Antropologické zhodnocení vojáků padlých ve II. světové válce z lokalit Orlovice a Ořechov

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

Antropologické zhodnocení vojáků padlých ve II. světové válce z lokalit Orlovice a Ořechov Diplomová práce

Lenka Konečná

Vedoucí práce: doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.

Bibliografický záznam Autor:

Název práce:

Bc. Lenka Konečná Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav antropologie Antropologické zhodnocení vojáků padlých ve II. světové válce z lokalit Orlovice a Ořechov

Studijní program:

Antropologie

Studijní obor:

Antropologie

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.

Akademický rok:

2011/2012

Počet stran:

86

Klíčová slova:

Druhá světová válka, voják, antropologická analýza, válečné zranění, Ořechov, Orlovice

Bibliographic Entry Author:

Title of Thesis:

Bc. Lenka Konečná Faculty of Science, Masaryk University Department of Anthropology Anthropological evaluation of skeletal remains of soldiers dead in II. World Was at localities Orlovice and Ořechov

Degree programme:

Anthropology

Field of Study:

Anthropology

Supervisor:

doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.

Academic Year:

2011/2012

Number of Pages:

86

Keyword:

Second World War, soldier, anthropological evaluation, war injuries, Orlovice, Ořechov

Abstrakt Cílem diplomové práce byla antropologická analýza kosterních pozůstatků vojáků z období druhé světové války nalezených na lokalitách Orlovice a Ořechov. Hromadný hrob v Orlovicích obsahoval minimálně tři jedince, jejichž skelety byly smíchány dohromady. Po zpětné rekonstrukci jednotlivých skeletů byla provedena antropologická analýza. Tou bylo zjištěno, že se jedná o dospělé muže europoidního původu s robustní a poměrně vysokou postavou. Možnou příčinou smrti jsou zranění způsobená následkem výbuchu dělostřeleckého granátu. Kosterní pozůstatky vojáka z Ořechova byly také podrobeny antropologické analýze, kterou bylo zjištěno, že se jedná o dospělého muže europoidního původu s gracilní stavbou těla a malé postavy. Možnou příčinou smrti jsou následky zranění způsobené tlakovou vlnou při výstřelu z protitankové pušky.

Abstract The aim of my diploma thesis was an anthropological analysis of skeletal remains of soldiers departed in the Second World War, which were found in Orechov and Orlovice. Mass grave in Orlovice contained mixed skelets of three individuals. After reconstruction of single skelets, the antropological analysis was done. According to its results all three skelets belonged to adult men with europid origin having tall and robust physique. Their death was possibly caused by a detonation of shell. Due to the results of antropological analysis of the skelet found in Orechov, the dead soldier was of europid origin, small and gracil. He died after the hit of blast wave from antitank rifle.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí mé diplomové práce, paní docentce RNDr. Evě Drozdové, Ph.D., za trpělivost, ochotu a čas, které mi poskytla během zpracovávání diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat soudnímu znalci v oblasti zbraní, militárií a kriminalistiky Vlastimilu Schildbergerovi a Bc. Kamilu Pecháčkovi za poskytnutý kosterní materiál a cenné informace ohledně druhé světové války. Děkuji také profesoru RNDr. Viktorovi Kanickému, DrSc. za umožnění chemické analýzy kovových střepin. Můj velký dík také patří Mgr. Lucii Konečné za přínosné připomínky a rady při zpracovávání diplomové práce. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za trpělivost a podporu během studia.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 18. května 2012

……………………………… Jméno Příjmení

Obsah: 1. Úvod

-9-

2. Cíle práce

- 11 -

3. Historické souvislosti

- 12 -

3.1. Orlovice

- 12 -

3.2. Ořechov

- 13 -

4. Nejčastější válečná poranění za druhé světové války

- 14 -

4.1. Střelná zranění

- 14 -

4.2. Zranění způsobená výbuchem

- 16 -

4.3. Odlišení výbušného zranění od střelného

- 17 -

5. Materiál

- 19 -

5.1. Orlovice

- 19 -

5.1.1. Popis lokality

- 19 -

5.1.2. Zkoumaný materiál

- 19 -

5.2. Ořechov

- 21 -

6. Metodika

- 23 -

6.1. Zpětná kompletace skeletů

- 23 -

6.2. Antropologická analýza

- 24 -

6.2.1. Metody pro určení pohlaví

- 24 -

6.2.2. Metody pro odhad dožitého věku

- 25 -

6.2.3. Metody pro odhad tělesné výšky

- 25 -

6.2.4. Určení etnické příslušnosti

- 25 -

6.3. Chemická analýza střepin

- 26 -

7. Výsledky

- 27 -

7.1. Orlovice

- 27 -

7.1.1. Skelet ORL1

- 27 -

7.1.2. Skelet ORL2

- 38 -7-

7.1.3. Skelet ORL3

- 48 -

7.1.4. Nepřiřazené kosti

- 58 -

7.1.5. Prvková analýza střepin

- 60 -

7.2. Ořechov

- 61 -

8. Diskuze

- 73 -

9. Závěr

- 76 -

10. Medailon autorky

- 78 -

11. Slovník pojmů

- 79 -

12. Rejstřík

- 81 -

13. Seznam použité literatury

- 82 -

-8-

1. Úvod Přestože druhá světová válka skončila před více než 65 lety, její důsledky jsou stále patrné. Mnoho padlých vojáků je dodnes nezvěstných, jejich nalezení se věnuje celá řada organizací po celém světě. Vojáci byli obvykle pohřbeni v zemích, kde padli. Při pátrání po jejich pozůstatcích může být problémem už samotné nalezení. V ideálním případě je možné vyjít z označení lokality pamětníky, kterých ale bohužel s přibývajícím časem ubývá. Z tohoto důvodu jsou nejčastěji užívány hlášení z četnických stanic, které musely dokumentovat hroby padlých vojáků. V případě jejich nalezení v českých zemích musí být informován místní obecní úřad, odbor životního prostředí příslušného magistrátu města, policie ČR a příslušný zastupitelský úřad země, ze které ostatky mrtvého vojáka pocházejí. Při identifikaci kosterních pozůstatků jsou nápomocny zejména identifikační známky, které jsou odlišné pro jednotlivé země. Bohužel se stává, že identifikační známky nejsou nalezeny. K identifikaci pak slouží alespoň nalezená výstroj a výzbroj vojáka, které mohou určit jeho příslušnost. V České republice se péčí o válečné hroby, po druhé světové válce, zabývalo ministerstvo národní obrany, v roce 1951 přešla do působnosti ministerstva vnitra. V této době se sice ještě hovořilo i o válečných hrobech "příslušníků jiných národů", avšak z politických důvodů byl důraz kladen hlavně na spojence. Za válečné hroby tedy ministerstvo národní obrany pokládalo „především všechny hroby vojenských osob naší čs. armády zahraniční i domácí, jednotek partyzánských a spojeneckých armád". Od roku 1999 byla péče o válečné hroby svěřena opět ministerstvu obrany, které koordinuje péči o válečné hroby v České republice a v zahraničí, vede centrální evidenci válečných hrobů a poskytuje dotace na péči o válečné hroby. Péče o válečné hroby cizinců na našem území je ošetřena mezinárodními smlouvami, a to především Ženevskou úmluvou z roku 1949 a jejím Dodatkovým protokolem z roku 1977 ( http://www.valecnehroby.army.cz/htm/1_0.html 9.4.2012)zahraničí se problematika válečných hrobů řeší různými způsoby. Například v Německu působí humanitární organizace Lidový spolek pro péči o válečné hroby (Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V) sídlící v Kasselu, která vyhledává, registruje a pečuje o německé válečné hroby v zahraničí. Tento spolek se řídí zejména Ženevskými konvencemi a mezinárodními úmluvami a dohodami

o

válečných

hrobech.

Na

našem

území

má

také

své

zastupitele

(http://www.volksbund.de , 9.4.2012). Antropologický výzkum kosterních pozůstatků vojáků z druhé světové války probíhá dodnes, většinou se jedná o ojedinělé nálezy např. při stavebních pracích. Nálezy a jejich -9-

antropologické zhodnocení často nebývají ani publikovány, většinou jsou vytvořeny jen posudky pro magistráty měst. Některé příklady publikovaných nálezů jsou uvedeny níže: Pisárky V brněnské městské čtvrti Pisárky dne 7. března 2000 byly nalezeny při hloubení stavební rýhy na položení plynového potrubí kosterní pozůstatky spolu se dvěma pancéřovými pěstmi. V blízkosti nálezu se nacházely také různé vojenské artefakty z doby 2. světové války, jako např. : železná lžíce, ostruhy na jezdecké boty, řemínky k ostruhám, udidlo na jezdeckého koně, knoflíky příslušníků Československé i Rudé armády nebo vojenské boty americké armády. Kosterní nález sestával z jedné lebky a téměř kompletního skeletu. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že se jednalo o muže ve věku 18-25 let s výškou postavy 163,5 ± 4,3 cm. Muž zemřel na následek střelného zranění hlavy, v lebce bylo dokonce nalezeno ocelové jádro protipancéřové střely ráže 7,92 mm Mauser. S největší pravděpodobností se jednalo o sovětského vojáka padlého v bojích o Pisárky ve dnech 25. a 26. dubna 1945 nebo o vojáka 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny generála Plijeva (Zachová a kol. 2010, s. 3132). Nikolčice-Nový Dvůr Při záchranném výzkumu prováděném Ústavem archeologické památkové péče v Brně na lokalitě Nikolčice-Nový Dvůr bylo objeveno ve výkopu pro stavbu domu pět hrobů příslušníků Rudé armády datovaných do období druhé světové války. Jednalo se o pět jedinců, mužského pohlaví, jejichž věk byl u dvou mezi 18-22 lety, zbylí měli do 45 let. Jejich postavy byly velmi gracilní, výškové rozměry se pohybovaly od 160-173 cm. Z patologického hlediska je zajímavé hlavně poškození chrupu a to především vypadání některých zubů v důsledku abscesů a časté hypoplázie. Známky po násilné příčině smrti nebyly nalezeny (Drozdová 2002, s. 25-28). Vysoké Mýto-Brteč V roce 2007 byl objeven Policií ČR hromadný hrob pěti německých vojáků z druhé světové války nalezený nedaleko Vysokého Mýta. Kromě kosterních pozůstatků zde byl nalezen i pozůstatek nízkých pánských bot, jedna ponožka, knoflíky a projektil. Na základě uvedených artefaktů byly pozůstatky přiřazeny příslušníkům Wehrmachtu. Tento hromadný hrob zpracovávala v rámci diplomové práce Lucie Konečná. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že se jedná o pět jedinců mužského pohlaví, europoidního původu. Dva jedinci - 10 -

spadali do věkové kategorie juvenis, dva do adultus I a jeden do skupiny maturus. Výška se pohybovala v rozmezí 164,8-174,3 ± 4,49 cm. Patologické změny byly patrné zejména na dentici-hypoplázie a zubní kaz, na postkraniálním skeletu to byly nejčastěji Schmorlovy uzly. Všichni zemřeli následkem střelného poranění, jednalo se o průstřel, pouze u jednoho jedince byl přítomen průstřel i zástřel (Konečná, Drozdová, Šafr 2011, s. 23-28). Brno-Slatina: Poručík William Kiggins Případ poručíka Kigginse je mediálně velmi známý. William Kiggins byl americký voják, který padl při havárii svého letounu Mustang P- 51B za druhé světové války na území Brna. Antropologický rozbor a znalecký posudek vypracovala Eva Drozdová. Bylo zjištěno, že se jedná o mužského jedince ve věku mezi 20 až 29 lety. Výška postavy nebyla vzhledem k fragmentárnosti kosterních pozůstatků vypočítána. Identifikace kosterních pozůstatků, tedy zda se jedná skutečně o poručíka Kigginse, nebylo možné běžnými antropologickými metodami provést. Kosterní pozůstatky byly fragmentární a dále chyběly údaje o jeho výšce i jeho zdravotním stavu. Jedinou anomálií objevenou u zkoumaných kosterních pozůstatků bylo valgózní postavení krčku kosti stehenní, svědčící o vývojové vadě. Kosterní pozůstatky byly oficiálně předány dne 15. ledna 2008 řediteli „Památníku pro záležitosti americké armády v Evropě“. Podle amerických předpisů byly ostatky letecky přepraveny do vojenské laboratoře US Army na Havajských ostrovech, kam putují všechny ostatky padlých amerických vojáků ve světě za účelem určení DNA. Pozůstatky poručíka W. L. Kigginse byly definitivně pohřbeny ke zbytkům jeho těla na hřbitově Ottawa Hills Memorial Park ve městě Toledo, stát Ohio, kde se od roku 1950 nalézá jeho oficiální hrob. V Brně-Slatině byl v říjnu 2007 na počest poručíka odhalen památník (Koukola 2007).

2. Cíle práce Hlavním cílem mé magisterské práce je antropologické zhodnocení kosterních pozůstatků vojáků z druhé světové války nalezených v lokalitách Orlovice a Ořechov. Kosterní materiál z Orlovic byl smíchaný dohromady, takže nebylo možné od sebe rozeznat jednotlivé skelety. Před vlastní antropologickou analýzou byla proto nezbytná zpětná kompletace jednotlivých skeletů. Další pracovní postup byl shodný pro materiál z Orlovic i Ořechova, tzn. určení pohlaví, věku, etnické příslušnosti a výšky. Poté následoval popis zdravotního stavu. Posledním krokem bylo alespoň se pokusit o stanovení možné příčiny smrti.

- 11 -

3. Historické souvislosti Konec druhé světové války na jižní Moravě je spojován s tzv. bratislavsko-brněnskou operací sovětských vojsk 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského, proti nimž stála německá armáda Ferdinanda Schörnera. Operace začala dne 24. března 1945 a byla plánována ve dvou etapách, jejichž cílem bylo dobytí Bratislavy a následné osvobození Brna. Po osvobození Brna dne 26. dubna 1945 se jednotky přesunuly směrem na Vyškov, Prostějov a Olomouc. Ze severní strany měl 4. ukrajinský front osvobodit Ostravu a pokračovat k Olomouci, kde mělo dojít k obklíčení Němců a následné dobytí Moravy. Celá Morava byla osvobozena až na začátku května 1945 (Poledňa 2010, s. 8).

3.1. Orlovice Obec Orlovice leží 12 km jihovýchodně od Vyškova. Jak jsem již zmínila, osvobození Vyškova a okolí probíhalo v rámci bratislavsko-brněnské operace. Bojů o Vyškovsko se za ruskou stranu účastnili zejména 24. gardový střelecký sbor a 6. gardová tanková armáda, za Německo pak jednotky Wehrmachtu, Waffen SS, oddíly volksturmu složené z mladíků ve věku 14-16 let a 60 letých vysloužilců a také tzv. bojová skupina Olomouc „Kampfgruppe Olmütz“ (Mikš 1986, s. 17-19). První známky blížícího se konce války byly ustupující maďarské útvary, které do obce přišly v březnu 1945 a vykopaly zákopy na různých místech v lese. Začátkem dubna se v Orlovicích objevily německo-rakouské útvary, které se ubytovaly v místním hostinci a ve škole. Už od 26. dubna se v okolních vesnicích rozléhala střelba znamenající přibližování fronty. Vlastní osvobozování obce proběhlo až 28. dubna příslušníky ruského 86. střeleckého pluku. Kolem deváté hodiny ranní přeletěla směrem od Bučovic nad Orlovicemi ruská bombardovací letadla a zamířila na Ivanovice, kde shodila několik bomb na místní sladovnu, která hned začala hořet (kronika obecní, s. 78-80). Krátce poté začaly na Orlovice dopadat ruské dělostřelecké granáty, které směřovaly zejména na hlavní silnici vedoucí z Orlovic, kde se předpokládalo, že ustupují německá vojska. Kolem jedenácté hodiny výbuchy granátů ustaly. Dělostřelecké granáty nezpůsobily mnoho škod, bylo zasaženo několik střech a zdí domů a také transformátor elektrického vedení, několik nevybuchlých granátů pak bylo nalezeno na zahradách. Střepina z granátu zasáhla jen jednoho člověka, jeho zranění však nebyla smrtelná. Kolem jedné hodiny odpoledne se na „Stráních“ objevila sovětská rozvědka tvořená pouze dvěma vojáky, která oznámila, že byla obec osvobozena. Rozvědka se vrátila okolo 15. hodiny zpět ke svým jednotkám - 12 -

rozmístěným v okolních lesích. Od večerních hodin tohoto dne a také dne následujícího přes obec procházelo velké množství ruského vojska mířícího na sousední obce Moravské Málkovice, Medlovice a Moravské Prusy. Rusové po krátkých bojích s Němci tyto obce osvobodili (farní kronika obce Orlovice). Dne 30. dubna postupovaly další kolony směrem na Ivanovice a po jejich dobytí dále na Nezamyslice. Vzhledem k tomu, že se hlavní boje soustředily do jiných oblastí, ztráty na životech v Orlovicích nebyly příliš velké. Ranění byli převáženi do nemocnic v Bučovicích a ve Vyškově. Ruská armáda ztratila v bojích celkem 14 mužů, čtyři z nich byli pohřbeni v zahradě pana Procházky, ostatní s pietou uloženi ve společném hrobě na hřbitově. Přesný počet padlých německých vojáků není znám. Němečtí vojáci byli pochováni na místech, kde byli nalezeni, např. na louce „Za potoky“ p. Hladkého byli pochováni tři zabití Němci, u vitkovské silnice pochován další německý vojín, také v Pitanci prý Rusové zastřelili a tam pochovali německého vojáka (obecní kronika, s. 84-85).

3.2. Ořechov Obec Ořechov leží 17 km jižně od Brna. Jak již bylo uvedeno, osvobození Ořechova na konci druhé světové války bylo součástí bratislavsko-brněnské operace. Německé jednotky připravovaly na jaře 1945 obranná postavení proti Rudé armádě u Ořechova. Zákopových prací se účastnilo asi 500 mladých mužů, dalších 160 pracovalo u Ořechoviček a 500 v Tikovicích. Opevnění v Ořechově a okolí mělo tvořit okraje obranného valu u Brna (Žampach 2000, s. 211). Dne 18. dubna 1945 večer zaútočila sovětská vojska dělostřeleckou palbou za podpory letectva na Ořechov. Kolem desáté hodiny večer se podařilo Rusům proniknout až do středu tehdejšího Ořechova, ke kostelu Všech svatých. Některé jednotky Rudé armády se dostaly až na území Ořechoviček a Tikovic. Na vzniklou situaci reagovala německá vojska protiútokem. Boje trvaly celou noc. K nejsilnějšímu střetu vojsk došlo až navečer 19. dubna. Němci získali posily 16. tankové divize, 10. výcvikový prapor SS a příslušníků Volksturmu. S posilami zaútočily na návrší u kostela a vytlačily sovětská vojska, která ustoupila. Vyklizený prostor byl potom odstřelován sovětskými raketomety a letadly 5. letecké armády. Němcům se 20. dubna dále podařilo zpět dobýt další území- Radostice, Ořechovičky, Rosice a Dolní Kounice. V noci na 22. dubna začalo pršet, na obou stranách se projevila vyčerpanost ze stále trvajících bojů. Dne 23. a 24. dubna tanky 63. a 64. mechanizované sovětské armády postupně obklíčily německá vojska, která se stáhla přes Nebovidy a Moravany směrem na Brno. V Ořechově zůstaly jen jednotky zadního voje. K rozhodující bitvě došlo 24. dubna. Kozácká jízda 4. gardového jezdeckého sboru vyrazila z prostoru jižně od Tikovic, pronikla obcí a dostala se zezadu k Němcům u kostela a na - 13 -

Chřibech. Němci ustoupili směrem k Brnu a vyklidili všechny ořechovské obce. Ořechov byl tímto osvobozen a za dva dny poté, tj. 26. dubna 1945 bylo osvobozeno i Brno (Schildberger 1996, s. 133-139). Téměř sedmidenní intenzivní boje značně zdevastovaly Ořechov. Všechny domy poničilo bombardování a požáry. V zahradách, polích a lesích bylo nalezeno velké množství zničených zbraní všeho druhu, např. děla, tanky, kulomety a nevybuchlé munice (bomby či dělostřelecké granáty). Vojáci Rudé armády zničenou techniku odtahovali do Modřic na nádraží, odkud byla přepravována po železnici až do Sovětského svazu (Poledňa 2010, s. 32-33). Horší než materiální škody byly ztráty na lidských životech, kromě sovětských a německých vojáků zde ztratilo život 23 místních civilistů. O přesném počtu padlých rudoarmějců jsou dodnes vedeny spory. Podle místního hlášení zde zahynulo 184 sovětských vojáků, je však pravděpodobné, že jich bylo mnohem více, v době nepřetržitých bojů nebyl čas je pohřbívat

a tak byli spalováni plamenomety. Na počest zemřelých

rudoarmějců byl vystaven památník, kde je celkem pohřebeno 1469 vojáků a důstojníků Rudé armády z Ořechova a z okolí. O přesném počtu padlých německých vojáků víme ještě méně. Němci své vojáky sami pohřbívali nebo je odváželi spolu s raněnými do Brna nebo Jihlavy (Poledňa 2010, s. 33-36).

