Analýza schématu podpory v nezaměstnanosti v České republice

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra Sociální politiky sociální práce

Analýza schématu podpory v nezaměstnanosti v České republice Bakalářská práce

Autorka práce: Bc. Ludmila Kšicová Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Hora, Ph.D.

Brno 2009

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím zdrojů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 21.5.2009 ………………………… Bc. Ludmila Kšicová

2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Ondřeji Horovi, Ph.D. za odborné vedení, literaturu, připomínky a veškerý poskytnutý čas. Své rodině a blízkým děkuji za podporu.

3

Obsah 1 Účel práce 1.1 Symbolický cíl 1.2 Aplikační cíl 1.3 Poznávací cíl

5 5 6 6

2 Teoretická východiska 2.1 Trh práce a nezaměstnanost 2.1.1 Trh práce 2.1.2 Nezaměstnanost 2.2 Podpora v nezaměstnanosti 2.2.1 Typologie sociálního státu 2.3 Kritérium ochrany před chudobou a sociálním vyloučením 2.3.1 Chudoba 2.3.2 Sociální vyloučení 2.4 Kritérium dekomodifikace 2.5 Kritérium pracovních pobídek/incentivnosti 2.5.1 Minimální mzda

8 8 8 9 12 13 16 16 20 21 22 24

3 Metodologie 3.1 Metoda výzkumu 3.2 Hlavní výzkumná otázka 3.2.1 Upřesnění pojmů uţitých ve výzkumné otázce: 3.3 Dílčí výzkumné otázky: 3.4 Kritéria a indikátory

26 26 27 27 27 28

4 Empirická část 4.1 Kritérium chudoby a ochrany před sociálním vyloučením 4.1.1 Chudoba 4.1.2 Sociální vyloučení 4.2 Kritérium dekomodifikace 4.2.1 Selektivita podpory v nezaměstnanosti 4.2.2 Ekvivalence podpory v nezaměstnanosti 4.2.3 Redistribuce podpory v nezaměstnanosti 4.3 Pracovní pobídky

30 30 30 36 38 38 41 42 44

5 Závěr

48

6 Literatura

51

Seznam tabulek

54

Anotace

55

Věcný a jmenný rejstřík

57

4

1 Účel práce 1.1 Symbolický cíl Ve své bakalářské práci se zabývám podporou v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti je jedním z významných nástrojů sociální politiky, je to nástroj sociálního pojištění. Sociální pojištění společně se státní sociální podporou a se sociální pomocí tvoří tři základní pilíře sociálního zabezpečení v České republice1. Ve své práci se chci zaměřit na analýzu schématu podpory v nezaměstnanosti. Od podpory v nezaměstnanosti jsou jako od nástroje sociální politiky očekávány různé funkce. Podpora má vliv nejen na sociální postavení nezaměstnaných a jejich širokého okolí, ale také na jejich zájem pracovat či si práci vůbec hledat. V neposlední řadě se úroveň podpory v nezaměstnanosti a vůbec sociální politiky jako celku promítne i v celém národním hospodářství. V mé práci se zaměřuji na vliv této podpory na nezaměstnané, zda chrání nezaměstnané před chudobu, zda povzbuzuje k aktivnímu vyhledávání zaměstnání. Z důvodu špatného rozhodnutí zákonodárců nebo při způsobu realizace a administrace se můţe stát, ţe některé funkce podpory v nezaměstnanosti spolu budou kolidovat, budou nedostatečné, nebudou plnit očekávané funkce. Nezaměstnanost má velké sociální a ekonomické důsledky na chování a jednání subjektů, ale má samozřejmě i příčiny svého vzniku. Podpora v nezaměstnanosti by proto měla reflektovat všechny sociální a ekonomické změny ve společnosti, nezůstat strnulá, měla by být přizpůsobivá a hlavně účinná. Je tedy potřebné, aby systém podpory v nezaměstnanosti byl nastaven tak, aby chránil občany před ztrátou zaměstnání, před chudobou a sociálním vyloučením, zároveň nevytvářel past závislosti, ale pobízel občany k navrácení se na pracovní trh. Je důleţité zajistit rovnováhu mezi různými kritérii, respektive cíly jednotlivých kritérií. Cíl jednoho kritéria můţe být opačný neţ cíl druhého – například čím více podpora v nezaměstnanosti chrání před chudobou, tím více odrazuje občany od přijetí hůře placených zaměstnání.

1

Podrobněji se sociálním pojištěním zabývám u teoretického vymezení podpory v nezaměstnanosti.

5

1.2 Aplikační cíl Získané poznatky by mohly být vyuţity k upravení schématu tak, aby bylo dosaţeno rovnováhy mezi cíly jednotlivých kritérií. Aby podpora v nezaměstnanosti byla jako nástroj sociální politiky maximálně účinná.

1.3 Poznávací cíl Cílem mé práce je analýza schématu podpory v nezaměstnanosti v České republice. Různé systémy sociální ochrany mají různé funkce a účinky. Například Standing (2000) uvádí, ţe dávky v nezaměstnanosti mají nejméně osm funkcí, coţ s sebou přináší i nevýhodu, ţe některé funkce mohou být v rozporu s jinými funkcemi. Funkce a role působí na trh práce, na ekonomiku, na nezaměstnané, na zaměstnavatele, atd. Ve své bakalářské práci budu nahlíţet na funkce podpory v nezaměstnanosti z hlediska jejich účinku na nezaměstnané. Funkce podpory v nezaměstnanosti by především měly být zaměřeny na nezaměstnané, nezaměstnanost se totiţ nejvíce dotýká jich samotných. Podle mého mínění by podpora v nezaměstnanosti měla nezaměstnané především chránit před chudobou, sociálním vyloučením, ale zároveň i pobízet nezaměstnané k práci. Podporu v nezaměstnanosti budu zkoumat prostřednictvím dvou kritérií, a to dle kritéria ochrany před chudobou a sociálním vyloučením a kritéria pracovních pobídek (incentivnosti). K těmto dvěma kritériím jsem přidala ještě jedno důleţité kritérium, kritérium dekomodifikace, které patří mezi významné termíny sociální politiky. Dekomodifikace neboli svobodné rozhodnutí neúčastnit se pracovní aktivity bez ztráty příjmů. Ke ztrátě příjmů nedochází díky pobírání různých sociálních dávek. V případě mé práce se jedná o pobírání podpory v nezaměstnanosti, a z tohoto důvodu jsem dekomodifikaci zařadila ke zkoumaným kritériím. Podporu v nezaměstnanosti budu analyzovat pomocí tří kritérií: ochrany před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovní pobídkovosti.

6

Hlavní výzkumná otázka zní: Jakým způsobem funguje české schéma podpory v nezaměstnanosti z hledisek ochrany před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovních pobídek?

7

2 Teoretická východiska 2.1 Trh práce a nezaměstnanost Dříve neţ se budu věnovat podpoře v nezaměstnanosti, ochraně před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikaci a pracovním pobídkám, stručně se zmíním o trhu práce a samotné nezaměstnanosti.

2.1.1 Trh práce Trh práce je specifickým trhem. Na trhu práce se kupuje a prodává práce, cenou práce je mzda. Specifika trhu práce plynou z toho, ţe práce je funkcí pracovní síly a je úzce svázána s osobností člověka (Krebs, 2005). Trh práce není typickým konkurenčním trhem, ale trhem, který je administrativně značně regulovaný. Vlády moderních společností proto intervenují ve prospěch zmírňování nerovnováhy na trhu práce a zaměřují se na makroekonomickou regulaci mezi souhrnnou nabídkou a poptávkou po pracovní síle (Matoušek, 2003). Primární trh práce Zde se soustřeďují výhodnější pracovní příleţitosti, jsou spojeny s vyšší prestiţí. Poskytují moţnosti profesionálního růstu a lepší pracovní podmínky. Je zde niţší riziko ztráty pracovního místa (Mareš, 2002). Sekundární trh práce V sekundárním trhu práce jsou nízké mzdy, práce je nejistá, existuje tu větší riziko ztráty zaměstnání, pracovní podmínky jsou horší neţ na primárním trhu práce, pracovní místa mají niţší prestiţ, pracovat se často dá jen na zkrácený úvazek. Moţnost vybudování si vlastní kariéry prakticky neexistuje. Pracovníci se často stávají

8

nezaměstnanými, i kdyţ získání nového zaměstnání je snazší neţ v primárním trhu práce2 (Mareš, 1999).

2.1.2 Nezaměstnanost Nezaměstnanost je velice častým jevem dnešní doby. Lze ji povaţovat za důsledek toho, jak je organizováno a řízeno zaměstnávání lidí ve státě, dále určitých schopností, dispozic a postojů jedinců, a také jako odraz nepersonálních trţních sil, kterými je ovládán lidský faktor. Nezaměstnanost je sloţitým jevem. K řešení je potřeba mít k dispozici celou informační síť potřebných dat. Je důleţité vědět, koho se nezaměstnanost týká, jak dlouho trvá, jaká je její míra, kde se vyskytuje, jaké jsou předpoklady pro řešení nezaměstnanosti, atd. Mareš (2002) uvádí obecnou definici nezaměstnanosti, která je platná v zemích ES, která definuje nezaměstnané jako osoby: bez placeného zaměstnání, jsou případy, kdy osoby pracují, ale jen malý počet hodin, pod stanovený limit; zaregistrované na úřadech práce; hledající práci; jsou schopny a ochotny ihned do ní nastoupit;

2.1.2.1 Rizikové skupiny Různé skupiny pracovníků jsou nezaměstnaností různě ohroţeny. K rizikovým skupinám patří zejména občané se zdravotním postiţením, mladiství a absolventi škol, uchazeči společensky nepřizpůsobení, často měnící zaměstnání, se špatnou morálkou, nekvalifikovaní uchazeči, uchazeči pečující o děti do 15ti let věku, vyšší věkové kategorie, osoby bydlící v okrajových částech okresu s omezenou dopravní obsluţností (Kotíková, 2003).

2

Primární trh práce bývá také označován jako interní trh práce, sekundární jako externí trh práce. Primární a sekundární typy prací jsou spojeny i s určitými typy pracovníků; pracovníci primární - tzv. jádro a pracovníci sekundární - tzv. periferie (Sirovátka, 1997).

9

2.1.2.2 Typy nezaměstnanosti Nezaměstnanost

lze

rozlišit

na

dobrovolnou

a

nedobrovolnou.

Dobrovolně

nezaměstnaností jsou lidé, kteří nechtějí pracovat při určitých mzdách a nebo nechtějí pracovat vůbec (Krebs, 2005). K nedobrovolné nezaměstnanosti dochází v případě, kdy existuje více pracovníků, kteří by chtěli pracovat, neţ je počet pracovních míst. Poptávka po pracovní síle je niţší neţ nabídka (Krebs, 2005). Nezaměstnanost je ovlivněna různými vlivy a cykly, a proto existují i různé typy nezaměstnanosti: Frikční nezaměstnanost – je spojena s ţivotním cyklem a s hledáním lepšího pracovního místa. Tento typ nezaměstnanosti je povaţován za dobrovolnou a má přechodný charakter (Krebs, 2005). Strukturální (a technologická) nezaměstnanost – s rozpadem neefektivních podniků a institucí, starých odvětví a likvidací umělé přezaměstnanosti souvisí i náhlé a definitivní zmizení celé řady povolání. Trh si ţádá nové profese, dovednosti, kvalifikace. Pokud lidé ztrácejí práci v důsledku rušení pracovních míst a nahrazení ţivé práce technikou, je tato nezaměstnanost označována jako technologická (Mareš, 2002). U strukturální nezaměstnanosti hrozí riziko, ţe se můţe týkat i osob s vysokou kvalifikací. Cyklická a sezónní nezaměstnanost – cyklická nezaměstnanost souvisí s ekonomickým cyklem, kdy celková poptávka po práci je nízká. Pokles výkonnosti ekonomiky zvyšuje nezaměstnanost všude. Cyklická nezaměstnanost vzniká v důsledku nedostatečné agregátní ekonomiky (Krebs, 2005). Sezónní nezaměstnanost je pravidelná cyklická nezaměstnanost spojená s přírodním cyklem. Sezónní nezaměstnanost je charakteristická pro zemědělství (Mareš, 2002). Na primárním trhu práce se nejvíce projevuje frikční a cyklická nezaměstnanost, strukturální nezaměstnanost spíše na sekundárním trhu práce (Sirovátka, 1995). Další typy nezaměstnanosti ovlivněné situací na trhu práce: Skrytá (hidden) nezaměstnanost – „V této souvislosti se někdy hovoří o tzv. skryté pracovní sile (hidden labour force), čili o fakticky nezaměstnaných, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrováni, i kdyţ zaměstnaní nemají a při dostatečné nabídce by je přijali. Skrytá nezaměstnanost je formou nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba

10

nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná neregistruje. Velkou část této skryté nezaměstnanosti tvoří obvykle vdané ţeny a mladiství“ (Mareš, 2002, s. 21.) Neúplná zaměstnanost – tzv. under-employment; pracovníci jsou zaměstnaní na sníţený úvazek, práce plně nevyuţívá jejich kvalifikaci a schopnosti. Neúplnou zaměstnaností se někdy bojuje proti masové nezaměstnanosti – zkracuje se pracovní doba, o jedno pracovní místo se dělí dvě osoby, zavádí se čtyřdenní pracovního týden, sniţuje se počet pracovních hodin (Mareš, 2002). Nepravá nezaměstnanost – nezaměstnaní nehledají práci, ale usilují o čerpání podpory v nezaměstnanosti. Nepravá nezaměstnanost se týká i osob, kteří se zaregistrují jako nezaměstnaní, ale např. nelegálně pracují (Mareš, 2002). Job stagnation – „vysoká míra nezaměstnanosti brzdí profesionální i prostorovou mobilitu. I lidé silně nespokojeni se svoji prací nechtějí v době vysoké nezaměstnanosti riskovat problémy s hledáním jiného pracovního místa a setrvávají ve svém často frustrujícím zaměstnání“ (Mareš, 200, s.23.) Podle

pozice,

kvalifikace

a

osobnostních

charakteristik

lze

částečně

předpokládat, jak se bude dále vyvíjet působení jedince na trhu práce. Významné je, zda jedinec patří mezi nezaměstnaností ohroţené skupiny, kde je riziko nezaměstnanosti vysoké. Pokud profese či kvalifikace patří mezi prestiţní zaměstnání na primárním trhu práce, riziko nezaměstnanosti bude niţší. Naopak v případě, ţe je kvalifikace a profese zastaralá a pro trh práce jiţ příliš nepotřebná, nebo pokud zaměstnanec pracuje v sekundárním trhu práce, je riziko nezaměstnanosti vyšší. Podle mého názoru patří příslušníci těchto skupin, profesí a zaměstnání k nezaměstnaností

nejvíce

ohroţeným

jedincům

a

tedy

i

k budoucím

nejpravděpodobnějším ţadatelům o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a tudíţ i k potencionálním adeptům na pobírání podpory v nezaměstnanosti3.

