ANALÝZA ZAPOJENÍ KONKRÉTNÍHO PODNIKU DO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU

Masarykova Univerzita Fakulta Ekonomicko-Správní Studijní obor: Podnikové hospodářství

ANALÝZA ZAPOJENÍ KONKRÉTNÍHO PODNIKU DO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU

Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

Ing. Alena Šafrová Drášilová

Jan Predný Brno 2011

Masarykova Univerzita Fakulta Ekonomicko-Správní Katedra ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:

Jan Predný

Obor:

Podnikové hospodářství

Název tématu:

Analýza zapojení konkrétního podniku do mezinárodního obchodu

Název anglicky:

The Analysis of the Involvement of a Concrete Company into International Trade

Zásady pro vypracování: Cíl práce: Mezinárodní obchod představuje pro podnik příležitost, jak se uplatnit na zahraničních trzích a realizovat svou konkurenční výhodu nejen na lokálním trhu. Cílem práce bude analýza způsobu a výsledků zapojení konkrétního podniku do mezinárodního obchodu a jejich vyhodnocení včetně návrhů ke zlepšení. Postup práce a použité metody: V teoretické části budou představeny a diskutovány formy a možnosti realizace mezinárodního obchodu. Bude rovněž teoreticky představen analytický nástroj použitý v praktické části. Praktická část se bude zabývat analýzou konkrétní situace v podniku. Součástí bude i rozbor problémových oblastí, jejich vyhodnocení, diskuse a shrnutí získaných poznatků.

Anotace Autor:

Jan Predný

Název:

Analýza zapojení konkrétního podniku do mezinárodního obchodu

Klíčová slova: Mezinárodní obchod, nadnárodní společnosti, organizační struktury nadnárodních společností, analýza, Siemens

Annotation Author:

Jan Predný

Title:

The Analysis of the Involvement of a Concrete Company into International Trade

Keywords:

International trade, multinational corporations, organization schemes in multinational corporations, analysis, Siemens

Rozsah stran vč. příloh:

63

Rozsah stran bez příloh:

59

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Analýza zapojení konkrétního podniku do mezinárodního obchodu“ vypracoval samostatně pod vedením Ing. Aleny Šafrové Drášilové a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomickosprávní fakulty MU.

V Brně dne ….....................

Kontakt: E-mail:

[email protected]

Tel.:

+420 775 611 255

Podpis ............................

Poděkování

Rád bych zde vyjádřil poděkování za odborné vedení, cenné rady a pomoc své vedoucí bakalářské práce Ing. Aleně Šafrové Drášilové. Dále bych rád poděkoval paní Ing. Ivaně Urbáškové a mému otci, panu Ing. Janu Prednému, za poskytuní potřebných podkladů ze společnosti Siemens s.r.o. a za jejich ochotu pomoci mi při zpracování bakalářské práce. V neposlední řadě patří poděkování také mé rodině a přátelům, kteří mě při zpracování bakalářské práce podporovali a pomáhali mi.

Obsah 1. Úvod.................................................................................................................................................8 1.1 Cíl práce.....................................................................................................................................9 1.2 Definice výzkumných otázek a použité výzkumné metody....................................................10 1.3 Způsob zpracování a metodický postup...................................................................................10 TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................................11 2. Teorie mezinárodního obchodu......................................................................................................12 2.1 Vznik mezinárodního obchodu................................................................................................12 2.2 Funkce a formy mezinárodního obchodu................................................................................13 2.3 Míra otevřenosti ekonomiky....................................................................................................13 2.4 Prostředky obchodní politiky státu..........................................................................................14 2.5 Teoretická východiska mezinárodního obchodu......................................................................15 2.5.1 Kvantitativní teorie peněz................................................................................................15 2.5.2 Absolutní výhoda.............................................................................................................15 2.5.3 Komparativní výhoda.......................................................................................................16 2.6 Překážky mezinárodního obchodu...........................................................................................16 3. Teorie nadnárodních společností....................................................................................................18 3.1 Definice nádnárodních společností..........................................................................................18 3.2 Podstata nadnárodních společností..........................................................................................18 3.3 Vývoj nadnárodních společností..............................................................................................19 3.3.1 Období do začátku dvacátého století...............................................................................19 3.3.2 Novodobá historie nadnárodních společností..................................................................20 3.3.3 Vývoj posledních let, hospodářská krize.........................................................................20 3.4 Ukazatele mezinárodnosti nadnárodních společností..............................................................21 3.5 Organizační struktury v nadnárodních společnostech.............................................................21 3.5.1 Organizační struktury na mezinárodní úrovni..................................................................22 3.5.2 Organizační struktury na místní úrovni............................................................................23 4. Představení analytického postupu..................................................................................................26 4.1 Sběr a třídění poznatků ...........................................................................................................26 4.2 SWOT Analýza........................................................................................................................27 4.2.1 Principy SWOT analýzy..................................................................................................27 4.2.2 Chronologický postup......................................................................................................28 4.2.3 Vnitřní analýza.................................................................................................................28 4.2.4 Vnější analýza..................................................................................................................28 4.2.5 Vyhodnocení analýzy.......................................................................................................29 PRAKTICKÁ ČÁST..........................................................................................................................31 5. Analýza zkoumané divize...............................................................................................................32 5.1 Představení zkoumané divize...................................................................................................32 5.1.1 Mateřský koncern Siemens AG........................................................................................32 5.1.2 Siemens Česká republika.................................................................................................33 5.1.3 Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution...........................................................33 5.2 Analýza organizační struktury.................................................................................................34 5.2.1 Základní schematické principy........................................................................................34 5.2.2 Nadnárodní úroveň...........................................................................................................35 5.2.3 Národní úroveň................................................................................................................36 5.2.4 Pozice zkoumané divize v koncernové struktuře.............................................................37 5.2.5 Schematické shrnutí.........................................................................................................38 5.3 Koncernová metodická nařízení mezinárodního obchodu.......................................................39 5.3.1 Základní charakteristiky mezinárodního obchodu v koncernu........................................39 5.3.2 Schémata vnitrokoncernového zahraničního obchodu....................................................40 5.3.3 Proces realizace mezinárodního obchodu ve zkoumané divizi........................................42

5.4 Mezinárodní obchod v číslech.................................................................................................43 5.5 Sestavení matice SWOT..........................................................................................................46 5.5.1 Definování vnitřního a vnějšího prostředí.......................................................................47 5.5.2 Vnitřní analýza.................................................................................................................47 5.5.3 Vnější analýza..................................................................................................................48 5.5.4 Matice SWOT..................................................................................................................51 5.5.5 Vyhodnocení efektivnostních faktorů a návrh doporučených opatření............................51 6. Shrnutí a závěr................................................................................................................................54 Seznam použitých zdrojů...................................................................................................................56 Seznam použitých zkratek..................................................................................................................57 Seznam použitých obrázků, grafů a tabulek.......................................................................................58 Seznam příloh.....................................................................................................................................59

1. Úvod Význam mezinárodního obchodu v posledních letech intenzivně roste. Díky technologickému pokroku, globalizaci a participaci nových rozvojových zemí na mezinárodních trzích se neustále zvyšují konurenční tlaky na jednotlivé podniky, které se na těchto trzích realizují. Zvyšuje se tedy i potřeba přistupovat k mezinárodnímu obchodu jako k vědecké disciplíně a využít všech dostupných teoretických i praktických poznatků ke zlepšení pozice podniku na světových trzích. V České republice má mezinárodní obchod dokonce ještě významnější postavení než ve většině jiných zemí, neboť česká ekonomika patří mezi nejvíce otevřené na světě1. To je jeden z hlavních důvodů, proč si autor práce toto téma vybral, neboť praktický význam zkoumaného tématu úzce souvisí s rozvojem osobnosti a možnostmi uplatnění na českém trhu práce. Analýza bude zaměřena na českou pobočku nadnárodního koncernu Siemens AG, konkrétně tedy sektor Energy, divize Distribution (dále jen zkoumaná divize). Jedná se o silného hráče na mezinárodních trzích, který se významně podílí na mezinárodním obchodu České Republiky. Zapojení zkoumané divize do mezinárodního obchodu je ještě o to zajímavější, že je součástí velkého nadnárodního koncernu, což se projevuje velmi specifickými způsoby realizace mezinárodního obchodu. Cílem této bakalářské práce tedy je mj. tato specifika osvětlit a přiblížit čtenáři, jaké nástrahy a problémy mohou v takové struktuře nastat. Vzhledem k tomu, že některé zásadní poskytnuté údaje ze zkoumané divize jsou považovány za citlivé a obsahují obchodní tajemství, praktická část této práce je zpracována jako neveřejná.

