Geologická charakteristika Čertových skal v mikroregionu Hornolidečsko a jejich využití ve výuce přírodopisu na základní škole

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

Geologická charakteristika Čertových skal v mikroregionu Hornolidečsko a jejich využití ve výuce přírodopisu na základní škole Bakalářská práce Autor: Ivana Důbravová Studijní obor: Český jazyk a literatura a přírodopis se zaměřením na vzdělávání Prezenční studium Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc.

OLOMOUC 2014

Poděkování Na tomto místě bych chtěla velmi poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Doc. Ing. Šárce Hladilové, CSc. za trpělivost, ochotu, cenné rady, podněty a za odborné vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat mým rodičům za podporu při studiu.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně dle metodických pokynů vedoucí práce a za použití uvedené literatury a internetových zdrojů.

V Olomouci dne

......................................... Ivana Důbravová

OBSAH 1.

ÚVOD ................................................................................................................................. 6

2.

METODIKA ........................................................................................................................ 7

3.

GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA .............................................................. 8

4.

HYDROGRAFIE, KLIMATICKÉ A PŮDNÍ POMĚRY ................................................. 11

5.

4.1

Hydrografie .............................................................................................................. 11

4.2

Klimatické poměry................................................................................................... 11

4.3

Půdní poměry ........................................................................................................... 12

GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA .......................................................................... 13 5.1

Flyšové Karpaty ....................................................................................................... 13

5.1.1 Vnější skupina příkrovů .................................................................................... 14 5.1.2 Magurská skupina příkrovů .............................................................................. 14 5.1.2.1 Račanská jednotka ................................................................................... 15 5.1.2.2 Bystrická jednotka ................................................................................... 16 5.1.2.3 Bělokarpatská jednotka ........................................................................... 16 6.

FAUNA A FLÓRA ........................................................................................................... 20 6.1

Fauna ........................................................................................................................ 20

6.2

Flóra ......................................................................................................................... 21

7.

POPIS EXKURZNÍ LOKALITY ČERTOVY SKÁLY ................................................... 24

8.

PLÁN EXKURZE ............................................................................................................. 28

9.

ZADÁNÍ PRACOVNÍCH LISTŮ K EXKURZI .............................................................. 30 9.1

Návrh otázek „Čerťáckého kvízu“ s odpověďmi ..................................................... 31

9.2

Pracovní listy č. 1 – 5 ............................................................................................... 33

10. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 43 LITERATURA ......................................................................................................................... 44 INTERNETOVÉ ZDROJE ...................................................................................................... 47 ZDROJE PŘÍLOH .................................................................................................................... 49

SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 50 ANOTACE ............................................................................................................................... 63

1. ÚVOD Čertovy skály jsou poměrně známou a atraktivní turistickou lokalitou, která je hojně navštěvovaná během celé sezóny. Místo je obklopeno poklidnou, negativními vlivy průmyslu relativně nedotčenou přírodou, která poskytuje lidem prostor k relaxaci a aktivnímu odpočinku. Kromě zimních měsíců, kdy jsou pokryty sněhěm, je možné na skalách velmi často vídat horolezce všech věkových kategorií. Územím prochází řada oblíbených turistických a cyklistických tras. Čertovy skály jsou součástí významné naučné stezky Vařákovy paseky (osada byla vypálena nacisty za 2. světové války).

Stezka začíná v Horní Lidči, pokračuje směrem k

Lačnovským

rybníkům, odkud se stáčí k Lačnovským skalám až na Vařákovy paseky, dále k rozcestí Láz a pod vrcholy Krajčice a Kopce směřuje právě k Čertovým skalám, kde končí. V rámci výuky na základních školách je velmi důležité žáky seznamovat nejen s celorepublikově nebo světově významnými lokalitami, ale i s těmi, které se nachází v jejich bezprostředním okolí a jsou v mnoha ohledech velmi zajímavé a významné. Proto jsem se rozhodla vytvořit pedagogickou pomůcku ve formě návrhu exkurze, v rámci které se žáci seznámí s přírodní památkou Čertovy skály (dále jen „PP Čertovy skály“), která je významným krajinným prvkem regionu. V oblasti Hornolidečska se kromě Čertových skal nachází další významné skalní útvary, jakými jsou Lačnovské skály a Půlčínské skály, které mohou být předmětem dalších geologicky zaměřených exkurzí. Předmětem bakalářské práce je charakterizovat z geologického a geomorfologického hlediska mikroregion Hornolidečsko a PP Čertovy skály. Cílem práce je vytvořit terénní geologickou dokumentaci současného stavu lokality a návrh na využití výsledků ve výuce přírodopisu na základní škole. Návrh je vytvořen ve formě projektu badatelské exkurze, s důrazem na propojení teoretických

znalostí

s praxí.

Současně

návrh

o své bezprostřední okolí.

6

podporuje

rozvíjení

zájmu

žáků

2. METODIKA Před sestavením návrhu exkurze v lokalitě PP Čertovy skály bylo nezbytné důkladné studium doporučené geologicky zaměřené literatury. Poté jsem lokalitu několikrát navštívila, zhodnotila z geologického hlediska a provedla fotodokumentaci Čertových skal a nejbližšího okolí. Současně bylo nutné zvážit, zda je lokalita vhodná k sestavení badatelsky zaměřené exkurze pro žáky základní školy s důrazem na zajištění bezpečnosti účastníků exkurze. V rámci exkurze budou žáci plnit zadané úkoly v podobě pracovních listů na jednotlivých stanovištích rozmístěných v nejbližším okolí Čertových skal. Zadání pracovních listů vychází především z geologické charakteristiky skalní stěny. Zvláštní pozornost jsem věnovala jasnosti a srozumitelnosti zadání jednotlivých úkolů s důrazem na kreativní možnosti řešení. Jednotlivé úkoly jsem sestavovala tak, aby korespondovaly s předpokládanými znalostmi žáků 9. třídy základní školy. Současně jsem zvažovala časovou náročnost plnění daných úkolů. Jako motivační prvek výuky jsem zvolila hru s názvem „Nejlepší Čerťáci“.

7

3. GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Mikroregion Hornolidečsko se nachází v jihovýchodní části České republiky. Tvoří jižní část vsetínského okresu Zlínského kraje. Východním okrajem regionu, který je řazen mezi nejhornatější a nejlesnatější oblasti v České republice (příloha 1A), prochází státní hranice se Slovenskou republikou. Na území Hornolidečska zasahují 2 chráněné krajinné oblasti. Jedná se o CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty [www 1]. Mikroregion vzniknul jako jeden z prvních ve Zlínském kraji roku 1994. Z územně správního hlediska oblast zahrnuje katastrální území 15 sousedících obcí (obrázek č. 1; příloha 1B). Jde o Francovu Lhotu, Horní Lideč, Lačnov, Lidečko, Střelnou, Študlov, Valašskou Senici, Valašské Příkazy, Valašskou Polanku, Lužnou, Prlov, Pozděchov, Leskovec, Seninku a Ústí. Region zaujímá celkovou rozlohu 165,54 km2, na které žije 11 500 obyvatel. Největší obec čítá 1880 obyvatel, v nejmenší vesnici jich žije 260 [www 2].

Obrázek č. 1: Rozložení obcí mikroregionu Hornolidečsko [www1].

Z geomorfologického hlediska náleží studovaná oblast dle Czudka (1972) a Demka (1987) k provincii Západní Karpaty (příloha 2), subprovincii Vnější Západní Karpaty. Na studované území zasahují geomorfologické celky (příloha 3) Vizovická vrchovina 8

a Javorníky, které odděluje řeka Senice, od severu Hostýnsko-vsetínská hornatina a od jihu zasahují na část území Bílé Karpaty (obrázek č. 2; Kirchner in Pavelka a kol., 2001).

Obrázek č. 2: Hlavní geomorfologické celky na Valašsku (Janoška, 2000).