3

Tím ovšem netvrdím, ţe zaměstnanci s dobrou kvalifikací, prestiţní profesí na primárním trhu práce, se nemohou stát nezaměstnanými, ţádat o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírat podporu v nezaměstnanosti.

11

2.2 Podpora v nezaměstnanosti V rozvinutých zemích existují dva systémy kompenzace příjmu v nezaměstnanosti. Prvním je pojištění v nezaměstnanosti (UI - unemployment insurance) a druhým je pomoc v nezaměstnanosti (UA – unemployment assistance). V ČR podpora v nezaměstnanosti patří do sytému pojištění v nezaměstnanosti a systém pomoci v nezaměstnanosti je zahrnutý do systému dávek sociální pomoci (Sirovátka, 1995). Systém podpory v nezaměstnanosti je zaloţen na příspěvcích od zaměstnanců a zaměstnavatelů a na podpoře státu. Výše podpor je procentně stanovena na základě poslední pobírané mzdy, doba poskytování je omezená. Dávky sociální pomoci jsou vztahovány k sociální potřebnosti, jsou poskytovány na základě uznání potřebnosti. Výše dávek nezávisí na dřívější mzdě, dávky garantují minimální úroveň příjmu, většinou se poskytují po neomezenou dobu (Sirovátka, 1995). Podpora v nezaměstnanosti je, jak jiţ jsem zmínila výše, podle platné právní úpravy České republiky dávkou sociálního pojištění, vyplácí ji úřad práce. Sociální pojištění je nejširší systém sociálního zabezpečení, dělí se na zdravotní a sociální pojištění. Sociální pojištění tvoří nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Sociálním zabezpečením bývá v České republice označováno pouze důchodové a nemocenské pojištění, vyplívá to z pojmosloví zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Sociální pojištění má zajistit sociální potřeby občanů v případech, kdy se jedná o sociální událost, která je spojena se ztrátou příjmu z výdělečné činnosti z důvodu mateřství, nemoci, ošetřování člena rodiny, nezaměstnanosti, invalidity, stáří nebo ztráty ţivitele. Cílem sociálního pojištění je ve výše uvedených sociálních situací udrţet v dohodnuté výši a po dohodnutou dobu dosaţený ţivotní standard. Individuálně je moţné úroveň zabezpečení zvýšit dobrovolným připojištěním (Večeřa, 1995). V České republice je hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti upraveno zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zaměstnanosti“. Charakter podpory v nezaměstnanosti závisí na typu sociálního státu a na jeho filozofii. Zabezpečení v nezaměstnanosti se liší podle typů sociálního státu, ovšem ve všech typech je zaloţeno na povinném nebo dobrovolném pojištění.

12

2.2.1 Typologie sociálního státu Stručně představím tři typologie sociálního státu. První je od Richarda Titmusse, druhá od Esping-Andersena a třetí typologie je od Gallieho a Paugmana. Richard Titmuss byl jedním z prvních, kdo typologii státu vytvořil. Modely sociálního státu vytvořil podle míry odpovědnosti státu za poskytování blahobytu. Reziduální model sociální politiky zdůrazňuje individuální odpovědnost kaţdého za uspokojování sociálních potřeb, téměř výhradně spoléhá na trh a rodinu. Pokud trh a rodina selţou, nastupuje státní sociální politika. Odpovědnost státu za sociální situaci občanů je minimální, jedinou funkcí státu je řešení chudoby (Potůček, 2005). Průmyslově - výkonový model sociální politiky vychází z myšlenky, ţe potřeby jednotlivců by se měly uspokojovat na základě zásluh, produktivity a pracovního výkonu. Cílem je udrţet společenský status jednotlivců (Potůček, 2005). Institucionální model sociální politiky bere sociální potřeby lidí jako sociální práva, potřeby lidí uspokojuje na vysoké úrovni (Potůček, 2005). Esping-Andersen (1990)

rozlišil

tři

druhy

sociálního

státu:

liberální,

konzervativní a sociálně demokratický. Liberální reţim sociálního státu (odpovídá reziduálnímu modelu Titmusse) tíhne k poskytování systému podpor, který je zaloţen na přísném zkoumání potřebnosti ţadatelů (means-tested assistance), sociální pojištění je skromné, více se spoléhá na soukromou iniciativu. Podmínky nároku jsou přísné, dávky jsou nízké. Stát povzbuzuje trh buď pasivně tím, ţe garantuje minimální příjem, a nebo aktivně, a to tím, ţe dotuje sociální schémata poskytovaná privátním sektorem. Důsledkem liberálního reţimu je minimalizace dekomodifikace a omezování sociálních práv. Je typický pro USA. Konzervativní/korporativistický

typ

sociálního

státu

(odpovídá

průmyslově-

výkonovému modelu) klade důraz na sociální pojištění garantované státem. Usiluje se o zachování třídních a statusových rozdílů. Oprávnění k podporám i jejich výše jsou odstupňovány podle předchozího společenského postavení. Typický např. pro Francii, Německo. Sociální stát sociálnědemokratického typu (odpovídá institucionálnímu modelu) je zaloţen na univerzálním redistributivním systému podpor. Podpory směřují k vyrovnání ţivotní úrovně různých sociálních vrstev. Proti nezaměstnanosti bojuje spíše aktivní

13

politikou zaměstnanosti neţ poskytováním podpor v nezaměstnanosti. Typický pro Skandinávii. Gallie a Paugman (2000) v návaznosti na Esping-Andersenovu typologii sociálního státu vytvořili čtyři reţimy nezaměstnanosti. Sub-protektivní reţim – dávky u nezaměstnaných jsou menší neţ je minimální potřeba k přeţití. Jen malá část nezaměstnaných dostává podpory v nezaměstnanosti, většinou ti, kteří mají na trhu práce stabilní postavení a zásluhy, hlediskem bývá odpracovaná doba. Podpory v nezaměstnanosti jsou nízké, intervence státu do aktivní politiky trhu práce jsou omezené (reţim běţný pro jih Evropy). Liberální reţim – poskytuje nezaměstnaným o něco vyšší úroveň dávek neţ subprotektivní reţim, ale dávky jsou poskytovány krátkou dobu a jsou navrhovány podle úrovně dávek sociální pomoci. Liberální reţim odmítá výraznější intervenci do fungování trhu práce (příkladem je Velká Británie). Reţim zaloţený na zaměstnanosti – poskytuje vyšší podpory v nezaměstnanosti neţ sub-protektivní a liberální reţim. Právo na podporu v nezaměstnanosti je odvozeno od dřívějších pracovních zásluh, coţ znevýhodňuje např. mladé lidi. Důraz je kladen na ţivitele rodin, větší podpora na udrţení jejich pracovních míst. Pokud zaměstnání ztratí, podpory v nezaměstnanosti kompenzují jejich dřívější příjmy lépe. Dochází zde k záměrné regulaci trhu práce (typické pro Německo). Univerzální reţim – populace je téměř plně pokryta dávkami v nezaměstnanosti, poskytuje nejvyšší úroveň kompenzace. Při nároku na dávku v nezaměstnanosti se zohledňuje princip zásluhovosti, účast v programech zaměstnanosti, aktivita při hledání práce. Aktivní politika má za cíl eliminovat dlouhodobou nezaměstnanost u všech kategorií nezaměstnaných. Dá se říci, ţe tyto reţimy nezaměstnanosti kladou důraz na rozsah pokrytí nezaměstnaných podporami v nezaměstnanosti, úroveň a trvání podpor a v neposlední řadě také na aktivní politiku nezaměstnanosti. Mareš a Sirovátka (2005) uvádějí, ţe na počátku 90. let byl český systém podpory v nezaměstnanosti inspirovaný korporativistickým reţimem sociálního státu. Z důvodů velkých výdajů na podpory v nezaměstnanosti se systém podpory v nezaměstnanosti přiblíţil k liberálnímu (anglosaskému) reţimu sociálního státu, ovšem s rozdílem, ţe český systém stanovuje dávky podle předchozího příjmu, liberální reţim

je

stanovuje

podle

14

dávek

sociální

pomoci.

2.2.2 Právní úprava podpory v nezaměstnanosti v ČR Zákon o zaměstnanosti v České republice stanovuje, ţe na podporu v nezaměstnanosti má nárok uchazeč o zaměstnání, který získal v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců, dále poţádal úřad práce o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a ke dni, k němuţ má být podpora

v nezaměstnanosti

přiznána,

není

poţivatelem

starobního

důchodu.

Rozhodným obdobím pro posuzování nároku na podporu v nezaměstnanosti jsou poslední tři roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti je časově omezená. V roce 2009 podpora v nezaměstnanosti náleţí uchazeči o zaměstnání po podpůrčí dobu, která činí u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku 5 měsíců, od 50 do 55 let věku 8 měsíců a nad 55 let věku 11 měsíců. Výše podpory v nezaměstnanosti se stanoví procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání zjištěn v jeho posledním ukončeném

zaměstnání

v

rozhodném

období.

Procentní

sazba

podpory

v nezaměstnanosti v roce 2009 činí první 2 měsíce podpůrčí doby 65 %, další 2 měsíce 50 % a po zbývající dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Strop pro výplatu je 13 307 Kč (Zákon o zaměstnanosti). Zákon o zaměstnanosti, který začal platit 1.října 2004 zavádí nové principy. Mimo jiné i to, ţe absolventi sice mohou býti evidovaní, ale do odpracované doby se jim nebude započítávat doba studia. K tomu, aby měli nárok na podporu v nezaměstnanosti, budou muset splnit podmínku jako všichni ostatní, a to v posledních třech letech odpracovat alespoň 12 měsíců. Absolventům se do odpracované doby budou započítávat veškeré pracovní poměry, které se budou zakládat na sociálním pojištění – dohody o pracovní činnosti, pracovní poměry. Nová právní úprava zpřísňuje podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, mění výši podpory v nezaměstnanosti a délku podpůrčí doby.

15

2.3 Kritérium ochrany před chudobou a sociálním vyloučením 2.3.1 Chudoba Mít práci a zaměstnání je pro většinou osob velice důleţité. Placené zaměstnání je ostatně velice důleţité pro samotný ţivot. Ztráta zaměstnání je nepříjemnou situací, nedotkne se pouze postiţeného jedince, ale i celé jeho rodiny. Ztráta zaměstnání s sebou přináší ztrátu příjmu a tedy i materiální strádání, s čímţ je spojeno i sníţení ţivotní úrovně, sníţení standardu, na který byl jedinec zvyklý, s čímţ souvisí i sociální a psychická újma. Pokud ztráta zaměstnání není jen krátkodobou a přechodnou ţivotní situací, ale stane se déletrvající nebo opakující se, problémy nezaměstnaného se prohlubují. Nezaměstnaný, který ţije jen z podpor v nezaměstnanosti, má obvykle značné finanční obtíţe, které mohou vést aţ k zadluţení jednotlivců a domácností. Nezaměstnanost přináší problémy i v rodině. Mění se sociální vztahy v rodině, narušují se denní zvyklosti, vzniká sociální izolace rodiny, v neposlední řadě se mění postavení a sociální status nezaměstnaného, s čímţ je mnohdy spojena i ztráta autority. Mareš (2002) hovoří o krizi rodinného systému. Stein Ringer (2005) definuje chudého, nebo téměř chudého jedince jako takového, „který nemá ţádný nebo téměř ţádný majetek4, o který se můţe opírat a z něhoţ by mohl v případě potřeby brát, a není schopen udrţet si ani to, co má. Být chudý pro něj znamená, ţe má příjem, který nepostačuje k uspokojení jeho základní spotřeby, a nedisponuje ţádnými rezervami, v důsledku čehoţ jej náhoda a nutnost vystavují riziku nouze nebo zadluţení. Znamená to, ţe postrádá některé lidské schopnosti nebo tyto schopnosti jsou v jeho případě natolik opotřebeny, ţe není schopen získat nebo udrţet si zdroje v podobě zdraví a znalostí, jeţ potřebuje, aby ve společnosti fungoval s rozumnou mírou autonomie“ (Ringer, 2005, s.127.) Krebs (2005) chudobu spojuje s hmotnou nouzí, s deprivací a s vyloučením jedinců nebo celých sociálních skupin od materiálních zdrojů.

4

Majetkem se rozumí fyzický nebo lidský kapitál. Fyzický kapitál neboli peněţní úspory a vlastnictví – např. movité vlastnictví. Lidským kapitálem se rozumí zdraví a znalosti.

