Analýza restrukturalizace podniků v ČR

Analýza restrukturalizace podniků v ČR Tatiana Rakytová – Nela Seidlová – Tomáš Šťastný – Nazila Khalilova – Emilie Valentová Úvod Reorganizace se řídí insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb., který nabyl účinnost k 1. 1. 2008. Reorganizace je proces, při kterém není cílem likvidace podniku a jeho postupný rozprodej. Dochází tedy k sanaci ekonomické podstaty dlužníka. Náplní práce insolvenčního správce není soupis a zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Správce se zaměřuje na ozdravení podniku a hledá možnosti jeho přežití. Při reorganizaci je zachována ekonomická činnost dlužníka a věřitelé se uspokojují průběžně právě z výnosů ekonomické činnosti dlužníka. Reorganizace je protikladem nepatrného konkursu. Pokud je při nepatrném konkursu majetek dlužníka tak malý, že nemá smysl realizovat celý konkurs se všemi jeho náležitostmi, tak při reorganizacích je majetek dlužníka tak významný, že je škoda podnik jen rozprodat a zlikvidovat v konkursu. Reorganizace je vlastně procesem ozdravení krátkodobě chorého podniku, při kterém se očekávají zajímavé výnosy a zisky, které by měly primárně pokrýt nároky věřitelů dlužníka. Pozice správců je tudíž mnohem kreativnější než v případě konkursu. Úspěch reorganizace záleží skutečně z velké míry na insolvenčním správci. Na rozdíl od konkursu může reorganizace přinést věřitelům stoprocentní splacení jejich pohledávek. Rovněž majitel podniku, úpadce, nemusí přijít o celý svůj majetek. Reorganizace je způsob jak zachránit společenské hodnoty a práci pro zaměstnance podniku. Na druhou stranu obnáší skryté riziko, že dlužník, úpadce, bude pokračovat ve zkratové podnikatelské činnosti a reálnou hodnotu majetkové podstaty nezvýší, ale naopak sníží. Úlohou insolvenčního správce je právě takovému jednání zamezit a ochránit zájmy věřitelů. Při komplexním pohledu na úpadkovou praxi můžeme konstatovat, že reorganizace je využívána jen zřídkakdy. Lze říci, že se jedná o velmi specifický způsob řešení úpadku, je totiž přípustná jen pro vymezený okruh subjektů. Reorganizace není možná pro dlužníky v likvidaci, protože ti nemají už žádnou reálnou možnost splatit současné dluhy budoucími výnosy. Reorganizace není přípustná ani v případě obchodníků s cennými papíry a obchodníků na komoditní burze, protože pokud hodnota jejich portfolia klesne pod určitou úroveň, naděje na ozdravení je prakticky taktéž nulová. Jedná se tudíž o omezení především v případě maržového obchodování. V této práci jsme se zaměřili na současné reorganizace v České republice. Zkoumali jsme úspěšně a neúspěšně ukončené reorganizace včetně probíhajících reorganizací. Při psaní práce jsme si zvolili několik nosných kritérií, podle kterých jsme analyzovali úspěšnost a výtěžnost českých reorganizací. Mezi zkoumaná kritéria patří způsob zajištění provozního financování v průběhu sanace, doba trvání reorganizace, způsob řešení reorganizace, výtěžnost a náklady reorganizace, motivace zájmových skupin v procesu reorganizace a identifikace klíčových a rizikových faktorů úspěšné a neúspěšné reorganizace.

Srovnání dosavadních zkušeností při řešení úpadku firem od roku 2008 Tato část práce bude hodnotit a srovnávat doposud získané zkušenosti s reorganizací v České republice a to z pohledu:

způsobu zajištění provozního financování v průběhu sanace, doby trvání reorganizace, způsobu řešení reorganizace, výtěžnosti a nákladů na reorganizaci, motivace zájmových skupin v procesu reorganizace.

Způsob zajištění provozního financovaní v průběhu sanace Způsob řešení insolvence reorganizací spočívá v kombinaci nejvhodnějších opatření ve smyslu § 341 odst. 1 insolvenčního zákona. Proces reorganizace je zaměřený na restrukturalizaci pohledávek věřitelů, spočívající v odpuštění části dluhu dlužníka včetně jeho příslušenství, vydání části dlužníkových aktiv zajištěným věřitelům, změně kapitálové struktury dlužníka, kapitalizaci pohledávek spojených se zvýšením základního kapitálu, prodeji části aktiv majetkové podstaty dlužníka za účelem výplaty výtěžku zajištěnému věřiteli a zajištění provozního financování dlužníka, změně stanov upravující vnitřní poměry dlužníka tak, aby průběhem a výsledkem reorganizace bylo spravedlivé respektování relativní hodnoty jednotlivých nároků věřitelů na majetek dlužníka. Provozní financování v průběhu reorganizace má svoje specifika. Dlužník po schválení reorganizačního plánu pokračuje ve svém podnikání ve stejném rozsahu jako před zahájením insolvenčního konání, přičemž se zaměřuje na vyhledávání nových obchodních partnerů a možností odbytu pro svoje výrobky. Snaží se o zefektivnění výroby za účelem dosažení vyššího zisku při úplném zastavení výrob ztrátových. Mezi hlavní zdroje externích forem financování patří až do pravomocného schválení reorganizace i v dalším období, faktoring účetních a směnečných pohledávek za účelem odkupu pohledávek dlužníka jeho odběratelem vyplývající z dodávek zboží. V průběhu reorganizace potom dlužník kryje potřebu finančních prostředků provozního financování z části výtěžku ze zpeněžení vedlejších aktiv zajištěného věřitele. Další a často využívanou možností dlužníka je bankovní nebo dodavatelský úvěr. V průběhu reorganizace mohou dodávky služeb, výrobků a surovin od dodavatelů dlužníka pokračovat bez přerušení či jakéhokoli omezení na základě smluv uzavřených ještě v období před zahájením insolvenčního konání a i v jeho průběhu. Případné změny v zakladatelských dokumentech dlužníka se provádí v obchodním rejstříku prostřednictvím insolvenčního správce se souhlasem věřitelského výboru na základě reorganizačního plánu. V rámci této seminární práce jsme se zaměřili na probíhající a ukončené reorganizace v České republice. V českých podmínkách vidíme širokou paletu možností zabezpečení provozního a tedy i úvěrového financování procesu sanace podniku. Přibližně 40 procent českých subjektů, ve kterých probíhá reorganizace, nevyužívá žádnou formu úvěrového financování. 60 procent reorganizovaných podniků využívá úvěrového financování přes výhradního distributora1, klasický úvěr, faktoring a leasing, dodavatelské financovaní, finanční úvěr od věřitelů, inkaso z prodeje vlastních výrobků či restrukturalizaci pohledávek. Daňové dopady reorganizace Proces reorganizace má důležité dopady i z daňového hlediska. Kromě možnosti využití daňové ztráty za účelem snížení daňového základu má reorganizace daňový dopad při zániku dluhu a též při odpuštění dluhu. Daňový dopad zániku dluhu či jeho části se pro dlužníka a věřitele při reorganizaci v rámci insolvenčního řízení váže na možnost odepsat si tuto částku 1