Vizovickou vrchovinu ohraničují ze severu Hostýnské vrchy a z jihu a jihovýchodu Bílé Karpaty. Převládá zde Komonecká hornatina (tabulka č. 1) s nejvyššími body Krajčice 730 m (severozápadně nad obcí Lidečko) a Kopce 699 m n. m. (severním směrem od Krajčice). Na východě vystupují nižší části Luhačovické vrchoviny, jejíž reliéf je spíše plochého charakteru. Na severozápadě Komonecká hornatina přechází do Zlínské vrchoviny (Demek in Demek a kol., 1965; Kirchner in Pavelka a kol., 2001). Javorníky se člení na Ráztockou hornatinu na severovýchodě, jejíž nejvyšší body jsou Javorník 1019 m, Stolečný vrch 956 m a Kohútka 913 m, a Pulčínskou hornatinu s nejvyššími body Hradisko 773 m a Stráž 622 m na jihozápadě. Typické jsou ploché hřbety, které člení údolí vodních toků a příčně vytvořená hluboká sedla, například Papajské, za obcí Valašská Senice, nebo Makovské. V Pulčinské hornatině se vyskytuje mnoho skalních útvarů, například vysoké skalní stěny nebo hřibové skalní věže (Stehlík in Demek a kol., 1965; Kirchner in Pavelka a kol., 2001). Vsetínské vrchy, které na studované území zasahují ze severu, jsou jižní částí Hostýnskovsetínské hornatiny. Na jihu a jihovýchodě Vsetínské vrchy ohraničuje údolí Vsetínské Bečvy, ze severu Rožnovská brázda. Mezi nejvyšší vrcholy patří Cáb (841 m), Tanečnice 9

(912 m), Soláň (860 m) a Vysoké (1024 m; Demek in Demek a kol., 1965; Kirchner in Pavelka a kol., 2001; Balatka a kol. 2006). Chmeľovská hornatina, jako součást geomorfologického celku Bílé Karpaty, zasahuje na studované území z jihu a zaujímá jen jeho malou část. Je charakteristická výraznými plochými hřbety se sečnými plošinami, které patrně vznikly v rámci zarovnávání terénu na začátku třetihor a poměrně hustou sítí údolí, kde často dochází k sesuvům. Nejvyšším bodem Chmeľovské hornatiny ležícím na území Slovenské republiky je vrchol Chmeľová (925 m; Stehlík in Demek a kol., 1965; Kirchner in Pavelka a kol., 2001).

Tabulka č. 1: Regionální členění reliéfu okresu Vsetín podle Czudka 1972 a Demka 1987.

10

4. HYDROGRAFIE, KLIMATICKÉ A PŮDNÍ POMĚRY 4.1 Hydrografie Mikroregionem Hornolidečsko protéká řeka Senice, která pramení v katastru obce Valašská Senice pod vrchem Makyta (922 m). Řeka je dlouhá asi 30 km s povodím o rozloze 135 km2, které zahrnuje oblast Pulčínské hornatiny a severní okraj Bílých Karpat. K levostranným přítokům Senice patří Střelenka, Seninka, která protéká Lačnovskými rybníky a Pozděchůvka. Pravostranné přítoky tvoří Pulčínský potok, Luženka a Veřečný potok. Obcemi Študlov a Valašské Příkazy protéká říčka Broumovka, která se vlévá do Vláry. Senice se za Ústím u Vsetína vlévá do Vsetínské Bečvy, jejíž soutok s Rožnovskou Bečnou u Valašského Meziříčí tvoří řeku Bečvu (Eliáš – Kirchner in Nekuda, 2002).

4.2 Klimatické poměry Mikroregion Hornolidečsko se z klimatického hlediska nachází v mírném pásu s mírným kontinentálním podnebím. Klima ovlivňuje členitost terénu, rozdílná nadmořská výška, směry větrů, vodní toky aj.

Obrázek č. 3: Klimatické oblasti vsetínského okresu (Haas in Nekuda, 2002).

11

Z obrázku č. 3 je patrné, že region náleží do mírně teplé, vlhké klimatické oblasti. Údolí řeky Senice (od Ústí u Vsetína až k Čertovým skalám) je z klimatického hlediska poměrně stálá a mírně teplá, vlhká oblast s chladnou až studenou zimou. Ve vyšších nadmořských výškách převažují především v zimním období nižší průměrné teploty, typická je také mnohem vyšší vlhkost (Haas in Nekuda, 2002; Urban in Pavelka, 2001).

4.3 Půdní poměry Většinu území regionu pokrývají hnědozemě (kambizemě). Půdotvorný substrát tvoří jílovce, břidlice a pískovce. Současně s hnědými půdami se vyskytují skeletové půdy – rankery, pro které jsou typické suťové lesy. Hnědé půdy jsou významné především v lesnictví. Oblasti méně svažité a z klimatického hlediska příhodné jsou využívány zemědělsky. V okolí řeky Senice a jejích přítoků, se vytvořily nivní půdy, které jsou vázány na přítomnost hladiny spodní vody. Jsou to poměrně slehlé a málo provzdušněné. Ve vysokých nadmořských výškách (asi okolo 1000 m) se vyskytují podzoly, které vznikají podzolizací, v rámci které působí kyselý jehličnatý opad. Tyto půdy jsou bohaté na humus, kypré, s příznivým vodním režimem, zemědělsky jsou ovšem nevýznamné (Pavelka – Trezner in Pavelka a kol., 2001).

12

5. GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Popisovaná oblast mikroregionu Hornolidečsko se nachází v Karpatské soustavě, která na území České republiky zaujímá podstatně menší rozlohu a je také výrazně mladší než Český masiv. Vlivem kolize severnější evropské desky s jižnější deskou africkou došlo k alpínskému vrásnění, v rámci kterého vznikla Karpatská soustava (svrchní křída – terciér). Na území České republiky (příloha 4) se nachází vnější část Západních Karpat, které jsou tvořeny flyšovými Karpaty (obrázek č. 4), karpatskou předhlubní a vídeňskou pánví (Chlupáč et al., 2011).

Obrázek č. 4: Zjednodušený tektonicko-geologický profil Západních Karpat [www 3].

5.1 Flyšové Karpaty Flyšové pásmo budují jednotky tvořené příkrovy z mezozoických a terciérních hornin, které byly na okraj Českého masivu nasunuty severním až severozápadním směrem. Charakteristické jsou flyšové sedimenty, které vznikly rytmickým usazováním pískovců, jílovců, prachovců a slínovců (Krejčí in Pavelka a kol., 2001), nejčastěji v hlubokomořském prostředí (Eliáš – Požár in Nekuda, 2002). Pro flyšové horniny je typické gradační vrstvení, kdy v rámci jedné vrstvy dochází ke snižování zrnitosti směrem do nadloží. Většina flyšových hornin této oblasti vznikala v období paleogénu (Janoška, 2000). Provedené vrty v Jablůnce (nejhlubší vrt v České republice Jablůnka 1, 6506 m) a z mikroregionu Hornolidečsko v obci Lidečko (2933 m) potvrzují, že se pod horninami flyšového pásma z období křídy a třetihor nachází mnohem starší horniny ze svrchního a spodního karbonu a z devonu, které náleží Českému masivu (Janoška, 2000). Flyšové pásmo je budováno 2 základními skupinami příkrovů (obrázek č. 5), a to vnější skupinou a magurskou skupinou. Jednotlivé příkrovy na sebe byly nasuty směrem na severoseverozápad, tedy od jádra pohoří směrem k okraji. V současnosti jsou skupiny příkrovů a jejich podcelky uloženy nad sebou, protože násunové plochy byly při pohybu horstva umístěny na periferii horizontálně. Obecně můžeme říci, že jednotky nacházející

13

se jižně jsou zčásti nasunuty na jednotky, které leží severněji (Janoška, 2000; Chlupáč et al., 2011).

Obrázek č. 5: Geologické členění Západních Karpat na území ČR. Převzato z Chlupáče et al. (2011). 1 – Český masiv, 2 – spodní miocén karpatské předhlubně (eggenburg – karpat), 3 – střední miocén (baden), 4 – svrchní miocén (sarmat – pannon), 5 – pliocén, 6 – pouzdřanská jednotka, 7 – ždánická a podslezská jednotka, 8 – zdounecká jednotka, 9 – slezská jednotka, 10 – předmagurská jednotka, 11 – račanská jednotka magurské skupiny příkrovů, 12 – bystrická jednotka magurské skupiny příkrovů, 14 – příkrovy a řesmyky, 15 – zlomy, 16 – okraj transgrese, 17 – linie geologických řezů, 18 – vrty.