16

Ve všech zemích Evropské unie je s nezaměstnaností spojena chudoba. V České republice je výskyt příjmové chudoby v domácnostech výrazně vyšší neţ v jiných členských státech Evropské unie (Katrňák, Mareš, 2007). Chudoba v současné době je jiná, neţ chudoba v minulých dobách nebo neţ chudoba například v rozvojových zemích. Chudobu jako koncept můţeme rozdělit na subjektivní a objektivní, přičemţ objektivní se dále dělí na absolutní a relativní. Subjektivní koncept chudoby je zaloţen na hodnocení vlastní ţivotní situace jedincem nebo domácností, zda se lidé subjektivně cítí být chudými či nikoli. Subjektivní hodnocení chudoby je u kaţdého člověka jiné, někteří lidé mohou být chudí a jako chudí se necítí, a někteří naopak se za chudé povaţují, aniţ by byli. Proto není subjektivní koncept chudoby dostatečně přesný. Oproti tomu v objektivním konceptu je chudoba stanovena nějakou autoritou, zpravidla státem, respektuje makroekonomické souvislosti. Chudoba je tedy určitým sociálním konstruktem (Krebs, 2005). Na základě určitých kritérií jde udělat dělící čáru v příjmové distribuci obyvatelstva a zřetelně tak oddělit chudé od nechudých. Absolutní chudoba je spojována s nedostatkem prostředků, které uspokojují základní ţivotní potřeby, chudoba ohroţuje samotnou existenci jedince (Mareš, 1999). Relativní chudoba je zaloţena na rozloţení příjmů domácností. Základní ţivotní potřeby, které jsou v dané společnosti běţné, jsou uspokojovány, člověk se ale současně cítí v určitém smyslu deprimován a ze společnosti vyloučen. Za chudobu v relativním smyslu lze povaţovat nedostatečné vybavení předměty dlouhodobé spotřeby, niţší úroveň bydlení, apod. (Krebs, 2005). Ve vyspělé společnosti se tedy setkáváme s chudobou relativní, Krebs (2005) pouţívá termín tzv. moderní chudoby. Mareš (1999) připomíná, ţe v politickém diskurzu jsou v Evropě za chudé povaţovány společnosti, které ve srovnání s průmyslově rozvinutými zeměmi mají: horší zdravotní stav občanů, kratší průměrnou délku ţivota; reálné výdělky v průměru o více neţ polovinu niţší; většinu populace tvoří lidé, kteří nejsou schopni udrţet v rovnováze svoje příjmy a výdaje své domácnosti na nezbytné uspokojení svých potřeb; většina populace se cítí chudá, anebo ohroţená chudobou;

17

Chudobu lze dále rozdělit na několik druhů, např. novou a starou chudobu, skrytou a latentní chudobu. Rozlišení na starou a novou chudobou: stará/horizontální/demografická chudoba je nezávislá na trhu práce. Tato chudoba můţe být stavem trvalé existence, ale i určitou ţivotní etapou, např. při pořizování bytu, zaloţení rodiny, atd. (Mareš, 1999). nová/vertikální chudoba je spojena s pozicí jedinců i celých sociálních kategorií na trhu práce, patří sem nezaměstnaní, osoby s nízkými výdělky, neúplné rodiny, atd. Nová chudoba se nazývá novou, jelikoţ před industrializací neexistoval trh práce v dnešním smyslu, a tudíţ neexistovala ani nová chudoba (Mareš, 1999). V poválečných letech v Evropě dominovala stará chudoba. Přesto stará chudoba tvoří část chudých i dnes, patří sem především nemocní, tělesně postiţení, staří lidé, důchodci, osamělé matky s dětmi, příslušníci etnických skupin, imigranti. Od konce 70. let dochází k posunu od staré k nové chudobě, a to díky masové nezaměstnanosti. Na trhu práce jsou určité sociální kategorie oproti ostatním handicapovány. Sirovátka a Mareš (2006) uvádějí, ţe „problém „nové“ chudoby a sociální exkluze je spojován zejména s probíhající kvalitativní změnou na trzích práce: je důsledkem procesů přechodu ke znalostní společnosti, de-industrializace a globální extenze ekonomické soutěţe“ (Sirovátka, Mareš, 2006, s. 628.) Přesun k nové chudobě také znamená přesun od univerzální chudoby5 k selektivní zkušenosti chudoby handicapovaných skupin, které mají na trhu práce jen malou šanci se uplatnit. Na trhu práce jsou omezovány nebo vylučovány, a to: pro sníţené fyzické nebo psychické schopnosti, sem patří nemocní, tělesně a duševně handicapovaní; kvůli malému lidskému kapitálu, coţ se týká nekvalifikovaných; v důsledku diskriminace, např. ţeny, starší lidé, příslušníci minorit – rasová a kulturní diskriminace; v důsledku strukturálních změn ekonomiky, cyklického vývoje ekonomiky, dlouhodobě nezaměstnaní (Mareš, 1999);

5

Univerzální chudoba je chudoba, která se během ţivota můţe dotknout kohokoli a kdykoli, a to jako důsledek ţivotního cyklu.

18

V průmyslově rozvinutých zemích Evropy je chudoba spojena s nedostatkem pracovních příleţitostí a dlouhodobou nezaměstnaností. Za přesun k nové chudobě jsou povaţovány především (Mareš, 1999): růst nezaměstnanosti a nejistoty zaměstnání, růst počtu nezaměstnaných, prodluţování průměrné délky nezaměstnanosti, riziko chudoby, chudoba se nevyhýbá ani středním vrstvám; rychlé zvyšování počtu osob, které jsou závislé na různých formách sociální pomoci, především v důsledku masové nezaměstnanosti; růst počtu domácností s jedním rodičem a dětmi, potřeba sociální potřeby je častější, osamocený rodič je znevýhodněný na trhu práce; rostoucí počet zadluţených osob a domácností; rostoucí počet osob, které se pohybují na sekundárním trhu práce, lokalizace některých sociálních kategorií především na sekundární trh práce; zvyšující se počet bezdomovců, coţ je nejviditelnější výraz nové chudoby; Základem nové chudoby je růst nezaměstnanosti, coţ je spojováno se dvěma procesy – s technickým rozvojem a s procesem globalizace ekonomiky. Technický rozvoj dokáţe nahradit manuální lidskou práci technikou v průmyslu, ve sluţbách a v dalších odvětvích. Při globalizaci ekonomiky v průmyslově vyspělých zemích jsou osoby s nízkým sociálním kapitálem nahrazeni jinou pracovní silou z jiné části světa, levnější pracovní silou, méně organizovanou, apod. (Mareš, 1999). Další rozdělení chudoby je na skrytou a latentní chudobu. Skrytá chudoba se týká chudých, kteří mají nárok na dávky sociální pomoci, ale neuplatňují ho. Lidé buď neznají vlastní práva, nejsou schopni je uplatnit, a nebo se bojí stigmatizace při přijetí sociální pomoci (Mareš, 1999). Latentní chudobu lze vysvětlit tak, ţe sociální podpory a bezplatné sluţby působí preventivně proti pádu do chudoby u určité skupiny obyvatelstva. Systém sociálních dávek jedince udrţí nad hranicí sociálního minima, ovšem chudoby jedince nebo domácnost nezbaví. Lidé oficiálně chudí nejsou, ale mohou se chudými stát v případě, ţe ztratí nárok na podporu, kterou pobírají (Mareš, 1999).

19

2.3.2 Sociální vyloučení Krebs (2005) sociální vyloučení definuje jako „důsledek nerovného přístupu jednotlivců nebo celých skupin obyvatelstva k pěti základním zdrojům společnosti: k zaměstnání, bydlení, sociální ochraně, zdravotní péči a vzdělání“ (Krebs, 2005:130). Sirovátka (1997) sociální exkluzí označuje „rozpad či absenci sociálních vztahů a nedostatečnou sociální participaci. Sociální exkluze je vztahována k různým druhům sociálního znevýhodnění: nejčastěji k různým formám exkluze na pracovním trhu – zejména k dlouhodobé a opakované nezaměstnanosti, …“ (Sirovátka, 1997, s. 13.) V bakalářské práci budu kritérium ochrany před chudobou a sociálním vyloučení zkoumat pomocí příjmové chudoby. Zjišťovat budu, jak podpora v nezaměstnanosti ochraňuje nezaměstnané před zmíněnou příjmovou chudobou. S nezaměstnaností je spojena ztráta příjmu, coţ vede ke sníţení statusu a můţe vést i k propadu pod hranici chudoby. Podle dostupných dat zjistím, zda nezaměstnaní patří mezi skupiny, které jsou chudobou nejvíce ohroţeni, popřípadě které další skupiny jsou chudobou ohroţeni. V rámci

sociálního

vyloučení

se

v práci

budu

zabývat

vyloučením

nezaměstnaných ze systému sociálních dávek, především tím, z jakého důvodu jsou lidé ze systému vylučováni a jakých skupin se vyloučení nejvíce týká. V souvislosti s chudobou se zmíním o tzv. pasti chudoby. Past chudoby je situace, kdy se zvyšují pracovní příjmy, ale zároveň se sniţuje i příjem pobíraných dávek sociální pomoci. Nedochází ke zlepšení rodinné situace. Sociální dávky tedy nepomáhají odstranit chudobu, spíše ji podporují. Takováto situace rodinu nemotivuje při snaze vymanit se z chudoby (Mareš, 1999). S pastí chudoby souvisí i past závislosti. Jedná se o setrvávání v závislosti na sociální příjmech a výhodách, které ze sociálních příjmů mohou vycházet.

20

2.4 Kritérium dekomodifikace Vytvořením trhu práce se pracovní síla stala zboţím, tzv. komoditou. Večeřa (1996) uvádí, ţe lidská pracovní kapacita je nedokonalé trţní zboţí, a proto se člověk nemůţe ponechat napospas trhu. Díky komodifikaci lidské pracovní síly vznikla moderní sociální politika a sociální stát. Pracovní síla je lehce nahraditelná, zranitelná – nemoc, úraz, a její cena se můţe dostat pod úroveň ţivotního minima. „Proces dekomodifikace pracovní síly je proto základním mechanismem sociálního státu, spočívá ve vytváření prostředků, které jsou alternativní k prostředkům vyplývajícím z participace na trhu. Sama přítomnost sociální pomoci nebo „chudého“ sociálního pojištění nemusí ještě znamenat vyšší dekomodifikace, pokud jedince neosvobozuje ve větší míře od závislosti na trhu“ (Večeřa, 1996, s. 74.) Dekomodifikující stát je sociální stát, který dosahuje vysoké úrovně dekomodifikace.

Pojem

dekomodifikace

zavedl

Esping-Andersen

(1990).

Dekomodifikaci vysvětluje jako skutečnost, ţe občané se mohou svobodně, bez potenciální ztráty zaměstnání a příjmů, rozhodnut nepracovat, kdyţ to sami povaţují za nutné, např. z důvodů věku, zdraví, rodinných důvodů, apod. Občané mají nárok na pobírání dávky, která vyplývá z jejich momentální situace, např. pobírání dávky v nezaměstnanosti v případě nezaměstnanosti dané osoby (Esping-Andersen 1990: 23). Dá se tedy říci, ţe pokud je míra dekomodifikace vyšší, občané se neobávají opustit práci s nízkou pracovní mzdou nebo práci ve zhoršených pracovních podmínkách. Kritérium dekomodifikace budu vůči podpoře v nezaměstnanosti posuzovat podle selektivity , ekvivalence a redistribuce. Mareš (1999) princip selektivity6 popisuje tak, ţe pomoc sociálního státu míří k individuálním jednotlivcům a k domácnostem, nemíří k celým sociálním skupinám. Pomoc řeší konkrétní situace, nejde o prevenci před rizikem. Nárok na pomoc není automatický, oprávněnost se zjišťuje. Z hlediska selektivity kompenzačních schémat je důleţité, jaké jsou podmínky nároku získání podpory v nezaměstnanosti, s tím souvisí i dostupnost dávky a čekací období. Pravděpodobně jednou z nejdůleţitější věcí, která nezaměstnané nejvíce zajímá je především délka poskytování podpory v nezaměstnanosti. U ekvivalence, neboli 6

Naopak u principu univerzality je sociální pomoc určena všem, kdo splňují určité podmínky. Oprávněnost se nezkoumá. Sociální stát má problémy řešit jiţ preventivně (Mareš, 1999).

21

rovnocennosti, stejné platnosti, kompenzačních schémat je nejdůleţitější výše poskytované podpory. U výše podpory v nezaměstnanosti je důleţité, aby podpora na jedné straně nebyla zaměňována za příjem ze zaměstnání a na straně druhé aby nebyla příliš nízká. Posledním dílčím kritériem dekomodifikace je redistribuce. Redistribucí mám na mysli přerozdělení příjmů mezi občany s různými příjmy. Jde tedy o to, jaká je minimální a maximální výše poskytované dávky.

2.5 Kritérium pracovních pobídek/incentivnosti Účelem sociálních dávek je chránit před sociálními riziky. Systém sociálních dávek zároveň můţe mít i vedlejší efekty. Jedním z nich je i vliv na pracovní pobídky u nezaměstnaných. Sociální dávky mohou pobízet k hledání zaměstnání, nebo naopak odrazovat od přijetí zaměstnání. Sirovátka a Ţiţlavský (2003) negativní vliv na pracovní pobídky povaţují za jeden z klíčových faktorů, který způsobuje nepruţnost trhu práce. Pokud je systém sociálních dávek štědrý, k práci pobízí méně a naopak. Podle Sirovátky a Ţiţlavského (2003) efektivnost hledání zaměstnání závisí na třech faktorech. Za prvé na interakci nabídky a poptávky na trhu práce7, za druhé na dostupnosti pracovních míst8 a za třetí závisí na samotné motivaci pracovní síly. Nezaměstnaní musejí váţit, jaké mají náklady a zisky při hledání zaměstnání9. Očekávané zisky z hledání zaměstnaní jsou vyjádřeny výší mzdy, která je určena více faktory, např. tím, jaký byl dosavadní ţivotní standard, jaké jsou dodatečné náklady na zaměstnání, jaké mají pracovníci zkušenosti při hledání zaměstnání, alternativní zdroje příjmu. Alternativní zdroje příjmu sniţují význam příjmu z placené práce na formálním trhu práce. Poměr náhrady (podpora v nezaměstnanosti a jiné sociální dávky) ovlivňuje výši vymíněné mzdy, která je pro motivaci k hledání zaměstnání rozhodující.

