MHz) na kanále a podtónu 7/7. (Scheinarová, 2004)
11
2.3 Obecný postup první pomoci Zásady bezpečnosti při poskytování první pomoci - Poskytnutí rychlé a správné pomoci v případě úrazu či náhlé nevolnosti, je nezbytné vědět, co dělat i čeho se vyvarovat. Při zhodnocování situace a kontrole základních životních funkcí, by se mělo postupovat dle osvojených posloupností činností, které pomohou určit, zda je raněný v pořádku či nikoli. A tak zajistit vhodnou a bezpečnou první pomoc. (Stelzer a Chytilová, 2007) Pokud voláme RZS: Vždy uvádět své jméno, místo a čas nehody, a její rozsah. Počet raněných a charakter poranění. Popis nejvhodnější přístupové cesty. Další možná nebezpečí (požár, výbuch apod.) a potřebu další pomoci. Nikdy neukončujeme hovor jako první. (Bydžovský, 2004) Poranění vyšetřujeme: pohledem – pozorování chování, barva a vzhled kůže; poslechem – anamnéza od pacienta, pozorování šelestů pří dýchání, sledování zvedání hrudníku (při zástavě je hrudník v klidu); pohmatem – zkouška pulsu (krční tepna, zápěstí, třísla). Vždy měříme puls třemi prsty (ukazovák, prostředník, prsteník), nikdy nepřikládáme palec. Prohmatání neporušenosti skeletu hrudníku, zkoumání teploty kůže; čichem – zjištění zápachu z úst (po acetonu - diabetes, alkoholu) nebo celkový zápach (při pomočení, pokálení apod.) (Bydžovský, 2004)
2.4 Postup na místě nehody Zajištění bezpečnosti zúčastněných - V první řadě je důležité zhodnocení bezpečnosti prostředí a možné využitelnosti okolí. Zásadní prioritou je zabezpečení bezpečnosti zachránce/zachránců, postižených i přihlížejících. V hodné je využití ochranných pomůcek (gumové rukavice, resuscitační rouška, reflexní vesta apod.) (Lejsek a kol., 2013) Zásady vyšetření postiženého, posouzení jeho stavu a závažnosti - Základní podmínky pro poskytnutí odpovídající pomoci v akutních, život ohrožujících stavech: Rychlé, účelné, rozhodné a klidné vyhodnocení situace. Bezpečně ochránit postiženého i sebe (zachránce). Vyhodnocení stavu postiženého/postižených. Uklidnění a utěšení zraněného/zraněných. Poskytnutí neodkladné první pomoci, zaměření se na stavy ohrožující život. V případě potřeby zajistit lékařskou pomoc. Zavolat RZP. (Britský a Český červený kříž, 2007)
12
2.5 Přenášení, polohování a transport Platí pravidlo, že s pacientem v těžkém stavu by se nemělo zbytečně pohybovat, pokud však není na místě ohrožen dalším nebezpečím a odborná pomoc by se k němu včas nedostala. Naopak u lehčích zranění je transport do zdravotnických zařízení běžnou součástí první pomoci. (Lejsek, 2013) Postup na místě nehody: 1. Zhodnocení rizika dalšího postižení, popřípadě odsun na bezpečnější místo; 2. Kontrola vitálních funkcí event. KPR; 3. Zástava velkého krvácení; 4. Uložení do správné polohy; 5. Ošetření dalších zranění (vykloubení, zlomeniny, velké rány apod.)
2.5.1 Vyprošťování postižených V případě trvajícího nebezpečí je nutné před samotnou první pomocí zahájit technickou první pomoc – odsun zraněného z dosahu dalšího nebezpečí. Vyprošťování je doménou hasičů a profesionálních záchranářů, jde o tzv. odbornou technickou pomoc. Důležití pro zachránce je, uvědomit si, aby neohrozil svoje zdraví a život. (Lejsek, 2013) Vyprošťování z automobilu - Z havarovaného vozu postiženého lze s úspěchem vyprostit pomocí tzv. Rauthekova manévru. „Zachránce stojí za zraněným, ohne jeho vzdálenější paži, předloktí raněného použije jako páku, hlavu podpírá svým hrudníkem a plynulým pohybem vzad a do strany raněného vytáhne (viz obr. 1).“ (Lejsek, 2013)
Obrázek 1: Rauthekův vyprošťovací manévr (zdroj: Bydžovský, 2004)
13
2.5.2 Polohování „Pacient leží na boku, hlavu má zakloněnou, vrchní horní končetinu má pokrčenou a podsunutou pod hlavu, níže uložená horní končetina je natažená dozadu, vrchní dolní končetinu má postižený nataženou a spodní dolní končetinu pokrčenou (viz obr. 2).“ Tato poloha bývá pro laiky složitější, proto je nahrazována tzv. zotavovací polohou. (Lejsek, 2013)
Obrázek 2: Postižený ve stabilizované poloze (zdroj: Lejsek, 2013)
Zotavovací poloha - Tak též Rauthekova zotavovací poloha je jednodušší obnova již zmíněné stabilizované polohy. Pacient leží opět na boku se zakloněnou hlavou podloženou vrchní horní končetinou. Rozdílné je to, že uložená horní končetina je natažená dopředu. (Lejsek, 2013) Fowlerova poloha – Postižený je v polosedě a je opřený a rukama se zapírá o podložku. Tato poloho je pro zmírnění bolesti a pro usnadnění dýchání. Vhodná u dušných pacientů a u pacientů s poraněním hrudníku, krku, obličeje, bez přítomnosti většího krvácení a za stavu vědomí postiženého (viz obr. 3). (Lejsek, 2013 a první pomoc, 2013)
Obrázek 3: Fowlerova poloha (zdroj: http://www.prvni-pomoc.com/polohovani)
14
Protišková poloha – Postižení leží na zádech s vyvýšenými končetinami v poloze s hlavou šikmo dolů. Používá se jako prevence vniku šoku nebo u šoku. „Cílem je dostat krev do centrální části těla (viz obr. 4).“ (Lejsek, 2013 a první pomoc, 2013)
Obrázek 4: Protišoková poloha (zdroj: http://www.prvni-pomoc.com/polohovani) Autotransfuzní poloha – Zraněný leží na zádech a má vyzvednuty kolmo k tělu horní i dolní končetiny. Využití u pacientů v šoku s masivním krvácením nebo při neúspěšné protišokové poloze. Zase jde o nahromadění se krve do životně důležitých orgánů i za cenu mírného nedokrvení končetin (viz obr. 5). (První pomoc, 2013)
Obrázek 5: Autotransfuzní poloha (zdroj: http://www.prvni-pomoc.com/polohovani)
2.5.3 Transport Obecné zásady – nejdůležitější při transportu je zajištění dostatečného množství pomocníků. Plátí, že nejzkušenější z týmu transport řídí a ostatní se chovají dle jeho pokynů. (Lejsek, 2013) Transport s jedním zachráncem – Pokud je raněný schopný chůze, je možné jej odnést s oporou. Zachránce se postaví k boku postiženého, uchopí ho za ruku a jeho paži si položí kolem krku. Horní končetina postiženého nesmí být poraněná. Je možnost využití pomocí dvou zachránců (viz obr. 6). (Lejsek, 2013) 15
Obrázek 6: Transport za pomocí dvou zachránců (zdroj: Lejsek 2013) Transport s více zachránci – Použití u pacienta při vědomí, lze ho transportovat pomocí „stoličky“ (propletení rukou zachránců). Zraněný sedí na propletených horních končetinách zachránců a objímá je kolem krku (viz obr. 7). (Lejsek, 2013)
Obrázek 7: Transport pomocí „stoličky“ (zdroj: Lejsek, 2013) Transport pomocí vláčení – využití u těžších postižených. Uchopení pod rameny a opření hlavy o hrudník zachránce nebo tahem za rozepnutý kabát. Další možností je vlečení na pokrývce (viz obr. 8). (Lejsek, 2013)
Obrázek 8: Transport – vlečení na pokrývce (zdroj: Lejsek, 2013)
16
Transport pomocí nosítek – Existuje řada nosítek, měly by se vyznačovat pevností a relativně nízkou hmotností. Pacienta lze přenášet buď v leže na zádech, nebo ve stabilizované poloze. Pokud je postižený v bezvědomí nebo je podezření na poranění páteře, zacházení s ním musí být, co nejšetrněji.
2.6 Stavy bezprostředně ohrožující život Stavy bezprostředně ohrožující život jsou takové, při kterých není zaručené přežití bez
poskytnutí
neodkladné
první
pomoci
a
náhlá
smrt
je
velmi
pravděpodobná.
(Bydžovský, 2011)
2.6.1 Zástava dechu a krevního oběhu - první pomoc Zástava dechu (apnoe) – Příčinami jsou: vdechnutí (aspirace) cizího tělesa, prudká alergická
reakce,
poranění
hrudníku
(zhmoždění
nebo
zlomení
žeber),
vdechnutí
koncentrovaných par, ožehnutí dýchacích cest, zhoršení plicního onemocnění (Bydžovský, 2004). Příznaky jsou: chybí vzdouvání hrudníku a vydechování vzduchu při dýchání, barva kůže se mění z červené na namodralou (cyanóza), která je nejdříve na okrajových částech těla (rty, nos, ušní boltce, konce prstů). Zhruba po 2-3 minutách dochází ke ztrátě vědomí, do 4-10 minut i k zástavě krevního oběhu. (Bydžovský 2011). První pomoc při zástavě dechu: 1. Důležité zhodnocení situace (zjištění stavu postiženého), postižený nereaguje na oslovení ani na bolestivý podnět; 2. Poloha postiženého na zádech na rovné, pevné podložce; 3. Kontrola dýchání metodou – vidím, slyším, cítím (pohyby hrudníku, šelesty a zvuky dýchání, na přiložené tváři proud vydechovaného vzduchu). Příznaky se kontrolují po dobu zhruba 5 sekund, potom se můžeme rozhodnout uzavřít to, jako zástavu dechu; 4. Může se sledovat tep na krkavici, ten taktéž po dobu 5 sekund pomocí hmatu (palpace) dvou nebo třech prstů (ukazovák, prostředník, prsteník); 5. Uvolnění těsného oděvu kole krku (Scheinarová, 2004), otočení hlavy na stranu, otevření dutiny ústní, odstranění nečistot (popřípadě zubní náhrady nebo překážky z dýchacích cest); 6. Záklon hlavy (viz obr. 10) a vytažení zapadlého jazyka, „alternativou je trojitý manévr (Esmarchův hmat), (viz obr. 9) tj. šetrné obejmutí dolní čelisti prsty a brady palci, tlakem se vysune dolní čelist dopředu a palci se pootevřou ústa. (obr.) Používá se např. při obtížném otevření úst, nebo při podezření 17
na poranění krční páteře, kde se záklon hlavy nedoporučuje.“; 7. pět iniciálních dechů; 8. Přivolání ZZS (Bydžovský 2004)
Obrázek: 9 Esmarchův hmat (zdroj: Britský a český červený kříž) Zajištění umělého dýchání (z plic do plic), tato metoda má tři základní varianty: a) dýchání z úst do úst (viz obr. 10), b) z úst do nosu, c) z úst do úst a nosu současně (u malých dětí), popřípadě za d) dýchání do umělého otvoru v průdušnici (tracheostomatu). (Scheinarová, 2004)
Obrázek 10: Dýchání z úst do úst (zdroj: Britský a český červený kříž)
18
Zástava krevního oběhu (asystolie) – „Rozumíme komplexní situaci, pro niž je charakteristické bezvědomí, zástava spontánního dýchání a nehmatný tep na krkavici.“ (Scheinarová, 2004) Příčinami jsou: srdeční onemocnění (infarkt myokardu, plicní embolie, srdeční selhání aj.), otravy, dušení, úraz elektrickým proudem, šok. Příznaky jsou: bledé zbarvení kůže, nehmatný puls, do 10 sekund ztráta vědomí, do 30-60 sekund zástava dechu. (Bydžovský, 2011) V případě pochybností o hmatném pulsu a nepřítomnosti jakéhokoli pohybu musí být zahájena resuscitace. (Bydžovský 2004) Kritické období po zástavě krevního oběhu do vzniku nezvratného (ireverzibilního) poškození mozku je doba 3-5 minut. (Scheinarová, 2004) První pomoc při zástavě krevního oběhu: viz první pomoc při zástavě dechu.
2.6.2 Bezvědomí „Bezvědomí je stav, kdy si postižený neuvědomuje sebe ani své okolí. Vědomí je společně se zachovalým krevním oběhem a spontánním dýcháním jednou ze tří základních životních (vitálních) funkcí.“ (Bydžovský, 2011) Bezvědomí představuje akutní ohrožení lidského života. Nejčastějšími příčinami jsou: alkohol, úrazy, epilepsie, cévní mozková příhoda, hypoglykémie a jiné otravy (Bydžovský, 2008) Postup při vyšetření člověka v bezvědomí: poloha, ve které se nachází, zvracení, krvácení, (Scheinarvá, 2004) zhodnocení stavu vědomí (oslovení, bolestivý podnět, zatřesení) → bledýreaguje na oslovení – reaguje na bolest – nereaguje., barva kůže, dýchání a jeho charakter (chrčení, chroptění). (Bydžovský, 2011) Srdeční akce (pravidelnost a frekvence tepu), další zjevná poranění nebo nálezy, stav očních zornic (úzké, široké, reakce na světlo apod.) (Scheinarová, 2004) První pomoc: 1. Zhodnocení úrovně vědomí viz výše; 2. Leží-li postižený na břiše, šetrně jej otočíme na záda; 3. Záklon hlavy; 4. V případě normálního dýchání (viditelné zvedání hrudníku a vydechování vzduchu) uložení postiženého do Rauthekovi zotavovací polohy (na boku se záklonem hlavy). Možnost po 30 minutách otočit na druhý bok; 5. Pokud je raněný bez známek dechu ihned zahajujeme resuscitaci (stlačování hrudníku a umělé dýchání v poměru 30:2); 6. Přivolání ZZS (tel. 155), 7. Pátrání po příčinách bezvědomí – zápach po alkoholu, zraněný je pokousaný a pomočený (epilepsie), úraz hlavy, otravy (léky apod.), průkaz diabetika. (Bydžovský, 2011)
19
2.6.3 Šok Je odezva organismu na škodlivý podnět, který vede k bezprostřednímu ohrožení života, přestože původní příčina nemusela být smrtelná. (Stelzer a Chytilová, 2007). Šok je taktéž obranná reakce organismu na poruchy prokrvení a okysličení orgánů. V důsledku náhlého poklesu krevního tlaku může dojít k selhání krevního oběhu. (Bydžovský, 2011) „Šok provází asi 10% úrazů, u nichž bývá smrtelnou komplikací. Při šoku není organismus schopen zásobovat tkáně kyslíkem a odvádět z nich toxické látky.“ (Bydžovský, 2004) Druhy šoků: 1. Hypovolemický – ztráta krve (20-30%) a tekutin, které můžou být způsobeny vnějším nebo vnitřním krvácením. Může se, také vyskytnou u vážných popálenin, těžkých infekcí. 2.
