Analýza volební propagace v České republice

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Analýza volební propagace v České republice Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Myšková, Ph.D. Brno 2011

Vypracovala: Pavla Parkanová

,

Ráda bych poděkovala Mgr. Kateřině Myškové, Ph.D. za pomoc a vedení při vypracování mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat představitelům politických stran za poskytnutí údajů z výročních zpráv a dalších informací.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vyhotovila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 25. května 2011

………………………………………………..

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá způsoby volební propagace, volebními programy politických stran a financováním volební kampaně při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Od roku 1989, kdy se v České republice poprvé svobodně volilo, se snižuje volební účast a zájem o politiku. Jednotlivé strany musí vynakládat značné finanční prostředky, aby zaujaly voliče a získaly hlasy nerozhodnutých, tzv. středových voličů pro svoji stranu. Voliče neovlivňuje pouze kampaň, ale také prostředí a podmínky v jakých žije. Tyto vlivy a vzájemné vztahy jednotlivých demografických ukazatelů jsou v práci zkoumány za použití údajů o volebních výsledcích v krajích České republiky. Náplní práce je analýza použité propagace v roce 2010, srovnání úspěšnosti vítězných stran vzhledem k nákladům na kampaň, zjištění vztahu demografických údajů a volebních programů v krajích a zhodnocení volební účasti. Klíčová slova: volič, volební kampaň, volební účast, politická strana, volební propagace

Abstract This thesis deals with the ways of electoral publicity, electoral program of political parties and the financing of electoral campaigns in the election to the Parliament of the Czech Republic. Since 1989, when voters in the Czech Republic for the first time a freely elected, the turnout and interest in politics has been reduced. Political parties spent funds to obtain undecided voters. They are also called median voters. The voters aren´t affected only by the campaign, but also the environment and conditions where they live affect them. These influences and interrelationships of demographic indicators are examined in this thesis by using data on election results in the Czech Republic´s regions. The main of this thesis is analysis of the election promotion in 2010, success of victory parties in comparison with the costs to the campaign, determination the relationship between demographic data and electoral programs in regions and evaluation of voter participation. Key words: voter, election campaign, turnout, political parties, election promotion

Obsah 1. 2. 3.

Úvod.......................................................................................................................................... 8 Cíl práce .................................................................................................................................. 10 Metodika................................................................................................................................. 11 Popis použitých vzorců a metod vyskytujících se v práci: ................................................. 11

4.

Literární přehled ................................................................................................................... 15 4.1. Historie veřejné volby................................................................................................... 15 4.2.

Politický trh .................................................................................................................... 16

4.3.

Volič medián .................................................................................................................. 17

4.4.

Racionální subjekt a racionální ignorant.................................................................... 18

4.4.1.

Kmenový volič ....................................................................................................... 21

4.4.2.

Racionální volič ..................................................................................................... 21

4.4.3.

Nerozhodný volič .................................................................................................. 21

4.5.

Třídění politických stran .............................................................................................. 22

4.5.1. 4.6.

Politické kampaně ......................................................................................................... 23

4.6.1.

Politický marketing ............................................................................................... 24

4.6.2.

Vývoj politických kampaní .................................................................................. 26

4.7.

Průzkumy voličů ........................................................................................................... 27

4.8.

Politická komunikace.................................................................................................... 28

4.8.1.

Tvorba strategie ..................................................................................................... 28

4.8.2.

Možnosti v médiích............................................................................................... 29

4.9.

Volby prvního a druhého řádu ................................................................................... 30

4.10.

5.

Zprostředkování mezi vůlí občana a vládou .................................................... 23

Způsoby financování politických stran.................................................................. 31

4.10.1.

Principy financování politických stran .............................................................. 31

4.10.2.

Způsoby financování politických stran.............................................................. 31

Vlastní práce .......................................................................................................................... 33 5.1. Charakteristika vládnoucích politických stran ......................................................... 34 5.1.1.

Česká strana sociálně demokratická ................................................................... 34

6. 7. 8.

5.1.2.

Občanská demokratická strana ........................................................................... 36

5.1.3.

Komunistická strana Čech a Moravy ................................................................. 37

5.1.4.

TOP 09 ..................................................................................................................... 39

5.1.5.

Věci veřejné ............................................................................................................ 41

5.2.

Průzkumy veřejného mínění ....................................................................................... 42

5.3.

Výdaje na volby ............................................................................................................. 45

5.3.1.

Vliv výdajů na množství získaných hlasů ......................................................... 46

5.3.2.

Vliv velikosti strany na získané hlasy ................................................................ 50

5.4.

Indexy ............................................................................................................................. 52

5.5.

Volební podpora v krajích ........................................................................................... 55

5.6.

Analýza ukazatelů působících na rozhodování voličů v krajích ČR ..................... 60

5.6.1.

Korelace získaných hlasů s demografickými ukazateli ................................... 62

5.6.2.

Korelace mezi použitými ukazateli .................................................................... 68

5.7.

Komparace předpokladů S. Lipseta o volební účasti s výsledky voleb v ČR ...... 68

5.8.

Použitá reklama ve volbách ......................................................................................... 73

5.9.

Zhodnocení a doporučení ............................................................................................ 76

Diskuse ................................................................................................................................... 80 Závěr ....................................................................................................................................... 81 Přehled literatury .................................................................................................................. 86 8.1. Elektronické zdroje ....................................................................................................... 87 8.2.

Ostatní zdroje ................................................................................................................. 92

1. Úvod Politický trh ovlivňují dvě strany. Jednou jsou voliči a druhou jsou politici a politické strany. Každá z těchto stran má své cíle. Voliči chtějí takové zástupce, kteří je budou reprezentovat a jednat v jejich zájmu a zvyšovat jejich životní úroveň. Politikové chtějí prosazovat zase své zájmy. Politické strany se liší svojí ideologií. Některé jsou orientovány sociálně. To znamená, že by rozdaly státní rozpočet do poslední koruny, aby voliči nestrádali. Druhou stranou jsou tací, kteří více dbají na ekonomické ukazatele, které ovlivňují hospodaření země. Aby jedna nebo druhá strana mohla prosazovat své zájmy a to v co věří, musí získat podporu občanů. Oba dva případy jsou extrémní a v naší zemi se nevyskytují. Přesto se strany v České republice dělí na dva tábory. Když vezmu v úvahu pouze současné vládnoucí strany, tak tím prvním jsou sociálně orientované strany propagující rovné příležitosti pro všechny, omezování soukromého vlastnictví, a větší podporu ze strany státu. Tímto táborem jsou Česká strana sociálně demokratická a Komunistická strana Čech a Moravy. Druhou stranu tvoří pravicově orientované strany, které chtějí motivovat občany k zodpovědnému jednání vůči vlastnímu životu, ale i vůči státnímu rozpočtu. Podporují podnikání a soukromé vlastnictví. Jejich ideologie je postavena na individuální odpovědnosti a tržním hospodářství. K těmto stranám patří Občanská demokratická strana a TOP 09. Poslední stranou jsou Věci veřejné. Je možné je označit jako střed. Oni sami o sobě hovoří jako o straně pro občany. Každý z nich chce vládnout a každý z nich věří, že jejich ideologie je ta správná. Rozhodování o tom, co je správné je na voličích, kteří mohou rozhodnout prostřednictvím svobodných voleb. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se konají každé čtyři roky. Na základě výsledku voleb pověří prezident vhodného kandidáta, aby sestavil vládu, která bude rozhodovat o politickém životě v dalších čtyřech letech. Tímto kandidátem nemusí být předseda vítězné strany, ale ten koho považuje prezident za schopného sestavit vládu, které bude vyslovena důvěra. Politické strany v předvolebním období musí zvolit víc než kdy jindy vhodný způsob komunikace s občany, proto provádí předvolební průzkumy, najímají odborníky a vytvářejí politickou reklamu. Rok od roku je jejich kampaň intenzivnější a delší.

8

Česká republika je demokratickým státem od roku 1989. Po čtyřiceti letech se konaly první svobodné volby, kde si občané mohli zvolit stranu, kterou chtěli. Proto je v této zemi využívání jakékoliv kampaně stále ještě v počátku a politické strany se musí ještě hodně učit, aby dosáhli úrovně kampaní západní Evropy nebo Spojených států amerických. Zpočátku byly kampaně neprofesionální a amatérské. Nevyužívalo se odborníků na reklamu, média nebo volební průzkumy, protože do té doby názory voličů nebyly důležité. Po vzniku České republiky byli lidé nadšeni novou situací, zajímali se o politiku a byli rádi, že mohou jít volit. Předvolební agitace nebyla potřebná. Postupem času se situace začala měnit a vzrostla důležitost volebních kampaní, aby opět nalákali voliče k urnám. Zpočátku strany využívaly především letáky, prezentovali se v rozhlase a televizi. Později se připojily televizní debaty mezi lídry a mítinky s občany. V moderní době se využívá zejména internet, tvorba webových stránek a v poslední kampani i sociální sítě. V průběhu předchozích dvou volebních období se rozšířila do velké míry negativní reklama, která má původ v americkém způsobu vedení kampaně. Zatímco ve Spojených státech se tato metoda používá dlouho, v České republice byla poprvé použita až po roce 2002. Její vývoj je zde v počátku a je nutné zjistit, kde jsou její slabiny a co je třeba zlepšit, aby nepůsobila pouze jako „házení špíny“ na protikandidáta. Důležitou součástí volebního boje se staly i finance. Předvolební kampaň je drahá a platí se opravdu za všechno. Náklady nezahrnují pouze letáky, billboardy, reklamy, webové stránky, mítinky a dárkové předměty. Nákladná je i samotná prezentace kandidáta. Musí působit vždy upraveně a čistě, stejně tak i lidé, kteří mu s kampaní pomáhají a vyskytují se v jeho blízkosti. Finanční prostředky jsou hlavním problémem, proč se nemohou prosadit malé politické strany a hnutí. Zatímco strany, které se aktivně podílejí na politickém životě země, získávají prostředky ze státního rozpočtu, vysoké dary a finance ze svých dalších aktivit, malé strany přežívají pouze z členských příspěvků příznivců strany. Mají o to menší šanci ukázat se před volbami a uspět. Kampaň je náročná i v aspektech, které se nedají vyjádřit finančně. Kandidát se musí reprezentovat na každém svém kroku. V rámci etického chování by neměl šířit pomluvu o protikandidátovi, pokud si není jistý pravdivostí svého výroku. Stejně jako

9

každý jiný člověk by měl dodržovat pravidla slušného chování a vyjadřování ať už sedí v Poslanecké sněmovně, nebo jde po ulici. Rozhodnutí voličů o tom, komu dají svůj hlas a kdo je ten, co má vést naši zemi v následujících letech nezáleží pouze na kampani, pověsti, programu, ekonomické situaci, nebo skladbě obyvatel, ale na všech těchto aspektech současně.

2. Cíl práce Cílem diplomové práce je zanalyzovat a zhodnotit volební propagaci v České republice při využití údajů Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí, Výročních zpráv politických stran z roku 2010 a Centra pro výzkum veřejného mínění. Na začátku práce bude popsána teorie veřejné volby, popis politického trhu, politických kampaní a politické komunikace tak jak je uvádí současná literatura. Dále budou popsány způsoby volebních průzkumů a definice pojmů volby prvního a druhého řádu a způsoby financování politických stran. Ve vlastní práci budou dále popsány vládnoucí politické strany, jejich volební výsledky a pomocí ekonometrického modelu zhodnocen vliv výdajů na získané hlasy. Poté bude zjišťováno, zda na výsledky voleb má vliv i počet kandidátů ve straně. Dalším cílem je popsat jaký je vztah mezi demografickými ukazateli a získanými hlasy v jednotlivých krajích při využití koeficientů korelace. Následně bude provedena vícerozměrná regresní analýza pro porovnání, zda se teoretické předpoklady o volební účasti shodují se situací v České republice. V konečném zhodnocení budou uvedeny ukázky použité volební propagace a její komparace s ideologií jednotlivých stran a úspěchem ve volbách, shrnutí celé kampaně pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 a následné doporučení jak by měly politické strany a kandidáti postupovat při další kampani pro volby v roce 2014. Hlavním cílem je tedy analýza v současnosti používaných volebních programů a jejich propagace s ohledem na demografické ukazatele jednotlivých krajů a celé České republiky a výsledky volebních průzkumů a návrh řešení klesající volební účasti a nezájmu voličů o politickou situaci v zemi.

10

3. Metodika V literárním přehledu je popsán vznik teorie veřejné volby, popis politického trhu a jeho subjektů, rozdělení voličů a třídění politických stran tak, jak uvádí současná literatura. Dále je zde popsán způsob provádění průzkumů trhu a komunikace politiků se svými voliči. V závěru literární části jsou rozlišeny volby prvního a druhého řádu. Politická činnost musí být nějakým způsobem financována, proto uvádím i způsoby financování politických stran. Práce je vytvořena zejména popisným způsobem. Je zde použita metoda komparace pro srovnání výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v jednotlivých krajích. Současně aplikuji tuto metodu pro porovnání úspěšnosti politických stran vzhledem k vynaloženým finančním prostředkům na kampaň. Metodou komparace jsou ověřovány hypotézy. Dále je použita metoda analýzy, při níž jsou užita statistická data, která jsou následně porovnávána. V práci se objevují i jednoduché matematické operace jako je metoda průměru. Údaje, které jsou použity v práci, jsou převzaty zejména z Českého statistického úřadu. Nejvíce dat se týká volebních výsledků. Dalším hlavním zdrojem jsou internetové stránky jednotlivých politických stran a výroční zprávy z roku 2010. V práci jsou dále využity průzkumy veřejného mínění prováděné Centrem pro výzkum veřejného mínění. Jako zdroj fotografií a obrázků v práci pomohly novinové články a texty zveřejněné na webových stránkách některých českých novin a internetových portálů. Demografické údaje jsou získány z Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu.

Popis použitých vzorců a metod vyskytujících se v práci: Použité statistické a ekonometrické metody jsou založeny na vzorcích, které jsem v průběhu práce využívala. Pro vyjádření vztahu mezi získanými hlasy a mandáty jsem využila následující indexy. Výsledné hodnoty indexů i zdrojová data jsou uvedeny v přehledných tabulkách. Vzorce indexů jsou převzaty od Šaradína (2008). Index deformace srovnává postavení vítězné strany. Jedná se o poměr mandátů s k procentuální podpoře v. (Šaradín, 2008) Pokud je tento index vyšší než jedna, značí to, že procentuální množství získaných míst ve sněmovně je vyšší než procentuální zisk

11

hlasů od voličů. Ve většině případů k tomu dochází a tato situace se nazývá nadprezentace. V opačném případě se jedná o podprezentaci.


= Index fragmentace

 

udává pravděpodobnost, že dva zvolení kandidáti jsou

poslanci téže strany. (Poslanecká sněmovna, 1999) Hodnoty nad 0,7 vykazují multipartismus, hodnoty pohybující se kolem 0,5 značí bipartismus. Si značí procentuální vyjádření mandátů. (Šaradín, 2008)

 = 1 −    Index efektivního počtu stran vyjadřuje efektivní počet stran v dané zemi a systému.

 =

1 ∑ 

Indexem agregace se zjišťuje postavení nejsilnější strany ve voleném orgánu.

=

 

Index disproporcionality (Gallagherův index) se počítá tak, že se odečtou procenta hlasů a procenta mandátů. Rozdíl se umocní na druhou, výsledné hodnoty se sečtou a následně vydělí dvěma a odmocní druhou odmocninou. (Šaradín, 2008) 1  =   −   2 Při analýze volební podpory v jednotlivých krajích je vypočtena také směrodatná odchylka a variační rozpětí k zjištění variability ve výsledcích pro jednotlivé strany, které získaly mandát v Poslanecké sněmovně.

12

Směrodatná odchylka je definována jako odmocnina mocnina rozptylu náhodné veličiny. (Kožíšek, 2005)

Variační rozpětí udává rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší dosaženou hodnotou v souboru dat. (Kožíšek, 2005)  =  −  K další analýze jsou využity ekonometrické modely. modely Nejprve byla provedena identifikace proměnných a následný odhad a specifikace modelu. Vybraná forma se dále musí verifikovat, zda parametry jsou v souladu s předpokladem. K tomu se používají testovací kritéria. Výsledkem ekonometrické analýzy je praktické využití pro účely analýzy zkoumaného problému. (Hušek, 2007) Nejprve je nutné specifikovat endogenní a exogenní proměnné. Endogenní jsou takové, které jsou určeny systémem. Exogenní proměnné působí na zkoumaný systém a jsou předem dané. Ke tvorbě modelu jsou jsou použita průřezová data, týkají se tedy pouze jednoho období a tím je rok 2010. Odhadnutý model se dále verifikuje. Nejprve se provede verifikace ekonomická, kdy se vychází z ekonomických kritérií či omezení. Spočívá v ověření správnosti znamének a velikosti velikosti numerických hodnot odhadnutých parametrů. (Hušek, 2007) Pokud zjištěná znaménka neodpovídají předpokladům, je nutné model specifikovat jiným způsobem. Následuje statistická verifikace k posouzení statistické reálnosti jednotlivých odhadnutých modelů. Ověřuje se přesnost a významnost získaných výsledků. Nejčastěji se používají standardní chyby odhadnutých parametrů, koeficienty determinace, t a F testy statistické významnosti. Poslední je verifikace ekonometrická, kdy se aplikují konkrétní ekonometrické ekonometrické metody, testy a techniky. Reálný a vhodný model je pouze takový, který splňuje všechna kritéria současně.

13

Při analýze budou použity dvě funkční formy modelu. Odhad parametrů regresní funkce je proveden metodou nejmenších čtverců. (Hušek, 2007) Lineární funkční forma:

 =  ! +  ! + ⋯ $ !$ + %

Dvojlogaritmický lineární model:

& = &' +  &!  +  !  + &%

Prvním testem je zjištění správné specifikace modelu. K tomu se využívá RESET test, který diagnostikuje specifikační chyby vzniklé v důsledku vynechání podstatných vysvětlujících proměnných nebo chybnou specifikací funkčního tvaru modelu. (Hušek, 2007)

Závislost

shody

modelu

s daty

vyjadřuje

koeficient

vícenásobné

determinace. Celková vhodnost a průkaznost modelu se provádí prostřednictvím F-testu. Zjištěná F-statistika musí být větší než kritická hodnota, aby model byl statisticky průkazný. Vhodnost modelu se posuzuje i dle indexu determinace, který vychází z rozkladu čtverců. Dále se zkoumá heteroskedasticita. V modelu bývá přítomna v průřezových datech, kdy dochází k velkým výkyvům mezi hodnotami. Pokud je rozptyl náhodných složek konstantní, hovoříme o homoskedasticitě. K testování heteroskedasticity v modelu se využívá více druhů testů. V práci je použitý Whiteův test a Breusch – Paganův test. Požadavek multikolinearity musí být splněn pro reálný odhad parametrů lineárního regresního modelu. Kdyby nebyl splněn, znamenalo by to, že vysvětlující proměnné jsou lineárně závislé a některou z nich lze vyjádřit jako lineární kombinaci jiné, nebo jiných vysvětlujících proměnných. Velké standardní chyby, které jsou důsledkem silné multikolinearity, způsobují nejistotu ohledně správnosti specifikace modelu. Pro zjištění multikolinearity se využívají VIF faktory, které by neměli přesahovat hodnotu 10 u jednotlivých proměnných. Druhou formou zjišťování jsou párové korelační koeficienty. Silnou multikolinearitu vyjadřují koeficienty korelace větší než 0,8 popř. 0,9. Testování normality chybového členu se provádí pomocí chí-kvadrát testu.

14

4. Literární přehled 4.1. Historie istorie veřejné volby Na samém počátku teorie veřejné volby stojí dva představitelé. Prvním byl Aristoteles, řecký filozof, který žil v letech 384 – 322 př. n. l. Lidé mají sklon zabývat se rozpravou, polemikami a směřují tak k politické činnosti. ti. Druhým byl b Adam Smith (1723 – 1790), ekonom a filozof. Dle jeho názoru lidé směřují spíše k ekonomické činnosti. Tyto dva obory se vzájemně liší, ovšem veřejná volba je kombinací obou těchto přístupů. Teorii veřejné volby můžeme proto definovat jako ekonomické studium stu kolektivního netržního rozhodování, tj. jde o aplikaci ekonomiky do politických věd. Vychází z toho, že člověk

se

chová

egoisticky,

racionálně,

maximalizuje

svůj

užitek.