7

Jde tedy o vyrovnání poměru mezi počtem nezaměstnaných a počtem volných pracovních míst, ale také i podobu struktur nezaměstnaných a pracovních míst podle profese, kvalifikace, odvětví, prostorového rozčlenění,atd. (Sirovátka, Ţiţlavský, 2003). 8 Dostupnost je ovlivněna i vybíráním zaměstnavatelů, při posuzování kvality lidského kapitálu u pracovní síly. 9 Mezi náklady při hledání zaměstnání patří nejenom finanční ztráta, ale i ztráta volného času, psychické náklady, apod. Důleţitější pro nezaměstnané jsou předpokládané zisky ze získaného zaměstnání, pokud jsou dostatečně vyšší neţ náklady, je motivace u hledání zaměstnání dostačující (Sirovátka, Ţiţlavský, 2003).

22

Nezaměstnaní při hledání zaměstnání ovšem zvaţují i další kritéria, např. pracovní reţim, stabilitu zaměstnání, výhody spojené se zaměstnáním, samotnou povahu práce. Nezaměstnaní také reflektují faktory, které vymíněnou mzdu zvyšují. K poskytovaným sociálním dávkám v nezaměstnanosti přiřazují náklady spojené s hledáním zaměstnání, rizikem ztráty budoucího zaměstnání a také nejistotu získání nebo udrţení nároku na dávky v nezaměstnanosti po případné ztrátě budoucího zaměstnání (Sirovátka, Ţiţlavský, 2003). Jahoda (2004) uvádí, ţe pokud chceme hodnotit pobídky občanů k práci nebo ke zvýšení pracovní aktivity, nejlepší indikátor je METR, neboli mezní efektivní sazba daně. „METR ukazuje jaká část hrubého pracovního příjmu je zdaněna nebo odebrána společným působením daní a sociálních příjmů“ (Jahoda, 2004: 4). V České republice se čistý příjem skládá z hrubých pracovních příjmů, které jsou sníţené o sociální a zdravotní pojistné a daň z příjmů a zvýšené o sociální dávky. Sociální dávky se skládají z dávek sociální pomoci a z dávek státní sociální podpory. Dávky státní sociální podpory tvoří přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, sociální příplatek. Příspěvek v nezaměstnanosti a nemocenské dávky lze povaţovat za pracovní příjem jelikoţ jsou podle jeho výše odvozené, jejich výplata je dočasná a časově omezena. Jiné daně a sociální příjmy nezapočítává. (Jahoda, 2004). Ve své práci budu kritérium pracovních pobídek zkoumat relací k minimální mzdě. Výše mzdy je pro nezaměstnané stěţejní při hledání nového zaměstnání. Nastoupit do pracovního procesu a přestat pobírat sociální dávky se musí nezaměstnanému „vyplatit“. Pokud mzda bude jen nepatrně vyšší neţ částka, kterou nezaměstnaný

pobírá

ze

systému

sociálních

dávek,

nebude

pravděpodobně

nezaměstnaný o takové zaměstnání stát. V této situaci, kdy i při přechodu k placenému zaměstnání se příjmy nezvýší, příjmy ze sociálních dávek jsou stejné nebo velice podobné, se hovoří o tzv. pasti nezaměstnanosti. Pokud by však minimální mzda byla oproti sociálním dávkám vyšší, mohla by nezaměstnané více motivovat ke hledání nové práce. V tomto případě by minimálním mzda byla dobrou pracovní pobídkou. Incentivnost je z velké části ovlivněna i individuální povahou uchazečů o zaměstnání. Pobídkovost k práci můţe být vyšší, ale pokud nezaměstnaný o práci nestojí, aktivně nové pracovní místo nehledá, zkrátka nemá o práci zájem a pracovat nechce, efekt pobídkovosti pak vyjde naprázdno.

23

2.5.1 Minimální mzda Minimální mzda je nejniţší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Její základní právní úprava je stanovena zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Výši základní sazby minimální mzdy, dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanovuje zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejniţších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu zaloţeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti). Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběţné pracovní poměry. Nárok na minimální mzdu vzniká v kaţdém pracovním poměru nebo právním vztahu zaloţeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr samostatně (zákon o minimální mzdě). Minimální mzda má různé funkce vůči zaměstnancům a zaměstnavatelům. Sociálně ochranná funkce minimální mzdy vůči zaměstnancům spočívá v garantovaném minimálním příjmu, který ochraňuje před chudobou, umoţňuje ţití a přijatelnou skromnou hmotnou spotřebu. Funkce minimální mzdy ve vztahu k zaměstnancům spočívá ve vytvoření příjmové motivace k vyhledávání a vykonávání legálního zaměstnání, které je placeno minimální mzdou. Výhodnost minimální mzdy vůči garantovanému minimálnímu sociálnímu příjmu. Motivace k vyhledávání práce je intenzivnější, čím je větší rozdíl mezi minimální mzdou a minimálním sociálním příjmem. Pokud je minimální mzda vyšší, umoţňuje pokrýt více ţivotních potřeb. Takovýto způsob brání ţití ze sociálních dávek, tzv. sociálnímu parazitizmu, a vyhýbání se práci (Baštýř, 2007). Vůči zaměstnavatelům spočívá funkce minimální mzdy ve vymezení nejniţší úrovně nákladů na mzdy zaměstnanců. Mzdové náklady tvoří ve všech členských státech OECD a EU převaţující náklady práce10. Další podstatnou sloţkou jsou zákonné 10

Úplné náklady práce zahrnují všechny výdaje vynakládané zaměstnavatelem na nábor a výchovu zaměstnanců, jejich mzdy a zákonem stanovené nebo smluvně dohodnuté sociální i personální potřeby.

24

příspěvky zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění. Minimální mzda má vůči zaměstnavatelům také ochrannou funkci. Zajišťuje rovné podmínky konkurence mezi podnikatelskými subjekty a veřejnými institucemi v úrovni mezd jako podstatném faktoru trhu práce (Baštýř, 2007).

25

3 Metodologie 3.1 Metoda výzkumu Tato práce je analýzou vybraného sociálního opatření sociální politiky. Vybraným opatřením

sociální

politiky

je

podpora

v nezaměstnanosti.

Schéma

podpory

v nezaměstnanosti je zkoumáno z hlediska tří kritérií – z hlediska chudoby a sociálního vyloučení, z hlediska dekomodifikace a z hlediska pobídkovosti. Práce je pojata jako sekundární analýza dostupných statistických dat a jejich komparace v čase. Zdroje dat pro sekundární analýzu tvoří archivní data, oficiální statistická data a datové publikace a soubory z výzkumů. Výhodou metody sekundární analýza dat je to, ţe není příliš náročná na čas a peníze, které by byly zapotřebí k uskutečnění vlastního výzkumu. U sekundární analýzy je také snazší provádět srovnávací analýzu, ať jiţ v mezinárodním srovnání nebo časové srovnání ve dvou či více časových obdobích. Mezi nevýhody sekundární analýzy patří nedostupnost některých dat a zároveň i nemoţnost tato data dodatečně doplnit. Nadto se můţe stát, ţe data z původního výzkumu mohou obsahovat chyby, které ti, co data dále pouţívají, nejsou schopni odhalit (Disman, 2005). Sekundární analýza dat spočívá v analýze dat, která jiţ byla dříve sesbírána. V mé práci jsem kvantitativní data pouţila z více zdrojů, a to z Českého statistického úřadu, z Ministerstva práce a sociálních věci České republiky a z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Jelikoţ sekundární analýza umoţňuje srovnání, data o chudobě srovnávám ve třech časových obdobích – za rok 1996, 2001 a 2006. Pouţití dat z více časových období umoţní lepší srovnání, na kterém bude patrný případný vývoj nebo stagnace dané problematiky v čase. U dat, které patří ke kritériu dekomodifikace a pracovních pobídek půjde o srovnání v rámci časové řady od roku 1991 aţ do současnosti.

26

3.2 Hlavní výzkumná otázka Jakým způsobem funguje české schéma podpory v nezaměstnanosti z hledisek ochrany před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovních pobídek?

3.2.1 Upřesnění pojmů užitých ve výzkumné otázce: Jakým způsobem funguje – zde mám na mysli to, jaké jsou účinky podpory, zda plní očekávání tvůrců sociální politiky, jaké jsou klady nebo zápory tohoto nástroje. České schéma – práci se zabývám situací v České republice. Podpora v nezaměstnanosti – podpora je dávkou sociálního pojištění, vyplácí ji úřad práce. Zákonem stanovuje podmínky získání podpory, doba poskytování, apod. Ochrana před chudobou a sociálním vyloučením - ztráta zaměstnání vede k poklesu příjmu, nezaměstnaným chybí prostředky k uspokojení základních ţivotních potřeb, sniţuje se jejich ţivotní úroveň, coţ můţe vést aţ k propadu pod hranici chudoby, k sociálnímu vyloučení – vyloučení ze schématu. Dekomodifikace – pojem zavedený Espingem-Andersenem. Lidé se mohou svobodně rozhodnout k neúčasti v práci, pokud to budou povaţovat za nutné, a nemusí se přitom obávat ztráty místa, příjmu nebo ţivotní úrovně. Pracovní pobídky - k tomuto kritériu patří opatření, která jsou zaměřena na vytváření pracovních pobídek pro návrat nezaměstnaných do práce, ale patří sem i tzv. protipobídky, které naopak v návratu k placené práci brání.

3.3 Dílčí výzkumné otázky: Dílčí výzkumné otázky ke kritériu ochrany před chudobou a sociálním vyloučením: Chrání podpora v nezaměstnanosti před příjmovou chudobou?

27

Dílčí výzkumné otázky ke kritériu dekomodifikace: Jaká je selektivita kompenzačních schémat z hlediska nároku a délky poskytování podpory v nezaměstnanosti a pokrytí populace? Jaká je ekvivalence kompenzačních schémat z hlediska výše poskytované dávky? Jaká je redistribuce podpory v nezaměstnanosti z hlediska její minimální a maximální výše? Dílčí výzkumné otázky ke kritériu pracovních pobídek/incentivnosti: Podporuje a nebo brání pobírání podpory v nezaměstnanosti k přijetí placeného zaměstnání ohodnocené minimální mzdou?

3.4 Kritéria a indikátory Indikátory ke kritériu chudoba a sociální vyloučení: Domácnosti s příjmem pod hranicí chudoby (60% mediánu ekvivalentního příjmu) Postavení domácnosti na trhu práce (ekonomická aktivita členů domácnosti) Úroveň vzdělání v domácnosti ( 3 vzdělanostní úrovně) Struktura domácností (jednotlivci, páry, bezdětné rodiny, rodiny s dětmi) Vyloučení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání Kritérium dekomodifikace: Podmínky nároku (jaké podmínky musí nezaměstnaný splňovat, aby mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti) Čekací období (doba potřebná k přiznání dávky) Délka

poskytování

podpory

(počet

měsíců,

po

které

je

v nezaměstnanosti poskytována) Míra pokrytí (kolik nezaměstnaných pobírá podporu v nezaměstnanosti) Výše poskytování podpory (% z předchozího zaměstnání) Maximální a minimální výše podpory v nezaměstnanosti

28

podpora

Kritérium pracovních pobídek/incentivnosti: Minimální mzda (vztah mezi sociální dávkou a minimální mzdou, minimální mzda a její vztah k průměrné mzdě) Podle

získaných

hodnot

u

jednotlivých

kritériích

budu

účinky

podpory

v nezaměstnanosti, míru ochrany před chudobou, míru dekomodifikace a pracovní pobídkovosti hodnotit podle tří stupňů na vyšší, střední a niţší.

29

4 Empirická část 4.1 Kritérium chudoby a ochrany před sociálním vyloučením 4.1.1 Chudoba Stanovení oficiální hranice chudoby je sloţitým a specifickým problémem. Hranice chudoby jsou ve většině vyspělých zemích uplatňovány od počátku 60.let. V České republice byla hranice stanovena aţ po roce 1990 při transformačních procesech. Konstrukce oficiálně stanovovaných hranic chudoby se v jednotlivých zemích značně liší (Krebs, 2005). Eurostat11 pouţívá jako hranici chudoby 60 % mediánu ekvivalentního příjmu populace s tím, ţe je doporučeno pouţívat výstupy i pro hranice na úrovni 50 % a 70 % mediánu ekvivalentního příjmu. Ekvivalentní příjem zohledňuje rozdíly mezi domácnostmi z hlediska počtu členů a jejich věkovým sloţením. Stupnice EU přiřazuje 1.dospělé osobě v domácnosti váhu 1, dalším osobám nad 13 let váhu 0,5 a dětem do 13 let věku včetně váhu 0,3. Ekvivalentní/ekvivalizovaný/vyrovnaný příjem je uměle vytvořený ukazatel, který byl vypočten za kaţdou domácnost samostatně jako podíl jejího čistého peněţního příjmu a počtu spotřebních jednotek v ní a posléze byl přiřazen všem osobám z příslušné domácnosti. Setříděním těchto osob podle výše příjmů (od nejniţšího po nejvyšší) byla zjištěna hodnota mediánu (národní vyrovnaný mediánový příjem) a 50 %, 60 % resp. 70 % z této hodnoty bylo pouţito jako hranice příjmové chudoby (Český statistický úřad, Metodické vysvětlivky šetření „Sociální situace domácností“). Stručně popíši charakter jednotlivých šetření, ze kterých jsou pouţitá data. Český statistický úrad (dále jen ČSÚ) organizuje výběrová šetření – mikrocenzus a statistika rodinných účtů, která jsou základními zdroji dat a oficiálních statistik o příjmech, výdajích a spotřebě domácností. Mikrocenzus je jednorázové šetření opakující se ve zhruba 4-6tileté periodě. Pro „Mikrocenzus 2002“ bylo vybráno náhodně 11 400 domácností. Kromě příjmů se zjišťují i sociální a demografické charakteristiky

11

Eurostat je Evropský statistický úřad, který není samostatnou institucí Evropské unie, ale je součástí Evropské komise. Sídlí v Lucemburku.