Jde fakticky o druh dodavatelského úvěru, kde distributor podmíní poskytnutí úvěru právě svým výhradním postavením

do nákladů. Zaniklý dluh či jeho část při reorganizaci dlužník podle zvláštního právního předpisu odepisuje do výnosů, které jsou však osvobozeny od daně z příjmu. Věřitel naopak svou zaniklou pohledávku či část pohledávky může odepsat do nákladů, které jsou daňově účinné, a věřitel si o tuto odepsanou pohledávku může snížit základ daně. Podmínkou však je, že dlužník věřitelovu pohledávku uvede správně v seznamu závazků, který předkládá insolvenčnímu soudu. I daňový dopad odpuštění dluhu či jeho části pro dlužníka a věřitele při uzavření dohody mimo insolvenční konání se váže na možnost zvýšení daňových odpisů. Dlužník se samozřejmě může se svým věřitelem dohodnout i mimo insolvenční řízení na odpuštění dluhu či jeho části. V tomto případě dlužník svůj odpuštěný dluh podle zvláštního právního předpisu opět odepíše do výnosů, které však nejsou osvobozeny od daně z příjmu a jsou tedy daňově účinné. Zvyšuje se tedy o nedaňový základ dlužníka. Věřitel potom svoji zaniklou pohledávku či její část sice může odepsat do nákladů, ty však nejsou daňově účinné a nemůže si tak tuto odepsanou pohledávku zahrnout do daňových nákladů a snížit tak svůj základ daně. Daňové dopady na věřitele a společníky dlužníka posuzuje zpracovatel reorganizačního plánu. Tento zpracovatel kontroluje možné způsoby vedoucí ke změnám běžné bilance reorganizovaného subjektu. Vstupní bilance do reorganizace je neutrální z hlediska DPH a též daně z příjmu právnických osob. Specifické může být vyčíslení dopadů z titulu oddlužení, tedy i převedení cizích zdrojů na vlastní kapitálové fondy podle klíčů, stanovených v reorganizačním plánu. Snížení základního kapitálu na zákonnou minimální hranici a jeho následný úpis věřitelem z nové emise žádný daňový dopad nezakládají. Rovněž tak žádný daňový dopad nezakládá ani ocenění aktivních položek bilance včetně 100% ocenění časového rozlišení a zaúčtování cenových změn při změnách v pasivech. Žádná z těchto položek nemá daňově účinný dopad. Příjmy věřitele z plnění podle reorganizačních plánů jsou zdaněny v souladu s platnou právní úpravou, především podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění. Pohledávky, které věřitelům vznikly z podnikatelské činnosti, jsou jejich daňovým příjmem. Další státní podporou reorganizace je osvobození úpadců od daně z příjmu ve zdaňovacím období, ve kterém byla soudem povolena reorganizace a v období bezprostředně následujícím. Při našem zkoumání probíhajících, dokončených a předčasně ukončených reorganizací v České republice jsme zjistili, že všechny společnosti, u kterých došlo ke schválení reorganizace, využily určitou formu daňové úlevy. Jejich samotné komentáře k osvobození od daně z příjmu se nacházely převážně v reorganizačních plánech. Každá společnost hodnotila jinak to, co pro ni osvobození znamená. Některé popisovaly možnosti využití daňové ztráty, jiné institut zániku dluhu a odpuštění dluhu. 13 společností v dokumentech dostupných v insolvenčním rejstříku explicitně popsalo, jak využily možnost osvobození od daně z příjmu. Časový průběh insolvenčního řízení Dalším kritériem, které jsme posuzovali v této práci je doba trvání insolvenčního řízení a samotné reorganizace. Důležitost tohoto kritéria spočívá především ve skutečnosti, že v minulosti bylo insolvenční řízení velmi zdlouhavé a neefektivní. Analýzou současného stavu chceme zjistit, či změna zákona pomohla ke zrychlení a zjednodušení celého procesu. Na následujícím obrázku je znázorněn předpokládaný časový průběh insolvenčního řízení.

Obr. 1: Předpokládaný časový průběh insolvenčního řízení

Zdroj: KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-194-9.

V níže uvedených tabulkách jsou znázorněny a analyzovány jednotlivé doby trvání insolvenčního řízení a samotné reorganizace firem, kterým byla povolena reorganizace v období od 1. 1. 2008 do 13. 4. 2011.

Tab. 1: Počet povolených reorganizací a jejich přeměna v konkurs za jednotlivé roky Rok Od 1.1.08 do 31.12.08 Od 1.1.09 do 31.12.09 Od 1.1.10 do 31.12.10 Od 1.1.11 do 13.4.2011 Celé sledované období

Počet povolených reorganizací

Přeměna v konkurs 6 16 19 7 48

2 5 8 0 15

Zdroj: Autoři dle vlastního výzkumu

Tabulka č. 1 nám zobrazuje počet firem, kterým byla ve sledovaném období povolena reorganizace. Tyto údaje vidíme ve druhém sloupci. Třetí sloupec zobrazuje počet firem, kterým byla povolena reorganizace, ale v průběhu daného roku přešly v konkurs. Za celkové období bylo povoleno 48 reorganizací, z nichž 15 firem nakonec skončilo v konkursu. V tabulce vidíme, že počet povolených reorganizací v čase roste, což je pozitivní zjištění, zároveň však s růstem povolených reorganizací roste i počet firem, u kterých nakonec dojde k přeměně reorganizace na konkurs, což je naopak negativní faktor.

Obr. 2: Struktura společností, kterým byla povolena reorganizace ve sledovaném období

Struktura a počet společností, které požádaly o povolení reorganizace v období od 1.1.2008 do 13.4.2011 A - Probíhá reorganizaceschválen RP 8% 33% 31% 27%

B - Probíhá reorganizace zatím neschválen RP C - Přeměna reorganizace v konkurs D - Reorganizace úspešně ukončena


Jako bylo poznamenáno výše, celkově bylo za dané období povoleno 48 reorganizací. Toto číslo se může zdát nízké, ale podle odborníků v této problematice je výsledek uspokojivý. Graf č. 1. nám dále zobrazuje počet a strukturu společností v jednotlivých fázích insolvenčního procesu. Skupinu firem jsme rozdělili na čtyři podskupiny na základě jejich současného stavu, ve kterém se nachází, abychom je mohli dále hodnotit. Když se podíváme na počty firem v jednotlivých skupinách, tak zjistíme, že v průběhu sledovaného období úspěšně ukončily reorganizaci čtyři firmy. Toto číslo není vysoké, ale když vezmeme v úvahu náročnost celého procesu a relativně krátkou dobu, kdy je zákon v platnosti a v neposlední řadě i málo zkušeností s problematikou z praxe, nemůžeme toto číslo hodnotit negativně. V současnosti probíhá 29 reorganizací, z toho v 16 -ti firmách byl schválen reorganizační plán a 13 firem na jeho schválení čeká. Jak jsme již zmínili výše, celkově v 15 -ti firmách došlo k přeměně reorganizace na konkurs. V následujících odstavcích se budeme věnovat jednotlivým fázím insolvenčního procesu zblízka a budeme pracovat se souborem firem, které v rámci insolvenčního řízení podaly návrh na reorganizaci. Doba od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku První fáze insolvenčního procesu začíná podáním insolvenčního návrhu buď ze strany věřitele, nebo dlužníka. Na základě tohoto návrhu se soud rozhodne a společnost vstoupí do insolvenčního řízení nebo soud může tento návrh zamítnout. V následující tabulce č. 2 je zobrazena doba od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí soudu o úpadku počítaná ve dnech za jednotlivé roky. V sloupcích je uveden průměr, medián, minimální a maximální počet dní v daných letech.

Tab. 2: Doba od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku Doba od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku 2008 2009 2010 2011

Průměr

Medián

Min

Max

69 63 58 21

17 58 60 21

3 10 2 19

359 153 139 23


Jak můžeme vidět, v čase nám průměrný počet dní od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku klesá, což je velmi pozitivní fakt. Sice nejde o významný pokles ve dnech, ale když se podíváme na nejnovější vývoj, v roce 2011 je hodnota skutečně nízká. Zároveň si můžeme všimnout extrémních rozdílů mezi minimální a maximální délkou této fáze insolvenčního procesu. Tento jev může být způsoben mnoha důvody, jak ze strany dlužníka, tak ze strany soudu či ostatních subjektů insolvenčního procesu. Všeobecně ale vidíme pozitivní trend klesajícího počtu dní v této fázi. Doba od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace Po rozhodnutí o úpadku soudem má společnost možnost řešit svoji situaci buď likvidací společnosti či požádáním o reorganizaci. O reorganizaci může firma požádat spolu s podáním insolvenčního návrhu, což jak vidíme v tabulce č. 3, zkracuje dobu celého procesu. V níže uvedené tabulce máme opět uvedený medián, průměrné, minimální a maximální počty dní ve sledovaných letech. Tab. 3: Doba od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace Doba od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace 2008 2009 2010 2011

Průměr

Medián

Min

63 122 65 1

59 85 64 0

35 34 0 0

Max 103 479 200 2


Průměrný počet dní má opět klesající trend. Rok 2008 má oproti roku 2009 hodnoty nižší, protože v něm bylo schváleno méně reorganizací a to především z toho důvodu, že první firma, která se dostala do insolvenčního řízení po úpravě zákona, podala návrh na povolení reorganizace až v druhé polovině roku 2008. Opět rok 2011 nám významně vylepšuje statistiku, nicméně uvidíme, jakým směrem se bude doba trvání této fáze vyvíjet v letošním roce a v budoucnu a či se takto nízký počet dní podaří udržet. V posledních dvou sloupcích se nacházejí minimální a maximální počty dní, kde zase dochází k obrovským rozdílům. Hlavním důvodem zkracování doby v této fázi je spojení podání návrhu na insolvenční řízení a návrhu na povolení reorganizace. Tuto možnost využily například tyto společnosti: CAMPASPOL HOLDING a.s., OBDEN, s.r.o., SCB Foundry, a.s. , STROJÍRNY DOSPIVA s.r.o.