(Dvorská-Krupková, 1994) Přístup teorie veřejné volby je založen na třech předpokladech předpok (Dvorská (Dvorská-Krupková; 1994): 1) Behaviorální předpoklady: Jednotlivci Jednotlivci uvažují racionálně, racionálně sledují svůj vlastní prospěch. 2) Často asto popisuje proces odhalování preferencí jako analogický tržním preferencím: Voliči oliči odhalují své preference prefer prostřednictvím hlasování. 3) Klade lade si tytéž otázky jako tradiční teorie teor cen – „Existuje rovnováha?“, „Je stabilní?“ Obr. č. 1: Definice efinice veřejného zájmu Veřejný zájem

Individuální zájem osoby A

Individuální zájem osoby B

Individuální zájem osoby C

Zdroj: Ochrana, 2003

15

Veřejnou volbou se rozumí rozhodování. Vždy se volí minimálně mezi dvěma variantami jako možnostmi řešení problému. Při veřejné volbě by se měl sledovat veřejný zájem.

4.2. Politický trh Veřejná volba se uskutečňuje ve veřejném sektoru, který je podsystémem smíšené ekonomiky, přičemž se o problému rozhoduje v rámci tzv. politického trhu. Zde se setkává ve veřejném sektoru nabídka a poptávka veřejných statků. (Ochrana, 2003)Jeho základní komparace s trhem ekonomickým je následující: Tab. č. 1: Komparace politického trhu a trhu ekonomického Ekonomický (volný) trh (trh

Aspekt

Politický trh

Institucionální

Probíhá ve veřejném sektoru.

Probíhá v privátním sektoru.

Instrument hlasování

Hlas voliče

Cena

Objekt, o němž se hlasuje

Veřejné statky

Soukromé statky

Subjekt hlasování

Voliči, politici, veřejnost

Individuum

Kritérium volby

Veřejný zájem

privátních statků)

Individuální zájem (preference individuálního spotřebitele

Zdroj: Ochrana, 2003

Na politickém trhu působí různé subjekty: politici, voliči, zájmové skupiny, byrokracie. Poptávku na politickém trhu tvoří voliči. Tito jsou považováni za racionálně uvažující individuum maximalizující svoji užitkovou funkci. Naopak nabídku představují politici (resp. politické strany). Každá strana má svoji politickou ideologii, podle které se voliči rozhodují při volebním procesu. Hodnoty, které strana prosazuje, by měly být zcela evidentní a zastávané na politickém trhu. Jednotlivé strany by měly oslovovat jednak své voliče a dále ty voliče, kteří ještě nejsou rozhodnutí, tedy potenciální voliče. Dle teorie veřejné volby předpokládáme, že se politici (politické strany) chovají jako racionálně ekonomicky uvažující subjekty, jejichž cílem je maximalizace vlastní užitkové funkce. S ohledem na voliče sestavují „nabídkový koš“, který maximálně zohledňuje voličské

16

preference. (Ochrana, 2003) Pod tímto košem je možné si představit volební program jednotlivých stran, kterým se snaží oslovit co nejvíce potenciálních voličů.

4.3. Volič medián Mediánový volič je takový volič, který se nepřiklání k levici ani k pravici, ale je dosud nerozhodnutý. Cílem politických stran je proto získat na svoji stranu co nejvíce voličů středu. Ta politická strana, která lépe odhadne pozici mediánového voliče, zvítězí ve volbách. Obr. č. 2 Volič medián počet voličů

Levice

B1

Střed

A1

Pravice

Zdroj: Ochrana, 2003

V grafu je názorně vidět, že největší počet voličů je v oblasti středu, tedy jedná se o nerozhodnuté voliče. Strana B představuje levicovou orientaci a může získat počet hlasů o velikosti plochy B1. Strana A je pravicová a náleží jí voliči o ploše A1. Pokud by se levicová strana B stala více „pravicovější“, pak by mohla získat voliče strany A na svoji stranu. Totéž platí i o pravicové straně A. (Ochrana, 2003) V závislosti na změně preferencí mediánového voliče dochází k růstu veřejných výdajů vzhledem k požadavkům na změnu kvality veřejných služeb.

17

Voliči jednotlivci s odlišnou úrovní příjmů budou požadovat různou úroveň poskytovaných veřejných statků a tedy i výši veřejných výdajů. Volič – medián (the median voter) je takový volič, pro něhož počet jednotlivců, kteří preferují vyšší úroveň výdajů (tj. počet jednotlivců, kteří mají vyšší příjem) je vlastně roven počtu jednotlivců, kteří preferují nižší úroveň výdajů (tj. počet jednotlivců, kteří mají nižší příjem). (DvorskáKrupková, 1994) Na této úrovni existuje polovina voličů, kteří preferují, aby vláda méně utrácela a polovina, které by nevadilo, kdyby utrácela více. Volič medián nemá průměrný příjem, ale jedná se o jednotlivce s mediálním (středovým) příjmem. Obr. č. 3: Volič medián Počet jednotlivců s daným příjmem

Medián

Průměr

Příjem

Zdroj: Dvorská-Krupková, 1994

Na uvedeném obrázku má volič medián nižší příjem, než je průměr. Znamená to, že v daném státě je více lidí s nižším příjmem. Jednotlivců s vyšším příjmem je méně, ale jejich velmi vysoké příjmy zvyšují průměrnou úroveň příjmů.

4.4. Racionální subjekt a racionální ignorant Pro voliče je základní otázkou zda volit či nevolit, tedy zda využije svého práva zvolit si svého zástupce. (Parlament České republiky, 2011)

18

Dle zákona o volbách do Parlamentu ČR č. 247/1995 Sb. se volební právo rozlišuje na (Parlament České republiky, 1995): a)

Aktivní: Právo volit má každý občan ČR po dosažení věku 18 let.

b)

Pasivní: Právo být zvolen do poslanecké sněmovny vzniká ve věku 21 let a náleží všem občanům s volebním právem aktivním. Do senátu je pasivní volební právo od 40 let.

V rámci teorie veřejné volby existuje hypotéza, že za určitých předpokladů racionální volič nebude volit. Může k tomu dojít, pokud hlas jednotlivého voliče má zanedbatelný vliv na výsledek voleb. Racionálně se chovající volič využije své volební právo tehdy, bude-li mít jeho hlas vysokou rozhodovací hodnotu. (Ochrana, 2003) Účast ve volbách představuje pro voliče vynaložení nákladů v podobě ztraceného času, ušlého zisku a náročnosti získávání informací. Aby se mohl volič přesně rozhodnout, potřebuje informace, aby volil ve svém vlastním zájmu. Získávání takovýchto informací je velmi nákladné, proto se jednotlivec stává racionálně ignorantním. V rámci teorie racionální neúčasti ve volbách racionálně chovající se volič nepůjde volit, pokud jeho možnost ovlivnit konečný výsledek je minimální, a jsou-li náklady na volební účast vyšší než očekávané přínosy pro voliče. Hlavní slabinou této teorie je nízká účast voličů při volbách. Nikdy se proto nedozvíme preference těch, kteří nevolili. Například, když bude kandidát zvolen 50 % hlasy, ovšem s pouze 50% účastí ve volbách, pak ho podpořilo pouze 25 % registrovaných voličů. Vzhledem k účasti na senátních volbách v roce 2010, kdy v 1. kole byla účast 44,59 % a v 2. kole 24,64 %, můžeme označit většinu voličů v ČR za racionálně ignorantní. (Volby.cz, 2010) Volby jsou hromadným činem jednotlivců. (Krejčí, 2006) Volič se může rozhodovat na základě stranické agitace a propagandy, nebo na základě sociálního postavení voliče, rodinného zázemí. Důležité může být také geografické určení bydliště nebo náboženství. Příčiny volebního rozhodnutí zkoumali vědci Michiganské univerzity v 60. letech. Tato koncepce byla shrnuta do podoby modelu kauzálního trychtýře R. Daltonem.

19

Preference voličů se mění velmi často. Mohou být ovlivněny změnou zaměstnání, kariéry, stěhováním. Působením těchto vlivů se mění sociální rysy jednotlivých voličů v kratších intervalech, než dříve. Obr. č. 4: Kauzální trychtýř určující individuální volební výběr

Zdroj: Krejčí, 1994

Důležitým faktorem je také rostoucí vzdělanost. Formuje se nový styl občanské společnosti, ve které je hlasování některých skupin mnohem více než v minulosti dáno ne sociálně ekonomickými charakteristikami, ale hodnotami a názory na jednotlivé sporné otázky orientace a řízení společnosti. (Krejčí, 1994) Hlavním tématem se stává spor o státní rozpočet. Lidé se snaží ve volbách zvolit takovou alternativu, která jim umožní žít v bezpečí a blahobytu. Volební účast v demokraciích na Západě dle S. Lipseta: -

Muži volí více než ženy.

-

Vzdělanější více než méně vzdělaní lidé.

-

Městští volí více než venkovští obyvatelé.

-

Lidé ve věku 35 – 55 let volí více než mladší či starší.

-

Ženatí volí více než svobodní.

20

-

Lidé z vyšších vrstev více než z nižších a členové organizací volí více než nečlenové. Vliv na volební účast má také protichůdná propaganda. Nerozhodnutý volič ztrácí

přehled a výsledkem je pokles zájmu o volby a neúčast. 4.4.1. Kmenový volič Kmenový volič strany je takový volič, který se pro nějakou stranu rozhodne již před samotným zahájením volební kampaně. Výzkumy veřejného mínění naznačují, že popularita stran se neformuje na základě příslušnosti voličů, ale na základě emotivního vnímání. V České republice je volič středu nerozhodným voličem. Kmenový volič má obvykle více utříděnějších informací a má větší zájem o politické dění.

Naopak

nerozhodnutí voliči podléhají propagandě a jsou nejméně informovaní. Stávají se snadno manipulovatelnými. (Krejčí, 2006) 4.4.2. Racionální volič Většina voličů se domnívá, že se rozhodují pro strany, hnutí či koalice na základě jejich volebních programů. (V Česku 81 % v roce 2002). (Krejčí, 2006) Volební programy jednotlivých stran, které kandidují, představují několik set stran, proto je téměř nemožné, aby jej průměrný volič skutečně prostudoval. Pokud se racionální volič skutečně rozhodoval pro strany podle volebních programů, museli si nejdříve vybrat program, podle kterého se chtěli rozhodnout. Volbě programu předcházela četba programu a té předcházela volba favorita. Tímto způsobem jednají kmenoví voliči strany. Česká veřejnost, která je politicky zaangažovaná zůstává ideologizovaná, přesto však hledá umírněné řešení. Jedná se o omezenou, ideologicky podvázanou racionalitu. 4.4.3. Nerozhodný volič Předností nerozhodného voliče je neideologičnost. Zpravidla se o politiku zajímá méně než stranický volič. Má sklony podléhat emotivním zprávám, posledním informacím a skandálům. Rozdíly mezi volebními výsledky největších stran jsou méně než deset procentních bodů (Volby.cz, 2010) a proto o vítězi rozhodne právě nerozhodný a těkavý volič. Občané, kteří spadají do této skupiny, se daleko snadněji stávají obětí propagandy. Nerozhodný volič se chová iracionálně. Vybírá na základě víry v určitý ideový směr, životní styl a tváře politiků. Politické prostředí v Česku je do značné míry

21

iracionální. Političtí vůdcové se, až na světlé výjimky, starají v první řadě o sebe, pak o své strany a až nakonec o národní zájmy. (Krejčí, 2006) Řada rozhodnutí vlády, která ovlivní život voliče, nejsou předmětem předvolebních programů. Při volební propagandistické kampani je síla masových sdělovacích prostředků tak mocná, že dokáže vytvořit fiktivní sociální prostředí. V takovém prostředí je snadné zmanipulovat nerozhodnutého voliče. Nejsnáze propagaci vzdorují lidé s nedůvěrou k médiím.

4.5. Třídění politických stran Nejznámějším druhem třídění politických stran je bipolarita ideologické škály „levice versus pravice“. Může být také členěna jako trojčlenná stupnice „levice – střed – pravice“. Známým je také členění na liberalismus a konzervatismus. Tento přístup je známý ze Spojených států. Naopak první třídění je známé od Velké francouzské revoluce. Zasedání Ústavodárného shromáždění se konalo v tuilerijské jízdárně. Aby všichni dobře slyšeli, byl řečnický pult umístěn doprostřed a ostatní zasedali v kruhu kolem pultu. Přirozeně tak vznikla pravá a levá strana od řečníka, nerozhodní usedali doprostřed. (Krejčí, 2006) Třídění politických stran: (Ochrana, 2003; Krejčí, 2006) Třídění „levice – střed – pravice“: -

Levice je představována jednotlivci, skupinami a stranami, které se snaží

chránit zájmy nižších ekonomických a společenských tříd. Bojuje za rovnost práv a příležitostí. Očekává se od ní podpora sociálních programů a kladný vztah k odborům. -

Pravice je zpravidla představována jednotlivci, skupinami a stranami, které

jsou spojeny se zájmy horních či dominantních sociálních a politických vrstev či tříd. Je nakloněna aristokracii, nerovnosti ve statutu a bohatství. Pravice obvykle požaduje omezení veřejného sektoru v ekonomice, redukci vládního rozpočtu, osobní odpovědnost jednotlivce za vzdělání a zdravotní péči. -

Střed obvykle hájí zájmy středních vrstev. Snaží se omezovat extrémy

pravice a levice. Lze říci, že svět potřebuje skupinu dělníků i podnikatelů, proto se středu hovoří jako o umírněné levici či umírněné pravici.

22

Třídění liberalismus a konzervatismus: -

Liberalismus vyznává individualismus, opírající se o zásadu „žij a nech

žít“. Liberalismus se spojuje s vizí ekonomické svobody. Po druhé světové válce se liberalismus stal synonymem reformismu a byl spojován s koncepcí sociálního státu. Prosazují politiku státních zásahů do ekonomické a sociální sféry s cílem přiblížit blížit rovnost podmínek životního startu. Tuto koncepci vyznával americký prezident Lindon Johnson. -

Konzervativci jsou nazývání tradicionalisty. Uznávají božský původ

sociálního uspořádání, který je založen na nerovnosti. nerovnosti. Základem je tradice a náboženství.. Věří v nezměnitelnou hříšnou povahu člověka a ve státě vidí nutný nástroj řízení nedokonalých lidí. Mezi konzervativce patřil například Winston Churchill, který tvořil sociální program v kapitalistických zemích po 2. světové válce. Ke konzervatismu se uchylují uchylují zejména křesťanskodemokratické strany. 4.5.1. Zprostředkování mezi vůlí občana a vládou Obr. č. 5:: Zprostředkování mezi vůlí občana a vládou Všichni lidé (lid, veřejnost, občané)

Oprávnění voliči a kandidáti

Účastníci voleb

Většina poslanců

Vláda

Zdroj: Ochrana, 2003, upraveno autorkou

Mezi vůli veřejnosti a vládou je mnoho filtrů. Přes Přes ně se propouštějí představy a požadavky, jiné se deformují deformuj a zadržují. Zákonem či právní normou je stanoveno, kdo může být oprávněným voličem. Ne každý kdo je oprávněným voličem, se voleb zúčastní. Aktivní i pasivní volební právo mohou a nemusí využít. Hlasováním bude zvolena zvole reprezentativní většina. Sestavením vlády je pověřena parlamentní většina vzešlá z voleb. Obvykle se jedná o jednu ze stran či koalici. (Ochrana, 2003)

4.6. Politické kampaně Kategorie politické kampaně dle Pfau a Kenski, Kenski 1990: a)

Pozitivní: Cílem C je propagovat kandidáta, jeho schopnosti a politiku, kterou reprezentuje.

23

b)

Negativní: Je orientovaná na protikandidáta.

c)

Srovnávací reklama: Jedná se o porovnávání politických programů a kandidátů. Není tak agresivní jako negativní reklama.

d)

Reklama reagující přímo na útoky: Vyžaduje zdatný volební štáb a finanční zázemí.

Cílem negativní reklamy je najít zranitelné místo či slabinu politického oponenta. Útok musí být rychlý a neočekávaný, aby se omezila možnost protivníka reagovat. Pokud kandidát zvolí příliš intenzivní negativní kampaň, obrátí se pozornost voličů k podpoře atakovaného kandidáta. 4.6.1. Politický marketing Je nutné rozlišovat politický marketing a politickou propagandu. Marketing je soubor teorií, metod, technik a sociálních praktik, které mají přesvědčit obyvatele, aby podpořili konkrétní politickou stranu nebo kandidáta. (Šaradín, 2007) Na rozdíl od propagace, která zahrnuje zejména reklamu a komunikaci, volební kampaň, politický marketing je také způsob jak se subjekty chovají na politickém trhu. Jedná se o vytváření politického produktu. Lees-Marshment (2005) rozděluje strany na tři druhy: Tržně orientovaná strana (TOP) Svoji politickou kampaň orientuje na požadavky a potřeby voličů. Strany spíše reagují na poptávku na trhu, nepokoušejí se ji formovat. Daný výrobek, který strana nabízí, musí být přijat uvnitř strany a shodovat se s její ideologií. V tomto případě nejde o strany středu. I přes tržní orientaci by od sebe měly být rozeznatelné. Proces politického marketingu je u takto orientovaných stran velmi obtížný a těžko proveditelný, ale je možné s ním dosáhnout dlouhodobého úspěchu jako v případě New Labour ve Velké Británii. Prodejně orientovaná strana (POP) Prodejně orientovaná strana nabízí svým voličům to, o čem si myslí, že je pro lidi nejlepší. Mezi ně se řadí zejména menší strany. Politický marketing využívají k tomu, aby se prezentovaly části veřejnosti, která je nejvíce ovlivnitelná. Pro velké strany není tato

24

metoda efektivní, protože využívá marketing k lepšímu prodeji, nikoliv ke změně jejího chování. Výrobkově orientovaná strana (VOP) Jedná se o nejtradičnější přístup k chování stran. Od prodejně orientované strany se liší tím, že hájí to, v co věří. Jejich názory považují za ty správné a hledají pro ně své voliče. Nemění své názory proto, aby získali hlasy, naopak stojí si za svými argumenty a předpokládají, že voliči rozeznají důležitost programu strany. Výrobkově orientovanou stranou mohou být i krátkodobá politická hnutí, která nemají dostatek finančních prostředků na rozsáhlou kampaň. Tab. č. 2: Less-Marshment model Strana

orientovaná

na Strana

orientovaná

na Tržně orientovaná strana

produkt (POP)

prodej (SOP)

(MOP)

1. fáze - příprava produktu

1. fáze – příprava produktu

1. fáze – průzkum trhu

2. fáze – průzkum trhu

2. fáze – příprava produktu 3. fáze – přizpůsobování produktu 4. fáze – implementace

2. fáze – komunikace

3. fáze – komunikace

5. fáze – komunikace

3. fáze – kampaň

4. fáze – kampaň

6. fáze – kampaň

4. fáze – volby

5. fáze – volby

7. fáze – kampaň

5. fáze – splnění volebních 6. fáze – splnění volebních 8. fáze – splnění volebních slibů (delivery)

slibů (delivery)

slibů (delivery)

Zdroj: Lees-Marshment, Lilleker, 2005 Při politickém marketingu vstupuje do hry více odborníků z různých profesí. Politik se snaží získat a udržet si podporu, novinář je přivádí k zodpovědnosti a současně baví publikum. Dále se marketingu účastní osoba provádějící průzkum veřejného mínění nebo volební poradce. Prakticky se politický marketing zabývá vztahem mezi vládou a ovládanými.

25

4.6.2. Vývoj politických kampaní Vývoj kampaní v západoevropských demokraciích lze rozlišit na tři fáze: (Bradová, Šaradín, 2006; Dančák, Hloušek, 2006) Premoderní kampaň v éře novin Spadá do období od konce 19. století až do 50. let 20. století. Tyto kampaně byly charakteristické rozvojem občanských práv, udělením všeobecného volebního práva a nástupem masových stran. Používalo se lokální oslovování voličů a přímá komunikace. Ještě neexistovala nezávislá média. Kandidáti vydávali stranický tisk. Tento druh je nazýván jako stranicky orientované kampaně. Zahrnují lokální mítinky, přímý kontakt s voliči nebo vylepování volebních plakátů. Moderní kampaň a televizní éra V 50. letech 20. století bylo zahájeno celoplošné televizní vysílání. Jednotlivé strany využijí televize a oslovují nejenom stranické voliče. Oproti premoderním kampaním jsou již profesionalizovanější. Poprvé se začínají objevovat také volební průzkumy. Nevýhodou je, že přístup k voličům je pasivnější. Začíná se oslabovat vliv tisku a dominuje televize. Tato fáze trvala do poloviny 80. let 20. století. Postmoderní kampaň v éře internetu S rozvojem nových technologií byly strany nuceny se těmto novým trendům přizpůsobovat. Kromě tradičních forem vedení kampaní začaly využívat mediální experty, volební manažery a analytiky. Internet je využívám především k diskuzím, interaktivním webovým stránkám, tvorbě webových stránek jednotlivých stran apod. Vytvářejí se blogy a profily na sociálních sítích. Některé více zajištěné strany umožnili sledování přímých přenosů z průběhu stranických sjezdů a konferencí. Strany nabízejí diskusní fóra, zasílání novinek mailem, předvolební klipy a spoty. Kromě internetu je hlavním zdrojem informací televize a tisk. Česká televize nabízí diskusní pořady, zařazuje speciály a rozhovory s lídry hlavních politických stran. Politické strany oslovují své voliče jako spotřebitele. Lilleker tuto fázi nazývá „amerikanizace“. Tyto kampaně jsou profesionalizované, využívají zkušené odborníky jak z oblasti komunikace, médií, reklamy, ale také z oblasti výzkumů veřejného mínění. Profesionalizace předpokládá také vysoké vnitřní nasazení strany a kvalitní organizaci.

