1. Přehled sociálně vyloučených lokalit ve městě Ústí nad Labem 1.1.
Krásné Březno
Krásné Březno je jednou ze sídlištních částí města Ústí nad Labem. Spolu s dalšími sídlišti (Mojžíř, Neštěmice) územně spadá pod správu Ústeckého městského obvodu Neštěmice. Podle informací z úřadu městské části Neštěmice je evidováno v Krásném Březně k 1.1. 2006 14.230 obyvatel s trvalým pobytem. Krásné Březno lze volně rozdělit na dvě části do dvou částí. Na severu se nachází panelákové sídliště, které bylo vystavěno v polovině osmdesátých let, zatímco jižní část Krásného Března je vystavěna o mnoho let dříve a je v úzkém sousedství s průmyslovými objekty (KB likér, pivovar) a sklady a prodejnami řady podniků. Ve středu čtvrti se nachází značně rozsáhlý multifunkční objekt bývalého obchodního domu PRIOR a Kulturního domu Corso, Katastrální úřad Ú.n.L, dále pekárna Inpeko a diskontní prodejny Plus a Penny market. V samotném Krásném Březně jsou dvě základní školy v ulicích Dr. Horákové a v Husově ulici a dvě školy střední, ISŠ obchodní v Keplerově ulici a SOU stavební v ulici Čelakovského. Krásného Března je v rámci města Ústí nad Labem vnímáno jako skupina sociálně slabých obyvatel. Kvůli své socio-ekonomické skladbě se tudíž z Krásného března stává sociálně vymezená lokalita. Díky tomu získává stále důrazněji pověst jakési „špatné čtvrti (ulice)“, ze které je lepší včas se odstěhovat – začnou klesat ceny bytů, takže se stanou dostupnějšími (ke koupi i k pronájmu) pro ekonomicky méně zajištěné osoby a jejich rodiny, jejichž počet ve čtvrti (ulici) stále roste. Městská čtvrť Krásné Březno je obývána z velké části Romy. Na základě odhadu pracovnic ÚMO Neštěmice (který se opíral především o příjmení, považovaná za romská) tvoří Romové asi 25 – 30 % obyvatel Krásného Března. V jižní části Krásného Března se jedná se o lokalitu Nový svět, ulice Matiční, Svádovská, Pekařská a Růžová. V Severní části, tedy v panelové výstavbě žijí Romové v ulicích Dr. Horákové, Přemyslovců, Keplerova, V Oblouku, Anežky České, Žežická, a dále část oblasti Pod Vyhlídkou. Sociálně vyloučení Romové jsou v naprosté většině nezaměstnaní. Ženy jsou bez práce prakticky všechny – starají se o početné rodiny. S Muži je to podobné. Ti, kdo práci najdou, pracují často „na černo“ na stavbách, silnicích apod. a nejednou se jim stane, že pak nejsou za svou práci zaplaceni. Pracovat se prostě nevyplatí: rodiny žijí ze sociálních dávek a
1
pokud by například otec rodiny začal pracovat, příjem rodiny by se podstatně nezvýšil – a přitom by se muž celý den dřel. Není třeba být Romem k úvaze, že to je krajně nevýhodné. O (ne)atraktivitě této městské části vypovídají také ceny nemovitostí. Byt v osobním vlastnictví má v porovnání s bytem v centru města nebo městské části Severní Terasa až poloviční tržní hodnotu. Kromě bydlení v bytech v osobním vlastnictví jsou obytné domy ve vlastnictví bytových družstev Družba a Spobyt a také několika soukromých podnikatelů. Obec si ve svém vlastnictví ponechala pouze několik domů ve kterých v současné době žijí především rodiny, které byly v minulosti vystěhováni z obecních bytů kvůli dluhu na nájemném. V těchto ulicích uzavíral v roce 2005 úřad městského obvodu smlouvy na dobu určitou, a to na půl roku. Smlouvy byly po uplynutí půlroční lhůty automaticky prodlužovány, ale pouze v případě, že dluh na nájemném dále nenarůstal a byl hrazen v rámci smluveného splátkového kalendáře. V současné době (podle informací terénních pracovníků ČvT) jsou s nově příchozími rodinami uzavírány smlouvy na dobu neurčitou. Tzv. pořadník na byty v současné době již v obvodu Neštěmice neexistuje. K 31. 12. 2005 bylo ve správě ÚMO Neštěmice celkem 800 bytů. Tyto poslední byty ve vlastnictví obce čekají na privatizaci. Privatizovány nejsou celé bloky bytů, ale jednotlivé byty jsou prodávány fyzickým osobám. Počet dlužníků se ke konci roku 2005 pohyboval kolem 490 a dluh na nájemném činil patnáct milionů korun. Problém s bydlením nastává v případech, kdy osoby žijící v Matiční ulici a dalších místech neplní své závazky, nesplácí starý dluh nebo mají dluh nový. V tomto případě jsou vystěhováni bez náhrady bytu. Vystěhované rodiny končí v bytech svých příbuzných, kde bydlí neohlášeni „na černo“ nebo v ubytovnách, které však pro ně nejsou v současnosti zcela přístupné. V Krásném Březně jsou dvě ubytovny, a to v ulici Čelakovského 4 a Na Sklípku 6, které patří jednomu majiteli. V ubytovně v Čelakovského ulici (bývalý internát středních škol) je celkem 79 pokojů, z nichž část je pronajímána příležitostně na kratší dobu (dělníkům např.), ve většině ale bydlí nájemníci již rok a déle. Odhadem jde o 250 osob, asi ¾ z nich jsou Romové (obvyklé je, že v jednom pokoji, většinou s vlastním sociálním zařízením, žijí dva dospělí a 4 – 5 dětí). Měsíční cena ubytování pro 2 dospělé se čtyřmi dětmi je 8180,- Kč. Romové jsou prý všichni nezaměstnaní, z ne-Romů, trvale žijících na ubytovně, část pracuje. Postupně zde dochází k tomu, že se do ubytovny stěhují příbuzní těch, kdo zde již bydlí (nyní v ubytovně například žije sedm vzájemně příbuzných rodin); obyvatelé ubytovny nepocházejí jen z Ústí, ale i z Loun, Děčína či Postoloprt.
