MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA
Ústav pedagogických věd Andragogika
Analýza realizace principu rovných příležitostí v přístupu ke vzdělávání v Libereckém kraji Magisterská diplomová práce
Bc. Kateřina Kloučková
Brno, 2014
Vedoucí práce: prof. PhDr. Milada Rabušicová, Dr. UČO: 333257
Prohlášení
Prohlašuji, ţe tato diplomová práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a pouţitou literaturu, ze kterých jsem při vypracovávání čerpala a pouţívala je, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
Poděkování
Děkuji vedoucí práce prof. PhDr. Miladě Rabušicové, Dr. za její ochotu vést mi tuto práci. Děkuji své matce a svým kamarádům a spolubydlícím, za trpělivou podporu.
Anotace
Tato diplomová práce představuje analýzu realizace principu rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání v Libereckém kraji. Dále práce nabízí především vlastní návrhy řešení situace v Libereckém kraji. To vše především v souvislosti se situací osob ze sociálně vyloučených lokalit.
Annotation
This thesis presents an analysis of the implementation of the principle of equal opportunities in access to education in the Liberec Region. Further work primarily offers my own proposals for dealing with the situation in the Liberec Region. This is all especially in the context of the situation of people from socially excluded localities.
Klíčová slova vzdělávací politika, principy vzdělávací politiky, princip rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání, Liberecký kraj, sociálně vyloučené lokality.
Key words educational policy, principles of educational policy, principle of equal opportunities in access to education, Liberec region, socially excluded localities.
Obsah Úvod .................................................................................................................... 6 1 Teoretická část ................................................................................................ 8 1.1 Teoretické koncepty .................................................................................. 8 1.1.1 Vzdělávací politika............................................................................. 8 1.1.2 Princip rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání ...................... 17 1.1.3 Sociální vyloučení ............................................................................ 20 1.1.4 Liberecký kraj .................................................................................. 22 1.2 Kontext současné situace ........................................................................ 25 1.2.1 Dosavadní empirická zjištění ........................................................... 25 1.2.2 Situace v chápání Krajského úřadu Libereckého kraje a nestátních neziskových organizací ............................................................................. 27 2 Metodologie řešení ......................................................................................... 32 2.1 Pojmenování problému ........................................................................... 32 3 Aplikační část ................................................................................................. 35 3.1 Vlastní návrhy řešení .............................................................................. 35 3.1.1 Hlubší rozpracování strategických dokumentů ................................ 36 3.1.2 Vznik spolupráce mezi krajským úřadem Libereckého kraje a nestátními neziskovými organizacemi působícími v LK .......................... 37 3.2 Diskuse předpokládaných výsledků plánovaných opatření .................... 43 Závěr ................................................................................................................. 44 Bibliografie ....................................................................................................... 46 Seznam tabulek ................................................................................................. 51 Seznam obrázků ................................................................................................ 52
Úvod Jiţ dlouhodobě mě zajímá problematika vzdělávací politiky, jednak pro to, ţe má velice přímý a velký vliv na lidské ţivoty, ale také proto, ţe se v ní spojují mé dva studijní obory – Andragogika, kterou studuji na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a Veřejná politika a lidské zdroje v profilaci Sociální politika na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Proto jsem se také jako téma své magisterské diplomové práce rozhodla volit právě z oblasti vzdělávací politiky. A proto, ţe jsem zastáncem principu subsidiarity, tedy toho, ţe se veškeré společenské problémy mají řešit na co nejniţším stupni veřejné správy – co nejblíţe občanům, tak jsem se také rozhodla věnovat se vzdělávací politice na lokální/regionální úrovni. A protoţe celý ţivot proţívám v Libereckém kraji, znám jeho pozitiva i negativa, rozhodla jsem se zvolit téma: Analýza realizace principu rovných příležitostí v přístupu ke vzdělávání. Jako hlavní cíl práce jsem si zvolila popis situace v oblasti rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání především osob ze sociálně znevýhodněných lokalit v Libereckém kraji a na základě tohoto popisu jsem se rozhodla vytvořit vlastní návrhy na zlepšení situace v kraji – jeden zaměřený na strategické dokumenty a druhý na konkrétní nabídku programů. V první kapitole se věnuji vymezení teoretických konceptů, které povaţuji za stěţejní pro uvedení do problematiky této práce. Zabývám se zde základním vymezením toho, co vlastně je vzdělávací politika, jaké jsou její nástroje či úrovně, vymezuji základní informace o Libereckém kraji a věnuji se pojmům souvisejícím se sociálním vyloučením. Dále zde
6
uvádím příklady současného chápání problematiky a to jak z pozice krajského úřadu Libereckého kraje, tak i vybrané nestátní neziskové organizace, která v kraji působí. V další kapitole se pokouším specifikovat mnou vybraný řešitelný problém a uvádím zde příklady, které povaţuji v současnosti za nepřesně a nedokonale obsáhlé. Ve třetí, závěrečné kapitole představuji své návrhy řešení dvou problémů či nedostatků současného pojetí realizace principu rovných příleţitostí ve vzdělávání osob ze sociálně vyloučených lokalit. V závěru této kapitoly představuji případná negativa i pozitiva těchto nových návrhů řešení.
7
1 Teoretická část 1.1 Teoretické koncepty Na úvod této diplomové práce jsem se rozhodla vymezit některé klíčové koncepty, se kterými budu pracovat, ty jsou zastřešeny hlavním klíčovým konceptem, jímţ je vzdělávací politika jako taková, od tohoto konceptu se odvíjí další pouţívané pojmy a koncepty. Dále pracuji s vymezením principů vzdělávací politiky, hlavně principu rovných příležitostí v přístupu ke vzdělávání, vymezením kritérií a indikátorů pro hodnocení realizace tohoto principu, představuji také základní informace o Libereckém kraji se zaměřením na vzdělávací politiku kraje a strategické dokumenty vzdělávací politiky Libereckého kraje. Neméně důleţité je také vymezení pojmu sociálního vyloučení, který úzce souvisí a je často skloňován právě v ne-rovným přístupem ke vzdělávání. 1.1.1 Vzdělávací politika Vzdělávací politiku je moţné chápat jako sloţku sociální politiky. Krebs uvádí, ţe zařazení vzdělávací politiky pod politiku sociální je nezpochybnitelné především proto, ţe vzdělání je jedním ze základních prvků sociálního rozvoje, spoludeterminuje sociální strukturu ve společnosti a bezprostředně se dotýká ţivotních podmínek lidí ve společnosti. (Krebs, Sociální politika, 2007) Toto platí v případě širšího vymezení sociální politiky, ale Krebs dále uvádí i argumenty, proč řadit vzdělávací politiku pod sociální politiku i v případě jejího uţšího vymezení: v tomto pojetí můţe vzdělávací politika např. s politikou zaměstnanosti pomáhat při zvládání obtíţí na trhu práce – třeba podporou při získávání vyšší kvalifikace či rekvalifikace. (Krebs, Sociální politika, 2007)
8
Vymezení a definice vzdělávací politiky není úplně jednoduché a jednoznačné – můţe se lišit v závislosti na historickém vývoji jednotlivých zemí (a tedy i pojetí vzdělávacích politik), ale i podle odlišných chápání jednotlivých autorů. Nejjednodušeji a nejobecněji o vzdělávací politice hovoří Arnošt Veselý s tím, ţe se jedná o „…souhrn formálních i neformálních pravidel, norem a praktik, které řídí a ovlivňují jednotlivců a institucí v oblasti vzdělávání.“ (Veselý, 2006) Tato definice sice ukazuje, co všechno můţe být zařazeno pod pojem vzdělávací politika, ale současně nijak nevystihuje specifika vzdělávání a politiky s ním související, neboť by stačilo pouze zaměnit právě pojem vzdělávání za jakýkoli jiný pojem a bylo by moţné ji rovnou pouţít v jiné oblasti, třeba soudnictví. Jak uvádí Veselý, o něco přehledněji a výstiţněji definovali vzdělávací politiku Kalous a kol. jako: Principy,
priority
a
metody
rozhodování
vztahující
se
k uplatňování
společenského vlivu na vzdělávání. Toto rozhodování zahrnuje strategické záměry rozvoje vzdělávání, legislativní rámec činností vzdělávacích a vzdělávaných subjektů, způsob financování, vymezování vzdělávacích cílů a obsahů, simulování a ovlivňování činnosti vzdělávacích subjektů a způsob jejich kontroly. (Veselý, 2006)
Za
velice
zajímavé
na
této
definici
povaţuji
zdůraznění
celospolečenského vlivu, který je na oblast vzdělávání vyvíjen. Je tedy jasné, ţe podoba vzdělávací politiky tak závisí na stavu společnosti a situaci, ve které se nachází – to určuje priority, které jsou určující pro konkrétní podobu vzdělávací politiky včetně např. výše a formy financování atp. Veselý také uvádí tři hlavní charakteristiky vzdělávací politiky – je interdisciplinární, prakticky orientovaná a analytická i normativní současně:
9
Její interdisciplinarita spočívá v tom, ţe čerpá z mnoha vědních disciplín, hlavně z ekonomie vzdělávání, sociologie vzdělávání, pedagogiky, politologie a veřejné správy. (Veselý, 2006) Vzdělávací politika se zaměřuje především na zlepšování procesů a výsledků v oblasti vzdělávání, coţ z ní činí prakticky orientovaný obor. (Veselý, 2006) Analytická stránka vzdělávací politiky se projevuje především snahou o co nejobjektivnější rozbory vzdělávacích procesů, aktérů a jejich zájmů atp., zatímco normativní stránka se zabývá tvorbou politiky a prosazováním veřejného zájmu, coţ tedy znamená, ţe prosazuje určité normativní hodnoty a představy o tom, co je a není správné a ţádoucí. To samozřejmě můţe být příčinou celé řad sporů, neboť je jasné, ţe tyto hodnoty a představy nemusí být všeobecně sdíleny. (Veselý, 2006) Úrovně vzdělávací politiky Tendence ke globalizaci a decentralizaci vzdělávání s sebou nesou i rozdělení vzdělávací politiky na několik úrovní, které se mohou velice výrazně lišit jak nástroji, které pouţívají, tak i svými cíli a zaměřením. Veselý uvádí následující úrovně vzdělávací politiky (Veselý, 2006): -
globální úroveň
-
nadnárodní úroveň
-
národní státy
-
regiony (tedy kraje)
-
lokální úroveň (obce)
-
školy a univerzity
-
organizační součásti škol, jako jsou fakulty, katedry apod.