5.1.1 Vnější skupina příkrovů Vnější skupinu příkrovů (tabulka č. 2) budují faciálně tektonické jednotky slezská, předmagurská, zdounecká, pouzřanská, ždánická a podslezská (Chlupáč et al. 2011). Tyto příkrovy vznikly v paleogénu vrásněním z trogů, ve kterých se nacházely jílovité sedimenty [www 4]. Rozloha vnější skupiny příkrovů je oproti magurské skupině příkrovů znatelně menší (Demek – Novák et al., 1992). Dalším rozdílem je vnitřní stavba, u vnější skupiny příkrovů převažují pestré sedimenty jílového charakteru (Chlupáč et al. 2002). 5.1.2 Magurská skupina příkrovů Jedná se o soustavu (tabulka č. 3), která se přesunula ve směru od východu k západu přes usazené horniny vnější flyšové skupiny. Délka přesunu činí asi 23 km. Na východě České

14

republiky pokračuje magurský flyš do Polska, na jihu je ohraničen bradlovým pásmem. Na jihozápadě vytváří podloží pro sedimenty vídeňské pánve (Krystek, 1965). Do flyšového pásma magurské skupiny příkrovů jsou řazeny faciálně tektonické jednotky račanská (spodní křída – spodní oligocén), bystrická (paleocén – eocén) a bělokarpatská (svrchní křída – eocén). Tyto jednotky mají poměrně složitou stavbu příkrovů, která je způsobena početnými zlomy, a byly na sebe nasunuty jihovýchodním a severozápadním směrem (Stráník et al. 1993; Chlupáč et. al. 2002, 2011). Oblast styku příkrovů račanské a bystrické jednotky má charakter strmého přesmyku, místa kontaktu bělokarpatského a bystrického příkrovu se vyznačují plochým přesunutím. Vrásové struktury račanské a bystrické jednotky jsou uspořádány lineárně (Stráník et al. 1993). Jednotky zasahují na území Chřibů, Javorníků, Bílých Karpat a Hostýnsko-vsetínských vrchů [www 5]. 5.1.2.1 Račanská jednotka Račanská jednotka (tabulka č. 3) je hlavní jednotkou tvořící Hostýnsko-vsetínskou hornatinu (Hostýnské a Vsetínské vrchy rozděluje údolí řeky Vsetínská Bečva), Javorníky a Vizovickou vrchovinu. V mikroregionu Hornolidečsko je zastoupena nejvíce, tvoří také největší část magurské skupiny příkrovů. Račanskou jednotku buduje soláňské, belovežské a zlínské souvrství (Janoška, 2000; [www 6]). Soláňské souvrství (maastricht – paleocén) je v račanské jednotce budováno ráztockými a lukovskými vrstvami. Ráztocké vrstvy (spodní část soláňského souvrství) tvoří zelenošedé jílovce a drobové pískovce, výskyt tenkých vložek rudě zbarvených jílovců není tak častý. Ráztocké vrstvy dosahují mocnosti 800 – 1000 m. Lukovské vrstvy (svrchní část soláňského souvrství) tvoří písčitý flyš – arkózové pískovce a skluzové slepence. Dvojtvárnost soláňského souvrství je možné pozorovat především v oblasti Chřibů a Hostýnských vrchů (Stráník et al., 1993). Ve spodním eocénu docházelo k sedimentaci pestrých jílovců. Touto činností vzniklo belovežské souvrství (paleocén – střední eocén), ve kterém jsou patrné zeleně a rudě zbarvené jílovce, také byla prokázána přítomnost lavicovitých arkózových pískovců (Pesl, 1965; Stráník et al., 1993). Svrchní část belovežského souvrství ve vnitřní části račanské jednotky je tvořena drobně rytmickým flyšem, ve kterém se nachází pískovce a zeleně až šedě zbarvené jílovce. Mocnost belovežského souvrství činí 100 – 200 m (Stráník et al., 1993).

15

Zlínské souvrství se začalo formovat raně pyrenejskými horotvornými procesy (vyšší střední eocén – spodní oligocén), kdy došlo k posunu depocentra v oblasti magurského flyše k jeho vnějšímu okraji. Ve zlínském souvrství se nachází středně až hrubě zrnitý flyš, který tvoří glaukonitické pískovce a šedě zbarvené vápnité jílovce. Mocnost zlínských vrstev dosahuje 1700 – 2300 m. Především ve spodní části jsou zlínské vrstvy výrazně faciálně různorodé. Člení se na luhačovické vrstvy, tvořené glaukonitickými a arkózovými pískovci, rusavské a újezdské vrstvy, typické rytmickým flyšem. Svrchní část zlínského souvrství budují vsetínské a kyčerské vrstvy (Pesl, 1963; Stráník et al., 1993; Chlupáč et al. 2011). 5.1.2.2 Bystrická jednotka Bystrická jednotka (tabulka č. 3) se nachází jižně od račanské jednotky, na západě je ohraničena nezdenickým zlomem. Podílí se na stavbě Bílých Karpat a částečně Vizovické vrchoviny. Bystrická jednotka je budována soláňským, belovežským a bystrickým souvrstvím (Krystek, 1965; Chlupáč et al., 2011; [www 7]). V paleocénu až nižším eocénu probíhal vývoj soláňského a belovežského souvrství bystrické jednotky analogicky s tímto souvrstvím v račanské jednotce. Nejstaršími sedimenty bystrické jednotky jsou arkózové pískovce (paleocén), které odpovídají pískovcům lukovského typu náležících do belovežského souvrství račanské jednotky. Specifickým vývojem prošlo nadložní zlínské souvrství (střední a svrchní eocén), které bývá označováno jako souvrství bystrické. Typická je jednotná facie v celém prostoru jednotky, úplnost flyšových rytmů a přítomnost vyššího množství karbonátového pojiva. Charakteristický je také výskyt šedě zbarvených vápnitých jílovců až slínovců. Bystrické souvrství dosahuje maximální mocnosti 1 km (Stráník et al., 1993; Chlupáč et al., 2011). 5.1.2.3 Bělokarpatská jednotka Bělokarpatská jednotka (tabulka č. 3) se nachází jižně od bystrické jednotky, tvoří podloží Bílých Karpat a v severní části vídeňské pánve se vyskytuje pod neogenními sedimenty. Vývoj bělokarpatské jednotky probíhal ve dvou fázích. Hlucký vývoj je typický pro jihozápadní část jednotky. Vzniklo zde svodnické souvrství, které je shodné s vlárským vývojem. V nivnickém souvrství se vyskytuje středně rytmický flyš a převažuje výskyt jílovců. Kuželovské souvrství, které tvoří nadloží nivnickému souvrství, budují různě zbarvené vápnité jílovce. V rámci vlárského vývoje vzniklo nejstarší javornické souvrství, 16

které je charakteristické drobně až středně rytmickým flyšovým vývojem s ojedinělým výskytem vložek vápenců. Středně rytmický flyš najdeme v nadložních vrstvách svodnického souvrství, ve kterém se vyskytují střídavě šedé jílovce a modrošedě zbarvené pískovce (Stráník et al., 1993; Chlupáč et al., 2011).

17

Tabulka č. 2: Stratigrafické schéma mezozoika a terciéru vnější skupiny příkrovů (převzato z Chlupáče et al. 2011). Pozn.: s. – souvrství, vr. – vrstvy, váp. – vápence, p. – pískovce, V. – vývoj, J. – jednotka.

18

Tabulka č. 3: Stratigrafické schéma mezozoika a terciéru magurské skupiny příkrovů (převzato Chlupáče et al., 2011). Pozn.: s. – souvrství, vr. – vrstvy, váp. – vápence, p. – pískovce, V. – vývoj, J. – jednotka.