Doba od povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu Po povolení reorganizace soudem má společnost 120 dní na předložení reorganizačního plánu soudu i se všemi potřebnými náležitostmi. Ale jak uvidíme v následující tabulce, průměrné hodnoty byly vyšší než 120 dní a to z toho důvodu, že společnosti žádaly ve velké míře o prodloužení lhůty na předložení reorganizačního plánu. V této podkapitole se budeme věnovat době od povolení reorganizace soudem dopředložení reorganizačního plánu společností. V této části jsme abstrahovali devět společností, které reorganizační plán do 13. 4. 2011 nepředložily. Tab. 4: Doba od povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu Doba od povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu

2008 2009 2010 2011

Průměr

Medián

Min

159 144 120 19

162 140 116 19

48 -64 -48 0

Max

240 336 301 37


V tabulce č. 4 vidíme klesající průměrný počet dní doby od povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu společnosti. Tento vývoj je taktéž velmi žádoucí, ale jak vidíme tak počet dní je stále vysoký, výjimku tvoří rok 2011, ale jak už bylo zmíněno, je to z důvodu neúplnosti dát z tohoto období. I zde jako v předcházející fázi může společnost svou aktivní činností urychlit celý proces řízení tím, že si připraví reorganizační plán dopředu. Tento jev je běžný při konkursech, kde dochází k „předjednaným konkursům“. Sice jak vidíme „předjednané reorganizace“ nejsou časté, ale už v průběhu necelých čtyřech let platnosti nového insolvenčního zákona se našlo pár společností, které měly reorganizační plán připravený ještě před povolením reorganizace soudem. Tuto skutečnost značí existence záporných hodnot minim. Konkrétně se jednalo o podnikatelku Ivanku Malou a společnosti Indes Invest s.r.o. a I.Q.A. a.s. Doba od předložení reorganizačního plánu do schválení plánu soudem Posledním krokem k zahájení samotné reorganizace je schválení reorganizačního plánu soudem. Tento proces je většinou velmi zdlouhavý a to především z důvodu nepřipravenosti firem, prodlužování doby na předložení reorganizačního plánu, neúplnosti reorganizačních plánů apod. V této části abstrahujeme 13 firem, které sice předložily reorganizační plán, ale do 13. 4. 2011 jim nebyl soudem schválen. Tab. 5: Doba od předložení reorganizačního plánu do jeho schválení soudem Doba od předložení reorganizačního plánu do schválení soudem 2008 2009 2010 2011

Průměr

Medián

Min

105 108 53 44

105 93 37 44

105 3 19 14


Max 105 377 209 73

Z tabulky č. 5 je vidět, že trend této fáze je velmi pozitivní. Průměrná doba se snižuje a jak vidíme tak oproti ostatním fázím procesu dost významně. Můžeme si všimnout, že opět dochází k velkým rozdílům mezi minimálními a maximálními hodnotami počtu dní. Z toho vyplývá, že jestliže má společnost skutečně zájem a má splněny všechny náležitosti, je možné plán schválit za tři pracovní dny. Naopak jestliže je firma pasivní a předkládá neúplný reorganizační plán, jeho schválení může trvat i více jak rok. Doba od podání insolvenčního návrhu po schválení reorganizačního plánu V této části se budeme zaobírat celkovou dobou insolvenčního řízení, tzn. od podání insolvenčního návrhu po schválení reorganizačního plánu. Myslíme si, že je celkem zajímavé podívat se na celkovou dobu, která předchází v podstatě samotné reorganizaci, tj. od schválení reorganizačního plánu soudem po úspěšné ukončení reorganizace. Samozřejmě v této části pracujeme jen se společnostmi, kterým byl schválen reorganizační plán (viz. obr č. 1). Tab. 6: Doba od podání insolvenčního návrhu po schválení reorganizačního plánu Doba od podání insolvenčního návrhu po schválení reorganizačního plánu 2008 2009 2010

Průměr

Medián

Min

314 393 136

315 376 136

207 251 98

Max 419 561 173


V tabulce č. 6 jsou uvedeny pouze roky 2008 až 2010. Jak vidíme tak průměrná doba této ucelené části procesu se v čase zkracuje. Pokud v roce 2009 tato fáze trvala více než rok, v roce 2010 se podařilo průměrnou dobu dostat pod 200 dní. Zajímavé jsou i minimální hodnoty, kdy nejkratší proces trval ve společnosti CAMPASPOL HOLDING a.s. jen 98 dní. Minima, maxima, mediány a průměrné hodnoty Následující graf nám zobrazuje maximální, průměrnou a minimální dobu jednotlivých fází insolvenčního řízení za celé sledované období. Jak vidíme, v každé fázi existují velké rozdíly v době trvání. Například doba od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace může trvat až 479 dní (společnost INVEST-INTERBAU s.r.o.). Na druhou stranu se konkrétně čtyřem firmám, které podaly návrh na insolvenční řízení současně s návrhem na povolení reorganizace, podařilo tuto fázi úplně přeskočit.

Obr. 3: Maxima, minima a průměrné hodnoty vyjádřené ve dnech za jednotlivé časti insolvenčního řízení Maximální doba

Průměrná doba

Minimální doba

Medián 680

479 359

301 62

2 50

86

0

65

Doba od podání Doba od rozhodnutí insolvenčního o úpadku do návrhu do povolení rozhodnutí o úpadku reorganizace

134

141

Doba od povolení -133 do reorganizace predložení plánu

337,5

300

209 68

3

54,5

69

Doba od predložení Doba od usnesení až plánu do schválení do splnení soudem reorganizačního plánu


Dalším příkladem jak je možné zkrátit dobu trvání insolvenčního řízení je podat či alespoň si připravovat reorganizační plán dopředu. Z grafu lze vyčíst, že minimální doba od povolení reorganizace do předložení reorganizačního plánu je dokonce záporná. Je to z toho důvodu, že konkrétně živnostnice Ivanka Malá poskytla reorganizační plán insolvenčnímu soudu s dostatečným předstihem. Naopak společnost InterLinka s.r.o. v této době stagnovala až 301 dní a nakonec i tak přešla do konkursu. Nejvyšší hodnoty dosahuje poslední fáze, kterou je právě samotná reorganizace, od schválení reorganizačního plánu až po jeho splnění. Jak uvidíme v dalším grafu, tento fakt má velký vliv na dobu celého řízení. Samozřejmě v této fázi jsme pracovali jen se vzorkem společností, které reorganizaci splnily (viz obr č. 1). Struktura doby trvání ve společnostech s úspěšně ukončenou reorganizací Následující graf zobrazuje společnosti, kterým se podařilo úspěšně dokončit jednotlivé fáze insolvenčního řízení a i samotnou reorganizaci. Nejrychleji, za 405 dní, procesem prošla společnost Autec Group a.s., nejdéle, 985 dní, to trvalo společnosti CBPS s.r.o..

Obr. 4: Struktura doby trvání jednotlivých častí insolvenčního řízení ve společnostech, které úspěšně ukončily reorganizaci v sledovaném období Doba trvání samotné reorganizace (od doby usnesení do splnění reorganizačního planu)

1000 900

Doba od předložení plánu do schválení soudem

Doba trvání (dny)

800 700

680

600 500 400

Doba od povolení reorganizace do předložení plánu

127 69 24 91 68

323

200

105 48 83

3 87

158

100

143

153

103 14

66 12

300

69

0 ZEM. OBCH. AuTec Group DR. MIROTICE a.s.

GITAL, s.r.o.

Doba od rozhodnutí o úpadku do povolení reorganizace Doba od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku

CBPS s.r.o.