30

domácností a jednotlivých osob. Z důvodu omezení zátěţe domácností nebyly zařazeny ţádné doplňující okruhy otázek, jako např. údaje o bytě, vybavenost domácností, náklady na bydlení (ČSÚ, Metodické vysvětlivky šetření „Mikrocenzus 2002“). Statistika rodinných účtů je zaloţena na kvótním výběru domácností, které sdělují údaje celoročně - vedení zpravodajského deníku. Poskytuje údaje o peněţních a naturálních příjmech, výdajích a spotřebě domácností. Omezením je menší rozsah, který neumoţňuje detailnější nebo vícestupňová třídění u podrobných poloţek a také omezuje moţnost zobecnění údajů na celou populaci. Ve statistice rodinných účtů se pracuje se základním souborem – 3000 domácností a s doplňkovým souborem – 400 domácností. Základní soubor podle určených znaků odpovídá struktuře domácností v ČR, doplňkový soubor zabezpečuje údaje za domácnosti s minimálními příjmy, které jsou v základním souboru zastoupeny v malém počtu a nejsou tedy dostatečně reprezentativní (ČSÚ, „Statistika rodinných účtů“). V roce 2001 ČSÚ zorganizoval jednorázové šetření „Sociální situace domácností“. Toto šetření zkoumalo šířeji sociální situaci a ţivotní podmínky domácností v roce 2001, údaje o příjmech domácností platí pro rok 2000. Vedle objektivních skutečností byly zjišťovány i subjektivní názory členů domácností na postavení jejich domácnosti ve společnosti. Šetření bylo snahou o napojení na evropský systém statistických zjišťování, který koordinuje Eurostat (ČSÚ, Metodické vysvětlivky šetření „Sociální situace domácností“). Příjmovou chudobu budu analyzovat z dostupných dat ze šetření „Sociální situace domácností“ z roku 2001. Data z posledního Mikrocenzu jsou z roku 2002, srovnávat situaci ve dvou po sobě jdoucích letech není příliš směrodatné. Pouţiji data ze šetření „Ţivotní podmínky 2006“. Jde o výběrové šetření o příjmech a ţivotních podmínkách domácností. Jde o národní modifikaci celoevropského šetření EU-SILC (European Union - Statistics on Income and Living Conditions), který ČSÚ zajišťuje od roku 2005. Jeho provádění se stalo pro ČR závazné po jejím vstupu do EU v roce 2004. Obdobně jej - v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropské unie zabezpečují i všechny ostatní členské státy EU. Šetření „Ţivotní podmínky“ umoţňuje získávat dlouhodobě srovnatelná data o sociální situaci domácností v jednotlivých zemích a vzhledem k jednotné metodice i srovnávání výsledků mezi členskými státy EU. Účelem šetření je získávat reprezentativní údaje o příjmovém rozdělení jednotlivých typů domácností, míry ohroţení chudobou různých skupin osob, údaje o

31

způsobu, kvalitě a finanční náročnosti bydlení, vybavení domácností předměty dlouhodobého uţívání a o pracovních, hmotných a zdravotních podmínkách dospělých osob ţijících v domácnosti. Zjišťování se uskutečnilo ve všech krajích ČR. Nově bylo do šetření vybráno 5750 bytů (1.vlna) a zároveň byly opakovaně navštíveny domácnosti vyšetřené v roce 2005 (2. vlna) v počtu 4286 na původní adrese a dalších 120 na nové adrese dodatečně po zjištěném přestěhování (ČSÚ, Metodické vysvětlivky šetření „Ţivotní podmínky 2006“). Data získaná Českým statistickým úřadem v šetření „Sociální situace domácností 2001“ prezentuje Tabulka 1. Šetření ukazuje počty domácností podle třech různých hranic chudoby, a to buď 50 %, 60 % nebo 70% příjmového mediánu. Tabulka 1: Příjmová chudoba v roce 2001 Hranice příjmové chudoby 50% 60% národního vyrovnaného příjmu Počet osob v domácnostech s příjmem pod hranicí chudoby 358 229 podíl z celkového počtu osob v ČR (v %) 3,5 Hranice příjmové chudoby (Kč/rok na spotřební jednotku) 53 860

70% mediánového

787 808 7,8

1 629 215 16,1

64 632

75 404

Zdroj: Český statistický úřad, Sociální situace domácností, 2001 Ze šetření vyplývá, ţe pod 60% hranicí chudoby je 7,8 % osob a 7,1 % domácností. Tabulka 2 uvádí, kolik osob v % z určité dané kategorie se nachází pod hranici příjmové chudoby, je tedy chudých. Nejméně jsou chudobou ohroţeni pracující. Nejvíce jsou chudobou ohroţeni ostatní neaktivní a dále pak nezaměstnaní. Pod 60% hranicí chudoby je 53,2 % ostatních neaktivních osob, u nezaměstnaných se jedná o téměř 44 %. Jiná je situace podle struktury chudých v populaci. Zde tvoří ostatní neaktivní nejmenší podíl chudých v populaci (5,4 %) a naopak největší podíl tvoří zaměstnaní (52,5 %). Tento stav je dán výskytem příslušných osob v populaci. Zatímco zaměstnaných je v populaci 78 %, ostatních neaktivních je necelé 1 % (Kofroň, Sirovátka, 2005). Skupina nezaměstnaných se na struktuře chudých osob podle ekonomické aktivity podílí 26,6 %. Nezaměstnaní se na struktuře chudých osob podílí zhruba čtvrtinou, přitom v populaci jsou zastoupeni pouze pěti procenty (Kofroň, Sirovátka, 2005).

32

Tabulka 2: Příjmová chudoba dle postavení domácnosti na trhu práce Postavení domácnosti na trhu práce 50% (ekonomická aktivita členů domácnosti) příjmového v % osob příslušného typu mediánu pracující 2,2 nepracující - nezaměstnaní 26,2 nepracující - důchodci 1,7 nepracující - ostatní neaktivní 40,7

60% příjmového mediánu 5,2 43,7 7,4 53,2

70% příjmového mediánu 11,3 66,1 21,6 70,8

Zdroj: Český statistický úřad, Sociální situace domácností, 2001 Sainsbury a Morissens (2002) uvádějí, ţe v roce 1996 v ČR bylo pod 60% hranicí chudoby 6,5 % osob. Nezaměstnaných pod hranicí chudoby bylo 63,1 %. Míra chudoby v ČR byla oproti ostatním zemím nejniţší, chudoba naměstnaných byla ovšem druhá nejvyšší. Ve srovnání s rokem 2001 tedy chudoba mírně vzrostla, ale počet nezaměstnaných chudých výrazněji pokles. Pokud se zaměříme na strukturu domácností z hlediska vzdělání, Tabulka 3, zjistíme, ţe nejvíce jsou pod 60% hranicí chudoby nízce vzdělané domácnosti. Středně a vysoce vzdělané domácnosti nejsou chudobou zdaleka tak ohroţeni jako je tomu u nízce vzdělaných. Rozdíly mezi nízkou a vysokou úrovní vzdělanosti jsou velké, obzvláště pod 50% a 60% hranicí. Středně a vysoce vzdělané osoby se pohybují spíše na primárním trhu práce, kde jsou lepší a výhodnější pracovní příleţitosti a podmínky, práce je i lépe finančně ohodnocena. Naopak nízce vzdělaní se více pohybují na sekundárním trhu práce, kde jsou horší pracovní podmínky, niţší mzdy a riziko ztráty zaměstnání je daleko vyšší neţ v primárním sektoru. Tabulka 3: Příjmová chudoba dle úrovně vzdělání v domácnosti 50% 60% 70% příjmového příjmového příjmového mediánu mediánu mediánu

Vzdělanostní úroveň domácnosti v % osob příslušného typu nízká

11,3

22,2

41,8

3,1

7,0

15,0

0,5

1,8

4,3

střední vysoká

Zdroj: Český statistický úřad, Sociální situace domácností, 2001

33

Podle struktury domácností jsou chudobou ohroţeni nejvíce domácnosti jednotlivců, neúplné rodiny a úplné rodiny se třemi a více nezaopatřenými dětmi (Tabulka 4). Naopak nejméně jsou chudobou ohroţeni bezdětné páry a úplné rodiny s jedním nebo dvěma dětmi. Tabulka 4: Příjmová chudoba podle struktury domácnosti v roce 2001 Typ domácnosti v % osob příslušného typu jednotlivci do 64 let muţi ţeny jednotlivci 65 a více let muţi ţeny

50% příjmového mediánu 9,1 10,5 7,5 1,4 1,0 1,5 0,9 0,5 13,7 1,9 2,7 6,6

bezdětné páry do 64 let bezdětné páry 65 a více let neúplné rodiny úplné rodiny s 1 nezaopatřeným dítětem úplné rodiny se 2 nezaopatřenými dětmi úplné rodiny se 3 a více nezaopatřenými dětmi úplné rodiny s nezaopatřenými i ekonomicky aktivními dětmi 6,0 ostatní domácnosti 3,2

60% příjmového mediánu 15,2 15,0 15,5 12,3 5,3 14,2 2,2 1,2 26,1 5,0 5,8 17,9

70% příjmového mediánu 27,2 22,1 33,0 44,1 29,7 48,0 4,8 3,9 41,5 9,6 13,6 38,5

9,3 6,8

15,9 12,6

Zdroj: Český statistický úřad, Sociální situace domácností, 2001 Rozdíly u rizika chudoby podle věku, vzdělání, postavení na trhu práce a typu domácností jsou v ČR vzhledem k průměru EU výraznější. Například riziko chudoby u nezaměstnaných v ČR je téměř dvakrát vyšší neţ je průměr EU (Kofroň, Sirovátka, 2005). Trbola a Sirovátka (2006) ve své studii12 uvádějí, ţe celkově je efektivnost sociálních transferů při redukci chudoby v ČR relativně vysoká, nepostihuje tedy širší skupiny obyvatel, ovšem některé skupiny obyvatel, jako např. nezaměstnané, neúplné rodiny, důchodce apod., postihuje více. Nepracující důchodci jsou chudobou nejvíce ohroţeni, avšak po výplatě všech sociálních transferů klesá míra z 84 % na 5 %. U nezaměstnaných po sociálních transferech klesá míra chudoby ze 71 % na 36 %. Efekt dávek na eliminaci chudoby nezaměstnaných je relativně malý, pouze 50 % (Trbola, 12

Pouţitá data jsou ze šetření Mikrocenzus 2002. Vlastní výpočty autorů jsou provedené na základě dat z analýzy ČSÚ (Trbola, Sirovátka, 2006).

34

Sirovátka, 2006). Trbola a Sirovátka (2006) dále uvádějí, ţe díky dávkám v nezaměstnanosti se z pásma chudoby dostanou asi 4 % z celkové populace, efekt na redukci chudoby tedy není příliš velký. Podle typu ekonomicky aktivních osob je nejsilnější efekt u skupiny zaměstnanců, kde redukce chudoby po transferu dávky dosahuje aţ 11 %. Dávka v nezaměstnanosti má vyšší efekt na redukci chudoby v domácnostech, kde pracuje alespoň jedna osoba. Efekt je slabý v domácnostech, kde nikdo nepracuje, kde není ţádný pracovní příjem. Díky dávce v nezaměstnanosti se 8 % domácností částečně zaměstnaných dostane nad hranici chudoby, u domácností plně nezaměstnaných se jedná jen o 1 % (Trbola, Sirovátka, 2006). Podle dat ze šetření „Ţivotní podmínky 200613“ se dá říci, ţe ve srovnání s daty ze šetření „Sociální situace domácností 2001“ nedošlo k významným změnám. Pořadí u jednotlivých zkoumaných kategorií z hlediska míry chudoby, struktury chudých v populaci, příjmové chudoby z hlediska ekonomické aktivity členů a struktury domácností se nezměnilo. U některých kategorií došlo ke sníţení hodnot, u některých ke zvýšení hodnot. Počet osob pod 60% hranicí chudoby se zvýšil na 9,8 %. Míra rizika chudoby u nezaměstnaných zůstala oproti roku 2001 stejná, a to 43,7 %. Riziko chudoby u zaměstnaných kleslo na 3,5 %. Klesl tedy i podíl zaměstnaných na struktuře chudých, a to na 46 %, podíl nezaměstnaných na struktuře chudých je o 10 % niţší neţ zaměstnaných, tedy 36 % (Hora, Kofroň, Sirovátka, 2008). V roce 2001 podíl nezaměstnaných tvořil čtvrtinu, v roce 2006 vzrostl na více neţ třetinu. Z výše uvedených dat a poznatků vyplývá, ţe nezaměstnaní jsou příjmovou chudobou velice ohroţeni. Efektivnost sociálních transferů při eliminaci chudoby u nezaměstnaných je niţší, v protikladu k domácnostem, kde některý člen pracuje, nebo domácnostem důchodců, je účinek sociálních transferů mnohem niţší. Nezaměstnaní jsou chudobou velice ohroţeni, nelze ovšem říci, ţe mít zaměstnání je jistota, která před chudobou chrání. Mareš (1999) se zmiňuje o skutečnosti, ţe mezi chudé nepatří jen nezaměstnané osoby, ale i osoby ekonomicky aktivní, většinou se špatně placeným zaměstnáním. Míra ochrany nezaměstnaných před chudobou je celkově niţší. Velký vliv na chudobu nezaměstnaných má také vzdělanostní úroveň nezaměstnaného, struktura domácnosti, počet aktivních a neaktivních členů v domácnosti, počet dětí apod. 13

Šetření „Ţivotní podmínky 2006“ pouţívá stejně jako šetření „Sociální situace domácností“, přepočty na spotřební jednotku podle stupnice EU (1,0 – 0,5 – 0,3).

35

Nabízí se otázka, zda ochrana před chudobou je niţší z důvodu, ţe podpora je příliš nízká a nebo proto, ţe ji lidé nepobírají? Odpověď na tuto otázku by měly přinést následující kapitoly práce.