19

6. FAUNA A FLÓRA 6.1 Fauna K nejběžnějším zástupcům měkkýšů (Mollusca) mikroregionu Hornolidečsko patří hlemýžď zahradní (Helix pomatia), plamatka lesní (Arianta arbustorum), vyskytující se v lesích, a ve vodním prostředí žijící plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis) a okružák ploský (Planorbis corneus). V rybnících se vyskytuje škeble rybniční (Anodonta cygnea), dnes ohrožený druh. Z pavouků (Araneida) se v mikroregionu Hornolidečsko vyskytují běžné druhy sekáčů (Opilionida), jako sekáč obecný (Opilio parientinus) a roztočů (Acarina), například čmelík kuří (Dermanyssus gallinae; Dančák in Pavelka a kol., 2001). Početná je třída hmyzu (Insecta). Z této skupiny živočichů žijí v této oblasti například jepice předjarní (Baetis rhodani) a motýlice lesklá (Calopterix splendens). V posledních letech je zaznamenán výskyt jediného zástupce řádu kudlanky (Mantodea), kudlanky nábožné (Mantis raligiosa). Velmi vzácné je saranče vrzavé (Psophus stridulus). Mezi ohrožené druhy patří čmelák zemní (Bombus terrestris) a čmelák skalní (Bombus petraeum; Dančák in Nekuda, 2002). Z motýlů (Lepidoptera) patří k nejvýznamnějším druhům modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) a perleťovec maceškový (Argynnis niobe; Dančák in Nekuda, 2002; Tkáčiková a kol., 2013). V mikroregionu Hornolidečsko je zaznamenán výskyt ryb (Pisces). Řeku Senici obývá pstruh obecný (Salmo trutta morpha fario), jelec tloušť (Leuciscus cephalus) a vranka obecná (Cottus gobio). Silně ohrožená je ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus). Pro sportovní rybolov jsou určeny rybníky mezi obcemi Lačnov a Horní Lideč, v nichž je uměle vysazen úhoř říční (Anguilla anguilla), sumec velký (Silurus glanc), kapr obecný (Cyprinus carpio) a mník jednovousý (Lota lota; Bajer, 2000; Dančák in Nekuda, 2002). Mezi ocasaté obojživelníky (Urodella), vyskytující se v této oblasti, se řadí ohrožený čolek obecný (Triturus vulgaris) a kriticky ohrožený čolek karpatský (Triturus montandoni). Ve volné přírodě je možné se setkat z plazů (Reptilia) s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) nebo se slepýšem křehkým (Anguis fragilis). Z hadů (Serpentes) se ve vlhkých oblastech zdržuje užovka obojková (Natrix natrix), v lesnatých oblastech je možné spatřit zmiji obecnou (Vipera berus; Dančák in Pavelka a kol., 2001). V mikroregionu Hornolidečsko se vyskytuje přes 100 druhů ptáků (Aves). Stojaté a tekoucí vody obývá volavka popelavá (Ardea cinerea). Běžně zde hnízdí čáp bílý (Ciconia ciconia) a čáp černý (Ciconia nigra), ovšem v malém počtu párů. Na již zmíněných rybnících 20

mezi obcemi Lačnov a Horní Lideč se setkáme s labutí velkou (Cygnus orol), kachnou divokou (Anas platyrhynchos) a polákem chocholačkou (Aythya fuligula). U řeky Senice žije ledňáček říční (Alcedo atthis). Z dravců se zde vyskytuje jestřáb lesní (Accipiter gentilis) nebo káně lesní (Buteo buteo). V otevřené zemědělské krajině žije poštolka obecná (Falco tinnunculus). Ohrožená je koroptev polní (Predix perdix). V blízkosti lidských sídel žije hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), zatímco hrdlička divoká (Streptopelia turtur) žije v otevřené krajině. Z pěvců se v této oblasti vyskytuje skřivan polní (Alauda arvensis), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) nebo jiřička obecná (Delichon urbica; Dančák in Nekuda, 2002; Křenek a kol., 2010). Ze savců (Mammalia) se na území Hornolidečska vyskytuje například krtek obecný (Talpa europaea), veverka obecná (Sciurus vulgarit) a hraboš polní (Microtus arvalis). Dále zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes), v těsné blízkosti lidských sídel se zdržuje kuna skalní (Martes foina) a v okolí Valašské Senice se zřídka vyskytuje vlk (Canis lupus). Ze Slovenské republiky na naše území občas přejde medvěd hnědý (Ursus arios). Hojný je také srnec (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus strofa; Dančák in Nekuda, 2002).

6.2 Flóra Na území mikroregionu Hornolidečsko zasahuje západní okraj karpatského horského oblouku. V důsledku toho se v této oblasti vyskytují zástupci květeny typičtí právě pro oblast Karpat (endemiti). Většina území okresu Vsetín spadá do mezofytika, do oblasti středních poloh. Pouze severovýchodní oblast, tj. Moravskoslezské Beskydy, zahrnuje vegetaci oreofytika neboli horskou. Mezi karpatské endemity patří oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), světlík slovenský (Euphrasia slovaca), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), chrpa javornická (Centaurea mollis) a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens). Mezi

zástupce

se

širší

vazbou

na

Karpaty,

kteří

se

vyskytují

na

východní

nebo severovýchodní Moravě, vzácně pak ve východních Čechách, spadá například krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii), světlík modrý (Euphrasia coerulea), ladoňka karpatská (Scilla kladnii) a pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides). Světlík slovenský a chrpa javornická, s lokalitami výskytu zaznamenanými pouze ve vsetínském okrese, jsou na pokraji vyhynutí. K velmi významným a vzácným druhům této oblasti patří orchideje z čeledi vstavačovitých, řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides) a šafrán bělokvětý (Crocus 21

albiflorus; obrázek č. 6; příloha 5; Tlusták – Jongepierová, 1990; Dančák in Pavelka a kol., 2001).

Obrázek č. 6:Šafrány v Lačnově za zdejší Základní školou. Foto autorka.

Z lesní vegetace je v této oblasti nejvíce zastoupen les smrkový, který může být doplněný dřevinami dalších druhů. V bučinách a jedlobučinách tvoří stromové patro v drtivé většině buk lesní (Fagus sylvatica), dále javor klen (Acer pseudoplatanus) a dub zimní (Quercus patraea). Ojediněle se zde může vyskytovat také jilm drsný (Ulmus glabra). Ne zcela obvyklé jsou lesy suťové, které se vyskytují na svazích, kde není vytvořena půda v dostatečné hloubce. V těchto lesích se setkáme s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), jilmem drsným (Ulmus glabra) nebo lípou velkolistou (Tilia platyphyllos). V bylinném patře se vyskytuje kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), kakost smrdutý (Geranium robertianum) nebo řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens; Dančák in Pavelka a kol., 2001; Dančák in Nekuda, 2002). Do nelesní vegetace spadají pastviny, pro které je typický výskyt jalovce, především jalovce obecného (Juniperus sommunis). Často bývá doprovázen tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum), kostřavou tenkolistou (Festuca tenuifolia), světlíkem lékařským 22

(Euphrasica rostkoviana) nebo vstavačem osmahlým (Orchis ustulata). Předěl mezi lesem a loukou tvoří křoviny a lemy. Pro křovinné porosty je typická trnka planá (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) nebo ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Společenství lemů je charakteristické bylinnými druhy, mezi které patří například jetel prostřední (Trifolium medium) nebo řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum). Na pokraji vymizení je koukol polní (Agrostemma githago), pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis) a knotovka noční (Silene noctiflora). K poměrně běžným druhům patří chrpa modrá (Centaurea cyanus), hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberous) a vikev huňatá (Vicia villosa; Dančák in Pavelka a kol., 2001; Dančák in Nekuda, 2002).

23

7. POPIS EXKURZNÍ LOKALITY ČERTOVY SKÁLY Jedná se o výraznou skalní hradbu (obrázek č. 7), která se rozkládá na levém břehu řeky Senice v severní části katastru obce Lidečko, konkrétně na jihozápadním úpatí kóty Kopce (699 m n. m.) v Komonecké hornatině v soutěsce Lomensko, které náleží Vizovické vrchovině. V 60. letech minulého století byly Čertovy skály vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, nyní jsou chráněny jako přírodní památka (Zimák a kol., 1997; Motyčková et al., 2012; [www 8]).

Obrázek č. 7: Pohled na Čertovy skály v Lidečku. Foto autorka.

Skalní hradba vznikla ve starších čtvrtohorách strukturně-denudačními procesy, kdy došlo k vypreparování strmě uložených třetihorních pískovců antiklinálního pásma Čertových kamenů z měkčího podloží. (Kirchner, 1991; Zimák a kol., 1997; [www 9]). Tyto pískovce náleží luhačovickým vrstvám zlínského souvrství račanské jednotky, které tvoří turbidity až pískotoky s převahou křemitých nebo křemito-arkózových pískovců bílé až bílošedé barvy [www 10]. Čertovy skály se nachází v nadmořské výšce 450 – 490 m n. m. a zabírají území o rozloze 1500 m2. Skalní stěna, která se táhne ve směru severovýchod – jihozápad, se uklání jihovýchodním směrem 70 – 80°. Délka skal činí 150 m, výška se pohybuje od 6 do 25 m a šířka od 2 do 5 m (Vítek, 1978; Zimák a kol., 1997; Motyčková et al., 2012). Svislá skalní stěna je narušena příčnými puklinami, které ji spolu se subvertikálními plochami člení na jednotlivé segmenty přibližně tvaru kvádru, které jsou uspořádány 24

stupňovitě. Na hřebenu skal vystupují vrcholky Kolébka, Plochá, Čertova stěna a Hladká, mezi nevrcholové části patří Nálevka a Plotny (obrázek č. 8; Zimák a kol., 1997; Skýpala – Wolf, 2002).