Kardiogenní – příčinnou je selhání srdce. 3. Obstrukční – na vině
je mechanická překážka v krevním oběhu, krvácení do srdečních obalů (po nárazu do hrudníku) nebo jiné stlačení srdce. 4. Distribuční – roztažení cévního systému s následným poklesem srdečního výdeje. 5. Anafylaktický – alergická reakce imunitního systému na látky, na něž je postižený přecitlivělý (léky, bodnutí hmyzem, potraviny, rostliny apod.). (Stelzer a Chytilová, 2007)
2.6.4 Dušení a vdechnutí cizího tělesa Vdechnutí sousta či cizího tělesa (aspirace) je jednou z nejčastějších příčin náhlého dušení. (Bydžovský, 2011) Překážka v dýchacích cestách zcela nebo částečně brání spontánnímu dýchání. Při neprůchodnosti (obstrukce) dýchacích cest se můžeme setkat i s vlastní anatomickou strukturou (otok dýchacích cest: zánět hrtanu – laryngitis a hrtanové příklopky – epiglottitis), vdechování horkých par a plynů, inhalací dráždivých látek, alergickou reakcí, u bezvědomí zapadlý kořen jazyka apod. (Lejsek a kol., 2013) U malých dětí dochází k aspiraci při hrách, u dospělých při rychlém jedení.
Příčinami aspirace jsou: u dospělých vdechnutí oříšků
nebo jiných drobných semen, u malých dětí je to vdechnutí drobných předmětů, hraček a jídla, u starých a nemocných osob je to snížený obranný reflex dýchacích cest a úroveň vědomí. (Bydžovský, 2011) Příznaky: kašel, držení se za hrdlo, zvýšené dechové úsilí – panika postiženého, písklavé zvuky při nádechu, promodrání kůže a ztráta vědomí, není-li uzávěr uvolněn. (Kolektiv autorů, 2012) První pomoc při aspiraci: 1. Pacienta při vědomí vyzveme k usilovnému kašli, který může provádět s naší oporou v předklonu. Pomoci může usilovný výdech. (Lejsek a kol., 2013); 20
2. Pokud s námi nemůže postižený hovořit nebo je při dýchání slyšet pískot nebo je patrné promodrání kůže. (Bydžovský, 2011) Provádíme účinné manévry k podpoře úsilí o vypuzení cizího tělesa a) údery mezi lopatky tzv. Gordonův manévr (viz obr. 11) – Otevřenou dlaní ruky provedeme pět údery mezi lopatky postiženého. Po každém úderu kontrolujeme průchodnost dýchacích cest. Údery je nutné používat podle konstituce dusícího se. Malé děti si položíme bříškem na předloktí s hlavičkou v naší dlani, prsty mu pootevřeme ústa, a provedeme klouzavý poklep mezi lopatky (viz obr. 12). A rytmické stlačování nadbřišku tzv. Heimlichův manévr (viz obr. 13) – zachránce stojí za zády postiženého, kterého objímá horními končetinami z obou stran, postižený je v mírném předklonu. Zachránce přiloží ruku v pěst uchopenou druhou mezi mečovitý výběžek a pupek postiženého. Takto semknutýma rukama postiženému zprudka zatlačíme dovnitř a nahoru, manévr se opakuje pětkrát. Toto neprovádíme u obézních lidí, těhotných žen a malých dětí (Lejsek a kol., 2013); 3. Při ztrátě vědomí zahajujeme umělé dýchání včetně masáže hrudníku a voláme ZZS (číslo 155). (Bydžovský, 2011)
Obrázek 11: Gordonův manévr (zdroj: Britský a český červený kříž, 2007)
21
Obrázek 12: Gordonův manévr u malých dětí (zdroj: Britský a český červený kříž, 2007)
Obrázek 13: Heimlichův manévr (zdroj: Bydžovský, 2011)
2.7 Mdloba, kolaps Mdloba, kolaps (synkopa) – je krátkodobá porucha vědomí způsobená poruchou prokrvení a okysličení mozku, která se spontánně upraví do 1 minuty. (Bydžovský, 2011) Příčinami jsou: nevětrané a teplé prostředí, nedokrvení mozku z rychlé změny polohy, neurologické příčiny (epilepsie, migréna), srdeční onemocnění, po jídle, kašli. Až u 40 % kolapsů bývá příčina nejasná. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Zvednutí dolních končetin postiženému; 2. Kontrola stavu vědomí a dýchání; 3. Jestli postižený dýchá normálně, uložíme ho do stabilizované polohy na boku; 4. Pokud postižený nereaguje na bolestivý podnět a dýchá jinak než je obvyklé, je nutné ihned zahájit resuscitaci; 5. Přivoláme ZZS; 6. Ošetření případných poranění vzniklých pádem. (Bydžovský, 2011)
2.8 Poranění Při poranění dochází k narušení kůže, podkožní tkáně či kosti. (Bydžovský, 2004)
2.8.1 Mozkolebeční Poranění hlavy patří mezi závažná poranění, která v krátké době mohou přímo ohrozit život postiženého (velká krevní ztráta, neprůchodnost horních cest dýchacích apod.). Veškerá poranění hlavy se ošetřují s maximální pozorností za trvalého sledování stavu vědomí a dalších
22
životních funkcí, protože hlava je bohatě zásobena krví, je sídlem centrálního nervového systému a smyslových orgánů. (Lejsek a kol., 2013) Poranění lebky - Příčinami mohou být tupé úrazy hlavy při autonehodě, pádu, udeření různými předměty aj., které způsobují prasklinu lebky, vpáčenou zlomeninu či zlomeninu spodiny lebeční (kost týlní, spánková, čelní čichová, klínová). Příznaky u zlomeniny spodiny lebeční:vytékající nebo odkapávající tmavá krev u nosu/ucha, s nažloutlým mozkomíšním mokem, časté bývá bezvědomí, po několika hodinách se objevuje tzv. brýlový hematom kolem očí. První pomoc: 1. Ošetření bezvědomí, 2. Uložení do Rahautekovy zotavovací polohy na stranu krvácejícího ucha s přiloženým sterilním krytím a měkkým savým vypodložením. Při vědomí mírně podložená hlava. (Bydžovský, 2004) Poranění mozku - Otřes mozku (komoce) – dochází zde k dočasnému funkčnímu poškozen bez anatomických změn mozkové tkáně. Projeví se přechodnými příznaky (krátkodobé bezvědomí, nevolnost, zvracení, bolest hlavy, mělký dech, bledost, pot, zvýšená tepová frekvence, nápadná spavost u dětí a ztráta paměti (amnézie) v období těsně před úrazem) a většinou nezanechává trvalé obtíže. (Lejsek a kol., 2013 a Bydžovský, 2004) Pohmoždění mozku (kontuze) – je způsobeno větším násilím, kdy je poškozena mozková tkáň. Kontuzní ložiska se tvoří v místě nárazu (hlava je v klidu a na ni narazí cizí těleso) nebo vznikají na protilehlé straně (následek pádu). Zhmoždění mozku se projeví různě hlubokým bezvědomím, poruchami dýchání a špatnou regulací krevního tlaku. (Lejsek a kol., 2013) Stlačení (komprese) mozku
–
vzniká
hematom,
krvácení
pokud
se
při
nárazu
poškodily
cévy.
Nastává tzv. dvoufázové bezvědomí (nejprve normální krátkodobé bezvědomí, jako u otřesu mozku. Po návratu do vědomí postižený zvrací, trpí nevolností a po různě dlouhé době zase upadne
do
bezvědomí
v důsledku
stlačení
mozku
hematomem
nebo
otokem.
První pomoc: 1. V bezvědomí je důležité zprůchodnění dýchacích cest, ošetření ran, uložení do stabilizované polohy (zvýšená opatrnost při pohybu s páteří), 2. Při vědomí poloha na zádech, protišoková opatření, nepodávat jídlo ani pití. V obou případech zajistit příjezd ZZS. (Bydžovský, 2004)
2.8.2 Páteře a míchy K úrazům páteře a míchy dochází při dopravních nehodách, při pracovních či sportovních úrazech nebo pádech z výšky. Pouze 14 % úrazů páteře souvisí s poraněním míchy. U krční 23
páteře je to 40 %. Sedm procent poranění míchy vzniká špatnou a nešetrnou manipulací s raněným. Mechanismy poranění: prudký předklon nebo záklon krční páteře tzv. „šlehnutí bičem“ (whiplash syndrom) - u čelních nárazů při dopravních nehodách, mícha je téměř vždy poškozena, stlačení obratlů při pádech – možné je zde vyhřeznutí ploténky nebo rozdrcení obratle, přímé poranění, ohnutí (flexe) – poškození nekoordinovaným pohybem, který nestačí svaly vyrovnat protitahem. (Bydžovský, 2004 a 2011) Příznaky: nepřirozená poloha vleže, bolesti zad, při poranění míchy bývá porucha hybnosti končetin, porucha citlivosti (mravenčení – parestezie), otok nebo zduření v místě poranění. (Bydžovský 2004, 2011) První pomoc: 1. Zacházet s raněným šetrně a v klidu, chovat se tak, jako kdyby byla poraněná mícha; 2. Kontrola základních životních funkcí → dotázání se na citlivost a hybnost končetin (pokud jsou životní funkce v pořádku, s raněným nehýbeme, jestli ne manipulace nutná ve 3-5 zachráncích); 3. Přivolání ZZS (tel. 155); 4. Znehybnění krční páteře pomocí krčního límce odpovídající velikosti (viz obr. 14), nebo improvizovaně pomocí Schanzova límce z novin a šátku (viz obr. 15); 5. Manipulace s raněným jen v nejnutnějších případech na rovné a tvrdé podložce (Bydžovský, 2004 a 2011)
Obrázek 14: Krční límec (zdroj: Bydžovský, 2011)
24
Obrázek 15: Schanzův límec z novin a šátku (zdroj: Bydžovský, 2011)
2.8.3 Hrudníku a břicha Poranění hrudníku je závažné zvláště proto, že mimo hrudní stěnu mohou postihnout životně důležité orgány (srdce, cévy a velké tepny) uložené v hrudním koši, a tak ohrozit život raněného. Poranění hrudníku činí asi 10 % všech úrazů, a v 1/3 se kombinují s poraněním hlavy, mozku a břicha. (Scheinarová, 2004) Úrazy vznikají při nárazech na hrudník či břicho nejčastěji při dopravních nehodách, pádech z výšky, bodných nebo střelných poranění. Poranění srdce a plic může zraněného bezprostředně ohrožovat na životě. (Bydžovský 2011) Bývají doprovázený vysokou bolestivostí při dýchání, dýchání je povrchní a rychlé. (Bydžovský, 2004) Uzavřená poranění hrudníku jsou způsobené zevním mechanickým násilím, které může poškodit hrudní stěnu i orgány uložené v dutině hrudní. (Scheinarová, 2004) Zde je typická bolest omezující dýchání, tím nedochází k výměně dýchacích plynů v plicích (nedostatek kyslíku). Patří sem zlomeniny žeber, hrudní kosti (sternum) a vznik zavřeného pneumotoraxu (dále jen PMO). Uzavřený PMO vzniká při poranění průdušek nebo plicního parenchymu, a tím dojde ke špatné komunikaci dýchacích cest s pohrudniční dutinou, která brání rozpětí plíce při vdechu (viz obr. 16). (Scheinarová, 2004)
25
Obrázek 16: Uzavřený PMO (zdroj: Scheinarová, 2004) První pomoc: 1. Vyzveme postiženého, aby si položil dlaně na poraněné místo a mírně na něj tlačil, tím omezí pohyblivost hrudníku; 2. Hrudník můžeme ovázat obinadlem, obtáčky provádíme ve výdechu (expirium), u žen vynecháme prsa; 3. Raněného uložíme do Fowlerovy polohy v polosedě s možností opření poraněné strany o podloženou přikrývku; 4. Nutné myslet na možnost vnitřního krvácení, které nemusí nastat ihned. Zvláštní je případ poranění tlakovou vlnou (blast syndrom), zde dochází k popraskání orgánů obsahujících vzduch (plíce, střeva, uši). Postižený je neklidný, špatně slyší, nemůže mluvit nebo se zadrhává v řeči, typické je slzení a světloplachost, upadnutí do bezvědomí. Postiženého uložíme do polohy na zádech s pokrčenými končetinami, které mohou být podloženy, paty se nedotýkají země resp. podložky. (Bydžovský, 2004) Otevřená poranění hrudníku mohou být spojena s vyhřeznutím některých orgánů (např. u střevních kliček). (Bydžovský, 2004) Ohrožují vždy postiženého vznikem PMO, kdy vzduch poraněnou hrudní stěnou vnikl do hrudní dutiny, a tím brání svým tlakem rozvíjení plic. (Scheinarová, 2004) Otevřený PMO je zpravidla následkem bodného, střelného nebo i někdy tupého poraněný hrudní stěny (viz obr. 17). (Scheinarová, 2004)
26