2
Migrace rodin z dalších měst Česka je dalším z problémů, který bohužel přitěžuje celkové situaci této lokality. Před čtyřmi lety se k trvalému bydlišti v ÚMO Neštěmice přihlásilo kolem padesátky kuřimských Romů. Město Kuřim odkoupilo v té době od místních romských obyvatel jejich byty a ve spolupráci s kuřimskou realitní kanceláří pro ně našlo „lepší“ bydlení v Ústí nad Labem. Je zřejmé, že v tomto případě šlo o promyšlený tah kuřimské radnice, která se tak „elegantně“ zbavila svých Romů. Důležitou roli ve vztahu k situaci lokality Krásné Březno hraje také kriminalita. V devadesátých letech velmi rozšířená lichva není v současnosti největším problémem. Také za přispění společnosti Člověk v tísni se podařilo velkou lichvu z Krásného Března vymítit. I když si krásnobřezenští Romové mezi sebou peníze stále půjčují, situace není tak závažná. Větším problémem se zdá spíše poskytování vysokoúrokových tzv. „Rychlých půjček“ od finančních společností, kterými sociálně vyloučení obyvatelé řeší svou bezradnou finanční situaci. Mnozí (podle informací místních obyvatel) dokonce předem platí malé „všimné“ bokem (cca 500,-Kč/úvěrová smlouva) finančním agentům za kladné posouzení jejich žádosti o půjčku. Půjčky však uvádějí mnohé obyvatelé Krásného Března do ještě více frustrující situace. Nejednou vedlo nesplácení půjček k exekučnímu řízení. Co se týče prostituce není Krásné Březno prostitucí vyhlášenou lokalitou. Prostitutky se na ulici neukazují a své řemeslo provozují individuálně přímo u sebe doma nebo za zákazníky odjíždějí mimo lokalitu, na tzv. trasu E55, Dubí…. Poskytování sexuálních služeb je mnohými ženami z Krásného Března bráno spíše jako možnost přivýdělku v nepříznivé finanční situaci, jedná se o rychlý, spolehlivý a časově nenároční finanční příjem. Prostituce se v Krásném Březně neprovozuje nijak organizovaně, v Krásném Březně není žádný noční klub, neexistují organizované skupiny pasáků a prostituce nemá přímou vazbu na drogovou scénu. Za mnohem větší problém než je lichva nebo prostituce jsou v současné době v Krásném Březně považovány drogy. Kriminalisté hovoří až o 70% pravidelných uživatelů drog mezi místními Romy jejichž ve věkovém rozmezí je 17 až 35 let. Z toho minimálně polovina z nich konzumuje tvrdé drogy (pervitin, heroin…). Podle odhadu policie je naprostá většina deliktů v KB spáchána osobami užívajícími drogy (Romy i Neromy). Zdá se, že v tomto ohledu četnější kriminální činnost Romů zde neplyne z toho, že se jedná o Romy – ale z toho, že se častěji jedná o osoby závislé. Dle vyjádření policistů jsou
největším
problémem Krásného Března drogy a anonymita sídliště. Problémem je pasivita místních lidí, nevšímavost, flegmatismus. Romové se podle policistů dopouštějí především krádeží, ale ne v extrémním rozsahu: „zlou krev“ dělá hlavně to, co je ve městě vidět, tedy veřejný pořádek a 3
jeho narušování, hlučnost, „hemžení dětí“ – to ostatní popuzuje a vede k označení čtvrti jako problémové. Pro zlepšení kvality života nepřispívají ve větším rozsahu ani veřejné a neziskové organizace. Rozvoji komunitního života v této lokalitě by mohly pomoci právě organizace poskytující sociální služby obyvatelům lokality. Volnočasová, komunitní nebo nízkoprahová centra pro širokou cílovou skupinu obyvatel (děti a mládež, mladí nezaměstnaní, svobodné matky, senioři…) můžou napomoci k řešení celkové situace této lokality. V současné době působí v Krásném Březně tyto organizace: V Krásném Březně působí tyto neziskové organizace: Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s. – zajišťuje chod nízkoprahového klubu pro děti a mládež především z jižní krásnobřezenské lokality Nový svět. V klubu je realizován celotýdenní program pro děti a mládež rozdělený a zaměřený dle věku cílové skupiny. Dále působí pod touto organizací terénní sociální pracovníci, kteří poskytují konzultace a pomoc osobám ze sociálně vyloučených lokalit – poskytování bezplatné právní pomoci, doprovod při jednání na úřadech, pomoc s listinami, pomoc při vyřizování občanství, asistence při získávání zaměstnání, pomoc při zlepšování bytových podmínek, asistence při vyřizování dávek sociální péče a podpory, práce s rodinou, zprostředkování kontaktů. Kulturní svaz Jekethane – pořádá kulturní akce a umělecké kroužky pro romské děti a mládež z Krásného Března v místním kulturním domě Corso. Sociálně právní agentura White Light I. – Organizace poskytuje následnou péči pro uživatele drog a možnost chráněného bydlení maximálně pro čtyři osoby z této cílové skupiny. Dále je zde poskytován ambulantní program pro exusery - podpora v abstinenci formou individuální i skupinové socioterapie a psychoterapie. Organizace realizuje také program rekvalifikace pro osoby do 25-ti let. Výjimečnou poskytovanou služnou je také Post peniterciární – program pro odejité vězně z výkonu trestu. White light disponuje rozsáhlým prostory v Drážďanské ulici. Mezi plány organizace patří také zřízení a zahájení provozu nízkoprahového centra pro mladé lidi z celého Krásného Března. Provoz centra by měl být zajišťován sdružením mladých křesťanů YMCA, Sdružení YMCA se podařilo zajistit financování stavebních úprav prostor, absence financí však zůstává v rovině provozní a k zajištění lidských zdrojů. Vlastní zahájení činnosti je tedy zatím v nedohlednu. V lokalitě Krásné Březno dále působí organizace poskytující terénní služby pro drogově závislé, ústecké K-centrum a Sokrates.
4
Kromě činností neziskových organizací v lokalitě působí specialisté policie ČR, romského asistenta policie ČR, který v současné době působí při speciální základní škole a vyškoleného policistu na problematiku menšin. 1.2.
Předlice
Předlice jsou městskou částí města Ústí nad Labem Územně spadají pod správu Ústeckého městského obvodu Ústí nad Labem – město. Předlice se stali součástí města teprve v roce 1938. Př druhou světovou válkou se jednalo o prestižní obec, která byla obývána především českou komunitou. V současné době tato část města okolo 1800 obyvatel. Předlice jsou rozděleny na dvě části, Staré a Nové Předlice. Nové Předlice jsou odděleny od zbytku ulicemi Majakovského, Hrbovická a Ždírnickým potokem. Nové Přelice jsou dnes obývány téměř ze 100% Romy (cca 1600 Romů ze 1700 trvale žijících obyvatel). Architektonická výstavba v Předlicích se skládá především z několikapatrových činžovních domů, které jsou vlastněny soukromými majiteli ( tzv. starousedlíky). Další část obytných objektů, které jsou v horším a vážnějším stavu patří dnes rodině tzv. Moraváků, kteří v domech sami bydlí a významnou část z nich pronajímají nejchudším romským rodinám. Základní škola v Předlicích (ZŠ Školní náměstí) je dnes téměř 100% romská a je známá jako škola se sníženými standardy (řada informátorů hovoří o úrovni zvláštní školy). Řada romských dětí z lokality dojíždí také do ZŠ v Neštěmicích, Chabřovicích, nebo do speciální školy v Trmicích. V lokalitě je několik obchodů a barů, které většinou provozují majitelé domů ze „starousedlické“ části Nových Předlic. Pokud jde o dostupnost, lokalita je poměrně dobře dopravně obsloužena trolejbusy z centra města. Za zmínku stojí hypermarket GLOBUS, Makro, které jsou v nedalekém sousedství Nových Předlic. Do této lokality se již více než deset let soustředí chudé, dlouhodobě nezaměstnané a především romské obyvatelstvo. Předlice jsou mezi Obyvateli Ústí známé jako problémová lokalita, které je lepší se vyhnout, nepohybovat se zde přes den natož v noci. Vysoká koncentrace sociálně vyloučených osob s sebou přináší růst a projevy dalších negativních jevů, jako jsou krádeže, lichva, drogy, prostituce. První vlna příchodu Romů do této lokality je zaznamenána po druhé světové válce, druhá (již organizovanější) proběhla v sedmdesátých letech minulého století, jež souvisela s plánem likvidace slovenských romských osad (Romům byla v Čechách vyplácena částka cca 40.000,- Kčs). Ústí nad Labem mělo v té době dohodu s východoslovenským městem Michalovce
týkající
se
rozptylu
romského
obyvatelstva.