Myslíme si, že při takto malém vzorku je těžké dělat závěry o průměrné době trvání celého procesu či jakékoliv jiné závěry. Podle našeho názoru budeme moci hodnotit efektivnost změny zákona na dobu trvání insolvenčního procesu až s postupem času a s přibývajícími společnostmi, které projdou procesem reorganizace. V současnosti můžeme jen konstatovat, že se průměrná doba jednotlivých fází reorganizačního procesu zkracuje a trend se tudíž vyvíjí velmi pozitivně. Způsoby řešení reorganizace V této oblasti jsme zkoumali způsob, jakým jednotlivé společnosti přistoupily k řešení reorganizace. Ze zákona může dojít k těmto opatřením2: „a)restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti, b)prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku, c)vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast, d)fúzí dlužníka - právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži , e)vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou podle písmene c) nebo d), f)zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části, g)změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka.“ 2

http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-182-2006-sb-o-upadku-a-zpusobech-jeho-reseni-insolvencnizakon/cast-druha-hlava-ii/, 20.4.2011.

Zákon zároveň umožňuje v reorganizačním plánu použít více než jedno opatření, pokud to jejich povaha připouští. V této části pracujeme jen se společnostmi, které předložily reorganizační plán, tzn., skupinu B neuvažujeme. Takže pracujeme celkem se 35 společnostmi. Obr. 5: Způsob řešení reorganizace

Způsob řešení reorganizace 25 20 15 10 5 0 ods 1a)

ods 1b)

ods 1c)

ods 1d)

ods 1e)

ods 1f)

ods 1g)


Z grafu č. 4 můžeme vyčíst, že nejčastějším způsobem řešení reorganizace je podle Zákona č. 182/2006 Sb., § 341, ods. 1a) restrukturalizace pohledávek věřitele. Dalším nejčastějším je podle Zákona č. 182/2006 Sb., § 341, ods. 1f) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části. V celku populárním způsobem je taktéž prodej celé majetkové podstaty nebo její části, což je zakotveno v ods. 1b) už vzpomínaného zákona. Méně oblíbenými způsoby jsou řešení podle ods. 1c), d), e) a g). Výtěžnost a náklady na reorganizaci Podle insolvenčního zákona se věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení (nestanoví-li zákon jinak)3. Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky. Celkový počet zajištěných věřitelů byl podstatně menší, než těch nezajištěných. Poměr se lišil v rozmezí 0 (žádný zajištěný věřitel) až 20% (3 z 15). V případě reorganizací, které jsme zkoumali, závisel počet zajištěných věřitelů nikoliv na velikosti firmy či dluhu dlužníka, nýbrž na velikosti podniku. Mezi nezajištěné věřitele jsme nepočítali akcionáře, společníky a zaměstnance, jejichž pohledávka se ze zákona rovná nule (při insolvenci a konkurzu). Počet nezajištěných věřitelů byl vždy významně větší než zajištěných. S tím že se míra uspokojení nezajištěné pohledávky pohybovala v rozmezí od 0 až na výjimečných 50 % (viz tabulka č. 1). Vzhledem k velkému počtu nezajištěných věřitelů šlo také o poměrné vysoké částky dluhu. Míra uspokojení nezajištěných věřitelů byla v některých případech relativně vysoká a to u společností, které neměly ani jednoho zajištěného věřitele, např. Henniges Automotive s.r.o. Zde byli nezajištění věřitelé uspokojeni dokonce ve výši 37%.

3

Insolvenční zákon 182/2006 § 165 (1)

Zásadní podmínkou pro povolení reorganizace je vyšší míra zajištění uspokojení pohledávek než při konkursu. V následujících grafech jsou porovnány rozdíly míry uspokojení mezi konkursem a reorganizací. Tab. 7: Míry uspokojení mezi konkursem a reorganizaci Stav

Reorganizace

Věřitelé

Zajištění

Konkurs

Nezajištění

Zajištění

Nezajištění

Průměr

83%

17%

50%

4,6%

Medián

100%

11%

56%

0%

Modus

100%

8%

100%

0%


Míru uspokojení pohledávek pro jednotlivé firmy jsme porovnávali s nejčastěji vyskytovanou mírou uspokojení v rámci skupiny (modus). U zajištěných věřitelů byla jak při konkursu tak při reorganizaci, pohledávka pokryta ve výši 100%. Skupinu nezajištěných pohledávek jsme porovnávali s mírou krytí do 8% a vyšší, v konkursu 0 a vyšší. Obr. 6: Míra uspokojení zajištěných věřitelů při reorganizaci a při konkurzu Míra uspokojení zajištěných veřitelů při konkursu

Míra uspokojení zajištěných veřitelů při reorganizaci

100% 43%

100% 35%

Méně než 100%

57%

65%

Méně než 100%


Obr. 7: Zajištění nezajištěných věřitelů při reorganizaci a při konkursu Míra uspokojení nezajištěných veřitelů při reorganizaci

42% 58%

Více než 8% Méně než 8%

Míra uspokojení nezajištěných veřitelů při konkursu 0% zajištění 47%

53%

Více než 0


V některých případech měl věřitel jak zajištěnou tak i nezajištěnou pohledávku. Např. Česká spořitelna jako jeden z věřitelů Kordárny a.s. patřila ke skupině jak zajištěných tak i

nezajištěných věřitelů. V případě České spořitelny došlo k uspokojení zajištěné pohledávky ve výši 15%. Nezajištěná pohledávka byla uspokojena pouze ve výši 8,17%. V případě konkursu by došlo k uspokojení pouze 11% zajištěné a 2% nezajištěné pohledávky. 4 Analytici spojují úspěšnou reorganizaci podniků s kvalitou reorganizačního plánu a postojů managementu a správce k procesu reorganizace a také oborem podnikání společnosti. Důležitý moment v procesu reorganizace je ustanovení krizového managementu a správce, a jejich motivace. V případě Kordárna a. s. ve skupině KORD, kde už reorganizace úspěšně proběhla, můžeme vysledovat všechny tyto ingredience úspěchu. Reorganizační plán skupiny KORD je velmi detailně vypracovaný a považuje se za jeden z nejlepších. Obor podnikání skupiny KORD je velice perspektivní. Pro všechny společnosti skupiny KORD byl vybrán jediný správce, který dostával motivační odměnu. Co se týče motivačních odměn správce, částka se pohybovala v rozmezí od 80 000 Kč do 7 000 000 Kč. Motivace zájmových skupin v procesu reorganizace Úspěšnost téměř všech procesů, reorganizace nevyjímaje, závisí z velké části na míře uspokojení jednotlivých zájmových skupin a jejich různé motivaci. Průběh reorganizace významně ovlivňují především aktivní účastníci tohoto procesu a to management firmy, věřitelé, insolvenční správce a soudce. Na konečný výsledek mají také vliv akcionáři, kteří mohou do procesu zasáhnout nepřímo, prostřednictvím změny personálního složení managementu a celá řada specialistů, kteří ovlivňují proces například způsobem a výší ocenění majetku či prostřednictvím právního a finančního poradenství. Role zákazníků, dodavatelů a odběratelů je často klíčová pro splnění reorganizačního plánu, který vždy počítá s určitou úrovní poptávky, nasmlouvaných zakázek a dodávek. Obr. 8: Diagram zájmových skupin

Zdroj: Autoři

V rámci seminární práce jsme se proto snažili provést i analýzu vlivu zájmových skupin na úspěch či neúspěch reorganizace. Nicméně pokud se nejedná o medializované případy typu Sazka, je velmi obtížné získat potřebné informace z veřejně dostupných dokumentů v insolvenčním rejstříku. O motivaci soudců nelze zjistit prakticky téměř nic. Jejich pravomoc při vybírání insolvenčního správce byla ovšem novým insolvenčním zákonem značně 4

Reorganizační plán Kordárna a.s.

