UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE
Charakteristika vybraných geologických lokalit v okolí Bystřičky a jejich význam ve výuce na základní škole
Bakalářská práce
Autor: Jana Žůrková Studijní obor: Matematika a přírodopis se zaměřením na vzdělávání Kombinované studium Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Olomouc 2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně dle metodických pokynů vedoucího práce a za použití uvedené literatury a internetových zdrojů. V Olomouci dne ……………… ………………………………………. Jana Žůrková
Mé poděkování patří paní Doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc. za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi při zpracování bakalářské práce věnovala.
Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………………...2 2. Metodika ……………………………………………………………………………….3 3. Západní Karpaty v ČR a přehled jejich geologického vývoje…………………………4 3.1 Flyšové pásmo ……………………………………………………………………..5 3.2 Karpatská předhlubeň ………………………….………………………………….7 3.3 Vídeňská pánev ……………………………………………………………………8 4. Geomorfologie, klimatické poměry a hydrologie studovaného území …………...….10 5. Flóra a fauna ………………………………………………………………………….12 6. Geologie studovaného území ………………………………………………………...13 7. Charakteristika geologických lokalit …………………………………………………15 7.1 Přírodní památka Svantovítova skála …………………………………………….16 7.2 Přírodní rezervace Klenov ……………………………………………………….19 7.3 Bystřička – skály u přehradní hráze ……………………………………………...23 8. Organizace exkurze …………………………………………………………………..24 9. Pracovní listy pro geologickou exkurzi ………………………………………………25 9.1 Pracovní listy ……………………………………………………………………..26 10. Závěr ………………………………………………………………………………….31 Literatura …………………………………………………………………………………32 Seznam příloh ……………………………………………………………………………34
1. Úvod Česká republika poskytuje mnoho příležitostí k poznání geologické minulosti. Je neobyčejně bohatá na geologické památky a doklady geologického vývoje Země (Chlupáč et al. 2002). Za údolím Vsetínské Bečvy navazuje na Hostýnské vrchy východní část hornatiny, která se nazývá Vsetínské vrchy. Vsetínské vrchy mají v půdorysně tvar trojúhelníku a jsou na jihovýchodě a západě omezeny údolím Vsetínské Bečvy a na severu Rožnovskou brázdou (Demek-Novák 1992). Obec Bystřička leží na západním okraji Vsetínských vrchů. Nejníže položená část se nachází v severozápadním okraji katastru, v místech, kde protéká řeka Bečva v nadmořské výšce 305 m (Hurtová 2007). Skalní výchozy v údolí Bystřičky tvoří významnou oblast pásma moravských pískovcových skal. Výjimečnost této lokality tkví ve velké hustotě skalních útvarů na poměrně malém území. Charakter skal v okolí Bystřičky je utvářen souvislými skalními hřbety,
na
jejichž
koncích
se
nacházejí
nejvýznamnější
útvary
(převzato
z:
http://bystricka.cz/uploads/bystricka_files/skaly_klenov.pdf). Předmětem bakalářské práce je geologická charakteristika území, kde se nachází obec Bystřička. Cílem práce je navrhnout trasu a náplň exkurze pro žáky 2. stupně základních škol po vybraných geologických lokalitách v okolí obce Bystřička. Pro každou geologickou lokalitu je vytvořen pracovní list. Pracovní listy mají ověřit získané vědomosti a dovednosti žáků a pro učitele slouží jako zpětná vazba.
2
2. Metodika Nejprve jsem nastudovala odbornou literaturu zabývající se geologickou minulostí Západních Karpat. Zaměřila jsem se především na oblast Vsetínských vrchů, kde leží i obec Bystřička. Vybrala jsem geologické lokality pro uspořádání exkurze. Lokality jsem zvolila tak, aby na sebe navazovaly a trasa exkurze nebyla časově náročná. Důležitá byla také přístupnost, bezpečnost a zajímavost vybraných lokalit. Všechny lokality jsem několikrát navštívila a zhodnotila jejich současný stav. Na základě zjištění všech výhod a nevýhod jsem vytvořila trasu pro exkurzi žáků 2. stupně základních škol. Současně jsem navrhla i pracovní listy, které slouží k ověření znalostí a dovedností žáků z geologie. Úkoly vycházejí z geologických charakteristik jednotlivých lokalit.
3
3. Západní Karpaty v ČR a přehled jejich geologického vývoje Území našeho státu patří z regionálního hlediska dvěma velkým celkům s odlišnou geologickou minulostí: Čechy a většina Moravy a Slezska jsou součástí Českého masivu, východní část Moravy a Slezska patří vnější okrajové části Západních Karpat (Chlupáč et al. 2002). Tato práce se zabývá územím, které spadá do Západních Karpaty. Karpatská soustava je relativně mladou geologickou jednotkou. Byla zformována procesy alpínského vrásnění od svrchní křídy do terciéru. Hlavní roli zde sehrála kolize jižnější africké desky s varisky konsolidovanou severnější deskou Evropy (Stráník et al. 1993). Karpaty jsou součástí mladých pohoří střední Evropy. Náleží k pásemným pohořím, která se začala vyvíjet koncem druhohor. Skládají se z více pásem, z nichž na Moravu zasahují ze Slovenska a Polska Vnější Západní Karpaty. Jejich pásmo vzniklo vrásněním v miocénu v průběhu sávské a štýrské fáze alpínského vrásnění (Demek 1992). Geologický vývoj Západních Karpat se od Českého masivu liší zejména neoidní paleografií a rolí procesů alpinské orogeneze (Čtyroký, Stráník, 1995). K Západním Karpatům na území Moravy a Slezska počítáme tyto základní regionálně geologické jednotky (Čtyroký, Stráník, 1995): Flyšové pásmo Karpatská předhlubeň Vídeňská pánev V podloží flyšového pásma a karpatské předhlubně spočívá v depresní zóně jižně od nesvačilského příkopu na severoevropské platformě autochtonní mezozoikum a paleogén.
