Analýza příjmů rozpočtu Jihomoravského kraje a vybraných obcí JMK

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Analýza příjmů rozpočtu Jihomoravského kraje a vybraných obcí JMK Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Řezáč, Ph.D.

Vypracovala: Pavlína Kordulová 2009

Abstrakt Kordulová, P.: Analýza příjmů rozpočtu Jihomoravského kraje a vybraných obcí JMK. Bakalářská práce. Brno, 2009 V bakalářské práci jsou analyzovány daňové příjmy územních samosprávných celků Jihomoravského kraje se zaměřením na jejich vývoj a problémy spojené s rozdělováním daňových příjmů mezi obce. V teoretické části jsou vymezeny pojmy související s územními samosprávnými celky a použitými statistickými metodami. V praktické části jsou nejdříve nastíněny legislativní změny související s rozdělováním daňových příjmů platných od roku 2008, dále je zde uvedena predikce hospodaření územních samosprávných celků provedená Ministerstvem financí. Blíže je zde zkoumán schválený rozpočet Jihomoravského kraje na rok 2009 a nechybí ani konkrétní pohled do rozpočtů vybraných obcí. Klíčová slova: územní samosprávné celky, rozpočet, daňové příjmy, Lorenzova křivka

Abstract Kordulová, P.: Analysis of incomes budget of The South Moravian Region and chosen municipalities of The South Moravian Region. Bachelor thesis. Brno, 2009. This bachelor thesis analyses tax revenues of Regional autonomous units of The South Moravian Region with a view to their development and problems connected with the distribution of tax revenues among municipalities. In the theoretical part of the work, concepts associated with Regional autonomous units and used statistical methods are specified. In the practical part of the work, at first, legislative changes related with distribution of the tax revenues effective from 2008 are outlined, then the prediction of the management of Regional autonomous units realized by Ministry of Finance are introduced here. The confirmed budget for 2009 of The South Moravian Region are studied more closely here and closer view on municipal budgets of chosen municipalities are offered. Keywords: Regional autonomous units, budget, tax revenue, Lorenz curve

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 20. května 2009 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Martinu Řezáčovi, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Obsah: 1 ÚVOD A CÍL..........................................................................................................7 2 TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE.............................................................................9 2.1 Územní samospráva .........................................................................................9 2.2 Obec.....................................................................................................................9 2.2.1 Druhy obcí .............................................................................................. 10 2.2.2 Správní obvod ......................................................................................... 10 2.3 Kraj ....................................................................................................................11 2.4 Rozpočtová soustava ......................................................................................11 2.4.1 Rozpočet ................................................................................................. 11 2.4.2 Rozpočtová soustava............................................................................... 11 2.4.3 Rozpočtová soustava v České republice................................................. 13 2.5 Rozpočty územní samosprávy......................................................................14 2.6 Rozpočtové zásady..........................................................................................15 2.7 Rozpočtový proces ..........................................................................................16 2.8 Lorenzova křivka ............................................................................................16 2.9 Giniho koeficient............................................................................................18 2.10 Regresní analýza .............................................................................................18 3 PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE.............................................................................20 3.1 Zákon o rozpočtovém určení daní ...............................................................20 3.1.1 Novela zákona o rozpočtové určení daní ................................................ 20 3.2 Predikce hospodaření obcí a krajů ..............................................................22 3.2.1 Struktura příjmů rozpočtů krajů a obcí ................................................... 23 3.2.2 Daňové příjmy ........................................................................................ 24 3.3 Charakteristika Jihomoravského kraje.......................................................25 3.4 Hospodaření Jihomoravského kraje ...........................................................26 3.4.1 Vývoj daňových příjmů JMK ................................................................. 26 3.4.2 Schválený rozpočet Jihomoravského kraje na rok 2009......................... 27 3.5 Hospodaření obcí Jihomoravského kraje...................................................29 3.5.1 Vývoj daňových příjmů obcí .................................................................. 29 3.5.2 Klíčové problémy ................................................................................... 31 3.5.2.1 Počet obyvatel..................................................................................... 31 3.5.2.2 Kritérium výměry katastrálních území obce....................................... 36 3.5.3 Analýza daňových příjmů vybraných obcí JMK .................................... 37 4 ZÁVĚR ..................................................................................................................41 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................43 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK................................................................45 7 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ................................................................46 8 PŘÍLOHY..............................................................................................................47

1 Úvod a cíl V České republice existuje dvoustupňový systém územní samosprávy. V Ústavě České republiky je zakotveno členění na základní a vyšší územní samosprávné celky. Základní územní samosprávné celky představují obce, vyšší územní samosprávné celky kraje. Každý územní samosprávný celek má své kompetence, do kterých mu jiný územní samosprávný celek nemůže zasahovat. V České republice funguje model tzv. smíšené veřejné správy, tzn. že obce a kraje vykonávají nejen svou samostatnou působnost, ale také státní správu v přenesené působnosti. Obecní samospráva byla obnovena v roce 1990 zákonem o obcích. K 1. 1. 2000 vzniklo v České republice 14 samosprávných krajů v souvislosti s reformou veřejné správy a její přibližování se evropským standardům. Každý územní samosprávný celek musí vypracovávat svůj roční rozpočet v návaznosti na svůj rozpočtový výhled a na základě údajů ze schváleného státního rozpočtu na příslušný rok. Sestavování územního rozpočtu a hospodaření podle něho v průběhu rozpočtového období je ze zákona povinné. Cílem této bakalářské práce je analýza příjmů rozpočtu územních samosprávných celků se zaměřením na změny rozpočtového určení daní. Přestože příjmová stránka rozpočtu se skládá z několika částí, důležitou část tvoří daňové příjmy, které jsou přerozdělovány na základě zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům1. Proto se tato práce bude zabývat hlavně daňovými příjmy, zejména problematikou svěřených a sdílených daní. Rozpočtové určení daní (rozdělení výnosů daní) je oblastí, kde vždy docházelo, dochází a bude docházet ke změnám. Jde o nekončící proces, kde se střetávají nejrůznější názory a zájmy, ať už samotných obcí, krajů, různých svazů, sdružení a v neposlední řadě státu. Jakékoli řešení bude vždy určitým kompromisem a hlavně politickým rozhodnutím. Důkazem toho je nedávná novela zákona o rozpočtovém určení daní (s účinností od 1. 1. 2008), kterou se tato práce bude podrobněji zabývat. Tato změna ovlivnila příjmy rozpočtů obcí. Minulý systém rozpočtového určení byl kritizován jako nevyhovující, hlavně z důvodu nespravedlivého zvýhodnění velkých obcí a malé možnosti obcí ovlivnit své příjmy. Jedním z dílčích cílů této práce je tedy zhodnotit, jestli zmiňovaná novela zákona je spravedlivěji nastavena a případně navrhnout další možné změny do budoucna. Tato práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. Aby bylo dosaženo cílu práce, nejprve dojde v teoretické části k obecnému popisu územních rozpočtů, souvisejících skutečností a použitých statistických metod.

1

Dále jen zákon o rozpočtovém určení daní.

7

V praktické části bude rozebrána novela zákona o rozpočtovém určení daní a její klíčové problémy, poté bude blíže nahlédnuto do problematiky daňových příjmů územních samosprávných celků. Pro lepší představu o realitě bude tato práce obsahovat část, kde jsou analyzovány daňové příjmy Jihomoravského kraje a dvou vybraných obcí Jihomoravského kraje. Při zpracování své bakalářské práce jsem vycházela z dostupné literatury a zákonů zabývající se danou problematikou, dále z uveřejněných elektronických dat, článků a poznatků získaných vlastním studiem. Na základě těchto údajů a informací jsou vytvořeny tabulky, grafy a schémata, které doplňují text bakalářské práce.

8

2 Teoretická část práce 2.1 Územní samospráva Podle Pekové (2008) je územní samospráva forma veřejného vládnutí. Posilování územní samosprávy, zejména postavení obcí, je součástí prohlubování demokracie. Samospráva umožňuje nejsnáze realizovat právo občanů podílet se na řízení svých veřejných záležitostí. Občan má tedy možnost se více podílet na řízení, více ovlivňovat společenské procesy. Peková (2004) uvádí, že pro každý stupeň územní samosprávy je typické, že představuje: • Územní celek, geograficky ohraničený. • Společenství občanů. • Samosprávu veřejných záležitostí. Územní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který má právo sám rozhodovat o svých záležitostech. Předpoklady fungování územní samosprávy: • Legislativní předpoklady - je potřebné schválit zákony, které umožňují územní samosprávě vykonávat všechny její funkce, vymezují její autonomii. • Ekonomické předpoklady - umožňují územní samosprávě hospodařit s určitou mírou finanční autonomie. Mezi důležité ekonomické předpoklady patří vlastnictví majetku a právo s ním hospodařit v souladu s vlastnickým právem, možnost získávat na základě svého rozhodnutí vlastní finanční prostředky do svého rozpočtu, sestavování vlastního rozpočtu a hospodaření podle něho. Územní samospráva v České republice je dvoustupňová. Tvoří ji obce jako základní územní samosprávné celky (ZÚSC) a kraje jako vyšší územní samosprávné celky (VÚSC).

2.2 Obec Ve smyslu platné právní úpravy České republiky2 je obec nutno chápat jako základní územně správní celek (ZÚSC). Obec je dále základním územním samosprávným společenstvím občanů tvořící územní celek, který je vymezen hranicí obce. Obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, s nímž hospodaří. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Každá část území České republiky je součástí některé obce. 2

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

9

Zákon vymezuje obcím dva druhy působnosti. První z nich je samostatná působnost, do níž patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou svěřeny krajům. O těchto záležitostech může obec rozhodovat samostatně, tzn. má určité zákonem upravené pravomoci. Druhou z působností je působnost přenesená. Na obce je přenesen určitý rozsah výkonu státní správy, který obce plní v zastoupení státu a na plnění úkolů obdrží ze státního rozpočtu příspěvek.

2.2.1 Druhy obcí Základní členění obcí: • Obec. • Město – obec, která má více než 3000 obyvatel. • Statutární město – jsou zvlášť významná města, která měla postavení okresu. Statutární města se mohou členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. • Hlavní město Praha členěné na městské části. Podle rozsahu státní správy dělíme obce na: • Obce základního typu – vykonávají základní rozsah státní správy přenesené působnosti podle zvláštních zákonů výhradně pro sebe. • Obce s pověřeným obecním úřadem – kromě výkonu základní přenesené působnosti vykonávají ještě další základní přenesenou působnost i v jiných obcích. • Obce s rozšířenou působností – které vykonávají státní správu nejen pro sebe, ale i pro další obce ve svém správním obvodu. Na obce s rozšířenou působností přešly působnosti zaniklých okresních úřadů.