omezena. V okamžiku rozhodnutí o úpadku vybírá správce nově předseda insolvenčního soudu, nikoli soudce5. Konflikty mezi dlužníkem a věřiteli se zabýváme v kapitole o identifikaci rizikových faktorů. Klíčovými z hlediska dostupných informací a vlivu jsou zejména věřitelé. V následujících odstavcích budeme pracovat se souborem firem, ze kterého jsme vypustili probíhající reorganizace, tzn., budou nás zajímat pouze firmy, kde již prakticky došlo ke splnění reorganizačního plánu či naopak k přeměně v konkurs. Po prvotní analýze dostupnosti dat v insolvenčním rejstříku jsme vybrali pět pod-kritérií týkajících se právě věřitelů. Je třeba zmínit, že budeme pracovat se souborem firem, Zajímalo nás především, kdo podal návrh na insolvenci, reorganizaci a kdo předložil reorganizační plán, jaká je struktura hlasování zajištěných a nezajištěných věřitelů v závislosti na úspěchu či neúspěchu reorganizace a zda a jaký existoval konflikt mezi věřiteli a insolvenčním správcem. Je třeba zmínit, že kritérium struktury hlasování zajištěných a nezajištěných věřitelů jsme následně byli nuceni vypustit z důvodu neúplnosti dat. U reorganizací, které přešly v konkurs, a kde nás toto kritérium primárně zajímalo, jsme bohužel u více než poloviny z nich nebyli schopni průběh hlasování dohledat či k hlasování vůbec nedošlo. V následujících odstavcích se budeme věnovat jednotlivým fázím insolvenčního procesu zblízka a budeme pracovat se souborem firem, které v rámci insolvenčního řízení podaly návrh na reorganizaci. Podavatel návrhu na insolvenci Úspěšnost reorganizace jsme zkoumali v závislosti na tom, kdo podal prvotní návrh na insolvenci. Vyhodnocením tohoto kritéria jsme dospěli k zajímavému závěru. V případě podání insolvenčního návrhu věřitelem došlo ke splnění reorganizačního plánu pouze u jedné třetiny z celkového počtu těchto reorganizací. Pokud se jednalo o reorganizace, kde podal návrh na insolvenci sám dlužník, úspěšnost byla více než dvakrát větší. Důvody lze spatřovat především v roli dlužníka. Právě skutečnost, že návrh na insolvenci nepodal on sám, nýbrž věřitel, značí dvě možnosti. Buď si sám neuvědomuje závažnost situace, ve které se nachází, nebo tak neučinil záměrně i za cenu možného budoucího poškození věřitelů. Obě možnosti nicméně ústí v častější výskyt konfliktů s věřiteli při schvalování a plnění reorganizačního plánu a má tudíž negativní vliv na úspěch reorganizace. Obr. 9: Úspěšnost reorganizace v závislosti na podavateli insolvenčního návrhu

Počet povolených reorganizací

Úspěšnost reorganizace v závislosti na podavateli insolvenčního návrhu 30 20 10 0

32% Přeměna v konkurz 68% Podavatel dlužník

67% 33% Podavatel věřitel

Splnění reorganizačního plánu


5

Internetovýportál E-insolvence.Základní rozdíly mezi starou a novou úpravou insolvence, [Online] 2011. [Citace: 19. duben 2011] http://e-insolvence.cz/novinky/

Věřitelská vs. Dlužnická reorganizace Reorganizace se člení na dlužnické a věřitelské z hlediska toho, kdo vypracoval a podal reorganizační plán. V našem omezeném vzorku firem, které zdárně dospěly ke splnění reorganizačního plánu či naopak byly nuceny přejít v konkurs, jsme zaznamenali pouze jednu6 věřitelskou reorganizaci. Jednalo se o společnost Metaz a.s., kde věřitel navrhl reorganizační plán, který by spočíval v restrukturalizaci pasiv a prodeji celého podniku právě dotyčnému věřiteli. Nicméně nakonec nedošlo ani k hlasování o přijetí reorganizačního plánu, protože se věřiteli nepodařilo zajistit souhlas ČSSZ a Úřadu práce, kteří se ohradili k výši svého předpokládaného uspokojení, které se jim zdálo příliš malé. Plán se tak stal v podstatě nerealizovatelným a věřitel jej vzal zpět. Firma tudíž krátce nato přešla v konkurs. Poměr zajištěných a nezajištěných věřitelů V rámci analýzy závislosti úspěchu reorganizace na struktuře zajištěných a nezajištěných věřitelů jsme dospěli k závěru, že nezajištění věřitelé tvoří v případě neúspěšné reorganizace průměrně 7% z celkového počtu věřitelů, zatímco u úspěšných reorganizací pouze 2%. Nicméně je nutné uvést, že výpovědní hodnota tohoto kritéria je značně omezena nedostatkem dat. Úplné informace o počtu a složení věřitelů jsme zjistili pouze u poloviny z celkového počtu reorganizací, kde buď došlo ke splnění reorganizačního plánu či přeměně v konkurs. Struktura zajištěných a nezajištěných věřitelů

Obr. 10:

Struktura věřitelů úspěšná reorganizace zajištění věřitelé

nezajištění věřitelé

Struktura věřitelů neúspěšná reorganizace zajištění věřitelé

2%

nezajištění věřitelé 7%

98%

93%


Konflikt mezi insolvenčním správcem a věřiteli Z dostupných pramenů jsme zaznamenali pouze jeden závažnější konflikt mezi věřiteli a insolvenčním správcem a to u společnosti REPLAST Design, s.ro., kde byl insolvenční správce na návrh věřitelů odvolán a byl zvolen nový. Tato společnost následně skončila v konkursu, protože se věřitelé nebyli schopni shodnout s dlužníkem na výši uspokojení svých pohledávek a reorganizační plán neschválili. Mezi konflikty insolvenčního správce s věřiteli jsme zařadili i konflikty, které se řeší před stanovením způsobu vypořádání úpadku, tzv. incidenční spory. Nejčastějším typem incidenčních sporů jsme shledali žaloby na insolvenčního správce kvůli popření pravosti, výše či pořadí pohledávek. Domnívali jsme se, že by počet těchto žalob mohl negativně ovlivňovat úspěšnost reorganizací především z důvodu protahování celého řízení. Pro dlužníka je často 6

U dvou firem z celkového počtu povolených reorganizací nebylo možno dohledat, kdo reorganizační plán podal.

klíčové, z důvodu zajištění bezproblémového chodu společnosti, schválit a začít plnit reorganizační plán co nejdříve. Pozitivním faktorem, omezujícím negativní vliv incidenčním sporů na úspěšnost reorganizace, by mohla být skutečnost, že v případě reorganizací má popěrné právo pouze insolvenční správce a dlužník, nikoli věřitel78. Na níže uvedeném grafu můžeme vidět, že v případě úspěšných reorganizací (1) se počet incidenčních sporů pohyboval nejčastěji mezi 0 až 12, nicméně stejně tak tomu bylo i u reorganizací, které skončily v konkursu (2), s výjimkou dvou společností, které se musely vypořádat s dvakrát a dokonce čtyřikrát tak vyšším počtem incidenčních sporů, než je běžné. Vliv incidenčních sporů na úspěšnost reorganizace

1 - úspěšné reorganizace 2 - neúspěšné reorganizace

Obr. 11:

Incidenční spory 2

1

0 0

10

20

30

40

počet žalob Zdroj: Autoři dle vlastního výzkumu

Úspěšné reorganizace Od 1. 1. 2008, kdy vstoupil v platnost nový insolvenční zákon s reorganizací jako alternativou řešení úpadku společnosti konkurzem, bylo v České republice do dnešního dne soudně vzato na vědomí splnění reorganizačního plánu pouze čtyřikrát, a to v případě společností AuTec Group a.s., Gital, s. r. o., Zemědělské obchodní družstvo Mirotice a CBPS s. r. o.. Výsledné řešení společnosti Kordárna a.s. a třech slovenských firem spadající do skupiny KORD lze též řadit k úspěšným reorganizacím, neboť zde již proběhlo ekonomické ozdravení podniků. Z důvodu nastavených podmínek v reorganizačním plánu můžeme očekávat, že jeho splnění bude soudně vzato na vědomí v blízké budoucnosti. Identifikovali jsme následující kritéria, která výrazně podpořila realizaci reorganizací. Vyšší reálná výtěžnost oproti konkurzu, které věřitelé věří Příkladem můžeme zmínit společnost AuTec Group a.s., která by dle znaleckého posudku uspokojila v případě konkurzu nezajištěné věřitele pouze z 5,98 %, zatímco v případě reorganizace poskytla plnění nezajištěným věřitelům ve výši 7,64 % z pohledávek. Musíme zdůraznit, že nejde pouze o číslo poskytnuté v reorganizačním plánu, ale zejména o skutečnost, zda předkládané výtěžnosti věřitelé věří. Jak v případě AuTec Group a.s., tak v případě Gital, s. r. o. hlasovalo pro přijetí reorganizačního plánu 100 % nezajištěných i 7