26

V rámci amerikanizace je kampaň komplexní a permanentní. To znamená, že kampaň probíhá po celé volební období a ne pouze před volbami. Dalším znakem je personalizace. Vyniká osobnost kandidáta a je důležité, aby byl dobrým řečníkem a působil charismaticky při televizních vystoupeních. Klade se důraz na image kandidátů. Snaha zviditelnit kandidáta před programem může vést k tomu, že politiky se stávají namísto odborníků veřejné známé osobnosti, jako jsou herci, moderátoři, zpěváci či lékaři. Nejviditelnější osobností strany se stávají předsedové a ostatní kandidáti jsou pro voliče neznámí. Nejnovějším volebním trendem je negativní kampaň, která se vede proti svým konkurentům. Strany upozorňují na slabiny svých soupeřů. O negativní kampani hovoříme až v případě, když tvoří více než 60 % kampaně dané strany. V opačném případě se stává pouze dílčí složkou. (Bradová, 2008)

4.7. Průzkumy voličů Informace o voličích mohou politické strany získat buď ze sekundárních údajů, nebo z primárních údajů. Sekundární údaje jsou statistická data, která jsou veřejně publikována. Na jejich základě kandidát vytváří socio-demografickou charakteristiku populace. Jedná se o rozdělení populace z hlediska věku, vzdělání, velikosti rodiny, typu bydlení apod. Jako další se zaměří na volební výsledky z minulosti. K opatření primárních informací se nejčastěji využívá metoda šetření. Informace jsou získávány dotazováním buď telefonicky, nebo osobně. 2 typy šetření (Boučková, 1995): a)

Barometr: Pokládají se periodicky stejné otázky srovnatelnému vzorku populace.

b)

Panel: Pokládají se stejné otázky v pravidelných intervalech stálému vzorku populace.

Na základě průzkumu politici získají informace o základním politickém postoji voličů, jejich názor na obecnou politickou situaci a současné problémy a volební záměry a preference. Problémy, které společnost považuje za nejzávažnější, jsou pro politiky významným vodítkem, kam směřovat svoji kampaň. Názory voličů na specifické

27

problémy jako jsou placení školného na vysokých školách, poplatky u lékaře, přijetí eura, nebo protipovodňová opatření, napovídají, která témata jsou aktuálně pro voliče citlivá a emotivní a je třeba používat je při kampani s největší opatrností. Výsledky průzkumů je možné získat například od Centra pro výzkum veřejného mínění (dále jen CVVM). Kandidáty by měla zajímat také popularita stran a politiků u veřejnosti, jakou mají image. Je možné provádět i postvolební analýzu, která probíhá do 2 – 3 dnů po volbách. Dotazy jsou zaměřeny na volební záměr a skutečnou volbu, motivy volby a základní charakteristiku voliče. (Boučková, 1995)

4.8. Politická komunikace 4.8.1. Tvorba strategie Tvorbu strategie je možné rozdělit do tří kategorií: (Boučková, 1995) -

tvorba cíle kampaně a výběr cílových skupin,

-

stanovení základní orientace kampaně,

-

mediální strategii.

Cílem vládnoucích velkých stran je získat absolutní nebo relativní většinu. Menší strany mohou mít za cíl dosažení slušného výsledku. Malé strany či politická hnutí se obvykle snaží pouze rozšířit svoji myšlenku a oslovit veřejnost do budoucnosti. Cíl závisí na

cílové

skupině

voličů,

na

kterou

se

strana

zaměřuje.

Nesmí

být

příliš

individualizovaná. Nejčastěji se ke kampaním používají média jako televize, rozhlas nebo plakáty a billboardy, které jsou nediferencovaným prostředkem komunikace. Segmenty musí být dostatečně velké a dostatečně homogenní. Kritéria segmentace jsou geografická, demografická,

socio-profesionální,

náboženská,

politické

skupiny,

preference.

Nejdůležitější je rozhodnutí o tzv. prioritních skupinách. Politický subjekt může prioritně orientovat kampaň na tzv. vůdce veřejného mínění, tj. na osobu, která významně ovlivňuje své okolí. Dále se může zaměřit na tzv. váhající. Do této skupiny patří nejsnáze ovlivnitelní voliči. O politiku se příliš nezajímají a většinou jsou špatně informovaní. Druhou významnou skupinu tvoří kritičtí voliči, kteří jsou lépe informovaní, ale nejsou ještě zcela rozhodnuti. Mohou svůj názor ještě změnit.

28

Politické subjekty orientují svoji kampaň do určité oblasti, udávají její tón a volí základní témata. Terén se vybírá na geografické (obec u komunálních voleb, region u parlamentních), ideologické nebo programové úrovni. Nejsnadnější je orientovat svoji debatu ideologicky. Dále voliče ovlivňují aktuální politické, ekonomické a sociální problémy a způsoby jejich řešení, tedy program politických subjektů. Posledním je samotná osobnost kandidáta. Málo politizovaní voliči se často rozhodují na základě osobních pocitů a empatií ke kandidátovi. Politik musí zvolit správný tón kampaně, aby neodradil své voliče přílišnou agresivitou, nebo naopak pasivitou. Neutrální tón znamená, že politik své protivníky v kampani téměř nezmiňuje. Při polemice se věnuje protikandidátovi dostatečný prostor ať už agresivní či defenzivní. Agresivně reaguje politická „dvojka“, která se snaží dostat do pozice většiny. Defenzivně přistupuje ke kampani subjekt, který je v současnosti ve funkci. 4.8.2. Možnosti v médiích Jakmile jsou zformulovány cíle kampaně, vybrána cílová skupina a vytvořen základní koncept kampaně je nutné vybrat vhodná média k propagaci. Televize je prostředek masové komunikace a v krátkém časovém úseku osloví velké množství voličů. Používají se spoty, které nejsou příliš individualizované, aby oslovili co nejvíce voličů. Rozhlas oproti televizi umožňuje přesnější prezentaci programů a seznamování s názory. Dále se používají plakáty. Přestože vypadají jako přežitek, poutají pozornost. Obsahují pouze stručná sdělení a fotku kandidáta. Objevují se hesla, která udávají tón kampaně. Významným způsobem jak ovlivnit voliče jsou tištěná média. Zahrnují časopisy zaměřené na volby, brožury s programy, letáky apod. Jsou distribuované do poštovních schránek nebo se rozdávají přímo na ulici. Slouží ke vzbuzení zájmu o situaci, ale i kritice protivníka. Objevují se také stánky, ve kterých se voliči mohou seznámit s programem, zeptat se na to co je zajímá, případně získat nějaký upomínkový předmět. Kandidáti navazují užší osobní kontakt s voliči. Veřejnoprávní televize a rozhlas poskytují vysílací časy v zákonem stanoveném rozsahu zdarma. Všechny ostatní způsoby oslovování voličů jsou finančně i časově nákladné. Nevýhodou masových médií je, že nemohou oslovovat pouze svoji cílovou skupinu, ale působí na všechny voliče.

29

Nejdůležitějším

prostředkem

oslovování

voličů

je

využívání

masových

komunikačních prostředků a veřejných shromáždění k vystupování kandidátů, jejich projevům, debatám a prezentacím. Při této příležitosti mohou využít své řečnické kvality, fotogeničnost a charisma. Kandidát by měl být hlavně sám sebou a měl by se umět přizpůsobit různým médiím. Nejdůležitější je profesionální příprava, využívání odborníků, aby mohl rychle reagovat na otázky novinářů a výpady protivníků. Posledním dosud nezmíněným způsobem jak na sebe upozornit a současně získat informace o voličích je prostřednictvím telefonu. Kandidát může nahrát krátký vzkaz či poselství pro voliče. Celá akce během volebního programu nemůže být svěřena pouze jednomu člověku. Do kampaně se zapojuje celý volební štáb. Vrcholové vedení organizuje základní strategii a koordinuje činnost štábu. Ředitelem kampaně nemusí být sám kandidát, ale může za sebe zvolit nějakého specialistu. Sám se pak věnuje hlavně veřejným vystoupením.

4.9. Volby prvního a druhého řádu Volební dění se dělí do dvou druhů. První volby, pro veřejnost zajímavější, o čemž vypovídá i volební účast, jsou do Parlamentu. V roce 2010 přišlo k volbám do Poslanecké sněmovny 62,60 % registrovaných voličů. Současně se na tyto volby vynakládají i vyšší náklady na předvolební agitaci. Zatímco u voleb druhého řádu je nižší volební účast a od toho se odvíjí i menší investice do propagace. Při volbách do senátu v roce 2010 byla v prvním kole účast 44,59 % a v druhém kole dokonce jen 24,64 %. Volby do zastupitelstev obcí byla o několik procent vyšší a to 48,50 %. Mezi volby druhého řádu se na prvním místě řadí volby do Evropského parlamentu. Paradoxně měly tyto volby téměř nejnižší účast 28,22 %. Poslední volby druhého řádu jsou do krajských zastupitelstev. Jejich volební účast se blíží výsledku obecních zastupitelstev. V roce 2008 došlo k volebním urnám 40,30 % registrovaných voličů. (Volby.cz, 2010) Volby druhého řádu jsou často považovány za méně významné. Odpovídá tomu nižší volení účast, ale také menší zájem ze strany médií. Nízká účast v těchto volbách je

30

znát i v samotném průběhu kampaní, které jsou mnohem vlažnější, než horkokrevné diskuze v předvečer voleb do Poslanecké sněmovny.

4.10.

Způsoby financování politických stran

Model jaký bude zvolen při financování politických stran je závislý na volebním systému země. V poměrném volebním systému kandidují politické strany, nikoliv jednotlivci. V tomto případě se využívá financování z veřejných zdrojů. V zemích s většinovým systémem převažuje financování ze soukromých prostředků. V každé zemi je také rozdílně nastaven systém práva. Ve Velké Británii není financování politických stran téměř upraveno, zatímco v Německu a ve střední Evropě je detailně popsáno v právní úpravě. (Outlý, 2003) 4.10.1. Principy financování politických stran Základními principy jsou rovnost, svoboda, veřejnost a kontrola. Při respektování zásady rovnosti by všechny politické strany měli mít stejný přístup k finančním zdrojům za účelem zajištění srovnatelných podmínek činnosti. Současně strany by měly mít možnost svobodně získávat finanční prostředky svépomocí.

Tyto dva principy musí

působit současně, jinak by docházelo k tomu, že by se vzájemně vylučovaly. Financování politických stran by mělo být dostatečně transparentní a veřejně přístupné pro občany i stát. Tohoto principu se dosahuje veřejným přístupem k výročním zprávám politických stran a hnutí. Posledním principem je kontrola, která navazuje na veřejnost. Každý si může ověřit pravdivost údajů a úplnost informací. 4.10.2. Způsoby financování politických stran Financování můžeme rozlišit více způsoby. Prvním je dělení na státní financování a financování z vlastních zdrojů. Toto dělení je možné dále rozlišit na přímé a nepřímé financování. (Outlý, 2003) Přímé financování ze státních zdrojů – přesně vymezené finanční prostředky se přidělují politickým stranám, které se aktivně podílejí na politickém životě země. Nepřímé financování ze státních zdrojů – stejně jako přímé financování je poskytování pouze na stranickou činnost. Nepřímé financování zahrnuje vysílací čas v době volební kampaně. V České republice mají strany a hnutí ze zákona nárok na 14 hodin vysílacího

31

času v České televizi a Českém rozhlasu. Ze zákona o televizním a rozhlasovém vysílání je reklama politických stran mimo tento vyhrazený čas zakázána. (Romanová, 2006) Přímé financování z vlastních zdrojů – jedná se o největší zdroj příjmů pro malé strany, které nejsou podporovány ze státního rozpočtu. Strany získávají sponzorské dary, nebo členské příspěvky. Příjmem může být také podnikatelská činnost strany, pronájem movitého a nemovitého majetku, příjmy z pořádání společenských akcí. Nepřímé financování z vlastních zdrojů – do této kategorie se zahrnují nepeněžité dary politickým stranám. Těmi jsou poskytnuté služby či statky za snížené ceny. Dále jde o skrytou reklamu a výhodné půjčky.

32

5. Vlastní práce Ve své práci se dále budu věnovat analýze voleb, volební účasti a volební propagace v „supervolebním“ roce. Konkrétně se zaměřím na volby prvního řádu, tedy na volby do Poslanecké sněmovny (dále jen PS). Konaly se 28. a 29. května 2010. Volby do PS se konaly v řádném termínu po čtyřech letech. Výsledky jsou následující. Tab. č. 3: Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2010 Číslo

Politická strana/hnutí

1

OBČANÉ.CZ

2

Liberálové.CZ

4

Věci veřejné

5

Konzervativní strana

6

KSČM

7

Koruna Česká (monarch. Strana)

8

Česká strana národně sociální

9

ČSSD

10

NÁRODNÍ PROSPERITA

11

Sdruž. Pro rep. - Republ. Str. Čsl.

12

Moravané

13

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI

14

STOP

15

TOP 09

16

EVROPSKÝ STŘED

17

Křesť. Demokr. Unie - Čs. Str. lid.

18

Volte Pr. Blok www.cibulka.net

19

Česká str. národ. Socialistická

20

Celkem hlasy

Hlasy v %

13 397

0,25

260

0,00

569 127

10,88

4 232

0,08

589 765

11,27

4 024

0,07

295

0,00

1 155 267

22,08

186

0,00

1 993

0,03

11 914

0,22

226 527

4,33

3 155

0,06

873 833

16,70

522

0,00

229 717

4,39

24 750

0,47

1 371

0,02

Strana zelených

127 831

2,44

21

Suverenita-blok J. Bobošíkové

192 145

3,67

22

Humanistická strana

552

0,01

23

Česká pirátská strana

42 323

0,80

24

Dělnic. Str. soicální spravedl.

59 888

1,14

25

Strana svobodných občanů

38 894

0,74

26

Občanská demokraticá strana

1 057 792

20,22

27

Klíčové hnutí

1 099

0,02

Zdroj: http://www.volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ

33

V roce 2009 hrozila možnost konání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny vzhledem k vyslovené nedůvěře vlády Mirka Topolánka. Do konání voleb v roce 2010 řídila Českou republiku dočasná vláda pod vedením Jana Fischera, která působila od 8. května 2009 do 13. července 2010. Ke stanovení dočasné vlády došlo v době předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Vzhledem k situaci, že do poslanecké sněmovny se dostalo pouze 5 politických stran, považuji za vhodné popsat si, jaké hodnoty tyto strany zastávají a jaký byl jejich volební program.

5.1. Charakteristika vládnoucích politických stran 5.1.1. Česká strana sociálně demokratická Česká strana sociálně demokratická (dále jen ČSSD) se řadí mezi levicově orientované strany existující již od roku 1918. Současným předsedou této politické strany je Bohuslav Sobotka. V období voleb do poslanecké sněmovny byl předsedou Ing. Jiří Paroubek, který po sečtení výsledků těchto voleb odstoupil z funkce. Přestože ČSSD byla v těchto volbách vítěznou stranou, koalice TOP 09, ODS a Věcí veřejných získala většinu v Poslanecké sněmovně a to 118 mandátů, zatímco ČSSD s podporou KSČM pouze 82. Jiří Paroubek vzal tento výsledek voleb jako prohru a proto odstoupil. Tato strana se vyznačuje následujícími zásadami (ČSSD, 2009): -

princip

svobody,

rovnosti,

solidarity,

odpovědnosti,

demokracie,

trvale

udržitelného rozvoje, tj. sociálně a ekologicky orientovaná tržní ekonomika, -

respektování demokracie a lidských práv, svobodné odbory, zaměstnanecká účast na řízení podniků, sociální ochrana, rovná příležitost, důstojné životní podmínky,

-

trvale udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí,

-

odmítání korupce veřejných činitelů a vlivu ekonomické mafie,

-

odpovědnost státu za vzdělávání, zdravotnictví, sociální a kulturní potřeby, podporu vědy, podporu soukromým podnikům, ochranu spotřebitele

-

nezávislé sdělovací prostředky,

-

nezávislé kontrolní mechanismy jako podmínka politické demokracie,

34

-

prosazování vstupu do evropských institucí s jejich sociálními, ekologickými, ekonomickými i morálními standardy tak, aby se Česká republika stala plnohodnotným členem Evropské unie.

Obr. č. 6: Logo ČSSD

Zdroj: http://www.podnikatel.cz/clanky/strany-po-volbach-slibuji-vyssi-dane-pro-bohate/

Volební program ČSSD v roce 2010 Hlavním tématem ČSSD bylo „Lepší budoucnost pro obyčejné lidi“. ČSSD se zaměřila na podporu rodin s dětmi, důchodců, sociálně slabších jedinců a drobných podnikatelů. Jejich kampaň byla orientována zejména na různé sociální dávky a finanční podporu ze státního rozpočtu. Současně využívali negativní kampaně namířené proti ODS a TOP 09. Vzhledem k nedávné hospodářské krizi se snažili využít tíživé finanční situace mnoha občanů České republiky, nabídnout jim lepší budoucnost než škrty a získat si tak jejich podporu. Níže uvádím podrobnější prvky volebního programu v roce 2010. a) Ekonomika: Rychlé překonání krize, snížení schodku veřejných rozpočtů pod 3 % HDP, zavedení jednotné evropské měny do 5 let. b) Podnikání: Zjednodušení daňových zákonů, zpřístupnění veřejných soutěžní malým a středním firmám, zjednodušení procesu založení firmy, zvýhodnění subjektů podávajících přiznání k dani elektronicky. c) Daně: Sjednocení výběru daní a odvodů do jedné instituce, vyšší daňové pásmo pro osoby s příjmem více než 1,2 mil. Kč ročně. d) Právní stát: Zpřísnění dohledu nad soudními exekutory a volbou nejvyššího státního zástupce, prosazení přímé volby prezidenta. e) Boj s kriminalitou: Vytvoření Národního kriminálního úřadu. f) Boj s korupcí: Změna v systému zadávání a kontroly veřejných zakázek.