10
-
třídy
Globální (mezinárodní) úroveň je reprezentována organizacemi jako jsou OECD či UNESCO, které se zabývají především komparací jednotlivých vzdělávacích soustav, případně vytvářejí speciální rozvojové projekty pro konkrétní země. (Veselý, 2006) Na nadnárodní úrovni je klíčovým hráčem hlavně Evropská unie, která vytváří hlavně strategické dokumenty jako určitou formu doporučení pro členské státy, ale také ustanovuje instituce, které zajišťují moţnosti uznávání dosaţené úrovně kvalifikace mezi členskými státy. Evropská unie nemá právo zasahovat do národních vzdělávacích politik jednotlivých členských států. (Veselý, 2006) Národní stát se svými centrálními institucemi (vláda, parlament a ministerstvo) zůstávají i přes naše členství v Evropské unii hlavní úrovní vzdělávací politiky. Zde dochází ke stanovování priorit, vzdělávacích koncepcí, institucionálního uspořádání vzdělávací soustavy, způsobu financování atd. V České republice hraje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. (Veselý, 2006) Regiony, v případě ČR kraje, a obce a jejich vliv na podobu vzdělávací
soustavy
a
politiky
jsou
důsledkem
důrazu
na
decentralizaci školství a na princip subsidiarity. (Veselý, 2006) Myslím, ţe kraje lze v dnešní době povaţovat za jednoho z nejdůleţitějších aktérů vzdělávací politiky v České republice, proto se také zaměřuji na Liberecký kraj. Školy musí respektovat legislativní rámec, který je udáván z vyšších úrovní vzdělávací politiky (hlavně z úrovně národního státu a regionů či obcí), ale i tak dostávají určitou míru autonomie (obzvláště pokud jde o vysoké školy). (Veselý, 2006) V dnešní době je dobrou ukázkou vznik Rámcových vzdělávacích programů a
11
Školních vzdělávacích programů, jejichţ prostřednictvím si školy mohou do jisté míry vytvářet vlastní kurikula. Nejniţší úrovní je úroveň třídy, ta je však velice specifická na to, abych se jí zde více zabývala. Hlavní nástroje vzdělávací politiky Mezi hlavní nástroje vzdělávací politiky můţeme zařadit především legislativu, kurikulum, financování a evaluaci. Pokud jde o legislativní úpravu vzdělávání a školství, tak nejzákladnějším stavebním kamenem v českém právním pořádku je v tomto případě Listina základních práv a svobod, která v článku 33 upravuje právo na vzdělání následovně (Listina základních práv a svobod, 1992): (1) Kaţdý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopnosti občana a moţnosti společnosti téţ na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy neţ státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem: na takových školách se můţe vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
Takto je vytvořen jakýsi rámec, ve kterém musejí být přijímány platné zákony České republiky, avšak tento rámec se zdá být poněkud flexibilním, jak uvádí Kalous. (Kalous, 2006) Například formulace o moţnostech společnosti poskytovat bezplatné studium na vysokých školách nabízí zákonu moţnost, jak zavést školné i na státních VŠ.
12
Hlavními zákony, které ovlivňují chod vzdělávací politiky v České republice, jsou: -
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – tento zákon upravuje podmínky vzdělávání ve výše uvedených typech škol (nezahrnuje tedy školy vysoké), přičemţ se zaměřuje jak na osoby fyzické, tak i právnické – upravuje tedy např. zásady a cíle vzdělávání, vzdělávací programy (tj. RVP a ŠVP), vzdělávací soustavu jako takovou, evaluaci vzdělávání a vzdělávacího systému, ale třeba i způsob vzdělávání ţáků se speciálními
potřebami.
(Zákon č.
561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, 2004) -
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách – zde je mimo jiné zdůrazněna úloha a společenská odpovědnost vysokých škol, akademické svobody, ale i ryze formální organizační podmínky existence a fungování vysokých škol. Zákon upravuje fungování jak veřejných, tak i soukromých vysokých škol. (Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách , 1998)
-
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících – zde je vymezeno, koho je moţné povaţovat za pedagogického pracovníka a jaké musí mít předpoklady pro vykonávání těchto povolání, jak mohou získat potřebnou kvalifikaci, a vymezuje rozsah přímé pedagogické činnosti včetně pracovní doby pedagogických pracovníků. (Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících , 2005)
-
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (Zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání) – tento zákon úzce
13
souvisí s konceptem celoţivotního vzdělávání a učení a upravuje zde systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, Národní soustavu kvalifikací, kvalifikační a hodnotící standardy dílčí kvalifikace, kvalifikace jako takové, práva a povinnosti účastníků dalšího vzdělávání atp. (Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, 2006) Kurikulární politika vychází ze širšího pojetí kurikula, tedy z kurikula nejen ve smyslu platných kurikulárních dokumentů, ale také
ve
smyslu
všeho,
co
se
účastníci
vzdělávání
během
vzdělávacího procesu naučí. Greger uvádí, ţe smyslem kurikulární politiky je to, aby veškeré kurikulární reformy (tedy změny kurikula) nezůstaly jen napsané na papíře, ale byly skutečně uvedeny do praxe. (Greger, 2006) Financování ve školství je dnes řízeno především Školským zákonem a Zákonem o vysokých školách. V současné době je vyuţíváno několik zdrojů financování – jak z centrální úrovně státu, regionů, ale
i
z nadnárodních
zdrojů
Evropské
unie
–
Evropských
strukturálních fondů. Financování na centrální úrovni probíhá tak, ţe Ministerstvo financí kaţdoročně připravuje návrh státního rozpočtu, kde je určitý objem financí vyčleněn pro potřeby českého školství (a které spravuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy), tento návrh je nejprve projednán a případně schválen vládou a po schválení vládou dochází ke schvalování v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Evaluace se stává stále důleţitějším aspektem fungování školství a vzdělávací politiky, neboť na jejím základě je moţné určit, nakolik bylo dosaţeno vytyčených cílů a to jak na úrovni jednotlivců, škol,
14
ale klidně i celého systému školství. Evaluace slouţí k vytváření zpětné vazby jak pro rodiče, učitele a ředitele o výsledcích vyučování, tak i pro experty a politiky z oblasti lidských zdrojů a zaměstnanosti, pro vytvoření obrazu o tom, v jakém stavu se vzdělávací systém nachází. (Průcha, 2006) Principy vzdělávací politiky Principy
vzdělávací
politiky
představují
v podstatě
jakési
myšlenkové zázemí, na němţ by se měla celá vzdělávací politika odehrávat. Tyto principy nejsou příliš komplexně zdůrazňovány ve strategických
dokumentech
Ministerstva
školství,
mládeţe
a
tělovýchovy (v Bílé knize se hovoří pouze o principu celoţivotního učení) ani v odborné literatuře. Vzhledem k propojenosti vzdělávací a sociální politiky lze mezi principy vzdělávací politiky zařadit také obecné principy sociální politiky, jako jsou princip subsidiarity apod., ale tomu se pro účely této práce věnovat nebudu. Krebs hovoří o těchto principech vzdělávací politiky (Krebs, Sociální politika, 2007): -
princip celoţivotního vzdělávání
-
princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání
-
princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání
-
princip internacionalizace ve vzdělávání
Princip celoživotního vzdělávání se stává klíčovým a velice často zmiňovaným principem v dnešní postmoderní společnosti. To je dáno především faktem, ţe díky velice rychlému, aţ překotnému, vědecko-technologickému pokroku je člověk neustále vystavován novým a novým vlivům a objevům, se kterými se musí seznamovat a
15
učit se s nimi pracovat, aby si mohl i nadále udrţet stejnou pracovní pozici a nepropadal se hlouběji aţ téměř k nekvalifikovanosti. Proto Krebs zdůrazňuje neustálou potřebu se dále vzdělávat v průběhu celého ţivota. (Krebs, Sociální politika, 2007) Proces celoţivotního vzdělávání tak nezahrnuje pouze formální učení vzdělávání na jakémkoli stupni vzdělávacího systému, ale zahrnuje i další vzdělávání (dospělých), které nemusí vést k získání nějakého stupně vzdělání. Tento koncept je často doplňován nebo nahrazován konceptem celoţivotního učení, který formální a neformální stránku učení propojuje ještě se stránkou informální, příp. zájmovou. Princip