Obrázek č. 8: Popis vrcholových a nevrcholových částí Čertových skal. Vytvořila autorka. Vrcholové části: 1 - Kolébka, 2 – Plochá, 4 - Čertova stěna, 5 - Hladká. Nevrcholové části: 3 - Plotny, 6 – Nálevka

Stěnu skalní hradby orientovanou na severozápad tvoří středně zrnitý slepenec bez výrazných do prostoru orientovaných skalních útvarů. Typický je výskyt pozůstatků skalního řícení, občasně je možné pozorovat důlky po vypadlých klastech. Na pískovcových stěnách orientovaných jihovýchodním směrem se vyskytují výrazné povrchové skalní útvary, například voštiny, skalní kůry nebo dutiny. Příčinou současného uložení slepenců a pískovců, které tvoří Čertovy skály, je vznik těchto hornin ukládáním v různých částech flyšových rytmů (Kirchner, 1991; Adamovič a kol., 2010). Povrch svislých pískovcových a slepencových stěn skalní hradby je výrazně narušován erozí. V rámci chemické eroze krystalizují soli, čímž vznikají voštiny (příloha 6A), které vytváří síť důlků. Srážením křemitého tmelu z vody se na povrchu skal tvoří skalní kůra (příloha 6B; Vítek, 1978). Vlivem atmosférických činitelů se formují drobné útvary povrchu skal – škrapy, jejichž výskyt je zaznamenán především v jižní čelní části. Vítek (1978; příloha 6C) popisuje jeden z nejmohutnějších škrapových útvarů. Jedná se o žlab 5 m vysoký, široký od 0,5 m do 1,5 m a několik decimetrů hluboký, který se vytvořil na tektonické puklině a na jehož formování se podílí eroze způsobená srážkovou vodou. Působení eroze dále dokládá výskyt dutin typu tafoni (příloha 6D) a skalních výklenků (Zimák, a kol., 1997). Na rozrušování povrchu pískovcových bloků se svou činností přímo podílí rovněž rostliny a živočichové. Tento proces je označován jako bioeroze (obrázek č. 9), v rámci 25

níž např. v důsledku působení kořenů stromů vznikají nové pukliny, živočichové, například včely rodu hedvábnice (Colletes), si v pískovci budují komůrky ke hnízdění apod. (Adamovič a kol., 2010). Na mechanickém poškozování skal se podílí také horolezci. Působením smykového napětí v zemské kůře se na lokalitě vytvořilo drcené pásmo, které je zachyceno na obrázku č. 10. Jedná se o část skalní hradby s puklinami, která je viditelně odlišená od okolních skalních bloků, které nejsou výrazně narušeny. Velmi nebezpečným a geology hlídaným pohybem je skalní řícení, při kterém dochází k uvolňování různě velkých mas z převisů, kolmých nebo strmých skalních stěn (Rubín – Balatka a kol., 1986). Na Čertových skalách je výsledek tohoto pochodu zdokumentován na obrázku č. 11. V blízkosti severozápadně orientované stěny skalní hradby se objevují mohutné balvany s ostrými hranami (příloha 6E). Před skalní hradbou směrem k jihozápadu se vyskytuje suťové pole (příloha 6F) typu kamenného moře, přes které vede stezka, určená pro pěší návštěvníky lokality. Povrch Čertových skal dotváří tahové a smykové pukliny (příloha 6G). Tahová puklina vzniká kolmo na směr působení tlakového napětí, smyková puklina se vytváří šikmým směrem k největšímu napětí způsobeným tlakem. Na Čertových skalách jsou pozorovatelné i pseudokrasové dutiny, které vznikly odsedáním bloků skalní stěny podél puklin. Mezi další skalní útvary Čertových skal patří například slepá brána (příloha 6H), která se vytvořila ve středně zpevněném pískovci střední zrnitosti nebo nepravé okno v severovýchodní části hradby (obrázek č. 12). Na skalní stěně se nesetkáme s téměř žádnou vegetací, pouze ve štěrbinách a na římsách se ojediněle vyskytuje borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo bříza bělokorá (Betula pendula). V sutích roste papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) nebo hasivka orličí (Pteridium aquilinum). Okolí skal dále osídlila mochna stříbrná (Potentilla argentea) a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Zoologický výzkum v této lokalitě doposud nebyl proveden. V současné době je tato skalní stěna často využívána horolezci k výcviku. Ve 40. – 50. letech minulého století se začaly jednotlivé výstupové trasy mapovat, nyní jich je zachyceno asi 100 s různou obtížností. Z důvodu poškozování skalních stěn erozí nesmí být přidávány další skoby a záchytné body [www 10].

26

Obrázek č. 9: Bioeroze na skalní hradbě z pískovce a slepence. Foto autorka.

Obrázek č. 10: Drcené pásmo mezi pískovcovými skalními bloky. Foto autorka.

Obrázek č. 11: Skalní řícení mas tvořených slepencem a pískovcem. Foto autorka.

Obrázek č. 12: Nepravidelné okno v horní části pískovcové skalní hradby. Foto autorka.

27

8. PLÁN EXKURZE Exkurze „Poznáváme čertovy skály“ se skládá ze dvou částí. První část je koncipována jako půldenní pobyt v přírodě, v dané lokalitě, kde budou žáci plnit zadané úkoly na jednotlivých předem určených stanovištích. Termín pro exkurzi musí být zvolen s ohledem na klimatické podmínky ve vhodném ročním období, nejlépe v září nebo květnu až červnu. Druhá část exkurze proběhne v učebně přírodopisu základní školy, kde žáci zpracují poznatky získané z terénu. Součástí exkurze je důkladná příprava ze strany učitele, který musí přichystat veškeré pomůcky, které budou potřebné ke splnění zadaných úkolů (mapy, pracovní listy, určovací klíče aj.). Před samotným začátkem exkurze je nezbytné žáky poučit o nutnosti dodržovat zásady bezpečnosti při pobytu v přírodě a varovat je před neopatrným pohybem v oblasti suťových polí. Žákům by měly být připomenuty zásady vhodného chování ve volné přírodě, tzn. zákaz odhazování odpadků či jakékoli poškozování skal a jejich okolí. Průběh celé exkurze je vázán na jízdní řád autobusové dopravy ve směru Vsetín – Horní Lideč (tam i zpět) a na náročnost řešení úkolů na daných stanovištích. Časový harmonogram by měl zahrnovat i dobu vymezenou pro odpočinek a občerstvení žáků. Exkurze se může odchýlit od stanoveného harmonogramu, který slouží spíše jako orientační pomůcka při organizaci práce žáků v terénu. S ohledem na nepředvídatelné okolnosti je vhodné ponechat v harmonogramu časovou rezervu. Z důvodu značné vzdálenosti Čertových skal od ZŠ Horní Lideč, která činí asi 6,5 km, navrhuji využít k dopravě žáků hromadnou autobusovou dopravu. Žáci budou mít sraz v 7:30 hod. před budovou ZŠ Horní Lideč. Poté se společně s vyučujícím přesunou na autobusovou zastávku Pod nádražím v Horní Lidči, odkud se autobusem přepraví do vedlejší obce Lidečko, na autobusovou zastávku Čertovy skály. K cílové lokalitě, která je od zastávky vzdálena přibližně 300 m, žáci přejdou pěšky. Jelikož se jedná o přesun po chodníku podél frekventované silniční komunikace, je třeba dbát zvýšené pozornosti a ukázněnosti žáků. Po příchodu na dané stanoviště musí učitel jasně stanovit cíl exkurze, vymezit úkoly žáků a určit očekávané výstupy z exkurze. Následně poskytne žákům výklad o Čertových skalách, který bude zahrnovat geologickou minulost, informace o zajímavostech z oblasti geologie, fauny a flóry. Žáci si budou dělat poznámky, které následně využijí při plnění stanovených úkolů. Po výkladu by měl vyučující žákům poskytnout prostor pro kladení otázek k tématu, popřípadě k diskuzi. Následovat bude popis jednotlivých stanovišť s objasněním uložených

28

úkolů a ukázkou jednotlivých pracovních listů. Poté začnou žáci vypracovávat zadané úkoly v pracovních listech, případné nejasnosti mohou konzultovat s vyučujícím. Po vyhodnocení splněných úkolů a vyhlášení vítězů se žáci s vyučujícím přesunou hromadnou autobusovou dopravou zpět do obce Horní Lideč, závěrečné ukončení a zhodnocení exkurze proběhne před budovou základní školy.