2.2.2 Správní obvod Správní obvod je právní pojem označující územní působnost správního úřadu. Každý správní úřad musí mít stanoven správní obvod, a to buď pro celou svou působnost stejný, nebo pro různé kompetence různé správní obvody. Velikost správního obvodu může být od území jedné obce nebo její části až po celý stát. V České republice existují tyto typy správních obvodů: • Správní obvod obce – obecní úřad. • Správní obvod obce s pověřeným úřadem – např. působnost matričního úřadu. • Správní obvod obce s rozšířenou působností – např. působnost vodoprávního úřadu. • Správní obvod okresní – např. pozemkový úřad. • Správní obvod krajský – např. krajský dopravní úřad. • Správní obvod celostátní – např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

10

2.3 Kraj Ve smyslu platné právní úpravy České republiky 3 je kraj nutno chápat jako vyšší územně správní celek (VÚSC). Kraj je územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj je veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu. Kraj vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Území krajů bylo ústavním zákonem vymezeno územími jednotlivých okresů, které k 1. 1. 2003 ukončily svou činnost. Hranice krajů lze měnit pouze ústavním zákonem. Území České republiky je rozděleno do 14-ti krajů: Hlavní město Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královehradecký kraj, Pardubický kraj, Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj. Jednotlivé kraje jsou tvořeny obcemi a vojenskými újezdy. Zákon vymezuje krajům také dva druhy působnosti. První z nich je samostatná působnost, do níž patří zejména péče o všestranný rozvoj svého území a vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče uspokojování potřeb svých občanů, rozvoj životních podmínek, doprava, spoje a další. Druhou z působností je působnost přenesená, kdy kraj vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon. Kraje jsou bezprostředně nadřazeny obcím, mají právo kontroly a jsou současně odpovědny za řízení výkonu státní správy u obcí.

2.4 Rozpočtová soustava 2.4.1 Rozpočet Rozpočet je vymezován jako číselný hospodářský plán pro určité, časově omezené období, jehož hlavní náplní jsou příjmy a výdaje spojené s tímto obdobím. Prostřednictvím rozpočtů dochází k přerozdělování zdrojů od subjektů tvořících zdroje k těm, které zdroje netvoří, ale jsou nedílnou součástí společnosti.

2.4.2 Rozpočtová soustava Podle Pekové (2008) rozpočtovou soustavu tvoří veřejné rozpočty a ostatní mimorozpočtové peněžní fondy vytvářené, rozdělované a používané primárně na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti. Rozpočtová soustava je četnými finančními vztahy, zejména daněmi, transfery, napojena

3

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů

11

na vnější okolí – soukromý sektor, domácnosti, ale také na nadnárodní instituce (EU, NATO apod.). Pod pojmem rozpočtová soustava se rozumí: • Soustava peněžních fondů – z nichž nejdůležitější jsou veřejné rozpočty, zejména státní rozpočet. • Soustava rozpočtových vztahů uvnitř rozpočtové soustavy. • Soustava orgánů a institucí – starají se o tvorbu, rozdělování a užití veřejných rozpočtů a mimorozpočtových fondů, zajišťují jejich plnění. Vrcholným orgánem rozpočtové soustavy je ministerstvo financí a jeho decentralizované orgány. V následujícím textu se budeme na rozpočtovou soustavu dívat jako na soustavu peněžních fondů a peněžních vztahů v rámci rozpočtové soustavy. Do rozpočtové soustavy patří: • Soustava veřejných rozpočtů – státní rozpočet a decentralizované rozpočty na jednotlivých úrovních územní samosprávy. • Soustava mimorozpočtových fondů – na centralizované i decentralizované úrovni, které jsou většinou účelové. Na centralizované úrovni se často hovoří o státních fondech nebo tzv. mimorozpočtových parafiskálních fondech. Zpravidla je každý zřizován samostatným zákonem. • Rozpočty veřejnoprávních neziskových organizací – např. rozpočet příspěvkových organizací zřizovaných státem, obcemi, kraji. Soustava veřejných rozpočtů Soustava veřejných rozpočtů je v každém státě nejdůležitější částí rozpočtové soustavy. Je členěna do jednotlivých úrovní v závislosti na státoprávním uspořádání v zemi. Veřejný rozpočet je předpokladem úspěšného fungování sátu i každé úrovně územní samosprávy a důležitým finančním nástrojem k zabezpečení úkolů a činnosti na jednotlivých úrovních. Do soustavy veřejných rozpočtů zahrnujeme: • Nadnárodní rozpočet – v případě existence nadnárodního seskupení (např. rozpočet EU). • Ústřední rozpočet v zemi – podle státoprávního uspořádání. • Rozpočty územní samosprávy – podle jejího členění, tzn. rozpočty obcí, rozpočty vyšších stupňů územní samosprávy. • Rozpočty veřejných podniků a veřejnoprávních neziskových organizací – např. příspěvkové organizace, organizace s právní subjektivitou, zřizované státem, obcemi či kraji.

12

2.4.3 Rozpočtová soustava v České republice Do rozpočtové soustavy v České republice v současné době patří: a) Soustava veřejných rozpočtů: • Státní rozpočet – součástí státního rozpočtu je i Národní fond. Národním fondem v předvstupním období plynuly prostředky z EU, po vstupu České republiky do EU v rámci politiky soudržnosti jím plynou finanční prostředky ze strukturálních fondů EU. • Rozpočty obcí a měst včetně statutárních měst jako ZÚSC – v současnosti je jich více než 6250, přičemž Praha je jednak obcí, jednak hlavním městem, jednak krajem, takže se na ni vztahují i příslušné zákony, ale sestavuje jeden rozpočet. • Rozpočty krajů jako VÚSC – od roku 2001 celkem 13 rozpočtů a rozpočet hlavního města Prahy. • Rozpočty příspěvkových organizací – tyto veřejnoprávní neziskové organizace s právní subjektivitou mohou být zřizovány státem, obcemi, kraji. • Rozpočty dobrovolných svazků obcí. • Rozpočty Regionálních rad regionů soudržnosti – celkem 8 Regionálních rad regionů soudružnosti (NUTS 2), které vznikly v roce 2006. b) Mimorozpočtové fondy: • Státní fondy. • Mimorozpočtové fondy ZÚSC – obce a města. • Mimorozpočtové fondy VÚSC – kraje. c) Specifické fondy: • Pozemkový fond České republiky. • Fond národního majetku České republiky – byl zrušen v roce 2005. Obr. č. 1: Rozpočtová soustava v České republice

zdroj: Peková (2008)

13

2.5 Rozpočty územní samosprávy Jak uvádí Peková (2004), finanční systém jednotlivých článků územní samosprávy je tvořen jejím územním rozpočtem4 a mimorozpočtovými fondy. Je nedílnou součástí celkového finančního systému v příslušné zemi. Územní rozpočty a mimorozpočtové fondy jako decentralizované peněžní fondy, jsou součástí rozpočtové soustavy. Sestavování územního rozpočtu a hospodaření podle něho v průběhu rozpočtového období 5 je na každé úrovni územní samosprávy ze zákona povinné, avšak vytváření mimorozpočtových fondů a jejich využití v systému financování potřeb územní samosprávy je zpravidla v kompetenci územní samosprávy. Územní rozpočet, jehož tvorba i použití se předem plánuje, bilancuje příjmy s výdaji, potřebnými na zajištění potřeb lokálního veřejného sektoru v příslušném rozpočtovém období. Dlouhodobým cílem hospodaření obce i kraje by měl být vyrovnaný rozpočet (příjmy = výdaje), případně přebytkový rozpočet (příjmy > výdaje), kdy se tvoří rozpočtová rezerva. Schodkový rozpočet (příjmy < výdaje) se musí vyrovnat z rezerv vytvořených v minulosti, nejsou-li k dispozici musí se využít návratných finančních prostředků, což ale vede k zadlužení. Územní rozpočty obsahují: a) Příjmy a výdaje, které mají vztah k činnosti samosprávy i k výkonu státní správy. b) Finanční vztahy: • K veřejnému sektoru. • K podnikatelským subjektům – např. prostřednictvím placení místních nebo uživatelských poplatků. • K rozpočtové soustavě – ke státnímu rozpočtu a ke státním fondům hlavně prostřednictvím dotací. • K ostatním obcím či krajům – zajišťují-li a financují-li obce na smluvním základě společně některé veřejné statky. • K ostatním subjektům – např. při čerpání a splácení úvěru k peněžnímu ústavu. Příjmy a výdaje územního rozpočtu se třídí podle závazné rozpočtové skladby, která upravuje způsob třídění všech peněžních operací rozpočtů a fondů obcí i krajů, včetně organizačních složek, které zřizují obce a kraje. Díky rozpočtové skladbě je možné přehledně zjistit potřebné informace, lze porovnávat jednotlivé rozpočty v čase i prostorově.

Termín územní rozpočet se používá pro rozpočty obcí a krajů. Územním rozpočtem je ve skutečnosti i státní rozpočet, nicméně v praxi se pod územními rozpočty chápou většinou rozpočty na decentralizované úrovni. 5 Rozpočtové období se zpravidla kryje s kalendářním rokem. 4

14

Rozpočtová skladba umožňuje třídění rozpočtu na běžný a kapitálový rozpočet: • Běžný rozpočet – je bilance běžných příjmů a výdajů, z nichž se většina pravidelně a každoročně opakuje, vztahující se k rozpočtovému roku. • Kapitálový rozpočet – je bilance příjmů a výdajů, které jsou zpravidla jednorázové, neopakovatelné a vztahující se na období delší, než je jeden rozpočtový rok. Oddělení běžného hospodaření v běžné části rozpočtu od dlouhodobého kapitálového hospodaření umožňuje analyzovat, na co jsou použity daňové a nedaňové příjmy, umožňuje analyzovat nejen vliv příjmů, zejména daní, ale i transferů a jednotlivých druhů výdajů na hospodaření daného článku územní samosprávy. Obr. č. 2: Obecné schéma příjmů územního rozpočtu

Zdroj: Peková (2004)

2.6 Rozpočtové zásady Jak uvádí Marková (2000), v České republice se uplatňuje několik rozpočtových zásad. Jsou jimi zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu, zásada reálnosti a pravdivosti rozpočtu, zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu, zásada dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtu, zásada publicity (je důležité, aby veřejnost věděla o rozpočtovém hospodaření), zásada účelovosti, zásada efektivnosti a hospodárnosti.

15

2.7 Rozpočtový proces Etapami rozpočtového procesu jsou sestavení návrhu příslušného veřejného rozpočtu, jeho projednání a schválení, hospodaření podle rozpočtu během rozpočtového období a kontrola plnění rozpočtu, ať již průběžná během rozpočtového období, nebo následná po skončení rozpočtového období. Rozpočtový proces se všemi jeho etapami trvá 1,5 až 2 roky. Práce související se sestavováním návrhu veřejného rozpočtu začínají zpravidla půl roku před začátkem nového rozpočtového období. Sestavení návrhu rozpočtu je nejsložitější etapa rozpočtového procesu. Za sestavení návrhu příslušného rozpočtu je odpovědný příslušný finanční orgán (u obcí a krajů finanční odbor). Při sestavování návrhu rozpočtu se zpravidla vychází z vývoje příjmů a výdajů minulých let, ze skutečného vývoje příjmů a výdajů od začátku roku do doby, kdy se začne pracovat na návrhu rozpočtu a provede se odhad plnění příjmů a výdajů v závěrečné části roku. Návrh rozpočtu je projednáván a schvalován ve volených orgánech na příslušné vládní úrovni (u obcí a krajů volené zastupitelstvo). Za plnění rozpočtu jako finančního plánu odpovídají ty orgány, které sestavovaly návrh rozpočtu. Důležitá je i následná kontrola plnění rozpočtu voleným orgánem. Po skončení rozpočtového období výkonné orgány sestavují přehled o skutečném vývoji plnění rozpočtu, tzv. závěrečný účet. Návrh rozpočtu i jeho plnění musí být publikováno.