35

g) Nové fondy: Vytvoření fondu na financování prevence kriminality z peněz zabavených odsouzeným zločincům. h) Zaměstnanecká politika: Pravidelná valorizace minimální mzdy. i)

Zdravotnictví: Zrušení poplatků u lékaře, zabránění privatizace nemocnic a zdravotních pojišťoven.

j)

Důstojný život pro seniory: Garantovaný důchod ve výši 55 % čisté mzdy, výstavba integrovaných domů.

k) Rodiny s dětmi: Zvýhodněné novomanželské půjčky, společné zdanění manželů. l)

Sociální oblast: Sociální stipendia pro studující.

m) Školství: Lepší výuka cizích jazyků, proti školnému na VŠ. n) Zahraniční politika: Vnitřní a vnější bezpečnost, posilování modelu sociální Evropy. o) Kultura, neziskový sektor a sport: Podpora všech druhů umění, rozvoj sportovní výchovy dětí. 5.1.2. Občanská demokratická strana Občanská demokratická strana (dále jen ODS) se označuje jako liberálně konzervativní strana s moderní evropskou strukturou. Patří mezi nejvýznamnější pravicové strany. Její program je postaven na principu osobní svobody, individuální odpovědnosti, parlamentní demokracie a tržního hospodářství. Klade důraz na podnikání a soukromé vlastnictví. Je proti levicového „sociálnímu“ státu. ODS se inspiruje liberálním konzervatismem britské Konzervativní strany a amerických republikánů. Předsedou strany je RNDr. Petr Nečas, který je i současný ministerským předsedou vlády, ustanoveným do funkce v roce 2010 prezidentem Václavem Klausem. (ODS, 2011) Obr. č. 7: Logo ODS

Zdroj: http://www.ods.cz/pics/loga/ods.jpg

36

Volební program ODS v roce 2010 ODS zvolila hlavní heslo „Řešení pro budoucnost bez dluhů“. Jejím hlavním cílem jsou reformy a škrty státního rozpočtu za účelem dosažení regulace veřejného dluhu a zabránění dalšímu zadlužování země. Apelují na voliče, aby konali zodpovědně a předcházeli možným ekonomickým problémům, se kterými se v době před volbami potýkali již Maďarsko, Lotyšsko a zejména Řecko. Hlavní oblasti zájmu ODS (ODS, 2010): a) Finanční ústava: Stanovení mantinelů proti rozhazovačné rozpočtové politice, zavedení sankcí. b) Vyrovnané rozpočty do 7 let: V roce 2012 předložení návrhu státního rozpočtu tak, aby schodek dosáhl maximálně 3 %. c) Úsporný rozpočet na rok 2011: Snížení rozpočtu v rezortu ministrů u provozních výdajů o 5 % a u kapitálových výdajů o 4 %. d) Jednoduché a nízké daně: Zjednodušení daňových zákonů, udržení daní na současné úrovni. e) Jednotné inkasní a kontrolní místo: Snížení nákladů státu a byrokracie. f) Dokončení důchodové reformy: Podpora penzijního připojištění a spoření. Jeden z fondů bude státní a tedy státem garantovaný. g) Centrální nákupy a on-line aukce: Nákupy přesahující limit prováděny centrálně. Standardní nákupy pro úřady prostřednictvím on-line aukcí. h) Splatnost faktur do 30 dnů: Stát půjde příkladem. Splatnost faktur veřejného sektoru nesmí přesáhnout 30 dnů. 5.1.3. Komunistická strana Čech a Moravy Komunistická strana Čech a Moravy (dále jen KSČM) zastává tyto hodnoty: socialismus, demokratickou společnost svobodných rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavenou na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivou, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. (KSČM, 2010)

37

Obr. č. 8: Logo KSČM

Zdroj: http://www.kscm.cz/article.asp?thema=4739&item=50837

KSČM se identifikuje logem, kterým jsou dvě červené třešně se zeleným lístkem. Strana vznikla v roce 1989 rozhodnutím mimořádného sněmu Komunistické strany Československa. Jedná se o levicovou stranu, která usiluje o postavení moderní a aktivní levicové strany v současné společnosti. Odmítají demokracii, která se opírá o sílu společenského postavení a peněz. Prosazují myšlenku sociálně spravedlivé společnosti. Chtějí svobodu a rovnost šancí. Při svém působení spolupracuje s ostatními levicovými stranami. Dlouhodobým programovým cílem KSČM je socialismus. Předsedou ÚV KSČM je JUDr. Vojtěch Filip. (KSČM, 2010) Volební program KSČM v roce 2010 V rámci volebního programu KSČM zejména kritizuje přístup pravicové vlády k řešení hospodářské krize. Zdůrazňují růst nezaměstnanosti, pokles průmyslové produkce, zvýšení životních nákladů. Při řešení problémů považují za nejdůležitější vzájemnou solidaritu a důstojnost. (KSČM, 2010) a) Práce pro všechny za spravedlivou mzdu: Zachování zákoníku práce, tvorba nových pracovních míst. b) Žádná tolerance k omezování sociálních jistot všech generací: Zastavení růstu věkové hranice pro odchod do důchodu na věk 63 let a zachování státem garantovaného důchodu. c) Základy boje proti hospodářské krizi: Regulace trhu, investice do vědy a vzdělání a nových technologií. Zrušení „superhrubé“ mzdy, vrátit sníženou sazbu DPH na 5 %. Zavedení nových daňových pásem u fyzických i právnických osob.

38

d) Zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj: Zákaz dovozu odpadů. Ochrana zdrojů pitné vody. Podpora ekologického zemědělství. Modernizace a elektrifikace železnice. e) Rodina – základ spokojenosti, děti a mládež – naděje budoucnosti: Výstavba finančně dostupných bytů pro mladé rodiny. Poskytování novomanželských půjček. Zvýšení dávek na rodičovské dovolené. f) Výchova, vzdělání, kultura a sport: Obnova a výstavba jeslí a mateřských škol. Odmítání školného. Zajištění finančně dostupného stravování ve školních jídelnách. Nepřipustit vydávání majetku církvím. g) Právní jistoty pro občany – zamezit bezpráví: Zrychlení a zjednodušení soudních sporů. h) Demokracie a lidská práva – KSČM pojistkou demokracie: respektování základních lidských práv. Naplnit ústavu České republiky přijetím zákona o obecném referendu. i)

Rovný přístup k informacím: Veřejná místa bezplatného internetu v knihovnách a školách. Rychlé a objektivní informování občanů veřejnoprávními prostředky. Vysílání ve spisovném jazyce. Regulace monopolů.

j)

Život v míru, bez vojenských paktů, cizích základen a válek: Snížení výdajů na nadměrné a nesmyslné zbrojení. Zastavení účasti ČR a její armády v zahraničních vojenských misích USA a NATO, které poškozují ve světě mír. 5.1.4. TOP 09 Strana TOP 09 je novou stranou s velmi krátkou historií. V médiích byla

identifikována jako středová strana se sklonem k pravici. Jedná se o konzervativní stranu vycházející z evropských tradic křesťansko-judaistické kultury. Ctí vlastenecké ideály svobody, humanismu a právního státu. Chtějí snižovat deficity státních rozpočtů. Usilují o obnovu co nejširšího vědomí právní podstaty státu. Základními principy jsou tradice, odpovědnost a prosperita. (TOP 09, 2011) Nechtějí být populární za každou cenu. Snaží se o pojmenování nepříjemných problémů a nabízejí jejich řešení. Cílem je boj proti korupci, spravedlivé daně, nižší veřejné výdaje, podpora vědy a výzkumu, mezinárodní stabilita, bezpečí a mír.

39

Obr. č. 9: Logo TOP 09

Zdroj: http://www.top09.cz/dokumenty/logo-a-graficky-manual/

Volební program TOP 09 v roce 2010 V rámci volebního programu se TOP 09 zavázala nevstoupit do vlády, která nebude likvidovat deficit veřejných rozpočtů, kultivovat podnikatelské prostředí, bude diskriminovat jakoukoli skupinu občanů, nebo bude upřednostňovat společnost rovné spotřeby před společností rovných příležitostí. TOP 09 ve svém programu upozorňuje zejména na hospodaření státu a jeho zadlužení. Heslem pro tyto volby bylo „Můžeme změnit víc, než si myslíte“(TOP 09, 2011) a) Hospodářská politika: Srozumitelnější a jednodušší daně. Veřejné rozpočty. Energetika. b) Zahraniční politika: Připravenost dostát závazkům vyplývajícím z NATO a EU. c) Sociální politika: Mezigenerační solidarita, sociální soudržnost a solidarita se slabými, nemocnými a handicapovanými. d) Reforma důchodového systému: Vytvoření vícesložkového systému. e) Zdravotnictví: Zvýšení odpovědnosti občana za vlastní zdraví. Vyšší spoluúčast na celkových výdajích. f) Boj s kriminalitou a korupcí: Složitá a neprůhledná veřejná správa, slabé orgány státní moci. Boj s korupcí. g) Justice: posílení odpovědnosti soudců, státních zástupců a účastníků řízení. h) Financování obcí, samospráva a prvky přímé demokracie: Nový zákon o rozpočtovém určení daní. i)

Vzdělání, věda výzkum: Úprava financování vysokých škol. Efektivní systém stipendií a půjček.

j)

Životní prostředí: Zabránění úbytku zemědělské půdy. Důraz na ochranu přírody. Podpora šetrného hospodářství.

40

k) Kulturní politika a média: Rozvoj české kultury. Větší motivace zájemců ke spolufinancování kulturních aktivit. Přesná pravidla přidělování dotací. Nový památkový zákon. 5.1.5. Věci veřejné Věci veřejné (dále jen VV) jsou stejně jako TOP 09 stranou velmi mladou. Vznikla v roce 2001. Označují se jako strana, která staví na přímé demokracii a spolupracuje s občany. Vycházejí z hodnot a názorů prezidenta Tomáše G. Masaryka, tedy že „demokracie je především hovorem mezi rovnými“ (Věci veřejné, 2009). Tři základní pilíře jejich politiky jsou odbornost, iniciativa a slušnost. Hlavním cílem je přiblížit politiku občanům. Lobují za přímou volbu zástupců např. prezident, ombudsman, státní zástupci. Dle programu VV by mělo být jednodušší navrhnout a iniciovat referendum. Předsedou strany je Radek John, který byl zvolen v internetové volbě. Všichni poslanci posílají své nevyčerpané náhrady potřebným organizacím. Obr. č. 10: Logo Věcí veřejných

Zdroj: http://www.veciverejne.cz/

Volební program VV v roce 2010 Vzhledem k rozsáhlosti volebního programu a témat uvádím Desatero Věcí veřejných sepsaných pro volby v roce 2010 uveřejněných na webových stránkách politické strany VV. Heslo jejich kampaně bylo „Konec politických dinosaurů“. (Věci veřejné, 2010) 1. Státem

garantovaná

standardní

zdravotní

péče,

konkurence

pojišťoven

v nadstandardu. 2. Stop zadlužování, snížení výdajů ve veřejných zakázkách o 20 % zakázky na internetu a pod dohledem veřejnosti. 3. Štíhlý stát: plošné snížení počtu úředníků o 10 %. 4. Důchodová reforma: v mládí odpovědnost, ve stáří jistota.

41

5. Snížení nezaměstnanosti díky snazšímu čerpání peněz z EU a podpoře malých a středních podnikatelů. 6. Podpora rodin s dětmi: slevy na sociální pojištění, startovací byty, více školek a jeslí. 7. Zastavit korupci v armádních zakázkách, peníze do školství a podpory vzdělávání. 8. Jednodušší zákony, vyšší vymahatelnost práva 9. Sociální dávky: potřebným ano, příživníkům ne. 10. Přímá volby prezidenta, hejtmanů a starostů.

5.2. Průzkumy veřejného mínění Politické strany vynakládají nemalé částky na volební propagaci, tzv. politický marketing. Přesto k volbám stále nechodí více voličů, ale jejich počet stagnuje. Tab. č. 4: Volební účast u voleb do Poslanecké sněmovny ČR v letech 1996 – 2010 (v %) Rok

1996

1998

2002

2006

2010

Volební účast v %

76,41

74,03

58,00

64,47

62,60

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Je tedy otázkou proč se voliči stále zdráhají přijít k urnám, přestože po volbách je mnoho občanů nespokojeno. Podle průzkumu veřejného mínění, provedeném v březnu roku 2011, občané ve velké míře nedůvěřují svým zvoleným zástupcům. Důvěra v posledním období před průzkumem vzrostla pouze ministru zdravotnictví Hegerovi a to o 13 %. Na druhou stranu poklesla u politiků Vondry (- 12 %), Nečase (- 11 %), Schwarzenberga (- 8 %), a Johna (- 7 %). Dle indexu důvěryhodnosti, který vyjadřuje rozdíl mezi procentem občanů, kteří důvěřují a nedůvěřují politikům, vycházejí kladné hodnoty pouze prezidentu Václavu Klausovi, předsedovi ústavního soudu Rychetskému a ministru spravedlnosti Pospíšilovi. Naopak výrazně negativní index přes 40 % vychází ministrům Kalouskovi a Vondrovi. Popularita jednotlivých politických stran se po samotných volbách změnila. Volby do PS v roce 2010 dopadly vítězně sice pro ČSSD, ale po vytvoření koalice ODS, TOP 09 a VV se ČSSD stala opozicí. Získala o pouhých 1,86 % více hlasů než ODS, která byla na

42

druhém místě. V následujícím grafu je patrné, jaké by byly voličské preference, kdyby se konaly volby v dubnu 2011, tedy necelý rok po minulých volbách do PS. Graf č. 1: Stranické preference v dubnu 2011 v %

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2011

V dubnu 2011 by zvítězila ČSSD s 23,5 % hlasů ze všech registrovaných voličů. Na druhém místě je ODS se 14 % třetí TOP 09 s 11 %. Výrazné je i procento těch, kteří by volit vůbec nešli, nebo ještě nejsou rozhodnuti. Znamená to, že účast u voleb by nebyla vyšší než 70 %. Jedná se však pouze o předpověď a nelze předpovídat výsledek případné volby. Ten napovídá následující graf, který zahrnuje procento získaných hlasů ze všech voličů, kteří by se voleb zúčastnili a šli volit. Výrazně by si polepšila ČSSD, naopak k propadu došlo u Věcí veřejných oproti skutečným výsledkům z roku 2010. Graf č. 2: Volební model v dubnu 2011

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2011

43

Stagnující množství voličů, kteří přijdou k urnám zvolit si své zástupce, může být způsobeno tím, že občané nevěří, že se politikové rozhodují na základě požadavků občana, ale nechávají se ovlivnit jinými faktory. Podle průzkumu, nazvaném Morálka politiků a vliv na politické rozhodování z března 2011, občané řadí působení rozdílných faktorů na rozhodování v následujícím pořadí, řazené od největšího vlivu po nejnižší: úplatky a korupce, zájmové skupiny a lobby, média, stávky a demonstrace, voliči vlastní strany, průzkumy veřejného mínění, vědci a odborníci a až na posledním místě jsou občané. Lidé nevěří, že svým hlasem mohou ovlivnit výsledek rozhodování voličů. Věří, že ať už bude vládnoucí stranou kdokoli, nikdy nebude jednat dle priorit občanů, dokud nezačnou stávkovat, nebo se neprojeví v médiích. Tab. č. 5: Důvody pro odstoupení z politické funkce, souhlasné hlasy v % Důvod pro odstoupení

2009

2011

změna

odsouzení za trestný čin související s výkonem funkce

97

97

0

obvinění z trestného činu souvisejícího s výkonem funkce

96

96

0

odsouzení za trestný čin nesouvisející s výkonem funkce

96

94

-2

neoprávněné užívání titulu

87

93

6

obvinění z trestného činu nesouvisejícího s výkonem funkce

94

92

-2

veřejná spojitost s trestnou činností

92

91

-1

úmyslná lež

86

85

-1

nevyjasněné finance, majetek

79

80

1

opilecká výtržnost

75

68

-7

odsouzení pro pomluvu

70

66

-4

zavinění vážné dopravní nehody

70

65

-5

nevhodné chování, vulgarismy

69

63

-6

přestupek

46

44

-2

trestná činnost příbuzného

34

29

-5

nevěra

35

28

-7

Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2011 Na základě průzkumu by se měla morálka voličů posuzovat mnohem přísněji. K tomuto názoru se řadí zejména občané starší 60 let. Veřejnost rozděluje na dva tábory také otázka, zda by jednání politiků mělo být posuzováno pouze podle výkonu funkce

44

nebo i podle jeho soukromého života. 1Vzhledem k narůstajícím skandálům mezi politiky, může nechuť jít volit způsobovat i narčení z trestného činu či přestupek. Co považují občané za důvod pro odstoupení z funkce, zobrazuje tabulka č. 5. Nejpřísněji hodnotí samozřejmě trestné činy. Oproti roku 2009 by byli občané přísnější při neoprávněném užívání titulu. To může být způsobeno kauzou na vysoké škole v Plzni, kde byly udělovány vysokoškolské tituly za nápadně krátkou dobu. Naopak benevolentnější jsou zejména při opileckých výtržnostech, vulgarismech a nevěře.

5.3. Výdaje na volby Předvolební kampaň vyžaduje velké množství finančních prostředků, pokud chce strana uspět a dostatečně se zviditelnit. V tabulce č. 6 uvádím výdaje na volby pěti stran, které uspěly a získaly mandát v Poslanecké sněmovně. Pro srovnání jsou údaje převzaty z výročních zpráv politických stran. Výdaje, které strany vynaložili, byly zveřejněny i v médiích. Částky se ale mezi jednotlivými zdroji lišily. Proto využívám data z výročních zpráv uvedená v následující tabulce. Výdaje zahrnují i výdaje na krajské a senátní volby. Tab. č. 6: Výdaje zvolených politických stran na volby do PS v roce 2010 Politická strana

Výdaje v Kč

ČSSD

270 184 573

KSČM

31 039 030

ODS

541 566 000

TOP 09

107 165 870

Věci veřejné

108 047 075

Zdroj: Výroční zprávy politických stran

Hodnoty výdajů se pohybují ve čtyřech případech ve stamilionech. Přestože ODS vynaložila na svoji kampaň o 271 milionů více než ČSSD, přesto nezvítězila. Není možné, že právě vysoké utrácení odrazuje voliče od toho jít volit tuto stranu? Během předvolebního období ODS propagovala konec zadlužování, snížení deficitu státního rozpočtu a přitom má paradoxně nejvyšší náklady na politický marketing. Tato částka je tak vysoká i přesto, že největší popularitu získávají strany a hnutí zejména díky času, Tento průzkum byl prováděn v období před krizí vládní koalice a kauzou se zabezpečovací agenturou ABL, současné výsledky se již mohou lišit. 1

45

který jim poskytuje Česká televize v rámci bezplatného vysílacího času. Nejvíce Nejv vzbuzují pozornost politické debaty v nedělních diskusních pořadech, kde se setkávají lídři stran. (Dančák, Hloušek, 2006) 5.3.1. Vliv výdajů na množství získaných hlasů Pro zkoumání, zda má výše výdajů vliv na hlasy získané ve volbách, volbách bude použit jednorozměrný regresní model. Základními údaji jsou výdaje na volby u vybraných deseti politických stran. Ostatní strany měly výdaje velmi nízké, nebo nulové. Vzhledem k použitému modelu nebylo možné tyto údaje zahrnout do analýzy. Data pro výpočet vý jednorozměrného regresního modelu jsou uvedeny v příloze č. 1. V následujícím grafu jsou zaznamenány výdaje na volby a hlasy získané při volbách do PS v absolutním vyjádření. vyjádření. Pro následující model bude proto zvolena zvolen dvojitě logaritmická funkční forma. form Graf č. 3: Volba modelu 1400000 1200000 Získané hlasy

1000000 800000 600000 400000 200000 0 0

10000000

20000000

30000000

40000000

50000000

60000000

Výdaje na volby Zdroj: Vytvořeno autorkou

U vybraného modelu jsem vypočítala hodnotu parametrů β, standardní chyby, hodnotu t-testu testu významnosti, korigovaný koeficient determinace a F-test. F Není třeba počítat Durbin-Watsonův Watsonův test, protože se jedná o průřezová data.

46

Lineární funkční forma: )( = 281750 + 0,00189! 

(0,0005)

t = 3,625 000 0 = 0,5742 

n = 10 Dvojitá logaritmická funkční forma:

F = 13,14

&2 = 4,74337 + 0,457468&! (0,0719)

t = 6,359 000 0 = 5, 8141 

n = 10

F = 40,43

Pro srovnání vhodnosti modelu uvádím výsledky v případě lineární funkční formy. Ze všech hledisek je dvojitě logaritmický model vhodnější. Hodnota korigovaného koeficientu determinace je vyšší. Vzhledem k ekonomickým předpokladům modelu vyhovují obě funkce, ale vzhledem k tvaru funkce, který jsem zjistila již z grafu, je přímka nevhodná pro interpretaci. Dvojlogaritmický model má vyšší hodnotu t-statistiky. Následně je nutné provést další testy, abych zjistila, zda je model správně specifikován a celkově vhodný pro posouzení vlivu výdajů na získané hlasy. RESET test H0: Model je správně specifikován HA: Model není správně specifikován Na základě výsledku RESET testu, kdy p-value je větší než hladina významnosti α=0,05, je model považován za správně specifikovaný. Nulovou hypotézu tedy nezamítám na 5% hladině významnosti. Tab. č. 7: RESET test Model Dvojlogaritmický

Testová statistika

p-value

1,00491

0,272958

Zdroj: Vlastní zpracování

47

Test linearity H0: Vztah proměnných je lineární HA: Vztah proměnných není lineární Test linearity dokazuje, že vztah proměnných je lineární. Nulovou hypotézu nezamítáme na 5% hladině významnosti. P-hodnota u obou testů linearity je větší než hodnota α. Model je vhodně zvolen a je možné provést další testy. Tab. č. 8: Test linearity Model

Test

Testová statistika

p-value

1,09322

0,295759

1,20182

0,272958

Test linearity založený Dvojlogaritmický

na čtvercích hodnot Test linearity založený na logaritmech hodnot

Zdroj: Vlastní zpracování Analýza rozptylu a F-test H0: Model je statisticky neprůkazný HA: Model je statisticky průkazný Tab. č. 9: Analýza rozptylu logaritmického modelu TSS

ESS

RSS

10,1864

8,50391

1,68249



0,8348

000 0

0,8141

R 0,9136

Zdroj: Vlastní zpracování Testem průkaznosti tzv. F-testem byla zjištěna FKRIT = 5,3176 a hodnota testové statistiky F = 40,43. Nulová hypotéza o neprůkaznosti byla zamítnuta. Model je považován za statisticky průkazný. Analýza rozptylu prokázala, že model vysvětluje 83,48 % variability, naopak nevysvětleno zůstává 16,52 %. Testy heteroskedasticity H0: Homoskedasticita HA: Heteroskedasticita

48

Heteroskedasticita

se

ověřuje

pomocí

dvou

testů.