Internetový portál Beck-online. Poslanci schválili novelu insolvenčního zákona. [Online] 2011. [Citace: 19. duben 2011]http://www.beck-online.cz/poslanci-schvalili-novelu-insolvencniho-zakona/ 8 Internetový portál Justice.cz. Pohledávky a jejich přihlášení. [Online] 2011. [Citace: 19. duben 2011]http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/veritel/pohledavky-a-jejichprihlaseni-.html

zajištěných věřitelů. Nebyly zde tedy rozpory mezi věřiteli samotnými ani nebyla předpokládaná výtěžnost v reorganizaci zpochybněna. Výtěžnost byla výrazně vyšší i v případě společnosti Kordárna. Očekávané plnění pro zajištěné věřitele v reorganizaci dosahovalo 15,21 %, zatímco dle znaleckého odhadu z 30. 10. 2009 by se v případě konkurzu jednalo o 11,20 %. Rozdíl by byl ještě markantnější u nezajištěných věřitelů, tj. mezi mírou výtěžnosti 8,17 % v případě reorganizace a 1, 93 % v případě konkurzu. Proaktivní postoj dlužníka se snahou vyřešit problémy a nalézt shodu s věřiteli Do současnosti nebyla úspěšně splněna žádná reorganizace, u které by byl reorganizační plán předložen věřitelem či dokonce u které by věřitel podal návrh na povolení reorganizace. Zdá se, že proaktivní postoj dlužníka, který má velký zájem na pokračování ekonomické aktivity společnosti a který se intenzivně snaží nalézt řešení současné situace a shodu s věřiteli, je klíčovým předpokladem úspěšné reorganizace. Vedle společnosti AuTec Group a. s. může být příkladem proaktivního jednání společnost CBPS s. r. o., kde návrh na insolvenci společnosti podal věřitel spolu s návrhem na konkurz, ale dlužník podal návrh na insolvenci spolu s návrhem na povolení reorganizace pouhý den poté. Zemědělské obchodní družstvo Mirotice též prokázalo vůli dohodnout se s věřiteli, aby provoz společnosti zůstal zachován. První reorganizační plán předložený družstvem byl věřiteli považován za nereálný a nesplnitelný vzhledem ke skutečnosti, že družstvo dlouhodobě operovalo ve ztrátě a v ambiciózním reorganizačním plánu zamýšlelo uspokojit všechny závazky do konce inkriminovaného roku z očekávaných příjmů ze zemědělské produkce a z dotací poskytovaných státem bez úmyslu změny stávajícího hospodaření. Družstvo tedy v relativně krátké době předložilo upravený reorganizační plán, kde se mimo části očekávaných příjmů a státních dotací zavázalo vydat věřitelům majetek nepotřebný pro provoz podnikání (respektive jej odprodat a věřitelům poskytnout získané prostředky), dohodlo se s hlavním věřitelem na restrukturalizaci pohledávky formou odkladu splatnosti a intenzivním vymáháním splatných pohledávek, a to i soudní cestou. Věřitelé upravený reorganizační plán schválili, neboť se jim již jevil reálným a splnitelným a měli zájem na pokračování dlužníka v činnosti, aby nedošlo ke znehodnocení rozpracované výroby. Velmi proaktivní byla i dlužnická společnost Gital, s. r. o. V reorganizačním plánu navrhla uspokojit v plné výši všechny své věřitele a pouze žádala o odklad splatnosti pohledávek do 3 měsíců od schválení reorganizačního plánu. V tomto případě však primárním důvodem insolvence byla vyhlášená exekuce vůči společnosti kvůli pohledávce na 25 milionů korun, které se reorganizační plán ve finále vůbec netýkal, neboť byla stále subjektem incidenčního sporu. Nešlo tedy o vzorovou restrukturalizaci. Rychlost průběhu reorganizace S proaktivním postojem dlužníka úzce souvisí velmi důležitý faktor času, který pomohl realizovat úspěšnou reorganizaci v případě AuTec Group a. s. Reorganizace a dohoda s věřiteli zde proběhly velmi rychle. Mezi povolením reorganizace a splněním reorganizačního plánu uplynulo jen 184 dní. Věříme, že klíčovou skutečností, proč pro reorganizační plán hlasovalo 100 % přítomných věřitelů, byl termín splatnosti předložené části pohledávek do 30 dnů. Ochota věřitelů zachránit provoz podniku Tento faktor byl klíčovým pro zajištění úspěchu reorganizace společnosti AuTec Group a.s. Nezajištěný věřitel vstoupil do vlastnické struktury společnosti tím, že odkoupil za 1 Kč

vlastní kapitál v nominální výši 65 000 00 Kč a vložil peněžitý vklad 17 milionů korun k pokrytí financování reorganizace. Důvěra věřitelů v provoz a ekonomický potenciál společnosti Kordárna a. s. byla stěžejním faktorem pro poskytnutí potřebných provozních finančních prostředků a záchranu jejího dalšího působení. Kordárna byla vedoucím hráčem na trhu dodavatelů výrobců pneumatik. Automobilový průmysl v kritickém období zaznamenal výrazný pokles, ale v blízkém časovém horizontu se očekával jeho opětovný vzestup. Navíc v předkrizovém období byly provedeny významné investice do rozšíření a modernizace provozu společnosti, jejichž efekt by byl nulový v případě likvidace podniku. Schopnost uspokojovat splatné pohledávky a vykazovat zisk Společnost, která má zájem na úspěšném zvládnutí reorganizace, musí být v první řadě životaschopná do budoucna. CBPS s. r. o. během reorganizace uspokojovala pracovně-právní požadavky zaměstnanců a byla schopna vykazovat zisk. Na druhé straně řada věřitelů právě životaschopnost u společnosti CBPS zpochybňovala, neboť podnik nebyl v pravém slova smyslu ozdraven v době podání usnesení dlužníka o splnění reorganizačního plánu (16. 3. 2011), ale fungoval jen jako správce majetku a poskytovatel zákonných záručních oprav. Klíčovým kritériem úspěchu ozdravení u Kordárny byla i skutečnost, že nedošlo k přerušení dodávek surovin a energií a tím k přerušení výroby. Společnost byla schopná uspokojit závazky za nejdůležitějšími dodavateli.

Rizikové faktory v neúspěšných reorganizacích V 15 případech od vstoupení insolvenčního zákona v platnost přešly společnosti s povolenou reorganizací do konkurzu, což je téměř 4 krát více oproti splněným úspěšným reorganizacím. V této části práce se budeme snažit identifikovat rizikové faktory, které měly největší podíl na neúspěchu reorganizace. Tyto faktory byly jak interní, tak externí povahy. Tab. 8: Rizikové faktory v neúspěšných reorganizacích Externí faktory

Interní faktory

• Změna situace na trhu • Vypovězení smluv s odběrateli

• Konflikt mezi věřiteli a dlužníkem • Provozní hospodaření a hrazení splatných závazků • Nereálný či nepropracovaný reorganizační plán • Reorganizace nevede k ozdravění hospodaření


Konflikt mezi věřiteli Reorganizace má šanci na úspěch, pouze pokud panuje všeobecná shoda mezi většinou věřitelů. Konflikt mezi věřiteli samotnými znamená většinou červenou pro její pokračování. Role věřitelů, zvláště těch zajištěných, je při schvalování a plnění reorganizačního plánu naprosto klíčová. Nový Insolvenční zákon ještě posílil jejich práva a zajištěným věřitelům nově přiznává nárok na získání prakticky celého výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění. Zajištění věřitelé mají taktéž možnost významně ovlivňovat celý průběh insolvenčního řízení,