2.8 Lorenzova křivka6 Lorenzova křivka se používá pro měření stupně nerovnosti v důchodech. Křivka vyjadřuje vztah mezi absolutní rovností, absolutní nerovností a skutečnou nerovností. Na ose x je kumulativně vyčíslováno procento domácností, na ose y je kumulativně vyčíslováno procento důchodů. Každý bod na křivce udává podíl příjemců důchodů z jejich celkového počtu vyjádřený v procentech a jejich podíl na celkových důchodech. Jak uvádí Macáková (2005), v případě absolutní rovnosti (ideálního rozdělení důchodů ve společnosti) by Lorenzova křivka byla totožná s křivkou svírající s osou x úhel 45 stupňů (obr. č. 4a). Podíl příjemců důchodu by byl tedy totožný s jejich podílem na celkových důchodech. Tato křivka znázorňuje hypotetickou situaci takového rozdělení důchodů, kdy 10 % domácností získává 10 % důchodů, 20 % domácností získává 20 % důchodů atd. V případě absolutní nerovnosti (absurdní rozdělení důchodů ve společnosti) by Lorenzova křivka byla totožná s osami grafu (obr. č. 4b). Znamenalo by to, že veškerý důchod společnosti získává pouze jedna domácnost, zatímco ostatní nedostávají nic.

6

Výklad o Lorenzově křivce byl zpracován hlavně z monografie Macáková (2005), dodatečnými zdroji mně byly práce K. Zgúthové a kol. a M. Lapáčka.

16

Obr. č. 4: Rozdělení důchodů – extrémní případy

Zdroj: Macáková (2005) Skutečná Lorenzova křivka leží někde mezi oběma extrémními případy, absolutně rovným a absolutně nerovným rozdělením (obr. č. 5a). Tedy např. nejchudších 20 % domácností dostává pouze 5 % důchodů, zatímco 20 % nejbohatších domácností získává téměř 45 % důchodů. Čím více je Lorenzova křivka vzdálena od křivky vyjadřující absolutní rovnost v rozdělení důchodů, tím větší je ve společnosti nerovnost v rozdělení důchodů. Obr. č. 5: Rozdělení důchodů – standardní případy

Zdroj: Macáková (2005)

17

2.9 Giniho koeficient7 Tento koeficient byl sestrojen italským statistikem Corradem Ginim v roce 1912. Je jeden z nejvíce používaných nástrojů měření nerovnosti v rozdělení důchodů. Giniho koeficient poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální. Vyjadřuje odchylku od absolutní rovnosti (obr. č. 5b). Giniho koeficient poměřuje totiž rozdíl mezi plochou pod ideální Lorenzovou křivkou (šedá plocha A v obr. č. 4a) a plochou pod skutečnou Lorenzovou křivkou (šedá plocha B v obr. č. 5a) ku ploše pod ideální Lorenzovou křivkou: Af @ B f f f f f f f f f f f f f f f f f f G= f A Z tohoto vzorce je zřejmé, že se Giniho koeficient může pohybovat v intervalu od 0 do 1. Hodnota G = 1 odpovídá uvedenému případu absolutně nerovného rozdělení a hodnota G = 0 odpovídá případu absolutně rovného rozdělení důchodů. Čím více se tedy hodnota koeficientu blíží jedné, tím méně je dokonalé rozdělení důchodů ve společnosti a naopak čím více se hodnota koeficientu blíží k nule, tím více se zmenšuje nerovnost v rozdělování důchodů ve společnosti. Při výpočtu Giniho koeficientu se nemusíme vázat pouze na grafické znázornění Lorenzovy křivky, ale můžeme využít některý z mnoha matematických vzorců pro výpočet Giniho koeficientu. Nejčastěji používaným vzorcem je tzv. Brownova rovnice: L M L n b cb L G =L L1 @ X X k @ X k @ 1 Y k L k =1

+

cM M Yk@1 M M, M

kde

Xk je kumulovaný podíl příjemců důchodů, přičemž k = 0,…,n pro X0 = 0, Xn = 1. Yk je kumulovaný podíl příjmů, přičemž k = 0,…,n pro Y0 = 0, Yn = 1.

2.10 Regresní analýza Jak uvádí Hindls a kol. (2006) hlavním úkolem regresní analýzy je dospět k poznání příčinných vztahů mezi statistickými znaky. Úkolem regresní analýzy je vystihnout pomocí regresní funkce na základě znalosti dvojic empirických hodnot xi a yi průběh závislosti mezi oběma proměnnými, což nám umožní provádět odhad hodnot závisle proměnné y na základě zvolených hodnot nezávisle proměnné x. Regresní funkce je hypotetická matematická funkce, která vyjadřuje charakter závislosti a co nejvěrněji zobrazuje průběh změn podmíněných průměrů závisle proměnné v důsledku změn hodnot nezávisle proměnných. Rozlišujeme mezi teoretickou regresní funkcí, která je nezměřitelná a mezi 7

Výklad o Lorenzově křivce byl zpracován hlavně z monografie Macáková (2005), dodatečnými zdroji mně byly práce K. Zgúthové a kol. a M. Lapáčka.

18

empirickou (výběrovou) funkcí, která je vypočítaná na základě empirických údajů. Empirickou regresní funkci můžeme považovat za odhad teoretické regresní funkce. Existuje velké množství regresních funkcí, avšak v praktických aplikacích se nejčastěji používají např. přímka, parabola, hyperbola, logaritmická funkce, exponenciální funkce apod. Podrobněji se budu zabývat jen přímkovou regresí, protože právě tuto regresní funkci jsem použila v mé práci a zároveň je nejjednodušším a nejčastěji používaným typem. Tato regresní funkce má tvar: y´ = b0 + b1 A x i Pro odhad parametrů b0 a b1 používáme metodu nejmenších čtverců, která je založena na kritériu, které vyžaduje aby součet čtverců odchylek empirických hodnot závisle proměnné od hodnot teoretických byl minimální: n

c2

b

X yi @ yi ´ i =1

= min

Po potřebných úpravách dostaneme soustavu normálních rovnic: n

n

X y i = nb0 + b1 X x i i =1 n

n

i =1

i =1

i =1

n

X y i x i = b0 X x i + b1 X x 2i i =1

jejichž řešením jsou odhady parametrů: n

n

n

n

X y i X x 2i @ X x i X y i x i

f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f =f 1f if =f 1f if =f 1f if =f 1f b0 = if f g2 n

n

i =1

i =1

n

n

n

n X y i x i @X x i X y i

a

n X x 2i @ X x i

f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f if =f 1f if =f 1f if =f 1f b1 = f f g2 n

n

i =1

i =1

n X x 2i @ X x i

Parametr b1 se nazývá regresní koeficient. Je směrnicí regresní přímky y´ = b0 + b1 A x i a udává jednotkovou změnu závisle proměnné yi, když se nezávisle proměnná xi změní (zvýší nebo sníží) o jednotku. Dalším z úkolů regresní analýzy je zjištění intenzity (síly, těsnosti) závislosti. Posuzovaný vztah je tím silnější a regresní funkce tím lepší, čím více jsou empirické hodnoty závisle proměnné soustředěné kolem odhadnuté regresní funkce a naopak. Pro zjištění intenzity závislosti používáme index korelace. Index korelace vypočítáme pomocí rozptylu empirických hodnot y (sy2) a rozptylu vyrovnaných hodnot y´ (sy´2). Vzorec pro výpočet indexu korelace je tedy: n

2

I yx =

2

f f f f f

X y´ i @ n A y 2

sf .f yf f f f f f f f f f if f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f =f 1f 2 = n f f f f f sy X y 2i @ n A y 2 i =1

Index korelace může nabývat hodnot od 0 do 1. Hodnota 0 značí absolutní nezávislost proměnných, naopak hodnota 1 značí pevnou závislost proměnných.

19

3 Praktická část práce 3.1 Zákon o rozpočtovém určení daní8 Zákon o rozpočtovém určení daní je typickým politickým zákonem, který definuje především hospodářskou a finanční nezávislost územních samosprávných celků na státu, kdy se stát vzdává částí inkasa z některých daní, aby tak vytvořil finanční autonomii územních samospráv na státu. Tok peněz do územních rozpočtů je tedy v rukou centrální správy. Zákon o rozpočtovém určení daní stanovuje ty daně, jež budou součástí sdílených daní a jak se jejich výnosy rozdělí mezi státní rozpočet a rozpočty územní samosprávy9, ale i jak se rozdělí mezi jednotlivé obce. K finanční autonomii územních samospráv se Česká republika zavázala přistoupením k Evropské chartě místní samosprávy. Podle ní mají místní společenství v rámci hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, se kterými mohou v rámci svých pravomocí volně nakládat.

3.1.1 Novela zákona o rozpočtové určení daní V roce 2007 byla schválena novela zákona o rozpočtovém určení daní s účinností od 1. ledna 2008. Konkrétní úpravy zákona: 1. Došlo k doplnění kritérií pro přerozdělení podílu obcí na sdílených daních o nová kritéria celkové výměry obce a tzv. prostého počtu obyvatel, přičemž každé z nich má stanovenou váhu 3 %. 2. Stávající kritérium přepočteného počtu obyvatel bylo modifikováno, byly upraveny koeficienty velikostních kategorií na tzv. koeficienty postupných přechodů (progresivně klouzavý systém).10 3. Bylo schváleno zvýšení podílu obcí na sdílených daních z 20,59 % na 21,04 % od roku 2008 jako kompenzace dopadů změny systému přerozdělení sdílených daní pro obce. K těmto konkrétním úpravám došlo z důvodu velké kritiky dřívějšího systému. Nejvíce byla kritizována vysoká váha koeficientů velikostních kategorií při přerozdělování celkových daňových příjmů obcí, velký rozdíl v koeficientech velikostních kategorií mezi největšími a nejmenšími obcemi, skokové přechody mezi velikostními kategoriemi (což v praxi znamenalo, že pokud obec dosáhla hraničního počtu obyvatel a přešla do kategorie s vyšším

8

Podkladem pro zpracování této kapitoly mně byl článek „Kritérium rozlohy a zvýhodnění malých obcí při rozdělování daní“ od M. Netolického. 9 Současné schéma rozpočtového určení daní je uvedeno jako příloha č. 1. 10 Koeficienty postupných přechodů jsou uvedeny jako příloha č. 2.

20

koeficientem, skokově jí v některých případech vzrostly příjmy ze sdílených daní. V opačném případě se jí tyto příjmy skokově snížily). Zavedením 4 velikostních kategorií (namísto 14) dochází k odstranění skokových přechodů mezi velikostními kategoriemi obcí, které mnohdy způsobovaly nešťastnou praxi uplácení obyvatel kvůli změnám trvalého bydliště. Nově se vyšším koeficientem násobí pouze ta část počtu obyvatel, která přesahuje danou hranici velikostní kategorie. Avšak nutnost úpravy byla vyvolána hlavně přijetím zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, který výrazně zasáhl do sazeb daní. Z důvodu dlouhodobé udržitelnosti celého systému do budoucna je nutné zvážení a posouzení vhodnosti všech prvků celého systému. Naskytuje se zde otázka, jestli dnešní systém je ten nejvhodnější a jestli by nebylo možné ho ještě vylepšit. Již se objevují se návrhy, jak by se dal stávající systém pravidel hospodaření obcí vylepšit. Uvádím zde některé z možných změn přístupu k budoucímu řešení: 11 1) nepreferování žádné skupiny obcí - zákon o obcích nerozlišuje mezi obcemi dle jejich velikosti a všechny obce jsou "stejné" vzhledem k tomu, že by měly plnit stejné funkce. Proto se tedy navrhuje zrušení velikostních kategorií obcí a tím různých koeficientů pro rozdělování daní u kategorií obcí. 2) zařazení všech typů daní do sdílených daní - změna daňového zákona jedné daně může vyvolávat tlaky na změny rozpočtové určení daní s důsledkem na určitý typ rozpočtu. Sdílením co největšího počtu daní by se dopady změn jednotlivých daní odrážely ve všech úrovních rozpočtů relativně rovnoměrně. 3) zavedení místních daní - zavedením místních daní by zohlednily určité aktivity v obcích. Tyto místní daně by pak mohly zvyšovat zdroje rozpočtů obcí, neboť tyto aktivity současně zvyšují potřebu rozsahu veřejných služeb v příslušné obci. 4) plné financování státní správy – přenesením některých správních činností ze státu na obce, by se měli tyto činnosti obcím plně finančně pokrýt. Stávající systém je realizován formou příspěvku, tj. nejsou pokryty náklady plně, ale jen částečně. Ukazuje se, že návrh nového systému hospodaření obcí nebude možný bez provedení hlubší analýzy hospodaření obcí, nejen jejich příjmů a výdajů, ale i změn potřeb obcí. Změnou způsobu rozpočtového určení daní od roku 2008 byly provedeny dílčí změny. Nicméně uvedené možnosti ukazují na další potřebné změny v rámci rozpočtového určení daní pro obce. Změny budou

11

Návrhy možných změn budoucího systému jsou zpracovány na základě článku „Hospodaření obcí včera, dnes a zítra“ od P. Tománka.