Dle

Whiteova

testu

i Breush-Paganova je v dvojlogaritmickém modelu homoskedasticita chybového členu. Nulovou hypotézu nezamítáme při 5% hladině významnosti. Vzhledem k tomu, že využívám průřezová data, heteroskedasticita se často objevuje vzhledem ke značně rozdílným hodnotám v souboru. V tomto případě jsem ji vyloučila a nulová hypotéza nebyla zamítnuta. Tab. č. 10: Testy heteroskedasticity chybového členu Test

Testová statistika

p-value

Whiteův test

2,7297

0,2554

Breush – Paganův test

0,01011

0,9199

Zdroj: Vlastní zpracování Testy normality H0: Normalita chybového členu HA: Nenormalita chybového členu Posledním prováděným testem je χ2-test. Jeho pomocí se zjišťuje normalita chybového členu. Podle vypočtené p-hodnoty, nulovou hypotézu nezamítám na 5% hladině významnosti. Tab. č. 11: Test normality chybového členu Test Chí-kvadrát test

Testová statistika

p-value

0,236

0,88851

Zdroj: Vlastní zpracování Vybraný logaritmický model lze považovat na základě získaných výsledků za statisticky průkazný. Vypovídá o pozitivním vlivu růstu výdajů na získané hlasy. Potvrdil se tedy očekávaný kladný vliv. Růst přirozeného logaritmu výdajů na volby o jeden procentní bod způsobí růst přirozeného logaritmu hlasů o 0,457468. Získaný model vypadá následovně: )( = 4,74337 + 0,457468&! &

49

Graf č. 3 vypovídá o tom, že od určité úrovně vynakládání vyšších výdajů na kampaň nepovede k zisku dalších hlasů. Mohlo by to být způsobeno tím, že přehnaná reklama vede spíše k odrazení voličů, aby se voleb zúčastnili. V době, kdy se ekonomika stabilizuje po hospodářské krizi, působí nadměrné výdaje negativně na důvěru voličů ve volené zástupce. Na získané hlasy ovšem působí ještě mnoho dalších faktorů, zejména jsou to názory voličů, jejich politická orientace, věk, rodinný stav, životní úroveň a další, které nejsou vyčíslitelné ve vztahu k jednotlivým politickým stranám. Proto v analýze ostatních vlivů používám data z jednotlivých krajů. 5.3.2. Vliv velikosti strany na získané hlasy Jednorozměrnou analýzu lze použít i při zjišťování vlivu velikosti strany na získané hlasy. Velikost strany je vyjádřena počtem kandidátů za každou politickou stranu. Graf zahrnující počet kandidátů a získané hlasy ve volbách nevyjadřuje závislost těchto dvou veličin. U stran, které měli méně než 300 kandidátů, jsou velmi podobné výsledky bez ohledu na počet kandidátů. Zlom je pak u stran, které měli od 330 do 340 kandidátů. U těchto dvou ukazatelů neexistuje přímý vztah a vzájemně se neovlivňují. Graf č. 4: Vztah získaných hlasů a počtu kandidátů 1 400 000

Získané hlasy

1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 0

50

100

150

200 Počet kandidátů

Zdroj: Vlastní zpracování

50

250

300

350

400

V roce 2010 při volbách do Poslanecké sněmovny získalo více než 5 % hlasů pouze 5 politických stran. Srovnatelné množství kandidátů s těmito stranami mělo dalších 7 stran. Každá z vítězných stran získala více než 550 000 hlasů. Ostatní strany se nedostaly přes hranici 250 000 hlasů, přestože měli počet kandidátů také v rozmezí 330-350 hlasů. Graf č. 5: Získané hlasy v politických stranách v absolutním vyjádření

Klíčové hnutí

ODS

Dělnic. Str. soicální…

Strana svobodných…

Česká pirátská strana

Suverenita

Humanistická strana

Strana zelených

Volte Pr. Blok

ČSN Socialistická

KDU-ČSL

TOP 09

EVROPSKÝ STŘED

STOP

Moravané

Zemanovci

Sdruž. Pro rep.

ČSSD

NÁRODNÍ PROSPERITA

ČSNSociální

KSČM

Koruna Česká

Věci veřejné

Konzervativní strana

Liberálové.CZ

1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 OBČANÉ.CZ

Získané hlasy

Získané hlasy v politických stranách

Politická strana Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

Na základě hodnot z uvedených grafů č. 5 a 6 jsem neprováděla jednorozměrnou regresní analýzu, protože ukazatele na sebe vzájemně nepůsobí. Růst počtu kandidátů politických stran nepůsobí pozitivně na hlasy získané politickými stranami. Výsledek testu si vysvětluji tím, že v médiích jsou propagováni předsedové stran, nebo známé osobnosti, které dané strany podporují.

51

Graf č. 6: Počet kandidátů jednotlivých stran ve volbách do PS v roce 2010

Klíčové hnutí

ODS

Strana svobodných…

Dělnic. Str. soicální…

Humanistická strana

Česká pirátská strana

Suverenita

Strana zelených

Volte Pr. Blok

ČSN Socialistická

KDU-ČSL

TOP 09

EVROPSKÝ STŘED

STOP

Zemanovci

Moravané

Sdruž. Pro rep.

NÁRODNÍ PROSPERITA

ČSSD

ČSNSociální

KSČM

Koruna Česká

Věci veřejné

Konzervativní strana

Liberálové.CZ

400 350 300 250 200 150 100 50 0 OBČANÉ.CZ

Počet kandidátů

Počet kandidátů jednotlivých politických stran

Politická strana Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

5.4. Indexy K další analýze jsem zvolila indexy, které vyjadřují zejména vztahy získaných hlasů se získaným počtem mandátů danou stranou. Využiji srovnání s předchozími volbami do PS v roce 2006. Přestože v obou případech uspělo pět politických stran, hodnoty indexů jsou rozdílné, což vyjadřuje odlišnou situaci na politické scéně ve sledovaných letech. V roce 2006 se vítěznou stranou stala ODS se ziskem 35,38 % hlasů a 81 mandátů. Volby v roce 2010 byly odlišné tím, že v roce 2009 došlo k vyslovení nedůvěry vládě a byla ustanovena dočasná vláda. Situace na politické scéně byla velmi napjatá. Vznikla nová politická strana TOP 09, která získala mandát hned v prvních volbách. Současně došlo k tomu, že vítězná ČSSD se stala opozicí a vládu sestavoval Petr Nečas. Této vládě byla vyslovena důvěra s pomocí vytvoření koalice ODS, TOP 09 a VV. Index agregace a index deformace je počítán pouze pro vítězné strany, tedy v roce 2006 pro ODS a v roce 2010 pro ČSSD.

52

Tab. č. 12: Tabulka výchozích hodnot pro výpočet indexů Strana

2010

2006

Hlasy v %

Mandát

Mandát v %

Hlasy v %

Mandát

Mandát v %

Věci veřejné

10,88

24

12,00

-

-

-

KSČM

11,27

26

13,00

12,81

26

13,00

ČSSD

22,08

56

28,00

32,32

74

37,00

TOP 09

16,70

41

20,50

-

ODS

20,22

53

26,50

35,38

81

40,50

KDU-ČSL

-

-

-

7,22

13

6,50

SZ

-

-

-

6,29

6

3,00

ostatní

18,85

-

-

5,98

-

-

celkem

100,00

200

100,00

100,00

200

100,00

-

-

Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ČSÚ V obou případech zvítězilo pět politických stran, kterým se podařilo získat mandát. Podstatným rozdílem je kolik procent hlasů získaly vítězné strany od voličů. Zatímco v roce 2006 voliči zvolili jistotu a volili velké strany, v roce 2010 rozložili voliči své hlasy i mezi menší strany a hnutí. Ty jsou uvedeny v položce ostatní. V roce 2006 podporovalo vládnoucí strany 94,02 % voličů, v následujících volbách dali občané vítězům pouze 81,15 % hlasů. Rok 2006 se vyznačoval velkou důvěru v dlouholeté lídry české politické scény, ostatní získali 5,98 % hlasů. V loňském roce se k menším stranám přiklonilo již 18,85 % voličů, kteří k urnám přišli. Podporu ztratili a přes hranici 5 % se nedostaly Strana zelených a KDU-ČSL. KDU-ČSL má za sebou kauzu Čunek a jeho obvinění z korupce. Propad u Strany zelených je možné vysvětlit rozkoly ve vnitřním chodu strany, které v této straně probíhaly v době předsednictví Martina Bursíka. Obě strany ztratily svou podporu po vyslovení nedůvěry vládě v roce 2009, kdy Strana zelných, KDU-ČSL a ODS tvořili koalici. Výše popsané výsledky se odrazily i v tom, kolik hlasů je nutné získat pro nadpoloviční většinu ve sněmovně. Tím, že v roce 2010 získali menší strany více hlasů, než v minulých volbách, pak pro 59 % mandát současné koalice jim stačilo 47,8 % hlasů. V roce 2006 se ziskem 48,89 % hlasů získala koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených pouze 50% mandát a v tomto roce bylo velmi obtížné sestavit vládu. Občané se rozhodli

53

ve volbách v roce 2010, že dají šanci menším stranám, které na ně neútočili ze všech stran při předvolební kampani. Některé strany se během předvolební kampaně díky členské solidaritě složili pouze na drobnou reklamu a volební kauci v rámci desítek tisíc korun. Takovou stranou je např. Česká strana národně socialistická, nebo strana Moravané. Veškeré výpočty jsou provedeny prostřednictvím údajů z tabulky č. 12. Tab. č. 13: Výsledky indexů v letech 2006 a 2010 Index

2010

2006

I

1,27

1,14

F

0,78

0,67

N

4,51

3,10

A

5,60

8,10

G

6,83

5,72

Zdroj: Vlastní zpracování Index deformace (I) vyjadřuje poměr mezi mandáty a procentuální podporou. Uvádím pouze výsledek u vítězné strany, tedy v roce 2010 u ČSSD a v roce 2006 u ODS. V obou sledovaných letech dochází k nadprezentaci, jelikož hodnota indexu je vyšší než 1. Výsledek vyjadřuje, že strana získala procentuálně více mandátů, než kolik získala hlasů od voličů. Větší nadprezentace je zřejmá v roce 2010 s indexem 1,27. Index

fragmentace

(F)

ukazuje

velikost

stranického

systému.

Udává

pravděpodobnost, při jaké jsou dva náhodně zvolení poslanci členy jedné strany. (Poslanecká sněmovna, 1999) V roce 2006 byl index 0,67 a v roce 2010 0,78. Vyšší index vyjadřuje větší rozpolcenost politické scény. V roce 2010 byly hlasy více rozloženy mezi jednotlivé strany. Tato situace se nazývá multipartismus, hodnota pod 0,6 by se nazývala bipartismus. Index efektivního počtu stran (N) vypovídá téměř to stejné co předchozí index. Získáme informaci, že v roce 2006 byl efektivní počet stran 3,10 a v loňském roce 4,51. Index agregace (A) vyjadřuje postavení nejsilnější strany ve voleném orgánu. (Šaradín, 2008) V roce 2006 měla vítězná ODS silnější postavení než ČSSD v roce 2010. Dosáhla indexu 8,1, ČSSD pouze 5,60. Paradoxem je, že ODS měla v roce 2006 větší

54

problém se sestavením vlády než v roce 2010. Z toho bohužel vyplývá, že nezáleží na tom, která strana je ta vítězná, ale na následném vyjednávání při tvorbě koalice. Index disproporcionality (G) může být počítán více způsoby. Zvolila jsem Gallagherův index. Index se zvýšil v roce 2010 na hodnotu 6,83. Vyjadřuje rozdíl mezi získanými mandáty a procentuálním vyjádřením hlasů.

5.5. Volební podpora v krajích V následujících tabulkách uvádím volební podporu jednotlivých stran v krajích České republiky. Na základě jejich výsledků zjistím, ve kterých krajích má daná strana nejmenší podporu. Podle daných údajů by měla každá z politických stran v dalších volbách zaměřit svoji kampaň. V krajích s nejsilnější podporou by měli dbát na to, aby svoji podporu udrželi a současně se snažit získat hlasy v krajích, kde dosud voliči dávali přednost jiným. Tab. č. 14: Volební podpora ČSSD (v %) a pořadí umístění v jednotlivých krajích ČR Kraj

Hlasy (%)

Umístění

Praha

15,17

3

Středočeský

20,52

2

Jihočeský

20,55

2

Plzeňský

22,01

1

Karlovarský

23,29

1

Ústecký

24,93

1

Liberecký

19,40

3

Královéhradecký

19,87

2

Pardubický

21,95

1

Vysočina

23,43

1

Jihomoravský

23,35

1

Olomoucký

24,47

1

Zlínský

21,93

1

Moravskoslezský

29,13

1

ČR

22,08

1

3,08

-

Směrodatná odchylka

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

55

ČSSD v celorepublikovém měřítku zvítězila, první místo si udržela pouze v 9 krajích. V Praze a Libereckém kraji byla dokonce až na třetím místě. Ze všech stran má druhou nejvyšší směrodatnou odchylku, z čehož vyplývá, že má velké rozdíly ve výsledcích. Velký výkyv způsobil zejména propad v Praze a současně úspěch v Moravskoslezském kraji. Tab. č. 15: Volební podpora ODS (v %) a pořadí umístění v jednotlivých krajích ČR Kraj

Hlasy (%)

Umístění

Praha

24,79

2

Středočeský

23,87

1

Jihočeský

21,36

1

Plzeňský

21,14

2

Karlovarský

17,69

2

Ústecký

17,38

2

Liberecký

20,47

1

Královéhradecký

20,12

1

Pardubický

19,42

2

Vysočina

17,22

2

Jihomoravský

18,47

2

Olomoucký

17,01

2

Zlínský

20,81

2

Moravskoslezský

17,49

2

ČR

20,22

2

2,38

-

Směrodatná odchylka

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování ODS se umístila lépe než v celorepublikovém měřítku ve čtyřech krajích. Směrodatnou odchylku má 2,38 %. Dosahuje velmi stabilních výsledků, protože v žádném kraji nebyla na horším než druhém místě. Nejméně hlasů získala v Olomouckém kraji, kde se nezaměstnanost blíží 12 %. Necelých 18 % získala také v Ústeckém kraji, kde je nejvyšší nezaměstnanost v celé České republice a průměrná mzda 19 646. Nejvíce hlasů získala v Praze stejně jako strana TOP 09.

56

Tab. č. 16: Volební podpora TOP 09 (v %) a pořadí umístění v jednotlivých krajích ČR Kraj

Hlasy (%)

Umístění

Praha

27,27

1

Středočeský

17,59

3

Jihočeský

17,39

3

Plzeňský

16,97

3

Karlovarský

16,20

3

Ústecký

13,27

3

Liberecký

19,44

2

Královéhradecký

19,24

3

Pardubický

15,45

3

Vysočina

14,34

3

Jihomoravský

15,31

3

Olomoucký

13,51

3

Zlínský

13,94

3

9,99

5

16,70

3

3,87

-

Moravskoslezský ČR Směrodatná odchylka

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování TOP 09 se stala třetí nejsilnější stranou, přestože se jedná o nově vzniklou stranu. V Praze dosáhla dokonce prvního místa a v Libereckém kraji je na druhém místě. Naopak až na pátém místě skončila v Moravskoslezském kraji. Přestože směrodatná odchylka je u této strany nejvyšší, dosahuje stabilní třetí pozice. Velký rozdíl dosahuje právě v Praze, kde získali 27,27 %, naopak nejmenší podporu má v Moravskoslezském kraji pouze 9,99 %.

57

Tab. č. 17: Volební podpora KSČM (v %) a pořadí umístění v jednotlivých krajích ČR Kraj

Hlasy (%)

Praha

Umístění

6,53

5

Středočeský

11,00

4

Jihočeský

12,22

4

Plzeňský

12,51

4

Karlovarský

13,07

4

Ústecký

13,64

4

Liberecký

10,32

5

Královéhradecký

10,56

5

Pardubický

11,21

5

Vysočina

13,41

4

Jihomoravský

11,56

4

Olomoucký

13,18

4

Zlínský

10,04

4

Moravskoslezský

12,61

3

ČR

11,27

4

1,81

-

Směrodatná odchylka

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování KSČM se umístila na čtvrtém místě v počtu získaných hlasů v procentuálním vyjádření. Lepšího výsledku dosáhla v Moravskoslezském kraji, kde získala 12,61 % hlasů. V Praze převažuje pravicová orientace, proto zde KSČM získala pouze 6,53 % hlasů. Směrodatná odchylka je pouze 1,81 %. KSČM má velmi stabilní pozici s výsledky pohybujícími se v průměru kolem hodnoty 11,5 %. Politická strana Věci veřejné se v roce 2010 poprvé dostala do poslanecké sněmovny, proto páté místo je velkým úspěchem. Směrodatná odchylka 0,99 % vyjadřuje velmi stabilní výsledky a rovnoměrnou podporu v krajích ČR. Nejméně hlasů získali v Jihomoravském kraji. Pod hranicí 10 % hlasů skončili také v Plzeňském a Zlínském kraji a také na Vysočině. Největší podporu mají v Libereckém kraji a Královehradeckém kraji.

58

Tab. č. 18: Volební podpora VV (v %) a pořadí umístění v jednotlivých krajích ČR Kraj

Hlasy (%)

Umístění

Praha

10,31

4

Středočeský

10,72

5

Jihočeský

10,66

5

Plzeňský

9,76

5

Karlovarský

11,83

5

Ústecký

11,64

5

Liberecký

12,79

4

Královéhradecký

12,25

4

Pardubický

11,62

4

Vysočina

9,91

5

Jihomoravský

9,75

5

11,62

5

9,71

5

Moravskoslezský

11,69

4

ČR

10,88

5

0,99

-

Olomoucký Zlínský

Směrodatná odchylka

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Všech pět stran se vždy umístilo maximálně do pátého místa ve všech krajích. Výsledky je možné zhodnotit komparací volebních programů s demografickými charakteristikami jednotlivých krajů. Tab. č. 19: Variační rozpětí vítězných stran v roce 2010 dělené dle krajů (v %) Největší zisk

Strana

Kraj

Nejmenší zisk

Hlasy (v %)

Kraj

Variační

Hlasy (v %)

rozpětí

ČSSD

Moravskoslezský

29,13

Praha

15,17

13,96

ODS

Praha

24,79

Olomoucký

17,01

7,78

TOP 09

Praha

27,27

Moravskoslezský

9,99

17,28

KSČM

Ústecký

13,64

Praha

6,53

7,11

VV

Liberecký

12,79

Zlínský

9,71

3,08

Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování

59

Největšího rozdílu mezi nejlepší a nejhorším dosaženým výsledkem v jednotlivých krajích dosáhla TOP 09. Její variační rozpětí je 17,28 %. Nejlepšího výsledku dosáhla v Praze. Velký rozdíl v zisku hlasů je možné vysvětlit ekonomickou situací krajů. Zatímco v Moravskoslezském kraji je míra nezaměstnanosti 11,72 %, v Praze je pouze 3,9 %. TOP 09 měla v programu zejména škrty v sociálních výdajích, reformy důchodů a zdravotnictví. Občané proto mohli mít obavy o své sociální jistoty a zvolili sociálně orientovaný program levicových stran. ČSSD získala v Moravskoslezském kraji nejvíce hlasů, na druhou stranu v Praze získala hlasů nejméně. Její variační rozpětí je 13,96 %. KSČM získala nejvíce hlasů v Ústeckém kraji. Na základě údajů Ministerstva práce a sociálních věcí je v tomto kraji nejvyšší míra nezaměstnanosti, tj. 13,11 %. Nejméně získala stejně jako ČSSD v Praze. Variační rozpětí ale nedosahuje takových hodnot jako u předchozích dvou stran.

5.6. Analýza ukazatelů působících na rozhodování voličů v krajích ČR V každém z krajů České republiky jsou rozdílné podmínky, ve kterých občané žijí. Stejně tak je i rozdílné demografické složení obyvatelstva. Dá se předpokládat, že v krajích, kde je vyšší míra nezaměstnanosti, více domácností, které nedosahují příjmů přesahujících životní minimum, případně vysoký podíl osob s pouze základním vzděláním, budou mít více voličů levicově orientované strany propagující vysoké sociální dávky, rušení poplatků u lékaře a lepší podmínky pro rodiny s dětmi. Takto lze charakterizovat například Moravskoslezský a Ústecký kraj. Opačnou politickou orientaci by měli mít kraje s nízkou nezaměstnaností, vysokým podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, vysokou průměrnou mzdou, nebo nízkým indexem ekonomického zatížení. Takto vyhraněný je kraj Hlavní město Praha. V tabulce č. 40 (příloha č. 1) uvádím přehled údajů o obyvatelstvu v krajích České republiky. Pro upřesnění údajů uvádím specifikaci ukazatelů. Míra nezaměstnanosti (NEZ) je vyjádřena jako poměr dosažitelných uchazečů k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu, přičemž dosažitelnými uchazeči se rozumí občané, kteří jsou nezaměstnaní a ihned schopni nastoupit do zaměstnání.

60

Obr. č. 11: Nezaměstnanost v krajích České republiky.

