Anna Kubešková Nepokoje ve Velké Británii 2011 srovnání s rokem 1981

Anna Kubešková

Nepokoje ve Velké Británii 2011 – srovnání s rokem 1981 Bakalářská práce

Praha 2013

Bakalářská práce

Autor práce: Anna Kubešková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc.

Rok obhajoby: 2013

1


Bibliografický záznam KUBEŠKOVÁ Anna, Nepokoje ve Velké Británii 2011 – srovnání s rokem 1981. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií, 2013. Vedoucí práce Prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. Abstrakt Bakalářská práce Nepokoje ve Velké Británii 2011 – srovnání s rokem 1981 pojednává o napětí v britské společnosti v létě roku 2011. Práce využívá metody komparace a porovnává nepokoje 2011 s událostmi roku 1981 v Anglii. Cílem práce je nalézt hlavní podobnosti a odlišnosti mezi oběma incidenty a zjistit změnu ve společnosti s odstupem třiceti let. V roce 2011 začaly nepokoje protesty proti zabití britského občana z africké komunity policisty v Londýně a následně se rozšířily i do dalších velkých měst v Anglii. Incident, který se odehrál v roce 1981, měl v mnohém podobný začátek i průběh. Porovnávány jsou nejzásadnější aspekty nepokojů od etnického a věkového složení účastníků, přes sociální a ekonomické problémy obou období až po citlivou otázku přistěhovalectví. Ve zvláštní kapitole je také zmíněn unikátní aspekt nepokojů 2011 – sociální sítě a moderní komunikační technologie, jež byly považovány za klíčový prvek při organizaci bouří. Práce se zabývá též poznatky politiků, žurnalistů a vědců k problematice těchto nepokojů. Abstract The bachelor thesis “British Riots 2011 – Comparison with the 1981 Riots” deals with the unrest in the British society during the summer of 2011. It compares the riots of 2011 with the events of 1981 in England. The thesis aims to identify the main similarities and differences between these two events and analyse the change in British society during the thirty years in. The riots in 2011 started with protests after a police shooting on an African British citizen in London which then spread to other English cities. The unrest in the year 1981 had a very similar beginning as well and it progressed in a similar way. The most important aspects of the riots are compared from the perspective of ethnicity and age, through the social and economic problems of these years, and the thesis also touches on the sensitive question of immigration. A special chapter deals with a particularly unique aspect of the riots of 2011 – social media and modern communication technologies that might have been used by the rioters in order 2


to organize the unrest. This thesis was written on the basis of research derived from politicians, journalists and academics and other specialists.

Klíčová slova: Velká Británie, Nepokoje 2011, Nepokoje 1981, Etnické menšiny, Imigrace, Média

Keywords: Great Britain, Riots 2011, Riots 1981, Ethnic minorities, Immigration, Media Rozsah práce: 67 552 znaků

3


Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 14. 5. 2013

Anna Kubešková

4


Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Prof. PhDr. Lence Rovné, CSc. za trpělivost, ochotu a cenné rady při vedení mé bakalářské práce. Dík patří i vedoucímu bakalářského semináře PhDr. Davidu Emlerovi za jeho připomínky a návrhy.

5


PROJEKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno: Anna Kubešková E-mail: [email protected] Semestr: šestý, letní Akademický rok: 2011/2012 Název práce: Nepokoje ve Velké Británii - srovnání s rokem 1981 Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok): letní, 2012/2013 Vedoucí bakalářského semináře: PhDr. David Emler, PhDr. Miroslav Kunštát, Ph.D. Vedoucí práce (není povinné): prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. Zdůvodnění výběru tématu práce (5 řádek): Anglické nepokoje v roce 2011 jsou velmi současným tématem, které ještě není zcela zmapováno z různých hledisek. Během několika týdnů vznikly tisíce článků, které vypovídaly o jednotlivých událostech a činech, snažily se je objasnit a interpretovat. Tato práce by měla důležité události seřadit, porovnat s podobnými událostmi minulých desetiletí a osvětlit případné rozdílné interpretace z pohledu různých politických aktérů (např.britských politických stran či účastníků samotných) a objasnit specifika a cíle. Fenomén sociálních sítí sehrál důležitou roli při organizaci tohoto částečně živelného částečně řízeného hnutí a v tomto kontextu představuje nový způsob komunikace, který zásadně mění vzorce fungování politických hnutí a jejich organizaci. Předpokládaný cíl (5 řádek): Cílem práce je objasnit odlišné interpretace příčin anglických nepokojů, prostředky a způsob komunikace mezi útočníky. Ráda bych zjistila, jaký skutečný vliv na plánování měla komunikace pomocí moderních sociálních sítí, jaká prohlášení o incidentech pronesla vláda a další političtí aktéři a zda byl nějaký rozdíl mezi současnými nepokoji a podobnými incidenty před třiceti lety. Základní charakteristika tématu (10 řádek): Historie již pamatuje na podobné události, avšak průběh, vytyčování si politických cílů či jejich nedostatek dodává aktuálnost a určitá specifika nedávným nepokojům v létě 2011. Dalším výjimečným faktorem je zapojení naprosto nových forem komunikace a diskuze o interpretaci nepokojů médii. Nepokoje začaly přehledným incidentem, ovšem jejich pokračování a rozšíření po celé Anglii již lze obtížněji objasnit. Příčiny vzniku těchto nepokojů mohou spočívat v mnoha aspektech britské společnosti, mnoho z nich bylo v médiích zmíněno, ale konečný závěr nebyl učiněn. Velmi komplikované řešení situace měla policie z důvodu rychlého dorozumívání útočníků. To je fenomén, který nemá dosud obdoby a mohl by znamenat v negativním smyslu pokrok 6


k mnohem rychlejším a pružnějším akcím útočníků. Práce se rovněž bude zabývat průběhem, cíli těchto nepokojů a vlivem, jaký hrají moderní dorozumívací prostředky na tradiční vzorce organizace politických hnutí. Předpokládaná struktura práce (10 řádek): Struktura práce bude vedena tematicky. Každá kapitola se bude zabývat konkrétním aspektem nepokojů 2011, který bude srovnávat s rokem 1981. V první části práce bych se ráda zabývala přehledem nejdůležitějších událostí nepokojů v roce 2011 a 1981, jejich průběhem, účastníky a výsledky. Dále se budu věnovat přistěhovalectví jako jednomu z často zmiňovaných faktorů nepokojů a uváděnému důvodu neklidu v britské společnosti. S tím nepřímo souvisí etnická otázka a kritizovaná rasová diskriminace ze strany policejních složek. Velmi důležitým faktorem byla při nepokojích ekonomická krize a sociální problémy především v chudších oblastech anglických měst. Je možné nalézt velké množství odlišných názorů na příčiny vzniku nepokojů, a proto by měla další kapitola shrnout nejčetněji zmiňované pohledy na tuto problematiku, ať už ovlivněné například příslušností k některé z politických stran, etnické menšině a nebo víceméně nestranné názory. Následně je nutné objasnit roli sociálních sítí a moderních technologií při nepokojích 2011. Závěrem je třeba shrnout dosažené poznatky, uvést podobnosti obou případů nepokojů a naopak nalézt hlavní podstatné rozdíly s ohledem na technologický a sociální vývoj britské společnosti za třicet let. Základní literatura (10 nejdůležitějších titulů): Heath, Edward, "Leader's speech, Blackpool 1968." British Political Speech (1968), http://www.britishpoliticalspeech.org/speech-archive.htm?speech=115 Thatcher, Margaret, Roky na Downing Street. 1. vyd. (Praha: Naše vojsko, 1996) Marr, Andrew, A history of modern Britain. (London: Macmillan, 2007) Judt, Tony, Poválečná Evropa: historie po roce 1945 (Praha: Slovart, 2008) Peach, Ceri, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England.“ Ethnic & Racial Studies 9, č. 3 (1986): 396-410, http://search.ebscohost.com/ Vrouva, Ioanna a Louis Dennington, "“Hug a Hoodie”: Reflections in the Aftermath of the English Riots." International Journal of Applied Psychoanalytic Studies, 8 (03.11.2011) Berman, Gavin, „The August 2011 riots: a statistical summary - Commons Library Standard Note.“ House of Commons Library, SN06099 (26.10.2011): 4 Chow, Joseph K. F., „The Attitudes of English Adolescents to Protest Activities: Reflections from the International Civic and Citizenship Study on 2011 England Riots.“ The Hong Kong Institute of Education 15, č. 1 (2012): 16 Rovná, Lenka, Premiérka Jejího Veličenstva (Praha: Nakladatelství evropského kulturního klubu, 1991) Fajmon, Hynek, Margaret Thatcherová a její politika (Brno: Barrister and Principal, 1999) Podpis studenta a datum Schváleno Vedoucí bakalářského semináře Garant oboru

Datum

7

Podpis


Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 1.

2.

3.

Nepokoje v letech 1981 a 2011 – jejich průběh a výsledky .................................... 14 1.1.

Průběh nepokojů 1981 ..................................................................................... 14

1.2.

Zpráva lorda Scarmana 1981 .......................................................................... 16

1.3

Průběh nepokojů 2011 ..................................................................................... 18

1.4.

Reakce veřejnosti a expertů na události léta 2011........................................... 21

Problematika imigrace a otázka rasové diskriminace v souvislosti s nepokoji ....... 22 2.1

Kritika imigrace ve dvacátém století v Británii ............................................... 23

2.2.

Souvislost imigrace s nepokoji a srovnání let 1981 a 2011 ............................. 25

2.3.

Otázka rasové diskriminace menšin a etnického složení účastníků nepokojů . 26

2.4.

Etnická diskriminace a zákon „Stop and Search“ ........................................... 27

2.5.

Srovnání nepokojů z hlediska rasového složení účastníků ............................... 29

Ekonomická situace a společenský neklid v britské společnosti............................. 30 3.1.

Nepokoje v roce 1981 a řešení ekonomických a sociálních problémů............. 30

3.2.

Nepokoje v roce 2011 s ohledem na ekonomický a sociální aspekt ................. 32

3.3

Společenské problémy posledních let ve světle nepokojů 2011 ....................... 34

3.4 Příčiny vzniku nepokojů 1981 a 2011 z pohledu účastníků, politiků a redaktorů ..................................................................................................................... 36 4.

Sociální sítě a komunikační technologie a jejich vliv na nepokoje ......................... 39

Závěr ............................................................................................................................... 43 Summary ......................................................................................................................... 45 Seznam použité literatury ............................................................................................... 47

8


Úvod „Bílí se stali černými“1, řekl David Starkey při hodnocení nepokojů v Británii v roce 2011 pro pořad BBC. Historik a žurnalista chtěl zřejmě tímto výrokem vyjádřit změnu v charakteru britské společnosti. Jeho vyjádření směřovalo podle jeho vlastních slov k faktu, že mladí bílí Britové se dnes chovají jako černí a jsou součástí kultury gangů. Starkey se ihned po projevu stal terčem kritiky za rasistické výroky.2 Sám historik odmítl uznat pochybení a v reakci prohlásil, že v dnešní době již člověk nemůže mluvit veřejně o rase nebo rasové příslušnosti.3 Nepokoje v roce 2011 vypukly zastřelením mladíka tmavé pleti policejní jednotkou. Následující dny se demonstrace za vysvětlení zabití změnily v rabování a útočení na policisty v anglických městech. Tisíce lidí byly zatčeny. Během nepokojů právě i díky Davidu Starkeymu vyvstalo mnoho otázek souvisejících s příčinami bouří. Opět se do popředí dostala problematika přistěhovalectví a rasové diskriminace ze strany policie. Mnozí politici a redaktoři hovořili o nerespektování morálních hodnot útočníků, rozpadu společnosti a tradičního složení rodiny. Někteří účastníci nepokojů projevovali pocit vyloučení ze společnosti.4 V roce 1981 za podobných okolností vyvstaly téměř totožné otázky. Davidem Starkeym tehdejší doby byl konzervativní politik Enoch Powell, který už v roce 1968 přednesl kontroverzní řeč, v níž kritizoval mimo jiné příliš benevolentní britská imigrační opatření. V roce 1981 Powell svou řeč připomněl, aby ukázal, že jeho obavy z 1

Paul Lay, „From the Editor“, History Today 62, č. 11 (2012): 2., http://search.ebscohost.com/ (staženo 28. 10. 2012). 2

Chris Hastings, „'White chavs have become black': David Starkey TV outburst provokes race row as he claims Enoch Powell was right“, Daily Mail Online (14. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2025554/David-Starkey-says-Enoch-Powell-right-infamousrivers-blood-speech.html (staženo 1. 5. 2013). 3

David Starkey, „The 2011 English summer riots revisited“, The Telegraph (5. 8. 2012), http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/law-and-order/9453633/The-2011-English-summer-riotsrevisited.html# (staženo 26. 10. 2012). 4

Ioanna Vrouva a Louis Dennington, „“Hug a Hoodie”: Reflections in the Aftermath of the English Riots“, International Journal of Applied Psychoanalytic Studies, 8 (3. 11. 2011): 341-345, http://search.ebscohost.com/ (staženo 5. 12. 2012).

9


imigrantů byly oprávněné, protože se nepokojů zúčastnilo vysoké procento výtržníků z řad „nebílých“ Britů.5 Je možné nalézt různá pojmenování pro tyto nepokoje od rasových, přes revoltu mladých, až po pokračování nepokojů ve Spojených státech v šedesátých letech.6 Neklid vznikl poté, co se rozšířily zprávy o úmyslném neposkytnutí pomoci černému mladíkovi ze strany policie.7 Podobným incidentem začaly i demonstrace v roce 2011, které následně přerostly v násilnosti. Tato práce si klade za cíl komparaci obou případů nepokojů v Británii z hlediska aspektů, které ovlivnily jejich průběh nebo jsou považovány za jedny z příčin jejich vzniku. Porovnání demonstrací a rabování roku 2011 s rokem 1981 totiž umožňuje zjistit případnou změnu společenských hodnot během třiceti let v Británii, ale také podobnosti, které naznačují zavedené stereotypy a příčiny napětí. Na jedné straně totiž mnozí kritizovali politiku konzervativních vlád, které v období krize zaváděly obvykle úsporná opatření, která se dotýkala často chudších obyvatel a čtvrtí. Margaret Thatcherová za své vlády tvrdě zasáhla proti silným odborům a uzavřela doly, kde pracovalo mnoho horníků. Nerentabilní továrny a tradiční britský průmysl ustoupily moderním technologiím, což doprovázela vysoká nezaměstnanost.8 Vláda Davida Camerona seškrtala veřejné výdaje státu a zvýšila daně, aby snížila státní deficit.9 Na druhé straně se často ozývala nespokojenost s velkým přílivem imigrantů, kteří byli podle některých příčinou neklidu v britské společnosti.10 Spousty dalších možných příčin byly zmíněny v mnohých článcích na toto téma, je tedy prakticky nemožné nalézt jeden základní důvod bouří. Na nepokojích 2011 se podílelo mnoho faktorů a tato práce si klade za úkol shrnout ty nejčastěji zmiňované. 5

Ceri Peach, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England“, Ethnic & Racial Studies 9, č. 3 (1986): 396-410, http://search.ebscohost.com/ (staženo 30. 9. 2012). 6

Ibid.

