Antoine de Saint-Exupéry: Citadela 1

Antoine de Saint-Exupéry: Citadela

1

Antoine de Saint-Exupéry

Citadela Vyˇsehrad, Praha, 1996 preklad: Vˇera Dvoˇra´ ková • 10 Pˇredstav si svatebn´ı hostinu, kdyˇz hosté i milenci odejdou. Za sv´ıtán´ı vyvstane nepoˇra´ dek, ktery´ tu zanechali. Rozbité ˇ na vˇsem je ustrnuly´ otisk zmatku. Ale z tˇech známek (. . .) se o lásce nic nedˇzbány, pˇrevrˇzené stoly, vyhasly´ ohen, dozv´ısˇ . • 11 Podstatu karavany odhal´ısˇ , kdyˇz se karavana octne v nesnázi. Nehled’ na marny´ sˇ um hlasu˚ a dávej pozor: kdyˇz se j´ı poloˇz´ı do cesty propast, obejde ji, kdyˇz pˇred n´ı vyroste skála, vyhne se j´ı, kdyˇz je p´ısek moc jemny, ´ zam´ırˇ´ı tam, ˚ ´ ˚ pod váhou bˇremen, kde je tvrdy, ıho smˇeru. Kdyˇz praská v solném udol´ ı sul ´ ale vˇzdycky se zase vrát´ı do puvodn´ ˚ z bláta a tápavˇe hledaj´ı pevnˇejˇs´ı vrstvu, ale i tentokrát se zase rychle pohled’, jak se vˇsichni cˇ in´ı, jak pomáhaj´ı zv´ırˇ atum ˚ a v poˇra´ dku navrát´ı v puvodn´ ı smˇer. Kdyˇz sklouzne nˇejaky´ náklad, lidé se zastav´ı, posb´ıraj´ı rozbité bedny, naloˇz´ı je jinam, pˇritáhnou uzel skˇr´ıpˇej´ıc´ıho provazu, aby je lépe upevnili, a zase pokraˇcuj´ı stejnou cestou. Nˇekdy se stane, zˇ e ˚ ˚ vudce zemˇre. Obklop´ı ho. Potom ho zahrabou do p´ısku. Zaˇcnou se dohadovat. Nakonec dosad´ı nového vudce a zase vykroˇc´ı za stejnou hvˇezdou. A tak se karavana pohybuje stále t´ım jedn´ım nutnym ´ smˇerem, kterym ´ je ovládána. Je jako kámen, ktery´ se sune po neviditelném svahu. • 13 ˚ (. . .) Tak jako o stromu, ani o cˇ lovˇeku se nic nedozv´ısˇ , pokud ho rozloˇz´ısˇ v jeho trván´ı a rozdˇel´ısˇ v jeho ruznosti. Strom nen´ı nejprve semeno, pak stvol, pak pruˇzny´ kmen a nakonec mrtvé dˇrevo. Másˇ -li ho poznat, nesm´ısˇ ho dˇelit. Strom ˚ maly´ cˇ lov´ıcˇ ku. Buh ˚ ti dal zˇ ivot, dává ti rust, ˚ pln´ı je s´ıla, která se pozvolna snoub´ı s nebem. A tak je to i s tebou, muj tˇe postupnˇe touhami, smutky, radostmi, bolestmi, hnˇevem i odpuˇstˇen´ım, a pak tˇe navrac´ı v sebe. Ty ale nejsi jednou ˇ sˇ kolák, pak manˇzel, jednou d´ıtˇe, pak staˇrec. Jsi ten, kdo se naplnuje. A dokázˇ eˇs-li pochopit, zˇ es vˇetv´ı, která se houpe, jsouc pevnˇe pˇripoutána k palmˇe, pak ve svém pohybu okus´ısˇ vˇecˇ nost. A vˇsechno kolem tebe stane se vˇecˇ nym. ´ Vˇecˇ ná bude zp´ıvaj´ıc´ı studánka, jeˇz napájela tvé pˇredky, vˇecˇ né bude svˇetlo v oˇc´ıch tvé milé, aˇz se na tebe usmˇeje, vˇecˇ ná bude ˇ nen´ı stroj, v nˇemˇz se pˇresyp´ ˚ snop. svˇezˇ est noc´ı. Cas ´ a p´ısek, ale zˇ nec, ktery´ vázˇ e svuj • 15 ˚ e buduje schránku, aby se nerozptylila. (. . .) Jsem ten, kdo kolem vunˇ ´ • 15 Citadelo, vystav´ım tˇe v srdci cˇ lovˇeka. • 16 (. . .) Domn´ıvaj´ı [se], zˇ e vypoˇc´ıtáván´ım jednotlivych ´ cˇ a´ st´ı objev´ı mé královstv´ı. Jsou tam ovce a kozy,“ rˇ´ıkaj´ı, a jeˇcmen, ” ” pˇr´ıbytky a hory — a co v´ıc?“. Jsou chud´ı, nebot’ nic v´ıc nemaj´ı. A je jim zima. Jsou jako cˇ lovˇek, ktery´ cˇ tvrt´ı mrtvolu a rˇ´ıká: Tady se pod´ıvejte, co je zˇ ivot: jen smˇesice kost´ı a krve, svalu˚ a vnitˇrnost´ı.“. Zat´ımco zˇ ivotem bylo svˇetlo v oˇc´ıch, ” a to uˇz nelze vyˇc´ıst z jejich popela. Zat´ımco mym ´ královstv´ım zdaleka nejsou ovce a pole a pˇr´ıbytky a hory, nybrˇ ´ z to, co jim vládne a co je spojuje. Nybrˇ ´ z vlast mé lásky. • 18 ˇ (. . .) Clovˇ ek [by byl ] ztracen v tydnu, ktery´ by nemˇel dny, anebo v roce, ktery´ by nemˇel svátky, ktery´ by nemˇel tvárˇ . ´ • 20 Kdyˇz cˇ lovˇek klade kámen ke kameni, vytvárˇ´ı t´ım ticho. A to se z kamenu˚ vyˇc´ıst nedalo. V´ım, zˇ e lásku oˇzivuj´ı právˇe ˚ ze nic poznat. Nebot’ kosti bˇremena a pouta. V´ım, zˇ e cˇ lovˇek, ktery´ rozˇctvrt´ı mrtvolu a zvázˇ ´ı kosti a vnitˇrnosti, nemuˇ a vnitˇrnosti samy o sobˇe nejsou k niˇcemu, stejnˇe jako inkoust a hmota knihy. Cenu má pouze moudrost, která je v knize uloˇzená, nen´ı vˇsak tézˇ e podstaty s knihou. • 20 ˚ ˚ dum, ˚ Jsi sloˇzen z ruznorod ych ´ látek, ale kdo tˇe chce poznat, mus´ı tˇe objevit. Jako kdyby chtˇel cˇ lovˇek poznat svuj a proto by ho zboural. Zbude mu hromada kamen´ı, cihel a taˇsek, ale ten chládek, ticho a soukrom´ı, které v nich nacházel, uˇz nenajde a nebude vˇedˇet, co si s tou hromadou cihel a kamen´ı a taˇsek poˇc´ıt, nebot’ tu bude chybˇet objevitelsky´ duch, ktery´ jim vládl, srdce a duˇse stavitele.


2

• 22 Urˇcity´ sochaˇr jim ukázal v kameni urˇcitou tvárˇ . Ale jiny´ jim mohl ukázat jinou. Ostatnˇe znásˇ pˇrece souhvˇezd´ı: toto je Labut’. Nˇekdo by ti v n´ı ukázal leˇz´ıc´ı zˇ enu. Ale pˇricház´ı pozdˇe. Uˇz nikdy neunikneme Labuti. Objevená Labut’ nás drˇz´ı v moci. • 26 Neˇcekej (. . .) nic od cˇ lovˇeka, jestliˇze nepracuje pro vˇecˇ nost, ale jen pro vlastn´ı zˇ ivot. Zbyteˇcnˇe bych je pak uˇcil stavitel˚ ˇ ˚ ˚ stv´ı a jeho pravidlum. Jestliˇze stav´ı domy jen proto, aby v nich zˇ ili, k cˇ emu je dobré smˇenovat zˇ ivot za dum? Za dum, ktery´ má slouˇzit jen jejich zˇ ivotu a dál uˇz niˇcemu? • 32 ˇ est´ı (. . .) spoˇc´ıvá jen v zˇ a´ ru cˇ inu˚ a v tvurˇ ˚ c´ım uspokojen´ı. Ti, kdo se pˇrestali za nˇeco smˇenovat ˇ Stˇ a berou svou potravu od jinych, at’byla jakkoli jemná a vybraná, ano, ti zjemnˇel´ı, kdo naslouchaj´ı ciz´ım básn´ım a vlastn´ı básnˇe nep´ısˇ´ı, ti, kdo ´ se tˇesˇ´ı z oázy, aniˇz j´ı sami poskytuj´ı cokoli zˇ ivého, a kdo sahaj´ı po zpˇevech dodanych ´ odjinud, ti pˇrivazuj´ı sami sebe ke chlévskému zˇ labu a promˇenˇeni v pouhy´ dobytek, jsou zral´ı pro otroctv´ı. • 35 Zásoby mus´ı byt, ´ jsou vˇsak mnohem nebezpeˇcnˇejˇs´ı neˇz hlad. Rozdˇelili si vˇsechno ve dvoj´ı cˇ as, ktery´ vˇsak nemá zˇ a´ dny´ smysl: v dobyv´ ´ an´ı a uˇz´ıván´ı. Ale vidˇel jsi nˇekdy strom, aby ˇ ıkám ti: lidé, kteˇr´ı se usad´ı v tom, cˇ eho dobyli, vyrostl a pak si zakládal na tom, zˇ e je stromem? Strom prostˇe roste. R´ jsou pˇredem mrtvi. . . (. . .) • 35 Láska k bliˇzn´ımu v duchu mé rˇ´ısˇ e znamená spolupráci. • 37 Kdyˇz cˇ lovˇek poniˇzuje (. . .), (. . .) pak jen proto, zˇ e je sám n´ızky. ´ • 37 Pˇrinut’ je, aby spoleˇcnˇe budovali vˇezˇ , a udˇelásˇ z nich bratry. Chceˇs-li vˇsak, aby se nenávidˇeli, pˇredhod’ jim zrno. • 38 ˇ Clovˇ ek (. . .) je v prvn´ı rˇ adˇe ten, kdo tvoˇr´ı. • 38 (. . .) Pouze lidé, kteˇr´ı spolupracuj´ı, jsou bratˇri. • 38 (. . .) Nechásˇ -li zˇ ´ıt jen velké sochaˇre, pak zˇ a´ dné velké sochaˇre nebudeˇs m´ıt. Ktery´ sˇ´ılenec by si zvolil rˇ emeslo, v nˇemˇz ˇ je tak malá nadˇeje k zˇ ivotu? Velky´ sochaˇr se rod´ı z podhoub´ı sˇ patnych. Spatn´ ı sochaˇri jsou mu schodiˇstˇem, po kterém ´ ˚ stoupá vzhuru. • 39 Jeden selˇze a druhy´ uspˇeje, ty si vˇsak nelam nad tˇemi rozd´ıly hlavu. Plodná je pouze ona veliká spolupráce jednoho ´ esˇ ny´ pohyb pak ukázˇ e spoleˇcny´ skrze druhého. Pohyb, jenˇz selhal, poslouˇzf pohybu druhému, ktery´ se podaˇr´ı. A uspˇ c´ıl i tomu cˇ lovˇeku, jehoˇz pohyb selhal. • 39 Nikdy nechtˇej m´ıt rˇ´ısˇ i, kde by bylo vˇse dokonalé. Vybrany´ vkus je vlastnost muzejn´ıho hl´ıdaˇce. A pohrdásˇ -li sˇ patnym ´ vkusem, pak nebudeˇs m´ıt ani obrazy, ani tanec, ani paláce, ani zahrady. • 45 ˚ c´ımu Lidsky´ dav (. . .) nenávid´ı obraz cˇ lovˇeka, nebot’ dav je zmateny, ´ smˇerˇ uje do vˇsech stran souˇcasnˇe a brán´ı tvurˇ ´ ı. Pravda, je sˇ patné, kdyˇz jeden cˇ lovˇek drt´ı stádo. Ale to nejvˇetˇs´ı zotroˇcen´ı je jinde: kdyˇz stádo drt´ı cˇ lovˇeka. usil´ • 46 ˚ Vˇeci zustanou na pohled stejné, co je vˇsak diamant nebo perla, kdyˇz po nich nikdo netouˇz´ı? • 49 (. . .) Kdyˇz bouˇre zláme vˇetve cedru a cedr uschne v p´ıseˇcném vˇetru a podlehne pouˇsti, nen´ı to proto, zˇ e p´ısek nabyl ˚ vˇetˇs´ı s´ıly, ale proto, zˇ e se cedr vzdal a otevˇrel svou bránu barbarum. • 51 ˚ Dukazem mého omylu mi byli právˇe lidé, které jsem dal popravit, nebot’ to znamenalo, zˇ e jsem je neumˇel pˇresvˇedˇcit.