celoţivotního
vzdělávání
je
na
mezinárodní
úrovni
představen v Memorandu o celoţivotním učení, v České republice jej reprezentuje Strategie celoţivotního učení ČR. Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání je stěţejním principem pro tuto práci, proto se mu budu v následující kapitole věnovat podrobněji. Ve zkratce chci jen zmínit, ţe podle Krebse je: „Princip nutno chápat jako vzdělávací šanci dostupnou všem. Tuto šanci pak kaţdý jedinec vyuţívá v souladu se svými individuálními vlohami, intelektem, pílí, zájmy, apod. Princip současně znamená docílení
velice
rozmanitých
vzdělávacích
výsledků.“
(Krebs,
Sociální politika, 2007) Tato definice je podstatná z toho pohledu, ţe reflektuje individuální rozdíly mezi účastníky vzdělávání a je ochotná připustit rozdílné výsledky za zachování stejné výchozí pozice účastníku ve vzdělávání. Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání vychází z nutnosti respektovat individuální rozdíly mezi vzdělávanými jedinci a přizpůsobit tak proces vzdělávání jejich potřebám. Krebs hovoří o tom, ţe smyslem tohoto principu je odstranění uniformity
16
vzdělávacího
procesu
a
necitlivosti
k individualitě
účastníků
vzdělávání, naopak by mělo dojít ke zmobilizování co nejvíce lidí s různými
dispozicemi
a
přirozeným
nadáním,
aby
nedošlo
k opomenutí ţádných individuálních schopností a nadání. To však s sebou nese také nutnost velkého mnoţství vzdělávacích moţností a cest, aby kaţdý mohl najít tu, která mu vyhovuje. (Krebs, Sociální politika, 2007) Princip internacionalizace ve vzdělávání klade důraz na nadnárodní a multikulturní význam vzdělávání. Lze sem zařadit jednak podporu multikulturní výchovy, která by měla učit k respektu k menšinám, ať jiţ národnostním nebo třeba náboţenským, ale tento princip také zahrnuje podporu nadnárodního uznávání výsledků vzdělávání případně podporu zahraničních studijních i pracovních stáţí. (Krebs, Sociální politika, 2007) 1.1.2 Princip rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání Jak jsem jiţ zmínila v části Principy vzdělávací politiky, budu se v této kapitole zaměřovat na princip rovných příleţitostí (šancí) v přístupu ke vzdělávání. Princip rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání je zaměřuje především na to, aby nedocházelo k diskriminaci ţádné skupiny obyvatel ani ţádného jedince – aby nebyl ze vzdělávání nikdo vyloučen
pouze
na
základě
jeho
příslušnosti
k určité
rase,
náboţenství apod.. Jedince tak v dosahování jakéhokoli stupně vzdělání mohou limitovat pouze jeho vlastní dovednosti, znalosti, vlohy, píle či přání a touhy. V evropském měřítku je tento princip zdůrazňován jiţ od 70. let 20. století, kdy je zmíněn v Rezoluci Rady Evropy a ministrů školství členských zemí z 9. února 1976, kde je zmíněn princip rovných
17
příleţitostí ke vzdělávání ve všech stupních vzdělávacího systému jako hlavní cíl směřování vzdělávacích politik všech (tehdejších) členských států Evropské unie. (Resolution of the Council and of the Ministers of Education, 1976) V průběhu let se měnily cílové skupiny, na které se vzdělávací politiky zaměřovaly: např. v Rezoluci Rady Evropy a ministrů školství členských zemí z 3. června 1985 byly zdůrazňovány rovnější šance v přístupu ke vzdělávání chlapců a dívek. (Resolution of the Council and of the Ministers for Education, 1985). Tyto cílové skupiny vţdy podléhaly tendencím, ke kterým se společnost celkově ubírala – např. právě v 80.
letech
docházelo
k přikládání
většího
důrazu
na
zrovnoprávňování muţů a ţen celkově. V současné době se největší důraz klade především na podporu rovnějších
příleţitostí
pro
skupiny
sociálně
či
zdravotně
handicapovaných osob, kterými jsou lidé či skupiny lidí, kteří ţijí v sociálně
vyloučených
lokalitách
(ačkoli
se
snaţím
bránit
zobecňování, v tomto případě se jedná především o Romy) nebo jsou ohroţeni sociálním vyloučením např. kvůli zdravotnímu handicapu, který jim i v dnešní době brání naplno vyuţívat všech moţností, které jim vzdělávací systém i společnost jako taková nabízejí. Tyto tendence se projevují především snahou o podporu inkluze sociálně a zdravotně znevýhodněných ţáků ze speciálních a praktických základních škol na běţné základní školy. Do jisté míry je samozřejmě ţádoucí i inkluze ţáku s mentálním handicapem, ale zde tomu částečně odporuje východisko k tomuto principu, ţe moţnosti dosahování
rovnosti
ve
vzdělávání
jsou
limitovány
právě
intelektovými vlastnostmi účastníků ve vzdělávání, přičemţ právě intelektové vlastnosti bývají v případě mentálního handicapu často postihovány. I tak by však bylo ţádoucí, aby byly vytvořeny co
18
nejvhodnější podmínky i pro inkluzi ţáků s mentálním handicapem – to však vyţaduje mnohem náročnější a tvrdší poţadavky pro vybudování odpovídajícího školního prostředí. Vzhledem ke společenskému trendu jsem se i já rozhodla chápat princip rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání především z pohledu vytváření rovnějších příleţitostí hlavně pro účastníky vzdělávání, kteří jsou sociálně znevýhodněni. Povaţuji to za adekvátní především proto, ţe současná situace v Libereckém kraji, kterou jsem se rozhodla analyzovat, vykazuje nedostatky (ale i aktivity) právě v této oblasti, neboť na jiných úrovních jsou zde problémy buď minimální, nebo velice marginální vzhledem k počtu zasaţených osob. Nástroje podpory principu rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání Obecně by nebylo nutné zde uvádět nástroje vzdělávací politiky, které je moţné vyuţít při realizaci principu rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání, proto se v této podkapitole hodlám zaměřit spíše na to, jakým způsobem je lze vyuţít. Legislativu v tomto případě nepovaţuji za nástroj nějakého aktivního provádění tohoto principu, spíše slouţí k tomu, aby byly vytvořeny zákonné mantinely, ve kterých se případné programy na podporu tohoto principu musí nebo mohou pohybovat. Legislativa zde aplikuje definici diskriminace, zákaz jakékoli diskriminace a jak jsem jiţ zmínila dříve, vytváří základní premisu pro právo kaţdého na vzdělání. Kurikulum a jeho dnešní podoba můţe vytvářet velice podnětné prostředí pro podporu rovných příleţitostí ve vzdělávání. Zavedením rámcových vzdělávacích programů a na ně volně navazujících školních vzdělávacích programu se podle mě otevírají dveře podpoře
19
vzdělávání ţáků (účastníků vzdělávání) s rozličným rodinným zázemím, sociálním i kulturním kapitálem a výchozími znalostmi a dovednostmi. Tento systém uplatňování kurikula nestojí na striktním dodrţování centrálně stanovených osnov, ale naopak uvolňuje školám ruce, aby mohly osnovy a vzdělávací plány připravovat podle toho, jak znají prostředí vlastní školy a své ţáky. Pokud jde o financování, tak to podle mě skýtá velké moţnosti především v oblasti, která není dotována státem, ale spíše formou různých grantů, dotací např. z Evropských strukturálních fondů. Právě tyto způsoby financování umoţňují rozvíjet aktivity, které by z centrálního financování nemohly být realizovány buď kvůli nedostatku prostředků, nebo jednoduše proto, ţe na centrální úrovni neexistuje ţádná iniciativa, která by se jimi zabývala. Takto vzniká především prostor pro nestátní neziskové organizace, které různé podpůrné programy realizují a financují právě těmito cestami. Evaluace se zde nijak neodlišuje od pojetí celkové evaluace, pouze se nepouţívá v celé šíři jejího významu. Důleţitá je zde především proto, ţe poskytuje zpětnou vazbu programům, a lze podle jejích výsledků případně činit jakékoli změny, které by podpořily trvalou (nebo alespoň dlouhodobou) udrţitelnost jakéhokoliv projektu či programu. 1.1.3 Sociální vyloučení Problematika nerovného přístupu ke vzdělávání je dnes chápána a spojována především v souvislosti s osobami sociálně vyloučenými a to z jakýchkoli důvodů (v ČR lze za nejčastější důvod sociálního vyloučení povaţovat především příslušnost k „odlišným“ etnikům, hlavně k Rómskému).