7

„History of the Metropolitan Police: Brixton Riots, 1981“, Metropolitan Police, http://www.met.police.uk/history/brixton_riots.htm (staženo 31. 3. 2013). 8

Např. Hynek Fajmon, Margaret Thatcherová a její politika. (Brno: Barrister and Principal, 1999), 174 – 182. 9

Např. Ned Simons, „David Cameron: Austerity Could Last Until 2020“, Huffington Post, http://www.huffingtonpost.co.uk/2012/07/19/david-cameron-austerity-2020_n_1685238.html (staženo 1. 5. 2013). 10

Starkey, „The 2011 English summer riots revisited“.

10


Z teritoriálního hlediska se práce výlučně zabývá Británií a především Anglií. Přestože podobné nepokoje vypukly i v jiných zemích, například v roce 2005 ve Francii, následně Belgii i Německu,11 budu v práci porovnávat dva konkrétní případy v Británii v osmdesátých letech a o třicet let později. U těchto dvou nepokojů je totiž možné zkoumat jeden stát a jeho vnitropolitický, sociální i etnický vývoj. Je ovšem nutné zmínit, že přestože jsou nepokoje v roce 2011 často nazývány jako britské nebo londýnské nepokoje, všechny události se staly na území Anglie, tedy pouze na části Britských ostrovů nebo Spojeného království. V práci jsou proto nepokoje uváděny spíše jako anglické nebo pouze nepokoje. Stále nebylo zjištěno, proč nepokoje proběhly pouze v anglických městech. Jako důvod uváděla média méně viditelné rozdíly mezi bohatými a chudými v jiných částech Spojeného království, slabší vliv kultury gangů nebo dokonce méně příznivé podnebí pro pouliční nepokoje.12 Časově je práce vymezena oběma událostmi s přesahem potřebným pro zařazení statistických údajů a jiných materiálů, které vznikly i s několikaletým zpožděním. Na samotných britských ostrovech došlo od roku 1981 k dalším událostem, jež obnovily pochybnosti o dobré práci policie a strach z rasové diskriminace. Za zmínku určitě stojí případ Stephena Lawrence z roku 1993. Černý mladík byl v jižním Londýně ubodán k smrti gangem bílých mužů. Přestože jako svědek vypovídal Stephenův kamarád, který byl na místě činu, soudce i policisté odmítli jeho výpověď uznat a pětici vrahů usvědčit. Nakonec tak učinil až deník Daily Mail zveřejněním jejich fotografií.13 Proto se při nepokojích 2011 objevila znovu otázka problematického zacházení s příslušníky etnických menšin v Británii. Případ Marka Duggana, který byl zastřelen policisty v létě 2011, byl předán k důkladnému prošetření nezávislé komisi, ale výsledek vyšetřování nebyl do poloviny dubna 2013 zveřejněn.

11

„SPECIÁL: Přistěhovalci rozpoutali násilí ve Francii“, Zprávy idnes.cz, (7. 11. 2005) http://zpravy.idnes.cz/special-pristehovalci-rozpoutali-nasili-ve-francii-fyp/domaci.aspx?c=A051107_104603_prilohy_miz (staženo 1. 5. 2013). 12

Martin Wainwhright, „Ten theories why most northern cities stayed calm last week“, The Northerner Blog of the Guardian (15. 8. 2011) http://www.guardian.co.uk/uk/the-northerner/2011/aug/15/riotsbirmingham-bradford-hull-leeds-liverpool-manchester-middlesbrough-newcastle (staženo 11. 5. 2013). 13

„What happened on Stephen Lawrence's last night alive ?“, BBC News (13. 3. 1998) http://news.bbc.co.uk/2/hi/special_report/1998/03/98/lawrence/65060.stm (staženo 1. 5. 2013).

11


K nepokojům roku 2011 bylo vzhledem k aktuálnosti tématu možné čerpat především z novinových článků, elektronických databází nebo archivů jednotlivých médií. Britské deníky jako jedny z mála detailně popisovaly události nepokojů. Redaktoři deníku Guardian vytvořili na toto téma archiv obsahující přes tisíc článků. Deníky Daily Mail i Telegraph publikovaly též velké množství článků. Bylo ovšem nutné v práci vzít v potaz politickou orientaci britských deníků, protože názory z obou stran politického spektra se velmi odlišují podle toho, čemu preferovaná politická strana přikládá větší důležitost. Levicové deníky spíše kritizovaly postup konzervativní vlády a její úsporná opatření, zatímco pravicové odsoudily nedostatek morálních hodnot ve společnosti, vzdělání a volaly po přísném potrestání kriminálníků bez ohledu na jejich věk.14 Vědci a experti na sociologické jevy po nepokojích 2011 publikovali také množství odborných článků, které se zabývaly sociálními problémy britské společnosti a často diskutovanými příčinami nepokojů. Velmi významnou prací je odborný článek s názvem „“Hug a Hoodie”: Reflections in the Aftermath of the English Riots“. Jeho název předpovídal především koncentraci na psychologii mladých lidí v rámci nepokojů, kteří byli často označováni jako „hoodies“ – tedy lidé s kapucemi na hlavách. Zabýval se však také projevy významných politiků a odborníků na tuto problematiku.15 Další důležitý zdroj pro rok 2011 byly statistické údaje zveřejněné v bulletinu ministerstva spravedlnosti.16 Blogy a webové stránky organizací napomohly doplnit chybějící informace například o fungování sociální sítě Twitter nebo komunikační služby BlackBerry Messenger.

14

Joseph K. F. Chow, „The Attitudes of English Adolescents to Protest Activities: Reflections from the International Civic and Citizenship Study on 2011 England Riots“, The Hong Kong Institute of Education 15, č. 1 (2012): 16, http://search.ebscohost.com/ (staženo 26. 1. 2013). 15

Vrouva a Dennington, „Hug a Hoodie“.

16

„Statistical bulletin on the public disorder of 6th to 9th August 2011 - September 2012 update“ (13. 9. 2012) Ministry of Justice Statistics https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/172101/august-publicdisorder-stats-bulletin-130912.pdf.pdf (staženo 29. 4. 2013).

12


Rok 1981 popisuje Margaret Thatcherová ve své publikaci pod názvem Roky na Downing Street v jedné z kapitol.17 Zde je možné získat pohled jednoho z hlavních aktérů a hybatelů společenských změn tehdejší doby. Ve své knize zmiňovala bývalá premiérka kritiku na její vedení, ekonomické problémy a také nezaměstnanost, kterou mnozí oponenti uváděli jako jednu z hlavních příčin tehdejších nepokojů. Thatcherová však poukázala na fakt, že zvýšenou zločinnost bylo možné pozorovat již od šedesátých let, a opatření její vlády tedy nezavinila nepříznivý vývoj v zemi. Pouze výrazná kritika policie ze strany veřejnosti na policejní brutalitu a rasismus znamenala pro premiérku závažný problém, který bylo nutné řešit. V publikaci Andrewa Marra18 je citována kniha Thatcherové, ale Marr přistupuje k problému nepokojů z druhé strany. Poukazuje na neústupnost premiérky v jejím striktně monetaristickém přístupu a volání po sociální pomoci jejích kolegů pro čtvrti jako byl Toxteth (jedna z částí Liverpoolu, kde se rozhořely nepokoje). V díle Tonyho Judta, kritika Margaret Thatcherové, s názvem Poválečná Evropa je možné nejlépe pochopit konsekvence zásahů kabinetu premiérky do ekonomických a sociálních struktur a společenské nálady tehdejší doby. 19 Hynek Fajmon se ve své publikaci s názvem Margaret Thatcherová a její politika zaměřil v jedné podkapitole především na nepříznivý hospodářský vývoj v roce 1981 v Británii. Věnuje se však krátce také nepokojům, reakci opozice a zmiňuje též názor, že se jednalo o rasové nepokoje.20 Pro doplnění statistických údajů posloužila práce s názvem „Geographical perspective on the 1981 urban riots in England“, která po kapitolách shrnula jednotlivé aspekty nepokojů a procentuální rozložení účastníků z hlediska etnické příslušnosti, věkové skupiny nebo také nezaměstnanosti.21 V anglických článcích na téma nepokojů jsou v souvislosti s problematikou etnické příslušnosti zmiňovány výrazy jako například černoši, barevní nebo nebílí. Tato pojmenování pro určitou etnickou skupinu nejsou v češtině v odborných publikacích příliš používána a mohou být považována za hanlivá, a proto bylo snahou se jim

17

Margaret Thatcher, Roky na Downing Street. 1. vyd. (Praha: Naše vojsko, 1996) 105-108.

18

Andrew Marr, A history of modern Britain. (London: Macmillan, 2007) 389-392.

19

Tony Judt, Poválečná Evropa: historie po roce 1945 (Praha: Slovart, 2008) 558.

20

Fajmon, Margaret Thatcherová a její politika. 174 – 178.

21

Peach, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England“.

13


vyhnout. V práci jsou nahrazena spojeními afro-karibská menšina, etnické menšiny, neevropští imigranti, jež byla též často v použité literatuře uvedena. V některých pasážích, kde nebylo možné se úplně vyhnout zmíněným termínům, nebo kde by změna pojmenování mohla způsobit nepřesnost, byly použity výrazy přímo z citovaného zdroje. Kapitoly jsou v práci členěny tematicky. První kapitola má za úkol osvětlit průběh nepokojů v letech 1981 a 2011. Následující díly práce se zabývají jedním nebo více významnými aspekty, které ovlivnily nepokoje v obou letech, a porovnávají je. Za klíčové považuji etnickou a imigrační otázku, ekonomický a sociální aspekt. Dle mého názoru je následně třeba shrnout nejčetněji zmiňované příčiny nepokojů a také skotskou námitku proti mediálnímu označení „Britské nepokoje“, které zahrnuje všechny části britského království. Důležitou roli hrály při nepokojích 2011 nové komunikační technologie. Média často zmiňovala i fenomén sociálních sítí. Tyto aspekty se týkají pouze roku 2011, a proto se jimi zabývá kratší samostatná kapitola.

1. Nepokoje v letech 1981 a 2011 – jejich průběh a výsledky Tato kapitola se věnuje průběhu obou srovnávaných nepokojů. Osmdesátá léta byla v Británii velmi bouřlivá. Již v roce 1980 vypukly nepokoje s epicentrem v Bristolu, jež znamenaly jistý zvrat v rasové problematice Británie. Rasové nepokoje od této doby organizovali právě příslušníci etnických menšin, kteří dosud byli spíše předmětem bouří. V roce 1985 zaznamenaly tři anglické oblasti opět neklid. Objektem našeho zájmu jsou ovšem nyní nepokoje v roce 1981, které vypukly ve 35 oblastech Británie22, a nepokoje v roce 2011, jejichž rozsah nemá v novodobé historii Británie obdoby.

1.1. Průběh nepokojů 1981 Pro premiérku Margaret Thatcherovou se stal rok 1981 jedním z nejtěžších v její kariéře. Důvodem byla hospodářská krize, která postihla většinu států na západ od železné opony. Premiérka byla nucena zvýšit daňovou zátěž na alkohol, tabák, benzin i spotřební zboží. Kabinet Thatcherové také snížil veřejné výdaje státu. Za tento krok se

22

Ibid., 396.

14


dočkal značné kritiky z řad opozice, která dokonce napsala otevřený dopis vládě a publikovala ho v deníku The Times.23 Nepokoje začaly v Brixtonu 10. dubna. Policie dostala povolení k prohledávání podezřelých osob na ulici, protože se zvýšil počet pouličních krádeží. Často však byli zastavováni hlavně příslušníci etnických menšin. Když chtěli policisté pomoci mladíkovi afro-karibského původu Michaelu Baileymu, který byl zraněn, pokusil se mladík utéct v domnění, že se ho pokoušejí zatknout. Bailey údajně rychle běžel k policistovi, který se obával, že se mu snaží ublížit, a srazil ho k zemi. Následně si policista všiml, že je Bailey pobodán.24 Mezi lidmi se poté začaly šířit informace, že se policisté nepokusili mladíkovi pomoci, naopak mu bránili ve vyhledání lékařské pomoci a dokonce mu zranění sami způsobili.25 Některé zdroje opravdu hovoří o úmyslném zdržování zdravotnické péče pro Michaela Baileyho.26 Ten víkend bylo v rámci pouličních bojů zraněno přes 200 lidí, většinou policisté, na něž směřoval útok mnoha výtržníků.27 Následující den, kdy pokračovaly kontroly, se obyvatelé znovu začali bouřit. Rabovali obchody, házeli zápalné lahve, ničili auta. Další nepokoje pokračovaly v červenci a srpnu téhož roku.28 Je možné nalézt mnoho označení těchto nepokojů podle toho, čemu je v konkrétním textu přikládána největší důležitost. Bývají označovány za rasové nepokoje, bouře proti policii, někdy za revoltu mladých, povstání nejchudších nebo také „spodiny“29. Někteří je také považovali za pokračování amerických bouří v šedesátých letech.

23

Fajmon, Margaret Thatcherová a její politika. 176.

24

Sue Reid, „Heroes or anarchists? The 1981 Brixton riots are now being hailed by the Left as a heroic uprising. The truth is rather different“, Daily Mail (16. 4. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article1377495/Heroes-anarchists-The-1981-Brixton-riots-hailed-Left-heroic-uprising-The-truth-different.html (staženo 9. 5. 2013). 25

„History of the Metropolitan Police: Brixton Riots, 1981“.

26

Suki Sangha, „Brixton 30 Years On: Riots Then and Now“, International Socialist Group (11. 8. 2011), http://internationalsocialist.org.uk/index.php/2011/08/brixton-30-years-on-riots-then-and-now/ (staženo 31. 3. 2013). 27

Marr, A history of modern Britain, 389.

28

Thatcher, Roky na Downing Street, 105.

29

Peach, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England“, 397.

15


V dubnu zatkli policisté 215 výtržníků.30 „Téměř čtyři tisíce lidí byly zatčeny ve 25 policejních okrscích během července a srpna roku 1981“.31 Stovky lidí byly zraněny a jeden muž v Londýně byl zabit.32 Většina zatčení proběhla v městských oblastech. Nepokojů se zúčastnili hlavně muži do dvaceti let věku. Více než polovinu tvořili nezaměstnaní lidé a 61 % zatčených již mělo záznam v rejstříku trestů. Policie proto byla často kritizována, že zatýkala především ty, které znala, ovšem vysoké procento zatčených recidivistů nebylo místních, tato kritika tedy pravděpodobně není správná.33 Téměř třetina zatčených byla charakterizována jako „nebílá“ a z toho 80 % tvořili lidé afro-karibského původu, přestože anglickou menšinovou populaci tvoří více Asijců než Afričanů podle místa svého narození. V Anglii žilo podle dobových záznamů v osmdesátých letech asi 5 % nebílého obyvatelstva.34

1.2. Zpráva lorda Scarmana 1981 Důležitým zdrojem informací byla tzv. „Zpráva lorda Scarmana“, která vznikla v roce 1981. Podle Scarmana, britského advokáta a reformátora zákonů, byly nepokoje reakcí na problémy v Británii v osmdesátých letech. Jednalo se především o problémy politického charakteru, ekonomického, ale také sociálního. Za slabinu systému označil přístup policie, jejímž činům veřejnost nebyla ochotná důvěřovat. 35 Lord Scarman dále zmínil, že je nutné reorganizovat policejní složky tak, aby byly schopny čelit příštím podobným událostem lépe než nyní. Kombinace vysoké nezaměstnanosti a diskriminace černé komunity nepřispívala dle Scarmana ke klidu ve společnosti.36

30


31


32


33


34

Ibid., 403-405.