21

vyžadovat i pravidla tvorby zdrojů rozpočtů krajů a dílčí změny by určitě měly proběhnout i u státního rozpočtu.

3.2 Predikce hospodaření obcí a krajů Predikci hospodaření obcí a krajů každoročně zveřejňuje ministerstvo financí12. Tyto predikce napomáhají ÚSC stanovovat jednotlivé položky (hlavně daňové příjmy) při schvalování rozpočtu na následující rok. Tab. č. 1: Hospodaření obcí a krajů v letech 2007 - 2009 Obce

(v mld.Kč)

Kraje

2007

2008

2009

2007

2008

2009

Celkové příjmy

250,2

261,3

270,9

125,4

134,5

146,2

Celkové výdaje

241,5

254,4

264,2

124,3

132,8

144,3

Saldo celkem

8,7

6,9

6,7

1,1

1,7

1,9

Zdroj: predikce MF: http://www.denmalychobci.cz/files/prezentace/30/mfcr.pdf Tato tabulka byla zpracována a zveřejněna ministerstvem financí z jejich dostupných dat v průběhu roku 2008. Je zde uvedeno skutečné hospodaření obcí a krajů za rok 2007, očekávaná skutečnost hospodaření za rok 2008 a dále zde ministerstvo provedlo predikci hospodaření na rok 2009. Pro lepší představu jaký je vývoj hospodaření uvádím následující graf hospodaření obcí a krajů v těchto letech. Obr. č. 6: Hospodaření obcí a krajů v letech 2007 – 2009 v grafu 300 250 Příjmy obcí

200

Výdaje obcí

150

Příjmy krajů

100

Výdaje krajů

50 0 2007

2008

2009

Zdroj: predikce MF: http://www.denmalychobci.cz/files/prezentace/30/mfcr.pdf

12

Predikci ministerstva financí, z které jsem čerpala data pro mou práci, prezentoval na „Dnu malých obcí“ (setkání starostů obcí s čelními představiteli ministerstev, poslanci Parlamentu a dalšími) J. Zikl.

22

3.2.1 Struktura příjmů rozpočtů krajů a obcí13 Příjmy krajů a obcí především ovlivní značně diskutovaná novela zákona o rozpočtovém určení daní. Významnou úlohu v územních rozpočtech hrají také dotace a příspěvky poskytované ze státního rozpočtu. Předpokládá se, že v roce 2009 příjmy obcí dosáhnou 270,9 mld. Kč a výdaje 264,2 mld. Kč (tab. č. 1). Očekává se tedy přebytkové hospodaření ve výši 6,7 mld. Kč, které naváže na trendy předchozích let (přebytek v roce 2007 byl 8,7 mld. Kč, v roce 2008 byla očekávaná skutečnost 6,9 mld. Kč). Na uvedených přebytcích se podílí stále více růst daňových příjmů. V daňových příjmech obcí se výrazně promítá vliv novely zákona o rozpočtovém určení daní, účinné od 1. 1. 2008. Daňové příjmy by měly v roce 2009 dosáhnout 169,9 mld. Kč. Zbývající část příjmů tvoří dotace z různých úrovní veřejných rozpočtů (64,9 mld. Kč). Dotace budou obce získávat zejména ze státního rozpočtu. Další možné zdroje financování potřeb obcí budou i v roce 2009 představovat dotace z rozpočtů krajů. Obr. č. 7: Struktura příjmů rozpočtů obcí podle predikce na rok 2009

Přijaté dotace 23,2% Kapitálové příjmy 4,8% Daňové příjmy 62,7%

Nedaňové příjmy 9,3%

Zdroj: predikce MF: http://www.denmalychobci.cz/files/prezentace/30/mfcr.pdf V roce 2009 se očekávají příjmy krajů 146,2 mld. Kč a výdaje 144,3 mld. Kč (tab. č. 1). Mělo by tak pokračovat mírně přebytkové hospodaření z předchozích let. Protože byla schválena novela zákona o rozpočtovém určení daní jen ve vztahu k obcím, tvoří daňové příjmy v objemu 53,8 mld. Kč, což je jen zhruba 36,8 % očekávaných příjmů. Rozpočet tvoří převážně dotace ve výši 87,43 mld. Kč, z toho ze státního rozpočtu 85,5 mld. Kč. Nejvyšší je dotace pro kraje na přímé náklady pro školy a školská zařízení zřizovaná kraji, obcemi a soukromými zřizovateli.

13

Podkladem pro tuto kapitolu mně byly data z již zmiňované predikce MF od J.Zikla a také článek „Státní rozpočet a územní rozpočty na rok 2009: Rizika a rezervy“ od E. Komárka.

23

Obr. č. 8: Struktura příjmů rozpočtů krajů podle predikce na rok 2009

Daňové příjmy 36,8%

Nedaňové příjmy 2,7%

Přijaté dotace 59,8%

Kapitálové příjmy 0,7%

Zdroj: predikce MF: http://www.denmalychobci.cz/files/prezentace/30/mfcr.pdf

3.2.2 Daňové příjmy Daňové příjmy tvoří podstatnou část celkových příjmů územně samosprávných celků. U obcí tvoří nejvýznamnější zdroj financování, a to 62,7 % všech příjmů (obr. č. 7), u krajů jsou až druhým největším zdrojem financování, prvním jsou dotace ze státního rozpočtu (obr. č. 8). Struktura příjmů územních rozpočtů je dána především zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákonem o rozpočtovém určení daní a zákonem o státním rozpočtu běžného roku. Vzhledem k nejnovější změně zákona o rozpočtovém určení daní z roku 2008 se v mé práci budu věnovat hlavně daňovým příjmům a jejich změnám. Daňově příjmy se dělí na daně svěřené, sdílené a ostatní daňové příjmy. Upravuje je zákon o rozpočtovém určení daní. Svěřené daně Svěřené (výlučné) daně jsou takové, kdy celkový daňový výnos ÚSC plyne výlučně do jeho rozpočtu. Jako svěřená daň u rozpočtu ÚSC ČR plyne do jejího rozpočtu daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušná obec nebo kraj. U obcí dále do svěřených daní patří daň z nemovitostí a od roku 2002 tzv. motivační daň, kterou je u svěřených daní 30 % výnosu záloh na daň z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných, které mají bydliště na území obce14. Sdílené daně U sdílených daní se ÚSC dělí o celkový daňový výnos mezi sebou a se státním rozpočtem. Jejich výše tvoří podstatnou část daňovým příjmů ÚSC. Mezi sdílené daně se v ČR řadí daň z přidané hodnoty, daň z příjmu fyzických a právnických osob. 14

Jedná se o prvek, který motivuje obce k tomu, aby např. podporou podnikání na území obce zvýšili svůj daňový výnos.

24

Kraje se na celkovém daňovém výnosu podílejí částí 8,92 %. Procento, jakým se každý kraj podílí na procentní části celkového daňového výnosu, je dáno v zákoně o rozpočtovém určení daní15. Obce se od roku 2008 podle novely zákona o rozpočtovém určení daní podílejí na celkovém daňovém výnosu částí 21,4 %. Od roku 2002 byly sdílené daně posíleny také o tzv. motivační daň, kdy do obecních rozpočtů plyne podíl na 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnost16. Ministerstvo financí každoročně zveřejňuje procento jednotlivých obcí, kterým se podílí na procentní části celkového daňového výnosu. Toto procento se vypočítá podle přerozdělovacího vzorce, který v sobě od roku 2008 zahrnuje výměru katastrálního území obce, počet obyvatel obce a v případě tzv. motivační daně i počet zaměstnanců v obci. Mezi hlavní výhody sdílených daní patří stabilita daňových příjmů rozpočtů územní samosprávy a propojení výnosu ze sdílených daní na ekonomickém systému. Na druhou stranu mezi hlavní nevýhody sdílených daní patří růst závislosti územní samosprávy na rozhodnutí státu a nízká motivace územní samosprávy na tvorbě vlastních rozpočtových příjmů.

3.3 Charakteristika Jihomoravského kraje Základní údaje k 1. 1. 2008 17 Rozloha: 719 555 ha Počet obyvatel: 1 140 534 obyvatel Hustota osídlení: 158,5 obyvatel/km2 Počet obcí: 673 Počet okresů: 7 Statutární města: Brno (cca 370.000 obyvatel) Počet obcí s rozšířenou působností: 21 Počet obcí s pověřeným obecním úřadem: 34 Jihomoravský kraj se rozkládá v jihovýchodní části České republiky. Kraj sousedí s členskými zeměmi Evropské unie Slovenskem a Rakouskem, v rámci republiky sousedí s krajem Jihočeským, Vysočinou, Pardubickým, Olomouckým a Zlínským. Poloha kraje je z geografického hlediska poměrně výhodná díky jeho postavení a historickému spojení mezi jihem a severem Evropy. 15

Procenta, jakým se každý kraj podílí na procentní části celkového daňového výnosu jsou uvedena jako příloha č. 3. 16 Jedná se o prvek motivující obce, aby podporou zaměstnanosti na území obce zvýšili svůj daňový výnos. 17 Všechny data a údaje o Jihomoravské kraji jsou čerpány z publikací Českého statistického úřadu České republiky a z webových stránek Jihomoravského kraje.

25

Centrem kraje je druhé největší město České republiky Brno, které je významným střediskem justice, ekonomickým a správním centrem, městem univerzit a veletržním centrem střední Evropy s dlouholetou tradicí pořádání veletrhů. V Brně žije třetina všech obyvatel kraje. Jihomoravský kraj je rozdělen na 7 okresů (Blansko, Brno-město, Brnovenkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo), na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a na 34 obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. Celkem se v kraji nachází 673 obcí, z nichž 49 má status města, Brno je městem statutárním. Rozlohou a počtem obyvatel se Jihomoravský kraj řadí na čtvrté místo v republice, z hlediska hustoty zalidnění se řadí na třetí místo. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 49 obcích se statutem města 62,7 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 158,5 osob na km2, což je v porovnání s celostátním průměrem o 27 osob na km2 více. Jihomoravský kraj patří k regionům s výrazným ekonomickým potenciálem. Zejména v posledních letech roste počet podnikatelských subjektů v oblasti počítačové technologie, telekomunikací, vývoje softwaru a ostatních hi-tech oborů. Vytvořený hrubý domácí produkt kraje představuje 10,3 % HDP České republiky. Dosažená výše podílu HDP ovšem neodpovídá podílu obyvatelstva kraje na obyvatelstvu ČR, který činí 11,0 %. Hrubý domácí produkt připadající na 1 obyvatele Jihomoravského kraje v roce 2007 dosáhl 75,8 % průměru EU. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí byla v roce 2007 míra registrované nezaměstnanosti 6,92 %, v roce 2008 poklesla asi na 5,2 %.