3

• 51 V´ım, zˇ e kaˇzdé usilován´ı je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce rˇ a´ d. I to, které chce chleba pro dˇeti, i to, ´ které si zˇ a´ dá chleba obˇetovat. I to, které chce vˇedu, jeˇz zkoumá, i to, které chce uctu, jeˇz pˇrij´ımá a ustavuje. I to, které chce hierarchii, jeˇz nastoluje zboˇznˇen´ı, i to, které chce pod´ılnictv´ı vˇsech. I to, které chce cˇ as k rozj´ımán´ı, i to, které chce práci, aby cˇ as naplnila. I to, které chce duchovn´ı lásku, jeˇz nenávid´ı tˇelo a cˇ in´ı cˇ lovˇeka vˇetˇs´ım, i to, které chce konejˇsivy´ soucit. I to, které chce válku, zasévaj´ıc´ı zrno, i to, které chce m´ır, jenˇz zrno skl´ız´ı. Ale v´ım také, zˇ e tyto rozpory jsou jenom rozpory rˇ eˇci, a kdykoli se cˇ lovˇek pozvedne a zahled´ı se na nˇe z vˇetˇs´ı vyˇ ´ sky, rozpory zmiz´ı. • 51 (. . .) Dnes veˇcer, kdyˇz jsem se procházel v pouˇsti své lásky, potkal jsem plaˇc´ıc´ı dˇevˇca´ tko. Pozvedl jsem mu hlavu, abych mu vidˇel do oˇc´ı. A jeho smutek mne omrácˇ il. Kdybych ten smutek odm´ıtl znát, odm´ıtl bych t´ım cˇ a´ st svˇeta. ˚ ale kézˇ je to dˇevˇca´ tko A nedokonˇcil bych své d´ılo. To neznamená, zˇ e bych se snad chtˇel odvracet od velkych ´ c´ılu, utˇesˇ eno! Nebot’ jen tehdy bude svˇet v poˇra´ dku. I ono je znamen´ım svˇeta. • 52 ˚ zete zv´ıtˇezit, nebot’ hledáte dokonalost. To je vˇsak muzeáln´ı vˇec. Nechcete pˇripustit omyl, a neˇz si troufnete Nemuˇ ´ cinek toho a toho pohybu zaruˇceny. jednat, chcete vˇedˇet, zda je uˇ ´ Kde jste vˇsak slyˇseli, zˇ e by se budoucnost dala ˚ sochaˇru˚ a vubec ˚ zaruˇcit? Takovym vˇsech, kdo pˇrinásˇ ej´ı nˇeco ´ postojem zbrzd´ıte u sebe doma nejen rozkvˇet mal´ırˇ u, plodného, znemoˇzn´ıte si i v´ıtˇezstv´ı. • 52 Strom nevysvˇetl´ıte t´ım, zˇ e ukázˇ ete na vodu, kterou vypil, na zˇ iviny, jeˇz naˇcerpal ze zemˇe, a na slunce, které mu dalo s´ılu. • 52 Má-li se zrodit mˇesto, dobˇr´ı poˇctárˇ i se najdou vˇzdycky. Jsou ale pouze sluˇzebn´ıky. Postav´ıte-li poˇctárˇ e na prvn´ı m´ısto a budete cˇ ekat, aˇz se z jeho rukou zaˇcnou rodit mˇesta, zˇ a´ dné mˇesto z p´ısku nevyvstane. Poˇctárˇ v´ı, jak se mˇesto rod´ı, ale nev´ı proˇc. Vezmˇete vˇsak nevzdˇelaného dobyvatele a vrhnˇete ho spolu s jeho lidem na drsnou, skalnatou zemi; aˇz se sem pozdˇeji vrát´ıte, bude se v slunci skvˇet mˇesto s tˇriceti kupolemi. . . A kupole se budou tyˇcit jako vˇetve cedru. Nebot’ ˚ kolik v mˇesto s kupolemi se promˇen´ı dobyvatelova touha a on si najde jako své prostˇredky, dráhy a cesty tolik poˇctárˇ u, mu bude libo. • 53 Pohled’te na vodu v nádrˇzi. Naléhá na stˇeny a cˇ eká na svou pˇr´ıleˇzitost. Nebot’ jednou se pˇr´ıleˇzitost najde. Voda se ´ op´ırá neunavnˇ e dnem i noc´ı. Jako by spala, a pˇrece zˇ ije. Staˇc´ı maliˇcká prasklina, a dá se na pochod a vl´ıná, naraz´ı na pˇrekázˇ ku, pokud moˇzno ji obejde, a kdyˇz cesta nikam nevede, voda zdánlivˇe zas us´ıná, dokud j´ı dalˇs´ı prasklina neotevˇre novou cestu. Nikdy tu novou pˇr´ıleˇzitost nezmeˇská. • 54 (. . .) Nenávist nen´ı nic jiného neˇz neuspokojen´ı. • 54 Rozliˇcné trávy se nenávid´ı a navzájem poˇz´ıraj´ı, ale ne tak strom, ktery´ je jeden a kaˇzdá jeho vˇetev roste t´ım, zˇ e prosp´ıvaj´ı vˇetve ostatn´ı. • 56 ˇ ım tˇezˇ sˇ´ı je práce, které ve jménu lásky vˇenujeˇs své s´ıly, t´ım je tvé nadˇsen´ı vˇetˇs´ı. C´ ˇ ım v´ıc dávásˇ , t´ım se stávásˇ (. . .) C´ vˇetˇs´ım. Ale ztrácet neznamená dávat. • 58 ˚ zitym (. . .) Vˇzdycky jsem dˇelal rozd´ıl mezi duleˇ ´ a nutnym. ´ Je jistˇe nutné, aby se cˇ lovˇek nasytil, protoˇze nedostává-li se ˚ zitˇejˇs´ı je láska, smysl zˇ ivota a povˇedom´ı Boha. mu j´ıdla, pˇrestává byt ´ cˇ lovˇekem a klást si otázky. Ale duleˇ • 58 Neptám se, bude-li cˇ lovˇek cˇ i nebude sˇ t’astny´ a usazeny´ v pohodl´ı a blahobytu. Ptám se pˇredevˇs´ım, jaky´ z toho sˇ tˇest´ı, bezpeˇc´ı a blahobytu vznikne cˇ lovˇek. Pˇred zbohatlymi kramárˇ i, nadmutymi samym ´ ´ ´ bezpeˇc´ım, dávám pˇrednost ´ eku pronásleduje v´ıtr, a protoˇze slouˇz´ı tak sˇ irému pánu, stává se den ze dne koˇcovn´ıku, ktery´ na svém vˇecˇ ném utˇ krásnˇejˇs´ım. Kdybych musel volit a zjistil, zˇ e pouze tomu druhému z nich je dopˇra´ no poznat boˇz´ı velikost, kdeˇzto prvn´ımu ne, pohrouˇzil bych se se svym ´ lidem do pouˇstˇe. Mám rád, kdyˇz cˇ lovˇek ze sebe vydává svˇetlo. Nezaj´ımá mne tlouˇst’ka sv´ıce. Mˇerˇ´ım jej´ı hodnotu jen plamenem.