35

„Q&A: The Scarman Report“, BBC News (27. 4. 2004), http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/bbc_parliament/3631579.stm (staženo 15. 4. 2013). 36


16


Ze Scarmanovy zprávy také vyplývalo, že začátek nepokojů zapříčinil incident s policisty, kteří se pokoušeli pomoci zraněnému mladíkovi. Napětí eskalovalo již po zavedení tzv. „Operace Swamp 81“, která umožnila policistům zastavit a prohledat podezřelé osoby na ulici. Ve výsledku však policisté zastavovali nejčastěji mladíky tmavé pleti. Dobové výpovědi skutečně naznačují rasovou motivaci při zastavování lidí.37 Lord Scarman doporučil přijmout více lidí z etnických menšin do policejních řad a také odstranit rasovou diskriminaci s důrazem na mnohem vyšší nezaměstnanost přistěhovalců (v Brixtonu až 50 %). S odstupem času je možné říci, že po zprávě lorda Scarmana opravdu došlo k zavedení opatření, která vedla k většímu porozumění mezi menšinami a policií. Napětí v britské společnosti však stále trvalo.38 Za viníka nepokojů v roce 1981 bývá označována i Margaret Thatcherová, jež byla v tomto roce premiérkou už dva roky, a její přísná opatření v některých případech mířila také na ty chudší obyvatele oblastí, jako byl Brixton. Úsporná opatření, postihující široké vrstvy obyvatel bývají přirovnávána k dnešním ekonomickým škrtům.39 V Liverpoolu i Manchesteru byly nedlouho předtím zavřeny továrny a 60 % Britů afrického původu v těchto městech bylo nezaměstnaných.40 Po dvou měsících klidu se znovu rozpoutaly nepokoje 3. července v asijské čtvrti v západním Londýně. Roztržka mezi etnickými menšinami se následně změnila v útok na policii, hasiče a záchranáře. Lidé házeli zápalné lahve, kameny, zapalovali domy a auta. Nepokoje se dále rozšířily i do Toxtethu v Liverpoolu.41 O pět dní později nastaly bouře v Manchesteru. Neklid v Manchesteru se projevoval spíše rabováním, zatímco

37

Sangha, „Brixton 30 Years On: Riots Then and Now“.

38

„1981: Brixton riots report blames racial tension“, BBC On This Day http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/november/25/newsid_2546000/2546233.stm (staženo 31. 3. 2013). 39

Sangha, „Brixton 30 Years On: Riots Then and Now.“

40


41

Ibid.

17


v Liverpoolu docházelo více ke střetům s policií a rasovým potyčkám.42 Policie poprvé v historii na britských ostrovech použila slzný plyn (CS gas).43 Konzervativní premiérka Thatcherová odmítla akceptovat kritiku z levicových řad, která směřovala k ekonomickým opatřením vlády a vysoké nezaměstnanosti s argumentem, že neklid a kriminalita narůstaly již od šedesátých let, kdy byla u vlády levice. Více se však zabývala kritikou policejní práce, která byla považována často za rasistickou. Navštívila Brixton a Toxteth, aby blíže poznala praktiky místní policie a názory výtržníků.44 Zpráva lorda Scarmana pomohla začít řešit situaci, ale premiérka chtěla nadále reformovat správu měst. Podle jejího názoru nebyli lidé vedeni k zodpovědnosti v důsledku čerpání sociální podpory. Občané byli směrováni naopak k závislosti na státu, který touto politikou nepodporoval jejich morální kvality. Za oslabení tradičních hodnot považovala velký počet nemanželských dětí a s tím související nárůst neúplných rodin.45

1.3 Průběh nepokojů 2011 „31 policistů tehdy obklopilo Marka, střelili ho dvakrát a nikdo po roce stále nevysvětlil proč“,46 uvedla Pam Dugganová, matka mladíka z Tottenhamu, který byl zastřelen policisty v srpnu 2011. Tento incident bývá často uváděn jako počátek nepokojů v tomtéž měsíci. „Nezávislá komise pro policejní stížnosti“(Independent Police Complaints Commission) - instituce nezávislá na policii, vládě nebo jiných organizacích47 - v srpnu roku 2011 sdělila, že Mark Duggan střílel na policistu, ale

42


43


44


45

Ibid., 107.

46

Linn Washington Jr., „Olympic Security's Dual Motive: Conservative English Officials Ignore Lessons of 2011 Riots“, This Can´t Be Happening (6. 8. 2012), http://thiscantbehappening.net/node/1272 (staženo 8. 10. 2012). 47

„Independent Police Complaints Commission“, http://www.ipcc.gov.uk/en/Pages/default.aspx (staženo 13. 5. 2013)

18


následně to odvolala poté, co bylo shledáno, že Mark nebyl ozbrojen.48 V září 2012 však bylo zjištěno, že Duggan obdržel čtvrt hodiny před svým zastřelením zbraň od muže jménem Kevin Hutchinson-Foster. Zbraň byla nabitá, ale Duggan z ní zřejmě nevystřelil.49 Drogový dealer Hutchinson-Foster byl v únoru 2013 zatčen a uvězněn na 7 let za poskytnutí ilegální zbraně a další čtyři roky za jiné kriminální činy. Kamerový systém CCTV jej například zaznamenal, když zranil jiného muže stejnou zbraní téměř do bezvědomí.50 K zastřelení Marka Duggana došlo dne 4. srpna, když mladík seděl ve vozidle taxislužby. Dva dny poté, co byl mladík z Tottenhamu zabit, začalo „volání po spravedlnosti“ hlavně z místních komunit, které následně přerostlo v násilí. Po protestech jeho rodiny a přátel vypukly první nepokoje. Následně se 7. a 8. srpna neklid rozšířil i do Bristolu, Liverpoolu a Birminghamu. O den později se nepokoje v hlavním městě uklidnily, ale pokračovaly v jiných městech Anglie. Bylo zaevidováno přes 5000 přestupků a 4000 zatčení.51 Zhruba třetina zatčených výtržníků pocházela z etnických menšin.52 Byly rabovány obchody, zapalovány budovy, hlavně policejní stanice, zakládány požáry. Lidé házeli po policistech plechovky od piva a kameny, kradli televize, mobilní telefony, jízdní kola, oblečení, boty i pytle s rýží. Tři muži z asijské muslimské komunity byli v Birminghamu sraženi autem, když chránili svůj majetek, a následně v nemocnici svým zraněním podlehli. Byli v té době součástí skupiny obyvatel, která ochraňovala zdejší obchody a domy.53 Zahraniční student z Malajsie byl okraden, když

48

Ibid.

49

Vikram Dodd, „Mark Duggan was holding loaded gun when police shot him, court hears“, The Guardian (18. 9. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/sep/18/mark-duggan-holding-gun-court (staženo 13. 4. 2013). 50

„Man who gave gun to Mark Duggan jailed for 11 years“, The Guardian (26. 2. 2013), http://www.guardian.co.uk/uk/2013/feb/26/man-gave-gun-mark-duggan (staženo 13. 4. 2013). 51

Gavin Berman, „The August 2011 riots: a statistical summary – Commons Library Standard Note“, House of Commons Library, SN06099 (26. 10. 2011): 4, http://www.parliament.uk/briefingpapers/SN06099 (staženo 28. 3. 2013). 52


53

„Three killed protecting property during Birmingham riots“, BBC News (10. 8. 2011), http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-birmingham-14471405 (staženo 7. 4. 2013).

19


při nepokojích na ulici v Londýně krvácel z nosu a ležel na zemi. Přišli k němu lidé a předstírali, že mu pomáhají vstát, ale následně ho okradli.54 Poté studenta obklopila skupina mladých chlapců, z nichž někteří podle výpovědí byli mladší patnácti let, a hrozila mu útokem noži, pokud nevydá svůj bicykl.55 Skupiny mladých s kapucemi na hlavách bojovaly v Manchesteru proti policii. Obchod s oblečením byl podpálen a další vyrabovány. Například na předměstí Manchesteru v Salfordu lidé zapalovali budovy a házeli cihly na policisty. Kameraman zpravodajské stanice BBC byl napaden. Premiér Cameron oznámil, že posílí policejní řady v Londýně z původních 6000 na 16 00056 a slíbil učinit vše nutné k obnovení pořádku v ulicích a zajištění bezpečnosti: „Pokud jste dost staří na to, abyste spáchali tyto zločiny, jste dost staří i na to čelit trestu.“57 Během nepokojů vyvstala také otázka, zda je Británie schopná zabezpečit Olympijské hry v létě 2012. Nepokoje totiž vypukly také v Hackney, jedné z pěti čtvrtí, kde se měla Olympiáda konat.58 Policie podnikala razie na tucty domů kvůli kradenému zboží. Soudci pracovali dvacet čtyři hodin denně.59 Ihned po začátku nepokojů začaly soudy udělovat velmi přísné tresty, například šestnáctiměsíční trest pro dvaadvacetiletého muže, který byl obviněn z krádeže zmrzliny.60 Dále je možné uvést příklad zatčení ženy, která se osobně nepokojů nezúčastnila, ale přijala jako dárek od svého spolubydlícího kradené boty z vyrabovaného obchodu a za tento čin dostala pětiměsíční trest.61 Divadelní 54

James Robinson, „Malaysian student mugged during riots was 'attacked at knifepoint'“, The Guardian (10. 8. 2011), http://www.guardian.co.uk/uk/2011/aug/10/malaysian-student-mugged-riots (staženo 2. 5. 2013). 55

Vanessa Allen, „They threatened to stab me, says student mugged by 'good samaritans' during London riots“, Daily Mail Online (11. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2024461/LONDONRIOTS-2011-Ashraf-Haziq-says-good-samaritans-threatened-stab-him.html (staženo 7. 4. 2013). 56

Jodie Ginsberg a Stefano Ambrogi, „Anarchy in U.K.: Cops flood London as PM vows to defeat criminals“, The Edmonton Sun (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). 57

Vrouva a Dennington, „Hug a Hoodie“, 341.

58

Prasun Sonwalkar, „Cameron cuts short holidays as riots spread across UK“, The Press Trust of India Limited (9. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). 59

Vrouva a Dennington, „Hug a Hoodie”, 341.

60

Washington Jr., „Olympic Security's Dual Motive“.

61

„A tale of two cities.“ Birmingham Mail (1. 5. 2013),https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013).

20


představení, fotbalové zápasy a jiné společenské akce v Londýně byly zrušeny. Starosta Londýna Boris Johnson i premiér Cameron se vrátili dříve ze svých dovolených.62

1.4. Reakce veřejnosti a expertů na události léta 2011 Během nepokojů zemřelo sedm lidí, stovky dalších byly zraněny a škody dosáhly 200 milionů liber. Většina zatčených byla ve věku do 25 let a velká část dokonce pod 17 let. Levicové strany kritizovaly škrty a ekonomická opatření vlády, zatímco pravicové spíše odsoudily kriminální činy a nedostatek morálky.63 Premiér David Cameron označil společnost roku 2011 za „zlomenou a nemocnou“ především proto, že se rozpadá tradiční složení rodiny se dvěma rodiči a narůstá počet členů gangů.64 Richard Florida z Univerzity v Torontu - expert na urbanismus - tvrdí, že takové případy nepokojů a kriminality by se mohly stát běžnou součástí života i v jiných světových městech proto, že rozdíly mezi chudými a bohatými nebo centrem města a předměstím jsou velmi viditelné. Dle jeho názoru jsou tyto rozdíly příčinou vzniku nepokojů v Anglii a mohou se tedy opakovat i v jiných městech.65 Mnoho vyřčených názorů a kritik roku 1981 by se dle autorů dalo aplikovat i na rok 2011.

Jako

příklad

je

možné

uvést

kritiku

ekonomických

opatření

vlád,

nezaměstnanosti, sociálního úpadku, amorální společnosti, rasové diskriminace atd. Na druhé straně je nutné si uvědomit mnohdy přehnanou dramatičnost článků a senzacechtivé nadpisy tištěné kapitálkami, které měly za úkol upoutat čtenářovu pozornost. Často také nadpisy obsahovaly slova s válečnou tématikou, jako např. pro články z roku 1981 „VÁLKA V ULICÍCH“, „BITVA O BRIXTON“ a další.66

62

Dana Huntley, „What's happening in England?“, British Heritage, 6 (2012), http://search.ebscohost.com/ (staženo 28. 9. 2012). 63

Chow, „The Attitudes of English Adolescents to Protest Activities“.

64

Richard Phillips, Diane Frost a Alex Singleton. „Researching the riots“, The Geographical Journal 179, č. 1 (2012): 8, http://search.ebscohost.com/ (staženo 7. 2. 2013). 65

John Michael McGrath, „Urban guru Richard Florida joins the chorus of voices warning that the London riots could happen in Toronto“, Toronto Life (2011), http://www.torontolife.com/informer/random-stuff-informer/2011/08/22/richard-florida-warns-toronto/ (staženo 7. 4. 2013). Možné nalézt i zde: Chow, „The Attitudes of English Adolescents to Protest Activities“. 66

Phillips, Frost a Singleton, „Researching the riots“.

21


Články o nepokojích 2011 se většinou nevyznačují přílišnou válečnou rétorikou, ale i zde je možné nalézt některé příklady.67 Smrt Marka Duggana měla vyšetřovat Nezávislá komise pro policejní stížnosti (IPCC), byla však na začátku roku 2013 shledána nekompetentní pro vyšetřování takového případu. Komise dostala za úkol kauzu monitorovat a podat zprávu o Dugganově případu již na jaře roku 2012. Nakonec posunula datum vydání zprávy na duben roku 2013, ale ještě v polovině měsíce nebyl žádný dokument publikován. Komise byla kritizována Dugganovou rodinou i veřejností za chyby a velmi pomalou práci. Advokát Dugganovy rodiny tvrdil, že toto jednání bylo nepřípustné, že celá rekonstrukce události a evidence důkazů byly zahájeny pozdě. Zástupce komise naopak argumentoval obnovením procesu s mužem, jenž poskytl Dugganovi střelnou zbraň.68 Vyšetřování případu, který rozpoutal nepokoje v anglických městech, zřejmě nebude brzy uzavřeno. Mnoho faktorů tohoto případu bylo ještě rok a půl po neklidu neobjasněno.