20
Sociální vyloučení lze definovat jako: „Proces, během kterého jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim ztíţen či omezen přístup ke zdrojům a příleţitostem, které jsou dostupné ostatním členům společnosti.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012) Těmito zdroji je obvykle samozřejmě myšlen přístup ke vzdělávání, zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení a kvalitnímu a důstojnému bydlení, přičemţ často sociální vyloučení z jedné oblasti můţe mít (a často je to spíše pravidlem) váţné důsledky i pro ostatní oblasti. Problematika sociálního vyloučení se týká celé společnosti, nikoli jen ohroţených jedinců, a má vliv na celkovou sociální soudrţnost, proto tedy potřebuje komplexní, celospolečenský přístup k řešení. Obecně je pojem spojován především s rómským etnikem a tzv. sociálně vyloučenými lokalitami (v Libereckém kraji jde např. o téměř celou ves Arnoltice na Frýdlantsku či několik domů v liberecké čtvrti Machnín), ale lidé si často neuvědomují, ţe sociálním vyloučením mohou být ohroţeni např. i senioři či lidé handicapovaní. Sociální vyloučení je ovlivňováno a utvářeno působením různých faktorů, mezi něţ lze zařadit např. bytovou politiku státu, politiku sociálního zabezpečení, trh práce a politiku zaměstnanosti, diskriminaci a stigmatizaci (tyto faktory jsou vnějšími faktory) a dále také ztrátu pracovních
návyků
jednotlivců,
jejich
neschopnost
adekvátního
finančního hospodaření, apod. (coţ jsou faktory vnitřní). Nejčastěji je sociální vyloučení patrné v jeho prostorové dimenzi, tedy sdruţování osob sociálně vyloučených v jedné oblasti či v jedné budově (např. ubytovny), ale dále se projevuje i v dimenzi ekonomické (úzká souvislost se situací na trhu práce a podobou politiky zaměstnanosti), kulturní (např. právě vyloučení z rovného přístupu ke vzdělání) a sociální (udrţování kontaktů především s lidmi ve stejné situaci).
21
S problematikou sociálního vyloučení také úzce souvisí koncept sociálního začleňování, to je v právním řádu České republiky (dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů) vymezeno jako (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012): …proces, který zajišťuje, ţe osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohroţené dosáhnou příleţitostí a moţností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního ţivota společnosti a ţít způsobem, který je ve společnosti povaţován za běţný.
Mezi tyto moţnosti mimo jiné patří např. právě poskytování rovných šancí v přístupu ke vzdělávání. Dalším často pouţívaným a v práci zmiňovaným termínem je sociálně vyloučená lokalita, coţ je lokalita, v níţ ţijí převáţně osoby sociálně vyloučené, přičemţ se můţe jednat jak o jednotlivý dům, tak i celou čtvrť (v případě obce Arnoltice v Libereckém kraji lze za sociálně vyloučenou lokalitu povaţovat rovnou celou obec). (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012) Sociálně vyloučené lokality bývají často označovány jako ghetta, pouţívání tohoto pojmu je však poněkud nevhodné především pro jeho negativní zabarvení. 1.1.4 Liberecký kraj Liberecký kraj je nejseverněji poloţeným samosprávním celkem České republiky. S rozlohou 3 163 km 2 je druhým nejmenším krajem ČR (po Hlavním městě Praze). Kraj měl k 31. 12. 2013 438 609 obyvatel, coţ byl přesně stejný počet jako ve 3. čtvrtletí roku 2013. (Aktuální informace: ČSÚ v Liberci, 2013)
1
Také počtem obyvatel
se Liberecký kraj také řadí mezi nejmenší kraje republiky – i zde je druhým nejmenším, tentokrát po Karlovarském kraji.
1
Pozn.: Při kontrole dat dne 28. 4 2014 stále nebyla na webových stránkách Českého statistického úřadu zveřejněna data pro první čtvrtletí roku 2014.
22
Kraj je tvořen 4 okresy – Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Česká Lípa. Největším městem je Liberec a nejhustěji osídleným okresem je Jablonec nad Nisou. Okresy jsou dále členěny na 10 obcí s rozšířenou působností (v závorce zkratka okresu): Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily, Česká Lípa, Frýdlant (Lbc), Tanvald (Jbc), Ţelezný Brod (Jbc), Jilemnice (S), Turnov (S) a Nový Bor (ČL). Průměrný věk v kraji byl k 31. 12. 2012 40,9 let a má o něco málo mladší věkovou strukturu neţ je ve zbytku republiky (podíl osob mladších 15 let je v kraji 15,3%, zatímco v České republice se jedná o 14,7%, a podíl osob starších 65 let je zde 15,4% proti 16,2% v celé ČR). (Věkové sloţení obyvatelstva: ČSÚ v Liberci, 2012) Pokud jde o vzdělanostní strukturu v kraji, tak nejčastějším nejvyšším dosaţeným vzděláním v kraji bylo v roce 2011 v době posledního Sčítání osob, domů a bytů středoškolské bez maturity (přibliţně 35,9% obyvatel), úplně bez vzdělání bylo 0,5% obyvatel kraje. (Vzdělanostní struktura Libereckého kraje, 2011) Hejtmanem
Libereckého
kraje
je
Martin
Půta,
v krajském
zastupitelstvu je celkem 45 zastupitelů a v krajské radě je 9 radních. Vzdělávací politika Libereckého kraje Programové prohlášení krajské koalice v oblasti vzdělávání se zaměřuje především na optimalizaci sítě středních škol, na podporu dopravní dostupnosti neatraktivních lokalit, ve kterých se nacházejí především střední školy, a na podporu přijímání na SŠ a víceletá gymnázia na základě výsledků testování ţáků z 5. a 9. tříd. (Programové prohlášení Rady Libereckého kraje, 2012) Podpora principu rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání není v tomto dokumentu nijak zahrnuta.
23
Vzdělávací politika Libereckého kraje je kromě nejaktuálnějšího Programového
prohlášení
Rady
kraje
utvářena
strategickými
dokumenty a hodnocena výročními zprávami. Stále za platný je na webu Libereckého kraje vydáván Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje z roku 2008, ačkoli byl jiţ v březnu 2012 schválen Dlouhodobý záměr nový (Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje, 2008) Nový Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy reaguje na některé výsledky a návrhy původního Dlouhodobého záměru a působí o něco komplexněji a propracovaněji. V některých případech jsou uváděny i indikátory a konkrétní měřitelné cíle, které si kraj v oblasti vzdělávání předsevzal. Jediné, co se mi zdá být poněkud nejasné, je termínovanost těchto předsevzetí. (Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje, 2012) Lze předpokládat, ţe je tento Dlouhodobý záměr platný aţ do roku 2016, ale nikde to není explicitně zmíněno. Velká část dokumentu je věnována jednotlivým oblastem a úrovním vzdělávacího systému (samozřejmě mimo vysoké školy, které kraj nespravuje) a jeho rozvoji v těchto segmentech. Zde jsou u kaţdého segmentu stanoveny určité cíle a aktivity k jejich plnění. Sociální vyloučení v Libereckém kraji Sociální vyloučení v Libereckém kraji je podrobně popsáno v Analýze sociálně vyloučených lokalit a dostupnosti sociálních sluţeb prevence v těchto lokalitách v Libereckém kraji, přičemţ je zde definováno 22 obcí, v nichţ lze nalézt sociálně vyloučené lokality. (SocioFactor s.r.o.) Podle Analýzy je valná většina osob ze sociálně vyloučených lokalit rómské národnosti, přičemţ osoby jiných národností se zde sice také vyskytují, ale velice minimálně.
24
Na následující mapě jsou zaznamenány obce Libereckého kraje, v nichţ se nachází sociálně vyloučené lokality.