4

• 58 Nezavrhuji schodiˇstˇe dobyv´ ´ an´ı, které cˇ lovˇeku dovoluje, aby stoupal vyˇ ´ s. Nikdy vˇsak nesmˇesˇ uji prostˇredek s c´ılem, ˚ ˚ zity´ je vˇsak pouze chrám. Je schodiˇstˇe s chrámem. Schodiˇstˇe k chrámu je nutné, jinak by chrám zustal prázdny. ´ Duleˇ ˇ ı rust. ˚ Ale to vˇsechno je pouze schodiˇstˇe nutné, aby cˇ lovˇek zˇ il a aby nacházel okolo sebe prostˇredky, které mu umoˇznuj´ ˚ zitá. k cˇ lovˇeku. Duˇsi mu vybuduji v podobˇe baziliky, nebot’ jen ona je duleˇ • 61 (. . .) Jenom takové d´ılo, které neslouˇz´ı vám, ale naopak vás donut´ı, abyste slouˇzili vy jemu, z vás vydobude vˇsechny s´ıly. A umoˇzn´ı vám, abyste vystoupili sami ze sebe. Jak by se mohli zrodit velc´ı stavitelé nad d´ıly, jeˇz sama veliká nejsou? ´ Stanete se velkymi jen tehdy, pokud kameny, které hodláte obdaˇrit moc´ı, nebudou pˇredmˇetem soupeˇren´ı, utulkem ´ pro pohodl´ı nebo cˇ ´ımkoli jinym, ´ urˇcenym ´ k hmatatelnému uˇzitku, ale podstavcem, schodiˇstˇem a lod´ı pluj´ıc´ı k Bohu. • 62 ˚ ze byt (. . .) Vˇeda muˇ ´ jen o tom, co se opakuje. • 63 (. . .) Jeden krok nav´ıc, ktery´ jeˇstˇe karavana neudˇelala, mohu pˇredv´ıdat vˇzdycky. Patrnˇe bude opakován´ım kroku ˚ ze zmˇenit prán´ı a snadno pˇredchoz´ıho jak ve smˇeru, tak v délce. Vˇeda je o tom, co se opakuje. Ale karavana muˇ vyklouzne z cesty, kterou jsem j´ı svou logikou narysoval. .. ´ • 66 (. . .) Ve vˇecech, tak jak jsou, je uloˇzeno v´ıc rozumu neˇz ve slovech (. . .). • 67 (. . .) Lidstvo se ve svém postupu podobá stromu, zˇ e roste a pokraˇcuje skrze jednoho k druhému, tak jako pokraˇcuje s´ıla stromu skrze suky a pokˇriven´ı a cˇ lenˇen´ı vˇetv´ı. Lidstvo je jedno veliké tˇelo, a kdyˇz se d´ıvám z vyˇ ´ sin svého mˇesta, nev´ım, co to je smrt, nebot’ tu a tam opadá list´ı, tu a tam se zrod´ı pupence, ale pevny´ kmen trvá skrze to vˇsechno dál. • 67 (. . .) Logika zab´ıj´ı zˇ ivot. A (. . .) sama o sobˇe nic neobsahuje. . . • 67 (. . .) Vyrobci formulek se v cˇ lovˇeku mylili. Formulku, která je jen ploˇsnym ´ ´ ´ st´ınem cedru, si pletli s cedrem v celém jeho objemu, váze a barvˇe a s celym ´ jeho bˇremenem ptáku˚ a list´ı, s t´ım vˇs´ım, co chaby´ v´ıtr slov nevyjádˇr´ı a nepojme. . . Nebot’ smˇesˇ uj´ı formulku, která oznaˇcuje, s oznaˇcovanym ´ pˇredmˇetem. • 68 ˇ adem je (. . .) jednota vládnouc´ı rozliˇcnému. Vˇzdyt’ na jedné vˇetvi je ptaˇc´ı hn´ızdo a na druhé nen´ı. ˇ ad je strom. R´ (. . .) R´ ˚ A na jedné je plod a na té druhé nen´ı. Jedna vˇetev se zvedá k nebi a druhá se ohyb´ vˇsak vid´ı ´ a k zemi. Moji vojevudci pˇred sebou vojenské pˇrehl´ıdky a uspoˇra´ dané jsou pro nˇe pouze vˇeci, které se jedna od druhé neliˇs´ı. Kdybych je nechal jednat, zdokonalili by svaté knihy, jejichˇz rˇ a´ dem je boˇz´ı moudrost, tak, zˇ e by zavedli poˇra´ dek do p´ısmen, na kterych ´ pozná kaˇzdé d´ıtˇe, zˇ e jsou prom´ısˇ ená. Dali by vedle sebe napˇred vˇsechna A, pak vˇsechna B a vˇsechna C. . . a mˇeli by ˚ knihu, která je v poˇra´ dku. Knihu pro vojevudce. A jak by také mohli strpˇet nˇeco, co nelze formulovat, nebo co jeˇstˇe nedosáhlo c´ıle, nebo co je v rozporu s nˇejakou jinou ˇ si pravdou? Jak by mohli vˇedˇet, zˇ e v rˇ eˇci, která formuluje, ale neum´ı zachytit, mohou stát dvˇe pravdy proti sobˇe? Ze nijak neprotiˇreˇc´ım, jestliˇze budu mluvit o lese nebo o panstv´ı, pˇrestoˇze les zasahuje do v´ıce panstv´ı, a zˇ a´ dné pˇritom ˚ a pˇritom ani jeden nezahrnuje cely? zcela nepokryv´ ´ a, a panstv´ı do v´ıce lesu, ´ Jedno tu nepop´ırá druhé. Ale kdyˇz budou ˚ moji vojevudci vyznávat panstv´ı, nechaj´ı popravit básn´ıka, ktery´ by oslavoval les. • 70 Vˇerny´ cˇ lovˇek je vˇerny´ vˇzdycky. • 75 ˚ ze byt (. . .) Kdo pˇr´ıbytek buduje, dává pˇr´ıbytku tvar. Jistˇezˇ e muˇ ´ kaˇzdy´ tvar vhodny. ´ Ale ne vˇsechny najednou. Potom by zˇ a´ dny´ pˇr´ıbytek nebyl. Tvárˇ vydobytá z kamene je vystavˇena na tˇech, jeˇz byly zam´ıtnuty. Vˇsechny mohou byt ´ krásné. Ale ne vˇsechny naráz. (. . .)


5

• 75 Má-li se (. . .) touha promˇenit v cˇ in, má-li se s´ıla stromu stát vˇetv´ı, má-li se zˇ ena stát matkou, je tˇreba volit. Právˇe ˚ A ona je odsoudila k beznadˇeji, z nespravedlnosti volby se rod´ı zˇ ivot. Vˇzdyt’i tu krásnou zˇ enu milovalo natis´ıce muˇzu. aby se mohla uskuteˇcnit. To, co je, je vˇzdycky nespravedlivé. Pochopil jsem, zˇ e kaˇzdá volba je pˇredevˇs´ım krutá. • 79 ˇ Clovˇ ek je t´ım, cˇ ´ım je, a ne t´ım, co je vyjádˇreno. Samozˇrejmˇe zˇ e kaˇzdé vˇedom´ı smˇerˇ uje k tomu, aby se vyjádˇrilo, ale vyjádˇrit se je d´ılo tˇezˇ ké, pomalé a kˇrivolaké -— a je omyl si myslet, zˇ e to, co nelze vyslovit, neexistuje. • 79 (. . .) Oznaˇcit a uchopit je dvoj´ı. • 79 ˇ ten obdivuhodny´ cˇ lovˇek, ktery´ nám pˇripadá nepoddajny´ jako zrno, Pochopil jsem, zˇ e cˇ lovˇek má prostˇe dvˇe tvárˇ e. Ze cˇ i ta nepodmanitelná zˇ ena, která je v mém náruˇc´ı nepˇr´ıtomná jako lod’ na sˇ irém moˇri, zˇ e takovy´ cˇ lovˇek, kterého ´ nazyv´ nevzdá cˇ a´ sti ´ am muˇzem, protoˇze nesmlouvá, nevyjednává a neustoup´ı, ani se z obratnosti, laˇcnosti cˇ i unavy sebe a nevymaˇckám z nˇeho olej tajemstv´ı, kdybych ho drtil tˇreba mlynsk ym ´ ´ kamenem, zˇ e takovy´ cˇ lovˇek, ktery´ nese v srdci onu tvrdou olivovou pecku a já ho nedám utlaˇcovat davem ani tyranem, nebot’ se v srdci stal diamantem, ´ zˇ e takovy´ cˇ lovˇek má vˇzdycky jeˇstˇe jednu tvárˇ . Pokorny, v´ıry a odevzdán´ı, je moudrym ´ posluˇsny´ a plny´ ucty, ´ synem urˇcité duchovn´ı rasy a pˇrechovavatelem jej´ıch ctnost´ı. . . Ti vˇsak, o nichˇz jsem myslil, zˇ e jsou svobodn´ı a zˇ e v nevylécˇ itelném osamˇen´ı rozhoduj´ı pouze sami o sobˇe, ti nejsou ˇ ı a jejich odpor je vˇzdy jen rozmar beze vˇs´ı souvislosti. (. . .) niˇc´ım vedeni, chyb´ı jim v´ıtr ve stˇezˇ nov´ • 82 Pˇremohl jsi mne, jsem ted’ o to silnˇejˇs´ı. • 82 ˇ Podcenuje pouze cˇ lovˇek n´ızkého ducha, nebot’jeho pravda vyluˇcuje pravdy ostatn´ı. (. . .) Pravdy mohou zˇ ´ıt vedle sebe, a (. . .) [nen´ı] zˇ a´ dné pon´ızˇ en´ı pˇripustit pravdu druhého, i kdyby to mˇelo znamenat, zˇ e jsme se sami mylili. Pokud v´ım, ´ nepohrdá jablonˇ vinnou révou, ani palma cedrem. Ale kaˇzdy´ z nich hled´ı byt ´ co nejtvrdˇs´ı a zachovává si své koˇreny. ˚ tvar a podstatu, nebot’ je v nich nedocenitelné bohatstv´ı, které se nesm´ı znehodnotit. A chrán´ı si svuj • 85 (. . .) Vyvstal pˇrede mnou tento prosty´ rozpor: bud’to jim poskytneˇs p´ısnˇe, jimˇz rozumˇej´ı – a neuˇcin´ı zˇ a´ dny´ pokrok –, bud’to je budeˇs uˇcit vˇedˇe, kterou chápou – a nic t´ım nez´ıskaj´ı –, bud’to je spoutásˇ zvyky, jeˇz u nich trvaj´ı uˇz tis´ıc let, a nebude v nich pak strom, ktery´ by rostl a vytvárˇ el plody a nové kvˇety – ale bude v nich zato klid modlitby, moudrost a spánek v Bohu –, nebo se naopak zamˇerˇ´ısˇ k budoucnosti a budeˇs je postrkovat a znepokojovat a nutit je, aby své ˚ z nichˇz se vytratilo dˇedictv´ı. Armádu vˇecˇ nych ˚ zvyky opustili – a brzy povedeˇs jen stádo vystˇehovalcu, ´ koˇcovn´ıku, která se nikdy nikde neusad´ı. • 85 (. . .) Kaˇzdá promˇena je bolest. • 86 ˇ ˇ muˇ ˚ ˚ ze básenˇ vychutnat, jenom kdyˇz se k n´ı Clovˇ ek je (. . .) uzpusoben tak, zˇ e se raduje jen z toho, cˇ emu dává tvar. Ze povznese. Tak jako krajina, spatˇrená z vrcholku hor, zakrátko v srdci zvˇetrá, nebot’ má smysl jen tehdy, je-li vytvoˇrena ´ ˚ a kdyˇz sis odpoˇcinul a prahneˇs po dalˇs´ı chuzi, ˚ zaˇcne tˇe náhle nudit a nemá ti z unavy, z urˇcitého rozpoloˇzen´ı svalu, ´ ı. I básenˇ jiného cˇ lovˇeka je totiˇz zas jen plodem tvého uˇz co dát, stejnˇe je tomu s básn´ı, pokud se nezrodila z tvého usil´ ´ ı, tvého vnitˇrn´ıho vzestupu. usil´ • 86 Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobˇe: je to pˇredevˇs´ım práce mého srdce. • 86 ˇ by (. . .) [lásku] cˇ lovˇek mohl potkat, je pouhá iluze, nebot’ lásce je tˇreba se uˇcit. Klame se ten, kdo bloud´ı zˇ ivotem, Ze aby se nechal dobyvat, kdo zná jen citové vzruˇsen´ı z krátkych ´ ´ vznˇetu˚ a doufá, zˇ e potká onu velikou horeˇcku, která ho zapál´ı pro cely´ zˇ ivot. Jeho srdce dosáhne jen chabého v´ıtˇezstv´ı, nebot’ je duˇsevnˇe chudy´ a zmohl jen maliˇcky´ pahorek. ˇ Stejnˇe tak nelze spoˇcinout v lásce, pokud se den ze dne nepromˇenuje, jako je tomu v mateˇrstv´ı. Ty vˇsak chceˇs ve své gondole usednout a stát se zpˇevem gondoliéra na cely´ zˇ ivot. A v tom se myl´ ´ ısˇ . Nebot’co nen´ı vzestupem cˇ i pˇrechodem, to ztrác´ı vyznam. Pokud se zastav´ısˇ , najdeˇs jen nudu, nebot’ krajina uˇz ti nebude m´ıt co rˇ´ıci. A m´ısto abys zavrhl sebe, ´ zavrhneˇs zˇ enu.