2. Problematika imigrace a otázka rasové diskriminace v souvislosti s nepokoji V souvislosti s oběma srovnávanými nepokoji je často zmiňována právě otázka přistěhovalectví, která je v Británii diskutovaným tématem. Mezi státy Evropské unie se Británie v současné době drží na první příčce. Ze tří milionů lidí, kteří imigrovali do států EU za jeden rok, nejvíce mířilo právě na britské ostrovy. V roce 2010 přijel do země rekordní počet přistěhovalců, tedy téměř šest set tisíc lidí. Dříve bývalo Německo zemí s největším přílivem nových občanů, ale v posledních letech se pozornost zaměřuje více na Británii. I když dnes již nejsou čísla tak vysoká jako v roce 2010, stále můžeme hovořit o více než půl milionu nově příchozích za rok.69 Kritika se často snáší 67

Např. „Urban riots: The battle for the streets“, The Guardian (9. 8. 2011) http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2011/aug/09/urban-riots-battle-streets-editorial (staženo 9. 5. 2013). 68

Terri Judd, „Mark Duggan inquest: commission investigating police shooting that sparked summer riots 'not fit for purpose': Death in 2011 in Tottenham led to widespread rioting across London and England“, The Independent (2013), http://www.independent.co.uk/news/uk/crime/mark-duggan-inquestcommission-investigating-police-shooting-that-sparked-summer-riots-not-fit-for-purpose-8548827.html (staženo 13. 4. 2013). 69

Guyoncourt, Sally, „Britain has highest immigration in EU“, Expres (7. 2. 2013) http://www.express.co.uk/news/uk/376108/Britain-has-highest-immigration-in-EU(staženo 28. 3. 2013).

22


především na hlavu labouristických politiků, kteří v roce 2004 s rozšířením EU o nové členy jako jedni z mála otevřeli britský pracovní trh. Další zvýšení počtu imigrantů se očekává v roce 2014 v souvislosti s povolením žít a pracovat v jakékoli zemi Evropské unie pro rumunské a bulharské občany.70 Premiér Cameron však již avizoval plán na zavedení tvrdších podmínek pro zájemce o život v Británii. Zpřísnit by se měla například jazyková kritéria nebo možnosti žadatele nalézt si práci. Liberální strana navrhuje řešení pomocí kauce, kterou by musel zaplatit imigrant přicházející ze země považované za rizikovou. Tato kauce by propadla, jakmile by přistěhovalec neopustil zemi do daného termínu.71

2.1 Kritika imigrace ve dvacátém století v Británii Problematikou omezování imigrace na britské ostrovy se zabýval v minulosti i Enoch Powell, politik konzervativní strany a od roku 1974 politik za Ulsterskou unionistickou stranu. Několik let po keňsko-asijské krizi v roce 1963, která způsobila příliv sta tisíce keňských Asiatů (obyvatelé Keni, jejichž předci pocházeli z jižní Asie), měl Powell projev, v němž vyjádřil nelibost s přílivem imigrantů. V té době byla hlavním problémem imigrace z bývalých zemí Commonwealthu a diskutovaným tématem především rasismus. Těžiště debat se díky Powellovi přeneslo na problematiku přistěhovalectví. Podle jeho názoru bylo jedinou možnou prevencí před „záplavou“ imigrantů zamezení migraci i za cenu finančního přispění migrantům k navrácení do své původní vlasti.72 Edward Heath reagoval na tento názor tvrzením, že vláda samozřejmě pomůže těm, kteří se chtějí vrátit do země svého původu, ale není možné deportovat lidi, kteří jsou britskými občany jen proto, že jsou barevní.73 Powell byl vyloučen ze stínového kabinetu, protože předem neinformoval konzervativní stranu o svých záměrech projevu, a v politické sféře byl následně spíše odsunut do pozadí. Veřejnost

70

Ibid.

71

Iveta Polochová, „Nebudeme rájem pro imigranty, přitvrzují Britové“, MF Dnes, 26. 3. 2013.

72

„Enoch Powell: Life and Views“, http://www.enochpowell.net/ (staženo 25. 3. 2013).

73

Edward Heath, „Leader's speech, Blackpool 1968“, British Political Speech (1968), http://www.britishpoliticalspeech.org/speech-archive.htm?speech=115 (staženo 24. 4. 2013).

23


reagovala na jeho projev negativně i pozitivně, konaly se protesty a demonstrace na jeho podporu i proti jeho názorům.74 Po bouřích v roce 1981 připomněl Powell své názory a zdůraznil jejich správnost právě na příkladu těchto nepokojů. V roce 2011 dostala jeho řeč a názory opět prostor.75 Operoval s ní David Starkey, historik, který byl pozván do nočního pořadu stanice BBC, aby referoval o nepokojích 2011. Velmi pobouřil veřejnost svým nevybíravým výrokem, když řekl, že „bílí se stali černými“ a kritizoval vznik „destruktivní a nihilistické kultury gangů“76. Dále mluvil Starkey právě o řeči Enocha Powella, která byla médii v šedesátých letech označena jako „potoky krve“ nebo „řeka krve“. Název vznikl poté, co Powell v řeči pronesl: „Stejně jako jeden Říman mám pocit, že vidím řeku Tiberu, jak se pění krví”.77 Starkey v podstatě uvedl, že právě v tomto bodě s Powellem souhlasí a že přistěhovalci již zaplavili oblasti Tottenham a okolí Claphamu („Řeka Tibera se nepění krví, ale je v plamenech, které pohltily Tottenham a Clapham“).78

Powell

bývá

také

zmiňován

v souvislosti

s politikou

jedné

z nejvýznamnějších političek dvacátého století Margaret Thatcherové. Powell Thatcherovou sice považoval za příliš kompromisní, což z dnešního pohledu zní možná paradoxně, ale svým monetaristickým ekonomickým přístupem jistě ovlivnil politiku konzervativců v sedmdesátých a osmdesátých letech.79

74

Christopher T Husbands, „Rivers of Blood speech: Background“, http://www.martinfrost.ws/htmlfiles/rivers_blood2.html (staženo 25. 3. 2013). 75

Ibid.

76

Lay, „From the Editor“.

77

Juraj Poláček, „Enoch Powell, nepochopený a ignorovaný prorok nešťastia multikulturalizmu“, Blogovisko. Parlamentní listy, http://www.blogovisko.sk/enoch-powell-nepochopeny-a-ignorovanyprorok-nestastia-multikulturalizmu.html. (staženo 27. 3. 2013). 78

„David Starkey's race comments after the riots 'disgraced the academic world', say 100 leading historians“, Daily Mail Online (26. 8. 2001), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2030338/UK-riotsDavid-Starkeys-race-comments-disgraced-academic-world-say-100-leading-historians.html (staženo 27. 3. 2013) 79

Sunday Mercury, „How Margaret Thatcher was influenced by Enoch Powell“, Birmingham Mail (3. 5. 2009), http://www.birminghammail.co.uk/news/local-news/how-margaret-thatcher-was-influenced-byenoch-240006 (staženo 28. 3. 2013).

24


2.2. Souvislost imigrace s nepokoji a srovnání let 1981 a 2011 Problematika přistěhovalectví v kontextu nepokojů vyvstává proto, že mnoho účastníků, ať již na straně poškozených nebo útočníků, nebylo narozeno v Británii. Oba případy nepokojů také souvisejí s rasovým neklidem ve společnosti té konkrétní doby a oba registrují podobný počátek neklidu po zabití nebo zranění barevného občana. Přestože se otázka etnické příslušnosti a problematika imigrantů částečně překrývají, je třeba rozlišit mezi evropskými a naturalizovanými Brity, kteří přísluší jiné etnické skupině. Podle dostupných údajů se mezi výtržníky dalo nalézt velké procento lidí, pocházejících z Asie nebo Afriky. Během nepokojů 1981 bylo zatčeno téměř 4000 lidí. Třetina zatčených byli lidé barevné pleti a další asi 4 % odmítla sdělit svůj původ.80 Právě z důvodu vysokého procenta účastníků z etnických menšin, jsou tyto bouře také často označovány jako rasové. Zmiňován je mimo jiné velmi komplikovaný vztah mezi policií a afro-karibskou mládeží.81 Čísla, která by upřesňovala počet zúčastněných imigrantů bez ohledu na rasovou příslušnost, nejsou pro tyto nepokoje v dostupných statistikách uvedeny, avšak velký imigrační boom nastal až v polovině devadesátých let, tedy dlouho po skončení těchto bouří.82 V tomtéž roce zavedla konzervativní vláda nová opatření v podobě Zákona o státní příslušnosti, který zrušil právo na občanství velkému počtu občanů Nového Commonwealthu, tedy z dekolonizovaných zemí po druhé světové válce, přestože byli dříve klasifikováni jako britští občané.83 Při nepokojích 2011 se rabování a ničení zúčastnili výtržníci ze 44 zemí světa. Daily Mail v článku z října 2011 uvádí, že více než 14 % z celkových téměř 4000 zatčených byli cizinci. Statistické údaje vlády píší o 13 % zatčených, kteří byli narozeni mimo

80


81

Ibid., 397.

82

„United Kingdom: A Reluctant Country of Immigration: Economic Migration, Enlargement, and the Recession“, Migration Information Source (2009), http://www.migrationinformation.org/feature/display.cfm?ID=736 (staženo 30. 3. 2013). 83

Ruth Brown, „Racism and Immigration in Britain“, International Socialism Journal, 68 (1995), http://pubs.socialistreviewindex.org.uk/isj68/brown.htm (staženo 7. 4. 2013).

25


Británii.84 Přesné číslo není možné specifikovat, protože někteří odmítli sdělit zemi svého původu. Mezi zatčenými byli lidé narození například v Iráku, Zimbabwe, Kolumbii nebo Kongu.85 Přibližně jeden ze sedmi výtržníků nebyl narozen na britských ostrovech.86 Imigrace byla v obou porovnávaných obdobích často zmiňovaným problémem, ale údaje se mnohdy nepřesně překrývaly s daty týkajícími se etnické příslušnosti. Z vládních statistik vyplývá, že bílých a černých se nepokojů zúčastnilo téměř stejné procento. Této problematice se důkladněji věnuje podkapitola řešící etnickou otázku nepokojů, která byla také velmi diskutovaným tématem a bývá často s přistěhovalectvím směšována.

2.3. Otázka rasové diskriminace menšin a etnického složení účastníků nepokojů Sloupkařka pro Daily Mail Melanie Philipsová prohlásila, že převrácená diskriminace umožnila menšinám beztrestně páchat zločiny, zatímco většinová společnost za tyto činy musí platit.87 David Cameron konstatoval, že multikulturalismus v Británii ztroskotal a budou nutná nová opatření na omezení migrace do země. Některá anglická města se stala multikulturními a multirasovými centry.88 Na povrch tedy opět vyvstala otázka benevolentní rasové a imigrační politiky, kterou labouristické vlády během let svého vedení spíše podporovaly. Konzervativní politik Michael Howard, jenž byl součástí kabinetu již za vlády Margaret Thatcherové, vyjádřil nespokojenost po nepokojích 2011 s tím, že azylová a imigrační politika bývalých labouristických vlád ztroskotala a je nyní nutné zpřísnit kritéria pro imigranty.89 Podle výzkumů veřejného 84

Berman, „The August 2011 riots“.

85

Rebecca Camber, „UK rioters came from abroad: 1 in 7 jailed after summer of violence was a foreign national“, Daily Mail Online (24. 10. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2052617/UKrioters-came-44-countries-1-7-jailed-foreign-national.html (staženo 28. 3. 2013). 86

Ibid.

87

Melanie Phillips, „Britain's liberal intelligentsia has smashed virtually every social value.“ Daily Mail Online (11. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/debate/article-2024690/UK-riots-2011-Britains-liberalintelligentsia-smashed-virtually-social-value.html (staženo 27. 4. 2013). 88

„State multiculturalism has failed, says David Cameron.“ BBC News (5. 2. 2011), http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-12371994 (staženo 27. 4. 2013). 89

George Jones a Benedict Brogan, „Howard visits race riot town to attack Labour policy on immigrants“, The Telegraph (19. 2. 2004), http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1454771/Howard-visits-race-riottown-to-attack-Labour-policy-on-immigrants.html (staženo 28. 4. 2012).

26


mínění přestala značná část tradičních voličů labouristické strany podporovat její názory právě na imigraci. Mnozí požadují přísná opatření proti přílivu často málo vzdělaných přistěhovalců.90

2.4. Etnická diskriminace a zákon „Stop and Search“ Britský zákon „Stop and Search“, který začal být používán pod názvem „operace Swamp 81“ za účelem snížení počtu pouličních krádeží v roce 1981,91 je přirovnáván k americkému zákonu „Stop and Frisk“. Zákony byly zavedeny jako prevence proti zvýšené kriminalitě a umožňují policistům zastavit kohokoli podezřelého na ulici a položit mu několik otázek, případně pokud mají důvodné podezření, mohou dotyčného i prohledat. Britský zákon byl do této podoby upraven až po nepokojích v roce 1981 kvůli dosavadní přílišné pravomoci policistů, kteří před soud posílali i banální případy.92 U obou zákonů je často připomínáno zneužívání k prohledávání hlavně mladých lidí z etnických menšin, v Británii také chudších obyvatel. Podle Zity Holbourne,

bojovnice

za

sociální

a

rasovou

rovnost,93

je

dvaatřicetkrát

pravděpodobnější, že zastaví občana černé než bílé pleti.94 Komise pro lidská práva a rovnost poukazuje na výzkumy, které potvrdily, že zastavení muže afro-karibského původu je osmadvacetkrát častější. K zatčení následně vedou asi tři procenta prohledání.95 V roce 1981 vyvstala otázka rasové diskriminace ze strany policie hlavně v chudších čtvrtích s velkým procentem obyvatel z etnických menšin. Problém nastal již se 90

Jack Doyle, „Millions desert Labour because of immigration with 80% of supporters wanting drastic curbs on numbers“, Daily Mail Online (23. 10. 2012), http://www.dailymail.co.uk/news/article2222188/Millions-desert-Labour-immigration-80-supporters-wanting-drastic-curbs-numbers.html (staženo 8. 4. 2013). 91


92

James Whitfield, „Stop and search: what can we learn from history?“, BBC History Magazine, http://www.historyextra.com/feature/stop-and-search-what-can-we-learn-history (staženo 11. 4. 2013). 93

Simon Woolley, „Zita Holbourne: Race activist wins top award“, Operation Black Vote (26. 9. 2012), http://www.obv.org.uk/news-blogs/zita-holbourne-race-activist-wins-top-award (staženo 11. 4. 2013). 94


95

Vikram Dodd, „Police up to 28 times more likely to stop and search black people – study: Human rights watchdog warns of 'racial profiling' as data reveals under 3% of stop and searches leads to an arrest“, The Guardian (12. 6. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/jun/12/police-stop-and-search-blackpeople(staženo 10. 4. 2013).

27


zmíněnou aplikací zákona „Stop and Search“, který byl kritizován za zneužívání k zastavování především afro-karibské populace.96 I to byl jeden z důvodů vypuknutí nepokojů. Ze 4000 zatčení během července a srpna 1981 byla celá čtvrtina provedena Metropolitní policií v Londýně. Bezmála každý sedmý občan afro-karibského původu byl již v minulosti trestán a téměř stejná část Asiatů měla také už záznam v trestním rejstříku. Třetina všech zatčených byla charakterizována jako „nemístní“ a třetina jako „nebílí“.97 V té době v Británii však žila pouhá 4 % imigrantů neevropského původu a v Londýně 14 %.98 Poměrné zastoupení rasových menšin při nepokojích bylo tedy mnohem větší, než jakým procentem byli v zemi charakterizováni. Média i některé vědecké články proto označily nepokoje za rasové.99 Nepokoje v roce 2011, které začaly smrtí Marka Duggana, nejsou na rozdíl od neklidu v roce 1981 považovány médii za rasové. Zabití Duggana policisty však vyvolává mnoho otázek. Mladíka sledovala policie již den před zastavením. Když obklíčila taxi, ve kterém Duggan seděl, a vyzvala ho, aby vystoupil, svíral údajně zbraň v ruce a policisté se obávali, že ji použije.

100

Média poté uvedla, že byl Duggan v gangu, ale

ani to nebylo potvrzeno. Běžná kontrola „Stop and Search“ občana černé pleti skončila jeho zastřelením a mnoho lidí opět začalo pochybovat o nestrannosti policie.101 Rána důvěryhodnosti policie byla zasazena již v roce 1993 smrtí Stephena Lawrence, mladíka afrického původu, jenž byl ubit skupinou mladých Britů. Šetření, které následovalo, ukázalo, že dlouholeté stížnosti afro-karibské komunity na práci policie a mediální rasismus nebyly vymyšlené nebo bezdůvodné. Průlom nakonec učinil deník Daily Mail, který se rozhodl označit pět bílých podezřelých za vrahy.102

96

„1981: Brixton riots report blames racial tension“.

97


98

Ibid.

99

Ibid., 397.

100

Např. Vikram Dodd, „Mark Duggan was holding loaded gun when police shot him, court hears“.

101

Paul Wilson, „Networks Blame British Riots on Poverty, Ignore Moral, Economic Failure of Welfare State“, News Busters (17. 8. 2011). http://newsbusters.org/blogs/paul-wilson/2011/08/17/networks-blamebritish-riots-poverty-ignore-moral-economic-failure-welf (staženo 8. 10. 2012). 102

Hugh Muir, „The Stephen Lawrence case: how it changed Britain“, The Guardian (3. 1. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/jan/03/how-stephen-lawrence-changed-britain (staženo 8. 4. 2013).

28


2.5. Srovnání nepokojů z hlediska rasového složení účastníků Politici ze všech stran politického spektra popírají, že by nepokoje 2011 měly také rasový motiv. Někteří autoři však přesto zdůraznili výrazný rasový kontext. Bylo vyslechnuto několik svědků, kteří potvrdili vysoké procento účastníků z řad etnických menšin. Jediný oficiální dokument, který uvádí statistické údaje, je Statistický bulletin ministerstva spravedlnosti. Podle něj se nepokojů účastnilo 41 % bílých, 50 % černých nebo míšenců, 7 % Asiatů a 2 % Číňanů.103 V Londýně však žilo 12 % černých a 69 % bílých, což znamená, že bílých bylo proporčně při nepokojích přítomno méně. Ze statistik metropolitní policie vyplývá, že většina výtržníků, kteří se zúčastnili nepokojů v roce 2011, byli Britové afrického původu již se záznamem v rejstříku trestů. Autoři však opakovaně poznamenali, že v dnešní společnosti je prakticky nemyslitelné vyřknout takový soud, protože by mohl být považován za rasistický a politicky nekorektní. Je možné, že i to je jeden z důvodů, proč mnoho politiků stále tvrdí, že nepokoje byly pouhou ukázkou vzdoru mladé generace a sociální nerovnosti. Ředitel Asociace jamajských učitelů Adolf Cameron například tvrdí, že někteří černí obyvatelé dnes považují za jednodušší podvádět a krást než studovat.104 V Londýně se nachází vysoké procento nezaměstnaných příslušníků etnických menšin ve věku mezi šestnácti a třiceti lety.105 Podle jeho názoru „je nutné s tím něco udělat, ale na to je potřeba silné černé osobnosti.“106 Při srovnávání obou případů nepokojů si nelze nevšimnout podobnosti rasového rozložení výtržníků. V roce 1981 se stejně jako v roce 2011 zúčastnilo vysoké procento obyvatel afrického nebo asijského původu, přestože v obou letech byli charakterizováni jako menšinoví obyvatelé Británie. Více se jich podílelo na nepokojích v roce 2011, je však nutné vzít v potaz fakt, že „neevropská“ populace Británie se od roku 1981

103

„Statistical bulletin on the public disorder of 6th to 9th August 2011 - September 2012 update“.

104


105


106

Starkey, „The 2011 English summer riots revisited.“

29


rozrostla nejméně dvojnásobně.107 V obou případech se několik procent zatčených odmítlo vyjádřit ke svému původu, statistické údaje mohou být tedy mírně zavádějící. Podezíravost a rasová diskriminace ze strany policie jistě nepomohla napjatým okamžikům v těchto letech, na druhé straně statistiky ukazují, že u příslušníků etnických menšin je pravděpodobnější trestná činnost. Pro představu statistiky metropolitní policie v Londýně uvádějí, že v letech 2009 - 2010 bylo v kriminálních činech zapleteno 54 % Britů afrického původu z celkového počtu zatčených, a 67 % se jich podílelo na zločinech se zbraní.108 Je tedy mírná ostražitost na místě? Nebo naopak tato nedůvěra policejních složek přiostřuje rasové napětí a pocit diskriminace? Tento začarovaný kruh zůstává v Británii zatím nevyřešen.

3. Ekonomická situace a společenský neklid v britské společnosti Ekonomická situace a její dopad na společnost jsou velmi diskutovaným tématem v obou

porovnávaných

obdobích.

Ekonomická

krize

může

přispět

neklidu

ve společnosti a mnoho expertů a redaktorů se domnívá, že je jedním z hlavních faktorů vypuknutí nepokojů. Prohlubující se rozdíly mezi chudými a bohatými, konzumní způsob života, uzavřené komunity, diskriminace menšin, vysoká nezaměstnanost a další sociální otázky byly v souvislosti s nepokoji zmíněny.

3.1. Nepokoje v roce 1981 a řešení ekonomických a sociálních problémů Vládě Margaret Thatcherové se sice podařilo v roce 1981 zmírnit vysokou inflaci, ale výrazně

vzrostla

nezaměstnanost.109

V Británii

se

nacházelo

2,5

milionu

nezaměstnaných lidí a celý rok se procento zvyšovalo až za dříve pro Británii nemyslitelnou desetiprocentní hranici.110 Lidé stávkovali a demonstrovali proti 107

V Anglii v roce žilo v roce 1981 podle průzkumu 5 % barevné populace a v roce 2011 asi 10 %. Peach, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England“, 402. „Ethnicity and National Identity in England and Wales 2011“, Office for national statistics (11. 12. 2012) http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171776_290558.pdf (staženo 13. 5. 2013) 108

Starkey, „The 2011 English summer riots revisited.“

109

„Royal wedding: The way we were in 1981“, BBC News (19. 11. 2010), http://www.bbc.co.uk/news/uk-11792706 (staženo 14. 3. 2013). 110

„United Kingdom Unemployment Rate“, Trading Economics (2012), http://www.tradingeconomics.com/united-kingdom/unemployment-rate (staženo 14. 3. 2013) Tabulka pro rok 1981.

30


úsporným opatřením vlády.111 Velkou roli však v těchto nepokojích hrál i rasový kontext. Aplikace zákona „Stop and Search“ byla výrazněji zaměřena na neevropskou populaci. Policisté častěji zastavovali a kontrolovali obyvatele afro-karibského původu.112 V Brixtonu v roce 1981 byla smrt mladíka z etnické menšiny přisouzena policejní brutalitě a v tomtéž roce v Toxtethu vyvolala diskriminace přistěhovalců policisty 9 dní násilí. Další nepokoje propukly v roce 1980 v Bristolu, 1985 v Tottenhamu, 1990 v Londýně, 2001 v Oldhamu a 2010 opět v Londýně.113 Na rozdíl od roku 2011, kdy trvalo patrně díky moderní technice pouhé čtyři dny, než se nepokoje rozšířily po Anglii, z Brixtonu se nepokoje rozhořely do dalších měst až o téměř tři měsíce později.114 Konzervativní vláda v čele s Margaret Thatcherovou byla vystavena kritice za své vedení, protože byly údajně narušeny „sociální vztahy“ ve společnosti.115 Vyrabováno nebo zničeno bylo přes sto domů, bytů a prostor oproti nepoměrným dvěma a půl tisícům v roce 2011. Důvodem je zřejmě mnohem méně politických požadavků a protestních akcí, ale mnohem více krádeží zboží a rabování v roce 2011.116 V roce 1981 se nepokojů zúčastnilo pouze 8 % žen, téměř totožně s rokem 2011, kdy se bouří zúčastnilo pouhých 6 % žen. Toto zjištění je zajímavé v souvislosti s tím, že chudobou trpí srovnatelné množství žen jako mužů, a argument nedostatku základních životních potřeb může být proto překvapivý.117 Zpráva lorda Scarmana, která měla vyšetřit a objasnit příčiny nepokojů, odhalila nedobrou sociální a ekonomickou situaci, ale také špatnou práci policie ve vztahu k etnickým menšinám a navrhla řešení. Ačkoli ale došlo k ekonomickému oživení britské ekonomiky, společenská stránka problému byla naprosto ignorována. Premiérka Thatcherová byla veřejností kritizována, že přispěla k vypuknutí nepokojů svým tvrdým

111

Thatcher, Roky na Downing Street. 106.

112

„1981: Brixton riots report blames racial tension“.

113

Ginsberg a Ambrogi, „Anarchy in U.K.“.

114

Tim Newburn, Paul Lewis a Josephine Metcalf, „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“, Guardian Unlimited (10. 12. 2011), https://global.factiva.com (staženo 24. 4. 2013). 115


116

Newburn, Lewisa Metcalf, „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“.

117

Peach, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England.“ 399.

31


přístupem při uzavírání prodělečných dolů a potlačování moci odborů. Je nutné však zmínit, že pozitivní efekt těchto opatření se dostavil až po roce 1981. 118 Thatcherová prosazovala ve své politice individualismus a její přísná privatizační politika zahubila kolektivní identitu národa. Z tohoto šoku se země vzpamatovávala ještě dlouho po konci vlády premiérky.119

3.2. Nepokoje v roce 2011 s ohledem na ekonomický a sociální aspekt Labouristé a konzervativci zaujali naprosto odlišné stanovisko k hodnocení nepokojů v roce 2011. „Toto je morální kolaps společnosti“, řekl David Cameron120. Dále hovořil premiér také o výbuchu nakumulovaných sociálních problémů. Ed Milliband, vůdce labouristické strany mluvil například o společnosti, která žije podle pravidla „vezmi si, co chceš“.121 Milliband také odsoudil zjednodušený přístup vlády v podobě trestů pro všechny účastníky a zdůraznil důležitost tvrdé akce proti gangům doplněnou o program, který by mladým ukázal, že existuje „i jiná cesta“ řešení sociálněekonomických problémů. Labouristický lídr také navrhoval vytvoření jakési národní debaty, aby lidé měli možnost říci svůj názor na příčiny nepokojů. Cameron naopak slíbil změnu v konceptu sociální politiky, která ve své původní podobě dle jeho názoru napomohla „pomalému morálnímu kolapsu“. Dále mluvil premiér o nezodpovědnosti jednotlivců, o zločinech, které nejsou potrestány, o nekompletních rodinách, které mohou být jednou z příčin morálního úpadku mládeže. Zodpovědná většina Britů, dle jeho slov, požadovala po vládě, aby se tomuto problému postavila a premiérův kabinet se ihned pustil do práce, aby přezkoumal každý aspekt sociální politiky.122 Po Cameronově projevu připomněly levicové deníky období osmdesátých a devadesátých let a poukázaly na možný „návrat zlé strany“. Konzervativnější média naopak konstatovala, že se premiér konečně vyslovil za většinu britských občanů, zdůrazňujíc morální problémy, jimž se politici v poslední době spíše vyhýbali. Vláda

118

Judt, Poválečná Evropa: historie po roce 1945, 558.

119

Ibid., 559.

120


121

John F. Burns a Allan Cowell, „After Riots, British Leaders Offer Divergent Proposals“, The New York Times (15. 8. 2011), http://search.ebscohost.com/ (staženo 7. 2. 2013). 122

Ibid.

32


oznámila plány na vystěhování účastníků nepokojů ze státem financovaných bytů a na znemožnění přístupu k sociálním dávkám pro usvědčené výtržníky. Labouristé však tvrdí, že takové opatření způsobí, že tyto osoby bude následně ještě těžší odradit od páchání zločinů.123 Stejný názor zastává i koaliční partner konzervativců. Podle liberálních demokratů není správným přístupem neposkytnout pomoc potřebným a snižovat daně bohatým. Problém těchto opatření spočívá nejen v již zmíněném možném zvýšení kriminality, ale i v tom, že odebrání dávek by se týkalo pouze těch, kteří se zúčastnili nepokojů, nikoli těch, kteří spáchali podobný zločin netýkající se nepokojů.124 Nepokoje 2011 způsobily smrt pěti lidem a škody na majetku dosahující více než miliardu liber.125 Do srpna 2012 investoval stát 70 miliard liber na renovaci lokalit vnitřního Londýna s důrazem na aspekty, které by mohly zabránit opakování incidentů z léta 2011. Zdaleka tím však není vyřešena sociální situace, jež může ohrozit stabilitu těchto oblastí. Starosta Boris Johnson věřil, že Olympiáda by mohla pomoci urovnat některé aspekty sociální otázky, až časový odstup ovšem může ukázat, zda se to skutečně podařilo. Článek ze srpna 2012 poukazuje na fakt, že přestože vláda tvrdí, že 95 % všech poškozených věcí je již opraveno, v Tottenhamu je stále možné nalézt ohořelé majetky obyvatel a peníze od pojišťoven přicházejí velmi pomalu. K této problematice se vyjádřil i ředitel nadace „Přežít na ulici“ Jason Featherston, který projevil obavy, že by se nepokoje mohly opakovat i proto, že dosud nenastal žádný posun v řešení případu Marka Duggana, mladíka, jenž zemřel při zásahu policie a jehož smrt nastartovala vlnu nepokojů.126 V červnu 2012 byla podle Washingtonové situace v podstatě horší než v létě 2011. Mezitím totiž vzrostla nezaměstnanost i chudoba.127 V Británii se nacházel více než 123

Ibid.

124

Toby Helm a Tracy McVeigh. „England riots: coalition row grows over 'kneejerk' response: Senior Liberal Democrats attack 'hasty' measures as housing charities condemn the threat of eviction“, The Guardian (13. 8. 2011), http://www.guardian.co.uk/politics/2011/aug/13/england-riots-coalition-response (staženo 27. 3. 2013). 125


126

„Riot problems still an issue, Mayor Boris Johnson says“, BBC News (6. 8. 2012), http://www.bbc.co.uk/news/uk-19144888 (staženo 8. 10. 2012). 127


33


jeden milion mladých nezaměstnaných a každý druhý z tohoto milionu byl černý (informace Zity Holbourne z organizace Black Activists Rising against Cuts). Vysoké procento zastupovali muži v Londýně ve věku 16 až 30 let. Britský editor a historik Max Hastings tvrdí, že v dnešní době je britská mládež nedostatečně vzdělaná a odmítá některé typy zaměstnání, které nyní zastávají téměř výhradně cizinci a přistěhovalci.128 I to může být důvodem vysoké nezaměstnanosti a sociálního neklidu. V roce 2011 se však nezaměstnanost nevyšplhala tak vysoko jako v roce 1981 a v letních měsících dokonce nedosáhla ani osmi procent. O rok později nebyla situace příliš odlišná.129 Většina ze čtyř tisíc zatčených při nepokojích byli lidé z chudších oblastí, a proto se velká kritika snáší na hlavy zástupců konzervativní vlády, kteří nepřerušili svůj program úsporných opatření ani po vypuknutí nepokojů, a to i přesto, že podle mnoha pozorovatelů zasahoval především právě chudší oblasti.130 V reakci na zvýšení daní proběhly v zemi protesty veřejnosti proti zkorumpovaným politikům, bankéřům a žurnalistům. Banky přišly o peníze při selhání jejich masivních investic, a byly zachráněny pouze až veřejnými fondy.131

3.3 Společenské problémy posledních let ve světle nepokojů 2011 Společnost je vedena ke konzumnímu způsobu života, a proto finanční neschopnost koupit si vše, co mají ostatní, způsobuje, že se chudší lidé cítí méněcenně.132 Někteří komentátoři psali, že rabování umožňuje lidem nebýt bezmocní a naopak je „opravňuje“ k tomu uspokojit jakoukoli potřebu. Mohou získat oblečení nebo jiné spotřební zboží, které především mladší populaci zařadí do společnosti: „Ztratili jsme kontrolu nad mladými“.133 Patnáctiletá dívka vypověděla, že základem dnešní společnosti je značkové zboží a kdo nemá oblečení od Gucciho, Laurena, Nike a dalších, „je dnes za

128

Bill Egnor, „British Conservatives See Riots as a Failure of Liberalism“, My FDL Reader Diaries (11. 8. 2011), http://my.firedoglake.com/somethingthedogsaid/2011/08/11/british-conservatives-see-riots-as-afailure-of-liberalism/ (staženo 8. 10. 2012). 129

„United Kingdom Unemployment Rate“, Tabulka pro rok 2011.

130


131


132

Wilson, „Networks Blame British Riots on Poverty, Ignore Moral, Economic Failure of Welfare State“.

133


34


idiota, je to módní věc“.134 Sue Gerhadtová, autorka publikace o výchově dětí, řekla: „Pokud budeme jako společnost stále trvat na tom, že nejdůležitější je produkce a materiální vlastnictví, budeme muset čelit emocionálnímu rozpadu“.135 Na

sociální

úrovni

je

vyloučení

ze

společnosti

vnímáno

jako

potrestání

(„chastisement“) člověka.136 Lidé, kteří rabovali, byli sice chudí, ale nehladověli. Měli především pocit, že byli vyloučeni. Potřeba člověka někam patřit je velmi důležitá. Jakmile se zhroutí nepsaná dohoda mezi státem a občany, tedy že za dodržování pravidel poskytne stát obyvateli pomoc v nouzi, hrozí vypuknutí násilí. Je možné, že právě škrty v sociální sféře způsobily pocit narušení této dohody, či ještě hůře, úplného vyloučení. V Tottenhamu, ohnisku nepokojů 2011, jsou nízké příjmy a málo příležitostí. „Není tu nic pro nás“, řekl jeden mladík, „cítíme se odsouzeni k životu, ve kterém jsme narozeni“.137 Zatímco dnes se mladí Britové afrického původu cítí téměř stejně diskriminováni jako před třiceti lety, v dnešní době se k nim se stejným pocitem připojují i bílí z nižších společenských tříd.138Je nutné však vidět kriminální činnost v průběhu nepokojů také jako globální, nikoli jen individuální. V období ekonomických problémů v evropských státech ohlásila Británie škrty v sociálních programech. Škrty byly prezentovány jako nutnost, ale i potřeby sociálně slabších jsou samozřejmě reálné. Británie má jeden z nejhorších záznamů sociální mobility na světě. 4 miliony dětí žijí v chudobě.139 Experti na sociologické jevy se neshodli na tom, co způsobilo takový rozkol a zmatek ve společnosti. Výtržníci se údajně na jedné straně snažili vydobýt si respekt, na druhé však jsou známy případy, kdy zástupy lidí jen kradli spotřební zboží například z obchodu s elektronikou. Morální hodnoty jakoby se v průběhu nepokojů z tradiční britské společnosti vytratily. Dříve byly nositeli těchto hodnot kostely, synagogy a kaple, ale ty jsou nyní opomíjeny nebo nemají tak důležité postavení. Morální hodnoty 134

Newburn, Lewisa Metcalf. „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“.

135


136

Ibid., 343.

137

Ibid., 344.

138

Newburn, Lewis a Metcalf. „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“.

139


35


by podle expertů měly být do společnosti navráceny. Nemusejí být nutně postaveny na víře, ale zatím je to podle některých stále jediná ověřená cesta.140 Názory na problematiku ekonomické krize a sociálního rozkladu jsou různé. Dnešní společnost má nastaveny jiné priority než měla společnost před třiceti lety. Také rozsah škod způsobených nepokoji 2011 je nepoměrný se škodami v roce 1981. Rychlá moderní komunikace možná rozšířila neklid rychleji, přesto je zajímavé, že některé aspekty společnosti se nezměnily. Mladí lidé z různých etnických menšin se stále cítí být vyloučeni ze společnosti, aniž by měli možnost tento stav změnit. V poslední době se k nim připojují i mladí bílí Britové, jejichž obavy mají stejný základ. Starosti dnešní mládeže způsobují nároky společnosti na jejich zevnějšek. Drahé oblečení a nákladný životní styl dnes způsobují v mnoha zemích finanční problémy rodin, které se pokoušejí dosáhnout určité společenské úrovně. Ekonomické škrty vlády a světová krize samozřejmě tomuto stavu nepomáhají.

3.4 Příčiny vzniku nepokojů 1981 a 2011 z pohledu účastníků, politiků a redaktorů Již dříve bylo zmíněno, že neexistuje jednotný názor na příčiny vzniku nepokojů v letech 1981 a 2011. Je možné nalézt odlišné pohledy redaktorů, levicových a pravicových politiků, ale také samotných účastníků nepokojů. Vzhledem k velkému počtu článků sepsaných na toto téma není uskutečnitelné shrnout zde všechny úvahy o příčinách vzniku těchto nepokojů. Rozdílná tvrzení mohou naznačovat nejen fakt, že příčin vzniku bylo více, ale také, že tyto názory je nutné vnímat v kontextu politické orientace autorů, sociální a ekonomické situace a dalších specifických aspektů. Nepokoje 1981 mohly mít mnoho příčin. Jako jedna z hlavních je uváděn thatcherismus.141 Politika premiérky Margaret Thatcherové bývá mnohdy kritizována za přílišnou tvrdost a neústupnost. V roce 1981 dosáhly ekonomické problémy britské společnosti vrcholu a až v následujících letech se projevily dílčí úspěchy přísné konzervativní politiky.142 Někteří tvrdili, že za nepokoji stojí především vysoká 140

Huntley, „What's happening in England?“.

141

„Burn Baby Burn – Please!“ National Review (21. 8. 1981), http://search.ebscohost.com/ (staženo 2. 10. 2012). 142

Judt, Poválečná Evropa: historie po roce 1945. 558.

36


nezaměstnanost, někteří, že diskriminace menšin policisty.143 Toto jednání policie umožňoval i již uvedený zákon „Stop and Search“.144 Rasová diskriminace ze strany policie byla velmi často zmiňovanou příčinou vypuknutí neklidu. Byli nalezeni i někteří svědci, kteří vypověděli, jak se k nim policisté chovali. Muž z africké komunity v Liverpoolu, kterému bylo v roce 1981 13 let, vypověděl, že „kdykoli mohla přijít policie zatknout vás nebo zmlátit, kdy chtěla“.145 Ve Scarmanově zprávě stojí, že „vztahy mezi černošskou komunitou a policií v Liverpoolu č. 8 (čtvrť Toxteth – pozn. autora) jsou ve stavu krize, ve kterém jsou mladí odcizení a nepřátelští“.146 Tyto nepokoje byly vzpomenuty o třicet let později při podobných událostech.147 Dalším důvodem mohla být dle vládních výzkumů rasová nesnášenlivost mezi jednotlivými etniky. Konflikty vznikaly především v chudších čtvrtích ve městech.148 V roce 2011 bylo zatčeno na čtyři tisíce lidí, z nichž většina bydlela v chudších čtvrtích a na předměstích. Někteří účastníci přiznali, že svým chováním neměli co ztratit.149 Z levicovějších kruhů se ozývala kritika konzervativní politiky a tvrdých úsporných opatření, která pokračovala i po vypuknutí nepokojů. Hlavním problémem byla údajně vysoká nezaměstnanost, způsobená víceméně kroky konzervativní vlády a snahou snížit státní deficit a oživit upadající ekonomiku.150 Mezi zatčenými figurovali i sociální pracovníci, studenti práv nebo realitní makléři, tedy nikoli pouze finančně či sociálně oslabení jedinci.151 Není proto možné jednoznačně říci, že nepokoje byly reakcí chudších obyvatel na zvýšení daní a další opatření. Pravicoví politici shrnuli útoky jako 143


144


145

Phillips, Frost a Singleton. „Researching the riots“.

146

Ibid.

147

Např. Vrouva a Dennington, „Hug a Hoodie“, 343.

148

Fajmon, Margaret Thatcherová a její politika. 177.

149


150

„Watchdog contradicts Cameron on impact of austerity on growth“, BBC News (8. 3. 2013), http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-21714549 (staženo 15. 4. 2013). 151

Huntley, „What's happening in England?“.

37


čistě kriminální činy,152 hovořili však také o úpadku morálky, kriminalitě a vlažném přístupu vzdělávacího sektoru.153 V médiích se objevilo mnoho spekulací o příčinách nepokojů. Je nutné si ovšem uvědomit jejich možnou zaujatost, protože autoři se mnohdy zaměřili jen na určitou skupinu lidí, která se zúčastnila nepokojů. Například Nick Clegg, šéf Liberálních demokratů a místopředseda vlády, se pokusil porozumět pouze obětem rabování a nikoli výtržníkům. Analýzu nepokojů takto provedlo více politiků i redaktorů, protože podle jejich názoru si výtržníci nezasloužili být vyslyšeni. Tento postup ovšem odporuje principu nestrannosti pohledu na příčiny.154 Někteří televizní redaktoři se naopak tázali mladých výtržníků, proč se zúčastnili nepokojů, jenže ti nedokázali odpovědět. Nebyli schopni vysvětlit svou účast ani nespokojenost s dnešní společností. Redaktoři je tedy označili za „rebely rabující bez příčiny“.155 Ne vždy však tito lidé rabovali a útočili bez příčiny, podle některých expertů pouze nedokázali vyjádřit své pocity. Tony Blair se vyjádřil, že podle jeho názoru se ve společnosti vyskytuje skupina mladých lidí, kteří se cítí vyloučeni ze společnosti a nenávidí všeobecně uznávané hodnoty.156 To potvrzují výpovědi některých výtržníků: „Jen chceme ukázat bohatým, že můžeme udělat, co chceme.“ Další například uvedl, že „proč přijít o možnost získat věci zadarmo v hodnotě spousty peněz? Nepřestanu s tím, dokud mě nechytí!“157 Ministr spravedlnosti Ken Clarke osočil výtržníky, že se o nalezení zaměstnání nezajímali, ale jejich primárním cílem bylo krást a rabovat obchody.158 Pro hledání příčin nepokojů je důležité rozlišit výtržníky, kteří opravdu proti něčemu protestovali a tzv. „oportunisty“, kteří sledovali jiný záměr. V roce 2011 byli „opravdovými“ protestujícími ti, kteří demonstrovali proti smrti Marka Duggana a 152

Např. Vrouva a Dennington, „Hug a Hoodie“, 343.

153

Egnor, „British Conservatives See Riots as a Failure of Liberalism“.

154


155

Ibid.

156

Ibid.

157

Wilson, „Networks Blame British Riots on Poverty, Ignore Moral, Economic Failure of Welfare State“.

158


38


ostatními ti, kteří rabovali na jiných místech Anglie. V roce 1981 toto dělení vyplynulo z protestů obyvatel Toxtethu proti diskriminaci a chudobě, a ostatních, kteří měli jiné zájmy.159 Nepokoje nepropukly ani ve Walesu ani ve Skotsku. Dosud nebylo zjištěno, proč zrovna tyto oblasti nebyly postiženy neklidem.160 Skotský předseda Alex Salmond kritizoval často používaný mediální název „Nepokoje v Británii“ (například ve zprávách BBC), protože zahrnují i Skotsko, které nebylo součástí nepokojů. Taková negativní reklama může poškodit turistický ruch ve Skotsku. Navíc se tím může zvýšit pravděpodobnost možného pokusu o okopírování útoků.161 Dva skotští mladíci byli zatčeni, když se skutečně pokusili zorganizovat nepokoje ve městech Glasgow a Dundee na sociální síti Facebook. Skotská národní strana Salmondův názor podpořila, zatímco labouristé a liberální demokraté ho zkritizovali za „získávání laciných politických bodů“. Vůdce skotských labouristů řekl, že reakce ministra je velmi malicherná, „když je pro něj v tuto chvíli nejdůležitější, aby to média nazývala anglickými nepokoji“. Podle něj má téměř každý Skot nějaké příbuzné na jihu Británie.162 Při porovnávání obou případů nepokojů lze nalézt mnoho srovnatelných kritických názorů, směřujících proti vládnoucí garnituře i proti dalším složkám státního aparátu. Často zmíněným důvodem je ekonomický aspekt. V obou obdobích probíhala ekonomická krize, jež může za určitých podmínek způsobit neklid ve společnosti, a s tím související opatření konzervativních vlád pro zmírnění projevů krize.163

4. Sociální sítě a komunikační technologie a jejich vliv na nepokoje Při nepokojích v roce 2011 byly poprvé masově použity sociální sítě k rychlejšímu toku a přísunu informací. Lidé mohli snáze získat novinky z ulic, protože noviny a jiná psaná 159


160

Ibid.

161

Severin Carrell, „England riots: Alex Salmond angry as 'UK' headlines sweep Scotland into fray“, The Guardian (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 29. 4. 2013). 162

Ibid.

163

Např. Thatcher, Roky na Downing Street., nebo Huntley, „What's happening in England?“.

39


média reagují na aktuální události většinou s denním zpožděním.164 V dnešní době se životem na sociálních sítích zabývají experti a vědci. Někteří vědci se domnívali, že sociální sítě mohly změnit vzorec a organizaci nepokojů. Například experti z London School of Economics navrhovali vládě dočasně zablokovat sociální sítě. Nepokoji 2011 a souvislostí se sociálními sítěmi se zabývala vědkyně z univerzity v Bathu Emma Tonkinová. Vědkyně sestavila „výzkumný tým a shromáždila 600 tisíc Tweetů ze dní nepokojů“.165 Často se média (novinové články, zpravodajství) zmiňovala, že se výtržníci organizovali přes sociální síť Twitter. Tato síť byla založena v roce 2006 a v únoru 2012 registrovala na 300 milionů uživatelů. Funguje na principu zveřejňování názorů a příspěvků, které jsou dostupné všem odběratelům daného uživatele. Je možné tyto příspěvky komentovat, zveřejnit webový odkaz, fotku nebo příspěvky sdílet. Svým příspěvkem se uživatel vždy musí vejít do rozsahu 140 znaků, musí tedy být kreativní. Každý tento příspěvek se v prostředí Twitteru nazývá „Tweet“.166 Uživatel, který odebírá příspěvky jiného, jej takzvaně „následuje“. Koho bude daný uživatel následovat je jen na jeho rozhodnutí. Výhodou Twitteru je stejně jako například u Facebooku skutečnost, že jeho užívání je zdarma.167 Ihned po zabití Marka Duggana byla vytvořena stránka na Facebooku, jejímiž fanoušky se velmi rychle stalo přes 7500 lidí. Jakmile začaly protesty v ulicích, lidé byli žádáni, aby sdíleli co nejvíce fotek z těchto akcí. Uživatelé Twitteru se vyznačovali trochu větší odvážností. Někteří se pokusili zorganizovat narušení karnevalu v Hackney. Policie však tyto signály zaregistrovala, karneval okamžitě zrušila a pohrozila tresty pro ty, kteří by na sociálních sítích chtěli šířit neklid.168

164

John Bohannon, „Tweeting The London Riots“, Science (18. 5. 2012), http://www.sciencemag.org/content/336/6083/831.full (7. 2. 2013). 165

Ibid.

166

Ellie Becker, „14 Twitter Basics How It Works and How to Use It“, Small Bussiness Television Network http://www.sbtv.com/experts/featured-business-bloggers/ellie-becker/14-Twitter-Basics-How-ItWorks-and-How-to-Use-It-138851474.html (staženo 2. 4. 2013). 167

Ibid.

168

Josh Halliday, „London riots: how BlackBerry Messenger played a key role“, The Guardian (8. 8. 2011) http://www.guardian.co.uk/media/2011/aug/08/london-riots-facebook-twitter-blackberry (staženo 3. 5. 2013).

40


Analýzy ukázaly velké množství Tweetů souvisejících s nepokoji. Tonkinová však upozorňuje na určitou míru zkreslení, pokud se analýza provádí pouze počítačem. Jazykové nuance se totiž při třídění relevantních příspěvků strojem neprojeví. Je možné uvést příklad sporného výkladu příspěvku: „I am going to destroy the city“. V doslovném překladu znamená tato věta: „Chystám se zničit město“. V Británii to ovšem údajně znamená, že se dotyčný chystá jít se opít, a nikoli, že je terorista.169 Je tedy vždy nutné veškeré výsledky kontrolovat ještě lidským okem. Uživatelé Twitteru napíší denně přes 200 milionů Tweetů, proto je nutné nejprve odlišit relevantní příspěvky od těch irelevantních.

K tomu může pomoci funkce Twitteru, která umožňuje

uživatelům označit důležitá slova nebo slovní spojení ve svých příspěvcích. Nazývají se „hashtags“ a v textu se označují symbolem křížek #. Je možné podle nich dohledat specifický předmět konverzace jako například „#londonriots“. Skoro polovina relevantních příspěvků obsahovala odkazy na webové stránky a fotografie pořízené lidmi při nepokojích. Jako příklad uvádí autor fotografii nápisu jedné z restaurací: „Vzhledem k hrozícímu kolapsu společnosti s lítostí oznamujeme, že dnes večer zavíráme v 18:00“.170 Tonkinová tvrdí, že Twitter nebyl použit k organizování rabování, ale pouze k rychlejší informovanosti uživatelů. Na komentáře, které podněcovaly k násilí, reagovali uživatelé spíše kritikou a odsouzením Tweetu. Na Twitteru také vznikla informativní stránka o průběhu nepokojů. Příspěvky uživatelů zde často chválily práci policie a kritizovaly spíše vládní postupy a pomalé řešení krizové situace. Přispěvatelů jsou dodnes více jak 2000.171 O podobný výzkum se pokusila skupina z levicového deníku Guardian. Zkoumala vliv sociální sítě Facebook na organizaci nepokojů. Našla minimálně dva případy pokusu o organizaci rabování. Také zjistila, že výtržníci se organizovali především přes komunikační aplikaci BlackBerry Messenger.172 Tato služba umožňuje vlastníkům mobilních telefonů BlackBerry mezi sebou privátně komunikovat pomocí krátkých rychlých zpráv a je zabezpečená. Tento fakt mohl ztížit práci policie při hledání podezřelých osob, které organizovaly pouliční boje. Mnoho autorů tvrdí, že 169

Bohannon, „Tweeting The London Riots“.

170

Ibid.

171

Vlastní výzkum na stránkách Twitter.com, „London Riots 2011“ (3. 5. 2013).

172

Bohannon, „Tweeting The London Riots“.

41


většina útoků byla organizována právě přes tuto službu. V úterý 9. srpna 2011 požádal poslanec za Tottenham David Lammy o zastavení komunikačního systému zpráv v Británii dokud se země potýká s nepokoji. Na Twitteru například napsal, že „BBM (BlackBerry Messenger) je šifrovaný a policie se do něj nemůže dostat“173. Zprávy psané v rámci této služby se neposílají přes mobilní síť, ale pouze přes internet a jsou zdarma.174 Mluvčí kanadské společnosti Research in Motion, která provozuje BlackBerry, Patrick Spence oponoval

Lammymu,

že společnost

ve všech státech spolupracuje

s telekomunikačními operátory i policejními složkami. Společnost je navíc dle jeho slov technicky schopná zprávy dekódovat. Ve výjimečných případech je možné, aby si státní tajemník vynutil odhalení skrytých informací. „V takovém případě by byla společnost BlackBerry povinna poskytnout veškeré záznamy na konkrétní osobu“,175 řekl expert na tuto problematiku advokát Mike Conradi. Stále ovšem není jisté, do jaké míry společnost poskytla informace policii v rámci nepokojů v roce 2011.176 Z dostupných informací tedy vyplývá, že sociální sítě nebyly hlavní pomocnou silou při organizaci nepokojů v roce 2011.177 Vláda mylně obvinila Twitter a Facebook z rozšíření nepokojů.178 Na Facebooku se skutečně objevilo pár pokusů o uspořádání útoků, ale nebyly úspěšné. Dva mladíci ze Skotska se tímto způsobem rozhodli rozšířit neklid i do skotských měst, ale byli zatčeni. Na Twitteru také došlo k pokusům o zneužití této aplikace. Sociální sítě tohoto typu jsou totiž v podstatě jednoduše přístupné policejním složkám a útočníci a organizátoři snadno dohledatelní. Výjimkou je služba BlackBerry Messenger, která nabízí svým uživatelům soukromí. Stala se 173

Cyrus Farivar, „Police monitor rioters' BlackBerry messages“, Deutsche Welle (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). 174

„Aplikace BlackBerry Messenger“, http://docs.blackberry.com/kokr/smartphone_users/deliverables/18656/About_BlackBerry_Messenger_622526_11.jsp (staženo 3. 5. 2013). 175

Farivar, „Police monitor rioters' BlackBerry messages“.

176

Ibid.

177

James Ball a Symeon Brown, „Why BlackBerry Messenger was rioters' communication method of choice“, The Guardian (7. 12. 2011), http://www.guardian.co.uk/uk/2011/dec/07/bbm-rioterscommunication-method-choice (3. 4. 2013). 178

Newburn, Lewis a Metcalf, „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“.

42


nástrojem pro rychlou komunikaci mezi výtržníky, kteří tak mohli pružněji reagovat na přesuny policie. I lidé z chudších čtvrtí si mohli dovolit výhodně koupit a používat mobilní telefon BlackBerry, který umožňuje využívat internet, posílat fotografie a další multimediální služby, kterými se mohly šířit informace o průběhu nepokojů.179

Závěr Nepokoje v roce 2011 byly důležitým mezníkem britské nedávné minulosti. Protesty proti smrti Marka Duggana a následné rabování obchodů obnovily pochybnosti o dobrém fungování policejních složek, které vyvstaly již na počátku osmdesátých let. Mnozí autoři připomněli podobné nepokoje v roce 1981, jež byly spuštěny též incidentem policie s příslušníkem etnické menšiny. Etnická otázka a přistěhovalectví se následně staly nejdiskutovanějšími problémy v souvislosti s opakujícími se nepokoji v Británii. Velká část výtržníků v zemi patřila k etnickým menšinám a někteří historici se domnívají, že to může být důvodem neklidu ve společnosti. Také proto se britská vláda pokouší zabránit dalšímu přílivu imigrantů ze zemí Evropské unie a plánuje jeho omezení. Levicová média kritizovala v průběhu nepokojů vládní úsporný program na snížení státního deficitu. Údajně poškozoval především obyvatele chudších čtvrtí, kteří byli nejsilněji zastoupenou skupinou účastníků při nepokojích. Podobná kritika se snesla na hlavu Margaret Thatcherové před třiceti lety. Oba premiéři, Cameron a Thatcherová, se museli potýkat s rostoucí nezaměstnaností, ekonomickou krizí a kritikou policejní práce. Policie musela opakovaně čelit obviněním z rasové diskriminace. Přestože je policie tradičně v Británii víceméně respektována, její postavení bylo značně oslabeno mimo jiné i výpověďmi očitých svědků v komunitách, kteří hovořili o svévolném postupu policistů při kontrolách a obchůzkách. Pravicová média se zabývala stejně jako konzervativní politici spíše odsouzením trestných činů a morálního úpadku společnosti. Mnoho autorů také hovořilo o rozpadu tradiční rodiny se dvěma rodiči a pocitu vyloučení jedince či skupiny ze společnosti. Vyloučení ze společnosti údajně nyní pociťují i rodilí Britové, přestože dříve se hovořilo převážně jen o přistěhovalcích nebo Britech z etnických menšin. Důvodem je

179

Ibid.

43


zřejmě fakt, že Británie je státem s velmi špatnou možností sociální mobility. To způsobuje, že někteří, především z chudších předměstí velkých anglických měst nebo lidé žijící v komunitách, pociťují strach z „uvěznění“ svého života v oblasti, kde vyrůstali. S tím úzce souvisí i novodobý trend konzumní společnosti. Pro mladou generaci je důležité vlastnit značkové oblečení, jinak se cítí vyloučeni z kolektivu vrstevníků. Proto také někteří skutečně kradli značkové zboží, aby si zajistili dnes tak nezbytné postavení ve společnosti. Velký rozdíl mezi nepokoji 1981 a 2011 spočívá v tom, že v roce 2011 jen poměrně skromná část lidí protestovala proti policejní a rasové diskriminaci. Zbylí účastníci rabovali a kradli hlavně kvůli svému společenskému statusu. Rok 1981 byl především protestem proti policejní šikaně a rasismu. Důležitý rozdíl mezi nepokoji byla také délka trvání. Nepokoje v roce 1981 trvaly s přestávkou několik měsíců, zatímco v roce 2011 bouře probíhaly v řádu dní. Někteří autoři se domnívají, že důvodem jsou moderní komunikační technologie, které v roce 2011 umožnily mnohem rychlejší rozšíření informací. Urychlovací funkci měla pravděpodobně i elektronická média, ale hlavním zdrojem rychlých informací byly sociální sítě Facebook a Twitter. Na téma nepokojů vytvořili uživatelé velké množství příspěvků a stránek. Vláda Davida Camerona je proto mylně označila za přispěvatele neklidu ve společnosti. Skutečným pomocníkem při organizaci letních nepokojů 2011 byla podle expertů služba BlackBerry Messenger, která umožnila útočníkům rychle a soukromě komunikovat přes mobilní telefon. Z porovnání tedy vyplývá, že oba případy nepokojů spojují podobné aspekty, například podobný incident jako spouštěcí mechanismus, rabování, zapalování vozidel, etnická otázka, sociální otázka, nedůvěra vůči policii a další. Třicetiletý rozdíl je patrný hlavně při zkoumání komunikačních médií, změny společenského uvažování zaměřeného především na materiální hodnoty a postavení mladých Britů, kteří dnes pociťují vykořenění z vlastní společnosti. Při této příležitosti je též dobře zmínit, že bouře probíhaly téměř výlučně na území Anglie, nikoli v dalších částech britského království.

44


Summary The riots of 2011 were some of the biggest riots in British history. The protests started after a young black father of two was shot dead by policemen in Tottenham in London. Relatives, family and friends took to the streets to protest against police racism, killing Mark Duggan without reason. Many other people followed these protests. These people did not know Duggan or his story but wanted either to be part of the unrest or protest against something different, for example against the government austerity measures. Calm demonstrations quickly changed to looting, stealing and setting cars, dustbins and so on. The riots then spread to other cities like Liverpool and Birmingham. During these riots 4,000 people were arrested and 7 people died. More than a half of those arrested can be described as “coloured” people. The riots of 1981 started with a similar incident to those in 2011, between the police and a man from an ethnic minority group. This man was injured and when police tried to help him, he thought they wanted to arrest him and he ran away. Local people however believed that the police officers did not want to help and even caused his injuries. Shortly thereafter people appeared on the streets protesting against police brutality. These demonstrations also rapidly changed into something more violent, with fire bombs and stone throwing directed at police officers. About 4,000 people were arrested and one person died. Almost one third of the protesters were said to be “non-white” people. Both riots started with a similar incident and both developed into looting, setting fires and attacking police officers. Both incidents occurred during economic recession and both under governments led by the Conservative Party. Both governments employed austerity measures which led to growing unemployment and criticism from both the Opposition and the public. All these factors are believed to be behind the unrest, together with a high number of immigrants from ethnic minorities and, finally, police discrimination of these minorities. The riots of 2011 were unique in one distinct aspect –the usage of social media. The rioters used social media organize the disruption which allowed events to progress quicker than ever before. Academics and experts on social media have partially 45


disproved these statements by examining Facebook and Twitter. According to them, just a few people tried to organize the riots via this kind of social media. The BlackBerry Messenger service was much more important for organizing these riots, which had the advantage of being completely private. People could lot through the use of their own mobile phones without problems. The thirty years between both incidents changed priorities and values in British society. Property and brands became very important in the lives of most of the people and they became a part of consumer society in recent years. Some of the people felt excluded because they could not afford what others had, and experts say this was also one of the reasons for the riots of 2011.