4.1.2 Sociální vyloučení V České republice má uchazeč o zaměstnání svoje práva i povinnosti. Úřad práce můţe uchazeči o zaměstnání ukončit vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo můţe uchazeče o zaměstnání z evidence vyřadit. Úřad práce ukončí vedení uchazeče o zaměstnání v evidenci uchazečů o zaměstnání např. dnem nástupu do zaměstnání nebo dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody, apod. (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). Úřad práce vyřadí uchazeče z evidence, pokud: „nastala některá ze skutečností bránících zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nesplní oznamovací povinnost nebo neoznámí další skutečnosti, které mají vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nejpozději do 8 kalendářních dnů, není podle lékařského posudku schopen plnit povinnost součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, zrušil svůj souhlas se zpracováním osobních údajů, vykonává nelegální práci. Dále uchazeče o zaměstnání úřad práce z evidence vyřadí rozhodnutím, jestliţe bez váţných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání, odmítne nastoupit na dohodnutou rekvalifikaci nebo neplní povinnosti související s rekvalifikací, neposkytne součinnost při vypracování individuálního akčního plánu, jeho aktualizaci nebo vyhodnocování anebo neplní podmínky v něm stanovené, odmítne se podrobit vyšetření svého zdravotního stavu, psychologickému vyšetření, maří součinnost s úřadem práce“ (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). Uchazeč o zaměstnání můţe být do evidence znovu zařazen, nejdříve ovšem po šesti měsících, které uplynou ode dne vyřazení. Důleţité je, ţe opětovné zařazení proběhne na základě nové písemné ţádosti o zprostředkování zaměstnání (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). V roce 2006 se oproti roku 2005 zvýšil počet vyřazených uchazečů z důvodů maření spolupráce s úřadem práce, bylo jich 7249. Takto vyřazení tvořily 12,9 %

36

z celkového počtu vyřazených uchazečů14. V roce 2007 se počet vyřazených z důvodu maření spolupráce opět zvýšil, a to na 8104, podíl takto vyřazených tvořil 14,9 %. Naopak uchazečů vyřazených z důvodu umístění do zaměstnání od roku 2005 ubývá. Statistiky neuvádějí, jakých skupin se vyřazení z evidence týká, zda se jedná o osoby s nízkým nebo vyšším stupněm vzdělání, o krátce nebo dlouhodobě nezaměstnané, apod. (MPSV, Statistická ročenka trhu práce v ČR 2007). Dá se předpokládat, ţe při vyřazení z evidence se zpřetrhají vztahy mezi nezaměstnaným a úřadem práce. Nezaměstnaný ztrácí chuť a motivaci k hledání nového zaměstnání, tím se prohlubuje jeho sociální vyloučení, nezaměstnanost se prodluţuje, s tím se pojí finanční problémy a chudoba. Šestiměsíční lhůta pro vyloučení z evidence uchazečů o zaměstnání je poměrně dlouhá doba, která sniţuje ochranné moţnosti podpory v nezaměstnanosti před chudobou a sociálním vyloučením. Míra ochrany podpory v nezaměstnanosti před chudobu a sociálním vyloučením je niţší.

14

V roce 1996 bylo vyřazených 2 443, tvořili 8,5 % celkově vyřazených. V roce 2000 bylo vyřazeno 5 743 nezaměstnaných – 9,9 %.

37

4.2 Kritérium dekomodifikace Kritérium dekomodifikace budu vůči podpoře v nezaměstnanosti posuzovat podle selektivity, ekvivalence a redistribuce (viz teoretická část).

4.2.1 Selektivita podpory v nezaměstnanosti Selektivnost podpory v nezaměstnanosti tvoří podmínky nároku, čekací období, délka poskytování podpory a pokrytí populace. Podmínky nároku na získání podpory v nezaměstnanosti Podpora v nezaměstnanosti je vyplácena ze sociálního pojištění. Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který v posledních třech letech před zařazením do evidence získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců, poţádal úřad práce, u kterého je v evidenci, o podporu a ke dni, ke kterému má být podpora přiznána, není poţivatelem starobního důchodu (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). Je poţadován roční pracovní zápis v posledních třech letech. Obecně tedy podmínky nároku nejsou příliš přísné, schéma podpory není selektivní. U některých skupin nezaměstnaných, především se to týká mladých lidí a absolventů, je však podmínka odpracované doby téměř vţdy nesplněna. Na podporu tedy nemají nárok. Pro takovouto skupinu je podpora v nezaměstnanosti značně selektivní. Čím jsou podmínky nároku přísnější, tím menší je dekomodifikace. V tomto případě lze schéma, které pro jednu skupinu je selektivní a pro druhou není, označit jako středně dekomodifikující. Čekací období Čekací období neboli doba, která uběhne od registrace nezaměstnaného na úřadu práce po přiznání dávky. Pokud by čekací období na dávky bylo dlouhé, mohlo by to ohrozit finanční situaci nezaměstnaností postiţené rodiny. Zákon o zaměstnanosti uvádí, ţe podpora v nezaměstnanosti náleţí uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání písemné ţádosti o podporu. Pokud uchazeč o zaměstnání poţádá o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti

38

nejpozději do 3 pracovních dnů po skončení zaměstnání, přizná se podpora v nezaměstnanosti ode dne následujícího po skončení zaměstnání (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). Čím je čekací období kratší, tím je dávka více dekomodifikující. Čekací období tedy prakticky neexistuje, dávka je přiznána ode dne podání ţádosti, při podání ţádosti do 3 dnů od skončení zaměstnání je dávka přiznána i za předchozí dny. Míra dekomodifikace je vyšší. Délka poskytované podpory Délka poskytované podpory se v průběhu let několikrát měnila. V roce 1990 a 1991 byla doba poskytování 12 měsíců. V roce 1992 byla doba sníţena na 6 měsíců. Od 1.října 2004 byla doby poskytování podpory 6 měsíců. Při splnění zákonem stanovených podmínek mohla být doba poskytování prodluţena u uchazeče o zaměstnání ve věku od 50 do 55 let na 9 měsíců, nad 55 let na 12 měsíců. V roce 2008 byla poskytovaná doba pro osoby do 50 let 6 měsíců, od 50 do 55 let 9 měsíců a nad 55 let 12 měsíců. V roce 2009 došlo ke sníţení poskytované doby o jeden měsíc u kaţdé věkové kategorie. U osob do 50 let byla doba poskytování 5 měsíců, od 50 do 55 let 8 měsíců a nad 55 let 11 měsíců (Mareš, Sirovátka, 2004). Délky vyplácení podpory není příliš dlouhá, obzvláště pětiměsíční doba u osob do 50 let. Na konci roku 2007 více neţ polovinu evidovaných uchazečů o zaměstnání tvořili nezaměstnaní déle neţ 6 měsíců15. Dekomodifikační účinek podpory v nezaměstnanosti je z hlediska poskytované doby niţší. Míra pokrytí Dalším indikátorem je počet registrovaných nezaměstnaných osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti, tzv. míra pokrytí. Podle toho, kolik nezaměstnaných pobírá podporu, lze určit dekomodifikační účinek. Pokud by podporu získávali nezaměstnaní automaticky, míra dekomodifikace by byla vysoká. Z Tabulky 5 je patrný sniţující se počet nezaměstnaných, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti v jednotlivých letech. V roce 1991 pobíralo 65 % uchazečů podporu

15

Evidovaných uchazečů od 6 do 9 měsíců bylo 29 960, od 9 do 12 měsíců 23 780, od 12 do 24 měsíců 44 911 a nad 24 měsíce 92 002 (MPSV, Statistiky nezaměstnanosti).

39

v nezaměstnanosti, v roce 1997 jiţ to byla pouze polovina uchazečů a v roce 2007 jiţ necelá třetina (29,7 %)16. Tabulka 5: Podíl registrovaných uchazečů o zaměstnání, pobírajících podporu v nezaměstnanosti Rok 1991 V % z celkového 65,0 počtu registr.uchazečů

1992 52,6

1993 47,2

1994 47,5

1995 45,7

1996 47,0

1997 50,7

1998 48,8

1999 43,7

Zdroj: VÚPSV:Ekonomické a sociální ukazatele ČR Pokračování Tabulky 5: Podíl registrovaných uchazečů o zaměstnání, pobírajících podporu v nezaměstnanosti Rok 2000 V % z celkového 37,5 počtu registr.uchazečů

2001 34,9

2002 36,3

2003 35,0

2004 31,5

2005 27,0

2006 28,1

2007 29,7

Zdroj: VÚPSV:Ekonomické a sociální ukazatele ČR Dalo by se předpokládat, ţe pokud klesá počet nezaměstnaných osob pobírajících podporu

v nezaměstnanosti,

klesá

i

celková

míra

nezaměstnanosti.

Míra

nezaměstnanosti ovšem od roku 1991 stoupá17, klesající tendence je patrná aţ od roku 200418 (VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR). Klesající podíl osob pobírajících podporu můţe být ovlivněn také situací u dlouhodobě

nezaměstnaných.

Dlouhodobá

nezaměstnanost

je

nezaměstnanost

překračující délku 12ti měsíců. Počet dlouhodobě nezaměstnaných od poloviny 90.let stoupá. V roce 2002 byl podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti 50 %, v roce 2006 podíl pokles na 40 % (MPSV, Statistiky nezaměstnanosti). Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové zaměstnanosti je velký. Dlouhodobě nezaměstnaní jiţ nemají nárok na poskytování podpory v nezaměstnanosti, a proto jejich rostoucí počet má vliv na klesající podíl registrovaných uchazečů o zaměstnání,

16

V roce 2006 pobíralo podporu v nezaměstnanosti 133,5 tisíce osob, v roce 2007 116,5 tisíce osob (MPSV, Statistická ročenka trhu práce v ČR 2007). 17 V roce 1991 byla míra nezaměstnanosti 2,6 % a v roce 2000 jiţ 9 % (VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele). 18 V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti 6,6 % (VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele).

40

kteří pobírají podporu. Klesající podíl nezaměstnaných, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti, sniţuje i dekomodifikační účinek. Dekomodifikační

účinek

z celkového

hlediska

selektivity

podpory

v nezaměstnanosti podle podmínek nároku (střední dekomodifikace), čekacího období (vyšší dekomodifikace), délky poskytování podpory (niţší dekomodifikace) a podle míry pokrytí (niţší dekomodifikace) lze hodnotit spíše jako střední.

4.2.2 Ekvivalence podpory v nezaměstnanosti Dekomodifikaci podpory v nezaměstnanosti lze také zkoumat podle toho, jak udrţuje úroveň příjmů před ztrátou zaměstnání, jaká je výše podpory. Pokud výše podpory v nezaměstnanosti nebude dosahovat dřívější příjmové úrovně, nebude zachovávat navyklý ţivotní standard, budou její dekomodifikační moţnosti malé. V České republice se výše podpory v nezaměstnanosti stanovuje z průměrného měsíčního výdělku v posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období, tedy v posledních třech letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Výše podpory se stejně jako délka poskytování v minulosti měnila. V roce 1990 a 1991 byla ustavena výše podpory v nezaměstnanosti na 65 % čisté mzdy19. V důsledku ekonomického poklesu a předpokládaných velkých státních výdajů byl poměr náhrady sníţen, v roce 1992 na 60 %, respektive 50% čisté mzdy20. V roce 1997 byla přijata vládní opatření k omezení státních výdajů, tzv. úsporné balíčky. Od roku 1998 byl poměr náhrad u dávky v nezaměstnanosti sníţen z 60 % na 50 % dřívější čisté mzdy v prvních třech měsících, z 50 % na 40 % v druhých třech měsících a ze 70 % na 60 % při zařazení do rekvalifikace21. V roce 2004 byla dávka zvýšena ze 40 % na 45 % od čtvrtého měsíce trvání nezaměstnanosti (Mareš, Sirovátka, 2004). V roce 2008 výše poskytované podpory byla první 3 měsíce 50 % průměrného čistého výdělku, po zbytek podpůrčí doby 45 % výdělku. Výše podpory v roce 2009 činí první 2 měsíce 65 %, další 2 měsíce 50 % a po zbývající dobu 45 % průměrného 19

U kolektivního propouštění se jednalo dokonce o 90% čisté mzdy. Strop dávky v nezaměstnanosti byl omezen na 1,5 násobkem minimální mzdy, od roku 1996 výší ţivotního minima jednotlivce. 21 Rekvalifikace neboli získání nové kvalifikace, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udrţování nebo obnovování. Rekvalifikace patří mezi nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. 20

41

měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu (MPSV, Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání). Cílem finančního ohodnocení, které platí od roku 2009 je, aby se nezaměstnaným nejvíce vyplatilo být bez zaměstnání co nejkratší dobu, aby se přechod z jednoho místa na druhý stal co nejrychlejší a nejpruţnější. Změna má tedy vést k větší aktivitě u nezaměstnaných. V listopadu roku 2005 Centrum pro výzkum veřejného mínění v rámci výzkumu „Naše společnost“ provedlo „Hodnocení výdajů státu na sociální politiku“. Výzkumu se zúčastnilo 1060 osob starších 15ti let, kteří odpovídali mimo jiné i na otázku, jaké jsou výdaje státu na dávky v nezaměstnanosti a zajištění v nezaměstnanosti. Výdaje státu byly

hodnoceny

především

jako

nízké,

výjimkou

byly

výdaje

na

dávky

v nezaměstnanosti. 36 % respondentů je povaţují za nízké a příliš nízké, oproti tomu 38% je povaţuje za odpovídající, 12 % za vysoké, 4 % za příliš vysoké (CVVM, Hodnocení výdajů státu na sociální politiku). Výdaje na podpory v nezaměstnanosti rostou. V roce 1992 byly výdaje 1 423 325 tis.Kč., v roce 2000 5 680 469 tis.Kč. a v roce 2006 jiţ 7 307 521 tis.Kč (MPSV, Výdaje na státní politiku zaměstnanosti). Podle studií o roli výši podpor v nezaměstnanosti, které byly provedeny v 90. letech, má délka poskytování podpory silnější negativní efekt neţ výše podpor (Sirovátka, Ţiţlavský, 2003). Výše podpory se od roku 1990 aţ do současnosti v průměru pohybuje okolo 50 % předchozí čisté mzdy. Úroveň zachování dřívějšího příjmu je tedy poměrně nízká. Proto i míra dekomodifikace z hlediska ekvivalence podpory v nezaměstnanosti je niţší.