29

9. ZADÁNÍ PRACOVNÍCH LISTŮ K EXKURZI Obecně platí, že informace, které žák získá vlastním úsilím, si zapamatuje mnohem lépe než ty, které mu vyučující poskytne při výuce ve třídě. Z tohoto důvodu bude exkurze koncipována jako vědecké bádání s adekvátními nároky na žáky 9. třídy základní školy. Zvolená koncepce exkurze bude z časového hlediska náročná nejen pro její účastníky, ale i z hlediska náročnosti přípravy vyučujícího na vyučování a přípravy pomůcek. Než žáci začnou pracovat na zadaných úkolech, rozdělí se do skupinek tak, aby každá měla maximálně 4 členy. Každá skupina si stanoví vlastní název, pod kterým bude bádat. Při tvorbě skupin je důležité respektovat nejen vztahy mezi žáky, ale i jejich schopnosti. Čím méně členů ve skupinkách bude, tím více budou jednotlivci zaktivizováni a zapojeni do práce. V prostoru před Čertovými skalami (příloha 7 A, B) bude rozmístěno několik stanovišť, každé s jiným zadáním úkolu, jinými pracovními listy a pomůckami. Za správné vyplnění jednotlivých pracovních listů získají žáci papírové štítky s motivem Čertových skal (příloha 8), které si nalepí do své průvodní „Čertovské karty“ (příloha 9), pomocí níž bude na konci exkurze probíhat vyhodnocení jednotlivých skupin. Při vytváření pracovních listů jsem vycházela z možností, které nabízí studovaná lokalita (pracovní list č. 1, 2, 3 a 4). Pracovní list č. 5 jsem vytvořila na základě návrhu laboratorní práce v učebnici Přírodopis IV. pro 9. ročník základní školy (Cílek et al., 2000). Pracovní listy jsou sestaveny tak, aby je žáci mohli vyplňovat přímo v terénu. Koncepce některých pracovních listů však umožňuje vyplnění i ve školním prostředí. Důraz je kladen zejména na pozorovací schopnosti, tvořivost a samostatnost žáka. Při plnění zadaných úkolů v pracovních listech by měli žáci využít znalostí získaných ve výuce na základní škole. Další pomůckou jsou poznámky, které si žáci zapsali v průběhu výkladu vyučujícího před začátkem exkurze. Také je možné vycházet z vlastních poznatků týkajících se dané lokality, získaných mimo školní vyučovací proces. V průběhu exkurze mají žáci možnost konzultovat s vyučujícím jednotlivé úkoly, možnosti postupů při jejich řešení, popřípadě jakékoli nesrovnalosti. Tvořivá činnost ve skupinách je pro žáky velmi přínosná. Učí se týmové spolupráci, vzájemnému respektu a posilují své komunikační dovednosti. Přebírají zodpovědnost za odvedenou práci a vyvozují ze získaných dat závěry. Pro žáky je velmi důležitá motivace. Proto bude po vyplnění všech pracovních listů a rozdání papírových štítků následovat motivační hra „Nejlepší Čerťáci“. Cílem hry bude 30

vyplnit „Čerťácký kvíz“, jehož součástí bude několik otázek. Skupina, která kvíz vyřeší jako první a správně, obdrží 3 papírové štítky. V pořadí druhá nejrychlejší skupina obdrží štítky dva, třetí skupina získá jeden štítek. Tato hra určí konečné pořadí badatelských skupin. Žáci, jejichž skupiny obsadí první tři místa, dostanou odměnu, kterou bude zajišťovat vyučující. Všichni účastníci badatelské exkurze „Poznáváme Čertovy skály a jejich okolí“ obdrží na závěr exkurze tematický rozvrh hodin (příloha 10). V následující hodině přírodopisu budou žáci samostatně prezentovat poznatky z exkurze a současně si tak upevňovat nedávno získané vědomosti. Každá skupina si zvolí jedno téma na základě pracovních listů a zdůrazní nejdůležitější informace a zajímavosti. Tímto způsobem si žáci připomenou všechny nové poznatky, získané na exkurzi. Pod vedením vyučujícího žáci vytvoří výukový materiál, například přenosný na kompaktním disku, nástěnku, velký plakát, krátký film, popřípadě brožuru, který by mohl sloužit ve výuce přírodopisu pro seznamování se žáků s významnou geologickou lokalitou v jejich okolí.

9.1 Návrh otázek „Čerťáckého kvízu“ s odpověďmi 1. Ve kterém geologickém období vznikly Čertovy skály? 2. Jak toto období dělíme? 3. Které horniny tvoří Čertovy skály? Jakého jsou stáří? 4. Působením jakého pochodu Čertovy skály vznikly? 5. Napište název vrcholu, na jehož úpatí se Čertovy skály nachází, hornatinu, jíž je vrchol součástí a vrchovinu, do které celá oblast náleží? 6. Vyjmenujte alespoň 5 skalních útvarů, které jste pozorovali na skalní stěně. 7. Napište alespoň 5 zástupců vegetace z okolí Čertových skal. Odpovědi: 1. Ve čtvrtohorách. 2. Na pleistocén (starší čtvrtohory) a holocén (mladší čtvrtohory). 3. Slepence a pískovce třetihorního stáří. 4. Působením denudace. 5. Čertovy skály se nachází na úpatí kóty Kopce v Komonecké hornatině ve Vizovické vrchovině. 31

6. Např. voštiny, skalní kůra, slepá brána, nepravidelné okno, drcené pásmo, suťové pole... 7. Např. borovice lesní, bříza bělokorá, kapraď samec, hasivka orličí, třezalka tečkovaná...

32

9.2 Pracovní listy č. 1 – 5 PRACOVNÍ LIST č. 1 Téma:

Poloha Čertových skal.

Cíl:

Orientace na slepé mapě. Určení polohy studované oblasti.

Úkol č. 1: Do slepé mapy zakreslete Vizovickou vrchovinu, pohoří Javorníky a Bílé Karpaty. Následně vyznačte do mapy [www 11] orientační polohu Čertových skal.

Úkol č. 2: Doplňte názvy nejvyšších bodů u daných celků: a) Vizovické vrchy: ________________________________ b) Javorníky: _____________________________________ c) Bílé Karpaty: ___________________________________

33

PRACOVNÍ LIST č. 2 Téma:

Charakteristika PP Čertovy skály.

Cíl:

Popis vrcholových a nevrcholových části Čertových skal. Porovnání struktury povrchu jihovýchodní se severozápadní částí stěny. Určování hornin na lokalitě.

Úkol č. 1: K číslům na obrázku napište správný název části hradby. Vyjděte z výkladu učitele.

1. ____________________________ 2. ____________________________ 3. ____________________________ 4. ____________________________ 5. ____________________________ 6. ____________________________

34

Úkol č. 2: Srovnání částí skalní hradby orientované na jihovýchod a severozápad.

Postup:

Pomocí lupy prozkoumejte horniny severozápadní a jihovýchodní části skalní hradby. Zaměřte se na velikost jednotlivých částic. Určete, které horniny se podílí na stavbě severozápadní části a které na stavbě jihovýchodní části skal. Své výsledky shrňte v závěru.

Pomůcky: lupa, buzola, pravítko.

Jihovýchodní část skalní stěny.

Severozápadní část skalní stěny.

Závěr:

35

Úkol č. 3: Pracujte ve skupinách. V rámci průzkumu Čertových skal a jejich okolí nasbírejte vzorky hornin. Pomocí klíče k určování hornin a minerálů rozhodněte, o jakou horninu se jedná. Pomůcky: lupa, štítky k označení hornin, sáčky na sběr vzorků a klíč k určování hornin a minerálů.

Postup:

1. Shromážděte vzorky hornin. Každý vzorek označte číslem a jménem sběratele. 2. Pomocí klíče k určování hornin a minerálů rozhodněte, o jaký druh horniny se jedná. 3. Výsledky zapište do závěru.