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011

Průměrná hrubá měsíční mzda (MZD) je přepočtena pouze na fyzické osoby pracující na plný úvazek. Jedná se o údaje k 1. čtvrtletí roku 2010, tedy období před volbami. Hodnoty jsou vyjádřeny jako podíl mezd bez ostatních osobních nákladů připadající na jednoho zaměstnance. Průměrný věk (VEK) je hodnota platná k 31. 12. 2010 v jednotlivých krajích. Nejstarší obyvatelstvo je v Praze, nejmladší je v Ústeckém kraji. Podíl seniorů v kraji (SEN) vyjadřuje podíl obyvatel starších 65 let na celkovém počtu obyvatel v kraji. Pro starší občany je horší přizpůsobovat se změnám, proto dávají přednost stranám, které znají a nabízejí sociální jistoty před pravicovými stranami propagujícími reformy a škrty ve veřejných výdajích. Index stáří (INS) vyjadřuje počet osob v poproduktivním věku připadající na 100 obyvatel v předproduktivním věku. Hodnota přesahující 100 znamená, že v daném kraji je více seniorů než dětí do 14 let. Větší podíl dětí je pouze ve Středočeském, Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. Podíl osob se ZŠ vzděláním (ZS) je podíl osob, které mají pouze základní vzdělání nebo jsou bez vzdělání vyjádřené v procentech z celkového počtu ekonomicky aktivních obyvatel v kraji.

61

Podíl osob s VŠ (VS) vzděláním vyjadřuje podíl osob s terciárním vzděláním na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel v kraji v procentech. Index ekonomického zatížení (INEZ) je počet osob ve věku 0 až 14 let a 65 a více let připadajících na 100 obyvatel v produktivním věku. Příjem nižší než ŽM (M) je procento domácností s příjmem nižším, než je výše životního minima. 5.6.1. Korelace získaných hlasů s demografickými ukazateli K další analýze využívám koeficientu korelace pro zjištění vztahu mezi veličinami. Některé z vybraných ukazatelů mohou mít shodný vývoj a velký vzájemný vliv. Hodnoty korelačních koeficientů se pohybují v intervalu 〈−1; 1〉. Kritická hodnota pro soubor

o rozsahu  = 15 je 0,5140 při splnění předpokladu normality. Když je koeficient korelace

v absolutním vyjádření vyšší než kritická hodnota, znamená to, že mezi veličinami je korelace. Ukazatele na sobě jsou závislé. Výpočet je aplikován na údaje z tabulky č. 40 a hlasy získané pěti vítěznými stranami ve volbách do PS v roce 2010, které jsou vyjádřeny v procentech. ČSSD Tab. č. 20: Korelační koeficienty vybraných ukazatelů a získaných hlasů strany ČSSD v jednotlivých krajích. HLA

NEZ

1

0,7978 1

MZD

SEN

INS

ZS

-0,5682 -0,4071

-0,324

-0,3847

0,4598

-0,5692 -0,0919

0,2486

HLA

-0,6357 -0,5675

-0,536

-0,5683

0,6878

-0,7292 -0,2248

0,3903

NEZ

0,3717

0,242

0,4897

-0,4355

0,8631

-0,3577

-0,372

MZD

1

0,9425

0,9748

-0,6797

0,7014

0,3135

-0,2471

VEK

1

0,9251

-0,8099

0,6106

0,5722

-0,2279

SEN

1

-0,7393

0,7941

0,2219

-0,3137

INS

-0,6772 -0,5275

0,3829

ZS

-0,0871 -0,3791

VS

1

VEK

1

VS

1

INEZ

1

Zdroj: Vlastní zpracování

62

M

0,086

INEZ

1

M

Korelační koeficienty jsou vyšší než kritická hodnota v mnoha případech. Se získanými hlasy je nejvíce pozitivně korelována zaměstnanost s koeficientem 0,7978. Odpovídá to předpokladu, že s rostoucí nezaměstnaností, roste i počet hlasů, které získá ČSSD ve volbách. Tato strana ve svém programu slibuje sociální jistoty, vyšší mateřskou, podporu v nezaměstnanosti a upozorňuje negativní reklamou na škrty v sociální sféře u pravicově orientovaných stran. Slibuje zajištění pravidelné valorizace minimální mzdy a vyšší sociální stipendia pro studenty. Dalším je negativní korelace hlasů s průměrnou hrubou mzdou. Čím vyšší je v daném regionu průměrná hrubá mzda a tedy bohatší obyvatelstvo, tím méně občanů volí stranu se sociálním programem a volí zodpovědnost vůči státnímu rozpočtu a zvolí stranu, která propaguje reformy a snižování dluhu. Takovou stranou byla ODS. Vyšší je také korelace s počtem vysokoškoláků v kraji. Vzdělanější občané s přehledem o situaci ekonomiky volí dle rozumu a rozhodují se tak, aby konaly v souladu s potřebami státu. Lidé s vyšším vzděláním se více zajímají o politiku a mají přehled o ekonomice a hospodářské situaci země. ODS Tab. č. 21: Korelační koeficienty vybraných ukazatelů a získaných hlasů strany ODS v jednotlivých krajích. HLA

NEZ

MZD

VEK

SEN

INS

ZS

VS

INEZ

M

1

-0,8181

0,6592

0,3049

0,2488

0,3167

-0,5042

0,6273

0,0511

-0,2667

HLA

-0,6357 -0,5675

-0,536

-0,5683

0,6878

-0,7292 -0,2248

0,3903

NEZ

0,3717

0,242

0,4897

-0,4355

0,8631

-0,3577

-0,372

MZD

1

0,9425

0,9748

-0,6797

0,7014

0,3135

-0,2471

VEK

1

0,9251

-0,8099

0,6106

0,5722

-0,2279

SEN

1

-0,7393

0,7941

0,2219

-0,3137

INS

-0,6772 -0,5275

0,3829

ZS

-0,0871 -0,3791

VS

1

1

1

1

1

Zdroj: Vlastní zpracování

63

0,086

INEZ

1

M

U ODS vychází koeficient korelace mezi počtem hlasů a nezaměstnaností v záporné hodnotě. Je vyšší než kritická hodnota, tj. -0,8181. Kampaň ODS v roce 2010 byla navržena pro občany, kteří jsou zodpovědní vůči státnímu rozpočtu a rostoucímu zadlužení. Slibuje vyrovnané rozpočty, jednoduché daně a dokončení důchodové reformy. Lidé, kteří žijí doslova „od výplaty k výplatě“ mají jako priority rozpočet své domácnosti a zlepšení životních podmínek své rodiny, méně už se zajímají o rozpočet státní. Voliči ODS dle zaměření programu této strany nejsou nezaměstnaní, ale podnikatelé a lidé mající příjmy obvykle vyšší než průměrná mzda. To naznačuje i korelace získaných hlasů s průměrnou mzdou. Koeficient v kladné výši 0,6592 vykazuje, že s rostoucí mzdou získává ODS v daných krajích více hlasů. Pro podnikatele je výhodná ta část programu, která slibuje udržení daní na stejné úrovni a urychlení jednání ve státních institucích. Rostoucí nezaměstnanost způsobí zisk méně hlasů pro ODS. Politika ODS je nastavena na omezování podpor v nezaměstnanosti jako motivaci, aby lidé hledali práci co nejrychleji a nevyužívali dávky od státu a nezatěžovali tak státní rozpočet. Pokud dochází k růstu průměrné hrubé mzdy v daném kraji. Občané jsou bohatší a podíl těch, kteří potřebují sociální dávky je v těchto regionech nižší. Kladnou korelaci vykazuje vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, negativní koeficient je u občanů, kteří mají pouze základní nebo žádné vzdělání. Kampaň ODS, která převážně vyjadřovala, jaké reformní kroky chtějí zavést po volbách, byla určena především voličům, kterým není lhostejná ekonomická situace země, a doposud ODS ještě nevolili. Ekonomická situace je důležitá i pro ty, kteří kvůli finanční krizi přišli o práci. V tuto chvíli potřebují finanční podporu. Až budou mít znovu práci a stabilní situaci, začnou se teprve zajímat o státní rozpočet. ODS by měla zvážit, zda nezařadit v příštích volbách do programu i politiku zaměstnanosti, která je pro ekonomiku stejně důležitá jako veřejný dluh. Ostatní ukazatele nevykazují dostatečně vysoké koeficienty korelace. Tyto údaje by neměly mít podstatný vliv na získané hlasy této strany. Nejnižší hodnoty dosahují získané hlasy při korelaci s indexem ekonomického zatížení.

64

TOP 09 Tab. č. 22: Korelační koeficienty vybraných ukazatelů a získaných hlasů strany TOP 09 v jednotlivých krajích. HLA

NEZ

MZD

VEK

SEN

INS

ZS

VS

1

-0,807

0,7321

0,4197

0,2821

0,4223

-0,3892

0,6839

-0,6357 -0,5675

-0,536

-0,5683

0,6878

-0,7292 -0,2248

0,3903

NEZ

0,3717

0,242

0,4897

-0,4355

0,8631

-0,3577

-0,372

MZD

1

0,9425

0,9748

-0,6797

0,7014

0,3135

-0,2471

VEK

1

0,9251

-0,8099

0,6106

0,5722

-0,2279

SEN

1

-0,7393

0,7941

0,2219

-0,3137

INS

-0,6772 -0,5275

0,3829

ZS

-0,0871 -0,3791

VS

1

1

1

1

INEZ

M

-0,1011 -0,3102

1

HLA

0,086

INEZ

1

M

Zdroj: Vlastní zpracování TOP 09 je strana založená Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwanzenbergem. Oba tito poslanci již spolupracovali v koalici s ODS během působení v KDU-ČSL a Straně zelených. Volební program TOP 09 a ODS se proto příliš nelišil a hned po volbách vytvořili koalici.

Jejich hlavním tématem byl konec zadlužování a snížení deficitu

státního rozpočtu. Propagovali také důchodovou reformu a vytvoření vícesložkového systému. Slibovali také úpravu financování vysokých škol, posílení odpovědností soudců a boj s kriminalitou a korupcí. Výsledky koeficientů korelace odpovídají jejich programu. Vykazuje velmi podobné hodnoty jako ODS. Nejvyšší je negativní korelace s nezaměstnaností -0,807, druhá nejvyšší je korelace s průměrnou mzdou 0,7321. Vysokou hodnotu korelace má i podíl vysokoškolského obyvatelstva v krajích 0,6839. Přestože nepřekračují kritickou hodnotu, vysoké jsou i koeficienty korelace s průměrným věkem a indexem stáří. Mohlo by to znamenat, že tato strana má na rozdíl od ODS příznivce i mezi staršími lidmi. Tuto podporu bych vysvětlila silnou osobností jakou je Karel Schwarzenberg v čele strany. Dle průzkumů veřejného mínění je jedním

65

z nejoblíbenějších politiků ve vrcholném vedení a lidé k němu mají důvěru. (CVVM, 2011) Stal se druhým nejdůvěryhodnějším politikem po Václavu Klausovi a svoji oblibu si drží dlouhodobě. Tato strana má oproti ostatním výhodu, že TOP 09 má hned dvě významné a charismatické osobnosti, které jsou propagovány. Zatímco v ostatních stranách bývá takto viditelný obvykle pouze předseda strany. Pokud je vidět i někdo jiný, bývá spojen s některou z kauz, které jsou zveřejněné v médiích. Příkladem může být Alexander Vondra a kauza ProMoPro, Vít Bárta a bezpečností agentura ABL, nebo Jiří Čunek a stěhování Rómů, případně pobírání sociálních dávek v době, kdy byl milionářem. KSČM Tab. č. 23: Korelační koeficienty vybraných ukazatelů a získaných hlasů strany KSČM v jednotlivých krajích. HLA

NEZ

MZD

VEK

SEN

INS

ZS

VS

INEZ

M

1

0,6784

-0,7374

-0,52

-0,439

-0,5712

0,5688

-0,7989

0,0248

0,1229

HLA

-0,536

-0,5683

0,6878

-0,7292 -0,2248

0,3903

NEZ

0,3717

0,242

0,4897

-0,4355

0,8631

-0,3577

-0,372

MZD

1

0,9425

0,9748

-0,6797

0,7014

0,3135

-0,2471

VEK

1

0,9251

-0,8099

0,6106

0,5722

-0,2279

SEN

1

-0,7393

0,7941

0,2219

-0,3137

INS

-0,6772 -0,5275

0,3829

ZS

-0,0871 -0,3791

VS

1

-0,6357 -0,5675 1

1

1

1

0,086

INEZ

1

M

Zdroj: Vlastní zpracování KSČM stejně jako ČSSD je se svojí sociální politikou rovnosti a sociální spravedlnosti kladně korelována s mírou nezaměstnanosti. Koeficient 0,6784 dokazuje vliv této veličiny na hlasy pro KSČM. Stejně tak rostoucí průměrná mzda znamená méně hlasů pro tuto stranu. Pokud lidem porostou příjmy, pak nebudou mít důvod zabývat se sociální politikou a budou chtít pouze zkvalitnit svůj život, případně se začnou zabývat ekonomickými otázkami České republiky a budou chtít přistoupit na reformy nabízené pravicovými stranami. Koeficienty korelace u ukazatelů úrovně vzdělanosti v krajích

66

dosahují předpokládaných hodnot. Korelace počtu vysokoškolsky vzdělaných občanů k získaným hlasům v kraji je -0,7989. Vysoký je koeficient korelace u indexu stáří a věku. Dosahuje hodnot přes 0,5, existuje tedy vztah mezi věkem a získanými hlasy. Vzhledem k tomu, že výsledkem jsou záporné hodnoty, znamená to, že v krajích s vyšším věkovým průměrem by měla mít KSČM menší podporu. V porovnání se zdrojovými daty je možné tuto skutečnost vysvětlit tím, že v krajích, kde KSČM získalo nejvíce hlasů je velmi nízký věkový průměr a nízký index stáří. Přestože podíl seniorů je 14 %, je to vykompenzováno podílem dětí do 14 let, který se blíží 15 %. Věci Veřejné Tab. č. 24: Korelační koeficienty vybraných ukazatelů a získaných hlasů strany Věci veřejné v jednotlivých krajích. HLA

NEZ

MZD

VEK

SEN

INS

ZS

VS

INEZ

M

1

0,3603

-0,26

-0,47

-0,504

-0,527

0,4916

-0,444

-0,172

0,4659

HLA

1

-0,636

-0,568

-0,536

-0,568

0,6878

-0,729

-0,225

0,3903

NEZ

1

0,3717

0,242

0,4897

-0,436

0,8631

-0,358

-0,372

MZD

1

0,9425

0,9748

-0,68

0,7014

0,3135

-0,247

VEK

1

0,9251

-0,81

0,6106

0,5722

-0,228

SEN

1

-0,739

0,7941

0,2219

-0,314

INS

1

-0,677

-0,528

0,3829

ZS

1

-0,087

-0,379

VS

1

0,086

INEZ

1

M

Zdroj: Vlastní zpracování Politická strana věci veřejné se identifikuje jako strana pro občany respektující jejich názory. Jsou pro důchodovou reformu a odpovědné jednání již od mládí pro zajištění jistoty ve stáří. Propagovali podporu rodin s dětmi a státem garantovanou zdravotní péči. Z jejich billboardů je zřejmé pouze heslo: „Konec politických dinosaurů“. To vyznačuje zejména snahu dostat do vrcholné politiky nová jména a středovou demokratickou stranu. Jejich program byl tak i navržen, aby zaujal středového

67

nerozhodnutého voliče, který nechce již dále volit menší zlo a staré známé tváře. Proto se hlavní osobností strany stal Radek John, který byl známý z televizní obrazovky jako moderátor pořadu Na vlastní oči. Reportáže se vždy týkaly aktuálních problémů a objevovaly se zde i názory občanů na danou situaci. Středové orientaci strany odpovídají i korelační koeficienty. Žádný z ukazatelů nevykazuje výrazný vztah se získanými hlasy této strany. Nejvyšší hodnotu vykazuje korelace s indexem stáří tj. -0,527. Na to navazuje i korelace s průměrným věkem a podílem seniorů v kraji. Koeficient korelace u úrovně vzdělání a podílu domácností s příjmem nižším než životní minimum se pohybují kolem 0,4. Program této strany je orientovaný tak, aby si každý volič našel takové hodnoty, které jsou pro něj důležité. Zahrnuje jak sociální podporu rodin s dětmi, slevy na sociální pojištění, sociální dávky potřebným, ale také chtějí zamezit zadlužování a zvyšování deficitů a výdajů ze státního rozpočtu. 5.6.2. Korelace mezi použitými ukazateli Nejvyšší korelaci vykazují index staří s průměrným věkem, pak index stáří s podílem seniorů a podíl seniorů s věkem. Všechny tyto ukazatele vyjadřují téměř totožné informace a to o věkovém složení obyvatel v kraji. Vysoké kladné korelační koeficienty vykazuje podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva s průměrnou mzdou, věkem, indexem stáří a podílem seniorů. Negativní koeficient korelace má tento ukazatel ve vztahu s nezaměstnaností. Tato hodnota je vysvětlitelná tím, že pro vysokoškoláka je snadnější najít si zaměstnání než pro člověka se základním vzděláním.

5.7. Komparace předpokladů S. Lipseta o volební účasti s výsledky voleb v ČR Dle S. Lipseta volí muži více než ženy, vzdělanější lidé více než méně vzdělaní, ženatí volí více než svobodní. S pomocí vícerozměrného regresního modelu zjistím vliv těchto ukazatelů na volební účast v jednotlivých krajích. Zvolena je lineární funkční forma. :; = <: , =;>, >?

68

Přičemž předpokládám pozitivní vliv rostoucího procenta vysokoškoláků, pozitivní vliv rostoucího procenta mužů a pozitivní vliv růstu procenta ženatých mužů, respektive vdaných žen.

+ + + :; = < @ , , A : =;> >?

Získané odhady parametrů, standardních chyb a t-statistik:

2 = −24,9668 + 0,421803! + 0,425519! + 1,30328!B (0,116263)

t = 3,628 n = 15

(2,15771)

(0,293146)

0,1972

000 0 = 0,7436

4,446 F = 14,5375

FKRIT = 3,56

Analýza je provedena na 15 hodnotách zahrnujících 14 krajů a celorepublikový výsledek. Hodnoty reziduí se pohybují kolem nuly. Jako statisticky významné jsou označeny proměnné podíl vysokoškoláků v kraji a podíl ženatých/vdaných v kraji. Podíl mužů je statistiky nevýznamný a znamená to, že vyšší podíl mužů v kraji nemá významný vliv na volební účast. V modelu je dále ponechán pro celkové posouzení Lipsetovy teorie. Při vynechání proměnné muži by nedošlo k výrazné změně korigovaného koeficientu determinace. Graf č. 7: Graf reziduí pro lineární funkční formu

Lineární funkční forma 4 3

Rezidua

2 1 0 -1

1

2

3

4

5

6

7

-2 -3 -4 Zdroj: Vlastní zpracování

69

8

9

10

11

12

13

14

15

RESET test H0: Model je správně specifikován HA: Model není správně specifikován Po porovnání p-hodnoty s hladinou významnosti α = 0,05 nezamítám nulovou hypotézu a model je správně specifikován a proměnné jsou zvoleny správně. Tab. č. 25: RESET test Model Lineární

Testová statistika 1,65508

p-value 0,24429

Zdroj: Vlastní zpracování Test linearity H0: Vztah proměnných je lineární HA: Vztah proměnných není lineární Nulová hypotéza není zamítnuta na 5% hladině významnosti. Vztah proměnných

je lineární. P-hodnota u obou testů je větší než C. Tab. č. 26: Test linearity Model Lineární

Test Test linearity založený na čtvercích hodnot Test linearity založený na logaritmech hodnot

Testová statistika

p-value

6,797

0,0786

4,601

0,2034

Zdroj: Vlastní zpracování Analýza rozptylu a F-test H0: Model je statisticky neprůkazný HA: Model je statisticky průkazný Tab. č. 27: Analýza rozptylu logaritmického modelu TSS 201,674

ESS 161,053

 0,7986

RSS 40,6208

000 0 0,7436

R 0,8936

Zdroj: Vlastní zpracování Model je statisticky průkazný. FKRIT hodnota je menší než F-statistika zjištěná F-testem. Analýza rozptylu vykazuje, že variabilita je vysvětlena ze 79,86 %. 20,14 % zůstává nevysvětleno.

70

Testy heteroskedasticity H0: Homoskedasticita HA: Heteroskedasticita Whiteův i Breush-Paganův test nezamítá homoskedasticitu v modelu při 5% hladině

významnosti.