6

• 87 Nesvˇerˇ il jsem vám dˇeti cˇ lovˇeka, abych pozdˇeji zvaˇzoval mnoˇzstv´ı jejich znalost´ı, nybrˇ ´ z proto, abych se mohl radovat z jejich vzestupu. Nezaj´ımá mne zˇ a´ k, jenˇz pozná, nesen na nos´ıtkách, tis´ıce horskych ´ vrcholku˚ a obhlédne tak tis´ıce krajin, nebot’ za prvé nepozná ani jedinou krajinu doopravdy, a za druhé je i ten tis´ıc krajin sotva zrnkem prachu v nesm´ırnosti svˇeta. Zaj´ımat mne bude ten, ktery´ si pocviˇc´ı svaly vystupem na horu, byt’ byla jedna jediná, nebot’ pak ´ bude pˇripraven pochopit i vˇsechny dalˇs´ı krajiny, i cely´ ten tis´ıc krajin sˇ patnˇe nauˇcenych, a pochop´ı je lépe neˇz ten ´ druhy, ´ neˇz ten faleˇsny´ vˇedec. • 87 (. . .) Kdyˇz rˇ eknu hora“, mohu t´ım oznaˇcit horu pro tebe, ktery´ ses prod´ıral jej´ım kˇrov´ım, sklouzával po jej´ıch srázech, ” potil se na jej´ım kamen´ı a trhal jej´ı kvˇety a potom volnˇe vydechl na hˇrebeni. Oznaˇcil jsem, avˇsak nic jsem neuchopil. A rˇ eknu-li hora“ tuˇcnému kramárˇ i, nemohu do jeho srdce nic vnést. ” • 88 ˚ k uchopen´ı. (. . .) Sp´ısˇ e neˇz oznaˇcovat, je tˇreba uˇcit, jak vˇeci zachytit. Je tˇreba uˇcit postupum • 89 (. . .) Veˇskery´ pokrok cˇ lovˇeka spoˇc´ıvá v postupném odhalován´ı, zˇ e jeho otázky nemaj´ı smysl. • 90 ˇ ´ (. . .) Zeny, které ctnost jen pˇredst´ıraj´ı, k n´ı maj´ı cˇ asto vˇetˇs´ı uctu neˇz ty, jeˇz zˇ ij´ı poˇcestnˇe a jsou tak ctnostné jako oˇsklivé. Kdeˇzto ty prvn´ı velice touˇz´ı byt ´ poˇcestné a milované, ale nedovedou se ovládnout, nebo je sp´ısˇ ovládaj´ı druz´ı. • 94 Nepozvedejte pˇest pro krev prolitou vˇcera, nebot’ jste moˇzná z té události vyˇsli obrozeni, tak jako vyjde d´ıtˇe z roztrˇze˚ cˇ i z rozervané kukly kˇr´ıdlaty, ˚ zete z´ıskat ve jménu vˇcerejˇs´ıch pravd, které uˇz ného luna ´ krásnˇejˇs´ı zˇ ivoˇcich, co vˇsak muˇ ztratily podstatu? • 95 Mohu byt Mohu uˇz´ıvat té a té rˇ eˇci, nemohu vˇsak do n´ı m´ısit rˇ eˇc jinou. ´ t´ım a t´ım cˇ lovˇekem, nemohu vˇsak byt ´ jinym. ´ Mohu se rˇ´ıdit pravidly urˇcité hry v kostky, nesm´ım vˇsak zniˇcit hru t´ım, zˇ e jej´ı pravidla naruˇs´ım pravidly hry jiné. • 96 (. . .) Ti, kdo háj´ı svobodu, zˇ a´ daj´ı vnitˇrn´ı mravnost, aby byl cˇ lovˇek pˇrece jen nˇecˇ ´ım rˇ´ızen. • 97 ˚ ze snad vˇedˇet jednotlivy´ kámen nˇeco o chrámu? A ten chrám pˇresto stoj´ı, uzavˇren nad svym Muˇ ´ tichem jako sypka. ´ • 97 (. . .) Jeden [ˇclovˇek] hled´ı pob´ıt druhého, ktery´ mu vad´ı a pˇrekázˇ ´ı, aˇckoli zˇ a´ dny´ z nich nev´ı, kam smˇerˇ uje. Stejnˇe ˚ pod´ıl slunce. Les vˇsak pˇresto roste nepˇra´ telské jsou k sobˇe stromy v tropech. Drt´ı se navzájem a ukrádaj´ı si svuj ´ a pokryv´ rozlétaj´ı ptáci. Coˇz je moˇzné, aby rˇ eˇc jednotlivce zachytila zˇ ivot? ´ a horu cˇ ernou koˇzeˇsinou, z n´ızˇ se za usvitu • 98 ˚ zeˇs t´ım, zˇ e pohˇrb´ısˇ mrtvoly. Smrt (. . .) nepˇremuˇ • 98 Kdyˇz sis vˇse pˇeknˇe zchystal cestou logiky, je to jako s olejovou lampou. Vykoval jsi ji a sesadil, ale nevydá svˇetlo, dokud je nezapál´ısˇ . • 99 (. . .) Drásá-li cˇ lovˇeka nˇejaky´ rozpor, nen´ı správné volit nejisty´ a nehodnotny´ klid za cenu slepého pˇrijet´ı jednoho ze dvou prvku˚ rozporu. Vyhyb´ ´ a se snad cedr vˇetru? Co by t´ım z´ıskal? V´ıtr ho drásá, ale i otuˇzuje. Kdo by dokázal oddˇelit dobré od zlého, byl by vˇeru moudry. ´ Hledásˇ , jaky´ dát zˇ ivotu smysl, ale smyslem je pˇredevˇs´ım stát se sám sebou, a ne ˚ pominout rozpor a tak dosáhnout ubohého klidu. A kdyˇz tˇe nˇeco drásá a stav´ı se ti na odpor, dopˇrej si volnost rustu, ˇ s se. nebot’ to zapouˇst´ısˇ koˇreny a promˇenujeˇ • 100 ˚ abys ho do sebe pojal. (. . .) Kaˇzdy´ neˇreˇsitelny´ protimluv, kaˇzdy´ nesrovnatelny´ rozpor tˇe nut´ı rust, • 100 ˚ ty sám, stˇretej se se svymi (. . .) Chceˇs-li rust rozpory: vedou tˇe k Bohu. To je ta jediná moˇzná cesta. A proto rosteˇs, ´ pˇrijmeˇs-li utrpen´ı.


7

• 101 Kaˇzdy´ opak pravdy nazyvaj´ ´ ı omylem, zjednoduˇsuj´ı tvé rozpory a podnˇety tvého vzestupu odm´ıtaj´ı jako nepˇrijatelné, nebot’je maj´ı za plody omylu. Touˇz´ı, abys zˇ il uzavˇren ve vlastn´ı sklizni, abys byl parazit, vykradaˇc sebe sama a vyˇr´ızeny´ cˇ lovˇek. Co by tˇe v takovém pˇr´ıpadˇe nutilo hledat Boha, vytvárˇ et svou p´ısenˇ a stoupat stále vyˇ ´ s, abys navracel horské krajinˇe pod svyma nohama rˇ a´ d, cˇ i abys v sobˇe zachránil slunce, jeˇz nelze z´ıskat jednou provˇzdy, nybrˇ ´ ´ z je tˇreba vydávat se za n´ım dennˇe? • 101 (. . .) Kdyby ses mˇe zeptal: Mám toho cˇ lovˇeka probudit, nebo ho nechat spát, aby byl sˇ t’astny?“, odpov´ım ti, zˇ e o sˇ tˇest´ı ´ ” ˇ ˚ ze-li ji poznat. Pravda, nic nev´ım. Kdyby vˇsak byla sˇ tˇest´ım polárn´ı zárˇ e, nechal bys pˇr´ıtele spát? Clovˇ ek nemá spát, muˇ ten cˇ lovˇek spánek jistˇe miluje a libuje si v nˇem: ale pˇresto jej z toho sˇ tˇest´ı vytrhni a vyˇzenˇ ven, aby se uskuteˇcnil. • 101 (. . .) Nesnaˇz se nˇeco dˇelit a podle formulky dávat pˇrednost bud’ lesku váleˇcn´ıka v pouˇsti cˇ i dobrodin´ım lásky. Takové rozdˇelen´ı je pouze záleˇzitost rˇ eˇci. Nen´ı lásky, pokud to nen´ı láska váleˇcn´ıka, prostoupeného rozlohami pouˇstˇe, a nen´ı obˇeti, pokud ten, kdo poloˇzil zˇ ivot pˇri obléhán´ı studny, nebyl milenec, ktery´ dovedl milovat, nebot’ jinak nen´ı to obˇetované tˇelo ani obˇet´ı, ani darem lásky. Kdyˇz nebojuje cˇ lovˇek, nybrˇ ´ z automat a stroj na zab´ıjen´ı, kde je velikost ˚ e d´ılo hmyzu. A kdyˇz je muˇz, hlad´ıc´ı zˇ enu, jenom pokornym váleˇcn´ıka? Zbude tu pouze nestvurn´ ´ dobytˇcetem u zˇ labu, kde je velikost lásky? Velikost je pouze ve váleˇcn´ıku, ktery´ odloˇzil zbranˇe a kolébá d´ıtˇe, anebo v manˇzelu, ktery´ jde válˇcit. Nejde o to, zˇ e by se tu snad vyvaˇzovaly dvˇe pravdy, zˇ e by po jistou dobu platilo jedno a potom druhé. Jde o dvˇe pravdy, které maj´ı smysl pouze ve spojen´ı. Milujeˇs jen jako bojovn´ık a válˇc´ısˇ jako milenec. • 102 ˚ zeˇs poznat] jen cviˇcen´ım v modlitbách, na nˇezˇ nepˇricház´ı odpovˇed’. (. . .) Boha [muˇ • 102 ˚ neodpov´ıdá. Modlitba je právˇe o to plodnˇejˇs´ı, zˇ e Buh • 106 ˚ zitá Skuteˇcná láska zaˇc´ıná tam, kde oplátkou nic neˇcekásˇ . A je-li k tomu, aby se cˇ lovˇek nauˇcil milovat lidi, tak duleˇ modlitba, pak právˇe proto, zˇ e na ni nen´ı odpov´ıdáno. • 107 Jen blázen si láme zuby na minulosti, která je skonˇcená a pevná jako balvan zˇ uly. Pˇrijmi tento den, jak ti je dán, a nepotykej se s t´ım, co nelze napravit. Mluvit o nenapravitelném nemá vyznam, nebot’ takové je vˇse, co minulo. ´ ´ • 108 ˚ (. . .) Smysl vˇec´ı naprosto nespoˇc´ıvá v hotové sklizni, z n´ızˇ jsou zˇ ivi lenivci, nybrˇ ´ z jen v zápalu pˇrerodu, v zápalu chuze cˇ i touhy. A tak ten, kdo byl poraˇzen a znovu sb´ırá s´ıly, je pro mne vˇetˇs´ım v´ıtˇezem neˇz ten, kdo se tˇesˇ´ı ze vˇcerejˇs´ıho v´ıtˇezstv´ı jako lenivec ze skliznˇe, a spˇeje uˇz jen k smrti. • 108 (. . .) Pamatuj si, zˇ e pravá tvorba nikdy nen´ı proroctv´ım o budoucnosti, honbou za chimérou a utopi´ı, nybrˇ ´ z zˇ e to je nová tvárˇ , vyˇctená z pˇr´ıtomnosti, z té zdˇedˇené zásoby rozpadlé stavebn´ı hmoty, a nen´ı na tobˇe, aby ses nad n´ı radoval nebo truchlil, nebot’ ta hmota se prostˇe jednou zrodila a je tady, stejnˇe jako ty. • 110 Pˇrijde chv´ıle, a ty nevyslov´ısˇ , co bys rád rˇ ekl, nebot’ je tu i jiné slovo, které chceˇs zachovat, které chceˇs také rˇ´ıci, a tyto dvˇe pravdy ti zaˇcnou klást odpor. A zaˇcneˇs sˇ krtat (. . .). Nezvol´ısˇ jedno cˇ i druhé, jak by tomu chtˇela slovn´ı logika, ale budeˇs hledat klenbovy´ svorn´ık svych ´ rozpornych ´ pravd, nebot’ nic se nesm´ı ztratit(. . .). • 110 (. . .) Nikdy neposlouchej lidi, kteˇr´ı ti pro tvé dobro rad´ı, aby ses odˇrekl nˇekteré ze svych ´ tuˇzeb. Ty své poslán´ı znásˇ , c´ıt´ısˇ jeho tlak v sobˇe. A kdyˇz je zrad´ısˇ , sám sebe zbav´ısˇ tvárˇ e. Uvˇedom si vˇsak, zˇ e pravda vyvstane zvolna, nebot’ tu nejde o nalezen´ı vzorce, ale o zrozen´ı stromu, a svou roli tu hraje pˇredevˇs´ım cˇ as a ty se mus´ısˇ stát jinym ´ a zdolat obt´ızˇ nou horu. Nebot’ta nová bytost, ta jednota, vydobytá z rozliˇcnosti vˇec´ı, se ti nenab´ıdne v podobˇe rozˇreˇsené hádanky, nybrˇ ´ z v podobˇe usm´ırˇ enych ´ rozporu˚ a vylécˇ enych ´ ran. A jej´ı s´ılu poznásˇ , teprve aˇz se uskuteˇcn´ı. Proto jsem vˇzdycky za to nejcennˇejˇs´ı pro cˇ lovˇeka povaˇzoval ony dva pˇr´ıliˇs zapomenuté bohy, ticho a pomaly´ rytmus. • 111 ˚ jichˇz uˇz´ıvá tvuj ˚ bezmocny´ jazyk, kdyˇz je rˇ eˇc o lidech. Krom rˇ eˇci, která vyjadˇruje, zde nic Nijak se nelekej protimluvu, rozporného nen´ı.