Závěr:

36

PRACOVNÍ LIST č. 3 Téma:

Pozorování skalních útvarů na povrchu Čertových skal.

Cíl:

Seznámení žáků s jednotlivými útvary a jejich popis.

Úkol:

Popište jednotlivé útvary. Vyjděte z výkladu vyučujícího.

_______________________________

_______________________________

_______________________________

37

_______________________________

_______________________________

38

PRACOVNÍ LIST č. 4 Téma:

Vegetace PP Čertovy skály.

Cíl:

Seznámení žáků s vegetací lokality.

Úkol:

Pracujte ve skupinách. Vyberte si a určete zástupce vegetace v okolí Četových skal i přímo na skalách.

Pomůcky: Klíč k určování rostlin, psací potřeby, lupa, fotoaparát/mobilní telefon s funkcí fotografování. Postup:

1. Pozorujte vegetaci lokality PP Čertovy skály. 2. Vyberte si 5 zástupců vegetace a vytvořte terénní fotodokumentaci. Pomocí určovacího klíče rostlin rozhodněte, o jaký druh se jedná. Stručně popište stanoviště, na kterém se rostlina nachází. 3. Vytvořte schematickou mapu Čertových skal a jejich nejbližšího okolí. Do mapy zakreslete místa výskytu rostlinných druhů, které jste si vybrali a určili.

a) Vybraní zástupci vegetace:

1 ______________________ stanoviště:

_____________________________________________________________ _____________________________________________________________

2 ______________________ stanoviště: ______________________________________________________________ ______________________________________________________________

3 ______________________ stanoviště: ______________________________________________________________ ______________________________________________________________

39

4 ______________________ stanoviště:

_____________________________________________________________ _____________________________________________________________

5 ______________________ stanoviště:

_____________________________________________________________ _____________________________________________________________

b) Do rámečku vytvořte schematickou mapu. Vyznačte jednotlivá stanoviště.

Závěr:

40

PRACOVNÍ LIST č. 5 Téma:

Určování hornin.

Cíl:

Zopakování základního dělení hornin podle způsobu vzniku. Hlavní znaky při určování.

Úkol č. 1: Pracujte ve skupinách. Vzorky hornin opatřete štítky s čísly. Zaměřte se na stavbu, barvu a složení. Pomůcky: Vzorky hornin (žula, svor, pískovec, vápenec, křemenec), psací potřeby, lupa, štítky k označení vzorků, klíč k určování hornin a minerálů. Postup:

1. Jednotlivé vzorky označte štítky s čísly. 2. Pozorujte vlastnosti každého vzorku. 3. Podle klíče pro určování hornin a minerálů rozhodněte, o jaké druhy hornin se jedná. Jejich vlastnosti zaneste do tabulky.

HORNINA

BARVA

STAVBA

1.

2.

3.

4.

5.

41

MINERÁLNÍ SLOŽENÍ

Úkol č. 2: Doplňte příklady hornin podle způsobu jejich vzniku (použijte i horniny z úkolu č. 1). Čísla v hranatých závorkách značí celkový počet příkladů.

a) Horniny vyvřelé – výlevné (vulkanické) [3]: _________________________________ – hlubinné [2]:___________________________________________

b) Horniny usazené [6]: ____________________________________________________ _____________________________________________________________________

c) Horniny přeměněné (metamorfované) [4]: ___________________________________ _____________________________________________________________________

Úkol č. 3: Z předchozího úkolu vyberte z každé skupiny jednu horninu a uveďte, k čemu se používá. a) Horniny vyvřelé výlevné: ________________________________________________ b) Horniny vyvřelé hlubinné: _______________________________________________ c) Horniny usazené: ______________________________________________________ d) Horniny přeměněné: ____________________________________________________

Závěr:

42

10.ZÁVĚR Rešeršní část bakalářské práce je zaměřena na geomorfologickou a geologickou charakteristiku mikroregionu Hornolidečsko. K realizaci praktické části práce jsem zvolila geologicky zaměřenou exkurzi v lokalitě PP Čertovy skály, určenou pro žáky 9. tříd 2. stupně základní školy. Zvolenou lokalitu jsem navštívila opakovaně, kdy jsem analyzovala její současný stav a vhodnost pro konání geologicky zaměřené exkurze. Provedla jsem fotografickou dokumentaci lokality, která je pak použita v teoretické i praktické části bakalářské práce. Při výběru vhodné lokality pro konání exkurze jsem kladla důraz na dobrou dostupnost v rámci regionu a nekomplikovaný přístup účastníků exkurze ke skalní stěně. Prioritním kritériem výběru vhodné lokality pro konání geologické exkurze byla zajímavá geologická charakteristika místa, která by měla žákům poskytnout názorné informace o významné geologické lokalitě v regionu. V praktické části jsem vytvořila návrh plánu exkurze, který vychází z geologické charakteristiky PP Čertovy skály. Plán zahrnuje přípravu na exkurzi, její vlastní realizaci a následné vyhodnocení. Samotná exkurze je koncipována jako dvoustupňová. Během první části exkurze jsou žáci nejprve přímo v terénu seznámeni vyučujícím s lokalitou za využití praktických ukázek geologických útvarů. Poté žáci samostatně ve skupinách vypracují úkoly stanovené v pracovních listech a proběhne motivační hra Nejlepší čerťáci s vyhodnocením. Druhá část probíhá následující vyučovací hodinu ve škole, kde žáci získané poznatky společně s vyučujícím zpracují a vytvoří výukový materiál, který bude využitelný ve výuce přírodopisu k seznámení žáků s významnou geologickou lokalitou v jejich okolí. Návrh exkurze může sloužit jako námět ke zpestření výuky přírodopisu na 2. stupni základních škol nebo jako inspirace pro učitele při výuce geologie v přírodopisu.

43

LITERATURA 

Adamovič J. a kol. 2010: Atlas skalních měst České a Slovenské republiky. 459 s. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-1773-4.



Bajer V. 2000: Beskydy – domov evropských živočichů. Propagační leták. Kartis, Rožnov pod Radhoštěm. ISBN neuvedeno. ISBN neuvedeno.



Balatka B. a kol. 2006: Přírodní klenoty České republiky. 318 s. Academia, Praha. ISBN 80-200-1377-6.



Cílek et al. 2000: Přírodopis IV pro 9. ročník základní školy. 135 s. Scientia, Praha. ISBN 80-7183-204-9.



Czudek T. edit. 1972: Geomorfologické členění ČSR. Studia gographica 23:1 – 140, Brno. ISBN neuvedeno.



Demek J. – Novák V. et al. 1992: Vlastivěda Moravská - Neživá příroda. 242 s., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. ISBN 80-85048-30-2.



Demek J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. 287 s., Vydání 1. Academia Praha. ISBN neuvedeno.



Demek J. 1965: Geomorfologie Českých zemí. 335 s., Nakladatelství Československé akademie věd Praha. ISBN neuvedeno.



Chlupáč I. et al. 2002: Geologická minulost České republiky. 435 s., Academia Praha. ISBN 80-200-0914-0.



Chlupáč I. et al. 2011: Geologická minulost České republiky. 436 s., Academia Praha. ISBN 978-80-200-1961-5.



Janoška M. 2000: Valašsko očima geologa. 48 s., Univerzita Palackého Olomouc. ISBN 80-244-0085-5.



Kirchner K. 1991: Čertovy skály u Lidečka. – Veronica: časopis ochránců přírody, Brno, 5: 35 – 36. ISSN 1213-0699.

44



Krystek I. 1965: Výzkum sedimentů západní části magurského flyše a otázky jejich genese. 72s., svazek IV, spis 9, Folia Fac. Rer. Nat. Univ. Purkyn. Brun. ISBN neuvedeno.



Křenek D., Pavelka, J., Brinke, T. 2010: Beskydy a Horní Vsacko: Významná ptačí území roku 2010 Ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Česká společnost ornitologická ve spolupráci a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.



Motyčková H. et al. 2012: Geologické zajímavosti České republiky. Vyd. 1. 363 s. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-2139-7.



Nekuda V. 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 964 s., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. ISBN 80-7275-024-0.



Pavelka J. a kol. 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). 568 s., Český svaz ochránců přírody, Vsetín. ISBN 80-2387892-1.



Pesl V. 1963: Dva vývoje zlínských vrstev v západní části račanské jednotky. Zprávy o geologických výzkumech v r. 1963. S 263 – 264. Praha. ISBN neuvedeno.