Obrázek 17: Otevřený PMO (zdroj: Scheinarová, 2004) První pomoc: 1. Uložení do polohy na zádech, viz první pomoc uzavřeného poranění hrudníku; 2. Měkké sterilní obložení vyhřeznutých orgánů (pokud je to možné, použít sterilní napuštěnou gázu fyziologickým roztokem NaCl 0,9 %, tím nedojde k přichycení a přischnutí orgánů); 3. Fixace cizích těles neležících v ráně volně; 4. Vyhřezávající útroby nikdy nevracíme zpět do rány! (Bydžovský, 2004) První pomoc při PMO: 1. Krytí rány, uložení do Fowlerovy polohy vpolosedě; 5. přiložení poloprodyšného obvazu tvořeného třemi vrstvami; 6. Pokud upadá zraněný do šoku, volíme protišokovou polohu; 7. cizí těleso ponecháme v ráně a zafixujeme. (Bydžovský, 2004) Závažná poranění břicha vznikají nejčastěji přímým nárazem nebo stlačením. Při tlaku na břišní dutinu dochází většinou k roztržení jater, sleziny s krvácením do břišní dutiny nebo k úrazovému proděravění orgánů břišní dutiny, jako je žaludek nebo střevo. Dále mohou být postiženy ledviny, slinivka břišní, v malé pánvi pak močový měchýř. Mimo vyjmenované orgány mohou být také postiženy i velké cévy (aorta a dolní dutá žíla). Tato poranění ohrožují raněného závažným krvácení, nebo infekcí břišní dutiny. Otevřená břišní poranění bývají nejčastěji následkem řezných, bodných, sečných nebo střelných ran. Současně bývá poraněno více orgánů, někdy mohou vyhřeznout střeva. Ránu kryjeme sterilním obvazem, útroby se nesnažíme vsunout zpět do dutiny břišní. Postižený nesmí nic jíst ani pít. Transport do nemocnice zařídit, co nejrychleji. Zavřená břišní poranění vznikají tupým mechanismem (pád, tlaková vlna, tupý 27
předmět). Postižený trpí bolestmi, může se dostavit šok. Opět nesmí raněný nic jíst ani pít. Můžeme ho uložit do polohy na záda s podloženými končetinami, pokus si nezvolí sám jinou pro něj přijatelnější polohu, sledujeme jeho stav. Důležitý je, co nejrychlejší transport do zdravotnického zařízení. (Scheinarová, 2004)
2.8.4 Pánve Poranění pánve vzniká stlačením dolní poloviny břicha a pánevních kostí. Může být sdruženo s poraněním břicha. Současně s poraněním pánevních kostí bává poraněn močový měchýř, močová trubice, u ženy děloha a vaječníky. První pomoc: 1. Co nejšetrnější a nejrychlejší přesun zraněného do zdravotnického zařízení, 2. Nepodáváme žádné jídlo, tekutiny ani léky, 3. Většinou je vyhovující poloha na zádech, 4. Sledování celkového stavu, především vitálních funkcí. (Scheinarová, 2004)
2.8.5 Kosti, svalů, šlach a kloubů Poranění pohybového aparátu bývá často způsobeno sportem, ale také i při práci, nebo jako dopravní úraz. Může při nich dojít k poškození měkkých tkání (kůže, vaziva) i kostí. Je zde porušená hybnost samotným zraněným i bolestí, zraněný je v případě zlomenin velkých kostí ohrožen větší krevní ztrátou - vnitřní krvácení (stehenní kost až 2,5 litru, pánev až 5 litrů) a případně tukovou embolií. (Bydžovský, 2011) Dělení podle charakteru poranění: zlomeniny (fraktury), pohmoždění (kontuze), podvrtnutí (distorze), vymknutí = vykloubení (luxace). „Tato poranění vznikají, působí-li na kosti a klouby násilí neúměrné pevnosti kostí a pružnosti kloubů.“ (Scheinarová, 2004) Poranění kostí – zlomenina - Je zde přímé působení hrubé síly na kost nebo nepřímo jejím přenesením (př.: pád na nataženou končetinu). (Bydžovský, 2011) Zlomeniny rozeznáváme: únavové – poškození nemocné tkáně dlouhodobým přetěžováním; traumatické – poškození zdravé tkáně zevním násilím; patologické – poškození nemocné tkáně již malým traumatem, zatížením. Zlomeni jsou úplné a neúplné – nalomení (infrakce). Podle toho, zda byla porušena kůže nad zlomeninou, rozeznáváme fraktury otevřené a uzavřené. Zraněný je ohrožen vnitřním krvácením, šokem, tukovou embolií a infekcí u otevřených zlomenin. (Bydžovský, 2004) Zlomeniny můžeme ještě rozlišovat na šikmé, příčné, spirální a tříštivé (víceúlomkové). 28
(Bydžovský, 2011) Příznaky jsou: a) nejisté – otok, bolestivost, omezení hybnosti (Bydžovský, 2011); b) jisté – úhlová deformace končetiny, nepřirozená pohyblivost, krepitace („kostní drásot“) = drhnutí kostí při prohmatání (velmi bolestivé), vyčnívající úlomek kosti u otevřených zlomenin. Ke všem příznakům přistupujeme, jako ke zlomenině. Vše nám s jistotou potvrdí až rentgenové vyšetření (dále jen RTG). (Bydžovský, 2004) První pomoc: 1. V případě otevřené zlomeniny ošetření rány sterilním krytím a měkkým obložením (ohrožení infekcí), 2. Důležitá fixace, znehybnění končetiny přes dva klouby (nad i pod zlomeninou), 3. Nepřímé chlazení končetiny, 4. Kontrola pulzu, hybnosti a citlivosti za zlomeninou, 5. Zavolat ZZS nebo odvést zraněného na chirurgii k RTG snímku. (Bydžovský, 2011). Pozor u zlomenin velkých kostí nutná protišoková opatření, a u zlomenin žeber myslet na možný PMO. (Bydžovský, 2004) Poranění svalů a šlach - Může být uzavřené – roztržení (ruptura), kožní kryt není porušen, většinou vzniká v místě úponu šlachy na kost; otevřené – s porušením kůže a rizikem infekce. První pomoc: 1. Ošetření případných ran, 2. Znehybnění končetiny (bez napínání šlachy), 3. Nepřímé chlazení, 4. Doprava raněného na chirurgii k ošetření. (Bydžovský, 2011) Poranění kloubů - u poranění kloubů dochází k poškození vaziva, které k sobě poutá hlavici kosti a kloubní jamku. Nejčastěji k tomu to poranění dochází při sportu nebo autonehodách. Zranění je bolestivé, je zde otok a špatná hybnost. (Bydžovský, 2004) Přepětí (distenze)
–
vznik
pouze
malého
otoku
a
bolestivosti.
(Bydžovský,
2011)
Pohmoždění – nezávažné poranění měkkých částí kloubu s bolestí a s charakteristickým krevním výronem (hematom). Podvrtnutí - hlavice opustí kloubní jamku, ale vrací se (natažení vaziv a porušení cév). Charakteristická je bolest, krevní výron a otok. Vykloubení – hlavice opustí jamku, už se nevrací zpět. Končetina zůstává ve vynucené poloze, při pokusu o navrácení do normální polohy vzniká „pružinový odpor“, který vyvolává velkou bolest a vrací kloub zpět do vynucené polohy. Nejčastěji u kolenního a ramenního kloubu. Rozčlenění vykloubení: traumatická – úrazem je postižen zdravý kloub, patologická – příčinou je onemocnění kloubu, kongenitální – vrozené (především u kyčelního kloubu. (Bydžovský, 2004) Roztržení pouzdra – dochází ke krevnímu výronu v kloubu a je zde omezená hybnost. První pomoc: 1. Nepokračovat ve sportu, chůzi („nerozcházet“), 2. Uložení končetiny do zvýšené polohy, 3. Nepřímé chlazení končetiny, kloubu, 4. Znehybnění kloubu elastickým obvazem (v případě vykloubení
29
se nepokoušíme o navrácení do původní polohy). 5. Postiženého nenecháme najíst, napít ani kouřit, kvůli celkové anestezii, která se provádí při navrácení kloubu zpět na původní místo, 6. Ověření prokrvení a citlivosti končetiny, 7. Dopravení na chirurgii. (Bydžovský, 2011)
2.8.6 Poranění oka Poranění oka, stejně jako porucha jeho cévního zásobení, krvácení do oka nebo jeho postižení zánětem se projeví zhoršením zraku, případně to může vést k trvalému poškození nebo ztrátě zraku. (Bydžovský, 2011) Poranění oka je často doprovázeno bolestí, postižený svírá víčka nebo si tře oko, může být neklidný a špatně spolupracovat. Nejčastěji se vyskytuje: a) Poranění oka a víček – pokud se jedná o tržnou ránu víčka, ošetří se podle běžných zásad. Je-li poraněna oční bulva, tupím zásahem (po úderu), může vzniknout i nitrooční krvácení. Zraněný má silné bolesti a může se dostavit zhoršené vidění. První pomoc: 1. Poraněné oko překryjeme sterilním obvazem; 2. Uložení postiženého do horizontální polohy; 3. Zajištění převozu na odborné oddělení; b) Cizí těleso v oku – se vyskytuje velmi často. Nejčastěji se cizí těleso vyskytuje pod horním víčkem. Postižený si je někdy vědom toho, že mu „něco padlo do oka“, pod víčkem je cítit řezavá bolest a dostaví se slzení, světloplachost a oko je překrveno. Cizí tělísko můžeme opatrně odstranit cípem kapesníku, eventuálně špičkou prstu. Pokud je cizí předmět zaseknutý v rohovce, tak jej neodstraňujeme. Pokud i po odstranění cizího tělesa stále přetrvává bolest a slzení, předpokládáme, že došlo k poranění rohovky při pohybu tělesa v oku. Na oko přiložíme sterilní krycí obvaz a zajistíme odbornou pomoc, ošetření. c) Poleptání oka – je závažné a může zanechat trvalé následky. Nejčastěji k němu dochází při kontaktu s koncentrovaným kyselým nebo alkalickým roztokem (čistící prostředek) nebo po poleptání nehašeným vápnem. Pokud se do oka dostane kyselí, nebo alkalický roztok, musíme oko, co nejdříve vypláchnout (i nesterilní vodou). Oko vyplachujeme, co nejdéle i při transportu do zdravotnického zařízení. (Scheinarová, 2004)
2.9 Krvácení „V lidském organismu představuje krev 5-7 % hmotnosti dospělého jedince (3,5-5 l) u dětí pak 10 % hmotnosti.“ (Scheinarová, 2004) „Krvácení je únik krve z cév způsobených jejich poraněním nebo poruchou jejich funkce.“ (Bydžovský, 2001) Náhlá ztráta objemu krve (10 %) nepůsobí velké obtíže, ale ztráta 20-30 % vede k rozvoji šoku a 50 % ztráta je smrtelná. 30
(Bydžovský, 2011) Při krvácení se snažíme omezit průtok krve ranou, a tak podpořit srážení krve. Toho docílíme působením tlaku na ránu a zvednutím postižené končetiny (elevace) nad úroveň srdce. (Bydžovský, 2004) Typy krvácení: Vnější – krev vytéká mimo prostor těla a je způsobeno zevním poraněním. Vnitřní – vzniká jako následek traumatu (pád, úder, zlomenina, tlakové poranění) nebo jako následek interních onemocnění (nemoci jater, leukémie aj.). Krev vytéká z porušených cév uvnitř těla, obvykle se hromadí v tělních dutinách. Je závažnější než, vnější krvácení, protože bývá déle skryto a projeví se až po vyčerpání kompenzačních mechanismů organismu. (Lejsek a kol., 2013)
2.9.1 Tepenné (arteriální) Krev má jasně červenou barvu (je více okysličená). Z rány krev s pulzací rytmu srdce vystřikuje. Arteriální krvácení je život ohrožující, protože způsobuje velkou ztrátu krve s rychlým rozvojem hemoragického šoku. (Lejsek a kol., 2013) První pomoc: 1. Stisk prsty přímo v ráně pokud to jde, stisk nepovolujeme až do příjezdu ZZS (vhodné použití gumových rukavic=ochrana před infekcemi); 2. Stisk nejbližšího tlakového bodu mezi ránou a srdcem (obr.); 3. Přiložení tlakového obvazu, který se skládá z několika vrstev – končetina nesmí být studená, pulz musí být hmatný; 4. Přiložení Martinova zaškrcovala nebo případně Esmarchovy gumové hadice; 5. Přivolání ZZS (Bydžovský, 2004) Použití zaškrcovala - po přiložení nepovolujeme. Zaškrcenou končetinu znehybníme a chladíme (pro zpomalení metabolismu v zaškrcené končetině). Nepřikládat v oblasti kloubů a vždy přes oděv, nikdy ne přímo na kůži. Šířka zaškrcovadla by měla být 5 cm. „Správně zaškrcená končetina je bledá, chladná a není na ní hmatný pulz.“ (Bydžovský, 2004) Končetina se zaškrcuje ve zvýšené poloze. Používá se jen v těchto případech: úrazová amputace s masivním krvácením, masivní krvácení z pažní a stehenní tepny, cizí těleso v ráně spojené s tepenným krvácením nebo otevřená zlomenina, syndrom ze zasypání (crush syndrom), dočasné zastavení krvácení při nedostatku ošetřujících, uštknutí, při prosáknutí dvou vrstev tlakového obvazu. (Bydžovský, 2004)
31
2.9.2 Žilní (venózní) Krev má tmavě červenou barvu a z rány volně vytéká, výjimečně stříká, nikdy nepulzuje. (Lejsek a kol., 2013) První pomoc: 1. Posazení nebo položení pacienta; 2. Zvednutí rány nad úroveň srdce (sníží se tlak); 3. Přiložení tlakového obvazu (vrstvy: sterilní krytí - tlaková vrstva fixace), pokud obvaz prosákne, přiložíme další, maximálně však dvě vrstvy. Původní vrstvy neodstraňujeme; 4. Co nejvyšší sterilita (gumové rukavice). (Bydžovský, 2004)
2.9.3 Vlásečnicové (kapilární) a smíšené U kapilárního krvácení je jasně červená barva a intenzita krvácení je nižší. (Lejsek a kol., 2013) Vzniká při drobných poraněních, oděrkách. Tento typ krvácení není nijak závažný, po chvíli samo ustane. Ošetření: z okolí rány odstraníme nečistoty a ránu vydesinfikujeme, ránu překryjeme sterilním krycím obvazem, většinou postačí náplast, jindy musíme použít sterilní čtverec, který zafixujeme leukoplastem. Smíšení krvácení je většinou žilní a tepenné.
