Analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA AGROBIOLOGIE, POTRAVINOVÝCH A PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ KATEDRA SPECIÁLNÍ ZOOTECHNIKY

Analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky

DISERTAČNÍ PRÁCE

Doktorand:

Ing. Martina Kosová

Školitel:

prof. Ing. Ladislav Štolc, CSc.

Praha 2011

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předloženou disertační práci na téma “Analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky“ vypracovala samostatně, a že jsem veškerou použitou literaturu uvedla v literárním přehledu.

Praha, březen 2011

…………………………..................

Poděkování Děkuji prof. Ing. L. Štolcovi, CSc. za odborné vedení disertační práce, rady a připomínky při jejím zpracování. Také děkuji všem svým spolupracovníkům, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na dosažení výsledků v této práci, pracovníkům Ústřední evidence koní a Asociace svazů chovatelů koní za vstřícnost a ochotu při poskytování veškerých potřebných údajů. V neposlední řadě děkuji také všem chovatelům, kteří umožnili zařazení jejich koní do experimentu.

OBSAH

Seznam zkratek --------------------------------------------------------------------------------------------------------------5 Úvod ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------6 1 Literární přehled----------------------------------------------------------------------------------------------------------7 1.1 Genetické zdroje--------------------------------------------------------------------------------------------7 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.1.4

1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5

1.3 1.3.1 1.3.2

1.4 1.4.1

Význam genetických zdrojů _______________________________________________________ 7 Uchování genetických zdrojů ______________________________________________________ 8 Národní program ________________________________________________________________ 9 Plemena koní zařazená mezi genetické zdroje ČR _____________________________________ 10

Výkonnost ------------------------------------------------------------------------------------------------- 15 Vliv zátěže na organismus koně ___________________________________________________ 16 Nejdůležitější složky tvořící celkovou výkonnost koně _________________________________ 17 Vnější vlivy ___________________________________________________________________ 22 Fyzikální podstata výkonnosti tažných koní __________________________________________ 22 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných plemen koní ___________________________________ 23

Pohybové ústrojí koně----------------------------------------------------------------------------------- 27 Svalová soustava _______________________________________________________________ 27 Kosterní soustava ______________________________________________________________ 28

Biomechanika --------------------------------------------------------------------------------------------- 32 Biomechanická analýza pohybu koní _______________________________________________ 33

2 Hypotéza ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 35 3 Cíl práce------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ 36 4 Materiál a metodika---------------------------------------------------------------------------------------------------- 37 4.1 Zdroje podkladových dat ------------------------------------------------------------------------------- 37 4.1.1 4.1.2

4.2

Výsledky výkonnostních zkoušek __________________________________________________ 37 Biomechanická analýza __________________________________________________________ 39

Statistické zpracování ----------------------------------------------------------------------------------- 43

4.2.1 Analýza výsledků výkonnostních zkoušek ___________________________________________ 43 Analýza biomechanických ukazatelů_______________________________________________________ 45

5 Výsledky a diskuse ---------------------------------------------------------------------------------------------------- 46 5.1 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných koní------------------------------------------------------- 46 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.1.5 5.1.6

5.2 5.2.1 5.2.2

Slezský norický kůň (SN) ________________________________________________________ 46 Českomoravský belgický kůň (ČMB) _______________________________________________ 52 Norický kůň (N) _______________________________________________________________ 59 Rozdíly v hodnocení na různých místech pořádání výkonnostních zkoušek__________________ 67 Rozdíly mezi plemeny___________________________________________________________ 68 Vztahy mezi jednotlivými tělesnými rozměry, hodnocením exteriéru a disciplínami VZ klisen a hřebců _______________________________________________________________________ 69

Biomechanická analýza --------------------------------------------------------------------------------- 73 Porovnání charakteristik pohybu v jednotlivých fázích v kroku a tahu______________________ 73 Korelace v jednotlivých fázích pohybu ______________________________________________ 74

6 Závěr---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 77 7 Doporučení -------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 80 Přehled literatury ---------------------------------------------------------------------------------------------------------- 82 Přílohy ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 91

SEZNAM ZKRATEK

ACHHK – Asociace chovatelů huculského koně ASCHK – Asociace svazů chovatelů koní CBD – Convention on Biological Diversity (Dohoda o biologické rozmanitosti) CV – variační koeficient ČMB – českomoravský belgický kůň FAO - Food and Agriculture Organization of the United Nations GZ – genetické zdroje HPK – hlavní plemenná kniha KVH – kohoutková výška hůlková KVP – kohoutková výška pásková N – norický kůň NP GŽZ – Národní program genetických živočišných zdrojů Ohol – obvod holeně OHr – obvod hrudníku PK – plemenná kniha SD – směrodatná odchylka SE – standardní chyba SN – slezský norický kůň ÚEK – Ústřední evidence koní VZ – výkonnostní zkoušky

5

ÚVOD Původní plemena hospodářských zvířat, která nejsou vhodná pro intenzivní hospodářské využití, v dnešní době stěží obstojí v tržním systému hospodaření. Nicméně pro jejich budoucí využití je nutné je zachovat jako zdroj genetické proměnlivosti a jedinečných vlastností, které moderní plemena díky jednosměrnému produkčnímu šlechtění mohou ztrácet. Vzhledem k tomu, že všechna plemena zařazená do genetických zdrojů musí obhájit svůj nejen kulturní, ale i ekonomický význam, je nutné monitorovat jejich užitkové vlastnosti, pro které byla v minulosti vyšlechtěna a chována. V České republice byla mezi genetické zdroje zařazena následující plemena koní: starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik a českomoravský belgik. Chladnokrevníci v ČR jsou dále zastoupeni plemenem norický kůň a velkým množstvím užitkových kříženců s různým podílem krve výše uvedených plemen. Pro uchování produkčních vlastností plemen, je důležité zvířata využívat k účelům, pro které byla po generace chována. V případě genetických zdrojů koní je stále těžší hledat jejich uplatnění, které bude zahrnovat původní pracovní využití. I přes stále se rozvíjející mechanizaci mají chladnokrevní koně svou nezastupitelnou úlohu při přibližování dřeva. V menší míře jsou využíváni pro práce v zemědělství, příkladem je obdělávání vinic. Díky dlouhodobému selekčnímu tlaku vynikají chladnokrevná plemena chovaná v České republice výbornými charakterovými vlastnostmi. Proto nachází své nové uplatnění v hipoterapii a rozvíjející se agroturistice jako koně pro začínající a rekreační jezdce. Pracovní výkonnost chladnokrevných koní je hodnocena především při výkonnostních zkouškách tříletých klisen a v šedesátidenním testu chladnokrevných hřebců. Vlastnosti hodnocené při těchto zkouškách jsou neměřitelné a jsou tedy posuzovány pouze subjektivně. Tato doktorská práce se zabývá popisem a analýzou současného systému výkonnostních zkoušek chladnokrevných plemen koní zařazených mezi genetické zdroje České republiky. Vzhledem k tomu, že dle nových hledisek FAO lze za genetický zdroj považovat všechna plemena vyvíjející se ve specifických podmínkách daného státu, bylo do analýzy zahrnuto také naše třetí nejrozšířenější chladnokrevné plemeno norický kůň. V druhé části práce je návrh metodického postupu pro objektivní způsob hodnocení výkonnosti chladnokrevných koní pomocí biomechanické analýzy pohybu.

6

1 LITERÁRNÍ PŘEHLED 1.1 GENETICKÉ ZDROJE Výchozí biodiverzita (druhy, kombinace genů) byla základem pro vznik druhů a odrůd zemědělských plodin, plemen hospodářských zvířat a speciálních kmenů mikroorganismů. Část biodiverzity, která zahrnuje příbuzné a původní plané (divoké) druhy, primitivní formy plodin a celou škálu odrůd, plemen a ras, které vznikly záměrnou činností člověka (šlechtěním), je označována pojmem „genetické zdroje“ (MZe, 2006). 1.1.1 Význam genetických zdrojů V současné době je v Evropě ohrožena existence řady místních plemen hospodářských zvířat. Vliv jednostranného selekčního tlaku působí, že řada původních plemen je překřížena nebo je postupně vyřazována z chovu (MÁCHA, 1993). Se zánikem původních plemen se ztrácí i cenné geny, které byly pro tato plemena typické a jejichž přítomnost v dědičném základu byla hlavní příčinou přizpůsobivosti místním podmínkám. Původní plemena je nutné udržovat jako zdroje genetické proměnlivosti pro zabezpečení realizace šlechtitelských a hybridizačních programů v chovu hospodářských zvířat. Při uchovávání biofondu nelze opomíjet i kulturní hledisko, protože plemena hospodářských zvířat patří ke kulturnímu dědictví každého národa (HROUZ a kol., 1997). Ohrožené plemeno navržené jako genový zdroj se musí od ostatních převládajících plemen lišit v zásadních hospodářsky důležitých znacích (velikost těla, rezistence vůči zátěžím, odolnost k chorobám, barva srsti, fyziologické zvláštnosti, specifické geny, biochemický polymorfismus nebo krevní skupiny). Tyto rozdíly musí být nejméně v jednom z uvedených kritérií a alespoň tak velké, že je nelze intenzivní selekcí změnit za tři generace (MAJERČIAK, 1993). V roce 1992 podepsalo 157 zemí včetně ČR „Konvenci o biologické diverzitě“. FAO jako organizace OSN převzala zabezpečení a plnění programu biodiverzity v oblasti živočišných a rostlinných zdrojů (BULLA, 1996). Koncepce biologické diverzity specificky uznává „domestikované a chované“ druhy jako významný komponent globální biologické diverzity. Upozorňuje národy, aby identifikovaly a monitorovaly svou biodiverzitu s cílem zachovat, organizovat a užívat výsledná data a začlenit konzervaci a užití biologických zdrojů do národních programů (URBAN, 2001).

7

1.1.2 Uchování genetických zdrojů V globální databance pro „Farm Animal Genetic Resources“ jsou plemena hospodářských zvířat zařazena do následujících kategorií: • vyhynulá - pokud již není možné populaci daného plemene obnovit, • kriticky ohrožená - pokud je celkový počet samičích plemenných jedinců ≤ 100 a celkový počet samčích plemenných jedinců ≤ 5, • ohrožená - celkový počet samičích plemenných jedinců je > 100 a ≤ 1000 a celkový počet samčích plemenných jedinců > 5 a ≤ 20 (SCHERF, 2000). Populace je ohrožena tehdy, klesne-li její početnost u velkých druhů hospodářských zvířat pod 5000 jedinců a u malých dokonce pod 7500 zvířat. Pro populace na vzestupu nebo na ústupu v tomto případě platí populační rozmezí cca ± 20 %. Za silně ohroženou je považována populace, jejíž četnost klesla pod 1000 kusů, nebo jejíž počet samčích linií je menší než 10 (GRÜNENFELDER, 1993). Zachování původních plemen se zajišťuje metodami in situ a metodami ex situ. Metody ex situ zahrnují jak kryokonzervaci (tj. zmrazování spermatu, embryí atd.), tak zachování populací živočichů daleko od místa jejich původního výskytu (např. chovná stáda ovcí plemene valaška v Německu). Metody in situ představují v podstatě „zachování plemene přímo na místě“ (GRÜNENFELDER, 1993). Pouze kryokonzervací nelze zachovat původní plemeno, protože doba kryokonzervace embrya znamená přerušení adaptability na prostředí a po oživení se jedinec dostává do nových podmínek, na které není adaptován. Může tím docházet ke značným zdravotním, a tím i užitkovým změnám (MÁCHA, 1997). Genetické zdroje nelze pouze zakonzervovat bez dalšího pokroku. Cílem šlechtění by mělo být takzvané udržitelné zlepšování, tedy vývoj plemene v prostředí, ve kterém vznikalo a adaptovalo se, s přihlédnutím k budoucím potřebám dané oblasti. Je nutné uchovat co nejširší škálu jedinců s rozličným genotypem. Chovatelé svými postupy směřují spíše k uniformitě populací jednostranným šlechtěním zaměřeným na v dané chvíli nejvýznamnější produkční znaky (KOSOVÁ, 2008). Kryokonzervace představuje ideální doplňkový způsob konzervace genofondu plemen zahrnutých do NP GŽZ. Uchováván je jak reprodukční materiál (inseminační dávky a embrya), tak materiál určený zejména pro charakterizaci a popis genetických zdrojů, monitoring změn 8

v populacích a studium užitkových vlastností plemen na molekulárně-genetické úrovni, zejména krev, sliny, srst a další tkáně pro izolaci DNA. Pro předpokládaný rozvoj moderních reprodukčních biotechnologií se ve stále větší míře realizuje i konzervace somatických buněk (MÁTLOVÁ a kol., 2009). Konzervace genových zdrojů ohrožených plemen je často chápána jen jako ochrana a uchování vzorků semene a/nebo embryí. Toto samostatně však nezajistí efektivní uchování a co nejlepší využití genetické diverzity hospodářských zvířat. Úspěšná konzervace genetických zdrojů hospodářských zvířat nezbytně zahrnuje: identifikaci a seznam všech plemen, popis a charakteristiku plemen, monitorování početních stavů populací, usnadnění současného využití plemene, skladování dostatečného množství vzorků co nejvíce plemen (ve formě zmrazeného spermatu, ovocytů nebo embryí), implementaci vzdělávacích programů, asistenci při vývoji národních a mezinárodních postupů, maximalizaci zájmu kapitálových účastníků (SCHERF, 1995). 1.1.3 Národní program Dle Plemenářského zákona (č. 154/200 Sb.) Jsou opatření k zajištění ochrany, konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat upravena v Národním programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství (dále jen „Národní program“). Ministerstvo zemědělství vydává Národní program vždy na dobu 5 let. Spektrum názorů na to, jak by měly genetické zdroje být šlechtěny, je velmi široké (jako ostatně i vlastní pojetí genetického zdroje (GZ). K lepšímu pochopení problému je potřeba připomenout, že Národní program vznikal v polovině 90. let v odezvě na Globální strategii využívání GZ, vyhlášenou Organizací spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) jako jednou z cest k zajištění potravinové bezpečnosti. Vycházel přitom z Dohody OSN o biologické rozmanitosti (CBD), která apeluje na nutnost jejího uchování a podporuje její setrvalý rozvoj (MÁTLOVÁ, 2006). Do genetických zdrojů hospodářských zvířat byla zahrnuta plemena skotu, ovcí a koz, koní, prasat, drůbeže, králíků, nutrií, sladkovodních ryb a včel, která mají původ nebo jsou dlouhodobě adaptována na území České republiky. Hlavním prostředkem jejich ochrany je chov in situ. Další zdroje jsou udržovány ex situ, v genobankách, a to ve formě kryokonzervovaného reprodukčního materiálu (inseminační dávky, embrya, kmenové buňky, tkáně, zmrazené dávky mlíčí ryb) (ROUDNÁ, DOTLAČIL, 2007).

9

1.1.4 Plemena koní zařazená mezi genetické zdroje ČR Českými plemeny jsou starokladrubský kůň, český teplokrevník, českomoravský belgický kůň, slezský norik, český sportovní pony, moravský teplokrevník a kůň Kinský. Z toho jsou starokladrubský kůň, českomoravský belgický kůň a slezský norik zařazeni do tzv. genetických zdrojů. K těmto speciálně chráněným plemenům náleží ještě populace huculského koně, jehož významná část je chována právě v ČR (MACHEK, GAUDNÍKOVÁ, 2010). Huculský kůň Huculský kůň je malé horské plemeno, pocházející z oblasti Karpatského oblouku, kde vznikalo dlouhodobým historickým vývojem na podkladě místních typů koní. V době Rakouska Uherska, do kterého celá oblast původního chovu huculského koně patřila, bylo započato se systematickým chovem huculského koně v polovině minulého století, a to především pro účely armády. Od té doby se vedou záznamy o plemenitbě a z této doby také pocházejí nejstarší kmeny huculských koní. Huculský kůň zde již vystupuje jednoznačně jako samostatné a specifické plemeno koní. V roce 1979 byl huculský kůň zařazen do chráněného genofondu původních a primitivních plemen hospodářských zvířat FAO a v roce 1993 bylo toto plemeno prohlášeno genovou rezervou ČR (ACHHK, 2009). MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ (2002) se zabývala typologií huculských koní. Byla udělána podrobná analýza populace huculských koní zahrnující posouzení úrovně příbuzenské plemenitby, zjištění procentuálního zastoupení hlavních krevních linií a zastoupení krve jiných plemen (MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ, HÁJKOVÁ, 2003). Na základě porovnání sedmnácti tělesných měr a jedenácti indexů rozměrů těla byly srovnávány populace huculských koní v České republice a Polsku. Analyzován byl vliv země původu, pohlaví, věku a samčích linií (Gurgul, Goral, Oušor, Hroby, Polan, Pietrosu, Prislop). Mezi oběma populacemi byly nalezeny vysoce signifikantní rozdíly ve dvou třetinách tělesných měr a u více než poloviny indexů (MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ a kol., 2004). Typický huculský kůň - představitel svého plemene - je dlouhověký, tvrdé konstituce, nesoucí co nejúplnější genetickou informaci svého plemene. Má dobře vyjádřený plemenný typ, který se charakteristicky vymezuje podle původních předků. Tělesný rámec s delšími liniemi, dobrým fundamentem, korektním postojem a pravidelnými chody odpovídajícími plemenu. Kopyta jsou odolná s tvrdou rohovinou. Pro svoji vytrvalost, skromnost, charakterové vlastnosti, pevné zdraví a klidný temperament je zvláště vhodný pro jezdeckou turistiku, rekreaci, výcvik dětí, hipotherapii i lehký zápřah. S ohledem na jeho velikost je dobře využitelný pro jezdecký 10

i vozatajský provoz. Huculský kůň patří mezi pozdní plemena dospívající v 5 až 6 letech. Plně výkonným zůstává při dobré péči až do pětadvaceti let, dožívá se třiceti, výjimečně i více let (ACHHK, 2009). Dospělí koně by měli dosáhnout následujících základních tělesných rozměrů (měr): Klisny

Hřebci

KVH [cm]

134 - 142

136 - 144

OHr [cm]

160 -180

165 -185

OHol [cm]

17,5 -19,5

18,2 -20,2 (ACHHK, 2009)

V roce 2009 bylo v rámci celé plemenné knihy Huculský kůň nově zařazeno do chovu pouze 22 klisen (v roce 2008 13 klisen). Z nich 14 vykonalo zkoušky výkonnosti, ale požadavky na zařazení do genetických zdrojů NP splňuje jen 8 klisen (JELÍNEK, 2009). Starokladrubský kůň Plemeno je dobře přizpůsobeno specifickým podmínkám prostředí, s jedinečnými vlastnostmi a vysokou kulturní a historickou hodnotou. Plemeno je chováno ve stádech v Kladrubech nad Labem (bělouši) a ve Slatiňanech (vraníci) a dále u soukromých chovatelů. Hřebčín v Kladrubech nad Labem byl založen císařem Rudolfem II. v roce 1579, který dovezl starošpanělské koně a založil plemeno Equus Bohemicus (Kůň český – starokladrubský), které má historii delší než 400 let. Původně byli tito koně používáni pro ceremoniální účely císařského dvora a vysokých církevních hodnostářů. Koncem 18. a začátkem 19. století bylo plemeno dále zušlechtěno staroitalskými koňmi. Původ starokladrubského koně je možno vysledovat zpět k zakladatelům kmenů, které daly jména současně existujícím otcovským kmenům (Generale, Generalissimus, Sacramoso, Solo, Favory, Siglavi Pakra, Romke, Rudolfo) (NRS, 2007). Kůň středně velkého až velkého obdélníkového rámce s korektní stavbou těla, harmonickými proporcemi a typickou klabonosou hlavou s výrazným velkým tmavým okem. Vyznačuje se pravidelnými kadencovanými chody s typickou vysokou akcí hrudních končetin v klusu. Cílem je zachování jediného původního českého plemene koní v typu galakarosiera, s využitím k ceremoniální a reprezentativní službě, soutěžím spřežení, drezuře, baroknímu a rekreačnímu ježdění (NH Kladruby, 2010).

11

Standard základních tělesných znaků ve třech letech věku: Tělesný znak

Hřebci

Klisny

KVP [cm]

172-175

169-173

KVH [cm]

162-165

159-162

OHr [cm]

190-196

190-196

OHol [cm]

21,8-22,4

20,5-21,4

Hmotnost [kg]

570-600

545-575 (NRS, 2007)

Tomuto plemeni byla z genetických zdrojů koní věnována doposud největší pozornost z hlediska analýz hodnocení exteriéru, liniové skladby, úrovně příbuzenské plemenitby a efektivní velikosti populace (DUŠEK, 1981a, 1981b, 1991; JAKUBEC a kol. 1996, 1997, 1998, 1999, 2000; JAKUBEC, ZÁLIŠ, 2000; JAKUBEC, VOLENEC, 2003). Chladnokrevná plemena koní Mezi genetické zdroje zvířat v České republice jsou zařazena 2 plemena chladnokrevných koní - slezský norik a českomoravský belgik. Dle nových hledisek FAO je však nutné z celosvětového hlediska za genetický zdroj považovat každé plemeno chované na území daného státu, vyvíjející se ve specifických podmínkách. Nemusí jít tedy vždy pouze o původní a v daném místě vyšlechtěná plemena. Proto výčet hlavních chladnokrevných plemen chovaných v ČR je rozšířen i o plemeno norický kůň (původní, rakouský). Šlechtění a čistokrevná plemenitba chladnokrevných koní v České republice, realizovaná chovatelskou veřejností a státními institucemi, předurčovala oficiální rozdělení populace chladnokrevných koní na tři plemena. Oprávněnost tohoto rozhodnutí potvrdily roku 1991 exaktní původové genové analýzy. Dostatečně četné a čistokrevně prochované populace belgických a norických koní moravské a české provenience byly základem pro plemeno českomoravských belgických koní (ČMB) a plemeno norických koní (N). Obdobně čistokrevně prochovaná populace slezských noriků, převážně slezské provenience, pro plemeno slezský norik (SN). V celé dosavadní historii vývoje chovu a šlechtění nebyly výše uvedené populace koní oficielně označeny příslušnými a za šlechtění odpovídajícími státními institucemi jako plemena, i když parametry pro uznání plemene splňovaly již přibližně v 60. letech. Jedinci z čistokrevné plemenitby i křížení, vyjma plemene SN, byly v období let 1900 až 1960 nazýváni

12

českými a moravskými chladnokrevníky a v letech 1960 až 1990 pak chladnokrevníky (ASCHK ČR, 2001). Za posledních 14 let se počet zapouštěných klisen snížil na méně než polovinu. Naopak se výrazně zvýšilo procento čistokrevné plemenitby. Chovatelé tedy, především v důsledku současné finanční podpory, častěji zapouštějí kvalitní klisny zařazené do vyšších oddílů PK. Kvalita klisen v GZ se tak stále mírně zvyšuje a zároveň je vysoký podíl klisen zařazených do HPK (TEPLÝ, POLÍČEK, 2009). Do GZ jsou zařazovány pouze klisny, které od roku 1997 absolvovaly výkonnostní zkoušky. V roce 2009 proběhly zkoušky výkonnosti klisen na 12 místech. Zúčastnilo se jich celkem 99 klisen plemen ČMB, N a SN (TEPLÝ, POLÍČEK, 2009). HÁJKOVÁ (2004) podrobně analyzovala exteriérové vlastnosti populace českomoravského belgického koně a slezského norika v České republice. Dle vysokého počtu nalezených rozdílů mezi plemeny, potvrzuje správnost rozhodnutí o vedení samostatných plemenných knih pro českomoravského belgického koně, slezského norika a norika. Odlišnost slezského norického koně od norika je dána podle MISAŘE (1997) skutečností, že vznikal převodným křížením teplokrevných klisen. V důsledku toho je jeho použití ve srovnání s ostatními chladnokrevnými plemeny všestrannější. Českomoravský belgický kůň Až do druhé poloviny 19. století byl na území ČR chován převážně teplokrevný kůň. Pak vznikla potřeba hospodářsky využitelnějších typů koní a v krátkém čase se rozšířil chov chladnokrevných belgických koní, jejichž dovoz končí v roce 1924. Přes určité rozdíly v typech chovaných v Čechách a na Moravě vznikl postupně jednotný typ českomoravského belgika, který se liší od ostatních zahraničních belgických plemen chladnokrevných koní. Je typově lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý a relativně ušlechtilý, výkonnostně velmi spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Převažující barvou je ryzák s bohatou světlou hřívou a ohonem s typickými rousy (NRS, 2007). Názvem českomoravský belgický kůň (ČMB) byla v roce 1991 označena cca 800členná, reprodukčně aktivní, populace chladnokrevných hřebců a klisen chovaných v ČR (VOLENEC, TEPLÝ, 2004). Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením, minimalizací exteriérových vad (ASCHK ČR ČMB, 2010).