Obrázek 1: Mapa sociálně vyloučených lokalit v LK Zdroj: Analýza sociálně vyloučených lokalit a dostupnosti sociálních sluţeb prevence v těchto lokalitách v Libereckém kraji
1.2 Kontext současné situace 1.2.1 Dosavadní empirická zjištění V současné době nedochází a ani v nejbliţší minulosti nedošlo v Libereckém kraji k významnějším pokusům o zmapování situace v sociálně vyloučených lokalitách se zaměřením především na segment vzdělávání. Jedinou výjimkou (a to přímo celorepublikovou) byly snahy Kanceláře Veřejného ochránce práv v roce 2013 sčítat rómské ţáky na
25
základních školách – coţ se samo o sobě setkalo s kritikou učitelů, kteří měli sčítání provádět, neboť metodika sčítání podle nich nabízela pouze velice sporné instrukce k tomu, jak jednotlivé ţáky označovat za Rómy, coţ mohlo vést k neprůkazným výsledkům. Ačkoli se však mohlo toto šetření zdát problematické, jeho výsledky by mohly ukázat, nakolik dochází k diskriminaci rómských ţáků při zařazování do jednotlivých typů základních škol. To by následně mělo jistou vypovídající hodnotu, protoţe převáţná většina obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách náleţí k romskému etniku, jak také ukazuje výzkum v sociálně vyloučených lokalitách Libereckého kraje, který je uveden v Analýze sociálně vyloučených lokalit a dostupnosti sociálních sluţeb prevence v těchto lokalitách v Libereckém kraji. Posledním velkým šetřením přímo na území Libereckého kraje byla Analýza romských komunit Libereckého kraje provedená a publikovaná však jiţ v roce 2007. (Holek, 2007) Právě tato Analýza romských komunit LK přišla s průzkumem nejvyššího dosaţeného vzdělání dospělých Rómů, který však byl proveden na základě zjišťování znalostí pracovníků obcí s rozšířenou působností v kraji, nikoli samotných Rómů. Tento průzkum zjistil, ţe z celkového počtu 3812 dospělých Rómů v Libereckém kraji nemá dokončené základní vzdělání celých 66,6% osob, tedy přesně 2539 z nich, základní vzdělání má 928 osob, coţ je 24,3%, vyučeno je 7,8% (298 osob) a středoškolské a vyšší odborné vzdělání má pouhých 42 osob, tedy 1,1% a vysokoškolské vzdělání má jen 5 osob tj. 0,1%. (Holek, 2007) Tento průzkum představuje poněkud děsivou situaci, v níţ plné dvě třetiny osob, které se buď povaţují za Romy, ţijí „romským způsobem ţivota“ nebo je za Romy povaţuje okolí (tyto definice chápaného „romství“ vyplývají z popisu metodiky analýzy) nedokončilo
26
ani základní stupeň vzdělání. Tento průzkum však je pouhým odhadem reálné situace a nezahrnuje asimilované Romy. Tabulka 1 Vzdělanostní struktura dospělých Romů, r. 2007
Zdroj: Analýza romských komunit Libereckého kraje (Holek, 2007)
Analýza také uvádí, ţe se lze domnívat, ţe romští ţáci získávají postupně v průměru vyšší vzdělání neţ generace jejich rodičů a prarodičů, ale opět se jedná o pouhý odhad, který není podepřen ţádným empirickým výzkumem. 1.2.2 Situace v chápání Krajského úřadu Libereckého kraje a nestátních neziskových organizací Vzhledem k nedostatečné nabídce programů, které by se cíleně zaměřovaly na podporu zrovnoprávňování v přístupu ke vzdělávání, jsem se rozhodla analyzovat především strategické dokumenty Libereckého kraje, neboť pouze ty se zmiňují o potřebě vytváření rovnějších příleţitostí pro přístup ke vzdělávání. Jednotlivá (okresní) města kraje strategie podpory inkluze a rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání jednoduše nevytvářejí a na podporu této oblasti se nezaměřují ani ve svých komunitních plánech, které se sice mají zaměřovat především na sociální sluţby ve městech, ne cíleně na vzdělávání, ale právě podpora vstupu do vzdělávání můţe být
27
poskytována právě prostřednictvím jiţ etablovaných poskytovatelů sociálních sluţeb ve specifických programech. Z NNO se budu věnovat pouze programům na podporu vzdělávání organizace Člověk v tísni, o.p.s. a to pouze informativně, neboť se mi nepovedlo získat přesnější data ke všem probíhajícím projektům, další organizace své výsledky a činnosti nijak neprezentují a ani nereagovaly na mé ţádosti o spolupráci. Přístup krajského úřadu Libereckého kraje k podpoře rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání Podpora rovných příleţitostí ke vzdělávání je jednou ze tří hlavních priorit hlavního strategického dokumentu Libereckého kraje v oblasti vzdělávací politiky – Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2012. (Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje, 2012) Liberecký kraj se v této souvislosti zaměřuje pouze na podporu rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání u osob se specifickými vzdělávacími potřebami, kam lze zařadit ţáky jak se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním, ale také se znevýhodněním sociálním. (Speciální vzdělávací potřeby) Dlouhodobý záměr vzdělávání (Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje, 2012) si klade následující cíle: -
úprava sítě péče o ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami a sítě poradenského systému tak, aby odpovídala aktuálním potřebám péče o ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami na území Libereckého kraje a moţnostem veřejných prostředků
-
zlepšení kvality a efektivity vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci finančních limitů veřejných prostředků
28
První cíl chce tedy zlepšit síť sluţeb, které by byly poskytovány výlučně ţákům se specifickými potřebami, ale kromě poradenské sítě zde nejsou sluţby nijak upřesněny a proto je jen velice obtíţné si pod tím představit nějaká konkrétní opatření a sluţby – formulace je příliš vágní a lze si ji vyloţit různě, podle mého názoru v krajním případě i tak, ţe můţe dojít i k vyšší míře podpory ZŠ speciálních a praktických. Činnost zmíněných poradenských sluţeb zde také není nijak specifikována, coţ podle mě představuje výraznou chybu, neboť toto nemusí představovat nic jiného, neţ dosavadní činnost pedagogicko-psychologických poraden, které v současné době nijak výrazněji nepřispívají k podpoře lepšího začleňování ţáků se specifickými vzdělávacími potřebami do běţných typů škol. Fakt, ţe v obou cílech je zdůrazňována podpora ţáků se specifickými vzdělávacími potřebami pouze do té míry, do jaké to umoţní podpora veřejných finančních prostředků, nemusí nutně svědčit o tom, ţe jde o pravověrnou prioritu vzdělávací politiky Libereckého kraje, se kterou budou experti reálně pracovat a uvádět ji v praxi, ale pouze o prioritu deklarovanou. Pokud jde o realizaci opatření na podporu zvyšování rovnosti v přístupu ke vzdělávání, tak v současné době neprobíhají v Libereckém kraji zvýšené snahy o jejich zavádění v praxi. Krajský úřad v tomto dokumentu nezdůrazňuje zvláštní postavení Romů ani ţáků ze sociálně vyloučených lokalit tak, jako v jiných dokumentech kraje. Realizace programů NNO na podporu zvyšování rovnosti přístupu ke vzdělávání v Libereckém kraji – Člověk v tísni, o.p.s. Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni a její pobočka v Libereckém kraji jsou zřejmě nejúspěšnějšími poskytovateli podpory sociálně
29
znevýhodněným účastníkům ve vzdělávání, aby mohlo docházet ke zvyšování rovnosti v přístupu ke vzdělávání a to jak na úrovni základních, tak i středních škol. (Liberec - programy: Člověk v tísni) Pro předškolní děti ze sociálně znevýhodněného prostředí a pro usnadnění jejich vstupu jak do běţných mateřských, tak i základních škol je určen program Nízkoprahového klubu pro předškolní děti. Jeho smysl vychází z potřeby dané tím, ţe děti ze sociálně vyloučených lokalit velice často nenavštěvují mateřské školy, a proto nejsou zvyklé na pobyt mimo rodinu ve chvíli, kdy přecházejí na základní školy, coţ můţe vést i ke vzniku problému ţáka v novém prostředí, protoţe se jednoduše neumí přizpůsobit. To v dnešní době často vede k přeřazení ţáků z běţných základních škol na základní školy speciální nebo i praktické a tím můţe docházet k prohlubování stigmatizace a sociálního vyloučení dítěte i celé rodiny. Nízkoprahový klub pro předškolní děti je lokalizován do Liberce a do Ralska a je v provozu od roku 2010. Dalším programem, tentokrát určeným pro celé rodiny s dětmi je program Podpora vzdělávání v rodinách. Tento program slouţí ţákům základních škol a jejich rodinám, aby pomohl vyrovnávat moţná školní selhání ţáků, která jsou zapříčiněna nepodnětným prostředím v rodině. Projekt spočívá v tom, ţe do rodin přicházejí dobrovolníci (nejčastěji z řad studentů), kteří pomáhají s doučováním ţáků, přičemţ nejvíce ţádoucím by bylo také zapojení rodičů či jiných rodinných příslušníků. Doučování probíhá zpravidla 2 hodiny týdně přímo v rodině. Projekt je v Libereckém kraji realizován od roku 2006 a to v Liberci, České Lípě a Ralsku. Nejedná se o program určený ryze pro Liberecký kraj, doučování probíhá prakticky ve všech krajích a městech, kde sídlí Člověk v tísni, o.p.s.