8

• 114 Marnivost je nedostatek hrdosti, podˇr´ızenost lidskému davu, mrzká pokora. Vyhledávásˇ dav, aby ti pomohl uvˇerˇ it v tvé plody. • 116 Myl´ ´ ısˇ se totiˇz, jestliˇze vˇerˇ´ısˇ v hmotné statky pro nˇe samy. Tak jako neexistuje krajina, spatˇrená z vyˇ ´ se hor, pokud ji sám nevytvoˇr´ısˇ namáhavym stejnˇe je tomu s láskou. Nic nemá smysl samo o sobˇe, nybrˇ ´ vystupem, ´ ´ z skuteˇcnym ´ smyslem kaˇzdé vˇeci je struktura. Tvárˇ z mramoru nen´ı prostˇe jen souhrn nosu, ucha, brady a druhého ucha, nybrˇ ´ z svalstvo, které je spojuje. Sevˇrená pˇest, která nˇeco drˇz´ı. A pro básnicky´ obraz naprosto nen´ı podstatná hvˇezda a cˇ ´ıslo sedm nebo studánka, nybrˇ ´ z mnou vytvoˇreny´ svazek, kterym ´ tˇech sedm hvˇezd pˇrimˇeji, aby se koupaly ve studánce. Aby vyvstalo pouto, mus´ı tu byt ´ samozˇrejmˇe vˇeci, které jsou svazovány. S´ıla pouta v nich vˇsak nespoˇc´ıvá. • 120 ˇ ad pro rˇ a´ d je karikatura zˇ ivota. Pokud nastol´ısˇ zˇ ivot, budujeˇs rˇ a´ d, ale kdyˇz nastol´ısˇ rˇ a´ d, nastol´ısˇ smrt. R´ • 120 (. . .) Lidé, veden´ı nˇecˇ ´ım jinym ´ neˇz touhou po tom, aby byla vˇec pˇekná, dosáhnou jenom pˇredmˇetu˚ nabubˇrelych, ´ hrubych a sloˇzitych, i kdyby pracovali tˇreba celé noci. Ve skuteˇcnosti totiˇz obˇetovali ty probdˇelé noci jen vlastn´ı ´ ´ ˇ ˇ prodejnosti, zkaˇzenosti cˇ i marnivosti, a tedy sobˇe samym, a pˇrestali se smˇenovat v Bohu, totiˇz pˇrestali se smˇenovat ´ za pˇredmˇet, ktery´ by pro nˇe byl pramenem obˇet´ı a obrazem Boha, za pˇredmˇet, ktery´ by byl smˇesic´ı vrásek a vzdechu˚ a ztˇezˇ klych ´ v´ıcˇ ek a rukou, roztˇresenych ´ dlouhym ´ hnˇeten´ım, a veˇcern´ıho uspokojen´ı z práce a vynaloˇzené horoucnosti. • 121 ˇ ˇ Zivot nen´ı ani prosty´ ani sloˇzity, prostˇe je. Pouze rˇ eˇc ´ ani jasny´ ani temny, ´ ani rozporuplny´ ani vnitˇrnˇe jednotny. ´ Zivot ˇ sama ho poˇra´ dá nebo komplikuje, osvˇetluje cˇ i zatemnuje, vtiskuje mu rozporuplnost cˇ i jednotu. • 122 (. . .) Jediné dokazatelné pravdy jsou pravdy minulosti, a ty jsou zˇrejmé pˇredevˇs´ım proto, zˇ e tu jsou. Chceˇs-li vysvˇetlit rozumem, proˇc je to a to d´ılo velké, dokázˇ eˇs to. Nebot’ to, co chceˇs dokázat, pˇredem znásˇ . Do této oblasti vˇsak tvorba nespadá. • 128 ˇ Clovˇ ekem je ten, kdo v sobˇe nese nˇeco nad sebe vˇetˇs´ıho. • 132 Jakmile by ses dotkl chrámu a rozloˇzil ho v kameny, abys tak vysvˇetlil jeho ticho a st´ın, budeˇs se namáhat marnˇe, nebot’ tu zbudou jen rozvaliny a ticho bude pryˇc. • 133 Tvoˇrit znamená postavit druhého tam, odkud uvid´ı svˇet tak, jak si pˇrejeme, a ne mu nab´ızet svˇet novy. ´ • 137 (. . .) Vnuknu-li svym ´ lidem lásku k moˇri, takˇze kaˇzdy´ z nich, veden svym ´ srdcem, zaˇcne kamsi t´ıhnout, nepotrvá ˚ ı podle svych dlouho a spatˇr´ısˇ je, jak se postupnˇe rozruzn´ ´ tis´ıcerych ´ jednotlivych ´ vlastnost´ı. Jeden bude tkát plachty, druhy´ se rozmáchne sekyrou a poraz´ı v lese strom. Dalˇs´ı bude kout hˇreb´ıky a najdou se i takov´ı, kteˇr´ı budou pozorovat hvˇezdy, aby se nauˇcili lod’ rˇ´ıdit. A pˇritom budou vˇsichni jedno. Vybudovat lod’neznamená tkát plachty, kovat hˇreb´ıky, ˚ nybrˇ studovat hvˇezdy, nybrˇ ´ z probudit lásku k moˇri, které je jedno, a v jehoˇz svˇetle uˇz nen´ı rozporu, ´ z jen spoleˇcenstv´ı lásky. • 138 Nemá smysl se pohorˇsovat, zˇ e se jeden cˇ lovˇek liˇs´ı od druhého, zˇ e touha jednoho odporuje touze druhého, zˇ e jazyk ˚ jednoho nen´ı jazykem druhého. Naopak, mˇel bys byt zbudujeˇs chrám t´ım vyˇssˇ´ı, a ten jim pak ´ rád, nebot’ jsi-li tvurce, bude spoleˇcnym ´ mˇerˇ´ıtkem. • 138 (. . .) Slepy´ je pro mne cˇ lovˇek, ktery´ si pˇredstavuje, zˇ e nˇeco tvoˇr´ı, kdyˇz rozebere katedrálu a kameny srovná do rˇ ady podle velikosti. • 145 ˇ ım v´ıce cest vytyˇc´ım, t´ım vˇetˇs´ı másˇ svobodu volby. Nikdy jsem nechápal, jak by se dalo oddˇelit násil´ı od svobody. C´ Kaˇzdá z tˇech cest je vˇsak násil´ı, nebot’ jsem ji ohradil plotem. Ale cˇ emu chceˇs rˇ´ıkat svoboda, nejsou-li tu cesty, mezi ˇ ıkásˇ snad svoboda tomu, zˇ e muˇ ˚ zeˇs bloudit v prázdnu? Je-li tu nastoleno násil´ı cesty, zvˇetˇsuje se nimiˇz bys volil? R´ zárovenˇ tvá svoboda.


9

• 145 Kdo se chce (. . .) stát (. . .) vnitˇrnˇe bohatˇs´ım, ten si bude zˇ a´ dat pˇredevˇs´ım omezen´ı. • 145 ˚ ych (. . .) Pravda zˇ ivota je sice jedna, ale nacház´ı vyraz v protichudn ´ ´ formách. • 146 ˚ Kameny, z nichˇz je sloˇzen chrám, nic o chrámu nevˇed´ı a vˇedˇet nemohou. Tak jako nev´ı kousek kury, zˇ e je z nˇeho a z dalˇs´ıch kousku˚ sloˇzen strom. A ani sám strom cˇ i ten a ten pˇr´ıbytek nev´ı nic o královstv´ı, které je z nich a z ostatn´ıch sloˇzeno. Ani ty nev´ısˇ nic o Bohu. • 149 ˚ bezduchému poˇra´ dku. Sjednotit znamená lépe svázat jednotlivé rozliˇcnosti, a ne je vymazat kvuli • 149 (. . .) Faleˇsná vˇeda (. . .) si mysl´ı, zˇ e má-li poznat, mus´ı rozloˇzit. • 155 (. . .) Uznávám pouze takovy´ cˇ in, ktery´ ti cosi poskytne pro cˇ in dalˇs´ı. • 156 ˚ tomu hled´ı byt Myl´ ´ ı se lidé, kteˇr´ı se chtˇej´ı l´ıbit. A kvuli ´ mˇekc´ı a poddajn´ı. Vyj´ıt vstˇr´ıc ve vˇsem, co se na nich zˇ a´ dá. A ze snahy byt jakymi je druz´ı chtˇej´ı m´ıt, ve vˇsem naopak zrazuj´ı. ´ takovymi, ´ ´ • 157 Co to znamená, vˇerˇ it? Vˇerˇ´ım-li, zˇ e v létˇe dozrává jeˇcmen, neˇrekl jsem t´ım nic, co by bylo nˇejak plodné cˇ i sporné, nebot’ jsem prostˇe nazval létem ono obdob´ı, kdy zraje jeˇcmen. Stejnˇe i dalˇs´ı roˇcn´ı doby. Zachyt´ım-li vˇsak zárovenˇ vztahy mezi nimi, poznám-li napˇr´ıklad, zˇ e jeˇcmen dozrává dˇr´ıve neˇz oves, pak v tyto vztahy uvˇerˇ´ım, nebot’ jsou. Na vˇecech jimi spjatych ´ mi vˇsak nezáleˇz´ı: byly mi pouze s´ıt´ı k polapen´ı koˇristi. (. . .) ´ Stejnˇe je tomu u sochy. Nebo snad mysl´ısˇ , zˇ e sochaˇr chce hlavnˇe ukázat, jak vypadaj´ı usta, nos cˇ i brada? Jistˇezˇ e nechce. ˚ ze dát Jde mu o to, zachytit ozvuk jedné vˇeci v druhé, ozvuk, j´ımˇz je napˇr´ıklad lidská bolest. A tento ozvuk pak muˇ uslyˇset i tobˇe, nebot’ neobcujeˇs s vˇecmi, ale s uzly, jeˇz vˇeci svazuj´ı. • 157 Kdo cˇ te milostny´ dopis, c´ıt´ı se naplnˇen, at’ vypadaj´ı inkoust a pap´ır jakkoli. Nehledal lásku v inkoustu a pap´ırˇ e. • 166 Ten, kdo má v srdci poslán´ı námoˇrn´ıka, je ochoten i ztroskotat a zemˇr´ıt. • 170 Urˇcité práce jsou nutné. Jako kuchynˇe v mém paláci. Nebot’bez potravy nejsou ani lidé. A je správné, aby lidé mˇeli potravu, sˇ aty a stˇrechu nad hlavou. Aby mohli prostˇe byt. e v nich nespoˇc´ıvá: ´ Takové sluˇzby jsou nutné. Ale to vyznamn´ ´ ˇ to spoˇc´ıvá jen v hodnotˇe lid´ı. A pouze to, co je na vyˇssˇ´ı rovinˇe a co je onou kuchynskou prac´ı umoˇznˇeno, tanec a básnˇe a práce ciseléra, geometra cˇ i hvˇezdárˇ e, pouze to cˇ lovˇeka povznásˇ´ı a dodává mu smyslu. • 173 ˚ e, nezbyv´ Kdyˇz jsou urˇcité pravdy zˇrejmé a pˇritom zcela protichudn´ ´ a ti, neˇz zmˇenit svou rˇ eˇc. • 175 ˇ ˚ zeˇs zˇ ´ıt jen z toho, pro co je moˇzné i zemˇr´ıt. Zivot a smrt jsou sice slova navzájem svárlivá, ale pˇresto je pravda, zˇ e muˇ A kdo odm´ıtá smrt, odm´ıtá t´ım i zˇ ivot. • 185 ´ vzorek, Pokud mi (. . .) nab´ıdneˇs pouze (. . .) dokonale banáln´ı tvárˇ , nic jsi t´ım nevyjádˇril, daroval jsi mi prostˇe jen kod, ˚ ze. akademicky´ model. Ten je mi dobry´ jen k tomu, aby mi pomohl vyˇc´ıst tvé poselstv´ı ke mnˇe, ale vzruˇsit mne nemuˇ A kdyˇz mi nab´ız´ısˇ samotny´ model, potom tu zˇ a´ dné poselstv´ı nen´ı. Milerád naopak dovol´ım, aby ses od modelu ˚ vzdálil, abys deformoval a mátl, ale jen potud, pokud mi zustane kl´ıcˇ . A nebudu ti vytykat, ani kdybys tˇreba vsadil ´ oko do cˇ ela. • 185 (. . .) Kdyˇz jsi dohotovil chrám, sluˇs´ı se podle mne odstranit leˇsen´ı. Tvé prostˇredky nemus´ım vidˇet. A jenom pokud je nenajdu, je tvé d´ılo dokonalé.


10

• 190 ˚ (. . .) Stav´ısˇ -li slova touˇzit a vlastnit do protikladu jakoˇzto svárlivá, pak vubec nerozum´ısˇ zˇ ivotu. • 193 ˚ tam se cˇ lovˇeku nab´ız´ı i v´ıc moˇznost´ı, aby se mylil (. . .) Kde je v´ıce statku, ´ v povaze svych ´ radost´ı. Opravdu to totiˇz vypadá, jako kdyby pocházely z vˇec´ı, zat´ımco pramen´ı jen ze smyslu, kterého vˇeci nabyvaj´ ´ ı v urˇcité rˇ´ısˇ i, v urˇcitém pˇr´ıbytku anebo panstv´ı. Právˇe proto se v blahobytu lidé zmyl´ ´ ı mnohem snadnˇeji a mnohem cˇ astˇeji se pacht´ı za marnym ´ bohatstv´ım. • 194 Je dobˇre, kdyˇz se jim ze skliznˇe cˇ a´ st bohatstv´ı odejme. Sklizenˇ t´ım bude sice o maliˇcko chudˇs´ı, zato vˇsak bohatˇs´ı o smysl, kterého nabude. • 194 ˚ Kdyˇz se ve dnech pustu odˇreknou j´ıdla, bude pak pro nˇe radost´ı se k nˇemu vrátit a také pak budou m´ıt pochopen´ı pro ˚ a najdou spojen´ı s Bohem, nebo se prostˇe uchrán´ı ty, kdo se mus´ı postit z nutnosti. Nebo si také vypˇestuj´ı silnou vuli pˇr´ıliˇsné tlouˇst’ky. • 196 Jste vˇsichni jako d´ıtˇe, které v zˇ ivotˇe poznalo jen jediny´ tvar dˇzbánu a má ho proto za absolutn´ı. Kdyˇz se pozdˇeji pˇrestˇehuje jinam, neum´ı pochopit, proˇc onen základn´ı, z domova známy´ dˇzbán jinde tak zmrzaˇcili a pokˇrivili. Stejnˇe se chovásˇ ty, jenˇz vid´ısˇ , zˇ e v sousedn´ı rˇ´ısˇ i ukuli cˇ lovˇeka jinak neˇz tebe, zˇ e jinak c´ıt´ı a mysl´ı, miluje, naˇr´ıká i nenávid´ı, a ptásˇ se, proˇc v oné rˇ´ısˇ i cˇ lovˇeka tak mrzaˇc´ı. • 199 ˚ pˇrimˇerˇ eny´ sˇ at. Ne zˇ e by byli lidé náladov´ı, ale jejich vnitˇrn´ı pravda je pravdou, která nenalézá ve slovech svuj Potˇrebujeˇs trochu od toho a trochu od onoho. . . • 199 Jaká by to také musela byt ´ náhoda, abys svou vnitˇrn´ı pravdu zachytil jedinym ´ slovem! Slova jsou chudobné schránky. ˚ A proˇcpak by mˇela na to, co nutnˇe potˇrebujeˇs k svému rustu, staˇcit chudobná schránka? • 199 (. . .) Másˇ -li byt ´ svobodny, ´ jako je svobodny´ pˇevec, improvizuj´ıc´ı na svém nástroji, nen´ı snad tˇreba, abych ti nejprve vycviˇcil prsty a nauˇcil tˇe pˇeveckému umˇen´ı? A to znamená boj a násil´ı a vytrvalost. A másˇ -li byt ´ svobodny, ´ jako je svobodny´ horal, nen´ı snad tˇreba, aby sis vycviˇcil svaly? A to znamená boj a násil´ı a vytrvalost. A másˇ -li byt ´ svobodny, ´ jako je svobodny´ básn´ık, nen´ı snad tˇreba, aby sis vycviˇcil mozek a ukul styl? A to znamená boj a násil´ı a vytrvalost. • 210 ´ Zmocn´ım se toho mˇesta cestou udivu. Mus´ıme jeho obyvatele pˇrimˇet, aby se od nás chtˇeli nˇeco dozvˇedˇet. • 211 (. . .) Hra má vˇetˇs´ı s´ılu neˇz pˇredmˇet, o ktery´ se hraje. • 211 (. . .) Neˇzijeˇs z vˇec´ı, ale z jejich smyslu. • 217 ˚ ze nˇejaky´ cˇ as zˇ ´ıt z krajiny, jeˇz pro nˇej znamená dobytou horu. Vzpom´ıná, jak sˇ plhal Kdyˇz nˇekdo vystoupil na horu, muˇ po kamen´ı. Vzpom´ınka vˇsak záhy zemˇre. A krajina pak také ztrat´ı obsah. • 217 Podstatou tvého náboˇzenstv´ı byl akt jeho dosahován´ı. Domn´ıval ses, zˇ e bylo darem. Ale daru se brzy nabaˇz´ısˇ a odloˇz´ısˇ ˚ ho na pudu, nebot’ vyprchá moc, jeˇz byla radost´ı z daru a ne z pˇredmˇetu k uˇz´ıván´ı. • 218 Stále (. . .) zapom´ınásˇ poˇc´ıtat s cˇ asem. Vˇerˇ´ısˇ -li vˇsak po urˇcity´ cˇ as nˇejaké faleˇsné zprávˇe, ten cˇ as tˇe mocnˇe poznamená, ˚ omyl poznásˇ , budeˇs uˇz jiny. nebot’ zrno bude pracovat a narostou vˇetve. I kdyˇz pozdˇeji svuj ´ A budu-li ti tvrdit to cˇ i ˚ toho zde vskutku jsou. Napˇr´ıklad budu-li tvrdit, ono, zjist´ısˇ náhle, zˇ e vˇsechny známky, vˇsechna svˇedectv´ı a dukazy zˇ e tˇe tvá zˇ ena klame. Zjist´ısˇ náhle, zˇ e je koketn´ı, a bude to pravda. A zˇ e chod´ı pˇr´ıliˇs cˇ asto ven, coˇz bude také pravda, ˚ jenomˇze sis toho dˇr´ıve nepovˇsiml. I kdyˇz pozdˇeji leˇz naprav´ım, struktura zustane. Z oné lˇzi vˇzdy nˇeco zbude, nebot’ ´ byla zornym k odhalen´ı pravd, jeˇz jsou. ´ uhlem