1 Otevřená ekonomika se charakterizuje vysokým podílem mezinárodního obchodu (exportu/importu) na HDP země, viz. kapitola 2.3

8

1.1 Cíl práce Společnost Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution, vystupuje na mezinárodních trzích jako importér – dodavatel zahraničních produktů na český trh. Realizuje tedy obchodní činnost.

Cíl práce byl definován následovně: Analýza zapojení společnosti Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution, do mezinárodně-obchodních procesů koncernu Siemens AG v těchto dvouch rovinách: •

Organizační struktura nadnárodního koncernu

•

Pohyb zboží a služeb

Výsledkem práce bude ucelený pohled na problematiku zahraničního obchodu v nadnárodní společnosti a její pobočce s hlubším zaměřením na potenciální problémové oblasti, včetně případných doporučení a návrhů na zlepšení.

9

1.2 Definice výzkumných otázek a použité výzkumné metody 1) Jakou organizační strukturu má nadnárodní koncern Siemens AG a jaká je pozice zkoumané divize v této struktuře? (metoda deskriptivní) 2) K jakým tokům zboží a služeb dochází v souvislosti se zkoumanou divizí? (metoda deskriptivní a analytická, matematicko-statistická) 3) Jaký vliv mají koncernové směrnice na výše zmíněné procesy? Jakou míru samostatnosti má management zkoumané divize při rozhodování? (metoda deskriptivní, analytická) 4) Jaký je aktuální vývoj situace, a jak ovlivnila procesy v koncernu světová finanční a ekonomická krize posledních let? (metoda deskriptivní, analytická)

1.3 Způsob zpracování a metodický postup Na základě stanovených a vytyčených otázek byl zvolen metodický postup, který je uplatňován v celé práci. Jedná se o postup deskriptivní, spočívající v nastínení určitých aspektů týkajících se rozsáhlé ekonomické a technické dokumentace ze společnosti Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution, obdržené od vrcholového managementu. Dále se jedná o metodu analytickou a matematicko-statistickou za účelem zpracování ohodnocení ekonomických jevů, jež probíhají v podniku.

10

TEORETICKÁ ČÁST

11

2. Teorie mezinárodního obchodu Termín mezinárodní obchod je z volného překladu definice WTO stanoven jako souhrn ekonomických interakcí mezi různými národy, zahrnující výměnu zboží a služeb, tedy vývoz a dovoz. Hlavním východiskem mezinárodního obchodu je komparativní výhoda, což znamená, že každá země, bez ohledu na úroveň jejich rozvoje, může najít něco, co může produkovat levněji než jiné země. Souhrn mezinárodního obchodu realizovaného konkrétní zemí je vyčíslen její obchodní bilancí. Mezinárodní obchod umožňuje efektivnější alokaci zdrojů díky rozšíření dělby práce na mezinárodní úroveň. Tím dochází ke snižování nákladů a zvyšování výnosů producentů a užitku spotřebitelů. Mezinárodní obchod je tedy z čistě tržního hlediska prospěšný pro všechny zůčastněné strany (což mimo jiné také vyplívá ze základního předpokladu, že obchodní transakce se dějí dobrovolně za aktivní participace všech zůčastněných), protože při něm dochází k realizaci absolutních a komparativních výhod.

2.1 Vznik mezinárodního obchodu Základní příčiny vzniku mezinárodního obchodu podnítily dvě skupiny důvodů. Prvním skupinou byly důvody objektivní: •

rozdílné výrobní podmínky – jednotlivé země mají odlišné podmínky k produkci určitých statků, tedy především přírodní a lidské zdroje a klimatické podmínky

•

úspory z rozsahu – při realizaci mezinárodního obchodu mohou podniky díky rozšíření svého odbytu zvýšit úspory z rozsahu

•

rozdílná poptávka – spotřebitelé v různých zemích mají různé preference a mezinárodní obchod může být nástrojem k jejich lepšímu uspokojení

Druhou skupinou byly důvody subjektivní. Zde vstupují do rozhodování i různé subjektivní faktory, ať už politické či ekonomické. Politickým faktorem může být například častá preference zemí k obchodu se zeměmi spřátelenými, či politicky nějak provázanými (například zemí s podobným politickým systémem). Ekonomickými důvody důvody jsou např. všeobecně existující tendence využít přebytky výroby v jedné zemi vývozem do jiné země, kde je jich třeba. Dále je to snaha o dovoz výrobků, zboží a služeb, které daná země nemůže vyrobit či poskytnout, úsilí modernizovat svoji výrobu či pokus o snížení nezaměstnanosti na domácím trhu prostřednictvím zapojení země do mezinárodního obchodu. Dalším ekonomickým důvodem je zájem státu na vytvoření konkurence domácím výrobcům a snaha většiny států prostřednictvím mezinárodní směny podpořit politické a ekonomické vazby mezi státy.

12

2.2 Funkce a formy mezinárodního obchodu Funkce mezinárodního obchodu jsou: •

Transformační funkce mění strukturu domácího trhu a zvyšuje sortiment (složení).

•

Parametrická umožňuje srovnávání technických parametrů našich výrobků se světovými.

•

Transmisní přináší informace o nových službách, nových výrobcích, nových technologiích a nových výrobních postupech, které se prosazují na světových trzích.

Základními formami mezinárodního obchodu je: •

Import tedy dovoz

•

Export tedy vývoz

•

Reexport tedy jakýsi „převývoz“, tedy vývoz dovezených komodit

Reexport je specifickou formou mezinárodního obchodu, neboť v něm dochází k obchodu s komoditami, které nejsou v dané zemi ani vyráběny, ani spotřebovávany. Důvody k reexportu mohou být různé, ať už logistické (zboží se často přeskupuje a reexportuje ve významných dopravních uzlech, „křižovatkách obchodních cest“), či politické (kdy do obchodního vztahu dvou zemí z politických důvodů vstupuje třetí strana jako jakýsi prostředník, např. obchodní vztahy Izraele a arabských zemí, které odmítají prodávat ropu přímo židovskému státu – ropa je reexportována přes jiné země).

2.3 Míra otevřenosti ekonomiky Míru zapojení jednotlivých zemí do mezinárodního obchodu označujeme jako míru otevřenosti ekonomiky. Ta bývá nejčastěji číselně vyjádřena podílem dovozu a vývozu na HDP: Import Export Míra otevřenosti ekonomiky= HDP Dalším ukazatelem je závislost země na mezinárodním obchodě. Ta se měří podílem dovozu na vyrobené produkci a podílem vývozu na spotřebované produkci: dovoz vývoz , vyrobená prodkuce spotřebovaná produkce Čím jsou tyto podíly vyšší, tím větší je závislost země na mezinárodním obchodě.

13

2.4 Prostředky obchodní politiky státu Každý stát má k dispozici určité prostředky, kterými prosazuje svoje zájmy na mezinárodních trzích. Účelem těchto nástrojů může být buď podpora exportu, ochrana domácího trhu. Rozlišujeme 2 základní druhy prostředků obchodní politiky státu:

•

tarifní

•

netarifní

„Tarifními opatřeními jsou taková opatření, která splňují podmínku systematické aplikace.“ (KUBIŠTA, 2009, s. 49) Zpravidla se jedná o cla (dovozní, vývozní) nebo tarify. Netarifními opatřeními rozumíme opatření jiná než tarifní, např. kvóty, přirážky, dodatečné daně, zákazy vývozu či dovozu, atd. Netarifních opatření je velmi mnoho, nelze je proto jednoduše sumarizovat. V zásadě platí, že kterékoli nesystematické opatření považujeme za netarifní.