30
Programem zabývajícím se podporou při přechodu ze základních na střední školy a ze středních škol do profesního ţivota je program Kariérového a profesního poradenství. To s klienty pracuje jak individuálně, tak i formou workshopů určených školním třídám, případně formou online kurzu Šikmá plocha. Tento projekt je realizován v Liberci, Novém Boru a České Lípě, ale workshopy mohou probíhat po domluvě i jinde a nemusí být určeny pouze pro sociálně znevýhodněné ţáky a studenty. Za hlavní přínos programu Člověka v tísni povaţuji fakt, ţe fungují napříč celou republikou a proto lze předpokládat, ţe jsou metodologicky lépe zvládnuté, coţ můţe zvyšovat jejich účinnost. V případě Libereckého kraje povaţuji za vhodné, ţe nejsou aktivity namířeny pouze do jedné lokality, ale současně musím konstatovat, ţe i kdyţ je oblast Českolipska určitě nejpotřebnější a nejproblematičtější, pokud jde o sociálně znevýhodněné skupiny obyvatel, tak by bylo více neţ vhodné tyto programy rozšířit minimálně do oblasti Frýdlantska a Tanvaldska, které také patří k lokalitám Libereckého kraje s největším ohroţením obyvatel sociální vyloučením. (SocioFactor, s.r.o., 2013)
31
2 Metodologie řešení 2.1 Pojmenování problému V současné době dochází ke stále častější kritice českého školství, která směřuje na fakt, ţe školský systém v České republice nepodporuje rovné příleţitosti v přístupu ke vzdělávání. (Habart, 2014) Jako hlavní a snad i řešitelný problém vidím fakt, ţe podmínky nastavené vzdělávací politikou Libereckého kraje nepodporují rovné příleţitosti v přístupu ke vzdělání. Cest z této problematiky lze několik najít, ale nejprve si jako společnost musíme uvědomit, v čem všem je tzv. „jádro pudla“, jímţ se musíme zabývat do hloubky a ve všech souvislostech. Dle mého jsou hlavními příčinami, proč se stále nedaří úspěšně bojovat s nerovnostmi v přístupu ke vzdělávání (a to jak v Libereckém kraji, jímţ se zabývám, ale také celkově v České republice), tyto problémy či nedostatky: nedostatečný
prostor
v
odpovídajících
strategických
dokumentech, který je problematice věnován – neexistuje ţádný specifický strategický dokument Libereckého kraje, který by kladl eminentní důraz na zvyšování rovnosti přístupu ke vzdělávání mezi jednotlivými skupinami obyvatel či ţáků; ve stávajících dokumentech jsou stanovovány pouze obecné cíle, jichţ by bylo ţádoucí dosáhnout s deklarací stejně obecných cest k dosaţení těchto cílů nestanovování termínů, v nichţ má dojít k naplnění určitých dílčích
i
hlavních
strategických
cílů
–
v dokumentech
Libereckého kraje není jasně stanovována souslednost a časová splnitelnost jednotlivých cílů
32
nedostatečná a nejednotná specifikace cílových/problematických skupin – v celé řadě dokumentů a analýz se operuje s různými cílovými skupinami, kterých se týkají nerovné příleţitosti v přístupu ke vzdělávání: sociálně znevýhodnění, Romové, ţáci se specifickými vzdělávacími potřebami a další. Přitom kaţdá skupina je natolik specifická a vyţaduje odlišný přístup k věci, ţe nelze aplikovat na všechny cílové skupiny stejné cíle, metody ani časové rámce. Např. Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje 2012 se zaměřuje pouze na „ţáky se specifickými vzdělávacími potřebami“, ale jiţ naprosto opomíjí ţáky ze sociálně znevýhodněných lokalit (a to jak romské tak i „neromské“) a uţ vůbec se nevěnuje jedincům, kteří vstupují/by mohli vstupovat do systému dalšího vzdělávání a být tak součástí konceptu celoţivotního učení. pouze omezená spolupráce mezi územní samosprávou a nestátními neziskovými organizacemi – v současné době je spolupráce mezi prvky územní samosprávy a nestátními neziskovými organizacemi omezena pouze na vztahy v podstatě finanční – kraj i jednotlivá okresní města leckdy vyhlašují grantové výzvy, z nichţ lze čerpat finanční prostředky na podporu zvyšování rovnosti v přístupu ke vzdělávání, případně jednotlivá města (z vlastní zkušenosti hovořím především o Statutárním městu Liberec) podporují NNO formou poskytování prostor pro jejich činnost za nekomerční (ale ne vţdy jen symbolické) nájemné. Za velký nedostatek povaţuji fakt, ţe na ţádné z úrovní (ani krajské ani na úrovni jednotlivých měst) nedochází ke spolupráci při vytváření koncepcí rozvoje v dané oblasti, protoţe si myslím, ţe obě zúčastněné strany se mohou vzájemně velmi obohatit v přístupu k jakémukoli problému, tedy i ke zvyšování
33
rovnosti v přístupu ke vzdělávání – NNO často disponují značnou důvěrou (kterékoli) cílové skupiny, která se však můţe stavět poněkud skepticky, naopak celky územní samosprávy mohou disponovat jak finančními prostředky, prostory, větší stabilitou (odvíjející se především od zmíněných finančních prostředků)
34
3 Aplikační část Domnívám se, ţe klíčovou podmínkou úspěchu jakýchkoli řešení je spolupráce různých subjektů napříč Libereckým krajem, který je sice jedním z nejmenších krajů, ale také je velice různorodý svým prostředím a všechny čtyři okresy se od sebe navzájem velmi liší. Proto je potřeba koordinace činnosti subjektů, které jiţ v oblasti působí a znají specifika jednotlivých okresů či dokonce obcí s rozšířenou působností. Tato koordinace by podle mého názoru měla probíhat na úrovni kraje, ideálně v případě zaštítění programů Libereckým krajem jako etablovanou institucí. Širší spolupráce je dle mého názoru vhodná především proto, ţe jednak dochází k vyuţívání různých přístupů k práci s cílovými skupinami, moţnost širšího uplatnění ověřených a funkčních řešení apod. Podpora
v dané
problematice
by
také
měla
probíhat
na
co
nejrozmanitějších úrovních (od mateřských škol příp. přípravných tříd aţ pro podporu na středních školách) a zapojovat větší mnoţství aktérů. 3.1 Vlastní návrhy řešení Dva hlavní směry, v nichţ navrhuji řešení tak jsou následující2: -
Hloubkové a systematické rozpracování problematiky rovných příleţitostí v přístupu ke vzdělávání v Dlouhodobém záměru vzdělávací soustavy Libereckého kraje pro roky 2016-2020. Vše se
zaměřením
na
jednotlivé
cílové
skupiny
(zdravotně
znevýhodnění, osoby ze sociálně vyloučených lokalit (+ Romové), ţáci se (skutečně diagnostikovanými) specifickými vzdělávacími potřebami, osoby účastnící se dalšího vzdělávání z výše
uvedených
cílových
skupin),
s provázaným
a
termínovaným stromem cílů. 2
V následujících kapitolách se podrobně věnuji rozpracování návrhů pouze pro cílovou skupinu Osoby ze sociálně vyloučených lokalit/Romové a to s ohledem na teoretická východiska nastavená v úvodu práce.
35
-
Vytvoření
komplexního
a
propojeného
systému
podpory
jednotlivým cílovým skupinám napříč Libereckým krajem ve spolupráci s NNO 3.1.1 Hlubší rozpracování strategických dokumentů Jak jsem jiţ zmínila výše, podstatou této části je to, aby kaţdá z cílových/rizikových skupin měla svou oporu ve strategických dokumentech kraje a hlavně aby byly poţadavky kladené na plnění cílů termínované – tím pádem by bylo lépe kontrolovatelné jejich plnění, příp. míra jejich plnění. Navrhované cíle Dlouhodobého plánu rozvoje pro cílovou skupinu Osoby ze sociálně vyloučených lokalit/Romové: Obecné cíle: -
zvyšování rovnosti v přístupu k příleţitostem ve vzdělávání pro všechny stupně vzdělávacího systému pro ţáky ze sociálně vyloučených lokalit
-
zvyšování počtu ţáků ze sociálně vyloučených lokalit na běţných základních i středních školách
Specifické cíle: -
kaţdoroční nárust počtu dětí ze sociálně vyloučených lokalit přijatých do běţných základních škol alespoň o 10% proti uplynulému roku
-
kaţdoroční pokles počtu dětí ze sociálně vyloučených lokalit přesunutých z běţných základních škol do základních škol speciálních alespoň o 10% proti předchozímu roku
-
zvýšení počtu přípravných tříd a míst v nich pro děti ze sociálně vyloučených lokalit při běţných základních školách meziročně
36
alespoň o 25% (nebo podle demografické situace, aby vývoj odpovídal potřebě)3 -
v horizontu 10 let (tedy dalších strategických období) zvýšení počtu absolventů běţných základních škol z řad dětí ze sociálně vyloučených lokalit alespoň o 10% proti stávající situaci
Hlavními opatřeními pro naplňování cílů bude jednak zmíněné rozšiřování počtu míst v přípravných třídách při ZŠ, zvyšování počtu poradců a asistentů pedagogů na školách, prohlubování multikulturních programů ve školách a jejich přesah i do rodin ţáků, a další. 3.1.2 Vznik spolupráce mezi krajským úřadem Libereckého kraje a nestátními neziskovými organizacemi působícími v LK Za velice podstatné pro rozvoj stále rovnějších šancí v přístupu ke vzdělávání povaţuji spolupráci hlavních aktérů, kteří se danou problematikou zabývají na celokrajské úrovni. V tomto návrhu řešení předpokládám vznik krajské pracovní skupiny, která bude sloţena jak z expertů z krajského úřadu a obecních zastupitelstev (především z okresních měst), ale také zástupců nestátních neziskových organizací, které se chtějí podílet na rozvíjení vzdělávacích příleţitostí v kraji. Výstupy pracovní skupiny budou následující projekty: -
krajská podpora vzniku mateřských nízkoprahových center
-
krajská podpora vzniku poradenských a podpůrných center
-
systém školení na podporu pedagogických pracovníků v případě zavedení rychlejší inkluze ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běţných základních a středních škol
3
Analýza romských lokalit Libereckého kraje poukazuje na fakt, ţe přípravné třídy při běţných základních školách měly v minulosti vyšší úspěšnost přijetí dětí do běţných ZŠ neţ v případě přípravných tříd fungujících při ZŠ speciálních (resp. dříve zvláštních).