2.9.4 Nejčastější krvácení z tělních otvorů Je nápadnější, proto se snadněji rozpozná. Krevní ztráta se i lépe odhaduje. Jde o kombinaci vnitřního i vnějšího krvácení. (Scheinarová, 2004) Krvácení z nosu (epistaxie) - Postiženého posadíme do mírného předklonu. Nosní křídla stiskneme na dobu asi 4 minut. Zakážeme mu smrkat a dělat prudké pohyby. Přikládáme studené obklady na čelo, zátylek nebo kořen nosu. Při neustávajícím krvácení možno využít želatinovou houbu Gelaspon. Definitivní lékařské ošetření spočívá v naleptávání cévek. (Bydžovský, 2004) Krvácení ze zvukovodu - Je nejčastěji způsobeno úrazy hlavy časté při zlomenině spodiny lebeční. Pacient je často v bezvědomí. Na ucho dáme krycí obvaz a přiložíme sací obvaz, postiženého uložíme na bok na stranu krvácejícího ucha, můžeme ho dát do stabilizované polohy. (Scheinarová, 2004) Krvácení z dutiny ústní - Může být způsobeno několika příčinami. Z dásní to bývá nejčastěji po vyražení nebo vytření zubu při zlomeninách čelisti. PP do místa po vyražení vložíme tampon dvakrát větší než zub. Krvácení z jazyka po pokousání stiskneme krční tlakový bod. (Bydžovský, 2004 a Scheinarová, 2004)
32
2.10 Rány „Rána (vulnus) je porušení souvislosti kůže nebo sliznice. Organismus je ohrožen krvácením, ztrátou tkáně, infekcí, poranění životně důležitých orgánů.“ (Bydžovský, 2004) Rány dělíme: s rovnými okraji – ty jsou většinou hlubší, hodně krvácejí, lépe se hojí než rány s nerovnými okraji (řezné, bodné, sečné rány). S nerovnými okraji – ty se vytvoří kousnutím nebo ránou střelnou (prostřel, zástřel, průstřel), tržnou nebo tržně-zhmožděnou. Dále tu mohou být odřeniny – je zde charakteristická bolest v prvních několika hodinách, dále se utvoří strup (krusta). (Bydžovský, 2004) Nekrvácející rány - Jsou menšího rozsahu a bez poškození měkkých tkání. Ránu dezinfikujeme např. Septonexem, Ajatinem, peroxidem vodíku, ten jediný by se měl používat přímo do rány, ostatní jen do jejího okolí. Důležití sterilně překrýt, částečné znehybnění pokud se jedná o končetinu. (Bydžovský, 2004) Znečištěné rány - Vymyjeme ránu vodou a mýdlem, vydezinfikujeme, použijeme sterilní krytí. (Bydžovský, 2004) Rány s cizím tělesem - Na povrchu jsou cizí tělesa, která považujeme za infikované. Může to být např. znečištění štěrkem. Odstraníme volně ležící tělesa, sterilně překryjeme, fixujeme a zajistíme odborné ošetření. K vyčištění rány můžeme použít výplach peroxidem vodíku nebo sterilním fyziologickým roztokem. Při chemickém poškození tkáně (poleptání) neutralizujeme chemickou látku výplachem. Po ošetření sterilně překryjeme a zajistíme opět odborné ošetření. (Scheinarová, 2004) Drobné řezné rány - Rány stáhneme mašličkovým obvazem – leukostehem tzv. mašličkou. „Mašlička“ zajistí pnutí stažení okrajů rány, tím urychluje srůst kůže a po ráně zůstane jen menší jizva. (Bydžovský, 2004) Ztrátová poranění (amputace, skalpace) - Obě rány sterilně překryjeme, amputát chladíme nepřímo v igelitovém obalu chladnou vodou nebo můžeme vložit do ledové tříště (doba použitelnosti i 12 hodin). Pacienta i s amputátem dopravíme na chirurgii. Skalpace např. u rotačních strojů – důležité zastavit krvácení, stlačit spánkový tlakový bod, nepřímé chlazení, dopravení na chirurgii. (Bydžovský, 2004) Bodnutí hmyzem, přisátí klíštěte - Bodnutí hmyzem představuje nebezpečí především pro alergiky (jedinci přecitlivělý nebo zvýšeně vnímaví) a malé děti. Oba případy se vyskytují nejčastěji v teplých měsících. Původci jsou včely, vosy, čmeláci, ovádi a klíšťata. (Scheinarová, 33
2004) Ranka otéká, svědí a pálí. Nebezpečí hrozí zejména při bodnutí do krku nebo úst, kdy se mohou dýchací cesty zúžit, díky otoku. Může tak nastat udušení. (Bydžovský, 2004) První pomoc u bodnutí hmyzem: 1. Je-li v kůži žihadlo, odstraníme ho; 2. Chlazení místa v pichu. V případě bodnutí do úst podáme postiženému kostku ledu nebo zmrzlinu; 3. Kůži potíráme gelem Fenistil nebo Tantum; 4. V případě rozsáhlého otoku nebo celkových obtížích podat ihned celková antihistaminika ve formě tablety pod jazyk (Dithiaden, Zyrtec, Zodac aj.); 5. Alergikovy vybavenému adrenalinovým perem aplikujeme přímo do svalu; 6. Při zhoršování obtíží vyhledat odbornou pomoc (Bydžovský, 2011) Jako
prevenci
pro
přisáté
klíště
se
doporučuje
používání
repelentu.
Lymeská borelióza – jde o bakteriální infekci, kterou přenášejí klíšťata, ale i mouchy a komáři. Příznaky se dostaví za 1 – 2 týdny. Jde o zarudnutí kůže min. 5 cm, s vyblednutím uprostřed. Bolest a svědění v místě přisátí, bolest kloubů, hlavy a horečka. Léčba je především antibiotiky. Klíšťová encefalitida – infekce virem klíšťové encefalitidy, přenos je možný i mlékem dobytka, na kterém bylo klíště přisáto. Prvními příznaky jsou: horečka, malátnost, nechutenství, bolesti hlavy, kloubů, zad a zánět dýchacích cest. Prevencí je očkování. (Bydžovský, 2011) První pomoc při přisátí klíštěte: 1. Odstranit klíště pinzetou (klíště musí být odstraněno vždy celé); 2. Důkladné vydezinfikování místa přisátí; 3. Pokud není klíště odstraněno celé, pokusíme se odstranit jeho zbytky; 4. Zpozorujeme-li v následujících dnech některé z příznaků jako u lymeské bolerázy nebo u klíšťové encefalitidy, vyhledáme lékařskou pomoc. (Bydžovský, 2011) Otrávené rány, uštknutí, pokousání - Nebezpečí přenosu jedu do organismu. Pokusíme se o zaškrcení pouze žilního řečiště (mírné zaškrcení) a podpoříme krvácení masáží. (Bydžovský, 2004) a) Uštknutí zmijí obecnou – Zmije útočí pouze v sebeobraně. Nebezpečí hrozí u dětí, starých lidí a alergiků. Dospělý člověk by měl přežít, dostaví se jen únava a zarudnutí rány. Podpoření krvácení, sterilní krytí, znehybnění, chlazení. Ránu nikdy nevysávat ústy (Bydžovský, 2004 a 2011) b) Pokousání psem - Důležité je dokonalé vymytí a dezinfekce rány (možnost použít mýdlovou vodu), sterilní krytí, vyhledání lékařského ošetření do 6 hodin po pokousání. Nutné podání antibiotik nebo přeočkování proti tetanu (nebylo-li provedeno v posledních 5 letech). (Bydžovský, 2011)
34
Infekce, záněty - Infekce je druhotnou komplikací ran. Projevuje se záněty → jednotlivé infekční bakterie vniknout do krevního oběhu, tím se rozšíří po celém těle, mohou se tvořit další abscesy (=dutina vyplněná hnisem). Tento stav se nazývá sepse. Příznaky jsou: zarudnutí, zvýšená kožní teplota, bolest, zduření. (Bydžovský, 2004)
2.11 Tepelné poškození organismu Jsou
způsobeny
působením
extrémních
teplotních
vlivů
na
organismus.
(Bydžovský, 2004)
2.11.1 Celková tepelná poškození – Přehřátí, podchlazení Přehřátí – příznaky jsou: červené zbarvení kůže, horečka více jak 40°C, malátnost, únava, poruchy vědomí a bezvědomí, zmatenost, zrychlené a povrchní dýchání, zvýšená tepová frekvence, pocení a zvracení. Celkové poškození z přehřátí se nazývá úpal, „poškození vlivem přímého působení slunečních paprsků na hlavu způsobujícího překrvení mozkových obalů se nazývá úžeh.“ (Bydžovský, 2004) Podchlazení (hypotermie) – celkové poškození organismu vytaveného dlouhodobému pobytu v chladu. Příznaky jsou: pokles srdeční a dechové frekvence, pacient začne odpočívat, má nízkou tělesnou teplotu (35°C a méně), bledost, pomalá ztráta vědomí (při 27°C), povrchní dech. (Bydžovský, 2004 a 2011) První pomoc: 1. Nutné zabránění dalších ztrát tepla (přidat další oděv); 2. Podání zdroje energie (čokoláda, teplý nápoj); 3. Ohřívání ve vaně s vodou o teplotě 25°C, postupně ohřívanou na 37°C; 4. Při velkém podchlazení nehýbat s končetinami; 5. Nepodávat alkohol (vyvolává rozšíření cév, pokles TK a úbytek tepla)! 6. V terénu je dobré využít alufólii, která se přikládá „stříbrnou“ stranou k tělu. (Bydžovský, 2004 a 2011)
2.11.2 Úpal a úžeh Úpal je celkové poškození organismu díky pobytu v teplém prostředí, selhání termoregulace a přehřátí. Dlouhodobý pobyt v prostředí s teplotou více než 35°C. Příznaky jsou: rychlý slabý pulz, vysoká teplota (až 41°C), nevolnost, zvracení, malátnost, případné křeče, suchá a horká začervenalá kůže. Prevencí je zásoba tekutin, ne moc dlouhý pobyt na slunci, omezení velké fyzické námahy. (Bydžovský, 2011) 35
První pomoc: 1. Zamezení dalšímu působení tepla – přesun postiženého do chladnějšího prostředí nebo stínu (přibližně 38 stupňů); 2. Snižování tělesné teploty omývání vodou nebo chladnými zábaly; 3. Ztracené tekutiny pocením nahrazujeme nejlépe podáváním chladných minerálek nebo iontových nápojů. (Bydžovský, 2011) Úžeh „je postižení centrálního nervového systému organizmu dlouhodobým pobytem na slunci.“ (Bydžovský, 2011) Příčinou je: přímé působení slunce na hlavu, to vyvolává otok mozkových obalů. Prevencí je nošení pokrývky hlavy. Příznaky jsou: bolest hlavy, nevolnost, zvracení, i s odstupem několika hodin. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Přikládání chladných obkladů na hlavu; 2. Podání dostatečného množství tekutin; 3. Podání běžných léků proti bolesti. (Bydžovský, 2011)
2.12 Lokální tepelná poškození Jsou celkově způsobena teplem či chladem na určité části těla člověka. (Bydžovský, 2011)
2.12.1 Popáleniny a opařeniny Popálení vzniká působením tepla přibližně od 50°C a způsobuje poškození bílkovin v tkáních. Popálený je ohrožen ztrátou tekutin a infekcí. Závažnost poškození závisí na celkovém rozsahu, hloubce, věku, umístění a příčině. Popáleniny u dospělých na 15% těla a u dětí na 10 % těla vedou k rozvoji šoku. Rozsah popálenin se určuje v procentech tělesného povrchu, celkový tělesný povrch u dospělého člověka je přibližně 1,7m. Orientačně odpovídá plocha dlaně 1%. Následně k určení rozsahu popálenin slouží tzv. „pravidlo devíti“. (viz obr. 18), (Bydžovský, 2004 a 2011) Určení hloubky poškození: I. stupeň – epidermální – způsobeno např. sluncem. Dostaví se zčervenání, zarudnutí kůže, bolestivost, hojí se několik dnů. II. stupeň – dermální – je nejbolestivější a hojí se několik týdnů. Na kůži jsou puchýře, a podkoží je poškozeno. III. stupeň – subdermální – odumírání tkáně, zuhelnatění, toto popálení se hojí měsíce. Bývají časté transplantace, kde zůstávají jizvy. III. stupeň je méně bolestivý než II. stupeň, protože došlo ke zničení receptorů vnímajících bolest ve škáře. (Bydžovský, 2004 a 2011)
36
První pomoc: 1. Uhašení ohně, svlečené oděvu (pokud není přiškvařen); 2. Odstranění vodičů tepla (náušnice, prsteny, náramky) – možnost otoků; 3. Chlazení (ideálně vodou o teplotě 8°C), tak dlouho dokud nepřinese úlevu (zhruba 15-20 minut). Chlazení působí analgeticky (potlačuje bolest), pozor ale na podchlazení; 4. Dostatečné sterilní krytí, nekrýt popáleniny I. stupně, zasažený obličej a krk; 5. Nepoužíváme žádné masti ani zásypy. (Bydžovský, 2004)
Obrázek 18: Rozsah popálenin v % (zdroj: Lejsek, 2013)
2.12.2 Omrzliny Jsou lokální poškození organismu způsobené chladem. (Bydžovský, 2011) Určují se podle hloubky poškození. I. stupeň – bledá, nafialovělá, málo citlivá kůže, při zahřívání je to nepříjemné; II. stupeň – necitlivá, nažloutlá kůže s puchýři; III. stupeň – nenávratné odumření tkáně (amputace), zmrzlé části jsou křehké, po rozmrznutí se rozpadají. (Bydžovský, 2004) faktory přispívající ke vzniku omrzlin: klimatické podmínky, jako je silný vítr, vysoká nadmořská výška, vlhkost vzduchu, dehydratace, hlad, vyčerpání, mokré či propocení oblečení, nemožnost pohybu (opilost, zlomeniny apod.), omezení prokrvení (těsné boty a oblečení, prsteny aj.), kouření, pohlaví (muži jsou postiženy 10krát častěji). (Lejsek, 2013) První pomoc: 1. Zvýrazněné prokrvení omrzlých částí těla pohybem a zahříváním. Kůži ničím netřeme; 2. U I. a II. stupně použít sterilní krytí. (Bydžovský, 2004 a 2011); 3. Výměna vlhkého či mokrého oděvu za suchý; 4. Podání teplých nealkoholických nápojů. (Lejsek, 2014) 37
2.13 Chemická poranění Jsou závažná poranění, především v případě požití, ke kterému dojde po napití z často domnělé lahve s nápojem. V případě zasažení oka může dojít k porušení oka a ke ztrátě zraku. (Bydžovský, 2011) Chemická poranění způsobují poleptání kůže či sliznic, např. v laboratořích, kyselinou sírovou v autobateriích, hašení vápna na stavbách, při požití chemikálií. Vždy je to velmi bolestivé. (Bydžovský, 2004) Poleptání chemikálií - Příčinami jsou: častá záměna lahví (neoznačené nebo špatně označené), hašení vápna nebo manipulace s autobaterií, kontakt s kyselinou. Příznaky jsou: při poleptání kyselinami je kůže zbarvená do tmava až černa (odnímání vody), při poleptání zásadami je žlutozelené nebo zelené zabarvení, působení více do hloubky. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Důkladné opláchnutí silným proudem tekoucí studené vody tak, aby odtékala co nekratší cestou a nepoleptala další část kůže nebo sliznice (alespoň 10 minut); 2. Možné použití neutralizačních vodních roztoků (pro kyseliny – jedlá soda nebo mýdlová voda, pro zásady – ocet nebo citronová šťáva). Při zasažení oka neneutralizujeme a pouze vyplachujeme vodou; 3. Sterilní krytí; 4. Vyhledání lékařské pomoci. (Bydžovský, 2004 a 2011) Požití chemikálií - „Při požití kyseliny dojde k poleptání sliznice dutiny ústní, hltanu a jícnu.“ (Lejsek, 2014) „Po požití koncentrované kyseliny nebo zásady se ihned snažíme zředit tuto látku vypitím minimálně 0,5 l vody. Ihned převoz do nemocnice, Zvracení nevyvoláváme, došlo by k dalšímu styku s dutinou ústní, hltanem a jícnem.“ (Bydžovský, 2004) Kyseliny – lepidla, hnojiva, dezinfekce apod., Zásady – čističe odpadů, bělidla, cement, vápno, sloučeniny čpavku. (Bydžovský, 2011) Otravy (intoxikace) - Nejčastější vstupní branou jedovatých látek do organismu bývá trávícím traktem, dýchacími cestami nebo cévním řečištěm. Příčinou bývají obvykle užívání drog, sebevražedné úmysly, zvědavost malých dětí nebo nadýchání se toxických zplodin a výparů, popřípadě napití se jedovaté látky při záměně lahví. (Bydžovský, 2011) Otrava alkoholem - Smrtelná dávka je velmi individuální, bývá to okolo 3,5-5 ‰. Otrava alkoholem má 4 stupně. I. stupeň (0,5-1 ‰) – ztráta zábran, euforie, nadhled, zčervenání tváří; II. stupeň (1-2 ‰) – poruchy rovnováhy a koordinace, zvýšený práh bolesti, smyslové poruchy; III. stupeň (2 ‰ a více) – zmatenost, zvracení, pomočení, bezvědomí s rizikem vdechnutí
38
zvratků a následné udušení; IV. stupeň (3,5-5 ‰ a více) – zástava dechu a oběhu s následnou smrtí. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Opilého uložit do stabilizované polohy na boku, tím zabráníme vdechnutí zvratků); 2. Případné buzení a kontrola úrovně vědomí, zejména pokud nemůžeme vyloučit úraz hlavy; 3. V případě hlubokého bezvědomí (bez reakce na bolestivý podnět) okamžitě zavolat ZZS. (Bydžovský, 2004) Otrava houbami - 95% smrtelných otrav způsobuje muchomůrka zelená. Jed hub se nedá zničit sušením, vařením ani zmražením. Většina obtíží po požití nebývá po muchomůrce, ale po požití hub nejedovatých, ale nejedlých (satan, holubinky, ryzec) nebo špatně tepelně upravených. Příznaky jsou: u otrav muchomůrkou zelenou se za 6-12 hodin objeví bolesti břicha, poruchy vidění, slzení, slinění, zvracení, průjem. V následujících dnech se dostaví poškození jater a ledvin. Obtíže z nejedlých či špatně upravených hub mají příznaky jako bolest břicha, zvracení, průjem do 2 hodin po požití. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Vyvolat zvracení, je-li pacient při vědomí; 2. Zajistit žaludeční obsah pro další šetření. (Bydžovský, 2011) Způsoby vyvolání zvracení: a) mechanické dráždění hltanu – strčení prstů do krku, b) podání teplé slané vody – vodný roztok kuchyňské soli, 1-2 sklenice (1 lžíce soli na 1 sklenici vody). → Ke zvracení by mělo dojít během 10 minut. (Bydžovský, 2004) Otava léky - Příčinou bývá náhodné požití, předávkování, sebevražedné pokusy. (Bydžovský, 2004) a) Otrava paracetamolem - Patří sem Paralen, Panadol aj.. K otravě může dojít již po 8-15g léku. Dostaví se nevolnost, zvracení, bledost, pocení. Dochází k poškození jater a ledvin. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013) První pomoc: 1. Volat ZZS; 2. Vyvolat zvracení, pokud není postižený v bezvědomí; 3. Možnost podání léku ACC (dávka 100mg/kg). (Bydžovský, 2011) b) Otrava salicyláty - Řadí se sem Acylpyrin, Anopyrin aj.. Příznaky jsou: pocení, neklid, bolest břicha, rychlý slabý pulz, poruchy vědomí, horečka, křeče, zvratky s příměsí krve, poškození mozku a jater. Smrtelná dávka asi 0,5g/kg. (Bydžovský, 2011) Otrava zplodinami hoření a výfukovými plyny - CO → plyn bez barvy a zápachu, obsažen ve výfukových plynech a vzniká při nedokonalém spalování organických látek, váže se na hemoglobin. CO 2 → plyn bez barvy a zápachu, těžší než vzduch, vzniká při kvašení,
39
váže se na hemoglobin. (Bydžovský, 2004) Příznaky jsou: bolest hlavy, nevolnost, závratě, zvracení, rychlý slabý pulz, nepravidelná srdeční činnost, křeče a bezvědomí. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Postiženého vynést na čerstvý vzduch; 2. Důležité vyvětrání; 3. Volat ZZS. (Bydžovský, 2011) Otrava fridexem (etylenglykol) - Jde o nemrznoucí směs do chladičů automobilů, která
se
rychle
vstřebává.