3.4 Hospodaření Jihomoravského kraje 3.4.1 Vývoj daňových příjmů JMK Na základě novely zákona o rozpočtovém určení daní vznikl v rámci vlastních příjmů určitý prostor pro stanovení vlastních finančních priorit. Tato skutečnost významně ovlivňuje podobu jejich hospodaření. V roce 2005 došlo ke zvýšení podílu krajů na sdílených daních z 3,1 % na 8,92 % a tím k růstu daňových příjmů kraje (obr. č. 9). Tento podíl sdílených daní, na kterých se kraje podílejí, se zatím pro další roky nemění. Každoroční růst od roku 2005 je způsoben ekonomických růstem.

26

Obr. č. 9: Vývoj daňových příjmů JMK v letech 2003 – 2008 6000000 4896184

5000000 3883007

4000000

4150382

4520087

Daňové příjmy

3000000 2000000

1197467

1304218

2003

2004

1000000 0 2005

2006

2007

2008

Zdroj: ARISweb

3.4.2 Schválený rozpočet Jihomoravského kraje na rok 2009 Vývoj rozpočtů krajů, jako součásti veřejných rozpočtů, bude v roce 2009 výrazně ovlivněn dopady zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, který schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v roce 2007. Hlavním cílem reformy je snížit deficit veřejných rozpočtů na udržitelnou úroveň a v dlouhodobém časovém horizontu zastavit růst úrovně zadlužení. Další významnou skutečností, která má dopad na finanční hospodaření krajů v roce 2009, bude realizace projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie a dalších nadnárodních zdrojů v programovacím období 2007-2013. Prozatím není možno přesně kvantifikovat, jakým způsobem bude hospodaření krajů ovlivněno dopady světové finanční krize. Kraje od roku 2005 rozhodují samostatně o použití podstatné části svých příjmů. Tento fakt významně ovlivňuje podobu jejich hospodaření. Kraje se v průběhu své existence zapojily do financování rozsáhlých projektů a začaly k jejich financování využívat cizí návratné zdroje i ze zahraničních institucí (např. z Evropské investiční banky). Dle návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2009 by však měly i v roce 2009 zůstat nejdůležitějším zdrojem financování krajů dotace z různých úrovní veřejných rozpočtů, a to zejména ze státního rozpočtu. Podíl dotací z různých úrovní veřejných rozpočtů na příjmech krajů bude v roce 2009 činit 59,8 %. Příjmy Jihomoravského kraje Příjmy Jihomoravského kraje na rok 2009 jsou schváleny v celkové částce 5 488 034 tis. Kč. Rozpočet příjmů je členěn na daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a dotace (obr. č. 10)

27

Daňové příjmy zahrnují zejména očekávané podíly Jihomoravského kraje na sdílených daních ve výši 5 184 802 tis. Kč. Odhad těchto příjmů Jihomoravského kraje byl stanoven s přihlédnutím k predikci ministerstva financí. Do daňových příjmů se dále zařazují správní poplatky s rozpočtem 1 625 tis. Kč a příjmy z licencí pro kamionovou dopravu s rozpočtem 300 tis. Kč. Daňové příjmy se na celkových příjmech Jihomoravského kraje ve schváleném rozpočtu na rok 2009 podílejí 94,5 %. Nedaňové příjmy činí 131 558 tis. Kč a na celkových příjmech Jihomoravského kraje na rok 2009 se podílejí 2,4 %. Obsahují tzv. ostatní příjmy z vlastní činnosti – jsou jimi např. věcná břemena, příjmy z pronájmu pozemků, příjmy z pronájmu ostatních nemovitostí a jejich částí, příjmy z úroků z bankovních účtů Jihomoravského kraje, přijaté sankční platby, tj. pokuty, přijaté nekapitálové příspěvky a náhrady, splátky půjčených prostředků a jiné. Kapitálové příjmy obsahují odhad příjmů z prodeje nemovitého majetku Jihomoravského kraje, jsou schváleny ve výši 43 550 tis. Kč a na celkových příjmech Jihomoravského kraje na rok 2009 se podílejí pouze 0,8 %. Nedílnou součást rozpočtu příjmů Jihomoravského kraje na rok 2009 tvoří dotace. Na celkových příjmech Jihomoravského kraje se ve schváleném rozpočtu na rok 2009 dotace podílejí 2,3 %. Ostatní dotace nebyly do schváleného rozpočtu v souladu s metodickým doporučením ministerstva financí zahrnuty a budou do rozpočtu Jihomoravského kraje zapojovány v průběhu roku 2009 na základě rozpočtových opatření. Objemově nejvýznamnější budou převody finančních prostředků z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na úhradu tzv. přímých nákladů na vzdělávání. V závěrečné účtu hospodaření obce budou všechny přijaté dotace činit největší část příjmů, a to asi 59,8 %. V souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů jsou prostřednictvím Jihomoravského kraje poskytovány dotace do rozpočtů obcí. Tyto dotace rovněž nejsou do schváleného rozpočtu Jihomoravského kraje na rok 2009 zahrnuty, zaznamenají se opět až na konci roku, jedná se o tzv. kompenzační peněžní operaci. V souhrnném finančním vztahu je v roce 2009 obsažen příspěvek na výkon státní správy 18 . Příspěvek je pro Jihomoravský kraj stanoven v celkové výši 126 199 tis. Kč.

18

Kritériem pro stanovení příspěvku na výkon státní správy byl počet zaměstnanců krajských úřadů na přenesený výkon státní správy, dále byla zohledněna funkční místa převedená z okresních úřadů, MŠMT a sekretariátů regionálních rad.

28

Obr. č. 10: Schválený rozpočet příjmů JMK na rok 2009 Kapitálové příjmy 0,8%

Přijaté dotace 2,3%

Nedaňové příjmy 2,4%

Daňové příjmy 94,5%

Zdroj: Portál Jihomoravského kraje: . Rozpočet Jihomoravského kraje na rok 2009 je sestaven jako schodkový. Schválený rozpočet příjmů Jihomoravského kraje na rok 2009 je o 114 965 tis. Kč nižší než je schválený rozpočet výdajů19. Rozpočet kraje může být v souladu s § 4 odst. 5 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění, schválen jako schodkový jen v případě, že schodek bude možné uhradit: a) finančními prostředky z minulých let, nebo b) smluvně zabezpečenou půjčkou, úvěrem, návratnou finanční výpomocí nebo výnosem z prodeje vlastních dluhopisů. Schodek rozpočtu JMK bude hrazen prostřednictvím finančních prostředků z minulých let z Fondu rozvoje JMK, Fondu silničních prostředků, Fondu životního prostředí JMK a použitím úvěru poskytnutého Evropskou investiční bankou.

3.5 Hospodaření obcí Jihomoravského kraje 3.5.1 Vývoj daňových příjmů obcí20 Následující graf výstižně a názorně ukazuje, jakým způsobem se vyvíjely daňové příjmy obcí za posledních devět let (obr. č. 11). Jako první uvádím rok 2000, kdy se daňové příjmy obcí ještě řídily podle staré právní úpravy před reformou veřejné správy, jejíž součástí byly změny ve financování územních samosprávných celků. V letech 2001 až 2007 lze sledovat vývoj daňových příjmů, které se řídily podle zákona o rozpočtovém určení daní, který nabyl účinnosti 1. 1. 2001. Je vidět trend každoročního nárůstu daňových příjmů až do roku 2005. V následujícím roce 2006 se projevil "předvolební balíček" daňových změn (např. zavedení společného zdanění manželů, snížení základní 19

Schválený rozpočet příjmů je ve výši 5 488 034 tis.Kč a schválený rozpočet výdajů je ve výši 5 602 999 tis.Kč 20 Pro zpracování této kapitoly mně byl podkladem článek „Daňové příjmy obcí v roce 2007 zaznamenaly nárůst“ od M. Netolického.

29

sazby daně z příjmů fyzických osob na 12 %, a další), který znamenal výrazné snížení přímých daní. Pokles inkasa především daně z příjmů fyzických osob nebyl dostatečně kompenzován zvýšeným inkasem jiných sdílených daní, proto došlo ke stagnaci obecních rozpočtů. V roce 2007 nebyla přijata žádná zásadní změna daňových zákonů, která by vývoj inkasa daní v roce 2007 zásadně ovlivnila. Proto v roce 2007 pokračoval přerušený nárůst daňových příjmů obcí díky dynamickému hospodářskému růstu. K 1. 1. 2008 nabyla účinnosti již zmiňovaná novela zákona o rozpočtovém určení daní, která zásadně změnila způsob výpočtu konkrétního podílu každé obce na sdílených daních. K minimalizaci dopadů této změny byl zvýšen podíl obcí na inkasu sdílených daní z 20,59 % na 21,4 %, což má podle predikce ministerstva financí představovat v roce 2008 přibližně o 13 mld. Kč a v roce 2009 přibližně o 12 mld. Kč pro všechny obce navíc než v předešlém roce. Vliv této změny se názorně projevuje na obr. č. 11, na kterém vidíme asi největší nárůst daňových příjmů za celých devět sledovaných let. Starostům obcí však dělá starost naplňování příjmů letošního rozpočtu z důvodu právě probíhající finanční krize. Nikdo nedokáže odhadnout jaká situace nastane, ale je jisté, že když stát v době krize vybere méně, klesnou i příjmy obcí. Je tedy otázkou, jestli bude i nadále pokračovat předpokládaný nárůst daňových příjmů. Obr. č. 11: Vývoj daňových příjmů rozpočtů obcí v letech 2000 - 2009 200 160 120

Daňové příjmy Daňové příjmy dle RUD

80 40 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Zdroj: roky 2001 – 2007: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6321985, roky 2008 2009: predikce MF: http://www.denmalychobci.cz/files/prezentace/30/mfcr.pdf