4
Obr. 1: Geologické dělení Západních Karpat (převzato z Chlupáče et al. 2002) 1-Český masiv,
2-spodní miocén karpatské předhlubně (eggenburg-karpat), 3-střední miocén
(baden), 4-svrchní miocén (sarmat-pannon), 5-pliocén, 6-pouzdřanská jednotka, 7-ždánická podslezská j., 8-zdounecká j., 9-slezská j., 10-předmagurská j., 11-račanská j., 12-bystrická j., 13bělokarpatská j., 14-příkrovy a přesmyky, 15-zlomy, 16-okraj transgrese, 17-linie geologických řezů, 18-vrty
3.1 Flyšové pásmo Flyšové pásmo tvoří tektonicky definované jednotky s charakteristickou příkrovovou stavbou (Stráník et al. 1993). Sedimenty flyšového pásma se vyznačují specifickými znaky. Jsou především typické střídáním pískovců a jílovců ve velkých mocnostech. Sedimentace probíhala za horotvorného neklidu se značnou rychlostí. Flyšové sedimenty se proto vyznačují nedostatkem zkamenělin mimo mikrofosilie (Demek, Novák 1992). Jednotlivé skupiny příkrovů jsou uloženy nad sebou. Ve směru od nejvýše ležících příkrovů k nižším to jsou magurská skupina příkrovů a vnější skupina příkrovů (příloha č. 1, Stráník et al. 1993). Magurská skupina příkrovů se vyznačuje sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Je členěna na tři faciálně-tektonické jednotky (Čtyroký, Stráník, 1995): 5
Račanská jednotka – zahrnuje sedimenty albu až spodního oligocénu, které se vyznačují velkou faciální proměnlivostí. Bystrická jednotka – má prokázané sedimenty ve stratigrafickém rozsahu paleocénu až svrchního eocénu, pro které je charakteristický vysoký obsah karbonátového tmelu. Bělokarpatská jednotka – je tvořena sedimenty cenomanu až středního eocénu, které vykazují velkou individualizaci. Sedimenty jsou intenzivně zvrásněny v ploché volné struktuře s málo výraznou pásemnou stavbou. Magurské skupině příkrovů patří větší část Chřibů, Hostýnsko-vsetínská vrchovina, Bílé Karpaty a Javorníky (Stráník et al, 1993). Vnější skupina příkrovů se vyznačuje flyšovou a flyšoidní sedimentací převážně psamitů a pelitů, podřadně i vápenců silicitů. Je členěna na šest faciálně-tektonických jednotek (Čtyroký, Stráník, 1995): Předmagurská jednotka – je tvořena drobnými tektonickými útržky před čelem magurského příkrovu. Slezská jednotka – je tvořena sedimenty ve stratigrafickém rozsahu oxford až oligocén. Zdounecká jednotka – tvoří útržky v čele magurského příkrovu ve Chřibech. Podslezská jednotka – je charakterizována faciálně diferencovanou psefitickou sedimentací ve svrchní křídě až svrchním eocénu. Ždánická jednotka – zahrnuje sedimenty svrchní křídy až egeru, na kterých je uložen transgresivní spodní miocén. V Pavlovských vrších jsou do příkrovové stavby začleněny tektonické útržky jury. Pouzdřanská jednotka- představuje nejvíce k severozápadu vysunutou příkrovovou strukturu, složenou z intenzivně zvrásněných a zešupinatělých sedimentů svrchního eocénu až eggenburgu.
6
V oblasti flyšového pásma Karpat, které bylo na Český masiv nasunuto při alpínských horotvorných procesech, můžeme na charakter předjurského podloží usuzovat pouze podle valounů a bloků uložených v mladších vrstvách (Stráník et al. 1993). Na okrajích evropské pevniny se ve svrchní juře ukládaly převážně vápencové sedimenty teplého moře s korálovými útesy. Pro mladší období křídového útvaru a pro starší terciér – paleogén – jsou velmi charakteristické mořské uloženiny flyšového rázu. Jsou to velmi mocné sledy rychle se střídajících písčitých a jílovitých sedimentů, které se ve velkých mocnostech ukládaly působením gravitačních proudů v hlubších částech sedimentačních prostorů (Stráník et al. 1993). Koncem svrchní křídy byl za laramijské orogeneze jihovýchodní okraj variské pevniny vyzdvižen a hluboce erodován. Řekami byla vyhloubena hluboká kaňonovitá praúdolí – vranovický a nesvačilský příkop (Stráník et al. 1993). Přímé projevy alpínského vrásnění začaly v eocénu a byly ukončeny v miocénu. Konečným výsledkem alpínských procesů je složitá příkrovová stavba flyšového pásma. Pohyby příkrovů byly ukončeny ve středním miocénu (Stráník et al. 1993). Příkrovy je možné si představit jako plošné rozsáhlé desky nebo šupiny zemské kůry, které byly během horotvorných pochodů odloučeny od svého někdejšího podloží a nasunuty do míst desítky kilometrů vzdálených (Janoška 2000). Příkrovovou stavbu narušují četné zlomy, po nichž se dály vertikální i laterální pohyby. Některé zlomy zasahují hluboko do podkladu příkrovů (Stráník et al. 1993).