37
Projekt
Pojďme
spolu
do
školy!
aneb
Podpora
vzniku
nízkoprahových center pro předškolní děti na centrální úrovni Libereckého kraje V rámci tohoto projektu by mělo dojít ke vzniku vyššího počtu nízkoprahových center určených dětem v předškolním věku, ve kterých by děti ze sociálně vyloučených lokalit mohly (z počátku bezplatně) získávat zkušenosti z jiného neţ rodinného kolektivu, coţ by je mělo připravit na snadnější přechod do první třídy základních škol případně do běţných mateřských škol. V časovém horizontu 3 let by mělo dojít ke vzniku, vybudování a ustálení provozu nízkoprahových center pro předškoláky v okresních městech Libereckého kraje, tedy v Liberci, Jablonci nad Nisou, Semilech a České Lípě. Do 3-5 let by mělo dojít k vytvoření nízkoprahových center pro předškolní děti i v dalších obcích s rozšířenou působností v Libereckém kraji (Frýdlant, Tanvald, Ţelezný Brod, Jilemnice, Turnov a Nový Bor). Projekt by byl zastřešen Libereckým krajem jako garantem, který by zajišťoval jakousi důvěryhodnost a ucelenost takto velkého projektu. Na projektu by se podílela nově vzniklá krajská pracovní skupina, tedy zástupci kraje, měst a také nestátních neziskové organizace, jako jsou Člověk v tísni, o.p.s., Diecézní charita, a další, menší partneři, kteří mají zkušenosti z jednotlivých oblastí kraje s prací v tamějším prostředí, které se i na tak malé ploše Libereckého kraje velice odlišuje. Současně mají tito aktéři jiţ v oblastech vybudované vztahy zaloţené na důvěře s potenciálními klienty, coţ by usnadnilo počáteční zavádění nových programů. Jako přidanou hodnotu projektu lze vidět také fakt, ţe v případě nenaplnění kapacity nízkoprahových center by mohlo dojít k jejich
38
vyuţívání i rodiči a dětmi z „běţné“ populace, coţ by pomohlo alespoň k dočasnému vyřešení nedostatku míst v mateřských školkách v kraji. V tomto případě by zřejmě mohlo dojít k nedůvěře ze strany běţné populace, coţ by mohly pro začátek projektu vyřešit ukázky práce v centru, případně zavedení multikulturních programů, které by pomáhaly sbliţovat odlišné a dnes jiţ velice odcizené kultury atp. Financování projektu by bylo zajištěno v prvních letech fungování projektu prostřednictvím Evropských strukturálních fondů, konkrétně Operačním programem Výzkum, vývoj a vzdělávání, prioritní osa č. 3: Rovný přístup ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání. Takto získané finanční prostředky by byly vyuţity pro úpravu a rekonstrukci případně odkup prostor určených pro nízkoprahová centra pro předškolní děti, na nákup vybavení, pokrytí nákladů na provoz prostor nízkoprahového centra po dobu trvání projektu (případný pronájem, energie, pojištění), pokrytí nákladů na mzdy zaměstnanců apod. V první fázi by projekt zaměstnával manaţera projektu, asistenta projektu a 8 sociálních pracovníků (2 na kaţdé z prvních 4 center). V další fázi projektu by přibylo dalších 12 sociálních pracovníků do 6 nových nízkoprahů a dále 4 koordinátoři projektu, z nichţ kaţdý by měl na starosti nízkoprahová centra pro předškolní děti v určeném okresu. Příklad harmonogramu projektu: -
rok 2014: o květen – červenec: vytipování, příprava a rekonstrukce prostor 4 nízkoprahových center o srpen: zahájení zkušebního provozu center o září: zahájení provozu center
39
o v průběhu podzimu konkrétní zájmové a neobvyklé aktivity pro děti, jejich rodiče a případně i pro širší veřejnost
jako
je:
vánoční
besídka,
multikulturní
představení apod. -
rok 2015 o od ledna do června běţný provoz center o leden: zápisy nejstarších dětí z nízkoprahového centra do běţných základních škol o červen: výroční konference ke zhodnocení prvního roku činnosti centra o červenec/srpen: letní tábor pro děti z nízkoprahových center pro předškolní děti o září – prosinec: běţný provoz centra
-
rok 2016 o leden: zápisy na ZŠ o do června běţný provoz center o v červnu vydání výroční zprávy o činnosti center o od května práce na otvírání dalších nízkoprahových center pro předškolní děti v obcích s rozšířenou působností o srpen/září slavnostní otevření 6 nových nízkoprahových center pro děti předškolního věku
-
dále aţ do roku 2018/2020 provoz center v rámci projektu financovaném ESF
Moţnosti trvalé udrţitelnosti po skončení projektu: financování z prostředků kraje, dotací z jiných projektů, financování prostřednictvím sponzorských darů, částečné zpoplatnění provozu nízkoprahových center. Hlavní partneři projektu: Krajský úřad Libereckého kraje, vybrané NNO
40
Projekt Pomůţeme Ti! aneb Vznik poradenských a podpůrných center pro ţáky základních škol a studenty středních škol ze sociálně vyloučených lokalit Tento projekt podpoří vznik center, která budou poskytovat bezplatné kariérové a profesní poradenství ţákům II. stupně základních škol a studentům středních škol ze sociálně vyloučených lokalit. Tato centra budou ţákům a studentům individuálně pomáhat během kariérních a studijních změn a to jak při výběru střední školy a přechodu na ni, ale také při přechodu ze střední školy buď na další stupeň vzdělávací soustavy, nebo do profesního ţivota. Součástí těchto center budou také tzv.
podpůrná
centra,
která
budou
poskytovat
podporu
při
neuspokojivých studijních výsledcích a budou sdruţovat dobrovolníky, kteří budou ochotni a schopni doučovat zájemce z řad ţáků a studentů ze sociálně vyloučených lokalit, případně jim pomůţe s přípravou na přijímací zkoušky na SŠ, VOŠ nebo VŠ. Poradenská centra by byla zřízena ve všech okresních městech Libereckého kraje – Liberci, Jablonci nad Nisou, Semilech a České Lípě. Projekt by byl stejně jako předešlý projekt financován z Evropských strukturálních fondů, a to prostřednictvím Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, prioritní osa č. 3: Rovný přístup ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání za případné spoluúčasti Libereckého kraje a okresních měst. Finanční prostředky by pokryly přípravu a případnou rekonstrukci prostor pro zřízení poradenských center, vybavení prostor, náklady na provoz prostor, jako je nájemné, energie či pojištění, a mzdové náklady zaměstnanců. Projekt by zaměstnával 10 osob - 1 manaţera projektu, 1 asistenta projektu, 8 sociálních pracovníků/poradců a dále by byl podpořen celou
41
sítí dobrovolníků z řad studentů (především z Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci – za podporu projektu by jim byla nabídnuto potvrzení povinné pedagogické praxe). Projekt by byl plánován na 3 roky (resp. 36 měsíců), po uplynutí této doby by jeho financování přešlo na Liberecký kraj a obce. Partnery projektu by byl Liberecký kraj, magistráty měst Liberec a Jablonec nad Nisou, městské úřady Semily a Česká Lípa a vybrané NNO, příp. i vybrané základní a střední školy. Systém školení na podporu pedagogických pracovníků v případě zavedení inkluze ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běţných základních a středních škol Tento projekt nebo spíš nástroj neslouţí k přímé podpoře účastníků vzdělávání,
ale
naopak
pedagogů,
kteří
pravděpodobně
budou
v budoucnu muset čelit výrazným změnám ve školství v důsledku plánovaného zavádění inkluze ve vzdělávání. Bude nutné připravit jak speciální pedagogy, kteří přicházejí o své obvyklé prostředí spíše menších tříd a mohou být přesunuti na běţné základní školy, kde fungují jiná pravidla. Dále bude nutné připravit pedagogy na běţných základních školách na změnu poměrů a klimatu ve třídách a na práci s větším počtem ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tím, ţe by došlo k včasné přípravě pedagogických pracovníků (tedy nejen učitelů, ale i vychovatelů, ředitelů atp.) by byl proces inkluze výrazně usnadněn i pro samotné ţáky z obou typů ZŠ. Projekt by se skládal z několika sérií školení, která by pedagogické pracovníky připravila na potenciální profesní změnu. Tento projekt by nebyl financován z prostředků ESF, ale spíše z prostředků Libereckého kraje, MŠMT a samotných škol.
42
Podílet se na něm bude Krajský úřad Libereckého kraje, krajská příspěvková organizace Centrum vzdělanosti Libereckého kraje, p.o. a krajské pracoviště Národního institutu pro další vzdělávání Liberec.
3.2 Diskuse předpokládaných výsledků plánovaných opatření Hlavním přínosem a výsledkem prvního návrhu na řešení – podrobnější rozpracování strategických dokumentů – bude větší závaznost a hlavně měřitelnost dosahování stanovených cílů. Pokud jde o závaznost, tak samozřejmě nebude její nedodrţení nijak stíhatelné, ale bude tak poskytnut přehled o tom, zda jsou nastavená řešení adekvátní a odpovídají nastaveným cílům. Pokud jde o nákladnost tohoto řešení, detailnější rozpracování Dlouhodobého záměru bude zcela jistě časově více náročné, pravděpodobně i z hlediska personálního obsáhnutí nastavených změn, coţ s sebou můţe nést také zvýšenou finanční nákladnost, avšak věřím, ţe vše bude vyváţeno zvyšující se kvalitou poskytovaného vzdělání v kraji, coţ v důsledku můţe přinést také zvyšující se ekonomickou stabilitu a rozvoj kraje. V případě vzniku pracovní skupiny a jejích projektů, lze očekávat zpřehlednění stávajícího systému a také snadnější udrţování jeho kvality a standardů. Projekt je značně finančně nákladný, ale počáteční investice a první roky fungování bude moţné financovat prostřednictvím Evropských sociálních fondů. Zvýšená je také nákladnost na lidské zdroje. Očekávám, ţe program přinese neustálé zvyšování zastoupení dětí ze sociálně znevýhodněných rodin na běţných typech základních a středních škol, dojde ke stále vyššímu zastoupení inkluzivního vzdělávání v Libereckém kraji.