13

Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy: Hřebci

Klisny

KVP [cm]

166

165

KVH [cm]

156

155

OHr [cm]

187

192

OHol [cm]

24

23 (HPK) 22 (ostatní) (ASCHK ČR ČMB, 2010)

Plemeno se vyznačuje ranějším dospíváním cca ve 3 letech stáří, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu (ASCHK ČR ČMB, 2010). Slezský norický kůň Populace slezských noriků se utvářela ve specifických klimatických a půdních podmínkách Slezska v posledních cca 100 letech a to zpočátku (období let 1900 až 1950) na bázi importů originálních norických hřebců rakouské provenience a bavorských chladnokrevných hřebců bavorské provenience - pocházejících původem z originálních rakouských noriků (ASCHK ČR, 2001). Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající v pěti až šesti letech stáří, delšího rámce, s dobrým osvalením. Hlava suchá, ušlechtilá s oválnou očnicí, možný mírný klabonos, krk středně vysoko nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý, často s méně výrazným kohoutkem, dobře úhlovaná delší lopatka, umožňující prostorný chod, hrudník středně hluboký, široký, oválný, středně dlouhý. Delší, pevný dobře s bedry vázaný hřbet, středně dlouhá, dobře vázaná pevná bedra, mohutná, delší, skloněná, široká a silně osvalená záď, s náznakem šavlovitého postoje pánevních končetin. Fundament suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné, suché. Přiměřeně dlouhé a správně úhlované spěnky. Kopyta pevná, pružná a dobře utvářená (ASCHK ČR SN, 2008). Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy: Hřebci

Klisny

KVP [cm]

166

165

KVH [cm]

156

155

OHr [cm]

187

192

OHol [cm]

23

22 (ASCHK ČR SN, 2008)

14

Plemeno se vyznačuje pozdějším dospíváním cca v 5 letech věku, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou přiměřeného temperamentu, vyrovnaného charakteru, snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá a dobře spolupracující s lidmi (ASCHK ČR SN, 2008). Norický kůň Populace norického koně se utvářela, v podmínkách ČR, v posledních cca 100 letech, a to zpočátku (období let 1900 až 1950) na bázi různě četných importů originálních norických hřebců rakouské provenience a bavorských chladnokrevných hřebců bavorské provenience pocházejících z originálních rakouských noriků (ASCHK ČR N, 2008). Chovným cílem je chladnokrevný kůň, dospívající ve čtyřech letech věku, mírně delšího rámce, s dobrým osvalením (ASCHK ČR N, 2008). Norik je pracovitý, dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, dobře krmitelný, pohyblivý, se středně prostornými chody, převážně hnědák nebo ryzák (VOLENEC, 1996). Minimální tělesné míry při zápisu do plemenné knihy: Hřebci

Klisny

KVP [cm]

166

165

KVH [cm]

156

155

OHr [cm]

187

192

OHol [cm]

23

22 (ASCHK ČR N, 2008)

Plemeno se vyznačuje, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou přiměřeného temperamentu, vyrovnaného charakteru, snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá a dobře spolupracující s lidmi (ASCHK ČR N, 2008).

1.2 VÝKONNOST Kontrolou užitkovosti získáváme opakovaným a přesným měřením podklady pro genetické ocenění zvířat. Naší snahou je na základě znalosti vývinu užitkových vlastností a znaků zvířat identifikovat s dostatečnou spolehlivostí geneticky nadřazená zvířata. Základem šlechtění koní 15

v ČR jsou systémy hodnocení užitkovosti a výkonnosti u jednotlivých plemen (JAKUBEC, VOLENEC, 2003). Užitkovost koně je charakterizována poskytováním svalové síly k přemísťování břemene v tahu nebo nesením. V obou základních typech pracovního využití se ze základního diferenciačního hlediska rozlišují pracovní výkony absolutní (např. vyvinutí maximální tažné síly, překonání dráhy v určitém čase atd.) a výkony relativní (dlouhodobé práce tažných koní atd.) (DUŠEK, 1992). MARŠÁLEK (1996) uvádí, že čím jsou vyšší požadavky na výkonnost, tím má větší význam temperament, charakter a pracovní ochota. Jen z koní s odpovídající chutí k práci, dobrým temperamentem a povahou se mohou stát vynikající koně, jestliže jsou splněny předpoklady z hlediska tělesné stavby. Naopak nemůžeme při špatném temperamentu a charakteru, i když je výborná tělesná stavba a nadprůměrné fyziologické funkce, očekávat maximální výkonnost. Zatímco některé vlastnosti lze hodnotit metricky, jiné vlastnosti (charakter, temperament, jezditelnost atd.) jsou hodnoceny subjektivně. Souhrn výsledků získaných posouzením všech vlastností pak určuje užitkovou hodnotu koně. Ta je v běžné praxi označována jako výkonnost koně (DUŠEK, 1992). Vzhledem k nutnosti srovnávat výsledky hodnocení je kladen vysoký požadavek na snížení vlivu posuzovatele. Touto problematikou se zabýval např. DUŠEK (1979, 1986, 1987, 1990) 1.2.1 Vliv zátěže na organismus koně Podávaný výkon do značné míry ovlivňuje fyziologické parametry organismu koně. KRONER (2006) sledoval parametry krve a slin u tažných koní v klidu a v průběhu výkonu, PEREZ a kol. (1994) hodnotil u dvou skupin chladnokrevných koní vztah mezi pracovním výkonem a kardiorespirační reakcí na zátěž v tahu, PEREZ a kol. (1996) a CABEZAS a kol. (1994) zjišťovali fyzickou výkonnost, energetické požadavky a schopnost fyziologické adaptace organismu tažných koní na zátěž při orbě. Při déletrvající svalové práci se zvyšuje u pracujících zvířat počet dechů, tepů a tělesná teplota. Zvýšený počet dechů při svalové práci se vysvětluje vznikajícím nedostatkem kyslíku, rozmnožením kysličníku uhličitého a ostatních zplodin výměny látkové (KOŽELUHA a kol., 1965). DUŠEK (1962) sledoval hematologické změny po vytrvalostním maximálním tahu v jednospřežní v saních na úseku 150 m dlouhém s postupným zvyšováním relativní tažné síly do průměrné hranice 40,4 %. Zjistil statisticky významné zvýšení erytrocytů, hemoglobinu, 16

hematokritové hodnoty a středního objemu erytrocytu. Domnívá se, že hranice relativní tažné síly má být při podobných zkouškách pro mladé koně maximálně 35%. 1.2.2 Nejdůležitější složky tvořící celkovou výkonnost koně Činitelé, na nichž závisí výkonnost koní, jsou: • stavba těla, • konstituce, • temperament a • charakter (MICHAL, 1957). O výkonu zvířete v práci rozhoduje jeho mechanika kostry, vývin svalů, srdce, plic, temperament, pohlaví, výchova a výcvik pro určitou práci. Výkon ovlivňuje i výživa zvířete (ROZMAN a kol., 1981). Exteriér Ve srovnání s jinými druhy hospodářských zvířat má posuzování tělesné stavby při šlechtění koní výrazně zřetelnější význam. Tato skutečnost je následkem faktu, že kůň je chován především pro svalovou práci, resp. pohyb. Existují zjevné vztahy mezi znaky tělesné stavby a jejich funkcí, resp. výkonností (JAKUBEC a kol., 1996). U tažného koně se vyžaduje větší tělesná váha, silná kostra a končetiny, aby byl co největší prostor k nasazení širokých svalů, které by svým stahem a natažením zprostředkovaly posun těžkého břemena odzadu dopředu. Do těžkého tahu na rovných, tvrdých cestách jsou vhodná raná plemena chladnokrevných koní. V horském terénu se osvědčil kůň norický (KOŽELUHA, 1965). Podle DUŠKA (1976) je mezi habitem koně a jeho pracovní kapacitou v širším výběru populace signifikantní vztah, není však tak vysoký, aby bylo možné jen na základě tělesné stavby spolehlivě usuzovat na výkonnost. DUŠEK (1977) sledoval vztah výšky koně k prostornosti chodu. Zjistil, že v rámci jednoho plemene je tento vztah nesignifikantní. Otázkou určení vhodného typu koně pro přibližování dřeva se zabýval DUŠEK (1980). Dle výsledků se z obecného hlediska jako nejvšestrannější, s relativně největším využitím svalové účinnosti, ukazuje kůň v hmotnostním intervalu 650– 750 kg. Vyhovující mohutnost

17

charakterizovaná poměrem hmotnosti a kohoutkové výšky hůlkové (tj. hmotnost na 1 m výšky) je optimální v rozsahu 410 až 470 kg. SIDBÄCK (1993) určuje optimální exteriér výkonného pracovního koně pro těžbu dřeva. Vzhled hlavy nemá praktický význam, ale je odrazem temperamentu koně. Krk by neměl být příliš krátký, jelikož je používán jako opěrný bod, pro udržení rovnováhy v náročném terénu. Hrudník má být široký a svalnatý, s dobře klenutými žebry poskytující dostatečný prostor pro plíce a srdce. Důležitá je dostatečná šířka v ramenech. Hřbet by neměl být příliš dlouhý, přes hřbet je transportována síla ze zádi do oblasti plece. Dlouhý hřbet je často fyzicky slabší, než hřbet krátký. Záď by měla být široká a dlouhá. Zde se vyvíjí veškerá tažná síla. Zdůrazňuje důležitost utváření končetin, podstatné je zejména bezchybné utváření holenní kosti. Pro úspěšné zvládnutí náročné práce je významným faktorem i kvalita kopyt, která by měla být velká, s pružnou kopytní stěnou. Vliv 17 tělesných rozměrů na délku a frekvenci kroků (kadenci), rychlost v kroku, klusu a cvalu na dráze dlouhé 100 m u teplokrevných koní hodnotil MARŠÁLEK a kol. (1995). Délka předloktí a délka kosti kyčelní statisticky významně ovlivňovaly frekvenci kroků, zatímco rychlost v klusu byla významně ovlivněna délkou přední spěnky a šířkami pánve. DOLVIK a KLEMETSDAL (1999) sledovali 4 tělesné míry a 72 subjektivně posuzovaných znaků končetin ve vztahu k výkonnosti u norských chladnokrevných klusáků. Zjistili významný vliv tělesné stavby koní na jejich výkonnost. KASHIWAMURA a kol. (2001) potvrzují ve své práci významný vztah mezi obvodem holeně, délkou těla a délkou stehna k výkonnosti tažných koní. DUŠEK (1971) zjistil u klisen tehdejšího českého chladnokrevníka pro základní tělesné míry (KVH, OHR, OHol, KVP) variační koeficienty v rozmezí od 2,29 % do 4,09 % a pro hřebce v rozmezí od 1,69 % do 3,47 %. Konstituce Konstituce je významná vlastnost, ve které se zobrazuje fyziologická činnost organismu. Je to stupeň celkového zdraví a formy reaktivnosti na dané podmínky prostředí (DUŠEK, 1999). Konstituce jako faktor podmiňující výkonnost vyjadřuje stupeň odolnosti koně proti nepříznivým vlivům tělesné námahy, která je rozhodující složkou užitkovosti koně (MARŠÁLEK, 2008).

18

Konstitucí se rozumí stupeň zdraví daného jedince, tj. výraz jeho životní energie, která je výsledkem jednak anatomické struktury, jednak fyziologické zdatnosti jednotlivých orgánů a tkání těla (KOŽELUHA a kol., 1965). Temperament Temperament je nervovou složkou konstituce a při posouzení je mu věnována významná pozornost, protože je jím určen stupeň energie a vytrvalosti, s jakou kůň vykonává požadovanou práci (MARŠÁLEK, 2008). Projevy temperamentu spolu s duševními ději jsou podmíněny bystrostí smyslů. Ty jsou vzhledem k charakteru chovu koní na vyšší úrovni než u druhů zvířat chovaných jen stájově. V širších návaznostech souvisí temperament též s plemenem a pohlavím. Je ho nutné posuzovat nejen při předvedení koně, ale hlavně při jeho pracovním využití (DUŠEK, 1999). Zajímavý je poměr charakteru a temperamentu jako výkonnostních faktorů. Čím je kůň temperamentnější, tím je náročnější na správné, logické a jemné jednání člověka, aby nebyl pokažen nejdůležitější výkonnostní faktor, tj. charakter (MICHAL, 1958). Charakter Charakter - povaha - je vlastnost, která do značné míry určuje využití koní v chovu nebo v práci. Posuzuje se podle stupně podrobení se vůli člověka. Charakter je dědičně podmíněn, daleko více ho však ovlivňují vnější podmínky než např. temperament (DUŠEK, 1999). Bodové hodnoty charakteru v testaci v našich chovech jsou vysoké, téměř monotónní. To však neukazuje na formální hodnocení této disciplíny, ale na skutečnost, že po několika generacích testace koní se požadovaný charakter v chovu stabilizuje a že nevhodní jedinci byli z chovu vyřazeni. Druhý aspekt, který se v bodové hodnotě stájového charakteru promítá, je nedostatek posuzovaných znaků projevů koní (DUŠEK a kol., 1998). Jednotlivé složky charakteru bývají na sobě vzájemně nezávislé, např. koně, kteří při styku s člověkem vykazují špatný až zlý charakter, mají výbornou povahu při práci a koně jinak hodní odpírají snadno poslušnost, jakmile po nich požadujeme výkon (NAVRÁTIL, 2000a) Mechanika pohybu Základní vlastností koně je jeho pohybová způsobilost. Čím lehčeji, pravidelněji, prostorněji a bez námahy kůň střídá jednotlivé nohy v pohybu, tím méně se unavuje a tím více pracovního zatížení vydrží (JISKROVÁ, 1992).

19

Vydatnost chodu je závislá na utváření a činnosti pohybových orgánů, temperamentu a vůli koně, což se odráží ve výkonu koně. Utváření jednotlivých tělesných partií, síla kostí a svalů a úhlování jednotlivých kloubů dává pouze předpoklady k výraznosti a rychlosti pohybu (MARŠÁLEK, 2008). Základní chody koně jsou krok, klus a cval (DUŠEK, 1999). Krok Krok je čtyřdobý chod s průměrnou rychlostí 6,5 km/hod. Jedno kopyto je vždy ve vzduchu, zatímco ostatní tři jsou na zemi, kromě krátkého okamžiku, kdy kůň přesouvá váhu z jedné končetiny na druhou (HIGGINS, 2009). Sled končetin je v diagonálním pořadí (některá zadní, protilehlá přední, druhá zadní a jí protilehlá zadní) (MARŠÁLEK, 2008). Krok je nejpomalejší chod koně. Rychlost se pohybuje v rozmezí od 6 do 8 km za hodinu, délka kroku 1,5 až 1,9 m, frekvence 0,8 až 1,1 krok.s-1. V tomto typu chodu zvyšuje kůň rychlost převážně prodlužováním jednotlivých kroků, ovšem někteří jedinci mohou zvýšit rychlost zvýšením krokové frekvence (DVOŘÁKOVÁ a kol., 2005). Krok má být pravidelný, prostorný, kmihuplný. V kroku dosahuje kůň v průměru rychlosti 100 m za minutu, takže za hodinu urazí 6 km (DUŠEK, 1999). V sagitální rovině dochází odrazem zadní končetiny koně k poklesnutí zádě a k vyklenutí beder, při došlapu ke zvednutí zádě a k poklesu beder (DVOŘÁKOVÁ a kol., 2005). Při chůzi se páteř střídavě podélně vlní v horizontální rovině a v důsledku toho se střídavě vychyluje i příčná osa kyčelních a ramenních kloubů (KOMÁREK a kol., 1971). V dobrém kroku kůň předvádí stejně dlouhé, aktivní, rytmické a impulzivní kroky. Takového kroku kůň dosáhne, když má pružné svaly, ohebné klouby a hřbet mu pracuje (HIGGINS, 2009). Klus Klus je rychlejší formou pohybu. Odraz zadních končetin je energičtější než v kroku (DUŠEK, 1999). Za klusu se zvíře pohybuje tak, že úhlopříčné končetiny vykonávají současně stejný pohyb (tzv. diagonální klus) (JEŽKOVÁ, 1969). Klus je dvoudobý symetrický chod. Pracovní klus má průměrnou rychlost 8 až 13 km.hod-1 (HIGGINS, 2009). 20

Rychlost v klusovém pohybu je závislá na délce jednotlivých vykročení a na rychlosti jejich následného opakování. Délka prostoru podchycení přeplné akci všech čtyř končetin je 2,20 až 3,30 m (HARTMANN a kol., 1957). Klus má být čistý - nesmí nastat opoždění některé nohy a musí být zachován pravidelný rytmus. Proto v klusu nejlépe diagnostikujeme kulhání, které může být v kroku a ve cvalu neznatelné (MARŠÁLEK, 2008). Cval Cval je vlastně nepřetržitá řada skoků za sebou pravidelně jdoucích a podle toho, jsou - li obě pravé nebo levé v náskoku, rozeznáváme cval vpravo nebo vlevo (MARŠÁLEK, 2008). Rychlost tohoto chodu výrazně kolísá a může dosáhnout až 27 km.hod-1. Koně nese dopředu setrvačnost a pomáhá mu udržet rovnováhu, a to i když se země dotýká pouze jedno kopyto (HIGGINS, 2009). Délka kroku při cvalu je u koně 80 až 475 cm, rychlost dosahuje 10 až 20 km.hod-1. Rychlost závodního cvalu bývá až 58 km.hod-1 (JEŽKOVÁ, 1969). Pohyb koně v tahu Pohyb tažného koně musí být energický, ale volný. Koně s trhavým pohybem mají menší výdrž a také horší stabilitu v těžkém terénu. Strnulý kůň s přemírou energie se nedokáže vyrovnat s těžkou a dlouhotrvající prací (SIDBÄCK, 1993). Pro pracovní využití tažných koní DUŠEK (1999) uvádí, že při zvyšování tažné síly dochází ke zkracování délky kroku. Dále určil, že se zvyšuje rychlost na krátké vzdálenosti vlivem zvyšující se tažné síly. Při zahájení tahu kůň rozkládá svou hmotnost do postrojů, tedy do tlakových bodů (na předních končetinách na lopatce) a navíc do opěrného bodu, tedy kopytního kloubu. Kůň výrazně napíná krk ve směru dopředu a dolů, lopatka se staví strměji, pažní kloub se napíná (otevírá) a ohýbá se (uzavírá) kloub loketní. Přední končetiny zaujímají zákročný postoj a těžiště koně je posouváno vpřed a tažný odpor působí ve směru opačném (SCHROLL, 2008). V tahu se nejvíce namáhá končetina ve fázi podpěru, zvláště v jeho konečném okamžiku, kdy je končetina lomena nejvíce ve spěnce. Nejvíce se tak namáhá (napíná) šlacha hlubokého ohybače prstu (DUŠEK, 1999). Kůň v těžkém tahu má fázi kmitu poměrně krátkou a relativně rychlou na rozdíl od koně v lehkém tahu, nebo pod sedlem. Délka kroku koně v těžkém tahu je závislá na velikosti síly, 21

s jakou překonává hmotnost břemene, a částečně na terénu (do kopce je prostor daleko kratší) (MARŠÁLEK, 2008). 1.2.3 Vnější vlivy Na pracovní výkonnost zvířat má vliv druh postroje a druh zápřeže (KOŽELUHA a kol., 1965). Schopnost pracovního koně podat optimální výkon je výrazně ovlivněna postrojem použitým pro danou práci, jeho správnou velikostí a uzpůsobením tělesným rozměrů koně. Vliv tří různých druhů postrojů na sílu tahu a rychlost práce koně v zápřeži zjišťoval MENGISTU (1996), sledoval schopnost regenerace organismu měřením tělesné teploty, frekvence tepu a dechu po výkonu. Z tohoto hlediska je optimální chomoutový postroj, který v důsledku větší kontaktní plochy umožňuje maximální využití tažné síly koně. Chomout nemá být malý ani velký. Malý chomout ztěžuje koni dýchání, velký chomout přenáší opěrnou plochu koni na lopatky, čímž snižuje jeho výkonnost a mnohdy způsobuje bolestivé otoky (KOŽELUHA a kol., 1965). HOBBS (2001) uskutečnila kinesiologickou analýzu optimálního zatížení koně ve vztahu k tažnému postroji. Konečný projekt zahrnoval studium kinematiky (geometrie) a kinetiky (síly) produkované pracovním koněm v průběhu tahu s ohledem na zatížení postroje, jeho optimální nastavení a úhel tahu. Pohyb koně je z anatomicky funkčního hlediska ovlivňován udidlem a otěžemi. Důležité je citlivé zacházení, které pokud možno pohyb koně nebude omezovat (GEYER, WEISHAUPT, 2006). 1.2.4 Fyzikální podstata výkonnosti tažných koní Hodnocení výkonnosti tažných koní je z hlediska fyzikální charakteristiky podstatně jednodušší než koní jezdeckých. Kůň vykonává při tahu práci, jejíž obtížnost se určuje veličinou tažné síly. Technickou jednotkou práce je jeden kilogrammetr. Je to práce vykonaná silou 1 kg po dráze 1 m, jeli směr síly a dráhy souhlasný. Jednotka výkonnosti v technické soustavě měr je koňská síla vyjádřená v kgm za sekundu (DUŠEK, 1999). Závislost rychlosti pohybu na výkonnosti zohlednil DUŠEK (1957), který udává, že množství práce, kterou musí kůň k přepravě určitého nákladu vynaložit, závisí na síle tahu (P), rychlosti (v) a čase (t): N = P . v. t . Podobný vztah používá i RÓNAY a DEJMAL (1991), uvádí, že s prací při vyšší rychlosti výkonnost zvířete klesá. Výkon je pak vypočítán dle vztahu E = Ft . c, kde c je rychlost při práci (m.s-1) a Ft tažná síla.

22

Normální tažná síla je takový stupeň vyvinuté síly, kdy při určitém pracovním efektu vynakládá kůň úměrné svalové vypětí a organismus se udržuje fyziologicky v rovnovážném stavu (DUŠEK, 1999). Pro zjištění normální síly koně, která nebude mít za následek jeho přetěžování, udává JINDRA a kol. (1955) následující vztah pro těžké koně: Ft = G/8+12, kde G je živá hmotnost koně a 8 je výzkumem stanovený koeficient. MATYÁŠ (1962) udává normální sílu zvířete na 1/5 až 1/6 jeho živé hmotnosti, tedy 15 až 20 %. DUŠEK (1957) rozdělil tažnou sílu dle % živé váhy koně: Lehká práce do 13 % živé váhy koně Střední práce od 13 do 15 % živé váhy koně Těžká práce od 15 do 18 % živé váhy koně Velmi těžká práce od 18 do 20 % živé váhy koně. Nad 20 % živé váhy koně je práce zdraví koně škodlivá, a proto je nepřípustná. Síla tahu, kterou musí kůň vynaložit k přepravě určitého nákladu, je podmíněna mimo váhu taženého břemene ještě několika jinými faktory, a to: úhlem tahu, jízdním odporem a početností zápřeže (DUŠEK, 1957). Optimální interval úhlu je 18° až 21°, kdy je tažná síla v postraňcích vyšší o 5 až 10 % než přímočaře vyvíjená síla (DUŠEK, 1962). Platí, že čím menší úhel, tím větší je potřeba tažné síly. Pro praxi to znamená, že níže umístěný tažný bod na postroji (příkladem může být poprsní postroj) negativně působí na tažnou sílu koně (SCHROLL, 2008). 1.2.5 Výkonnostní zkoušky chladnokrevných plemen koní Maximální výkonnost je schopnost jedince dosáhnout při mobilisaci tělesných energetických rezerv (přibližující se hranici vyčerpání organismu) největší výkon za časovou jednotku. Tento krajní fyziologický stav se však u koní nepožaduje. Výkonnost je tedy výsledek dosažený při vysokém pracovním úsilí, aniž by docházelo k poškození organismu. U mladých teplokrevných a chladnokrevných koní nelze maximální výkonnost požadovat ani při výkonnostních zkouškách, protože by to mělo za důsledek jejich psychický i fyzický stres. Podstatou výkonnostních zkoušek u těchto plemen je požadování zvýšených výkonů, avšak úměrných věku (DUŠEK, 1999).

23

Jednou z nejdůležitějších částí systému výběru chovných koní je objektivní hodnocení vlastní biologické a hospodářské hodnoty koně (MACIJAUSKIENE, 2006). PIERAMATI a kol. (2000) hodnotil genetické parametry pro ukazatele výkonnosti u koní plemene Maremmana v průběhu tréninkového období a při výkonnostních zkouškách. Nejvyšší fenotypové a genotypové korelace nalezl u temperamentu a jezditelnosti, nejnižší naopak u jezditelnosti a celkové pracovní ochoty. Výsledky výkonnostních zkoušek spolu korelují méně než ukazatele hodnocené během tréninkového období. MACIJAUSKIENE (2006) analyzoval výkonnostní zkoušky litevského národního plemene Žemaitukai. Chovatelské směry se rychle obrací ke koním pro sportovní a rekreační využití. Proto bylo nutné nalézt kriteria pro zhodnocení biologických a pracovních znaků původních litevských plemen koní. Výkonnostní zkoušky chladnokrevných koní v ČR Zkušební řád, jako součást Šlechtitelského programu, je pro všechna tři chladnokrevná plemena stejný. Ve zkušebním řádu jsou uvedeny zásady a pravidla pro jednotlivé druhy posuzování výkonnostních zkoušek a zásady pro určování hodnotitelů nebo složení hodnotitelských komisí. Hodnotitelem musí být schválený uznaným chovatelským sdružením (dále jen UCHS). Hodnocení chladnokrevných koní probíhá u hříbat do věku 3 let známkami v rozsahu 1 až 5 bodů, u starších koní při zápisech do PK (svodech) a při výkonnostních zkouškách známkami v rozsahu 1 až 10 bodů. Hodnotí se celými čísly bez používání desetin. Hodnotí se: a) hříbata pod klisnou, b) hřebečci v testačních odchovnách, c) klisny při zápisu do PK a při výkonnostních zkouškách, d) koně na výstavách a přehlídkách, e) hřebci při výkonnostních zkouškách a 60 denním staničním testu, f) hřebci při udělování výběru k plemenitbě a při zápisu do PK. Zkoušky výkonnosti klisen Zkoušek výkonnosti se mohou zúčastnit klisny již zapsané do plemenné knihy. Nejdříve probíhá zkouška v zápřeži. Zkouší se ve dvojspřeží, je možno zvolit i jednospřeží. Pro jednospřeží je volen lehký vůz se dvěma nápravami a dvěma oji. Ve dvojspřeží musí jít 3letá

24

klisna opět jen s 3letetým koněm, tedy bez staršího koně jako učitele. V případě, že se VZ účastní starší klisny pak je zápřež bez omezení. Hodnotí se mechanika pohybu a ovladatelnost spřežení (C4), ihned poté následuje zkouška ovladatelnosti spřežení na parkuru (C7), kdy je předepsaným chodem klus. Jako poslední probíhá zkouška spolehlivosti v tahu v samotě (C8), klisna musí 3x zastavit a znovu zabrat v těžké zápřeži, kterou představují saně s hmotností 300 kg. Hodnotí se: a) mechanika pohybu - koeficient přepočtu průměrného hodnocení je 0,3 b) schopnosti, ochota k tahu - koeficient přepočtu průměrného hodnocení je 0,5 c) připravenost k výkonu (klid, vyrovnanost res. charakter) - koeficient přepočtu průměrného hodnocení je 0,2 Výsledek zkoušky se vypočte z průměrů bodového hodnocení všech hodnotitelů v jednotlivých částech, vynásobením koeficienty a součtem těchto podílů. Zkoušky úspěšně absolvuje klisna s minimálním hodnocením výkonnosti na úrovni 5 bodů a s dílčím hodnocením užitkových - výkonnostních znaků na úrovni nejméně 4 bodů. Zkoušky výkonnosti hřebců Do staničního testu v délce trvání 60 dnů, zakončeného zkouškami výkonnosti, mohou být zařazeni chladnokrevní hřebci, kteří budou splňovat kritéria podle následujících bodů: a) Posouzení celkového tělesného vývinu a splnění stanoveného požadavku minimální KVH a obvodu holeně vzhledem ke standardu při zařazení do staničního testu. b) Oboustranně prokazatelný původ do čtvrté generace předků při splnění podmínky stejnosměrné plemenitby, přičemž platí zásada: otec a otcové matek v přímé mateřské linii, při taxativně stanoveném počtu generací – do 4 generace předků, přísluší k vlastní chovné populaci plemene nebo k takové populaci, která splňuje záměry a cíle chovného programu. c) Hřebci zařazení do staničního testu musí být zdraví, prostí zjevných, dědičně podmíněných a konstitučních vad a chorob. d) Zkoušek výkonnosti se mohou zúčastnit chladnokrevní hřebci dvouletí a tříletí (dle ročníků)

25

Posuzované znaky, vlastnosti a zkušební discipliny při staničním testu: • typ a pohlavní výraz, • exteriér, • výkonnost. Všechny uvedené znaky se hodnotí desetibodovým systémem a jejich preference je určena významovými součiniteli. Výkonnost (C) je celková výkonnost koně, která sestává z hodnocení výcviku (C1), distanční jízdy v páru v zápřeži (C2), zkoušky ovladatelnosti v páru na vozatajském parkuru (C3), zkoušky mechaniky pohybu v jednospřeží (C4) a ze zkoušky v tahu v jednospřeží v kládě (C5). (ASCHK ČR SN, 2008; ASCHK ČR ČMB, 2010; ASCHK ČR N 2008)

Hodnocení výkonnostních zkoušek V případě sportovních koní MARŠÁLEK (2006) uvádí, že subjektivní hodnocení umožňuje zohlednit některé kvalitativní znaky a vlastnosti např. výbušnost, odvahu, schopnost korigovat chyby, pozornost koně, soustředěnost na překážku, vyváženost a pravidelnost pohybu před skokem a za skokem, klid při překonávání překážky apod. Samotný průběh skoku však není jednoduché přesně zaregistrovat. Posuzovatel si obvykle všimne nejzřetelnějších projevů – skokového luku, flexe předních a zadních končetin, letové křivky vycházející z intenzity odrazu a poměru výšky a délky skoku. Základem podchycení vlastností a znaků je subjektivní hodnocení a posouzení užitkových a výkonnostních vlastností, jakož i znaků tělesné stavby pokud možno co nejpřesněji a objektivně. Značným příspěvkem k objektivizaci vlastností a znaků je komisionelní hodnocení koní, tj. za účasti více jedinců, kteří v podstatě tvoří komisi posuzovatelů či hodnotitelů (JAKUBEC, VOLENEC, 2003). ANDREJSOVÁ (2008) hodnotila ukazatele výkonnosti u části populace starokladrubských koní, která se zúčastnila výkonnostních zkoušek v letech 1995 - 2004. Nejnižšího variačního koeficientu dosáhla hodnocená vlastnost fundament a celkový soulad, naopak nejvyšší variační koeficient byl u zkoušky spolehlivosti v tahu. Byly hodnoceny faktory vlivu chovu, roku narození, věku, linie a pohlaví. SVOBODOVÁ (2010) tvrdí, že současný stav hodnocení výkonnostních znaků a na jejich základě zařazování jedinců chladnokrevníků do plemenitby je nevyhovující. Konstatuje, že na jedince nejsou kladeny prakticky žádné nároky, které by formovaly a dále utvrzovaly jeho 26

celkové přednosti a navrhuje nový systém hodnocení chladnokrevných plemen koní formou následné testace. Zejména z důvodu nutnosti srovnávání výsledků hodnocení je evidentní potřeba snížení vlivu posuzovatelů. Touto problematikou se zabýval v našich podmínkách zejména DUŠEK (1979, 1986, 1987, 1990) a NAVRÁTIL (2000). 1.3 POHYBOVÉ ÚSTROJÍ KONĚ Pohybové ústrojí tvoří jednak kostra jako pasivní složka, jednak svaly jako aktivní složka. Pohyb mezi dvěma kostmi umožňují klouby (KOMÁREK a kol., 1971). Kosterní soustava poskytuje oporu všem měkkým částem těla a chrání důležité orgány. Svalová soustava umožňuje pohyb a spolu s kosterní soustavou formuje vnější tvar těla (MARVAN a kol., 1998). 1.3.1 Svalová soustava Pohyb i změny napětí vnitřních orgánů a pohyb zvířete v prostoru obstarávají svaly. Podle mikroskopické stavby a funkčního vybavení rozlišujeme svalovinu hladkou, kosterní a srdeční. Obecně se rozlišují dva typy pohybů aktivní a pasivní. Aktivní pohyb je výsledkem vlastní pohybové činnosti zvířete (KOUDELA, 2003). Kosterní svalstvo je aktivní složkou pohybového ústrojí, zatímco kostra je složkou pasivní. Kosterních svalů je o koně přibližně 340 (DUŠEK, 1999). Kosterní, příčně pruhované svaly jsou různě velké a vyskytují se v mnoha tvarech. Reagují na podněty motorických nervů, jsou velmi pružné a disponují značnou kontraktivní silou (HIGGINS, 2009). Svalová činnost se dělí na izotonickou, kdy se sval zkracuje a jeho napětí se nemění, a izometrickou, kdy je sval napnut, energie se proměňuje ve zvýšené napětí svalu (DUŠEK, 1999). Jednotlivé svaly kosterní svaloviny se často popisují podle typu pohybu, který vykonávají. Rozlišujeme flexory (ohýbače), které jsou umístěny na končetinách tak, že ji ohýbají v kloubu a úhel jeho rozevření se tak zmenšuje, extenzory (natahovače), které fungují opačně než flexory a zvětšují tak rozevření kloubu, adduktory (přitahovače), které přitahují končetinu k mediální rovině těla, abduktory (odtahovače), které mají funkci opačnou, sfinktery (svěrače), které jsou uspořádány kruhovitě, a mohou tak uzavírat tělní otvory (REECE, 1998). Svaly živočišného těla dělíme na tyto skupiny: svaly hlavy, svaly trupu, svaly hrudní končetiny, svaly pánevní končetiny a kožní svaly (KOMÁREK a kol., 1971). 27

1.3.2 Kosterní soustava Kostra představuje celkově jednotný, avšak funkčně diferencovaný systém. V podstatě je možné na kostře hospodářských zvířat rozlišit dvě výrazné části, a to osovou kostru (axiální skelet) a kostru končetin (apendikulární skelet) (MARVAN a kol., 1998). Osový skelet Osový skelet je souhrnné označení pro páteř a kostru hrudníku. Sestává z osmi částí: 1) lebka, 2) 7 krčních obratlů, 3) 18 hrudních obratlů, 4) 6 bederních obratlů, 5) 5 srostlých křížových obratlů, 6) 18 - 22 ocasních obratlů, 7) žebra, 8) hrudní kost (HIGGINS, 2009). Lebka je nejsložitější částí osového skeletu. Tvoří jí párové a nepárové kosti, z nichž dolní čelist a jazylka jsou samostatné a ostatní srůstají v jeden celek, který si zachovává nejen druhové, ale i plemenné znaky (MARVAN a kol, 1998). Krční obratle mají značný pohybový rozsah, a tvoří proto nejohebnější část páteře (HIGGINS, 2009). První dva krční obratle se v důsledku své funkce liší od ostatních, kdežto třetí až sedmý jsou si vzájemně podobné (KOMÁREK a kol., 1971). První krční obratel, nosič (atlas) se s hlavou, konkrétně s týlní kostí, spojuje v hlavovém kloubu. Tento kloub koni umožňuje „pokyvovat“ hlavou. Křídlo nosiče můžeme nahmatat po obou stranách krku hned za ušima. Druhý krční obratel, čepovec, je s nosičem sklouben pomocí výběžku, zubu, v čepovcovém kloubu, který dovoluje stranové rotační pohyby (HIGGINS, 2009). Hrudní obratle mají na kubických tělech malé výběžky příčné, kloubní a trny (KOMÁREK a kol., 1971). Trnové výběžky jsou ploché, vysoké, orientované kaudodorzálně. Zvyšují se od prvního po třetí obratel a pak se snižují (MARVAN a kol., 1998). Bederní obratle jsou charakteristické délkou a šířkou příčných výběžků, které vystupují horizontálně a na něž se upínají velké a silné vazy a svalové skupiny. Rovněž chrání orgány, které jsou ukryty pod nimi (HIGGINS, 2009). Křížové obratle srůstají v jednotnou křížovou kost, která tvoří strop pánevní dutiny a na níž se připojuje kostní pletenec pánevní končetiny (KOMÁREK a kol., 1971). Křížové obratle zcela srůstají ve stáří pěti let. Vytvářejí pevné spojení mezi zádí a trupem. Křížová kost se spojuje s posledním bederním obratlem v lumbosakrálním kloubním spojení (HIGGINS, 2009). Ocasní obratle vytvářejí kostní podklad ocasu. Kaudálním směrem postupně dochází k jejich redukci, a to nejdříve výběžků, pak oblouků a nakonec i samotného těla (MARVAN a kol., 1998). 28

Z 18 párů žeber je 8 párů pravých a 10 nepravých, jejichž dlouhé chrupavky na sebe navazují a jsou upnuty k zadní části hrudní kosti tvoří společně žeberní oblouk. Ve své horní části jsou všechna žebra kloubně spojena s páteří, což je účelné zařízení pro mechaniku dýchání (BÍLEK, 1957). Hrudní kost je nepárová kost, která uzavírá kostru hrudníku z ventrální strany. Je složena ze 7 článků spojených chrupavčitými sponami (MARVAN a kol, 1998). Kostra končetin Hrudní a pánevní končetiny jsou u obratlovců specializované pro řadu pohybů, z toho u hospodářských zvířat pro podpírání trupu a pro pohyb. Končetiny jsou členěny na řadu úseků, jejichž počet a základní členění jsou na obou končetinách shodné (MARVAN a kol., 1998). Kostra hrudní končetiny

Přední končetina se skládá z plece - tedy lopatky a ramenní kosti, spojených v ramenním kloubu - k hrudníku je upevněna svalstvem. Dále z volných částí - tedy předloktí (kost vřetenní a loketní), zápěstí (karpální kloub - běžně nazývaný přední koleno). Záprstí (přední holeň), kost spěnková, korunková a kopytní s příslušnými klouby (DUŠEK, 1999). Kůň nemá klíční kost. Končetiny jsou k tělu připojeny šlachami, povázkami a silným souborem svalů, které stabilizují rameno a loket a upevňují lopatku ke kohoutku, páteři a žebrům (HIGGINS, 2009). Lopatka je velká plochá kost trojúhelníkového tvaru, která částečně pokrývá poslední krční obratel, prvních sedm hrudních obratlů a hlavičky žeber, které jsou s nimi spojené (HIGGINS, 2009). Pohyb lopatky se děje kolem takzvaného otáčivého bodu lopatky, který je mezi horní a střední třetinou lopatky při úponu hlavního vazu (MARŠÁLEK, 2008). Pro výkon je významné postavení a uložení lopatky. Tažný kůň, který přenáší postrojem sílu k pohybu břemene hlavně na spodní část plece, to je v krajině kloubů ramenních a pomáhá tak přdní nohou zdolávat odpor břemene, při čemž přenáší své těžiště dozadu (táhne hmotností svého těla), staví lopatku pokud možno strmě (MARŠÁLEK, 2008). Pažní kost je dlouhá rourovitá kost. Její tělo je nepravidelné a mírně esovitě stočené (MARVAN a kol., 1998). Leží v takovém úhlu, aby mohla pohlcovat otřesy. Má několik speciálních výstupků, na něž se upínají svaly a šlachy (HIGGINS, 2009). Dorzolaterálně se na hlavici nachází velký hrbol a dorzomediálně malý hrbol, které jsou vzájemně oddělené hlubokou mezihrbolovou brázdou (MARVAN a kol., 1998). Důležitý pro výkon koně je úhel,

29

který svírá lopatka s kostí pažní. Největší byl zjištěn u klusáků (105°) a nejmenší u koní tažných (94°) (MARŠÁLEK, 2008). Předloketní kosti tvoří dvě kosti: vřetenní a loketní (KOMÁREK a kol., 1971). U koně obě kosti z důvodu výkonnosti a prevence kroucení splývají v jednu (HIGGINS, 2009). Zápěstní kosti jsou souborem nejvýše 8 malých, většinou hranolovitých kostí, vložených mezi předloketní a záprstní kosti. U koně chybí první zápěstní kost, takže kůň má 7 zápěstních kostí (MARVAN a kol., 1998). Záprstní kosti jsou rourovité a jejich počet závisí na počtu prstů. U koně je jako hlavní vyvinuta třetí záprstní kost, kterou doprovázejí jako bodcové kosti zbytky po druhé a čtvrté záprstní kosti (KOMÁREK a kol., 1971). Prst koně je nejdolnější šikmá část končetiny, která s horizontálou svírá normálně úhel 45°. Skládá se jako u člověka ze 3 článků, které u koně seshora dolů se jmenují kost spěnková, kost korunková a kost kopytní (BÍLEK, 1957). Kostru prstu doplňují ještě sezamské kosti (MARVAN a kol., 1998). V dolní části končetiny, od karpu (zápěstí) dolů, nejsou žádné svaly. Končetina je proto lehká, koni dovoluje pohybovat se značnou rychlostí, snižuje nároky na energii a zvyšuje vytrvalost (HIGGINS, 2009). Spoje kostí hrudní končetiny

Spojením lopatky s hlavicí pažní kosti vzniká jednoduchý ramenní kloub (MARVAN a kol., 1998). Ramenní kloub je synoviální spojení mezi lopatkou a pažní kostí tvořené kloubní jamkou, do níž zapadá hlavice pažní kosti (HIGGINS, 2009). Loketní kloub je synoviální kladkové kloubní spojení mezi pažní kostí a kostí loketní a vřetenní a umožňuje pohyb jen v jednom směru. Na okovec, výběžek loketní kosti se upínají svaly, které vytvářejí pákový efekt. Díky němu je ohýbání, natahování loketního kloubu a pohyb hrudní končetiny výkonnější (HIGGINS, 2009). Loketní kloub hraje důležitou roli u koně cválajícího a je méně důležitý u koně tažného nebo klusajícího. Loketní kloub musí lehce odstávat od hrudi a nesmí být k hrudi přitisknut (MARŠÁLEK, 2008). Kosti dolní části končetiny dohromady tvoří komplikované uspořádání kloubních spojení a spolu s chrupavkami, vazy, krevními cévami a nervy jsou prvními kostmi končetin, které pohlcují otřesy a nárazy. Kloubní spojení mezi kostí záprstní a spěnkovou, spěnkovou a korunkovou a korunkovou a kopytní jsou kladkového typu, s malou „vůli“, která umožňuje stranový pohyb a rotaci. Díky této vůli se prst koně dokáže pootočit a vyrovnat se tak s neočekávaným, nebo nerovným povrchem (HIGGINS, 1998). 30

Celé zápěstí je obaleno kloubním pouzdrem, takže hovoříme o složitém zápěstním (karpálním) kloubu, který se ve skutečnosti skládá ze tří nad sebou uložených kloubních oddílů (KOMÁREK a kol., 1971). Umožňuje ohnutí, natažení a malou možnost laterálního pohybu mezi horní a dolní částí hrudní končetiny (HIGGINS, 2009). Klouby prstů jsou tři, a to kloub proximálního článku - spěnkový kloub, kloub středního článku - korunkový kloub a kloub distálního článku - kopytní kloub (MARVAN a kol., 1998). Spěnkový kloub tvoří elastickou oporu přední končetiny a tlumí nárazy. Tato elastičnost spěnkového kloubu je umožněna sklonem spěnkové kosti a hlavně závěsným vazem. Proto je podmínkou činnosti tohoto kloubu pevnost šlach. Závěsný vaz není spojen žádným svalem a je celý šlachovitý (MARŠÁLEK, 2008). Kostra pánevní končetiny

Pletenec pánevní končetiny spojuje kostru pánevní končetiny dorzálně přímo s kostrou trupu. Tvoří ho kyčelní, stydká a sedací kost. Kosti srůstají v jedinou pánevní kost (MARVAN a kol., 1998). Zadní končetina je tvořena stejným počtem kostí jako končetina přední, tj. stehno, kolenní kloub, bérce, hleznový kloub, zadní holeň, spěnkový kloub, spěnka, korunkový kloub, korunka, kloub kopytní a kost kopytní (DUŠEK, 1999). Stehenní kost je uzpůsobena tomu, aby se na ni mohli upnout mohutné svaly zádě. Je jednou z nejsilnějších a nejtěžších kostí koňského těla (HIGGINS, 2009). Na její kaudální ploše se nachází nadhrbolová drsnatina a nadhrbolová jáma. Na proximální epifýze se nachází kulovitá hlavice stehenní kosti, laterálně od ní je velký chocholík a kaudálně za ním chochlíková jáma (MARVAN a kol., 1998). Na konci stehenní kosti je žlab vystlaný hyalinní chrupavkou, který umožňuje klouzání čéšky nahoru a dolu (HIGGINS, 2009). Čéška je velká sezamská kost, která má tvar nepravidelného trojbokého jehlanu. Je vrostlá do úponové šlachy čtyřhlavého stehenního svalu (MARVAN a kol., 1998). Bérce - podkladem bérce, tedy části končetiny od kolenního kloubu ke kloubu hleznovému, je kost holenní a kost lýtková (DUŠEK, 1999). Holenní kost je hlavní rourovitou kostí bérce (MARVAN a kol., 1998). Lýtková kost je tyčinková kost při laterální straně kosti holenní, s níž se kloubí. U koně zasahuje do proximální hlavice kosti holenní přibližně so střední tetiny její délky (KOMÁREK a kol., 1971).

31

Zánártní kosti vytvářejí ucelený soubor sedmi kostí, který odpovídá pětiprstému typu zvířat. Jsou to malé kosti, rozmístěné ve třech řadách nad sebou. V proximální řadě jsou dvě největší kosti, a to mediálně hleznová kost a laterálně patní kost (MARVAN a kol., 1998). Kosti nártu se svým tvarem i počtem do značné míry podobají záprstním kostem na hrudní končetině. Stejně tak i uspořádání prstních kostí i kloubů odpovídá hrudní končetině (KOMÁREK a kol., 1971). Spoje kostí pánevní končetiny

Pletenec pánevní končetiny je spojený s páteří křížokyčelním kloubem na základě spojení kyčelní a křížové kosti (MARVAN a kol., 1998). Kyčelní kloub je místo, kde se volná pánevní končetina spojuje s pánví. Kulovitá kloubní hlavice stehenní kosti zapadá do kloubní jamky, miskovité prohlubně tvořené spojením stydké, sedací a kyčelní kosti. Jako kulový kloub by se kyčel dokázal pohybovat všemi možnými směry, jeho pohyb je však omezen přídatnými vazy, které limitují rozsah pohybu končetiny na směry nahoru a dozadu od těla (HIGGINS, 2009). Koleno je mechanicky významný kloub, který musí přenášet nejvíce síly, a proto je také složen z nejmohutnějších kostí (MARŠÁLEK, 2008). Nerovnosti kloubních ploch vyrovnávají menisky z vazivové chrupavky, připevněné k holenní kosti několika vazy (MARVAN a kol., 1998). Klouby hlezna, složené ze tří řad kostí, jsou kladkovými klouby, kterým odpovídá lidský kotník (HIGGINS, 2009). Dozadu z kloubu vyniká kost patní, na kterou se upíná Achillova šlacha natahovače hlezna trojhlavého lýtkového svalu (DUŠEK, 1999). Pohyb v hlezně se děje hlavně mezi kostí lýtkovou a hleznem, méně ve spodních vrstvách kůstek (MARŠÁLEK, 2008). 1.4 BIOMECHANIKA Biomechanika je transdisciplinární obor, který se zabývá mechanickou strukturou, mechanickým chováním a mechanickými vlastnostmi živých organismů a jejich částí, a mechanickými interakcemi mezi nimi a vnějším okolím. Její transdisciplinárnost spočívá jak v integraci metodických a poznatkových prostředků z klasických oborů (morfologie, fysiologie, matematika, fyzika, a biofyzika, kybernetika, technická mechanika, nauka o materiálech, atd.), tak v šíři aplikačních směrů (klinické lékařské obory, technické obory, společenské obory, přírodní vědy, zemědělské obory, ekologie, atd.) (OTÁHAL, 1999).

32

Biomechanika aplikuje mechaniku, jinak nazývanou Newtonskou, na studium funkcí a dysfunkcí kosterně svalového systému. Své největší uplatnění našla v ortopedii, fyzikální terapii a rehabilitační medicíně. V prvních studiích pohybu bylo vyvinuto odvětví biomechaniky, známé jako pohybová analýza chůze člověka, která se rozšířila na vyšetřování dalších aktivit. Postupně se začaly vyhodnocovat nejen prototypové činnosti (chůze, běh, postoje, udržování rovnováhy), ale i specializované pohyby jako tanec a sportovní úkony (ŠIMČÍK a kol. 2008). Biomechanika se zabývá studiem mechanických zákonitostí a vlastností biomateriálů a biologických systémů. Analyzuje biologické reakce živého organismu způsobené vnějšími a vnitřními účinky z hlediska obecné mechaniky (OTÁHAL, 1999). Kinematická analýza pohybu charakterizuje pohyb jako změnu souřadnic v určitém časovém rozpětí, tj. zjištěním geometrie trajektorií, rychlostí a zrychlením charakteristických bodů antropomorfního mechanismu, který simuluje pohyb reálného objektu. Nejčastěji vychází z následné analýzy obrazové scény reálného pohybu (videozáznam, kinematografie) v rovině (2D analýza) či prostoru (3D analýza). Do oboru působnosti patří i oblast sportu pro diagnostiku různých pohybových dovedností s výhodou nulového negativního dopadu na měřený objekt (SEBERA a kol., 2008a). Při nahrávání pohybů je důležité, aby tyto pohyby byly kompletně popsány v jedné rovině. Abychom se vyhnuli chybám plynoucím z toho, že se určité části těla pohybují mimo rovinu pohybu, kamera by měla být umístěna dostatečně daleko od této roviny pohybu. Fyzikální rozměry zaznamenané tímto měřením jsou v prvé řadě kinematografickými rozměry (vzdálenost, čas, rychlost, zrychlení, úhly) (SEBERA a kol., 2008). 1.4.1 Biomechanická analýza pohybu koní Studie FREDERISCSONa (1980) popisuje systém pro kvantitativní analýzu pohybu koní při vysoké rychlosti. Záznam z rychloběžné kamery byl posuzován pomocí speciálního čtecího zařízení. Hodnotil faktory spojené s poruchami pohybu, pomocí grafického znázornění úhlů, trajektorií kloubů a segmentů těla. Vliv pozice hlavy a krku na kinematiku páteře a zadních končetin u koní v kroku a klusu sledoval RHODIN (2008), pomocí biomechanické analýzy. Držení hlavy a krku významně ovlivňuje kinematiku pohybu zejména v kroku. Prokázal, že pohyb končetin i páteře jsou významně ovlivňovány jak při vysokém tak nízkém držení hlavy a krku. Sledování a analýza pohybu koně jsou důležitými aspekty v běžné veterinární ortopedické praxi. Míra a způsob kulhání jsou určovány v předvedení koně na přímé linii, nebo běžícím 33

pásu v kroku a klusu (ADAMS, 1974; MÖHLLER, 1987; STASHNAK, 1989). Zejména pro případy, kdy je obtížné přesně diagnostikovat kulhání je využíváno metody analýzy videozáznamu kroku koně (SEEHERMAN, 1991; PEHAM a kol., 1996), počítačové simulace a měření kroku (FREDERICSON, DREVEMO, 1972), zátěžových desek pro analýzu kroku holandských teplokrevníků využil MERKENS a kol. (1985), tyto a další metody se liší zejména využitelností a mírou přesnosti.

34

2 HYPOTÉZA

1. Mezi chladnokrevnými plemeny koní nejsou rozdíly ve výsledném hodnocení výkonnostních zkoušek. 2. Základní tělesné míry chladnokrevných koní neovlivňují hodnocení dílčích částí výkonnostních zkoušek. 3. Výsledky výkonnostních zkoušek nejsou ovlivněny hodnotiteli, místem konání, místem a rokem narození koně a ročníkem konání výkonnostních zkoušek. 4. Biomechanická analýza pomocí videozáznamu z rychloběžné kamery neposkytuje objektivně měřitelná data využitelná při selekci a šlechtění chladnokrevných plemen koní.

35

3 CÍL PRÁCE

1. Podrobná analýza výsledků výkonnostních zkoušek chladnokrevných koní a specifikace vlivů, které mohou tyto výsledky ovlivňovat. 2. Posouzení změn a vývoje počtu klisen ČMB, SN a N zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy. 3. Porovnání základních tělesných rozměrů plemen českomoravský belgický kůň, slezský norik a norický kůň ve vztahu k bodovému ohodnocení dílčích disciplín výkonnostních zkoušek. 4. Posouzení závislosti mezi charakteristikami výkonnosti a základními tělesnými rozměry. 5. Návrh a ověření metodiky biomechanické analýzy pohybu pracovních koní a) Porovnání změřených charakteristik mechaniky pohybu v kroku a kroku v zápřeži a ověření vlivu zátěže na změnu pohybu koně b) Ověření vztahů úhlů a vzdáleností určujících pohyb koně v kroku a kroku v zápřeži.

36

4 MATERIÁL A METODIKA Experimentální práce byla rozdělena do dvou dílčích částí. V první části byla zpracovávána data z Ústřední evidence koní ve Slatiňanech a Asociace svazů chovatelů koní ČR v Písku. V druhé byly vyhodnocovány záznamy pořízené pomocí rychloběžné kamery během výkonnostních zkoušek chladnokrevných klisen a hřebců. 4.1 ZDROJE PODKLADOVÝCH DAT 4.1.1 Výsledky výkonnostních zkoušek Veškeré výsledky výkonnostních zkoušek (hřebci 1991 až 2010, klisny 2000 až 2010) a další doplňující údaje k těmto zkouškám, byly poskytnuty Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech a Asociací svazů chovatelů koní v Písku. Jedná se o hodnotící protokoly jednotlivých komisařů, souhrnné tabulky výsledků přepočtené dle daných významových koeficientů a základní tělesné míry (kohoutková výška pásková a hůlková, obvod hrudi, obvod holeně) klisen zapsaných ve všech oddílech plemenné knihy a plemenných hřebců českomoravského belgika (ČMB), slezského norika (SN) a norika (N). Popis analyzovaných charakteristik

Základní tělesné míry jsou měřeny u klisen při zápisu do plemenné knihy, při svodech a u hřebců na začátku 60denního testu. KVP - kohoutková výška pásková je měřena páskou od vnější patky levé přední končetiny k nejvyššímu bodu kohoutku KVH - kohoutková výška hůlková je měřena hůlkou jako kolmá vzdálenost nejvyššího bodu kohoutku od země OHr – obvod hrudníku je měřen za lopatkou a kohoutkem v místě nejmenšího obvodu OHol – obvod holeně je měřen v nejslabším místě holeně na levé přední končetině, tzn. na přechodu horní třetiny přední holeně v druhou třetinu. Zkušební disciplíny výkonnostních zkoušek

Klisny Mechanika pohybu v kroku a klusu se posuzuje během zkoušky ovladatelnosti v zápřeži. Nejdříve ve vozatajské drezuře a následně ve vozatajském parkuru.

37

Následuje zkouška spolehlivosti v tahu v samotě, během které klisny musí třikrát zastavit a znovu zabrat. Každé zabrání je hodnoceno samostatně. Výpočet celkové známky je dle daných přepočtových koeficientů: 1. Mechanika pohybu je průměr známek za krok a klus, násobený koeficientem 0,3. 2. Schopnosti a ochota tahu jsou průměrem známek za jednotlivá zabrání a známky za ovladatelnost, násobené koeficientem 0,5. 3. Připravenost k výkonu je samostatná disciplína hodnocená na základě klidu, vyrovnanosti a charakteru. Průměr všech hodnotitelů je násoben koeficientem 0,2. Hřebci V případě výkonnostních zkoušek hřebců se v roce 2006 zcela změnil systém posuzování, proto bylo hodnocení rozděleno do dvou částí (výkonnostní zkoušky v letech 1991 až 2005 a 2006 až 2010). V první části (1991 až 2005) byly hodnoceny charakteristiky exteriéru: typ a pohlavní výraz, tělesné linie, fundament, celkový soulad a charakteristiky výkonnosti: krok, klus, ovladatelnost a první až třetí zabrání v těžkém tahu. Tedy charakteristiky shodné s výkonnostními zkouškami klisen. Při hodnocení zkoušek výkonnosti za období 2006 až 2010 byly analyzovány charakteristiky exteriéru: typ a pohlavní výraz, hlava, krk, hrudník a plec, hřbet a bedra, hrudní končetiny, pánevní končetiny, záď a celkový soulad. Disciplíny výkonnosti byly distanční jízda, ovladatelnost v páru, krok, klus a zkouška v tahu. -

Distanční jízda – hřebci absolvují 8km dlouhou trať ve dvojspřeží. Jsou určeny krokové a klusové úseky. Chování a výkon se hodnotí samostatně pro každého koně jednou komplexní známkou.

-

Ovladatelnost v páru – koně se posuzují na předepsaném vozatajském parkuru, posuzuje se poslušnost, ohebnost a reakce na pomůcky.

-

Mechanika pohybu v kroku a klusu je posuzována v jednospřeží při předepsané vozatajské drezurní úloze.

-

Zkouška v tahu v jednospřeží v kládě probíhá na předepsané trase, kde kočí koně musí dle pokynů komise třikrát zastavit a jednou přepřáhnout bez cizí pomoci. Posuzuje se ochota v tahu v samotě, ovladatelnost, chování, poslušnost a reakce na povely.

Výsledná známka je vypočítávána dle významových koeficientů pro jednotlivé části výkonnostních zkoušek. 38

V letech 1994, 1996 a 2000 se výkonnostní zkoušky hřebců nekonaly. Pro porovnání všech ročníků hřebců a rozdílů pohlaví byly vybrány charakteristiky společné všem souborům dat, tedy typ a pohlavní výraz (pro hřebce), krok, klus, ovladatelnost a zkouška v tahu. Vzhledem k tomu, že celková známka by v tomto případě byla neporovnatelná, byly zvoleny významové koeficienty pro výpočet jedné charakteristiky za výkonnost pro celý soubor hřebců. Typ a pohlavní výraz byl násoben koeficientem 0,2, mechanika pohybu (krok a klus) 0,3 a ovladatelnost a tah 0,5. 4.1.2 Biomechanická analýza Sběr dat probíhal během výkonnostních zkoušek chladnokrevných klisen a hřebců v letech 2006 až 2008, v Jihlavě, Klokočově, Mohelnici, Písku a Tlumačově. Při zkoušce v těžkém tahu byl pořizován záznam pomocí rychloběžné kamery, rychlostí 250 až 500 snímků za sekundu. Rychlost záznamu byla určena dle světelných podmínek. Vzdálenost kamery od filmovaného koně nebyla přesně stanovena, ale pohybovala se od 4 do 8 metrů a byla přizpůsobována místním podmínkám. Povrch byl vždy travnatý. Druhý záznam byl pořizován ve volném kroku, bez zátěže a bez postrojů, za stejných podmínek jako záznam první. Z důvodu rozdílných vzdáleností kamery od koní, bylo na každém koni, zpravidla na ohlávce, nebo na rovné a nepohyblivé části postroje, umístěno dvaceticentimetrové měřítko. Záznamy rychloběžné kamery byly upravovány pomocí programu ProAnalyst® (Xcytex), který umožňuje rozfázovat a analyzovat záznam. Byly vybrány 4 záběry v daných, pro všechny hodnocené koně stejných, fázích pohybu, jak v kroku bez zátěže, tak v tahu. V jednotlivých fázích byly následně měřeny úhly a vzdálenosti charakterizující pohyb v daném okamžiku. Specifikace fází pohybu pro výběr snímků a další hodnocení vycházela ze šesti základních momentů, které popisuje HARTMANN (1957). Jednotlivé končetiny při pohybu spočívají na zemi podpírány kopytem, nebo se pohybují nad zemí. Fáze pohybu jedné končetiny: 1. Odraz - zadní krajní poloha, kdy noha opouští zem; 2. pohyb nad zemí, který má dvě fáze: a) přísun - od okamžiku odrazu do doby, ve které pohybující se noha míjí nohu druhou, která je v podpěru, ve svislé poloze, b) vykročení - od svislé polohy k došlápnutí, 3. došlápnutí - noha natažená vpřed se dotkne země, 4. nesení - od došlápnutí do okamžiku, kdy dosáhne kolmé polohy, 39

5. podpírání - noha je v kolmé poloze, 6. posouvání - od kolmé polohy nohy do odrazu. Fáze pohybu pravé přední končetiny v kroku:

1.

2. a)

2. a)

2. b)

2. b)

2. b)

3.

4.

4.

4.

5.

6.

Pro biomechanickou analýzu byly zvoleny následující fáze pohybu (A, B, C, D), charakterizované dle základních momentů pohybu jedné končetiny: (PP - pravá přední; LP - levá přední; PZ - pravá zadní; LZ - levá zadní) PP - druhá polovina vykročení A

LP - druhá polovina podpírání PZ - první polovina nesení

PP - první polovina nesení B

PZ - podpírání

LZ - druhá polovina posouvání, před okamžikem odrazu

LZ - přísun

PP - druhá polovina podpírání C

LP - druhá polovina vykročení PZ - druhá polovina posouvání, před okamžikem odrazu LZ - první polovina nesení

A

LP - druhá polovina posouvání

PP - druhá polovina posouvání D

LP - první polovina nesení PZ - přísun LZ - podpírání

B

40

C

D

Pro přesné měření v daných fázích bylo nutné specifikovat body určující úhly a vzdálenosti, které jsou viditelné, nebo určitelné na koňském těle i při pohybu s postrojem: 1. Koutek huby 2. Kohoutek byl vždy určován jako kolmice k horizontále vedoucí od okovcového výběžku (olecranon). 3. Ramenní kloub (articulatio humeri) 4. Okovcový výběžek (olecranon) 5. Kříž byl určován vždy jako nejvyšší místo zádě 6. Kolenní kloub (articulatio genus) – čéška (patella) 7. Hrbol patní kosti (calcaneus) na hlezenním kloubu (articulatio pedis) 8. Střed zadního spěnkového kloubu

41

Charakteristiky pohybu v jednotlivých fázích

Ve vybraných fázích pohybu byly na základě předem stanovených bodů měřeny úhly a vzdálenosti, charakterizující pohyb, přenos síly a posun těla. Charakteristiky byly vybrány a popisovány zejména s ohledem na pohyb v tahu. Během všech fází byly měřeny délky kroku a to vždy mezi dvěma končetinami (mezi předními okraji korunek). Změna výšky v kříži, která charakterizuje snížení zádě vlivem tahu, byla měřena ve fázích A a C. Změna výšky v kohoutku byla měřena ve fázích pohybu B a D. Ve fázi A byl hlavní charakteristikou „oblouk tažné síly“, který byl určen celkem šesti úhly s vrcholem na kohoutku, vycházejících ze tří bodů na zadní končetině. U prvních třech úhlů bylo snahou zachytit snížení hlavy, ale vzhledem k tomu, že držení hlavy může být ovlivněno mnoha vnějšími faktory, byl oblouk tažné síly posuzován také ve vztahu k horizontální rovině. Oblouk tažné síly je navíc charakterizován zaúhlením v hlezenním kloubu a podkročením zadní končetiny. Přesné podsunutí zadní končetiny pod tělo bylo určeno jako vzdálenost od zadní spěnky ke kohoutku. Posunutí přední končetiny před tělo bylo určeno jako úhel končetiny vůči horizontále ve fázi B. Přenos tažné síly ze zadní končetiny do chomoutu lze určit vektorem tažné síly. Tento vektor byl ve fázi C určován dvěma úhly vycházejícími ze spěnkového kloubu s vrcholy v kohoutku, nebo ramenním kloubu vůči horizontále. Změna délky rámce a zákrok zadní končetiny určovala vzdálenost zadní spěnky ke kohoutku. Hlavní charakteristikou měřenou při fázi D byl úhel tažné síly přední končetiny. Předpokladem bylo, že se zvětšující se zátěží bude úhel přední končetiny vůči horizontále tupější. V tomto okamžiku byl měřen také úhel otevření ramenního kloubu a posunutí lopatky. Přehled měřených úhlů a vzdáleností v jednotlivých fázích pohybu: Fáze pohybu

A

B C D

Úhly A1

koutek - kohoutek - čéška

A2

koutek - kohoutek - hlezno

A6

spěnka - kohoutek vůči horizontále

A3

koutek - kohoutek - spěnka

A7

čéška - hlezno - spěnka

A4

čéška - kohoutek vůči horizontále

A8

hlezno - spěnka vůči horizontále

B1

linie přední končetiny - horizontála

C1

spěnkový kloub - kohoutek vůči horizontále

C2

spěnkový kloub - ramenní kloub vůči horizontále

D1

loketní kloub - ramenní kloub - kohoutek

D2

linie přední končetiny vůči horizontále

A5

hlezno - kohoutek vůči horizontále

42

Vzdálenosti A B C D

A9

výška v kříži

A11

délka kroku zadních končetin

A10

spěnkový kloub - kohoutek

B2

výška v kohoutku

B3

délka kroku předních končetin

C3

výška v kříži

C4

spěnkový kloub - kohoutek

C5

délka kroku zadních končetin

D3

délka kroku předních končetin

D4

výška v kohoutku

4.2 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ 4.2.1 Analýza výsledků výkonnostních zkoušek Data byla analyzována pomocí statistického softwaru Statistica. Využita byla analýza rozptylu, uvažován byl nevyvážený model (v jednotlivých výběrech nebyl k dispozici stejný počet pozorování). V případě, že byla pro provedenou analýzu rozptylu přijata alternativní hypotéza, podle které se na zvolené hladině významnosti α = 0,05 (resp. α = 0,01) alespoň dva porovnávané průměry lišily, bylo přistoupeno k podrobnější analýze rozptylu s cílem identifikovat průměry, které se mezi sebou statisticky významně liší. Pro všechny varianty faktoru byl vždy zároveň proveden test homogenity rozptylů ve výběrech, jejichž průměry byly porovnávány. Důvodem tohoto testu bylo vyloučení chyby způsobené nehomogenitou rozptylů, která by mohla zatížit výsledek analýzy rozptylu. Výkonnostní zkoušky klisen

Byl analyzován vztah mezi jednotlivými disciplínami zkoušek, vztah mezi základními tělesnými mírami a známkami za jednotlivé disciplíny VZ, vliv místa konání, ročníku, místa narození a plemenné příslušnosti na celkový výsledek VZ. Struktura dat: Plemeno

Plemeno Počet klisen

1 - SN

2 - ČMB

3-N

257

386

270

Pro porovnání místa narození a místa pořádání výkonnostních zkoušek, byla data roztříděna nejdříve do 13 krajů:

43

Kraje:

1.

Středočeský

8.

Pardubický

2.

Jihočeský

9.

Vysočina

3.

Plzeňský

10. Jihomoravský

4.

Karlovarský

11. Olomoucký

5.

Ústecký

12. Zlínský

6.

Liberecký

13. Moravskoslezský

7.

Královéhradecký

Dle krajů se dále data třídila na oblasti: Místo konání VZ

Oblasti konání VZ

1–2–3

6–7–8–9

10 – 11 – 12 – 13

212

294

410

Počet klisen Místo narození klisny

Oblast narození klisny

1–2–3–4

5–6–7–8

9 – 10 – 11

12 – 13

Počet klisen

170

233

263

240

Rok narození

Rok narození

1996 – 1999

2000 – 2003

2004 – 2007

Počet klisen

498

592

694

Výkonnostní zkoušky hřebců

Byl analyzován vztah mezi jednotlivými disciplínami zkoušek, vztah mezi základními tělesnými mírami a známkami za jednotlivé disciplíny VZ, vliv místa konání, ročníku a plemenné příslušnosti na celkový výsledek VZ. Struktura dat: Plemeno

Plemeno Počet hřebců

1 - SN

2 - ČMB

3-N

46

93

41

44

Místo konání VZ

Klokočov

Tlumačov

Slatiňany

Počet VZ

4

8

7

Počet hřebců

52

56

78

Rok narození

Rok Počet hřebců

1989 - 1991 1992 - 1994 1995 - 1998 1999 - 2001 2002 - 2004 2005 - 2007 43

16

20

23

34

40

Pohlaví

Plemeno Pohlaví Počet

2 - ČMB

1 - SN

3-N

hřebci

klisny

hřebci

klisny

hřebci

klisny

46

495

187

751

83

535

Analýza biomechanických ukazatelů Byly porovnány charakteristiky pohybu v jednotlivých fázích v kroku a tahu. Pro každého koně byla hodnocena celkem dvě pozorování, tedy hodnoty naměřené ve volném kroku a v kroku v tahu. Párovým t - testem, který zohledňuje opakované měření na témž koni, byly porovnávány různé veličiny (úhly a vzdálenosti) ve čtyřech fázích pohybu. V každé fázi pohybu jak v kroku, tak v tahu byly určeny závislosti mezi jednotlivými charakteristikami (úhly a vzdálenostmi) pomocí korelačních koeficientů. Závislosti byly hledány i u vzdáleností a úhlů mezi jednotlivými fázemi pohybu.

45

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY CHLADNOKREVNÝCH KONÍ 5.1.1 Slezský norický kůň (SN) Vývoj počtu klisen SN zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění podmínek původu a minimálních tělesných rozměrů udává Graf 1. Celkový počet zapsaných klisen klesá, ale zvyšuje se podíl klisen absolvujících výkonnostní zkoušky. Souvisí to i se zvyšováním úrovně chovu, jak uvádí TEPLÝ a POLÍČEK (2009), celkový stav připuštěných klisen SN klesá, ale zvyšuje se procento čistokrevné plemenitby. Kvalita klisen v GZ se neustále zvyšuje a zvyšuje se i podíl klisen zařazených do HPK (po absolvování výkonnostních zkoušek). Graf 1

Klisny SN zařazené do PK v jednotlivých letech 50 45 40 35 n 30 e isl k 25 t e č o 20 P

bez VZ VZ

15 10 5 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Rok

Základní matematicko - statistické charakteristiky Klisny Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny slezského norika zařazené do plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních zkouškách, jsou průměrně 159,4 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 205, 1 cm a obvodem holeně 23,2 cm. Variační koeficient pro základní tělesné míry klisen SN je v rozmezí 2,17 – 4,85. Podobné hodnoty variačních koeficientů pro klisny tehdejšího českého chladnokrevníka uvádí MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) uvádějí u tříletých klisen SN (22 klisen) při zápisu do PK v letech 1996 – 1998 průměrné hodnoty pro kohoutkovou výšku páskovou 169,55 cm (CV 1,96 %), pro kohoutkovou výšku hůlkovou 159,09 cm (CV 1,74 %), pro obvod hrudníku 202,73 cm (CV 4,89 %) a pro obvod holeně 23,21 cm (CV 2,95 %). 46

DUŠEK (1971), pro základní tělesné míry zjistil variační koeficienty od 2,29 % do 4,09 %. Základní matematicko statistické charakteristiky pro tělesné rozměry klisen SN jsou uvedeny v Tabulce 2. Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 8,02 bodů, přičemž nejvyšší průměrnou známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (8,4 a 8,5) a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,5 a 7,7). Tab. 1 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen SN

celková zn. krok klus 1. zabrání 2. zabrání 3. zabrání Ovladatelnost Připravenost

N 257 257 257 257 257 257 257 257

Průměr 8,02 7,58 7,72 8,20 8,40 8,48 7,97 8,00

Min. 6,11 5,00 6,00 5,67 5,50 5,00 5,33 5,00

Max. 9,34 9,00 9,50 10,00 10,00 10,00 10,00 10,00

Rozptyl 0,33 0,44 0,42 0,96 1,02 1,03 0,50 0,59

SD 0,58 0,66 0,65 0,98 1,01 1,01 0,70 0,77

SE 0,04 0,04 0,04 0,06 0,06 0,06 0,04 0,05

CV (%) 7,19 8,73 8,42 11,97 12,01 11,96 8,83 9,62

N – počet klisen

Hřebci Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006. Hřebci slezského norika zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou v průměru 160,7 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 200,2 cm a obvodem holeně 25,1 cm. Průměrná hmotnost těchto hřebců je 663,6 kg. V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,7 bodu za typ a pohlavní výraz, nejnižší známka je udělována za fundament (7,5). Průměrné nejvyšší známky v případě výkonnosti dosahují hřebci této skupiny ve třetím zabrání zkoušky spolehlivosti v tahu (9,5), nejnižší je známka za mechaniku pohybu v kroku (7,9).

hřebci 2006 - 2010

hřebci 1991 - 2005

klisny

Tab. 2 Matematicko statistické charakteristiky tělesných rozměrů hřebců a klisen SN

KVH KVP OHR OHol KVP KVH OHR OHol Hmot KVP KVH OHR OHol Hmot

N 256 256 255 256 25 25 25 25 25 17 17 17 17 17

Průměr 159,37 170,97 205,05 23,21 171,84 160,68 200,24 25,06 663,60 171,35 160,35 197,94 24,38 626,76

Min. 148,00 158,00 175,00 20,50 167,00 155,00 186,00 23,50 560,00 166,00 156,00 188,00 23,00 550,00

Max. 170,00 182,00 228,00 26,50 177,00 169,00 214,00 26,80 750,00 182,00 168,00 220,00 26,00 710,00

Rozptyl 11,98 17,53 98,88 0,74 6,47 9,14 38,36 0,72 1757,33 19,24 13,74 78,56 0,67 2334,19

SD 3,46 4,19 9,94 0,86 2,54 3,02 6,19 0,85 41,92 4,39 3,71 8,86 0,82 48,31

SE 0,22 0,26 0,62 0,05 0,51 0,60 1,24 0,17 8,38 1,06 0,90 2,15 0,20 11,72

CV (%) 2,17 2,45 4,85 3,71 1,48 1,88 3,09 3,38 6,32 2,56 2,31 4,48 3,36 7,71

N – počet hodnocených koní

47

Hřebci slezského norika zařazení do plemenitby v období 2006 až 2010 se v tělesných rozměrech příliš neodlišují, s výjimkou obvodu holeně, který je u této skupiny v průměru 24,4 cm. Jsou v průměru 160,4 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 197,9 cm. Průměrná hmotnost hřebců této skupiny je 626,8 kg. Variační koeficienty pro základní tělesné míry hřebců této skupiny se pohybují v rozmezí od 2,56 % do 4,48 %. DUŠEK (1971) u hřebců tehdejšího českého chladnokrevníka zjistil variační koeficienty základních tělesných měr (KVH, KVP, OHr, OHol) v rozmezí od 1,69 % do 3,47%. Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,2 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou průměrné nejvyšší známky udělovány za celkový soulad (7,98), naopak průměrně nejnižší známkou je ohodnoceno utváření hřbetu a beder (7,5). Ve výkonnostních ukazatelích je podobně jako u první skupiny nejvyšší průměrná známka za zkoušku spolehlivosti v tahu (9) a nejnižší za mechaniku pohybu v kroku (7,7).

2006 - 2010

1991 - 2005

Tab. 3 Matematicko statistické charakteristiky exteriéru a výkonnosti hřebců SN

N Typ a pohlavní výraz 25 tělesné linie 25 fundament 25 celkový soulad 25 krok 25 klus 25 Ovladatelnost 25 1. zabrání 25 2. zabrání 25 3. zabrání 25 Typ a pohlavní výraz 22 hlava 22 krk 22 hrudník a plec 22 hřbet a bedra 22 hrudní končetiny 22 pánevní končetiny 22 záď 22 celkový soulad 22 Distanční jízda 22 Ovladatelnost v páru 22 krok 22 klus 22 Zkouška v tahu 22

Průměr 7,72 7,67 7,49 7,65 7,86 7,95 8,26 9,17 9,27 9,51 8,20 7,90 7,84 7,98 7,55 7,76 7,62 7,91 7,98 8,25 8,04 7,75 7,92 9,01

Min. 7,14 7,18 6,92 7,03 6,91 7,30 7,60 7,64 8,00 7,20 7,00 6,80 6,33 7,00 6,40 6,60 6,20 6,60 7,00 6,20 6,80 6,20 6,60 7,00

Max. 9,20 8,80 8,60 8,80 9,00 9,00 9,00 10,00 10,00 10,00 9,40 9,00 9,40 9,00 8,40 9,00 9,00 9,20 9,60 10,00 9,00 9,00 9,00 10,00

Rozptyl 0,29 0,20 0,16 0,25 0,28 0,24 0,13 0,46 0,45 0,39 0,47 0,41 0,80 0,44 0,36 0,33 0,46 0,52 0,66 0,79 0,35 0,51 0,52 0,54

SD 0,54 0,45 0,40 0,50 0,53 0,49 0,37 0,68 0,67 0,62 0,69 0,64 0,90 0,66 0,60 0,57 0,68 0,72 0,82 0,89 0,59 0,71 0,72 0,74

SE 0,11 0,09 0,08 0,10 0,11 0,10 0,07 0,14 0,13 0,12 0,15 0,14 0,19 0,14 0,13 0,12 0,14 0,15 0,17 0,19 0,13 0,15 0,15 0,16

CV (%) 7,02 5,82 5,36 6,54 6,72 6,15 4,44 7,43 7,22 6,53 8,37 8,13 11,42 8,29 7,96 7,41 8,87 9,13 10,22 10,78 7,32 9,21 9,09 8,19

N – počet hřebců

48

Vliv pohlaví na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje tělesnou stavbu SN. Byly nalezeny statisticky významné rozdíly (P<0,05) u kohoutkové výšky hůlkové (KVH) a obvodu holeně (OHol). Nejvýraznější rozdíl byl nalezen u obvodu holeně, který je u hřebců větší o více než 1,5 cm. Graf 2

Slezský norik - základní tělesné míry 210,00 195,00 180,00 165,00 150,00 135,00 120,00 105,00 90,00 75,00 60,00 45,00 30,00 15,00 0,00

Hřebci Klisny

KVP

KVH

Ohr

OHol

Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán částečně. Statisticky významné rozdíly (P<0,05) byly shledány mezi bodovým hodnocením kroku, klusu a tahu. Hřebci vždy obdrželi v průměru vyšší bodové ohodnocení. Nejvýraznější rozdíl je patrný u bodového hodnocení tahu, kdy průměrná hodnota byla u klisen 8,4 bodu a u hřebců 9,2 bodu. Graf 3

Slezský norik - výkonnost 9,20 9,00 8,80 8,60 8,40 8,20 8,00 7,80 7,60 7,40 7,20 7,00

Hřebci Klisny

49

Vliv roku narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Klisny Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu holeně, kdy klisny narozené v období 2003 až 2007 mají statisticky významně (P<0,05) menší obvod holeně než klisny narozené v ostatních sledovaných letech. Průměrný obvod holeně klisen narozených v letech 2004 až 2007 je 22,96 cm, u klisen narozených v letech období 1 a 2, tedy 1996 až 2003, je OHol 23,31 cm. Graf 4

Vliv roku narození na základní tělesné m íry klisen SN 2 10 ,00 1 95 ,00 1 80 ,00 1 65 ,00 1 50 ,00 1 35 ,00 1 20 ,00 1 05 ,00 9 0,0 0 7 5,0 0 6 0,0 0 4 5,0 0 3 0,0 0 1 5,0 0 0,0 0

19 96 - 19 99 20 00 - 20 03 20 04 - 20 07

KVH

KVP

O hr

O Hol

Statisticky významný vliv (P<0,05) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl prokázán pouze u připravenosti. Klisny narozené v letech 2003 až 2007 obdržely bodové hodnocení v průměru o 0,3 bodu vyšší než klisny narozené ve zbylých letech. Graf 5

Vliv roku narození na výkonnost klisen SN 8,60 8,40 8,20 8,00 1996 - 1999

7,80

2000 - 2003 7,60

2004 - 2007

7,40 7,20 7,00 Celková známka

Krok

Klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl.

Přip.

50

Hřebci Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán pouze u kohoutkové výšky hůlkové, kdy hřebci narození v letech 1995 až 2002 mají statisticky významně (P<0,05) větší KVH než hřebci narozeni v ostatních sledovaných letech. Graf 6

Vliv roku narození na základní tělesné míry hřebců SN 220,00 200,00 180,00 160,00 140,00 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00

1989 - 1993 1995 - 2002 2003 - 2008

KVP

KVH

OHR

OHOL

Statisticky významný vliv (P<0,01) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl prokázán pouze u typu a pohlavního výrazu. Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdrželi bodové hodnocení v průměru o 0,7 bodu vyšší než hřebci narození ostatních letech. Graf 7

Rok narození a výkonnost hřebců SN 9,60 9,40 9,20 9,00 8,80 8,60 8,40 8,20 8,00 7,80 7,60 7,40 7,20 7,00

1989 - 1993 1995 - 2002 2003 - 2008

TaPV

krok

klus

Ovl.

Tah

Celkově

51

Vliv místa narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen slezského norika nebyl prokázán. Statisticky významný vliv místa narození (P<0,05) na vybrané výkonností ukazatele byl shledán v bodovém hodnocení kroku, klusu a jednotlivých zabrání. Klisny narozené v oblasti 3 (kraj Vysočina, Jihomoravský a Olomoucký) mají v průměru o 0,5 bodu nižší hodnocení kroku a klusu oproti klisnám narozeným v ostatních oblastech, u kterých je bodové hodnocení vyrovnané. Vyšší průměrné známky za hodnocení jednotlivých zabrání obdržely klisny narozené v oblasti 4 (kraj Zlínský a Moravskoslezský), jejichž průměrné bodové ohodnocení se liší od klisen oblasti 2 (kraj Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický) a oblasti 3 o zhruba 0,3 bodu. Od klisen narozených v oblasti 1 (kraj Středočeský, Jihočeský, Plzeňský a Karlovarský) se klisny oblasti 4 liší dokonce o 1 bod. Graf 8

Místo narození a výkonnost klisen SN 8,80 8,60 8,40 8,20 Oblast 1

8,00 7,80

Oblast 2

7,60

Oblast 3

7,40

Oblast 4

7,20 7,00 krok

klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl

Přip.

5.1.2 Českomoravský belgický kůň (ČMB) Vývoj počtu klisen ČMB zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění podmínek původu a minimálních tělesných rozměrů udává graf 9. Od roku 2006 se ustálil počet zařazovaných klisen i poměr klisen absolvujících výkonnostní zkoušky. Tento poměr je však oproti roku 2000 výrazně vyšší.

52

Graf 9

Základní matematicko - statistické charakteristiky Klisny Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny českomoravského belgického koně zařazené do plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních zkouškách, jsou průměrně 160,6 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 205, 3 cm a obvodem holeně 23 cm. Základní matematicko - statistické charakteristiky pro tělesné míry klisen ČMB jsou uvedeny v Tabulce 5. MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) uvádějí u tříletých klisen ČMB (133 klisen) při zápisu do PK v letech 1996 – 1998 průměrné hodnoty pro kohoutkovou výšku páskovou 171,30 cm (CV 2,72 %), pro kohoutkovou výšku hůlkovou 159,29 cm (CV 2,50 %), pro obvod hrudníku 203,62 cm (CV 5,38 %) a pro obvod holeně 22,71 cm (CV 4,11 %). Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 7,9 bodů, přičemž nejvyšší průměrnou známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (8,2 a 8,4) a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,4 a 7,6). Tab. 4 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen

celková zn. krok klus 1. zabrání 2. zabrání 3. zabrání Ovladatelnost Připravenost

N 385 385 385 385 385 385 385 385

Průměr 7,87 7,43 7,58 7,85 8,20 8,36 7,86 7,92

Min. 6,13 5,00 6,00 5,00 5,00 5,50 5,50 5,43

Max. 9,56 10,00 9,67 10,00 10,00 10,00 10,00 10,00

Rozptyl 0,37 0,43 0,41 0,91 0,94 1,00 0,56 0,62

SD 0,61 0,66 0,64 0,95 0,97 1,00 0,75 0,79

SE 0,03 0,03 0,03 0,05 0,05 0,05 0,04 0,04

CV (%) 7,70 8,86 8,44 12,15 11,79 11,94 9,49 9,95

N – počet klisen

53

Hřebci Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006. Hřebci českomoravského belgika zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou v průměru 161,4 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 198,7 cm a obvodem holeně 24,4 cm. Průměrná hmotnost těchto hřebců je 643 kg. V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,6 bodu za typ a pohlavní výraz, nejnižší známka v rámci hodnocení exteriéru je udělována za fundament (7,3). U ukazatelů výkonnosti je nejvyšší průměrnou známkou hodnoceno třetí zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (9,2) a nejnižší je průměrné hodnocení mechaniky pohybu v kroku (7,7).

Hřebci 2006 - 2010

Hřebci 1991 - 2005

klisny

Tab. 5 Matematicko statistické charakteristiky pro základní tělesné míry ČMB

KVH KVP OHr OHol KVP KVH OHr OHol Hmot KVP KVH OHr OHol Hmot

N 383 384 384 384 58 58 58 58 58 29 29 29 29 29

Průměr 160,62 172,47 205,30 23,03 172,83 161,36 198,71 24,36 643,02 172,79 161,31 199,55 23,98 633,97

Min. 152,00 162,00 181,00 21,00 163,00 153,00 186,00 22,50 560,00 167,00 156,00 186,00 22,80 560,00

Max. 173,00 190,00 240,00 26,00 182,00 168,00 217,00 27,30 800,00 180,00 166,00 213,00 26,00 720,00

Rozptyl 11,68 16,74 103,71 0,65 14,43 14,48 45,02 1,02 2840,30 10,81 10,01 39,26 0,60 2191,75

SD 3,42 4,09 10,18 0,81 3,80 3,81 6,71 1,01 53,29 3,29 3,16 6,27 0,78 46,82

SE 0,17 0,21 0,52 0,04 0,50 0,50 0,88 0,13 7,00 0,61 0,59 1,16 0,14 8,69

CV (%) 2,13 2,37 4,96 3,50 2,20 2,36 3,38 4,15 8,29 1,90 1,96 3,14 3,24 7,38

N – počet koní

Hřebci českomoravského belgika zařazení do plemenitby v období 2006 až 2010 se v tělesných rozměrech od první skupiny příliš neodlišují.

Jsou v průměru 160,4 cm vysocí (KVH)

s obvodem hrudníku 197,9 cm a obvodem holeně 24 cm. Průměrná hmotnost je 626,8 kg tedy mírně nižší oproti první skupině. Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,1 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou průměrné nejvyšší známky udělovány za utváření zádě (7,8), naopak průměrně nejnižší známkou jsou hodnoceny pánevní končetiny (7,4). Z výkonnostních ukazatelů je stejně jako u první skupiny průměrně nejlépe hodnocena zkouška spolehlivosti v tahu (8,99). Nejnižší známkou je však v průměru hodnocena mechanika pohybu v klusu (7,9). 54

Základní matematicko-statistické charakteristiky pro hřebce ČMB jsou uvedeny v Tabulce 6. Tab. 6 Matematicko statistické charaktericky pro hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců ČMB

Max.

Rozptyl

SD

SE

CV (%)

1991 - 2005

Průměr Min.

Typ a pohlavní výraz tělesné linie fundament celkový soulad krok klus Ovladatelnost 1. zabrání 2. zabrání 3. zabrání

58 58 58 58 58 58 58 58 58 58

7,62 7,52 7,35 7,52 7,69 7,71 7,95 8,94 9,00 9,16

6,55 6,48 6,34 6,46 5,58 6,04 6,60 6,74 6,50 7,00

9,00 8,60 8,60 9,00 9,00 9,00 9,00 10,00 10,00 10,00

0,19 0,19 0,18 0,20 0,40 0,35 0,20 0,71 0,67 0,59

0,43 0,44 0,42 0,45 0,63 0,59 0,45 0,84 0,82 0,77

0,06 0,06 0,06 0,06 0,08 0,08 0,06 0,11 0,11 0,10

5,65 5,84 5,78 6,00 8,23 7,63 5,64 9,43 9,10 8,38

2006 - 2010

N

Typ a pohlavní výraz hlava krk hrudník a plec hřbet a bedra hrudní končetiny pánevní končetiny záď celkový soulad Distanční jízda Ovladatelnost v páru krok klus Zkouška v tahu

33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33

8,09 7,74 7,73 7,59 7,51 7,48 7,43 7,75 7,74 8,27 8,13 8,00 7,90 8,99

6,60 6,40 6,40 6,40 6,60 6,20 6,00 6,67 6,60 6,40 6,40 6,20 6,00 7,00

9,00 9,00 9,00 8,80 8,60 8,20 8,80 9,20 9,20 10,00 10,00 9,80 9,40 10,00

0,42 0,37 0,39 0,44 0,30 0,21 0,31 0,32 0,38 1,00 0,79 0,66 0,60 0,46

0,65 0,61 0,63 0,66 0,55 0,45 0,55 0,57 0,61 1,00 0,89 0,81 0,77 0,68

0,11 0,11 0,11 0,12 0,09 0,08 0,10 0,10 0,11 0,17 0,15 0,14 0,13 0,12

8,01 7,84 8,11 8,72 7,26 6,07 7,46 7,33 7,92 12,08 10,92 10,13 9,79 7,53

N – počet hřebců

Vliv pohlaví na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje tělesnou stavbu ČMB. Byly nalezeny statisticky významné rozdíly u obvodu hrudníku a obvodu holeně (P<0,01). Obvod hrudníku je u klisen větší než u hřebců (v průměru o 6 cm), obvod holeně je větší u hřebců, a to v průměru o víc než 1 cm. Vliv pohlaví na tělesnou stavbu ČMB sledovala HÁJKOVÁ (2004), zjistila, že klisny jsou menšího vzrůstu a jemnější kostry s relativně hlubším a objemnějším hrudníkem. Pánev klisen je širší a delší než pánev hřebců. Dle údajů z ÚEK dále zaznamenala statisticky významný rozdíl u kohoutkové výšky měřené hůlkou i páskou a u obvodu holeně.

55

Graf 10

Českomoravský belgik - základní tělesné míry 210,00 195,00 180,00 165,00 150,00 135,00 120,00 105,00 90,00 75,00 60,00 45,00 30,00 15,00 0,00

Hřebci Klisny

KVP

KVH

Ohr

OHol

Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele se prokázal částečně. Statisticky významné rozdíly byly shledány mezi bodových hodnocením kroku klusu a tahu (P<0,01). Hřebci u všech uvedených výkonnostních ukazatelů obdrželi v průměru vyšší bodové ohodnocení. Nejvýraznější rozdíl je patrný u bodového ohodnocení tahu, kdy průměrná známka u klisen byla 8,12 bodu a u hřebců 9,02 bodu. Graf 11

Českomoravský belgik- výkonnost 9,20 9,00 8,80 8,60 8,40 8,20 8,00 7,80 7,60 7,40 7,20 7,00

Hřebci Klisny

Vliv roku narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Klisny Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen nebyl prokázán. Statisticky významný vliv (P<0,05) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl prokázán pouze u klusu. Klisny narozené v letech 1996 až 1999 obdržely průměrné bodové hodnocení nižší než klisny narozené v ostatních letech. 56

Graf 12

Vliv roku narození na výkonnost klisen ČMB 8,60 8,40 8,20 8,00 1996 - 1999

7,80

2000 - 2003

7,60

2004 - 2007 7,40 7,20 7,00 krok

klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl.

Přip.

Hřebci Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán u kohoutkové výšky hůlkové (P<0,05) a obvodu hrudníku (P<0,01). Hřebci narození v letech 1995 až 2002 vykazují vetší hodnotu KVH než hřebci narození v ostatních letech. Hřebci narození v letech 1989 až 1993 mají obvod hrudníku zhruba o 5 cm menší než hřebci narození ve zbývajících letech. Graf 13

Rok narození a základní tělesné míry hřebců ČMB 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0

1989 - 1993 1995 - 2002 2003 - 2008

KVP

KVH

Ohr

OHol

Vliv roku narození na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán pouze u typu a pohlavního výrazu (P<0,01). Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdržely bodové hodnocení v průměru o 0,4 bodu vyšší než hřebci narození v ostatních letech.

57

Graf 14

Rok narození a výkonnost hřebců ČMB 9,4 9,2 9 8,8 8,6 8,4 8,2 8 7,8 7,6 7,4 7,2 7

1989 - 1993 1995 - 2002 2003 - 2008

TaPV

krok

klus

Ovl.

Tah

Celkově

Vliv místa narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Klisny Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu hrudníku, kdy klisny narozené v oblasti 3 mají statisticky významně (P<0,05) menší obvod hrudníku oproti klisnám narozeným v ostatních místech. Největší rozdíl je patrný mezi oblastí 1 (209,66 cm) a oblastí 3 (203,63 cm). O rozdílech tělesné stavby belgiků chovaných v Čechách a na Moravě v první polovině 20. století hovoří např. DUŠEK (2002) a PROCHÁZKA (1998). Oba autoři shodně poukazují na skutečnost, že moravský belgik byl ve srovnání s českým menšího a kratšího tělesného rámce. HÁJKOVÁ (2004) nalezla statisticky významné rozdíly u 16 charakteristik tělesného exteriéru mezi klisnami ČMB českého a moravského chovu. Graf 15

Místo narození a základní tělesné míry klisen ČMB 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0

Oblast 1 Oblast 2 Oblast 3 Oblast 4

KVH

KVP

Ohr

OHol

58

Vliv místa narození na výkonnost klisen nebyl prokázán pouze u 3. zabrání, mezi bodovým ohodnocením ostatních sledovaných výkonnostních ukazatelů byly shledány statisticky významné rozdíly. Statisticky významný rozdíl (P<0,01) byl shledán v bodovém hodnocení kroku – průměrné bodové hodnocení kroku klisen narozených ve 2 je nižší než hodnocení klisen narozených v ostatních místech narození. Obdobně tomu je i u klusu, 1. a 2. zabrání (P<0,05). V ovladatelnosti a připravenosti jsou nejlépe hodnoceny klisny narozené oblasti 4. Byl shledán statisticky významný rozdíl mezi průměrným bodovým ohodnocením klisen narozených v místě 4 a klisen narozených v ostatních místech (P<0,01). Graf 16

Místo narození a výkonnost klisen ČMB 8,8 8,6 8,4 8,2 Oblast 1

8 7,8

Oblast 2

7,6

Oblast 3

7,4

Oblast 4

7,2 7 krok

klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl.

Přip.

5.1.3 Norický kůň (N) Vývoj počtu klisen N zapsaných do hlavní plemenné knihy (po úspěšně vykonaných výkonnostních zkouškách) a klisen zapsaných do plemenné knihy pouze na základě splnění podmínek původu a minimálních tělesných rozměrů udává Graf 17.

59

Graf 17

Základní matematicko - statistické charakteristiky N Klisny Dle zpracovaných dat z ÚEK a ASCHK ČR lze říci, že klisny norického koně zařazené do plemenitby v období 2000 až 2010 po řádně vykonaných výkonnostních zkouškách, jsou průměrně 159,9 cm vysoké (KVH) s obvodem hrudníku 206, 5 cm a obvodem holeně 23,3 cm. MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) uvádějí u tříletých klisen N (117 klisen) při zápisu do PK v letech 1996 – 1998 průměrné hodnoty pro kohoutkovou výšku páskovou 170,79 cm (CV 2,30 %), pro kohoutkovou výšku hůlkovou 158,79 cm (CV 2,27 %), pro obvod hrudníku 201,76 cm (CV 4,52 %) a pro obvod holeně 22,95 cm (CV 3,72 %). Průměrná celková známka za výkonnost těchto klisen je 7,7 bodů, přičemž nejvyšší průměrnou známku získávají při druhém a třetím zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu (7,9 a 8,1) a nejnižší průměrná známka je jim udělována za mechaniku pohybu v kroku a klusu (7,4 a 7,6). Základní matematicko- statistické charakteristiky pro známky za disciplíny výkonnostních zkoušek klisen jsou uvedeny v Tabulce 7. Tab. 7 Matematicko statistické charakteristiky pro výkonnost klisen N

celková zn. krok klus 1. zabrání 2. zabrání 3. zabrání Ovladatelnost Připravenost

N 271 271 271 271 271 271 271 271

Průměr 7,68 7,39 7,56 7,57 7,85 8,08 7,73 7,69

Min. 6,03 5,00 5,67 5,00 5,22 5,00 5,00 4,67

Max. 9,61 9,00 9,50 10,00 10,00 10,00 10,00 10,00

Rozptyl 0,44 0,39 0,43 1,00 1,23 1,10 0,60 0,87

SD 0,66 0,62 0,66 1,00 1,11 1,05 0,78 0,93

SE 0,04 0,04 0,04 0,06 0,07 0,06 0,05 0,06

CV (%) 8,61 8,45 8,72 13,21 14,10 12,94 10,03 12,09

N – počet klisen

60

Hřebci Data z ÚEK a ASCHK ČR pro analýzu výsledků výkonnostních zkoušek hřebců byla rozdělena do dvou částí. Důvodem byla změna systému hodnocení VZ v roce 2006. Hřebci norického koně zařazení do plemenné knihy v období 1991 až 2005 jsou v průměru 159,7 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 199 cm a obvodem holeně 24,6 cm. Průměrná hmotnost těchto hřebců je 640,8 kg. V hodnocení exteriéru dosahují nejvyšší známky 7,6 bodu za typ a pohlavní výraz, nejnižší známka v rámci hodnocení exteriéru je udělována za fundament (7,3). Z výkonnostních ukazatelů je průměrně nejlépe hodnoceno třetí zabrání v těžkém tahu (9,2) a průměrně nejnižší známky byly udělovány za mechaniku pohybu v kroku (7,6). Tabulka 8. udává základní matematicko - statistické charakteristiky základních tělesných rozměrů klisen a hřebců norického koně.

hřebci 2006 -2010

hřebci 1991-2005

klisny

Tab. 8 Matematicko statistické charakteristiky tělesných rozměrů hřebců a klisen N

KVH KVP Ohr OHol KVP KVH OHR OHol Hmot KVP KVH OHR OHol Hmot

N

Průměr

Min.

Max.

Rozptyl

SD

SE

269 269 268 269 31 31 31 31 31 9 9 9 9 9

159,93 171,92 206,47 23,29 171,19 159,68 199,00 24,56 640,81 173,89 161,89 202,67 24,78 661,11

153,00 163,00 184,00 21,20 166,00 155,00 182,00 23,00 555,00 170,00 157,00 197,00 23,00 595,00

176,00 210,00 238,00 25,50 179,00 168,00 217,00 26,80 720,00 179,00 166,00 216,00 25,50 710,00

11,73 20,34 96,02 0,60 10,83 14,56 46,20 0,90 1705,16 7,86 9,36 30,50 0,63 1554,86

3,43 4,51 9,80 0,77 3,29 3,82 6,80 0,95 41,29 2,80 3,06 5,52 0,79 39,43

0,21 0,28 0,60 0,05 0,59 0,69 1,22 0,17 7,42 0,93 1,02 1,84 0,26 13,14

CV (%) 2,14 2,62 4,75 3,33 1,92 2,39 3,42 3,87 6,44 1,61 1,89 2,73 3,21 5,96

N – počet koní

Tělesné rozměry hřebců norického koně zařazených do plemenitby v období 2006 až 2010 dosahují mírně větších hodnot oproti první skupině. Jsou v průměru 161,9 cm vysocí (KVH) s obvodem hrudníku 202,7 cm a obvodem holeně 24,8 cm. Průměrná hmotnost hřebců této skupiny je 661 kg. Průměrné hodnocení za typ a pohlavní výraz je 8,3 bodu. V hodnocení tělesné stavby jsou průměrné nejvyšší známky udělovány za utváření krku (8,2), naopak průměrně nejnižší známkou jsou hodnoceny hrudní končetiny (7,5).

61

Stejně jako u první skupiny je ve výkonnosti nejvyšší průměrná známka za zkoušku spolehlivosti v tahu (8,9) a nejnižší hodnocení je v průměru za ovladatelnost v páru (7,8). Základní matematicko-statistické charakteristiky pro hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců N jsou uvedeny v Tabulce 9.

2006-2010

1991-2005

Tab. 9 Matematicko statistické charakteristiky hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců N

N

Průměr

Min.

Max.

Rozptyl

SD

SE

CV (%)

Typ a pohlavní výraz

31

7,63

6,90

8,60

0,14

0,37

0,07

4,88

tělesné linie fundament celkový soulad krok klus Ovladatelnost 1. zabrání 2. zabrání 3. zabrání

31 31 31 31 31 31 30 30 30

7,51 7,34 7,52 7,60 7,65 8,02 9,10 9,15 9,18

6,66 6,20 6,95 5,25 5,38 7,00 7,09 6,82 7,21

8,40 7,79 8,20 9,00 8,80 9,00 10,00 10,00 10,00

0,12 0,15 0,11 0,58 0,54 0,26 0,54 0,64 0,74

0,35 0,39 0,33 0,76 0,74 0,51 0,74 0,80 0,86

0,06 0,07 0,06 0,14 0,13 0,09 0,13 0,15 0,16

4,70 5,31 4,42 10,02 9,63 6,35 8,09 8,71 9,35

Typ a pohlavní výraz

11

8,29

7,20

9,60

0,56

0,75

0,22

8,99

hlava krk hrudník a plec hřbet a bedra hrudní končetiny pánevní končetiny záď celkový soulad Distanční jízda Ovladatelnost v páru krok klus Zkouška v tahu

11 11 11 11 11 11 11 11 11 11 11 11 11

7,89 8,19 8,16 7,92 7,54 7,64 7,84 8,01 8,35 7,75 7,87 7,87 8,87

6,33 7,00 7,33 7,00 6,20 5,80 6,80 7,00 7,40 7,00 6,40 7,00 8,00

8,67 9,00 9,00 9,00 8,00 9,00 8,40 10,00 9,20 8,20 9,00 8,80 10,00

0,37 0,58 0,24 0,37 0,32 0,73 0,28 0,78 0,32 0,15 0,66 0,65 0,36

0,61 0,76 0,49 0,61 0,57 0,85 0,53 0,88 0,57 0,39 0,81 0,81 0,60

0,18 0,23 0,15 0,18 0,17 0,26 0,16 0,27 0,17 0,12 0,24 0,24 0,18

7,70 9,28 5,99 7,66 7,54 11,17 6,78 11,04 6,79 5,02 10,30 10,26 6,79

N – počet hřebců

Vliv pohlaví na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Na základě výsledků statistických analýz lze konstatovat, že pohlaví jedince částečně ovlivňuje tělesnou stavbu. Byly nalezen statisticky významné rozdíly u obvodu hrudníku a obvodu holeně (P<0,01). Obvod hrudníku je u klisen větší než u hřebců (v průměru o 6,5 cm), obvod holeně je větší u hřebců, a to v průměru o 1,3 cm.

62

Graf 18

Norický kůň - základní tělesné míry 210,00 195,00 180,00 165,00 150,00 135,00 120,00 105,00 90,00 75,00 60,00 45,00 30,00 15,00 0,00

Hřebci Klisny

KVP

KVH

Ohr

OHol

Vliv pohlaví na vybrané výkonností ukazatele se prokázal částečně. Statisticky významné rozdíly byly shledány mezi bodových hodnocením kroku a tahu (P<0,01). Hřebci u všech uvedených

výkonnostních

ukazatelů

obdrželi

v průměru

vyšší

bodové

ohodnocení.

Nejvýraznější rozdíl je patrný u bodového ohodnocení tahu, kdy průměrná známka u klisen byla 7,84 bodu a u hřebců 9,08 bodu. Graf 19

Norický kůň - výkonnost 9,20 9,00 8,80 8,60 8,40 8,20 8,00 7,80 7,60 7,40 7,20 7,00

Hřebci Klisny

Vliv roku narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Klisny Vliv roku narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán pouze u obvodu hrudníku, kdy klisny narozené v letech 2004 až 2007 mají statisticky významně (P<0,01) větší obvod hrudníku než klisny narozené v ostatních sledovaných letech.

63

Graf 20

Rok narození a základní tělesné míry klisen N 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0

1996 - 1999 2000 - 2003 2004 - 2007

KVH

KVP

Ohr

OHol

Statisticky významný vliv (P<0,05) roku narození na vybrané výkonnostní ukazatele byl prokázán pouze 1. a 2. zabrání. Klisny narozené v letech 2003 až 2007obdržely průměrné bodové hodnocení nižší než klisny narozené 1996 až 2002. Nejvyšší bodové ohodnocení za 1. a 2. zabrání obdržely klisny narození v letech 1996 až 1999. Graf 21

Rok narození a výkonnost klisen N 8,4 8,3 8,2 8,1 8 7,9 7,8 7,7 7,6 7,5 7,4 7,3 7,2 7,1 7

1996 - 1999 2000 - 2003 2004 - 2007

krok

klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl.

Přip.

Hřebci Vliv roku narození na tělesnou stavbu hřebců byl prokázán u kohoutkové výšky hůlkové (P<0,05) a obvodu holeně (P<0,05). Hřebci narození v letech 1995 až 2002 vykazují vetší hodnou KVH i OHOL než hřebci narození ve zbývajících letech. 64

Graf 22

Rok narození a základní tělesné míry hřebců N 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0

1989 - 1993 1995 - 2002 2003 - 2008

KVP

KVH

Ohr

OHol

Vliv roku narození na vybrané výkonností ukazatele byl prokázán pouze u typu a pohlavního výrazu (P<0,05). Hřebci narozeni v letech 2003 až 2008 obdržely bodové hodnocení v průměru o 0,5 bodu vyšší než hřebci narození ve zbývajících letech. Graf 23

Rok narození a výkonnost hřebců N 9,4 9,2 9 8,8 8,6 8,4 8,2

1989 - 1993 1995 - 2002

8 7,8 7,6 7,4

2003 - 2008

7,2 7 TaPV

krok

klus

Ovl.

Tah

Celkově

Vliv místa narození na základní tělesné míry a výkonnostní ukazatele Vliv místa narození na tělesnou stavbu klisen byl prokázán u obvodu hrudníku (P<0,01) a kohoutkové výšky páskové (P<0,05). Nejmenší KVP byla zaznamenána u klisen narozených na oblasti 2, obdobně tomu bylo i u OHR. Průměrná KVP klisen narozených v oblasti 2 byla 170,37 cm, klisen narozených ve 173,21 cm. Průměrný obvod hrudníku klisen narozených ve 2 oblasti byl 202,78 cm, klisen narozených v oblasti 3 211,11 cm. Vliv místa narození na tělesnou

65

stavbu prokázal také DRUML a kol. (2007) v populaci norického koně v různých částech Rakouska. Graf 24

Místo narození a základní tělesné míry klisen N 225 210 195 180 165 150 135 120 105 90 75 60 45 30 15 0

Oblast 1 Oblast 2 Oblast 3 Oblast 4

KVH

KVP

Ohr

OHol

Statisticky významný vliv místa narození na vybrané výkonností ukazatele byl shledán v 1.zabrání (P<0,01), ve 2.zabrání a ve 3.zabrání (P<0,05). Nejvyšší známky obdrželi klisny narozené v oblasti 4, nejnižší klisny narozené v oblasti 2. U druhého zabrání byl shledán i statisticky významný rozdíl mezi průměrným bodovým hodnocením klisen narozených v oblasti 3 a oblasti 2. Graf 25

Místo narození a výkonnost klisen N 8,4 8,2 8 Oblast 1

7,8

Oblast 2

7,6

Oblast 3 7,4

Oblast 4

7,2 7 krok

klus

1. 2. 3. zabrání zabrání zabrání

Ovl.

Přip.

66

5.1.4 Rozdíly v hodnocení na různých místech pořádání výkonnostních zkoušek Místa konání výkonnostních zkoušek klisen byly rozděleny do tří oblastí: Oblast 1- kraj Středočeský, Jihočeský a Plzeňský Oblast 2- kraj Liberecký, Královéhradecký, Pardubický a Vysočina Oblast 3- kraj Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský Hodnocení klisen v Oblasti 3 se od zbývajících dvou statisticky významně liší téměř ve všech ukazatelích výkonnosti, včetně celkové známky. Lze potvrdit, že při výkonnostních zkouškách konaných na Moravě dosahují klisny obecně vyšších známek oproti výkonnostním zkouškám konaných v Čechách. Průměrné známky za výkonnost v jednotlivých oblastech a významnosti rozdílů mezi nimi jsou shrnuty v Tabulce 10. Tab. 10 Rozdíly mezi oblastmi konání výkonnostních zkoušek klisen Klisny

VZ 1

VZ 2 n

průměr

SE

n

průměr

SE

význ.

n

průměr

Krok

212

7,47

0,68 291

7,32

0,69 410

7,56

0,59 VZ 1-VZ 2*, VZ 2-VZ 3**

Klus

212

7,65

0,70 291

7,47

0,69 410

7,69

0,58 VZ 1-VZ 2**, VZ 2-VZ 3**

1. zabrání

212

7,55

0,88 291

7,63

1,02 410

8,20

0,95 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

2. zabrání

212

7,90

0,91 291

7,94

1,07 410

8,44

1,02 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

3. zabrání

212

8,13

0,92 291

8,17

1,13 410

8,50

0,98 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

Ovladatelnost

212

7,75

0,76 291

7,72

0,77 410

8,00

0,70 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

Připravenost Celková známka

212

7,74

0,95 291

7,76

0,84 410

8,02

0,74 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

212

7,73

0,63 291

7,70

0,63 410

8,03

0,58 VZ 1-VZ 3**, VZ 2-VZ 3**

*P <0,05

SE

VZ 3

** P < 0,01

Statisticky významné rozdíly v základních tělesných rozměrech byly shledány u KVP a KVH mezi výkonnostními zkouškami v Tlumačově a Slatiňanech. Významný rozdíl byl nalezen mezi hodnotami obvodu hrudníku měřených při výkonnostních zkouškách v Tlumačově a Klokočově. Statisticky vysoce významný rozdíl byl nalezen mezi všemi třemi místy pořádání VZ u hodnocení typu a pohlavního výrazu. Hodnocení mechaniky pohybu v kroku a klusu bylo v Klokočově statisticky významně vyšší než na zbývajících dvou místech.

67

Tab. 11 Rozdíly mezi místy konání výkonnostních zkoušek hřebců Klokočov (K)

Hřebci

Tlumačov (T)

Slatiňany (S)

význ.

n

průměr

SE

n

průměr

SE

n

průměr

SE

KVP

41

172,24

3,32

78

171,51

3,54

56

173,21

3,41

T-S *

KVH

41

160,93

2,93

78

159,79

3,64

56

162,05

3,48

T-S**

OHR

41

201,54

7,31

78

197,40

6,45

56

200,09

5,93

K-T**

OHOL

41

24,26

0,93

78

24,38

0,90

56

24,71

1,03

Hmotnost

41

645,37

42,64

78

637,12

46,65

56

650,00

51,27

Typ a pohlavní 52 výraz

8,17

0,74

78

7,59

0,41

56

7,83

0,49

K-T**, K-S**, T-S*

krok

52

8,09

0,79

78

7,58

0,74

56

7,65

0,54

K-T**, K-S**

klus

52

8,08

0,77

78

7,64

0,71

56

7,69

0,50

K-T**, K-S*

Ovladatelnost

52

8,17

0,69

77

8,05

0,47

56

7,93

0,58

Tah

52

9,05

0,75

76

9,09

0,65

56

9,05

0,74

*P <0,05

** P < 0,01

5.1.5 Rozdíly mezi plemeny Klisny Sledované klisny ČMB se od klisen N liší ve dvou základních tělesných mírách a třech ukazatelích výkonnosti. Od plemene SN se liší ve třech tělesných mírách a v sedmi z osmi výkonnostních ukazatelů. Obecně lze říci, že klisny ČMB jsou vyšší, ale s nejmenším obvodem holeně. Oproti klisnám SN jsou ČMB hůře hodnocené v mechanice pohybu v kroku a klusu. Což je v rozporu se šlechtitelským cílem, dle nějž by měl mít českomoravský belgický kůň nejvýraznější mechaniku pohybu. Klisny SN se od klisen N liší v kohoutkové výšce páskové a ve všech ukazatelích výkonnosti, ve kterých mají klisny SN vždy lepší hodnocení, než klisny norické. Obecně lze říci, že ve výkonnostních zkouškách klisen dosahují nejlepších výsledků slezské noričky, pak klisny českomoravského belgika a nakonec klisny norické. MARŠÁLEK a ZEDNÍKOVÁ (1999) využili základní tělesné míry a lineární popis 22 tělesných znaků k porovnání exteriérových vlastností klisen českomoravského belgika, norika a slezského norika. Statisticky průkazné rozdíly mezi plemeny byly zjištěny pouze u délky, nasazení krku, postavení lopatky, tvaru zádě a prostornosti kroku a klusu. U základních tělesných měr byl nalezen průkazný rozdíl jen mezi průměrným obvodem holeně klisen slezského norika a ostatních dvou plemen.

68

Tab. 12 Rozdíly mezi plemeny a významnost rozdílu - klisny ČMB

SN

N

KVH

n 256

průměr 159,37

SE 3,46

n 384

průměr 160,62

KVP

256

170,97

4,19

385

172,47

4,09

269

171,89

význ. SE 3,43 ČMB-N*, ČMB-SN** 4,51 ČMB-SN**, N-SN*

OHr

255

205,05

9,94

385

205,30

10,17

268

206,47

9,80

OHol

256

23,21

0,86

385

23,03

0,81

269

23,29

celková zn.

257

8,02

0,58

386

7,86

0,62

271

7,68

krok

257

7,58

0,66

386

7,42

0,67

271

7,39

0,77 ČMB-N**, ČMB-SN* ČMB-N**, ČMB0,66 SN**, N-SN** 0,62 ČMB-SN*, N-SN**

klus

257

7,72

0,65

386

7,58

0,65

271

7,56

1. zabrání

257

8,20

0,98

386

7,84

0,95

271

7,57

2. zabrání

257

8,40

1,01

386

8,20

0,97

271

7,85

3. zabrání

257

8,48

1,01

386

8,35

1,00

271

8,08

Ovladatelnost

257

7,97

0,70

386

7,85

0,77

271

7,73

1,05 ČMB-SN**, N-SN** 0,78 N-SN**

Připravenost

257

8,00

0,77

386

7,91

0,83

271

7,69

0,93 ČMB-N**, N-SN**

*P <0,05

SE 3,42

n 269

průměr 159,90

0,66 ČMB-SN*, N-SN* ČMB-N**, ČMB1,00 SN**, N-SN** 1,11 ČMB-N**, N-SN**

** P < 0,01

Hřebci U hřebců nebyl nalezen významný rozdíl mezi plemeny, kromě obvodu holeně u slezských noriků a českomoravských belgiků. Z hlediska výkonnosti lze tedy říci, že všichni plemenní hřebci dosahují vyrovnaných výsledků. Je to dáno jistě 60denní přípravou během testu, která je pro všechny hřebce stejná a jsou připravováni profesionály. 5.1.6 Vztahy mezi jednotlivými tělesnými rozměry, hodnocením exteriéru a disciplínami VZ klisen a hřebců Klisny Mezi základními tělesnými rozměry byly nalezeny mírné závislosti mezi KVP a Ohr, OHol a oběma výškovými rozměry. Vysoká závislost byla pak dle očekávání mezi kohoutkovou výškou hůlkovou a páskovou. Vztah kohoutkové výšky páskové, obvodu hrudi a obvodu holeně u norických klisen zjišťoval také DUŠEK a kol. (1997), nalezl signifikantní vztahy mezi KVP a OHr. Významné korelace mezi všemi disciplínami výkonnosti a celkové známky jsou logické, vzhledem k tomu, že celková známka je dle přepočtových koeficientů z jednotlivých částí složena. Zajímavá je nižší korelace ukazatelů mechaniky pohybu, oproti ostatním disciplínám. Vysoká závislost je mezi hodnocením ovladatelnosti a připravenosti. Přičemž připravenost je 69

významněji ovlivňována hodnocením jednotlivých záběrů ve zkoušce v tahu. Vysoké závislosti mezi jednotlivými zabráními jsou logické, ovšem nejsou tak vysoké, aby se dalo s určitostí říci, že pro posouzení ochoty v tahu stačí pouze jediné zabrání. Opakovatelnost známek při posuzování tahu u teplokrevných a chladnokrevných hřebců hodnotil také DUŠEK (1990a), který došel k podobnému závěru. Tab. 13 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry a hodnocení výkonnosti klisen

KVH KVP celková zn. 0,10 0,10 KVH 0,83 KVP Ohr OHol krok klus 1. z 2. z 3. z Ovl. Hladina významnosti P < 0,01

Ohr 0,02 0,29 0,45

OHol 0,00 0,42 0,45 0,19

krok 0,56 0,07 0,07 0,00 0,04

klus 0,57 0,09 0,10 0,02 0,01 0,78

1. z 0,79 0,04 0,04 -0,02 -0,03 0,21 0,21

2. z 0,82 0,05 0,05 0,00 -0,03 0,20 0,22 0,82

3. z 0,79 0,09 0,09 0,03 0,01 0,18 0,21 0,71 0,79

Ovl. 0,76 0,08 0,07 0,04 0,02 0,39 0,41 0,45 0,49 0,48

Přip. 0,83 0,11 0,08 0,05 0,00 0,39 0,40 0,53 0,57 0,55 0,72

Závislost: Vysoká Významná Mírná

Hřebci 1991 – 2005 U této skupiny hřebců byly nalezeny významné a vysoké závislosti u základních tělesných rozměrů, které jsou ovšem předvídatelné. Dle očekávání je kohoutková výška hůlková v závislosti s kohoutkovou výškou páskovou a ta je významně ovlivňována obvodem hrudníku. Hmotnost je významně ovlivňována všemi základními tělesnými mírami. Korelace mezi základními tělesnými mírami a známkami za exteriér a výkonnost nebyla prokázána. Všechny posuzované znaky exteriéru spolu významně korelují. Velmi vysoká závislost byla prokázána mezi hodnocením tělesných linií a celkovým souladem. Logický je i vztah mezi typem a ostatními exteriérovými znaky. Vysoká závislost byla prokázána mezi známkami za mechaniku pohybu, tedy krokem a klusem. Tyto charakteristiky byly posuzovány během zkoušky ovladatelnosti ve dvojspřeží. Z tohoto důvodu významně korelují se známkou za ovladatelnost. Vyšší korelace je pak mezi ovladatelností a klusem, z čehož je možné se domnívat, že se posuzovatelé během vozatajské drezury a parkuru více nechali oslovit vyjádřením mechaniky pohybu v klusu. Vztah mezi 70

jednotlivými zabráními v tahu byl prokázán jako významný až velmi vysoký. Podobných výsledků dosáhl při svých pozorováních DUŠEK (1983, 1990a, 1991a) Tab. 14 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry, hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců skupiny výkonnostních zkoušek 1991 - 2005 KVP KVH

KVH

Ohr

OHol Hmot

TaPV

0,92

0,59

0,42

0,57

0,29

0,60

0,39

0,51

0,23

0,19

0,07

0,16

0,46

0,75

0,31

0,34

0,25

0,26

Ohr OHol Hmot TaPV Těl. Lin.

0,61

Těl. Lin. fundament 0,23

0,12

Cel. S.

krok

klus

Ovl.

1. z

2. z

3. z

0,21

0,21

0,24

0,14

0,26

0,11 0,05

0,18

0,20

0,07

0,28

0,11 0,05

0,03

0,03 -0,01 0,26

0,16 0,17

0,17

0,19

0,18

0,10

0,16

0,19

0,16

0,31

0,26 0,21

0,24

0,26

0,15

0,18

0,08

0,10

0,03

0,31

0,19 0,15

0,87

0,58

0,89

0,19

0,23

0,26

0,06 -0,03 0,12

0,72

0,94

0,04

0,09

0,15

0,01 -0,05 0,08

fundament Cel. S. krok klus Ovl.

0,77

0,11

0,10

0,13 -0,01 -0,09 0,03

0,12

0,14

0,17

0,02 -0,06 0,06

0,89

0,61

0,19

0,70

0,16 0,18

0,14

0,09 0,10

0,21

0,27 0,23

1. z

0,80 0,67

2. z

0,78

Hladina významnosti P < 0,01

Závislost: Velmi vysoká Vysoká Významná Mírná

Hřebci 2006 – 2010 Od roku 2006 obsahuje hodnocení výkonnostních zkoušek detailnější popis exteriéru. Podle velkého počtu nalezených závislostí, lze usuzovat, že hodnotitelé při hodnocení výkonnosti přikládají velký význam exteriérovým vlastnostem koně. Stejně jako u předchozí skupiny hřebců, spolu významně a vysoce korelují všechny exteriérové vlastnosti. Celkový soulad je významně ovlivněn všemi ostatními ukazateli, podobně jako typ a pohlavní výraz. Významné a vysoké závislosti byly nalezeny také mezi všemi disciplínami výkonnosti. Vysoký korelační koeficient pro vztah distanční jízdy a ovladatelnosti je zřejmě dán pořadím disciplín při výkonnostních zkouškách. Lze předpokládat, že vysoké závislosti mezi disciplínami jsou důsledkem jednotné přípravy hřebců k výkonnostním zkouškám během 60denního testu.

71

Tab. 15 Korelační koeficienty pro základní tělesné míry, hodnocení exteriéru a výkonnosti hřebců skupiny výkonnostních zkoušek 2006 - 2010 KVH Ohr OHol Hmot TaPV hlava krk Hr a pl. Hř. a be. Hr.K Pá.K Záď

DJ

Ovl. krok klus Tah

0,88 0,71 0,40 0,63 0,18 -0,04 0,15

0,09

KVH

0,48 0,42 0,54 0,24 -0,05 0,13

0,13

0,31

0,05 0,07 0,10 0,17 0,01 -0,03 0,03 -0,02 -0,04

0,30 0,64 0,22 0,17 0,35

0,28

0,28

0,10 0,25 0,37 0,30 0,40 0,24 0,21 0,16 0,26

OHol

0,43 -0,16 -0,15 -0,17

0,15

-0,04

-0,12 -0,05 -0,11 -0,07 -0,01 -0,09 -0,06 -0,11 -0,05

Ohr

0,28

CS

KVP

0,02 0,09 0,17 0,17 0,13 0,03 0,10 0,07 -0,01

Hmot

0,14 0,00 0,20

0,20

0,13

-0,03 0,11 0,05 0,12 0,06 -0,07 0,02 -0,05 0,01

TaPV

0,65 0,82

0,73

0,53

0,68 0,73 0,74 0,84 0,21 0,29 0,23 0,22 0,34

hlava

0,80

0,71

0,47

0,60 0,64 0,65 0,78 0,40 0,43 0,48 0,40 0,42

0,72

0,54

0,60 0,68 0,77 0,85 0,40 0,38 0,37 0,34 0,44

0,62

0,59 0,61 0,70 0,82 0,41 0,48 0,42 0,40 0,46

krk Hr a pl. Hř. a be.

0,62 0,50 0,65 0,63 0,41 0,37 0,43 0,39 0,43

Hr.K

0,78 0,66 0,72 0,39 0,36 0,45 0,47 0,40

Pá.K

0,78 0,77 0,40 0,37 0,46 0,37 0,34

Záď

0,88 0,57 0,59 0,51 0,44 0,48

CS

0,50 0,53 0,45 0,44 0,48

DJ

0,87 0,72 0,69 0,72

Ovl.

0,70 0,62 0,72

krok

0,81 0,57

klus

0,53 Hladina významnosti P < 0,01

Závislost: Vysoká Významná Mírná

72

5.2 BIOMECHANICKÁ ANALÝZA Tab. 16 Základní matematicko - statistické charakteristiky pro úhly a vzdálenosti v jednotlivých fázích pohybu v kroku a v tahu Krok N Průměr Min.

Tah

Fáze

Max. Rozptyl SD

SE CV (%)

N Průměr Min.

Max. Rozptyl SD

SE CV (%)

32 115,44 96,19 127,85 67,68

8,23 1,45 7,13

A1

35 116,86 96,02 194,40 236,99 15,39 2,60 13,17

32 108,61 90,30 122,06 75,51

8,69 1,54 8,00

A2

35 112,78 92,45 124,06 60,08

7,75 1,31 6,87

32 92,80 74,91 106,04 79,07

8,89 1,57 9,58

A3

35 96,88 76,79 107,75 60,42

7,77 1,31 8,02

36 39,85 35,69 44,83

5,90

2,43 0,40 6,10

A4

36 41,96 37,73 47,73

6,03

2,46 0,41 5,85

36 46,37 42,16 52,15

6,39

2,53 0,42 5,45

A5

36 44,02 39,92 48,51

4,08

2,02 0,34 4,59

36 62,25 57,66 68,80

7,28

2,70 0,45 4,33

A6

36 59,82 55,30 65,52

5,16

2,27 0,38 3,80

36 109,87 102,67 118,72 18,37

4,29 0,71 3,90

A7

36 100,62 87,70 116,33 42,49

6,52 1,09 6,48

36 49,19 42,17 55,64

3,64 0,61 7,39

A8

36 52,79 46,71 71,61

22,58

4,75 0,79 9,00

36 145,15 127,87 164,33 101,56 10,08 1,68 6,94

A9

36 139,40 125,20 158,42 56,55

7,52 1,25 5,39

36 152,52 128,45 180,30 144,85 12,04 2,01 7,89

A10 36 149,73 124,20 187,62 118,88 10,90 1,82 7,28

13,22

33 74,82 51,23 91,64 105,62 10,28 1,79 13,74 A11 36 62,51 36,56 75,67

78,35

8,85 1,48 14,16

36 72,00 63,66 81,40

14,70

3,83 0,64 5,32

B1

36 73,94 64,32 82,64

16,53

4,07 0,68 5,50

38 149,18 128,62 191,13 169,47 13,02 2,11 8,73

B2

37 143,62 126,41 161,66 62,43

7,90 1,30 5,50

37 77,78 61,06 100,37 68,43

8,27 1,36 10,64

B3

37 68,28 47,97 84,18

80,82

8,99 1,48 13,17

31 41,51 38,41 45,23

3,24

1,80 0,32 4,34

C1

34 41,75 38,17 45,65

3,59

1,90 0,33 4,54

30 22,71 18,31 27,40

3,24

1,80 0,33 7,93

C2

34 22,66 19,48 26,50

3,74

1,93 0,33 8,54

30 143,81 128,10 174,54 105,01 10,25 1,87 7,13

C3

35 137,79 120,35 158,52 73,18

8,55 1,45 6,21

29 191,08 132,53 245,77 371,33 19,27 3,58 10,08

C4

34 185,01 154,38 209,42 167,25 12,93 2,22 6,99

30 79,01 67,42 105,95 67,20

8,20 1,50 10,37

C5

34 71,33 56,47 82,77

45,61

6,75 1,16 9,47

35 77,93 64,03 94,15

39,29

6,27 1,06 8,04

D1

37 78,31 67,21 109,40 65,65

8,10 1,33 10,35

36 62,31 53,30 83,54

28,59

5,35 0,89 8,58

D2

37 60,63 51,95 68,65

12,93

3,60 0,59 5,93

36 81,56 60,73 107,56 116,43 10,79 1,80 13,23

D3

37 68,85 41,42 89,31

88,99

9,43 1,55 13,70

36 144,18 122,16 162,88 119,19 10,92 1,82 7,57

D4

37 141,22 123,09 164,55 87,27

9,34 1,54 6,62

5.2.1 Porovnání charakteristik pohybu v jednotlivých fázích v kroku a tahu Průkazné rozdíly mezi pohybem v kroku a tahu byly nalezeny u 16 charakteristik z 23 měřených. Ve shodě s DUŠKEM (1999) a MARŠÁLKEM (2008) bylo prokázáno výrazné zkrácení kroku vlivem zátěže. Vysoce signifikantní rozdíl byl nalezen u úhlů A4, A5 a A6. Lze tedy říci, že výhodnější je oblouk tažné síly posuzovat vzhledem k horizontále, než vůči pozici hlavy (úhly A1, A2 a A3). Držení hlavy má na pohyb koně významný vliv, což potvrzuje RHODIN (2008). V předkládané práci tento vliv, resp. změna pozice hlavy vlivem tahu, nebyl prokázán. GEYER (2006) uvádí, že pohyb koně je z anatomicky funkčního hlediska velmi ovlivňován udidlem a tedy vodičem, i z tohoto důvodu nelze tak významný činitel jako je pozice hlavy v této analýze posoudit. 73

Tab. 17 Významnost rozdílů mezi krokem a tahem u jednotlivých úhlů a vzdáleností

Fáze

t

A1

df

P

nebyl nalezen průkazný rozdíl

Fáze

t

df

P

B1

2,3285

33

P < 0,05

A2

2,0582

29

P < 0,05

B2

-3,2495

35

P < 0,01

A3

2,0542

29

P < 0,05

B3

-5,8809

35

P < 0,0001

A4

4,4675

33

P < 0,0001

C1

nebyl nalezen průkazný rozdíl

A5

-6,1044

33

P < 0,0001

C2

nebyl nalezen průkazný rozdíl

A6

-5,3279

33

P < 0,0001

C3

-3,1662

26

P < 0,01

A7

-7,1596

33

P < 0,0001

C4

-2,1686

24

P < 0,01

A8

3,0974

33

P < 0,01

C5

-4,7187

26

P < 0,0001

A9

-3,6329

33

P < 0,001

D1

nebyl nalezen průkazný rozdíl

D2

nebyl nalezen průkazný rozdíl

A10 A11

nebyl nalezen průkazný rozdíl -5,4961

30

P < 0,0001

D3

-6,2771

D4

34

P < 0,0001

nebyl nalezen průkazný rozdíl t- hodnota testové statistiky df- stupně volnosti

5.2.2 Korelace v jednotlivých fázích pohybu Volný krok Významné korelace mezi úhly a vzdálenostmi byly nalezeny pouze ve fázích pohybu A a C. Vysoká závislost (koeficient korelace > 0,60) byla dle očekávání nalezena mezi úhly charakterizujícími oblouk tažné (v kroku posuvné) síly. Tedy A1 až A3 a A4 až A6. Vysoce signifikantní je závislost mezi vzdáleností A9 (výška v kříži) a A10 (spěnkový kloub – kohoutek). Podobně je tomu ve fázi C mezi stejnými charakteristikami (tedy C3 a C4). Z toho lze usuzovat, že míra podsazení a posun, nebo naopak zákrok zadní končetiny úzce souvisí se zkrácením, nebo prodloužením rámce. Druhou možností je, že tyto dvě vzdálenosti spolu korelují ve vztahu ke kohoutkové výšce jednotlivých koní. Nicméně, vztah mezi kohoutkovou výškou (KVH) a těmito dvěma vzdálenostmi nebyl prokázán. Dle záporné střední závislosti mezi úhlem A8 (hlezno – spěnka vůči horizontále) a vzdáleností A11 (délka kroku zadních končetin), lze usuzovat, že délka kroku je ovlivňována ostrostí tohoto úhlu. Přehled koeficientů korelace mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu v kroku je uveden v Tabulce 18 a 19.

74

Tab. 18 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázi pohybu A v kroku

A2

A3

A4

A5

A6

A7

A8

A9

A10

A11

A1

0,9*** 0,87***

-0,13

-0,23

-0,29

-0,13

0,08

-0,02

0,07

-0,06

A2

0,99***

-0,15

-0,34

-0,41*

-0,35

0,16

0,06

0,19

-0,11

-0,14

-0,33

-0,44*

-0,33

0,17

0,08

0,22

-0,13

A3 A4

0,79*** 0,72*** -0,004

-0,37*

0,15

0,08

0,45*

A5

0,95***

0,41*

-0,55***

0,06

-0,12

0,46**

0,35

-0,57

-0,07

-0,26

0,42

0,19

-0,02

-0,11

-0,13

0,2

0,31

-0,57***

0,93***

0,39

A6 A7 A8 A9 A10

0,34

Tab. 19 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázích pohybu B, C, D v kroku

B1

B2

B3

0,27

-0,34*

C1

0,23

C2

B2

C2

C3

C4

C5

0,5**

0,29

-0,02

-0,41*

D1

0,02

-0,03

-0,37*

D2

0,73***

0,28

D3

C3 C4

D2

D3

D4

0,11

-0,18

0,21

-0,19

0,34 0,11

0,57**

Krok v tahu Závislosti mezi vzdálenostmi a úhly v tahu jsou velmi podobné jako při volném kroku. Jako vysoká se zde projevuje závislost úhlu A8 (hlezno – spěnka vůči horizontále) a vzdáleností A11 (délka kroku zadních končetin), což potvrzuje, že ostrost tohoto úhlu ovlivňuje délku kroku. Vysoce signifikantní je při tahu vztah vzdáleností C3 (výška v kříži) a C4 (spěnkový kloub kohoutek). Nižší, ale také významná korelace je mezi stejnými vzdálenostmi ve fázi A (A9 a A10). Lze tedy potvrdit, že výška v kříži úzce souvisí s prodloužením nebo zkrácením rámce během pohybu. Vzhledem k tomu, že větší závislost je v tomto případě ve fázi C, lze říci, že vlivem zátěže kůň více posouvá zadní končetinu za tělo, než v kroku. Naopak v kroku bez zátěže má více prostoru pro podsunutí zadní končetiny pod tělo. Přehled koeficientů korelace mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu v kroku v tahu je uveden v Tabulce 20 a 21.

75

Tab. 20 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázi pohybu A v tahu

A2

A3

A4

A5

A6

A7

A8

A9

A10

A11

A1

0,96*** 0,97***

-0,21

-0,12

0,08

0,01

0,002

0,15

0,28

0,07

A2

0,99***

-0,07

-0,19

-0,13

-0,18

-0,008

0,11

0,22

0,12

-0,11

-0,2

-0,18

-0,12

0,03

0,11

0,25

0,09

0,52**

0,53**

-0,15

-0,33

0,45**

A3 A4 A5

-0,52** -0,49**

0,82***

A6

0,32

-0,35*

0,08

-0,1

0,16

0,05

-0,58***

-0,04

-0,19

0,38*

0,45**

0,39*

0,37*

-0,44**

0,33

0,26

-0,71***

0,78***

0,08

A7 A8 A9 A10

0,08

Tab. 21 Korelační koeficienty úhlů a vzdáleností ve fázích pohybu B, C, D v tahu

B1

B2

B3

0,37*

-0,23

C1

-0,007

C2

B2

C2

C3

C4

C5

0,6***

0,16

-0,01

-0,53**

D1

0,35*

0,35*

-0,28

D2

0,85***

0,24

D3

C3 C4

D2

D3

D4

0,37*

-0,43**

0,02

-0,19

0,12 0,24

0,33

Vztah mezi délkami kroku v jednotlivých fázích pohybu Dle očekávání byl prokázán vysoce signifikantní vztah délek kroku mezi všemi fázemi pohybu. Větší závislost byla zaznamenána u délky kroku zadních končetin a stejnostranných předních končetin. Nejnižší korelace byla vždy vzájemně mezi délkami kroku zadních (A11 a C5) nebo předních končetin (B3 a D3). Lze to přisuzovat určité přirozené křivosti každého koně. Výrazněji se tento vztah projevuje v kroku v tahu, kdy je korelace mezi délkami kroku zadních končetin a délkami kroku předních končetin nižší. O přirozené křivosti (lateralitě) koní se zmiňuje KARL (2008), jako příčinu tělesné laterality určil polohu plodu v děloze matky. Korelace mezi délkami kroku v jednotlivých fázích pohybu v kroku a v tahu udávají Tabulky 22 a 23. Tab. 22 a 23 Korelační koeficienty pro délku kroků (krok a tah)

Krok

B3

C5

D3

Tah

B3

C5

D3

A11

0.60***

0.33

0.53**

A11

0.55***

0.41*

0.46**

0.66 ***

0.51**

B3

0.65 ***

0.33

0.75***

C5

B3 C5

0.64***

76

6 ZÁVĚR

Cílem práce byla analýza výkonnostních ukazatelů chladnokrevných plemen koní. Původní záměr analyzovat výkonnost především plemen zařazených mezi genetické zdroje vycházel z potřeby přesného potvrzování užitkových vlastností, pro které byla tato plemena koní vyšlechtěna. Vzhledem k různým definicím genetických zdrojů, bylo do analýzy zahrnuto také třetí nejrozšířenější chladnokrevné plemeno v ČR, norický kůň. Práce byla rozdělena do dvou částí. V první byl posuzován systém výkonnostních zkoušek, vlivy na výsledná hodnocení pro jednotlivá plemena a rozdíly mezi nimi. Byly určovány vzájemné vztahy mezi hodnocenými ukazateli jak exteriéru, tak výkonnosti a základními tělesnými rozměry. Druhá část byla věnována ověření metodiky posuzování pohybu chladnokrevných koní, která by měla být základem pro objektivní hodnocení výkonnosti tažných koní. V první části byly podrobně analyzovány výsledky výkonnostních zkoušek klisen a hřebců slezského norického koně (SN), českomoravského belgického koně (ČMB) a norického koně (N). Byla analyzována populace klisen, která se zúčastnila výkonnostních zkoušek v letech 2000 až 2010 a hřebců, kteří výkonnostní zkoušky absolvovali v letech 1991 až 2010. Celkem bylo sledováno 913 klisen a 179 hřebců. Pro vyhodnocení výkonnostních zkoušek hřebců, bylo nutné data rozdělit do dvou souborů, jelikož v roce 2006 došlo ke kompletní změně systému posuzování. Od roku 2009 jsou pro výběr hřebců určovány dvě komise, tedy jedna pro ČMB a druhá pro SN a N. V takto krátkém časovém horizontu nebylo bohužel možné nový systém řádně analyzovat. Dle hodnot variačních koeficientů, které pouze v ojedinělých případech překročily hranici 10%, lze soubory sledovaných jedinců všech tří plemen považovat za vyrovnané z hlediska posuzovaných exteriérových i výkonnostních ukazatelů. U všech tří plemen je dle počtu zapsaných klisen do plemenné knihy viditelný pokles četnosti populace. Na základě zvyšujícího se podílu klisen účastnících se výkonnostních zkoušek však lze usuzovat, že ačkoliv jsou populace menší, jejich kvalita se zvyšuje. Vliv pohlaví na základní tělesné míry byl prokázán u všech tří plemen. Statisticky významnější rozdíly byly u českomoravského belgického koně. Plemeno ČMB je nejranější a proto se již ve dvou a půl až třech letech věku projevují významné rozdíly mezi tělesnou stavbou klisen 77

a hřebců. Částečně byl prokázán také vliv pohlaví na výkonnost všech tří plemen. Hřebci měli v hodnocených charakteristikách vždy vyšší známky, mělo by jít o nejlepší jedince v populaci jak z hlediska exteriéru, tak výkonnosti. Svou významnou roli zde má i 60denní test, kterým před výkonnostními zkouškami prochází všichni hřebci. Vliv roku narození na základní tělesné míry klisen byl prokázán pouze u SN u obvodu holeně a u N u obvodu hrudníku. Vliv roku narození na výkonnostní ukazatele klisen byl u SN prokázán pro připravenost, u ČMB pro mechaniku pohybu v klusu a u klisen N pro 1. a 2. zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu. U hřebců měl rok narození významný vliv na kohoutkovou výšku hůlkovou všech tří plemen. U ČMB byl prokázán významný vliv také na obvod hrudníku a u N také na obvod holeně hřebců narozených v jednotlivých obdobích. V případě hodnocení exteriéru byl prokázán vliv roku narození pouze na typ a pohlavní výraz hřebců všech tří plemen. Výkonnost hřebců není rokem narození ovlivňována. Vliv místa narození byl hodnocen pouze pro klisny. U hřebců nebylo místo narození známo. U ČMB byl statisticky významný vliv místa narození na tělesnou stavbu pouze u obvodu hrudníku, u klisen N u obvodu hrudníku a kohoutkové výšky páskové. U klisen SN nebyl vliv místa narození na základní tělesné míry prokázán. U výkonnostních ukazatelů byl shledán statisticky významný vliv u všech tří plemen. Nejvíce ovlivněna místem narození je výkonnost klisen ČMB, kde není statisticky významný vliv pouze u 3. zabrání ve zkoušce spolehlivosti v tahu. Dle uvedeného je možné vyvrátit nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní, že výsledky výkonnostních zkoušek jsou ovlivněny místem a rokem narození koně. Hodnocení výkonnostních ukazatelů u klisen se statisticky významně liší dle místa pořádání výkonnostních zkoušek. Bylo prokázáno, že při výkonnostních zkouškách na Moravě jsou klisny hodnoceny vyššími známkami, než ve zbývajících oblastech. Statisticky vysoce významný rozdíl byl nalezen mezi všemi třemi místy pořádání VZ hřebců u hodnocení typu a pohlavního výrazu. Hodnocení mechaniky pohybu v kroku a klusu bylo statisticky významně vyšší na Klokočově než na zbývajících dvou místech. Rozdíly mezi plemeny byly průkazné pouze u klisen. Z hlediska výkonnosti je nejlépe hodnoceným plemenem slezský norik. Oproti očekávání vynikají klisny SN nad ČMB i v mechanice pohybu, tedy v kroku a klusu. U hřebců nebyly prokázány významné rozdíly mezi plemeny. Z hlediska hodnocení výkonnosti to lze přisuzovat jednotnému systému hodnocení hřebců po náročné přípravě v 60denním testu. 78

Vztah mezi základními tělesnými mírami byl prokázán u všech tří hodnocených souborů klisen a hřebců. U hřebců byly korelační koeficienty o něco vyšší. Zatímco klisny jsou měřeny jednotlivě během svodů klisen, případně při výkonnostních zkouškách, hřebce měří jeden hodnotitel, na jednom místě a ve stejný den. Proto se u nich očekávaná závislost tělesných rozměrů projevila ve vyšší míře. U klisen ani u hřebců nebyl prokázán žádný vztah mezi základními tělesnými mírami a výkonností. Čímž nebyla zamítnuta nulová hypotéza, že základní tělesné míry chladnokrevných koní neovlivňují hodnocení dílčích částí výkonnostních zkoušek. V druhé části disertační práce byla ověřována navržená metodika objektivního hodnocení pohybu chladnokrevných koní. Při zkoušce v tahu byl pořizován záznam pomocí rychloběžné kamery, druhý záznam byl pořizován ve volném kroku, bez zátěže a bez postrojů, za stejných podmínek jako záznam první. Pořízené záznamy 40tažných koní byly upraveny pomocí programu, který umožňuje rozfázovat a analyzovat záznam. Byly vybrány 4 záběry v daných, pro všechny hodnocené koně stejných, fázích pohybu, jak v kroku bez zátěže, tak v tahu. V jednotlivých fázích byly následně měřeny úhly a vzdálenosti charakterizující pohyb v daném okamžiku. Průkazné rozdíly mezi pohybem v kroku a tahu byly nalezeny u 16 charakteristik z 23 měřených. Vzhledem k velkému počtu nalezených signifikantních rozdílů mezi charakteristikami pohybu v kroku a v tahu lze potvrdit, že tah ovlivňuje pohyb koně. Byly potvrzeny vztahy mezi úhly a vzdálenostmi v jednotlivých fázích pohybu, které jsou velmi podobné v kroku i tahu. Z této skutečnosti lze vycházet při posuzování odchylek od pravidelností chodu, které se v pohybu v zátěži projeví výrazněji. Důkazem jsou prokázané korelace délek kroku mezi jednotlivými fázemi pohybu. Je tedy možné vyvrátit nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní, že biomechanická analýza pomocí videozáznamu z rychloběžné kamery poskytuje objektivně měřitelná data využitelná při selekci a šlechtění chladnokrevných plemen koní.

79

7 DOPORUČENÍ Na základě získaných poznatků a zkušeností z průběhu výkonnostních zkoušek a výstav chladnokrevných klisen a hřebců byla navržena následující doporučení pro praxi. • Podíl klisen zařazených do PK u plemen zařazených mezi genetické zdroje stoupá pravděpodobně i díky finanční podpoře, která je udělována pouze chovatelům nejkvalitnější části čistokrevné populace. U norického koně je podíl klisen účastnících se výkonnostních zkoušek nejmenší, otázkou zůstává, zda právě z důvodu výše uvedené podpory není v ČR ohrožen chov čistokrevného norického koně. Je častým jevem, že chovatelé záměrným křížením převádí čistokrevný chov norický na chov slezského norika. A chovatelé norických koní pak nemají zájem o výkonnostní zkoušky, kde jsou často upřednostňovány právě klisny zařaditelné do genetického zdroje. • Veřejné slovní ohodnocení výsledků výkonnostních zkoušek a výstav, zdůvodnění výsledného pořadí, zdůraznění předností a nedostatků jednotlivých koní je často opomíjeno a zanedbáváno. Znatelný nezájem ze stran hodnotitelů, resp. členů jednotlivých rad plemenných knih o informovanost odborné chovatelské veřejnosti je evidentní. Posuzovatelská komise musí být schopna své závěry zdůvodnit a především za ně nést veškerou zodpovědnost. Neochota vůči chovatelům a skrývání se za anonymitu komisí je pravděpodobně důsledek chybějících autorit, nebo jedné osoby, která by převzala funkci šlechtitele. • Výkonnostní zkoušky klisen posuzuje tříčlenná komise, při hodnocení hřebců je členů komise pět. Jednotliví hodnotitelé si často neuvědomují, že jejich počet při hodnocení není nahodilý. Výsledné známky jsou pak často odrazem názoru pouze jedné, nejvýraznější osoby. • Vzhledem k tomu, že z hlediska pracovní výkonnosti jsou posuzována tři chladnokrevná plemena, bylo by vhodné uvažovat nejen o samostatných komisích, ale také o specifikaci výkonnostních zkoušek dle zaměření chovu jednotlivých plemen. Ač mají všechna plemena z hlediska výkonnosti stejný, nebo podobný šlechtitelský cíl, je nutné, aby si vzájemně konkurovala a jednotlivé svazy se snažily o jejich samostatnou propagaci. K těmto krokům postupně přistupuje Svaz chovatelů českomoravského belgického koně. Lze uvažovat i o následné testaci chladnokrevných koní, vyšší výkonnostní zkoušky by pak již mohly být diferencovány dle pracovního zaměření pro polní práce,

80

nebo práce v lese (podobně jako u sportovních koní kriterium mladých koní v drezuře a skocích). • Podobně jako u hřebců, i pro výkonnostní zkoušky klisen zvolit jedno místo a čas, čímž by bylo zajištěno objektivnější hodnocení nově zařazované části populace. Bohužel je toto řešení nereálné, zejména z finančních důvodů. Systém, který je s úspěchem využíván u starokladrubských koní, nelze použít v chladnokrevném chovu z důvodu jeho velké roztříštěnosti a tedy nemožnosti chovatelů z více vzdálených míst se VZ zúčastnit. • Významným příspěvkem ke snížení vlivu vodiče – předvádějícího, by bylo zvolení jednoho, nebo dvou nezávislých praktických posuzovatelů, kteří klisny provedou všemi disciplínami VZ. Na závěr udělí klisně známku dle její ochoty spolupracovat, ovladatelnosti a podobných kriterií. Podobný systém je využíván v zahraničí při testaci sportovních koní. • Data pro vyhodnocení výkonnostních zkoušek hřebců byla poskytnuta v elektronické podobě Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech. V případě klisen se bohužel evidují pouze výsledné známky za výkonnost. Vyhodnocení populace klisen dle jednotlivých výkonnostních charakteristik tak doposud nebylo možné. Proto lze doporučit chovatelským svazům veškerá získaná data evidovat jako podklad pro vyhodnocení kontroly užitkovosti, vzhledem k tomu, že výkonnostní zkoušky jsou v současnosti jedinou možností, kde lze pracovní koně z hlediska výkonnosti sledovat a hodnotit. Uvedenou metodiku pro biomechanickou analýzu lze následně použít pro určení optimálního stylu tahu jako selekčního kriteria pro pracovní plemena koní. Navržená metodika umožňuje: • ověřit změny charakteristik pohybu vlivem zvyšující se zátěže, • hodnotit změny úhlů a vzdáleností, které se výrazně projevují při náročnějším tahu, • ověřit rozdíly mezi plemeny, které vychází z rozdílných vloh pro vyjádření mechaniky pohybu. Předpokladem pro přesnost následných analýz je co největší omezení vlivu kočího. Pro maximální přesnost měření a výsledného hodnocení lze doporučit kromě měřítka na koních reflexně zvýraznit body určující úhly a vzdálenosti

81

PŘEHLED LITERATURY ADAMS O. R. (1974): Die Lahmheitsdiagnose. Lahmheit bei Pferden, 3, Hannover, s. 99 - 103. ACHHK (2009): Šlechtitelský program huculského koně (on line), (cit. 10. 2. 2011), dostupné na http://www.hucul-achhk.cz/ ANDREJSOVÁ L. (2008): The old Kadrub horse: Performance test analysis.

Journal of

Agrobiology, 25, 1, s. 49 - 51. ASCHK ČR ČMB (2010): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene českomoravský belgický kůň, Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 22 ASCHK ČR N (2008): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene norický kůň. Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 30. ASCHK ČR SN (2008): Chovný cíl, Šlechtitelský program, Řád plemenné knihy plemene slezský norik. Asociace svazů chovatelů koní, Písek, s. 31. ASCHK ČR, MZe ČR, SCHCHK ČR (2001): Sborník “Kvantitativní a kvalitativní vývoj populací českomoravského belgického koně, norika a slezského norika v ČR v období 1995 – 2000”. ASCHK ČR, MZe ČR, SCHCHK ČR, 52 s. BÍLEK F. (1957): Posuzování zevnějšku koně. In. KOUBEK K. a kol. (1957): Speciální zootechnika, chov koní. SZN, Praha, s. 287 - 314. BULLA J. (1996): FAO a programy biodiverzity hospodárskych zvierat v Slovenskej republike. Biodiverzita v chove zvierat, Genetické, biotechnologické, organizačné a zdravotné aspekty uchovania génových rezerv v chove zvierat, VÚŽV Nitra, s. 6 - 11. CABEZAS I.,VALENZUELA S., MERINO V., RIQUELME J., GARCIA M., HETZ E, PEREZ R. (1994): Physical performance, energy-requirements and physiological adaptations of draft horses when plowing. Archivos de medicina veterinaria, 26, s. 15 - 27 DOLVIK N. I., KLEMETSDAL G. (1999): Conformational traits of Norwegian cold-blooded trotters: heritability and the relationship with performance. Acta Agriculturarae Scandinavica, Section A, Animal Science. 49, 3, s. 156 - 162. DUŠEK J. (1962): Využití tažné síly koní různých užitkových typů v zemědělských potažních pracích. Živočišná výroba, 12, Ústav vědeckotechnických informací MZLVH, s. 831 – 843. DUŠEK J. (1971): Standardy tělesné stavby koní při jejich zařazení do plemenitby. Bulletin VSCHK Slatiňany, 10, s. 12 – 39. 82

DUŠEK J. (1976): Zásady selekce koní v zemském chovu při jeho typové a tvarové přestavbě. Bulletin VSCHK Slatiňany, 25, s. 1 - 34. DUŠEK J. (1977): Vztah výšky koně k prostornosti chodu. Bulletin VSCHK Slatiňany, 29, s. 43 - 65. DUŠEK J. (1979): Rozbor charakteristik tělesné stavby a užitkových vlastností potomstev plemeníků, jako předpoklad genetických analýz. Bulletin VSCHK Slatiňany, 33, s. 2 - 30. DUŠEK J. (1980): Aspekty na vhodný typ koně pro přibližování dřeva v lesním hospodářství. Bulletin VSCHK Slatiňany, 34, s. 28 - 39. DUŠEK J. (1981): Vliv inbrední plemenitby na projev některých fyziologických vlastností v chovu kladrubského vraníka. Bulletin VSCHK Slatiňany, 35, s. 67 - 82. DUŠEK J. (1981a): Hodnocení proporcionality tělesné stavby chovných stád klisen kladrubského vraníka a bělouše. Bulletin VSCHK Slatiňany, 35, s. 129 - 150. DUŠEK J. (1983): Hodnocení stability pracovního charakteru u koní v tahu při výkonnostních zkouškách. Bulletin VSCHK Slatiňany, č. 43, s. 40 – 50. DUŠEK J. (1986): Vyhodnocení shody pořadí hříbat při selekci podle bodových hodnot exteriéru. Závěrečná zpráva, VSCHK Slatiňany, s. 33. DUŠEK J. (1987): Hodnocení shody bodových hodnot rozhodčích při posuzování hříbat importovaného plemeníka Dietwarda II. Studijní informace o chovu koní, VSCHK Slatiňany, 15, s. 6 - 11. DUŠEK J. (1990): Připomínky k objektivizaci posuzování vlastností koní. Studijní informace o chovu koní, VSCHK Slatiňany, 22, s. 1 - 7. DUŠEK J. (1990a): Hodnocení spolehlivosti v tahu teplokrevných a chladnokrevných hřebců při výkonnostních zkouškách. Bulletin VSCGK Slatiňany, č. 59, s. 33 – 52. DUŠEK J. (1991): Evaluation of Degree of Inbreeding in the Stock of Kladruby Black Horse. Scienta Agriculturae Bohemoslovaca, Tomus 23 (XL), 1, s. 33 - 44. DUŠEK J. (1991a): Hodnocení tahavosti koní a shody jejich pořadí podle bodových hodnot. Živočišná výroba, 36, č. 1, s. 83 – 88. DUŠEK J. (1992): Historický vývoj chovu koní v našich zemích In: DUŠEK J. a kol. (1992): Chov koní v Československu. Brázda, Praha, s. 6 - 18. DUŠEK J. (1999): Chov koní. Brázda, Praha, s. 404. 83

DUŠEK J. (2002): Minulost českomoravského belgického koně I. Koně, ASCHK ČR, Písek, 6, 1, s. 8 – 10. DUŠEK J., NAVRÁTIL J., JEŽKOVÁ A. (1998): Evaluation of relations between performance discipline scores in Friesian mares at performance tests. Czech journal of animal science, 43, s. 565-569. DUŠEK J., ŠMELKO V., NAVRÁTIL J., JEŽKOVÁ A. (1997): Typologie norických klisen muráňského chovu. Živočišná výroba, č. 42, s. 187 – 191. DVOŘÁKOVÁ T., PAVELKOVÁ J., JANURA M., SVOBODA Z., (2005): Analýza pohybu v hipoterapii z pohledu biomechaniky. Rehabilitace a fyzikální lékařství, č. 4/2005, Česká lékařská společnost, Praha, s. 183 - 187. DRUML T., BAUMUNG R., SÖLKNER J. (2007): Morfological analysis and effect of selection for conformation in the Noriker draught horse population. Livestock Science, 115, s. 118 – 128. FREDERICSON I., DREVEMO S. T. (1972): Methodological aspects of kinematics of the joints in the forelimbs of fast-moving horses. Acta Veterinaria Scandinavica, 37, s. 99 - 133. FREDRICSON I., DREVEMO S. T., DALIN G., HJERTEN G., BJÖRNE K. (1980): The application of high-speed cinematography for the quantitative analysis of equine locomotion. Equine Veterinary Journal, 12, s. 54 - 59. GEYER H., WEISHAUPT M.A. (2006): The influence of the rein and bit on the movements of the horse; anatomical-functional considerations, Pferdeheilkunde, 22, 5, s. 597 - 600 GRÜNENFELDER H. P. (1993): Snahy o uchování genových zdrojů hospodářských zvířat v Evropě se zvláštním zřetelem na situaci v zemích Evropského společenství a projektů ve Švýcarsku. Sborník referátů z mezinárodní konference “Genové zdroje hospodářských zvířat”, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský podnik Praha, s. 5 - 11. HÁJKOVÁ M. (2004): Analýza populace českomoravského belgického koně a slezského norika v České republice. Disertační práce. Česká zemědělská univerzita v Praze, s. 95. HARTMANN L., HANUŠ K., PROCHÁZKA V. (1957): Chody koně. In.: KOUBEK K. a kol. (1957): Speciální zootechnika, díl druhý - chov koní. SZN, Praha, s. 437 - 445. HIGGINS G. (2009): Koně a jejich pohyb. Metafora, Praha, s. 153. HOBBS S. J. (2001): Heavy going!. Heavy Horse World, spring, West Sussex, UK, s. 54 – 56.

84

HROUZ J., ŠUBRT J., POLÁCH P. (1997): Vznik a současný stav vývoje plemen hospodářských

zvířat.

Sborník

referátů

mezinárodního

semináře

“Genofond

hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 3 - 12. JAKUBEC V., JELÍNEK J., VOLENEC J., ZÁLIŠ N. (1996): Lineární systém popisu a hodnocení tělesné stavby koní, Modelová aplikace – starokladrubský kůň. Hipologický věstník, Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 1, s. 5 - 32. JAKUBEC V., SCHLOTE W., JELÍNEK J., SCHLOTZ A., ZÁLIŠ N. (1997): Linear Type Trait Analysis in the Genetic Resource of the Old Kladrub Horse. 48th Annual Meeting of the European Association of Animal Production, Vienna, Austria, 25 - 28 August, 9 s. JAKUBEC V., SCHLOTE W., JELÍNEK J., SCHLOTZ A., ZÁLIŠ N. (1999): Linear Type Trait Analysis in the Genetic Resource of the Old Kladrub Horse. Archiv für Tierzucht, 42, 3, s. 215 - 224. JAKUBEC V., VOLENEC J. (2003): Stav, problémy a výhled šlechtění genetického zdroje „Starokladrubský kůň“. Mze ČR, NH Kladruby n - l-, s. p., s. 36. JAKUBEC V., ZÁLIŠ N. (2000): Zdůvodnění minimálního počtu koní v genové rezervě „Starokladrubský kůň“ v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem. Hipologický věstník, Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 2, s. 46 - 51. JAKUBEC V., ZÁLIŠ N., JELÍNEK J., ONDRÁČEK M., VOLENEC J. (2000): Analýza znaků lineárního typu a ukazatelů výkonnosti v genové rezervě “Starokladrubský kůň”. Hipologický věstník, Výzkumné centrum chovu koní Slatiňany, 2, s. 2 - 45. JAKUBEC V., ZÁLIŠ N., SCHLOTE W., SCHOLZ A., ONDRÁČEK M. (1998): Linear type trait analysis in the sire lines of the Old Kladrub horse. Scienta Agriculturae Bohemica, 29, 1, s. 17 - 27. JELÍNEK J., (2009): Huculský kůň. In. MÁTLOVÁ V. a kol. (2009): Výroční zpráva Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 36 - 44. JEŽKOVÁ D. (1969): Svalová činnost. In. HOLUB A. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat. SZN, Praha, s. 676.

85

JINDRA J., DIŠEK J., HYNEK B., LECHNER F, LÚTOČKA L. (1955): Kůň v lesním průmyslu. SZN, Praha, s. 191. JISKROVÁ I. (1992): Mechanika pohybu koně. In: MISAŘ, D. a kol.: Chov koní. Vysoká škola zemědělská v Brně 1992, s. 103. KARL P. (2008): Omyly moderní drezury. Brázda, Praha, s. 160. KASHIWAMURA F., AVGAANDORJ A., FURUMURA K. (2001): Relationship among body size, conformation and racing performance in Banei draft racehorses. Journal of Equine Science, 12, 1, s. 1 - 7. KOMÁREK V., SOVA Z. a kol. (1971): Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. SZN, Praha, s. 574. KOSOVÁ M. (2008): Genetické zdroje koní v ČR a problémy jejich šlechtění. Sborník referátů ze semináře „Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR“, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 44 - 46. KOUDELA K. (2003): Pohyb. In. JELÍNEK P., KOUDELA K. a kol.(2003): Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU, Brno, s. 362 - 373. KOŽELUHA V. a kol. (1965): Obecná zootechnika, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, s. 559. KRONER K. (2006): Blut - und Speichelparameter beim Kaltblutpferd in Ruhe und bei Zugarbeit. Inaugural-Dissertation, der Tierärztlichen Fakultät München der LudwigMaximilians-Universität München, s. 156 MACIJAUSKIENE V. (2006): Analysis of performance tests of the Žemaitukai horse breed. Baltic Animal Breeding Conference: Development and Use of Breeding Programs for the Improvement of Animal Breeds, Jurmala (Latvia), s. 145 - 150. MÁCHA J. (1993): Genové zdroje hospodářských zvířat. Sborník referátů z mezinárodní konference, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský podnik Praha. MÁCHA J. (1997): Závěr. Sborník referátů z mezinárodního semináře “Genofond hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 113 - 117. MACHEK J., GAUDNÍKOVÁ J. (2010): Situační a výhledová zpráva - koně, prosinec 2010. Mze, Praha, s. 36. MAJERČIAK P., HETÉNYI L., PLESNÍK J., BULLA J., PIVKO J. (1993): Génové zdroje hospodárskych zvierat na Slovensku. Sborník referátů z mezinárodní konference “Genové zdroje hospodářských zvířat”, Vysoká škola zemědělská v Brně a Státní plemenářský podnik Praha, s. 49 - 54. 86

MARŠÁLEK M. (1996): Nové způsoby hodnocení zevnějšku u koní. Sborník “Chov koní v současných podmínkách”, České Budějovice, s. 24 - 29. MARŠÁLEK M. (2008): Chov koní - popis, posuzování, šlechtění. JU ZF, České Budějovice, s. 108. MARŠÁLEK M. a kol. (1995): Judging of movement traits in relation to body measures of horses. Book of abstracts of the 46th annual meeting of EAAP, Rome, s. 341. MARŠÁLEK M., ZEDNÍKOVÁ J. (1999): Posouzení zevnějšku chladnokrevných klisen metodou lineárního popisu. Collection of scientific Papers, Faculty of Agriculture, České Budějovice, 16, 1, s. 87 – 98. MARVAN F. (1998): Morfologie hospodářských zvířat. ČZU Praha a MZLU Brno, Brázda, Praha, s. 328. MÁTLOVÁ V. (2006): Genetické zdroje hospodářských zvířat a problémy jejich šlechtění. Sborník referátů ze semináře „Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách“, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 40 - 42. MÁTLOVÁ V. (2009): Výroční zpráva Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 67. MATOUŠOVÁ MALBOHANOVÁ, Z., HÁJKOVÁ, M., JISKROVÁ, I. (2004): Body conformation comparison of Czech and Polish Hucul horses. Acta universitas agriculturae et silviculturae Mendeleianae Brunensis, 1, Brno, s. 153 - 158. MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ Z. (2002): Typological analysis of the Hucul horse in the Czech Republic. Book of abstracts of the 53rd Annual Meeting of the European Association of Animal Production, Cairo, s. 258. MATOUŠOVÁ-MALBOHANOVÁ Z., HÁJKOVÁ M. (2003): Analysis of the Hucul Horse in the Czech Republic. Book of abstracts of the 54th annual meeting of EAAP, Rome, s. 408. MATYÁŠ K. (1962): Lesní těžba. SZN, Praha, s. 517. MENGISTU G. (1996): Evaluation of three types of harnesses for horses, 4th National Conference of the Ethiopian Society of Animal Production, Addis Abeba MERKENS H., SCHAMHARDT H. C., HARTMANN W., KERSJES A. W. (1985): Ground reaction forces patterns of Dutch Warm-blood horses at normal walk. Equine Veterinary Journal, 18, s. 207 - 217.

87

MICHAL V. (1958): Zkoušky výkonnosti ve voze i pod sedlem. In: KOUBEK K. a kol. (1957): Speciální zootechnika, díl druhý - chov koní. SZN, Praha, s. 811 - 834. MISAŘ D. (1997): Genofond plemen koní v ČR a jejich perspektiva. Sborník referátů mezinárodního semináře “Genofond hospodářských zvířat”, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 117. MÖHLLER H. (1987): Die Lahmheiten. Klinische Diagnostik der ausseren Krankheiten der Haustiere mit besonderer Berücksichtigung der Lahmheiten des Pferdes, Stuttgart, s. 132 242. Mze (2006): Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Ministerstvo zemědělství, Praha, s. 40. NAVRÁTIL J. (2000): Příspěvek k objektivizaci hodnocení vlastností koní. Sborník referátů mezinárodní

vědecké

konference

„Chov

koní

v novom

tisícročí“,

Slovenská

polnohospodárská univerzita, Nitra, s. 71 - 72. NAVRÁTIL J. (2000a): Základy chovu koní. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, s. 60. NRS (2007): Národní referenční středisko uchování a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat (on line), (cit. 3. 2. 2010), dostupné na http://www.genetickezdroje.cz OTÁHAL J. (1999): Patobiomechanika a patokinesiologie - kompendium. BM Soft, (on line), (cit. 8. 2. 2010), dostupné na http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk. PEHAM C., SCHEIDL M., LICKA T. (1996): A method of signal processing in motion analysis of trotting the horse. Journal of Biomechanics, 29, s. 1111 - 1114. PEREZ R., IGLESIAS V., CABEZAS I., GARCIA M., IBANEZ M. (1994): Relationship between work output and cardiorespiratory response to draft load exercise in 2 groups of draft horses. Archivos de medicina veterinaria, 26, s. 15 - 28 PEREZ R., VALENZUELA S., MERINO V., CABEZAS I., GARCIA M., BOU R., ORTIZ P. (1996): Energetic requirements and physiological adaptation of draught horses to ploughing work. Animal science, 63, s. 343 - 351. PIERAMATI C., BOLLA A., SILVESTRELLI M. (2000): Genetic parameters for traits at performance test in Maremmano horse. Book of abstracts 54. Annual meeting Societa' Italiana delle Scienze Veterinarie, Riva del Garda, Trento, s. 413 - 414. PROCHÁZKA L. (1998): Historie chovu chladnokrevného koně na podkladě belgické krve na Moravě. Koně, ASCHK ČR, Písek, 2, s. 22 – 25. 88

REECE W. (1998): Fyziologie domácích zvířat. Grada Publishing, Praha, s. 456. RHODIN M. (2008): A Biomechanical Analysis of Relationship Between the Head and Neck Position, Vertebral Column and Limbs in the Horse at Walk and Trot. Doctoral dissertation, Swedish University of Agricultural Sciences, Uppsala, s. 50. RÓNAY E., DEJMAL J. (1991): Lesná ťažba, Príroda, Bratislava, s. 356. ROUDNÁ M, DOTLAČIL L. a kol. (2007): Genetické zdroje - význam, využití a ochrana. Ministerstvo životního prostředí, Praha, s. 28 ROZMAN J. a kol. (1981): Obecné základy živočišné výroby. SZN Praha. s. 440 SEBERA M., JOUKAL S., ZVONAŘ M. (2008): 3D biomechanická analýza v atletice. (on line), (cit. 8. 2. 2010), dostupné na http://www.fsps.muni.cz/staff/sebera/2D-3D-analyzapohybu/dokumenty SEBERA M., MICHÁLEK J., CACEK J. LAJKEB P. (2008a): Jednoduchá biomechanická analýza během 3 minut. (on line), (cit. 8. 2. 2010), dostupné na http://www.fsps.muni.cz/staff/sebera/2D-3D-analyza-pohybu/dokumenty SEEHERMAN, H. J. (1991): The use of high-speed treadmills for lameness and hoof balance evaluation in the horse veterinary clinics of North America. Equine Practice, 7, s. 271 - 307. SCHERF B D. (1995): Conserving Domestic Animal Genetic Resources. In: World watch list for domestic animal diversity. Food and Agriculture Organization for the United Nations, Rome, s. 28 - 36. SCHERF B D. (2000): Criteria for Determinig Breeds at Risk. In:World watch list for domestic animal diversity. Food and Agriculture Organization for the United Nations, Rome, s. 14 – 15. SCHROLL E. (2008): Pferdearbeit. In: Holrücken mit Pferden. Starke Pferde - Verlag, Germany, s. 48 – 51. SIDBÄCK H. (1993): The horse in the forest - caring, training, logging. Swedish University of Agricultural Sciences resech. Information Centre/ Forestry. s. 112. STASHAK T. S. (1989): Diagnosis of lameness. In ADAMS R. O: Lameness in Horses. Lea & Febiger, Philadelphia, s. 910. SVOBODOVÁ J. (2010): Zkoušky výkonnosti II. stupně pro chladnokrevné koně v GZ - jejich význam v praxi. Sborník referátů ze semináře „Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR“, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, s. 45 - 48.

89

ŠIMČÍK D., GALAJDOVÁ A., DOLNÁ Z. (2008): Laboratórium pohybovej analýzy-výskum a vzdělavanie. (on line),(cit. 8.2.2010), dostupné na http://www.smilingproject.eu/pdf/Simsik_transfer_inovacii3.pdf TEPLÝ V., POLÍČEK B. (2009): Chladnokrevná plemena koní. In. MÁTLOVÁ V. a kol. (2009): Výroční zpráva Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, v. v. i., Praha, s. 29 - 36. URBAN F. (2001): Základní hlediska managementu genetických zdrojů hospodářských zvířat. (on line), (cit. 30. 11. 2007), dostupné na http://www.omadeg.cz/vystava/genrezerv.htm. VOLENEC J. (1996): Chov chladnokrevných plemen koní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sborník referátů “Perspektiva chovu koní v České republice”, Nadace profesora Václava Michala, Odbor zemědělské výroby Ministerstva zemědělství ČR, Auditorium maximum Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, Brno, s. 67 - 90. VOLENEC J., TEPLÝ V. (2004): Monitoring vývoje populací genetických zdrojů plemen českomoravského belgického koně a slezského norika a plemene norika v ČR v období let 1995 - 2003. Mze ČR, VÚŽV, ASCHK ČR, SCHCHK ČR, SCHČMBK ČR, s. 79. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).

90

PŘÍLOHY

foto 1: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (distanční jízda)

foto 2: Výkonnostní zkoušky klisen – Klokočov (zkouška spolehlivosti v tahu)

91

foto 3: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (zkouška v tahu)

foto 4: Výkonnostní zkoušky hřebců – Tlumačov (distanční jízda)

92

foto 5: Měření základních tělesných rozměrů hřebců v testační odchovně

foto 6: Svoji výkonnost potvrzují chladnokrevní koně především při práci v lese

93