3.2 Karpatská předhlubeň Karpatská předhlubeň je systém vzájemně paralelních podélných předhlubní, které jsou vyplněné převážně mořskými sedimenty miocenního stáří a sladkovodními sedimenty pliocenními. Podle stavby a stratigrafického rozsahu se člení na část jižní (od rakouské hranice po osu nesvačilského příkopu), střední (po strukturní omezení Hornomoravským úvalem) a severní (po hranici s Polskem na sever, Stráník et al. 1993). Nejstarší sedimenty karpatské předhlubně jsou pravděpodobně egerského stáří. Vyskytují se severně od Znojma například u Žerotic, kde jsou uloženy na předneogenně erodovaném reliéfu (Brzobohatý, Cícha 1993). V eggenburgu následkem sávských pohybů a vlivem zvýšení hladiny světového oceánu došlo k první miocénní transgresi do nově
7
vznikající pánve. Nejprve se v členitém terénu na kontinentální hrubozrnná klastika ukládaly silty a nevápnité jíly (Adámek 2003). Během ottnangu pokračoval ve Vnějších Západních Karpatech kompresní režim. Areál předhlubně na Moravě se relativně zvedal, část eggenburských sedimentů byla erodována a spojení s mořem silně omezeno (Chlupáč et al. 2002). Na morfologicky výše položených částech předhlubně leží charakteristické ottnangské sedimenty – rzehakiové vrstvy. Tyto vrstvy představují písky až štěrky s mlži, zbytky ryb a valouny rohovců s černým povrchem (Brzobohatý, Cícha 1993). V karpatu vyvolala silná tektonická aktivita další pohyb flyšových příkrovů a novou transgresi. Hrubozrnná klastika se uložila v depresích na Mikulovsku či v okolí Holešova. Dále je karpat v celé předhlubni zastoupenem dvěma faciemi. Jde o facii psamitických sedimentů a vápnitých laminovaných jílů (Brzobohatý, Cícha 1993). V badenu postupovala transgrese na morfologicky členitější reliéf. V ose celé karpatské předhlubně se ukládá nejvýznamnější facie badenu – vápnité nevrstevnaté jíly (Brzobohatý, Cícha 1993). Po krátké regresní epizodě výrazně pokleslo celé předpolí Českého masivu a spodnobadenská záplava se rychle rozšířila dál na západ. V této druhé fázi spodnobadenské transgrese se uložily šedozelené a hnědozelené vápnité jíly – „tégly“. Ukončení sedimentace v karpatské předhlubni souvisí s regresí koncem stupně badenu (příloha č. 2, Chlupáč et al. 2002).
3.3 Vídeňská pánev Vídeňská pánev je vnitrohorská pánev vyplněná neogenními mořskými a sladkovodními sedimenty, zasahující na naše území z Rakouska a Slovenska pouze svou severovýchodní částí (Stráník et al. 1993). Vídeňská pánev prodělala poměrně dlouhý geologický vývoj od spodního až do svrchního miocénu. Sedimentační prostor spodního miocénu byl předisponován při sávské fázi alpinské orogeneze. Nejprve byly zaplaveny nejhlubší části, ve kterých dochází k sedimentaci bazálních pískovců a suťových slepenců (převzato z: http://moravskekarpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/videnska-panev/#more-647). Počátkem ottnangu došlo v dílčích sedimentačních prostorech ke změlčení a postupnému vyslazování. Začalo ukládání mocného komplexu vápnitých písku a jílů
8
(převzato z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/videnska-panev/#more647). V karpatu došlo ke změně tvaru sedimentačního prostoru a do moravské části pánve pronikla mořská transgrese (převzato z: http://moravske-karpaty.cz/prirodnipomery/geologie/videnska-panev/#more-647). Baden je obdobím výrazných paleogeografických změn spojených s proměnami tektonického režimu, s přestavbou vídeňské pánve a obdobím mořských transgresí, postupujícím z jihu na sever (http://moravske-karpaty.cz/prirodnipomery/geologie/videnska-panev/#more-647). Sedimentace ve vídeňské pánvi je ukončena v pannonu (Chlupáč et al. 2002).
9
4. Geomorfologie,
klimatické
poměry
a
hydrologie
studovaného území Obec Bystřička leží na západním okraji Vsetínských vrchů. Nejníže položená část se nachází v severozápadním okraji katastru, v místech, kde protéká řeka Bečva v nadmořské výšce 305 m. Nejvyšším bodem na katastru obce je vrchol Zámčiska na hřbetu Klenova v nadmořské výšce 678 m. Rozlohou 951 ha a počtem 1004 obyvatel (ČSÚ, 2013) patří k menším obcím okresu. Na severu sousedí s obcí Velká Lhota (k níž náleží i Malá Lhota), na jihozápadě s obcí Růžďka a na východě s obcí Malá Bystřice (Hurtová 2007). Katastr je z více než 50% pokryt lesy. Největší zalesnění se nachází v oblasti Klenova s přírodně zachovalejšími bukovými lesy a typickou faunou. Zemědělská krajina je do značné míry ovlivněna intenzivním hospodařením v 60. až 80. letech. Celková výměra katastru obce je 951,48 ha (2008) - Hurtová 2007.