Smrtelná
dávka
je
asi
100
ml.
(Bydžovský,
2004)
Příznaky jsou: nevolnost, zvracení, poruchy vědomí, útlum dýchání, poškození jater a ledvin. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Pokud se postižený při vědomí a může polykat, podáme mu asi 100-200 ml tvrdého alkoholu (40 % a více) a živočišné uhlí; 2. Voláme ZZS. (Bydžovský, 2011) Požití žíraviny, pěnotvorné látky (saponát) - První pomoc žíraviny: 1. Nevyvolávat!; 2. Podání většího množství vody (alespoň 2 litry); 3. Volat ZZS; 4. Při požití silných kyselin podat roztok jedlé sody nebo vaječný bílek, po požití louhů můžeme dát zředěný ocet nebo citronovou šťávu. (Bydžovský, 2011) První pomoc pěnotvorné látky: 1. Nepodávat žádné tekutiny!; 2. Vyvolávat zvracení!; 3. Volat ZZS; 4. Pokud to jde, podáme lék Espumisan (alespoň 350mg). (Bydžovský, 2011) Otrava neznámou látkou - První pomoc: 1. Zajištění vzorku, obalu a veškerých dostupných informací o požité látce, včetně množství a času požití; 2. Pro bližší informace a radu volat nonstop Toxikologické informační středisko; 3. Při porušení vědomí, bolestech nebo jiných obtížích volat ZZS. (Bydžovský, 2011)
2.14 Tonutí Tonutím rozumíme dušení se následkem ponoření do vody nebo do jiné tekutiny. Pokud u tonutí dojde ke smrti, jedná se o utonutí. (Lejsek, 2013) Utonutí je druhou nejčastější příčinou úmrtí lidí do 40 let. (Bydžovský, 2011) Příčiny: v 80 % vdechnutí vody do plic tzv. vlhké tonutí, ve 20 % podráždění hlasivek vodou a jejich zasažení tzv. suché tonutí. K častému tonutí dochází v případech, kdy je člověk posilněn alkoholem. (Bydžovský, 2011) Příznaky: panický strach, nepravidelné dýchání, podchlazení, křeče, cyanotické zbarvení (šedomodré rty, uši, prsty), poruchy vědomí a bezvědomí, otok plic, zástava dechu a oběhu. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013)
40
První pomoc: 1. Za pomoci záchranného kruhu či lana vytáhnout tonoucího z vody, pokud je v bezvědomí skočíme za ním, obrátíme ho na záda a plaveme s ním ke břehu; 2. Kontrola základních životních funkcí – pokud postižený nedýchá, zahájíme resuscitaci; 3. Vysvlečení tonoucího z mokrého oděvu, přikrýt ho suchou dekou; 4. Pokud dýchá normálně, uložíme ho do zotavovací polohy; 5. Přivolání lékařské pomoci s následným rychlým transportem do zdravotnického zařízení. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013)
2.15 Zásah elektrickým proudem, úraz bleskem Úrazy elektrickým proudem se nevyskytují příliš často, ale mohou být velice závažné. Nejčastější
úrazy
elektrickým
proudem
o
nízké
napětí
bývají
v domácnostech
nebo na pracovištích. (Lejsek, 2013) Úraz elektrickým proudem - Rozsah poranění závisí na velikosti proudu, době a směru jeho průchodu, který prošel tělem. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013) Příčinami jsou: 80 % vznik nízkým napětím, 20 % vysokým napětím. (Bydžovský, 2011) Příznaky jsou: zarudlá, oteklá ožehnutá nebo zuhelnatělá kůže v místě vstupu a výstupu, poruchy vědomí, šok, selhání základních životních funkcí (bezvědomí, náhlá zástava oběhu a dechu). (Lejsek, 2013) První pomoc: 1. Přerušení dalšího působení elektrického proudu (vypnutí zdroje napětí, odsun postiženého z dosahu zdroje); 2. Vyšetření základních životních funkcí (v případě selhání zahájení kardiopulmonální resuscitace); 3. Přivolání ZZS; 4. Protišoková opatření; 5. Ošetření popálených ploch. (Lejsek, 2013) Zasažení bleskem - Tento jev je poměrně vzácný. Typické jsou povrchní popáleniny, které mají tvar listu kapradiny. Po zasažení bleskem bývá postižený často v bezvědomí, následuje zmatenost a smyslové výpadky. Může dojít k zástavě dýchání a odhození těla až o několik metrů, proto je nutní myslet na přidružená zranění. (Lejsek, 2013) První pomoc: 1. Přesun postiženého na relativně bezpečné a suché místo; 2. Vyšetření základních životních funkcí; 3. V případě náhlé zástavy oběhu zahájit kardiopulmonální resuscitaci; 4. Přivolání odborné pomoci; 5. Nutná hospitalizace když postižený nemá žádné zjevné známky poranění; 6. Ošetření popálenin. (Lejsek, 2013)
41
2.16 Křečové stavy Křeče jsou projevem podráždění centrální nervové soustavy (dále jen CNS), kdy je dlouhotrvající stah kosterního svalstva. Mohou se vyskytnou, jako doprovodný jev, u dalších stavů, způsobujících poruchu vědomí. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013) Příčiny: úrazy a infekce CNS, epilepsie, stavy po nedostatečném okysličení tkání včetně mozku (hypoxie), dehydratace, cévní mozková příhoda, nízká hladina krevního cukru (hypoglykemie), otravy, abstinence u alkoholiků, mohou být i též příznakem náhlé zástavy oběhu. (Bydžovský, 2011) První pomoc při záchvatu křečí: 1. Zábrana pádu a uložení na měkkou podložku; 2. Odstranění nebezpečných předmětů z okolí postiženého; 3. Nehrozí-li pád s postiženým nepohybovat, nezvadat jej, nepoužívat násilí při otevření úst; 4. Po odeznění záchvatu ošetřit jako člověka v bezvědomí (uvolnění dýchacích cest); 5. Přivolání ZZS (Lejsek, 2013) Epilepsie - Může být vrozená nebo získaná – způsobená úrazy hlavy, při nádorech mozku, při alkoholismu. Záchvaty vyvolává nepravidelný denní režim, nedostatek odpočinku, spánku, blikavé světlo a alkohol. Příznaky: tzv. malý záchvat se projeví poruchou vědomí (zasnění, upřené zírání před sebe), přežvykování, mlaskání, mnutí rukou apod., nejdříve tonické (až 30 sekund) a následně klonické křeče (až 3 minuty), pěna u úst, amnézie na událost s následnou zmateností. Vždy přivolat ZZS. Velký sled záchvatů, mezi nimiž nedochází k obnově vědomí a objevují se poruchy dýchání a otok mozku – se nazývá epileptický záchvat. (Bydžovský, 2004 a 2011) Febrilní křeče – Nejčastěji se objevují u dětí do 6 let. Provázejí je horečky (38°C a více). Možné je zadržování dechu, vyvrácené oči, pěna u úst, překrvení obličeje a krku. První pomoc: 1. Podání antipyretik (Paralen, Panadol) – léky na snížení teploty; 2. Dětem do 15 let nepodávat Acyplpyrin aj.; 3. Transport na pediatrii. (Bydžovský, 2004)
2.17 Infarkt, cévní mozková příhoda Infarkt myokardu se vyskytuje u lidí okolo 40 let a starších. Riziko infarktu se zvyšuje nadváhou, kouřením, vyšší hladinou cholesterolu v krvi, vysokým krevním tlakem, přispívá k tomu i diabetes mellitus. Přichází většinou z úplného zdraví člověka. Je způsoben uzávěrem minimálně jedné věnčité tepny, která zásobuje srdce krví. Příznaky jsou: palčivá bolest za hrudní
42
kostí vystřelující do levé horní končetiny, zrychlený a povrchní dech, projevy srdeční arytmie nebo zvýšená tepová frekvence, pocení, slabost, závrať, neklid. (Bydžovský, 2004) První pomoc: 1. Vytvoření tělesného klidu; 2. Uložení do polohy v polosedě, větrání, podání např. ½-1 tabletu Acylpyrinu pod jazyk; 3. Přivolání ZZS; 4. Sami ne transportujeme, jen sledujeme stav vědomí a tepovou frekvenci. (Bydžovský, 2004) Cévní mozková příhoda (iktus) nebo-li mrtvice. Je infarkt mozku, je způsobený zástavou průtoku okysličené krve určitou částí mozku s následným nezvratným zničením mozkových buněk. Také je způsobený poruchou prokrvení mozku, následuje ucpání nebo prasknutí některé z přívodních tepen. Je třetí nejčastější příčinou smrti. (Bydžovský, 2011 a Lejsek, 2013) Příznaky jsou: náhlá bolest hlavy, závrať, zmatenost, dezorientovanost, poruchy hybnosti, ochrnutí mimických svalů (pokleslý ústný koutek, spadlé oční víčko), může se objevit nemožnost mluvit nebo obtížná řeč, náhlá porucha zraku, poruchy vědomí různé hloubky. (Lejsek, 2013) První pomoc: 1. Přivolat odbornou lékařskou pomoc; 2. Uložení postiženého do polohy vleže s podloženou hlavou (Bydžovský, 2011)
2.18 Náhlé stavy dušnosti (dyspnoe) Jsou častým důsledkem zhoršení chronického onemocnění dýchacího systému. Pokud se pacient dusí, je vhodné podpůrné umělé dýchání v rytmu dechu postiženého, jde o „přidýchávání“ např. každého pátého dechu pacienta. (Bydžovský, 2004) Bronchiální astma – Příčinou je zúžení průsvitu průdušek, většinou s alergickým podkladem. Objevuje se rychle narůstající dušnost, strach, pocení, neklid, slabost, dráždění ke kašli. První pomoc: 1. Fowlerova poloha nebo ortoptická poloha; 2. Klid; 3. Podání léků (pomocí inhalátoru); 4. Uvolnění těsnícího oděvu a přísun čerstvého oděvu. (Bydžovský, 2004) Laryngitida – Jde o akutní zánět hrtanu probíhající u malých dětí (mezi ½ - 3 roky). Příznaky jsou: otok v oblasti hlasivek, dušnost ve výdechu i u vdechu, dráždivý a štěkavý kašel, horečka kolem 38°C. První pomoc: 1. Přivolání ZZS; 2. Zabalení do přikrývky; 3. Z otevřeného okna nechat dýchat chladný a vlhký vzduch. (Bydžovský, 2004) Hyperventilace – Narušení vnitřního prostředí se sníženou koncentrací CO 2 v důsledku většího výdeje při zrychleném dýchání (tachypnoe), které je často způsobeno psychickými vlivy. Příznaky: pocení, bledost, zrychlené dýchání, normální hodnoty TK, bez namodrání, křeče
43
v okolí úst a dlaní. První pomoc: 1. Zajištění klidu; 2. Pomalé dýchání; 3. Fowlerova poloha; 4. Dýchání do papírového nebo igelitového sáčku (zvýšená koncentrace CO 2 ). (Bydžovský, 2004)
2.19 Náhlé stavy - diabetes mellitus Česky cukrovka - Pokud chybí (nevytváří se) hormon inzulin vzniká diabetes I. typu nebo (projevy už v dětském věku) pokud se vytváří málo nebo tělo na něj dostatečně nereaguje, vzniká diabetes II. typu (ve vyšším věku). (Bydžovský, 2011) Důvodem je nízká (hypoglykemie) nebo
i
vysoká
(hyperglykemie)
hladina
glukózy
v krvi.
(Bydžovský,
2004)
Cukrovka je onemocnění, která postihuje metabolismus cukrů v těle. Léčí se dietou, a to, omezením složitých sacharidů, nasycených mastných kyselin, přejídání a soli. Důležitá je vhodná rozmanitá a pestrá strava, redukce hmotnosti, případná pravidelná podkožní aplikace inzulinu (pomocí inzulinového pera, 2-4x denně). U diabetu I. typu nošení inzulinové pumpy. Součástí léčby je také pravidelná samokontrola hladiny krevního cukru pomocí glukometru. Cukrovka postihuje zhruba 10 % populace a stále narůstá. (Bydžovský, 2011) První pomoc: 1. Pokud je to možné změřit glykemii; 2. V případě hypoglykemie podání cukru v jakékoliv podobě (čokoláda, cukr, sladký nápoj) a v případě hyperglykemie podání nemocnému neslazené tekutiny, nebo si sám může podle své zkušenosti zvýšit dávku inzulinu (pokud jej užívá); 3. Vždy v případě poruchy vědomí přivolat ZZS. (Bydžovský, 2011)
44
3 METODIKA PRÁCE V této kapitole je kompletně popsána praktická část mé bakalářské práce, která plynně navazuje na teoretické poznatky.
3.1 Metodika výzkumu Odborná literatura k bakalářské práci je čerpána z knih v knihovnách i z internetových zdrojů. Praktická příprava spočívala ve vytvoření dotazníku s výzkumnými otázkami. Výzkumné šetření se provádělo v Olomouci. Oslovení byli pedagogové základních škol, ženy i muži různých věkových kategorií. Požádala jsem ředitele v sedmi základních školách v Olomouci, aby rozdaly nebo rozposílaly dotazníky k mé bakalářské práci svým učitelům na téma Aplikace první pomoci v podmínkách základních škol. Šetření se zúčastnilo 58 žen a 15 můžu. Respondenti byli ve věku od 24 do 56 let. Většina dotazovaných byla vysokoškolského vzdělání a ostatní bakalářského vzdělání. Praktická část obsahuje metodu dotazování.
Dotazníkové položky jsou čerpány
jak z vlastních nápadů, tak z knih. Bylo čerpáno z Bydžovského, Lejska, a Scheinarové.
3.1.1 Použitá metoda Výzkumný nástroj byl zvolen pomocí dotazníku (metoda kvantitativní). Data byla sesbírána, jak v papírové, tak i v elektronické podobě. Absolutní četnost se týká počtu odpovědí (např. počty žen a mužů), relativní četnost se týká procentuálního zastoupení. Vše je vloženo do souhrnných tabulek. U této formy je výhodou anonymita dotazovaných a možnost hromadného zpracování. Naopak nevýhodou může být nepochopení otázek respondentem. Veškerá výzkumná data byla vyhodnocena pomocí programu www.survio.com Členění dotazníku - Dotazník obsahuje 27 otázek, které jsou členěny do 3 celků. První část (1-4) identifikační údaje respondentů (pohlaví, věk, vzdělání, vyučující obor). Druhá část (5-7) zjištění vztahu respondentů k první pomoci. Třetí část (8-27) obsahuje otázky týkající se první pomoci. Položky dotazníku – dotazník obsahuje tři základní položky. Otevřené odpovědi, polozavřené odpovědi a uzavřené odpovědi. 45
4 VÝSLEDKY Součástí kapitoly bude vyhodnocení sběru dat s následnou diskuzí.
4.1 Vyhodnocení výzkumu Otázka č. 1 Pohlaví a) Žena
b) Muž
Pohlaví
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Žena
58
79,45 %
Muž
15
20,55 %
Tabulka č. 1: Pohlaví Zdroj: vlastní Šetření se zúčastnilo 58 (79,45 %) žen a 15 (20,55 %) mužů. Otázka č. 2 Věk (doplňte) Věkové rozmezí
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
20 – 30
13
9,49 %
31 – 40
36
26,28 %
41 – 50
16
11,68 %
51 – 60
8
5,84 %
Tabulka č. 2: Věk respondentů Zdroj: vlastní Dotazovaní byli ve věku od 25 do 58 let. Největší zastoupení bylo ve věkovém rozmezí od 31 do 40 let (26,28 %).
46
Otázka č. 3 Dosažené vzdělání Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Bakalářské
5
3,65 %
Vysokoškolské
68
49,64 %
Tabulka č. 3 Dosažené vzdělání Zdroj: vlastní Vysokoškolské vzdělání mělo 68 respondentů a bakalářské vzdělání mělo 5 respondentů. Otázka č. 4 Vyučující obor
Graf č. 1: Přehled vyučovacích předmětů Zdroj: vlastní V levé části grafu se nachází početní zastoupení vyučujících předmětů. Největší zastoupení měla matematika, dále odpovídali pedagogové vyučující děti na I. stupni. Následoval český jazyk, anglický jazyk, dějepis atd. 47
Otázka č. 5 Byl(a) jste někdy proškolen(a) na téma první pomoc nebo jste se zúčastnil(a) nějakého kurzu? a) Ano
b) Ne
Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Ano
41
56,16 %
Ne
32
43,84 %
Tabulka č. 4: Proškolení na téma první pomoc Zdroj: vlastní 41 (56,16 %) respondentů odpovědělo „ano“ a 32 (43,84 %) odpovědělo na otázku „ne“. Otázka č. 6 Víte, kde se dají sehnat informace, materiály k první pomoci? a) Ne b) Nehledal(a) jsem c) Ano (uveďte zdroje)
Graf č. 2: Vyhodnocení výběru informací k první pomoci Zdroj: www.survio.com
48
Odpověď ano (zdroje)
Počet odpovědí
Internet
8
Český červený kříž
7
Traumatologický plán
3
Lékař, nemocnice, lékárny
3
Kurzy první pomoci
2
Knihy o první pomoci
2
WHO, ILSF
2
Ochrana člověka za mimořádných situací
1
Tabulka č. 5: Vyhodnocení výběru informací k první pomoci Zdroj: vlastní 72,60 % dotázaných odpovědělo „ano“ a uvedli zdroje, kde se dají sehnat materiály a informace k první pomoci, viz tabulka 5. 27,40 % dotázaných odpovědělo, že informace nehledalo. Nikdo nedopověděl „ne“, že neví, kde se informace dají sehnat. Otázka č. 7 Myslíte, že byste dokázal(a) poskytnout první pomoc? a) Ano
b) Spíše ano c) Spíše ne
Odpověď
d) Ne
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Ano
14
19,18 %
Spíše ano
34
46,58 %
Spíše ne
21
28,77 %
Ne
4
5,48 %
Tabulka č. 6: Poskytnutí první pomoci Zdroj: vlastní
49
Nejvíce dotázaných odpovědělo na otázku poskytnutí první pomoci „spíše ano“. Jednalo se o 46,58 % dotázaných. Následovala odpověď „spíše ne“ 28,77 %, „ano“ 19,18 % a na „ne“ odpovědělo 5,48 %. Otázka č. 8 Poskytnutí první pomoci je povinné pro? a) Zdravotnické pracovníky a pro proškolené laiky b) Jen pro zdravotnické pracovníky c) Proškolené laiky a řidiče d) Všechny Odpověď
Počet odpovědí
Zdravotnické pracovníky a pro
Procentuální zastoupení
18
24,66 %
Jen pro zdravotnické pracovníky
9
12,33 %
Proškolené laiky a řidiče
22
2,74 %
Všechny
44
60,27 %
proškolené laiky
Tabulka č. 7: Povinnost poskytnout první pomoc Zdroj: vlastní Správná odpověď poskytnutí první pomoci je povinné pro všechny. 60,27 % respondentů odpovědělo správně na tuto otázku. A zbylých 39,73 % odpovědělo špatně, podle mého názoru je to hodně dotázaných. Myslím si, že jde o neznalost, ne o nepochopení otázky.
50
Otázka č. 9 Jaké je tel. číslo na ZZS ČR (Zdravotnická záchranná služba ČR)? Odpověď
Počet odpovědí
150
5
155
68
Tabulka č. 8: Telefonní číslo na zdravotnickou záchrannou službu Zdroj: vlastní Správná odpověď je 155. Na otázku, „jaké je tel. číslo na ZZS“ odpovědělo ze 73 dotazovaných 68 správně. Zbylých 5 odpovědělo špatně. Otázka č. 10 Zástavu dechu poznáte podle? a) Člověk reaguje na všechny podněty b) Poznáme to metodou „vidím, cítím, slyším“. Člověk nereaguje na hlasité oslovení, zatřesení rameny, štípnutí apod.. Má namodralé ušní boltce, rty a konečky prstů. c) Zvracení, propadlého hrudníku, namodralých ušních boltců, rtů a konečků prstů Odpověď Člověk
reaguje
na
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
všechny
1
1,37 %
Poznáme to metodou „vidím,
68
93,15 %
4
5,48 %
podněty.
cítím, slyším“… Zvracení, propadlého hrudníku, namodralých ušních boltců, rtů a konečků prstů. Tabulka č. 9: Zástava dechu Zdroj: vlastní
51
Na tuto otázku odpovědělo 93,15 % respondentů správně. Zbylí respondenti odpověděli špatně, zřejmě z neznalosti toho to problému. Otázka č. 11 Jaké je poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka (při resuscitaci)? a) 30:2
b) 15:2
Odpověď
c) 30:1 Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
30:2
62
84,93 %
15:2
10
13,70 %
30:1
1
1,37 %
Tabulka č. 10: Poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka Zdroj: vlastní Na poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka při resuscitaci odpovědělo správně 84,93 % dotázaných. Otázka č. 12 Jaké je poměr stlačení a vdechnutí u dítěte (při resuscitaci)? a) 30:1 Odpověď
b) 30:2
c)15:2 Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
30:1
0
0%
30:2
44
60,27 %
15:2
29
39,73 %
Tabulka č. 11: Poměr stlačení a vdechnutí u dítěte Zdroj: vlastní 60,27 % dotázaných odpovědělo správně na tuto otázku poměru stlačení a vdechnutí při resuscitaci u dítěte. Skoro 40% respondentů odpovědělo špatně na poměr stlačení a vdechnutí „15:2“. Je to zřejmě z důvodu zastaralých pravidel a neinformovanosti.
52
Otázka č. 13 Při dýchání z úst do úst hlavu postiženého: a) Předkloníme
b) Zakloníme c) Necháme v původní poloze
Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Předkloníme
0
0%
Zakloníme
64
87,67 %
Necháme v původní poloze
9
12,33 %
Tabulka č. 12: Poloha hlavy postiženého Zdroj: vlastní Na otázku č. 13 odpovědělo 64 respondentů správně, 9 by postiženému člověku nechali v původní poloze. Jedná se spíše o neznalost než o chybu. Otázka č. 14 Co nemusí poskytnou laici při resuscitaci? a) Masáž srdce Odpověď
b) Umělé dýchání
c) Nemusí poskytnou nic
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Masáž srdce
8
10,96 %
Umělé dýchání
55
75,34 %
Nemusí poskytnou nic
10
13,70 %
Tabulka č. 13: Neposkytnutí úkony laiky při resuscitaci Zdroj: vlastní V této výzkumné otázce odpovědělo správně 75,34 % z dotázaných. Zbylých 24,66 % respondentů odpovědělo mylně, nejspíš z důvodu neznalosti a neproškolenosti.
53
Otázka č. 15 Heimlichův manévr není určený pro: a) Malé děti, gravidní ženy a obézní b) Nikoho c) Malé děti a gravidní ženy Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Malé děti, gravidní ženy a obézní
25
34,24 %
Nikoho
5
6,85 %
Malé děti a gravidní ženy
43
58,90 %
Tabulka č. 14: Nevhodnost Heimlichova manévru Zdroj: vlastní Bohužel v tomto sledovaném souboru odpovědělo mylně více jak 65 % dotázaných. Je to zřejmě z neznalosti a použití Heimlichova manévru. Otázka č. 16 Ošetření tepenného krvácení? a) Vyčištění rány a přiložení krycího obvazu b) Použití tlakového obvazu popřípadě škrtidla c) Vyčištění rány a zalepení náplastí Odpověď Vyčištění
rány
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
a
přiložení
8
10,96 %
tlakového
obvazu
65
89,04 %
Vyčištění rány a zalepení náplastí
0
0%
krycího obvazu Použití
popřípadě škrtidla Tabulka č. 15: Ošetření tepenného krvácení Zdroj: vlastní
54
Na dotazovanou otázku „co dělat při tepenném krvácení“ odpovědělo 65 (89,04 %) respondentů správně. Zbylých 8 zvolilo špatnou odpověď. Otázka č. 17 Při vdechnutí např. cizího tělesa u malého dítěte se zachováme? a) Chytneme dítě za nohy, dáme ho hlavou dolů a zatřeseme nebo můžeme dát ránu dlaní do zad. b) Dítě si položíme na naši nataženou nohu nebo předloktí (větší dítě si dáme přes koleno), chytneme mu hlavičku, otevřeme ústa a dáme silnější ránu dlaní mezi lopatky (5x). c) Dáme dítěti ránu do zad pěstí. Odpověď
Počet odpovědí
Chytneme dítě za nohy, dáme ho
Procentuální zastoupení
11
15,07 %
53
72,60 %
9
12,33 %
hlavou dolů a zatřeseme… Dítě
si
položíme
na
naši
nataženou nohu… Dáme dítěti ránu do zad pěstí
Tabulka č. 16: První pomoc při vdechnutí cizího tělesa Zdroj: vlastní Jen 53 (72,60 %) dotázaných odpovědělo správně na položenou otázku, zbylých 20 (27,40 %) respondentů odpovědělo chybně v závislosti na zřejmě ještě neprostudovaných nových informacích týkající se první pomoci.
55
Otázka č. 18 Co je to za polohu? a) Resuscitační
b) Odpočinková
Odpověď
c) Protišoková
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Resuscitační
1
1,37 %
Odpočinková
5
6,85 %
Protišoková
67
91,78 %
Tabulka č. 17: Poloha Zdroj: vlastní 67 (91,78 %) respondentů na otázku týkající se polohy na obrázku odpověděli správně. Zbylých 6 (8,22 %) odpovědělo chybně. Zřejmě z nepochopení nebo nevhodně zvoleného obrázku. Otázka č. 19 Jak se nově nazývá stabilizovaná poloha? Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Rhautekova zotavovací poloha
18
13,14 %
Rhautekova poloha
7
5,11 %
Rhautekova
9
6,57 %
Zotavovací
2
1,46 %
Europoloha
2
1,46 %
Nevím
32
23,36 %
Tabulka č. 18: Nový název stabilizované polohy Zdroj: vlastní
56
Z vyhodnocených údajů vyplývá, že 18 (13,14 %) dotázaných odpovědělo zcela správně. Dále 16 (11,68 %) odpovědělo s menší chybou ve formulaci odpovědi. 2 (2,92 %) respondenti odpověděli zcela špatně. A 32 (23,36 %) dotázaných odpovědělo formou „nevím“. Otázka č. 20 Srdeční zástavu poznáme podle? a) Neklidu a bledosti postiženého b) Bledosti a bolesti na hrudi c) Bledosti, ztráty vědomí a nepřítomného tepu Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Neklidu a bledosti postiženého
11
15,07 %
Bledosti a bolesti na hrudi
15
20,55 %
47
64,38 %
Bledosti,
ztráty
vědomí
a
nepřítomného tepu Tabulka č. 19: Rozpoznání srdeční zástavy Zdroj: vlastní Z těchto vyhodnocených odpovědí vyplývá, že by se respondenti měli více zabývat touto problematikou. Ze 73 (100 %) jich 47 (64,38 %) odpovědělo správně. Zbylí respondenti odpověděli chybně.