především co se týče hlasování na schůzi věřitelů, kde musí vždy hlasovat nejméně polovina přítomných počítaná dle výše jejich pohledávek9. V případě Oděvního podniku navrhl věřitel – Česká spořitelna a. s. – aby byl úpadek řešen reorganizací. 64,47 % nezajištěných věřitelů a 98,55 % zajištěných věřitelů hlasovalo pro reorganizaci a zároveň většina nehlasovala pro odejmutí práva sestavení reorganizačního plánu dlužníkem. Dlužník ale posléze plán nepředložil a Spořitelna už jej předložit nechtěla, neboť zde mezitím vznikl spor mezi věřiteli a Spořitelna byla vyloučena z účasti ve věřitelském výboru. Ačkoliv aktuálně soud opětovně potvrdil, že Oděvní podnik je ve fázi reorganizace a ne konkurzu, naděje na úspěšnou reorganizaci jsou již velmi nízké. I společnost Metaz a.s. nepřistoupila k hlasování o reorganizačním plánu právě proto, že část věřitelů, a to konkrétně Česká správa sociálního zabezpečení a Úřad práce, odmítly souhlasit s podmínkami plnění, které v reorganizačním plánu navrhl jiný věřitel. Za těchto okolností byl plán neschválitelný a nerealizovatelný a proto jej věřitel – navrhovatel vzal zpět. Plnění reorganizačního plánu a nehrazení splatných závazků Prerekvizitou přistoupení ke schvalování reorganizačního plánu a posléze i ke splnění reorganizačního plánu je dobrá platební politika firmy alespoň vůči splatným závazkům vymezeným soudem. Po povolení reorganizace je dlužník povinen hradit své běžně splatné závazky (nájemné, elektřinu. atd.) Pokud jim není schopen dostát, reorganizace prakticky ztrácí smysl. Příkladem budiž RE-PLAST DESIGN s.r.o., který bohužel tyto závazky po povolení reorganizace nebyl schopen hradit, a jeho pohledávky za podstatou se za tuto dobu dokonce podstatně zvýšily. Z tohoto důvodu nebyl jeho reorganizační plán ani schválen, natož splněn. Taktéž společnost InterLinka s. r. o. neplatila ještě před přistoupením ke schvalování reorganizačního plánu své splatné závazky, na což si u soudu stěžovali věřitelé. K samotnému schvalování již ani nedošlo, dlužník vzal reorganizační plán zpět. Obdobná situace byla i v případě dlužnické společnosti Interior PFD, spol. s r. o., která v průběhu reorganizace nehradila ani závazky za majetkovou podstatou (nevyplatila ani odměnu insolvenčnímu správci, který podal následně návrh na přeměnu reorganizace v konkurz). Naopak v případě úspěšné reorganizace společnosti AuTec Group, a. s. dlužník beze zbytku splnil všechny náležitosti, ke kterým se zavázal v reorganizačním plánu, a to dokonce v kratším než očekávaném termínu. Nereálný reorganizační plán a nedůvěra věřitelů vůči reorganizačnímu plánu Principem reorganizace, jako formy oddlužení, je zajištění vyššího plnění pro věřitele než v případě konkursu. Ačkoliv toto kritérium je podmínkou k tomu, aby byla možnost reorganizace vůbec povolena, v několika případech neúspěšných reorganizací byla předpokládaná výtěžnost v reorganizaci vyšší, než v realitě. Pokud reorganizační plán neřeší výši a způsob uspokojení věřitelů dostatečně konkrétně a především v souladu s realitou, je již předem odsouzen k neúspěchu. Příkladem nechť je společnost Auto Bohemia spol. s.r.o., která ve svém plánu v podstatě vůbec nedořešila uspokojení pohledávky jednoho ze svých, dokonce zajištěných věřitelů. Ten se až na schůzi věřitelů dozvěděl, že by prakticky v případě plnění reorganizačního plánu nebyl uspokojen vůbec za cenu zachování dlužníkova provozu.

9

Internetový portál E-právo.cz. Postavení ziištěných věřitelů podle nového insolvenčního zákona. [Online] 2011 [Citace: 19. duben 2011] http://www.epravo.cz/top/clanky/postaveni-ziistenych-veritelu-podle-novehoinsolvencniho-zakona-53343.html

Dalším příkladem je společnost InterLinka s. r. o., kde měli nezajištění věřitelé získat 8 % svých pohledávek zpět oproti nulovému plnění dle znaleckého posudku v případě konkurzu, vyjádřili svůj nesouhlas s reorganizačním plánem ještě před samotným schvalovacím procesem. Věřitelé odmítali splatnost pohledávek v horizontu 3 let; nevěřili, že závazek společnosti z reorganizačního plánu je realizovatelný. V typickém reorganizačním plánu, ke kterému jsou věřitelé značně skeptičtí, dlužník nenavrhuje výraznou restrukturalizaci chodu společnosti, jejích aktiv a pasiv a příliš důvěřuje budoucím ziskům společnosti. Změna situace na trhu Častým důvodem nuceného přechodu společnosti z reorganizace do konkurzu je změna vnější situace společnosti. Většina reorganizací, které skončily v konkursu, byla více či méně ovlivněna stávající ekonomickou situací. Příkladem mohou být Papírny Vltavský mlýn a.s. kde hospodářská krize, skokový nárůst cen vstupů, především energie, celulózy a sběrového papíru zapříčinily fakt, že firma prakticky ztratila možnost realizovat svůj reorganizační plán10. Stejně tak Masný průmysl Česká Lípa, kterému se navzdory plnění restrukturalizačních opatření nepodařilo překonat vysokou ztrátu z důvodu celkového poklesu potravinářského trhu11. Ekonomický vývoj můžeme vidět i jako hlavní příčinu celkově velmi nízkého počtu reorganizací jako formy řešení úpadku a relativně vysokého procenta přeměny reorganizací v konkurs. Nový Insolvenční zákon zavádějící reorganizaci jako nový institut úpadkového práva, vstoupil v platnost k 1.1 2008, v podstatě souběžně s příchodem ekonomické krize do Evropy. Firma InterLinka s. r. o., která chtěla financovat průběh reorganizace i pohledávky věřitelů ze zisků společnosti, očekávala, že v roce 2011 realizuje zakázky za 11,8 milionu EUR, avšak fakticky v tomto roce již nerealizovala žádnou zakázku. Tato společnost navíc v reorganizačním plánu navrhovala získání bankovního úvěru, který v nově nastalých podmínkách též nezískala. Do obdobné situace se dostala společnost Interior PFD, spol. s r. o., které soustavně klesal počet zakázek (firma se zabývala výrobou kancelářského nábytku, v období hospodářského poklesu). V obou případech reorganizační plán neobsahoval skutečnou restrukturalizaci aktiv a pasiv, která by mohla vést k ozdravení podniku. Stejně tak společnost I. Q. A. a.s. nebyla schopna pokračovat ve své hospodářské činnosti z důvodu nedůvěry obchodních partnerů jak k dlužníkovi, tak k jeho produktu. Navrhovaná reorganizace nevede k ozdravení hospodaření společnosti V některých případech nemělo valného smyslu podnik reorganizovat, přesto dlužník reorganizaci navrhoval. V případě společnosti Interior PFD, spol. s r. o. reorganizace nejenže nevedla k ozdravění hospodaření, ale naopak prohlubovala úpadek a ekonomické udržování podniku vyčerpávalo majetkovou podstatu, zvyšovalo schodek a snižovalo výši konečného uspokojení věřitelů. Ztráta odběratele Dodržení scénářů popsaných v reorganizačním plánu bývá negativně ovlivněno konfliktem mezi dlužníkem a jeho odběrateli. Henniges Automotive s.r.o. se nedohodl s odběratelem na 10

Insolvenční rejstřík – Detail insolvenčního řízení Papírny Vltavský Mlýn, a.s. Zápis ze schůze věřitelského výboru. [Online] 2011 [Citace: 19. duben 2011] https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?vedlejsi=ne&rowid=AAAE1GAArAAP%2FDMABT 11 Insolvenční rejstřík – Detail insolvenčního řízení Masný průmysl Česká Lípa s.r.o. Zpráva IS o stavu insolvenčního řízení. [Online] 2011 [Citace: 19. duben 2011] https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?vedlejsi=ne&rowid=AAAE1GAAiAAHzYOAAP

podmínkách pokračování spolupráce a tato skutečnost se stala prakticky jediným důvodem, proč se reorganizace musela přeměnit v konkurs. Podobně nešťastně skončily plány na reorganizaci i v Novak CV, a.s., kde odběratelé neustoupili z požadavků na udělení slevy, která se ovšem neslučovala s možnostmi dlužníka a ten byl tudíž nucen taktéž ukončit svou činnost.