Skupina
problémových 5
„novousedlíků“ začala vznikat v osmdesátých a devadesátých letech. V Předlicích se začala koncentrovat skupina obyvatel z jiných částí města Ústí nad Labem, ale také skupiny rodin ze Slovenska a a z Moravy (dnes tzv. Moraváci, vlastníci převážné většiny bytového fondu v Nových Předlicích). Starousedlíci přišli v migrační vlně v sedmdesátých letech a bydlí převážně v rodinných domcích. Novousedlíci pobývají lokalitu Nové Předlice po svém příchodu v osmdesátých a devadesátých letech. Novousedlíky nelze na rozdíl od starousedlíků vnímat jako uzavřenou jednolitou skupinu. Novousedlíky lze označit jako náhodné seskupení lidí, kteří sem dorazili v několika vlnách. Starousedlíky lze označit jako skupinu s vyšší socioekonomickou a životní úrovní k čemuž může přispívat jejich silné rodinné zázemí. Starousedlíci jsou považováni za majoritní skupinu Předlic, bezproblémové a „lepší“. Děti starousedlíků mají vyšší vzdělání. Starousedlíci se dokáží držet norem a zásad majoritní společnosti, uzavírají sňatky s neromy. Novousedlíci jsou naopak považováni za degeše, podřadné, špinavé a zablešené šmudly. I když jejich situace takovému popisu objektivně neodpovídá uvedený status většina společnosti považuje za platný. Problém novousedlíků je souvisí s tím, že se o roztroušené menší skupiny rodin, ve které neexistují silné a pevné solidární sítě. Specifickou skupinou jsou v této lokalitě jednoznačně tzv. Moraváci, kteří sice žijí ve stejných domech jako novousedlíci a mají nižší status než starousedlíci, ale novousedlíci se jich bojí. Hlavním zdrojem příjmů obyvatel z lokality Nové Předlice jsou sociální dávky a práce načerno, která se týká především mužské populace. Druhy pracovních činností, které jsou vykonávány místními muži jsou především stavební a výkopové práce. Pracovníci „sociálky“ odhadují, že prací načerno se v této lokalitě živí 30%. V současnosti jsou všechny bývalé obecní byty ve vlastnictví soukromých majitelů. Městská část Ústí nad Labem – město je v minulosti rozprodala za smluvní ceny, což vedlo k rychlé a úplné privatizaci v této lokalitě. Problémem v současné době v oblasti bydlení je skutečnost, že rodiny pocházející původně z Moravy zakoupili v průběhu zmiňované privatizace domy za velmi nízké ceny (obytný dům za cca 110.000,- Kč) a začali pronajímat byty nájemníkům. Byty se v kontextu města velmi často stávají posledním útočištěm pro řadu osob, které se dostali do problémů s bydlením (např. kvůli neplacení závazků na nájemném v jiných lokalitách). Nájmy v těchto bytech nejsou nijak nízké. Pohybují se dle velikosti bytu od 6000,- do 9000,- Kč za měsíc.V případě neplacení nájmu jsou peníze od nájemníků vybírány nejrůznějšími nátlakovými metodami. V případě, že nájemník na zaplacení nemá
6
končí na ubytovnách nebo u svých příbuzných. Jedná se o uzavřený cyklus, který se u některých osob vícekrát opakuje. Kriminálními jevy, které se nejčastěji v lokalitě Nové Předlice objevují jsou především lichva, prostituce, kuplířství a výroba s distribucí drog. Je zde uplatňován klasický model lichvy se stoprocentním úrokem. Závažnou skutečností je však fakt že většina osob, které si od lichvářů peníze půjčují nepovažují tuto situaci za nikterak nepřirozenou, omezující, ba naopak jsou vlastně lichvářům vděčni a považují lichvu za standardní řešení své finanční situace. Prostituce je pravděpodobně provozována v některých domech v lokalitě. Organizovaná prostituce není provozována a to vzhledem ke vzniku řady kamenných „veřejných domů“ mimo lokalitu, kde mají zákazníci (především Němci) větší jistotu bezpečnosti a pohodlí. Hovoří se také (avšak v menší míře) o prostituci v rámci rodin. Případy, kdy otec nebo jiný rodinný příslušník doprovází dívku „na plac“ jsou motivovány špatnou finanční situací rodiny nebo tím, že dívka potřebuje na drogy. Pokles poskytování sexuálních služeb může souviset s tím, že výnosnější v současné je výroba drog a jejich distribuce. Prostituce je tedy provozována pouze pro individuální potřeby menší části osob. Užívání drog je podobně jako v Krásném Březně velmi časté. Jedná se především o užívání měkkých drog marihuana, toluen a drog tvrdých pervitinu a heroinu. Novým fenoménem v oblasti drogové problematiky je zneužívání a překupnictví se substitučními látkami Subutex a dalšími. Majetková trestná činnost tvoří 90% všech trestných činů páchaných v Předlicích. Jedná se především o krádeže (sběr) železa, krádeže v nedalekých supermarketech, drobné krádeže a vykrádání aut. Ve srovnání s ostatními ohroženými lokalitami v Ústí nad Labem jsou Předlice hodnoceny nejhůře. A to především z důvodu velké kumulace chudých romských rodin, koncentrace problémů, vznik fyzicky uzavřeného ghetta, špatná bytová situace. Kromě volnočasových aktivit, které realizuje místní základní škola a občanských sdružení KHERORO, KARIKA a LA ČHIPEN, není předlická lokalita v jakékoli zájmu činnosti organizací a poskytovatelů sociálních služeb. Terénní sociální služby zde poskytují pouze pracovníci společnosti Člověk v tísni nebo pro drogově závislé ústecké K-centrum. 2. Příčná témata – hlavní oblasti možné diskriminace 2.1 Oblast zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit V části výzkumu týkající se problematiky zaměstnanosti jsme uskutečnili rozhovory s několika zástupci významných zaměstnavatelů a ústeckého Úřadu práce. Kontaktovali jsme a uskutečnili setkání také s vedením nejvýznamnějších ústeckých personálních společností, 7
které jsou v současné době velmi důležitým hráčem na poli řešení problematiky zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit. Tyto společnosti jsou díky systému pronajímání zaměstnanců a počtem takto zaměstnaných osob jedněmi z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu (ale pouze formálně - viz níže). Cílem rozhovorů bylo získat co ucelenější přehled o přístupu zástupců sektorově rozdílných institucí k osobám ohroženým sociálním vyloučením, chtěli jsme získat informace o možnostech osob ohrožených sociálním vyloučením na trhu práce, ale také o zkušenostech zaměstnanců s cílovou skupinou. V průběhu rozhovorů jsme se soustředili také na možné diskriminatorní a další negativní jevy. Ke konci března 2006 bylo evidováno úřadem práce celkem 9.036 uchazečů o zaměstnání. Toto číslo tvoří 13,89% z celkového počtu (60.908 osob) lidí ekonomicky činných. Míra nezaměstnanosti je po městě Litoměřice druhou nejnižší v Ústeckém kraji. Dle úrovně vzdělání je v evidenci ÚP 4.103 uchazečů s dokončeným základním vzděláním a 2.893 osob s výučním listem. V součtu tvoří tito lidé zhruba dvě třetiny všech evidovaných nezaměstnaných osob. Nejvíce žádanou skupinou nezaměstnaných ze strany zaměstnavatelů jsou osoby s výučním listem. Žádné volné pracovní místo, které bylo v prvním čtvrtletí registrováno na ústeckém Úřadu práce nebylo označeno jako vhodné např. pro osoby se zdravotním postižením, osoby pečující o dítě do 15-ti let nebo pro osoby, které jsou v evidenci uchazečů déle než půl roku. V prvních třech měsících roku 2006 se na nárůstu počtu evidovaných uchazečů podíleli nejvíce České dráhy, Chemopharma a.s., Chabařovické strojírny, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem a také významné obchodní řetězce (spolu s nekvalifikovanou pomocnou silou tvoří prodavači podle profesního zařazení největší skupinu nezaměstnaných osob, celkem 340). Úřad práce v Ústí nad Labem Aktivity Úřadu práce z hlediska potřeb osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách můžeme rozdělit na dvě základní oblasti činností, které mohou ovlivnit přístup těchto osob k odpovídajícímu typu práce. Jedná se o přímou komunikaci s uchazeči o zaměstnání a příprava a nabídka rekvalifikací. Prvním z typu činností ÚP je každodenní přímý kontakt zprostředkovatelů s uchazeči o zaměstnání. Na počet devíti tisíc uchazečů o zaměstnání připadá v Ústí nad Labem celkem 25 zprostředkovatelů, což může vylučovat možnost kvalitní a dostatečné péče o každého z uchazečů ( průměr - 360 klientů/1 zprostředkovatel). Jednání s osobami žijícími v sociálně vyloučených lokalitách charakterizují zprostředkovatelé vesměs jako velmi náročné, jejich 8
situaci označují jako bezvýchodnou. Příčinu jejich nepříznivé situace vidí v širším kontextu s více činiteli. Největší podíl má podle jejich názoru celkové nastavení systému sociálních dávek, který není pro nikoho motivující. Cílovou skupinu klientů pocházejících ze sociálně vyloučených lokalit berou zprostředkovatelé jako nemotivované, neangažující se osoby bez jakéhokoli zájmu svou situaci zlepšit, tito lidé jsou nazýváni jejich žargonem jako „lidský parazit“.