30

3.5.2 Klíčové problémy 3.5.2.1 Počet obyvatel Jelikož počet obyvatel je hlavním kritériem při přerozdělování sdílených daní, které jdou do rozpočtů obcí, budu se tomuto kritériu v následující části podrobně věnovat. V České republice budeme s velkým úsilím hledat obce a města, které by měly stejné podmínky pro svůj rozvoj. V naší zemi se vytvořila rozmanitá struktura osídlení, která se odráží i v postavení jednotlivých obcí, je to způsobeno historickým vývojem a geografickými podmínkami. Odlišnosti nacházíme nejenom v počtu obyvatel a ve velikosti území, ale rozdíly vidíme i v technické vybavenosti, v rozvoji infrastruktury, v rozvoji bytové výstavby, v úrovni školství, zdravotnictví, sociální péče a kulturních či zájmových zařízení atd. Rozhodujícími faktory jsou i poloha daného místa ve vztahu k ekonomické a obchodní sféře v zemi, napojení na dopravní infrastrukturu, stav krajiny a životního prostředí vůbec atd. To vše klade rozdílné nároky na samosprávu, která má zajišťovat harmonický rozvoj svěřeného území a spokojenost obyvatelstva vůbec. Stát by měl usilovat o rovnoměrné rozdělování příjmů pro obce. Obce jsou ale velikostně nevyrovnané (tab. č. 2.). JMK je jeden z těch krajů, které mají největší nerovnoměrné rozložení obyvatel podle velikostních skupin. Např. obce ve velikostních kategoriích JMK do 5000 obyvatel tvoří 96,58 % z celkového počtu obcí Jihomoravského kraje, žije v nich ale pouze 44,98 % obyvatel. Naproti tomu jediná obec patřící do velikostní kategorie s počtem obyvatel nad 50000 tvoří pouze 0,15% z celkového počtu obcí JMK, avšak žije v ní 32,31% obyvatel. Touto obcí je největší obec JMK, statutární město Brno. Nerovnoměrnost rozložení obyvatel podle velikostních skupin a s tím související diskriminace je z tohoto patrná. Tab. č. 2: Velikostní struktura obcí v ČR Velikost obce do 199 200 - 499 500 - 999 1000 - 1999 2000 - 4999 5000 - 9999 10000 - 19999 20000 - 49999 50000 - 400000 Celkem

Počet obyvatel

Procentní podíl počtu obyvatel 1,29% 5,83% 11,32% 11,42% 15,12% 7,57% 3,94% 11,20% 32,31% 100%

14720 66535 129078 130271 172437 86295 44893 127772 368533 1140534

Zdroj: http://www.czso.cz/

31

Počet obcí 116 199 180 97 58 13 4 5 1 673

Procentní podíl počtu obcí 17,24% 29,57% 26,75% 14,41% 8,62% 1,93% 0,59% 0,74% 0,15% 100,00%

Lorenzovy křivky21 Prostorovou variabilitu můžeme hodnotit také pomocí Lorenzovy křivky, která graficky znázorňuje prostorovou nerovnoměrnost rozdělení počtu obyvatel podle velikostních skupin obcí. V JMK se nachází 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Pro každý správní obvod jsem sestrojila dvě Lorenzovy křivky, jednu ze všech obcí, které spadají pod správní obvod a druhou bez největší (spádové) obce tohoto správního obvodu. Druhou Lorenzovu křivku jsem dělala proto, aby bylo patrné o kolik by bylo prostorové rozdělení počtu obyvatel podle velikostních skupin obcí rovnoměrnější. Obyvatelstvo s velkými spádovými obcemi by mělo být rozprostřeno více nerovnoměrně, jelikož v jejich velkých městech se koncentruje značná část populace správního obvodu. Jednoznačně nejrovnoměrnějšího rozdělení počtu obyvatel podle velikostních skupin obcí dosahuje správní obvod Slavkov u Brna (obr. č. 12). Jeho Lorenzova křivka se nachází nejblíže k ideální Lorenzově křivce, která vyjadřuje případ absolutně rovného rozdělení počtu obyvatel vzhledem k velikostním skupinám obcí. Je to z toho důvodu, že v tomto správním obvodu je absence velkým měst a mezi ostatní velikostní skupiny obcí je obyvatelstvo rovnoměrně rozprostřeno. V tomto správním obvodu se téměř všechny obce řadí k menších velikostním skupinám do 2000 obyvatel, žije v nich 70,6 % všech obyvatel. Pouze obec s rozšířenou působností Slavkov u Brna má 6139 obyvatel a řadí se tak do skupiny s větším počtem obyvatel a tvoří zbylých 29,4 % obyvatel. Existence většinového počtu malých obcí a pouze jednoho středně velkého města vytváří nejrovnoměrnější rozdělení obyvatel do velikostních skupin obcí JMK. Nejméně rovnoměrně je rozdělen správní obvod Znojmo (obr. č. 12). Jeho Lorenzova křivka se nachází nejvzdáleněji od ideální Lorenzovy křivky a zároveň nejblíže u Lorenzovy křivky celého JMK. Je to způsobeno hlavně existencí obce s rozšířenou působností Znojmo, které na sebe strhává velký počet obyvatel. V obci Znojmo s počtem obyvatel 34735 žije asi 38,4 % obyvatel celého správního obvodu. Existence jednoho velkého města a dalších několik středně velkých měst způsobuje nejméně ideální rozdělení počtu obyvatel vzhledem k velikosti obce.

21

Lorenzovy křivky a Giniho koeficienty jsou sestrojeny a vypočítány na základě údajů o obcích a jejích obyvatelích získaných ze stránek Českého statistického úřadu.

32

Obr. č. 12: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za správní obvody JMK 100%

Podíl obyvatel

80% Jihomoravský kraj

60%

Kyjov Znojmo

40%

Slavkov u Brna

20%

Ide ální LC

0% 0%

20%

40%

60%

80%

100%

Podíl velikostních skupin obcí

Následující Lorenzovy křivky jsou jak jsem již zmiňovala vytvořeny bez největších spádových obcí správního obvodu, které na sebe vážou velký počet obyvatel. Můžeme vidět že všechny Lorenzovy křivky na obr. č. 13 se nachází mnohem blíže ideální Lorenzově křivce než tomu tak bylo na obr. č. 12. Je tomu tak proto, že po odebrání největší spádové obce už na sebe žádná obec nestrhává takový velký podíl obyvatel a obce jsou zastoupeny více rovnoměrně v celé škále velikostních skupin obcí. Např. v případě správního obvodu Slavkov u Brna po odebrání spádové obce Slavkov u Brna je rozdělení obyvatel vzhledem k velikosti obce mnohem rovnoměrnější, dá se říci téměř ideální. Obr. č. 13: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za správní obvody JMK bez spádových obcí s rozšířenou působností 100%

Podíl obyvatel

80% Jihomoravský kraj

60%

Kyjov Znojmo

40%

Slavkov u Brna Ideální LC

20% 0% 0%

20%

40%

60%

80%

Podíl velikostních skupin obcí

33

100%

Z důvodu velkého počtu správních obvodů jsem do předchozích grafů uvedla jen 3 správní obvody, jeden z nejrovnoměrnějším, druhý s nejméně rovnoměrným rozdělením počtu obyvatel vzhledem k velikosti obce a třetí náhodně zvolený. Pro úplnost uvádím mnou vypočítané Giniho koeficienty všech správních obvodů JMK, které vyjadřují zmiňované nerovnoměrnosti: Tab. č. 3: Giniho koeficienty nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel vzhledem k velikosti obce22 Správní obvod Znojmo Blansko Vyškov Boskovice Tišnov Ivančice Bučovice Kuřim Veselí nad Moravou Hodonín Rosice Moravský Krumlov Kyjov Mikulov Břeclav Pohořelice Hustopeče Šlapanice Židlochovice Slavkov u Brna

Giniho koeficient

Giniho koeficient bez spádových obcí

0,64534 0,64441 0,64436 0,63943 0,59364 0,58696 0,55793 0,55229 0,54593 0,54372 0,52924 0,52599 0,51661 0,49534 0,47831 0,46165 0,36424 0,36167 0,35137 0,32621

0,44305 0,48713 0,46135 0,56880 0,45067 0,46320 0,35846 0,33343 0,44688 0,39476 0,46458 0,40577 0,43573 0,29673 0,25031 0,30959 0,28665 0,31488 0,32854 0,13174

Pro zajímavost uvádím graf, kde porovnávám Lorenzovu křivku celého JMK a Lorenzovu křivku JMK bez statutárního města Brna (obr. č. 14). Na tomto obrázku je patrné, o kolik by bylo rovnoměrnější rozdělení počtu obyvatel vzhledem k velikostním skupinám obcí, kdyby v JMK nebylo státutární město Brno. Giniho koeficient celého JMK je asi 0,73335 a giniho koeficient JMK bez města Brna je asi 0,60916. Statutární město Brno s 368533 obyvateli je největším městem JMK. Je to spádové město, které na sebe strhává největší počet obyvatel. Ve městě Brně žije asi 32,3 % všech obyvatel JMK.

22

Giniho koeficient celého JMK je asi 0,73335.

34

Obr. č. 14: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za celý JMK. 100%

Podíl obyvatel

80% 60% JMK s Brne m

40%

JMK be z Brna

20% 0% 0%

20%

40%

60%

80%

100%

Podíl velikostních skupin obcí

Pro lepší představu, jak jsou větší obce oproti malým obcím zvýhodněny, uvádím srovnání sdílených daní na 1 obyvatele (tab. č. 4). Vybrala jsem obce, které zastupují jejich různé velikostní kategorie. Nejdříve jsem uvedla celkové daňové příjmy obce. Ovšem celkové daňové příjmy obsahují i svěřené daně a různé poplatky, kdy může obec ovlivnit jejich výši. Z toho důvodu jsem dále uvedla sdílené daně na 1 obyvatele, u kterých obec nemá moc možností, jak je ovlivnit. Při rovnoměrném rozdělení by měla každá obec mít shodné sdílené daně na 1 obyvatele, jenomže tomu tak není. S rostoucím počtem obyvatel v obci a tím i příslušného velikostního koeficientu obce, rostou příjmy ze sdílených daní na 1 obyvatele. Potom je tedy otázkou, jestli by i nadále mělo mít kritérium počtu obyvatel tak vysokou váhu při počítání sdílených daní. Jak z tabulky můžeme vidět, velká města mají o mnohem vyšší sdílené daně na 1 obyvatele než města malá. Je pravda, že větší města poskytují lepší služby a k tomu potřebují více financí, avšak podstatou regionální politiky by měl být rozvoj malých a zaostalejších obcí a umožnit jim tak rozvoj a přiblížení se větším městům při poskytování služeb svým obyvatelům. Tab č. 4: Srovnání sdílených daní na 1 obyvatele vybraných obcí za rok 2008 Obec

Počet obyvatel k 1.1.2008

Brno Znojmo Kyjov Domanín Skalka

Daňové příjmy (v tis.Kč)

Daňové Sdílené daně příjmy na 1 obyvatele na 1 obyvatele

368533

7771644

21,09

18,70

34735 11830

432150 139423

12,44 11,79

9,33 8,79

1002 171

8128 1357

8,11 7,94

7,02 6,28

Zdroj: ARISweb

35

Regresní analýza Pro zjištění, jakým způsobem na sobě závisí počet obyvatel a daňové příjmy rozpočtu obcí, jsem provedla regresní analýzu. Pro regresní analýzu jsem si náhodně zvolila 12 obcí JMK tak, aby byly zastoupeny obce všech velikostních kategorií (od největších po nejmenší). Město Brno jsem do mého výběru obcí nezahrnula z důvodu velké nepřehlednosti hodnot ostatních obcí v grafu, jelikož město Brno má několikanásobně větší počet obyvatel. Tyto náhodně zvolené hodnoty jsem zanesla do grafu a proložila je přímkou. Závislost mezi počtem obyvatel a daňovými příjmy rozpočtu obce je vyjádřena regresní přímkou y = 12,343x - 5857 (obr. č. 15). Interpretací této rovnice zjistíme, že při zvýšení počtu obyvatel o jednotku se daňové příjmy rozpočtu obce zvýší průměrně o 12,343 tis.Kč. Pro zjištění, jak silná je závislost mezi počtem obyvatel a daňovými příjmy rozpočtů obcí, jsem vypočítala index korelace. Pro mnou zvolené obce je jeho hodnota 0,99773, což značí velmi vysokou závislost. Obr. č. 15: Závislost daňových příjmů rozpočtů obcí na počtu obyvatel Daňové příjmy rozpočtu

500000 y = 12,343x - 5857

400000 300000 200000 100000 0 0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

35000

Počet obyvatel

Zdroj: ARISweb 3.5.2.2 Kritérium výměry katastrálních území obce23 Zastavuji se nad problematikou zahrnutí nově zavedeného kritéria výměry katastrálních území obce pro přerozdělení stanovené části sdílených daní. Zdá se, že je to na první pohled nepodstatné kritérium, vzhledem k tomu, že pomocí tohoto kritéria se přerozdělují pouhé 3 % inkasa sdílených daní. Avšak podle dosud provedených analýz bude právě toto kritérium tím, které bude velmi pravděpodobně kritizováno. 23

Podkladem pro zpracování této kapitoly mně byl článek „Kritérium rozlohy a zvýhodnění malých obcí při rozdělování daní“ od M. Netolického.