4.2.3 Redistribuce podpory v nezaměstnanosti I kdyţ je výše podpory stanovena procentní sazbou z předchozího zaměstnání, zákon stanovuje maximální výši podpory. V roce 1998 byl horní limit 3300 Kč, při rekvalifikaci

3700

Kč.

Do

31.12.2006

byla

maximální

hranice

podpory

v nezaměstnanosti dána 2,5násobkem ţivotního minima, v případě rekvalifikace 2,8násobkem. Od 1.1.2007 můţe podpora v nezaměstnanosti činit maximálně 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána ţádost o podporu v nezaměstnanosti. V roce 2008 byla maximální výše 12250 Kč, při

42

rekvalifikaci 13728 Kč. Pro rok 2009 je strop pro výplatu 13307 Kč. Maximální výše podpory při rekvalifikaci činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první aţ třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci, pro rok 2009 je maximální částka při rekvalifikaci stanovena na 14913 Kč. Nezaměstnaní, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti a v předchozím zaměstnání měli vyšší příjem, jsou touto maximální výši limitováni, neboť jejich podpora v nezaměstnanosti by byla vyšší. Minimální výše podpory v nezaměstnanosti není stanovena. Nezaměstnaní jejichţ předchozí příjem byl niţší budou mít i nízkou podporu v nezaměstnanosti. Není zde stanovena minimální hranice22, coţ vede nezaměstnané k další závislosti na sociální pomoci. Nezaměstnaní musí ţádat o dorovnání příjmů do zákonem stanoveného minimálního ţivotního standardu. Jiţ od počátku nezaměstnanosti se někteří nezaměstnaní stávají závislí na různých dávkách sociální pomoci. Maximální výše podpory, která je stanovena jako 0,58násobek průměrné mzdy, je podle mého názoru adekvátní, dekomodifikující účinek se můţe označit jako střední. Pokud by byla maximální výše podpory vyšší, schéma by bylo více dekomodifikující. Mnoho nezaměstnaných ovšem nepobírá podporu v takovéto výši. Na konci roku 2007 pobíralo podporu v nezaměstnanosti vyšší neţ 11501 Kč pouhých 97 osob23. Z hlediska

selektivity

je

míra

dekomodifikace

střední,

neboť

míra

dekomodifikace u podmínek nároku je střední – pro některé skupiny nezaměstnaných jsou podmínky dekomodifikující více, pro některé méně. U čekacího období je míra vyšší, protoţe čekací období je velice krátké. U délky podpory a míry pokrytí je dekomodifikační účinek niţší, z důvodu krátké doby pobírání podpory a sniţujícího se počtu osob, které podporu pobírají. Z hlediska ekvivalence je dekomodifikační účinek niţší, výše podpory v nezaměstnanosti je nízká. Podle hlediska redistribuce je dekomodifikace podle maximální výše podpory střední. Celkově je moţno dekomodifikační úroveň podpory v nezaměstnanost označit jako niţší aţ střední.

22

I průměrné výše podpory jsou poměrně nízké. Například ve 4. čtvrtletí roku 2006 byla průměrná výše podpory v nezaměstnanosti 4618Kč, ve 4. čtvrtletí roku 2007 4945Kč. 23 Nejvíce, a to 22363 uchazečů pobíralo podporu ve výši 3501 – 4500 Kč, druhá největší skupina – 20425 osob pobírala podporu ve výši 1501 – 2500 Kč (MPSV, Statistiky nezaměstnanosti).

43

4.3 Pracovní pobídky Třetí a posledním kritériem, podle něhoţ zkoumám podporu v nezaměstnanosti, jsou pracovní pobídky. Zkoumat budu, zda podpora v nezaměstnanosti pobízí nezaměstnané k přijetí nového zaměstnání s minimální mzdou, nebo naopak. Čím déle nezaměstnanost trvá, tím hůře nezaměstnaní nacházejí novou práci. Práce, která se objeví, můţe od nezaměstnaných vyţadovat niţší kvalifikaci, horší pracovní podmínky, apod. Nezaměstnaní se tedy rozhodují, zda takovouto práci příjmout nebo dál zůstat v systému a pobírat sociální dávky. Zaměstnanec pobírající minimální mzdu většinou vykonává jednoduchou a minimálně kvalifikovanou pracovní činnost. Minimální mzda se v České republice od roku 1991 zvyšuje (Tabulka 6). Tabulka 6: Vývoj minimální mzdy v ČR (pracovní doba 40 hodin týdně) Rok

1991 únor 2000

Minimální hrubá mzda v Kč za měsíc Minimální 10,80 hrubá mzda v Kč za hodinu

1992 leden 2200

1996 leden 2500

1998 leden 2650

1999 leden 3250

1999 červenec 3600

2000 leden 4000

2000 červenec 4500

12,00

13,60

14,80

18,00

20,00

22,30

25,00

Zdroj: MPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR Pokračování Tabulky 6: Vývoj minimální mzdy v ČR (pracovní doba 40 hodin týdně) Rok

2001 leden Minimální hrubá 5000 mzda v Kč za měsíc Minimální hrubá 30,00 mzda v Kč za hodinu

2002 leden 5700

2003 leden 6200

2004 leden 6700

2005 leden 7185

2006 leden 7570

2006 červenec 7955

2007 leden 8000

33,90

36,90

39,60

42,50

44,70

48,10

48,10

Zdroj: MPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR

44

Tabulka 7 ukazuje, jak se vyvíjí minimální mzda vzhledem k průměrné mzdě. Minimální mzda například v roce 1991 tvořila více neţ polovinu průměrné hrubé mzdy, v roce 1998 necelou čtvrtinu a v roce 2007 tvořila 37,2 % průměrné hrubé mzdy. Tabulka 7: Vývoj podílu minimální mzdy v % průměrné hrubé mzdy Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Podíl minimální 52,7 47,4 37,8 31,9 26,9 25,8 23,4 22,7 28,4 33,4 mzdy v % průměrné hrubé mzdy

Zdroj: VÚPSV: Ekonomické a sociální ukazatele ČR Pokračování Tabulky 7: Vývoj podílu minimální mzdy v % průměrné hrubé mzdy Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 I.-III.Q Podíl minimální mzdy 34,1 36,3 37,0 37,5 38,2 39,7 37,2 34,9 v % průměrné hrubé mzdy

Zdroj: VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR Tím, ţe existují garantované sociální příjmy vzniká konkurence mezi minimálními pracovními a sociálními příjmy. Z hlediska motivace k pracovní činnosti je důleţitý vztah mezi úrovní minimální mzdy a minimálního sociálního příjmu. Minimální příjem je spíše u zaměstnání, která nevyţadují přílišné nároky na kvalifikaci, vzdělání, apod. Čím větší je rozdíl mezi čistou minimální mzdou a minimálním garantovaným sociálním příjmem, tím by měla být větší a intenzivnější motivace k vyhledávání a vykonávání legální zaměstnanecké pracovní činnosti, a to v především u nízkoplacených a nízkokvalifikovaných zaměstnání. Lze tedy očekávat, ţe nezaměstnaný, který pobírá podporu v nezaměstnanosti, která se pohybuje u horní hranice její maximální výše, nebude mít pravděpodobně zájem příjmout zaměstnání s minimální mzdou, nejen kvůli malému finančnímu ohodnocení, ale také z důvodu, ţe nabízená práce bude pod jeho kvalifikační a vzdělanostní úrovní. Maximální výše poskytované podpory činí pro rok 2009 13307 Kč, a je tedy mnohem vyšší neţ minimální mzda, která pro rok 2009 činí 8000 Kč. U nezaměstnaného, který pobírá průměrnou výši podpory v nezaměstnanosti není situace ohledně přijmutí zaměstnání s minimální mzdou tak jednoznačná. Průměrná měsíční podpora v nezaměstnanosti se pohybuje okolo 20 % hrubé měsíční mzdy (Tabulka 8). Například v roce 2006 průměrná měsíční podpora tvořila 22,4 %

45

hrubé měsíční mzdy. Minimální mzda v roce 2006 tvořila 39,7 % průměrné měsíční mzdy. Zde je patrný rozdíl ve výši příjmu. Osoby pracující za minimální mzdu mají vyšší příjem neţ osoby, které pobírají průměrnou podporu. Situace se bude ovšem lišit podle počtu členů, závislých dětí a ekonomické aktivity členů v domácnosti. Pokud jsou například nezaměstnaní oba rodiče, mají nezaopatřené děti, budou pobírat další dávky sociální pomoci, které příjmy zvýší a přiblíţí jej úrovni minimální mzdy. Tabulka 8: Vývoj podílu průměrné měsíční podpory v nezaměstnanosti v % hrubé měsíční mzdy Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Podíl průměrné měsíční 26,2 24,7 23,5 23,7 19,9 20,0 20,6 podpory v % hrubé mzdy

Zdroj: VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR Pokračování Tabulky 8: Vývoj podílu průměrné měsíční podpory v nezaměstnanosti v % hrubé měsíční mzdy Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Podíl průměrné měsíční 20,2 20,1 19,8 19,9 22,4 22,4 22,4 podpory v % hrubé mzdy

Zdroj: VÚPSV, Ekonomické a sociální ukazatele ČR Zajímavé je sledovat poměr mezi minimální mzdou a maximální dávkou sociální pomoci u jednotlivce. Sociální pomoc tvoří ţivotní minimum jednotlivce a nezbytné náklady na domácnost jednotlivce. Tato dávka bývá hlavně vyplácena dlouhodobě nezaměstnaným, kteří jiţ nemají nárok na pobírání podpory v nezaměstnanosti. Například v roce 1996 byl minimální příjem 2500 Kč maximální sociální pomoc 2660 Kč. Dávka sociální pomoci byla vyšší neţ minimální příjem, a proto tedy bylo pobírání dávky sociální pomoci výhodnější neţ příjmout práci s minimální mzdovou odměnou. Stav, kdy je dávka sociální pomoci vyšší neţ minimální příjem, trvá ještě v roce 1998 – minimální příjem je 2650 Kč a sociální pomoc 3040 Kč. V červenci roku 1999 je minimální mzda vyšší neţ sociální pomoc, ale pouze o 170 Kč24. Pobídkovost příjmout špatně placenou práci je tedy nadále velice malá. V roce 2003 uţ je situace jiná. Minimální mzda je stanovena částkou 6200 Kč a maximální dávka sociální podpory je 24

Minimální mzda je 3600Kč a sociální pomoc je 3430Kč.

46

4100 Kč. V lednu roku 2006 byla minimální mzda 7570 Kč a sociální pomoc 4420 Kč. Příjmout špatně placené zaměstnání se tedy pro jednotlivce stává výhodnější neţ pobírat dávky, pobídkovost je vyšší. Situace jednotlivců bude ovšem jiná neţ situace domácností s dětmi, kde jsou dávky sociální pomoci navýšeny dalšími dávkami, v některých případech můţe jít o velmi významné navýšení i nad hranici minimálního příjmu. Ministerstvo práce a sociálních věcí si vytyčilo za cíl změnit sociální systém tak, aby práce i za nízkou mzdu byla vţdy výhodnější neţ pobírání sociálních dávek. Se zvyšujícím se rozdílem mezi minimální mzdou a maximální výší dávek roste pobídkovost k přijetí hůře placeného zaměstnání. Pobídkovost tedy v posledních letech roste. Míra pobídkovosti je střední.

47

5 Závěr V bakalářské práci jsem se zabývala analýzou schématu podpory v nezaměstnanosti, přičemţ cílem práce bylo zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: Jakým způsobem funguje české schéma podpory v nezaměstnanosti z hledisek ochrany před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovních pobídek? Uvědomuji si skutečnost, ţe podpora v nezaměstnanosti jako nástroj sociální politiky je téma velice široké a obsáhlé. Je to nástroj, který nestojí ve vzduchoprázdnu, ale je spojený, závislý a ovlivňovaný dalšími nástroji a opatřeními sociální politiky, politiky zaměstnanosti, apod. Je jasné, ţe zkoumaná kritéria by mohla být analyzována šířeji a více spojována do kontextu s ostatními nástroji sociální politiky, nicméně rozsah bakalářské práce tuto širší analýzu neumoţňuje. V první části bakalářské práce jsem krátce nastínila rozdělení trhu práce, zmínila se o problému nezaměstnanosti, o tzv. rizikových skupinách, coţ jsou skupiny, které jsou nezaměstnaností nejvíce ohroţené, o typech nezaměstnanosti. Samotnou podporu v nezaměstnanosti jsem stručně charakterizovala a připojila tři typologie sociálního státu. Závěr teoretické části tvoří charakteristika tří kritérií, které tvoří výzkumnou otázku a tedy jsou i hlavním záměrem práce. Náplní praktické

části

byla

analýza

fungování

schématu

podpory

v nezaměstnanosti vzhledem ke třem zmíněným kritériím. Z hlediska prvního kritéria je úroveň

ochrany

před

chudobou

a

sociálním

vyloučením

niţší.