Další skupinou jsou podle nich tzv. „šmudlové“, osoby, které nemají žádnou
pracovní zkušenost, jsou ve velké míře nezaměstnatelní a jsou to osoby na nejspodnějším dně sociálního žebříčku. Podle pracovníků ÚP jsou jejich poznávacími znaky nedostatečná osobní hygiena, špinavé oblečení a boty. Naopak klienti považují zaměstnance (podle jejich vlastních slov) za největší překážku k získání zaměstnání. Jak sami říkají: „…jsme cigáni a proto nám nenabídnou takové místo, co Čechům“. Dochází tak k pasivitě na obou stranách, která nejednou končí agresivními výstupy ze strany klientů (nadávky, urážky, hlasitý výstupy…) klientů vůči zaměstnancům Úřadu práce a z druhé strany k nevelké snaze cokoli pro uchazeče udělat navíc nebo se chovat přinejmenším příjemně. Na přijímané pracovníky do pracovních pozic „zprostředkovatel“ nejsou kladeny nijak extrémně velké nároky na kvalifikaci. Minimální podmínkou je absolvování střední školy. V průběhu svého působení na úřadě se mohou účastnit dalšího vzdělávání, např. v oblasti práva, sociologie ad. Budeme – li považovat práci zprostředkovatele za určitou formu sociální práce (minimálně ze 40% - 2 úřední dny v týdnu přímé práce s klienty, a to z velké části nijak lehkými) je na místě zmínit podmínky, které stát přikládá podle nového zákona o sociálních službách organizacím poskytující sociální služby. Podle tohoto zákona má každý, kdo působí v pracovní pozici sociální pracovník povinnost odborné způsobilosti (vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské vzdělání nebo absolvování kurzů akreditovaných MŠMT v rozsahu min. 200 hodin) v oblasti sociální práce a jí příbuzných oborů. Zaměstnanci úřadu však takovou povinnost nemají. Úřad práce jsou podle zákona
o sociálních službách státní správou.
Zprostředkovatelé nemají žádnou formu supervize nebo intervize, běžné součásti činnosti poskytovatelů sociálních služeb. Nemají možnost metodicky propracovaného systému sdílení a výměny zkušeností mezi sebou pod vedením nestranného odborníka a nikdo nepracuje například s příčinami a důsledky stresové zátěže na pracovišti. Sami zprostředkovatelé uvádějí, že jsou v současné době nadměrně zatěžováni administrativními úkony (platnost nového správního řádu) a na soustředění na práci s klienty zbývá velmi málo času. Tato skutečnost může vést spolu s dalšími k ještě větší pomyslné propasti mezi pracovníky úřadu a uchazeči.
9
Experiment přiblížit se skupině romských uchazečů o zaměstnání, který byl v minulosti na ústeckém úřadě práce realizován, nevyšel. Na místo zprostředkovatele byl přijat podle slov zástupce úřadu: „Mladý Rom s odpovídajícím vzděláním“. Ten však úřad zanedlouho opustil. Během svého působení na úřadě (byl objektem velkých nadějí na zlepšení situace) se nejednou stal objektem útoků registrovaných uchazečů o zaměstnání v následujícím kontextu: „Ty nejsi náš! Ty nám nerozumíš! Ty nám nijak nepomůžeš! Jsi stejný jak ty bílí….“. Podobné situace či konflikty mohly být pro mladého Roma natolik frustrující, že nakonec místo zprostředkovatele opustil. Jedná se pouze o další důkaz toho, že problematika sociálního vyloučení není otázkou etnického zařazení jedince (Rom se lépe domluví s Romem). Podobné pokusy, které jsou známy z minulosti v rámci činnosti několika dalších institucí, dopadly podobně neúspěšně a málokdy se setkaly s kladnou odezvou. Na práci zprostředkovatelů mají vliv také zástupci zaměstnavatelů. Zprostředkovatel v dobré víře a s dobrým úmyslem doporučí nezaměstnanému volné pracovní místo (ačkoli ví, že je „šmudla“ a nemusí být úspěšný). Takto vyšle na schůzku do firmy několik osob. Druhý den
je
atakován
firemními
zástupci,
kteří
nevybíravým
způsobem
vytknou
zprostředkovatelům jejich výběr. Pár takových zkušeností ovlivní zprostředkovatele natolik, že nezaměstnané (zvláště jedná-li se o cílovou skupinu Romů ze sociálně vyloučených lokalit) nikam raději neposílá. Dalším důležitým okruhem činnosti úřadů práce, která může ovlivnit přístup osob ze sociálně vyloučených lokalit k perspektivnímu a odpovídajícímu zaměstnání je nabídka a realizace rekvalifikačních kurzů. Standardní nabídka Úřadu práce je vyvěšena na vývěsce úřadu a na internetu. Tyto typy nabízených rekvalifikací se týkají úzce specializovaných oborů (au-pair, práce s počítačem, administrativní pracovník,….). Mezi nabízenými rekvalifikacemi se objevuje také např. „prodavač“, který je v současné době druhou nejmasovější skupinou nezaměstnaných (viz. výše). Zprostředkovatelé mají v rukou různé druhy nabídek na rekvalifikaci, které mohou uchazečům nabídnout. První z nich jsou otevřené rekvalifikace bez jakýchkoli podmínek nebo s podmínkou (např. předchozí kvalifikace a zkušenosti, věk… apod.). Dalším okruhem rekvalifikací jsou kurzy do nichž může vstoupit uchazeč pouze s příslibem zaměstnavatele, který ho po absolvování kurzu zaměstná. Jednou z možností mohou být také „vysokoprahové“ rekvalifikační kurzy realizované v rámci projektů některé z personálních agentur působících v Ústí nad Labem (např. Persona Grata). Jde o samostatnou iniciativu agentury, ve které je Úřad práce pouze partnerem a prostředníkem. Tyto rekvalifikace probíhají podle následujícího principu. Uchazeči je zprostředkovatelem nabídnuta možnost rekvalifikace u personální agentury (avšak bez udání 10
všech podrobností). Uchazeč se v předem daný čas dostaví na místo, které je určeno na osobní pozvánce. Očekává automatické přijetí o kurzu a úvodní hodinu, např. kurzu na počítači. Je však velmi překvapen, když namísto seznamování s počítačem a jeho příslušenstvím mu je předložen osobnostní psychologický test. Podobné testy jsou jakýmsi „sítem“ personálních společností, díky kterému se snaží najít nejvhodnější zájemce, pro které bude absolvování kurzu užitečným přínosem a nejen dalším z řady kurzů, které mu jsou k ničemu. V případě, že po vyhodnocení testu odborníkem personální agentury zájemce není do kurzu přijat, dochází však k dalšímu pomyslnému zářezu do sbírky neúspěchů nezaměstnaného. Z důvodu špatné informovanosti nebo nepřesného pochopení podmínek přijetí do rekvalifikačního kurzu si v tu chvíli zájemce připadá podveden a dochází k dalšímu oslabení jeho motivace svou situaci řešit podobným způsobem. Dobře míněné testy při vstupu do rekvalifikačního kurzu mohou mnozí uchazeči vnímat jako diskriminační. Pro personální agentury jsou podobné testy jedním z mála prostředků, které mohou vést k efektivnějšímu využití vynaložených finančních prostředků na rekvalifikační kurzy. Ke konci března absolvovalo rekvalifikační kurz celkem 168 uchazečů o zaměstnání, což jsou pouhá necelá dvě procenta z celkového počtu uchazečů. Problémem v systému rekvalifikací zůstává efektivita. V rámci rekvalifikací se nepřihlíží k individuálním potřebám respondentů. Nastavení rekvalifikačních kurzů odpovídá aktuálním potřebám trhu, ale nikoli aktuálním potřebám uchazečů o zaměstnání. Pro osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách je velmi složité naplnit podmínky pro vstup do rekvalifikačních kurzů. V činnosti Úřadu práce v Ústí nad Labem nelze nalézt přímé důkazy o diskriminačním jednání. Každodenní práci úředníků ovlivňuje mnoho faktorů, mezi něž lze zařadit také individuální přístup a jednání uchazečů vůči pracovníkům ÚP. Pokud se diskriminační jednání vůči osobám žijících v sociálně vyloučených lokalitách vyskytuje je v mnoha případech skryté a záleží na individuálním přístupu zprostředkovatelů a dalších pracovníků. K možným úvahám nad diskriminačním jednáním se však musíme zamyslet nad následujícími skutečnostmi: •
Nadměrný počet uchazečů o zaměstnání připadající do péče jednoho zprostředkovatele, čímž je snížena kvalita jednání a komunikace s uchazeči (málo času, stres,…)
•
Nestandardizovaný požadavek na kvalifikovanost pracovníků úřadu, kteří se věnují přímé práci s klienty a s tím související malá orientace v problematice sociálního vyloučení a chudoby.
•
Absence péče o zprostředkovatele úřadu práce ze strany vedení úřadu (nedostatek finančních prostředků, právní omezení), chybějící supervize či intervize. 11
•
Vědomé členění uchazečů o zaměstnání dle sociálního zařazení (již zmíněné členění na lidské parazity a šmudly). U činnosti Úřadu práce je však nutné zmínit také následující skutečnosti. Úřad práce
v Ústí nad Labem je partnerem v mnoha projektech podporujících snižování nezaměstnanosti v regionu. Zaměstnanci ÚP se podílí na komunitním plánování ve městě a v současnosti spolupracuje také se společností Člověk v tísni. Zprostředkovatelé vytypovávají uchazeče, kterým je posléze věnována zvláštní péče ze strany zaměstnanců ČvT. Zaměstnanci ÚP se účastní vzdělávání v oblasti problematiky chudoby a sociálního vyloučení. Personální společnosti PS fungují na tvrdém obchodním principu a jejich hlavní snahou a posláním je uspokojit své firemní klienty a dosáhnout zisku stanoveného střednědobými a dlouhodobými plány. Obchodním artiklem těchto společností je lidský zdroj, pracovní síla. Každá z personálních společností má své významné firemní klienty se kterými dlouhodobě spolupracuje, ty si chrání a snaží se naplnit s nimi uzavřené dohody a smlouvy. Činnost PS je většinou postavena na dvou základních pilířích. Prvním z nich je tzv. RECRUITMENT. PS na základě objednávky firemního klienta má za úkol najít nejvhodnějšího kandidáta na volné pracovní místo. Vybraný zájemce se stává kmenovým zaměstnancem firemního klienta personální společnosti. Za nalezení nejvhodnějšího kandidáta od firmy inkasují zprostředkovatelé provizi. RECRUITMENT se týká především pracovních pozic ve středním a vyšším managementu. Druhým pilířem podnikání personálních společností je tzv. TEMPORARY HELP. Dočasná výpomoc (pronajímání zaměstnanců)
firemním klientům se týká především
dělnických profesí s nižšími nároky na kvalifikaci a pracovní zkušenosti. Princip TEMPORARY HELP je jednoduchý. Firemní klient, který obdrží zakázku např. na výrobu sezónního zboží (křovinořezy…) si u PS objedná požadovaný počet dělníků. Vybraní dělníci se stávají zaměstnanci personálních společností. PS získá od firemního klienta vysokou finanční provizi ze které platí dělníkům mzdy. Výnosem společnosti je rozdíl mezi provizí a vyplacenými mzdami, povinnými odvody a daněmi. Personální společnosti s dělníky uzavírají v tomto případě pracovní smlouvu na dobu určitou popř. dohodu o pracovní činnosti. Významnými firemními klienty PS jsou velké mezinárodní výrobní firmy postavené na „zelené louce“ v nedávné minulosti. Pro jistotu naplnění pracovních míst uzavírají firmy smluvní vztahy s více PS najednou. U výrobních firem se díky systému pronajímání zaměstnanců stává, že například z tisíce pracovních pozic je pouze čtyři sta z nich kmenovými 12
zaměstnanci a ostatní jsou zaměstnanci personálních společností. Ze strany nejvýznamnějších PS v Ústí nad Labem nelze přesně kvantifikovat počet lidí, kteří byli zaměstnáni formou systému TEMPORARY HELP, protože tato informace slouží pouze pro jejich interní potřebu a je neveřejná. Pro personální společnosti není počet dočasně pronajatých zaměstnanců tolik významný jako finanční podíl pobočky na zisku společnosti v České republice nebo v rámci Evropy. Odhadovaný počet takto pronajatých zaměstnanců se podle zástupce jedné z PS v Ústí nad Labem pohybuje mezi jedním a dvěma tisící lidmi. To není vzhledem k počtu obyvatel města a počtu personálních společností bezvýznamné číslo. V činnosti PS
jsou
vzhledem
k možným
diskriminatorním
mechanismům
přinejmenším k zamyšlení následující skutečnosti: •
Problematika sociálního vyloučení je vnímána ze strany zástupců personálních
společností většinou v kontextu s etnickým původem zájemců o zaměstnání. Ve skupině osob ohrožených sociálním vyloučením se podle zaměstnanců PS nacházejí především Romové nebo přistěhovalci. Jako osoby méně ohrožené sociálním vyloučením jsou vnímáni ostatní uchazeči, kteří např. opustili výkon trestu, jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo mají velmi nízkou kvalifikaci. •
Podle tvrzení zástupců PS existují nepsané neoficiální dohody mezi personalisty firem a
zástupci personálních společností o neakceptovatelnosti Roma nebo Romky (s odpovídajícím vzděláním a praxí) na pracovní pozici ve středním nebo vyšším managementu firem v rámci systému RECRUITMENT. Firmy zadávající tuto objednávku ji odůvodňují tím, že Rom nebude pro své podřízené odpovídající autoritou a obávají se dělání schválností, podrazů nebo šikany ze strany jeho podřízených. •
Napsané a neoficiální dohody mezi firmami a PS jsou běžné i v rámci pronajímání
zaměstnanců. Na základě negativních zkušeností šéfů velkých firem, nechtějí firmy dále Romy zaměstnávat. Tím uzavírají možnosti pro osoby spolehlivé zodpovědné, které nemají problémy s docházkou a pro pracovní pozici se hodí, nicméně jsou identifikováni zprostředkovateli jako Romové nebo cizinci. Pro dobré udržení obchodních vztahů a finančního zisku personální společnosti přání svých klientů respektují a nijak do něj nezasahují. •
Personální společnosti sledují nemocnost zájemců o zaměstnání (pronajímaných
zaměstnanců) v uplynulých měsících. V případě, že zjistí, že zájemce o práci překročil určitou dobu nemocnosti nemají pro něj nabídku, tj. nepronajmou ho firemnímu klientovi. Otázkou zůstává, zda sledování nemocnosti probíhá pouze v rámci zájemců o práci, kteří jsou v PS
13
delší dobu evidováni nebo existuje jiná neoficiální možnost, jak nemocnost vysledovat také u nově příchozích osob. Získání zaměstnání prostřednictvím personální společnosti může být pro osoby žijící na hranici chudoby a osoby ohrožené sociálním vyloučením velmi jednoduchou variantou řešení své situace v období nezaměstnanosti. Tyto osoby jsou především pronajímány jako výpomoc do výrobních firem na krátkodobé zakázky (většinou 3-6 měsíců). Podle informací od firmy B&D, která v Ústí nad Labem patří mezi největší výrobní firmy a pronajímá si dělníky, pracuje ve výrobě 800 zaměstnanců, z nichž je nadpoloviční podíl Romů, občanů bývalého Sovětského svazu a Vietnamců. Takto získaná práce však nemá z dlouhodobého hlediska příliš velký význam: •
nezaručuje jistotu zajištění finančního příjmu na delší období, pouze v případě, že se pronajatý zaměstnanec stane kmenovým zaměstnancem firmy a uzavře smlouvu na dobu neurčitou,
•
nezaručuje možnosti dalšího zvyšování kvalifikace - absence vzdělávání, kurzů, stáží apod.,
•
až na výjimky zde není možný další profesní růst, Varianta zaměstnání přes PS je tedy pouze dočasným řešením situace jedince a výhodným
obchodem pro personální společnosti a jejich firemní zákazníky. U námi sledovaných personálních společností neexistuje další nadstandardní péče o pronajímané zaměstnance např. vzdělávání v oblasti zdokonalování komunikačních dovednosti, zásad správného jednání se zaměstnavatelem, práv a povinností na pracovišti, základní ovládání PC apod. Na druhou stranu lze uvést, že všichni námi kontaktovaní zaměstnanci personálních společností jsou otevřeni spolupráci při vytypovávání vhodných zaměstnanců společně s neziskovými organizacemi, které pracují v sociálních službách. Zástupci PS se v rozhovorech nebránili podílet se
na debatě o chudobě např. formou aktivní účasti na komunitním
plánování. Tato skutečnost je velmi zajímavá a otevírá možnosti spolupráce v komunitě mezi neziskovým a soukromým sektorem, která může být pro naše klienty přínosem. Významní zaměstnavatelé Významných zaměstnavatelů je v regionu několik. Region Ústí nad Labem a okolí je již z historického hlediska charakteristický především chemickým a potravinářským průmyslem. Významnými podniky v této oblasti zůstávají v Ústí nad Labem společnost Spolchemie a Setuza. Počet zaměstnanců se v porovnání s obdobím před rokem 1989 14
radikálně snížil. Společnost Spolchemie má aktuální nabídky na zaměstnání na pozice: Technik bezpečnosti práce a prevence závažných havárií, Prodejce v oblasti stavební chemie, Chemik a trvalou nabídku na zaměstnávání absolventům středních odborných učilišť, středních a vysokých škol. Setuza v posledních měsících řadí mezi společnosti, které své zaměstnance propouštějí. V drtivé většině nejsou osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách v těchto společnostech zaměstnávány. Pokud ano jedná se pouze o příležitostné krátkodobé brigády na pomocných pozicích. Novým útočištěm pro nezaměstnané mohou být výrobní haly zahraničních investorů vzniknuvší v okolí Ústí nad Labem. Personální politika těchto firem však není příliš transparentní. Vzhledem k centrálnímu řízení ze zahraničí, velkému počtu zaměstnanců a nejistotě týkající se udržení výroby a provozu je pro ně výhodnější a levnější spolupracovat s personálními společnostmi. Spolupráce a zaměstnávání osob přes personální společností je pro nejvýznamnější zaměstnavatele charakteristická. Nejvýznamnějším zaměstnavatelem je v této oblasti již zmiňovaná společnost Black and Decker, která zaměstnává kolem jednoho tisíc zaměstnanců. Dalším významným zaměstnavatelem se může zdát teplický Glaverbel. Tato společnost je celoevropsky populární svou výrobou speciálních okenních tabulí. O štědrém sponzoru teplického fotbalu je známo, že většina z jen trochu kvalifikovaných nezaměstnaných z oboru má vážný zájem u této společnosti pracovat (možná vzhledem k platovým podmínkám). Významnou roli na poli zaměstnávání osob hrají také velké obchodní řetězce. V Ústí nad Labem se jedná především o hypermarkety Globus, Carrefour nebo Makro. Ze stavebních firem je to potom společnost Insky, Stavby silnic a železnic a mnoho dalších, které se podílejí také na současné revitalizaci ústeckého městské centra. Z rozhovorů s významnými zaměstnavateli lze vysledovat následující: •
Firmy osoby ohrožené sociálním vyloučením zaměstnávají na krátkodobé zakázky. (viz personální společnosti)
•
Především u stavebních firem jsou osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách zaměstnávány načerno a jednorázově podle aktuálních zakázek jednotlivých firem. Ze strany úřadu chybí často jakákoli kontrola, represivní nebo preventivní programy zaměřené na zaměstnavatele, které načerno zaměstnávají. Proto není ojedinělé, že se na stavbách objevují obyvatelé výše popisovaných lokalit, pro které je taková práce jednou z příležitostí jak si finančně přilepšit k pobírání sociálních dávek, avšak v případě, že zaměstnavatel černým zaměstnancům zaplatí.
•
Zaměstnavatelé
často
nedodržují
povinnosti
vyplývající
ze
zákoníku
práce.
Neodůvodněně rozvazují s pracovníkem pracovní poměr ve velmi krátké době po 15
nastoupení zaměstnance na nové pracoviště. Zaměstnanci jsou často vytaveni tomu, že musí pracovat přesčas bez jakýkoli náhrad. •
Po zkušební době (např. obchodní řetězce) je zaměstnanec propuštěn. Jedná se tedy pouze o krátkodobou příležitost k řádnému výdělku a finančnímu zajištění rodiny.
•
Firmy zaměstnávají také osoby se záznamem v rejstříku. Otázkou je zda jde o jejich dobrou vůli nebo je záznam v rejstříku nástrojem pro manipulaci a zacházení se zaměstnancem.
Oblastní inspektorát práce Během výzkumu bylo kontaktováno ústecké zastoupení Státního úřadu inspekce práce územně pro Ústecký a Liberecký kraj. Cílem bylo zjistit všeobecné informace o diskriminačních případech zaměstnavatelů vůči zaměstnancům a jejich další řešení. Od 1. července 2005 má tento úřad v kompetenci šetření případů diskriminace v pracovně právních vztazích. Podle zákona č. 251/2005 sb. je tento úřad povinen postihovat zaměstnavatele, kteří diskriminují své zaměstnance v oblastech vyjmenovaných v par. 1 odst. 4 zákoníku práce. Z průběhu rozhovoru vyplynulo, že úřad od 1. července 2005 řešil celkem tři podněty napadání, diskriminace nebo šikany osob ze strany zaměstnavatele, avšak ani jeden z nich nebyl oprávněný. Podle zástupce úřadu jde o velmi složitou problematiku. Diskriminace se podle něj velmi těžko dokazuje a může být zneužita zaměstnanci třeba v případě, že nemají se zaměstnavatelem nebo svým šéfem dobré vztahy. Pro možnou spolupráci, která by se týkala řešení případů diskriminace byl zástupce úřadu velmi skeptický. Dle něho není možné z pozice úřadu navázat jakékoli partnerství, protože úřad je správním orgánem, avšak vítá jakoukoli možnost účasti na vzdělávacích aktivitách nebo konferencích. Zdá se, že řešení případů diskriminace je pro úřad pouze okrajovou záležitostí v jejich činnosti. Závěrečná zpráva úřadu za rok 2005 odráží celou řadu činností. Jedná se především o aktivity týkající se bezpečnosti práce ad. Sociální služby v oblasti zaměstnanosti Sociálně – právní agentura White light realizuje v rámci své činnosti krátkodobé vzdělávací kurzy a rekvalifikace pro cílovou skupinu mladých lidí ve věku 15-25 let, kteří mají pouze základní nebo nedokončené základní vzdělání a jsou ohroženi sociálním vyloučením. Podmínkou zařazení do rekvalifikačních a vzdělávacích kurzů je aktivní účast v doprovodném sociálním programu. Aktuální nabídku vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů tvoří krátkodobá certifikovaná školení (montáž střešních systémů, hydroizolační, nátěrové a 16
zateplovaní systémy, certifikované krátkodobé kurzy ( montáž příček a stropů, půdní vestavby) a rekvalifikační kurzy (zahradní a sadařské práce, práce na PC nebo šití na stroji). Mladým nekvalifikovaným lidem nabízí možnost placené praxe většinou ve stavebnictví. Nabídka vzdělávacích aktivit a praxe je průběžně měněna na základě aktuálních potřeb trhu, partnerů a klientů. Sociální agentura je občanským sdružením, jehož hlavním posláním je poskytování sociálních služeb zdravotně postiženým. Hlavními dvěma realizovanými programy zaměřenými na problematiku nezaměstnanosti zdravotně postižených je JOB Centrum v rámci kterého je poskytováno sociálně právní poradenství, kurzy přípravy na zaměstnání, vzdělávací kurzy ( PC, jazyky) a nabídka pracovních příležitostí v Ústí nad Labem. Druhým programem je činnost v rámci poradenského a vzdělávacího centra. Jedná se o vzdělávání pracovníků NO v problematice zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, asistenční služby zaměstnavatele a NO a mediální kampaně. Kofoedova škola v Ústí nad Labem realizuje od prosince roku 2005 aktivity pro nezaměstnané. Většinou se jedná o volnočasové aktivizační činnosti mezi kterými jsou kurzy nejrůznějšího zaměření (cizí jazyky, ruční práce, práce na PC a internetu apod.). Nezaměstnaní mohou v rámci činnosti školy pomoci přímo v provozu formou úklidových prací, pomocné práce… ad. Novým aktivitám zaměřených na řešení problematiky nezaměstnanosti osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách je projekt společnosti Člověk v tísni, podpořený EU v rámci OPRLZ, Pracovní poradenství a management pracovních příležitostí - mapování nabídky zaměstnání a služeb zaměstnanosti (kvalifikační a rekvalifikační kurzy, praxe nebo dobrovolná práce, tréninky a podporované zaměstnání) v dosahu klienta, jejich zprostředkování klientovi, pomoc s administrativou spojenou s ucházením se o zaměstnání či s využitím takových služeb zaměstnanosti, motivační práce s klientem, práce s bariérami na straně klienta. Vyjednávání a spolupráce s příslušnými subjekty - Úřad práce, zaměstnavateli, poskytovateli služeb zaměstnanosti. Kromě činnosti jednotlivých organizací mají nezaměstnaní možnost zapojit se do dobrovolnických aktivit v nejrůznějších organizacích. Donedávna realizovalo místní Dobrovolnické centrum metodicky propracovaný program pro nezaměstnané, který však vzhledem k malému zájmu nezaměstnaných a nedostatku finančních prostředků ukončil svou působnost. Nezaměstnaní jsou do dobrovolnické činnosti nabíráni neziskovými náhodně a nijak organizovaně. I když v systému nabídky zaměstnání práce na Úřadech práce existuje kategorie dobrovolnická činnost, není neziskovými organizacemi, ale ani úředníky ÚP využívána. V rámci projektů zaměřených na řešení politiky zaměstnanosti a rozvoj lidských zdrojů jsou významnými partnery pro Úřad práce Centrum komunitní práce, o.s. Preceptor,
17
o.s. Klyd a další. V náplni práce řady organizací jsou aktivity zaměřené na zaměstnávání a nezaměstnanost osob ohrožených sociálním vyloučením. 2.2
Problematika bydlení osob ze sociálně vyloučených lokalit Bytová problematika všeobecně je ve městě Ústí nad Labem jedním z nejžhavějších
témat, která jsou v poslední aktuální. Občany města je velmi citlivě vnímána privatizace tzv. Zlatého fondu města, která se uskutečnila v roce 2004 a 2005. Město se v tu dobu rozhodlo rozprodat všechny bytové jednotky především v centru města a to i přesto, že jejich majitelé, kteří do bytů přicházeli byli ujišťováni, že objekty ve kterých bydlí rozhodně rozprodávány v brzké době nebudou. Reakce nastaly ve chvíli, kdy se město rozhodlo byty rozprodat po jako celky formou celých domů. Druhým rozporuplným tématem jsou tzv. Nové byty na Bukově. Město Ústí nad Labem získalo dotace na výstavbu nových obytných domů a nechalo vybudovat bytovou výstavbu nedaleko centra města, jako jednu z možností jak řešit městskou bytovou problematiku. Zájem o bydlení v této lokalitě byl velmi malý (ceny bytů, lokalita, metráž bytových jednotek) a dodnes jsou v zásadě neobsazené. Město založilo bytové družstvo v rámci kterého jsou byty veřejnosti nabízeny. Zájemce musí při zájmu o byt 30% celkové ceny bytu a posléze platí po dobu dvaceti let zbývající částku. Cena nejmenšího bytu 1+kk je 529.000,-. Nejrozlehlejší byt přijde na 1.094.000,- . Podle podmínek pro čerpání dotací na stavbu domů nabídlo město část bytů zdravotně postiženým obyvatelům se zvláštními potřebami. Další byty jsou nabízeny v rámci „veřejného zájmu“. Město podepsalo prozatím smlouvy s krajskou Masarykovou nemocnicí a krajským soudem. Byty budou nabízeny lékařům a pracovníkům soudu , kteří se rozhodnou v Ústí nad Labem pracovat. Město Ústí nad Labem je rozděleno na čtyři městské obvody. V každém z nich odlišná jak sociální skladba obyvatel, tak podmínky k bydlení. Ústecký městský obvod Ústí nad Labem – město je charakterický tím, že se v jeho lokalitě nachází objekty v městském centru města, které jsou z velké části určeny ke komerčním účelům a to především na Mírovém a Lidickém
náměstí. Obyvatelé v ústeckém centru bydlí především v bytové výstavbě ze
sedmdesátých let (objekty za Mírovým náměstím) a nebo na Masarykově ulici ve starých předválečných zástavbách. V těchto bytech (kromě výjimek např. ulice Resslova, Pasteurova, některé části Masarakovy třídy s velkou koncentrací osob ohrožených sociálním vyloučedním…) bydlí převážně obyvatelé, které můžeme označit jako středostavovské. Centrální obvod územně spravuje také nevelké sídliště Všebořice a čtvrť Klíše se starou cihlovou a vilovou zástavbou. Pod centrální městský obvod však spadají výše popisované Staré a Nové Předlice, které lze označit jako sociálně vyloučenou lokalitu. Významnou 18
skutečností je fakt, že Předlice odděluje od centra města velký areál Spolchemie a objekty kolejových dep Českých drah. I když tedy Předlice do městského centrálního obvodu spadají jsou z centra fyzicky vyloučeny, avšak s dobrou dopravní přístupností (trolejbusové spojení). K výše uvedenému popisu Krásného Března lze ještě městskému obvodu Ústí nad Labem – Neštěmice dodat, že se paneláková výstavba se netýká pouze části Krásného Března. Klasická paneláková výstavba se týká také sídlišť Pod Vyhlídkou, Neštěmice, Skalka nebo Mojžíř, který se poslední dobou stává lokalitou s vysokou koncentrací dlouhodobě nezaměstnaných, osob ohrožených drogou apod.. Můžeme říci, že městský obvod Něštěmice je obydlen osobami, které jsou na tom z hlediska sociálního začlenění nejhůře z celkového pohledu na složení obyvatel města. V porovnání s centrálním obvodem a obvodem Neštěmice je situace v porovnání lepší v městské části Střekov. Obvod Střekov se nachází na protějším břehu Labe na rozdíl od ostatních ústeckých městských obvodů. V dolní části Střekova se nachází především starší cihlová výstavba obývaná především střední vrstvou obyvatel. Jednou z výjimek v dolní části Střekova je dům v Železničářské ulici, který v minulosti sloužil střekovskému obvodu jako náhradní bydlení pro neplatiče nájemného. Jedná se o dům se čtyřmi vchody s přibližně dvaceti bytovými jednotkami. Kromě možného zaznamenání pohybu lichvářů není situace v této lokalitě nejhorší. V dolní časti se nachází také ubytovna ( popis viz níže). Sídliště Kamenný vrch v horní části Střekova je klasickým městským panelákovým sídlištěm s výskytem negativních jevů (drogová problematika, krádeže aut…). Nejlépe hodnocenou částí města samotnými obyvateli města je Ústecký městský obvod Severní Terasa. Tento obvod nacházející se v severní části města je oddělen od centra města strmými serpentinami a je rozdělen na sídliště Skřivánek, kde žijí především senioři, Severní Terasu, která je největším panelákovým komplexem, malou panelákovou částí Stříbrníky a sídlištěm Dobětice, s vysokou koncentrací romských obyvatel. V všech částech města Ústí nad Labem obyvatelé bydlí buď ve zprivatizovaných bytech v osobním vlastnictví ( zakoupených v privatizacích v devadesátých letech nebo po roce 2000), družstevních bytech (největšími bytovými družstvy ve městě jsou BD Družba a BD Spobyt) nebo v bytech obecních, které jsou však postupně odprodávány do soukromého vlastnictví (např. Na Střekově čeká na privatizaci šedesátka neobsazených volných bytů) a ani jeden z městských obvodů nemá v současnosti ve svém dlouhodobém záměru ponechat si jakýkoli bytový fond ani pro potřeby určitého typu sociálního bydlení. Výjimkou zůstávají objekty určené pro bydlení osob ve veřejném zájmu (např. objekt na v Doběticích, půdní byty na Lidickém náměstí… ad.) Jednotlivé úřady městských obvodů nepřijímají žádosti o byt do 19