Chybový

člen

má

konstantní

rozptyl,

v modelu

je

identifikována homoskedasticita. Tab. č. 28: Testy heteroskedasticity chybového členu Test Whiteův test Breush – Paganův test

Testová statistika 9,56789 1,25963

p-value 0,386585 0,738742

Zdroj: Vlastní zpracování Test multikolinearity Testem kolinearity jsem zjistila hodnoty VIF faktorů jednotlivých proměnných. Ani jedna z těchto hodnot není větší než 10. V modelu není kolinearita proměnných. Tab. č. 29: VIF vysvětlujících proměnných Proměnná

VIF

VYS

1,355

MUZ

1,412

ZEN

1,118

Zdroj: Vlastní zpracování Testy normality H0: Normalita chybového členu HA: Nenormalita chybového členu Nulová hypotéza není zamítnuta při 5% hladině významnosti. Chybový člen má normální rozdělení. Testová statistika zjištěná na základě χ2-testu je 1,572.

71

Tab. č. 30 : Test normality chybového členu Test Chí-kvadrát test Zdroj: Vlastní zpracování

Testová statistika 1,572

p-value 0,45561

Graf č. 8: Test normality

Zdroj: Vlastní zpracování

Lineární regresní model pro zjištění vlivu vybraných proměnných na volební účast v krajích splňuje všechny provedené testy. Zvolená funkční forma je statisticky průkazná. Model vysvětluje 79,86 % variability, proto ho mohu označit za velmi spolehlivý. Hodnoty parametrů vypovídají o tom, že růst podílu vysokoškoláků má pozitivní vliv na volební účast, zvýšení podílu mužů v kraji má také pozitivní vliv a stejně tak i rostoucí podíl ženatých/vdaných lidí má pozitivní vliv na celkovou volební účast v kraji i celé ČR. D = −24,9668 + 0,421803: + 0,425519=;> + 1,30328>? :;

Výsledky regresní analýzy potvrzují názor S. Lipseta, tedy, že lidé s vyšším vzděláním, muži a lidé, kteří jsou vdaní či ženatí pozitivně ovlivňují volební účast. Vzhledem ke klesající volební účasti v posledních letech, kdy volič může být zmatený

72

volební kampaní, kterou používají vládnoucí politické strany, je důležité vědět, kdo je tím kdo chodí nejvíce volit a ještě ho v tom podpořit a současně zjistit slabá místa a proč nepůsobí kampaň na ty ostatní. Podle testu je nejspolehlivějším voličem muž s vysokoškolským vzděláním a rodinou.

5.8. Použitá reklama ve volbách V loňském roce se víc než kdy jindy objevovaly negativní reklamy. Jednou z jejich forem byly weby zaměřené proti konkrétním stranám. Na ČSSD útočila ODS s webem nazvaným „ČSSD proti vám“ dostupný z http://cssdprotivam.cz/. ODS měla také své stránky, tentokrát na objednávku od ČSSD nazvané „Modrá nemoc“ dostupné z http://www.modranemoc.cz/. ČSSD si proti ODS připravila i letáky. Je možné si je prohlédnout například na sociální síti facebook ve fotogalerii skupiny Modrá nemoc ODS TOP 09. Obr. č 12: Leták s negativní reklamou namířenou proti ODS a TOP 09

Zdroj: Facebook.com

Jako velice nápaditou negativní reklamu považuji starou oranžovou sanitku Škoda 1203 na které byl nápis „Nemyslíš, zaplatíš mnohem víc“. Pohotovou reakcí na tuto reklamu se objevily modré sanitky, které si pořídila ČSSD. Byly na nich fotografie úhlavních nepřátel z ODS a heslo „Budete platit za 160 nemocí“. Samozřejmě další negativní reklamy se objevily i na billboardech. Jako příklad uvádím ty, na kterých je Jiří Paroubek označen za lháře, který slibuje nesplnitelné.

73

Obr. č. 13: Billboard namířený proti ČSSD

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/volebni-antikampan-paroubek-bojuje-proti-kocovine-necas-kasle-nalidi-1kz-/domaci.asp?c=A100406_163009_domaci_kop

TOP 09 bylo během kampaně a při používání negativní reklamy spojováno s ODS. Jejich volební program byl velmi podobný. Dokazuje to i leták na Obr. č. 12 uvedený výše. Je nutné upozornit ještě na jeden z billboardů, který byl velmi nápaditý, i když mohl mnoho občanů České republiky přivést k nelibosti k dané straně, protože je obtěžují i na dovolené. ODS vytvořila sérii fotografií, na nichž se postupně svlékají čtyři členové strany z obleků do plavek. Na posledním z nich je nápis „Tady nás pusťte k vodě“. Všechny čtyři jsou postupně rozloženy při cestě do oblíbené dovolenkové destinace českých turistů - Chorvatska. Když se občané vraceli domů, politici se také vraceli do obleků s heslem „Všude dobře doma nejlépe“. Obr. č. 14: Billboard ODS umístěný v Chorvatsku

Zdroj:http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/nahy-topolanek-v-kampani-umyslne-i-nevedomky.html

74

Tímto nápadem se inspirovaly členky strany Věci Veřejné a také se svlékly do plavek. (Obr. č. 15) Obě tyto kampaně jsou již z roku 2009. V této době vynakládaly politické strany výdaje na předčasné volby, které nakonec neproběhly a dočasná vláda Jana Fischera vládla až do voleb v roce 2010. Některé z těchto výdajů se proto mohou objevit i v údajích z výročních zpráv za rok 2010 v podobě faktur s odloženou splatností. Obr. č. 15: Billboard strany Věci veřejné „Kluky pusťte k vodě…volte naše holky“

Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/pustte-kluky-k-vode-volte-holky-paroduji-veci-verejne-kampan-odspxx-/domaci.asp?c=A091006_165501_domaci_jw

Jednou z největších reklam se prezentovala strana Věci veřejné, která umístila „obří“ billboard na lešení rekonstruovaného domu v Praze. Je na ní i časomíra s odpočtem do voleb. Foto je uvedeno v příloze č. 2 společně s dalšími příklady pozitivních i negativních reklam. Na billboardech ODS se objevoval Petr Nečas ve velmi rozhodném postoji, který vyjadřuje sílu tohoto člověka dojít k reformám a dostát svým slibům. Na sobě má vždy modrou kravatu, což je barva, která je pro ODS charakteristická. Negativní billboardy proti ODS jsou také v modré barvě s obličejem předsedy ODS. Vyjadřuje zejména výhružky občanům, co vše je čeká, pokud budou volit ODS. Jiří Paroubek dominoval plakátům ČSSD. Je na nich vyobrazen jako sympatický usměvavý člověk, který slibuje, že se budete mít pořád stejně. Negativní reklama proti ČSSD je v tvrdém a přísném výrazu tváře Jiřího Paroubka, který na ní vypadá jako „diktátor“. Na těch ostatních je označen za lháře s nesplnitelnými sliby. Objednatelé upozorňují na to, co může ekonomice České republiky způsobit vláda ČSSD. Modrá barva je typická i pro stranu Věci Veřejné, která

75

má ve svém čele populárního publicistu Radka Johna. Strana práv občanů navrátila do politiky „nejznámějšího českého důchodce“ Miloše Zemana. Jako velmi dobře zvládnutou reklamu bych zhodnotila předvolební billboardy s Karlem Schwarzenbergem. Na mě jako voliče působí vtipně a přitom na nikoho neútočí. V posledním týdnu se hlavní rivalové zaměřili na konfrontaci Petra Nečase a Jiřího Paroubka. Velkou paniku mezi občany vyvolaly složenky typu A na úhradu státního dluhu rozesílané TOP 09. V kampani politických stran se samozřejmě nevyskytovaly pouze billboardy. Strany využívaly i dalších prostředků, aby občany zaujaly. Mezi klasické formy propagace patří letáky do schránek, tvorba webových stránek, drobné dárkové předměty. ČSSD opět rozdávala své klasické růže. Nejdůležitějšími sdělovacími prostředky jsou televize a internet. V televizi získaly strany čas k propagaci, na který mají nárok. Velký prostor dostávají strany v politických diskusních pořadech ať už v České televizi v Otázkách Václava Moravce nebo v nedělní Partii na televizi Prima. Větší strany pořádají i předvolební meetingy a setkání s voliči přímo na ulici. Příkladem je multimediální outdoorové studio Volby v kostce, které využila ČSSD. V kostce probíhaly diskuze s ekonomy, odborníky a politology, které byly promítány na velkoplošné obrazovce. V průběhu května těsně před volbami se objevovaly v ulicích stánky, u kterých stáli sami kandidáti nebo příznivci propagující svoji stranu. Občané tam mohli získat nejenom informace o volebním programu a dárkové předměty, ale mohli se jich i zeptat co je zajímá.

5.9. Zhodnocení a doporučení Přestože strany najímají na své kampaně odborníky i ze zahraničí a snaží se navázat na proces kampaní ve Spojených státech, kde je průběh kampaně opravdovou vědou. Bohužel v České republice se jedná opravdu pouze o napodobeninu. Namísto promyšlené negativní, nebo srovnávací reklamy vzájemně hledají jak na sebe vzájemně najít něco, čím by si voliči druhého kandidáta znelíbili. Výsledkem potom není více hlasů pro stranu, ale nižší účast při volbách. Strany si nechávají od odborníků provádět předvolební průzkumy. Přesto plakáty, které strany používají, jsou pouze útočné a většinou bez nápadu. V předchozí analýze jsem i já využívala výsledků volebních průzkumů. Namísto původního záměru využít vlastního dotazníkového šetření jsem

76

převzala údaje z Centra pro výzkum výzkum veřejného mínění. Uvážila jsem jejich výsledky jako spolehlivější vzhledem ke zkušenostem s dotazníky a množstvím m respondentů, které využívají. Přesto by strany stran v předvolebním průzkumu neměly zapomínat na důležité otázky, které by jim m měly pomoci při kampani. pani. Příklad otázek, které by v předvolebním dotazníku neměly chybět, uvádím v příloze č. 3. Společně s růstem intenzity kampaně se prodlužuje i délka kampaně. Strany, které mají více finančních prostředků, mohou začít s kampaní mnohem dřív než malé strany, stra které mají na kampaň málo peněz. Politické strany podílející se aktivně na politickém životě země získávají od státu jednak příspěvek na svoji činnost, ale také ta příspěvek na volební náklady. Graf. č. 9:: Politické strany v ČR a výše příspěvku ze státního ho rozpočtu na volební náklady v roce 2010 v Kč

Příspěvek ze státního rozpočtu

Příspěvek ze státního rozpočtu na volební náklady 120 000 000 100 000 000 80 000 000 60 000 000 40 000 000 20 000 000 0

Politická strana

Zdroj: Výroční zprávy politických stran za rok 2010, vlastní zpracování Výše příspěvku se odvíjí od toho, kolik procent hlasů získala strana ve volbách do Poslanecké sněmovny. Nárok má strana, která získá alespoň 1,5 % z celkového počtu platných hlasů. (Lajtkepová, 2007) Lze říci, že strany, které mají na volební volebn kampaň více prostředků ať už zee státního rozpočtu nebo z darů, mají větší možnost zaujmout voliče. Kampaň ostatních stran, které nejsou v grafu uvedeny, zahrnuje jen letáky a u některých

77

i ojedinělý volební spot. Vzhledem k tomu, že na jaře neviděli voliči na billboardech nikoho jiného, než již dlouho známé tváře z ČSSD, ODS a TOP 09, je zcela zřejmé, proč právě tyto strany získaly nejvíce hlasů. Ve vládě se po volbách objevili znovu, jak je nazvaly Věci veřejné, „dinosauři“. Navíc poté, co strany vynakládaly stamiliony na předvolební propagaci, hned v červnu začaly jednat o tom, že na předvolební kampaň by měl být zaveden limit ve výši 100 milionů. Jakým způsobem může na občany působit to, jak se někteří politici stěhují z postu na post? Je v moci jednoho člověka rozumět všem resortům? Uvádím několik příkladů. (Vlada.cz, 2010) -

Alexandr Vondra je politikem za ODS. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově (dále jen UK). Zastával funkci ministra zahraničních věcí, následně byl místopředsedou vlády pro evropské záležitosti a v současné vládě je ministrem obrany.

-

Vlasta Parkanová vystudovala Právnickou fakultu na UK. Je bývalou členkou ODA a KDU-ČSL. Nyní působí v TOP 09. Prošla už funkcí ministryně obrany a ministryně spravedlnosti. V roce 2010 byla zvolena místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. (Vlastaparkanova.cz, 2010)

-

Jaromír Drábek, člen strany TOP 09, vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT. Následně pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu energetickém, nyní je ministrem práce a sociálních věcí.

-

Radek Šmerda vystudoval Právnickou fakultu UK. Působil jako poradce ministra obrany, následně jako náměstek ministryně obrany Parkanové. Ve vládě působí jako ministr dopravy.

-

Petr Nečas, předseda vlády, vystudoval Přírodovědeckou fakultu J.E. Purkyně v Brně. V politice působí od roku 1991. Byl členem zahraničního výboru, následně prvním náměstkem ministra obrany. Od roku 2006 byl ministrem práce a sociálních věcí. U některých z těchto politiků se dá již hovořit jako o „dinosaurech“. V politice se

pohybují dlouho a prošli více obory zájmu. Na jednu stranu mají již mnoho zkušeností, na druhou stranu jen těžko hledám spojení biologie se zahraniční politikou. Tváře objevující

78

se dlouho nejen v politice, ale i na předvolebních plakátech rok co rok mohou voliče unavit. Proto pak mohou jít k urnám ze setrvačnosti s tím, že tam stejně nikdo lepší není a zvolí „menší zlo“. Za největší problém použitých kampaní vidím přístup politických stran ke kampani. Negativní reklama může být velice účinným nástrojem, pokud se umí správně využít. Reklama v roce 2010 se podobala výtisku bulvárního časopisu. Přes fakt, že časopisy a noviny tohoto druhu jsou pro lidi jednodušší na čtení a čtou je i lidé, kteří se o politiku nezajímají. Ve mně jako ve voliči to zanechává určitou dávku znechucení. Možná to je důvodem proč téměř 20 % voličů dalo své hlasy menším stranám a ČSSD zvítězilo s pouhými 22 % hlasů. Když vezmu v úvahu volební účast, která byla u voleb do PS necelých 63 %, tak z celkového počtu registrovaných voličů získala vítězná strana pouze 14 % hlasů. Dle mého názoru se v tomto případě nedá mluvit o vítězství. Jako velmi trefné heslo pro tyto volby bych zařadila pořekadlo: „Když se dva perou, třetí se směje.“ Zatímco ODS a ČSSD vymýšleli jak na sebe upoutat pozornost agresivní reklamou, ostatní strany vedly stranou svoji kampaň a uspěly. Věci veřejné raději nepropagovaly žádnou z myšlenek své strany, pouze chtěly dostat nové politiky do Poslanecké sněmovny. TOP 09 vytvořila nápaditou reklamu, která měla inteligenci i vtip, nikoho neurážela a byla zajímavá. Na mítincích rozdávali např. plechovky se „špičkovým předvolebním gulášem“. Přestože Strana zelených v roce 2010 neuspěla ve volebním boji, její kampaň byla také utvořena velmi hezky. V příloze č. 3 uvádím leták, vypadající jako štítek z trička s hesly nepereme peníze, nežehlíme politické chyby, nepoužíváme chemické látky, stálobarevné, nesušíme si nic pro sebe. Pro tuto stranu mladí designeři vytvořili Kolekci pro zelené. Její součástí jsou například trička se zelenými plícemi a nápisem „Chci dýchat čerstvý vzduch“. V kampani z roku 2010 bohužel nevidím posun směrem vpřed v preciznosti propagace. Volební účast byla ještě nižší než v roce 2006. Voliče tedy opět nepřesvědčili o tom, že jejich hlas má sílu něco změnit. Namísto, aby vysvětlili, jakým způsobem chtějí v případě svého zvolení řešit aktuální problémy a objasnit voličům proč k daným krokům musí přistoupit, vymýšleli čím urazit svého konkurenta.

79

6. Diskuse Politické strany by v předvolebním období měly využívat volební propagace k získání nerozhodnutého voliče na svoji stranu. K tomu mají k dispozici neomezenou škálu propagačních prostředků. Politická reklama je v České republice mladou disciplínou, která se aplikuje od roku 1989. V roce 1996 se konaly první volby do Poslanecké sněmovny České republiky. Volební účast byla 76 %. Od té doby voličů ubývá a ani rozvíjející se volební kampaň nedokáže občana natolik zaujmout, aby se stal voličem. Společně s volební účastí klesá i důvěra ve schopnosti politiků. Dokazují to nejenom průzkumy veřejného mínění, ale je to zřejmé i z rozložení hlasů, které politické strany získávají. Varovným signálem, že je nutné situaci na politické scéně stabilizovat, by měly být hrozící předčasné volby v roce 2009. Vládě byla vyslovena nedůvěra v době předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Přestože naše problémy zatím nejsou tak velké jako krize v Řecku, Irsku a dalších zemích PIIGS, v případě, že by k něčemu podobnému došlo, tak jsme již v Evropské unii vytvořili nedůvěru a pomoc by se žádala velmi těžko. Jak z výše uvedeného vyplývá, že česká politika nemá problém se prezentovat jenom na domácí scéně, ale i před celým světem. Na obranu námi zvolených zástupců je nutné říct, že téměř každá země má za sebou svůj vlastní skandál. Český prezident Václav Klaus se stal, trochu nešťastně, terčem posměchu za zcizené pero při tiskové konferenci s chilským prezidentem. V Americe se blíží prezidentské volby a Barack Obama zneškodnil nejhledanějšího teroristu světa. Přestože důkazy o jeho smrti nejsou zveřejněné, Obama je oslavovaným hrdinou v celých Spojených státech. Zasáhnul citlivé místo svých voličů, kteří ztratili své blízké 11. září 2001. Politické strany začali zintenzivňovat svoji politickou kampaň po volbách v roce 2002. Volební účast byla pouze 58 %. To znamená, že 42 % voličů nezaujal žádný z kandidátů natolik, aby obětoval několik minut pro cestu k urně ke zvolení svého zástupce. V roce 2006 proto začaly strany využívat více komunikačních kanálů s lidmi. Objevily se první pokusy o negativní reklamu. Strany k již osvědčeným letákům a billboardům přidali také moderní technologie. Museli využít průzkumů veřejného

80

mínění. Lídři navštěvovali televizní diskuse, aby mohli vyjádřit svůj názor a říci, proč nevolit oponenta. Dá se říci, že propagace určitým způsobem zapůsobila. Volební účast byla v roce 2006 64,47 %. Vládě byla v roce 2009 vyslovena nedůvěra a ČSSD vycítila svoji šanci získat voliče na svoji stranu. Propagace v roce 2010 byla velmi agresivní a intenzivní. Přes veškeré snahy volební účast klesla o 2 %. Kandidáti udělali zásadní chybu. Ve své negativní reklamě se věnovali útokům na lídra konkurenční strany. Každá ze stran měla ve svých programech reformní kroky a změny, které by chtěla provést. Například zjednodušení zákonů, aby se v nich nevyskytovalo tolik výjimek a byly přístupnější pro obyčejné lidi. Slibovali přímou volbu prezidenta, podporu české kultury, zabránění úbytku zemědělské půdy. O těchto tématech lidé nevědí, protože programy stran jsou příliš dlouhé, aby je četli a na billboardech viděli pouze urážky jiných, nebo nereálné sliby. Politické strany by se měly zaměřit na vysvětlování svých činů lidem a negativní reklamu by neměly používat, pokud zcela nepochopili její význam.