Z hlediska

dekomodifikace je celková úroveň niţší aţ střední. Úroveň pobídkovosti je střední. Odpověď

na

otázku:

Jakým

způsobem

funguje

schéma

podpory

v nezaměstnanosti z hlediska ochrany před chudobu a sociálním vyloučením? je následující. Podpora neochraňuje před příjmovou chudobou, nezaměstnaní patří mezi chudobou nejvíce ohroţenou skupinu. Podpora ani příliš nepomáhá udrţet navyklý ţivotní standard nezaměstnaných, příjmová chudoba nezaměstnaných je vysoká. Efektivnost sociálních transferů při redukci chudoby u nezaměstnaných je malá. Porušení daných pravidel je sankcionováno šesti měsíčním vyloučením z evidence uchazečů o zaměstnání, coţ nezaměstnané přivádí do ještě horší sociální situace. Fungování schématu z hlediska dekomodifikace je takové, ţe podmínky nároku nejsou obecně příliš přísné, pouze u některých skupin – např. absolventů, jsou

48

podmínky nároku těţce splnitelné, čekací období na poskytnutí dávky při splnění podmínek prakticky neexistuje, doba poskytování podpory je krátká, podíl nezaměstnaných pobírajících podporu se sniţuje, selektivita podpory v nezaměstnanosti je střední. Výše podpory je odvozena od dřívější mzdy, ale od roku 1990 do současnosti se v průměru pohybuje okolo 50 % předchozí čisté mzdy, úroveň zachování předchozího příjmu je poměrně nízká, míra dekomodifikace z hlediska ekvivalence podpory v nezaměstnanosti je niţší. Maximální výše dávky je stanovena jako 0,58násobek průměrné mzdy, coţ hodnotím středním účinkem redistribuce podpory v nezaměstnanosti. Pokud by byla maximální výše podpory vyšší schéma by bylo více dekomodifikující. Minimální výše podpory stanovena není. Celkově je moţno dekomodifikační úroveň podpory v nezaměstnanost označit jako niţší aţ střední Otázka, která vyvstala v průběhu práce: Zda ochrana před chudobou je nižší z důvodu, že podpora je příliš nízká a nebo proto, že ji lidé nepobírají? Niţší ochrana je důsledkem obojího – výše podpory je niţší a podíl osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti klesá. Pracovní pobídkovost vzhledem k rostoucí diferenci mezi výši podpory a minimální mzdou v posledních letech roste. Ne vţdy tomu tak bylo, například v 90.letech bylo pro nezaměstnané výhodnější pobírat dávky, neţ příjmout hůře placené zaměstnání. Při posuzování situace nezaměstnaného je také důleţité, jaké je jeho postavení v rodině, zda se jedná o domácnost s dětmi nebo bez dětí, zda ztráta zaměstnání postihla osobu s hlavním příjmem, kolik je v domácnosti aktivních a neaktivních členů, jaká je podpora ze strany rodiny, z hlediska finanční situace je obzvláště důleţité společné bydlení a stravování. Od podpory v nezaměstnanosti jsou očekávány různé funkce, které jsou někdy mezi sebou v rozporu. Například pokud má podpora v nezaměstnanosti chránit před příjmovou chudobu, musí být její výše co největší a doba poskytování co nejdelší, coţ je ovšem v nesouladu například s pracovní pobídkovostí, kdy by podpory měla být co nejniţší, aby se lidem více vyplatilo přijmout i méně výhodné zaměstnání. Vyváţení celého schématu vůči všem třem kritériím je tedy velice obtíţnou úlohou. Systém by

49

však do budoucna měl pokračovat v započatém růstu pobídkovosti, současně si udrţet minimálně stejnou dekomodifikační úroveň. Největší problém je v nízké ochraně před chudobu a sociálním vyloučením. Proto by se měl systém nejvíce zaměřit řešení tohoto problému, který nezaměstnané nejvíce ohroţuje a který s sebou nese další obtíţe.

50

6 Literatura 1. BAŠTÝŘ, I. 2007. Porovnání úrovně, vývoje a postavení minimálních mezd a minimálních nákladů práce ve státech Evropské unie. Analýza statistických údajů. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPSV). 2. DISMAN M. 2005. Jak se vyrábí socologická znalost. Praha: Karolinum. 3. ESPING-ANDERSEN, G. 1990. The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton: Princeton University Press. 4. GALLIE, D, PAUGMAN, S. 2000. Welfare Regimes and the Experience of Unemployment. Oxford: Oxford University Press. 5. HORA, O., KOFROŇ, P., SIROVÁTKA, T. 2008. Příjmová a materiální deprivace v České republice s důrazem na situaci dětí podle výsledk§ šetření SILC. Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno. 6. JAHODA, R. 2004. Interakce sociálního a daňového systému a pracovní pobídky. Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno. 7. KATRŇÁK, T., MAREŠ, P. 2007. Segmenty zaměstaných a nezaměstnaných v České republice v letech 1998-2004. Sociologický časopis 43, 2007, č.2: str. 281-303. 8. KOFROŇ, P., SIROVÁTKA, T. 2005. Příjmová chudoba a materiální deprivace v ČR a EU (podle dat SSD). In: Sirovátka, T., Kofroň, P., Rákoczyová, M., Hora, O., Trbola, R. 2005. Příjmová chudoba, materiální deprivace a sociální vyloučen ív České republice a srovnání se zeměmi EU (výzkumná zpráva z projektu Monitorování chudoby). Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno. 9. KOTÍKOVÁ, J. 2003. Rizikové skupiny uchazečů o zaměstnání z pohledu úřadu práce. In: Sirovátka, T., Mareš, P. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost a sociální politika. Brno: FSS MU (str.128 – 138). 10. KREBS, V. a kol. 2005. Sociální politika. Praha: ASPI. 11. MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: Slon. 12. MAREŠ, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Slon. 13. MAREŠ, P., SIROVÁTKA, T. 2004. Marginalizace na trhu práce a materiální deprivace nezaměstnaných. In: Sirovátka, T. ed. 2004. Sociální exkluze a

51

sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Masarykova univerzita. 14. MAREŠ, P., SIROVÁTKA, T. 2005. Unemployment, Labour Marginalisation and Deprivation. Finance a úvěr – Czech Jurnal of Economics and Finance 55, 2005, č.1-2: str. 54-69. 15. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 16. POTŮČEK, M. a kol. 2005. Veřejná politika. Praha: Slon. 17. RINGER, S. 2005. Problém chudoby – několik doporučení k definici a měření. Sociologický časopis 41, 2005, č.1: str. 125-139. 18. SAINSBURY, D., MORISSENS, A. 2002. Poverty in Europe in the mid-1990s; the effectiveness of means-tested benefits. Journal of European Social Policy 12,

2002,

č.4:

str.

307-327.

(Dostupné

na

http://esp.sagepub.com/cgi/content/abstract/12/4/307 dne 18.5.2009). 19. SIROVÁTKA, T. 1995. Politika pracovního trhu. Brno: Masarykova univerzita. 20. SIROVÁTKA, T. 1997. Marginalizace na pracovním trhu. Brno: Masarykova univerzita. 21. SIROVÁTKA, T. et al. 2002. Monitorování chudoby v České republice, úvodní studie. Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno 22. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost a sociální politika. Brno: Masarykova univerzita. 23. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. 2006. „Chudoba, deprivace a sociální vyloučení nezaměstnaných a pracující chudí.“ Sociologický časopis 42, 2006, č.4: str. 627655. 24. SIROVÁTKA, T., ŢIŢLAVSKÝ, M. 2003. Nezaměstnanost a pracovní pobídky. Politická ekonomie 51, 2003, č.3: str. 391-406. 25. TRBOLA, R., SIROVÁTKA, T. 2006. Efektivnost sociálních transferů při eliminaci chudoby v České republice. Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno. 26. VEČEŘA, M. 1995. Teorie sociálního státu. Brno: IURIDICA BRUNENSIA. 27. VEČEŘA, M. 1996. Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha: Slon. 28. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 29. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

52

Internetové zdroje 30. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) – „Hodnocení výdajů státu na sociální

politiku“,

dostupné

na:

http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1&shw=100545 dne 18.5.2009. 31. Český statistický úřad (ČSÚ) dostupné na www.czso.cz dne 18.5.2009. 32. ČSÚ – Metodické vysvětlivky u šetření „Mikrocenzus 2002“, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/o/3009-04-2002metodicke_vysvetlivky dne 18.5.2009. 33. ČSÚ - Metodické vysvětlivky u šetření „Sociální situace domácností“, dostupné na:

http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/3007-03-v_roce_2001-

metodicke_vysvetlivky dne 18.5.2009. 34. ČSÚ – Metodické vysvětlivky u šetření „Statistika rodinných účtů:, dostupné na http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rodinne_ucty dne 18.5.2009. 35. ČSÚ – Metodické vysvětlivky u šetření „Ţivotní podmínky 2006“, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/B5002C52D7/$File/301206mc.pdf dne18.5.2009. 36. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dostupné na: www.mpsv.cz dne 18.5.2009. 37. MPSV – Statistická ročenka trhu práce v ČR 2007, dostupné na: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro dne 18.5.2009. 38. MPSV

–

Statistiky

nezaměstnanosti,

dostupné

na:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/qrt dne 18.5.2009. 39. MPSV

-

Výdaje

na

státní

politiku

zaměstnanosti,

dostupné

na:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/vydaje dne 18.5.2009. 40. MPSV - Základní práva a povinnosti uchazeče a zájemce o zaměstnání, dostupné na: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/pravpov_uch dne 18.5.2009. 41. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPSV) - Ekonomické a sociální ukazatele

ČR,

dostupné

http://www.vupsv.cz/index.php?p=ekonomicke_a_socialni_ukazatele_cr 18.5.2009.

53

na: dne

Seznam tabulek Tabulka 1: Příjmová chudoba v roce 2001……………………………………….33 Tabulka 2: Příjmová chudoba dle postavení domácnosti na trhu práce……….34 Tabulka 3: Příjmová chudoba dle úrovně vzdělání v domácnosti………………34 Tabulka 4: Příjmová chudoba podle struktury domácnosti v roce 2001……….35 Tabulka 5: Podíl registrovaných uchazečů o zaměstnání, pobírajících podporu v nezaměstnanosti…………………………………………..41 Tabulka 6: Vývoj minimální mzdy v ČR (pracovní doba 40 hodin týdně)…….....45 Tabulka 7: Vývoj podílu minimální mzdy v % průměrné hrubé mzdy………...46 Tabulka 8: Vývoj podílu průměrné měsíční podpory v nezaměstnanosti v % hrubé měsíční mzdy……………………………………………..47

54

Anotace Název práce: Analýza schématu podpory v nezaměstnanosti v České republice Rozsah práce: 11 996 slov Bakalářská práce analyzuje schéma podpory v nezaměstnanosti v České republice. Cílem bylo dopovědět na výzkumnou otázku: Jakým způsobem funguje české schéma podpory v nezaměstnanosti z hledisek ochrany před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovních pobídek? Analýzu provádím pomocí tří kritérií: ochrana před chudobou a sociálním vyloučením, dekomodifikace a pracovní pobídky. Práce je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a empirickou. Teoretická část vychází z poznatků o trhu práce, nezaměstnanosti, podpoře v nezaměstnanosti a tří kritérií. V empirické části jsou pouţita data z Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí a z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. V práci docházím k závěru, ţe schéma podpory v nezaměstnanosti příliš nechrání před chudobou a sociálním vyloučením, úroveň dekomodifikace je niţší aţ střední a pracovní pobídkovost je střední. Klíčová

slova:

podpora

v nezaměstnanosti,

dekomodifikace, pracovní pobídky, Česká republika

55

chudoba,

sociální

vyloučení,

Annotation Title of work: Analysis of unemployment insurance benefit in the Czech republic The work consists of 11 996 words. Bachelor thesis analyzes the pattern of unemployment insurance in the Czech Republic. The aim was to answer a research question: How it works scheme benefits from the aspects of protection against poverty and social exclusion, de-commodification and work incentives in the Czech Republic? Analysis using three criteria: protection against poverty and social exclusion, de-commodification and work incentives. The work is divided into two parts - the part of theoretical and empirical. The theoretical part is based on knowledge of the labor market, unemployment, unemployment and the three criteria. In the empirical part is based on data from the Czech Statistical Office, Ministry of Labor and Social Affairs and the Research Institute of Labor and Social Affairs. In this work, it is concluded that the scheme benefits doesn´t protect against the poverty and social exclusion, the level of de-commodification is lower when middle and work incentives are middle. Key

Words:

the

unemployment

insurance,

poverty,

commodification, work incentives, the Czech Republic

56

social

exclusion,

de-

Věcný a jmenný rejstřík Baštýř, I. , 25, 26

Redistribuce podpory

Disman, M., 27

v nezaměstnanosti 22, 28, 43

Dekomodifikace 7, 14, 22, 23, 27, 28,

Ringer, S., 17

39, 40, 42, 43, 44

Sainsbury, D., 34

Ekvivalence podpory v nezaměstnanosti

Sekundární trh práce 9, 10, 22

22, 28, 42

Selektivita podpory v nezaměstnanosti

Esping-Andersen, G., 14, 15, 22, 28

22, 28, 38

Gallie, D., 14, 15

Sirovátka, T., 11, 13, 15, 19, 21, 23, 24,

Hora, O., 36

33, 35, 36, 40, 42, 43

Chudoba 16, 17, 18, 19, 28, 30, 32, 33,

Sociální vyloučení 6,7, 8, 9, 17, 21, 28,

34, 37, 48, 49

29, 30, 37, 38, 49, 50

Jahoda, R., 24

Typologie sociálního státu 14

Katrňák, T., 18

Typy nezaměstnanosti 11, 12

Kofroň, P., 33, 35, 36

Trbola, R., 35, 36

Kotíková, J., 10

Trh práce 7, 9, 10, 12, 19, 20

Krebs, V., 9, 11, 17, 18, 21, 31

Večeřa, M., 13, 22

Mareš, P., 9, 10, 11, 12, 15, 17, 18, 19,

Ţiţlavský, M., 23, 24, 43

20, 21, 22, 36, 40, 42 Matoušek, O., 9 Minimální mzda 24, 25, 26, 29, 30, 45, 46, 47, 48, 50 Morissens, A, 34 Nezaměstnanost 6, 7, 9, 10, 11, 12 Past chudoby 21 Past závislosti 6, 21 Paugman, S., 14, 15 Potůček, M., 14 Pracovní pobídky 23, 24, 28, 45, 50 Primární trh práce 9, 10

57

58