tzv. pořadníků, které byly minulosti nástrojem pro přidělování obecních bytů. Obyvatelé města, kteří jsou v jakékoli životní tísni však můžou ve většině obvodů žádat požádat o mimořádné poskytnutí bytu. Neštěmicích byly podány v roce 2005 celkem 4 takové žádosti, kdy bylo třem vyhověno a byly kladně vyřízeny. O přidělení takových bytů rozhodují zastupitelstva jednotlivých obvodů. Překážkou pro mnohé však zůstávají tvrdé podmínky pro přidělení bytu – dosavadní trvalé bydliště v městském obvodě, bezdlužnost žadatele vůči městu….ad. Kromě rozhovorů se zástupci městských obvodů a magistrátu města jsme uskutečnili rozhovory také s pracovníky realitních kanceláří a zjišťovali jsme jejich přístup ke klientům, pocházejících ze sociálně vyloučených lokalit. Realitní kanceláře ve městě Ústí nad Labem V rámci výzkumu jsme uskutečnili rozhovory se zástupci nejvýznamnějších realitních kanceláří. Jedná se o kanceláře Reality Pacovská, BIB, Finosa reality a další. Rozhovory byly zaměřeny na oblast prodeje a pronajímaní bytů, ale také na další záměry realitních kanceláří spojené s výstavbou nových malometrážních bytů a nájemních bytů obecně. Jednotlivé realitní kanceláře se liší skupinou firemních klientů a zákazníků na které se orientují. Zatímco na jedné straně stojí kanceláře zaměřené na výstavbu, prodej nebo pronájem těch nejatraktivnějších nemovitostí v centru města, existují realitní kanceláře jejichž zákazníky jsou ve velké míře osoby pocházející ze sociálně vyloučených lokalit. Návštěva realitní kanceláře je pro ně jednou z možností, jak řešit svou bytovou situaci. Podle slov zástupců kanceláří docházejí tito klienti cíleně s jasnou vizí, co chtějí, kolik jsou ochotni zaplatit nebo pravidelně platit. V realitních kancelářích není důvod přistupovat k těmto klientům s předsudky nebo vystupovat vůči nim arogantně. Jelikož se jedná o soukromé společnosti je pro ně každý z klientů potencionálním zákazníkem, jako každý jiný. Zástupci se shodli na tom početnou skupinu tvoří především chudší rodiny s více dětmi. V případě, že mají zájem o koupi bytu, mají zaměstnání a nemají peníze v hotovosti jsou (podle slov zástupce RK) díky službě půjček nebo hypotéky protaženi všemi možnými variantami. Realitní kanceláře dělají vše proto, aby vydělali co nejvíce peněz. V případě, že neprojdou sítem těch kteří na půjčku nebo hypotéku nárok mají, je jim nabídnuta alternativa bydlení v podnájmu. Situace se mění ve chvíli, kdy zákazníci nemají finanční prostředky na zaplacení povinné kauce, která dělá zhruba trojnásobek výše měsíčního nájmu. V takovém případě je zákazníkům nabídnuta možnost bydlení v ubytovnách. Některé z kanceláří mají smlouvy s majiteli ubytoven a „přihrávají“ jim budoucí nájemníky. Podle slov zástupců RK však majitelé ubytoven 20
vydělávají na systému příspěvku na bydlení. Podle jejich slov mají ubytovny nastaveno nejvyšší možné nájemné, na které stát lidem v sociální nouzi doplácí. Z rozhovorů vyplynuly následující skutečnosti, které se mohou zdát jako znevýhodňující nebo diskriminační: •
V řadě případů nemohou osoby postižené sociálním vyloučením i přes snahu RK najít odpovídající podnájem, jelikož závěrečného nájemce si vybírá majitel bytu, který však když vidí, že se jedná např. o romskou rodinu nebo rodinu s více dětmi s nesouhlasí s pronájmem.
•
Majitelé bytových jednotek, kteří zakládají společenství vlastníků se většinou dohodnou na tom, že v případě, že jeden z nich bude prodávat byt, neprodá jej romským rodinám nebo přistěhovalcům, aby byl zachován „klid v baráku“.
•
Realitní kanceláře, které se věnují rekonstrukci nebo výstavbě bytových jednotek se soustředí především na střední nebo vyšší vrstvu obyvatel města. Nájemní byt v domě ve vlastnictví realitní kanceláře je ve většině případů cenově nedostupný, i když cena za měsíční nájem odpovídá běžné ceně na ubytovnách. (cca. 8000,- Kč měsíčně) Ale v porovnání s jednou místností na ubytovně je prostornější.
•
Realitní kanceláře mají neoficiální dohody s vlastníky nemovitostí podle kterých vědí, které z objektů jsou vhodné např. pro chudé romské rodiny a jsou těmto rodinám doporučovány. Tím také dochází ke kumulaci chudých obyvatel do jednoho domu nebo ulice.
Ubytovny Ubytoven je v Ústí nad Labem několik. Dvě se nachází na území Krásného Března, jedna na Střekově. Všechny tři patří jednomu majiteli. Další možnosti ubytování touto formou jsou v trmickém hotelu Garni, v neštěmickém hotelu Český Lev nebo v ubytovně v Povrlech nedaleko Ústí nad Labem. Pro rodiny, které byly vystěhovány z bytu např. z důvodu neplacení nájemného nebo dluhu na nájemném je ubytování v ubytovnách jediným možným řešením jejich situace. Nejedná se o však o ubytování nijak prostorné a luxusní (společné sprchy a WC, až šest lidí v jedné místnosti). V jedné místnosti můžou pobývat maximálně dva dospělí se čtyřmi dětmi. V případě, že se rodina stará o více jak čtyři děti jsou její členové roztroušeni do více místností. Podnikání v této oblasti se může zdát výhodným obchodem pro majitele ubytoven. Stát dorovnává potřebným odobám náklady spojené s bydlením formou příspěvku na bydlení. Možná proto není divu, že částky, které osoby žijících na ubytovnách jsou tak vysoké. Rodiče se čtyřmi dětmi zaplatí za jednu obyvatelnou místnost okolo 8300,-
21
Kč. V případě, že chce mít majitel jistotu placení nájmu může se neoficiálně s ubytovanými dohodnout na tom, že si sami na úřadě vyřídí zvláštního příjemce. Poté platby za nájemné chodí majiteli přímo na účet. Nelze zjistit, zda k této dohodě dochází před tím než se rodina do ubytovny nastěhuje a zda-li je tato podmínka nástrojem pro manipulaci s rodinou. V průběhu monitoringu ubytoven jsme byly upozorněni na to, že „berou jenom party dělníků“. Po té, co jsme řekli, že by se jednalo o rodinu se čtyřmi dětmi nám bylo odpovězeno buď absolutní ne (to se týkalo Hotelu Garni a ubytovny v Povrlech) nebo jsme byly dotázáni na to zda rodina pobírá sociální dávky. Nemilé až arogantní jednání pracovníků ubytoven je možná odrazem jejich přístupu k ostatním klientům např. romským rodinám. Poskytování sociálních služeb v období přechodné bytové krize V oblasti poskytování sociálních služeb týkajících se řešení krize z hlediska bydlení jsou dnes nejvýznamnějšími poskytovateli Oblastní charita Ústí nad Labem, která provozuje azylový dům ve Štefánkově ulici. Ubytování pro muže v azylovém domě je rozděleno do dvou stupňů na noclehárnu, která má kapacitu 20-ti míst (má charakter nouzového ubytování na dobu nezbytně nutnou) a ubytovnu s kapacitou 13-ti míst. Ženy mohou být ubytování na ubytovně s kapacitou 13 –ti míst a je určen klientkám, které mají pravidelný měsíční příjem a jsou ochotny spolupracovat. Azylový dům nabízí další komplexní služby pro své klienty, sociální program, pracovní program, rekreační program a program duchovní. Dalším významným poskytovatelem služeb osobám v přechodné krizi je Centrum krizové intervence Spirála. Tato organizace nabízí službu krizového lůžka na dobu maximálně sedmi dnů pro zvládnutí těžké krize. Sociálně právní agentura White light nabízí chráněné bydlení pro cílovou skupinu klientů, kteří prošli protidrogovou léčbou. Další poskytovatelé služeb poskytují chráněné bydlení nebo ubytovací služby pro cílovou skupinu svých klientů (zdravotně postižení, mentálně postižení). Speciální služby pro řešení krátkodobé nebo dlouhodobé bytové nouze nabízí však pouze Oblastní charita.
22