Dalším druhem dělení prostředků obchodní politiky státu je dělení na smluvní a autonomní nástroje. Smluvní prostředky obchodní politiky jsou např. platební dohody, finanční dohody (např. o zamezení dvojího zdanění), celní úmluvy (CEFTA), dopravní dohody, dohody o vědecko technické spolupráci apod. Autonomní prostředky jsou např. dovozní cla a celní režim, dovozní kvantitativní opatření, devizový režim, subvence (tj. dotace vývozu), systém podpory vývozu apod. (PLISKOVÁ, 2006, s. 10) Nejčastěji používanými a klasickými prostředky bilaterální (dvoustranné) zahraničněobchodní politiky jsou obchodní smlouvy a dohody, dohody o volném obchodu, dohody o zamezení dvojího zdanění, dohody o podpoře a ochraně investic, dohody o hospodářské a vědecko-technické spolupráci a obchodní činnosti smíšených orgánů. Většina obchodních smluv je založena na základě WTO, doložce nejvyšších výhod. Bilaterální a multilaterální obchodní politika nemohou být striktně oddělitelnými kategoriemi. Zacházení podle doložky nejvyšších výhod je vlastně režim, který smluvní státy poskytují výrobkům především na hranici, tj. při vstupu do (dovoz), výstupu z (vývoz), či průjezdu (tranzit) jejich celním územím. Ale větší část obratu zahraničního obchodu ČR se uskutečňuje na základě preferenčních obchodních smluv (smluv o celní unii či oblasti volného obchodu). Další významnou smlouvou v zahraničněobchodní spolupráci je smlouva o zamezení dvojího zdanění. Smyslem smlouvy o zamezení dvojího zdanění je podpořit mezinárodní hospodářskou spolupráci tím, že plátci daně budou ve státě svého sídla či bydliště vyloučeni ze zdanění těch příjmů, které byly smlouvou přenechány ke zdanění druhého smluvního státu, případně daň, kterou zaplatili podle smlouvy ve státě zdroje, bude započtena do celkové daňové povinnosti ve státě sídla nebo bydliště. Smlouvy, které uzavřela ČR s ostatními zeměmi, vycházejí s modelů OSN a OECD. (PLISKOVÁ, 2006, s. 11) 14

2.5 Teoretická východiska mezinárodního obchodu 2.5.1 Kvantitativní teorie peněz Patrně nejvýznamnější příspěvek k teoriím mezinárodního obchodu předložil David Hume (1711-1776) ve své eseji nazvané jednoduše O penězích (Of Money). V této eseji již zcela zřetelně formuloval principy fungování kvantitavivní teorie peněz, která je dodnes nedílnou součástí většiny kvalitních učebnic ekonomie. Ve své eseji Hume vysvětluje, že růst množství peněz v ekonomice v důsledku aktivní obchodní bilance povede zároveň k růstu cen, a tedy ke zhoršení cenové konkurenceschopnosti domácích podnikatelů. Výsledkem bude snižování salda obchodní bilance. Není tedy možné, aby země vykazovala dlouhodobě přebytek či schodek obchodní bilance. Dodejme, že Hume jako předchůdce klasiků nepředpokládal, že by zvýšení množství peněz v ekonomice mohlo vést i ke zvýšení domácí výroby. Zároveň ve svých úvahách pracoval s pevnými měnovými kurzy, protože hodnota tehdejších měn byla dána množstvím zlata nebo stříbra v nich obsaženém. Měnové kurzy tedy byly dány poměrem zlatých (stříbrných) obsahů dvou měn. (KUBIŠTA, 2009, s. 15) Přestože se Hume jako filozof věnoval teoriím mezinárodního obchodu spíše okrajově, jsou dvě jeho eseje O obchodní bilanci (Of the Balance of Trade) a O žárlivosti obchodu (Of the Jealousy of Trade) věnované přímo této problematice. Dokazuje v nich, že zahraniční obchod může být prospěšný pro obě zúčastněné země a že země, která se brání dovozu, poškozuje hlavně sama sebe. Z těchto esejí je patrné, že Hume již velice dobře chápal význam mezinárodní dělby práce a nepřímo formuloval princip absolutní výhody, za jehož autora je obecně považován jeho přítel Adam Smith (viz. následující kapitola). (KUBIŠTA, 2009, s. 15)

2.5.2 Absolutní výhoda Teorii absolutních výhod představil Adam Smith (1723-1790) ve svém všeobsažném díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (An Inquiry into the Nature and Causes of Wealth of Nations) vydaném v roce 1776. Tato teorie říká, že každá země by se měla specializovat na produkci těch statků, jež je schopna produkovat levněji než ostatní země. Tyto statky bude vyvážet do zemí, kde je jejich produkce dražší, a naopak z nich dovážet statky, které jsou tyto země schopny produkovat levněji. Zjednodušeně řečeno, kazdá země by se měla zaměřit na to, co jí jde nejlépe. (KUBIŠTA, 2009, s. 15) Absolutní výhoda tedy dle této teorie existuje, je-li země schopna výrobek produkovat s nižšími absolutními náklady než ostatní. Vzájemná směna zboží tedy může zlepšit alokaci zdrojů tím, že dojde k dělbě práce mezi jednotlivými zeměmi. Teorie absolutních výhod nabízí poměrně názorné vysvětlení a odůvodnění procesu mezinárodní směny zboží a služeb a také kvantifikaci výnosů z mezinárodního obchodu, avšak z praktického hlediska ji lze jen velmi obtížně aplikovat na reálné situace a skutečné procesy mezinárodního obchodu. V dnešní době lze tedy teorii absolutních výhod považovat čistě za abstrakci, a pouhý základ pro složitější teorie mezinárodního obchodu. 15

2.5.3 Komparativní výhoda Poměřně bězně se setkáváme se situací, kdy sledovaná země v určitých kritériích nemá žádnou absolutní výhodu, tedy neexistuje statek, který by byla schopna produkovat s nižšími absolutními náklady než ostatní země. I v takovém případě však tato země může profitovat ze vstupu na mezinárodní trhy. Teorie komparativních výhod je dílem anglického makléře a ekonoma Davida Ricarda, jež ji zformuloval ve svém díle Základy politické ekonomie a zdanění (On the Principles of Political Economy and Taxation). Podle této teorie by se každá země, která není schopna realizovat absolutní výhodu, měla zaměřit na ty statky, které je schopna produkovat relativně levněji v porovnání s jinými statky než jiné země. (KUBIŠTA, 2009, s. 18) I realizace komparativní výhody tedy přináší zvýšení užitku obou obchodních partnerů v poměřu, který se bude odvíjet od vzájemných směnných kurzů na trhu. Společně s absolutní výhodou jsou tedy jakýmsi teoretickým základem pro pochopení užitku z mezinárodního obchodu.

2.6 Překážky mezinárodního obchodu Existují 2 základní druhy překážek mezinárodního obchodu: •

přirozené

•

umělé

Mezi přirozené překážky mezinárodního obchodu řadíme především překážky fyzikálního, chemického či geografického rázu, tedy náklady spojené s dopravou, uskladněním, nebo určité vlastnosti komodit, které zabraňuji či výrazně ztěžují jejich transport a obchod s nimi. Dobrým příkladem je obchod s potravinami, který výrazně prodražují náklady na uchování jejich čerstvosti. Další ukázkou je například přenos elektrické energie, který nejenže se s rostoucí vzdáleností prodražuje, ale vlivem velké vzdálenosti či geografických překážek se v mnohých případech stává naprosto neuskutečnitelným. Umělé překážky vznikají různými ochranářskými opatřeními států, které se snaží zabránit pronikání zahraničních podniků na domácí trh. Ačkoli z čistě ekonomického hlediska tyto postupy snižují efektivnost alokace zdrojů, různé země světa se k nim stále často uchylují, a to především z různých netržních důvodů. Mezi umělé překážky řadíme např. cla, tarify, embarga, manipulace se směnnými kurzy atd.

16

Důvody k vytváření umělých překážek zahraničnímu obchodu mohou být následující: •

strategické – ze strategických důvodů je někdy vhodné zabránit vstupu zahraničních subjektů na místní trh, je-li v zájmu země, aby byla v tomto odvětví samostatná a nezávislá na mezinárodním obchodu, především pak pokud tyto subjekty pocházejí z nepřátelských zemí či zemí s nízkou politickou stabilitou (např. zemědělský, zbrojní či energetický sektor)

•

ochrana tradic – vlády často využívají restrikce mezinárodního obchodu, aby ochránily tradiční odvětví výroby a služeb před levnou konkurencí z rozvojových zemí

•

politické – vstup zahraničních subjektů na místní trh bývá často negativně vnímán veřejnosti v souvislosti s růstem nezaměstnanosti, vytlačováním domácích producentů atd.