7. Závěr Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se konaly 28. - 29. května 2010. Každá ze stran vytvořila svůj program, ve kterém nastínila, co vše by chtěli změnit v případě jejich vítězství. ČSSD v čele s předsedou Ing. Jiřím Paroubkem je strana ideologicky zaměřená na svobodu, rovnost, odpovědnost státu za vzdělávání, zdravotnictví. Volební program byl zaštítěn heslem „Lepší budoucnost pro obyčejné lidi“. Na svých billboardech se zaměřili na rodiny s dětmi, seniory, zdravotnictví a sociální oblast. ODS a RNDr. Petr Nečas jsou zastánci podnikání, soukromého vlastnictví, individuální odpovědnosti. Kampaň byla určena lidem, kterým není lhostejné zadlužování státu, deficit státního rozpočtu a rostoucí počet seniorů. KSČM zastává socialismus a odmítá demokracii, která se opírá o společenské postavení a peníze. Kampaň zaměřili na spravedlivou mzdu, zachování zákoníku práce, netoleranci k omezování sociálních jistot všech generací, nebo třeba výstavbu bytů pro mladé rodiny. TOP 09, jako nově vzniklá strana se vyznačuje principem tradice, odpovědnosti a prosperity. Ve své kampani bojovali proti korupci, chtěli spravedlivé daně, nižší veřejné výdaje, podporovat vědu a výzkum, mezinárodní stabilitu a zajistit bezpečí a mír. Nešli by do vlády, která nebude likvidovat deficit

81

státního rozpočtu. Věci Veřejné v čele s publicistou Radkem Johnem vychází z hodnot T. G. Masaryka, tedy, že demokracie je především hovorem mezi rovnými. Proto například předseda John byl zvolen v internetové volbě a na jejich webových stránkách mohou občané hlasovat o aktuálních problémech a vyjadřovat své názory. Kampaň vedli s heslem „Konec politických dinosaurů“. Ve volebním programu měli státem garantovanou zdravotní péči, stop zadlužování, snížení počtu úředníků, podporu rodin s dětmi a další. Vítěznou stranou se stala ČSSD, která získala 22,08 % hlasů těch voličů, kteří skutečně přišli. Na druhém místě byla ODS (20,22 %), třetí TOP 09 (16,7 %), čtvrtá KSČM (11,27 %) a páté Věci veřejné se ziskem 10,88 % hlasů. Žádná další strana se nedostala přes 5% hranici hlasů, přes kterou je nutné se dostat, aby strana získala mandát v Poslanecké sněmovně. Po volbách se utvořila koalice ODS, TOP 09 a Věci Veřejné, která tak získala většinu v PS se 118 poslanci. Sestavením vlády byl pověřen Petr Nečas z ODS. Po roce působení vlády dochází ke krizi a znovu se hlasuje o vyslovení nedůvěry vládě na základě návrhu opozice. Spouštěcím mechanismem jsou skandály šířící se ze strany Věci veřejné, kde dochází k vnitřním rozporům a kvůli kauze s bezpečnostní agenturou ABL je nucen odejít Vít Bárta z funkce ministra dopravy. Vyměněn byl i Radek John ve funkci ministra vnitra. Oblíbenost vládnoucích politiků, dle průzkumů veřejného mínění, klesala již předtím. Z průzkumů v březnu 2011 je patrné, že v případě konání voleb v tomto období by se voliči přiklonili k ČSSD, která by získala 35 % hlasů, ODS by byla na druhém místě s 22 %. Za změnu názorů mohou zejména reformní kroky, které se rozhodla provést současná vláda a škrty v jednotlivých resortech, které snížili platy státním zaměstnancům. Dle průzkumů si občané přejí, aby se přísněji posuzovala morálka našich zástupců zejména při obvinění z trestného činu, nebo úmyslné lži. V průběhu předvolebního období strany využívaly různých způsobů propagace. V roce 2009 téměř došlo k předčasným volbám a proto se předvolební billboardy a reklamy začaly objevovat již na podzim, přestože volby byly až v květnu následujícího roku. Tato až přehnaně dlouhá kampaň stála strany mnoho finančních prostředků. Z výročních zpráv jsem zjistila, že nejvíce peněz na svoji kampaň vynaložila ODS, hned za ní byla ČSSD. Tyto výdaje však neměly příliš kladný vliv na počet získaných hlasů. Při

82

využití regresní analýzy jsem došla ke kladné hodnotě parametru u proměnné výdaje na volby, ale rozdíl mezi získanými hlasy ODS a ČSSD byl tak malý, že se o výrazném vlivu nedá hovořit. Mnohem podstatnější je způsob a nápad při vedení kampaně. Dále jsem se pokusila zjistit, zda na získané hlasy nemá vliv počet kandidátů jednotlivých stran. V tomto případě nebylo možné provést regresní analýzu, protože hodnoty vykazovaly nezávislost těchto dvou veličin. Malé strany získaly téměř stejné procento hlasů, přestože počet kandidátů se pohyboval od 0 do 180. Strany, které měly více, než 300 kandidátů pak dosahovaly velice rozdílných výsledků. Jsou mezi nimi vítězové, ale i ti, kteří se nedostali přes hranici 5 %. Indexy vyjadřující vztah mezi získanými hlasy a získanými mandáty přinesly zajímavé výsledky. V roce 2006 podporovalo vládnoucí strany 91,02 % zúčastněných voličů. V roce 2010 se tato hodnota snížila na 81,15 % hlasů. Voliči více rozložili své hlasy mezi menší strany, než aby podpořili současné lídry. Strany KDU-ČSL a Strana zelených se vůbec nedostala do sněmovny v důsledku skandálů v obou stranách a současně odchodem politiků z KDU-ČSL do nově vzniklé TOP 09. Pro získání většiny bylo nutné v roce 2006 obdržet více než 48,89 % hlasů. V roce 2010 stačilo na většinovou vládu pouze 41 %. Koalice získala 47,8 % hlasů. Podpora politických stran je v krajích různá. Reklamní kampaň byla ve všech krajích stejná, ale životní podmínky a potřeby jsou v každém kraji jiné, proto jinak působí propagace na voliče. ČSSD získala nejvíce hlasů v Moravskoslezskiém kraji, naopak nejméně v Praze. ODS v Moravskoslezském kraji získala málo hlasů a v Praze nejvíce. TOP 09 přestože skončila až třetí, tak dominovala v Praze, kde zvítězila, stejně jako ODS se propadla v Moravskoslezském kraji. KSČM v Praze získala pouze 6,53 %. Věci veřejné měly velice rovnoměrné výsledky, protože ve své kampani nenabízeli žádné extrémní řešení. Zisk hlasů se pohybuje v krajích od 9 do 12 %. Největší variační rozpětí vykazuje ODS. Zisk v jednotlivých krajích je možné vysvětlit demografickými ukazateli, které ovlivňují rozhodování občanů. Největší vliv vykazuje nezaměstnanost. Jejíž výše snižuje hlasy pro ODS a TOP 09 a ty pak dostává ČSSD nebo KSČM. Stejně intenzivně působí i výše průměrné mzdy. Bohatší kraje volí ODS a TOP 09. Ty chudší se nechají zlákat sociální politikou ČSSD. Věci veřejné výrazně neovlivňuje žádný z těchto ukazatelů.

83

Při snaze potvrdit tvrzení Lipseta o pozitivním vlivu vybraných skupin obyvatel na volební účast jsem zjistila, že vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných občanů má pozitivní vliv na volební účast, více volit chodí také muži a ženatí muži či vdané ženy. Vzhledem ke klesajícímu trendu volební účasti od roku 2002 se volební propagace zintenzivnila a strany jsou v útoku na voliče agresivnější. Kampaně trvají mnohem déle než dřív a reklama útočí takřka na každém rohu. Trendem roku 2010 se stala negativní reklama. Cílem této reklamy by mělo být poukazování na slabiny v kampani konkurenta. České politické strany vzaly negativní reklamu po svém a útočily na předsedy stran. Předvolební propagace se stala fraškou a voliči nemohli spolehlivě vědět, co jim politické strany slibují do následujících čtyř let. ČSSD a ODS se předháněli v tom, kdo vymyslí útočnější reklamu na toho druhého a zapomněli, že by měli tvořit vlastní reklamu, aby občané věděli, co je čeká, když zvolí tu či onu stranu. Některé kampaně byly nápadité. Například politici svlékající se do plavek na billboardech cestou do Chorvatska z roku 2009. Zajímavé ačkoli ne zcela domyšlené do konce byly rozeslané složenky na zaplacení státního dluhu od TOP 09. Strany využili i dalších prostředků, aby zaujali své voliče. ČSSD postavila na náměstí velkých měst kostku, kde pořádala diskuze s odborníky a promítala je na velkoplošnou obrazovku. Strana zelených vyráběla ekologická trička. Dle mého názoru strany, které měli zajímavější druh propagace, protože na sebe neútočili, získaly méně hlasů. Hlavní důvod vidím v tom, že ČSSD a ODS získala své hlasy od kmenových voličů, kteří je volí pravidelně a neodradila je ani „nadávková reklama“, kterou se obě strany vyznačovaly. Je nutné upozornit na fakt, že pouze o 3 % méně hlasů než ODS získala TOP 09, která je stranou novou, přestože jsou v ní již dlouho známé tváře. Ve své kampani neútočili, pouze vtipnými hesly upoutávali pozornost občanů a zvedali jim náladu třeba při cestě po dálnici. Pozitivně působil i dle průzkumů oblíbený politik Karel Schwarzenberg. Způsob propagace ČSSD a ODS hodnotím ve volbách do PS v roce 2010 jako ne zcela zdařilou. Byla příliš agresivní na to, aby si mohli získat podporu. Jako povedenou hodnotím kampaň TOP 09 i Věcí veřejných. KSČM byla zastíněna bojem mezi lídry. Jak ukázaly výsledky voleb a provedené analýzy, obrovská kampaň a vyhozené stamiliony korun stranám k hlasům nepomohou, pokud nebudou plnit své volební sliby a nevyvarují se skandálům a rozporům uvnitř svých stran již v průběhu celých čtyř let.

84

Stranám bych doporučila provádět průzkumy veřejného mínění a následně se jimi hlavně řídit. Nepředpokládám, že by strany zjistily z volebních průzkumů, že si lidé přejí útok na Paroubka nebo Nečase. Předvolební propagace je samozřejmě nutná. Voliči tak poznají jaký je program jednotlivých stran a co by chtěli změnit. Je dobré využívat přímého kontaktu s lidmi například volebními stánky a vysvětlit jim, proč chtějí zavést právě takovou reformu, jakou chtějí. Každého občana jistě potěší, pokud dostane drobný reklamní předmět. Česká povaha je taková, že když je něco zadarmo, tak to člověka potěší, i kdyby to byla sebevětší hloupost. Důležitá je samotná reprezentace kandidáta jako člověka. Není tím míněno obcházení dětských domovů a různých nadací, ale to jak se prezentují v rámci slušného chování. Nelze se chovat k lidem mile pouze v předvolebním období. Jako nejdůležitější považuji trpělivost a neustálou snahu informovat občany o dalším postupu. Když strany tvoří volební program, měly by se zamyslet nejenom nad tím, co vše do programu zahrnou, ale hlavně jakým způsobem by každou věc z jejich seznamu realizovali. Lídři strany by si ušetřili horké chvilky v diskusních pořadech, kdy nejsou schopni moderátorovi vysvětlit, jak chtějí danou reformu provést v případě svého vítězství. Za neméně podstatné považuji i schopnost informovat občany v průběhu celého období. Lidé se často bouří proti reformám a nechtějí změny z toho důvodu, že je politici nedokážou nebo nechtějí vysvětlit. Občané pak mají informace pouze z tisku a televize od redaktorů a publicistů, jejichž názor může být zkreslený. Podle mého názoru je právě v této oblasti největší nedostatek, který snižuje důvěryhodnost českých politiků a ubírá jim cenné hlasy ve volbách, které jim nevrátí ani sebelepší propagace.

85

8. Přehled literatury ANTOŠ M., Principy voleb v České republice: (doplněno o srovnání se státy Evropské unie). Praha: Linde, 2008. 191 s. ISBN 978-80-7201-734-8 BOUČKOVÁ J., Vybrané aplikace marketingu – politický marketing. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995. 73 s. ISBN 80-7079-653-7 BRADOVÁ E., Negativní kampaně a politická reklama ve volbách. 1. vyd. Olomouc: Periplum, 2008. 134 s. ISBN 978-80-86624-44-0 DANČÁK B., HLOUŠEK V. Parlamentní volby 2006 a česká politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2006. 276 s. ISBN 80-210-4161-7 DVORSKÁ-KRUPKOVÁ L., Teorie veřejné volby: Určeno pro studenty fakulty financí a účetnictví. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1994. 55 s. ISBN 80-7079-700-2 HUŠEK R., Ekonometrická analýza. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. 368 s. ISBN 978-80-245-1300-3 KOŽÍŠEK J., Ekonomická statistika a ekonometrie. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2005. 175 s. ISBN 80-01-03229-9 KREJČÍ J., Kvalita výzkumů volebních preferencí. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004. 262 s. ISBN 80-7330-056-7 KREJČÍ O., Kniha o volbách. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1994. 353 s. ISBN 80-8560588-0 KREJČÍ O., Nová kniha o volbách. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2006. 481 s. ISBN 80-86946-01-0 LAJTKEPOVÁ E., Veřejné finance. 1. vyd. Brno: AKADEMICKÉ NAKLADELSTVÍ CERM®, s.r.o., 2007. 151 s. ISBN 978-80-7204-495-5 LEES-MARSHMENT J., LILLEKER D. G. Political Marketing. A komparative perspecitve. Manchester, 2004. Manchester University Press. LEES-MARSHMENT J., ROBERTS j., Why it didn´t work for Labour. Political Marketing and the 2005 Election: the importace of thinking before you target. Position Paper for presentation at Chartered Institute of Marketing (CIM). London, 2005

86

LILLEKER D. G. Key Concepts in Political Communications. London, 2006. SAGE Publications. LIPSET S. M. Political man. The Social Base sof Politics. New York: Doubleday and Co., 1960. 477 s. ISBN 0801825229 OCHRANA F., Veřejná volba a řízení veřejných výdajů. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2003. 184 s. ISBN 80-86119-71-8 OUTLÝ J., Strany a stát, volby a finance (Vybrané aspekty primárních voleb a financování politických stran). 1. vyd. Olomouc: Periplum, 2003. 136 s. ISBN 80-86624-12-9 PFAU M., KENSKI H. C. Attack politics: strategy and defense. New York: Praeger, 1990. 194 s. ISBN 027593375X ROMANOVÁ, Alena. Problematika financování politických stran. Brno, 2006. 54 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. ŠARADÍN P., Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 161 s. ISBN 978-80-244-1876-6 ŠARADÍN P., Politické kampaně, volby a politický marketing. 1. vyd. Olomouc: Periplum, 2007. 142 s. ISBN 978-80-86624-36-5

8.1. Elektronické zdroje ČSSD [online]. c2009 [cit. 2011-05-09]. Střednědobý program. Dostupné z WWW: . ČSÚ [online]. 07.06.2010 [cit. 2011-05-12]. Průměrné mzdy v ČR a krajích v 1. čtvrtletí roku 2010. Dostupné z WWW: . ČSÚ [online]. 13.05.2009 [cit. 2011-05-17]. Rozdělení domácností a osob podle příjmových skupin

a

životního

minima.

.

87

Dostupné

z

WWW:

ČSÚ [online]. 31.12.2010 [cit. 2011-05-17]. Věkové složení obyvatel. Dostupné z WWW: . Facebook.com [online]. 2010 [cit. 2011-05-12]. Volební billboardy. Dostupné z WWW: . HOVORKA, Michael . Podnikatel.cz [online]. 13.5.2010 [cit. 2011-05-09]. Politické strany využívají české závisti, po volbách slibují vyšší daně pro bohaté. Dostupné z WWW: . KOPECKÝ, Josef. IDnes.cz [online]. 06.04.2010 [cit. 2011-05-12]. Volební antikampaň. Dostupné z WWW: . KRAUS, Tomáš . Eurozprávy.cz [online]. 25.03.2010 [cit. 2011-05-12]. Na billboardech TOP 09

je

rentgenový

snímek

Karla

Schwarzenberga.

Dostupné

z

WWW:

. KSČM [online]. c2003-2010 [cit. 2011-05-09]. Loga KSČM. Dostupné z WWW: . KSČM [online]. c2003-2010 [cit. 2011-05-09]. Naše strana - KSČM. Dostupné z WWW: . KSČM [online]. c2003-2010 [cit. 2011-05-09]. Naše strana - KSČM. Dostupné z WWW: . KSČM [online]. c2003-2010 [cit. 2011-05-09]. Otevřený volební program KSČM pro volby do PS PČR 2010. Dostupné z WWW: . KSČM [online]. c2003-2010 [cit. 2011-05-09]. Vedení ÚV KSČM. Dostupné z WWW: . KUNŠTÁT, Daniel. CVVM [online]. 21.04.2011 [cit. 2011-05-11]. Stranické preference a volební

model

v

dubnu

2011.

Dostupné

.

88

z

WWW:

KUNŠTÁT, Daniel. CVVM [online]. 30.03.2011 [cit. 2011-05-11]. Důvěra vrcholným politikům. Dostupné z WWW: . LEINERT, Ondřej. Parlamentní listy.cz [online]. 16.02.2010 [cit. 2011-05-12]. Čemu se divíte, fotky

na

billboardy

stahují

všichni,

říká

Tvrdík.

Dostupné

z

WWW:

. Lidovky.cz [online]. 02.09.2010 [cit. 2011-05-12]. ODS bude před volbami rozdávat manifest, ČSSD kávu. Dostupné z WWW: . MAREK, Lukáš. Pražský deník.cz [online]. 22.04.2010, 23.04.2010 [cit. 2011-05-12]. Obří předvolební

billboard

hyzdí

Klárov.

Dostupné

z

WWW:

. Mediafax.cz [online]. 20.09.2010, 10.05.2011 [cit. 2011-05-12]. Vandalové ve Zlíně ničí billboardy. Dostupné z WWW: . MPSV [online]. c2011 [cit. 2011-05-12]. Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska. Dostupné z WWW: . ODS

[online].

c1991-2011

[cit.

2011-05-09].

Kdo

jsme.

Dostupné

z

WWW:

. ODS [online]. c1991-2011 [cit. 2011-05-09]. Vedení Občanské demokratické strany. Dostupné z WWW: .

89

ODS

[online].

c2009-2011

[cit.

2011-05-09].

Logo

ODS.

Dostupné

z

WWW:

. ODS [online]. c2010 [cit. 2011-05-09]. Řešení pro budoucnost bez dluhů. Dostupné z WWW: . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online]. 1995 [cit. 2011-05-09]. Zákon č. 247/1995

Sb.

o

volbách

do

Parlamentu

ČR.

Dostupné

z

WWW:

http://www.psp.cz/docs/texts/1995-247.html Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online]. 2011 [cit. 2011-05-09]. Volby do parlamentu

České

republiky.

Dostupné

z

WWW:

. Pirátské noviny [online]. 14. 4. 2011 [cit. 2011-05-09]. Financování volebních kampaní aneb Dvě a dvě je pět. Dostupné z WWW: <¨http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33189>. Pirátské noviny [online]. 23.04.2011, 25.04.2011 [cit. 2011-05-11]. Financování kampaně TOP 09. Dostupné z WWW: . ROZMAJZL, Lukáš. IHNed.cz [online]. 07.05.2010 [cit. 2011-05-17]. Kampaň 2010: Nečas bez bot, Paroubek na hřbitově a guláš v konzervě od TOP 09. Dostupné z WWW: . ROZMAJZL, Lukáš; ŠMAJLEROVÁ, Zuzana. IHNed.cz [online]. 15.05.2010 [cit. 2011-0517]. Kampaň: TOP 09 jako UFO, Paroubek na fotbale a zelené pandury. Dostupné z WWW: . ŠAMANOVÁ, Gabriela. CVVM [online]. 14.04.2011 [cit. 2011-05-11]. Morálka politiků a vliv

na

politické

rozhodování.

Dostupné

z

WWW:

. Tn.cz [online]. 02.07.2009 [cit. 2011-05-11]. Nahý Topolánek v kampani. Dostupné z WWW: .

90

TOP 09 [online]. c2009-2011 [cit. 2011-05-09]. Hodnotové desatero TOP 09. Dostupné z WWW: . TOP 09 [online]. c2009-2011 [cit. 2011-05-09]. Logo a grafický manuál. Dostupné z WWW: . TOP 09 [online]. c2009-2011 [cit. 2011-05-09]. Programová východiska a principy. Dostupné

z

WWW:


principy/>. TOP 09 [online]. c2009-2011 [cit. 2011-05-09]. Volební program TOP 09. Dostupné z WWW: . Týden.cz [online]. 18.03.2010, 18.03.2010 [cit. 2011-05-11]. Paroubek bude prezidentem, varuje Šnajdr. Dostupné z WWW: . ÚIV [online]. 2011 [cit. 2011-05-17]. Školství v regionech. Dostupné z WWW: . Věci

veřejné

[online].

2009

[cit.

2011-05-09].

O

nás.

Dostupné

z

WWW:

. Věci veřejné [online]. 2010 [cit. 2011-05-17]. Desatero věcí veřejných. Dostupné z WWW: . Veřejná databáze ČSÚ [online]. c2011 [cit. 2011-05-17]. Počet obyvatel ve vybraném území. Dostupné z WWW: . Vláda České republiky [online]. c2010 [cit. 2011-05-17]. Členové vlády. Dostupné z WWW: . Vlasta Parkanová [online]. c2010 [cit. 2011-05-17]. O mně. Dostupné z WWW: . Volby.cz [online]. c2011 [cit. 2011-05-12]. Počty hlasů pro strany v %. Dostupné z WWW: .

91

Zpravy.ods.cz [online]. 31.03.2011 [cit. 2011-05-09]. ODS předložila Výroční finanční zprávu za

rok

2010

do

Poslanecké

sněmovny.

.

8.2. Ostatní zdroje Výroční finanční zpráva Česká pirátská strana 2010 Výroční finanční zpráva ČSSD 2010 Výroční finanční zpráva KDU-ČSL 2010 Výroční finanční zpráva KSČM 2010 Výroční finanční zpráva ODS 2010 Výroční finanční zpráva SPO Zemanovci 2010 Výroční finanční zpráva Strana zelených 2010 Výroční finanční zpráva Suverenita 2010 Výroční finanční zpráva TOP 09 2010 Výroční finanční zpráva Věci veřejné 2010

92

Dostupné

z

WWW: