Analýza stresových faktorů na pracovišti

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Analýza stresových faktorů na pracovišti Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Lucie Strachotová

Eduard Neugebauer

Brno 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Lucie Strachotové a použil jen pramenů, které uvádím v seznamu literatury. V Brně, dne 26. května 2011

__________________

Za poskytnutí cenných informací a za odborné vedení při zpracování bakalářské práce tímto upřímně děkuji Mgr. Lucii Strachotové. Rovněž děkuji zaměstnankyním a zaměstnancům zdravotnického zařízení za ochotu a čas, který mi věnovali.

Abstract NEUGEBAUER, E. Analysis of stress factors at the workplace. Bachelor thesis. Brno, 2011. This bachelor thesis deals with stress problems at the workplace. The topic is connected with the department of health service. It defines the terms stress, stressful events, stress factors, it clarifies types, phases and symptoms of stress, and also describes everything stress might lead to. Another part of this thesis consists possibilities how to successfully resist effects of stress. The main part of this bachelor thesis is sociological survey whose results are summarized in the end of this thesis. Keywords Stress, stress factors, life events, anxiety, burnout, coping with stress, occupational stress, revision of health service, sociological survey

Abstrakt NEUGEBAUER, E. Analýza stresových faktorů na pracovišti. Bakalářská práce. Brno, 2011. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou stresu na pracovišti. Tematicky se dotýká resortu zdravotnictví. Charakterizuje termíny stres, stresové události, stresové faktory, objasňuje druhy, fáze a příznaky stresu a rovněž popisuje k čemu všemu může stres vést. Součástí práce jsou dále možnosti, jak úspěšně odolat působení stresu. Stěžejní částí bakalářské práce je sociologický průzkum, jehož výsledky jsou uvedeny v závěru práce. Klíčová slova Stres, stresové faktory, životní události, úzkost, syndrom vyhoření, zvládání stresu, stres na pracovišti, reforma zdravotnictví, sociologický průzkum.

Motto: „Není pochyb o tom, že stres je na postupu. Svědčí o tom výskyt zažívacích potíží, nemocí srdce a krevního oběhu i duševní rozladěnost. Tyto nemoci jsou při svém vzniku ovlivněny stresem. Ohromné množství lidí hledá dnes zoufale před nimi ochranu.“ H. Selye

Obsah

13

Obsah I

ÚVOD A CÍL PRÁCE

1

Úvod ............................................................................................................... 17

2

Cíl práce ......................................................................................................... 17

3

Metodika práce ..............................................................................................18

II TEORETICKÁ ČÁST 4

17

19

Stres................................................................................................................19 4.1

Definice stresu .....................................................................................19

4.2

Druhy stresu ........................................................................................21 4.2.1 Dělení dle intenzity stresové reakce .........................................21 4.2.2 Dělení dle kvality stresové reakce.............................................21 4.2.3 Další způsoby dělení stresu ......................................................21

5

6

Reakce na stres.............................................................................................. 22 5.1

Fáze stresu .......................................................................................... 22

5.2

Příznaky stresového stavu .................................................................. 23

Zvládání stresu.............................................................................................. 24 6.1

Adaptace ............................................................................................. 24

6.2

Koupink .............................................................................................. 25 6.2.1 Strategie zvládání stresu .......................................................... 25 6.2.2 Obranné mechanismy .............................................................. 27

6.3

Techniky zvládání stresu člověkem.................................................... 28

6.4

Možnosti zvládání stresu ze strany organizace .................................. 29

7

Salutory ......................................................................................................... 30

8

Stresory a stresové události .......................................................................... 30 8.1

Rozdělení stresorů.............................................................................. 30

8.2

Traumatické události...........................................................................31

8.3

Stres a životní události ........................................................................31

8.4

Vnímaní stresorů ................................................................................ 32 8.4.1 Psychické reakce na stresor ..................................................... 33

14

Obsah

8.4.2 Fyziologické reakce na stresor..................................................34 8.5 9

Stres a nemoci .....................................................................................34

Stres na pracovišti .........................................................................................35 9.1

Stresové faktory v pracovním procesu................................................36

9.2

Workoholismus ...................................................................................37

10 Specifika práce ve zdravotnictví ....................................................................37 10.1

Stresové faktory při výkonu profese zdravotní sestry ....................... 38

10.2 Ochranné faktory ve zdravotnictví......................................................39 10.3 Syndrom vyhoření.............................................................................. 40 10.3.1 Příčiny vedoucí k vyhoření ....................................................... 41 10.3.2 Prevence syndromu vyhoření ................................................... 41 10.4 Shrnutí situace ....................................................................................42 III PRAKTICKÁ ČÁST 11

43

Průzkumné šetření.........................................................................................43 11.1

Cíl průzkumu.......................................................................................43

11.2

Objekt průzkumu ................................................................................43

11.3

Metodika průzkumu............................................................................43 11.3.1 Technika dotazníkového šetření...............................................44 11.3.2 Technika řízeného rozhovoru...................................................44

11.4

Formulace výzkumných hypotéz.........................................................45

12 Výsledky dotazníkového šetření ................................................................... 46 12.1

Výzkumné otázky ............................................................................... 46

12.2

Identifikační otázky.............................................................................70

13 Výsledky řízených rozhovorů ........................................................................ 77 14 Zhodnocení výzkumných hypotéz .................................................................78 15 Diskuse...........................................................................................................78 IV ZÁVĚR

82

V

83

SEZNAM LITERATURY

VI PŘÍLOHY

85

Seznam obrázků

15

Seznam obrázků Obr. 1

Otázka č. 1 ................................................................................ 46

Obr. 2

Otázka č. 2 ................................................................................ 48

Obr. 3

Otázka č. 3 ................................................................................ 50

Obr. 4

Otázka č. 4 .................................................................................51

Obr. 5

Otázka č. 5 ................................................................................ 54

Obr. 6

Otázka č. 6 ................................................................................ 56

Obr. 7

Otázka č. 7 ................................................................................ 57

Obr. 8

Otázka č. 8................................................................................ 59

Obr. 9

Otázka č. 9 .................................................................................61

Obr. 10

Otázka č. 10 .............................................................................. 63

Obr. 11

Otázka č. 11 ............................................................................... 64

Obr. 12

Otázka č. 12 .............................................................................. 65

Obr. 13

Otázka č. 13 .............................................................................. 67

Obr. 14

Otázka č. 14 .............................................................................. 68

Obr. 15

Otázka č. 15 .............................................................................. 70

Obr. 16

Otázka č. 16 ...............................................................................71

Obr. 17

Otázka č. 17............................................................................... 72

Obr. 18

Otázka č. 18 .............................................................................. 73

Obr. 19

Otázka č. 19 .............................................................................. 74

Obr. 20

Otázka č. 20.............................................................................. 75

Obr. 21

Otázka č. 21 .............................................................................. 76

16

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Vybrané životní události.......................................................... 32

Tab. 2

Otázka č. 1 ................................................................................ 46

Tab. 3

Otázka č. 2................................................................................ 48

Tab. 4

Otázka č. 3................................................................................ 50

Tab. 5

Otázka č. 4................................................................................. 51

Tab. 6

Otázka č. 5................................................................................ 53

Tab. 7

Otázka č. 6.................................................................................55

Tab. 8

Otázka č. 7 .................................................................................57

Tab. 9

Otázka č. 8................................................................................ 59

Tab. 10

Otázka č. 9.................................................................................61

Tab. 11

Otázka č. 10 .............................................................................. 62

Tab. 12

Otázka č. 11............................................................................... 64

Tab. 13

Otázka č. 12 .............................................................................. 65

Tab. 14

Otázka č. 13 ...............................................................................67

Tab. 15

Otázka č. 14 .............................................................................. 68

Tab. 16

Otázka č. 15 .............................................................................. 70

Tab. 17

Otázka č. 16 ............................................................................... 71

Tab. 18

Otázka č. 17 ...............................................................................72

Tab. 19

Otázka č. 18 ...............................................................................73

Tab. 20

Otázka č. 19 ...............................................................................74

Tab. 21

Otázka č. 20 ..............................................................................75

Tab. 22

Otázka č. 21 ...............................................................................76

Tab. 23

Škála životních událostí........................................................... 90

Tab. 24

Zkušební tabulka k otázce č. 2..................................................91

Úvod a cíl práce

17

I ÚVOD A CÍL PRÁCE 1

Úvod

Stres je fenoménem současnosti, často skloňovaným a populárním tématem. Je plně spjat s životem člověka, provází jej takřka od jeho narození až do vysokého věku. Ovlivňuje běžné, všední činnosti člověka, jeho náladu i zdravotní stav. Bohužel, bohudík. Ať tak či tak, jeho úloha rozhodně není zanedbatelná. Snižuje výkonnost pracujících lidí, ovlivňuje výsledky a kvalitu jejich práce a mnohdy devastuje lidskou psychiku, zdraví a pocit štěstí. Na druhou stranu, určitá přirozená dávka stresu je vhodná. Pro člověka je hnací silou, kterou potřebuje k dosažení lepších výsledků a splnění svých cílů. „Bez stresu by byl lidský život degradován na úroveň pasoucího se dobytka, který vše, co potřebuje, dostane až pod nos.“ (Clegg, 2005, str. 2). Nemůžeme tedy obecně říct, že stres je špatný, škodlivý nebo negativní. To pouze jeho velká přemíra nebo fatální nedostatek jsou nebezpečné. Společnost na nás vyvíjí neustále vyšší tlak, žijeme v neutuchajícím spěchu. Čas se stává čím dál více hodnotnějším a nedostatkovějším „zbožím“ v pracovním i osobním životě, naproti tomu všudypřítomnost stresu jako by neznala mezí. Je proto předností a výhodou umět nejen efektivně hospodařit s časem, ale i zvládat stresové situace, nebo ještě lépe, předcházet jim a snižovat tak pravděpodobnost jejich možného vzniku. Stres související s výkonem profese a pracovní činností se dotýká každého z nás, přirozeně. Vysoké nároky zaměstnavatelů na efektivitu práce, odbornost, odpovědnost, flexibilitu a sebevzdělávání mohou vést ke zvýšení výskytu stresogenních situací a vzniku nadlimitní zátěže. V zájmu zvýšení výkonnosti zaměstnanců, jejich bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a především podnikové, ekonomické prosperity by měl proto zaměstnavatel činit kroky potřebné k odstranění stresových faktorů na pracovišti. Tato problematika je předmětem mé bakalářské práce.

2

Cíl práce

Cílem práce je odhalit hlavní stresové faktory, které ovlivňují každodenní práci zaměstnanců zdravotnického zařízení, lůžkového i ambulantního, a dále na základě interpretace získaných dat navrhnout příslušná opatření, které ve svém důsledku povedou ke zmírnění působení těchto faktorů

18

Úvod a cíl práce

a k minimalizaci s tím spojených pracovních rizik. Aplikuji teoretické poznatky získané studiem odborné literatury na řešení situace na pracovišti. Dílčím cílem práce je identifikace konkrétních ekonomických faktorů a stanovení míry jejich vlivu na výkon profese zdravotní sestry oproti vlivu ostatních, neekonomických činitelů.

3

Metodika práce

Bakalářská práce je rozdělena do dvou hlavních částí, teoretické a praktické, nebo-li výzkumné. V teoretické části práce se budu zabývat především sumarizací poznatků z odborné literatury a internetových zdrojů. Zaměřím se zprvu na objasnění pojmu stres, rozeberu jeho druhy, fáze, projevy a rovněž stanovím, k čemu všemu může stres vést, jaké faktory, situace a události jej mohou způsobit a jaké jsou možnosti, jak se s ním efektivně vypořádat. V další fázi se již budu zabývat specifičtějším problémem stresu na pracovišti a jeho důsledky. V závěru teoretické části shrnu fakta o profesi zdravotní sestry a zrekapituluji současnou situaci ve zdravotnictví s přihlédnutím na reformu zdravotnictví. Praktická část se skládá především z vyhodnocení sociologického průzkumu provedeného formou dotazníkového šetření a doplňkových, řízených rozhovorů. Výsledky rozhovorů, a především dotazníkového šetření jsou shrnuty v diskuzi a závěru práce.

Teoretická část

19

II TEORETICKÁ ČÁST 4

Stres

V životě každého z nás je možné narazit na nepřeberné množství stresu, které má zdroj nejčastěji v prostředí nebo v práci – zvonící budík, dopravní zácpa, hluk, nízká nebo naopak příliš vysoká teplota, termíny úkolů a odevzdání práce, důležitá zkouška ve škole, pracovní pohovor, účet za telefon a mnohé další. Jako by to nestačilo, k tomu všemu nás občas potkají závažné stresové události, jakými jsou např. narození dítěte, sňatek, ztráta zaměstnání, úmrtí blízkého člena rodiny nebo přírodní katastrofa. Vystavení stresu pak mnohdy vede k nepříjemným emocím, úzkosti a depresi, nebo ke vzniku lehké či těžké tělesné nemoci. Reakce lidí na stresovou událost je však odlišná. Někteří lidé při setkání se stresovou situací trpí somatickými nebo psychickými obtížemi, pro jiné je taková situace dokonce výzvou, která evokuje a vyburcuje jejich zájem a aktivitu. (Atkinson, 1995) Stres vzniká jako důsledek nároků, které jsou kladeny na člověka. Vyhnout se stresu je prakticky nemožné. Komplikovanost současné doby a zrychlující se životní styl a tempo formují stres do pozice každodenní součásti našeho života. Naše tělo na vzniklé stresové události reaguje hormonálními změnami. Na tento fakt ale není lidský organismus v dlouhodobém horizontu připraven. V důsledku toho nám hrozí zvýšené nebezpečí srdečních chorob a jiných komplikací. Positivní přístup k životu, sebeovládání, jsou správným vodítkem pro eliminaci účinků stresu, myšleno těch negativních, nežádoucích. (Clegg, 2005)

4.1

Definice stresu

Termín „stres“ byl do českého jazyka přijat z anglického výrazu „stress“ a znamená tlak, nesnáz nebo tíseň. Autorem tohoto termínu je kanadský endokrinolog, lékař, biolog a vědec maďarského původu, Dr. Hans Selye, všeobecně považovaný za průkopníka a otce kompaktní teorie stresu. (Mayerová, 1997) Původ slova stres je komplikovanější, anglický termín „stress“ vyjadřuje stav napětí a tlaku. Toto pojmenování má původ ve starém francouzském výrazu „estreicer“, které znamenalo přinutit. Do francouzštiny se však tento termín dostal z latinské terminologie, ze slovesa „stringere“, které je možné přeložit jako utahovat, stahovat resp. stlačovat. (Melgosa, 2004)

20

Teoretická část

Po zvukové stránce je možné hledat symboliku a podobnost slova „stress“ s anglickým „press“, v překladu „tlak“ resp. „působení tlakem“. Česká fráze „jsem ve stresu“ je tedy synonymem spojení „jsem pod tlakem, jsem vystaven tlaku“. Stres je třeba chápat jako tlak situačních podmínek, jako vnitřní napětí člověka vystaveného nepříznivým vlivům. (Křivohlavý, 1994) Dovolím si na tomto místě uvést definice stresu dle Selyeho a dalších autorů. (In Křivohlavý, 1994, str.10–11) „Stres je výsledkem interakce (vzájemné činnosti) mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku.“ (H. Seyle) „Stresem označujeme takovou změnu v organismu, která v určitém stavu ohrožení (například před těžkou operací) může vyvolat vysoký stupeň napětí, rozvrátit zaběhnutá schémata každodenního způsobu jednání, která oslabuje mentální výkonnost a vyvolává subjektivně nepříjemné stavy afektivního vyčerpání.“ (I. L. Janis) „Stresem je nejen přímé, bezprostřední ohrožení člověka, ale i předjímání (anticipace) takového ohrožení a s tím spojený strach, bolest, nejistota, úzkost ap.“ (M. H. Appley a R. Trumbull) Křivohlavý (1994) shrnul výše uvedené definice do jedné, kompaktní, ucelené formy. Podle jeho názoru je stres vnitřním stavem člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Podle Jičínské (2010) lze stres definovat jako „komplexní proces, který vzniká jako odpověď na nadměrné požadavky (stresory), kladené na tělesné a duševní rezervy jedince.“ (Minibergerová, Jičínská, 2010, str. 61) Podle endokrinologa Schreibera (1992) je stresem „jakýkoli vliv životního prostředí (fyzikální, chemický, sociální, politický), který ohrožuje zdraví některých – ‚citlivých‘ jedinců“. (Schreiber, 1992, str. 12) Bartošíková (2006) pohlíží na danou problematiku následovně. „Stres lze chápat jako psychický a somatický stav, který znamená v určitém okamžiku nebo časovém úseku déletrvající a/nebo silnější odchylku od obvyklé úrovně excitace.“ (Bartošíková, 2006, str. 7) Je doprovázen vegetativními změnami, vnitřním rozrušením, případně napětím a zvýšeným emočním prožíváním. Mikuláštík (2007) hovoří o stresu jako o reakci lidského těla danou situaci. Ve výsledku se tedy jedná o odraz naší momentální připravenosti, odolnosti a vnitřní síle. Existence stresových faktorů je navíc umocněna a podpořena náročností a hektičností dnešní doby. Přestože je stres obecně chápan jako negativní součást života, je potřeba si uvědomit, že má i svou druhou, do jisté míry positivní stránku.

Teoretická část

4.2

21

Druhy stresu

Stres je možné dělit na základě jeho charakteristiky do různých kategorií. Nejvýznamnějším rozdělením je dle intenzity či kvality stresové reakce.

4.2.1 Dělení dle intenzity stresové reakce Rozlišuje se hyperstres a hypostres. Prvně jmenovaný se vyznačuje silnějším účinkem, který překračuje lidskou hranici adaptability a schopnosti vyrovnat se s tímto tlakem. Naproti tomu hypostres je typický nízkým vlivem na organismus, nedosahuje kolikrát ani hranice vnímatelnosti. Kumulací s dlouhodobým působením však může dojít ke změně a zvratu. (Křivohlavý, 1994) Hyperstres je často spojován s prožitím traumatických, životních událostí, o kterých je hovořeno v dalším textu práce.

4.2.2 Dělení dle kvality stresové reakce Z hlediska kvality rozeznáváme distres a eustres. Distres – Nepříznivý druh stresu, který negativně ovlivňuje psychiku a fyzický stav člověka. Má destruktivní charakter a častěji se s ním setkáváme během života. Zhoršuje pracovní výsledky, morálku, náladu. Vyvolává napětí a adaptační procesy organismu. Je přirozenou tendencí člověka minimalizovat jeho účinky nebo se mu snažit úplně vyvarovat. Eustres – Positivní stres v podobě stimulace organismu k výkonu. Tento typ stresu žene člověka za hranice jeho možností, zvyšuje jeho fyzickou i psychickou aktivitu. Mayerová přidává, že jde o příjemný vzrušující pocit, který nevyvozuje negativní stavy. Stejně jako distres, také eustres spouští adaptační procesy organismu. Zažíváme jej např. při sportu, při zábavě nebo při splnění našeho očekávání či přání. (Mayerová, 1997)

4.2.3 Další způsoby dělení stresu Mikuláštík (2007) ve své publikaci nabízí další možné dělení stresu. Rozlišuje situační stres, tedy působení v daném okamžiku, od chronického stresu, který popisuje jako dlouhodobý a nepřetržitý, s velmi negativními dopady na lidskou psychiku. Dále diferencuje stres anticipační a reziduální. Anticipační stres vyplývá z obav z nadcházející budoucnosti, naproti tomu stres reziduální je projevem neschopnosti vyrovnat se s vlastní minulostí. V neposlední řadě rozeznává stres fyzický, který je následkem úrazů, nemocí apod., a stres psychický, způsobený psychickými podněty, např. pocitem mimořádné odpovědnosti, která je typická v oboru zdravotnictví.

22

Teoretická část

5

Reakce na stres

Stres je vyvolán vlivy, okolnostmi, faktory a to vnějšími i vnitřními. Důležité je si uvědomit, že samotná stresová situace působí na různé lidi různou intenzitou. Někteří jedinci ji vnímají velice silně, zatímco někteří ji sotva zaznamenají. Tento rozdíl je způsoben především motivací člověka, jeho životními zkušenostmi a momentálním duševním rozpoložením. Pozorovatelným jevem různorodých stresových působení na lidský organismus je podobnost intraindividuálních reakcí, tj. reakcí probíhajících uvnitř organismu. Ty vykazují stejný základní charakter, tzv. general adaptional syndrom – GAS, do české terminologie přeložen jako obecný adaptační syndrom. Způsob zareagování a chování lidí navenek se pak může samozřejmě lišit v závislosti na zkušenostech jedince nebo třeba momentální náladě. (Křivohlavý, 1994)

5.1

Fáze stresu

Stres je dle Melgosy (2004) rozpoznatelný už v brzkém stadiu jeho působení, nepřichází tedy v nečekanou chvíli a ani na nás neútočí ze zálohy v nepředvídatelném okamžiku. Reakci organismu vůči stresu rozdělil do tří základních stadií, od prvotního okamžiku svého vzniku až k nejkritičtějšímu, poslednímu okamžiku. 1.

Varovná fáze

Varovná fáze je první odpovědí na vnímání stresu člověkem. Objeví se postupně somatické reakce, které jsou pro člověka nejenom varováním, ale také výzvou k obezřetnosti a pozornosti. V případě, že si jedinec dobře uvědomí možnost vzniku budoucí stresové situace, má v této fázi ještě šanci zcela se jí vyhnout, pokud znovu posoudí daný problém a zachová „chladnou hlavu“. Když však zjistí, že již nemá dostatek síly, dostaví se pocit skutečného stresu. Právě takovou situaci je poté možno nazvat varovnou fází. Varovná fáze může být vyvolána dvěma způsoby: a) jednotlivými podněty, což znamená vždy pouze jedním zdrojem stresu b) celou skupinou podnětů, více stresory, jejichž účinek se sčítá 2.

Fáze odolávání

Překročí-li stres varovnou fázi, dostává se jedinec do druhé fáze, fáze odolávání. Přichází na řadu boj tváří v tvář se stresovou situací, se stresem. Fyziologické

Teoretická část

23

změny organismu vedou ke zvýšení hormonální činnosti a zároveň stimulují vznik další energie, kterou tělo potřebuje pro boj se stresem a adaptaci. Taky se mohou objevit frustrující pocity nebo obavy z nezvládnutí situace a neúspěchu. 3.

Fáze vyčerpání

V momentě, kdy se organismus už není schopen dále bránit vůči působení stresového faktoru, nastává poslední fáze vyčerpání. Projevuje se únavou, stavy úzkosti a deprese. Tyto tři příznaky se mohou objevit postupně, jeden po druhém, nebo současně. Únik z této fáze není vůbec snadný a vyžaduje velké úsilí, mnohdy dokonce i odbornou pomoc ze strany lékaře, psychiatra nebo psychologa. Jelikož si lidé v této fázi většinou nejsou schopni již sami pomoci, je pozitivní vliv a pomoc ze strany rodiny správným krokem ke zmírnění negativních dopadů na psychiku jedince a jeho zdravotní stav. Melgosovy fáze stresu z fyziologického pohledu korespondují se stádii biologických reakcí obecného adaptačního syndromu. Blíže o fyziologických pochodech v organismu v kapitole 8.4.2 – Fyziologické reakce na stresor.

5.2

Příznaky stresového stavu

Stresový stav se na člověku projevu současně ve třech rovinách. Z fyziologického pohledu dochází uvnitř organismu k řadě chemických a hormonálních reakcí, zrychluje se činnost srdeční i dýchací soustavy, roste aktivita nadledvinek apod. Z hlediska psychologie můžeme pozorovat pocit úzkosti, beznaděje, strachu nebo frustrace. V neposlední řadě je možné identifikovat stresový stav podle chování člověka ke svému okolí. Je podrážděný, vznětlivý, nepříjemný, neprojevuje zájem o komunikaci. Tento úhel pohledu se nazývá behaviorální. (Křivohlavý, 2010) Fyziologické příznaky Bušení srdce, sevření hrudní kosti, nevysvětlitelné zkrácení dechu, nadměrná plynatost, zažívací potíže a bolesti v dolní části břicha, průjem, sexuální poruchy, sexuální apetence, únava, zvýšení krevního tlaku, poruchy trávení a spánku, pocit sucha v ústech spojený s obtížným polykáním, pocení, pocit horka nebo chladu, svalové napětí, migréna, vyrážky v obličeji (exantém) a jiných částech těla. Emocionální příznaky Výrazné změny nálady, dočasná neschopnost projevovat emoce a sympatie, přehnaný strach o vlastní zdraví a vzhled, záměrná absence společenského

24

Teoretická část

života, zvýšená podrážděnost a úzkostnost, citová deprivace, nadměrný pocit únavy. Behaviorální příznaky Projevy nářku, zvýšení nemocnosti, pomalejší zotavování se po nemoci, zhoršení kvality práce, snaha vyhnout se úkolům, povinnostem a zodpovědnosti, potíže s myšlením, nerozhodnost, chyby v úsudku, změna denního rytmu, náklonnost ke konzumaci alkoholu, ztráta chuti k jídlu nebo naopak příjem stále většího množství jídla.1

6

Zvládání stresu

Nepříjemné situace vyvolané a spojené se stresem nejsou pro žádného člověka žádoucí. Máme proto přirozenou tendenci se jim snažit vyhnout, popř. zmírnit nebo plně odstranit jejich následky, pokud již nastaly. Tento vzorec lidského chování se označuje pojmem zvládání. (Atkinson, 1995). Možnou a účinnou obranou před tímto nežádoucím působením stresoru je dobrá příprava na něj. Pokud se člověk naučí sebereflexi, sebeuvědomování a osvojí si techniky zvládání stresu, značně se zvýši jeho odolnost vůči stresu. (Mikuláštík, 2007) Hlavními metodami vypořádání se se stresem jsou adaptace a „koupink“ (z angl. „coping“; „coping with stress“ – zvládání stresu). Člověk se během svého života nespočetněkrát setká v tváří v tvář s různými negativnímu událostmi (traumatické zážitky, těžká onemocnění, životní krize, rodinné problémy, závislosti aj.) a je pouze v jeho zájmu, aby se uměl těmto situacím postavit.

6.1

Adaptace

Křivohlavý (1994) rozumí pod pojmem adaptace přípravu člověka na očekávanou nepříjemnou situaci (duševní i fyzickou), nebo snahu o zvýšení schopností a způsobilosti vedoucí ke splnění daných požadavků. Adaptace jako reakce na různé podněty a zdroje stresu je strategie, kterou organismus využívá pro překonání vnitřních a vnějších nároků. Zpomaluje proces ztráty vlastní integrity osobnosti, udržuje hladinu citové rovnováhy a zvýšenou tělesnou aktivitou zachovává sebekontrolu. (Janke, 2003)

Uvedený výčet příznaků si nečiní nárok na úplnost. Světová zdravotnická organizace (angl. World Health Organisation – WHO) uvádí tyto faktory jako nejvíce se vyskytující. 1

Teoretická část

6.2

25

Koupink

Koupink je významově blízký adaptaci, rozdíl spočívá v intenzitě vnímané zátěže, stresu. Termín koupink se pojí s mimořádně obtížnými, ba dokonce nezvladatelnými situacemi. Jedná se o označení boje a vypořádání se s nepřiměřenou zátěží, doslova krizí. Positivní výsledky koupinku jsou „adjustace“ (přizpůsobení) popř. „kompenzace“ (vyrovnání). V opačném případě pak „dekompenzace“ (rozhození vnitřní rovnováhy) nebo „maladaptace“ (selhání snahy o přizpůsobení). Cohen a Lazarus (In Křivohlavý, 1994, str. 43) definovali koupink takto: „Zvládáním (koupinek) se rozumí snaha – jak intrapsychická (vnitřní), tak zaměřená na určitou činnost – řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní a vnější požadavky kladené na člověka a střety mezi těmito požadavky. Jde přitom o požadavky mimořádně vysoké, které člověka značně namáhají a zatěžují nebo převyšují zdroje, které má daná osoba k dispozici.“ V souvislosti s koupinkem přidává Křivohlavý (1994) termín anticipace (předjímání). Tato technika resp. přístup pomáhá zvládnout očekávanou škodlivou zátěž pomocí myšlenkové, emocionální a volní „předpřípravy“. Člověk plánuje vhodné strategie a vytváří scénáře, buduje zdroj sil a posiluje svoji osobní odolnost, aby co nejvíce zmírnil negativní dopady nadcházejících událostí. (Křivohlavý, 1994)

6.2.1 Strategie zvládání stresu Specifičtější způsoby přístupu k zvládání stresu. Podle Lazara (In Křivohlavý, 1994) rozlišujeme čtyři základní strategie zvládání stresu: 1. Strategie apatie (netečnosti) – potlačování reakcí na stresové situace, nečinnost, která často ústí k bezmoci, depresi a beznaději. 2. Strategie vyhnutí se škodlivému působení – vyhýbavá strategie, která se v emocionální sféře projeví pocity obav a strachu. 3. Strategie napadení – ofensivní strategie, vnímání vlastního ohrožení vyvolá útočnou agresivní reakci vůči zdroji stresu. 4. Strategie posilování zdrojů vnitřní síly – systematické zvyšování sebekontroly, sebereflexe, posilování zdraví a výcvik dovedností, které zvyšují odolnost vůči stresovému působení a obranyschopnost. Křivohlavý (1994) dále rozvíjí výše uvedenou Lazarovu teorii. Ve své publikaci uvádí tyto dvě základní možnosti, jak je možné efektivně řešit distresové situace: Strategie zaměřená na problém Je změnou na straně zátěže. Tuto oblast je možné dělit do dvou podskupin, změna z objektivního a změna ze subjektivního pohledu na skutečnost.

26

Teoretická část

V případě objektivního pohledu se mění reálný stav, člověk ubere ze svého snažení, deleguje část úkolů jiným spolupracovníkům, více kooperuje. V zájmu klidu a pokoje sníží úsilí o to být nejlepší. Z pohledu subjektivního se mění pouze vnímání skutečnosti. Tak jak se velmi liší povaha lidí obecně, tak stejně se liší i jejich subjektivní vnímání problému. Klíčem ke klidnějšímu průběhu stresové reakce a zvládnutí jí je nadhled nad situací, omezení dramatičnosti a zveličování. Tento postup však nesmí přerůst v myšlené „zavírání očí“ před problémem, které je typické krátkodobým pocitem úlevy a následným opětovným vyvoláním stresové situace, mnohdy již s horšími, nevratitelnými následky. Obdobnou nebezpečnou strategií je nerozpoznání potenciálního rizika situace, která právě nastala nebo v blízké době pravděpodobně nastane. (Křivohlavý, 1994) Subjektivní vnímání a jeho změny jsou mnohdy důležitějšími prvky při zvládání situace, než změny objektivní. Pravdivost tohoto tvrzení dokládají slova pana H. Selyeho: „Tím hlavním, co ve stresové situaci hraje roli, není ani tak to, co se děje, jako to, jak vnímáme stresovou situaci.“ (In Křivohlavý, 1994, str. 49) Tento způsob zvládání stresu ústí v lepší a rychlejší zotavení se po prožití stresové události, vykazuje nižší hladinu deprese než zvládání zaměřené na emoce. Strategie zaměřená na emoce Korigování emočních reakcí na stres je další možností, jak snížit jeho samotný vliv stresové události, a to i bez její skutečné existence. Příprava organismu, koupink, anticipace, cvičení nebo meditace jsou jedny z mnoha účinných postupů, jak zvýšit odolnost vůči stresovému působení. Člověk posiluje svou vnitřní kondici, vytváří si prostředky pro budoucí konfrontaci se stresem, zbrojí se. Tohoto stavu je možné dosáhnout především zbavením se falešných a iluzorních představ o banálním řešení dané situace, zvýšením informovanosti o skutečnosti, prověřením možných strategií a volbou nejvhodnější a v neposlední řadě zmíněným zlepšováním dovedností, schopností, posilováním kondice a obranyschopnosti a upevňováním sociálních vztahů. (Křivohlavý, 1994) Podle Mossové (In Atkinson, 1995) můžeme strategie zvládání negativních emocí rozlišit na behaviorální, kdy ke zmírnění důsledků dochází po použití prostředků zmírňujících naléhavost problému (pomoc od přátel, cvičení, alkohol, drogy) a na kognitivní, kdy přehodnotíme významnost dané situace nebo problém dočasně vytěsníme z vědomí. Nolen-Hoeksemaová uvádí další dělení, na ruminační, rozptylující a vyhýbavou strategii. Ruminační strategie je typická uzavřením se sám do sebe, přemítáním nad vzniklou situací a dobrovolným trápením se nad nepříjemným osudem, který nás potkal. Naproti tomu strategie rozptylující v sobě zahrnuje snahu o positivní přístup k problému, člověk provádí příjemné činnosti, uvědomuje si, že je schopen dále ovlivnit sled událostí a díky tomu získává zpět

Teoretická část

27

pocit kontroly nad situací. Vyhýbavé strategie jsou v základě podobné rozptylujícím, ale vytržení z nepříjemné nálady je prováděno skrz zdraví nebezpečné aktivity. (In Atkinson, 1995) Z uvedeného vyplývá, že ruminační i vyhýbavá strategie depresi pouze zhoršují, zatímco strategie rozptylující zmírňuje.

6.2.2 Obranné mechanismy Doposud byly v textu zmíněny strategie zvládání stresu a těžkostí. Další možné reakce, kterými se jedinec vystavený stresu chrání, jsou právě obranné mechanismy. Ty se od strategií zvládání stresu odlišují především iluzorním, nerealistickým a matoucím charakterem. Jejich účelem je obrana organismu před opětovným prožíváním nepříjemným emocí za pomoci změny reality a zfalšování nepříjemné nebo zahanbující skutečnosti. Člověk se jimi automaticky a nevědomě chrání v obzvláště náročných situacích, kdy se realita zdá být, a mnohdy i je, velmi krutá. Ihilevich a Gleser dodávají: „Jsou to poměrně stálé dispozice k určitému způsobu jednání, jehož úkolem je zkreslovat skutečnost v situacích, kdy zdroje sil a možnosti, dovednosti nebo motivace nedostačují k úspěšnému zvládnutí vnitřních konfliktů nebo externích podmínek, ohrožujících zdraví a dobrý stav dané osoby.“ (In Křivohlavý, 1994, str. 60) Tyto pro okolí často nepochopitelné a nelogické reakce oběti mohou ohrozit její sebevědomí, sebehodnocení a vlastní jádro osobnosti. Další rizika, nevýhody a úskalí využívání obranných mechanismů popisuje Jičínská (2010). Většina mechanismů vytváří sekundární, nové problémy, které s odstupem času samozřejmě vyplavou na povrch a to s mnohdy katastrofálnějšími důsledky, než které by vyvolal problém původní. Jiným negativem je zkreslení reality, které znemožňuje konstruktivně řešit danou situaci. Neméně závažným, zato charakteristickým znakem obranných mechanismů je jejich okamžitá aktivace v případě nejen negativních, bolestivých emocí ale i emocí pozitivních. Čím efektivnější se tedy lidské obranné mechanismy stávají v boji s nepříjemnými pocity, tím odolnější je člověk i k pocitům štěstí, spokojenosti, radosti. (Minibergerová, Jičínská, 2010) Mezi základní a nejčastěji se vyskytující obranné mechanismy se podle psychologa Sigmunda Freuda a jeho dcery Anny Freudové (In Křivohlavý, 1994) řadí represe (vytěsnění negativní skutečnosti z vědomí), regrese (ústup do vývojově mladšího stadia člověka), intrapunitivní tendence (sebeobviňující chování) a externalizace viny (obviňování druhých), inverze (protikladné chování), odčinění chyby opravou původního jednání, popírání nepříznivého faktu (blízké nebezpečné strategii zavírání očí), projekce (promítnutí vlastních názorů a záměrů druhým) a introjekce (promítnutí starostí druhých do vlastního nitra), racionalizace a intelektualizace (odůvodňování

28

Teoretická část

a ospravedlňování vlastního špatného jednání rádoby racionálními, inteligentními, avšak zcela nesmyslnými důvody), sociální izolace (vyhýbání se společnosti, osamocení) a identifikace (ztotožnění, výměna rolí). Poslední zmíněný obranný mechanismus, identifikace, je velmi častým jevem právě ve zdravotnictví. Pacienti neuvědoměle stavějí lékaře do role svých otců, ošetřující sestry pak do role matek nebo vlastních sourozenců. Mnohdy pak ještě požadují, aby se opravdu takto chovali.

6.3

Techniky zvládání stresu člověkem

Techniky jsou možnosti a hlavně způsoby, jak je možné snížit vliv stresu na vlastní organismus. I když se nejedná o běžné lékařské postupy, jejich obliba v posledních letech roste. Schreiber (1992) uvádí základní čtyři postupy, jsou jimi relaxace, jóga, autogenní trénink a transcendentní meditace. Relaxací rozumí uvolnění, povolení a uklidnění svalů. Propojenost svalové soustavy s centrální nervovou zajišťuje uvolnění napětí v obou těchto systémech. K relaxaci dopomůže poslech oblíbené hudby, četba zajímavé knihy nebo procházka v přírodě. Jóga je systémem cviků a psychologických postupů, které vedou k dosažení duševní pohody. Pravidelné cvičení positivně ovlivňuje tělesné funkce a zlepšuje tak pocit prožívání života. Autogenní trénink je rozvinutou psychoterapeutickou metodou relaxace, jedná se v podstatě o cvičení vlastního já a kontrolu fyziologických funkcí. Transcendentální meditace je hluboká kontemplace (duševní izolace) a zamyšlení se nad jevy, které stojí mimo smyslové vnímání. Objektem myšlení jsou neohraničené představy chápání světa, tajemnost, jasnozřivost až vizionářství. Praško (2003) přidává ještě další techniku, kontrolované klidné dýchání, díky kterému lze poměrně rychle zmírnit tělesné příznaky stresu a úzkosti, jakými jsou např. bolest srdce nebo závrať. Zároveň zdůrazňuje důležitost pravidelného tělesného cvičení, ideálního k předcházení tělesným i psychickým příznakům úzkosti. Poměrně specifickou technikou, jak nejenom zvládat stresové situace, ale především jak se jim zcela vyhnout, je nácvik asertivního chování. Praško (2003) říká, že pokud se naučíme nenásilným způsobem prosazovat svoje potřeby a práva, podstatně tak zlepšíme kvalitu svého života. Více informací, pouček a rad o technikách relaxace a účinných cvičeních uvádějí Praško, Prašková (2001), str. 114–142, Mastiliaková (2007), str. 130–151, Praško, Prašková (1996), str. 60–75, 106–132 a Praško (2003), str. 135–173.

Teoretická část

6.4 Možnosti organizace

29

zvládání

stresu

ze

strany

Jedním z klíčových faktorů úspěšného fungování organizace na trhu je lidský kapitál, tedy zaměstnanci a zvlášť pak práce, kterou pro danou organizaci odvádějí. Kvalita a efektivita této práce závisí na stresu na pracovišti a na pracovních podmínkách. Armstrong (2002) uvádí čtyři důvody, proč by si organizace měly všímat stresu: 1. Jsou společensky odpovědné zajišťovat kvalitní pracovní život. 2. Nadlimitní stres podporuje vznik onemocnění. 3. Stres ústí do neschopnosti vyrovnat se s nároky práce, což vede k dalšímu stresu. 4. Nadměrný stres snižuje efektivnost pracovníka a ohrožuje tak výkon celé organizace. Cesty, jak se může organizace se stresem aktivně vypořádat, uvádí Armstrong (2002) rovněž. Patří mezi ně především: a) Vytváření pracovních míst – vyjasnění pracovních pozic a rolí, minimalizace konfliktu rolí a možných nejasností plynoucích z nejasně definovaných rolí, vyšší míra samostatného rozhodování. b) Cíle a výkonové normy – stanovení reálných a dosažitelných cílů a norem výkonu. c) Umísťování a rozmísťování – zařazení pracovníků na pracovní místa s ohledem na jejich schopnosti a možnosti. d) Rozvoj kariéry – možnost plánování kariéry dle předem stanovených pravidel a norem, platných pro všechny zaměstnance. e) Procesy řízení pracovního výkonu – rozhovor mezi managementem a pracovníky ohledně práce. f) Konzultace – možnost využít služeb personálního útvaru či podnikového lékaře v případě potřeby. g) Vzdělávání manažerů v oblasti hodnocení pracovních výkonů, metod konzultování a v možnostech snižování stresu jak vlastního, tak i u ostatních pracovníků. h) Politika rovnováhy mezi pracovním a nepracovním životem – ústupky pracovníkům, kteří vychovávají děti, např. formou zvláštní dovolené nebo pružné pracovní doby.

30

Teoretická část

7

Salutory

Výkladový slovník cizích slov2 popisuje salutory jako „biologické, psychologické, sociální, spirituální a ekologické faktory, které kladně ovlivňují, posilují, podporují a determinují dobrou kvalitu života, zdraví, výkonnost a zdatnost“. Osobnostní výbava jedince, obranné schopnosti, dovednosti a možnosti, které pomáhají při zvládání stresu a jiných těžkostí. Příkladem salutorů mohou být smysluplnost vykonávané činnosti, vnitřní přesvědčení o hodnotě toho, oč usilujeme, nebo pochvala a uznání lidí, kteří mají náš obdiv, kterých si vážíme. (Minibergerová, Jičínská, 2010) Opakem salutorů jsou stresory, kterým je věnována další kapitola této práce.

8

Stresory a stresové události

Termín stresor je neodmyslitelně spjat se stresem. Jedná se o faktor, okolnost, událost, podnět, nejčastěji vnějšího charakteru, který ve velké většině případů negativně ovlivňuje lidské tělo v jeho fyzické, psychické i duševní rovině. Vlastnosti běžné situace, které z ní dle Mayerové (1997) dělají situaci stresovou, jsou především její neovlivnitelnost, nepředvídatelnost a fakt, že je zkrátka „nad naše síly“.

8.1

Rozdělení stresorů

Křivohlavý (1994) ve své publikaci uvádí Selyeho rozdělení na fyzikální a emocionální stresory. Mezi fyzikální řadí jedy, přírodní podmínky, živly a katastrofy, bakterie, genetickou zátěž, sexuální problémy aj., mezi emocionální pak zármutek, strach, nenávist, nepřátelství, senzorickou deprivaci atd. Obdobně se na problematiku stresorů dívá i Mikuláštík, odlišuje stresory fyzické a psychické (sociální). Mezi fyzické počítá hlavně pracovní a teplotní podmínky, hluk, špatné ovzduší, do psychických zařazuje potřebu seberealizace, potřebu uspokojení, nebo konflikty s lidmi. (Mikuláštík, 2007) Další možné členění stresorů je na ministresory, tj. mírné vlivy vyvolávající stres (např. nespokojenost a pocit nejistoty v partnerském vztahu, hádka s rodiči, pokuta za parkování nebo návštěva zubaře) a makrostresory, destruktivní nebezpečné okolnosti a jevy (viz následující kapitola) nebo dle Lazara na krátkodobé a dlouhodobé stresory. (In Křivohlavý, 1994) 2 http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=salutory

Teoretická část

8.2

31

Traumatické události

Situace mimořádně nebezpečné, charakteristické dopadem a postihem velkého množství lidí a zejména vymykající se běžné lidské zkušenosti, je možné nazvat jako traumatické. K výše zmíněným nejzávažnějším přírodním katastrofám a lidmi způsobeným katastrofám je možné přiřadit nehody (automobilové havárie, letecká neštěstí aj.) a fyzické útoky (např. znásilnění). Chování takto postižených lidí vykazuje velmi podobné prvky. Nejprve jsou oběti omráčeny a plně si neuvědomují nebezpečí, ve kterém se ocitly. Snadno se pak stane, že se vystaví dalšímu možnému riziku. Další fáze se vyznačuje pasivitou a jistou nesamostatností. V posledním stadiu pociťují úzkost a obavy. Vyrovnání se s traumatickou událostí není vůbec snadné, trvalá psychická újma a neschopnost k návratu do předchozího života zdaleka není výjimkou. (Atkinson, 1995)

8.3

Stres a životní události

„Životními událostmi se obvykle rozumí takové skutečnosti, které se vyskytnou v životě člověka nezávisle na jeho vůli a které závažně nebo i dlouhodobě ovlivní životní návyky, činnosti či dokonce celý životní styl.“ (Mayerová, 1997, str. 51). Prožití těchto událostí přímo úměrně zvyšuje riziko somatických i psychických onemocnění. Nejvýznamnějším typem životní události je bezesporu ztráta, ať už ve smyslu ztráty důležité osoby, majetku nebo sebevědomí. Ztráta, dále odloučení, ohrožení, jsou ryze negativní životní události, jejichž dopad na lidskou psychiku netřeba dále rozvádět. V životě nás ale mohou potkat kromě zmíněných negativních životních události i události positivní, které mohou rovněž ovlivnit či poškodit psychiku jedince. Celkový měřitelný dopad stresových událostí na člověka se vyjadřuje pomocí tzv. „škály životních událostí“, jež publikovali američtí psychologové Holmes a Rahe v roce 1967. Tato studie se zabývá se otázkou intensity stresu a vůbec měřitelnosti stresu. Prostřednictvím škály životních událostí definovali stresové situace a jejich sílu pro účely možného porovnání a vyhodnocení. Předpokládali, že škodlivé účinky stresu se v organismu hromadí, kumulují. Důležitý je také fakt, že se kumulují účinky distresů, ale i eustresů. Jednotlivé životní události, positivní i negativní, jsou zde rozepsány a ohodnoceny body – jednotkami životních změn. Po sečtení všech jednotek u příslušných životních události prožitých v průběhu daného období (nejčastěji kalendářního roku) je možné stanovit náchylnost člověka k možnému onemocnění. Mayerová (1997) uvádí, že v případě 300 a vyššího skóre hovoříme o vysoké zranitelnosti a pravděpodobnosti onemocněním, které se může vyskytnout až u 86 % postižených. Střední únosná hodnota se pohybuje

32

Teoretická část

v rozmezí 200–300, zde je očekávána průměrná pravděpodobnost možného onemocnění. Skóre nižší než 200 představuje malé ohrožení organismu. Číselné hodnoty jednotek životních změn je třeba brát s rezervou, poněvadž byly určovány čistě subjektivně na základě individuálních životních zkušeností a odlišných hodnotových žebříčků. Tab. 1

Vybrané životní události

Životní událost Úmrtí manžela(ky) Rozvod Rozchod s partnerem … Získání půjčky Větší dluhy Dítě opouští domov … Dovolená Vánoce Pokuta za drobný přestupek

Jednotka životní změny 100 73 65 … 31 30 29 … 13 12 11

Zdroj: Mayerová (1997) Kompletní škálu životních událostí dle Mayerové (1997) uvádím v příloze.

8.4

Vnímaní stresorů

Psychologové Lazarus a Folkmanová (In Atkinson, 1995) uvádějí, že událost, resp. vnější impuls se stává stresujícím v případě, že je pro člověka neovlivnitelný, nepředvídatelný a pokud představuje výzvu pro hranici jeho schopností. Hodnocení těchto charakteristik je samozřejmě velmi subjektivní a individuální, stejně tak i samotné vnímání stresové události. Neovlivnitelnost události, nemožnost ovládat její průběh, řídit ji nebo zastavit, je pro člověka stresujícím faktorem. Předvídatelnost stresové události může snížit její účinnost, v opačném případě ji však může i zvýšit. Lidé inklinují k předvídatelným nepříjemným zážitkům, nepředvídatelné nepříjemné zážitky jsou více stresující. Náročné úkoly, které představují výzvu pro naše schopnosti, vnímá člověk jako stresující, byť jsou mnohdy snadno ovlivnitelné i předvídatelné. Vnitřní impulsy, tedy duševní konflikty, jsou druhou skupinou stresorů. Od předcházejících se liší, jak je patrné, faktem, že pocházejí z nitra člověka. Ve většině případů jsou navzájem neslučitelné, cíle jednoho snažení brání

Teoretická část

33

dosažení cílů jiných, odporují si (např. práce – rodina, povinnosti – zábava). Proces hledání kompromisního řešení, které může a nemusí existovat, je značně stresující.

8.4.1 Psychické reakce na stresor Stresory vyvolávají rozporuplné emoční reakce. V případě positivní reakce povzbuzení do dalšího snažení, dobrá nálada, v opačném případě pocity úzkosti, agrese nebo deprese. Úzkost „Úzkostí rozumíme nepříjemnou emoci, charakterizovanou takovými pojmy, jako „starost“, „obava“, „napětí“ a „strach“, kterou občas prožíváme v různé míře všichni.“ (Atkinson, 1995, str. 588) „Úzkost je psychosomatický stav, její příznaky probíhají jak v úrovni psychologické, tak i v úrovni tělesné.“ (Mayerová, 1997, str. 72) Termín úzkost označuje nepříjemný prožitek člověka, obávajícího se leckdy velmi katastrofické budoucnosti a prožívajícího pocit nejistoty, pro který však nemá reálné, racionální zdůvodnění. Tím se liší od strachu, který je vyvolán skutečně existujícím podnětem. Úzkost je symptomem psychické poruchy právě tehdy, když ji člověk prožívá v situacích, které většina lidí ani nepovažuje za stresové. Není však pouze diagnózou symbolizující duševní poruchu, jedná se o klasickou reakci, kterou vykazují i zdraví lidé. Zhoubnou se stává až v momentě, kdy přesáhne hranici „zdravé lidské psychiky“. Po silné stresové události se může úzkost bezprostředně nebo s postupem času rozvinout v syndrom posttraumatické stresové poruchy. Oběti trpí častými pocity úzkosti, narušujícími jejich spánek, neprojevují zájem o dřívější práce a činnosti a cítí se odcizeni vůči lidem. Nicméně, je to právě stres a z něj plynoucí úzkost, která může být i užitečná. Organismus během úzkostného stavu mobilizuje všechny dostupné síly, člověk lépe vnímá okolní prostředí, reaguje na širší spektrum vnějších podnětů, dokonce je schopen vybavit si a oživit některé dávné paměťové stopy. (Mayerová, 1997) Frustrace Pojmem frustrace se označuje negativní psychické rozpoložení člověka, které je typické pocity ukřivděnosti, zklamání a mnohdy i méněcennosti způsobenými markantním rozdílem mezi jeho očekáváním a skutečným stavem. Toto očekávání motivované silnou touhou a přáním je často spjatou s fyziologickou nebo sociální potřebou. Příkladem buď jedinec toužící po uznání ostatních. Reakce na frustraci se liší v závislosti na temperamentu osoby. Někteří jedinci mají tendenci začít obviňovat z neúspěchu sami sebe, jiní tíhnou k agresivnímu jednání a chování a vykazují příznaky vzteku a hněvu. (Mayerová, 1997)

34

Teoretická část

Vztek a agrese Vztek je projevem zloby namířeným proti objektu nebo osobě, která novou situaci způsobila. Většinou doprovázená frustrací a v krajních případech i agresivním chováním. Apatie a deprese Protipólem k předchozí reakci je apatie, která se v případě dlouhodobějšího účinku může rozvinout v depresi. Teorie naučené bezmocnosti dle Seligmana z roku 1975 (In Atkinson, 1995) popisuje základní pohnutky tohoto jednání. Člověk se uzavírá sám do sebe, cítí se bezmocný, v nepříjemných situacích se chová velmi pasivně a nečinně a dokonce se dobrovolně vzdává veškerým nadějím na svou záchranu.

8.4.2 Fyziologické reakce na stresor Lidské tělo reaguje na stresovou událost především hormonální činností. Organismus cítí potřebu zvýšené dávky energie a tělo ji rychleji získává přeměnou tuků a bílkovin na cukry. Tento proces je podpořen vyplavením hormonů urychlujících tuto přeměnu. Roste krevní tlak, srdeční i dechová frekvence, snižují se činnosti momentálně nepotřebné pro organismus. Vše je řízeno hypothalamem, tedy součástí mezimozku. Ten má na starost chod sympatického nervového systému ovlivňujícího činnost hladké svaloviny a vnitřních orgánů (zejména dřeně nadledvinek, která zajišťuje přísun adrenalinu a noradrenalinu do krve). Dále skrze hypofýzu podněcuje vylučování adrenokortikotropního hormonu (ACTH), který stimuluje kůru nadledvinek. To ústí v uvolňování hormonů (hlavně kortizonu a kortizolu), které usměrňují hladinu cukru v krvi. (Atkinson, 1995) Tělo je v této fázi připraveno čelit stresové události, hladká svalovina je aktivována a podpořena v činnosti adrenalinem, glukóza regulovaná kortizonem zajišťuje přísun energie. Následuje přímá konfrontace se stresorem, boj nebo útěk, zkrátka přežití.

8.5

Stres a nemoci

Je vědecky dokázáno, že stres negativně ovlivňuje zdraví člověka, a to bez rozdílu, zda-li se jedná o distres anebo eustres. Je považován za výrazný faktor při vzniku nemocí a chorob. O stresu se nehovoří jako o původní příčině, která dané onemocnění způsobí, ale spíš jako o okolnosti, která napomáhá klidnému rozvoji onemocnění. Usnadňuje šíření mikrobů nebo virů, kteří jsou původci choroby. Stres je v podstatě moderátorem resp. katalyzátorem při vzniku a hlavně dalším průběhu nemoci. (Křivohlavý, 1994)

Teoretická část

35

Za předpokladu, že je stres přiměřený a krátkodobý, patří k přirozeným projevům života. Avšak v případě dlouhodobějšího působení stresoru na lidský organismus může dojít k závažnějším tělesným poruchám a nemocem v důsledku soustavného přetěžování psychiky i tělesných systémů. Tyto zdravotní poruchy a nemoci, silně ovlivněné emočními prožitky a psychikou obecně, se nazývají psychosomatické poruchy („psyché“ z lat. – znamená duše; „soma“ z lat. – znamená tělo). Chronický stres leckdy vyústí v kardiovaskulární problémy, zvýšení krevního tlaku (hypertenze) nebo výskyt žaludečních vředů. (Praško, Prašková, 2001) Další příklady nemocí z chronického stresu: a) kardiovaskulární onemocnění – nestabilní angina pectoris, infarkt myokardu, hypertenze, porucha rytmu, náhlá smrt, b) onemocnění dýchacích cest – nachlazení, chřipková onemocnění, astma bronchiale, c) onemocnění CNS – neurologické projevy, deprese, úzkost, migréna, bolesti zad, porucha spánku, algické syndromy, d) porucha imunity – infekční onemocnění, alergie, e) onemocnění gastrointestinálního traktu a metabolismu – diabetes mellitus, porucha peristaltiky, acidita – gastritídy, žaludeční a dvanácterníkové vředy, poruchy trávení, změny v endokrinologii, f) revmatická artritida, g) onemocnění kůže – psoriáza, h) poruchy sexuality – snížená sexuální apetence, i) zvýšený výskyt nádorového onemocnění, j) sebemedikace, k) workoholismus, l) syndrom vyhoření. Workoholismu a především syndromu vyhoření jsou věnovány samostatné kapitoly v dalším textu práce. Workoholismus je tématem kapitoly 9 Stres na pracovišti, syndrom vyhoření je detailně popsán v kapitole 10 Stres ve zdravotnictví.

9

Stres na pracovišti

Pracovní proces je nedílně spjat s existencí člověka, je jeho neodmyslitelnou součástí. Lidé prostřednictvím práce uspokojují svou přirozenou a biologicky danou touhu po seberealizaci a uplatnění. A hlavně, díky odměně z ní plynoucí utvářejí život k obrazu svému, plní si vlastní osobní sny. Jedinci, kteří odmítají tento fakt přijmout, řadí sami sebe v dnešní době na okraj společnosti.

36

Teoretická část

Pracovní stres je spojený s výkonem profese, převážně se týká konfliktu rolí, které musí pracovník zastávat, dále nároků přímo souvisejících s obsahem, náplní a organizací práce, perspektivy profese a v neposlední řadě pracovních podmínek. Čím vyšší jsou nároky na kvalitu odvedené práce a odpovědnost zaměstnance při současně nízké autonomii vykonávané činnosti, tím více je daná práce stresující. (Kebza, Šolcová, 2003) Spojitost stresu s pracovní výkonností je založena na vlivu stresu na náladu a duševní stav pracovníka, které se pak odrážejí ve výsledcích a kvalitě jeho práce. Ve vlastním zájmu zaměstnavatele by měla tudíž být minimalizace nebo přímo eliminace možných stresových faktorů. V nejlepším případě pak snaha o zkvalitnění výkonové motivace lidí k vysoce efektivní práci a to zlepšením pracovního prostředí, využíváním moderních technologií při práci, zlepšováním bezpečnosti práce, zlepšováním metody hodnocení a odměňování pracovníků, vytvářením kariérových programů a podobně. (Mayerová, 1997)

9.1

Stresové faktory v pracovním procesu

V rovině pracovního prostředí se mezi nejvýznamnější stresory řadí změny v organizaci, strach ze ztráty zaměstnání, neshody s jinými spolupracovníky, konflikty na pracovišti, mimořádná míra zodpovědnosti, stereotypní, nezajímavá práce a pracovní přetížení, ať už fyzického nebo psychického charakteru. Poslední zmíněné, pracovní přetížení, pociťujeme v momentě, kdy jsou na nás kladeny vyšší nároky, než jsme schopni v daný okamžik unést, jinak řečeno, kdy množství úkolů převyšuje míru našich schopností. V této souvislosti (a v kontextu pracovního prostředí) se užívá pojmu kapacita, tj. rozsah možností člověka během jeho adaptačního procesu. (Mayerová, 1997) Devízou zaměstnavatele by dále měla zcela určitě být snaha o udržení vhodných pracovních podmínek. Hluk, nedostatečné osvětlení, špatný vzduch, zakouřené prostředí a extrémní teplota, to jsou nejčastější fyzikální stresové faktory, které se spolupodílejí na vzniku negativní atmosféry na pracovišti. Jejich působení se pak samozřejmě přímo odráží ve výkonnosti. Nedílnou součástí pracovního života je kontakt, často i spolupráce s ostatními pracovníky, konfrontace názorů a vzájemné interakce. Tyto interpersonální vztahy řadíme dle Křivohlavého (1994) do skupiny sociálních stresorů, mezi další patří pracovní přetížení, časový stres, vysilující snaha o kariéru, nebo nevyjasněné pravomoci. Lidský kapitál a výše uvedené interpersonální vztahy na pracovišti jsou v současnosti označovány jako jedna z největších konkurenčních výhod obchodních společností a organizací na trhu. Jejich důležitost si žádá perfektní znalost řízení lidských zdrojů, zejména ze strany vedoucích pracovníků. Tak, jak mohou dobré personální vztahy pomoci k dosažení nadprůměrných osobních

Teoretická část

37

i týmových cílů, tak mohou naopak špatné vztahy uškodit a negativně ovlivnit práci jednotlivce, skupiny, oddělení nebo i celé organizace.

9.2

Workoholismus

Termínem „workoholismus“ se dle Mikuláštíka (2007) označuje závažná porucha a závislost, která je důsledkem působení pracovního stresu. Jako syndrom se mnohem častěji vyskytuje u osobností typu A3. Projevuje se duševní, citovým a tělesným vyčerpáním. Lidé s touto diagnózou nedokáží přestat myslet na svoji práci, jsou jí naprosto posedlí. Nedokáží „vypnout“. Workholici tíhnou k pocitu, že jsou v dané organizaci nezastupitelní a nepostradatelní. Musejí být nepřetržitě obklopeni úkoly, v případě jejich nedostatku jsou schopni si je dokonce sami vymyslet, jen aby mohli pracovat. Spolupráce s nimi je velmi náročná, mnohdy nemožná, protože neradi delegují úkoly nebo pracují týmově. V dlouhodobějším horizontu, i když by se to na první pohled nemuselo zdát, jsou obrovskou přítěží nejen pro své kolegy, ale i pro samotného zaměstnavatele. Jejich způsob práce často vede k chybám způsobeným sníženou koncentrací nebo nedostatečnou kvalifikací na daný pracovní úkon.

10

Specifika práce ve zdravotnictví

Tato bakalářská práce se konkrétně zabývá specifikací práce a pracovních podmínek ve státním sektoru zdravotnictví. Klade si za cíl identifikovat

Kardiologové Friedman a Rosenman (In Melgosa, 2004) popsali dva základní typy osobností na základě náchylnosti k srdečnímu infakrtu. Osobnost typu A Lidé tohoto charakteru jsou soutěživí, energičtí a bojovní. Jejich jednání je typicky ve spěchu, snaží se zvládat několik úkolů zároveň a mnohdy jsou v důsledku toho podráždění nebo v krajních případech nepříjemní. Jsou soutěživí, jejich mluvený projev se vyznačuje energičností, výraznou gestikulací a přímými, stručnými odpověďmi. Tito lidé jsou náchylnější a vnímavější ke stresu, z čehož plyne větší pravděpodobnost výskytu koronárních nemocí. Osobnost typu B Jedinci charakterističtí rozvážnějším a klidnějším přístupem k životu. Mají svůj čas pevně pod kontrolou, nespěchají, jsou trpěliví k sobě i ke svému okolí a snadněji se přizpůsobují. Riziko srdečního infarktu je u zástupců typu B nižší, za to však postrádají energii potřebnou k plnění každodenních povinností. 3

38

Teoretická část

nejzávažnější stresové faktory, které působí při výkonu práce zdravotních sester.4 Současný moderní svět staví zdravotnictví a ošetřovatelství do velmi důležité a potřebné role. Každý člověk se spoléhá na bezchybně odvedenou práci ze strany zdravotnického personálu, ať už z hlediska léčení nemoci nebo její prevence. Toto očekávání je dle Bartošíkové (2006) z dob socialismu mnohdy spojeno s požadavkem na bezplatnost poskytovaných služeb. Práce ve zdravotnictví je dle Nešpora (In Bartošíková, 2006) spojena s větší mírou stresu. Nadměrná fyzická i psychická zátěž plynoucí z povahy práce je příčinou chybných rozhodnutí, pracovních úrazů, psychosomatických onemocnění a v mnohých případech také důvodem pro odchod z tohoto oboru.

10.1 Stresové zdravotní sestry

faktory

při

výkonu

profese

V předchozím textu (kapitola 9.1 Stresové faktory v pracovním procesu) jsem se zmiňoval o dle mého názoru nejzávažnějších stresorech působících během pracovního procesu obecně. Vzhledem k tématu bakalářské práce je na místě dále specifikovat stresory z pohledu profese zdravotních sester. Profese zdravotní sestry je důležitým stavebním kamenem ošetřovatelství a zdravotnictví obecně. Poskytují fyzickou, ale i psychickou pomoc a péči pacientům. Zodpovídají se dle medicínských řádů lékařům a dále sesterskému managementu, staničním sestrám. Toto povolání je charakteristické především mimořádnou odpovědností plynoucí z povahy práce. Mimořádná odpovědnost je specifickým stresovým faktorem, který si většina lidí spojuje hlavně s oblastmi dopravy, zdravotnictví a integrovaného záchranného systému. A to je správně. Rizikovost těchto profesí je nezpochybnitelná. Měli by ji proto zastávat ti ze všech nejpovolanější, protože jsou to lidé věčně hazardující se svým vlastním životem nebo naopak dohlížející na životy ostatních. A právě odpovědnost za jiné, cizí život je nedílnou součástí denní náplně práce zdravotní sestry. Tento neustálý psychický tlak je neodmyslitelně spojen s fyzickými nároky na organismus. Transporty pacientů, nutnost rychlého zákroku v případě nouze, neustálá pohotovost a práce pod časovým tlakem řadí práci zdravotní sestry mezi fyzicky náročné. Bartošíková (2006) ve své knize uvádí typické stresory v profesi zdravotní sestry. Z fyzických a fyzikálních je možné jmenovat nepřetržité statické zde i v dalším textu myšleno obzvláště u zdravotních sester s místem výkonu práce na jednotce intenzivní péče, na akutních příjmových ambulancích, na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, na chirurgii a na jiných akutně intensivních odděleních apod.

4

Teoretická část

39

a dynamické zatížení lidského těla, hlavně končetin, páteře, svalového a kloubního systému, dále riziko infekce nebo narušení spánkového rytmu, což je důsledek dvojsměnného a trojsměnného pracovního provozu. Nejzávažnějšími psychickými, emočními a sociálními faktory působícími při práci jsou nutnost neustálé pozornosti, koncentrace, improvizace a samostatného rozhodování v krátkém čase mnohdy při minimálním množství informací, mimořádně velká odpovědnost za následky svého jednání, pocit bezmoci a nespravedlnosti osudu pramenící z nemožnosti uzdravit, resp. zachránit všechny pacienty či konflikt rolí (pomocná ruka lékařů, asistence a fyzická pomoc pacientům, psychická a sociální podpora pacientů aj). Zastávání těchto rolí v leckdy komplikovaných pracovních podmínkách je nutností a samozřejmostí pro úspěšné zvládnutí jejich práce. Obzvlášť významným a tíživým faktorem je kontakt s pacienty, který tvoří suverénně největší část pracovního dne zdravotní sestry, zejména lůžkové. Jsou s pacientem v době, kdy spí, vstává, jí, provádí osobní hygienu, odpočívá, zotavuje se, kdy jsou mu podávány léky, zkrátka pořád. Nevyhnutelně dochází k opakovanému porušování intimní zóny pacientů nebo dokonce k jejímu úplnému překročení až za hranice lidského těla (např. „píchání“ injekcí, aplikace/zavádění infuzí). Tomuto fyzickému odhalení přísluší i odhalení duševní, zdravotní sestry prožívají pacientovy nálady a stavy, smutek, hněv, bolest, slabost. V tomto směru jsou proto na zdravotní sestru kladeny nároky na emoční stabilitu, velkou schopnost empatie a naslouchání a sílu osobnosti. Dalšími důležitými vztahy na pracovišti jsou vztah sestra-lékař, ve kterém je lékař nadřazeným pracovníkem a vztah sestra-sestra, tj. vztah mezi kolegyněmi navzájem, tudíž hierarchicky rovnocenné (horizontální) postavení. (Bartošíková, 2006)

10.2 Ochranné faktory ve zdravotnictví Ochranné faktory jsou důležitým aspektem během práce zdravotní sestry, mnohdy mohou být dokonce považovány za samotné důvody, proč tuto konkrétní profesi vykonávat. Jsou protipólem k výše uvedeným zátěžím, se kterými zdravotní sestry běžně zápasí. Jejich prostřednictvím nacházejí pocit zadostiučinění, uspokojení a radosti v případě úspěšně vyléčených pacientů. Touha pomáhat lidem v nouzi v sobě nese myšlenku altruismu a je typická jak pro profesi zdravotní sestry, tak i pro jiné tzv. „pomáhající profese“.5 (Kebza, Šolcová, 2003) Podle Bartošíkové (2006) jsou „pomáhající profese“ charakteristické převedším touhou pracovníků pomáhat druhým lidem, být jim oporou v jejich těžkých situacích. Tato morální motivace a očekávání jsou v počátku pracovní kariéry velmi silné, s přibývajícím věkem a zkušenostmi však postupně slábnou. 5

40

Teoretická část

10.3 Syndrom vyhoření Skutečnost, že se stres stává čím dál více frekventovaným a skloňovaným pojmem typickým pro osobní i pracovní život lidí v posledních desetiletí, dle mého názoru téměř nezpochybnitelná. Do popředí vystupuje v souvislosti se stresem specifické onemocnění, resp. emocionálně-psychické vyčerpání označované termínem syndrom vyhoření (z angl. „burnout“, původně „burn-out“). Toto pojmenování pochází z 70. let 20. století, kdy jej poprvé užil americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger. (Bartošíková, 2006) V současné době je možné najít nespočet definicí syndromu vyhoření. Mnozí autoři se myšlenkově rozcházejí v pojetí tohoto fenoménu, někteří jej chápou jako specifickou, stabilní lidskou vlastnost, jiní jako selhání osobních koupink-mechanismů. Já osobně vnímám syndrom vyhoření jako proces psychického a duševního úpadku člověka, během kterého dochází k postupnému poklesu životní energie, idealismu a (schopnosti) empatie, a který je často spojený s pocitem trvalého fyzického vyčerpání. Syndrom vyhoření vzniká konfrontací velkých pracovních nároků, které jsou kladeny na člověka, s jeho původními očekáváním a úsilím. Nepřetržitý kontakt s lidmi spojený s emocionální náročností a přesvědčení, že vložené úsilí do práce je neadekvátně ohodnocené, podporují vyhoření nebo k němu nezřídka i samy vedou. Nejčastěji jím trpí právě pracovníci již zmíněných „pomáhajících“ profesí, zde se dokonce může objevit i poměrně brzy po začátku pracovní kariéry. Přestože má vyhoření kořeny v neuspokojivém pracovním životě, jeho důsledky zasáhnou ve většině případů celé okolí postiženého, a to včetně osobního života. Syndrom se projeví emočním vyčerpáním, distancováním se od ostatních lidí a to i nejbližších členů rodiny, dále neutuchajícím pesimismem, negativismem a vůbec ztrátou chuti do života a ztrátou perspektivy. Objevují se poruchy soustředění, zapomnětlivost a neustálý odpor ke všemu neznámému, novému. Z fyzického pohledu je nejvýraznějším projevem chronická únava a tělesná slabost, která je ale spojena s pocitem viny nebo osobního selhání, ne s fyzicky náročnou tělesnou aktivitou. V pracovním prostředí se pak vyhořelý pracovník častěji dopouští vlastních chyb, je neochotný, apatický a leckdy i hostilní ke svým spolupracovníkům nebo k vedení. (Bartošíková, 2006) Jelikož je dopad na kvalitu odvedené práce natolik závažný, stal se syndrom vyhoření v některých zemích (např. v USA) diagnostickou kategorií ve smyslu samostatné nosologické jednotky a je klasifikován jako nemoc z povolání. (Bartošíková, 2006)

Teoretická část

41

10.3.1 Příčiny vedoucí k vyhoření Dle Bartošíkové (2006) existují dvě hlavní příčiny vzniku syndromu vyhoření. První příčinou jsou osobností charakteristiky člověka, tedy volní, psychické a emoční kapacity spolu s fyzickou vybaveností člověka (subjektivní predispozice), druhou pak nároky a potřeby prostředí (objektivní podmínky). Otázka, která z těchto dvou příčin je pro vznik syndromu více určující, je předmětem spekulací. Podíl osobnosti na vzniku vyhoření Syndrom vyhoření se častěji projeví u více motivovaných lidí plných očekávání, s velkými cíli a plány. Konfrontace s realitou je pro ně daleko více zdrcující, nepřipouští si neúspěch a stále touží po dokonalosti, která se stává nesplnitelnou fikcí. V rovině zdravotnictví budou více ohroženi pracovníci s nutkavou potřebou pomáhat, kteří upřednostňují splňování potřeb druhých na úkor svých. Zvláštním případem pak mohou být zdravotníci s tzv. spasitelským komplexem. (Bartošíková, 2006) Pracovní podmínky vedoucí k vyhoření Typickým pracovištěm, kde se může podle Bartošíkové (2006) syndrom vyhoření vyskytnout, je takové, kde pracují zaměstnanci s velmi vysokým emočním i osobním nasazením, ale za jejich práci se jim dostává pouze minimálního uznání, nebo když je jejich práce neustále hodnocená vedením jako neuspokojivá. Výdej energie zde drtivě převažuje nad příjmem. Tyto podmínky vedou k přemílání nad smysluplností vykonávané práce, což je pro syndrom vyhoření charakteristické.

10.3.2 Prevence syndromu vyhoření Z předchozího textu, ve kterém byl popsán vznik syndromu vyhoření, je možné stanovit prevenční opatření vedoucí ke zmírnění nebo k jeho úplné eliminaci. Pokud je vyhoření důsledkem nerovnováhy mezi očekáváním a realitou pracovního života, je přirozeně možné tento nepoměr zmenšit, a to buď ovládnutím elementárních postupů hodnocení stresogenních situací a následně posílením strategií zvládání stresu na straně pracovníka, nebo změnou pracovních podmínek, organizace, kultury a bezpečnosti práce na straně zaměstnavatele.

42

Teoretická část

10.4 Shrnutí situace V závěru teoretické části bakalářské práce si dovolím v několika větách popsat vývoj vládní reformy zdravotnictví a s ní související odezvu ze strany zdravotníků a shrnout současný stav. První signály slibovaných vládních opatření vyplývajících z reformy veřejných financí dopadly spolu s navrhovanými změnami zákoníku práce na hlavy zaměstnanců státní i veřejné správy koncem léta 2010. Jejich výsledkem se stal i návrh změn systému odměňování zdravotnických pracovníků, který snižoval platové tarify v prvních číslech až o 20 %. Takto avizované vládní změny odstartovaly vlnu nevole zdravotníků i Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče, která následně vyústila v prosincovou celorepublikovou protestní stávku s účastí až 60000 zdravotníků v Praze. Ani navrhovaný kompromis ze strany ministra zdravotnictví Leoše Hegera o 10% snížení mezd nebyl pro představitele odborového svazu zdravotníků přijatelným. Místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková odmítá jakékoli návrhy, kterými by se platy ve zdravotnictví dostaly pod úroveň platů loňských (tedy platných pro rok 2009).6 Stávková pohotovost trvá, napětí mezi zaměstnanci vzrůstá. Obava a nejistota často hraničící s nejistotou existenční mezi zdravotníky převládá. Podle vyjádření předsedkyně České asociace sester Dany Juráskové jsou mzdy zdravotníků dlouhodobě podhodnocené.7 Komplex problému, dezinformací, neúplných zpráv jen prohlubuje a vytváří stresové prostředí. Nekončící vzbouření lékařů, akce „Děkujeme, odcházíme“, tím hrozící hromadné výpovědi jsou důvodem nových obav ze ztráty pracovních míst zdravotnických pracovníků. Spolu s protestujícími lékaři nesou riziko ztráty pracovního místa i zdravotní sestry. Stupňující napětí se pomalu uklidňuje až s příslibem ministra zdravotnictví Leoše Hegera o navýšení platů lékařů, odsunutím vzniku nové tarifní tabulky pro zdravotnický personál a příslibem spoluúčasti lékařů a lékařských odborových svazů při vzniku chystané reformy zdravotnictví.8 Krize je zažehnána, avšak vznik reformy spolu s úspornými opatřeními a dalšími kroky ze strany ministerstva jsou i dnes častým tématem a obavou zdravotníků. S jejich důsledky se budou i v budoucnu smiřovat nejen zdravotníci, management zdravotnických zařízení, ale i pacienti.

6

http://www.tribune.cz/clanek/19359-zdravotnici-budou-mit-specialni-tarifni-platovou-

tabulku http://www.tribune.cz/clanek/20319-asociace-sester-nechce-aby-se-platy-lekaru-resily-naukor-jinych 8 http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/852404 7

Praktická část

43

III PRAKTICKÁ ČÁST 11

Průzkumné šetření

Výzkumná část je stěžejní částí této bakalářské práce, navazuje na teoretické poznatky z předchozích kapitol. Pro účely této práce byl proveden sociologický průzkumu v jedné nejmenované, brněnské, státní nemocnici, kvantitativní i kvalitativní metodou.

11.1 Cíl průzkumu Cílem výzkumné části bakalářské práce je identifikace stresových faktorů, které působí na pracovišti a přímo tak ovlivňují pracovní prostředí i výkon tamějších pracovníků, a to zdravotních sester, a dále návrh vhodných opatření vedoucích ke snížení jejich negativních účinků, v lepším případě k úplné eliminaci. Dílčím cílem je vyčlenění ekonomických skutečností zejména v souvislosti s připravovanou vládní reformou zdravotnictví, které mají rovněž dopad na psychiku sester a kvalitu odváděné práce.

11.2 Objekt průzkumu Bakalářská práce se tematicky dotýká resortu zdravotnictví. Zabývá se především stresovými faktory a podmínkami práce elementární složky ošetřovatelství, zdravotních sester. Celkem mezi ně bylo rozdáno rovných 100 dotazníků bez rozdílu pracoviště. K sběrnému datu bylo vybráno 85 dotazníků, z nichž právě 5 bylo kvůli neúplnosti nebo špatné cílové skupině vyjmuto z výsledného statistického zpracování. Zbývajících 80 uspokojivě vyplněných dotazníků tvoří podklad analytické části této práce.

11.3 Metodika průzkumu Praktická část bakalářské práce byla provedena formou anonymního dotazníkového šetření a doplňkového řízeného rozhovoru.

44

Praktická část

11.3.1 Technika dotazníkového šetření Tato technika se řadí mezi kvantitativní metody sociologického průzkumu a vychází z principiu verifikace (ověření) formulovaných hypotéz. Typickým výsledkem je statistické zpracování daného pozorování ve formě tabulek a grafů. Dotazník je určen k hromadnému zkoumání a vyplňuje se většinou anonymně, z čehož plyne jedna nevýhoda, že údaje nelze zpětně ověřit. Mezi výhody naopak patří možnost obsáhnout velký počet zkoumaných osob a relativně snadné zpracování dat s využitím příslušného software. Také čas na získání velkého množství informací je poměrně krátký. Dotazník je nejméně náročný na techniku při samotném provádění průzkumu, ale nejnáročnější při jeho přípravě. Pokrývá širokou oblast jevů, na základě kterých při správně zvoleném souboru poskytuje všeobecné a zobecnitelné závěry. (Šindlářová, 2001) S podporou literatury jsem vytvořil vlastní dotazník, který čítá dohromady 21 uzavřených otázek, 14 výzkumných a zbylých 7 identifikačních (demografických a pracovně-analytických). Dotazník je konstruován tak, aby zodpověděl výzkumné hypotézy a odkryl konkrétní skutečnosti na zkoumaném pracovišti. Při jeho sestavování jsem využil znalostí tamějšího prostředí nemocnice a dále vědomostí získaných studiem předmětů Sociologie a sociální psychologie na Mendelově univerzitě v Brně. Taktéž jsem využil profesních znalostí a zkušeností své matky, která je na zkoumaném pracovišti zaměstnaná jako zdravotní sestra a která mi dopomohla s distribucí dotazníků mezi své kolegy a kolegyně. Výsledky jsem zpracoval v programu Excel, jenž je součástí kancelářské sady Microsoft Office. V tabulkách jsou uvedeny počty odpovědi respondentů jak v absolutní, tak i v relativní četnosti. Grafy slouží jako podpůrný, obrazový materiál k daným tématům.

11.3.2 Technika řízeného rozhovoru Pro lepší pochopení současné situace v resortu zdravotnictví a hlubší porozumění poměrům a okolnostem jsem využil možnosti setkat se se zdravotními sestrami chirurgického oddělení JIP9 v době jejich příchodu a odchodu do zaměstnání a jejich ochoty odpovídat na předem připravené otázky. Získal jsem tak subjektivní úhel pohledu na tuto problematiku. S rozhovorem všech 14 oslovených zdravotních sester souhlasilo. Z důvodu posílení jejich svobodné výpovědi jsem nabídl anonymitu odpovědi i možnost neodpovídat. K dialogu jsem zvolil prostředí jejich místnosti k odpočinku a předem požádal o svolení. V úvodu našeho setkání, před položením první otázky, jsem ve stručnosti objasnil důvody mé návštěvy i obsah, význam a cíl své bakalářské práce.

9

jednotka intenzivní péče

Praktická část

45

Řízený rozhovor byl strukturován do tří následujících otázek: 1.

„Nelitujete, že jste si kdy zvolil/-a profesi zdravotní sestry?“

2.

„Jak byste osobně charakterizoval/-a období vládou navrhovaných reformních změn týkajících se v rámci úsporných opatření mimo jiné i úprav platových tarifů zdravotnického personálu? Co toto období pro Vás znamenalo?“

3.

„Jak byste popsala dnešní situaci? V čem vidíte rozdíl oproti předchozím měsícům?“

11.4 Formulace výzkumných hypotéz Ze zkušenosti s podmínkami a náplní práce zdravotních sester a na základě poznatků z odborné literatury o problematice stresu a vlivu stresových faktorů na lidský organismus stanovuji následující výzkumné hypotézy: 1.

Předpokládám, že fyzická a psychická zátěž kladená na zdravotní sestry pracující v nemocnici je příčinou stresu.

2.

Předpokládám, že špatná ekonomická situace ve zdravotnictví je nejčastějším stresovým faktorem působícím při práci zdravotních sester.

3.

Předpokládám, že vládou připravované změny v rozpočtu České republiky budou mít v důsledku větší zátěž na psychiku než dosavadní stresové faktory vyplývající ze samotné profese zdravotní sestry.

46

Praktická část

12

Výsledky dotazníkového šetření

12.1 Výzkumné otázky Analýza otázky č. 1 „Jaká je Vaše pociťovaná fyzická zátěž na pracovišti?“ Tab. 2

Otázka č. 1

Odpověď žádná mírná střední vysoká velmi vysoká neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 0 4 39 28 8 1 20

Relativní četnost v% 0,00 5,00 48,75 35,00 10,00 1,25 100,00

Zdroj: vlastní práce

žádná mírná střední vysoká velmi vysoká neodpověděl

Obr. 1 Otázka č. 1


Praktická část

47

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že velká většina zdravotních sester (téměř 84 %) vnímá svoji práci jako středně až vysoce fyzicky náročnou. Tento výsledek je nejspíše odrazem nutnosti nepřetržité pozornosti, pohotovosti a vysokého pracovního tempa a nasazení. Právě 8 z nich dokonce uvedlo, že pociťují velmi vysokou fyzickou zátěž. Těchto 8 zdravotních sester pojí skutečnost, že všechny jsou ženského pohlaví a pracují u lůžka na standardních nebo speciálních odděleních. Vyjma jedné jsou dokonce mladší 30-ti let, což je věk výrazně nižší než zjištěný průměrný věk respondentů (viz otázka 16).

48

Praktická část

Analýza otázky č. 2 „Cítíte se při práci stresovaný/-á?“ Tab. 3

Otázka č. 2

Odpověď určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím neodpověděl Celkem




určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím


Zdroj: vlastní práce Na tuto otázku odpověděli respondenti většinou kladně. Celkem 54 z 80 uvedlo, že jim stres při práci není vůbec cizí. Relativní četnost takto odpověděvších je 67,5 %. Věkové složení 10 respondentů, kteří z nabídky odpovědí volili možnost „určitě ano“, je velmi různorodé. Z toho je možné přímo vyvodit dílčí závěr, že posouzení vnímání pociťovaného stresu na vlastní osobě při výkonu profese je zcela nezávislé na věku dané osoby.

Praktická část

49

Koeficient rozvržení odpovědí (dále jen „koeficient“) je roven hodnotě 0,4875. Bližší postup jeho výpočtu je uveden spolu s názorným příkladem v příloze. Tento koeficient nemá bezprostřední interpretaci ani vypovídací hodnotu, slouží především ke srovnání s jinými otázkami. V případě, že je jeho hodnota kladná, respondenti se častěji přikláněli k kladným resp. positivním odpovědím („určitě ano“, „spíše ano“) a naopak v případě, že je jeho hodnota záporná, převažoval výběr z negativních odpovědí („spíše ne“, „určitě ne“). Dalším důležitým znakem koeficientu je jeho absolutní hodnota, která vypovídá o četnosti „krajních“ odpovědí. Čím je vyšší, tím více bylo na otázku zodpovězeno možnostmi „určitě ano“ resp. v opačném případě „určitě ne“. Absolutní hodnota leží v rozmezí 0–2 včetně.

50

Praktická část

Analýza otázky č. 3 „Domníváte se, že s délkou Vaší praxe se zvyšuje Vaše odolnost proti stresu?“ Tab. 4

Otázka č. 3







Zdroj: vlastní práce Třetí otázka se týká možné závislosti odolnosti vůči stresovému působení na délce praxe zdravotní sestry. Nadpoloviční většina respondentů, kteří odpověděli na tuto otázku inklinuje k názoru, že odolnost se s rostoucí praxí nezvyšuje. Koeficient tuto skutečnost jenom potvrzuje, jelikož se ale jeho hodnota blíží nule, je (i dle tabulky a grafu) zřejmé, že celkový výsledek je téměř nerozhodný a závěr této problematiky zůstává otevřený.

Praktická část

51

Analýza otázky č. 4 „Myslíte si, že je Vaše profese společností doceněna?“ Tab. 5

Otázka č. 4







Zdroj: vlastní práce Uznání, prestiž profese a společenské ocenění práce zdravotních sester jsou předmětem otázky čtvrté. Její výsledky jsou oproti otázce předchozí mnohem snadněji interpretovatelné. Celých 90 % respondentů vyjádřilo negativní postoj k této problematice. Potřebného uznání se jim od společnosti nedostává, jejich profese není dle jejich názoru vnímána jako prestižní, a to i přes svoji nespornou

52

Praktická část

náročnost. Tento závěr dokazuje i koeficient, jehož hodnota se rovná −1,3. To je dáno vysokou četností zvolené odpovědi „určitě ne“.

Praktická část

53

Analýza otázky č. 5 „Zakroužkujte, prosím, intenzitu působení všech uvedených stresových faktorů, se kterými se při výkonu Vaší práce setkáváte (1 – žádná, 2 – mírná, 3 – střední, 4 – vysoká, 5 – velmi vysoká).“ Tab. 6

Otázka č. 5

Odpověď péče o pacienty psychická náročnost mimořádná odpovědnost ztráta zaměstnání odpovědnost za zdraví množství práce platové ohodnocení fyzická náročnost časová tíseň a spěch zdravotní reforma pracovní podmínky nevhodné chov. pacientů hodnocení nadřízenými další vzdělávání pracovní doba infekční riziko vztahy na pracovišti naslouchání nemocným dotazy pacientů technická vybavenost administrativa samostatné rozhodování Celkový průměr


Celkem bodů 277 287 299 209 263 290 278 291 305 276 209 253 219 232 230 279 205 193 201 203 248 234

Průměrná hodnota intensity 3,46 3,59 3,74 2,71 3,33 3,63 3,48 3,64 3,81 3,49 2,65 3,16 2,77 2,94 2,95 3,49 2,56 2,41 2,51 2,54 3,10 2,93 3,13

54

Praktická část

4,00

časová tíseň a spěch

mimořádná odpovědnost

3,80

množství práce

3,60

zdravotní reforma infekční riziko

3,40 pracovní podmínky

dotazy pacientů

3,20 3,00 2,80

naslouchání nemocným

2,60 2,40

samostetné rozhodování

administrativa

technická vybavenost

dotazy pacientů

naslouchání nemocným

vztahy na pracovišti

infekční riziko

pracovní doba

další vzdělávání

hodnocení nadřízenými

nevhodné chování pacientů

pracovní podmínky

zdravotní reforma

časová tíseň a spěch

fyzická náročnost

platové ohodnocení

množství práce

odpovědnost za zdraví

mimořádná odpovědnost

psychická náročnost

péče o pacienty

2,00

ztráta zaměstnání

2,20


Zdroj: vlastní práce Pátá otázka má za cíl identifikovat nejintenzivněji působící stresové faktory při práci zdravotní sestry. Stupnice hodnost od 1 do 5 určuje sílu působení daného stresoru. Výsledkem je sloupcový graf, kde jsou na horizontální ose (x) zachyceny zmíněné stresové faktory, na vertikální ose (y) pak jejich subjektivně pociťovaná intenzita. Jako nejvíce stresující byly hodnoceny „časová tíseň a spěch“, dále pak „mimořádná odpovědnost“, „množství práce“ spolu s „fyzickou a psychickou náročností práce“. V grafu jsou zvýrazněny červenými odstíny. Naopak nejméně stresujícími faktory byly v konkurenci ostatních zvoleny „naslouchání nemocným“, „dotazy pacientů“, „vztahy na pracovišti“ a „technická vybavenost pracoviště“. Průměrná hodnota intenzity počítaná ze všech uvedených stresových faktorů je rovna číslu 3,132; z čehož plyne, že zdravotní sestry obecně vnímají a čelí středně silnému působení stresorů.

Praktická část

55

Analýza otázky č. 6 „Ohodnoťte, prosím, známkami jako ve škole následující vztahy na pracovišti (tzn. 1 – nejlepší, 5 – nejhorší).“ Tab. 7

Otázka č. 6

Odpověď s pacienty s příbuznými pacientů s podřízenými s nadřízenými s lékaři s kolegyněmi s zam. zab., pom., ost. prov. Celkový průměr


Součet známek 171 182 151 187 176 145 174

Průměrná známka 2,14 2,28 1,94 2,34 2,20 1,81 2,18 2,13

56

Praktická část

s nadřízenými

s příbuznými pacientů

2,40 2,30

s kolegyněmi

2,20 2,10 2,00 1,90 1,80 1,70

se zaměstnanci zabezpečovacích, pomocných nebo ostatních provozů

s kolegyněmi

s lékaři

s nadřízenými

s podřízenými

s pacienty

1,50

s příbuznými pacientů

1,60


Zdroj: vlastní práce Ze sledovaných vztahů na pracovišti byly jako nejkomplikovanější hodnoceny vztahy s nadřízenými a s příbuznými pacientů. Naproti tomu vztahy s ostatními zdravotními sestrami, tedy kolegyněmi, obdržely nejlepší známky. Průměrné hodnocení vztahů na pracovišti bylo spočítáno váženým aritmetickým průměrem na 2,125 (po zaokrouhlení 2,13; viz tab. č.6), z čehož vyplývá, že jsou všeobecně vnímány jako velmi dobré.

Praktická část

57

Analýza otázky č. 7 „Je finanční ohodnocení úměrné Vaší práci a profesi?“ Tab. 8

Otázka č. 7







Zdroj: vlastní práce Na tuto otázku odpovědělo 72 respondentů z 80 negativně. Zdravotní sestry potvrdily nespokojenost se svým platovým ohodnocením. Tato nespokojenost se týká všech sester, nezávisle na věku, praxi, úrovni dosaženého vzdělání nebo místu výkonu práce. Zajímavé je srovnání koeficientů s otázkou čtvrtou. Přestože v obou těchto otázkách bylo 90 % negativních odpovědí, absolutní hodnota koeficientu byla zde vyšší, což znamená, že v tomto případě

58

Praktická část

respondenti častěji uvedli krajní odpověď „určitě ne“. To znamená, že přesvědčení o nedostatečném platovém ohodnocení je větší než vnímání společenské „nedoceněnosti“ tohoto povolání.

Praktická část

59

Analýza otázky č. 8 „Jaká částka je odpovídající platovému ohodnocení Vaší práce? (vyjádřeno hrubou měsíční mzdou v Kč)“ Tab. 9

Otázka č. 8

Odpověď méně jak 10000 Kč 10000 Kč–15000 Kč 15000 Kč–20000 Kč 20000 Kč–25000 Kč 25000 Kč–30000 Kč 30000 Kč–35000 Kč 35000 Kč–40000 Kč 40000 Kč a více neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 0 3 12 11 18 20 8 7 1 80

Relativní četnost v% 0,00 3,75 15,00 13,75 22,50 25,00 10,00 8,75 1,25 100,00


méně jak 10.000 Kč 10.000 Kč - 15.000 Kč 15.000 Kč - 20.000 Kč 20.000 Kč - 25.000 Kč 25.000 Kč - 30.000 Kč 30.000 Kč - 35.000 Kč 35.000 Kč - 40.000 Kč 40.000 Kč a více neodpověděl


Zdroj: vlastní práce Odpovídající platové ohodnocení za odvedenou práci vidí polovina respondentů v rozmezí 25 až 35 tisíc Kč měsíčně. Průměrný odpovídající plat byl dle výsledků

60

Praktická část

dotazníku výpočtem pomocí váženého aritmetického průměru stanoven na částku 28323 Kč měsíčně.

Praktická část

61

Analýza otázky č. 9 „Zvažoval/-a jste někdy odchod z oboru zdravotnictví ke zcela odlišné profesi?“ Tab. 10

Otázka č. 9

Odpověď ano ne neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 45 35 0 80

Relativní četnost v% 56,25 43,75 0,00 100,00


ano ne


Zdroj: vlastní práce Tato otázka měla za cíl zjistit, kolik respondentů již přemýšlelo o změně profese. Odchod ze zdravotnictví zvažovala nadpoloviční většina respondentů, konkrétně 45 z 80. Nejčastější důvody pro odchod jsou předmětem následující otázky.

62

Praktická část

Analýza otázky č. 10 „V případě, že ‚ne‘, přistupte k následující otázce č. 11. V případě, že ‚ano‘, jaké byly hlavní důvody? Zakroužkujte, prosím, maximálně 3 z nabízených odpovědí.“ Tab. 11

Otázka č. 10

Odpověď psychická náročnost fyzická náročnost množství práce mimořádná odpovědnost společenské postavení pracovní podmínky práce v nepřetržitém provozu finanční ohodnocení jiné Celkem




Praktická část

63

finanční ohodnocení

35 30


25 fyzická náročnost

20 15 10

jiné

finanční ohodnocení

práce v nepřetržitém provozu

pracovní podmínky

mimořádná odpovědnost za práci

množství práce

fyzická náročnost


0

společenské postavení

5


Zdroj: vlastní práce Otázka 10 přímo navazuje na předchozí otázku a byla položena a zodpovězena pouze těmi respondenty, kteří uvažovali nad odchodem ze zdravotnictví. Jak bylo již řečeno, v této fázi byly zjišťovány důvody, které vyústily k přemýšlení o změně profese. Z tabulky a obzvláště z grafu je patrné, že převažoval výběr těchto důvodů – psychická a fyzická náročnost spolu s nízkým finančním ohodnocením. Zajímavým výsledkem je hodnocení společenského postavení jakožto možného důvodu pro odchod ze zdravotnictví. Přestože otázka čtvrtá prokázala jasně vnímanou „nedoceněnost“ profese okolím, není zjevně tato skutečnost natolik vážným důvodem pro odchod z oboru.

64

Praktická část

Analýza otázky č. 11 „Pociťujete obavy a stres z nejistoty avizovaných změn v platech?“ Tab. 12

Otázka č. 11





určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím neodpověděl


Zdroj: vlastní práce Na tuto otázku odpovědělo téměř 85 % respondentů kladně. Celkem 66 jich uvedlo, že současná nejistota avizovaných změn v platech je pro ně zdrojem stresu a obav. Na tomto příkladě je patrná charakteristická „vlastnost“ stresu a to, že pouhá nejasnost a do jisté míry neovlivnitelnost situace vyvolává stres, který člověk intenzivně vnímá.

Praktická část

65

Analýza otázky č. 12 „Je nynější nejasnost a neurčitost avizovaných reformních změn závažným stresovým faktorem vedoucím k odchodu ze zdravotnictví nebo úvaze o změně?“ Tab. 13

Otázka č. 12







Zdroj: vlastní práce Otázka 12 zkoumala skutečnost, zda-li je nejasnost a neurčitost avizovaných reformních změn závažným stresovým faktorem, který by vedl k odchodu ze zdravotnictví. Tato otázka a její výsledky korespondují s otázkou desátou. Respondenti, byť se přiklánějí spíše ke kladným odpovědím, nejsou zcela

66

Praktická část

přesvědčeni o tom, že by zdravotní reforma jako celek byla v současné době důvodem pro odchod z oboru. Výsledná hodnota koeficientu dokládá různorodost odpovědí a protichůdnost názorů.

Praktická část

67

Analýza otázky č. 13 „Pociťujete příznaky nebo známky vyšší míry stresu od okamžiku, kdy se začala projednávat vládní reformní opatření v resortu zdravotnictví?“ Tab. 14

Otázka č. 13







Zdroj: vlastní práce Zajímavý výsledek předkládá 13. otázka dotazníku. Právě 49 z 80 respondentů přiznalo, že pociťuje větší míru stresu od doby, kdy se začal veřejně projednávat obsah reformních opatření v resortu zdravotnictví.

68

Praktická část

Analýza otázky č. 14 „Souhlasíte s možným názorem, že tato nejistota, neurčitost chystaných změn a avizované snižování platů jsou v současné době nejzávažnějšími stresovými faktory, které působí při výkonu Vaší profese?“ Tab. 15

Otázka č. 14







Zdroj: vlastní práce Poslední otázka výzkumné části dotazníku je odrazem stanovené hypotézy o ekonomických aspektech reformy zdravotnictví a jejich dopadu na průběh pracovního dne zdravotní sestry. Nadpoloviční většina respondentů potvrdila moji hypotézu o závažnosti ekonomických faktorů, ve smyslu původců značného

Praktická část

69

stresu. Jak je z tabulky i z grafu patrné, není ovšem možné hovořit o úplné jednotnosti v názorech respondentů. Číselná hodnota koeficientu dokládá příklon ke kladným, mnou očekávaným odpovědím.

70

Praktická část

12.2 Identifikační otázky Analýza otázky č. 15 „Pohlaví“ Tab. 16

Otázka č. 15

Odpověď Muž Žena Neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 8 71 1 80

Relativní četnost v% 10,00 88,75 1,25 100,00


muž žena neodpověděl


Zdroj: vlastní práce Dotazníkové šetření potvrdilo očekávání, že je profese zdravotní sestry typicky ženskou profesí. Z tabulky je možné vyvodit závěr, že zhruba na každých 9 zdravotních sester žen připadá 1 zdravotní sestra mužského pohlaví.

Praktická část

71

Analýza otázky č. 16 „Věková kategorie“ Tab. 17

Otázka č. 16

Odpověď do 25 let 26–30 let 31–35 let 36–40 let 41–45 let 46–50 let 51–55 let 56 let a více Neodpověděl Celkem




do 25 let 26 - 30 let 31 - 35 let 36 - 40 let 41 - 45 let 46 - 50 let 51 - 55 let 56 let a více


Zdroj: vlastní práce Věkové složení respondentů bylo pestré dotazník byl vyplněn zástupci všech navrhovaných věkových rozmezí. Průměrný věk respondentů činí necelých 35 let.

72

Praktická část

Analýza otázky č. 17 „Nejvyšší dosažené vzdělání“ Tab. 18

Otázka č. 17

Odpověď základní středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou vyšší odborné vysokoškolské – bakalářské vysokoškolské – magisterské neodpověděl celkem

Absolutní četnost 0 2 52 21 3 2 0 80

Relativní četnost v% 0,00 2,50 65,00 26,25 3,75 2,50 0,00 100,00


základní středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou vyšší odborné vysokoškolské bakalářské vysokoškolské magisterské


Zdroj: vlastní práce U zdravotních sester převládá středoškolské vzdělání zakončené maturitou, případně vyšší odborné vzdělání. Ojediněle se vyskytovalo vysokoškolské vzdělání, naopak základní vzdělání se dle výsledků dotazníkového šetření jeví jako nedostatečné pro výkon této profese.

Praktická část

73

Analýza otázky č. 18 „Pracovní zařazení“ Tab. 19

Otázka č. 18

Odpověď staniční sestra sestra u lůžka ošetřovatel/-ka sanitář/-ka sestra spec. pracoviště jiné neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 2 58 0 0 14 5 1 80



staniční sestra sestra u lůžka ošetřovatel/-ka sanitář/-ka sestra spec. Pracoviště jiné neodpověděl


Zdroj: vlastní práce Nejčastějším zaznačeným pracovním umístěním je pozice sestry u lůžka nebo sestry pracující na specializovaném pracovišti. Ošetřovatelé, ošetřovatelky, sanitáři a sanitářky nebyly zařazeni do statistiky, neboť se v jejich případě nejedná o výkon profese zdravotní sestry.

74

Praktická část

Analýza otázky č. 19 „V jakém provozu pracujete“ Tab. 20

Otázka č. 19

Odpověď

Absolutní četnost

standardní oddělení specializované pracoviště ambulance pracoviště vyšetřov. metod operační sál jiném neodpověděl Celkem

35 22 6 8 9 0 0 80



standardní oddělení specializované pracoviště ambulance pracoviště vyšetřovacích metod operační sál jiné


Zdroj: vlastní práce Výběr zvolených odpovědí v této otázce potvrzuje skutečnost, že nejvíce zdravotních sester pracuje na standardních odděleních, popř. na specializovaných pracovištích těchto oddělení, kde je potřeba největšího množství pracovníků a pracovnic.

Praktická část

75

Analýza otázky č. 20 „V jakém provozu pracujete“ Tab. 21

Otázka č. 20

Odpověď jednosměnný dvousměnný třísměnný jiném neodpověděl Celkem

Absolutní četnost 22 23 29 6 0 80

Relativní četnost v% 27,50 28,75 36,25 7,50 0,00 100,00


jednosměnný dvousměnnný třísměnný jiný


Zdroj: vlastní práce Z tabulky i grafu vyplývá, že respondenti pracují v různých provozech s odlišnou pracovní dobou. Zastoupení jednotlivých typů směnnosti provozu bylo rovnoměrné.

76

Praktická část

Analýza otázky č. 21 „Délka pracovní praxe ve zdravotnictví“ Tab. 22

Otázka č. 21

Odpověď do 5 let 6–10 let 11–15 let 16–20 let 21–25 let 26–30 let 31–35 let 36 let a více neodpověděl Celkem




do 5 let 6 - 10 let 11 - 15 let 16 - 20 let 21 - 25 let 26 - 30 let 31 - 35 let 36 let a více


Zdroj: vlastní práce Délka pracovní praxe koresponduje s věkem. Z tabulky vyplývá, že respondenti mají nejčastěji pětiletou nebo kratší praxi v oboru. Průměrná délka praxe spočítaná metodou váženého aritmetického průměru však činí bezmála 14 let.

Praktická část

13

77

Výsledky řízených rozhovorů

Vyhodnocení otázky 1. „Nelitujete, že jste si kdy zvolil/-a profesi zdravotní sestry?“ Ve velké většině případů zněla odpověď „ne“. Péče o pacienty všem osloveným sestrám připadala smysluplná, užitečná a hodnotná. V tomto směru se shodovaly. Celkem 11 ze 14 však udávalo pocity profesního nedocenění a snížení společenské prestiže ze strany veřejnosti, pacientů i jejich příbuzných. O náročnosti jejich povolání jsem měl z vlastní zkušenosti jasnou představu, a tak byl rozhovor vyvážený a řízený. Vyhodnocení otázky 2. „Jak byste osobně charakterizoval/-a období vládou navrhovaných reformních změn týkajících se v rámci úsporných opatření mimo jiné i úprav platových tarifů zdravotnického personálu? Co toto období pro Vás znamenalo?“ Společným slovem pro dotazované by se mohlo stát slovo panika. Celkem 12 ze 14 sester potvrdilo přímou souvislost vlastních obav, sílících s měnící se politickou situací, dezinformacemi, mobilizací odborů, stávkami, nejasnostmi vládních rozhodnutí. Chod oddělení byl nenarušený, kvalita péče o pacienty byla standardní. Výsledky chystaných vládních změn byly pro kolektiv sester JIP jednoznačnou stresovou zátěží. Avizované hromadné odchody lékařů i hrozící rušení nemocnic vyvolávaly nejistoty často až existenční. Strach o vlastní budoucnost vedl 5 sester k úvahám o změně zaměstnání, brigádě, druhém pracovním poměru aj. Vzpomínaly na navrhované platové tarify se snížením pro ně až několika tisíc korun a na úzkost, pocity beznaděje, rodinné krize, nespavost, některé i zvýšenou podrážděnost a především zlobu. Projev zloby namířený vůči vládním představitelům zavádějícím úsporná opatření byl nejzřetelnějším projevem, který jsem během rozhovorů vypozoroval. Z rozhovorů bylo dále zřejmé, že měnící se pravidla odměňování za práci vedou k negativním náladám na pracovišti a k demotivaci. Vyhodnocení otázky 3. „Jak byste popsala dnešní situaci? V čem vidíte rozdíl oproti předchozím měsícům?“ Z výpovědí zaznívaly rozličné odpovědi. V 10 z 14 sester stále přetrvával názor, že návrh se jen odsunul v zájmu odvrácení krize ve zdravotnictví. Zbylé sestry věří, že k snižování platů zdravotníků nedojde. Dvě sestry plánují odchod

78

Praktická část

a zvažují profesní angažmá v zahraničí. Je zřejmé, že primární starost a stres z nejistot ustoupily do pozadí, avšak obavy a doposud nevyjasněná situace vycházející z reformních kroků přetrvává.

14

Zhodnocení výzkumných hypotéz

Hypotéza č. 1 se podle mého očekávání potvrdila. Fyzická a psychická zátěž kladená na zdravotní sestry je příčinou vzniku stresu. Vypovídají o tom výsledky dotazníkového šetření, konkrétně otázka č. 1, č. 2 a č. 5. Většina zdravotních sester pociťuje při práci fyzickou zátěž a cítí se stresované. Hypotéza č. 2 se dle mého názoru nepotvrdila. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že respondenti vnímají velice silně vidinu možné změny v jejich platech (viz otázka č. 11). Závažnost ekonomických, stresových faktorů dokládá otázka č. 5. Jako nejsilněji působící stresové faktory byly ale hodnoceny „časová tíseň a spěch“, „mimořádná odpovědnost“ a „fyzická náročnost“, které jsou typické pro tuto profesi. Je třeba však zauvažovat nad skutečností, že zdravotní reforma, všechny otazníky a potenciální problémy s ní spojené, jsou momentálně v „klidové fázi“. Projednávání a případné schválení návrhů bylo odloženo na rok 2012, reforma momentálně „není tolik na očích“. Přesto dotázané zdravotní sestry vnímají její přítomnost jako zdroj značného stresu. Hypotéza č. 3 se dle mého názoru potvrdila. Nasvědčují tomu výsledky otázek č. 12, č. 13 a č. 14. Měnící se koncepce reformy zdravotnictví má nepříznivý dopad na zdravotní sestry, pociťují totiž příznaky vyšší míry stresu od doby, kdy se reforma zdravotnictví veřejně projednává. Řízené rozhovory a jejich výsledky byly velmi důležité v rozhodování o zamítnutí resp. nezamítnutí této hypotézy.

15

Diskuse

Cílem výzkumné části bakalářské práce bylo odhalit stresové faktory na pracovišti v nemocnici/zdravotnickém zařízení, vyhodnotit jejich závažnost a navrhnout kroky a postupy, které povedou ke zlepšení situace. Na zvoleném pracovišti jsem provedl dotazníkové šetření (kvantitativní metoda) doplněné o řízené rozhovory (kvalitativní metoda). Mezi výhody kvantitativní metody průzkumu podle vlastní zkušenosti řadím především rychlost a efektivita sběru dat, nevýhodu vidím v nemožnosti sledovat myšlenkový postup respondentů. Výhodou kvalitativní metody je dle mého názoru hlubší analýza problematiky a lepší pochopení situace. V rozhovoru je téměř minimalizován fakt, že může

Praktická část

79

dojít k nepochopení otázky, protože vše je možné v případě potřeby dodatečně vysvětlit. To je však spojeno s mnohem větším nárokem na čas, což vnímám jako nevýhodu. Využití obou metod sociologického průzkumu hodnotím jako optimální postup sociologického průzkumu. Cílovou skupinou sociologického průzkumu byly zdravotní sestry. Shrneme-li všechny poznatky identifikační části dotazníku (otázka 15 a další v pořadí), je možné charakterizovat vlastnosti respondenta. Typickým a nejčastěji odpovídajícím respondentem je pětatřicetiletá zdravotní sestra ženského pohlaví s čtrnáctiletou praxí, která absolvovala střední školu a studium zakončila maturitní zkouškou. Pracuje v lůžkové části nemocnice na standardním nebo specializovaném oddělení, v třísměnném nebo jiném provozu. Respondenti uvedli, že při práci pociťují velkou fyzickou zátěž a stres. Tyto skutečnosti vyplývají z povahy profese, která se řadí mezi náročnější. Otázka, zda-li roste s přibývajícím věkem, a tedy i zkušenostmi a jistým nadhledem, jejich odolnost vůči stresu, se jeví jako sporná. Osobně jsem byl přesvědčen, že odolnost s přibývajícím věkem díky praxi a letitým zkušenostem roste, výsledky ale poukazují spíše na opačnou tendenci. Zdravotní sestry vnímají silnou „nedoceněnost“ ze strany společnosti. To je dle mého názoru dáno tím, že práci zdravotních sester a obecně zdravotníků ocení lidé až v momentě, kdy sami potřebují a vyhledávají jejich odbornou pomoc, tedy v případ nouze. Stresové faktory, které vyvolávají v respondentech největší míru stresu, jsou především klasické faktory spojené s charakterem této profese. Nutnost rychlého a správného rozhodnutí v relativně krátkém čase je velmi stresující. Tuto skutečnost ještě umocňuje fakt, že objektem práce zdravotních sester, jsou lidé a lidské životy. S tím je přímo spojená mimořádná odpovědnost za kvalitu práce. Fyzickou náročnost a množství práce, kterému zdravotní sestry během své směny čelí, vnímají také jako velmi stresující. Překvapivým zjištěním pro mne bylo hodnocení stresového faktoru – infekčního rizika. Byl jsem přesvědčený, že v dnešní době jsou díky modernímu pracovnímu prostředí, technickému vybavení a množství ochranných pomůcek rizika spojená s přenosem infekcí, bakterií a virů minimální. Avšak dotazníkové šetření prokázalo opak. Vztahy na pracovišti se jeví jako velmi dobré, obzvláště pak vztahy mezi kolegy a kolegyněmi, kde vládne přátelská atmosféra. Jako nejproblematičtější byly hodnoceny vztahy s nadřízenými. Zde si myslím, že je prostor pro zlepšení. Vztahy s příbuznými pacientů jsou dle mého názoru komplikovanější zejména z emočních důvodů. Co se týká finančního ohodnocení práce, zde respondenti vyjádřili zásadní nespokojenost se stávající situací. V souvislosti s tím se dále vyjádřili, že měsíční plat, který by odpovídal jejich odbornosti a nasazení činí bezmála 30 000 Kč.

80

Praktická část

Odchod ze zdravotnictví zvažovala z důvodu fyzické a psychické náročnosti práce a především z důvodu neuspokojivých platových podmínek nadpoloviční většina respondentů. Je otázkou, zda-li je nynější nejasnost a neurčitost avizovaných reformních změn stresovým faktorem vedoucím k odchodu ze zdravotnictví. Respondenti vyjádřili nejednotnost v názoru na toto téma. Domnívám se, že v případě, kdy by reforma zdravotnictví vedla ke snížení platů zdravotních sester a k dalším rozpočtovým omezením, která by měla přímý dopad na výkon profese, je možné očekávat odchody zdravotních sester do zahraničí nebo ke zcela jiné profesi, což by mohlo mít fatální dopad na české zdravotnictví. Již v současné době pociťují oslovené zdravotní sestry obavu a stres ohledně změn platů. Zároveň přiznávají fakt, že vládní reformní opatření, jejichž definitivní podoba není prozatím zcela známá a jasná, jsou zdrojem značného stresu a zároveň natolik závažnými stresovými faktory, že potlačily do ústraní působení klasických stresových faktorů, které jsou pro profesi zdravotní sestry typické. Potvrdila se tak teorie o stresu, že pouze nejasnost a neovlivnitelnost situace je příčinou velkého stresu. Práce zdravotní sestry je souhrnně řečeno obtížná, nároky na pracovníky a pracovnice jsou poměrně velké a to jak fyzické, tak psychické. Aby zdravotní sestry mohly vykonávat svoji profesi zodpovědně a bezchybně, je třeba, aby byly v duševní rovnováze a pokud možno pořád dobře naladěny. Tyto podmínky se mohou totiž odrazit na zdravotním stavu pacientů. Positivně naladěná, usměvavá a příjemně působící zdravotní sestra je pro pacienty potřebnou sociální oporou, která jim v boji s nemocí může pomoci. Je proto nesmírně důležité, aby byl co nejvíce omezen stres, který může zdravotní sestru z jejího dobrého psychického rozpoložení a pohody vyvést. Kroky ke zmírnění vnímání stresu mohou provést jak samotné zdravotní sestry, tak zejména zaměstnavatel, tedy státní zdravotnické zařízení. Cesta k minimalizaci stresu na straně zdravotní sestry je možná díky vhodnému uspořádání a využití volného času. Pobyt v přírodě, byť chvilkový, může působit uklidňujícím dojmem, který pomůže k myšlenkovému úniku od denních, pracovních problémů. Doporučuji zdravotním sestrám rovněž dodržovat kvalitní životosprávu, jelikož jejich profese to přímo vyžaduje. K tomu, aby se udržely v dobré fyzické i psychické kondici, si mohou vybrat ze spousty volno-časových aktivit. Plavání, běhání, cyklistika, jízda na kolečkových bruslích a jiné sporty jsou vhodnou aktivitou. Roste obliba jógy a jiných meditačních, seberelaxačních technik, jejich kurzy se stávají čím dál více navštěvovanějšími. Moje doporučení se tedy týká i těchto činností. Osvojení si prvků a pravidel asertivního chování může rovněž positivně ovlivnit proces vnímání stresu. Profese zdravotní sestry je specifická „pomáhající profese“. Náplní běžného pracovního dne je komunikace s pacienty a uspokojování jejich biologických, psychologických, sociálních a spirituálních jejich potřeb. Z toho pramenící smysluplnost práce a pocit z dobře odvedené práce v případě vyléčeného, zdravého pacienta je nejvýznamnějším a stres minimalizujícím

Praktická část

81

činitelem a zároveň i nejčastějším důvodem, proč zdravotní sestry i přes veškerou námahu, nároky a problémy s ní související vykonávají právě tuto profesi. Postupů zaměstnavatele, jakými může snížit výskyt stresových faktorů a zmírnit tak stres na pracovišti, navrhuji více. V prvé řadě vnímám nedostatečnou informovanost managementu nemocnice o potřebách zaměstnanců (tedy i zdravotních sester), pracovních podmínkách a o situaci a stavu pracoviště. Jelikož potřeby zaměstnanců nebývají mnohdy vyslyšeny, navrhuji zavést pravidelné porady jak vedoucích pracovníků, tak i nižších kolektivů, kde by se jednalo o konkrétních opatřeních, které by vedly ke zlepšení situace. Na poradách by se rovněž mohla řešit problematika reformy zdravotnictví a její současná podoba. Vzrostla by v důsledku toho informovanost zaměstnanců, což by vedlo ke snížení stresu spojeného s nejasnostmi ve věci reformy zdravotnictví. Dalším mým návrhem je zavedení interní, elektronické, komunikační sítě ve formě intranetu, kde budou moci zaměstnanci sdělovat svoje zkušenosti, rady a doporučení svým kolegům a kolegyním. Zároveň by intranet sloužil jako dostupná databáze interních zpráv, zápisů z porad, námětů na zlepšení situace ze strany zaměstnanců a dalších důležitých dokumentů. Zvýší se tak informovanost pracovníků a současně se přibude možností, jak mohou pracovníci zasahovat do dění v nemocnici. Dále navrhuji zvýšit důraz na kolektivní akce pořádané pro zaměstnance a to z toho důvodu, že ošetřovatelství funguje správně pouze za předpokladu dokonalé, týmové spolupráce. Je třeba klást důraz na soudržnost zaměstnanců jednotlivých oddělení a na potřebu týmové práce. Zlepšily by se tak vztahy mezi zdravotními sestrami a nadřízenými a obzvláště pak vztahy mezi sestrami a lékaři, které mohou být zdrojem stresu. Jako poslední návrh uvádím zapojení zaměstnavatele formou motivačních odměn těm zaměstnancům, kteří navštěvují kurzy meditace nebo asertivity a snaží se tak sami aktivně bojovat se stresem. Souhrnně řečeno, stres lze snížit efektivním využitím volného času, vykonáváním oblíbených aktivit a činností na straně člověka a vyšším zapojením zaměstnanců do veřejného dění v nemocnici ze strany zaměstnavatele.

82

Závěr

IV ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo definovat stres, jeho fáze, druhy, příznaky a následně na základě získaných teoretických znalostí aplikovat tyto informace na konkrétní pracoviště. Teoretická část bakalářské práce se v prvé řadě zabývá uvedenými definicemi. Dále jsem objasnil i termín stresor, který je v problematice stresu klíčovým pojmem. Uvádím rovněž techniky a způsoby, jak se efektivně se stresem vypořádat. Podstatná část práce je věnována stresu na pracovišti a specifikům stresu ve zdravotnictví. Výzkumná část této práce je aplikací teoretických znalostí. Sociologický průzkum jsem provedl za pomoci kvantitativní i kvalitativní metodologie, jejíž zpětné hodnocení uvádím v kapitole diskuse. Výzkumné hypotézy č. 1 a č. 3 byly potvrzeny, hypotézu č. 2 jsem na základě výsledků průzkumu zamítl. Navrhl jsem vhodná opatření, jejichž realizace dle mého názoru povede k omezení výskytu stresových faktorů a k zmírnění vnímání stresu. Tyto návrhy mohou být samozřejmě využity managementem zdravotnického zařízení pro zvýšení efektivity práce a eliminaci stresových faktorů, jež byla cílem této bakalářské práce.

Seznam literatury

83

V SEZNAM LITERATURY [1] ABZ.CZ. Slovník cizích slov [online]. 2005-2006 [cit. 2011-05-12]. Salutory. Dostupné z WWW: . [2] ARMSTRONG, MICHAEL. Řízení lidských zdrojů. 8. vydání. Praha : Grada Publishing, 2002. 856 s. ISBN 80-247-0469-2. [3] ATKINSON, RITA L. Psychologie. 1. vydání. Praha : Victoria Publishing, 1995. 863 s. ISBN 80-85605-35-X. [4] Bartošíková, Ivana. O syndromu vyhoření : pro zdravotní sestry. 1. vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. CLEGG, BRIAN. Stress management. 1. vydání. Brno : CP Books, 2005. [5] 111 s. ISBN 80-251-0617-9. [6] ČTK. Medical Tribune CZ [online]. 7.12.2010, 2011 [cit. 2011-05-14]. Asociace sester nechce, aby se platy lékařů řešily na úkor jiných. Dostupné z WWW: . JANKE, WILHELM; ERDMANNOVÁ, Gisela. Strategie zvládání stresu – [7] SVF 78. Josef Švancara. 1. vydání. Praha : Testcentrum, 2003. 27 s. ISBN 80-86471-24-1. [8] JIRÁSKOVÁ, TEREZIE. Český rozhlas [online]. 16.2.2011 [cit. 2011-0514]. Krize ve zdravotnictví je zažehnána. Dostupné z WWW: . [9] JIRÁSKOVÁ, TEREZIE. Medical Tribune CZ [online]. 30.9.2010, 2011 [cit. 2011-05-26]. Zdravotníci budou mít speciální tarifní platovou tabulku. Dostupné z WWW: . [10] KEBZA, VLADIMÍR; ŠOLCOVÁ, IVA. Syndrom vyhoření : (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2. rozšířené vydání. Praha : Státní zdravotní ústav, 2003. 23 s. ISBN 80-7071-231-7.

84

Seznam literatury

[11] KŘIVOHLAVÝ, JARO. Jak zvládat stres. Praha : Grada Avicenum, 1994. 190 s. ISBN 80-7169-121-6. [12] KŘIVOHLAVÝ, JARO. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0. [13] MASTILIAKOVÁ, DAGMAR. Holistické přístupy v péči o zdraví. 2. nezměněné vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7013-457-3. [14] MAYEROVÁ, MARIE. Stres, motivace a výkonnost. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 1997. 136 s. ISBN 80-7169-425-8. [15] MELGOSA, JULIÁN. Zvládní svůj stres!. 2. vydání. Praha : AdventOrion, 2004. 190 s. ISBN 80-7172-624-9. [16] MIKULÁŠTÍK, MILAN. Manažerská psychologie. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 384 s. ISBN 978-80-247-1349-6. [17] MINIBERGEROVÁ, LENKA; JIČÍNSKÁ, KATEŘINA. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 1. vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 78 s. ISBN 978-80-7013-513-6. [18] PRAŠKO, JÁN. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2003. 204 s. ISBN 80-247-0185-5. [19] PRAŠKO, JÁN; PRAŠKOVÁ, HANA. Asertivitou proti stresu. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 1996. 181 s. ISBN 80-7169-334-0. [20] PRAŠKO, JÁN; PRAŠKOVÁ, HANA. Proti stresu krok za krokem. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. 187 s. ISBN 80-247-0068-9. [21] SCHREIBER, VRATISLAV. Lidský stres. 1. vydání. Praha : Academia, 1992. 80 s. ISBN 80-200-0458-0. [22] ŠINDLÁŘOVÁ, JANA. Základy sociologie : Přednášky. 2.vyd. Brno : VŠZ, 2001. 68 s. ISBN 80-715-7122-9; ISSN 8071-5754.

Přílohy

85

VI PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den, jmenuji se Eduard Neugebauer a jsem studentem 3. ročníku Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V současné době zpracovávám bakalářskou práci na téma „Analýza stresových faktorů na pracovišti“ Vojenské nemocnice Brno, se zaměřením na ekonomické aspekty a vliv možných vládních platových opatření. Chtěl bych Vás tímto poprosit o vyplnění následujícího dotazníku. Je čistě anonymní a jeho výsledky budou použity pouze pro účely mé práce. Děkuji Vám a přeji pěkný den. 1.

Jaká je Vaše pociťovaná fyzická zátěž na pracovišti? a) b) c) d) e)

2.

Cítíte se při práci stresovaný/-á? a) b) c) d) e)

3.


Domníváte se, že s délkou Vaší praxe se zvyšuje Vaše odolnost proti stresu? a) b) c) d) e)

4.

žádná mírná střední vysoká velmi vysoká


Myslíte si, že je Vaše profese společností doceněna? a) určitě ano b) spíše ano

86

Přílohy

c) spíše ne d) určitě ne e) nevím 5.

Zakroužkujte, prosím, intenzitu působení všech uvedených stresových faktorů, se kterými se při výkonu Vaší práce setkáváte (1 − žádná, 2 − mírná, 3 − střední, 4 − vysoká, 5 − velmi vysoká). a) b) c) d) e)

péče o těžce nemocné a umírající pacienty psychická náročnost plynoucí z profese mimořádná odpovědnost možnost ztráty zaměstnání odpovědnost za vlastní zdraví vyplývající z fyzické náročnosti práce f) množství práce g) platové ohodnocení h) fyzická náročnost i) časová tíseň a spěch j) připravovaná zdravotní reforma k) pracovní podmínky (např. hluk, osvětlení) l) nevhodné nebo agresivní chování pacientů m) hodnocení nadřízenými n) nutnost dalšího vzdělávání o) pracovní doba p) obava z vlastního onemocnění, infekční riziko q) interpersonální vztahy na pracovišti r) naslouchání nemocným s) dotazy pacientů t) technická vybavenost u) administrativa v) samostatné rozhodování w) jiné 6.

1 1 1 1 1

2 2 2 2 2

3 3 3 3 3

4 4 4 4 4

5 5 5 5 5

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

Ohodnoťte, prosím, známkami jako ve škole následující vztahy na pracovišti (tzn. 1 - nejlepší, 5 - nejhorší). a) b) c) d) e) f) g)

Vztahy s pacienty Vztahy s příbuznými pacientů Vztahy s podřízenými Vztahy s nadřízenými Vztahy s lékaři Vztah s ostatními zdravotními sestrami (kolegyněmi) Vztah se zaměstnanci zabezpečovacích, pomocných nebo ostatních provozů

1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5 5

Přílohy

7.

Je finanční ohodnocení úměrné Vaší práci a profesi? a) b) c) d) e)

8.


Jaká částka je odpovídající platovému ohodnocení Vaší práce? (vyjádřeno hrubou měsíční mzdou v Kč) a) b) c) d) e) f) g) h)

9.

87

méně jak 10.000 Kč 10.000 Kč - 15.000 Kč 15.000 Kč - 20.000 Kč 20.000 Kč - 25.000 Kč 25.000 Kč - 30.000 Kč 30.000 Kč - 35.000 Kč 35.000 Kč - 40.000 Kč 40.000 Kč a více

Zvažoval/-a jste někdy odchod z oboru zdravotnictví ke zcela odlišné profesi? a) ano b) ne

10.

V případě, že „ne“, přistupte k následující otázce č. 11. V případě, že „ano“, jaké byly hlavní důvody? Zakroužkujte, prosím, maximálně 3 z nabízených odpovědí. a) b) c) d) e) f) g) h) i)

11.

psychická náročnost fyzická náročnost množství práce mimořádná odpovědnost za práci společenské postavení pracovní podmínky práce v nepřetržitém provozu finanční ohodnocení jiné

Pociťujete obavy a stres z nejistoty avizovaných změn v platech? a) b) c) d)

určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne

88

Přílohy

e) nevím 12.

Je nynější nejasnost a neurčitost avizovaných reformních změn závažným stresovým faktorem vedoucím k odchodu ze zdravotnictví nebo úvaze o změně? a) b) c) d) e)

13.

Pociťujete příznaky nebo známky vyšší míry stresu od okamžiku, kdy se začala projednávat vládní reformní opatření v resortu zdravotnictví? a) b) c) d) e)

14.


Souhlasíte s možným názorem, že tato nejistota, neurčitost chystaných změn a avizované snižování platů jsou v současné době nejzávažnějšími stresovými faktory, které působí při výkonu Vaší profese? a) b) c) d) e)

15.



Pohlaví a) muž b) žena

16.

Věková kategorie a) b) c) d) e) f) g) h)

do 25 let 26-30 let 31-35 let 36-40 let 41-45 let 46-50 let 51-55 let 56 let a více

Přílohy

17.

Nejvyšší dosažené vzdělání a) b) c) d) e) f)

18.

standardní oddělení (chirurgie, interna, neurologie aj.) specializované pracoviště (JIP, ARO, příp. jiné) ambulance pracoviště vyšetřovacích metod (např. RTG, UZ, endoskopie, laboratoř) operační sál jiném

V jakém provozu pracujete a) b) c) d)

21.

staniční sestra sestra u lůžka ošetřovatel/-ka sanitář/-ka sestra specializovaného pracoviště (např. RTG, endoskopie aj.) jiné

V jakém provozu pracujete a) b) c) d) e) f)

20.

základní středoškolské bez maturity středoškolské s maturitou vyšší odborné vysokoškolské – bakalářské vysokoškolské – magisterské

Pracovní zařazení a) b) c) d) e) f)

19.

89

jednosměnný dvousměnný třísměnný jiném

Délka pracovní praxe ve zdravotnictví a) b) c) d) e) f) g) h)

do 5 let 6-10 let 11-15 let 16-20 let 21-25 let 26-30 let 31-35 let 36 let a více

Ještě jednou děkuji za Vaši ochotu a Váš čas!

90

Přílohy

Příloha č. 2 – Škála životních událostí Tab. 23

Škála životních událostí

Životní událost Úmrtí manžela(ky) Rozvod Rozchod s partnerem Úmrtí v nejbližší rodině Odpykání trestu ve vězení Vlastní úraz nebo nemoc Vlastní svatba Přeřazení v zaměstnání Usmíření s partnerem nebo manželem(kou) Odchod do důchodu Nemoc rodinného příslušníka Těhotenství partnerky Sexuální nesnáze Změna postavení v zaměstnání Narození dítěte Změna ve vlastní finanční situaci Úmrtí blízkého přítele Změna zaměstnání Přibývání manželských (partnerských) hádek Získání půjčky Větší dluhy Syn nebo dcera opouští domov Větší zodpovědnost v zaměstnání Neshody s tchýní nebo tchánem Mimořádný osobní úspěch Manželka vstoupila do zaměstnání (nebo vystoupila) Začátek nebo ukončení školy nebo školení Změna životních podmínek Změna osobních návyků (stereotypů) Konflikty s představenými v zaměstnání Změna pracovních podmínek Změna bydliště Zkoušky ve škole nebo kvalif. zkoušky v zaměstnání Změna navyklé rekreace (chata, sport apod.) Změna ve společenské činnosti (přátelé apod.) Poruchy spánku

Jednotka životní změny 100 73 65 63 63 53 50 47 45 45 44 40 39 39 39 38 37 36 35 31 30 29 29 29 28 26 26 25 24 23 20 20 20 19 18 16

Přílohy

91

Změna v setkání s rodinnými příslušníky Změna v návycích v jídle (změna váhy, nechutenství) Dovolená Rodinné setkání o vánocích Pokuta při dopravním přestupku

15 15 13 12 11

Zdroj: Mayerová (1997, str. 53–54) Příloha č. 3 – Koeficient rozvržení odpovědí Tab. 24

Zkušební tabulka k otázce č. 2



Váhy 2 1 −1 −2 0 0

Součin 20 44 −25 0 0 0 ∑=39

Zdroj: vlastní práce Výsledný součet součinů absolutních četností a mnou zvolených vah se rovná 39. Váhy jsou kladné v případě kladných odpovědí „určitě ano“, „spíše ano“ a naopak záporné u „spíše ne“ a „určitě ne“. Výsledné číslo 39 je možné interpretovat tak, že větší množství respondentů volilo z nabídky kladných odpovědí, sdílejí názor, že pociťují stres. Váhy jsem volil na základě vlastního přesvědčení, že krajní názory („určitě ano“, „určitě ne“) reprezentují větší jistotu a přesvědčení v dané problematice, tudíž jejich hodnota je dvojnásobná oproti možnostem zbylým. Váhu odpovědi „nevím“ jsem stanovil na 0, poněvadž se dle mého názoru jedná o vyjádření neutrálního stanoviska. Koeficient, o kterém ve výzkumné části práce hovořím, se potom vypočítá jako podíl sumy součinů absolutních četností a vah (39), a celkového počtu respondentů, kteří odpověděli na danou otázku (80). Výsledek je 0,4875. Toto číslo představuje „průměrný názor“ respondentů při daných, stanovených vahách.

Analýza stresových faktorů na pracovišti

Recommend Documents