17

3. Teorie nadnárodních společností 3.1 Definice nádnárodních společností V důsledku integrace a koncentrace nabývají na významu zvláštní ekonomické jednotky, skrývající se dle Štracha (2009) pod pojmenováním multinational corporations (MNC) a multinationals či podle Dvořáčka (2006) transnational corporations (TNC). Organizace pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (OECD) definovala v roce 1977 nadnárodní korporace jako „společnosti nebo jednotky, jejichž vlastnictví je soukromé, státní nebo smíšené, které jsou založeny v různých zemích a vzájemně propojeny tak, že jedna nebo více z nich může vyvíjet významný vliv na činnost druhých, zvláště s ohledem na společné využívání znalostí a zdrojů“. Nadnárodní společnost poskytuje a zabezpečuje své produkty prostřednictvím zahraničních poboček v několika zemích, kontroluje podnikatelské politiky těchto poboček a řídí je z globální perspektivy. Nadnárodní firmy mají zásadní vliv na utváření mezinárodního hospodářského klimatu díky své kapitálové síle a objemu vytvořených hodnot. Není pochyb o tom, že role národních států je determinována jejich ekonomickou silou, a stejně je tomu i u nadnárodních podniků. (ŠTRACH, 2009, s. 34)

3.2 Podstata nadnárodních společností Globalizační proces propojování (integrace) systémů, podniků a trhů za silné podpory elektronické komunikace se již stal nezbytným prvkem světové ekonomiky. Snadnější dostupnost získání informací zvyšuje tlak na konkurenceschopnost (schopnost pružnosti a přizpůsobivosti světovému trhu – skokový vývoj technologií, zkracování životního cyklu produktu), a tím i na změnu strategie. Častým řešením je umístění závodu, provozovny, pobočky ale i centrály do jiné země, kde jsou výhodnější podmínky pro podnikání. Nadnárodní společnosti jsou typickými institucionálními reprezentanty těchto tendencí. Mají největší schopnost využívat komparativních výhod jednotlivých ekonomik a trhů. (DVOŘÁČEK, 2006, s. 148)

Mezinárodně simultánní pohyb kapitálu a často se měnící fiskální a měnové podmínky na jedné straně dávají více možností v oblasti podnikání (mezinárodní či globální diverzifikace), ale na druhé způsobují „globálním“ manažerům obtížnější rozhodování, zodpovídání na otázky jako: Kde ve světě umístit továrnu? Na který globální tržní segment bychom měli proniknout? Jak si udržet a jak předstihnout ostatní v konkurenční výhodě? Kde ve světě bychom měli získat finanční zdroje? atd. Jako hlavní úkol finančních manažerů je propagována maximalizace hodnoty pro akcionáře, tzv. shareholder value (dané tržní cenou akcie a dividendami) a maximalizace přidané hodnoty. (DVOŘÁČEK, s. 148)

18

3.3 Vývoj nadnárodních společností (zpracováno z: DVOŘÁČEK, 2009, s. 148-153) Od počátku moderní civilizace, existence sociálních skupin, institucí a vlád byla neustále hledána cesta k rozvoji ekonomické prosperity. Splnění tohoto cíle bylo dosahováno zejména prostřednictvím tří základních souborů a aktivit: •

pohyb pracovní síly a znalostí

•

obchod, zboží a služby

•

kolonizace nových teritorií

Většina z jmenovaných aktivit vyžadovala podporu ve službách jako je bankovnictví, pojišťovnictví, finanční poradenství, které je díky tomu v přemisťování následovaly. Značná část tehdejších aktivit vytvářejících hodnotu byla iniciována prostřednictvím ekonomických entit – státu, soukromých společností, rodin či soukromých osob. Mimo jejich národní hranice působily zmiňované aktivity díky třem faktorům. První faktor se týkal požadavku podpory obchodních a finančních aktivit, předmětem druhého faktoru byl zájem na tvorbě nové hodnoty a nalézání nových lokalit a cílem třetího faktoru bylo nalezení nových cest k využití domácích úspor. Stručně řečeno, určité předpoklady pro výskyt mezinárodních, přidanou hodnotu vytvářejících aktivit, zde existují již několik stovek let.

3.3.1 Období do začátku dvacátého století Zmínky o existenci různých významných obchodních seskupení a firem se sídlem v různých částech Evropy, které zakládaly své kanceláře a pobočky v mnoha důležitých městech kontinentu, nalézáme od počátku druhého tisíciletí. Dobrým příkladem takového velkého obchodního uskupení je tzv. Hansovní společnost, která se zabývala exportem a importem zboží a byla vlastněna a řízena skupinou hansovních obchodníků se sídlem v Lubecku v Německu. Její specifická výhoda spočívala ve schopnosti koordinovat a rozdělovat kapitál, pracovní sílu a zboží na relativně velkém území (do oblasti její působnosti spadaly významné obchodní trasy v Severním a Baltském moři). Existence tohoto obchodního seskupení přispěla významnou měrou k rozvoji mnoha odvětví v různých částech evropy, např. chovu ovcí v Anglii, produkce železa ve Švédsku či průmyslu v Belgii. Mezi další významné nadnárodní společnosti tohoto období patří např. anglické konsorcium Merchant Adventurers, které se zaměřovalo na oblast výroby a distribuce vlny a textílií, posléze pak bankovnictví. To bylo také doménou významných italských bankovních dynastií jako například Bardi, Acciauli, Peruzzi, které operovaly v Londýně, Brugách i Paříži. V 16. a 17. poté vznikaly významné nadnárodní obchodní společnosti jako East Indian Company, Royal African Company, Virginia Company atd. Pro tyto společnosti je typické blízké spojení se státem a vládami jednotlivých zemí, jež se tak snažily zajistit podporu rozvoje obchodu.

19

3.3.2 Novodobá historie nadnárodních společností S průmyslovou revolucí a rozvojem komunikačních a dopravních technologií se podstatně mění podmínky pro rozvoj nadnárodních společností, neboť nové vynálezy usnadňují proces centralizace a internacionalizace ekonomických činností. Především v meziválečném období značně roste význam amerických a evropských nadnárodních firem. V poválečném období se projevuje dominantní postavení USA růstem vlivu amerických nadnárodních podniků, také díky americkým investicím do válkou zdevastované Evropy. Ovšem i země jako Japonsko či Německo zažívají nebývalý hospodářský rozmach, a společnosti z těchto zemí začínají intenzivně pronikat na mezinárodní trhy. Toto období je charakteristické postupnou liberalizací trhů ve většině zemí a silným hospodářškým vzestupem západní Evropy, která se již definitivně vyrovnává se ztrátami z 2. sv. války. Od sedmdesátých let poté začínají nadnárodní společnosti z USA, Evropy a Japonska stále více investovat v rozvojovém světě (především v zemích východní Asie a Jižní Ameriky) a dochází k významnému přesunu výrobních kapacit především v souvislosti s cenou pracovní síly. Po celé toto období je zřetelná snaha Velké Británie zamezit rozsáhlým americkým investicím v Evropě a naopak rozšířit investiční toky z Evropy do USA, aby si zachovala dominantní postavení světové investiční velmoci, které bylo značně podlomeno po 2. světové válce. K omezení toků z USA však došlo až na sklonku 70. let, a to především díky posilování Evropského společenství a vzájemným evropským investicím. Dalším milníkem v rozvoji nadnárodních společností v Evropě byl pád železné opony a přechod východního bloku na kapitalistický systém. Otevírání východních trhů přineslo obrovské příležitosti pro západní nadnárodní společnosti, v tomto období dochází k masivním vstupům zahraničního kapitálu do postkomunistických zemí. Společným charakteristickým rysem těchto zemí jsou zastaralé výrobní prostředky a postupy a značná poptávka po západním zboží a životním stylu. Proces vstupu západních společností na místní trhy lze tedy shrnout principem levného nákupu zastaralých podniků a rozsáhlých investic do modernizace a aplikování západního know-how ve výrobě a řízení. Dalším častým modelem je hojné využití franchisingu, především v sektorech „životního stylu“, tedy např. rychlého občerstvení a oděvních společností.