46


Seznam použité literatury Primární prameny Heath, Edward, „Leader's speech, Blackpool 1968“, British Political Speech (1968), http://www.britishpoliticalspeech.org/speech-archive.htm?speech=115 (staženo 24. 4. 2013). Thatcher, Margaret, Roky na Downing Street. 1. vyd. (Praha: Naše vojsko, 1996) 105108. Tisk a internetové články: „1981: Brixton riots report blames racial tension.“BBC On This Day http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/november/25/newsid_2546000/254623 3.stm (staženo 31. 3. 2013). „A tale of two cities.“ Birmingham Mail (1. 5. 2013), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013) . „Burn Baby Burn – Please!“ National Review (21. 8. 1981), http://search.ebscohost.com/ (staženo 2. 10. 2012). „David Starkey's race comments after the riots 'disgraced the academic world', say 100 leading historians“, Daily Mail Online (26. 8. 2001), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2030338/UK-riots-David-Starkeys-racecomments-disgraced-academic-world-say-100-leading-historians.html (staženo 27. 3. 2013). „History of the Metropolitan Police: Brixton Riots, 1981.“Metropolitan Police, http://www.met.police.uk/history/brixton_riots.htm (staženo 31. 3. 2013). „Man who gave gun to Mark Duggan jailed for 11 years“, The Guardian (26. 2. 2013), http://www.guardian.co.uk/uk/2013/feb/26/man-gave-gun-mark-duggan (staženo 13. 4. 2013). „Q&A: The Scarman Report“, BBC News (27. 4. 2004), http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/bbc_parliament/3631579.stm (staženo 15. 4. 2013). „Riot problems still an issue, Mayor Boris Johnson says“,BBC News (6. 8. 2012), http://www.bbc.co.uk/news/uk-19144888 (staženo 8. 10. 2012). „Royal wedding: The way we were in 1981“, BBC News (19. 11. 2010), http://www.bbc.co.uk/news/uk-11792706 (staženo 14. 3. 2013). 47


„SPECIÁL: Přistěhovalci rozpoutali násilí ve Francii“, idnes.cz, (7. 11. 2005) http://zpravy.idnes.cz/special-pristehovalci-rozpoutali-nasili-ve-francii-fyp/domaci.aspx?c=A051107_104603_prilohy_miz (staženo 1. 5. 2013). „State multiculturalism has failed, says David Cameron“, BBC News (5. 2. 2011), http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-12371994 (staženo 27. 4. 2013). „Three killed protecting property during Birmingham riots“, BBC News (10. 8. 2011), http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-birmingham-14471405 (staženo 7. 4. 2013). „United Kingdom Unemployment Rate“, Trading Economics (2012), http://www.tradingeconomics.com/united-kingdom/unemployment-rate (staženo 14. 3. 2013) Tabulky pro rok 1981 a 2011. „United Kingdom: A Reluctant Country of Immigration: Economic Migration, Enlargement, and the Recession“, Migration Information Source (2009), http://www.migrationinformation.org/feature/display.cfm?ID=736 (staženo 30. 3. 2013). „Watchdog contradicts Cameron on impact of austerity on growth“, BBC News (8. 3. 2013), http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-21714549 (staženo 15. 4. 2013). „What happened on Stephen Lawrence's last night alive ?“ BBC News (13. 3. 1998) http://news.bbc.co.uk/2/hi/special_report/1998/03/98/lawrence/65060.stm (staženo 1. 5. 2013). Allen,Vanessa, „They threatened to stab me, says student mugged by 'good samaritans' during London riots“, Daily Mail Online (11. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2024461/LONDON-RIOTS-2011-AshrafHaziq-says-good-samaritans-threatened-stab-him.html (staženo 7. 4. 2013). Ball, James a Symeon Brown, „Why BlackBerry Messenger was rioters' communication method of choice“, The Guardian (7. 12. 2011), http://www.guardian.co.uk/uk/2011/dec/07/bbm-rioters-communication-method-choice (3. 4. 2013). Bohannon, John, „Tweeting The London Riots“, Science (18. 5. 2012), http://www.sciencemag.org/content/336/6083/831.full (7. 2. 2013). Brown, Ruth, „Racism and Immigration in Britain“, International Socialism Journal, 68 (1995), http://pubs.socialistreviewindex.org.uk/isj68/brown.htm (staženo 7. 4. 2013). Burns, John F., a Allan Cowell, „After Riots, British Leaders Offer Divergent Proposals“, The New York Times (15. 8. 2011), http://search.ebscohost.com/ (staženo 7. 2. 2013). Camber, Rebecca, „UK rioters came from abroad: 1 in 7 jailed after summer of violence was a foreign national“, Daily Mail Online (24. 10. 2011), 48


http://www.dailymail.co.uk/news/article-2052617/UK-rioters-came-44-countries-1-7jailed-foreign-national.html (staženo 28. 3. 2013). Carrell, Severin, „England riots: Alex Salmond angry as 'UK' headlines sweep Scotland into fray“, The Guardian (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 29. 4. 2013). Dodd,Vikram, „Mark Duggan was holding loaded gun when police shot him, courthears“, The Guardian (18. 9. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/sep/18/mark-duggan-holding-gun-court (staženo 13. 4. 2013). Dodd,Vikram, „Police up to 28 times more likely to stop and search black people – study: Human rights watchdog warns of 'racial profiling' as data reveals under 3% of stop and searches leads to an arrest“, The Guardian (12. 6. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/jun/12/police-stop-and-search-black-people (staženo 10. 4. 2013). Doyle, Jack, „Millions desert Labour because of immigration with 80% of supporters wanting drastic curbs on numbers“, Daily Mail Online (23. 10. 2012), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2222188/Millions-desert-Labour-immigration80-supporters-wanting-drastic-curbs-numbers.html (staženo 8. 4. 2013). Farivar, Cyrus, „Police monitor rioters' BlackBerry messages“, Deutsche Welle (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). Ginsberg, Jodie a Stefano Ambrogi, „Anarchy in U.K.: Cops flood London as PM vows to defeat criminals“, The Edmonton Sun (11. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). Guyoncourt,Sally, „Britain has highest immigration in EU“, Expres (7. 2. 2013) http://www.express.co.uk/news/uk/376108/Britain-has-highest-immigration-inEU(staženo 28. 3. 2013). Halliday, Josh, „London riots: how BlackBerry Messenger played a key role“, The Guardian (8. 8. 2011) http://www.guardian.co.uk/media/2011/aug/08/london-riotsfacebook-twitter-blackberry (staženo 3. 5. 2013). Hastings, Chris, „'White chavs have become black': David Starkey TV outburst provokes race row as he claims Enoch Powell was right“, Daily Mail Online (14. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-2025554/David-Starkey-says-EnochPowell-right-infamous-rivers-blood-speech.html (staženo 1. 5. 2013). Helm, Toby a Tracy McVeigh, „England riots: coalition row grows over 'kneejerk' response: Senior Liberal Democrats attack 'hasty' measures as housing charities condemn the threat of eviction“, The Guardian (13. 8. 2011), http://www.guardian.co.uk/politics/2011/aug/13/england-riots-coalition-response (staženo 27. 3. 2013). 49


Huntley, Dana, „What's happening in England?“, British Heritage, 6 (2012), http://search.ebscohost.com/ (staženo 28. 9. 2012). Jones, George a BenedictBrogan, „Howard visits race riot town to attack Labour policy on immigrants.“ TheTelegraph (19. 2. 2004), http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1454771/Howard-visits-race-riot-town-toattack-Labour-policy-on-immigrants.html (staženo 28. 4. 2012). Judd, Terri, „Mark Duggan inquest: commission investigating police shooting that sparked summer riots 'not fit for purpose'“The Independent (2013), http://www.independent.co.uk/news/uk/crime/mark-duggan-inquest-commissioninvestigating-police-shooting-that-sparked-summer-riots-not-fit-for-purpose8548827.html (staženo 13. 4. 2013). Lay, Paul, „Fromthe Editor.“HistoryToday 62, č. 11 (2012): 2., http://search.ebscohost.com/ (staženo 28. 10. 2012). McGrath, John Michael, „Urban guru Richard Florida joins the chorus of voices warning that the London riots could happen in Toronto“, Toronto Life (2011), http://www.torontolife.com/informer/random-stuff-informer/2011/08/22/richard-floridawarns-toronto/ (staženo 7. 4. 2013). Mercury,Sunday, „How Margaret Thatcher was influenced by Enoch Powell“, Birmingham Mail (3. 5. 2009), http://www.birminghammail.co.uk/news/localnews/how-margaret-thatcher-was-influenced-by-enoch-240006 (staženo 28. 3. 2013). Muir, Hugh, „The Stephen Lawrence case: how it changed Britain“, The Guardian (3. 1. 2012), http://www.guardian.co.uk/uk/2012/jan/03/how-stephen-lawrence-changedbritain (staženo 8. 4. 2013). Newburn, Tim, Paul Lewis a Josephine Metcalf. „A new kind of riot? From Brixton 1981 to Tottenham 2011“, Guardian Unlimited (10. 12. 2011), https://global.factiva.com (staženo 24. 4. 2013). Peach, Ceri, „A geographical perspective on the 1981 urban riots in England“, Ethnic & Racial Studies 9, č. 3 (1986): 396-410, http://search.ebscohost.com/ (staženo 30. 9. 2012). Phillips, Melanie, „Britain's liberal intelligentsia has smashed virtually every social value“, Daily Mail Online (11. 8. 2011), http://www.dailymail.co.uk/debate/article2024690/UK-riots-2011-Britains-liberal-intelligentsia-smashed-virtually-socialvalue.html (staženo 27. 4. 2013). Phillips, Richard, Diane Frost a Alex Singleton. „Researching the riots“, The Geographical Journal 179, č. 1 (2012): 8, http://search.ebscohost.com/ (staženo 7. 2. 2013).

50


Polochová, Iveta, „Nebudeme rájem pro imigranty, přitvrzují Britové“, MF Dnes, 26. 3. 2013. Reid, Sue, „Heroes or anarchists? The 1981 Brixton riots are now being hailed by the Left as a heroic uprising. The truth is rather different“, Daily Mail (16. 4. 2011), http://www.dailymail.co.uk/news/article-1377495/Heroes-anarchists-The-1981-Brixtonriots-hailed-Left-heroic-uprising-The-truth-different.html (staženo 9. 5. 2013). Robinson, James, „Malaysian student mugged during riots was 'attacked at knifepoint'“, The Guardian (10. 8. 2011), http://www.guardian.co.uk/uk/2011/aug/10/malaysianstudent-mugged-riots (staženo 2. 5. 2013). Simons, Ned, „David Cameron: Austerity Could Last Until 2020“, Huffington Post, http://www.huffingtonpost.co.uk/2012/07/19/david-cameron-austerity2020_n_1685238.html (staženo 1. 5. 2013). Sonwalkar, Prasun, „Cameron cuts short holidays as riots spread across UK.“, The Press Trust of India Limited (9. 8. 2011), https://global.factiva.com (staženo 23. 2. 2013). Starkey, David, „The 2011 English summer riots revisited“,The Telegraph (5. 8. 2012), http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/law-and-order/9453633/The-2011-Englishsummer-riots-revisited.html# (staženo 26. 10. 2012). Whitfield, James, „Stop and search: what can we learn from history?“, BBC History Magazine, http://www.historyextra.com/feature/stop-and-search-what-can-we-learnhistory (staženo 11. 4. 2013). Webové stránky organizací a blogy: „Aplikace BlackBerry Messenger“ http://docs.blackberry.com/kokr/smartphone_users/deliverables/18656/About_BlackBerry_Messenger_622526_11.jsp (staženo 3. 5. 2013). „Enoch Powell: Life and Views“, http://www.enochpowell.net/ (staženo 25. 3. 2013). „Ethnicity and National Identity in England and Wales 2011“, Office for national statistics (11. 12. 2012) http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171776_290558.pdf (staženo 13. 5. 2013) „Independent Police Complaints Commission“, http://www.ipcc.gov.uk/en/Pages/default.aspx (staženo 13. 5. 2013) „Statistical bulletin on the public disorder of 6th to 9th August 2011 - September 2012 update“ (13. 9. 2012) Ministry of Justice Statistics Bulletin https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/172101/a ugust-public-disorder-stats-bulletin-130912.pdf.pdf (staženo 29. 4. 2013).

51


Becker, Ellie, „14 Twitter Basics How It Works and How to Use It“, Small Bussiness Television Network http://www.sbtv.com/experts/featured-business-bloggers/elliebecker/14-Twitter-Basics-How-It-Works-and-How-to-Use-It-138851474.html (staženo 2. 4. 2013). Berman, Gavin, „The August 2011 riots: a statistical summary –Commons Library Standard Note“,House of Commons Library, SN06099 (26. 10. 2011): 4, http://www.parliament.uk/briefing-papers/SN06099 (staženo 28. 3. 2013). Egnor, Bill, „British Conservatives See Riots as a Failure of Liberalism“,My FDL Reader Diaries (11. 8. 2011), http://my.firedoglake.com/somethingthedogsaid/2011/08/11/british-conservatives-seeriots-as-a-failure-of-liberalism/ (staženo 8. 10. 2012). Husbands, Christopher T, „Rivers of Blood speech: Background“, http://www.martinfrost.ws/htmlfiles/rivers_blood2.html (staženo 25. 3. 2013). Poláček, Juraj, „Enoch Powell, nepochopený a ignorovaný prorok nešťastia multikulturalizmu“, Blogovisko -Parlamentní listy, http://www.blogovisko.sk/enochpowell-nepochopeny-a-ignorovany-prorok-nestastia-multikulturalizmu.html. (staženo 27. 3. 2013). Sangha, Suki, „Brixton 30 Years On: Riots Then and Now“, International Socialist Group (11. 8. 2011), http://internationalsocialist.org.uk/index.php/2011/08/brixton-30years-on-riots-then-and-now/ (staženo 31. 3. 2013). Wainwhright, Martin, „Ten theories why most northern cities stayed calm last week“, The Northerner Blog of the Guardian (15. 8. 2011) http://www.guardian.co.uk/uk/thenortherner/2011/aug/15/riots-birmingham-bradford-hull-leeds-liverpool-manchestermiddlesbrough-newcastle (staženo 11. 5. 2013). Washington Jr., Linn, „Olympic Security's Dual Motive: Conservative English Officials Ignore Lessons of 2011 Riots“, This Can´t Be Happening (6. 8. 2012), http://thiscantbehappening.net/node/1272 (staženo 8. 10. 2012). Wilson, Paul, „Networks Blame British Riots on Poverty, Ignore Moral, Economic Failure of Welfare State“, News Busters (17. 8. 2011). http://newsbusters.org/blogs/paul-wilson/2011/08/17/networks-blame-british-riotspoverty-ignore-moral-economic-failure-welf (staženo 8. 10. 2012). Woolley, Simon, „Zita Holbourne: Race activist wins top award“, Operation Black Vote (26. 9. 2012), http://www.obv.org.uk/news-blogs/zita-holbourne-race-activist-wins-topaward (staženo 11. 4. 2013). Sekundární prameny: Odborné monografie:

52


Drulák, Petr, Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. (Praha: Portál, 2008). Fajmon, Hynek, Margaret Thatcherová a její politika. (Brno: Barrister and Principal, 1999). Judt, Tony, Poválečná Evropa: historie po roce 1945. (Praha: Slovart, 2008) 555 – 562. Marr, Andrew, A history of modern Britain. (London: Macmillan, 2007) 389-392. Rovná, Lenka, Premiérka jejího veličenstva. (Praha: Evropský kulturní klub, 1991). Odborné články: Vrouva, Ioanna a Louis Dennington, „“Hug a Hoodie”: Reflections in the Aftermath of the English Riots“, International Journal of Applied Psychoanalytic Studies, 8 (3. 11. 2011): 341-345, http://search.ebscohost.com/ (staženo 5. 12. 2012). Chow, Joseph K. F., „The Attitudes of English Adolescents to Protest Activities: Reflections from the International Civic and Citizenship Study on 2011 England Riots“, The Hong Kong Institute of Education 15, č. 1 (2012): 16, http://search.ebscohost.com/ (staženo 26. 1. 2013).

53

Anna Kubešková Nepokoje ve Velké Británii 2011 srovnání s rokem 1981

Recommend Documents