Obr. 2: Bystřička (převzato z http://bystricka.cz/uploads/images/titulka_animace/img9.jpg) Geomorfologicky náleží území Bystřičky k alpinsko-himálajskému systému, subsystému Karpaty; provincii Západní Karpaty; subprovincii Vnější Západní Karpaty; oblasti Západní Karpaty; celku Hostýnsko-vsetínská hornatina; podcelku Vsetínské vrchy (Hurtová 2007). Obec Bystřička patří do okresu Vsetín Zlínského kraje. Reliéf celého okresu je velmi členitý a kontrastní, vyznačuje se pestrou mozaikou různých tvarů od mohutných hornatinných a vrchovinných horských hřbetů, přes hluboká údolí, kotliny a brázdy až po plochý nízký pahorkatinný reliéf v severozápadní části okresu. Ploché horské hřbety a rozsochy přecházejí do příkrých svahů členěných stržemi a údolími. Typický je rozvoj vodní eroze a sesuvů (Pavelka, Trezner 2001). 10
Typickým znakem reliéfu je pásmovitost, kdy se horské hřbety táhnou přibližně ve směru SV-JZ a odráží průběh horninových vrstev uvnitř příkrovů. V terénu se pásmovitost projevuje rovnoběžným uspořádáním většiny horských hřbetů a údolí (Janoška 2000). Hostýnsko-vsetínská hornatina vyplňuje střední část okresu a je rozdělena hlubokými údolími Vsetínské Bečvy na Hostýnské vrchy na západě a Vsetínské vrchy na východě. Hornatinný pruh Vsetínských vrchů je protažen v délce 30km. Výrazné údolí Bystřičky odděluje nižší vrchovinný pruh reliéfu v severní části Vsetínských vrchů. Strukturnědenudační a erozně-denudační reliéf je tvořen slepenci, pískovci a jílovci. V reliéfu Vsetínských vrchů se projevuje různá geomorfologická odolnost flyšových komplexů. Díky hlubinnému ploužení dochází k rozpadu vysokých horských hřbetů a vznikají typické povrchové i podzemní tvary (pseudozávrty). V oblasti Vaculova v Malé Bystřici je celý svah rozvolněn mohutným sesuvem, na odlučné plochy a skalní trhliny je vázáno množství závrtových sníženin (Pavelka, Trezner 2001). Podnebí okresu Vsetín lze charakterizovat jako podnebí mírného pásu mírně kontinentální. Nadmořská výška v okresu se pohybuje v rozsahu od 262 m do 1206 m. Z toho vyplývá i značná rozdílnost podnebí v jednotlivých lokalitách. Chladná oblast zabírá horské části okresu – Vizovické vrchy, Javorníky a Bílé Karpaty, Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy. Hostýnské vrchy spadají spolu s dalšími oblastmi okresu do mírně teplé oblasti (Pavelka, Trezner 2001). Okres Vsetín je celkově chudý na podzemní vody v důsledku geologické stavby, neboť horniny karpatského flyše jsou málo propustné. Hydrogeologické struktury jsou charakterizovány puklinovými podzemními vodami ve zpevněných flyšových horninách. Povrchové vody jsou odváděny řekou Bečvou do řeky Moravy, která se vlévá do Dunaje a ten do Černého moře. Řeka Bečva je dlouhá 120,2 km a vzniká soutokem mohutnější Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy v katastru Valašské Meziříčí (Pavelka, Trezner 2001).
11
5. Flóra a fauna Ze vzácných druhů se v katastru obce Bystřičky vyskytuje silně ohrožený druh ladoňky karpatské (Scilla kladnii Schur) a lilie zlatohlavé (Lilium martagon). V katastru se nachází i teplomilná rostlina pilát lékařský (Anchusa officinalis). Je to jediné naleziště v okrese.
Zavlečenými
rostlinami
je
zejména
bolševník
velkolepý
(Heracleum
mantegazzianum) a křídlatky (Reynoutria). Po stránce mykologické je Bystřička dobře prozkoumána, zejména v okolí přehrady a Klenova. Ze zajímavých druhů hub byly nalezeny např. pavučinec skořicový (Cortinarius cinnamomeus), šafránka ozdobná (Tricholopsis decora) a kuřátečko svraskalé (Clavulina rugosa). V okolí Klenova byl nalezen ryzec losový (Lactarius salmonicolor), holubinka osmahlá (Russula adusta), hřib kaštanový (Gyroporus castaneus), lakovka zakroucená (Laccara tortilis) aj (Pavelka, Trezner 2001). Ze savců se pravidelně vyskytuje srnec obecný (Capreolus capreolus), zajíc (Lepus), veverka obecná (Sciurus vulgarit), liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes). Ojediněle se do katastru zatoulá jelen (Cervus), častěji muflon (Ovis musimon). V roku 1996 byly objeveny stopy medvěda hnědého (Ursus arctos). Běžní jsou netopýři (Mictochiroptera). Z ptáků bylo zjištěno 123 druhů. Ze vzácnějších je to čáp černý (Ciconia nigra), výr velký (Bubo bubo), datel černý (Dryocopus martinus), lejsek malý (Ficedula parva), krkavec velký (Corvus corax), ledňáček říční (Alcedo Atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas luční (Motacilla flava) a čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Z plazů se vyskytuje užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Z obojživelníků najdeme skokana hnědého (Rana temporaria), ropuchu obecnou (Bufo bufo) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Vzácněji pak rosničku zelenou (Hyla arborea), ropuchu zelenou (Bufo viridis), čolka horského (Ichthiosaura alpestris) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris). V přehradě Bystřička najdeme štiku obecnou (Esox lucius), kapra obecného (Cyprinus Carpio), úhoře říčního (Anguilla anguilla), candáta obecného (Sander lucioperca), okouna říčního (Perca fluviatilis) a sumce velkého (Silurus glanis). V tocích se nachází pstruh obecný (Salmo trutta (Pavelka, Trezner 2001).
12
6. Geologie studovaného území Na geologické stavbě okresu Vsetín se podílí především předčtvrtohorní regionálně geologická jednotka – flyšové pásmo Západních Karpat. V okresu Vsetín se flyšové pásmo dělí na vnější flyšové pásmo a magurské flyšové pásmo (Pavelka, Trezner 2001). Studované území patří do pásma magurského flyše. Magurské flyšové pásmo je zastoupené jednotkami račanskou a bystrickou. Bystrická jednotka se vyskytuje jen na nepatrném území jižně od Študlova (Pavelka, Trezner 2001). Obě jednotky vykazují velkou litofaciální příbuznost. Člení se na souvrství soláňské, belovežské a zlínské (paleogén) - Stráník et al. 1993. Soláňské souvrství se člení na vrstvy ráztocké a lukovské. Ráztocké vrstvy se vyskytují ve flyšovém vývoji s proměnlivým výskytem pískovců a jílovců (Pavelka et al. 2002) o mocnosti 800 – 1000 m (Chlupáč et al. 2002). Lukovské vrstvy jsou charakterizovány sedimentací drobovitých a arkózovitých pískovců a skluzových slepenců. Mocnost zjištěná ve vrtech kolísá mezi 115 až 300 m (Chlupáč et al. 2002). Belovežské souvrství má ráz rytmického flyše se zelenošedými a rudohnědými nevápnitými jílovci (Pavelka, Trezner 2001). Největší část v račanské jednotce zaujímá zlínské souvrství, které je členěno na vrstvy újezdské, luhačovické, rusavské, vsetínské, kyčerské a křivské (Pavelka, Trezner 2001). Vsetínské vrstvy (mocnost 1700-2300m) jsou význačným členem svrchní části zlínského souvrství. Je to klasický flyš s převahou olivově zelených vápnitých jílovců, jež se střídají se světle šedými vápnitými pískovci s glaukonitem. Foraminifery zařazují vrstvy do intervalu od středního eocénu po spodní oligocén (Chlupáč et al. 2002). Celkově lze území okresu Vsetín charakterizovat jako relativně chudé na nerostné suroviny. To je podmíněné geologickou stavbou této oblasti. Paliva: Uhlonosný karbon je uložený ve velkých hloubkách, a proto nemá průmyslový význam. Průmyslová ložiska ropy a plynu nebyla s výjimkou oblasti Choryňska a Rožnova zjištěna (Pavelka, Trezner 2001). Nerudy: Mezi nerudy, které se těžily nebo ještě těží, patří stavební kámen (Bystřička, Hážovice, Hošťálková aj.), cihlářské jíly (Hrachovec), vápence pro cementářské účely (Jasenice, Vigantice) a písky pro výrobu brusných materiálů (Brňov) - Janoška 2000. Pelokarbonáty: Pelokarbonáty jsou tvořeny jednak rudní složkou obsahující směs jemnozrnného sideritu FeCO3 a ankeritu CaFe(CO3), jednak příměsemi, které obsahují jíl, opál, pyrit a zbytky organismů. Jediná těžební lokalita byla obec Zubří (Janoška 2000). 13
Sedimentace rudních složek proběhla ve formě velmi jemného kalu a zdrojem přínosu železa byl buď detrit z pevniny nebo vulkanické podmořské exhalace. Průměrná ruda obsahuje 10,44 až 32,75 % železa (Pavelka, Trezner 2001).
14
7. Charakteristika studovaných geologických lokalit Pro geologickou exkurzi žáků základních škol jsem vybrala tyto lokality: PP Svantovítova skála, PR Klenov a skály u přehradní nádrže v Bystřičce.
Obr. č. 3: Mapa s vyznačenými lokalitami pro exkurzi (převzato z www.mapy.cz) A – PP Svantovítova skála B – PR Klenov C – Skály u přehradní nádrže v Bystřičce
15
7.1 Přírodní památka Svantovítova skála PP Svantovítova skála se nachází asi 450 m severovýchodně od vrcholu Štípa (707 m n. m.). Ke skalám se dostaneme, odbočíme-li z Naučné stezky Klenov a vydáme se stezkou značenou modrými trojúhelníky. Po 500 m prudkého stoupání nejdříve uvidíme roztroušené kameny a až poté skálu. PP Svantovítova skála je 60 m dlouhá a 10 m vysoká skalní stěna doplněná samostatně stojící přibližně 5 m vysokou skalní jehlou. Skalní útvar je protažený ve směru V-Z (Janoška 2000). Je budována hrubozrnným pískovcem a drobnozrnným slepencem rusavských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky (eocén). Je typickou strukturně – denudační skalní stěnou (http://lokality.geology.cz/722). Příčnými puklinami je rozdělena na 3 části. Nejníže položená východní část, pro svůj tvar nazývaná Ploutev (obr. č. 4, http://lokality.geology.cz/722), o výšce až 13 m, tvoří stupňovité zakončení skalního uskupení (Janoška, 2000). Střední část útvaru se nazývá Svatka. Je 30 m dlouhá a 6 m vysoká. Na jejích stěnách se vyskytují skalní dutiny vzniklé mrazovým zvětráváním (obr. č. 5). Na severní stěně je vytesán nápis Svantovít 1924 (obr. č. 6, http://lokality.geology.cz/722). Západně od ní samostatně vystupuje útvar Svatoušek připomínající tor. Je dlouhý 6 m a vysoký 5 m (obr. č. 7, Janoška 2000). Skalní útvar je porostlý lišejníky a epilitickými mechy. Ve štěrbinách roste osladič obecný (Polypodium vulgare). V okolí skalního útvaru jsou hospodářské lesy s převažujícím smrkem ztepilým (Picea abies). Bylinné patro lesních porostů tvoří bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), lipnice hajní (Poa nemoralis), papratka samičí (Athyrium fylix-femina) a kapraď samec (Dryopteris filix-mas) - Pavelka et al. 2002. Svantovítova skála je význačná dominanta v krajině. Lokalita je v dobrém stavu, i přesto, že je často využívána horolezci.
16
Obr. č. 4: Svantovítova skála – Ploutev (foto autorka)
Obr. č. 5: Svantovítova skála – Svatka, jižní stěna se skalními dutinami (foto autorka) 17
Obr. č. 6: Svantovítova skála – Svatka, severní stěna (převzato z http://www.goat.cz/PhotoSingle.php?pictNum=5&action=120)
Obr. č. 7: Svantovítova skála – Svatoušek (foto autorka) 18
7.2 Přírodní rezervace Klenov Nad obcí Bystřičkou se nachází nápadný kopec Klenov (678 m). Na několika místech vystupují v masivu kopce zajímavé skalní útvary, pro které se vžily názvy Havranka, Zámčisko a Jazevky (Janoška, 2000). Skalní útvary jsou tvořeny rusavskými vrstvami zlínského souvrství račanské jednotky (http://lokality.geology.cz/723). Slepence obsahují valouny světlešedých vápenců. Ve valounech byla nalezena převážně korálová fauna patrně jurského stáří (Pavelka, Trezner 2001) Havranka je mrazový srub vysoký až 19 m (obr. č. 8). Ve střední části mrazového srubu je na příčné puklině vytvořená úzká soutěska v zadní části s drobnou rozsedlinovou jeskyní. Na skalních stěnách lze sledovat mikrotvary způsobené selektivním zvětráváním, jako jsou kulovité dutiny, skalní římsy (obr. č. 9), výklenky typu arbi a zárodečné skalní mísy (http://lokality.geology.cz/723). V severní části Havranky se vyvinulo největší skalní okno na Valašsku. Je vysoké 165 cm a 35 cm široké (Janoška 2000). Dvojité skalní okno tzv. skalní hodiny se nachází na samostatném skalním bloku v jižní části lokality (http://lokality.geology.cz/723). Hlavní skalní útvar tvoří při bázi 2 m mocná poloha slepence s jednotlivými klasty metamorfovaných hornin. Méně časté jsou karbonátové klasty. Poloha přechází do 5 m mocných hrubozrnných pískovců a nad ní je další poloha 2 m mocná se slepenci. Nad slepenci se opět nachází poloha hrubozrnných pískovců a nejvyšší poloha je 150 cm mocná paralelně laminovaná (http://lokality.geology.cz/723).
Obr. č. 8: PR Klenov – Havranka (foto autorka) 19
Obr. č. 9: PR Klenov – Havranka, skalní římsy (foto autorka) Útvar Zámčisko se nachází na nejvyšším bodě Klenova. Na jeho svazích, pokrytých četnými balvany, se vyskytuje řada menších mrazových srubů. Zajímavý je samotný vrchol Zámčiska zvýrazněný 7 m vysokým mírně hřibovitým skaliskem (obr. č. 10, Janoška 2000). Na bázi Zámčiska je 5 m mocná poloha petromiktních slepenců. Klasty tvoří granitoidy, vápenec a ploché úlomky metamorfitů. Po vyvětralých plochých klastech vznikly dutiny. Výše je 2 m mocná poloha paralelně laminovaných hrubozrnných pískovců, nad ní je lavice slepence. Útvar je tvořen hnědošedým hrubozrnným pískovcem a drobnozrnným slepencem (obr. č. 11, http://lokality.geology.cz/723).
20
Obr. č. 10: PR Klenov – skalisko na vrcholu Zamčiska (foto autorka)
Obr. č. 11: PR Klenov – Zámčisko (foto autorka)
21
Ze strmého svahu Zámčiska vybíhá skalnatý hřbítek Jazevky (obr. č. 12, Janoška 2000). Jazevky jsou tvořeny hrubozrnnými pískovci. Mocnost pískovcových partií dosahuje 5 až 6 m (http://lokality.geology.cz/723). Zajímavou skálou je 15 m vysoká skalní věž Komín. Je bizarně tvarovaná podél puklin a strmě ukloněných vrstevních ploch (obr. č. 13, Janoška 2000).
Obr. č. 12: PR Klenov – Jazevky (foto autorka)
Obr. č. 13: PR Klenov – Komín (foto Martin Janoška) 22
Vegetaci tvoří převážně acidofilní bikové bučiny (Luzulo-fagetum). Na skalnatém podkladu rostou zakrslé bučiny a na balvanité suti klenové bučiny. Ve větší části lesních porostů dominuje buk lesní (Fagus silvatica), hojně se objevuje i javor klen (Acer pseudoplatanus). Pravidelně zde hnízdí datel černý (Dryocopus Martin), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) a lejsek malý (Ficedula parva) - Pavelka et al. 2002. PR Klenov je v dobrém stavu. Ohrožena je stejně jako Svantovítova skála horolezci, kteří využívají její svislé stěny k lezení. Další ohrožení lokality vidím v rekreačním ruchu (nedaleko je chatová oblast).
7.3 Bystřička – skály u přehradní nádrže
Obr č. 14: Skály u přehradní nádrže (převzato z http://www.geology.cz/aplikace/fotoarchiv/fotoarchiv.php?foto=20637) Skalní útvary se nacházejí nad hladinou nádrže při jižním konci hráze (obr. č. 14). Hráz byla vybudována v místech, kde se nachází pískovce a slepence rusavských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky. Skalka nad nádrží je asi 9 m vysoká. V nižší části je tvořena slepenci s klasty až 30 cm velkými. Časté jsou i klasty vápenců. Skalka je narušena puklinami. Výše ve svahu je větší skalní útvar tvořený v nižší části hrubozrnným petromiktním slepencem s valouny a bloky křemene, světlých vápenců, rul, granitoidů a břidlic. Na ně nasedá hrubozrnný pískovec s drobnozrnnou psefitickou příměsí (http://lokality.geology.cz/3426). Skalka je v dobrém stavu, i přesto že se nachází v centru rekreační oblasti.
23
8. Organizace exkurze Geologická exkurze proběhne v měsíci květnu nebo červnu. Exkurze má ověřit a prohloubit vědomosti žáků a v těchto měsících už budou mít žáci probrané horniny, minerály a regionální dělení České republiky. Dalším důvodem je počasí. Exkurze bude jednodenní a délka celé trasy je 6,5 km. Prvním zastavením na exkurzní trase je PP Svantovítova skála, poté navštívíme PR Klenov a nakonec skály u přehrady v Bystřičce. Před exkurzí musí být žáci poučeni o bezpečném chování během celého průběhu exkurze. Musí být seznámeni se zaměřením a časovým plánem exkurze. Žáky je třeba upozornit na základní vybavení a pomůcky, které budou potřebovat (psací potřeby, kladívko atd.). Žákům je nutno vyčíslit předpokládané náklady (cena autobusu). Žáci musí donést od rodičů podepsaný souhlas s geologickou exkurzí. Sraz žáků bude v 7:30 před budovou základní školy. Učitel zkontroluje, zda jsou přítomni všichni žáci, kteří se účastní exkurze. Poté odjedou autobusem do Dušné (autobusová zastávka Dušná rozc.). Od zastávky se bude vycházet po modré turistické značce a první lokalitou je PP Svantovítovy skály. K nim se dostaneme, pokud odbočíme z modré značky doprava na značku ve tvaru modrého trojúhelníku a po ní vystoupáme asi 500 m do kopce. Tady si můžou žáci dát svačinu. Ze Svantovítových skal se vrátíme stejnou cestou zpět na cestu značenou modrou značkou a po ní budeme pokračovat k PR Klenov. V rezervaci nejdříve navštívíme vrcholové skalisko Zamčisko, ke kterému se dostaneme po krátkém, ale prudkém stoupání. Poté se vydáme po hřebeni k Jazevkám a na Havranku. Po prohlídce Klenova sestoupíme kolem chatové oblasti k přehradě Bystřička, kde proběhne poslední část exkurze. Žáci tady budou mít čas si odpočinout a občerstvit se. Od přehrady odjedeme autobusem. Na každé lokalitě učitel provede výklad o geologické minulosti dané lokality. Je vhodné zmínit i různé historické zajímavosti a informovat žáky o rostlinách a živočiších, kteří se tam nacházejí. Žáci by měli mít prostor na kladení otázek. Na každé lokalitě vypracují předem připravené pracovní listy. V případě potřeby učitel žákům rozdá pomůcky (kladívko, GPS navigace atd.).
24
9. Pracovní listy pro geologickou exkurzi Pracovní listy jsou důležitou součástí každé exkurze. Žákům slouží k zopakování získaných vědomostí a dovedností a představují pro ně motivační prvek exkurze. Pro učitele pracovní listy fungují jako zpětná vazba, zda žák dané problematice porozuměl. Pracovní listy jsou vytvořeny pro prácí žáků ve dvojicích. Žáci budou plnit úkoly z pracovních listů přímo na lokalitě. Vytvořila jsem proto pro každou lokalitu jeden pracovní list. Úkoly v pracovních listech jsou dány charakteristikou jednotlivých lokalit. Pro správné vypracování úkolů je důležitý výklad učitele a plné soustředění žáků. Úkoly v pracovních listech jsou napsány jednoduše a srozumitelně. Pro zvýšení pozornosti žáků je důležité žáky motivovat. Proto první dvojce se správně vypracovanými úkoly získá odměnu v podobě různých sladkostí. Všichni žáci na konci obdrží diplom za účast na geologické exkurzi (příloha č. 3).
25
9.1 Pracovní listy Pracovní list č. 1: Svantovítova skála Cíl: Seznámení s lokalitou PP Svantovítova skála. Sběr a určení hornin na lokalitě. Určení rostlin, které na lokalitě tvoří bylinné patro. Pomůcky: psací potřeby, sáčky na sběr hornin, štítky, kladívko, lupa, klíč k určování hornin, botanický klíč Úkol č. 1: Vyberte si jednu část Svantovítovi skály a nakreslete ji.
Úkol č. 2: V dané lokalitě nasbírejte šest vzorků hornin. Postup: 1. Nasbírejte vzorky hornin. Můžete sbírat volné horniny nebo použít kladívko k získání vzorku. 26
2. Získaný vzorek uložte do sáčku a sáček opatřete štítkem. 3. Na štítek napište své jméno, datum a název lokality. 4. Jednotlivé vzorky popište a pomocí určovacího klíče zjistěte, o jakou horninu se jedná. Popis a určení vzorků: Vzorek č. 1 _________________________________________________________________ Vzorek č. 2 _________________________________________________________________ Vzorek č. 3 _________________________________________________________________ Vzorek č. 4 _________________________________________________________________ Vzorek č. 5 _________________________________________________________________ Vzorek č. 6 __________________________________________________________________ Úkol č. 3: Napište 3 druhy rostlin, které v dané lokalitě tvoří bylinné patro.
27
Pracovní list č. 2: PR Klenov Cíl: Seznámení se s lokalitou PR Klenov. Sledování mikrotvarů na skalní stěně Havranky. Určení rostlin, které na lokalitě tvoří stromové patro. Pomůcky: psací potřeby, GPS navigace, lupa, botanický klíč Úkol č. 1: Pomocí GPS navigace napište souřadnice jednotlivých skalních útvarů v rezervaci Klenov. Zamčisko Jazevky Havranka Úkol č. 2: Popište a nakreslete mikrotvary na skále Havranka, které vznikly selektivním zvětráváním. Skalní mísa
Skalní okno
Výklenek typu arbi
Kulovité dutiny
Úkol č. 3: Napište 3 druhy stromů, které se v rezervaci nacházejí.
28
Pracovní list č. 3: Skály u přehrady Bystřička. Cíl: Seznámení se s lokalitou. Pomůcky: Úkol č. 1: Na mapě vyznačte Vsetínské vrchy, obec Bystřičku, Svantovítovu skálu, PR Klenov a přehradu Bystřička.
Slepá mapa ČR (převzato z http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/18563/=Obrysov%25c3%2583%25c2%25a1_mapa_%25 c3%2584%25c2%258cR.jpg)
29
Úkol č. 2: Vyluštěte křížovku.
1. Jak označujeme protáhlý kopec nebo horu? 2. Jak se nazývá zpevněný sediment písku? 3. Jak se nazývá pásemné horstvo, které vytváří mohutný oblouk v ČR, SR, Polsku, Německu a Rumunsku? 4. Jak označujeme vnější geologický děj, který zapříčinil vznik např. skalního okna? 5. Jak se označuje věda, která se zabývá studiem Země, jejím vznikem, vývojem, strukturami,…? 6. Jak se nazývá horotvorný proces, který vede ke vzniku vysokých pásemných pohoří? 7. Jaký nápis je na stěně Svantovítovy skály?
30
10. Závěr V teoretické části bakalářské práce jsem popsala geomorfologickou a geologickou charakteristiku území, kde se nachází obec Bystřička. Vybrala jsem geologické lokality v okolí obce, které jsem navštívila a zhodnotila jejich výhody a nevýhody pro uspořádání exkurze. Důležité bylo, aby lokality byly snadno přístupné, geologicky zajímavé a celková délka trasy se dala urazit během jednoho dne. Lokality jsem fotograficky zdokumentovala a výsledné fotky použila v práci. V praktické části jsem vytvořila trasu vhodnou k uspořádání geologické exkurze pro žáky 2. stupně základních škol. Navrhla jsem konkrétní plán exkurze. Pro uspořádání úspěšné exkurze je důležitá připravenost učitele i žáků. Součástí práce jsou pracovní listy s úkoly, které mají sloužit k ověření vědomostí a dovedností žáka a jako zpestření celé exkurze. Geologická exkurze může zvýšit zájem žáků o výuku geologie. Žáci poznávají přírodniny a seznamují se s přírodními ději v přirozeném prostředí. Při exkurzi se učitel a žák mohou lépe poznat a učitel tak může vést žáka k lásce k přírodě a její ochraně.
31
Literatura: ADÁMEK, J. (2003): Miocén karpatské předhlubně na jižní Moravě, geologický vývoj a litostratigrafické členění. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 2002, 9–11. Praha. BRZOBOHATÝ, R., CICHA I., (1993): Karpatská předhlubeň. – In: Přichystal et al. (eds.): Geologie Moravy a Slezska, MZM a Sekce geol. věd PřF MU, 123–128. Brno. ČTYROKÝ P. – STRÁNÍK Z. (1995): Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické komise o regionálním dělení Západních Karpat. Věst. Čes. geol. úst. 70, 3, 67 – 72. Praha DEMEK J. – NOVÁK V. et al. (1992): Vlastivěda Moravská – Neživá příroda. 242 s., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. HURTOVÁ L. (2007): Podpora rozvoje cestovního ruchu v obci Bystřička po vstupu do Evropské unie. Bakalářská práce, Technická univerzita Ostrava. CHLUPÁČ I. et al. (2002): Geologická minulost České republiky. 435 s., Academia Praha. JANOŠKA M. (2000): Valašsko očima geologa. 72 s., Univerzita Palackého v Olomouci. PAVELKA J. et al. (2002): Chráněná území okresu Vsetín. – In: Mackovčin P., Jatiová M. et al.: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. PAVELKA J., TREZNER J. et al. (2001): Příroda Valašska. 568 s., Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea Vsetín. STRÁNÍK Z. – MENČÍK E. – ELIÁŠ M. – ADÁMEK J. (1993): Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku. 122 s., Sborník příspěvků k 90. výročí prof. Dr. K. Zapletala, Moravské zemské muzeum a Sekce geol. věd PřF MU. Internetové zdroje: Bystřička. In: Obec Bystřička [online]. [cit. 2014 – 03 - 20]. Dostupné z: http://bystricka.cz/uploads/images/titulka_animace/img9.jpg
32
Bystřička – skály u přehradní nádrže. In: Geologické lokality: Skály u přehradní nádrže [online]. [cit. 2013 – 11 – 22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/3426 Obrázek na diplomu. In: Tsogu.ru [online]. [cit. 2014 – 04 - 14]. Dostupné z: http://www.tsogu.ru/news/university/pochetnye-geologi-pojavjatsja-v-tjumenskoj-oblasti/ PP Svantovítova skála. In: Geologické lokality: Svantovítova skála [online]. [cit. 2013 – 11 – 22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/722 PR Klenov. In: Geologické lokality: Klenov [online]. [cit. 2013 – 11 – 22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/723 PR Klenov – Komín. In: Cestování idnes.cz [online]. [cit. 2014 – 11 - 25]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/foto.aspx?r=tipy-na-vylet&c=A130228_124838_kolemsveta_tom&foto=HIG49889f_klenov11.jpg Skály v okolí Bystřičky. In: Skály v okolí Bystřičky [online]. [cit. 2014 – 04 - 10]. Dostupné z: http://bystricka.cz/uploads/bystricka_files/skaly_klenov.pdf Svantovítova skála – severní stěna. In: Goat.cz [online]. [cit. 2014 – 11 - 22]. Dostupné z: http://www.goat.cz/PhotoSingle.php?pictNum=5&action=120) Vídeňská pánev. In: Moravské Karpaty [online]. [cit. 2014 – 03 - 12]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/videnska-panev/#more-647 Slepá mapa ČR. In: Metodický portál RVP [online]. [cit. 2014 – 04 - 14]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/18563/=Obrysov%25c3%2583%25c2%25a1_mapa_%25 c3%2584%25c2%258cR.jpg PR Klenov – Komín. In: Cestování idnes.cz [online]. [cit. 2014 – 11 - 25]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/foto.aspx?r=tipy-na-vylet&c=A130228_124838_kolemsveta_tom&foto=HIG49889f_klenov11.jpg
33
Seznam příloh Příloha č. 1: Stratigrafická tabulka moravských flyšových Karpat Příloha č. 2: Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně a vídeňské pánve na Moravě Příloha č. 3: Návrh diplomu
34
Příloha č. 1: Stratigrafická tabulka moravských flyšových Karpat (převzato z Demek 1992).
35
Příloha č. 2: Stratigrafické schéma neogénu karpatské předhlubně a vídeňské pánve na Moravě (převzato z Chlupáče et al. 2002).
říloha č. 3: Návrh diplomu
36
Příloha č. 3: Návrh diplomu
DIPLOM za účast na geologické exkurzi pro
37
Anotace Jméno a příjmení: Jana Žůrková Katedra: Katedra biologie Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc. Rok obhajoby: 2014 Název práce: Geologická charakteristika vybraných geologických lokalit v okolí Bystřičky a jejich význam ve výuce na základní škole. Název v angličtině: Geological characteristics of selected geological sites around Bystřička and their importance in the teaching at a primary school. Anotace práce: Předmětem bakalářské práce je geologická charakteristika území, kde se nachází obec Bystřička. Cílem práce je navrhnout trasu a náplň exkurze pro žáky 2. stupně základních škol po vybraných geologických lokalitách v okolí obce Bystřička. Klíčová slova: geologie, obec Bystřička, geologické lokality, exkurze Anotace v angličtině: The subject of the Bachelor's thesis is the geological characteristics of the territory, where is located the village Bystřička. The aim of the thesis is to propose a route and excursions for students at the 2nd grade of primary schools selected geological sites around the village Bystřička. Klíčová slova v angličtině: geology, village Bystřička, geological sites, excursion Počet stran: 31 Počet příloh: 3
38