36

Pouhé 3 % inkasa sdílených daní na první pohled nezpůsobí žádné výkyvy v příjmu, zdá se, že je tato váha zanedbatelná. Následující tab. č. 5 však dokazuje, že tomu tak není. Uvádím zde tři obce z celé ČR, které nejvíce získají díky novému zavedení tohoto kritéria. Tabulka je sestavena podle oficiálního odhadu ministerstva financí. Tab. č. 5: Obce, které nejvíce získají při zavedení kritéria výměry katastrálního území

Kraj

Obec

Predikce Predikce Výměra 2008 2008 Počet Nárůst katastrálního bez změny po změně obyvatel (%) území (ha) RUD RUD (v tis.Kč) (v tis.Kč)

Plzeňský Modrava

55

8 163,47

265

4193

1 579,45

Ústecký

56

6 842,20

270

3578

1 323,80

155

11 227,85

954

6280

658,59

Kryštofovy Hamry

Plzeňský Prášily

Zdroj: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6340929 Největší přínos má nově nastavené kritérium pro obce s větší výměrou katastrálních území a zároveň malým počtem obyvatel (hlavně do 300 obyvatel), kterým díky tomu vzrostly daňové příjmy z roku na rok mnohdy až několikanásobně. Je tedy otázkou, jestli toto kritérium skutečně vystihuje potřeby obce a je pro přerozdělení spravedlivé. Mnohem spravedlivější kritérium pro přerozdělení by určitě bylo kritérium zastavěného území. Na první pohled se může zdát, že kritérium výměry katastrálních území obce může být jedním z těch, na kterých závisí výdajové potřeby obcí. V praxi se však ukazuje, že výdaje obcí jsou uskutečňovány především v souvislosti s výměrou zastavěného území obce, kde obec nejvíce investuje do údržby místních komunikací, technické infrastruktury, nemovitostí a dalších záležitostí. Dvě stejně velké obce co do počtu obyvatel, mají naprosto odlišně rozlehlé zastavěné území. Proto by bylo do budoucna vhodné, aby při další změně zákona o rozpočtovém určení daní se toto kritérium nezařazovalo pro přerozdělování sdílených daní. Výměra katastrálních území obce totiž může v některých případech vést k neodůvodněnému zvýhodnění jedněch nad druhými (tab. č. 5).

3.5.3 Analýza daňových příjmů vybraných obcí JMK Pro představu, jak vypadají daňové příjmy obcí v praxi jsou v následující částí mé práce zkoumány dvě vybrané obce jako příjemci daní a zjišťovány rozdíly či shodné rysy mezi nimi. Vybrala jsem obce s rozšířenou působností Blansko a Vyškov z toho důvodu, že mají podobný počet obyvatel a tudíž patří do stejné velikostní

37

skupiny obyvatel. Počet obyvatel je hlavním kritériem při přerozdělování sdílených daní. Podle dříve zmiňované struktury příjmů rozpočtů obcí tvoří nejvyšší části příjmů obcí daňové příjmy (obr. č. 7), proto se budu zabývat pouze analýzou daňových příjmů. Vývoj daňových příjmů je zachycen od roku 2004. Blansko Blansko je obec s rozšířenou působností a její správní území zaujímá 4499 ha a zahrnuje 9 městských částí. Počet obyvatel k 1. 1. 2008 činil 20920. Vyškov Vyškov je také obec s rozšířenou působností, její správní území zaujímá ale 5041 ha a zahrnuje 14 městských částí. Počet obyvatel k 1. 1. 2008 činil 21901. Přestože celkové příjmy obecního rozpočtu zpomalují svůj růst, jeho daňové příjmy stále rostou (obr. č. 16). Jejich zvýšení je způsobeno zejména příjmy ze sdílených daní. Daňové příjmy tvoří nejdůležitější zdroj financí pro obecní rozpočet. Obr. č. 16: Vývoj daňových příjmů v letech 2004 až 2008 v tis.Kč 350000 288524

300000 250000 200000

190083

245619 211168 218182 212256 199483 190196

227347 Blansko

163944

Vyškov

150000 100000 50000 0 2004

2005

2006

2007

2008

Zdroj: ARISweb Závěrečné účty obcí vypovídají o tom, že nejvýznamnějším zdrojem je daň z přidané hodnoty, která ve sledovaném období 2004 až 2008 měla stabilní podíl, tvořila vždy největší část z celkových daňových příjmů. V roce 2008 tvořila asi 32,08 % z celkových daňových příjmů u obce Blansko a asi 28,7 % u obce Vyškov. K dalším výrazným položkám z hlediska objemu daňových příjmu patří daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmů právnických osob. Vysoký podíl těchto daní na celkových daňových příjmech obcí je dán ekonomickým růstem a vysokou mírou zaměstnanosti způsobenou přítomností velkých a středních průmyslových podniků v těchto městech.

38

Celkové daňové příjmy obce Blanska byly v roce 2008 asi 227347 Kč a obce Vyškov asi 288524 Kč (tab. č. 6). Tento rozdíl na první pohled zapříčinil pouze rozdílný počet obyvatel, který se liší o 981 obyvatel, kdy je patrné to, co jsme již dříve zjistili, a to že s rostoucím počtem obyvatel rostou daňové příjmy obcí (obr. č. 15). Avšak při přepočítání celkových daňových příjmů na 1 obyvatele nám vyjdou dost rozdílné částky, u obce Blansko je to 10,8674 Kč na 1 obyvatele a u obce Vyškov 13,1740 Kč na 1 obyvatele. Kdyby bylo kritériem pro výpočet daňových příjmů pouze počet obyvatel a obyvatelstvo bylo rovnoměrně rozloženo, muselo by nám vyjít stejná nebo alespoň podobná částka daňových příjmů na 1 obyvatele. Avšak kritérií pro výpočet daňových příjmů je podstatně více, proto další příčinou tohoto rozdílu je určitě rozdílná rozloha obce dále také počet nemovitostí na území každé obce a tudíž i rozdílná výše daně z nemovitostí. U obce Blansko je asi 5845 Kč, zatímco u obce Vyškov je o hodně vyšší, a to asi 9866 Kč. Významnou příčinou na tomto rozdílu daňových příjmů na 1 obyvatele má i výše daně z příjmů právnických osob, za které je plátcem obec, u obce Blansko činí pouhých 11805 Kč oproti mnohonásobně vyšší sumě této daně u obce Vyškov, a to 50336 Kč. Malý podíl na této změně může mít i výše a rozdílnost různých poplatků (správní poplatky, místní poplatky) odváděných do rozpočtu obce. Avšak částky poplatků u obou obcí se nijak výrazně neliší. Tab. č. 6: Struktura daňových příjmů rozpočtů obcí Blanska a Vyškova v roce 2008 Daň

Blansko v tis.Kč

Vyškov

v%

v tis.Kč

v%

DZFO zč

39598

17,42

42631

14,78

DZFO svč

11394

5,01

12441

4,31

DZFO kv

3172

1,40

3333

1,16

DPPO

55071

24,22

57872

20,06

DPPO za obce

11805

5,19

50336

17,45

DPH

72936

32,08

82806

28,70

Daň z nemovitostí

5845

2,57

9866

3,42

Správní poplatky

11976

5,27

11765

4,08

Ostatní poplatky

13437

5,91

15207

5,27

2114

0,93

2268

0,79

Celkem daňové příjmy

227347

100,00

288524

100,00

Daňové příjmy/1 obyvatele

10,8674

Ostatní

×

Zdroj: ARISweb

39

13,1740

×

Možnosti obce, jak zvýšit své daňové příjmy Jak bylo již dříve zmíněno, ministerstvo financí každoročně zveřejňuje procenta pro každou obec, kterými se podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu sdílených daní. Toto procento se vypočte pomocí přerozdělovacího vzorce, který v sobě zahrnuje počet obyvatel, počet zaměstnanců obce a nově i výměru katastrálních území obce. V případě sdílených daní by mohla obec ovlivnit počet zaměstnanců v obci a to tím, že bude podporovat zaměstnanost v obci, např. podporou rozvoje nových firem, které budou poptávat nové zaměstnance a zajistit si tak vyšší obnos tzv. motivační daně. Dále pak může také ovlivnit počet obyvatel v obci, a to také již zmiňovanou podporou zaměstnanosti, ale také např. výstavbou nových bytů, nabídkou levnějších pozemků pro stavbu nových domů, možnost školní docházky pro jejich děti, zázemí sportovních a kulturních aktivit a mnohými dalšími atraktivitami obce, které přilákají nové a nové obyvatele. Zvyšováním počtu obyvatel a zaměstnanců v obci si tak může obec zajistit vyšší obnos sdílených daní. Další možností jak si může obec zvýšit své příjmy je ovlivnit výši jednotlivých svěřených daní, které plynou výlučně do rozpočtů obcí. Nejlépe ovlivnitelnou je asi výše daně z nemovitosti pomocí poskytování možnosti výstavby nových nemovitostí. Dále si pak také může díky podpoře právnických osob v obci zvyšovat obnos daně z příjmu právnických osob, za které je plátcem daně obec. Podporou podnikání si také může zvýšit své příjmy díky tzv. motivační složce, kdy 30 % výnosu záloh na daň z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných, které mají bydliště na území obce plyne do rozpočtu obce (např. poskytnutí levnějších pozemků pro jejich podnikatelskou činnost nebo vybudování inženýrských sítí, apod.). Příjem, o kterém přímo rozhoduje zastupitelstvo obce, a to především o jeho implementaci a výši, jsou místní poplatky, kterými si může obec rovněž nepatrně zvýšit příjmy obecního rozpočtu. Tab. č. 7: Faktory, které souvisí s výši daňových příjmů Obec

Počet obyvatel k 1.1.2008

Výměra katastrálních území obce (ha)