Pesl V. 1965: Litofaciální zóny spodního oddílu paleogénu ve vnějších jednotkách západní části magurského flyše. Sbor. geol. Vied, Západ. Karpaty, 3, 179 – 212. Bratislava. ISBN neuvedeno.



Rubín J. – Balatka B. 1986: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1. vyd. Academia, Praha. ISBN neuvedeno.



Skýpala V. – Wolf V. 2002: Moravské skály: horolezecký průvodce Pálava, Moravská kras, Moravské pískovce, okolí Moravské brány. 188 s. Vladmír Skýpala, Valašské Meziříčí. ISBN neuvedeno.



Stráník Z. – Menčík E. – Eliáš M. – Adámek J. 1993: Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku. 122 s., Sborník příspěvků k 90. výročí prof. dr. K. Zapletala, Moravské zemské muzeum a Sekce geol. věd PřF MU.



Tkáčiková J., Husák, J. a Spitzer, L. 2013: Valašské louky a pastviny - dědictví našich předků. 141 s. Muzejní společnost ve Valašském Meziříčí. ISBN 978-80-87614-14-3. 45



Tlusták V. a Jongepierová, I. 1990: Orchideje Bílých Karpat. 127 s. 1. vyd. Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc. ISBN 80-85037-02-5.



Vítek J. 1978: Čertovy stěny u Lidečka. – Lidé a země, Praha, 27: 124. ISSN 00242896.



Zimák J. a kol. 1997: Průvodce ke geologickým exkurzím: Morava – střední a jižní část. Vyd. 1. 130 s. Univerzita Palackého, Olomouc. ISBN 80-7067-764-3.

46

INTERNETOVÉ ZDROJE 

[www 1] MAS Hornolidečsko: Území MAS Hornolidečsko [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mashornolidecska.cz/cz/1-mas-hornolidecska/33-uzemi-mas.html



[www 2] Sdružení obcí Hornolidečska: Členské obce [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.hornolidecsko.cz/cz/1-clenske-obce.html



[www 3] Vnější Západní Karpaty. [online]. [cit. 25. 3. 2014]. Dostupné z: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/10_kapitola.htm



[www 4] Moravské Karpaty: Portál o přírodě a lidech moravských Karpat: Vnější skupina příkrovů. [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/vnejsi-skupina-prikrovu/



[www 5] Moravské Karpaty: Portál o přírodě a lidech moravských Karpat: Magurská skupina příkrovů. [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/magurska-skupina-prikrovu/



[www 6] Moravské Karpaty: Portál o přírodě a lidech moravských Karpat: Račanská jednotka. [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/racanska-jednotka/



[www 7] Moravské Karpaty: Portál o přírodě a lidech moravských Karpat: Bystrická jednotka. [online]. [cit. 22. 3. 2014]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/bystricka-jednotka/



[www 8] PP Čertovy skály. [online]. [cit. 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Certovy_skaly.htm



[www 9] Kirchner K. Geologické lokality: Čertovy skály [online]. 27. 11. 1993, [cit. 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/726

47



[www 10] PP Čertovy skály u Lidečka. [online]. [cit. 10. 4. 2014]. Dostupné z: http://zajimavosti.beskydy.cz/content/beskydy-prirodni-zajimavosti-chranena-uzemi-ppcertovy-skaly-u-lidecka.aspx



[www 11] Graclík P. Slepá mapa ČR. [online]. [cit. 314. 3. 2014]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Kabinet/Mapy/Mapa_ČR/Slepé_mapy_ČR

48

ZDROJE PŘÍLOH 

Příloha 1A – Nekuda V. 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. 964 s., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. ISBN 80-7275-024-0.



Příloha 1B – Sdružení obcí Hornolidečska, propagační leták.



Příloha 2 – [www 12] Czech Republic geomorphological division map level1 colour.png. [online]. [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Czech_Republic_geomorphological_division_ map_level1_colour.png



Příloha 3 – Demek J., Mackovčin P. a kol. 2006: Zeměpisný lexikon ČR: hory a nížiny. AOPK ČR, Brno. ISBN 80-86064-99-9.



Příloha 4 – Chlupáč I. et al. 2011: Geologická minulost České republiky. 436 s., Academia Praha. ISBN 978-80-200-1961-5.



Příloha 5, 6 (A-H), 7 – foto autorka.



Příloha 8, 9, 10 – návrhy autorky.

49

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Mapy mikroregionu Hornolidečsko. Příloha 2: Geomorfologické členění ČR. Příloha 3: Geomorfologické členění mikroregionu Hornolidečsko. Příloha 4: Stratigrafická tabulka geologického vývoje ČR. Příloha 5: Dvě lokality výskytu šafránu bělokvětého v Lačnově za školou. Příloha 6: Skalní útvary Čertových skal. Příloha 7: Prostor, kde bude probíhat plnění úkolů v rámci exkurze. Příloha 8: Návrh papírových štítků získaných za splněné úkoly. Příloha 9: Návrh Čertovské průvodní karty k lepení papírových štítků za splněné úkoly. Příloha 10: Návrh rozvrhu hodin, který obdrží účastníci exkurze.

50

Příloha 1: Mapy mikroregionu Hornolidečsko.

A) Mapa povrchu regionu (Neukuda, 2000).

51

B) Rozmístění vesnic regionu (Sdružení obcí Hornolidečska, propagační leták).

52

Příloha 2: Geomorfologické členění ČR [www 12].

53

Příloha 3: Geomorfologické členění mikroregionu Hornolidečsko (Demek, Mackovčin a kol., 2006).

54

Příloha 4: Stratigrafická tabulka geologického vývoje ČR, Ma – přibližné stáří v milionech let (Chlupáč, 2011).

55

Příloha 5: Dvě lokality výskytu šafránu bělokvětého v Lačnově za školou (foto autorka).

56

Příloha 6: Skalní útvary Čertových skal (obrázky A – H; foto autorka).

A) Voštiny na pískovcové stěně. Foto autorka.

B) Skalní kůra na pískovcové stěně. Foto autorka.

C) Žlab vzniklý v pískovcové stěně. Foto autorka.

D) Nepravidelné dutiny typu tafoni. Foto autorka.

57

E) Balvan tvořený pískovcem před severozápadně orientovanou skalní stěnou.

F) Suťové pole před jihovýchodně orientovanou stěnou. Foto autorka.

G) Smyková puklina. Foto autorka.

H) Slepá brána ve zpevněném pískovci. Foto autorka.

58

Příloha 7: Prostor, kde bude probíhat plnění úkolů v rámci exkurze (foto autorka).

A) Prostor před jihovýchodní stěnou skalní hradby.

B) Dětské hřiště pod Čertovými skalami.

59

Příloha 8: Návrh papírových štítků získaných za splněné úkoly (návrh autorka).

60

Příloha 9: Návrh Čertovské průvodní karty k lepení papírových štítků za splněné úkoly (návrh autorka).

61

Příloha 10: Návrh rozvrhu hodin, který obdrží účastníci exkurze (návrh autorka).

62

ANOTACE Jméno a příjmení:

Ivana Důbravová

Katedra:

Biologie

Vedoucí práce:

Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc

Rok obhajoby:

2014

Geologická charakteristika Čertových skal v mikroregionu Název práce:

Hornolidečsko a jejich využití ve výuce přírodopisu na základní škole. Geological characteristic of Devil’s rocks in Hornolidečsko

Název v angličtině:

region and its application in elementary education of natural history. Předmětem bakalářské práce je geologická charakteristika Čertových skal. Cílem práce je vytvořit plán geologické

Anotace práce:

exkurze na přírodní památku Čertovy skály, vhodný k využití při výuce přírodopisu na 2. stupni základní školy. Exkurze by měla u žáků vzbudit zájem o významné geologické lokality v jejich okolí.

Klíčová slova:

Čertovy skály, Hornolidečsko, račanská jednotka, flyšové Karpaty, exkurze Topic of the bachelor thesis is a geological characteristic of the Devil's rocks. Aim of the thesis is a plan of a geological educational excursion to the natural monument Devil's rocks,

Anotace v angličtině:

which will be suitable for upper level of geology class at a secondary grade. The excursion should evoke in students an interest in significant geological localities in their neighbourhood.

Klíčová slova v angličtině:

The Devil’s rocks, Hornolidečsko area, Račany Unit, the Flysch Carpathians, field trip

63

Přílohy vázané v práci:

10 příloh

Rozsah práce:

64

Jazyk práce:

Český

64