43
Závěr Při psaní této diplomové práce jsem musela nečekaně čelit komplikacím se získáváním rozhovorů pro část kvalitativního výzkumu. Proto jsem nakonec přistoupila k teoreticko-aplikačnímu pojetí práce. Toto pojetí vedlo k tomu, ţe jsem v první části první kapitoly tak jako tak definovala klíčové koncepty, které povaţuji za podstatné při vytváření práce na toto téma (vzdělávací politika, sociální znevýhodnění, apod.) a Významnou část této kapitoly jsem věnovala současným pojetím chápání problematiky rovného přístupu ke vzdělávání v Libereckém kraji a to jak z pohledu krajského úřadu Libereckého kraje, tak i nestátní neziskové organizace, která se věnuje práci a vzdělávání v sociálně vyloučených lokalitách. Druhou kapitolu jsem věnovala pojmenování mnou vybraného řešitelného problému, který povaţuji v dané problematice za stěţení, a několik s ním souvisejících nedostatků, které shledávám v současném nastavení systému. V závěrečné kapitole jsem se věnovala moţným inovacím, které by měly vést ke zlepšení situace v dané problematice – jednak prohloubení a zpřesnění strategických dokumentů vzdělávací politiky Libereckého kraje a také vytvoření nové krajské rady, která se skládá z expertů z krajského úřadu, obecních úřadů i NNO. Tato komise připravuje následující moţné projekty, které by měly v celém kraji zpřehlednit a sjednotit poskytované sluţby v oblasti vzdělávání a poradenství. Těmi projekty jsou: -
Projekt Pojďme spolu do školy! aneb Podpora vzniku nízkoprahových center pro předškolní děti na centrální úrovni Libereckého kraje
44
-
Projekt Pomůţeme Ti! aneb Vznik poradenských a podpůrných center pro ţáky základních škol a studenty středních škol ze sociálně vyloučených lokalit
-
Systém školení na podporu pedagogických pracovníků v případě zavedení inkluze ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běţných základních a středních škol
V úplném závěru jsem se pokusila zhodnotit moţné dopady nově navrhovaných řešení na stávající situaci a to jak s pohledu změny situace v rovnějším přístupu osob ze sociálně vyloučených lokalit ke vzdělávání, ale také v náročnosti těchto řešení na lidské a finanční zdroje.
45
Bibliografie Aktuální informace: ČSÚ v Liberci. (31. prosinec 2013). Získáno 30. březen
2014,
z
Český
statistický
úřad:
http://www.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/home Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje. (31. březen 2008). Získáno 28. březen 2014, z Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje: http://www.krajlbc.cz/public/skolstvi/dlouhodoby_zamer_2008_7916720989.pdf Dlouhodobý záměr vzdělávání Libereckého kraje. (26. březen 2012). Získáno 1. Duben 2014, z Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje
vzdělávací
soustavy
Libereckého
kraje
2012:
http://www.edulk.cz/LinkClick.aspx?fileticket=MJlwVuf6Pk%3d&tabid=160&mid=756 Greger, D. (2006). Kurikulární politika. V A. Veselý, & J. Kalous, Teorie a nástroje vzdělávací politiky (stránky 119-129). Praha: Univerzita Karlova v Praze. Habart, T. (2014). Inkluzivní vzdělávání vidím jako jedinou cestu, jak neţít v segregované společnosti. Škola all inclusive, stránky 2427. Holek, J. (2007). Analýza romských komunit Libereckého kraje. Získáno 20.
červenec
2014,
z
http://www.kraj-
lbc.cz/public/social/analyza_romskych_komunit_lk_d29248adec. pdf Kalous, J. (2006). Legislativa ve školství. V A. Veselý, & J. Kalous, Teorie a nástroje vzdělávací politiky (stránky 107-117). Praha: Univerzita Karlova v Praze. Krebs, V. (1999). Sociální politika. Brno: Grada.
46
Krebs, V. (2007). Sociální politika (4. vyd.. vyd.). Praha: ASPI, a.s. Liberec - programy: Člověk v tísni. (nedatováno). Získáno 7. Duben 2014, z Člověk v tísni: http://www.clovekvtisni.cz/cs/socialniprace/pobocka/liberec/programy#socialne-aktivizacni-sluzby-prodeti-a-mladez-1 Listina základních práv a svobod. (16. Prosinec 1992). Získáno 20. Duben
2014,
z
Poslanecká
sněmovna
Parlamentu
ČR:
http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Ministerstvo práce a sociálních věcí. (květen 2012). Získáno 20. červenec 2014, z Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí pro oblast
sociálního
začleňování:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/13031/vize_SZ.pdf Návrh dlouhodobého záměru vzdělávání Libereckého kraje 2012-2016. (říjen 2011). Získáno 2. duben 2014, z Návrh dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje
2012-2016:
https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web &cd=2&ved=0CDkQFjAB&url=http%3A%2F%2Fregionalnirozvoj.krajlbc.cz%2FgetFile%2Fcase%3Ashow%2Fid%3A150358&ei=R89 eU2WCcXaOYKZgfAP&usg=AFQjCNGMAkMvlxwBZfQcvzB8H -BlWKCyQQ&sig2=3sLYoCgS1eEeSNaK6oEE8g&bv Programové prohlášení Rady Libereckého kraje. (2012). Získáno 3. duben
2014,
z
Liberecký
kraj:
http://liberecky-kraj.kraj-
lbc.cz/public/files/programove_prohlaseni_rady.pdf
47
Průcha, J. (2006). Pedagogický výzkum a evaluace. V A. Veselý, & J. Kalous, Teorie a nástroje vzdělávací politiky (stránky 159-168). Praha: Univerzita Karlova v Praze. Resolution of the Council and of the Ministers for Education. (3. červen 1985). Získáno 30. březen 2014, z Resolution of the Council and of the Ministers for Education, meeting within the Council, of 3 June 1985 containing an action programme on equal opportunities for
girls
and
boys
in
education:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:41985X05 07:EN:HTML Resolution of the Council and of the Ministers of Education. (9. únor 1976). Získáno 30. březen 2014, z Resolution of the Council and of the Ministers of Education, meeting within the Council, of 9 February 1976 comprising an action programme in the field of education:
http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:41976X02 19:EN:HTML Seznam doporučených indikátorů kvantitativního vývoje vzdělávací soustavy. (nedatováno). Získáno 2. Duben 2014, z Seznam doporučených indikátorů kvantitativního vývoje vzdělávací soustavy:
http://www.msmt.cz/dokumenty/seznam-
doporucenych-indikatoru-kvantitativniho-vyvoje-vzdelavacisoustavy-a-metod-jejich-vypoctu-uzivanych-v-dlouhodobemzameru-vzdelavani-a-rozvoje-vzdelavaci-soustavy-cr-adlouhodobych-zamerech-vzdelavani-a-rozvoje-vzdelavac SocioFactor s.r.o. (2013). Analýza sociálně vyloučených lokalit a dostupnosti sociálních služeb prevence v těchto lokalitách v
48
Libereckém kraji. Získáno 22. červen 2014, z http://odborsocialni.kraj-lbc.cz/getFile/case:show/id:206646 Speciální vzdělávací potřeby. (nedatováno). Získáno 3. Duben 2014, z Metodický
portál
RVP:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/S peci%C3%A1ln%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%A D_pot%C5%99eby Věkové složení obyvatelstva: ČSÚ v Liberci. (31. prosinec 2012). Získáno 30.
březen
2014,
z
Český
statistický
úřad:
http://www.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/vekove_slozeni_obyvatelstva _libereckeho_kraje Veselý, A. (2006). Vzdělávací politika jako vědní obor. V J. Kalous, & A. Veselý, Teorie a nástroje vzdělávací politiky (str. 8). Praha: Univerzita Karlova v Praze. Veselý, A., & Kalous, J. (2006). Přístupy k analýze a tvorbě vzdělávací politiky. V A. Veselý, & J. Kalous, Teorie a nástroje vzdělávací politiky (stránky 28-31). Praha: Univerzita Karlova v Praze. Vzdělanostní struktura Libereckého kraje. (26. březen 2011). Získáno 30. březen
2014,
z
Český
statistický
úřad:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/CD0048DE67/$File/ CZ051_ZVKR007.pdf Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách . (1. červenec 1998). Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. (30. březen 2006). Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. (30. březen 2006).
49
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. (24. Září 2004). Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících . (1. leden 2005).
50
Seznam tabulek Tabulka 1 Vzdělanostní struktura dospělých Romů, r. 2007 .................. 27
51
Seznam obrázků Obrázek 1: Mapa sociálně vyloučených lokalit v LK ............................. 25
52