Závěr Nejjednodušším způsobem uskutečnění reorganizace je prosté zachování provozu podniku při postupném uspokojení pohledávek věřitelů z provozních výnosů podniku. Podnik může přitom provozovat jak dlužník, kterému se obnovují dispoziční práva, tak i některý z věřitelů, či třetí osoba pověřená věřiteli. Tento způsob realizace reorganizace předpokládá, vedle již zmíněného zajištění financovaní provozu i dohodu mezi věřiteli o změně výše a splatnosti jejich pohledávek, v případě úspěšné reorganizace. Tím je myšleno odpuštění časti dluhu úpadců a stanovení splátkového kalendáře pro úhradu zbylého dluhu. Takovouto dohodu podporuje zákon o dani z příjmu, který umožňuje osvobození výnosů úpadců, pocházejících z odpuštěné části dluhu, od daně z příjmu. Tuto základní formu reorganizace je vhodné doplnit buď zpeněžením, pro provoz životaschopné části podniku úpadce, nepotřebného majetku, nebo vypořádáním části dluhu přímým převodem dlužníkových aktiv věřitelem, či na nově založenou obchodní společnost, ve které mají věřitelé majetkovou účast. Je samozřejmé, že věřitelé nemusí čekat na úhradu svých pohledávek z provozu podniku, ale mohou mezitím vyjednávat se zájemci o odkupu podniku, případně o kapitálový vstup. Tomu může předcházet například dohoda o pronájmu podniku, která umožní zájemci o nákup podniku či o kapitálový vstup snížit rizika spojená s převzetím chodu podniku. Insolvenční zákon též umožňuje zvýšení základního kapitálu úpadce, za účelem vstupu nového investora, či kapitalizaci pohledávek věřiteli. Zvláštností je, že o tomto zvýšení základního kapitálu nerozhoduje valná hromada. Právní skutečností, na jejímž základě dojde ke zvýšení základního kapitálu, je schválený plán reorganizace. Na jeho schvalování se však, v jedné skupině s věřiteli, mají možnost podílet i společníci úpadce. Základní reorganizační model je možné dále modifikovat právní transformací úpadců prostřednictvím fúze a rozdělení. Praktičtější užití je nicméně přeměna rozdělení či odštěpení, prostřednictvím kterého je možné převést část obchodního majetku úpadců na společnost s účastí věřitele. Se zbylou společností úpadce potom může být nakládáno dalšími vhodnými způsoby. V této práci jsme podrobně analyzovali současné reorganizace v České republice. Předmětem našeho zkoumání byly úspěšně a neúspěšně ukončené reorganizace a v současnosti probíhající reorganizace. V práci jsme se zabývali způsobem zajištění provozního financování v průběhu sanace, dobou trvání reorganizace, způsobem řešení reorganizace, výtěžností a náklady reorganizace, motivací zájmových skupin v procesu reorganizace a identifikací klíčových a rizikových faktorů úspěšné a neúspěšné reorganizace.

Literatura [1] Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání. Praha, C. H. Beck, ISBN 978-80-7179-595-7, 2007 [2] Kozák, J. a kol.: Insolvenční zákon a předpisy související. 1. vydání. Praha, ASPI, ISBN 978-80-7357-375-1, 2008 [3] Kučera, F.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání. Praha, C. H. Beck, ISBN 978-80-7400-163-5, 2009

[4] Maršíková, J.: Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele. 1. vydání. Praha, LINDE Praha, ISBN 978-80-7201-780-5, 2009 [5] Schelle, K. a kol.: Nové insolvenční právo. 1. vydání. Ostrava, Key Publishing, ISBN 97880-87071-04-2, 2006 [6] Schelleová, I.: Insolvenční zákon – poznámky, prováděcí předpisy, související předpisy. 1. vydání. Praha, Eurounion, ISBN 80-7317-054-X, 2006 [7] Schelleová, I.: Úvod do insolvenčního práva. 1. Vydání. Ostrava, Key Publishing, ISBN 978-80-87071-54-0, 2007 [8] Svoboda, K. a kol.: Doručování v soudním řízení. 1. vydání. Praha, LINDE Praha, ISBN 978-80-777-5, 2009 [9] Škárová, M. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vydání. Praha, LINDE Praha, ISBN 978-80-7201-769-0, 2009 [10] Zelenka, J. a kol.: Insolvenční zákon. 2. vydání. Praha, LINDE Praha, ISBN 978-807201-707-2, 2008 [11] Kislingerová, E.: Krize a ozdravné procesy v průmyslových podnicích. Praha, Ekonomika a management, 2009 [12] Kislingerová, E., Shoelfeld, J.: Insolvence. Working Paper, 2009, č. 1. 23 s. [13] Koudelka, M.: Restrukturalizace a sanace výrobního podniku, možnosti řešení úpadku, Vysoká škola ekonomická, 2010. 53 s. Bakalářská práce. [14] Mikula, V.: Hodnocení efektivnosti restrukturalizace organizační struktury ve společnosti SEP. Vysoká škola ekonomická, 2010. 70 s. Diplomová práce. [15] Ichter, T.: Insolvenční právo. 1. vyd., Praha ASPI, Wolters Kluwer, 2008, 472 s. ISBN 978-80-7357-329-4. [16] Sequensová, K. Způsoby řešení úpadku v insolvenčním řízení. Vysoká škola ekonomická, 2010. 68 s. Bakalářská práce. [17] Valenta, P.: Reorganizace – nový způsob řešení. Vysoká škola ekonomická, 2009. 93 s. Diplomová práce. [18] Zemanová, M.: Insolvenční zákon: Nové způsoby řešení úpadku dlužníka. Vysoká škola ekonomická, 2007. 74 s. Diplomová práce. Právní předpisy [19] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů [20] Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník [21] Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník Elekronické zdroje [22] http://www.insolvencnizakon.cz/ - online dostupné 6. 3. 2011 [23] http://www.konkursni-noviny.cz/ - online dostupné 6. 3. 2011 [24] http://www.press.sk/biznis-ekonomia-pravo/ - online dostupné 6. 3. 2011 [25] http://managerweb.ihned.cz/ - online dostupné 6. 3. 2011 [26] http://ekonom.ihned.cz/ - online dostupné 6. 3. 2011 [27] http://www.epravo.cz/ - online dostupné 6. 3. 2011

Analýza restrukturalizace podniků v ČR Tatiana Rakytová – Nela Seidlová – Tomáš Šťastný – Nazila Khalilova – Emilie Valentová

ABSTRACT Předmětem této práce je reorganizace a její realizace v České republice. Reorganizace je proces, jehož cílem není likvidace podniku a jeho postupný rozprodej. Dochází při ní k sanaci ekonomické podstaty dlužníka. Náplní práce insolvenčního správce při reorganizaci není soupis a zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Správce se zaměřuje na ozdravení podniku a hledá možnosti jeho přežití. Při reorganizaci je zachována ekonomická činnost dlužníka a věřitelé mají být uspokojováni průběžně právě z výnosů ekonomické činnosti dlužníka. V této práci jsme podrobně analyzovali současné reorganizace v České republice v období od 1. 1. 2008 do 13. 4. 2011. Předmětem našeho zkoumání byly úspěšně a neúspěšně ukončené reorganizace a v současnosti probíhající reorganizace. V práci jsme věnovali pozornost způsobům zajištění provozního financování v průběhu sanace, době trvání reorganizací, způsobům řešení reorganizací, výtěžnosti a nákladům na reorganizaci a motivaci zájmových skupin v procesu reorganizace s cílem identifikovat klíčové a rizikové faktory úspěšné a neúspěšné reorganizace. Klíčová slova: Reorganizace; Insolvenční řízení; Věřitel

Corporate reorganization analysis in Czech Republic Tatiana Rakytová – Nela Seidlová – Tomáš Šťastný – Nazila Khalilova – Emilie Valentová

ABSTRACT The topic of this work is reorganization and its realization in the Czech Republic. The reorganization is a process leading not to the liquidation of a company. The reorganization is not based on the converting of the company property into cash. It is based on the rescue of the debtor economic property. The role of the bankruptcy administrator is not to count the debtor property and to sale it. The administrator is interested in finding the ways how the company could be saved. The economic activity of debtor continues during the reorganization process and the creditors should be satisfied continuously from the profits of the debtor business. In this work we analyzed successful and unsuccessful reorganizations as well as ongoing reorganizations in the period from 1. 1. 2008 to 13. 4. 2011., that took place in the Czech Republic. Our work is devoted to the ways of operational funding during the reorganization, the reorganization duration, the ways of reorganization solving, the utilization and the costs of this process and the motivation of stakeholders with the aim of identifying the key and risk factors of the successful and unsuccessful reorganization. Key words: Reorganization; Insolvency procedure; Creditor JEL classification: G30

Analýza restrukturalizace podniků v ČR

Recommend Documents