4. Nejčastější válečná poranění za druhé světové války Charakter válečných poranění se měnil zejména se způsobem vedení války a druhem používaných zbraní. Za druhé světové války byly rozšířeny zejména tanky, kulomety, minomety, ale i řada dalších ručních palných zbraní. Obecně lze tedy říci, že z typů zranění převládal výskyt střelných poranění způsobených projektily nebo střepinami. Kromě střelných zranění se také rozšířila válečná popálení.

4.1. Střelná zranění Střelná zranění vznikají střelou (projektilem) vypálenou ze střelné zbraně. Účinek střely na lidské tělo je průbojný, tříštivo - trhavý nebo střepinový. Podle druhu střelné zbraně rozeznáváme zranění projektilová způsobená projektily ručních zbraní a zranění střepinová vyvolaná střepinami min, dělostřeleckých granátů nebo leteckých tříštivých pum. Vzhledem k průbojnosti střely pak rozlišujeme průstřel, zástřel, nástřel a postřel. Při průstřelu proniká projektil do těla otvorem zvaným vstřel, prochází jím za vzniku střelného kanálu a opouští tělo otvorem zvaným výstřel. Pokud projektil zůstane v těle, jedná se o zástřel. Při nástřelu střela zasáhne povrch těla, ale nemá dostatek kinetické energie na to, aby pronikla. Jestliže střela zasáhne tělo jen tečně, jedná se o postřel (Kvapilová, Dogoši 2007, s. 144). Vzhled - 14 -

vstřelu závisí na druhu zbraně, úhlu dopadu projektilu, vzdálenosti, ze které bylo vystřeleno a na anatomických vlastnostech zasažené tkáně. Známky střelného zranění na kostech Pokud střelná rána zasáhne kosti, vždy se jedná o zlomeniny otevřené, většinou tříštivé nebo i ztrátové, kdy část kosti chybí. V ideálním případě se střelné zranění na kostech projeví v podobě vstřelu a výstřelu. Tyto otvory je možné odlišit na základě velikosti, vstřel má menší průměr. Pokud je střela vedená kolmo na povrch kosti, vstřel má pravidelný kulatý tvar. V případě, že projektil vstupuje do kosti pod úhlem, mění se tvar na elipsovitý a může dojít k odlomení částí vnějších lamel kosti, čímž otvor získá tvar klíčové dírky (tzv. keyhole fenomén). Výstřel je naproti tomu vždy větší a často nepravidelného tvaru. Vstřel obvykle způsobí radiální a koncentrické fraktury podobné frakturám u poranění tupým předmětem. Tato asymetrie je dána odlišnou rychlostí projektilu, který průchodem kostí a měkkými tkáněmi ztrácí energii a tím rychlost a také odlišnou rezistencí kosti v tahu a tlaku. Zatímco při vstupu působí tlak, při výstupu působí tah, na který je kost méně odolná a kost snadněji praská. U koncentrických fraktur, které postihují vnitřní vrstvu kompaktní kosti, má směr fraktury dostředivý charakter (Kimmerle, Baraybar 2008, s. 330-341). Projevy střelného zranění na kostech se liší podle charakteru zasažené kosti. Ploché kosti, jako jsou mozkové části lebky, lopatka, hrudní kost a pánevní kost, jsou tvořeny dvěma vrstvami kompaktní kosti, mezi nimiž je vrstva kosti spongiozní. Při zásahu střelou má vstřel na zevní desce menší průměr než na vnitřní desce, na kosti je vidět trychtýřovité rozšíření střelného kanálu ve směru letící střely, tzv. beveling (obr. 1). U výstřelu je tomu naopak (Dodd 2006, s. 103). Legenda: 1. vstřel na zevní desce kosti 2. vstřel na vnitřní desce kosti

Obr. 1: Znázornění beveligu (převzato z Dodd 2006, s. 103) - 15 -

V případě, že je lebka zasažena více střelami, platí tzv. Puppeho pravidlo: „ lomné linie způsobené každou další střelou zasahují pouze k lomným liniím způsobeným střelami předchozími, jež nekříží a přes ně dále nepokračují“. Tato znalost umožňuje stanovit pořadí jednotlivých zásahů. U dlouhých, krátkých a nepravidelných kostí se uplatňuje tříštivý účinek střely, který může vést ke vzniku sekundárních projektilů. Tečné poranění kosti střelou mívá tvar žlábku nebo „vykousnutí“, v okolí mohou být drobné štěrbinovité lomné linie (Šafr, Hejna 2010, s. 70).

4.2. Zranění způsobená výbuchem Při výbuchu dochází k rychlé přeměně výbušniny na plyn o vysoké teplotě a tlaku. Plyn se radiálně rozpíná ve formě tlakové vlny, která se pohybuje nadzvukovou rychlostí. Na čele tlakové vlny je maximální přetlak. S časem

hodnota

přetlaku

postupně

maximálního klesá

(tzv.

pozitivní fáze) až do momentu, kdy vznikne podtlak. Pro vyrovnání tlaku dojde k nasávání vzduchu z okolí (negativní fáze) a vzniká vítr, který se pohybuje nižší rychlostí než tlaková vlna (obr. 2). Obr. 2: Graf závislosti tlaku na čase při explozi (upraveno podle Covey, Born 2010) Tento vítr může přenášet předměty nebo osoby na velké vzdálenosti a způsobit škody stejného rozsahu jako tlaková vlna (Covey, Born 2010, s. 8). Zranění při výbuchu může být způsobeno: tlakovou vlnou, expandujícími plyny a zplodinami výbuchu, vysokou teplotou, fragmenty obalu výbušnin (např. kovovými střepinami), deformovanými částmi výbušného systému nebo sekundárními úlomky z materiálu nacházejícího se kolem výbuchu, např. zdiva, dřeva, skla (Štefan 2005, s. 71) Rozsah poranění je přímo úměrný množství trhaviny, tříštivému účinku trhaviny a době trvání tlakové vlny, nepřímo úměrný vzdálenosti výbuchu. Poranění související s výbuchem jsou obvykle dělena na primární, sekundární, terciární a kvartérní. Primární poranění jsou způsobená tlakovou vlnou, vznikají při výskytu osoby velmi blízko epicentra výbuchu. Projevují se postižením zejména dutých orgánů s obsahem vzduchu. - 16 -

Nejčastěji je postiženo střední ucho, u něhož bývá protržen ušní bubínek. Poté následuje poranění plic, jejichž projevem je např. ruptura aleveolů a kapilár, krvácení do sklípků, zhmoždění hrudního koše, zlomeniny žeber nebo pneumotorax. Dále bývá postiženo srdce a vzácně i gastrointestinální trakt (Klein, Perko a kol. 2005, s. 51). Sekundární zranění jsou způsobená pronikajícími střepinami, které jsou uvedeny do pohybu explozí. Tato zranění mají různě velký nepravidelný tvar a poškozují ve velkém rozsahu především muskoloskeletární systém. Vzdálenost, kterou mohou fragmenty překonat, je mnohem větší než dosah tlakové vlny. Na rozdíl od primárního typu výbušného zranění působícího jen do vzdálenosti několika metrů mohou střepiny způsobit zranění ve vzdálenosti stovky až tisíce metrů od epicentra výbuchu (Wolf et al. 2009, s. 408). Terciární zranění vznikají v důsledku prudkého toku vzduchu, mohou vést k traumatické amputaci (obvykle periferních částí končetin), zlomeninám nebo pohmoždění např. nárazem těla na tvrdou podložku. Poslední skupinu tvoří kvartérní (jinak nazývaná i různorodá) poranění spojená s ožehem v důsledku exploze plynů nebo tzv. „crush poranění“ vzniklá např. zřícením budov (Klein, Perko a kol. 2005, s. 51). Faktory ovlivňující rozsah poranění 

lokalizace exploze v uzavřeném/volném prostoru- v otevřeném prostoru se tlaková vlna šíří sféricky a rychle se rozptýlí, v uzavřeném nebo ohraničeném prostoru se tlaková vlna odráží a ve srovnání s otevřeným prostorem dochází k prodloužení celkové doby trvajícího přetlaku, zvětšuje se podíl primárních zranění a díky překážkám klesá počet střepinových zranění



vzdálenost oběti od epicentra exploze- směrem od epicentra ubývá popálenin, primárních poranění i traumatických amputací končetin



prostředí, kterým se šíří exploze- voda není stlačitelná a proto se exploze šíří rychleji s nízkým stupněm rozptylu a dochází v ní k většímu zranění nitrobřišních orgánů než ve vzduchu



přítomnost překážky

4.3. Odlišení výbušného zranění od střelného Poranění úlomky obalu explozivního materiálu, které jsou nejčastěji kovové, mají charakter střelných ran a vyskytují se na částech těla přivrácených k místu výbuchu. Podle - 17 -

jejich lokalizace a uspořádání je možné určit polohu a místo postiženého v okamžiku výbuchu (Štefan 2005, s. 72). Kovové střepiny mají různou velikost, větší střepiny se vyznačují trhavým a tříštivým účinkem, menší mají obvykle účinek jen průbojný. Při odlišení střelného zranění od zranění způsobené výbuchem je nutné velice pečlivé prozkoumání každého zranění, nejlépe pod rentgenem, kde lze i přes poškozenou tkáň jasně odlišit kulku od střepiny. Obecně lze říci, že se odlišují velikostí, tvarem, počtem a rozložením zranění. Hlavní rysy, kterými se od sebe liší zranění způsobená projektilem střelné zbraně a šrapnelem jsou uvedeny níže v tabulce: šrapnel/výbuch

projektil/střelné zranění

velikost

značně variabilní

neměnná, podle ráže

tvar

nepravidelný, asymetrický

symetrický, pravidelný projektil

trajektorie zraňujícího předmětu

trajektorie neusměrněná

usměrněná trajektorie

vstup

obecně přítomen

obecně přítomen

výstup

vzácně přítomen

častěji přítomen než u šrapnelů

tendence projektilu zůstat v kosti

variabilní

variabilní

počet zranění

velké množství

malé množství

rozložení zranění

široké

úzké

Tab. 1: Rozdílné znaky zranění způsobená šrapnelem a projektilem střelné zbraně (upraveno podle Kimmerle, Baraybar 2008, s. 116)

- 18 -

5. Materiál 5.1. Orlovice 5.1.1. Popis lokality Na základě označení lokality místním pamětníkem Vladimírem Charousem (roč. 1939) byl proveden dne 8. května 2007 průzkum, kterého se kromě něj zúčastnili také soudní znalec v oboru zbraní, militárií a kriminalistiky Vlastimil Schildberger st. a Kamil Pecháček. Tato lokalita se nachází v prostoru 1300 m východně od obce Orlovice, pod hájenkou Vanovsko u Švábenského potoka (obr. 3). Podle nálezové zprávy sepsané Kamilem Pecháčkem, se „Kosterní pozůstatky tří, pravděpodobně německých vojáků nacházely v hloubce cca 50 m ve svahu u potoka. Vlivem eroze se dolní končetiny včetně pánve spolu s masou hlíny sesunuly asi o 1,5 m směrem k potoku. Kostra nacházející se vlevo z pohledu od potoka ležela na zádech s lebkou natočenou vlevo. Prostřední kostra ležela na zádech rovně a třetí kostra ležela na levém boku s lebkou natočenou také doleva“ (obr. 4). Nálezová zpráva také uvádí, že kromě kosterních ostatků zde byly nalezeny i součástky výstroje a výzbroje: „1x přilba M40, 1x přilba M18, 2x pochva na bodák Maser vz.98 s koženými závěsníky, 1x polní láhev hliníková M31 s pitítkem, 1x polní láhev ocelová, 1x ešus dvojdílný M31 hliníkový, náboje 7,92x57 s nabíjecími pásky umístěnými v textilních sumkách, 1x černý kovový odznak za zranění a hliníkové a ocelové uniformové knoflíčky a háčky různé velikosti (obr. 5 a 7). Dále věci osobní potřeby: 1x civilní příborový nůž a lžíce, zapalovač, zařízení na balení cigaret tzv. kombajn, 2x hřebínek plastový (obr. 6), 2x mince Slovenská republika, 1x mince a Maďarská republika. Žádné identifikační známky nebyly nalezeny, jediné vodítko k možné identifikaci jsou vyryté iniciály H.K. na víčku od ešusu“. Pan Charous si pamatuje, že v této lokalitě došlo k výbuchu dělostřeleckého nebo minometného granátu a je tedy možné, že tito tři muži zemřeli následkem výbuchu. Místní chlapci je tehdy vhodili do díry po granátu, přečnívající nohy jim zašlapali a zaházeli je hlínou. 5.1.2. Zkoumaný materiál Kosterní materiál byl dodán smíchaný dohromady do Laboratoře biologické a molekulární antropologie Ústavu experimentální biologie Masarykovy Univerzity, kde byl také zpracován. Jednalo se o kosterní ostatky tří jedinců. Datace nálezu byla odhadnuta na základě nalezených artefaktů na konec druhé světové války. Celkově je zkoumaný materiál nepříliš dobře zachován, na mnoha kostech je zřetelné postmortální poškození. Zabarvení - 19 -

kostí je žlutohnědé, na jednom humeru se nachází zelená skvrna od kovových předmětů. Na i v některých kostech se vyskytují kovové střepiny.

Obr. 3 : Mapa místa nálezu hromadného hrobu

Obr. 4: vlevo místo nálezu, vpravo nalezený kosterní materiál (foto: K. Pecháček)

- 20 -

Obr. 5: Nalezená vojenská výstroj (foto: K. Pecháček)

Obr. 6: Nalezené hřebeny a knoflík (foto: K. Pecháček)

Obr. 7: Nalezená munice a součásti vojenské výstroje (foto: K. Pecháček)

5.2. Ořechov Skelet nalezený v Ořechově byl dodán soudním znalcem v oblasti zbraní, militárií a kriminalistiky p. Schildbergerem k antropologické analýze bez bližší identifikace, není tedy známa přesná lokalita nalezení a ani okolnosti, při kterých byl skelet vyzvedáván. Podle nalezených artefaktů (a to především podle knoflíku a textilií z umělých vláken- obr. 8 a 10) bylo panem Schildbergerem určeno, že se jedná o ostatky pravděpodobně německého vojáka - 21 -

z druhé světové války, který zde zahynul při tankové bitvě o Ořechov v dubnu 1945. Kromě textilií se mezi nalezenými artefakty vyskytoval i projektil ráže 14,5 mm, který byl vystřelen ze sovětské protitankové pušky (obr. 9). Celkově je materiál dobře zachovalý, přítomny jsou téměř všechny kosti. Nalezené kosti jsou gracilní a mají žlutohnědé zabarvení. Postmortální změny nejsou příliš patrné, rozsáhlejší jsou zejména na hrudním koši. Traumatické změny jsou patrné na horních stěnách obou očnic.

Obr.6. 8: Metodika Knoflík z německé uniformy (foto: L. Konečná)

Obr. 9: Projektil ráže 14,5 mm (foto: L. Konečná)

Obr. 10: Textilie z umělého vlákna (foto: L. Konečná)

- 22 -

6. Metodika 6.1. Zpětná kompletace skeletů Po prvním důkladném prohlédnutí kosterního materiálu bylo patrné, že nalezené kosti z Orlovic patří minimálně třem dospělým jedincům. Pro přesné přiřazení jednotlivých kostí ke skeletům by byla nejvhodnější analýza DNA odebraná z každé kosti a následně srovnaná s ostatními vzorky, čímž bychom dosáhly přesných výsledků. V rámci antropologické diplomové práce tato možnost nebyla z časových a finančních důvodů reálná. Zpětná rekonstrukce byla tedy provedena na základě metrických parametrů, morfologických vlastností a shody v artikulačních plochách. Významnou roli při zpětném rozřazování kostí hrála i robusticita, ukázalo se, že kosti jednoho jedince jsou oproti ostatním mohutnější a také výrazně delší. Jelikož se jednalo o jedince přibližně stejného stáří, nebylo možné použít věk jako rozlišující faktor. Další z možností, jak od sebe odlišit jednotlivé skelety, je podle barvy, ta však bývá ovlivněna tafonomickými procesy. K zabarvení kostí bylo tedy přihlíženo jen okrajově. Prvním krokem při zpětné rekonstrukci jednotlivých skeletů byla rekonstrukce páteře a přiřazení lebky. Rekonstrukce páteře byla provedena následujícím způsobem: nejdříve byly obratle rozděleny na krční, hrudní a bederní, následně byly spojovány na základě artikulační shody mezi jednotlivými kloubními plochami obratlů a také terminálními plochami těl jednotlivých obratlů. Tento postup ztěžovala zejména špatná zachovalost obratlů, takže není možné s úplnou jistotou říci, že byla páteř sestavena zcela správně. Přiřazení lebky k páteři se uskutečnilo na základě artikulační shody mezi atlasem a lebkou. Křížová kost byla spojena s páteří díky shodě se spodní terminální plochou pátého bederního obratle. Na základě velikosti a celkové robusticity byly k sobě přiřazeny levé a pravé pánevní kosti. Každý pár pánevních kostí pak byl spojen s křížovou kostí na základě artikulační shody mezi facies auriculares kosti křížové a kostmi pánevními. Následovalo přiřazení kostí horní a dolní končetiny. Tyto kosti byly nejprve rozděleny na pravé a levé, dále spojovány v teoreticky možné celky opět na základě shody v kloubních plochách, délkových parametrů a robusticity. Celky pak byly spojeny v jeden skelet. Problémem se ukázalo přiřazení kostí rukou a nohou, vzhledem k tomu, že některé kůstky chyběly nebo z nich byly jen fragmenty, nebylo možné je přiřadit k jednotlivým skeletům. Karpální kosti nebylo možné přiřadit, stejně jako články prstů. Sestaveny byly jen hypotetické celky tvořené metakarpálními kostmi z levé a pravé strany. Stejně tak nebylo jednoduché přiřazení kostí nohou. Z tarzálních kostí se podařilo - 23 -

přiřadit pouze patní a hlezenní kosti. Metatarzální kosti a články prstů nebylo možné přiřadit. Problematická se ukázala také zpětná rekonstrukce hrudníku. V kosterním materiálu byla přítomna tři sterna včetně manubrií, nicméně nepodařilo se je k jedincům přiřadit. Žebra vykazovala značnou fragmentárnost, takže i po částečné rekonstrukci slepením nebylo možné říci, která žebra patří kterému jedinci.

6.2. Antropologická analýza Antropologická analýza kosterního materiálu zahrnuje určení pohlaví, odhad věku, etnické příslušnosti a výšky postavy. Výsledky analýzy jsou ovlivněny zejména zachovalostí materiálu. Postup antropologické analýzy byl shodný pro skelety vojáků z Orlovic i z Ořechova. Metrické metody byly vybrány na základě jejich spolehlivosti. Každý rozměr byl měřen třikrát, použitá hodnota byla ta, která se vyskytovala nejčastěji. Vzhledem ke špatné zachovalosti některých kostí nebylo možné vždy všechny metody využít, ale vždy byla použita minimálně jedna z nich. 6.2.1. Metody pro určení pohlaví Určení pohlaví z kosterního materiálu je možné metodami morfometrickými a morfoskopickými. Morfoskopické metody jsou založené na aspektivním pozorování a popisu morfologických vlastností, jejich nevýhodou je subjektivita a také nutnost zkušenosti pozorovatele. Morfometrické jsou oproti nim více objektivní a nevyžadují takovou zkušenost. Ve své práci jsem se snažila využít co nejvíce metrických metod pro určení pohlaví, vycházela jsem zejména z měření na pánvi a lebce, která nejviditelněji vykazují rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Pro doplnění jsem využívala i kost hlezenní, která je též značně sexuálně dimorfní. Mezi často užívané a velmi spolehlivé morfometrické metody pro určení pohlaví z pánevních kostí je řazena metoda podle Novotného (Novotný 1986). Tuto metodu bohužel nebylo možné využít, neboť body užívané pro měření byly špatně zachované. Proto jsem hledala jiné alternativy, kde by částečná fragmentárnost pánevní kosti nebyla překážkou pro určení pohlaví. Využila jsem metody DSP (Murail et al. 2005), která umožňuje kombinací minimálně 4 z 10 hodnocených rozměrů stanovit pohlavní diagnózu. Z dalších metrických metod jsem použila metodu z hlezenní kosti Novotného a Malinovského (Novotný, Malinovský 1985). Pro určení pohlaví z lebky jsem využila aspektivní metodu Walratha (Walrath et al. 2004), která hodnotí míru rozvoje pohlavně specifických znaků. Pro kontrolu výsledků pohlavní diagnózy bylo přihlédnuto i k morfologickým vlastnostem hodnocených kostí. - 24 -

6.2.2. Metody pro odhad dožitého věku Dalším krokem v antropologické analýze je stanovení věku. Rozlišujeme dva typy věku: chronologický, vyjadřující počet let uplynulých od narození a věk biologický, který je definován jako souhrn opotřebení fyziologických, chemických a psychologických funkcí. Je ovlivňován zejména výživou, životními podmínkami, pracovním zatížením a genetickou predispozicí. U kosterních pozůstatků je vždy stanovován biologický věk. Za hranici dospělosti bývá obvykle považován srůst kostí klínové a týlní, k čemuž dochází přibližně ve věku 18 let. U dětských koster je určování věku přesnější než u dospělých, do tří let života se přesnost udává na měsíce, u starších dětí a dospívajících na léta a u dospělých na desetiletí (Stloukal a kol. 1999, s. 235). Kostra dospělého jedince se už nevyvíjí, pouze na ní probíhají různé degenerativní změny související nejen se stárnutím, ale také např. s onemocněním nebo nedostatečnou výživou. Na odhad věku u dospělého je proto nutné se dívat komplexněji, zhodnotit kostru jako celek a užít při tom více metod. Při předběžném odhadu věku kosterního materiálu jsem vycházela z faktu, že u všech jedinců byla srostlá kost klínová a týlní, tudíž se jednalo o dospělé jedince. K upřesnění odhadu věku jsem užívala tyto metody: kombinovanou metodu podle Ascádi a Nemeskériho (1970), Suchey a Brooks (1990), Osborne (2004). Rentgenové snímky potřebné pro kombinovanou metodu byly zhotoveny na Klinice zobrazovacích metod Fakultní nemocnice U svaté Anny. Získané hodnoty věku byly zaneseny na časovou osu, výsledný věk byl určen podle toho, kde se hodnoty protly. 6.2.3. Metody pro odhad tělesné výšky Pro odhad tělesné výšky bylo vypracováno mnoho metod, které vycházejí z korelace dlouhých kostí a výšky. Ve své práci jsem vycházela z metody Sjøvolda(1990), která je nezávislá na pohlaví, populaci a rovněž věku. Z regresních rovnic byla využita rovnice stehenní kosti

vykazující nejvyšší stupeň korelace (míra F1, stupeň korelace 0,9530).

Měřena byla levá i pravá stehenní kost, podle toho, která byla zachovaná lépe. Pro srovnání výsledků stanovené tělesné výšky byly využity i regresní rovnice, jejichž stupeň korelace byl větší nebo roven 0,90. 6.2.4. Určení etnické příslušnosti Stanovení etnické příslušnosti je velmi důležitá součást skupinové identifikace užívané ve forenzní antropologii. Rozlišujeme tři základní populace: negroidní, mongoloidní a kavkazskou. Populace mají značnou intra i interpopulační variabilitu. Využila jsem - 25 -

počítačový program FORDISC vytvořený americkými antropology Jantzem a Ousleym, kteří vycházeli z databáze vytvořené Univerzitou v Tenessee. Pomocí standardních lebečních a postkraniálních měření lze zjistit etnickou příslušnost a pohlaví kosterního materiálu neznámého původu. 6.3. Chemická analýza střepin Na i v některých kostech z orlovického materiálu byly nalezeny kovové střepiny. Aby bylo možné potvrdit teorii, že byli vojáci usmrceni výbuchem dělostřeleckého granátu, snažila jsem se od každého sestaveného jedince vybrat jednu kost, kde by bylo možné odebrat střepinu pro chemickou analýzu. Bohužel špatná zachovalost skeletu ORL3 mi neumožnila střepinu odebrat. Proto jsem vybrala střepinu v lebce jedince č. 1 a dvě střepiny z proximálního konce levého femuru jedince č. 2. Chemická analýza byla provedena v Laboratoři syntézy a analýzy nanostruktur v rámci Středoevropského technologického institutu Masarykovy Univerzity (CEITEC). Konkrétně se jednalo o metodu laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií indukčně vázaného plazmatu (LA-ICP-MS). Tato metoda představuje jednu z nejcitlivějších metod pro stanovení prvků v pevných látkách. Využívá interakce zaostřeného laserového záření s povrchem analyzovaného vzorku, při níž dochází k uvolnění materiálu z povrchu vzorku a tento materiál je formě suchého aerosolu odnášen nosným plynem do ICP-MS spektrometru, ve kterém je analyzováno složení tohoto suchého aerosolu. Laserová ablace umožňuje analýzu vzorků bez ohledu na jejich vodivost/nevodivost, optické vlastnosti apod. Díky tomu je spektrum materiálů, které mohou být analyzovány vskutku široké: oceli, keramika, geologické vzorky, skla, biologické materiály (listy, tkáně, zuby, kosti) i archeologické materiály.

- 26 -

7. Výsledky 7.1. Orlovice

Hromadný hrob nalezený nedaleko obce Orlovice obsahoval kosterní pozůstatky a artefakty nejméně tří jedinců. Kosti byly neadekvátním vyzvedáváním smíchány dohromady, takže bylo nutné je zpětně rozřadit na jednotlivé skelety. Celkem bylo vyzvednuto 330 kostí. Do tohoto počtu jsou započítávány celé kosti (jako součást celé kosti byly započteny i mateřské fragmenty) a fragmenty, které nebylo možné ztotožnit s mateřskou kostí. Zpětnou rekonstrukcí bylo přiřazeno celkem 132 kostí, počet nepřiřazených kostí včetně fragmentů byl 198. K nepřiřazeným kostem patří žebra a jejich fragmenty, tři hrudní kosti včetně manubrií, dále kosti rukou a nohou (kromě patních a hlezenních kostí, které byly k jednotlivým skeletům přiřazeny). Metrické parametry všech kostí jsou uvedeny v příloze 1. Vzhledem k tomu, že zpětná rekonstrukce probíhala zejména na základě artikulační shody kloubních ploch, robusticity a zbarvení, nelze s jistotou říci, že kosti byly k jednotlivým skeletům přiřazeny zcela správně. Sestavené skelety tedy tvoří pouze hypotetické celky. 7.1.1. Skelet ORL1

Celkový stav: Kosterní pozůstatky ORL1 vykazují oproti ostatním jedincům celkově značnou robusticitu, jeho kosti jsou celkově mohutnější, těžší a větší než u skeletů ORL2 a 3. Celkem bylo přiřazeno 44 kostí, jejich zbarvení je žlutohnědé a jsou na nich patrny mohutné svalové úpony. Lebka je poměrně dobře zachovalá, chybí některé zuby (viz níže). Úlomek pravé lícní kosti, který byl k tomuto skeletu

přiřazen,

nebylo

možné

zrekonstruovat.

Mandibula je u levého ramene zlomena. Přiřazený postkraniální

skelet

je

poměrně

dobře

zachovalý

s mohutnou stavbou. Z postkraniálního skeletu nebyly přiřazeny žebra, sternum, kosti rukou a nohou (kromě kostí

hlezenních

zpracovávaném - 27 -

a

patních).

souboru

Patella

nebyla

kostí z hromadného

ve

hrobu

přítomna. Metrický popis všech přiřazených kostí včetně indexů je uveden v příloze 1, oddíl 1. Všechny rozměry byly měřeny třikrát, dosazena pak byla ta hodnota, která se vyskytovala nejčastěji.

Morfoskopický popis: Lebka: Lebka je relativně dobře zachovalá, velmi robustní s výraznými svalovými úpony. Obličejová část není kompletní. Z norma facialis je patrna výrazná glabella a arcus supercilliares. Linea temporales jsou velmi robustní. Obě očnice mají poškozené mediální stěny, kde zcela chybí os lacrimale a lamina horizontalis ossis ethmoidalis. Pravá očnice je více poničena, kromě mediální stěny má také zcela poškozenou zadní stěnu a většinu stěny dolní ( maxilla, processus orbitalis patrové kosti a os zygomaticum). Téměř kompletní pravá os zygomaticum prokazatelně patřící k této lebce byla také nalezena, nicméně nebylo možné ji zpětně připojit. Apertura piriformis je poškozená hlavně na pravé straně, vomer chybí. Z norma basalis je vidět poničené tvrdé patro, zcela chybí laminae horizontales patrových kostí, spina nasalis posterior a processus pterygoidei levé i pravé strany. Processus styloideus spánkových kostí je postmortálně poničen. Na levé fossa jugularis byla nalezena kovová střepina o velikosti cca 10 mm, která byla následně využita pro chemickou analýzu (obr. 11).

Obr. 11: Kovová střepina nalezená v lebce před a po vyjmutí (foto: L. Konečná)

- 28 -

Ze zubů jsou na horní čelisti přítomny pouze tři řezáky, dva špičáky a tři třenové zuby. Řezáky i špičáky mají značně obroušené korunky. Druhý levý řezák vypadl intravitálně v důsledku zánětu. Tento fakt potvrzuje uzavřený alveolus po řezáku. První levý premolár má opravený korunkový kaz. Stoličky nejsou přítomny. Ačkoliv je horní čelist částečně postmortálně poškozená, jsou na ní patrny zbytky alveolů chybějících stoliček, takže se domnívám, že byly stoličky ztraceny až posmrtně. Nicméně v celkovém souboru kostí z hromadného hrobu nalezeny nebyly. Mandibula: Dolní čelist je celkově velmi robustní, její tělo je dosti vysoké. Levé ramus mandibulae není kompletní, k mateřské kosti se podařilo nalézt a přiřadit fragment processus condylaris mandibulae, nicméně nebylo možné ho připojit. Mandibula obsahovala celkem 10 zubů: čtyři řezáky, dva špičáky, tři třenové zuby a jednu levou druhou stoličku. Na řezácích i špičácích je zřetelné silné obroušení korunky. Levý první třenový zub a levá druhá stolička mají neošetřené korunkové kazy. Druhý levý třenový zub a obě první stoličky vypadly intravitálně pravděpodobně v důsledků zánětu, na mandibule jsou patrny známky po uzavření alveolů. Druhá pravá stolička vypadla posmrtně, bohužel však zřejmě nebyla vyzvednuta.

Páteř: Páteř není zcela kompletní, některé obratle chybí nebo jsou poškozeny. Z krčního úseku páteře se podařilo přiřadit celkem šest obratlů, s největší pravděpodobností chybí pátý krční obratel. Všechny přiřazené krční obratle jsou v relativně dobrém stavu, postmortální změny jsou patrny zejména na ventrálních plochách obratlových těl.. Atlas má ulomený processus transversus, což je patrně způsobeno nešetrným vyzvedáváním. Hrudní úsek páteře není kompletní, podařilo se přiřadit celkem 11 obratlů, pouze desátý hrudní obratel chybí. Celkově jsou hrudní obratle poměrně dobře zachovalé, na ventrálních plochách obratlových těl a také na kloubních ploškách výběžků jsou patrny postmortální změny. Na čtvrtém až osmém hrudním obratli se nachází zřetelné osteofytické výrůstky, které mohou poukazovat na vyšší věk jedince, ale také na zvýšenou fyzickou aktivitu jedince. Z bederních obratlů se podařilo přiřadit pouze první a druhý bederní obratel. K souboru bederních obratlů tohoto jedince patří i nalezené corpus vertebrae, nelze však říci, jaké je jeho pořadí.

- 29 -

Os sacrum: Kost křížová je relativně dobře zachovalá, má přirostlou kostrč, která je značně abradovaná. Na promontoriu se vyskytují známky postmortálního poničení, stejně tak i na pravé facies auricularis. Crista sacralis mediana je rozrušena abrazí. Scapula: Celkově nejsou obě lopatky příliš dobře zachovalé, nachází se na nich velké množství postmortálních změn. Jejich stavba je robustní s velmi vyvinutými svalovými úpony, které jsou zřetelné hlavně na margo lateralis. Levá lopatka je hůře zachovalá, postmortálně poškozeny jsou tyto útvary: spina scapula, acromion a margo superior scapulae. Toto poškození je pravděpodobně způsobeno neadekvátních vyzvedáváním kosterního materiálu. Cavitas glenoidalis má mírně abradované okraje, tuberculum infraglenoidale je výrazné. Pod spina scapulae se nachází střepina o průměru cca 6 mm, která z důvodů celkově špatného stavu lopatky nebyla využita pro chemickou analýzu (obr. 12). Pod střepinou ve vzdálenosti cca 20 mm se nachází velký otvor, vlevo dole od otvoru ve vzdálenosti cca 15 mm je viditelná velmi malá střepina. Pravá lopatka je lépe zachovaná, nicméně fragment margo medialis nebylo možné připojit. Acromion i processus coracoideus vykazují známky mírné abraze. Na okrajích cavitas glenoidalis jsou patrny osteofytické změny pravděpodobně zvýšenou fyzickou aktivitu.

Clavicula: Obě klíční kosti jsou dobře zachované, bez anomálií, patologických a traumatických změn. Pravá clavicula je více mohutnější než levá, a také její extremitas sternalis je větší a výraznější. Na extremitas acromiales obou klíčních kostí jsou patrny známky abraze.

Humerus: Obě pažní kosti jsou dobře zachovalé a robustní. Crista tuberculi majoris i minoris obou pažních kostí jsou velmi výrazné, což poukazuje na silné svalové úpony. Také tuberositas deltoideum je hodně zřetelné. Na obou kostech nejsou patrny žádné patologické změny. Hlavice pravého humeru je lehce abradovaná, tuberculum majus a minus jsou velmi vyvinuté. Epicondylus medialis je mírně abradovaný, stejně jako trochlea humeri. Okraje capitulum humeri jsou postmortálně poškozeny. Hlavice levého humeru, tubeculum majus i minus jsou mírně abradované. Na distální části těla humeru dorzomediálně je viditelná zelená skvrna o velikosti cca 36 mm. Toto zabarvení je pravděpodobně způsobeno přítomností

- 30 -

kovového předmětu. Trochlea humeri i capitulum humeri jsou mírně abradované. Na capitulum humeri se nachází malá kovová střepina o průměru cca 5 mm (obr. 13).

Obr. 13: Kovová střepina na capitulum humeri levé pažní kosti (foto: L. Konečná) Obr. 12: Kovová střepina na levé lopatce (foto: L. Konečná) Radius: Obě vřetenní kosti jsou dobře zachovalé, bez patologických změn. Na obou kostech jsou mírně abradované zadní okraje cimcumferenciarum articulorum. Tuberositas radii je velmi výrazný. Také margo interosseus je zvýrazněn zejména ve střední části, což poukazuje na silné svalové úpony. Processus styloideus je u obou kostí lehce abradovaný. Ulna: Obě loketní kosti jsou celkem dobře zachovalé, bez patologických změn. Pravá ulna je lépe zachovalá a má výrazně vystouplé tuberositas ulnae. Okraje olecranon ulnae a také processus coronoideus levé ulny vykazují postmortální změny. Processus styloideus chybí. Os coxae: Obě pánevní kosti jsou dobře zachovalé, s robustní stavbou. Velmi výrazný je tuberculum iliacum. Facies auriculares obou kostí jsou dobře zachovalé. Levá pánevní kost nevykazuje žádné známky patologie a je v dobrém stavu. Na pravé pánevní kosti je patologicky zvětšená spina iliaca anterior inferior. Facies symphysialis pravé os coxae je téměř z poloviny postmortálně poškozena. Femur: Obě stehenní kosti jsou v dobrém stavu a mají robustní stavbu s výraznými svalovými úpony. Nebyly na nich nalezeny žádné patologické změny ani traumata. Dolní konce obou kostí jsou zřetelně abradovány, a to zejména na mediálních kondylech.

- 31 -

Tibia: Obě lýtkové kosti jsou dobře zachovalé, robustní s mohutnými svalovými úpony. Na proximálních epifýzách obou kostí lýtkových jsou zřetelné známky abraze. Tuberositas tibiae obou lýtkových kostí je značně vyvinuté, a to především na pravé lýtkové kosti. Distální epifýzy obou kostí jsou abradovány. Processus styloideus pravé i levé kosti je dobře zachovalý. Fibula: Obě holenní kosti jsou relativně dobře zachovalé, na caput fibulae i na malleolus lateralis obou kostí jsou patrny postmortální změny. Asi 2 cm nad malleolus lateralis pravé fibuly se nachází osteofytické výrůstky poukazující pravděpodobně na vyšší stáří jedince. Tarzální kosti: Z tarzálních kostí byly na základě robusticity a artikulační shody v kloubních plochách k tomuto skeletu přiřazeny obě kosti patní i hlezenní, další tarzální kosti nalezeny nebyly. Patní a hlezenní kosti mají robustní stavbu, bez patologických a traumatických změn s patrnými postmortálními změnami zejména na kloubních plochách.

Pohlavní diagnóza a) metrické metody:  Program DSP (Murail et al. 2005) Pro určení pohlaví z pánevní kosti podle programu DSP byla měřena levá pánevní kost, jejíž rozměry byly měřeny v mm. Definice rozměrů a také zkratky využité v tabulce jsou převzaty z programu.

Rozměr

PUM

SPU DCOX

IIMT

ISMM

SCOX

SS

SA

SIS

VEAC

Hodnota (mm)

75,00 30,00 249,00

35,00

126,00

174,00

85,00

90,00

46,00

65,00

Tab. 2: Naměřené hodnoty pro určení pohlaví podle programu DSP Určené pohlaví: mužské  Novotný, Malinovský (1985)- metoda určení pohlaví podle kosti patní a hlezenní Pro výpočet byla použita pravá kost hlezenní, dosazené hodnoty jsou v mm. Y = (délka talu*0,42002) + (šířka talu*0,4196); Dělící bod: 38,469

- 32 -

Y= (70*0,42002) + (43*0,4196) = 47,4442> 38,469 určené pohlaví: mužské 

Walrath et al. (2004)- aspektivní hodnocení morfoskopických znaků pro určení

pohlaví podle lebky

hodnocený znak glabella processus mastoideus planum nuchale processus zygomaticus ossis temporalis arcus superciliares

váha znaku 3

rozvoj znaku 2

3 3

1 1

hodnocený znak tubera frontalia et parietalia protuberantia occipitalis externa os zygomaticum

3 2

0 1

inclinatio frontale tvar a horní okraj orbity

váha znaku 2

rozvoj znaku 2

2 2

1 1

1 1

2 2

Tab. 3: Morfoskopické znaky, jejich váha a rozvoj. Převzato podle Walratha et. al. 2004 Index sexuality: IS = 1….>0……. určené pohlaví: mužské Určené pohlaví morfometrickými metodami: mužské b) Morfologické znaky určující pohlaví: Pánev: Obě pánevní kosti mají robustní charakter, jsou vysoké a úzké. Crista illiaca je esovitě zakřivená. Foramen obturatum má oválný tvar, symfýza je dlouhá a úzká a angulus pubicus je ostrý. Incisura ischiadica major má tvar obráceného J. Acetabulum je velké a směřuje laterálně. Lebka: Na lebce je zřetelně vidět výrazná glabella a prominující arcus supercilliares, dále hranatý tvar očnice. Levý processus marginalis je zřetelný. Z norma lateralis je pak zřetelně výrazný zejména processus mastoideus a protuberantia occipitalis externa. Mandibula je robustní, má hranatou bradovou krajinu a výrazná protuberantia mentalis. Úhel ramus mandibulae je tupý. Určené pohlaví: mužské VÝSLEDNÁ POHLAVNÍ DIAGNÓZA: muž

- 33 -

Určení věku  kombinovaná metoda (Ascádi, Nemeskéri 1970): -

facies symphysialis............fáze III

-

obliterace švů………fáze I

-

struktura hlavice humeru..fáze I

-

struktura hlavice femuru………fáze I

odhadnutý věk: 39 ± 2,5 let  Suchey-Brooks (1990)- metoda určení věku podle povrchu facies symphysialis ossis pubis Tato metoda byla aplikována na pravou pánevní kost. -

fáze III……..odhadnutý věk 21-46 let  Osborne (2004) - metoda určení věku podle facies auricularis

-

fáze 4….odhadnutý věk 47,8 ± 13,95 let (20-75 let)

CELKOVÝ ODHADNUTÝ VĚK JEDINCE: 39-44 let Určení výšky postavy K určení výšky byla využita Sjøvoldova metoda (1990). Měřeny byly kosti pravé poloviny, rozměry jsou v cm. Pro porovnání výsledků byly použity rovnice, jejichž korelační koeficient byl větší (nebo roven) 0,90; za nejvíce přesnou je považována rovnice užívající rozměr největší délky stehenní kosti (F1, korelační koeficient 0, 9530).

Hodnota (cm)

H1

F1

F2

Fib1

35,5

49,5

49

40,9

Tab. 4: Rozměry použité pro výpočet výšky postavy podle Sjøvolda. Definice měr jsou převzaty ze Sjøvoldovy metody (1990)

- 34 -

4,62 * H1 + 19, 00 =.4,62*35,5+19,00 = 183,01. ± 4, 89 cm 2,71 * F1 + 45,86 = 2,71 * 49,5+ 45,86 = 180,01 ± 4,49 cm 3,01 * F2 + 32,52 = 3,01 * 49,0 + 32,52 = 180,01± 3,96 cm 3,59 * Fi1 + 36,31 = 3,59*40,9 + 36,31= 183,14± 4, 10 cm STANOVENÁ VÝŠKA POSTAVY: 180,01 ± 4,49 cm Určení etnické příslušnosti- program FORDISC 2.0. rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

glabellaopisthocranion

GOL

180

nasionnasospinale

NLH

51

euryon-euryon

XCB

150

apertion-apertion

NLB

---

zygion-zygion

ZYB

142

dacryonektokonchion

OBB

---

bregma-basion

BBH

132

maximální výška orbity

OBH

35

basion-nasion

BNL

99

ektokonchionektokonchion

EKB

---

basion-prosthion

BPL

89

dakryon-dakryon

DKB

---

ektomolareektomolare

MAB

---

nasion-bregma

FRC

114

prosthion-alveolon

MAL

---

bregma-lambda

PAC

100

auriculareauriculare)

AUB

141

lambda-opisthion

OCC

100

nasion-prosthion

UFHT

76

basion-opisthion

FOL

37

frontotemporalefrontotemporale

WFB

99

maximální šířka foramen magnum

FOB

31

frontomalare temporalefrontomalare temporale

UFBR

---

projekční délka porionmastoideale

MDH

41

Tab. 5: Rozměry na lebce sloužící k určení etnické příslušnosti podle programu FORDISC 2.0.

- 35 -

URČENÁ ETNICKÁ PŘÍSLUŠNOST: europoidní Patologické změny na skeletu:  zubní kaz- Ložiska zubního kazu byla lokalizována na horním i dolním chrupu. Na horní čelisti byl postižen korunkovým kazem první pravý premolár. Tento kaz byl stomatologicky ošetřen. Velmi rozsáhlý zubní kaz byl nalezen na dolním levém prvním premoláru. Tento kaz zcela zničil celou korunku a v čelisti jsou přítomny jen kořeny zubu. Také dolní levá druhá stolička má korunkový kaz, který ale není příliš rozsáhlý.  paradentóza- Paradentóza je zánětlivé nebo nezánětlivé, degenerativní onemocnění měkkých tkání ústní dutiny, které odbourává periodontium a tím způsobuje vypadávání i zdravých zubů (Horáčková a kol. 2004, s. 185). Tato nemoc byla zaznamenána na horní i dolní dentici. Druhý horní levý řezák, druhý levý dolní premolár a obě dolní první stoličky byly založeny, ale už během života došlo k jejich intravitální ztrátě. Tomuto faktu odpovídá pozice zubů v oblouku (mezera mezi řezákem a třenovým zubem v horní čelisti, dále mezery mezi třenovými zuby a druhými stoličkami v dolní čelisti) a také viditelné známky hojení.  deformační spondylolýza (spondylosis deformans)- toto onemocnění se vyskytuje u jedinců vyšších věkových kategorií, je lokalizováno zejména na dolních krčních, středních hrudních a dolních bederních obratlech. Projevuje se výskytem kostěných výrůstků, tzv. osteofytů (Horáčková a kol. 2004, s. 57). Na zkoumaném kosterním materiálu byly nalezeny osteofyty na hrudní části páteře, konkrétně na čtvrtém až osmém hrudním obratli.  abnormálně zvětšená spina ilica anterior inferior – morfologie spina ilica anterior inferior pravé pánevní kosti není standartní, nicméně rentgenový obraz neukázal žádné známky po hojivých procesech ani traumatech. Může se tedy jednat pouze o vývojovou vadu. Trauma  antemortem- Stopy zhojeneného traumatického postižení nebyly na skeletu nalezeny.  perimortem- Perimortem trauma nalezeno nebylo.  postmortem- Postmortální poškození kostí bylo nalezeno zejména na kloubních plochách kostí a také na pravé polovině lebky a na levém rameni mandibuly. Toto - 36 -

poškození bylo způsobeno působením abiotických faktorů půdy, ale také nešetrnýn vyzvedáváním skeletu.

Možná příčina smrti Na skeletu nebyly nalezeny žádné známky perimortálního traumatu, nalezeny byly pouze kovové střepiny. Tyto střepiny byly podrobeny prvkové analýze, jejíž výsledky jsou uvedeny dále. Nelze vyloučit, že tento muž zemřel na následky výbuchu dělostřeleckého granátu, ale není možné toto tvrzení s jistotou prokázat, neboť nebyl nalezen úraz vedoucí jednoznačně ke smrti následkem výbuchu. Nalezené střepiny se vyskytovaly na levé polovině skeletu, je tedy možné, že se tento jedinec vyskytoval vlevo od epicentra výbuchu.

Shrnutí antropologické analýzy skeletu ORL 1: Ke skeletu ORL1 bylo přiřazeno 44 kostí. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že se jednalo o muže europoidního původu ve věku 39 - 44 let. Výška postavy byla stanovena na 180,01 ± 4,49 cm. Patologické změny byly zaznamenány především na chrupu, zuby byly postiženy zubním kazem a také paradentózou, v jejímž důsledku došlo k intravitální ztrátě některých zubů a také obnažení kořenů zubů horní čelisti (Hillson 1996, s. 264-265). Hrudní obratle byly postiženy deformační spondylolýzou. Na kostech nebyl nalezeno žádné smrtelné zranění, příčinu smrti tedy nelze jednoznačně prokázat. Vzhledem k nalezeným kovovým střepinám je možné, že zemřel na zranění způsobená výbuchem.

- 37 -

7.1.2. Skelet ORL2

Celkový stav: Skelet ORL2 je poměrně robustní s výraznými svalovými úpony. Zbarvení kostí je žlutohnědé. Na většině přiřazených kostech jsou viditelné známky postmortálního poškození. Celkem bylo přiřazeno 45 kostí. Lebka i mandibula jsou poměrně dobře zachovalé, mají robustní stavbu. Postkraniální skelet není kompletní, chybí některé kosti rukou a nohou, dále žebra a hrudní kost (tyto kosti se v celkovém souboru z hromadného hrobu vyskytovaly, ale nebylo možné je k jednotlivým skeletům přiřadit). Také nebyla nalezena patella, která v celkovém

soubor

nebyla

přítomna.

Na

postkraniálním skeletu se vyskytují postmortální změny, na levém humeru a levé fibule se nachází tříštivá zlomenina. Pod trochanter minor levé stehenní kosti se uvnitř těla nacházela kovová střepina. Metrické parametry a indexy přiřazených kostí jsou uvedeny v příloze 1, oddíl 2.

Morfoskopický popis Lebka: Lebka je poměrně dobře zachovalá, má robustní stavbu. Z norma frontalis jsou viditelné výrazné arcus superciliares a také glabella je výrazná. Mezi glabellou a nosními kostmi je ostrý přechod. Na margo supraorbitalis obou očnic se vyskytují výrazné incisura frontalis. Pravá očnice je lépe zachovaná, pouze její mediální stěna je poškozená (poškozeny jsou tyto kosti: os lacrimale a lamina orbitalis ossis ethmoidalis). Levá očnice má mírně poškozenou mediální stěnu a také spodní stěnu. V horní části apertura piriformis se nachází postmortální poškození způsobené nešetrnou exkavací. Z norma lateralis lze vidět vysoký a poměrně úzký processus mastoideus a také výraznou protuberantia occipitalis externa. Na

- 38 -

basis cranii externa je zřetelné postmortální poškození na kondylech kosti týlní, na vrcholu pravé pars petrosa kosti spánkové. Processus styloideus obou stran jsou utržené. Horní čelist je úzká, dlouhá a je kompletní. K horní čelisti je přiřazeno pouze pět zubů: tři řezáky, jeden špičák a jeden třenový zub. Ostatní zuby nalezeny nebyly. Řezáky, z nichž je přítomen první horní levý a oba pravé, vykazují zřetelné známky abraze. Levý horní špičák má značně obroušenou korunku. Na pravém horním levém třenovém zubu se nachází opravený korunkový kaz. Mandibula: Dolní čelist sestávala ze dvou fragmentů, v místě první levé dolní stoličky bylo tělo zlomeno. Mandibulu se podařilo zrekonstruovat, nicméně poté už nebylo možné tuto stoličku vrátit na její původní místo, i když tam evidentně patřila. Celkově je mandibula mohutná a relativně široká. Tělo je poměrně nízké a dlouhé, na ventrální straně se nachází výrazné tuberculum mentale i protuberancia mentalis. Na dorzální straně těla je hodně zřetelná spina mentalis. Na angulus mandibulae je značně zvýrazněn tuberositas masseterica, což pravděpodobně vypovídá o mohutných žvýkacích svalech. Pravý i levý processus condylaris vykazuje postmortální změny. Na dolní čelisti je přítomno celkem 14 zubů: čtyři řezáky, dva špičáky, čtyři třenové zuby a čtyři stoličky. Třetí dolní stoličky nejsou přítomny, je možné, že nebyly vůbec založeny. Na řezácích i špičácích je patrný obrus korunky. Pravé dolní třenové zuby jsou zasaženy korunkovými kazy, které byly opraveny. Levé dolní třenové zuby jsou bez kazu, pouze mají mírně obroušené korunky. Na první pravé dolní stoličce se nachází opravený korunkový kaz, na druhé pravé dolní stoličce se nachází na distální ploše neošetřený kaz. Levá první dolní stolička má obroušenou korunku, stejně tak i druhá dolní levá stolička, která má kromě toho ještě také neošetřený kaz na distální ploše korunky. Detailnější popis zubních patologií jsou uvedeny níže. Páteř: Páteř je poměrně dobře zachovalá a téměř kompletní. Celkem bylo k tomuto jedinci přiřazeno 23 obratlů. Z krčního úseku je přítomno šest obratlů, chybí šestý krční obratel. Všechny krční obratle mají postmortálně zničené zejména processus spinosus. Hrudní část páteře je kompletní, všechny hrudní obratle jsou přítomny. Na horních i spodních plochách obratlových těl jsou patrny známky abraze. Na spodní ploše těl desátého a jedenáctého hrudního obratle se nachází Schmorlovy uzly a jsou zde přítomny i osteofyty. Bederní úsek páteře obsahuje všech pět bederních obratlů. Tyto obratle jsou poměrně dobře zachovalé, výjimkou je první bederní obratel, kterému zcela chybí corpus vertebrae. Na ventrálních - 39 -

stranách ostatních obratlových těl jsou zřetelná známky abraze, a to zejména na horních a dolních okrajích. Také processus transversi všech obratlů jsou abradované. Na ventrální ploše třetího bederního obratle se asi uprostřed nachází důlek, který je pravděpodobně způsoben nešetrným vyzvedáváním kosterního materiálu.

Sacrum: Kost křížová je zachovaná celá, ale jsou na ni patrny známky postmortálních změn. Ventrální okraj promotoria je abradován, stejně tak i pravá facies auricularis. Levá facies auricularis je více poškozena. Na dorzální straně kosti křížové se vyskytuje velmi výrazná crista sacralis mediana, ostatní hrany příliš viditelné nejsou. Processus articulares superiores jsou dobře zachovalé. Traumatické poranění kosti nebylo nalezeno.

Clavicula: Obě klíční kosti jsou relativně dobře zachovalé, mají robustní stavbu. Na obou kostech jsou patrny známky postmortálního poškození na extremitas sternalis i acromialis. Tuberculum conoideum pravé klíční kosti je zvětšeno působením tahu svalstva.

Scapula: Lopatky nejsou kompletní, mají robustní stavbu a jsou na nich stopy postmortálního poškození. Tahem svalstva jsou zvýrazněny hlavně laterální okraje obou kostí. Pravá lopatka je více poškozena, postmortální změny jsou zřetelné na hřebenu lopatky,acromionu a také na mediálním okraji lopatky. Místo fossa infraspinata se nachází velký otvor. Levá lopatka je poškozena v místě angulus inferior, cavitas glenoidalis a acromion scapulae.

Humerus: Pravý humerus je kompletní a poměrně dobře zachovalý, známky postmortálního poškození jsou zřetelné na hlavici humeru a také na mediálním a laterálním epicondylu. Kost je robustní, v místě tuberositas deltoidea jsou patrny silné svalové úpony. Levá pažní kost není kompletní, zachována je proximální a distální epifýza a část diafýzy, doplňující fragmenty diafýzy nalezeny nebyly. Střelná poranění zanechávají často na kostech tříštivé, ztrátové

či spirální fraktury. Podle charakteru fraktury se zde zřejmě jedná o spirální

zlomeninu (Horáčková, Vargová 2006, s. 286). Hlavice humeru, tuberculum majus a trochlea humeri jsou poškozeny působením abiotických faktorů v půdě. Epicondylus lateralis je utržen následkem nešetrného vyzvedávání. - 40 -

Radius: Obě vřetenní kosti jsou kompletní a poměrně zachovalé. Mají robustní stavbu a výrazné svalové úpony. Na processus styloideus obou kostí byly zaznamenány postmortální změny. Patologické útvary na kostech nalezeny nebyly.

Ulna: Obě loketní kosti jsou zachovány celé, mají poměrně robustní stavbu a mírně zvýrazněné svalové úpony. Postmortální změny se vyskytují zejména na processus coronoideus a také na processus styloideus.

Os coxae: Pravá pánevní kost je relativně dobře zachovalá, postmortální změny se vyskytují pouze na spina iliaca posterior superior a tuber ischiadicum. Facies symphysialis je poměrně dobře zřetelná. Levá pánevní kost je hůře zachovalá, ramus superior ossis pubis nebylo nalezeno, ulomeno bylo zřejmě při exkavaci. Také ramus ossis ischii bylo ulomené, ale podařilo se mi jej zrekonstruovat. Koncové okraje faciei lunata jsou taktéž ulomené. Fossa acetabuli má pórovitý charakter. Facies symphysialis je poměrně dobře zachovalá, nicméně její horní okraj je mírně abradován.

Femur: Obě stehenní kosti jsou relativně dobře zachovalé, jsou robustnější a mají silné svalové úpony. Zesílena je zejména linea aspera vyskytující se na dorzální straně těla. Hlavice pravého femuru a také trochanter minor jsou mírně abradovány. Na distální epifýze, v místě epicondylus medialis et lateralis jsou viditelné postmortální změny způsobené abiotickými faktory půdy. Hlavice levého femuru je abradovaná. Uvnitř levé stehenní kosti, v blízkosti trochanter minor, se nacházela kovová střepina, od které se táhla radiální trhlina distomediálním směrem. Tato střepina byla vyjmuta a poslána na prvkovou analýzu (obr. 14). Nad laterálním epicondylem se nachází nepravidelný otvor, od kterého se táhne proximálně i distálně radiální lomná linie. Toto poškození je podobné jako výše uvedené v blízkosti trochanter minor, nicméně kovová střepina zde nalezena nebyla. Zranění způsobená střepinami mají charakter radiálních, koncentrických nebo tříštivých fraktur a mohou mít široký rozsah na celém skeletu. Je tedy možné, že obě nalezená zranění na levé stehenní kosti mohou být způsobena střepinami (Kimmerle, Baraybar 2008, s, 100). Mediální epicondyl je značně postmortálně poškozen.

- 41 -

Obr. 14: Kovová střepina nalezená uvnitř levé stehenní kosti (foto: L. Konečná) Tibia: Obě lýtkové kosti jsou celkem dobře zachovalé, mají mohutnou stavbu a výraznější svalové úpony. Zřetelně zesílena je šikmá linea musculi solei vyskytující se na dorzální straně těl obou lýtkových kostí. Mediální kondyly a také processus styloideus obou kostí jsou mírně abradované. Bodcovité výběžky vykazují známky abraze. Patologické změny nebyly na obou kostech nalezeny.

Fibula: Holenní kosti nejsou dobře zachovalé. Pravá fibula má ulomenou distální epifýzu, zřejmě je to následek postmortálních změn. Levé fibule chybí caput fibulae a horní třetina diafýzy. Podle charakteru fraktury se pravděpodobně jedná o tříštivou zlomeninu, která je typická pro zranění způsobená šrapnely, stejně ztrátové či radiální fraktury (Kimmerle, Baraybar 2008, s. 100). Chybějící fragmenty kosti nebyly nalezeny.

Tarzální kosti: Ze zánártních kostí byly k jedinci 2 přiřazeny pouze pravý talus a pravý calcaneus, ostatní kosti nalezeny v celkovém souboru kostí z hromadného hrobu nebyly. Obě

- 42 -

zánártní kosti nejsou dobře zachovalé, na kloubních plochách jsou patrny postmortální změny. Tuber calcanei není zachován. Pohlavní diagnóza a) metrické metody:  Program DPS (Murail et al 2005) Pro určení pohlaví z pánevní kosti podle programu DSP byla využita pravá pánevní kost, jejíž rozměry byly měřeny v mm. Zkratky rozměrů využité v tabulce a také jejich definice jsou převzaty z programu.

Rozměr

PUM

SPU

DCOX

IIMT

ISMM

SCOX

SS

SA

SIS

VEAC

Hodnota (mm)

81,00 26,00 235,00

32,00

125,00

167,00

78,00

81,00

38,00

61,00

Tab. 6: Naměřené hodnoty pro určení pohlaví podle programu DSP. Určené pohlaví: mužské  Novotný, Malinovský (1985) ) - metoda určení pohlaví podle kosti patní a hlezenní Pro výpočet byla použita pravá kost hlezenní, dosazené hodnoty jsou v mm. Y = (délka talu*0,42002) + (šířka talu*0,4196); Dělící bod: 38,469 Y= (60*0,42002) + (41*0,4196) = 42,40 > 38,469 Určené pohlaví: mužské  Walrath et al. (2004)- hodnocení morfoskopických znaků pro určení pohlaví podle lebky

hodnocený znak glabella processus mastoideus planum nuchale processus zygomaticus ossis temporalis arcus superciliares

váha znaku 3

rozvoj znaku 2

3 3

1 1

hodnocený znak tubera frontalia et parietalia protuberantia occipitalis externa os zygomaticum

3 2

0 1

inclinatio frontale tvar a horní okraj orbity

váha znaku 2

rozvoj znaku 1

2 2

1 0

1 1

2 1

Tab. 7: Hodnocené znaky, jejich váha a rozvoj podle metody Walrath et al. 2004.

- 43 -

Index sexuality: IS = 0,95 > 0……..určené pohlaví: mužské b) Morfologické znaky určující pohlaví: Lebka- výrazné arcus superciliares i glabella, zaoblené margo supraorbitalis, hranatý tvar očnice, silné lícní kosti, vysoký processus mastoideus, zřetelná protuberantia occipitalis externa; mandibula je robustní, vysoká s výraznou hranatou bradovou oblastí Pánev- poměrně robustní stavba, vysoká, vyčnívající promontorium, vysoká symphysis pubica, subpubický úhel je ostrý, incisura ischiadica major je asymetrická, spina ischiadica má hranatý tvar, crista iliaca je esovitě zakřivená Určené pohlaví: mužské VÝSLEDNÁ POHLAVNÍ DIAGNÓZA: muž Určení věku  kombinovaná metoda (Ascádi, Nemeskéri 1970): facies symphysialis............fáze III obliterace švů………fáze III struktura hlavice humeru..fáze I struktura hlavice femuru………fáze II odhadnutý věk: 47,5 ± 2,5 let  Suchey-Brooks (1990)- metoda určení věku podle povrchu facies symphysialis kosti pánevní Tato metoda byla aplikována na facies symphysialis pravé kosti, neboť byla lépe zachovalá a tím i lépe hodnotitelná. fáze III……..odhadnutý věk: 21-46 let  Osborne (2004)- metoda určení věku podle facies auricularis kosti pánevní fáze 5….odhadnutý věk: 53,1 ± 14,14 let (39-67 let) CELKOVÝ ODHADNUTÝ VĚK: 45-46 let - 44 -

Určení výšky postavy K určení výšky postavy Sjøvoldovou metodou (1990) byly měřeny kosti pravé poloviny, uvedené rozměry v tabulce jsou v cm. Pro porovnání výsledků byly použity rovnice, jejichž korelační koeficient byl větší (nebo roven) 0,90; za nejvíce přesnou je považována rovnice užívající rozměr největší délky stehenní kosti (F1, korelační koeficient 0, 9530). Definice rozměrů a jejich zkratky jsou převzaty ze Sjøvoldovy metody.

Hodnota (cm)

H1

F1

F2

Fib1

34,9

48,8

48,3

---

Tab. 8: Rozměry použité pro výpočet výšky postavy podle Sjøvolda. Legenda: ---….rozměr nelze stanovit 4,62 * H1 + 19, 00 = 4,62*34,9 +19,00 = 180,24 ± 4, 89 cm 2,71 * F1 + 45,86 =2,71*48,8+45,86 = 178,11 ± 4,49 cm 3,01 * F2 + 32,52 = 3,01*48,3+32,52= 177,90 ± 3,96 cm VÝSLEDNÁ VÝŠKA POSTAVY: 178,11 ± 4,49 cm

Určení etnické příslušnosti- program FORDISC 2.0. rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

glabellaopisthocranion

GOL

180

nasion-nasospinale

NLH

55

euryon-euryon

XCB

150

apertion-apertion

NLB

---

zygion-zygion

ZYB

142

dacryonektokonchion

OBB

---

bregma-basion

BBH

128

maximální výška orbity

OBH

31

basion-nasion

BNL

107

ektokonchionektokonchion

EKB

100

basion-prosthion

BPL

103

dakryon-dakryon

DKB

---

- 45 -

ektomolareektomolare

MAB

57

nasion-bregma

FRC

112

prosthionalveolon

MAL

56

bregma-lambda

PAC

98

auriculareauriculare)

AUB

135

lambda-opisthion

OCC

97

nasion-prosthion

UFHT

68

basion-opisthion

FOL

36

frontotemporalefrontotemporale

WFB

98

maximální šířka foramen matným

FOB

30

frontomalare temporalefrontomalare temporale

UFBR

108

projekční délka porion-mastoideale

MDH

34

Tab. 9: Rozměry na lebce sloužící k určení etnické příslušnosti podle programu FORDISC 2.0. Legenda: ---…..rozměr nelze stanovit URČENÁ ETNICKÁ PŘÍSLUŠNOST: europoidní Patologické změny na skeletu  zubní kaz- toto postižení bylo zaznamenáno na třenových zubech a na stoličkách horní i dolní dentice. Na horní čelisti je zubní kaz lokalizován na distální ploše korunky druhého levého řezáku. Tento kaz je neopravený, hodnocení podle Hillsona 2005 je stupněm 4. Na dolní čelisti se zubní kaz vyskytuje zejména na pravé polovině. Na prvním pravém třenovém zubu je korunkový kaz, který je opravený a zasahuje až ke krčku. Druhý pravý premolár je také postižen korunkovým kazem, který zasahuje jen povrch korunky a je opravený. Podle Hillsona je tento kaz hodnocen stupněm 2. Na první pravé stoličce se vyskytuje kaz na mesiobukálním a mesiolinguálním hrbolku, je opravený. Stupeň poškození podle Hillsona je 3.  deformační spondylóza- toto onemocnění postihuje zejména dolní krční, střední hrudní a dolní bederní obratle. Na skeletu jedince 2 byly v oblasti desátého a jedenáctého hrudního obratle nalezeny osteofytické výrůstky a Schmorlovy uzly, které jsou kromě osteofytů dalším projevem tohoto onemocnění. Vzhledem k vyššímu věku jedince je možné, že se jedná o degenerativní projevy, ale není

- 46 -

vyloučena i zvýšená fyzická aktivita způsobující tyto změny (Horáčková a kol. 2004, s. 57). Trauma  ante-mortem trauma- tento typ traumatického zranění nebyl na skeletu jedince 2 nalezen.  peri-mortem trauma- na těle levé pažní kosti se nachází spirální zlomenina, na levé fibule se nachází tříštivá zlomenina. Tříštivé a spirální zlomeniny jsou stejně jako otevřené a ztrátové zlomeniny projevem střelného zranění. U střelných zranění se gracilnější kosti obvykle roztříští na více malých fragmentů (Horáčková, Vargová 2006, s. 286). Tyto fragmenty nemusí být nalezeny, jako je tomu v případě levého humeru.  post-mortem trauma- skelet jedince 2 je postižen postmortálními poškozeními, která nicméně nejsou příliš rozsáhlá. Tato poškození se vyskytují hlavně na epifýzách dlouhých kostí a také na příčných a trnových výběžcích obratlů. Možná příčina smrti Na kosterním materiálu byla nalezena tříštivá zlomenina levé pažní kosti a pravděpodobně také levé kosti lýtkové. Tato zranění mohou být způsobena úlomky výbušného materiálu při explozi. Tento fakt potvrzuje i kovová střepina nacházející se uvnitř těla levé stehenní kosti, v blízkosti trochanter minor. Ačkoliv na skeletu nebyla nalezena žádná smrtelná zranění, zdá se možné, že jedinec 2 zemřel na zranění způsobená výbuchem granátu. Shrnutí antropologické analýzy skeletu ORL2 Ke skeletu ORL2 bylo přiřazeno 45 kostí. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že se jedná o muže europoidního původu ve věku 45-46 let. Výška postavy byla stanovena na 178,11 ± 4,49 cm. Patologické změny byly nalezeny na chrupu, jednalo se o zubní kaz. Vyšší věk jedince byl potvrzen i výskytem deformační spondylózy na hrudních obratlech. Na levé fibule se nacházela tříštivá zlomenina, na levém humeru spirální zlomenina. Uvnitř těla levého femuru, v blízkosti trochanter minor, byla nalezena kovová střepina. Možná příčina smrti jsou následky zranění způsobené výbuchem granátu.

- 47 -

7.1.3. Skelet ORL3

Celková charakteristika: Skelet ORL3 má gracilní stavbu, na přiřazených kostech jsou patrny dobře vyvinuté

svalové

úpony.

Zbarvení

kostí

je

tmavohnědé. Na některých kostech jsou přítomny rezavé

skvrny způsobené přítomností kovových

předmětů. Dlouhé kosti jsou v porovnání s dlouhými kostmi ORL2 a 3 kratší, krátké a nepravidelné kosti jsou gracilnější. Celkem bylo přiřazeno 43 kostí, které nejsou v příliš dobře zachovalé, nicméně lebka i mandibula jsou v dobrém stavu. Postkraniální skelet je fragmentární a není kompletní, často se na kostech vyskytuje postmortální poškození. Chybí tyto kosti: atlas a šestý krční obratel, první hrudní obratel, pravý radius, levý talus a calcaneus. Dále chybí kosti, které se v celkovém souboru kostí z hromadného hrobu vyskytovaly, ale nebyly k žádnému jedinci přiřazeny: žebra, manubrium a corpus sterni, kosti rukou a některé kosti nohou. V celkovém souboru kostí z hromadného hrobu nebyla nalezena patella. Metrické parametry a indexy přiřazených kostí jsou uvedeny v příloze 1, oddíl 3. Morfoskopický popis Lebka: Lebka je výborně zachovalá, nejsou na ni patrny žádné známky patologických změn, postmortální poškození je minimální. Glabella je výrazná, ale arcus superciliares zřetelné příliš nejsou. Pravá i levá očnice jsou téměř kompletní, postmortální poškození vykazují pouze mediální stěny, konkrétně ossa lacrimalia a lamina orbitalis ossis ethmoidalis. Nosní dutina má dobře zachovanou kostěnou přepážku. Lícní kosti jsou výrazné. Processus mastoidei obou stran jsou výrazné. Z norma basilaris je zřetelné postmortální poškození kondylů týlní kosti. Processus styloidei jsou utrženy, což je patrně způsobeno nešetrnou exkavací. Horní čelist je výborně zachovalá, processus palatinus maxillae i lamina horizontalis ossis palatini nejsou poškozeny. Horní čelist obsahuje celkem 13 zubů: čtyři - 48 -

řezáky, dva špičáky, tři třenové zuby a čtyři stoličky. Na korunkách řezáků a špičáků je patrný mírný obrus. První levý premolár má neošetřený korunkový kaz. Druhý pravý premolár a první pravá stolička přítomny nejsou, pravděpodobně došlo k jejich předčasné ztrátě. První levá stolička má značně obroušené mesio a distolinguální hrbolky. V horní dentici je přítomna i třetí levá stolička. Mandibula: Dolní čelist je výborně zachovalá, nejsou na ni patrny žádné patologické změny. Celkově má robustní stavbu, je poměrně úzká se zvýrazněnými svalovými úpony. Protuberantia mentalis je výrazná, bradová krajina má hranatý charakter. Postmortální poškození je patrno na levém processus condylaris, levý processus coronoideus chybí. Zubů je přítomno celkem 13: čtyři řezáky, dva špičáky, dva třenové zuby a tři stoličky. Řezáky i špičáky jsou mírně obroušeny. První levá stolička byla založena, ale během života patrně předčasně vypadla. Třetí levá stolička byla pravděpodobně založena, ale v souboru nalezena nebyla. Páteř: Rekonstrukci páteře znesnadnila špatná zachovalost nebo úplná absence některých obratlů. Ke skeletu tohoto jedince bylo přiřazeno celkem 21 obratlů. Krční úsek páteře obsahuje pouze pět obratlů, atlas ani šestý krční obratel nejsou přítomny. Na dorzální ploše dens axis a také na pravé facies auricularis superior čepovce se nachází rezavé zbarvení způsobené zřejmě přítomností kovového předmětu. Hrudní úsek páteře je téměř kompletní, chybí pouze první hrudní obratel. Na postranních i bodcovitých výběžcích jsou patrny postmortální změny. Na devátém až dvanáctém hrudním obratli se na terminálních plochách obratlových těl vyskytují osteofytické lemy, které mohou indikovat nadměrnou fyzickou zátěž (obr. 15). Bederní úsek páteře je kompletní, přítomno je všech pět obratlů. U prvního bederního obratle zcela chybí corpus vertebrae. Ostatní bederní obratle mají postmortálně abradovány výběžky a mírně také ventrální strany těl. Obr. 15: Osteofytické lemy vyskytující se na Th 9 – Th 12 (foto: L. Konečná)

- 49 -

Sacrum: Kost křížová není příliš dobře zachovalá, postmortální poškození je rozsáhlé. Levé křídlo kosti křížové zcela chybí, pravé je abradováno. Promontorium má poškozenou dorzální stranu těla. Facies articulares superiores jsou zachovány. Ke kosti křížové je přirostlá kostrč. Patologické útvary nalezeny nebyly.

Clavicula: Pravá klíční kost není kompletní, je tvořena třemi fragmenty, z nichž bylo možné slepit pouze dva dohromady. Zcela chybí asi 1/3 těla kosti včetně sternálního konce. Extremitas acromialis je postmortálně poškozen. Levá klíční kost je kompletně zachovalá, její impressio ligamenti costoclavicularis je výrazně zvětšeno, což může být způsobeno tahem svalů. Akromiální konec je mírně postmortálně poškozen.

Scapula: Obě lopatky nejsou dobře zachovalé a mají poměrně gracilní stavbu. Pravá lopatka je hůře zachovalá, k mateřské kosti bylo přiřazeno celkem sedm fragmentů, lopatku však nebylo možné zrekonstruovat. Většina laterálního okraje byla zachována, stejně tak i cavitas glenoidalis. Dále se podařilo identifikovat fragment processus coracoideus a také angulus inferior s částí mediálního okraje. U zbývajících fragmentů nebylo možné přesně zjistit jejich umístění na lopatce. Také levá lopatka není kompletní, chybí celý horní okraj včetně angulus superior a také část facies costalis.

Humerus: Obě pažní kosti jsou poměrně dobře zachovalé a gracilní. Na pravém humeru se nachází postmortální poškození v oblasti mediální strany tuberculum majus. Tuberculum minus je zřetelné, crista tuberculi majoris a tuberositas deltoidea jsou značně vyvinuty, což odpovídá silným svalovým úponům. Na capitulum humeri i trochlea humeri jsou zřejmé postmortální změny. Hlavice levého humeru vykazuje porozitu. Tuberculum majus a crista tuberculi majoris jsou zvýrazněny. Také tuberositas deltoidea je výrazná, ale ne tak zřetelně jako na pravé pažní kosti. Epicondylus medialis a trochlea humeri jsou zbarveny rezavě, což je pravděpodobně způsobeno přítomností kovového předmětu. Capitulum humeri i trochlea humeri jsou postmortálně poničeny. Patologické útvary nebyly na pažních kostech nalezeny.

- 50 -

Radius: V přiřazeném kosterním souboru se nacházel pouze pravý radius, levý nalezen nebyl. Je možné, že nebyl při exkavaci vyzvednut. Pravá vřetenní kost není dobře zachovalá, k mateřské kosti se podařilo přiřadit tři fragmenty, nicméně nebylo možné tuto kost zrekonstruovat. Jedná se o tříštivou zlomeninu nacházející se přibližně v polovině těla. Tento typ fraktur je typický pro střelná zranění, kdy může dojít také ke ztrátám většiny fragmentů (Horáčková, Vargová 2006, s. 286). Tuberositas radii je rezavě zbarvené. Toto zabarvení je pravděpodobně způsobeno přítomností kovového předmětu. Také na dorzální straně těla, asi ve dvou třetinách, se nachází rezavá skvrna o velikosti cca 14 mm.

Ulna: Obě loketní kosti jsou poměrně dobře zachovalé, mají gracilní stavbu bez známek patologických změn. Obě kosti mají zřetelně zvýrazněný margo interosseus. V místě incisura radialis pravé ulny se nachází postmortální poškození. V distální třetině těla se vyskytuje rezavá skvrna cca 10 mm dlouhá. Processus styloideus je poškozen. Na processus coronoidei levé loketní kosti se nachází rezavé zabarvení, které se táhne až k tuberositas ulnae. Toto zabarvení je způsobeno kovovým předmět. Jelikož toto zabarvení je přítomno i na protilehlých místech kosti vřetenní, je pravděpodobné, že mezi nimi ležel kovový předmět, který toto zabarvení způsobil. Processus styloideus levé ulny je dobře zachovalý.

Os coxae: Obě pánevní kosti přiřazené k tomuto jedinci jsou značně fragmentární, s četným výskytem postmortálního poškození. Oběma kostem chybí celá os pubis včetně facies symphysialis. Také na spinae iliacae pravé i levé pánevní kosti jsou zřetelná postmortální poničení. Na pravé pánevní kosti, v místě tuber ischiadicum, jsou patrny osteofytické výrůstky, které mohou poukazovat na zvýšenou fyzickou aktivitu.

Femur: Obě stehenní kosti jsou poměrně dobře zachovalé a mají gracilní stavbu. Postmortálně jsou poškozeny obě hlavice a distální epifýzy. Patologické útvary nalezeny nebyly.

Tibia: Obě kosti jsou relativně robustní, mají výrazné svalové úpony, zesílena je tuberositas tibiae. Pravá tibia je hůře zachovalá, processus styloideus chybí a facies articularis inferior - 51 -

je postmortálně poškozena. Levá tibie má výraznou zachovalou kloubní plošku pro spojení s fibulou. Na proximální epifýze jsou zřetelná poškození zejména na eminentia intercondylaris. Na dorzální ploše těla, v místě připojení processus styloideus, se nachází rezavá skvrna o velikosti cca 11 mm. Toto zbarvení je pravděpodobně způsobeno přítomností kovového předmětu.

Fibula: Obě kosti lýtkové jsou špatně zachovalé, levá holenní kost je lépe zachovalá. Pravé fibule chybí proximální i distální epifýza, levé chybí pouze proximální epifýza. Patologické změny nalezeny nebyly.

Tarzální kosti: Ze zánártních kostí byly ke skeletu jedince 3 přiřazeny pouze pravá kost hlezenní a pravá kost patní, ostatní tarzální kosti se v celkovém kosterním souboru z hromadného hrobu nevyskytovaly. Talus i calcaneus jsou velmi špatně zachovány, jejich kloubní plošky vykazují známky postmortálního poškození. Trochlea tali je poškozena, dorzální plocha kosti hlezenní není přítomna. Horní okraj tuber calcanei je abradován. Pohlavní diagnóza a) metrické metody:  Program DSP (Murail et al. 2005) Pro pohlavní diagnózu byla vybrána méně poškozená levá pánevní kost, u které bylo změřeno pouze sedm rozměrů. Tyto rozměry byly měřeny v mm a jsou uvedeny níže v tabulce. Zkratky využité v tabulce a také definice rozměrů jsou převzaty z programu DSP.

Rozměr Hodnota (mm)

PUM SPU DCOX IIMT

---

27,0 0

---

32,00

ISMM SCOX SS

SA

SIS

VEAC

113,00 ---

78,00

38,00

57,00

78,00

Tab. 10: Naměřené hodnoty pro určení pohlaví podle programu DSP Určené pohlaví: mužské

- 52 -

 Novotný, Malinovský (1985)- metoda určení pohlaví podle kosti patní a hlezenní Tato metoda nebyla v případě jedince 3 využita, neboť potřebné měrné body hlezenní kosti nebyly zachovány.  Walrath et al. (2004)- hodnocení morfoskopických znaků pro určení pohlaví podle lebky hodnocený znak glabella

váha znaku 3

rozvoj znaku 1

3 3

0 1

hodnocený znak tubera frontalia et parietalia protuberantia occipitalis externa os zygomaticum

3 2

0 1

inclinatio frontale tvar a horní okraj orbity

processus mastoideus planum nuchale processus zygomaticus ossis temporalis arcus superciliares

váha znaku 2

rozvoj znaku 1

2 2

1 0

1 1

1 1

Tab. 11: Hodnocené znaky na lebce, jejich váha a rozvoj (převzato podle Walrath et al. 2004). Index sexuality: IS = 0,64 > 0……….určené pohlaví: mužské Určené pohlaví morfometrickými metodami: mužské b) Morfologické znaky určující pohlaví: Pánev: celkově je kost pánevní vyšší a užší, tvar incisura ischiadica major je úzký a asymetrický, esovitě zakřivená crista iliaca, jednoduchý arc composae. Lebka: Lebka má robustnější stavbu s výraznými svalovými úpony. Glabella je zvýrazněna, nicméně arcus superciliares příliš zvýrazněny nejsou. Tubera frontalia chybí. Očnice jsou zaoblené. Jařmový oblouk je robustní a vysoký. Processus mastoideus je velký, okcipitální krajina je výrazně modelovaná se zřetelným protuberantia occipitalis externa. Obrys brady je hranatý, protuberantia mentalis značně prominuje. Určené pohlaví: mužské CELKOVÁ POHLAVNÍ DIAGNÓZA: muž Určení věku  kombinovaná metoda (Ascádi, Nemeskéri 1970): facies symphysialis............nelze hodnotit obliterace švů………fáze III struktura hlavice humeru……..fáze I - 53 -

struktura hlavice femuru………fáze I odhadnutý věk: 30,33 ± 3 let  Suchey-Brooks (1990)- metoda určení věku podle povrchu facies symphysialis ossis pubis Tato metoda nebyla využita, neboť hodnocená facies symphysialis nebyla přítomna ani na jedné z pánevních kostí.  Osborne (2004)- metoda určení věku podle facies auricularis - fáze 3: Odhadnutý věk: 42,0 ± 13,74 let CELKOVÝ ODHADNUTÝ VĚK JEDINCE: 28-33 let Určení výšky postavy Pro výpočet pravděpodobné výšky jedince 3 byla použita metoda Sjøvolda (1990), která vychází z regresních rovnic dlouhých kostí. Pro tyto účely byla použita rovnice využívající délkový rozměr stehenní kosti, ostatní rovnice s korelačním koeficientem > 0,90 byly použity pro srovnání. V tabulce jsou uvedeny naměřené hodnoty v cm. Definice rozměrů a jejich zkratky jsou převzaty ze Sjøvoldovy metody.

Hodnota (cm)

H1

F1

F2

Fib1

31,6

43,5

43

---

Tab. 12: Rozměry použité pro výpočet výšky postavy podle Sjøvolda. Legenda: ---…..daný rozměr nelze změřit 4,62 * H1 + 19, 00 = 4,62*31,6+ 19,00 = 164,99 ± 4, 89 cm 2,71 * F1 + 45,86 =2,71*43,5 +45,86 = 163,75± 4,49 cm 3,01 * F2 + 32,52 = 3,01*43 +32,52= 164,95 ± 3,96 cm VÝSLEDNÁ VÝŠKA POSTAVY: 163,75 ± 4,49 cm

- 54 -

Určení etnické příslušnosti- program FORDISC 2.0 rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

glabellaopisthocranion

GOL

172

nasion-nasospinale

NLH

54

euryon-euryon

XCB

149

apertion-apertion

NLB

22

zygion-zygion

ZYB

129

dacryonektokonchion

OBB

---

bregma-basion

BBH

129

maximální výška orbity

OBH

34

basion-nasion

BNL

100

ektokonchionektokonchion

EKB

90

basion-prosthion

BPL

96

dakryon-dakryon

DKB

---

ektomolareektomolare

MAB

60

nasion-bregma

FRC

111

prosthionalveolon

MAL

53

bregma-lambda

PAC

112

auriculareauriculare)

AUB

126

lambda-opisthion

OCC

87

nasion-prosthion

UFHT

78

basion-opisthion

FOL

34

frontotemporalefrontotemporale

WFB

100

maximální šířka foramen magnum

FOB

30

frontomalare temporalefrontomalare temporale

UFBR

100

projekční délka porion-mastoideale

MDH

31

Tab. 13: Rozměry na lebce sloužící k určení etnické příslušnosti podle programu FORDISC 2.0. URČENÁ ETNICKÁ PŘÍSLUŠNOST: europoidní Patologické změny na skeletu  zubní kaz- Většina zubů horní i dolní čelisti jedince 3 jsou velmi dobrém zdravotním stavu, pouze na prvním pravém horním premoláru byl nalezen korunkový kaz. Tento

- 55 -

kaz je poměrně rozsáhlý a zasahuje dentin (obr. 16 vlevo). Podle Hillsona 2005 je tento kaz hodnocen stupněm 5 (Hillson 2005, s. 298).  předčasná ztráta zubů- Druhý pravý horní třenový zub, první horní pravá stolička a také první dolní levá stolička byly původně založeny, nicméně už během života jedince došlo k jejich intravitální ztrátě (obr. 16). Tento fakt je potvrzen i stopami hojivého procesu kostní tkáně a také pozicí zubů v zubním oblouku (mezi druhými třenovými zuby a druhými stoličkami horní i dolní čelisti se nachází mezera). Jedná se tedy o paradentózu (Horáčková a kol. 2004, s. 185).

Obr. 16: vlevo: předčasná ztráta druhého pravého horního třenového zubu, první pravé horní stoličky a kaz na prvním třenovém zubu; vpravo: předčasná ztráta první levé dolní stoličky (foto: L. Konečná)

 artrotické změny na páteři – Deformační artróza postihující páteř vzniká jako důsledek mechanického zatížení všech úseků páteře. Toto postižení se objevuje na všech oddílech, ale postihuje nejčastěji dolní krční, střední hrudní a dolní bederní obratle. Častěji se projevuje na ventrální straně obratlových těl než na dorzální v podobě osteofytických lemů. Nejčastěji jsou osteofyty lokalizovány anterolaterálně podél ligamentum longitudinale anterius (Horáčková a kol. 2004, s. 57). Na skeletu

- 56 -

jedince ORL3 byly nalezeny na terminálních plochách hrudních obratlů Th 9-Th 12 osteofytické lemy zobákovitého tvaru. Vzhledem k tomu, že jsou lokalizované až v dolním úseku hrudní páteře, mohly zde vyrůst jako důsledek velké fyzické zátěže a nemusí tedy souviset s věkem (Roberts, Manchester 2005, s. 139).

Trauma  Antemortem – Žádná antemortem traumata prodělaná jedincem 3 během života nebyla zaznamenána.  Perimortem trauma- Na akromiálním konci pravé klíční kosti a také na těle levé vřetenní kosti byla nalezena tříštivá zlomenina. Tento typ zlomeniny může být následkem výbuchu, který postihl všechny jedince z Orlovic. Tříštivé zlomeniny spolu s radiálními a koncentrickými frakturami jsou typickými projevy sekundárního typu zranění, která jsou způsobená úlomky výbušného materiálu při explozi (Kimmerle, Barabyar 2008, s. 100).  Postmortem trauma- Kosterní materiál přiřazený k jedinci ORL3 je značně postmortálně poškozen, týká se to zejména dlouhých kostí, kostí pánevních a kosti křížové. Toto postmortální poškození může být způsobeno abiotickými faktory půdy, ale také nešetrným způsobem exkavace.

Možná příčina smrti Na kosterním materiálu byla nalezena tříštivá zlomenina pravé klíční kosti a také levé kosti vřetenní. Tato zranění mohou být způsobena úlomky výbušného materiálu při explozi. Na kostech nicméně nebyly nalezeny žádné kovové střepin a ani žádné stopy po smrtelném zranění, nelze tedy jednoznačně stanovit možnou příčinu smrti. Shrnutí antropologické analýzy skeletu ORL3 Ke skeletu ORL3 bylo přiřazeno celkem 43 kostí. Antropologicko analýzou bylo zjištěno, že se jedná o muže europoidního původu ve věku 28-33 let. Výška muže byla stanovena na 163,75 ± 4,49 cm. Z patologických změn byl na dentici zaznamenán zubní kaz a také předčasná ztráta zubů způsobená paradentózou. Na středním úseku hrudních obratlů byly - 57 -

nalezeny osteofytické lemy, které mohou být důsledkem nadměrné fyzické zátěže. Na akromiálním konci pravé klíční kosti a také na těle levého radia byly nalezeny tříštivé zlomeniny. V kostech se nevyskytovaly žádné kovové střepiny a ani nebyly nalezeny žádné známky smrtelného zranění, nelze tedy jednoznačně stanovit možnou příčinu smrti. Vzhledem k tomu, že byl tento jedinec spolu s dalšími dvěma pohřben v hromadném hrobě, je možné, že také zemřel na zranění způsobená výbuchem. Není možné ale toto tvrzení dokázat.

7.1.4. Nepřiřazené kosti V kosterním materiálu z hromadného hrobu z Orlovic se nachází i kosti, které nebylo možné žádnými vhodnými způsoby přiřadit k jednotlivým skeletům. Konkrétně se jedná o kosti rukou, kosti nohou (kromě kostí patních a hlezenních, které přiřazeny byly), žebra, hrudní kosti a fragmenty kostí, u kterých nebylo možné rozpoznat, z jakých kostí pocházejí. Celkový počet nepřiřazených kostí je 198. Nepřiřazené kosti jsou poměrně špatně zachovalé, většina z nich je postmortálně značně poškozena. Známky patologických změn, traumat ani jiných abnormalit zaznamenány nebyly. Kosti rukou: Celkem bylo nalezeno 48 kostí rukou. Z karpálních kostí byly nalezeny pouze dvě levé kosti loďkovité a jedna pravá kost hákovitá. Všechny karpální kosti jsou poměrně gracilní a mají postmortálně poškozené kloubní plošky. Metakarpálních kostí bylo nalezeno 24 celých a jeden fragment. Všechny metakarpální kosti měly postmortálně poškozené proximální i distální epifýzy. Tyto kosti byly rozřazeny na kosti levé a pravé strany a následně z nich byly na základě shody v artikulačních plochách tvořeny teoretické celky. Z pravé strany se mi podařilo vytvořit tři hypotetické celky, z nichž jeden byl kompletní (tzn. tvořen MC 1-5) a dva nekompletní. První nekompletní celek byl tvořen MC2-MC5, chyběl první metakarp; druhý celek byl tvořen MC1-MC4, z pátého metakarpu byl nalezen jen fragment dolní části, který byl přiřazen ke čtvrtému metakarpu na základě artikulační shody. Z levé strany byl vytvořen pouze jeden kompletní hypotetický celek (tzn. MC1-5). Dále bylo možno k sobě přiřadit pouze jednu dvojici tvořenou druhým a třetím metakarpem. Ostatní levé metakarpální kosti nebylo možné rekonstruovat v celky, konkrétně se jedná o tyto kosti: dva první metakarpy, jeden druhý a jeden pátý metakarp.

- 58 -

Článků prstů bylo nalezeno celkem 24, žádný z nich nebylo možné stranově rozlišit. K proximální řadě bylo přiřazeno 12 článků prstů, stejně tak i k intermediální řadě. Distální články prstů nalezeny nebyly. Všechny články prstů jsou kompletní, jsou mírně abradovány na proximálních i distálních epifízách. Nebyly na nich nalezeny žádné traumatické ani patologické změny. Kosti nohou: Celkem bylo nalezeno 25 kostí nohou. Z tarzálních kostí, které nebylo možné přiřadit k jednotlivým skeletům patří fragment kosti hlezenní a intermediální os cuneiforme. Tyto kosti byly značně poškozené, takže je nebylo možné ani stranově ztotožnit. Metatarzálních kostí bylo nalezeno celkem 14. Všechny metatarzy jsou postmortálně značně poškozené, kromě prvních metatarzů všech chybí hlavičky. Podařilo se identifikovat dva levé a dva pravé MT1, dále jeden pravý a jeden levý MT2, dva levé MT3, dva levé a jeden pravý MT4, dva levé a jeden pravý MT5. Jedna nártní kůstka nebyla stranově ani druhově určena. Z článků prstů nohou bylo přiřazeno celkem devět kostí. Tyto kosti jsou postmortálně poškozené zejména na proximálních epifýzách a nevykazují žádné patologické změny Z proximální řady byly identifikovány tři články, z intermediální jeden a z distální řady pět. Všechny články prstů nebylo možné stranově identifikovat. Hrudní kosti: V souboru kostí z hromadného hrobu byly nalezeny tři těla hrudních kostí a také tři manubria sterni. Podařilo se mi k jednotlivým tělům přiřadit manubria, nicméně nebylo možné tyto celky k jednotlivým skeletům připojit. Všechna manubria i těla hrudních kostí jsou postmortálně poškozena abiotickými faktory půdy i nešetrným vyzvedáváním. Žebra: Žebra nalezená v hromadném hrobě byla špatně zachovalá, postmortální poškození bylo rozsáhlé. U většiny žeber nebyl zachován sternální konec, některá byla zlomena už v místě angulus costae. Vzhledem k tomuto faktu bylo možné žebra roztřídit pouze na levá a pravá. Celkem bylo nalezeno 65 žeber stranově určených a 38 fragmentů, které nebylo možné stranově rozlišit. Pravých žeber bylo identifikováno 34, levých 31. Z typů žeber se podařilo identifikovat pouze tři první žebra z obou stran a dvě levá a jedno pravé druhé žebro.

- 59 -

7.1.5. Prvková analýza střepin Jak již bylo uvedeno, na některých kostech skeletů ORL1 a ORL 2 z hromadného hrobu byly nalezeny kovové střepiny. U skeletu ORL 1 byly střepiny nalezeny na levé straně lebky, levé scapule a levém humeru, u skeletu ORL2 na levém femuru. Pro prvkovou analýzu byly vybrány dvě největší střepiny, z lebky a levého femuru. Chemická analýza proběhla v Laboratoři atomové spektrometrie na Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty. Aby se došlo k co nejpřesnějším výsledkům, vzorek střepiny z femuru byl analyzován na osmi různých místech povrchu vzorku. Vzorek střepiny z lebky byl analyzován na sedmi různých místech povrchu. U obou vzorků byla potvrzena podobná shoda v zastoupení jednotlivých prvků. Nejvíce bylo obsaženo železo, dále mangan, titan a měď. V malém množství byly ve vzorcích obsaženy i příměsi vzácných kovů. Podrobná tabulka s výsledky prvkové analýzy je uvedena v příloze 2. Podle ústního sdělení soudního znalce v oboru zbraní, militárií a kriminalistiky p. Schildbergera toto zastoupení prvků odpovídá složení ruských dělostřeleckých granátů. Z uvedeného tedy vyplývá, že vojáci 1 a 2 byly zasaženi střepinami z dělostřeleckého granátu a je tedy možné, že zemřeli na následky zranění způsobená výbuchem granátu.

- 60 -

7.2. Ořechov Celkový stav skeletu: Zkoumaný kosterní materiál je dobře zachovalý, má gracilní stavbu, svalové úpony nejsou příliš patrny. Celkem bylo nalezeno 100 kostí a devět fragmentů žeber, chybí některé kosti rukou a nohou, jazylka, patella a některá celá žebra. Pravá polovina párových kostí je tmavě zabarvená, levá polovina má žlutohnědé zbarvení. Tato barevná změna může být způsobena uložením kostry v půdě. Lebka i mandibula

jsou

poměrně

gracilní.

Traumatické

poranění bylo zaznamenáno v horních stěnách pravé i levé očnice. Postkraniální skelet není kompletní, celkově je gracilnější a jsou na něm patrny známky postmortálního poškození. Metrické parametry a indexy všech kostí jsou uvedeny v příloze 1, oddíl 4.

Morfoskopický popis Lebka: Lebka je ve velmi dobrém stavu, má gracilní stavbu a je téměř kompletní jen s minimálním poškozením. Glabella není příliš výrazná, arcus supercilliares více vystupují dopředu. Obě očnice mají mírně poškozenou mediální stěnu (os lacrimale a lamina orbitalis ossis ethmoidalis), na horních stěnách pravé i levé očnice jsou zřetelná traumatická poškození v podobě kruhového otvoru levé očnice a obdélného otvoru pravé očnice. Apertura piriformis je nepoškozena, stejně tak i kostěné struktury uvnitř nosní dutiny. Processus mastoideus je nízký. Protuberantia occipitalis externa je zřetelná, zvýrazněn je hlavně inion. Horní čelist je kompletní. Zubů je celkem 14: čtyři řezáky, dva špičáky, čtyři třenové zuby a čtyři stoličky. První řezáky a druhý pravý řezák jsou mírně obroušeny, ostatní zuby abrazi nevykazují. První pravý a druhý levý třenový zub jsou postiženy korunkovým kazem, pravý - 61 -

premolár je ošetřen plombou. Na první levé stoličce a druhé pravé stoličce se nachází ošetřený korunkový kaz. Podle známek zbytků alveolu druhé stoličky je zřejmé, že tato stolička vytvořena byla, ale intravitálně byla ztracena. V horní dentici je přítomna i třetí pravá stolička. Mandibula: Dolní čelist má gracilní charakter a je výborně zachovalá, nejsou na ni patrny žádné známky postmortálních změn. Svalové úpony nejsou zřetelné. Protuberantia mentalis je zvýrazněna, nápadný je také hranatý tvar bradové krajiny. Zubů je v mandibula zachováno celkem 12: čtyři řezáky, dva špičáky, dva třenové zuby a dvě stoličky. Řezáky i špičáky jsou na korunce mírně obroušeny. Na druhém pravém premoláru i první pravé stoličce se nachází korunkový kaz. První levá stolička patrně založena vůbec nebyla. Druhá pravá stolička byla založena, ale během života vypadla. Na mandibule jsou patrny známky po alveolu.

Páteř: Páteř je celkově dobře zachovalá, přítomny jsou všechny obratle. Krční obratle jsou poměrně dobře zachovány. Na atlase je patrno postmortální poničení v oblasti facies articulares inferiores a na postranních výběžcích pravé i levé strany. Axis je ve výborném stavu, nejsou vidět žádné postmortální změny. Ostatní krční obratle jsou abradovány zejména na dolních okrajích ventrálních ploch obratlových těl a také na koncích výběžků. Hrudní část páteře obsahuje všechny hrudní obratle, které jsou poškozeny. První až třetí hrudní obratel vykazují postmortální poškození celé ventrální strany těla, jejich trnové výběžky chybí celé. Toto poškození je patrně způsobeno nešetrným způsobem exkavace. Ostatní hrudní obratle mají mírně abradované trnové i příčné výběžky, avšak obratlová těla poškozena nejsou. Na pátém až jedenáctém hrudním obratli se nachází osteofytické výrůstky. Na osmém hrudním obratli se nachází Schmorlův uzel (obr.17). Bederní úsek páteře je kompletní, postmortální poškození je pouze ojedinělé a obratle jsou v dobrém stavu. Pátý bederní obratel má neuzavřené spojení obratlového oblouku a spondylolýza (obr. 18).

- 62 -

těla – tzv. bilaterální interartikulární

Obr.17: Schmorlův uzel na osmém hrudním obratli (foto: L. Konečná) Obr.18: bilaterální interartikulární spondylolýza 5. bederního obratle (foto: L. Konečná) Sacrum: Křížová kost má poměrně gracilní stavbu, nebyly na ní nalezeny žádné známky patologických změn. Facies articulares superiores jsou ve výborném stavu. Ventrální okraj promontoria je postmortálně poškozen, stejně tak je mírně poškozená i pravá facies auricularis. Na dorzální ploše jsou dobře viditelné linie srůstu výběžků sakrálních obratlů. Ke kosti křížové je přirostlá kostrč, jsou z ní zachovány pouze cornua coccygea a tělo prvního kostrčního obratle.

Sternum: Hrudní kost nalezená v kosterním materiálu není příliš dobře zachovalá. Nalezené manubrium sterni má poškozenou téměř celou dorzální plochu a také levou incisura clavicularis. Z corporis sterni byla nalezena jen přední plocha, která byla značně poškozena.

Žebra: Celkem bylo nalezeno 18 žeber a devět fragmentů, u kterých nebylo možné rozeznat jejich stranu a ani pořadí. Nalezená žebra nejsou kompletní, všechna nesou známky postmortálního poškození. Dx: Z pravé strany bylo nalezeno devět žeber, chybí pravděpodobně šesté, jedenácté a dvanácté žebro. Všechna žebra mají poměrně dobře zachovalé hlavice a jejich tuberculum costae jsou zřetelná. První žebro je kompletní, tuberculum costae je abradováno. Ostatní žebra nemají zachován sternální konec a všechna mají postmortálně abradován horní nebo

- 63 -

dolní okraj. Na čtvrtém žebru je dolní okraj polokruhovitě vykrojen. Osmé žebro je zachováno asi jen do angulus costae. Deváté a desáté žebro mají zachovaný i sternální konec. Sin: Z levé strany bylo nalezeno devět žeber, která nejsou kompletní. Pravděpodobně není přítomno šesté, jedenácté a dvanácté žebro. První žebro je postmortálně poškozeno na angulus costae a také jeho horní plocha je značně abradovaná. Sedmé žebro je ulomené za angulus costae. Na osmém žebru se nachází polokruhové vykrojení, které je pravděpodobně důsledkem postmortálního poškození.

Clavicula: Obě klíční kosti jsou kompletní a mají gracilní stavbu. Pravá klíční kost má mírně abradované oba konce. Levá klíční kost má zvýrazněnou mediální část klíční kosti. Toto výrazné zakřivení je pravděpodobně způsobeno zvýšenou fyzickou aktivitou.

Scapula: Obě lopatky jsou kompletní a jsou na nich patrny známky postmortálního poškození. Patologické změny nalezeny nebyly. Obě kosti mají zesílený laterální okraj, což je zřejmě způsobeno silnějšími svalovými úpony. Pravá lopatka je hůře zachovalá, chybí horní část marginis medialis a celé margo superior. Spina scapulae, acromion a processus coracoideus jsou postmortálně abradované. Levá lopatka je výborně zachovalá, pouze dolní část marginis medialis a také angulus inferior jsou postmortálně poničeny. Pod hřebenem lopatky se nachází zřetelný otisk cév. Acromion a processus coracoideus vykazují mírné známky abraze.

Humerus: Obě pažní kosti mají poměrně gracilní stavbu a jsou kompletně zachovalé. Svalové úpony nejsou příliš zřetelné. Pravá pažní kost je tmavě zabarvená, dorzální plocha hlavice a také tuberculum majus jsou abradované. V horní třetině crista tuberculi majoris se nachází zářez způsobený pravděpodobně nešetrným vyzvedáváním. Asi ve dvou třetinách přední plochy těla humeru se nachází kousek tmavě zelené vojenské látky. Epicondylus lateralis je poškozen. Levá pažní kost má světlejší žlutohnědou barvu. Tuberculum majus i dorzální plocha caput humeri jsou postmortálně poškozeny. Crista tuberculi majoris i tuberositas deltoidea jsou zvýrazněny. Asi v polovině těla ventrolaterálně se nachází zářez způsobený

- 64 -

nešetrným vyzvedáváním. Epicondylus lateralis i capitulum humeri jsou postmortálně abradovány.

Radius: Obě kosti mají poměrně gracilní stavbu, jsou téměř nepoškozené a kompletní. U pravé kosti je lehce abradovaná circumferentia articularis a processus styloideus. Na kostech nebyly objeveny abnormality, patologické ani traumatické útvary.

Ulna: Obě loketní kosti jsou zachované a vesměs nepoškozené. Processus coronoideus obou kostí jsou mírně abradované. Levá loketní kost je mohutnější, zesílena je zejména crista interossea. Patologické ani traumatické změny nalezeny nebyly.

Ossa carpi: Zápěstní kůstky se v souboru nevyskytují všechny, celkem byly nalezeny pouze tři zápěstní kosti, a to: pravá os scaphoideum, pravá os capitatum a levá os hamatum. Nepřítomny jsou: levá kost loďkovitá, pravé i levé kosti hráškovité a lunatum? Dále levá os capitatum a pravá os hamatum. Všechny přítomné zápěstní kosti jsou dobře zachovány, bez známek patologických a traumatických změn.

Ossa metacarpi: Záprstní kůstky se v souboru vyskytují téměř všechny, nepřítomen je pouze pravý první metakarp. Abnormality ani patologické změny nebyly objeveny.

Phalanges: V souboru se nachází celkem osm článků prstů, které se nepodařilo stranově určit. Všechny kosti jsou ve výborném stavu, neporušené, bez abnormalit a patologických útvarů.

Os coxae: Obě pánevní kosti jsou poměrně gracilní a malé, výrazné svalové úpony se na nich nenachází. Pravá pánevní kost je zachovaná celá, ale jsou na ni patrny postmortální poškození zejména v oblastech: spina iliaca anterior superior et inferior, dále spina iliaca posterior superior et inferior a také na tuber ischiadicum. Facies auricularis je nevýrazná, není na ní patrno téměř žádné vrásnění. Facies lunata má abradované okraje. Levá pánevní - 65 -

kost má poškozenou spina iliaca anterior superior et inferior, dále lopatu kosti kyčelní a také spina ischiadica vykazuje známky postmortálního poškození. Tuber ischiadicum je zachován výborně. Facies symphysialis není přítomna.

Femur: Obě stehenní kosti mají gracilnější stavbu, jsou dobře zachovalé. Na kostech nebyly nalezeny žádné známky patologických ani traumatických útvarů. Svalové úpony nejsou výrazné. Postmortální poškození je zřetelné na hlavici pravého femuru a na kondylech obou kostí.

Tibia: Obě holenní kosti jsou kompletní, dobře zachovalé bez patologických změn. Povrch proximálních epifýz je u obou kostí výrazně perforovaný. Obě kosti mají poměrně gracilní stavbu, bez výrazných svalových úponů.

Fibula: Obě kosti lýtkové jsou zcela nepoškozené, jsou kompletní a dobře zachované. Jejich stavba je gracilní. Postmortální poškození není zřetelné. Trauma ani patologické útvary nebyly objeveny.

Ossa tarsi: Zánártní kůstky nebyly v souboru nalezeny všechny, chybí pravá kost hlezenní, dále pravá i levá kost klínovitá střední. Přítomny jsou tedy tyto kosti: pravý i levý calcaneus, pravý talus, pravá i levá os naviculare, pravé i levé os cuneiforme mediale, laterále a os cuboideum. Na zánártních kostech nebyly nalezeny žádné patologické ani traumatické změny.

Ossa metatarsi: Nártní kosti byly v souboru všechny, tedy celkem pět párů nártních kostí. Tyto kosti jsou ve výborném stavu, nejsou na nich známky postmortálních ani traumatických změn.

- 66 -

Phalanges: V kosterním materiálu se vyskytovaly proximální i distální články palce z obou stran a dále dva distální články prstů, které nebylo možno stranově identifikovat. Pohlavní diagnóza a) metrické metody  Program DSP (Murail et al. 2005) Pro určení pohlaví z pánevní kosti podle programu DSP byla využita levá pánevní kost, jejíž rozměry byly měřeny v mm. Zkratky rozměrů využité v tabulce a také jejich definice jsou převzaty z programu.

Rozměr

PUM

SPU

DCOX IIMT

Hodnota (mm)

---

25,00 202,00

32,00

ISMM

SCOX

SS

SA

SIS

VEAC

111,00

135,00

67,00

70,00

36,00

55,00

Tab. 14: Naměřené hodnoty pro pohlavní diagnózu podle kosti pánevní, program DSP Určené pohlaví: mužské  Novotný, Malinovský (1985)- metoda určení pohlaví podle kosti patní a hlezenní Y = 0,42002*šířka talu)+(0,41096*délka talu) dělící bod 38,469 Y = 0,4200,*53+0,41096*41 Y= 39,11>38,469 Určené pohlaví: mužské  Walrath et al. (2004)- metoda hodnocení pohlavně dimorfních znaků na lebce

hodnocený znak glabella processus mastoideus planum nuchale processus zygomaticus ossis temporalis arcus superciliares

váha znaku 3

rozvoj znaku

3 3

hodnocený znak tubera frontalia et parietalia protuberantia occipitalis externa os zygomaticum

3 2

inclinatio frontale tvar a horní okraj orbity

váha znaku 2

rozvoj znaku

2 2 1 1

Tab. 15: Hodnocené pohlavně dimorfní znaky na lece, jejich rozvoj a váha. Upraveno podle Walrath et al. 2004 Index sexuality: IS = 0,137 ….ID…nelze stanovit pohlaví - 67 -

b) Morfologické znaky určující pohlaví: Lebka- lebka je poměrně gracilní, některé hodnocené znaky mají feminní charakter: nevýrazná glabella, nízký processus mastoideus. I přesto na lebce převažují maskulinní znaky, a to: zvýrazněné arcus supercilliares, ostrý přechod k nosním kostem, hranatý tvar očnice, poměrně široké lícní kosti, zvýrazněná protuberantia occipitalis externa (zejména inion je markantní). Pánev- Pánevní kosti jsou poměrně gracilní. Symfýza je vysoká, tělo stydké kosti trojúhelníkovité. Incisura ischiadica major je poměrně úzká a hluboká. Spina ischiadica je hranatá. Acetabulum je velké a směřuje laterálně. Crista iliaca je výrazně esovitě zakřivena. Určené pohlaví: mužské CELKOVÁ POHLAVNÍ DIAGNÓZA: MUŽ Určení věku  kombinovaná metoda (Ascádi, Nemeskéri 1970): facies symphysialis............fáze III obliterace švů………fáze II struktura hlavice humeru..fáze I struktura hlavice femuru………fáze I odhadnutý věk: 42,5 ± 2,5 let (40-45 let)  Suchey-Brooks (1990)- metoda určení věku podle povrchu facies symphysialis ossis pubis; Pro tuto metody byla vybrána pravá pánevní kost, na levé pánevní kosti nebyla dostatečně zachována facies symphysialis. fáze 3……..odhadnutý věk 21-46 let  Osborne (2004)- metoda určení věku podle facies auricularis fáze 4…………34-68 let CELKOVÝ ODHADNUTÝ VĚK JEDINCE: 40-45 let

- 68 -

Určení výšky postavy Pro výpočet pravděpodobné výšky postavy byla použita metoda Sjøvolda (1990), která vychází z regresních rovnic dlouhých kostí. V našem případě se vycházelo z rovnice využívající délkový rozměr stehenní kosti, ostatní rovnice s korelačním koeficientem > 0,90 byly použity pro srovnání. V tabulce jsou uvedeny naměřené hodnoty v cm, jejichž míry jsou definovány ve Sjøvoldově metodě.

Hodnota (cm)

H1

F1

F2

Fib1

32,8

43,8

43,3

34,7

Tab. 16: Rozměry použité pro výpočet výšky postavy podle Sjøvolda

4,62 * H1 + 19, 00 =.4,62*32,8+19,00 = 169,15 ± 4, 89 cm 2,71 * F1 + 45,86 = 2,71 * 43,8+ 45,86 = 164,56 ± 4,49 cm 3,01 * F2 + 32,52 = 3,01 * 43,3+ 32,52 = 165,85 ± 3,96 cm 3,59 * Fi1 + 36,31 = 3,59*34,7 + 36,31= 160,88 ± 4, 10 cm VÝSLEDNÁ VÝŠKA POSTAVY: 164,56 ± 4,49 cm

Určení etnické příslušnosti- program FORDISC 2.0. rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

rozměr

zkratka

naměřená hodnota (mm)

glabellaopisthocranion

GOL

163

nasion-nasospinale

NLH

53

euryon-euryon

XCB

144

apertion-apertion

NLB

22

zygion-zygion

ZYB

130

dacryonektokonchion

OBB

40

bregma-basion

BBH

130

maximální výška orbity

OBH

34

basion-nasion

BNL

99

ektokonchionektokonchion

EKB

92

- 69 -

basion-prosthion

BPL

96

dakryon-dakryon

DKB

16

ektomolareektomolare

MAB

57

nasion-bregma

FRC

106

prosthionalveolon

MAL

47

bregma-lambda

PAC

101

auriculareauriculare)

AUB

125

lambda-opisthion

OCC

92

nasion-prosthion

UFHT

66

basion-opisthion

FOL

37

frontotemporalefrontotemporale

WFB

98

maximální šířka foramen magnum

FOB

32

frontomalare temporalefrontomalare temporale

UFBR

103

projekční délka porion-mastoideale

MDH

25

Tab. 17: Rozměry na lebce sloužící k určení etnické příslušnosti podle programu FORDISC 2.0. URČENÁ ETNICKÁ PŘÍSLUŠNOST: europoidní Patologické změny na skeletu  zubní kaz- Zubní kaz je lokalizován na horní i dolní dentici. Na horní čelisti jsou korunkovým kazem postiženy tyto zuby: první pravý premolár, druhý levý premolár, první pravá a druhá levá stolička. Kromě druhého premoláru jsou všechny kazy stomatologicky ošetřeny. U druhého premoláru kaz zasahuje až na dentin. Na dolní čelisti je kaz přítomen u druhého pravého premoláru a první pravé stoličky. Tyto kazy nejsou ošetřeny, postihují téměř celou korunku a zasahují až na dentin.  zubní kámen- Pozůstatky zubního kamene byly objeveny na linguální straně horních a dolních řezáků. Nejvíce zřetelná vrstva zubního kamene se nicméně nachází na pravém prvním dolním řezáku, kde pokrývá celou plochu zubní korunky na její linguální straně. Tento typ zubního kamene je označován jako kámen supragingivální (Hillson 1996, s. 256).  paradentóza- Předčasná ztráta zubů byla zaznamenána na horní i dolní dentici. Na horní dentici chybí druhá pravá stolička, na dolní také druhá pravá stolička. Tyto - 70 -

stoličky byly vytvořeny, ale během života vypadly pravděpodobně v důsledku zánětu. Na čelistech jsou patrny známky po uzavřeném alveolu.  spondyloartróza- Toto onemocnění bylo nalezeno na hrudním páteře, konkrétně na pátém až jedenáctém hrudním obratli, kde se vyskytovaly osteofytické výrůstky. Kromě nich byl na osmém hrudním obratli nalezen Schmorlův uzel, který je dalším projevem tohoto onemocnění.  spondylolýza- Spondylolýza je sekundární přerušení laterální části obratlového oblouku, jednostranné nebo oboustranné. Nejčastěji je lokalizována na bederní části páteře, kde postihuje třetí, čtvrtý a zejména pátý obratel. Etiologie tohoto onemocnění není vyjasněna (Horáčková a kol. 2004, s. 45). Tato patologická změna byla nalezena na pátém lumbálním obratli, kde nedošlo k uzavření spojení obratlového oblouku. Zde se jedná o tzv. bilaterální interartikulární spondylolýzu. Trauma  Antemortem- Traumata vzniklá během života nebyla nalezena.  Perimortem- V horních stěnách pravé i levé očnice byly nalezeny známky traumatického poškození, které bylo patrno v podobě kruhového otvoru v levé očnici a obdélného tvaru v pravé očnici. Oba tyto otvory mají ostré a roztřepené okraje (obr. 19). K nalezeným artefaktům u tohoto jedince patří i projektil ráže 14,5 mm, který byl vystřelen patrně z protitankové pušky, Tlaková vlna při výstřelu pravděpodobně způsobila tato traumatická poškození.

Obr. 19: Traumatické poškození horní stěny pravé a levé očnice (foto: L. Konečná)

- 71 -

 Postmortem- Postmortální poškození bylo na skeletu minimální. Nejvíce bylo patrno na hrudní kosti a na žebrech. Možná příčina smrti Na skeletu byly nalezeny traumatické změny v oblasti horních stěn pravé i levé očnice. Jiná perimortální zranění na skeletu nalezena nebyla. Jedinec patrně zemřel na následky zranění způsobená tlakovou vlnou při střelbě z protitankové pušky.

Shrnutí antropologické analýzy skeletu z Ořechova Skelet z Ořechova byl tvořen celkem 100 kostmi a devíti fragmenty žeber. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že se jedná o muže europoidního původu ve věku 40 - 45 let. Tento muž byl poměrně malý, výšky postavy byla stanovena na 164,56 ± 4,49 cm. Mezi nalezené patologické útvary dentice patřil zubní kaz, zubní kámen a také intravitální ztráta zubů. Postkraniální skelet byl postižen deformační spondylózou nalezenou na hrudním úseku páteře. Pátý bederní obratel byl postižen bilaterální interartikulární spondylolýzou. Z traumatických změn bylo na skeletu nalezeno perimortem trauma v podobě poškozených mediálních stěn obou očnic. Je pravděpodobné, že tento muž zemřel na zranění způsobená následkem tlakové vlny při výstřelu z protitankové pušky ráže 14,5 mm.

- 72 -

8. Diskuze Problematika zkoumání kosterních pozůstatků vojáků z druhé světové války je poměrně složitá, na našem území není známo mnoho případů antropologického zpracování těchto pozůstatků. Většina těchto nálezů není často ani publikována. Pro srovnání s výsledky mé práce jsem vybrala soubory z Vysokého Mýta- Brteč zpracovaný Lucií Konečnou, dále soubor z Nikolčic-Nového Dvora zpracovaný Evou Drozdovou. Zkoumané kosterní pozůstatky z hromadného hrobu z Orlovic byly stejně jako v případě nálezu z Vysokého Mýta smíchané dohromady, před vlastní antropologickou analýzou bylo nutné tento materiál zpětně zkompletovat. Zpětná rekonstrukce byla znesnadněna zejména špatnou zachovalostí kostí, postmortální poškození bylo rozsáhlejší než v případě kosterního materiálu z Vysokého Mýta. Všechny zkoumané kosti patřily dospělým jedincům přibližně stejného stáří, takže nebylo možné použít věkový rozdíl jako kritérium pro odlišení kostí jednotlivých skeletů, jako tomu bylo v případě materiálu z Vysokého Mýta. Z výše uvedených důvodů bylo celkově přiřazeno méně kostí k jednotlivým kostrám než u hromadného hrobu z Vysokého Mýta. Jak již bylo uvedeno, v případě vojáků z Orlovic se jednalo o dospělé jedince. Věk byl stanoven více dostupnými metodami, výsledný věk byl pak určen na základě největší shody věkového rozpětí u použitých metod. Jedinci z Orlovic byly poměrně staří, věk se pohyboval kolem 40 let, pouze voják 3 spadal do mladší věkové kategorie adultus I. V porovnání s věkovými kategoriemi vojáků z Vysokého Mýta i Nikolčic je patrné, že orlovičtí vojáci jsou starší. Výška postavy byla stanovena Sjøvoldovou metodou (1990) podle největší délky stehenní kosti. Vojáci z Orlovic byly poměrně vysocí, nejvyšší z nich měřil cca 180 cm, druhý cca 178 cm a třetí cca 163 cm. V porovnání s vojáky nalezenými v Nikolčicích i ve Vysokém Mýtu byli tito podstatně vyšší. Na kosterních pozůstatcích z Orlovic nebylo nalezeno velké množství patologických změn. Nejčastěji byl postižen chrup, a to zubním kazem a také záněty, které pravděpodobně způsobily předčasnou ztrátu některých zubů. Většina zubních kazů byla stomatologicky ošetřena. V porovnání se zdravotním stavem chrupu vojáků z Nikolčic jsou zuby lépe zachovány a ošetřeny. Na chrupech vojáků obou srovnávacích lokalit byly nalezeny sklovinné hypoplázie, které na zkoumaném materiálu nalezeny nebyly. Na postkraniálním skeletu byly nejběžnějšími útvary osteofytické výrůstky a Schmorlovy uzly. Tyto útvary byly diagnostikovány v obou srovnávacích souborech. - 73 -

Možná příčina smrti vojáků z Orlovic je velmi diskutabilní. Podle místního pamětníka vojáci zemřeli po výbuchu dělostřeleckého granátu. Mým cílem bylo toto tvrzení potvrdit nebo vyvrátit. Na některých kostech byly nalezeny kovové střepiny z granátu. Aby bylo možné dokázat, že je usmrtil ruský dělostřelecký granát, byly tyto střepiny poslány na prvkovou analýzu. Touto analýzou bylo prokázáno, že jsou střepiny tvořeny zejména železem, manganem, mědí a titanem a obsahují také příměsi vzácných kovů. Podle ústního sdělení soudního znalce p. Schildbergera využívali Rusové k výrobě dělostřeleckých granátů i příměsi vzácných kovů. Němci tyto příměsi nevyužívali, k výrobě dělostřeleckých granátů používali pouze železo. Z tohoto důvodu je možné se domnívat, že se jednalo o ruský dělostřelecký granát. Následkem výbuchu granátu také mohlo dojít k tříštivým zlomeninám, které se vyskytovaly zejména na dlouhých kostech. I když nebyly na kostech vojáků nalezeny známky smrtelných zranění, nelze vyloučit, že vojáci zemřeli na následky zranění způsobené výbuchem dělostřeleckého granátu.

Metody využité pro antropologickou analýzu vojáka z Ořechova byly shodné s metodami využitými při hodnocení vojáků z Orlovic. Věk byl stanoven na 40-45 let, spadá tedy do kategorie adultus II. V porovnání se srovnávacími soubory je tento jedinec opět poměrně starší, ale podobně starý jako vojáci z Orlovic. Byl poměrně malé a gracilní postavy. Lze tedy říci, že svou výškou postavy spadal do výškových rozměrů srovnávaných souborů. Z patologických změn byl nejvíce postižen chrup, diagnostikován byl zubní kaz, zubní kámen a intravitální ztráta některých zubů. Zubní kaz byl většinou ošetřen plombami. Zubní kámen postihl zejména přední zuby dolní čelisti. Obecně se tedy dá říci, že zdravotní stav zubů byl lepší než u vojáků z Nikolčic a srovnatelný s Vysokým Mýtem. Sklovinné hypoplázie diagnostikovány nebyly. Zdravotní stav postkraniálního skeletu byl shodný s materiálem z Orlovic i se srovnávacími soubory. Příčina smrti tohoto vojáka je poměrně problematická. Z perimortálních změn bylo na skeletu nalezeno pouze traumatické poškození horních stěn obou očnic. Toto poškození mělo poměrně ostré a mírně vpáčené okraje dovnitř. U skeletu byl nalezen projektil. Podle tvrzení odborníka na druhou světovou válku p. Kamila Pecháčka se jedná o střelu ráže 14,5 mm vystřelenou z ruské protitankové pušky. Je možné, že tlaková vlna při vystřelení mohla způsobit zranění, které následně vedlo ke smrti.

- 74 -

Dalším diskutabilním bodem je národnost vojáků. U kosterních pozůstatků vojáků z Orlovic bylo nalezeno velké množství výstroje a výzbroje, podle které bylo soudním znalcem p. Schildbergerem určeno, že se jedná o příslušníky německé armády. U vojáka z Ořechova bylo určení národnosti problematičtější. Z nalezených artefaktů byl s jistotou určen knoflík, který byl typický pro německé uniformy. Dále byly nalezeny textilie z umělých vláken. Podle tvrzení p. Schildbergera tento materiál používala pouze německá armáda, Rusové používali textilie z bavlny. Jak již bylo zmíněno výše, dentice všech nalezených vojáků z Orlovic i z Ořechova byla často postižena zubním kazem, který byl většinou stomatologicky ošetřen. Vojáci Rudé armády neměly většinou zubní kazy ošetřeny, celkem často mívali zubní náhrady ze zlata, jako je tomu např. i u vojáka z hrobu č. 5 z Nikolčic. Z uvedeného tedy vyplývá, že zkoumaný kosterní materiál z Orlovic i Ořechova pravděpodobně patří příslušníkům německé armády.

Ačkoliv se nalezené kosterní pozůstatky vojáků z druhé světové války v některých ohledech shodují se srovnávanými soubory z lokality Nikolčice a Vysoké Mýto, nelze tyto poznatky zobecnit. Lze tedy konstatovat, že vojáci z Orlovic byly v porovnání s oběma srovnávacími soubory vyšší, robustnější a také poněkud starší. Zdravotní stav odpovídá nadměrné fyzické zátěži a strádání během války. Voják z Ořechova byl postavy gracilnější a nižší a byl poměrně starý (40-45 let). Zdravotní stav byl podobný jako u orlovických vojáků i vojáků ze srovnávacích souborů.

- 75 -

9. Závěr Cílem diplomové práce byla antropologická analýza kosterních ostatků nalezených v lokalitách Orlovice a Ořechov. Hromadný hrob nalezený v roce 2007 nedaleko obce Orlovice obsahoval kosterní ostatky minimálně třech jedinců. Podle nalezených artefaktů bylo určeno, že se jedná o ostatky německých jedinců z druhé světové války. Nešetrným způsobem vyzvedávání byl bohužel materiál smíchaný dohromady, takže bylo nutné jej zpětně rekonstruovat. Celkově byl vyzvednut kosterní materiál poměrně špatně zachovalý, kosti byly postmortálně poškozeny. Tento fakt znesnadnil zpětnou rekonstrukci jednotlivých skeletů. Celkem bylo přiřazeno 132 kostí, nepřiřazeno 198 kostí. Ke skeletu ORL1 bylo přiřazeno 44 kostí, k ORL2 45 kostí, k ORL3 43 kostí. Nepřiřazeny zůstaly kosti rukou a nohou (kromě patních a hlezenních kostí, které se podařilo přiřadit), hrudní kosti a také žebra. Antropologickou analýzou bylo zjištěno, že všechny skelety patří dospělým mužům europoidního etnického původu. Jedinec 1 vykazoval oproti ostatním skeletům značnou robusticitu a měl mohutné svalové úpony. Jeho výška postavy byla stanovena na 180,01 ± 4,49 cm, věk byl určen na 39 - 44 let. Jedinec 2 byl střední postavy, měřil 178,11 ± 4,49 cm. Věk byl stanoven na 45 - 46let. Jedinec 3 měl gracilní stavbu a byl z nalezené trojice nejmenší, měřil 163,75 ± 4,49 cm. Věk byl určen na 28 - 33 let. Z patologických změn na skeletech z Orlovic byly nalezeny zejména změny na dentici, jednalo se o zubní kaz a intravitální ztráty zubů způsobené záněty. Zubní kazy byly většinou stomatologicky ošetřeny. Na postkraniálním skeletu byly nalezeny známky deformační spondylózy vyskytující se v hrudním úseku páteře. Na některých kostech skeletu ORL1 a 2 byly nalezeny kovové střepiny, které byly podrobeny prvkové analýze. Touto analýzou bylo zjištěno, že střepiny byly tvořeny zejména železem, manganem, titanem a mědí a také příměsí vzácných kovů. Toto složení odpovídá složení sovětských dělostřeleckých granátů z konce druhé světové války. Ačkoliv na kostech nebyly nalezeny jednoznačné známky smrtelného zranění, na základě nalezených kovových střepin, jejich analýzy a výskytu tříštivých zlomenin je možné, že nalezení muži zemřeli následkem zranění po výbuchu dělostřeleckého granátu. Skelet nalezený v Ořechově byl dodán k antropologické analýze bez bližší identifikace, není známa přesná lokalita nalezení a ani okolnosti, při kterých byl skelet vyzvedáván. Podle nalezených artefaktů bylo soudním znalcem p. Schildbergerem určeno, že se jedná o ostatky pravděpodobně německého vojáka z druhé světové války. Kromě textilií se mezi nalezenými artefakty vyskytoval i projektil ráže 14,5 mm, který byl vystřelen ze sovětské protitankové pušky. Skelet tvoří 100 celých kostí a devět fragmentů žeber. Antropologickou analýzou bylo - 76 -

zjištěno, že se jedná o muže europoidního etnického původu ve věku 40 - 45 let. Výška postavy byla stanovena na 164,56 ± 4,49 cm. Patologické změny na skeletu byly nalezeny zejména na dentici, jednalo se o zubní kaz, zubní kámen a paradentózu. Postkraniální skelet byl postižen defomační spondylózou nalezenou na hrudních obratlech. Na pátém bederním obratli byla diagnostikována bilaterální interartikulární spondylolýza. Možné perimortální trauma bylo nalezeno na horních stěnách očnic. Je pravděpodobné, že tento muž zemřel na zranění způsobená následkem tlakové vlny při výstřelu z protitankové pušky, jejíž projektil byl u skeletu nalezen.

- 77 -

10. Medailon autorky Lenka Konečná se narodila 22.8.1986 v Brně. Po absolvování gymnázia nastoupila na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obor Antropologie. V roce 2010 získala bakalářský titul v oboru Antropologie. Tématem její práce bylo Využití

pokročilých

zobrazovacích

metod

při

studiu

mumifikovaných lidských pozůstatků pod vedením RNDr. Petry Urbanové, Ph.D. Nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu v oboru fyzická antropologie. Zaměřuje se na kosterní a historickou antropologii.

- 78 -

11. Slovník pojmů Dělostřelecký granát- typ střeliva používaný dělostřelectvem, obvykle větší ráže Fraktura- Fraktura je definována jako neúplné nebo úplné porušení celistvosti kosti. Příčinou bývá nejčastěji trauma, jehož síla přesahuje pevnost kosti v ohybu, tlaku, tahu či torzi. Osteofyty- kostěné výrůstky po obvodu kloubních ploch u artroticky změněných kloubů. Typický projev degenerativně produktivního procesu na kostech. Protitanková puška- Pro potřeby Rudé armády se od srpna 1941 začaly vyrábět dva typy protitankových pušek ráže 14,5 mm - jedna byla systému Děkťarjev (PTRD) a druhá systému Simonov (PTRS). Oba dva typy PT pušek používaly stejné průbojně zápalné střelivo, které bylo schopné na vzdálenost 300 m probít pancíř o tl. 35 mm. Ráže (kalibr)- průměr střely Schmorlovy uzly- okrouhlé nebo lineární deprese na terminálních plochách obratlových těl jako důsledek tlaku vyhřezlého huspeninového jádra meziobratlové ploténky proti tělům obratlů. Tyto uzly patří k typickým projevům spondylózy. Spondylolysis- sekundární štěrbinovité přerušení laterální části obratlového oblouku, jednostranné nebo oboustranné. Střelná rána- Střelná rána může být způsobena mechanickými i palnými střelnými zbraněmi. Pokud zasáhne kosti, jde vždy o zlomeniny otevřené, často tříštivé nebo i ztrátové, kdy část kosti chybí. Střelné zbraně zasahují obvykle oběť na větší vzdálenost. Střelné rány jsou způsobeny mechanickými střelnými zbraněmi (luk, samostříl, prak) nebo palnými střelnými zbraněmi (pistole, pušky, děla a podobně). Ruční palné zbraně způsobují zranění projektilová, dělostřelecké palné zbraně způsobují především zranění střepinová. Válečný hrob- Válečným hrobem je pro účely tohoto zákona místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci, válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Válečným hrobem může být hrob jednotlivce, hrob hromadný nebo osárium, včetně náhrobků a ostatního hrobového zařízení.

- 79 -

Zubní kámen- mineralizovaný zubní plak. Tvrdá hmota složená z organických a anorganických látek, která se usazuje na povrchu zubů, tvoří se nad dásní, na krčcích zubů v sousedství vývodů slinných žláz nebo pod dásní, kde tvoří srpečkovité povlaky. Zubní kaz- Patologický proces, při kterém dochází k demineralizaci, změknutí a rozpadu tvrdých zubních tkání (narušení skloviny, dentinu, cementu). Vzniká působením bakterií, které pokrývají povrch zubní skloviny. Vede k tvorbě dutin v korunce zubu nebo na povrchu kořene.

- 80 -

12. Rejstřík antropologická analýza, - 7 -, - 24 -

Schildberger, - 14 -, - 19 -, - 82 -, - 85 -, - 86 -

beveling, - 15 -

skelet ORL1, - 7 -, - 27 -

chemická analýza střepin, - 7 -, - 26 -

skelet ORL2, - 7 -, - 38 -

Kamil Pecháček, - 19 -

skelet ORL3, - 8 -, - 48 -

keyhole fenomén, - 15 -

spondylolýza, - 71 -

nepřiřazené kosti, - 8 -, - 58 -

střelná zranění, - 7 -, - 14 -

Orlovice, - 1 -, - 2 -, - 3 -, - 4 -, - 7 -, - 11 -, 12 -, - 19 -, - 27 -, - 76 -, - 86 -

střepiny., - 18 -, - 20 -, - 26 -, - 37 -, - 60 tlaková vlna, - 16 -, - 17 -, - 74 -

Ořechov, - 1 -, - 2 -, - 3 -, - 4 -, - 7 -, - 8 -, - 11 -, - 13 -, - 21 -, - 22 -, - 61 -, - 76 -, - 82 -, 84 -, - 85 -

válečná poranění, - 7 -, - 14 -

prvková analýza střepin, - 60 -

zpětná kompletace skeletů, - 7 -, - 23 -

Rudá armády, - 10 -, - 13 -, - 14 -, - 75 -, - 79 -

zranění způsobená výbuchem, - 16 -

- 81 -

výbuch, - 18 -

13. Seznam použité literatury Ascádi, Györgi – Nemeskéri, János (1970): History of human life span and mortality. Budapest: Akadémiai Kiadó

Aufderheide, Arthur C. – Rodríguez-Martín, Conrado (1998): The Cambridge Encyclopedia of Human Paleopathology. Cambridge: Cambridge University Press.

Bass, William M. (1995): Human osteology; A Laboratory Field Manual. Columbia: Special publication No. 2 of the Missouri Archeological Society.

Covey, Dana – Born, Christopher T. (2010): Blast Injuries: Mechanics and Wounding Patterns. Journal of Surgical Orthopaedic Advances, roč. 19, č. 1, s. 8-12.

Dodd, Malcolm J. (2006): Terminal ballistics. Boca Raton London New York: CRC Press

Dostál, Miroslav - Poledňa, Jiří - Schildberger, Vlastimil.(1996): Ořechovská kronika. Vydáno k 50. výročí sloučení obcí Ořechova, Ořechoviček a Tikovic. Ořechov

Drozdová, Eva (2002): Antropologický rozbor kosterních pozůstatků ruských vojáků z II. světové války nalezených na lokalitě Nikolčice – Nový dvůr okr. Brno – venkov. Česká antropologie, roč. 52, č. 1, s. 25 – 28.

Drozdová, Eva (2004): Základy osteometrie. In: Jaroslav Malina ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných oborů“, 18. svazek. Brno: Nadace Universitas Masarykiana – Masarykova univerzita – CERM – NAUMA.

- 82 -

Ferembach, D. – Schwidetzky, I. – Stloukal, M. (1980): Workshop of European Antropologist: Recommendations for Age and Sex Diagnoses of Skeleton. Journal of Human Evolution, roč. 9, s. 517-549.

Hillson, Simon (1996): Dental Anthropology. Cambridge: Cambridge University Press.

Hillson, Simon (2005): Teeth. Cambridge: Cambridge University Press.

Horáčková, L.-Vargová, L (2006): Válečná poranění a jejich interpretace. Ve službách archeologie, ročník VII, s. 283-288.

Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004): Základy paleopatologie. In: Jaroslav Malina ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzné“obory, 15. svazek. Brno: Nadace Universitas Masarykiana – Masarykova univerzita – CERM – NAUMA.

Kimmerle, Erin H – Baraybar, José Pablo (2008): Skeletal trauma: Identification of Injuries Resulting from Human Rights Abuse and Armed Conflict. Boca Raton – London – New York – Washington D. C: CRC Press.

Klein, Leo – Ferko, Alexander a kol. (2005): Principy válečné chirurgie. Praha: Grada publishing.

Konečná, Lucie – Drozdová, Eva-Šafr, Miroslav (2011): Antropologická identifikace jedinců z hromadného hrobu. Česká antropologie, roč. 61, č. 1, s. 23-28.

Koukola, Ivo (2007): Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem. Brno: Brko.

Kvapilová, Helena – Dogoši, Michal (2007): Soudní lékařství pro právníky a policisty. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o. - 83 -

Mikš, Josef (1986): Na vyškovském směru : bojová činnost vojsk 2. ukrajinského frontu při osvobozování Vyškovska v dubnu a květnu 1945. Vyškov : Okresní výbor ČSPB.

Murail, P. – Brůžek, J. - Houët, F. – Cunha, E. (2005): DPS: A Tool for Probabilistic Sex Diagnosis Using Worldwide Variability in Hip-bone Measurements. Bulletins et Mémoires de la Société d`Anthropologie de Paris, roč. 17, s. 167-176. Novotný, Vladimír – Malinovský, Lubomír (1985): Determination of sex from talus and calcaneus. Scripta Medica, roč. 58, s. 437.

Novotný, Vladimír (1986): Sex Determination of the Pelvic Bone: a System Approach. Anthropologie, roč. 24, č. 2 – 3, s. 197-205.

Ortner, Donald J. (2003): Identification of Pathological Conditions in Human Skeletal Remains. San Diego – London: Academic Press.

Osborne, Daniel L. (2004): Reconsidering the Auricular Surface as an Indicator of Age at Death. Journal of Forensic Science, roč. 49, s. 1-7.

Poledňa, Jiří (2010): Ořechov, Ořechovice, Tikovice: Válečná léta 1939-1945. Ořechov: Obec Ořechov.

Roberts, Ch., Manchester, K. (2005): The Archeology of Disease, New York: Cornell University Press.

- 84 -

Schildberger, Vlastimil (1996): Ořechovská kronika III. Část. In: Dostál, Miroslav - Poledňa, Jiří - Schildberger, Vlastimil.(1996): Ořechovská kronika. Vydáno k 50. výročí sloučení obcí Ořechova, Ořechoviček a Tikovic. Ořechov

Sjøvold T. (1990): Estimation of Stature from the Long Bone Utilizing the Line of Organic Correlation. Human evolution, sv. 5, s. 431-447.

Stloukal a kol. (1999): Antropologie: příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum

Suchey, J. M. – Brooks, S. (1990): Skeletal age determination based on the os pubis: a comparison of the Acsádi – Nemeskéri and Suchey – Brooks methods. Journal of Human Evolution, 5: p. 227-238.

Šafr, Miroslav – Hejna, Petr (2010): Střelná poranění. Praha: Galén.

Štefan, Jiří – Mach, Jan (2005): Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada publishing.

Walrath, Dana E. – Turner, Paul – Brůžek, Jaroslav (2004):Reliability Test of the Visual Assessment of Cranial Traits for Sex Determination. American Journal of Physical Antropology, roč. 125, s. 132-137.

White, Tim D. – Folkens, Pieter A. (1991): Human osteology. San Diego: Academic Press Inc.

White, Tim D. – Folkens, Pieter A. (2005): The Human Bone Manual. San Diego – NY –

London: Elsevier Academic Press. - 85 -

Wolf, Stephen J. – Bebarta, Vikhyat S.-Bonett, Carl J. -Pons, Peter T.-Cantrill, Stephen V. (2009): Blast injuries. Lancet, roč. 374, s. 405-415.

Zachová, Markéta – Račanská, Michaela – Hirt, Miroslav – Schildberger, Václav (2010): Nález kosterních pozůstatků ze 2. světové války s nevšedním přidruženým nálezem a jejich antropologická analýza. Česká antropologie, roč. 60, č. 2, s. 31-32.

Žampach, Vojtěch (2000): Památník obětí světových válek a národně osvobozovacích bojů v okrese Brno-venkov. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně.

Internetové odkazy: Farní a obecní kronika obce Orlovice [online]. 2012 [cit.2012-04-09]. Dostupné z http://www.obecorlovice.cz/index.php?nid=9671&lid=cs&oid=2024292 Malina, Jaroslav a kol.(2009): Antropologický slovník. [online]. 2012 [cit.2012-05-10]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/slovnik.html Vetrák, Imrich (2006): Válečné hroby v České republice. [online]. 2012 [cit.2012-04-09]. Dostupné z http://www.valecnehroby.army.cz/htm/1_0.html Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. [online]. 2012 [cit.2012-04-09]. Dostupné z http://www.volksbund.de/volksbund.html

- 86 -