57
Otázka č. 21 Ošetření popáleniny 1. stupně na ruce? a) Co nejdéle necháme ruku pod tekoucí studenou vodou nebo chladíme studeným obkladem. b) Co nejdéle chladíme a pak popáleninu utřeme a zasypeme pudrem. c) Co nejdéle chladíme studeným obkladem a poté zavážeme obvazem. Odpověď
Počet odpovědí
Co nejdéle necháme ruku pod
Procentuální zastoupení
53
75,34 %
pak
3
4,11 %
Co nejdéle chladíme studeným
15
20,55 %
tekoucí studenou vodou… Co
nejdéle chladíme
a
popáleninu utřeme… obkladem… Tabulka č. 20: Ošetření popáleniny Zdroj: vlastní 75,34 % respondentů odpovědělo správně. Zbylých 24,66 % odpovědělo chybně, zřejmě z nevědomosti.
58
Otázka č. 22 První pomoc při úpalu: a) Postiženého necháme na slunci, podáme mu tekutiny a dáme mu studený obklad na hlavu. b) Přemístíme postiženého do chladné a větrané místnosti, dáváme ledové obklady na hlavu, ledové tekutiny-minerálka nebo iontový nápoj, studený zábal. c) Přemístíme postiženého ze slunce a chladíme ho, podáme mu tekutiny. Odpověď
Počet odpovědí
Postiženého necháme na slunci,
Procentuální zastoupení
3
4,11 %
do
39
53,42 %
Přemístíme postiženého ze slunce
31
42,47 %
podáme mu tekutiny… Přemístíme
postiženého
chladné a větrané místnosti… a chladíme ho… Tabulka č. 21: První pomoc při úpalu Zdroj: vlastní Z tabulky č. vyplývá, že dotazovaní zřejmě neví, jak se přesně zachovat při úpalu. Jen 39 respondentů odpovědělo zcela správně a 31 respondentů neodpovědělo zcela správně. 3 respondenti odpověděli chybně.
59
Otázka č. 23 Co dělat v případě otřesu mozku (např. když se žák uhodí hlavou o radiátor) a) Zavolat ZZS, mezi tím se zeptat dítěte, co se stalo (jestli ví, co je za den, rok); postiženého kontrolujeme, zda je stále při vědomí; nedovolit mu znovu usnout a zbytečně s ním nehýbat, pokud to není nutné (může být poranění páteře); nepodávat žádné jídlo ani pití; při zvracení udržovat dítě v takové poloze, aby nemohlo vdechnout zvratky; stále kontrolujeme životní funkce; mezi tím, můžeme ošetřit další zranění b) Zavoláme na 155 nebo na 122 a necháme si poradit c) Zavolat ZZS, kontrola postiženého, zda je při vědomí; raněného dát do Rhautekovy zotavovací polohy; možné podání tekutin, ale jídla ne; při zvracení udržovat dítě v takové poloze, aby nemohlo vdechnout zvratky; stále kontrolujeme životní funkce; o další zranění se nestaráme Odpověď
Počet odpovědí
Zavolat ZZS, mezi tím se zeptat
Procentuální zastoupení
52
71,23 %
6
8,22 %
15
20,55 %
dítěte, co se stalo… Zavoláme na 155… Zavolat
ZZS,
kontrola
postiženého, zda je při vědomí; raněného dát do Rhautekovy zotavovací polohy… Tabulka č. 22: Jak se zachovat při otřesu mozku Zdroj: vlastní 52 dotázaných odpovědělo správně, 21 respondentů odpovědělo chybně. Z toho 6 respondentů by si nechalo poradit od ZZS. Zřejmě díky nemožnosti poskytnou první pomoc a bojácnosti zachránců (respondentů).
60
Otázka č. 24 Co dělat při poranění oka: a) Oko nikdy nemneme; nevytahujeme zaseknutá tělesa a okamžitě vyhledáme lékaře (očního); vždy si umyjeme ruce a vždy použijeme sterilní předměty b) Oko nemneme; zaseknutá tělesa se musí vždy vytáhnout; použití sterilních předmětů c) Vypláchnutí oka; použití sterilních předmětů k odstranění cizího tělesa z oka Odpověď Oko
nikdy
Počet odpovědí nemneme;
Procentuální zastoupení
53
72,60 %
6
8,22 %
14
19,18 %
nevytahujeme zaseknutá tělesa a okamžitě
vyhledáme
lékaře
(očního)… Oko nemneme; zaseknutá tělesa se musí vždy vytáhnout… Vypláchnutí oka… Tabulka č. 23: První pomoc při poranění oka Zdroj: vlastní Počet respondentů, kteří odpověděli správně na tuto otázku, bylo 53 (72,60 %). Zbylých 20 dotazovaných odpovědělo chybně, zřejmě z důvodu neznalosti této problematiky.
61
Otázka č. 25 Co dělat při krvácení z nosu: a) Dítěti zaklonit hlavu, chytnout kořen nosu a počkat než krvácení přejde. b) Předklonit dítěti hlavu; chytnout kořen nosu; chladit zátylek, čelo, zápěstí; při ustupujícím krvácení dát do nosní dírky/dírek Gelaspon, na úplné zastavení krvácení. c) Předklonit dítěti hlavu; chladit kořen nosu, zátylek, čelo, zápěstí; při ustupujícím krvácení dát do nosní dírky/dírek vatu, na úplné zastavení krvácení. Odpověď
Počet odpovědí
Dítěti zaklonit hlavu, chytnout
Procentuální zastoupení
5
6,85 %
42
57,53 %
26
35,62 %
kořen nosu… Předklonit dítěti hlavu; chytnout kořen nosu; chladit zátylek… Předklonit dítěti hlavu… Tabulka č. 24: První pomoc při krvácení z nosu Zdroj: vlastní 57,53 % respondentů by se v této situaci zachovalo správně. Zbylí respondenti odpověděli chybně, myslím, že je to díky neznalosti popřípadě neinformovanosti dotázaných.
62
Otázka č. 26 Otrava nemrznoucí směsí - první pomoc: a) Nejsou žádné viditelné příznaky→po požití této látky dáme postiženému napít a dáme mu černé uhlí; zavoláme lékařskou pomoc b) Jsou viditelné příznaky→po požití této látky dáme postiženému k vypití asi 2 dcl 40 % alkoholu (např. vodka, rum) a ihned zavoláme nebo vyhledáme lékařskou pomoc c) Počáteční stav vypadá, jako opilost, často nejsou pozorovány žádné příznaky→po požití této látky dáme postiženému k vypití asi 2 dcl 40 % alkoholu (např. vodka, rum) a ihned zavoláme nebo vyhledáme lékařskou pomoc
Odpověď Nejsou
žádné
Počet odpovědí viditelné
Procentuální zastoupení
14
19,18 %
46
63,01 %
13
17,81 %
příznaky… Jsou viditelné příznaky… Počáteční
stav
vypadá,
jako
opilost, často nejsou pozorovány žádné příznaky… Tabulka č. 25: Otrava nemrznoucí směsí Zdroj: vlastní 63,01 % respondentů odpovědělo správně. Zbylí dotazovaný chybně, z důvodu neznalosti této problematiky.
63
Otázka č. 27 Jaké pět T znáte (doplňte)? Odpověď
Počet odpovědí
Procentuální zastoupení
Dvě T
2
1,46 %
Tři T
5
3,65 %
Čtyři T
18
13,14 %
Pět T
36
26,28 %
Nevím
12
8,76 %
Tabulka č. 26: Pět T Zdroj: vlastní Bohužel jen 36 (26,28 %) dotázaných odpovědělo správně. Zřejmě z důvodu nevědomosti. Zbylí respondenti odpověděli jen částečně. Nebo odpověděli „nevím“.
64
5 DISKUSE Pro srovnání některých svých výzkumných otázek jsem použila bakalářskou práci Zuzany Šulákové. Tato práce byla psána v roce 2006 v Brně, na Masarykově univerzitě, na téma Úroveň znalostí první pomoci u laické dospělé veřejnosti. V první části se jednalo o schopnost, poskytnou první pomoc. Na tuto otázku odpovědělo 19,18 % ano, 46,58% spíše ano, 28,77 % spíše ne a 5,48 % ne. Šuláková uvádí ano 6 %, spíše ano 48%, spíše ne 45 % a ne 1 % respondentů. Druhá část se týkala znalostí respondentů ohledně první pomoci. U otázky č. 13 odpovědělo 0 % respondentů, že hlavu postiženého předkloníme, hlavu postiženého by zaklonilo 87,67 % a 12,33 % respondentů by nechalo hlavu postiženého v původní poloze. V bakalářské práci slečny Šulákové je uvedeno: hlavu předkloníme 0 %, hlavu necháme v původní poloze 1 % a hlavu postiženého zakloníme 99 %. V této části jsme měly se slečnou Šulákovou další společnou otázku, podle čeho poznáme srdeční zástavu. Dotázaní odpověděli v poměru 15,07 % podle neklidu a bledosti postiženého, 20,5 5 % podle bledosti a bolesti na hrudi a 64,38 % podle bledosti, ztráty vědomí a nepřítomného tepu. Šuláková uvádí 1% neklid a bledost postiženého, 2 % bledost a bolest na hrudi a 97 % bledost, ztráty vědomí a nepřítomného tepu. Výrazné rozdíly se projevily v oblasti srdeční zástavy a jak se zachovat při dýchání z úst do úst postiženého.
65
ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zmapovat znalosti první pomoci u pedagogů základních škol v Olomouci. Dílčí cíle se zaměřovaly: 1. Na proškolenost pedagogů na základních školách v oblasti první pomoci. Z 56 % se k této otázce dotázaní vyjádřili, že jsou proškoleni v první pomoci, a 44 % odpovědělo, že není proškoleno nebo, že neabsolvovalo žádný kurz první pomoci, což je podle mého názoru špatné. Aby ve škole nebylo 44% pedagogů vyškolených v otázce první pomoci je zarážející a neuspokojivé. 2. Zjištění neproškolenosti nebo neznalosti určité oblasti první pomoci. V této části jsem došla k závěru, že pedagogové základních škol mají zastaralé informace, díky neproškolenosti v oblasti poměru stlačení a vdechnutí při resuscitaci u malých dětí. 40 % dotázaných odpovědělo poměrem 15:2, což je chybně a 60 % odpovědělo správně poměrem 30:2. Dále byl zarážející fakt u otázky týkající se Heimlichova manévru, kdy 59 % pedagogů odpovědělo chybně. Kdy tvrdili, že Heimlichův manévr je použitelná jen pro malé děti a gravidní ženy. Bohužel zapomněli na obézní, u kterých se tento manévr taktéž nedá použít. A na závěr u poslední otázky týkající se pěti T, napsalo správně všech pět T jen 26 % respondentů. 3. Pomocí posledního dílčího cíle, jsem chtěla zjistit schopnost pedagogů, poskytnou první pomoc. Odpovědi byly následující. 19 % by ji bylo schopno poskytnou, 47 % odpovědělo spíše ano, 29 % odpovědělo spíše ne a 6 % by první pomoc nebylo schopno poskytnout vůbec. Po vyhodnocení výsledků by bylo vhodné zařadit každoroční školení pedagogů v oblasti první
pomoci.
Každoroční
školení
bych
zařadila
a vyvíjejících se norem, pravidel a postupů první pomoci.
66
z důvodu
neustále
se
měnících
SOUHRN Klíčová slova: První pomoc, zdravotnická záchranná služba, pedagog V první části bakalářské práce je popsána první pomoc v teoretické rovině, pojednává o jejím fungování a podmínkách. Prostřednictvím analýzy dokumentů byly rozebrány odpovědi pedagogů základních škol v Olomouci. Dále proškolenost pedagogů, zda-li jsou schopni poskytnou první pomoc a v jaké oblasti nejsou proškoleni. V rámci vyhodnocení byly zjištěny některé nedostatky pedagogů základních škol v Olomouci v oblasti první pomoci. Přínosem výzkumu bylo zjištění, že by bylo vhodné zařazení každoročního školení pedagogů na téma první pomoci. Školení by bylo z důvodu neustále se měnících a vyvíjejících se norem, pravidel a postupů první pomoci.
67
SUMMARY Keywords: First Aid, Emergency Medical Services, educator
In the first part of the thesis describes the first aid in theory, discusses the operation and conditions.
Trough the analysis of documents were analyzed responses of teachers of primary schools in Manchester. Furthermore trained teachers, whether they are able to provide first aid and in what areas are not trained.
As part of the evaluation were detected deficiencies of primary school teachers in Olomouc in first aid.
The benefit of this research was to determine the desirability of including annual training teachers on the subject of first aid. Training would be due to the constantly changing and evolving standards, rules and procedures of first aid.
68
REFERENČNÍ SEZNAM
Seznam použité literatury Business center [online]. [cit 2013-10-27]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h1d3.aspx BRITSKÝ A ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ, 2007. Příručka první pomoci. 2. akual. vyd., Bratislava: Perfekt, 288 s., ISBN 978-80-8046-359-5. BYDŽOVSKÝ, JAN, 2011. Předlékařská první pomoc. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 120 s., ISBN 978-247-2334-1. BYDŽOVSKÝ, JAN, 2004. První pomoc. 2. přeprac. vyd., Praha: Grada Publishing, 80 s., ISBN 978-80-247-0680-. BYDŽOVSKÝ, JAN, 2008. Akutní stavy v kontextu. Praha: Triton, 423 s., ISBN 978-80-7254815-6. E-ChemBook
[online]. [cit 2013-9-14]. Dostupné z: http://www.e-chembook.eu/cz/lekarska-
chemie/historie-prvni-pomoci KOLEKTIV AUTORŮ, 2012. Standardy první pomoci. 2. přeprac. vyd., Praha: Český červený kříž, 88 s., ISBN 978-80-87729-00-7. LEJSEK, JAN a kol., 2013. První pomoc. 2. přeprac. vyd., Praha: Karolinum, 272 s., ISBN 97880-246-2090-9. První pomoc [online]. [cit 2014-3-11]. Dostupné z: http://www.prvni-pomoc.com/polohovani SCHEINAROVÁ, ADOLFA, 2004 První pomoc. 3. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 83 s., ISBN 80-244-0849-X STELZER, JIŘÍ, CHYTILOVÁ, LENKA, 2007. První pomoc pro každého, 1. vvyd., Praha: Grada Publishing, 116 s., ISBN 978-80247-2144-6 Vitae [online]. [cit 2013-9-13]. Dostupné z: http://www.vitae.ic.cz/historie.html
69
Seznam použitých symbolů a zkratek %
procento
‰
promile
°C
stupeň Celsia
aj
a jiné
apod.
a podobně
a kol
a kolektiv
CNS
centrální nervová soustava
CO
oxid uhelnatý
CO 2
oxid uhličitý
EU
Evropská unie
EKG
elektrokardiogram
event.
eventuálně
g
gram
ILSF
International Life Saving Federation
kg
kilogram
KPR
kardiopulmonální resuscitace
LZS
letecká záchranná služba
mg
miligram
ml
mililitr
NaCl
chlorid sodný
např.
například
obr.
obrázek
PMO
pneumotorax
PP
první pomoc
RTG
radioizotopový termoelektrický generátor
RLP
rychlá lékařská pomoc
RZP
rychlá zdravotnická pomoc
TK
tlak krve
tzv.
tak zvaně
viz
podívejte se (odkaz)
70
x
krát
WHO
světová zdravotnická organizace
ZZS
zdravotnická záchranná služba
Seznam obrázků Obrázek č. 1Rauthekův manévr…………………………………………………………..13 Obrázek č. 2 Postižený ve stabilizované poloze………………………………………….14 Obrázek č. 3 Fowlerova poloha…………………………………………………………..14 Obrázek č. 4 Protišoková poloha…………………………………………………………15 Obrázek č. 5 Autotransfuzní poloha……………………………………………………...15 Obrázek č. 6 Transport za pomocí dvou zachránců…………………………………….. .16 Obrázek č. 7 Transport za pomocí „stoličky“…………………………………………….16 Obrázek č. 8 Transport – vlečení na pokrývce……………………….…………………..16 Obrázek č. 9 Esmarchův hmat………………………………………..…………………..18 Obrázek č. 10 Dýchání z úst do úst………………………………………………………18 Obrázek č. 11 Gordonův manévr.………………………………………………………...21 Obrázek č. 12 Gordonův manévr u malých dětí………………………………………….21 Obrázek č. 13 Heimlichův manévr……………………………………………………….22 Obrázek č. 14 Krční límec………………………………………………………………..24 Obrázek č. 15 Schanzův límec z novin a šátku…………………………………………...25 Obrázek č. 16 Uzavřený PMO…………………………………………………………....26 Obrázek č. 17 Otevřený PMO…………………………………………………………….27 Obrázek č. 18 Rozsah popálenin v %.................................................................................37 Graf č. 1 Přehled vyučujících předmětů………………………………………………….47 Graf č. 2 Vyhodnocení výměru informací k první pomoci…..…...………………………48
Seznam tabulek Tabulka č. 1 Pohlaví……………………………………………………………………...46 Tabulka č. 2 Věk respondentů………...………………………………………………….46 Tabulka č. 3 Dosažené vzdělání………………………………………………………….47 Tabulka č. 4 Proškolení na téma první pomoc…………………...……………………….48
71
Tabulka č. 5 Vyhodnocení výměru informací k první pomoc……………………………49 Tabulka č. 6 Poskytnutí první pomoci……………………………………………………49 Tabulka č. 7 Povinnost poskytnout první pomoc…………………..…………………….50 Tabulka č. 8 Telefonní číslo na zdravotnickou záchrannou službu……………..………..51 Tabulka č. 9 Zástavu dechu…..…………………………………………………………..51 Tabulka č. 10 Poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka……………….…………52 Tabulka č. 11 Poměr stlačení a vdechnutí u dítěte……………………………………….52 Tabulka č. 12 poloha hlavy postiženého………………………………………………….53 Tabulka č. 13 Neposkytnutí úkonu laiky při resuscitaci……….……...………………….53 Tabulka č. 14 Nevhodnost Heimlichova manévru……………………...………………...54 Tabulka č. 15 Ošetření tepenného krvácení………………………………………………54 Tabulka č. 16 První pomoc při vdechnutí cizího tělesa……..……………………………55 Tabulka č. 17 Poloha…………..…………………………………………………………56 Tabulka č. 18 Nový název stabilizované polohy………………………..………………..56 Tabulka č. 19 Rozpoznání srdeční zástavy……………………………….………………57 Tabulka č. 20 Ošetření popáleniny..……………………………………………………...58 Tabulka č. 21 První pomoc při úpalu……………………………………….…………….59 Tabulka č. 22 Jak se zachovat při otřesu mozku………………………………………….60 Tabulka č. 23 První pomoc při poranění oka…………………………………………..…61 Tabulka č. 24 První pomoc při krvácení z nosu………………………………………….62 Tabulka č. 25 Otrava nemrznoucí…..……………………………………………….……63 Tabulka č. 26 Pět T……………………………………………………………………….64
Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Vyplněný výzkumný dotazník Příloha č. 3: Průvodní dopis Příloha č. 4: Grafické zpracování výzkumných otázek
72
Příloha č. 1:
Dotazník
Anamnestické údaje Pohlaví
a) žena
b) muž
Věk (doplňte)
………
Dosažené vzdělání
…………………………………….
Vyučující obor
…………………………………….
Obecné otázky Byl(a) jste někdy proškolen(a) na téma První pomoc nebo jste se zúčastnil(a) nějakého kurzu? a) Ano
b) Ne
Víte, kde se dají sehnat informace, materiály k první pomoci? a) Ano……………………………………….(uveďte zdroje) b) Ne c) Nehledal(a) jsem Myslíte, že byste dokázal(a) poskytnout první pomoc? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne
Otázky týkající se první pomoci Poskytnutí první pomoci je povinné pro? a) zdravotnické pracovníky a pro proškolené laiky b) jen pro zdravotnické pracovníky c) proškolené laiky a řidiče d) všechny Jaké je tel. číslo na ZZS ČR (Zdravotnická záchranná služba ČR)? ……………… (doplňte) Zástavu dechu poznáte podle? a) člověk reaguje na všechny podněty
b) Poznáme to metodou „vidím, cítím, slyším“. Člověk nereaguje na hlasité oslovení, zatřesení rameny, štípnutí apod.. Má namodralé ušní boltce, rty a konečky prstů. c) zvracení, propadlého hrudníku, namodralých ušních boltců, rtů a konečků prstů Jaký je poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka (při resuscitaci)? a) 30:2 b) 15:2 c) 30:1 Jaký je poměr stlačení a vdechnutí u dítěte (při resuscitaci)? a) 30:1 b) 30:2 c) 15:2 Při dýchání z úst do úst hlavu postiženého: a) předkloníme b) zakloníme c) necháme v původní poloze Co nemusí poskytnou laici při resuscitaci? a) masáž srdce b) umělé dýchání c) nemusí poskytnout nic Heimlichův manévr není určený pro: a) malé děti, gravidní ženy a obézní b) nikoho c) malé děti a gravidní ženy Tepenné krvácení ošetříme? a) ránu vyčistíme a přiložíme krycí obvaz b) použijeme tlakový obvaz, popřípadě škrtidlo c) ránu vyčistíme a zalepíme náplastí Při vdechnutí např. cizího tělesa u malého dítěte se zachováme? a) chytneme dítě za nohy, dáme ho hlavou dolů a zatřeseme nebo můžeme dát ránu dlaní do zad
b) dítě si položíme na naši nataženou nohu nebo předloktí (větší dítě si dáme přes koleno), chytneme mu hlavičku, otevřeme ústa a dáme silnější ránu dlaní mezi lopatky (5x) c) dáme dítěti ránu do zad pěstí Co je to za polohu? a) resuscitační b) odpočinková c) protišoková Jak se nově nazývá stabilizovaná poloha? ………………………………….. (doplňte) Srdeční zástavu poznáme podle? a) neklidu a bledosti postiženého b) bledosti a bolesti na hrudi c) bledosti, ztráty vědomí a nepřítomného tepu Ošetření popáleniny 1. stupně na ruce: a) co nejdéle necháme ruku pod tekoucí studenou vodou nebo chladíme studeným obkladem b) co nejdéle chladíme a pak popáleninu utřeme a zasypeme pudrem c) co nejdéle chladíme studeným obkladem a poté zavážeme obvazem První pomoc při úpalu. a) postiženého necháme na slunci, podáme mu tekutiny a dáme mu studený obklad na hlavu b) přemístíme postiženého do chladné a větrané místnosti, dáváme ledové obklady na hlavu, ledové tekutiny-minerálka nebo iontový nápoj, studený zábal c) přemístíme postiženého ze slunce a chladíme ho, podáme mu tekutiny Co dělat v případě otřesu mozku (např. když se žák uhodí hlavou o radiátor) a) zavolat ZZS, mezi tím se zeptat dítěte, co se stalo (jestli ví, co je za den, rok); postiženého kontrolujeme, zda je stále při vědomí; nedovolit mu znovu usnout a zbytečně s ním nehýbat, pokud to není nutné (může být poranění páteře); nepodávat žádné jídlo ani pití; při zvracení udržovat dítě v takové poloze, aby nemohlo vdechnout zvratky; stále kontrolujeme životní funkce; mezi tím, můžeme ošetřit další zranění b) zavoláme na 155 nebo na 122 a necháme si poradit
c) zavolat ZZS, kontrola postiženého, zda je při vědomí; raněného dát do Rhautekovy zotavovací polohy; možné podání tekutin, ale jídla ne; při zvracení udržovat dítě v takové poloze, aby nemohlo vdechnout zvratky; stále kontrolujeme životní funkce; o další zranění se nestaráme Co dělat při poranění oka. a) oko nikdy nemneme; nevytahujeme zaseknutá tělesa a okamžitě vyhledáme lékaře (očního); vždy si umyjeme ruce a vždy použijeme sterilní předměty b) oko nemneme; zaseknutá tělesa se musí vždy vytáhnout; použití sterilních předmětů c) vypláchnutí oka; použití sterilních předmětů k odstranění cizího tělesa z oka Co dělat při krvácení z nosu. a) dítěti zaklonit hlavu, chytnout kořen nosu a počkat než krvácení přejde b) předklonit dítěti hlavu; chytnout kořen nosu; chladit zátylek, čelo, zápěstí; při ustupujícím krvácení dát do nosní dírky/dírek Gelaspon, na úplné zastavení krvácení c) předklonit dítěti hlavu; chladit kořen nosu, zátylek, čelo, zápěstí; při ustupujícím krvácení dát do nosní dírky/dírek vatu, na úplné zastavení krvácení Otrava nemrznoucí směsí-první pomoc. a) nejsou žádné viditelné příznaky→po požití této látky dáme postiženému napít a dáme mu černé uhlí; zavoláme lékařskou pomoc b) jsou viditelné příznaky→po požití této látky dáme postiženému k vypití asi 2 dcl 40 % alkoholu (např. vodka, rum) a ihned zavoláme nebo vyhledáme lékařskou pomoc c) počáteční stav vypadá, jako opilost, často nejsou pozorovány žádné příznaky→ po požití této látky dáme postiženému k vypití asi 2 dcl 40 % alkoholu (např. vodka, rum) a ihned zavoláme nebo vyhledáme lékařskou pomoc Jaké pět T znáte? ………………………………………………………………….. (doplňte)
Příloha č. 2: Vyplněný výzkumný dotazník
Příloha č. 3 Průvodní dopis Vážená paní ředitelko, Vážený pane řediteli, jmenuji se Veronika Vincourová a jsem studentkou posledního ročníku bakalářského studia oborů německý jazyk se zaměřením na vzdělávání a výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zpracovávám bakalářskou práci na téma Aplikace první pomoci v podmínkách základních škol. Součástí bakalářské práce je výzkumné šetření, které je zaměřeno na pedagogy základních škol. Výzkumný dotazník najdete v odkazu na konci dopisu. Jeho cílem je zjistit, jak jsou učitelé základních škol schopni, poskytnou t první pomoc. Dotazníkové výzkumné šetření je anonymní a jeho forma umožňuje snadné zodpovězení otázek. Budu Vám velice vděčná, pokud mi vyhovíte a pomůžete mi při zpracování bakalářské práce, a rozešlete odkaz na dotazníkové výzkumné šetření svým pedagogům. Děkuji Vám za ochotu a spolupráci podílet se na výzkumu.
S přáním příjemného dne Veronika Vincourová
Příloha č. 4: Grafické zpracování výzkumných otázek
Graf č. 1: Pohlaví, otázka č. 1 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 2: Proškolenost první pomoci, otázka č. 5 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 3: Poskytnutí první pomoc, otázka č. 7 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 4: Povinnost poskytnutí první pomoci, otázka č. 8 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 5: Zástava dechu, otázka č. 10 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 6: Poměr stlačení a vdechnutí u dospělého člověka, otázka č. 11 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 7: Poměr stlačení a vdechnutí u dětí, otázka č. 12 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 8: Dýchání z úst do úst, otázka č. 13 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 9: Co neprovádí laici při resuscitaci, otázka č. 14 Zdroj: www.survio.cz
Graf č. 10: Heimlichův manévr, otázka č. 15 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 11: Ošetření tepenného krvácení, otázka č. 16 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 12: Vdechnutí cizího tělesa u dítěte, otázka č. 17 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 13: Poloha, otázka č. 18 Zdroj: ww.survio.com
Graf č. 14: Nový název pro stabilizovanou polohu, otázka č. 19 Zdroj: vlastní
Graf č. 15: Srdeční zástava, otázka č. 20 Zdroj: ww.survio.com
Graf č. 16: Ošetření popáleniny I. stupně, otázka č. 21 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 17: První pomoc při úpalu, otázka č. 22 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 18: Otřes mozku, otázka č. 23 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 19: Co dělat při poranění oka, otázka č. 24 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 20: Co dělat při krvácení z nosu, otázka č. 25 Zdroj: www.survio.com
Graf č. 21: První pomoc při otravě nemrznoucí směsí, otázka č. 26 Zdroj: www.survio.com
ANOTACE Jméno a příjmení:
Veronika Vincourová
Katedra:
Antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
Mgr. Petr Zemánek, Ph.D.
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Aplikace první pomoci v podmínkách základních škol
Název v angličtině:
Application of first aid in conditions on primary school
Anotace práce:
Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První – teoretická část,
pojednává
o
první
pomoci,
jejich
podmínkách
a fungování. Druhá – praktická část, zjišťuje teoretické znalosti pedagogů na základních školách v oblasti první pomoci. Jejím obsahem je analýza vztahu pedagogů na základní škole a první pomoci. Z toho vyplývá snaha a ochota pedagogů se něco nového naučit. Klíčová slova: Anotace v angličtině:
První pomoc, zdravotnická záchranná služba, pedagog
Bachelor work consists of two parts. First – theoretical part, discusses about first aid, its conditions and function. Second – practical part, finds primary school educator’s theoretical knowledge of on in first aid. This work analysis relation between educators on primary school and first aid. It follows that effort and willingness of educators to learn something new.
Klíčová slova v angličtině: First Aid, Emergency Medical Services, educator
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Vyplněný výzkumný dotazník Příloha č. 3 Průvodní dopis Příloha č. 4 Grafické zpracování výzkumných otázek
Rozsah práce: Jazyk práce:
72 str. český jazyk