Počet zaměstnanců k 1.1.2008

Počet právnických osob v obci

Počet podnikatelů fyzických osob

Blansko

20920

4499

11 290

576

3 150

Vyškov

21901

5041

14 284

472

3 384

Zdroj: http://www.czso.cz/

40

4 Závěr Náplní této práce byla analýza příjmů rozpočtu územních samosprávných celků Jihomoravského kraje se zaměřením na změny rozpočtového určení daní. Tato práce se zabývala daňovými příjmy, zejména sdílenými a svěřenými daněmi, jelikož jsou důležitou části příjmové stránky rozpočtu. Sdílené daně jsou rozdělovány na základě zákona o rozpočtovém určení daní. V roce 2007 byla schválena novela zákona o rozpočtovém určení daní s účinností od 1. 1. 2008. Předchozí verze tohoto zákona byla kritizována hlavně z důvodu vysoké váhy koeficientů velikostních kategorií obcí při přerozděllování celkových daňových příjmů obcí, velkého rozdílu v koeficientech velikostních kategorií obcí mezi největšími a nejmenšími obcemi a také z důvodu skokových přechodů mezi velikostními kategoriemi obcí. Novela zákona o rozpočtovém určení daní částečně vyřešila kritiku dřívějšího systému a to tím, že byly upraveny koeficienty velikostních kategorií na tzv. koeficienty postupných přechodů. Dále v této novele bylo schváleno zvýšení podílu obcí na sdílených daních z 20,59 % na 21,04 % jako kompenzace dopadů změny systému přerozdělení sdílených daní pro obce. Také došlo k doplnění kritérií pro přerozdělení podílu obcí na sdílených daních o nová kritéria celkové výměry obce a tzv. prostého počtu obyvatel, přičemž každé z nich má stanovenou váhu 3 %. Zmiňovaná novela zákona o rozpočtovém určení daní přinesla změny pouze pro obce, pro kraje se tím tak nic nemění a platí pro ně systém zavedený od roku 2005, kdy bylo stanoveno, že se kraje na sdílených daních podílí částí 8,92 %. I když novela zákona o rozpočtovém určení daní z roku 2008 vyřešila některé z dříve kritizovaných záležitostí, i nadále je na tomto zákonu co vylepšovat a měnit. Jedním z nedostatků tohoto zákona je i nadále vysoká váha kritéria počtu obyvatel obce. Stát by měl usilovat o rovnoměrné rozdělování příjmů pro obce. Obce jsou ale velikostně nevyrovnané. Důkazem toho je to, že v Jihomoravském kraji téměř všechny obce spadají do velikostních kategorií do 5000 obyvatel, ovšem žije v nich ani ne polovina obyvatel Jihomoravského kraje. Jenže velká města (v případě JMK hlavně statutární město Brno) mají o mnohem vyšší sdílené daně na 1 obyvatele, než města malá. Je pravda, že větší města poskytují lepší služby a k tomu potřebují více financí, avšak stát by se měl snažit o rovnoměrné rozdělení sdílených daní mezi všechny obce a tím zajistit i rozvoj malých a zaostalejších obcí. Dále je také kritizováno nově zavedené kritérium výměry katastrálních území obce. Nejvíce na tomto kritériu získají obce s větší výměrou katastrálních území a zároveň malým počtem obyvatel (hlavně do 300 obyvatel), kterým díky tomu vzrostly daňové příjmy z roku na rok mnohdy až několikanásobně. V práci jsou uvedeny návrhy, jak by se dal stávající systém pravidel hospodaření obcí vylepšit. A to například nepreferování žádné skupiny obcí,

41

zařazení všech typů daní do sdílených daní, zavedení místních daní, plným financováním státní správy a také místo kritéria výměry katastrálních území obce zavést kritérium zastavěného území obce, které lépe vystihuje výdajové potřeby obcí. Je jasné, že každý z uvedených návrhů má své pro i proti a není jednoduché najít kompromis mezi zájmy státu, územně samosprávných celků a obyvatel. Proto je na politickém rozhodnutí, jakým dalším směrem se bude stávající systém rozpočtového určení daní vyvíjet. Přes řadu kritických připomínek je nutno uznat, že stávající systém zajistil stabilitu financování územních samospráv s možností relativně předvídatelného plánování rozpočtových příjmů na několik let dopředu a zajistil také jejich trvalý růst. V práci byla provedena analýza příjmů rozpočtu Jihomoravského kraje a také dvou vybraných obcí Jihomoravského kraje Blanska a Znojma. Na těchto ukázkových obcích bylo předvedeno, že obce nemají stejné sdílené daně na 1 obyvatele ani u velikostně podobných obcí, jak by se předpokládalo a byly zde uvedeny možnosti, čím to mohlo být způsobeno.

42

5 Seznam použité literatury Monografie HINDLS, R. a kol. Statistika pro ekonomy. 7 vydání. Praha: Professional Publishing, 2006. 415 s. ISBN 80-86946-16-9. MARKOVÁ, H. Finance obcí, měst a krajů. 1. vydání. Praha: Orac,s.r.o., 2000. 190 s. ISBN 80-86199-23-1. MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie: základní kurs. 9. vydání. Slaný: Melandrium, 2005. 275 s. ISBN 80-86175-41-3. PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1. vydání. Praha: Management Press, 2004. 374 s. ISBN 80-7261-086-4. PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2008. 712 s. ISBN 978-80-7357-351-5.

Právní normy Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.

Elektronické zdroje ARISweb. [online]. Dostupné z: . Český statistický úřad. [online]. Dostupné z: . Ministerstvo financí ČR [online]. Dostupné z: .

43

KOMÁREK, E. Státní rozpočet a územní rozpočty na rok 2009: Rizika a rezervy. Moderní obec [online]. [cit. 5. února 2009]. Dostupné z: . LAPÁČEK, M. Ekvivalenční stupnice a příjmová nerovnost[online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 20. března 2009]. Dostupné z: . NETOLICKÝ, M. Kritérium rozlohy a zvýhodnění malých obcí při rozdělování daní. Deník veřejné správy [online]. [cit. 23. ledna 2009]. Dostupné z: . NETOLICKÝ, M. Daňové příjmy obcí v roce 2007 zaznamenaly nárůst. Deník veřejné správy [online]. [cit. 10. ledna 2009]. Dostupné z: . Portál Jihomoravského kraje [online]. Dostupné z: . TOMÁNEK, P. Hospodaření obcí včera, dnes a zítra. Deník veřejné správy [online]. [cit. 21. února 2009]. Dostupné z: . ZGÚTHOVÁ, K., HLAVÁČOVÁ, M. Ekonomický růst a chudoba – teorie a praxe. [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 20. března 2009]. Dostupné z: . ZIKL, J. Státní rozpočet České republiky na rok 2009 z pohledu územní samosprávy. [online]. Soubor ve formátu PDF. [cit. 11. prosince 2008]. Dostupné z: .

44

6 Seznam použitých zkratek ARIS ARISweb ČR DSO DZFO zč DZFO svč DZFO kv DPH DPPO EU FNM ČR HDP JMK LC MF NATO NUTS 2 PF ČR PO RUD ÚSC VÚSC ZÚSC

Automatizovaný rozpočtový informační systém Ministerstva financí Webové rozhraní pro zobrazování dat z aplikace ARIS Česká republika Dobrovolné svazky obcí Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti Daň z příjmů fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti Daň z příjmů fyzických osob kapitálový výnos Daň z přidané hodnoty Daň z příjmů právnických osob Evropská unie Fond národního majetku České republiky Hrubý domácí produkt Jihomoravský kraj Lorenzova křivka Ministerstvo financí Severoatlantická aliance Nomenklatura územních statistických jednotek (region) Pozemkový fond České republiky Příspěvková organizace Rozpočtové určení daní Územní samosprávní celek Vyšší územní samosprávný celek Základní územní samosprávný celek

45

7 Seznam tabulek a obrázků Seznam tabulek Tab. č. 1: Hospodaření obcí a krajů v letech 2007 – 2009........................................21 Tab. č. 2: Velikostní struktura obcí v ČR ..................................................................31 Tab. č. 3: Giniho koeficienty nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel vzhledem k velikosti obce ..............................................................................34 Tab. č. 4: Srovnání sdílených daní na 1 obyvatele vybraných obcí za rok 2008..36 Tab. č. 5: Obce, které nejvíce získají při zavedení kritéria výměry katastrálního území .................................................................................................................37 Tab. č. 6: Struktura daňových příjmů rozpočtů obcí Blanska a Vyškova v roce 2008 ....................................................................................................................40 Tab. č. 7: Faktory, které souvisí s výši daňových příjmů .......................................41

Seznam obrázků Obr. č. 1: Rozpočtová soustava v České republice..................................................13 Obr. č. 2: Obecné schéma příjmů územního rozpočtu ...........................................14 Obr. č. 4: Rozdělení důchodů – extrémní případy..................................................17 Obr. č. 5: Rozdělení důchodů – standardní případy ..............................................17 Obr. č. 6: Hospodaření obcí a krajů v letech 2007 – 2009 v grafu..........................22 Obr. č. 7: Struktura příjmů rozpočtů obcí podle predikce na rok 2009................23 Obr. č. 8: Struktura příjmů rozpočtů krajů podle predikce na rok 2009 ..............24 Obr. č. 9: Vývoj daňových příjmů JMK v letech 2003 – 2008 .................................27 Obr. č. 10: Schválený rozpočet příjmů JMK na rok 2009........................................29 Obr. č. 11: Vývoj daňových příjmů rozpočtů obcí v letech 2000 – 2009...............30 Obr. č. 12: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za správní obvody JMK .......................................................................................33 Obr. č. 13: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za správní obvody JMK bez spádových obcí s rozšířenou působností ...33 Obr. č. 14: Lorenzovy křivky nerovnoměrného rozložení počtu obyvatel za celý JMK .......................................................................................................35 Obr. č. 15: Závislost daňových příjmů rozpočtů obcí na počtu obyvatel ............36 Obr. č. 16: Vývoj daňových příjmů v letech 2004 až 2008 v tis.Kč........................38

46

8 Přílohy Příloha č. 1: Rozpočtové určení daní od 1.1. 2008 Příloha č. 2: Procenta, kterými se jednotlivé kraje podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daně Příloha č. 3: Koeficienty postupných přechodů

47

Příloha č. 1: Rozpočtové určení daní od 1. 1. 2008 Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou

DPH (celostátní výnos)

8,92% kraje

21,4 % – obce

(celostátní výnos)

69,68 % SR

8,92% kraje

21,4 % – obce

69,68 % SR

Daň z příjmů právnických osob

Daň z příjmů fyzických osob

(bez daně placené obcemi a kraji)

ze samostatně výdělečné činnosti (z podnikání)

8,92% kraje

21,4 % – obce

30% - obce (dle bydliště podnikatele)

69,68 % SR

Daň z příjmů právnických osob

8,92% kraje

z daně placené obcemi a kraji

60% celostátní výnos

10% celostátní výnos SR

21,4 % – obce

69,68 % SR

Daň z příjmů fyzických osob 100% - daně placené kraji

100% - daně placené obcí

Daň z nemovitostí

100% -obce

ze závislé činnosti (celostátní výnos)

8,92% - 21,4 % – kraje obce

Zdroj: http://www.mfcr.cz/

48

1,5% – obce

68,18 % - SR

Příloha č. 2: Koeficienty postupných přechodů Obce s počtem obyvatel od - do obyvatel

Koeficienty postupných přechodů

0 - 300

1,0000

1,0000 x počet obyvatel obce

301 - 5000

1,0640

300 + 1,0640 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahující 300

5001 - 30000

1,3872

5300,8 + 1,3872 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahující 5000

30001 a více

1,7629

39980,8 + 1,7629 x počet obyvatel z počtu obyvatel obce přesahující 30000

Násobek postupných přechodů

Zdroj: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní

Příloha č. 3: Procenta, kterými se jednotlivé kraje podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daně Kraj

Procento

Praha

3,183684

Středočeský

13,774311

Jihočeský

8,607201

Plzeňský

7,248716

Karlovarský

3,772990

Ústecký

8,242502

Liberecký

4,681207

Královéhradecký

6,442233

Pardubický

5,555168

Vysočina

7,338590

Jihomoravský

9,526055

Olomoucký

6,751705

Zlínský

5,251503

Moravskoslezský

9,624135

ČR celkem

100

Zdroj: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní

49