3.3.3 Vývoj posledních let, hospodářská krize První dekáda 21. století se nese ve znamení dalšího intenzivního růstu nadnárodních společností, stále především z oblastí USA, Evropy a Japonska. Novým jevem je však i nástup nových významných podniků z rychle se rozvíjejících zemí, především Číny a Indie. Příchod světové finanční (posléze ekonomické) krize v roce 2008 způsobil značný tlak na nadnárodní společnosti, avšak také jim poskytl další příležitosti pro růst. Obecně lze tvrdit, že velké nadnárodní korporace mají lepší předpoklady turbulentní tržní výkyvy přestát, a to především díky diverzifikaci činností a velké kapitálové síle. I ony však často musely 20

přikročit k restrukturalizacím a zvyšovaní efektivnosti, např. prodejem a uzavíráním nerentabilních oblastí výroby a služeb. Menší podniky byly krizí všeobecně více zasaženy, neboť nemají možnost kritické negativní vlivy „rozpustit“ napříč podnikovým portfoliem a jsou často silně závislé na jednotlivých tržních tocích. Častým výsledným efektem bylo, že velké nadnárodní společnosti, které nebyly tolik zasaženy, využily příležitost k další expanzi levným skupováním těchto podniků na pokraji krachu. Specifickým způsobem byly krizí zasaženy velké nadnárodní finanční instituce, které mají značný podíl na samotném vzniku krize. Hypoteční bublina a následné „vyplavení“ obrovského objemu toxických aktiv nejen přímo dostaly mnoho finančních společností do velkých ekonomických potíží, ale také zásadním způsobem podlomily důvěru na finančních trzích.

3.4 Ukazatele mezinárodnosti nadnárodních společností Ukazateli mezinárodnosti jsou u nadnárodních firem tzv. index transnacionality (TNI) a index internacionalizace (II):

TNI =

dle

Štracha

(2009)

zahraniční aktiva zahraniční prodeje počet zahraničních zaměstnanců   celková aktiva celkové prodeje celkový počet zaměstnanců 3

II =

počet zahraničních dceřiných podniků celkový počet dceřiných podniků

Jak je patrné z výše uvedených vzorců, oba indexy jsou normované (pohybují se v rozmezí mezi hodnotami 0 a 1) a vyjadřují podíl zahraničních aktivit na celkovém objemu aktivit podniku. Společnost s hodnotami indexů blízkými nule bude zaměřena především na domácí trh a většína její činnosti se bude pravděpodobně odvíjet tam, naopak společnost s hodnotami indexů blížících se k jedničce bude silně mezinárodní a aktivně se angažující na mezinárodních trzích.

3.5 Organizační struktury v nadnárodních společnostech Nadnárodní společnosti často bývají obrovské ekonomické celky se stovkami tisíc zaměstnanců a mnohamiliardovými obraty. Fungování takových společností zahrnuje nespočet procesů a funkcí, které musí být nějakým způsobem řízeny a organizovány. K tomu slouží složité organizační struktury.

21

3.5.1 Organizační struktury na mezinárodní úrovni Klíčovým faktorem fungování nadnárodních společností je struktura a stupeň jejich organizovanosti a centralizace na mezinárodní úrovni. Rozhodnutí na této úrovni totiž mají významný vliv na fungování a charakter celého nadnárodního podniku a ovlivňují přímo či nepřímo situaci na rozličných trzích a v různých zemích světa. Tato rozhodnutí mají zásadní strategický význam neboť umožňují společnostem realizovat výhody jednotlivých trhů, ať už se jedná o získávání nových odbytišť pro výrobky nebo možnosti daňové a legislativní optimalizace. „Nadnárodní firmy jsou komplexními shluky vnitrofiremních, mezifiremních a externích vazeb. Tyto sítě vztahů mohou mít formální i neformální povahu, nicméně vazby mezi centrálou a pobočkami jsou silně determinovány přístupem dané nadnárodní firmy k centralizaci, nezávislosti, kontrole, investičním rozhodnutím či marketingu.“ (ŠTRACH, 2009, s. 42) Klíčovým kritériem organizovanosti na mezinárodní úrovni je vztah centrály k pobočce. Tento vztah určuje, jaká je míra závislosti jednotlivých poboček na centrále a jaká část jednotlivých rozhodnutí je činěna direktivně shora, nebo naopak na základě vlastních rozhodnutí poboček. S ohledem na toto kritérium dle Štracha (2009) rozlišujeme 4 typy nadnárodních společností: •

International

•

Multidomestic

•

Global

•

Transnational

Pojmem Internationals bývají označovány relativně decentralizované společnosti, v nichž jsou jednotlivé vazby mezi mezi centrálou a pobočkami relativně volné a jsou tvořeny především finančními toky. Zároveň neexistují žádné hlubší vzájemné vazby mezi jednotlivými pobočkami. Jednotlivé pobočky se tedy věnují své činnosti, která nejčastěji příliš nesouvisí s aktivitami ostatních poboček. (ŠTRACH, 2009, s. 42) Společnosti označované jako Multidomestic tvoří síť nezávislých poboček v různých zemích. Míra centralizace je zde poměrně nízká, neboť jednotlivé pobočky nejsou direktivně řízeny z centrály, ale rozsáhlé pravomoce připadají lokálnímu managementu. Vztahy s centrálou jsou však poměrně těsné, neboť zde dochází k intenzivní výměně zboží a informací. Pro tyto společnosti je tedy charakteristický jakýsi druh spolupráce centrály s pobočkami, v menší míře poté jednotlivých poboček navzájem. (ŠTRACH, 2009, s. 42) Globals je termín používaný k označení vysoce centralizovaných společností, v nichž je drtivá většina aktivit řízena z centrály a pobočky fungují spíše jako realizátor centrální strategie a poskytovatel globálního produktu. Existují zde velmi silné vazby mezi pobočkami a centrálou, a to jak v souvislosti s řízením, tak s pohybem zboží, služeb a kapitálu. Vazby mezi jednotlivými pobočkami jsou minimální, i zde však docházi k pohybu zboží a služeb, řízeného především direktivně z centrály. (ŠTRACH, 2009, s. 42) 22

Pojem Transnationals popisuje společnosti mající velmi komplexní strukturu a různorodou síť poboček zaměřených na specifické, zpravidla navzájem se doplňující činnosti. Míra centralizace v takových společnostech může být různá v závislosti na struktuře společnosti, v každém případě však zde existují velmi silné vazby a toky zboží, služeb a kapitálu jak mezi centrálou a pobočkami, tak mezi jednotlivými pobočkami, které navzájem spolupracují pří vývoji, výrobě či prodeji. (ŠTRACH, 2009, s. 42) Hranice mezi jednotlivými typy nadnárodních společností nejsou vždy jasně rozeznatelné, konkrétní společnost je tedy vždy nutné hodnotit v kontextu s okolním prostředím a jejich specifickými vlastnostmi. Vliv na toto posuzování může mít velikost společnosti, segment trh na kterém podniká či specifika trhu samotného.

3.5.2 Organizační struktury na místní úrovni Nehledě na to o jaký typ nadnárodní společnosti se jedná, i samotné pobočky mají určita organizační specifika a liší se ve způsobu, jakým jsou místně řízeny a zapojují se do mezinárodního obchodu. Hlavní roli zde hraje především velikost pobočky, rozmanitost poskytovaných výrobků či služeb a v neposlední řadě firemní kultura, tedy jakési zásady a pravidla převzaté od mateřského podniku. Jedná-li se o triviální pobočky nadnárodních společností fungujících v jednom odvětví (např. prodejní zastoupení), organizační struktury bývají zpravidla jednoduché a v závislosti na typu nadnárodní společnosti více či méně přímo spadají pod řízení centrály. V případě větších celků, tedy především poboček nadnárodních společností fungujících v mnoha odvětvích, často s obchodní i výrobní činností na daném trhu, však složitost organizačních procesů roste s komplexitou prováděných činností.

Jednou ze základních charakteristik organizační struktury je způsob dělby práce. V základní rovině rozlišujeme dle Blažka (2011) dva druhy uspořádání organizací dle dělby práce: •

organizace zaměřené na předmětnou specializaci (princip návaznosti)

•

organizace zaměřené na funkční specializaci (princip podobnosti)

Organizace zaměřené na předmětnou specializaci koncentrují dohromady veškeré aktivity související s konkrétním poskytovaným produktem či produktovou řadou, nehledě na charakter těchto aktivit. Každý vyráběný produkt nebo skupina produktů má tedy k dospozici např. vlastní podporu prodeje, exportní oddělení, atd. Výhodou tohoto organizačního principu je nízká potřeba koordinace a nízké náklady na řídící činnost. Nevýhodou jsou naopak vyšší náklady na výkonné činnost. (BLAŽEK, 2011)

23

Organizace zaměřené na funkční specializaci naproti tomu koncentrují dohromady aktivity podobného charakteru, nehledě na to ke kterému vyráběnému produktu či poskytované službě se vztahují. Výsledkem funkční specializace je tedy existence komplexních oddělení provádějících výkony pro širokou škálu produktových řad. Může se jednat např. o oddělení podpory prodeje, výzkumu a inovací, kontroly kvality atd. Výhodou tohoto organizačního schématu jsou nízké náklady na výkonnou činnost, neboť tato činnost je silně koncentrována a dochází k intenzivní specializaci. Nevýhodou jsou naopak vyšší náklady na řídící činnost a vyšší náročnost na koordinaci. (BLAŽEK, 2011)

Tyto obecné principy se ve společnostech odrážejí vytvářením konkrétních sítí liniových a funkcionálních vztahů mezi jednotlivými součástmi podniku. Liniové vztahy znamenají přímé vertikální lineární vazby, kde pravomoce a odpovědnost směřují v linii směrem nahoru. Funkcionální vztahy jsou nelineární vazby funkčního charakteru, které v dané struktuře doplňují lineární síť tam, kde je to vhodné. Výsledná organizační struktura mívá nejčastěji tvar některých ze 3 následujících modelů: •

lineární struktura (popř. liniově štábní)

•

funkcionální struktura

•

maticová struktura

Liniová struktura je charakteristická vertikálními liniovými vazbami s přesně definovaným systémem nadřízenosti. Může být doplněna o tzv. štáby, které slouží jako podpora jednotlivým oddělením a mohou být do struktury zapojeny jak lineárními, tak funkcionálními vztahy.

Funkcionální struktura je charakteristická nelineárními funkcionálními vazbami, kde různé činnosti jednotlivých oddělení jsou řízeny z více míst.

Maticová struktura je charakteristická kombinací lineárních a funkcionálních vazeb. Ve dvou směrech (vertikálním a horizontálním) se zde kříží principy předmětné a funkční specializace. Výsledkem je dvojí podřízenost, kdy jednotlivé výkonné jednotky přijímají příkazy ze dvou linií.

24

V nadnárodních společnostech pronikajících na zahraniční trhy jsou často ještě používány modely projektových struktur, kde jsou formovány jednotlivé projektové útvary lineárně zapojené do podnikové struktury a funkcionálními vazbami propojené s podpůrnými podnikovými útvary. I maticové struktury často vykazují určitá specifika projektových uspořádání. Organizační struktury větších nadnárodních společností a jejich poboček bývají zpravidla syntézou dvou či všech výše zmínených modelů. Nejčastější jsou různé kombinace liniově-štábních a maticových struktur doplňené o určité podpůrné funkcionální vazby.

25

4. Představení analytického postupu Teoretická východiska pro analýzu základních předpokladů zapojení podniku do mezinárodního obchodu byla představena v předchozích kapitolách. Nyní se zaměříme na konkrétní analytický postup, jenž bude využit při její tvorbě.

4.1 Sběr a třídění poznatků Vzhledem k tomu, že ve zkoumané divizi, tak jako v mnoha jiných nadnárodních společnostech, má velká část mezinárodního obchodu vnitrokoncernový charakter, prvním krokem je uvědomění si, jakým způsobem je zkoumaná divize zapojena do této struktury, jaká je její pozice a role v ní, a jak dochází k procesu rozhodování ve zkoumané divizi. K tomuto účelu je třeba si vytvořit deskriptivním a analytickým postupem ucelený přehled o organizační struktuře zkoumané divize a koncernu Siemens AG. Nadnárodní společnosti (především pak německé společnosti) mají často velmi specifická unfikovaná pravidla týkající se mezinárodních toků zboží a služeb platící všeobecně pro všechny jejich pobočky. V návaznosti na pochopení organizačního uspořádání je nutné detailně se zaměřit na tyto konkrétní procesy a toky zboží související se zkoumanou divizí a analyzovat jaký na ni mají dopad. To zahrnuje rozbor koncernových nařízení a směrnic upravující obchod mezi jednotlivými zeměmi, pobočkami, dodavateli a odběrateli. Rozbor bude proveden na základě poskytnutých interních dokumentů divize a koncernu a doplněn o verbální vyjádření odpovědného řídícího pracovníka zpracované formou strukturovaného dotazníku vytvořeného na základě definovaných výzkumných otázek. Dálším bodem postupu je kvantifikace mezinárodně-obchodních toků v krátkodobém a střednědobém časovém horizontu. To nám umožní vytvořit ucelený pohled o tom kdo jsou hlavními obchodními partnery zkoumané divize a jaké jsou předpokládané tendence v tomto vývoji s do budoucna. Získané poznatky posléze upotřebíme v analýze, která bude základním východiskem pro zhodnocení zapojení divize do mezinárodního obchodu a případné návrhy zlepšení. V teorii se setkáváme s celou řadou analytických metod. V souvislosti s tématem práce a jejím cílem však byla navržena a zvolena Analýza slabých a silných stránek podniku, tedy tzv. SWOT analýza.

26

4.2 SWOT Analýza „SWOT Analýza je jednou z metod strategické analýzy výchozího stavu organizace nebo její části, kdy na základě vnitřní analýzy (silné a slabé stránky) a vnější analýzy (příležitosti a hrozby) jsou generovány alternativy strategií.“ (GRASSEOVÁ, 2010, s. 296) Schematicky lze SWOT analýzu vyjádřit pomocí SWOT matice, jenž má následující podobu: Vnitřní faktory

Vnější faktory

S = Strengths (silné stránky)

O = Opportunities (příležitosti)

W = Weaknesses (slabé stránky)

T = Threats (hrozby)

Pravá část matice (O a T) představuje vnější faktory, tady faktory, které svojí podstatou vycházejí z vně podniku (okolní prostřední) a podnik je nemůže přímo svými rozhodnutími ovlivnit. Tyto faktory pak v souhrnu tvoří příležitosti, či naopak hrozby pro daný podnik. Levá část matice (S a W) představuje vnitřní faktory, tedy faktory, které svojí podstatou vycházejí z vnitropodnikové oblasti a podnik je může svými rozhodnutími ovlivnit. Jedná se tedy o silné či slabé stránky podniku, jež mu poskytují předpoklady k využítí příležitostí nebo naopak odvrácení hrozeb.

4.2.1 Principy SWOT analýzy Při sestavování SWOT analýzy je vhodné dle Grasseové (2010) držet se těchto principů: 1) Princip účelnosti – musí být brán v potaz účel analýzy a jemu přizpůsobeny postupy a výsledky 2) Princip relevantnosti – je nutné zaměřit se pouze na podstatná strategická fakta, aby nedošlo k zahlcení nerelevantními informacemi 3) Princip kauzality – vždy je třeba odlišovat příčiny od důsledků a zaměřit se pouze na ně, neboť řešeny musí být především příčiny, nikoli důsledky 4) Princip objektivnosti – analýza musí být objektivní a poznatky v ní shrnuté musí být co nejvěrnějším odrazem skutečnosti

27

4.2.2 Chronologický postup

4.2.3 Vnitřní analýza Vnitřní faktory podniku (tedy silné a slabé stránky) můžeme identifikovat různými způsoby, např. analýzou vstupních podkladů různého charakteru: může se jednat o studie, výroční zprávy, analýzy nebo prognózy. Dále je možné využít využít některé z tvůrčích postupů, jako např. brainstorming, porady, řízená diskuze, popř. dotazníky atd. (GRASSEOVÁ, 2010, s. 304) Každý z vnitřních faktorů je třeba vždy pečlivě zvážit a zdůvodnit, proč je považován na silnou či slabou stránku, a určit jeho důležitost z hlediska vlivu na analyzovanou oblast.

4.2.4 Vnější analýza Vnější faktory podniku (tedy příležitosti a hrozby) lze nalézt opět analýzou vstupních podkladů a následně využitím tvůrčích metod, tedy brainstormingu, porad, řízených diskuzí, popř. dotazníků atd. (GRASSEOVÁ, 2010, s. 306) Vzhledem k tomu, že se jedná o faktory působení vnějšího okoli, lze také provést např. analýzu PESTLE2, je-li to vzhledem ke zkoumané oblasti vhodné. Hrozby mají charakter určitého jevu, jenž může nastat s určitou pravděpodobností3. Je tedy nutné zhodnotit váhu hrozby, a to vzhledem k jejímu důsledku a pravděpodobnosti, s jakou nastane. Toho lze docílit použitím statistických metod, konkrétně je vhodné kalkulovat s očekávanou hodnotou (EV). Za nejdůležitější budeme považovat ty, jejichž očekávaná hodnota bude nejnižší (nejvyšší ztráta). Je však také třeba brát v potaz vztah podniku k riziku. V případě, že má podnik averzi k riziku, bude se spíše zaměřovat na přípravu na hrozby s nejvážnějšími důsledky, byť pravděpodobnost jejich výskytu je malá. Naopak, má-li podnik k riziku pozitivní vztah, bude se zaměřovat na zmírnění dopadů hrozeb, které nemají až tak fatální důsledky, ale jejich pravděpodobnost je relativně vyšší. Alternativou je zvážení 2 Political, Economic, Social, Technological, Legal and Enviromental analysis 3 Tato pravděpodobnost může být determinována buď subjektivním vyjádřením či patřičnou matematickou metodou

28

subjektivního významu hrozeb. Podobným způsobem jsou hodnoceny i příležitosti, avšak s tím rozdílem, že zde nehodnotíme riziko, ale jejich přínosnost. Zde tedy srovnáváme pravděpodobnost, s jakou se příležitost naskytne, a užitek, který nám přinese. Nejdůležitější bude příležitost, jejíž očekávaná hodnota bude nejvyšší, tedy bude představovat největší očekávaný užitek.

4.2.5 Vyhodnocení analýzy Samotná SWOT analýza zpravidla nemůže znamenat přínos pro řešený problém, pokud z ní nejsou vyvozeny důsledky. Sestavením matice SWOT tedy analýza nekončí, neboť právě z tého matice je třeba vyhodnotit efektivnostní faktory, konfrontovat navzájem jednotlivé vnitřní a vnější faktory a případně sestavit sadu doporučení.

29

30

PRAKTICKÁ ČÁST je z důvodu obchodního tajemství označena jako neveřejná

31

6. Shrnutí a závěr V bakalářské práci byla provedena analýza zapojení podniku Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution (zkoumané divize), do mezinárodního obchodu. V rámci analýzy byla rozebrána organizační stránka koncernu Siemens AG, zmapovány mezinárodní toky zboží týkající se zkoumané divize a také procesně-metodická stránka mezinárodního obchodu v koncernu. Dílči odpovědi na výzkumné otázky byly představeny již v jednotlivých kapitolách. V návaznosti na stanovené výzkumné otázky analýza poskytla následující odpovědi: 1) Jakou organizační strukturu má nadnárodní koncern Siemens AG a jaká je pozice zkoumané divize v této struktuře? Koncern Siemens AG na nadnárodní úrovni vykazuje znaky tzv. transnárodních korporací (Transnational), tedy silné vazby jak mezi centrálou, tak mezi jednotlivými pobočkami s vysokou mírou spolupráce. Činnost celého koncernu podléhá centrálně stanoveným strategickým cílům. Zkoumaná divize je lineárně disciplinárně podřízena ředielství sektoru, zemskému ředitelství, regionálnímu ředitelství a centrále Siemens AG. Metodické pokyny přijímá přímo od center metodického řízení na centrální úrovni. Zkoumaná divize je z právního hlediska součástí společnosti Siemens s.r.o. 2) K jakým tokům zboží a služeb dochází v souvislosti se zkoumanou divizí? Hlavní náplní podnikání zkoumané divize je dovoz koncernových výrobků do ČR a jejich prodej na místním trhu. Divize tedy plní funkci obchodního zastoupení. Výrobní ani reexportní činnost v divizi Distribution neexistuje, nedochází k žádným vývozům. Mezi hlavní dodavatele zkoumané divize patří výrobci Siemens z Německa, Chorvatska, Rakouska, Francie, Polska či Slovenska. Část prodávaného zboží je také nakupována od výrobních divizí českého zastoupení Siemens. 3) Jaký vliv mají koncernové směrnice na výše zmíněné procesy? Jakou míru samostatnosti má management zkoumané divize při rozhodování? Koncern Siemens AG se vyznačuje vysokou mírou organizovanosti, velká část procesů tedy probíhá přesně podle stanovených pravidel a nařízení. To se v nemalé míře týká také zkoumané divize. Velká část rozhodnutí ve zkoumané divizi podléhá schválení na vyšších úrovních řízení a odpovědní pracovníci v rozhovorech vedených s autorem práce vyjádřili znepokojení nad složitostí a délkou těchto rozhodovacích procesů. Byrokracii řízeni lze považovat za závažný nedostatek organizační struktury.

54

4) Jaký je aktuální vývoj situace, a jak ovlivnila procesy v koncernu světová finanční a ekonomická krize posledních let? Zkoumaná divize v uplynulých letech vykazovala velmi dobré hospodářské výsledky. Celý koncern byl na příchod ekonomické krize velmi dobře připraven, neboť již v letech předcházejících jejímu příchodu se na případný ekonomický pokles připravoval a kladl velký důraz na snižování vnitřních nákladů a zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti. Zkoumaná divize tedy z ekonomické krize vyšla relativně posílena, neboť díky těmto opatřením stoupl její relativní podíl na trhu, zatímco konkurence byla krizí vážně zasažena. To se také projevilo výrazným nárůstem objemu mezinárodního obchodu zkoumané divize v letech 2008-2010.

Způsob zapojení zkoumané divize do mezinárodního obchodu je velmi specifický, neboť tato divize je součástí velkého nadnárodního koncernu Siemens AG. Do značné míry je tedy řízení mezinárodního obchodu divize závislé na rozhodnutích vyšších úrovní koncernu. Samotné možnosti ovlivnění těchto procesů jsou tedy značně omezené. Divize však může využívat mnoho různých výhod plynoucích ze zapojení do koncernu, jako dobrá image a kvalita prodávaných produktů, koncernové know-how či stabilní kapitálové zázemí. Zkoumaná divize je značně závislá na mezinárodním obchodu, neboť významnou většinu prodaných produktů nakupuje od koncernových partnerů ze zahraničí. Hlavními obchodními partnery jsou podniky z Německa, Chorvatska, Francie, Rakouska, Portugalska, Polska a Turecka. Velké množství různých dodavatelů (ač stále z koncernu Siemens) umořňuje divizi nabízet široké portfolio zařízení pro distribuci elektrické energie a tím jí poskytuje konkurenční výhodu oproti menším prodejcům na trhu. Také díky těmto skutečnostem je v současnosti zkoumaná divize největším dodavatelem názkonapěťových a středněnapěťových rozvaděčů a transformátorů na českém trhu. Součástí práce byla SWOT analýza, jenž poskytla strukturovaný pohled na jednotlivé efektivnostní faktory ovlivňující činnost zkoumané divize. Jako hlavní nedostatky byly identifikovány byrokracie řízení a strnulost procesu stanovování cen. To v souvislosti s hrozbou zásadních změn na trhu vlivem ukončení vlny projektů společnosti ČEZ může vážně ohrozit pozici zkoumané divize na trhu. Na základě této analýzy autor práce poté vznesl 10 doporučení (viz kapitola 5.5.5), jež by měla přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti zkoumané divize a zefektivnění procesů mezinárodního obchodu.

55

Seznam použitých zdrojů (1) BLAŽEK, Ladislav. Management, 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2011. 191 s. ISBN 978-80-247-3275-6 (2) DVOŘÁČEK, Jiří. Společné a nadnárodní podniky, 1. vyd., Praha: Oeconomica, 2006. 200 s. ISBN 80-245-1029-4 (3) KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 228 s. ISBN 978-80-247-3396-8 (4) KUBIŠTA, Václav et al. Mezinárodní ekonomické vztahy, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 375 s. ISBN 978-80-7380-191-5 (5) GRASSEOVÁ, Monika. Analýza v rukou manažera, 1. vyd., Brno: Computer Press, 2010, 325 s. ISBN 978-80-251-2621-9 (6) PLISKOVÁ, Alexandra. Bakalářská práce: Vstup malých a středních firem na zahraniční trh, 2006, vedoucí práce: Ing. Josef Dobřický, Csc., Akademie Sting (7) ŠTRACH, Pavel. Mezinárodní management, 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2009. 167 s. ISBN 978-80-247-2987-9

Zdroje z internetu: (8) BusinessInfo.cz, http://www.businessinfo.cz (9) Hospodářská komora České republiky, http://www.komora.cz (10) Portál euroekonom.cz, http://www.euroekonom.cz

56

Seznam použitých zkratek WTO - World Trade Organization (Světová obchodní organizace) OSN – Organizace Spojených Národů OECD – Organization for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) TNI – Index transnacionality II – Index internacionalizace NWE – North-Western Europe SWE – South-Western Europe CEE – Central-Eastern Europe OG – Oil & Gas FP – Fossil Power Generation RE – Renewable Energy ES – Energy Service PT – Power Transmission PD – Power Distribution

57

Seznam použitých obrázků, grafů a tabulek Obrázek č.1: Liniová struktura; Zdroj: autor Obrázek č.2: Funkcionální struktura; Zdroj: autor Obrázek č.3: Maticová struktura; Zdroj: autor Obrázek č.4: Chronologický postup analýzy SWOT; Zdroj: GRASSEOVÁ (2010) Obrázek č.5: Nadnárodní organizační schéma; Zdroj: autor Obrázek č.6: Schematické shrnutí organizační struktury; Zdroj: autor Obrázek č.7: Způsob realizace mezinárodního obchodu A; Zdroj: autor Obrázek č.8: Způsob realizace mezinárodního obchodu B; Zdroj: autor Tabulka č.1: Důležité ekonomické ukazatele; Zdroj: interní dokumenty Graf č.1: Vývoj objednávek a tržeb; Zdroj: autor, interní dokumenty Graf č.2: Vývoj přijatých konernových provizí a zisku; Zdroj: autor, interní dokumenty Graf č.3: Vývoj tržního podílu; Zdroj: autor, interní dokumenty Graf č.4: Vývoj struktury dodavatelů; Zdroj: autor, interní dokumenty

58

Seznam příloh 1) Předmět podnikání Siemens s.r.o. 2) Strukturovaný rozhovor se zástupcem zkoumané divize 3) Struktura dodavatelů v letech 2006-2010

59

Příloha č. 1: Předmět podnikaní Siemens s.r.o.

Siemens s.r.o. - předmět podnikání dle Obchodního rejstříku

Předmět podnikání: - zprostředkování zaměstnání - výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona - Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence - výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie, nepodléhající licenci realizovaná ze zdrojů tepelné energie s instalovaným výkonem jednoho zdroje nad 50 kW - provádění staveb, jejich změn a odstraňování - poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob - projektová činnost ve výstavbě - vodoinstalatérství , topenářství - montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení - opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů - výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení - obráběčství - zámečnictví, nástrojářství - slévárenství, modelářství

60

příloha č.2: Strukturovaný rozhovor se zástupcem zkoumané divize

Rozhovor se zodpovědným pracovníkem zkoumané divize Rozhovor byl veden strukturovanou formou odpovědí na otázky stanovené na základě výzkumných otázek uvedených v kapitole 1.2.

Jaká je Vaše funkce ve zkoumané divizi? Za jakou oblast činnosti odpovídáte? Jsem ředitel prodeje divize Distribution, jsem zodpovědný za prodej výrobků Siemens na českém trhu. Jak byste zhodnotil aktuální situaci a pozici zkoumané divize na českém energetickém trhu? Jakých významných úspěchů jste v poslední době dosáhli? Siemens s.r.o., sektor Energy, divize Distribution, je v současné době jeden z nejvýznamnějších dodavatelů zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektrické energie. Na českém trhu jsme co do objemu zakázek číslo jedna. Za nejvýznamnější úspěchy posledních let považujeme podepsané kontrakty na realizaci OB (obchodních balíčků) Vyvedení výkonu, Řídící systém projektů rekonstrukce elektráren Tušimice II a Průnéřov II, což jsou významné zakázky energetické společnosti ČEZ. Jak se vám podařilo vypořádat se s ekonomickou krizí? Byli jste nuceni přijmout nějaká krizová opatření? Ještě před vypuknutím krize koncern přijal rázná opatření ke snížení vnitřních nákladů, které nakonec pomohly krizi překonat bez vážnějších problému. Naopak v uplynulém roce jsme dosáhli rekordních výsledků. Při pohledu na graf Vašich hospodářských výsledků pozorovatele překvapí strmý nárůst objemu objednávek od roku 2007, tedy v období které bylo spíše charakteristické hospodářským a průmyslovým úpadkem. Myslíte si tedy, že to byl důsledek Vaší dobré připravenosti na krizi, nebo v tom bylo ještě něco jiného? Určitě v tom hrála roli již zmíněná opatření ke snížení vnitřních nákladů, nicméně hlavním důvodem nárůstu objednávek byl vstup do projektového byznysu (dodávka projektů na klíč). Vidíte v nejbližím horizontu nějaké významné příležitosti pro růst divize Distribution? Jsme v tuto chvíli na vrcholu, další růst už je stále těžší a těžší. Koncern nás tlačí abychom zvedali objemy, ale momentálně se nerýsují žádné významné projekty v nejbližší budoucnosti. Jediným opravdu velkým soustem bude dostavba JE Temelín, jejíž realizace je však pravděpodobná až v horizontu 5-10 let. Existují podle Vás nějaké závažné hrozby, které by mohly Vaši divizi v nejbližších letech ohrozit? 61

Jak jsem již řekl, jsme v tuto chvíli na vrcholu mimo jiné díky vítězným tendrům pro společnost ČEZ. Rekonstrukce klasických elektráren v ČR je však již pomalu u konce, tak mohutné tendry tohoto typu tak již nemůžeme nadále očekávat. Jak byste ohodnotil prodávaný sortiment výrobků vzhledem k jejich kvalitě, ceně a případným ojedinělým vlastnostem? Jsme jednoznačně zaměřeni na kvalitu. Výrobky Siemens patří mezi nejkvalitnější na trhu, díky čemuž si můžeme dovolit je prodávat za podstatně vyšší cenu než konkurence. V čem vidíte největší sílu divize Distribution? V již zmíněném projektovém byznysu.

pokračování na následující straně Máte pocit, že Vám organizační a procesní struktura koncernu dává dobré podmínky pro úspěšné řízení a rozvoj společnosti? Jak byste popsal míru autonomie, jež máte na Vaší úrovni řízení? Téměř veškeré procesy v podniku probíhají dle koncernových směrnic. Někdy to přináší dost zatěžující byrokracii, neboť mnohá rozhodnutí podléhají složitému schvalovacímu procesu. To často vyžaduje více energie a nervů než by bylo zdrávo. Výhodou takového systému je ovšem stabilita a relativní spolehlivost. Jste si vědom nějakých slabých stránek divize Distribution, popř. celého organizačního schématu koncernu? Určitě již zmíněná byrokracie. Dalším problémem je, že v určitých segmentech nejsme schopni cenově konkurovat domácí české výrobě, která býva v některých zakázkách preferována. Našim největším konkurentem v této oblasti je český producent rozvaděčů ABB (pozn. autora: se sídlem na Vídeňské) Děkuji za poskytnuté informace a přeji mnoho úspěchů do budoucna.

62