11

• 219 Vzal jednoho ze svych ´ stolovn´ıku˚ a pob´ıdl ho k oknu: Jaky´ se v tamtom mraku rysuje tvar?“. ´ ” Druhy´ se dlouho d´ıval a nakonec rˇ ekl: Leˇz´ıc´ı lev.“. ” Ukaˇz ho tady tˇem.“. ” A otec rozdˇelil pˇr´ıtomné na dvˇe skupiny a prvn´ı pob´ıdl k oknu. A vˇsichni skuteˇcnˇe vidˇeli leˇz´ıc´ıho lva, jak jim ho prvn´ı svˇedek vykreslil prstem. Potom je otec poslal stranou a pob´ıdl k oknu dalˇs´ıho: Jaky´ se v tamtom mraku rysuje tvar?“. ´ ” Druhy´ se dlouho d´ıval a nakonec rˇ ekl: Usm´ıvaj´ıc´ı se tvárˇ .“. ” Ukaˇz ji tady tˇem.“. ” A vˇsichni skuteˇcnˇe vidˇeli usm´ıvaj´ıc´ı se tvárˇ , jak jim ji druhy´ svˇedek vykreslil prstem. Pak otec odvedl pˇr´ıtomné daleko od oken. Snaˇzte se dohodnout o tom, jaky´ obraz ten mrak pˇredstavuje.“, rˇ ekl jim. ” Ale oni se jen bez uˇzitku hádali, nebot’ ta usm´ıvaj´ıc´ı se tvárˇ i ten leˇz´ıc´ı lev byly pro jedny i druhé pˇr´ıliˇs samozˇrejmé. • 219 Co má byt ´ rozhodnuto jeˇstˇe dnes veˇcer, to uˇz nijak nezmˇen´ım, z´ıtˇrejˇs´ı strom vˇsak vyroste z mého semene. A semeno je tu uˇz dnes. • 220 ˇ ıkásˇ : Tenhle cˇ lovˇek je na mé stranˇe, mohu jej tedy pouˇz´ıt. Ten druhy´ je vˇsak proti mnˇe, a tak ho tedy pro pohodl´ı R´ ” ˚ zaˇrad´ım do druhého tábora a nebudu na nˇeho pusobit jinak neˇz bojem.“. T´ım ale svého protivn´ıka leda pos´ıl´ısˇ a utuˇz´ısˇ . (. . .) • 220 (. . .) Já znám nepˇra´ tele, kteˇr´ı jsou mi bliˇzsˇ´ı nebo uˇziteˇcnˇejˇs´ı neˇz pˇra´ telé, nebo kteˇr´ı si mne v´ıce vázˇ ´ı. • 220 (. . .) Obyv´ ´ am-li konˇcinu, která je zdobena rˇ ekou a horou, a mus´ım tady válˇcit, bylo by nesmyslné si na polohu hory cˇ i na smˇer rˇ eky naˇr´ıkat. A také od zˇ a´ dného dobyvatele, ktery´ má zdravy´ rozum, podobny´ nárˇ ek neuslyˇs´ısˇ . Vyuˇziji naopak rˇ eky jako rˇ eky a hory jako hory. • 223 Co pojmeˇs rozumem, to pˇrivád´ısˇ ke zrodu. Kdyˇz totiˇz definujeˇs urˇcité byt´ı, pomohl jsi mu ke zrodu. Ono se pak chce ˚ zˇ ivit, pokraˇcovat a rust. • 225 ˚ zeˇs Pokora srdce neˇza´ dá, aby ses pokoˇroval, nybrˇ ´ z aby ses otevˇrel. Právˇe ona je kl´ıcˇ em ke smˇenˇe. Teprve potom muˇ ˚ ci dávat a pˇrij´ımat. A tato dvˇe slova pro jednu jedinou cestu neum´ım od sebe odliˇsit. Pokora nen´ı podˇr´ızenost vuˇ ˚ ci Bohu. Tak jako nen´ı kámen podˇr´ızen kamenum, ˚ lidem, ale vuˇ ale chrámu. • 225 Budeˇs-li pod záminkou, zˇ e ti jde o podstatné, pohrdat vnˇejˇs´ımi projevy lásky, bude tvá láska jen prázdnym ´ slovem. • 229 Mluvil jsem o pekaˇri, jenˇz hnˇete chlebové tˇesto, a dokud se mu tˇesto poddává, znamená to, zˇ e nic nepˇricház´ı. Tˇesto vˇsak pojednou zaˇcne takzvanˇe vázat. A ruce v té beztvaré mase odhal´ı silokˇrivky a napˇet´ı a odpor. V chlebovém tˇestu ˚ Chléb se zmocnuje ˇ se zaˇcne rozvinovat svalstvo koˇrenu. tˇesta jako strom zemˇe. • 229 (. . .) T´ım, zˇ e ses pro jedno rozhodl a druhé zavrhl, jsi zjednoduˇsen a tedy pˇripraven k cˇ inu, ale m´ır, ktery´ najdeˇs, bude jen m´ırem fanatika, mravence nebo zbabˇelce. Odvaha totiˇz neznamená buˇsit do tˇech, kdo jsou nositeli jinych ´ pravd. • 230 Láhev je zajisté nutná, cenu j´ı vˇsak dodává jen likér.


12

• 230 (. . .) Je zˇ a´ douc´ı vˇsechno, co hledaj´ı, vˇsechny jejich pravdy jsou zˇrejmé. Na mnˇe je, abych vytvoˇril obraz, ktery´ je do sebe vstˇrebá. Nebot’ spoleˇcnym ´ mˇerˇ´ıtkem jak tˇech, kdo rˇ eˇzou prkna, tak tˇech, kdo kovaj´ı hˇreb´ıky, je lod’. • 231 Hnˇev nezaslepuje: hnˇev se ze zaslepen´ı rod´ı. • 232 Byt ´ vˇerny´ (. . .) pˇredevˇs´ım znamená byt ´ vˇerny´ sobˇe. • 236 Jako je tomu v muˇzstvu, je-li to opravdu muˇzstvo. Jeden z nich obdrˇz´ı cenu a kaˇzdy´ z muˇzstva se c´ıt´ı v srdci obohacen. A ten, kdo cenu z´ıskal, je pyˇsny´ za celé muˇzstvo, a kdyˇz si nese cenu pod paˇz´ı, vˇsecek se cˇ ervená. Tam vˇsak, kde ˚ bude m´ıt cena vyznam neexistuje muˇzstvo, nybrˇ jen pro toho, kdo ji dostal. A ten bude pohrdat ´ z jen souhrn cˇ lenu, ´ ostatn´ımi, zˇ e ji nedostali. A ostatn´ı mu budou závidˇet a nenávidˇet ho. Protoˇze kaˇzdy´ z nich byl oˇsizen. Tázˇ cena tedy ˚ ze jednou povznásˇ et a jindy probouzet n´ızkost. Nebot’ prospˇesˇ né je pro tebe jen to, co vytvárˇ´ı cesty, na nichˇz se muˇ ˚ zeˇs smˇenovat. ˇ muˇ • 240 Ano, smˇerˇ ujeˇs k Bohu. Ale z toho, zˇ e se snad jednou uskuteˇcn´ısˇ , jeˇstˇe nevyvozuj, zˇ e uˇz jsi. (. . .) Kdyˇz pál´ı poledn´ı slunce, semeno mi st´ın neposkytne, i kdyby to bylo semeno cedru. • 246 Co maj´ı nav´ıc lidé, kteˇr´ı ti pˇripadaj´ı sˇ t’astn´ı, neˇz znalost boˇzského uzlu, ktery´ svazuje vˇeci? • 248 ˚ zeˇs doopravdy zˇ ´ıt jen z toho, co promˇenujeˇ ˇ s. Strom promˇenuje ˇ (. . .) Jsi pouze cesta a pˇrechod a muˇ zemi ve vˇetve. ˇ s cˇ ernou zemi v poˇza´ r obil´ı. Vˇcela kvˇetinu v med. A ty svym ´ pluhem promˇenujeˇ • 249 Jsi jako cˇ lovˇek, jenˇz neznaje hru v sˇ achy hledá radost v hromadˇen´ı figurek ze zlata a slonoviny a nacház´ı jen nudu, ´ zat´ımco druhy, ulomky ´ jenˇz skrze boˇzskou moc pravidel pochopil jemnosti hry, se dokázˇ e rozzárˇ it nad prostymi ´ dˇreva. • 250 Kdyˇz poˇslu po vˇetru semeno, zakládám na zemi poˇza´ r. Ty se vˇsak d´ıvásˇ zpomalenˇe. Vid´ısˇ nehybné list´ı, pevnˇe rozloˇzené vˇetve a mysl´ısˇ si, zˇ e strom je lenivec, ktery´ je zazdˇeny´ v sobˇe a zˇ ije pouze ze sebe. Jsi vˇsak slepy, ´ krátkozraky´ a vid´ısˇ kˇrivˇe. Staˇc´ı poodstoupit a zrychlit kyvadlo dnu˚ a spatˇr´ısˇ , jak vyrázˇ ´ı ze semene plamen a z nˇeho dalˇs´ı plameny, a jak poˇza´ r pokraˇcuje takto dál, nechávaje za sebou zbytky stráveného list´ı, nebot’ les v tichosti hoˇr´ı. A pˇrestaneˇs ˚ nim, nybrˇ ˚ tomu dravému ho vidˇet jako strom a vedle nˇeho dalˇs´ı. Pochop´ısˇ , zˇ e jejich koˇreny tu nebyly kvuli ´ z kvuli ˚ c´ımu ohni, a zˇ e ta masa temného list´ı, zahaluj´ıc´ı horu, je jenom zemˇe oplodnˇená sluncem. Na pasekách a souˇcasnˇe tvurˇ ´ se usazuj´ı zaj´ıci a ve vˇetv´ıch ptáci. A ty uˇz nedokázˇ eˇs rˇ´ıci, komu zde koˇreny pˇredevˇs´ım slouˇz´ı. Uˇz jsou tu pouze udob´ ı a pˇrechody. Proˇc by sis také mˇel myslet o stromu, co si nemysl´ısˇ o semeni? Neˇrekneˇs pˇrece: Semeno zˇ ije pro sebe. ” Je hotové. Stvol zˇ ije pro sebe. Je hotovy. ´ A kdyˇz se promˇen´ı v kvˇet, zˇ ije ten kvˇet pro sebe, je hotovy. ´ A kdyˇz kvˇet vytvoˇr´ı semeno, zˇ ije to semeno pro sebe, je hotové.“. A totézˇ znovu o dalˇs´ım semeni, jehoˇz nepoddajny´ stvol vyrázˇ ´ı ´ mezi kamen´ım. Které udob´ ı chceˇs vybrat, abys je nazval dokonˇcenym? Já znám jen zemi, stoupaj´ıc´ı k slunci. ´ • 254 Milostné dopisy chceˇs dávat darem, protoˇze jsi byl svˇedkem, zˇ e lidé nˇekdy dokázali nad milostnym ´ dopisem plakat. A ted’ se div´ısˇ , zˇ e se ti nedaˇr´ı na nikom vyloudit slzy. Nestaˇc´ı dávat. Nejprve jsi mˇel zbudovat toho, kdo dostává. • 255 Diamant má svou cenu, jen kdyˇz ho dobyv´ ´ asˇ anebo prodávásˇ , kdyˇz ho dávásˇ cˇ i ztrác´ısˇ , kdyˇz ho najdeˇs, nebo kdyˇz ˇ by byl diamant uˇziteˇcny, zdob´ı cˇ elo k slavnosti. Ze ´ o tom nic nev´ım. Diamant pro kaˇzdy´ den je jenom prázdny´ kam´ınek. Dobˇre to vˇed´ı zˇ eny, které ho maj´ı. Zavˇrou ho do té nejtajnˇejˇs´ı schránky, aby tam spal. Vyjmou ho odtud, kdyˇz má král narozeniny. Pak je diamant projevem hrdosti. Dostaly ho darem o svatebn´ım veˇceru. Byl projevem lásky. A kdysi byl zázrakem pro toho, kdo jej vyloupl z mateˇcn´ı horniny. • 256 Kdyˇz jsem (. . .) [pˇr´ıteli geometru] jedné noci rˇ ekl: Jsi na svou práci jistˇe pyˇsny, ´ dal jsi toho lidem tolik. . .“, nejprve ” mlˇcel, pak odpovˇedˇel:


13

Nejde tu o nˇejaké dáván´ı. Zdali nˇekdo dává nebo dostává, je vedlejˇs´ı. (. . .) Co zˇ e jsem dal lidem? Jsem pˇrece jedn´ım ” ´ ´ z nich. Jsem ta jejich cˇ a´ st, která rozvaˇzuje o trojuheln´ ıc´ıch. Skrze mne promysleli trojuheln´ ıky. A já skrze nˇe jedl dennˇe ˚ chléb. A pil mléko jejich koz. A chodil obut v kuˇ ˚ zi jejich byk ˚ Nˇeco lidem dávám, ale vˇsechno od nich dostávám. svuj ´ u. Kdo tedy nad kym ´ pˇrevaˇzuje? Pokud v´ıc dám, v´ıc dostanu. Budu pak pocházet ze vzneˇsenˇejˇs´ı rˇ´ısˇ e.“. • 258 ˇ ıkásˇ mi: Tam a tam (. . .)Pˇrednásˇ´ısˇ mi tu o dˇetském utrpen´ı a d´ıvásˇ se, jak z´ıvám. Nikam jsi mne totiˇz nedovedl. R´ ” ztroskotali, deset dˇet´ı se utopilo. . .“, mnˇe vˇsak poˇcty nic neˇr´ıkaj´ı, a kdyby bylo tˇech dˇet´ı dvakrát tolik, stejnˇe bych dvakrát tolik neplakal. Od poˇca´ tku˚ rˇ´ısˇ e jich ostatnˇe pomˇrely celé statis´ıce, a pˇresto tˇe poˇra´ d jeˇstˇe zˇ ivot tˇesˇ´ı a jsi sˇ t’asten. Ale rozplácˇ u se pro jediné d´ıtˇe, pokud mne k nˇemu dovedeˇs po jedineˇcné stezce, a tak jako je pro mne urˇcity´ kvˇet ˚ cestou ke vˇsem ostatn´ım kvˇetum, najdu pak i v onom d´ıtˇeti vˇsechny ostatn´ı dˇeti a zaplácˇ u nejen pro vˇsechny dˇeti, ale pro vˇsechny lidi. • 261 Jsou uzly, na nichˇz kotv´ı lod’, a pˇritom je dokázˇ e rozvázat d´ıtˇe pouhym ´ dotekem prstu. • 263 Kdybych ti daroval bohatstv´ı uˇz hotové, jako je tomu v pˇr´ıpadˇe neˇcekaného dˇedictv´ı, v cˇ em bych tˇe uˇcinil vˇetˇs´ım? Kdybych ti daroval cˇ ernou perlu z moˇrského dna, ale nepodˇr´ıdil tˇe obˇradu potápˇen´ı, v cˇ em bych tˇe uˇcinil vˇetˇs´ım? ˇ s, nebot’ jsi setba. Rosteˇs jen t´ım, co promˇenujeˇ • 266 ˇ ıkásˇ , zˇ e je ta kamenná ruka oˇsklivá, protoˇze je mohutná a hrubá. Nemohu s tebou souhlasit. Neˇz poznám ruku, chci R´ nejdˇr´ıv poznat sochu. Je to socha plaˇc´ıc´ı d´ıvky? Másˇ tedy pravdu. Je to socha sˇ lachovitého kovárˇ e? Potom je ruka krásná. Stejnˇe tak, neznám-li urˇcitého cˇ lovˇeka. Chceˇs mi dokazovat jeho hanebnost. Lhal, zapˇrel, kradl cˇ i zradil. . .“. ” • 274 ˚ zité. V prvn´ı rˇ adˇe je tˇreba nauˇcit se cˇ ´ıst vazby. Vˇeci vazbami spojené nejsou tak duleˇ • 275 ˇ Rekneˇ s: Podobnˇe, jako. . .“. A zemˇre jedna otázka. ” • 276 (. . .)Chceˇs, aby byli jedni jako druz´ı, nebot’ rovnost s totoˇznost´ı je pro tebe totézˇ . Kdeˇzto já rˇ´ıkám, zˇ e jsou si rovni, ne kdyˇz se co nejv´ıc podobaj´ı jedni druhym, ´ nybrˇ ´ z kdyˇz vˇsichni stejnˇe slouˇz´ı rˇ´ısˇ i. ´ ev, aby poraˇzeného Podobnˇe jako pˇri sˇ achové hˇre: je v´ıtˇez a je poraˇzeny. ´ Nˇekdy se stává, zˇ e v´ıtˇez nasad´ı posmˇesˇ ny´ usmˇ pokoˇril. Takov´ı uˇz lidé jsou. Ty vˇsak v duchu své spravedlnosti zakázˇ eˇs, aby nˇekdo v sˇ achové hˇre zv´ıtˇezil. (. . .) • 280 ˚ zeˇs dosáhnout. (. . .) Dokonalost je smˇer, ktery´ je tˇreba ukazovat, i kdyˇz j´ı nemuˇ • 282 ˚ e pravdy pˇrijmout, i pravdu vojáka, ktery´ hledá, jak zasadit ránu, i pravdu lékaˇre, ktery´ (. . .) Mus´ım obˇe ty protichudn´ se snaˇz´ı lécˇ it. I kdyˇz nemohu ze své roviny postˇrehnout jejich klenbovy´ svorn´ık. Nechci vˇsak smiˇrovat horké nápoje s ledovymi a vyrábˇet z nich nápoj vlaˇzny. ´ ´ Nechci, aby se zasazovaly rány nebo aby se lécˇ ilo um´ırnˇenˇe. Ztrestám lékaˇre, ktery´ odm´ıtne lécˇ it, ztrestám vojáka, ktery´ odm´ıtne bojovat. A je mi jedno, jsou-li slova svárlivá. • 284 ˇ (. . .) pouze z toho, co promˇenuji. ˇ Ziji • 285 Jsou zemdlel´ı a chtˇeli by ti namluvit, zˇ e dnem i noc´ı zˇ hnou. Lˇzou vˇsak. Lˇze hl´ıdka na hradbách, zp´ıvá-li ti dnem i noc´ı o lásce k mˇestu. Dá pˇred n´ım pˇrednost polévce. Lˇze básn´ık, ktery´ hovoˇr´ı dnem i noc´ı o svém básnickém opojen´ı. Staˇc´ı, aby ho trochu rozbolelo bˇricho, a pust´ı vˇsechny básnˇe z hlavy. Lˇze zamilovany, ´ jestliˇze tvrd´ı, zˇ e má dnem i noc´ı pˇred oˇcima obraz své milé. Dokázˇ e ho od nˇeho odvrátit pouhé kousnut´ı blechy. Anebo prostˇe nuda, a on zaˇcne z´ıvat. ˚ Staˇc´ı jedna hlubˇs´ı vlna, a zaˇcne vrhnout. Lˇze cestovatel, jestliˇze tvrd´ı, zˇ e je dnem i noc´ı v opojen´ı svych ´ objevu. ˚ se od nˇeho obˇcas odvrac´ı. A svˇetec Lˇze svˇetec, jestliˇze tvrd´ı, zˇ e dnem i noc´ı naz´ırá Boha. Tak jako moˇrsky´ odliv, i Buh je náhle vyprahlejˇs´ı neˇz kamenité pobˇreˇz´ı.


14

Lˇzou ti, kdo dnem i noc´ı lkaj´ı nad mrtvym. Proˇc by nad n´ım mˇeli dnem i noc´ı lkát, kdyˇz ho pˇrece dnem i noc´ı ´ ´ nemilovali? Byly i chv´ıle hádek, unavy nebo myˇslenek na jiné vˇeci neˇz na lásku. Pravda, mrtvy´ je pˇr´ıtomnˇejˇs´ı neˇz cˇ lovˇek zˇ ivy, ´ nebot’ je naz´ırán v jednotˇe, která pˇresáhla rozpory. Ty jsi vˇsak nevˇerny´ i mrtvym. ´ Ti vˇsichni lˇzou, nebot’ nic nepochopili a své chv´ıle vyprahlosti chtˇej´ı zap´ırat. A ty pak zaˇcneˇs pochybovat sám o sobˇe, protoˇze to vˇecˇ né ujiˇst’ován´ı o jejich horoucnosti tˇe nakonec pˇresvˇedˇc´ı, zˇ e jsou opravdu tak stál´ı; a zaˇcneˇs se za svou ˚ hlas i tvárˇ . vyprahlost stydˇet, a kdyˇz pak sám propadneˇs smutku, zaˇcneˇs pˇred pohledy druhych ´ mˇenit svuj Ale já neznám nic, co by v tobˇe mohlo byt ´ trvalé, krom nudy. A nuda pocház´ı z neduˇzivosti ducha, jenˇz nen´ı s to vyˇc´ıst ze stavebn´ı hmoty nˇejakou tvárˇ . Jako kdyˇz nˇekdo sleduje sˇ achovou hru jen hmotnˇe, aniˇz v´ı, zˇ e je v n´ı vepsán urˇcity´ problém. Jestliˇze je ti obˇcas dopˇra´ no, jako odmˇena za vˇernost v kukle, poznat na vteˇrinu jas hl´ıdky, básn´ıka, vˇerˇ´ıc´ıho, milence cˇ i cestovatele, nenaˇr´ıkej, zˇ e onu strhuj´ıc´ı tvárˇ neum´ısˇ naz´ırat vˇecˇ nˇe. Jsou totiˇz i tvárˇ e tak palˇcivé, zˇ e toho, kdo je vid´ı, seˇzehnou. Slavnost nen´ı pro kaˇzdy´ den. • 286 ˚ (. . .) Ty jsi, Pane, (. . .) onen uzel, ktery´ svazuje podstatu rozliˇcnych ´ cˇ inu. • 293 (doslov Jiˇriny Kultovej) Antoine de Saint-Exupéry • Milovat neznamená d´ıvat se jeden na druhého, ale d´ıvat se spolu jedn´ım smˇerem.

Stano Krajˇci, 1. 9. – 31. 10. 2007

typeset by LATEX

Antoine de Saint-Exupéry: Citadela 1

Recommend Documents